Ahoj. Po dlouhé, předlouhé době přišlo do vašich emailových schránek a do vašich kluboven další číslo K2, tentokrát nesoucí číslo 9. Ano už zbývá pouze jeden časopis, abychom mohli oslavit jubileum desíti výtisků K2. A nejen proto vám přeji příjemné čtení, jak u vašich monitorů, tak i pokud držíte tištěnou k2 v ruce. Za redakční radu Píťa Jelikož, je toto číslo poslední v tomto školním roce rozhodl jsem se, že místo obsahu sem vypíši všechny lidi, co se na K2 kdy podíleli. Těmto lidem moc velké DÍKY ☺
Píťa, Fank, Stopař, Pecka, Lucky, Šárka, Andrea, Merlin, Lucka, Hyjena, Pája, Alča, Ink, ,Tlachal, Peli, Fank, Monika, , Tom, Arnold, Megí, Blanka , Koudy, Linda, Kocour, Tříska, Klára, Mášenka , Radar, Žvatla, Jan Kuřba, RS hůl, Fiky, Chiquita, Jíťa, Jag, Robinson… Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.. snad počet těchto lidí bude příští rok ještě větší.
Na tomto čísle se podíleli: Píťa, Fank, Stopař, Pecka, Lucky, Šárka, Andrea, Merlin, Lucka, Hyjena, Pája, Alča, Ink, Klára,
9 číslo náklad 15 ks, uzávěrka příštího čísla Září 2007
Závod „Prahou plnou strašidel“má dlouholetou tradici a už druhým rokem se koná závod i pro veřejnost. Úkolem je z šifer, které obdržíme na začátku závodu vyluštit adresy na kterých budou čekat strašidýlka. Na závod byl vymezen čas dvou hodin, za které jsme měli najít a zaregistrovat co nejvíce strašáků. Do vlaku směr Praha nás nastoupilo v dvojstupu osm. Tři skauti-moje maličkost, Robinzon, Max + Lucky a tři vlčataModrásek, Arnold, Ještěrka + Klára. V tomto složení jsme absolvovali rutinní závod v ulicích Prahy. Do klubovny nás zavedli skautky, s kterými se dalo krásně popovídat. Pražský skautky jsou i docela fajn☺. V klubovně jsme spali ve sklepě(samozřejmě v pěkně zařízeném a taky útulném). Bylo to z fyzické stránky docela náročné, protože se běhalo na dost velkém území. Moc dobře jsme tam nedopadli jelikož jsme jako skauti měli deset bodů a desátá hlídka měla osmnáct bodů…tím pádem jsme moc dobře dopadnout nemohli. Vlčata nedopadli ve své skupině taky nejlépe-devět bodů. Tak jsme se dozvěděli své pořadí a vesele jsme odpochodovali v útvaru kulatá-krychle do klubovny. V neděli ráno jsme do sebe hodili ranní dlabanec(každý podle svého gusta). Zanechali jsme pražským skautům v klubovně vzkaz, že jsme tam byli a vyrazili jsme na vlak určený na přesun k domovské základně! Pro K-2 sepsal Pecka (více na www.strasidla.net)
Skaut je jako zrezavělá houpačka, když jste na začátku a snažíte se ji rozhoupat, nejde to snadno. Nicméně když se vám podaří překonat počáteční vliv třecí síly, jde to jednodušeji a jednodušeji. Požitek z toho, když jste nahoře a vyhlížíte do dáli plni motivace a krásných vizí, stonásobně překonává vzpomínky na nesnadné rozhoupávání. Ano to je ten pocit, který nás všechny drží ve skautu – pocit úspěchu. Není důležité jestli je to z rozšifrování zapeklitého kódu nebo z klapajícího střediskového týmu, ale jestli ten motor naší činnosti je tu a jestli plní svoji funkci… Výprava na skalní nevěstu byla takovým procesem. V pátek s jedním člověkem, oficiálně přihlášeným, uvažuji nad porušením tříleté tradice a polemizuji jestli jet či ne. Píšu poslední sms lidem, kteří se neozvali a doufám, že oni se rozhodli jet, jen nic neřekli. Nikdo se neozývá. Rozhodl jsem se proto výpravu zrušit. Nicméně po půl hodině se telefon rozezvoní…Robinson, Max a nakonec i Tom chtějí jet… Jejich přemlouvání nakonec nese své ovoce a po debatě s Tomem jsme se rozhodli následujícího dne vyjet na zkrácenou verzi Skalní nevěsty. Nevěsta je magické místo, kde její úžasná atmosféra pohltí snad každého skauta. Ty nádherné skály, flóra a nakonec ta romantická chata, kde není žádný z výdobytků moderní doby. Já jsem tam byl již po čtvrté a i tentokrát mě uchvátila. Vždycky jsme byli zvyklý na záplavu sněhu, rampouchy a mráz, ale tentokrát nic. Po sněhu jakoby se země
slehla. Proto jsme si nemohli užít našich tradičních zimních radovánek, ale i tak jsme se nenudili. Podívali jsme se na bývalou loupežnickou pevnost – Střmen, uvařili jsme si geniální špagety, prošli jsme skály, zahráli nespočet deskových her, zazpívali koledy, dali zvířátkům najíst, popřáli si do příštího roku, postrašili se strašidelnýma historkami a pak celí znavení a ustrašeni ulehli na jednu postel. Druhého dne jsme se nasnídali uklidili a pak už hurá na vlak. Měli jsme strach z naší jízdenky (byla přes jiné stanice než jsme jeli), ale jak bylo později vidět, nemuseli jsme mít strach my, nýbrž všichni štiplístci, kteří s námi jeli. Vyřešila to až jedna sympatická průvodčí, která prý obvolala půlku republiky a tři revizory. Nicméně zjistila, že náš způsob dopravy přepravní podmínky ČD neznají (a to že prý znají ledacos)… A že se staneme podkladem pro tvorbu nových přepravních podmínek. V Přelouči jsme se rozloučili a každý svou cestou dorazili domů. Já jsem si z toho odnesl, že i pro pár lidí má smysl připravovat akce, není to sice tak velký úspěch ale úspěch to je a já jsem se po výpravě cítil znovu motivován do další činnosti. Lucky
Mezi tradiční roverské podniky, které pořádáme pravidelně každý rok v zimě, je akce s názvem KOSA. Z důvodů letošní netradiční zimy a zoufalého nedostatku sněhu, jsem se rozhodli jet bez běžek, ale za to do nejvyšších českých hor – Krkonoš. Na kosu je nutná trochu důkladnější příprava než na letní prázdninový puťák. Na tuto zimní akci jezdíme již desátým rokem. Nasbírané zkušenosti a nutná výbava je důležitým předpokladem pro pohodové a zdárné překonání všech zimních nástrah. Ráno na přeloučském nádraží se nás schází sedm. Kupujeme lístek do Jánských Lázní a dále lanovkou na Černou horu. Čekají nás nádherné tři dny, ze studené inverze vstupujeme do nádherných prosluněných hor. Krkonoše jak na dlani s bílým popraškem a čistým modrým nebem. Litujte všichni, kdo jste zůstali pod námi kdesi v údolní inverzi. Plni energie vyrážíme po červené značce k našemu dnešnímu cíli Luční boudě. Po cestě si prohlížíme vysílač na vrcholu Černé hory a občerstvujme se čajem na Lyžařské boudě. Počasí je nádherné, přímo svádí k opalování. Stoupáme na vrchol Liščí hory (1363 m.n.m.) a před námi se tyčí naše nejvyšší hora – Sněžka. Okouzleni její krásou se rozhodujeme, že druhý den chceme vidět východ slunce z jejího vrcholu. Před Luční boudou si ještě navečer užíváme zimní radovánky (doufám, že ne naposled v této zimě☺). Ráno (5:55) se nám moc nechce z vyhřátých spacáků, ale i přes odpor některých členů, vyrážíme jako první z chaty pod hvězdnou
oblohou směr Sněžka. Na vrcholu nás vítá nádherný rudý obzor, ze kterého okolo osmé vyjde slunce. Krásné zahájení nového dne. Po polské cestě sestupujeme zpět k Luční boudě a dále Černým dolem k boudě U Bílého Labe, kde se posilujeme na další cestu. Počasí se nám k večeru trochu zhoršuje, u Špindlerových bud dokonce začíná sněžit, a tak po domluvě s majitelem stavíme stany u Moravské boudy. Stáváme se docela velkou atrakci pro Němce, kteří jsou ubytovaní na boudě. Ráno sklepáváme sníh z našich stanů a po prohlídce Špindlerova Mlýnu míříme k domovu. STOPAŘ
V pátek odpoledne jsme se my roveři z Přelouče vydali vstříc novému dobrodružství na Adršpašské skály. Jelikož se jednalo o období po větrných smrštích, již při cestě tam nás potkala výluka na trati do Teplic. Už, už jsme přemýšleli, na kterém nádraží se bude nejlépe spát, ale nakonec se nám podařilo sehnat vláček i s milým průvodčím, který si s námi zahrál i vědomostní hru. Po vylodění v Teplicích nás čekala překážková cesta, plná popadaných stromů, vzhůru. Za hodinku jsme již předávaly Georgovy klíče a založila tábor v chatce Skalní Nevěsta. Jen taktak jsme se usadili, už nás Píťa krmil věruhodnou pověstí o přízraku muže, který se svými sedmi psy bloudí po skalách a noční turisty zahání na cestu smrti, končící pádem ze skály, takže celý víkend jsme se při večerní cestě na WC téměř plížili ☺! Plni zákeřného přízraku jsme zahájili válečnou poradu, zda spát nahoře či dole (kdyby padal strom ☺ ) , ta skončila u dobré polévky s ortelem spát nahoře. Ráno po dvouhodinovém přemlouvání a snídani jsme se i s naší krysou vypravili na místní vyhlídku. Tisíce a tisíce schodů a už jsme před sebou měli výhled na Adršpašské skály. Po těstovinovém obědě na nás čekal okruh skalním městečkem, ve kterém jsme
se zabavili hledáním slepice, sarkofágu či slona a jiných skalních útvarů. Po návratu se na nás nepřizvané kuly pikle, a tak jsme hráli na kytaru a flétnu. Chvíli po poradě nás nasoukali do krojů a vypustili do temné noci. Sami „přizvaní“ odešli na nedaleký plácek, kam si nás postupně vodili a velmi vzrušujícím a efektivním rituálem nás přizvali do Hrušek. K přizvání patřily i vzkazy psané na záda, ale jelikož pršelo, nikdo nakonec nevěděl, co mu bylo přáno či vzkázáno. V teploučké chatičce jsme potom otevřeli zapečetěnou lahev, přečetli si loňské odpovědi a do nové lahve, která si na odpečetění ještě třištvrtě roku počká, jsme odpověděli na jiné otázky. V neděli už na nás hned po ránu vesele volalo balení a uklízení. To jsme zvládli na jedničku. Potom nás čekalo jen focení u kolejí a konečná cesta domů. Akce Akce byla OPRAVDU, ale OPRAVDU super, takže kdo ji loni i letos promeškal, tak ať příští rok určitě jede, aby se nám Hrušky množily jak houby po dešti ☺ !!!!!!! Šárka a Andrea
Jak známo, tenhle plátek čtou i duše nepovolané a nezasvěcené. A co víc, dostane se tenhle text do rukou i lidem, kteří nejsou předurčeni k zasvěcení. Akce Top secret, jak už název napovídá, je přísně tajná. Chytřejší jedinci pochopili… a pro ty ostatní – jsou prostě věci mezi nebem a zemí… Jste-li přesto lační informací a deformací a nenecháte si říct, čtěte dole
↓↓↓↓↓↓↓
Je pátek 15. 6. 2007 17:08 a sedm statečných a všehoschopných horolezců vyráží z přeloučského nádraží na svou další expedici. Báječné počasí a touha pokořit některé, ze strmých vrcholků Teplických skal, je vyhnání z rozpálené pulsující metropole vstříc skalnímu nebezpečí. Po nesmírně dlouhé a únavné cestě do Teplic a vysilujícím výstupu do base campu si odvážlivci chystají výzbroj na zítřek. Posilněni dobře propečenými špekáčky propadají do snů o vrcholových knížkách pískovcových velikánů. Do ticha vlahého ranního rozbřesku se náhle s ohlušující hlasitostí ozývá Lenčin budík. Celá vrcholová skupina až na Lenku je vzhůru a proklíná výdobytky moderní techniky. Vánočka s rybízovou marmeládou však zahání poslední zbytky nelibosti. Dopoledne je věnováno hledáním vhodného horolezeckého terénu a přípravou na výstup. Vše probíhá hladce až do chvíle jejich osudového setkání s upozorněním o zákazu lezení. Výkony hodné zápisu do Guinessovy knihy rekordů se dnes bohužel konat nebudou. Aby horolezci zahnali nečekané zklamání, podnikají odpolední výlet do nedalekého skalního města Adšpach. I přes nepřízeň podmínek se celá skupina (až na dvě dezertérky jedoucí na školní výlet) vrací bez větší újmy na zdraví do vyhřátých domovů. Vrcholové fotografie si za rámeček nedají, ale zbudou jim vzpomínky na krásné procházky skalními městy a dech beroucí vyhlídky.
Za vrcholový tým Lucka
V Praze proběhly oslavy k stoletému výročí největší dětské organizace na světě, která se během svého působení rozšířila do pěti kontinentů. Z našeho střediska v Přelouči se této velkolepé akce zúčastnilo 25 členů (převážně dětí). Víkend s datem 20.22.4.2007 přinesl smečce vlčat plno zajímavých událostí. Vypravili jsme se do Prahy na oslavu 100 let skautingu. Oslavy nabízeli mnoho možností od prohlídky ZOO až po Staroměstskou radnici. V sobotu ráno jsme se po dlouhém hledání jednoho šátku konečně vypravili do Náprstkova muzea na výstavu o indiánech a poté naše kroky směřovaly na Staroměstské náměstí, kde probíhala hlavní oslava. Představili se nám tanečníci irské kultury, Severoameričtí indiáni, Ready Kirken a další. Kluci si mohli vyzkoušet dovednosti z různých zemí či ochutnat jejich speciality. I my jsme přispěli do tvorby největšího šátku na světě, jelikož jsme „bojovali“ za Irsko. Když už klukům byla dlouhá chvíle navštívili jsme Staroměstskou radnici, Karlův most a jeho postranní vyhlídky. Chvíli na to jsme se už vezli tramvají do kina na film Most do země Terabithia, který se klukům moooc líbil. Vyvrcholením dne bya Křižíkova fontána, kterou byli kluci ohromeni, ani nedutali ☺.V neděli
jsme se vypravili na Petřín, vyšplhali jsme se na rozhlednu a vymotávali se ze zrcadlového bludiště. Alča Družina Hrušek šla do čajovny, kde jsem popili dobré čaje a dozvěděli se něco nového o čajích. Ubytováni jsme byli v jedné škole. Následovala procházka noční Prahou - Karlův most, Pražský hrad. Ráno jsme šli do národního muzea a pak do Náprstkova muzea. Od 12.30 do 15.30 se naše skupina zúčastnila připraveného programu na Staroměstském náměstí. Moderoval Standa Borkovec, účinkující: Ewa Farna, Ready Kirrken a další. Večer následovala Křižíkova fontána a poté hledání Petřínské hvězdárny, kterou jsme nenašli ☺. Kdo mněl zájem, mohl ještě poslední den navštívit ZOO. Byla to velkolepá akce, kde se sešlo mnoho skautů z různých konců světa. Pája
Povím vám jednu pohádku, dobře no tak ne no ☺!Tak příběh o 11 „odvážných“, co šli a šli a šli. Ale nepředbíhejme!!!Skupinka mladých lidí se rozhodla, že pojedou na vandr na území Bílých Karpat.5.4.2007 ráno už v 7:00 hod . odjížděli z Přeloučského nádraží. Několik úmorných hodin trčeli ve vlaku, než dorazili na odpichové místo. Začátkem úspěšné cesty, vstříc prvním kilometrům byl pohled zkušeného „chalana“ ☺ do mapy. Chcete říci, jak se jmenoval? No já nevím, jestli vám to mohu říci. Tak jo, ať máte radost tak jako já, že ho znáte. Píťa . to je ono. Co jste taky tak rádi, jako já, že ho znáte? Ne? Za to já už nemůžu ale vážně. Tak jo jdeme dál. Po daleké cestě, kde se hojně vyskytovali stroje TRAKTORY (které si velmi oblíbila jedna členka skupiny) a její jméno radši ani zmiňovat nebudu. Že si z vás dělám srandu? Že mi to nevěříte? Dobře, ale ta krajina okolo, zelené louky, modrá obloha a srandy kopec to mi uvěřit musíte☺. Byl téměř večer a oni dorazili na místo spánku. Spali v úžasné salašce na seně. A na první noc vážně přepych.! Všem bylo teplo a nikomu nic nescházelo. Tu noc krásně svítily hvězdy, které provázeli měsíc na jeho cestu po noční obloze. Druhý den ráno po vydatné snídani, o kterou se všichni podělili, následovala ranní hygiena. Jo jedna hruška to vzala tak moc vážně až spadla do potůčku (velmi osvěžující). Opět toužíte znát jméno?? Tak jo ať se můžete zasmát☺. Byla to Pája. No a pak vzhůru do kopců, polí a luk. Terčem jejich obědové přestávky se stal kopec s vysílačem Velká Javořina. Ten kopec dal všem zabrat a to mi věřte. Ale co by to bylo za vandr, kdyby se ani trošičku nezapotili, že?? Z obědové přestávky se stala přestávka spací (tak kdo by si nedal rád šlofíka před dalším pochodem). Chtě nechtě opět vyskočili na svoje nožičky, nasadili těžké batohy a vyšli
kupředu dalším kilometrům. Po hodinovém chození, unaveni a hladový hledali další místo na přespání. Našli ho a jak krásné. Tak blízko hvězd až se zdálo, že dotknout se jich je tak jednoduché☺. Avšak mraky nepříliš pěkné se blížili a tak stany tuto noc být vytaženy musely. Tu noc byla někomu zima a někomu velké teplo na hold záleží na člověku. Ráno je probudily cizí hlasy. Že by duchové? Ano teď si z vás dělám srandu. Duchové přeci nejsou nebo jo? Po té následovala snídaně, spakování a dost km před nimi (námi). Odpoledne se dorazilo na rozhlednu na kopci Velký Lopeník. Někteří dorazili dříve a někteří později, někteří si hráli na mašinku a jiné uchvátily turisticky značené stromy. Nahoře z rozhledny byl vidět světa kraj. Opravdu nádherný pohled na okolí. Jejich cesta dál směřovala k bratrovi s přezdívkou jen na tři písmena. Správně INK. A ačkoli se den chýlil ke konci, nikomu to nevadilo. Utábořili se v jednom starém lomu. Bylo to tam zvláštní, řekla bych až magické. Tu noc se opékalo, vařilo a hlavně povídalo. Při pohledu na tu kupu hvězd by se jeden zasnil a zůstal tam na vždy, ale únava byla silnější. Všichni zalehli do svých spacáků a nechali se unášet na vlně snů. Ráno bylo vše jako obvykle, jen cesta domů probíhala jinak!! Rozdělili se na dvě
skupiny na odvážné a ještě odvážnější ☺ ne dělám si srandu. Všichni odjeli ze stanice společně a dorazili tak též. Smradlavý, špinavý, unavení ale plni zážitků a hlavně šťastní) ukončili vandr po krásách přírody na území Bílých Karpat. Seznam účastníků Píťa: velký šef , hlavní fotograf Lucka: zkušená rychloběžkyně do schodů i ze schodů Mášenka: regulátor rychlosti Tomáš: majitel kapesníčků (ropného humusu) Marco: Chilský kámoš Maruška: Žádný kopec ji nedostane Andrea: Tábornice i v sukni Megí: fotografka číslo 2 Péťa: nic jí náladu nezkazí Alča :majitelka létající žirafky,a mašinka Já Pája: Traktory, stromy a potůčky to je její (moje) Teď se asi ptáte stálo jim) zato se tam tak pracně šplhat nahoru a dolů?? Já vám bez přemyšlení odpovím jen jedním jasným slovem ANO! Napsala:Pavla Priessnitzová
Březnový víkend měli děti z našeho střediska možnost strávit na malebné základně nedaleko Žumberku, kde na ně čekal zajímavý program. Hry v přírodě a především celostřediskové závody, kdy byly děti rozděleny do dvou kategorií: mladší (6 - 9 let) a starší (10 - 11let). Soutěžící své síly změřily například v těchto disciplínách: První pomoc, Příroda, Orientace, Dopravní značky, Paměť, Zručnost, Vyhledávání informací a Komunikace. V mladší kategorii první místo obsadila dvoučlenná skupina Láďa Rössler a Ondra Pavlíček. Vítězem věkové kategorie (10-11 let) se stal Ondřej Plíva - Modrásek. Gratulujeme.
V polovině dubna vyrazili skauti z Přelouče vlakem na víkend do Drážďan a cestou navštívili ještě Český Ráj a další místa. Díky využití výrazných skupinových slev, stála celá dvoudenní akce včetně dopravy, ubytování, jídla a vstupného každé z dětí jen 250 korun. Na akci spolu vyrazilo deset skautů a skautek z Přelouče a Choltic. Zájem by byl ještě vyšší, ale většina z těch, co zůstali doma, nemá cestovní pas. Vyrazili jsme v sobotu 14. dubna ráno. Jeli jsme s několika přestupy a ve vlaku hráli různé hry. Největší úspěch měla hra Mafie, která cvičí komunikační a přesvědčovací dovednosti, všichni se dobře bavili. Do Drážďan jsme dorazili po obědě. Nejdříve jsme vyrazili do centra k nově obnovenému kostelu Frauenkirche, který byl podobně jako většina Drážďan rozvalen při bombardování za války a před několika roky podle původních plánů znovu vystaven. Bylo zajímavé prohlížet si, jak se téměř zcela rozvalené město znovu stává městem s řadou zajímavých historických staveb. Prohlédli jsme si i některá další místa a zastavili se hlavně ve Zwingeru, kde byl rozchod a kdo chtěl si mohl dojít na některou z mnoha výstav, přehlídek a galerií. Kdo chtěl mohl se kochat obnovenou architekturou nebo blízkým parkem. Večer jsme se vrátili přímým vlakem do Liberce, kde jsme přespali na vypůjčené skautské základně. Ráno se naše výprava vlakem přesunula do blízkého Turnova. Odtud jsme vyrazili do Hruboskalského skalního města. Na jeho kraji následovala prohlídka hradu Valdštejn. Hrad jsme si prošli a hodně dětí oceňovalo originální, vtipný výklad průvodce o historii hradu a Valdštejnech vůbec. Cestou jsme se podívali jsme na skalní útvary jako je Adamovo Lože a některé vyhlídky. Naše
výprava pokračovala kolem hradu Hrubá Skála na nádraží, odkud nám jel vlak směrem domů. Cestou jsme si v lese poblíž Stéblové udělali poslední zastávku s akční hrou zaměřenou na rychlé schovávání se a postřeh při pozorování.A pak už opravdu domů. Potřeba bylo jen zamyslet se, jak využívat mezinárodní akce častěji. V kombinaci s poznáváním Čech a využitím skupinových slev to může být levná, jedinečná, všestranná zkušenost. Ink
Dne 9.6.2007 v 9:00 hodin ráno jsme zahájili naši výpravu do neznáma. Jediným vodítkem, k určení cílu, byla naše výzbroj, jejíž nejdůležitější součástí byli plavecké potřeby. Po tom co jsme doma vyzvedli rozespalého Mášenku, jsme vyrazili směr Slavíkovi ostrovy. Po přechodu slepého ramene Labe, jsme zahnuli do místních lesů, kterými jsme se prodírali až k Břehům. Po náročném průchodu vesnicí jsme si dali pauzu u Buňkova, ale to nebyla naše cílová stanice a tak jsme museli pokračovat dál. Asi po další čtvrthodině jsme dorazili na Mělice, kde zrovna probíhala první část trojboje a tak jsme chvilku počkali, našli jsme si soukromou pláž a začali si užívat vodních radovánek. Když jsme se rovna nemohli koupat, tak jsme nejdřív udělali velkou díru do země a pak jsme tam zasypali Mášenku☺. Bohužel jsme se po 2 hodinách museli sebrat a vyrazit domů. Cestu zpět jsme pojali jako průzkumnou misi a hledali jsme novou cestu z Břehů do Přelouče. Naštěstí jsme ji našli a tak jsme celý unavení dorazili před čtvrtou hodinou odpolední do klubovny. Klára
Obrok byl celostátní sjezd všech roverů a rangers z celé České republiky. Na akci se sešlo něco kolem 1200 účastníků plus i ti kteří organizovali vše kolem Obroku. Organizátorů i spomocným personálem (servis tým) bylo dohromady asi kolem 300 a ty se také započítávali do počtu 1200. My jsme ten počet doplnili o číslo 9. Účastnící zajezdu byli tito: Píťa, Lucka, Pája, Alča, Iva, Maruška, Andrea, Šárka a moje maličkost. To je celej hvězdnej roverskej tým, kterej byl na Obroku od začátku až do konce. Cesta tam trvala 5 hodin vlakem a zbylích 15 km z Jidřichova Hradce jsme dojeli autobusem. Celý Obrok byl rozdělen do pěti menších subcampů, kde následně umisťovali příchozí podle toho z jakého kraje pocházejí. My jsme byli umístěni do subcampu oranžové barvy. Obrok trval 4 dny za kterých se provádělo velké množství programu. V pátek večer přijel skoro každý. V 9 hod. byl zahajovací večer, který byl ve velkém stylu! Sobota byla zasvěcena různým programům, které si připravili kmeny z různých měst. Jelikož bylo skoro po celou dobu deštivo, tak se všem ráno ze stanu moc nechtělo vztávat. Nesmím zapomenout na „Krčmu“ noblesní podnik, ve kterém měli snad vše co se týče jídla a pití. Sobotní odpoledne pokračovalo velkou hrou při, které jsme běhali v lese a chytali se na vzájem. Kdo byl v jakém subcampu tak podle toho měl i svojí barvu. Bylo 5 týmů které se utkali proti sobě. Každý večer bylo vždy něco jiného. Jedmou to byl galavečer a podruhé zase koncert s dost dobrými kapelami. Všechny programi byli dobrovolné tudíž jsme mohli celý Obrok prolenošit, ale co by jsme to byli za slauty kdybychom nevyužili všechen program až do posledního doušku. Neděle byla plná programových bloků. Každý trval 1,5 hod. do čtyř etap. Měli jsme na
výběr z mnoha odvětví od diskuze s Martinem Bursíkem až po práci s bičem. Byl to den pln skvělého programu. A nakonec pondělí. Pondělí byl dá se říct pracovní den. Každý si mohl vybrat co bude chtít dělat. Bylo toho na výběr docela mnoho věcí co jsme mohli dělat. Např.:Natírání plotů, zastávek, pomoc v základní, mateřské škole a v domově důchodců, sbírání kamení z polí a nakonec čištění lesa v okolí „tábořiště.“ Stálo to za to tam jet, protože sem tam dá poznat dost dobrých přátel z různých koutů České republiky a také i něco víc... Pro K2 sepsal Pecka:)
… jasně, ale dávám ti 15 minut. Víc ne ☺ (12:36:08) … Děkuju, taky ti přeju krásný vysvědčení ! Ať se daří K2 i středisku! Díky za rozhovor, bylo to podnětné i pro mne:-). Ahoj Merlin (13:23:10)
Tak jak se vůbec máš? Co teď děláš? :-) Hehe, mám se v podstatě fajn a právě se učím na konečně již poslední zkoušku!
A co ty předchozí? Všechny ok? No, včera jsem jednu neudělal, ale naštěstí ji nemám povinnou, takže si ji odhlásím, nemám čas se na ni učit znovu, ale hodně mě to mrzí, zvlášť když jsem se na ni učil.. asi jsem zvolil špatný systém...
A co jinak? Tvůj osobní život? Jak si užívaš života v Brně? Vnímáš velký posun od té doby co jsi byl v Přelouči? Jinak? Mám se skvěle!! Mám senzační přítelkyni, která mi je velkou oporou! Pak mám výborné bydleníčko, kde si doslova hovím, jsem tu spokojený. Škola mě baví a v podstatě se dá říct, že se mi daří (nic neopakuji, vším zatím prolízám). Života v Brně si užívám parádně! Pracuji v lanovém centru a ve volném čase chodím s kamarády(spolužáci) do čajoven, za kulturou atp. A posun? Určitě velký! Vysoká škola daleko od domova je nejlepší cesta jak se stát dospělým. Člověk se o sebe musí postarat, sehnat si bydlení, třeba i práci, sám sebe nakrmit, vše si člověk zařizuje sám. Nikdo mu nestojí za zády, nikdo se o něho nepostará. Je to výborná lekce. Pokud se někdo rozhoduje kam jít studovat, tak rozhodně co nejdál od Přelouče, tedy pojˇˇdte do Brna! Je to taky skvělý!!! Uff. Ehm, myslím, že si mi položil hodně otázek, pak se to do K2 nevejde! .. ale to je jedno, ty si to stejně upravíš, že ?
Vejde, neboj :-) A tedy? Brno je tvoje cílova stanice? Nebo se někdy opět vrátíš do Přelouče?
Foto – archiv Obroku
Tak to nevím. Rozhodně mám v hlavě takovou myšlenku, nebo spíš nařízení, že se nesmím bát jít tam kam mě to potáhne, čili třeba za štěstím, za prací, za ženou atd. Zkrátka nemám dáno, kde ztrávím svůj život. Nebráním se bydlet v Brně, v Novém Jičíně (rodná víska Zuzky moje slečna) nebo třeba uplně na druhé straně zeměkoule, plácnu třeba
v Kanadě. Ale vždy se budu rád vracet do Přelouče, však jsem se tam narodil a vyrostl, a taky se budu rád vracet do Brna, které se stalo mým druhým domovem. Takže tak.
A co je teď větší domov? Tak na to se musím podívat ze dvou úhlů pohledu. Brno je větším domovem z hlediska studií a toho kde trávím víc času, už mi moje maminka uznala, že jsem doma v Přelouči hostem, občas přijedu na návštěvu :-D. A ten druhý pohled je z hlediska rodiny a kamarádů. V Přelouči mám zkrátka rodinu a přátele, tedy řekněme takové ty větší, víc na život a na smrt. Sice mám v Brně taky přátele, máme senzační partu, ale nejsou to ještě tak velká, důvěrná a opravdová přátelství jako mám v Přelouči.
Takže se rád vracíš do Přelouče? … člověk tě tu totiž už moc nevidí. Ano, těším se na rodinu a na vás :-).
měli vést středisko, zůstat v něm a předávat štěstí dalším generacím. Ten druhý typ, to jsou ti, kteří odletí zakládat rodiny jinam, zkrátka jsou to právě ti stěhovavý ptáčkové, a na těch to středisko stát holt nemůže. Samozřejmě když můžou tak pomohou všelijak jinak, nikdy na něj nezapomenou, budou ho všude propagovat, budou na něho pyšní, ale žít budou třeba v Austrálii :-). Naštěstí si myslím, že obou typů máme na středisku dost, takže si myslím, že padnout by nemuselo, zvlášť když skauting čekají zlaté časy :-).
Čekají zlaté časy, proč myslíŠ? Myslím si to, protože do vedení přišla nová, mladá, progresivní generace, která chce změnu, která chce reagovat na stav společnosti a podle toho stavu se zařídit. Také si myslím, že společnost se pomalu ale jistě obrozuje. Začíná myslet více "zeleně", návrat k přírodě roste a stím poroste i zájem o skauting. Myslím, že skauting nikdy nebude mít členů jako je hokejistů atp., ale myslím, že přijde doba, kdy budeme mít zkrátka dostatek kvalitních členů. Ale to ovšem bude trvat pět, deset ale třeba i patnáct let.
A jak vnímáš teď z takové dálky situaci střediska?
Myslím, že to by si přáli všichni. Skoro dobrá tečka na závěr, jen se tě ještě zeptám, co plánuješ na prázdniny?
Uff, tak zvláštně. Dá se říci, že si občas připadám dost hloupě. Třeba že s Fankem vymyslíme reformy, ale pak moc (skoro vůbec) nepomůžu je realizovat. Jsem na tom asi dost podobně jako Tříska :-). Je mi jasné, že kdybych byl doma co 14 dní, nebo každý víkend, tak že třeba bych na klubovně dokázal zamakat mnohem více. Ale zase se mi nedá ukřivdit, že bych se neukázal vůbec, na dětských dnech jsem byl, na školce taky atd. A to že nejezdím na rady je tím, že se mi nevyplatí jet do Přelouče na jeden den, to radši zůstanu v Brně. Ovšem stále platí to, že když mě někdo požádá o pomoc v dostatečném předstihu, a já tam ještě nic nemám naplánováno, tak přijedu a rád pomůžu. Do toho se ale nedá počítat zkouškové, přes to vlak nejede, tam ztrácím hodně času, pač se ve vlaku ani doma vůbec nic nenaučím. No, kápsul si do oblasti, kde mám občas černé svědomí.
První týden budeme rajtovat se Zuzkou po Šumavských pláních a lukách, na kole ovšem :-). Pak jedeme s klukama do Černé Hory, na čež se moc a moc těším. Pak skautský tábor, který bude snad taky v pohodě. Následně budu v Brně, kde budu pracovat v lanovém centru (čili si přivydělávat ke studiu) a taky bych si chtěl dělat autoškolu, ale to nevím jestli to budu stíhat k tomu. A jako dobrá tečka na závěr bude výlet se Zuzkou do Chorvatska, a na to se taky hodně těším. No, a pak zas hurá do školy :-). Aby to nevyznělo jinak, ten výlet do Chorvatska bude trvat 9 dní :-), prostě normální dovča.
Černé svědomí? A pravě třeba skauting v Přelouči tě netáhne se někdy vrátit do Přelouče? Možná mě všichni ukamenují, ale tím, že jsem spíš poletavý, stěhovavý pták, tak bohužel skauting nebude ta věc, která mě v Přelouči udrží, bohužel. Zkrátka jsou v tomto případě dva typy lidí. Usedavý typ - ten se usadí, kde vyrostl, tam studuje pracuje, založí tam rodinu, občas vyrazí na dovolenou za hranice, ale v rodném místě umře. A právě tyhle typy by
No ok :-) diky moc za rozhovor.. ať se ti tedy povede poslední zkouška, a přeji hodně stestí :-) a užij si prázdniny. Děkuju, taky ti přeju krásný vysvědčení ! Ať se daří K2 i středisku! Díky za rozhovor, bylo to podnětné i pro mne:-). Ahoj Merlin (Píťa
