Touto knihou bych ráda podpořila iniciativu mého Mistra Vishwagurujiho Paramhans Swamiho Maheshwaranandy, autora systému Jóga v denním životě, k vytvoření nadace Ochraňte ptáky, jejímž cílem je věnovat větší pozornost problematice ptáků a jejich ochraně.
With this book, I would like to support the initiative of my Master, Vishwaguruji Paramhans Swami Maheshwarananda, author of the Yoga in Daily Life System, to create the “Save the Birds” Foundation, the aim of which is to raise awareness about issues relating to birds and their protection.
Věřím, že si děti oblíbí ptáčky ze Šumavy v České republice. V pohádkovém příběhu o přírodě, o hodné babičce a milých dětech jsou zakomponovány zajímavosti ze života ptáků, čtenáři najdou v knize jejich fotografie i obrazy k dokreslení.
I believe that children will come to like the birds of the Šumava Mountains, located in the southwest of the Czech Republic. In this fairytale story about a kind grandmother and nice children, I have incorporated some interesting true facts about the life of the selected birds. In the book, the readers will also find real photographs of these birds as well as drawings for them to colour in.
Kniha je též výukovým materiálem, neboť je dvojjazyčná, všechny kapitoly jsou zpracovány v českém a anglickém jazyce. Důležitá slovní spojení a fráze k výuce jazyka jsou zvýrazněny vytučněným textem.
Additionally, the book is a learning material, as it is a bilingual edition with all of the chapters being written in both the Czech and English language. Words and phrases that were considered important for language learning are displayed in bold.
Pohádka, obrázky a fotografie jsou tu pro vás.
The fairy tale, the paintings and the photos are presented here for you.
Přeji vám příjemné zážitky při čtení, tvoření i výuce jazyka. Ptáčkům přeji, aby k nim lidé našli láskyplný vztah a pomohli jim prožít ve štěstí a radosti mnoho dnů na naší krásné planetě Zemi.
I hope you enjoy reading, painting and learning English. And my wish for the birds is that people will develop a warm and loving relationship towards them, and will help them live through many happy and joyful days on our beautiful planet Earth.
S přáním všeho dobrého Síta Rojová
With the best of wishes, Sita Rojova
3
1) Malá Růženka Sluníčko hladí zemi svými zlatými paprsky, jemný vánek se proplétá mezi stébly trávy a tančí s květinami, hladí tváře lidí a čechrá kožíšky zvířátek. Šumavský lesík dovoluje větříku pohupovat větvemi stromů a vytváří pro lidi i zvířátka poutavé představení světel a stínů.
Malá Růženka poskakuje po lese a hraje si na honěnou se zvířátky. Vyrostla v chaloupce u lesa a odmalička byla v lese jako doma. Pojmenovala si každého zajíčka, každou srnku i veverku a zvířátka za Růženkou běhala na zavolání jako cvičení pejsci. Nejvíc se Růženka kamarádí s ptáčky. Holčička zná jejich jména, zpívá s nimi jejich písničky, hrají si na schovávanou a radují se společně z každého nového dne. Ptáčci občas sedávají na Růženčině ramínku, nebo se nechají pochovat v jejích dlaních. Růženka je velmi opatrná a vždy dává pozor, aby ptáčkům omylem neponičila ani peříčko. Holčičce je v lese mezi zvířátky moc hezky, její srdíčko naplňuje štěstí a radost. Do lesa právě přilétá kulíšek nejmenší a svolává ke hře kamarády. To bude veselo, raduje se Růženka a v korunách stromů hledá ptáčka kulíška. „Růženko, Růženko,“ zaslechne Růženka, jak ji někdo volá. Hlas nepatří kulíškovi ani mamince, tatínkovi ani nikomu jinému z rodiny.
4
1) Little Rosie The sun was gently touching the earth with its golden rays and a gentle breeze was weaving its way through the blades of grass, dancing with flowers, caressing people’s faces and ruffling the fur of animals. In a forest in the Šumava mountains, the breeze was moving the branches of the trees which grew there. It created a magic show of lights and shadows, which easily caught the eyes of people as well as animals. Little Rosie was jumping here and there through the forest, playing catch-and-catch with the animals. She had grown in a cottage nearby and from her early childhood the forest had been a second home to her. She had already given names to all the rabits, deer and squirrels, and when she called them, the animals came just as if they were Rosie’s trained dogies. But most of all, Rosie liked to spend her time with the forest birds. The little girl knew all their names, sang along with their songs, and played hide-and-seek with them. Together they enjoyed every new day. Sometimes, the birds would sit on Rosie’s shoulder, sometimes she held them in her little palms. Rosie treated them with great care though, so that she didn’t harm even the tiniest piece of feather. The little girl loved to be in the forest, and it filled her heart with joy and happiness.A little pygmy owl came flying into the forest, calling out for his friends to join him in a new game. This will be fun, Rosie thought, and she looked through the canopy of the trees to find the little owl. “Rosie, Rosie,” she suddenly heard a voice calling for her. But the voice didn’t belong to her little owl, nor her mother, father, or any other member of her family.
5
2) Smutná babička „Růženko, Růženko, probuďte se, pomohu vám s umýváním a pak nás čeká snídaně.“ Babička Růženka zamžourá očima a raději je hned zase zavře. Vidí před sebou sestřičku z domova seniorů, jak se nad ní sklání a snaží se ji vzbudit. „No tak, paní Růženko, vstáváme, vám se asi musel zdát nějaký hezký sen, když se vám nechce ani otevřít oči,“ říká z legrace sestřička a ani netuší, jak velkou má pravdu. Pro Růženku není jednoduché vyměnit krásný sen plný zážitků z dětství za další smutný den v domově. Sama už neudělá babička Růženka ani krok, trochu se dokáže pohybovat jen s chodítkem na kolečkách. Ptáčky a přírodu už může pozorovat pouze z oken pokoje, z balkónu nebo ze zahrady domova seniorů, kam ji hodné sestřičky vždy rády doprovodí. To je sice hezké, ale Růženčin milovaný les se zvířátky a kamarády z ptačí říše jí nic z toho nenahradí.
Babička myslí stále na sovičku kulíška. Když na ni sestřička dál naléhá, aby otevřela oči, Růženka se převalí na bok a poprosí svou ošetřovatelku, aby ji nechala ještě chvíli v klidu. Nechce, aby někdo viděl slzy, které se derou z očí a koulí se po vrásčité tváři. Po půlhodince babička sama zavolá sestřičku, umyje se a sní pár soust k snídani. Dnes dopoledne nechce na balkón ani na zahrádku, i když venku svítí slunce a je teplý den. Zdá se jí, že to stejně nemá cenu, kdopak kdy viděl sovu nebo jiné lesní ptáky v městské zahradě. Babička sedí ve svém pokoji a bezmyšlenkovitě otáčí listy časopisu. Hodná sestřička přemýšlí, co by babičce mohlo zlepšit náladu. Zdá se, že je snad jediná možnost. Zkusí zavolat Růženčina vnoučka Jiříka, toho babička vždy moc ráda vidí. Jiřík vtrhne do dveří Růženčina pokoje jako vítr. „Prý jsi dnes smutná, babi, co tě trápí?“ vyhrkne Jirka a políbí a obejme svou milovanou babičku. Konečně se babička trochu usměje a poté vypráví Jiříkovi o tom, jak moc se jí stýská po procházkách lesem a po oblíbených ptáčcích. Stěžuje si, že ani neví, jak se daří maličké sovičce kulíškovi, a nahlas přemýšlí, jestlipak v lesíku ještě kulíšek vůbec žije. Povídání Růženka zakončí tím, že tohle se už bohužel nikdy nedozví.
Jiřík má vždycky dobré nápady. Slíbí babičce, že se vydá do lesa a po kulíškovi se poohlédne. To babičku moc těší, bude mít zprávy z lesa a věří, že si milí ptáčci ze šumavského lesíka zajisté získají srdíčko jejího vnoučka.
Když Jiřík odchází domů, cítí se babička už mnohem lépe.
6
2) The Sad Granny “Rosie, Rosie, wake up, I’ll help you to wash and then breakfast is waiting for us.” Grandma Rosie opened her eyes, but then closed them again quickly. She could see a nurse from the old people’s home standing above her, leaning over and trying to wake her. “Come on, Mrs. Rosie, wake up now, you must have been having a very beautiful dream if you don’t even want to open your eyes,” the nurse says jokingly, not knowing how right she actually is. For Rosie, it was not easy to exchange this beautiful dream full of childhood memories for another bleak day in the old people’s home. She was no longer able to take a single step without help and she could only move around using a Zimmer frame. So now, she can only see the birds and trees through the windows in her room or during one of the walks in the home’s garden, where the kind nurses take her from time to time. Though the walks in the garden are also very nice, they cannot make up for Rosie’s beloved forest with all the animals, and her friends from the bird kingdom. The old lady was still thinking of the tiny pygmy owl. And when the nurse was asking her to open her eyes, Rosie just rolled over onto her other side and asked her carer to leave her alone for a little while longer. She didn’t want anyone to see the tears running from her eyes and flowing over her wrinkled face. After another half hour, grandma called back the nurse, washed herself and ate a fewbites for breakfast. This morning she didn’t want to sit out on the balcony or go to the garden, even though the sun was shining brightly and it was a warm day outside. It seemed pointless to her, as no-one would ever be able to see an owl or any other forest bird in a city park. She remained sitting in her room, flicking mindlessly through the pages of a magazine. Meanwhile, the kind nurse tried to think about what could cheer up the sad old lady. It looked as if there was only one choice. She would try to phone George and see if he could visit. George was Rosie’s grandson and it always made her happy to see him. Like a whirlwind, George came running into Rosie’s apartment. “They said you are a bit sad today, grandma, what’s the matter?” George asked as he gave a kiss and a hug to his beloved grandmother. Finally, the old lady smiled a little and she started to tell George how much she missed walking through the forest and seeing her favourite birds. She complained that she no longer had the slightest idea how the little pygmy owl was doing nowadays or whether the bird even still lived in the forest. Rosie ended her story by telling George that unfortunately she would never be able to find this out any more. But George could always come up with a great idea. He promised grandma that he would go to the forest instead of her and that he would look for her little pygmy owl. Now the old lady really felt cheered up. And not only because she would get news from the forest. She is also hoping that the forest birds will find their way into the heart of her grandson, just as they captured hers many years ago. After a while, George went home, leaving grandma feeling much, much better.
7
1) Malá Růženka | Little Rosie
8
2) Smutná babička | The Sad Granny
9
3) Kulíšek nejmenší Jiřík se po cestě od babičky zastavil za rodiči a vyhledal si doma v obrázkové knížce informace o nejmenší sovičce v Evropě, o kulíškovi nejmenším. Už je to jisté, že najít v lese takovou maličkou sovičku, která měří sotva pár centimetrů, nebude úplně jednoduché. Babička ale Jirkovi poradila, že stačí zapískat a kulíšek z jejího oblíbeného lesíka je u tebe dřív, než bys řekl švec. To platí pro všechny kulíšky, ale když prý nejsi s kulíškem kamarád, nemusí být takové pískání u jeho obydlí úplně bezpečné. Kdyby si kulíšek myslel, že mu chceš obsadit jeho domeček a pískáním ho vyzýváš k souboji, statečně by své území bránil. Jiřík cestou k lesu přemýšlel o tom, jak se asi sovím trpaslíčkům líbí bydlet v dutině stromu, kterou tam někdy dřív vykutali datlové, strakapoudi nebo jiní ptáčci. Jiřík má doma moc hezký pokojíček, na stěnách visí krásné obrázky a strop je ozdoben malovanými hvězdičkami, které dokonce chvilku svítí, když Jiřík usíná. Jiříka zajímá, jak to asi vypadá v dutině stromu, kde spinkají kulíšci a jejich soví dětičky. Kdyby se Jiřík uměl zmenšit, určitě by se nechal od kulíšků pozvat do jejich domečku na návštěvu. Možná by tam nebylo tak teploučko a bezpečno jako doma, ale zato by při jasné obloze hvězdičky svítily nad hlavou celou noc. Páni, to by byl zážitek. Jiřík už je v lese. Kulíšek má prý nejradši místa, kde rostou společně listnaté i jehličnaté stromy. Taková místa tu není těžké objevit. Jiřík tichounce našlapuje a poslouchá, jestli mezi šuměním lístků nezaslechne kulíškovo melodické pískání. Prochodil už pořádný kus lesa, občas zahvízdal, ale nikde nic. Za chvilku bude tma, tak je čas pomýšlet na návrat domů. Jiřík je trpělivý a ví, že všechno nemusí být hned. Jestli dnes kulíška nepotká, nevadí, vrátí se do lesa zase zítra.
Po cestě zpátky k domovu Jirka na mýtince zahlédne veverky a zajíčky, ti se na Jiříka zvědavě dívají a vesele kolem něj poskakují. Že by to byli babiččini kamarádi, o kterých tak často vyprávěla? Jiřík si sedá na bobek a zvířátka pozoruje. To je ještě lepší zábava, než koukat doma na televizi. Jiřík se spokojeně usmívá. Hop, hop, hop, poskakují zvířecí kamarádi mezi pařezy a pak zamíří do lesa. Jiřík se vydává za nimi a přitom si vesele píská. Najednou si všimne zapadajícího sluníčka, zvedá hlavu nahoru a úžasem zkamení. Z dutiny vysokého stromu vykukuje na Jiříka opeřená malinká hlavička se žlutýma očima. Není pochyb o tom, že je to kulíšek. Sovička otvírá zobáček, vydává pískavé zvuky a otáčí hlavičku ze strany na stranu, aby si Jiříka pořádně prohlédla. Kulíšek zkoumá, jestli se dá klukovi věřit. Něčím mu chlapec připomíná babičku Růženku, kterou tady v lese miluje každé zvířátko. Škoda, že už ji tu dlouho nikdo nepotkal. Párkrát kulíšek vyletí z dutiny stromu směrem k Jirkovi, ale víc se přiblížit neodváží. Není divu, důvěra se buduje velmi, velmi dlouho a ptáčci vědí, že není radno se hned tak s někým kamarádit. Jirkovi to nevadí, i tak má babičce hodně co vyprávět. Je čas se rozloučit s lesem i se zvířátky. Jirka pádí domů, aby to stihl za světla. Doma pak ještě dlouho vzpomíná na roztomilou maličkou sovičku kulíška nejmenšího. Snad se mu jednoho dne podaří se s kulíškem skamarádit. Už se těší, až si o všem popovídá s babičkou. Ta bude mít určitě ze všeho velikánskou radost.
10
3) The Pygmy Owl When George got home, he greeted his parents and then looked in the encyclopaedia to find out more about the pygmy owl, which is the smallest European owl. There was no doubt that finding such a small owl, only a few centimetres big, will not be easy at all. But grandma had advised George that he should whistle and the pygmy owl would be there quicker than you could say Jack Robinson. This is true for all pygmy owls. But if you aren’t a friend of the owl, then whistling nearby his home might not be so safe. If a pygmy owl thinks you are trying to invade its home, it will think your whistle is a signal for a fight and will bravely protect its territory. On his way to the forest, George was wondering how these tiny owls like living in a tree hollow which has been dug out by woodpeckers or other birds. George had a nice new room at home. There were beautiful pictures hanging on the walls and the ceiling was decorated with painted stars, which even shone for some time while he was falling asleep. George wondered how it would looke inside the tree, where pygmy owls sleep with their babies. If he could make himself smaller then surely they’d invite him inside their house for a visit. Maybe it wouldn’t be as cosy and safe as his home, but the stars in a clear sky would shine all night long. Oh wow, that would be amazing. Now George arrived at the forest. The pygmy owl likes places where broadleaf and coniferous trees grow together. It wasn’t hard to find such places here. George trod softly and listened for the owl’s melodic whistling in between the rustling of leaves. He walked around a large part of the forest. He often whistled, but couldn’t find anything. It would be dark soon and the time came when he had to think about going home. George was a patient boy and knew that things often don’t happen straight away. It didn’t matter if he hadn’t seen the pygmy owl today. He would come to the forest again tomorrow. On the way home he saw squirrels and rabbits on the meadow. They looked at him curiously and ran and hopped around him. Perhaps these were grandma’s old friends that she had talked about so often. George crouched down and observed the animals. This was so much more fun than watching TV at home. He smiled happily. The animal friends jumped around some tree stumps and then headed back into the forest. George followed them, whistling cheerfully. Suddenly he noticed the setting sun, then looked up and froze in surprise. A small, yellow-eyed, feathered head was peering out from a tree hollow. It was the pygmy owl, no doubt. The owl opened its beak, making squeaky sounds and turned its head from side to side to thoroughly examine George. The pygmy owl wondered if it could trust the boy. There was something about him that reminded the owl of grandma Rosie, whom every forest animal loved dearly. It was a pity that no-one had seen her for such a long time. The pygmy owl flew towards George a few times but did not dare to come any closer. This wasn’t surprising, as trust has to be built over a long time and the birds knew that it is not wise to be friends with just anyone. But George didn’t mind. He still had a lot to tell grandma. It was time to say goodbye to the forest and all of the animals. George hurried home to get back before dark. At home, he thought about the cute little bird, the pygmy owl, for a long time. Hopefully, he would become friends with it one day. He was looking forward to telling everything to grandma. It would definitely make her very happy!
11
3) Kulíšek nejmenší | The Pygmy Owl
12
13
