Dosavadní role vybraných veřejných parků ve společenském životě města Pardubic a možnosti jejich budoucího využití pro kulturní akce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře

Bc. Tereza Nádvorníková

Dosavadní role vybraných veřejných parků ve společenském životě města Pardubic a možnosti jejich budoucího využití pro kulturní akce Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Igor Kyselka, CSc. Brno 2013

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne

………………………… Tereza Nádvorníková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Ing. Igoru Kyselkovi, CSc., za věnovaný čas, odborné rady a věcné připomínky. Děkuji také zaměstnancům Magistrátu města Pardubic a Státního okresního archivu Pardubice za velmi ochotný a vstřícný přístup. V neposlední řadě bych ráda vyjádřila svůj vděk všem respondentům průzkumu za ochotu ke spolupráci a věnovaný čas.

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 6 Zdroje dat a metodika práce.......................................................................................... 7 Význam zeleně ve městě ..................................................................................... 9

2 2.1

Veřejný prostor ve městě ................................................................................... 9

2.2

Členění zeleně .................................................................................................. 11

2.3

Funkce městské zeleně ..................................................................................... 13 Historický vývoj parku v systému městské zeleně ......................................... 15

3 3.1

Vznik veřejných parků ..................................................................................... 15

3.2

Parky ve městech 20. století ............................................................................. 17

3.3

Soudobé trendy v parkové architektuře............................................................ 19

4

Význam kultury pro město............................................................................... 21

5

Veřejné parky a další významná zeleň v historii Pardubic ........................... 23 5.1

Nejstarší historie pardubické veřejné zeleně v kontextu vývoje města............ 24

5.2

Okrašlovací spolek ........................................................................................... 25

5.3

Bubeníkovy sady .............................................................................................. 26

5.4

Park Vinice ....................................................................................................... 26

5.5

Tyršovy sady .................................................................................................... 27

5.6

Park Na Špici.................................................................................................... 29

5.7

Zaniklá veřejná zeleň ....................................................................................... 29

5.7.1

Park kultury a oddechu ............................................................................. 30

5.7.2

Zelenobranská dubina ............................................................................... 32

5.7.3

Bělobranská dubina................................................................................... 32

Historické proměny společenského a kulturního života ve veřejných parcích

6

města Pardubic .................................................................................................. 33 6.1

Parkové aktivity do roku 1918 ......................................................................... 33

Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění ..................... 35

6.2

Život v parcích za první Československé republiky ........................................ 38

Výstava tělesné kultury a sportu v Pardubicích ...................................................... 40 6.3

Parky v období nacistické okupace a druhé světové války .............................. 43

6.4

Společenské a kulturní aktivity v parcích v době socialismu .......................... 45

6.4.1

Období 1945–1967 ................................................................................... 45

6.4.2

Období normalizace (1968–1989) ............................................................ 51

6.5

Stav kultury v parcích po roce 1989 ................................................................ 54 Záměry města Pardubic ................................................................................... 61

7 7.1

Tyršovy sady .................................................................................................... 62

7.2

Park Vinice – Stará vojenská plovárna ............................................................ 65

7.3

Park Na Špici.................................................................................................... 67

7.4

Náhrdelník Chrudimky..................................................................................... 68 Obyvatelé města a budoucnost veřejné zeleně ............................................... 70

8 8.1

Budoucnost kultury v parcích očima pardubických obyvatel .......................... 70

8.2

Význam participace obyvatel na přípravě rozvojových plánů města ............... 78

9

Příklady dobré praxe z jiných měst................................................................. 81

10

Zhodnocení současné situace a možnosti budoucího využití parků z pohledu manažera v kultuře ........................................................................................... 84

Závěr ............................................................................................................................. 94 Resumé ........................................................................................................................... 99 Summary...................................................................................................................... 100 Resümee ....................................................................................................................... 101 Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 102 Seznam obrazových příloh ......................................................................................... 115 Obrazová příloha ........................................................................................................ 116

Úvod Předkládaná diplomová práce se zabývá společenským a kulturním životem ve veřejných parcích města Pardubic. Vychází ze známého úsloví „historia magistra vitae – dějiny jsou učitelkou života“, tedy z předpokladu, že pokud chceme pochopit a hodnotit současnost či máme-li snahu předvídat a plánovat budoucnost, je nutné znát celou historii daného fenoménu, pokusit se z ní co nejvíce poučit, a především na základě těchto zkušeností dále jednat. Oblast kulturního života v pardubických městských parcích nabízí téměř neprobádaný prostor. Hlavní přínos této diplomové práce lze proto spatřovat především ve zmapování kulturních a společenských aktivit v místních parcích v kontextu doby. Konkrétní příklady úspěšného oživení těchto veřejných prostorů vycházející z historie, by mohly, s přihlédnutím k potřebám současného člověka, posloužit k řešení aktuální otázky optimálního využití parků. Práce může rovněž přispět k podnícení zájmu obyvatel o městské veřejné parky a v ideálním případě může napomoci k tomu, že se parky stanou jedním z center společenského zájmu. Tím dojde k rozvoji jejich potenciálu a většímu využití pozitivních efektů, které spojení zeleně a kultury městu nabízí. Z tohoto důvodu je práce určena nejen obdivovatelům historie či patriotům, ale všem obyvatelům města a rovněž zainteresovaným zaměstnancům Magistrátu města Pardubic. Hlavním tématem práce je historický vývoj společenského a kulturního života ve veřejných parcích města Pardubic, od vzniku prvního veřejného parku v roce 1880 do současnosti. Cílem práce je podat ucelený přehled kulturních akcí, které pardubičtí občané měli možnost v parcích navštívit, popsat současný stav kultury v městské veřejné zeleni a představit aktuální plány vedení města na revitalizaci parků, a tím i možnosti volnočasového vyžití v těchto místech. Nejprve se práce obecně věnuje fenoménu zeleně a kultury ve městě. Neklade si však ambice vyčerpávajícím způsobem pojednat o jednotlivých pojmech, jejím cílem je danou problematiku pouze přiblížit. První kapitoly se snaží odpovědět na otázky, čím se vyznačuje kvalitní veřejný prostor, jaké funkce plní veřejná zeleň ve městě, jakým způsobem městské veřejné parky vznikly, jakým historickým vývojem prošly a jaký význam má pro město a jeho obyvatele pořádání kulturních akcí. Následující kapitoly se zabývají konkrétními pardubickými parky a kladou si za cíl vystihnout jejich roli v kulturní historii města. Otázky, jež hodlá práce zodpovědět, se kromě změn, jakými tyto plochy zeleně v historii prošly, týkají společenských a kulturních aktivit v parcích, zejména těch, které danou dobu charakterizovaly a odlišovaly od ostatních epoch: Jaké aktivity z různých oblastí kultury se v parcích odehrály? Kdo je organizoval a s jakým úspěchem? Jak se možnosti kulturního a společenského vyžití proměňovaly v čase?

6

Práce se snaží o zasazení parkových aktivit do dobového kontextu, který z velké části ozřejmuje důvody jejich konání a odpovídá na otázku, do jaké míry byly pardubické akce pořádané v parcích tematicky poplatné době. Z důvodu poměrně širokého časového vymezení tématu se práce nevěnuje hlubší analýze popisované epochy. Historický vývoj a dobové charakteristiky jsou proto, i s vědomím rizika přílišné generalizace, do určité míry zjednodušeny. Popisem aktuálních záměrů města Pardubice v oblasti revitalizace parků chce práce ozřejmit jejich budoucí podobu a předpokládané možnosti vyžití občanů v těchto místech. Orientační průzkum provedený mezi zástupci vybraných dotčených skupin obyvatel města má za cíl zjistit, jak zainteresované osoby, ale i uživatelé parků hodnotí současnou situaci, jaké využití parků by do budoucna uvítali, a v jaké míře korespondují plány vedení města s těmito potřebami. Průzkum tak slouží k představení různých pohledů na budoucí využití pardubických parků a k porovnání těchto názorů. Práce se dotýká i problematiky účasti obyvatel na přípravách rozvojových plánů města a následně uvádí několik příkladů dobré praxe z českých i zahraničních měst. Zmíněné případy se týkají úspěšné participace občanů a zejména využití parků ke společenským a kulturním aktivitám. V poslední kapitole autorka práce porovnává získané informace s vlastními názory na budoucí využití parků a na základě historické analýzy, popisu plánované podoby parků a příkladů úspěšných parkových akcí z jiných měst nabízí k uvážení několik možností rozvoje potenciálu pardubických městských parků pomocí společenských a kulturních aktivit. Zdroje dat a metodika práce Vzhledem ke svému zaměření byla diplomová práce vypracována na základě pramenů a literatury pocházejících převážně od domácích autorů a institucí. Kapitola 2 věnovaná obecně veřejným prostorům a městské zeleni vychází zejména ze sborníku Veřejné prostory a život města, z publikací Jana Gehla Život mezi budovami a Města pro lidi a z knihy Bohumila Kavky a Jaroslavy Šindelářové Funkce zeleně v životním prostředí. Následující kapitola čerpá zejména z publikace Jiřího Kupky Zeleň v historii města a příspěvku Zdeňka Nováka ve sborníku Městské historické parky. Čtvrtá kapitola vychází především z dokumentu Kulturní politika Ministerstva kultury ČR. Odborné publikace, které by se zabývaly pouze historií pardubických parků, nebo přímo společenským a kulturním životem ve veřejné zeleni, dosud nebyly vydány. Z toho důvodu kapitoly 5 a 6 zakládají svá tvrzení na studiu dobového tisku a archivních materiálů uložených ve Státním okresním archivu v Pardubicích. Ve většině případů se jedná o interní materiály městské správy či kulturních institucí, které obsahují různé jazykové nepřesnosti a nejednotné pojmenování organizací i pořádaných akcí. V případě nesrovnalostí byly názvy porovnány s odbornou literaturou, nebo byla použita nejčastější verze názvu.

7

Při využívání informací z pramenů byl reflektován také možný rozpor mezi realitou a její oficiální prezentací v tisku i omezená vypovídající hodnota archivních materiálů, která je dána především povahou institucí, ve kterých prameny vznikaly, a tím, co dotčení zaměstnanci považovali za důležité zaznamenat a uchovat. Nicméně hlavní problém spojený s archiváliemi tkví v případě této práce v jejich velkém množství, které je jednotlivec schopný prostudovat jen do určité míry. Například v období 70. a 80. let se práce potýká s nedostatkem pramenů, přičemž archiv největšího pořadatele akcí, Parku kultury a oddechu, obsahuje velké množství materiálů, které ale nejsou utříděny či zpracovány, a navíc se nacházejí v depozitáři mimo Pardubice. Pro práci tak bylo možné využít pouze malou část tohoto archivu. Z uvedených důvodů kapitoly 5 a 6 staví také na sekundární literatuře, zejména na publikacích vydaných Klubem přátel Pardubicka a na údajích získaných během řízených rozhovorů s odborníky na pardubickou kulturní historii a organizátory akcí v místních parcích. Zde však vyvstává další komplikace – otázka věrohodnosti pamětnické výpovědi. Tento problém se práce snaží řešit co největším možným porovnáním získaných informací s jinými zdroji. Pro představení současných záměrů města a probíhající diskuze okolo plánovaných revitalizací parků bylo využito převážně tiskových zpráv Magistrátu města Pardubic (MMP), architektonických studií a informací poskytnutých zaměstnanci MMP z Odboru hlavního architekta. Kapitola nazvaná Budoucnost kultury v parcích očima pardubických obyvatel vychází z výsledků názorové sondy, která byla uskutečněna formou strukturovaného rozhovoru se zástupci vybraných dotčených skupin obyvatel města. Na tomto místě je důležité upozornit, že všechna jména osob jsou v této práci uváděna bez akademických titulů. V práci bylo použito několik metodických přístupů. Na počátku sběru dat byla provedena rešerše tištěných i elektronických zdrojů a údajů získaných z orientačního průzkumu (použitá metoda řízených rozhovorů je pro větší přehlednost popsána v kapitole 8.1). Dále proběhlo třídění a komparace vybraných dat a poté následovala jejich analýza. Na závěr práce byla provedena syntéza poznatků o historii a současnosti kulturního a společenského života v pardubické veřejné zeleni a informací o plánované podobě parků, na jejímž základě došlo ke zhodnocení rozvojového potenciálu městských veřejných parků v Pardubicích.

8

2

Význam zeleně ve městě

Zeleň v současném městském prostředí zastává velké množství funkcí, které vyplývají z jejího umístění a charakteru. Mezi nejvýznamnější plochy městské zeleně patří veřejné parky, a to nejen co do územního rozsahu, ale i do počtu funkcí, které naplňují. Pro správné pochopení hodnoty parků ve městě se práce nejprve zaměřuje na veřejné prostory, do kterých městská zeleň spadá. 2.1

Veřejný prostor ve městě

Městský veřejný prostor už staletí plní funkci shromaždiště obyvatel, kteří si zde vyměňovali informace o tom, co je ve městě nového, setkávali se zde při nákupech, trzích, slavnostech, svatbách či jiných událostech. Všechny důležité události ve městě tak probíhaly před očima jeho obyvatel.1 Veřejná prostranství nám připomínají současnost i historii města, spojují nás s jeho obyvateli a spoluvytvářejí jeho obraz. V minulosti i v dnešní době jsou veřejná prostranství nedílnou součástí městského života, i města jako takového. Mezi mnoha funkcemi, které současná veřejná prostranství plní, se v posledních letech jeví jako jedna z nejpodstatnějších funkce vytváření prostoru pro veřejný život, běžné aktivity obyvatel v těchto místech (pobytové, pohybové i společenské činnosti).2 Právě na tuto funkci je následující zkoumání veřejného prostoru zaměřeno. Veřejný prostor lze definovat mnoha způsoby podle toho, jakým úhlem pohledu je na něj nazíráno. Jasné vymezení nabízí definice uvedená v Zákoně o obcích: „Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“3 Podle Krykorkové by však mělo být na veřejná prostranství nahlíženo komplexně, nejen jako na problematiku prostoru a charakteru místa, ale i jako na soubor charakteristik společenských a kulturních. To z toho důvodu, že jsme svědky rychlých proměn kultury i společnosti, kvůli kterým nenacházejí lidé potřebnou stabilitu, vědomí unikátnosti a pocit spojení s daným prostředím, společností a její kulturou. Veřejný prostor lze tak dle Krykorkové považovat za něco, co by mohlo tyto negativní změny do budoucna odvrátit.

1

GEHL, Jan. Města pro lidi. 1. vyd. Brno: Partnerství, 2012, s. 25. ČABLOVÁ, Markéta. Přírodní prvky ve veřejném prostoru: Vliv přírodních prvků na kvalitu veřejných prostorů a na rozvoj aktivit. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. 1. vyd. Brno: VUT FA, 2002, s. 21. 3 Zákon o obcích č. 128/2000 Sb., paragraf 34 [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: . 2

9

Jaké vlastnosti tedy od veřejného prostoru požadovat a které budovat? Z velkého množství teorií a názorů na tuto problematiku lze vyčíst, že hlavními hodnotami veřejného prostoru, bez kterých by nebylo vytvářeno životem pulsující prostředí, jsou sice známé, ale často přehlížené a těžko charakterizovatelné kvality.4 Požadavky, které by veřejný prostor měl splňovat, uvádí například Šilhánková. Jsou jimi dobrá dostupnost, přehlednost, lidské měřítko, vybavení pro aktivity a vytvoření příjemného klimatu.5 V 21. století se nepostradatelnými stávají i další požadavky jako obyvatelnost, zapojení veřejnosti do plánování a trvalá udržitelnost.6 Kvalitu veřejného prostoru samozřejmě ovlivňuje také jeho poloha, rozloha, estetická kvalita, sousední zástavba a jiné. Čablová uvádí, že příjemného a lákavého prostředí, které nabízející aktivity i podporuje komunitní život, lze dosáhnout především „pečlivou tvorbou, kvalitním designem a vhodným vybavením veřejného prostoru, nejlépe při spolupráci s veřejností, která tyto prostory bude využívat.“7 Tím hlavním, co však dělá veřejný prostor úspěšným, je přítomnost lidí. Šilhánková k tomu říká, že samotná přítomnost lidí není faktorem úspěchu, ale platí, že ve všech úspěšných veřejných prostorech se lidé nacházejí. To je zapříčiněno jeho přitažlivostí nejen pro ty lidi, kteří jsou nuceni na tato místa přijít, ale i pro ty, kteří sami chtějí přijít. Lákavost prostředí je pak způsobena možnostmi, které dané místo skýtá, především nejrozmanitějšími aktivitami a mezilidskými kontakty. Veřejné prostory by tedy měly být funkční a měly by vyhovovat různorodým potřebám návštěvníků – touze po klidu a odpočinku, či chuti provozovat volnočasové aktivity. Šilhánková uvádí, že právě aktivity jsou klíčovým prvkem veřejných prostranství – „[…] bez aktivit nemá v podstatě veřejný prostor pro město žádný smysl.“8 Podobného názoru na veřejná prostranství je i slavný dánský architekt Jan Gehl, který považuje živé město za cíl, ke kterému by se měly obracet snahy urbanistů. Kvantita by však neměla narušovat příjemný pocit z veřejného prostoru. Davy a přeplněné ulice totiž rozhodně nejsou obrazem dobrého stavu městského života.9 Gehl přesto určuje kvalitu městských prostorů podle množství a druhu činností, které zde lidé provozují. Aktivity ve veřejném prostoru dělí na:  nezbytné – každodenní úkoly probíhající nejméně závisle na venkovních materiálních podmínkách, 4

KRYKORKOVÁ, Zuzana. Veřejné prostranství – součást kvalitního života. In Veřejná prostranství – veřejné prostory, sídelní zeleň, krajina v územním plánování: sborník ze semináře AUÚP, Františkovy Lázně, 17. – 18. 4. 2008. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2008, s. 23. 5 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Posuzování úspěšnosti veřejných prostorů města. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. Op. cit., s. 15–17. 6 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. 1. vyd. Brno: VUT, 2003, s. 90–107. 7 ČABLOVÁ, Markéta. Přírodní prvky ve veřejném prostoru: Vliv přírodních prvků na kvalitu veřejných prostorů a na rozvoj aktivit. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. Op. cit., s. 22. 8 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Posuzování úspěšnosti veřejných prostorů města. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. Op. cit., s. 17. 9 GEHL, Jan. Města pro lidi. Op. cit., s. 63.

10

 

volitelné – činnosti provozované lidmi jen tehdy, když chtějí a když jim to čas a místo, jsou tedy velmi závislé na vnějším prostředí, společenské – různé druhy aktivit zcela závislých na přítomnosti dalších lidí, vznikají jako důsledek pohybu a pobytu lidí na veřejných prostranstvích.10

Co podle Gehla charakterizuje veřejný prostor nejvíce, je právě přítomnost lidí. Kvalitní prostor umožňuje lidem projevit jejich přirozený zájem o kontakt s ostatními lidmi. To se odrazí na jeho návštěvnosti, jelikož lidé reagují na přítomnost lidí a chodí převážně tam, kde už se něco děje. Právě setkáváním na stejném místě se vytváří předpoklad pro intenzivnější kontakty, které způsobují lidem pozitivní zážitky, radost z „bytí venku“, a které jsou vítaným protikladem samoty.11 Právě kontakt různých skupin obyvatel je důležitý pro správné fungování společnosti. Zapojením se do sociálního dění se lidé učí nést zodpovědnost nejen za sebe, ale také za místa, kde žijí. Vliv prostředí je také jedním z determinantů tvorby vlastní identity. Kvalitní prostředí, které u občanů podporuje pocit sounáležitosti s daným místem, místními lidmi či městem jako celkem, nevytváří podmínky pro sociálně-patologické jevy a jiné problémy, tak jako je tomu v prostředích anonymních.12 2.2

Členění zeleně

Zeleň, nedílnou součást veřejných prostranství, lze popsat jako „ucelené vegetační plochy upravené pro užívání občany k pobytu a rekreaci, tedy včetně cest, odpočívadel, dětských hřišť, drobné zahradní architektury, uměleckých děl i jiných doplňků. Z širšího hlediska sem zahrnujeme též stromořadí uliční a krajinná i jinou doprovodnou zeleň podél komunikací a vodních toků, a dokonce i ojedinělé stromy nebo jejich skupiny v obcích i krajině.“13 Z odborného hlediska je však pojem zeleň dosti široký a složitě vymezitelný, Kavka a Šindelářová z toho důvodu zeleň dělí do několika skupin. První z nich lze pojmenovat jako zeleň volné krajiny, jejíž význam je často zmiňován především v souvislosti s ochranou a tvorbou krajiny, urbanistickými a ekologickými disciplínami. Patří sem skupiny stromů, stromořadí i solitérní stromy a keře, remízky, zeleň u komunikací, řek a vodních ploch či volně rostoucí, tzv. rozptýlená zeleň v krajině. Tyto prvky mohou být jak přírodní, tak vysazené lidmi. Zeleň volné krajiny (nebo zeleň krajinná) však vzhledem ke své obvyklé poloze mimo zastavěná území obcí nemívá charakter veřejných prostranství. Druhou skupinu tvoří rozsáhlejší a složitější účelové výsadby, pod čímž rozumíme historické zahrady, lázeňské parky, ovocné sady, veřejné plochy upravené pro rekreaci a zeleň, vysázenou kolem průmyslových zón či během jejich rekultivace. 10

Upraveno podle: GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 2000, s. 11–14. 11 GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Op. cit., s. 19–25. 12 GREGOROVÁ, Eva. Veřejná prostranství jako odraz společnosti – společnost jako odraz veřejných prostranství. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. Op. cit., s. 36–37. 13 HURYCH, Václav. Mělník: město v zeleni. 1. vyd. Skuhrov: FARGO studio ve spolupráci s Městem Mělník, 2008, s. 4.

11

Pod pojem městská zeleň spadají takové porosty, které potřebují bližší upřesnění, než nabízejí předchozí dvě skupiny. Charakter této zeleně je dán především jejím umístěním v intravilánu. Spadají sem parky, zahrady, uliční stromořadí, zatravněné plochy i květinová výsadba.14 Další členění zeleně není jednotné, domácí i zahraniční autoři uvádí několikeré možné dělení, například podle významu, funkce, urbanistického členění, místa uplatnění, majitelů či uživatelů. Dle Kavky a Šindelářové je nejvhodnější dělit zeleň podle kritéria převládající funkce:  veřejná zeleň – základní: parky, uliční zeleň a sadovnicky upravené veřejné plochy, doplňková: lesoparky, lázeňské a historické zahrady a parky.  vyhrazená zeleň – zeleň mezi obytnými budovami, zeleň a zahrady u škol, sportovišť, koupališť, nemocnic, hřbitovů, arboreta, botanické a zoologické zahrady,  soukromá zeleň – zeleň soukromých zahrad a jiných neveřejných areálů,  ochranná zeleň – porosty vysazené kolem průmyslových podniků a zón, pásma hygienické ochrany,  hospodářská zeleň – zemědělské plochy, účelové lesy, ovocné sady a výrobní zahrady a školky,  ostatní zeleň – solitéry, skupiny stromů a keřů, remízky, zeleň ve volné krajině, podél komunikací, řek a vodních ploch.15 Kyselka chápe pojem veřejné zeleně šířeji a zařazuje sem:  zeleň obytných souborů – sídlištní zeleň,  zeleň u významných budov a v okolí pomníků,  zeleň na náměstích,  městské parky a parčíky,  zeleň v ulicích,  parkoviště,  veřejně přístupné zahrady na konstrukcích a střešní zahrady.16 Dle uvedeného členění se tato práce dále zabývá pouze městskou veřejnou zelení, a to výhradně městskými veřejnými parky. Přičemž vychází z definice uvedené v technické normě ČSN 83 9001, kde je park popsán jako „objekt zeleně, ztvárněný do charakteristického kompozičního celku o výměře nad 0,5 ha a minimální šířce 25 m (např. park historický, městský, lázeňský).“17

14

KAVKA, Bohumil a Jaroslava ŠINDELÁŘOVÁ. Funkce zeleně v životním prostředí. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978, s. 10–11. 15 Upraveno podle: KAVKA, Bohumil a Jaroslava ŠINDELÁŘOVÁ. Funkce zeleně v životním prostředí. Op. cit., s. 12–13. 16 Upraveno podle: KYSELKA, Igor. Architektura krajiny a rekreace: architektura a urbanismus krajiny a zeleně. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2007, s. 101–110. 17 ČSN 83 9001. Sadovnictví a krajinářství – Terminologie: Základní odborné termíny a definice. Praha: Český normalizační institut, 1999, s. 13.

12

2.3

Funkce městské zeleně

Zeleň má několik důležitých funkcí, jejichž naplňování vytváří příznivé podmínky pro život obyvatelstva města. Jsou jimi biologická, meliorační, izolační a asanační funkce,18 kterým přisuzujeme zdravotní význam. Ten zdaleka není skryt pouze ve známém úsloví, že „zeleň jsou plíce města“. Zeleň má vliv na mikroklimatické a hygienické podmínky a jevy, které v městském prostředí ovlivňují zdraví i každodenní pocit vnitřní pohody obyvatel a návštěvníků města. Mezi tyto jevy patří:  teplota vzduchu – vzrostlé stromy působí proti přehřívání náměstí, chodníků, parkovišť, fasád budov (i interiérů) a lidem pohybujícím se ve městě poskytují ochranný stín,  vlhkost vzduchu – městská vegetace díky odpařování vody ze svých listových ploch kladně působí na vlhkost vzduchu, ve městech často nepříjemně suchého,  rychlost větru – teplotní rozdíly mezi zelení a zástavbou mají pozitivní vliv na proudění vzduchu ve městě, zeleň však dokáže fungovat i jako větrolam, a umí tak zpomalit, rozptýlit a případně usměrnit nepříjemné ostře vanoucí větry, způsobující vysoušení vzduchu a větrnou erozi,  čistota ovzduší – rostliny zachycují ze vzduchu prachové částice, vylučováním fytoncidů snižují v ovzduší množství choroboplodných zárodků, pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík,  hluk – zeleň má také mírný vliv na snižování hluku, který v posledních letech z důvodu hustého provozu na komunikacích ve městech enormně narůstá.19 Zeleň má i další důležité funkce, a to rekreační a naučnou. Díky nim dochází ke zvyšování rekreačního potenciálu oblasti a k lepšímu chápání významu přírodních prvků v sídlech.20 Rekreace, jako jedna z forem regenerace duševních i tělesných sil vedoucí k udržení stálého zdraví, se stala součástí životního stylu lidí 21. století. V městských parcích bývá uskutečňována tzv. denní rekreace, jejíž náplní může být procházka parkem, posezení na lavičce, odpočinek na trávníku, ale i společenská setkávání. Tento způsob rekreace je součástí běžného dne mnoha lidí, kteří na ni mají omezené množství času, proto vyžadují, aby prostor k rekreaci vymezený byl v blízkosti jejich bydliště, pracoviště nebo míst, kde se během dne musí vyskytovat.21 Zeleň dokáže také zvýraznit jedinečnost kulturních památek, jejich estetickou kvalitu i přirozenost daného místa. Tuto funkci nazýváme jako kulturní a estetickou.22 Wittmann k estetické funkci řadí ještě funkci kompoziční, díky které se zeleň „[…] podílí na místní danosti prostředí a jedinečném vzhledu jednotlivých měst.“23

18

Veronica: časopis ochránců přírody [online]. Brno: Regionální sdružení ČSOP, 2007, s. 18 [cit. 201303-03]. Dostupné z: http:. 19 Upraveno podle: BALABÁNOVÁ, Pavla. Zeleň v ulicích. Urbanismus a územní rozvoj. Brno: Ústav územního rozvoje, 2000, roč. 3, č. 3, s. 29–32. 20 Veronica: časopis ochránců přírody [online]. Op. cit., s. 18. 21 BALABÁNOVÁ, Pavla. Zeleň v ulicích. Urbanismus a územní rozvoj. Op. cit., s. 32–33. 22 Veronica: časopis ochránců přírody [online]. Op. cit., s. 18. 23 WITTMANN, Maxmilian. Urbánní prostředí v souvislostech: utváření udržitelného města a jeho přírodní zázemí v souvisejících tématech. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2012, s. 72.

13

Zeleň na člověka působí také psychologicky. Pozitivní vliv na pocit duševní pohody má především estetický prožitek z vnímání výtvarných hodnot přírody a odpočinek nervové soustavy při pohledu na zelenou barvu a zeleň celkově. „Působení prostředí […] výrazně ovlivňuje psychiku a vědomí člověka, a to nejen v momentálních, ale také dlouhodobých stavech. Zeleň a voda jsou z toho hlediska významnými komponenty kvalitního životního prostředí a nositeli estetických hodnot. Význam estetické kvality prostředí vyplývá z úlohy krásy jako jedné ze základních lidských potřeb.“24 Na psychologický vliv a vliv zeleně na sociální chování se od 60. let zaměřuje mnoho výzkumů. V této době totiž vyšlo najevo mnoho problémů, které lidé v oblasti psychiky mají a které jsou ve městech často způsobované moderní architekturou a urbanismem. Výzkumy potvrdily, že městská zeleň má na fyzické i psychické zdraví a výkonnost člověka podstatný vliv, a ukázaly, že také významně determinuje jejich sociální chování.25 Potvrdil se například předpoklad, že pohled do zeleně zmírňuje bolesti, urychluje léčbu po chirurgických zákrocích a pomáhá s vyrovnáním se se stresovými zážitky. V otázce vlivu zeleně na sociální kontakty studie ze sídliště se sociálními byty ukázaly, že lidé bydlící ve stejných domech, ale obklopených zelení, tráví více času venku, více se stýkají se svými sousedy, pociťují silnější pocit sounáležitosti a bezpečí, než tomu bylo u obyvatel, jejichž domy obklopoval především beton a asfalt. Stromy a plochy veřejné zeleně přinášely obyvatelům možnost vzájemně se poznávat a vytvořit pevnější vazby. Pozitivní vliv se projevil nejen na jejich zdraví, ale také na schopnosti rodin řešit konflikty a na době, kterou rodiče a děti trávili společně. V oblastech s hojným výskytem zeleně se také potvrdila nižší míra kriminality a nevhodného chování, a to především díky pocitu sounáležitosti obyvatel s daným místem. Lidé vlivem příjemného prostředí zeleně a díky prostorovému vymezení místa považovali okolí svého bydliště za své teritorium, a proto jej chránili. Výzkumy rovněž potvrdily pozitivní vliv zeleně na schopnost lidského organismu soustředit se, podávat výkony, pracovat s duševní energií či rozvíjet svou kreativitu. Důvody vědci vidí v evolucí vytvořených reakcích na nedostatek zeleně, který v dávných dobách znamenal neúrodu, strádání či nemožnost úkrytu před nepřáteli. Naše automatické reakce tak ovlivňují pocit spokojenosti a bezpečí při pouhém pohledu nebo pobytu v zeleni. Závěry studií poukazují na fakt, že člověk zeleň nutně potřebuje ke svému životu, protože se těchto vrozených reakcí neumí zbavit.26

24

BALABÁNOVÁ, Pavla. Zeleň v ulicích. Urbanismus a územní rozvoj. Op. cit., s. 30. FRANĚK, Marek. Vliv městské zeleně na chování lidí. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. 1. vyd. Brno: VUT FA, 2002, s. 53. 26 Tamtéž, s. 53–59. 25

14

3

Historický vývoj parku v systému městské zeleně

Zeleň v lidských sídlech má velmi dlouhou a pestrou historii. Nicméně běžní obyvatelé města do ní po většinu historie neměli volný přístup, to bylo výsadou vládců, šlechticů či duchovních, kteří si u svých sídel zakládali zahrady a parky a užívali je výsadně pro svou potřebu. Veřejný prostor s výrazným zastoupením přírodních prvků však není zcela novodobým výmyslem, o existenci veřejných zahrad jsou doklady z antických měst, zejména z Říma. Jejich vybudování financovali především bohatí mecenáši, kteří posléze dali parky do užívání obyvatelům města. Ve středověkých městech se kromě malých hřbitovů kolem kostelů veřejná zeleň nenacházela. V racionálně zakládaných renesančních městech se již vzácně vyskytovaly plochy charakteru veřejných parků nabízející svým obyvatelům možnost procházky, odpočinku i zábavy v prostředí veřejné zeleně. V baroku se podle Nováka zřejmě nic, co by se dalo srovnat s dnešním veřejným parkem, v městech neobjevilo, avšak řada soukromých zahrad byla veřejnosti otevírána během slavností a důležitých událostí a některé byly zpřístupněny natrvalo, třeba londýnský St. James´s Park a Green Park.27 Až druhá polovina 18. století a s ní spojený nástup osvícenství připravila v přístupu k veřejným parkům výrazné změny. Z tohoto důvodu se práce bude městské zeleni podrobněji věnovat až od 19. století, kdy se zrodil typ veřejného městského parku a začala se tak formovat veřejná městská zeleň v pravém slova smyslu. 3.1

Vznik veřejných parků

Rychlá urbanizace „dlouhého“ 19. století (1750–1914), především rozvoj průmyslu, dopravy a infrastruktury vedoucí k narůstání počtu městské populace, způsobila do té doby nevídaný rozvoj měst. Hradby omezující rozšiřování města byly bourány, na předměstích vyrůstaly průmyslové zóny a dělnické čtvrti. Zeleně ve městech i okolí rapidně ubylo a zhoršovalo se životní prostředí i životní podmínky obyvatel.28 Už na konci 18. století trpěla všechna větší města špatným hygienickým stavem domů i ulic. Opakované vlny epidemií, které si vyžádaly mnoho lidských životů i financí z městských pokladen, byly jednou z příčin, proč města i státy začaly více dbát na veřejný pořádek a zdraví obyvatel. K řešení situace napomohla asanace celých bloků nevyhovujících domů, výstavba nových obytných objektů, technická zlepšení i zavádění pitné vody do měst. Zdůrazňovaná byla také zdravotní funkce parků, zajištění možnosti odpočinku v této zeleni pro všechny občany a zejména udržení čistoty všech veřejných prostranství.29

27

NOVÁK, Zdeněk. Historický vývoj parku v systému městské zeleně. In: Městské historické parky: referáty ze semináře konaného ve dnech 11. – 14. 9. 1995 v Olomouci. Olomouc: Památkový ústav, 1995, s. 2–3. 28 KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006, s. 91. 29 HOMEROVÁ, Marie. Kapitoly z dějin evropského města. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2012, s. 297–298.

15

Ke vzniku městského veřejného parku, tak jak je tento pojem chápán dnes, však vedly postupné kroky:  zpřístupňování šlechtických a královských zahrad pro veřejnost (přibližně od roku 1750),  zakládání soukromých zahrad určených rovněž, nebo především pro veřejnost (od konce 18. století),  vysazování promenád a uliční zeleně, jako první veřejné zeleně,  zakládání veřejných parků ze soukromých prostředků (zhruba po roce 1800),  vybudování veřejného parku z veřejných finančních prostředků (od 2/4 19. století),  téměř úplné dokončení systému veřejné zeleně v historických městech (do první světové války).30 Veřejné parky ve městech byly zakládány především v místech bývalých hradeb, které byly zbourány, protože omezovaly rozvoj města a jejich fortifikační funkce přestávala plnit svou roli. Vhodnou plochou byla také náměstí, která ztratila funkci středověkého tržiště, svahy, nábřeží řek či říční ostrovy. Pokud nebyly zahrady zrušených klášterů a plochy vzniklé po zrušení hřbitovů zastavěny, vznikaly také zde veřejné parky. Příkladem jsou Lužánky, první veřejný park v českých zemích, který v Brně vznikl z jezuitské zahrady věnované roku 1786 císařem Josefem II občanům města.31 Za první městskou správou nově vytvořený park ve střední Evropě se obecně považuje budapešťský Városliget z roku 1813, přestože byl městskou radou v Bratislavě založen veřejný park zvaný Aupark o 38 let dříve.32 Úpravy nevyhovujících ploch zeleně či přímo budování nových parků prováděla však v této době většina velkých měst té doby, nejvíce Londýn, Paříž, Berlín, v zámoří pak New York, Washington či Chicago, kde byly volně přístupné parky s hřišti budovány v rámci plánované výstavby těchto měst. Posléze se také v Evropě začalo v parcích více uplatňovat rekreační hledisko, a to zejména díky inspiraci ze zmiňovaných amerických metropolí.33 V našich městech byly veřejné parky společně s promenádními alejemi postupně budovány od 20. let 19. století. Prvními nově zbudovanými byly parky v Litoměřicích, Plzni, Náchodě a Klatovech.34 Největší pozornosti se zeleni v tomto období dostávalo v Praze, kde byl vybudován první veřejný pražský park – Lidová zahrada, dnešní Chotkovy sady, a kde bylo už dříve zpřístupněno mnoho soukromých zahrad.35

30

Datace je rámcová a vztahuje se k oblasti střední Evropy. KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. Op. cit., s. 131–133. 31 Ibid., s. 116–122. 32 NOVÁK, Zdeněk. Historický vývoj parku v systému městské zeleně. In: Městské historické parky: referáty ze semináře konaného ve dnech 11. – 14. 9. 1995 v Olomouci. Op. cit., s. 3. 33 DOKOUPIL, Zdeněk. Zahrada a park v historickém vývoji: Určeno pro posluchače fakulty arch. a pozemního stavitelství v Brně a zahradnické fakulty v Lednici. 1. vyd. Praha: SNTL, 1957, s. 92–93. 34 Ibid., s. 104. 35 WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice: Historický vývoj. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981, s. 185.

16

V této době se také formoval pojem veřejnost. Měšťanstvo procházelo procesem emancipace, začalo se zajímat o své město a svými aktivitami vytvářelo místní kulturní a společenský život.36 Občané se také prostřednictvím nově vzniklých okrašlovacích spolků dobrovolně zapojovali do tvorby městské zeleně.37 Parky budované v tomto období tak musely funkčně odpovídat novým požadavkům veřejnosti a obsahovat „[…] pavilónky, besídky, kolonády, hodinové sloupy, galerie, a tribuny, plovárny, dostihové tribuny a různé zábavné boudy poutí a lunaparků včetně houpaček a kolotočů, tobogánů, rozhleden, triumfálních oblouků a slavobran. […] Vrcholem této tvorby jsou výstavy […] se zvláštními druhy objektů a parkových úprav.“38 Pouze z tohoto výčtu objektů, nabízejících rozličné trávení volného času, lze vytušit, že městské parky opravdu žily rušným životem. Postupně tak nabývaly stále většího společenského a v případě konání zpoplatněných akcí či provozování restaurace také ekonomického významu. Ve tvorbě parků byly uplatňovány především vzory z historie, přičemž se nejvíce využívaly renesanční a barokní prvky, hlavně kobercové květinové záhony a vodní plochy. Převážně z úsporných důvodů a proto, že o podobě parku rozhodoval většinou městský zahradník bez uměleckého vedení, se nedosáhlo v této době žádného slohového vývoje. Jednou ze světlých výjimek byl významný zahradník F. J. Thomayer působící v Praze, který se snažil o formální zdokonalení starších sadů a nové, například na Žofíně a Karlově náměstí, zakládal podle zásad jednotného slohu. Překotný stavební vývoj mnoha českých měst však znamenal i konec starších ploch zeleně, které byly rozparcelovány a zastavěny. Plochy okolo nových budov za městem již většinou nebývaly parkově upravovány, ani začleňovány do městského systému. Celkově se v tak do budování a oprav veřejné zeleně nepodařilo proniknout novým uměleckým zásadám a z toho důvodu zanechalo toto období u nás minimum moderních zahradních děl.39 3.2

Parky ve městech 20. století

Jak bylo již řečeno, vývoj systému městské zeleně byl do roku 1914 téměř dokončen. Během první světové války byla v českých zemích omezena údržba zeleně a zakládání nových parků bylo zcela zastaveno. Po válce pak podle Kavky došlo k podcenění potřeby esteticky hodnotné veřejné zeleně a na základě pozemkové reformy došlo i k zanedbání péče o zámecké zahrady. V důsledku se sice co do velikosti městská zeleň rozšiřovala, ale na kvalitě ztrácela.40 36

KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. Op. cit., s. 99. Na základě výsledků revoluce v roce 1848 a kroků císaře Františka Josefa, vedoucím k realizaci plánu vybudovat ve svých zemích občanskou společnost, bylo lidem umožněno zakládat spolky různého zaměření. NOVÁK, Zdeněk. Historický vývoj parku v systému městské zeleně. In: Městské historické parky: referáty ze semináře konaného ve dnech 11. – 14. 9. 1995 v Olomouci. Op. cit., s. 3. 38 KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. Op. cit., s. 99. 39 DOKOUPIL, Zdeněk. Zahrada a park v historickém vývoji: Určeno pro posluchače fakulty arch. a pozemního stavitelství v Brně a zahradnické fakulty v Lednici. Op. cit., s. 105. 40 KAVKA, Bohumil a Jaroslava ŠINDELÁŘOVÁ. Funkce zeleně v životním prostředí. Op. cit., s. 27. 37

17

Novák příčinu tohoto stavu vidí v odchodu mecenášů, úpadku činnosti okrašlovacích spolků a zaměření zahradní tvorby na soukromé plochy zeleně. Také hospodářská situace nijak nepodporovala zakládání nových parků. Přístup k zahradnictví jako podřadné profesi způsobil nedostatek pracovních sil, což mělo za následek znehodnocení valné většiny ploch veřejné zeleně. Přesto bylo nově založeno několik parků a byla provedena rekonstrukce některých historických zahrad. Při těchto úpravách však vznikaly problémy způsobené prohlašováním těchto parků za národní památky.41 Dvacáté století přineslo do zahradní architektury a urbanismu řadu nových podnětů a vizí – tzv. horské parky, prvky kubismu a funkcionalismu (použití betonu jako povrchu cest i materiálu staveb), parkové osvětlení nebo mechanizovanou údržbu. Vzrostlé sazenice stromů i kvalitnější hnojiva pak zlepšily ochranu proti chorobám a škůdcům rostlin. Některé z těchto novinek však v zeleni našich měst byly implantovány poskrovnu nebo později, nežli v jiných zemích.42 Jednou z nejinspirativnějších koncepcí byla idea zahradního města Ebenezera Howarda z počátku 20. století. Tento vizionář z Londýna odmítal nesystematický rozvoj města a odcizení přírody lidem v něm žijícím. Navrhl město, které mělo od začátku stanovený počet obyvatel, rozlohu, činnosti samosprávy, městské instituce i plány pro rozvoj všech složek města. Plán počítal nejen se soukromou zelení a městskými parky, ale také se zeleným pásem okolo města, jež by obsahoval sady, zahrady i další parky. Hlavním cílem bylo spojit výhody města a venkova do jednoho komplexu.43 V projektu Sociální město přidal Howard několik dalších myšlenek, například nutnost vybudování vlastních vzdělávacích, zdravotních a také kulturních zařízení. Howardovy koncepty našly ohlas v mnoha zemích, někde se uplatnily pouze ve výstavbě nových čtvrtí či předměstí a někde byla podle této vize vystavěna celá města (především ve Velké Británii, Nizozemí a Skandinávských zemích).44 Po druhé světové válce mělo na podobu veřejných parků ve městě vliv mnoho dalších koncepcí. Dle Kupky se nejvýznamněji prosadily vlivy skandinávského a japonského umění, a to především uplatnění jednoduchosti a symetrie. Od 60. let se začal výrazně prosazovat i umělecký směr zvaný land art, který umělecká díla přenesl z galerií do přírody. Umělci tohoto směru dosud hledají spojení částečně přirozených a částečně inscenovaných přírodních scén. V 70. a 80. letech se zejména v západních zemích ujal koncept ekologické zahrady, kdy v radikálním případě neměl člověk do zeleně vůbec zasahovat a prostor ponechat jen působení přírodních procesů. Jde o přístup vhodný spíše pro přírodní rezervace, případně pro části školních a výukových zahrad.

41

NOVÁK, Zdeněk. Historický vývoj parku v systému městské zeleně. In: Městské historické parky: referáty ze semináře konaného ve dnech 11. – 14. 9. 1995 v Olomouci. Op. cit., s. 4. 42 Igor Kyselka, Ústav územního rozvoje, 20. března 2013, osobní sdělení. 43 HOMEROVÁ, Marie. Kapitoly z dějin evropského města. Op. cit., s. 311–312. 44 Ibid., s. 318–319.

18

V 90. letech se v parkové tvorbě projevil vliv postmoderny a vznikly tak velmi rozmanité plochy zeleně, ve kterých se volně mísí styly a formy. Zapojeny jsou i materiály, které bychom v kombinaci s přírodními prvky nečekali, například plasty. I z toho důvodu jsou některé z těchto postmoderních zahrad určeny spíše k pozorování než k aktivní rekreaci.45 V našich podmínkách se po druhé světové válce při budování či revitalizaci parků prosazovaly zejména sovětské vzory. To se projevovalo především ve zvětšení ploch zeleně pro seskupování a uspokojování potřeb velkého počtu obyvatel. Ve stávajících větších parcích byly budovány plochy pro konání koncertů, slavností a jiných hromadných akcí. Nově vznikala velká sportoviště, zábavní parky či specializované Parky kultury a oddechu, o kterých blíže pojednává kapitola 5.7.1. Zcela nové parky pak vznikaly logicky tam, kde na ně bylo nejvíce místa – na předměstích a v okrajových čtvrtích.46 Relativně největší plochy parků vznikaly od šedesátých do osmdesátých let v rámci obytných souborů, tedy nejčastěji panelových sídlišť. Zpočátku šlo skutečně o velkoryse, nápaditě a urbanisticky velmi funkčně pojaté plochy zeleně. Jako příklad lze uvést pražský Prosek nebo brněnské sídliště Lesná. Po přijetí přísných zákonů na ochranu půdního fondu v sedmdesátých letech se již místem pro zeleň šetřilo, takže v sídlištích byla rozdělena do mnoha malých ploch nebo měla spíše charakter doprovodný. Výměře i kvalitě zeleně v sídlištích uškodilo také postupné rozšiřování parkovacích míst i případný podnikatelský tlak na zahušťování ploch zástavby.47 3.3

Soudobé trendy v parkové architektuře

Současná parková tvorba není již svázána striktními pravidly, je volnější, přestože navazuje na historické vzory. Architekti se styly, formami a koncepcemi pracují velmi volně, dílčí prvky kombinují a přidávají vlastní invenci. Výchozí styl tak již prakticky nelze rozeznat či specifikovat, lze však říci, že převažuje snaha o přehlednost a účelnost. Ve výsadbě převládá přírodní způsob, avšak tam, kde je potřeba vytvořit dekorativnější prostředí, se více prosazuje východisko architektonické.48 Trendem je také snaha o provázání zeleně, architektury, urbanismu a krajinářství a rovněž spolupráce s umělci z tradičních oborů s těmi, kteří pracují s novými technologiemi. Příkladem této praxe je Millennium Park Chicago ve Spojených státech amerických (1999–2004) obsahující nejen zeleň, ale i umělecká díla, galerii, restaurace, kluziště či promenády určené ke koncertům a představením.49

45

KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. Op. cit., s. 140–141. NOVOTNÝ, Jiří. Zeleň ve městě. 1. vyd. Praha: SNTL, 1958, s. 33–36. 47 Igor Kyselka, Ústav územního rozvoje, 20. března 2013, osobní sdělení. 48 HURYCH, Václav. Mělník: město v zeleni. Op. cit., s. 10. 49 KUPKA, Jiří. Přednáška 06: Současné trendy v zahradní a parkové tvorbě [online]. 21. 3. 2012, s. 1–3 [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: . 46

19

Stále častěji také dochází ke konverzím bývalých průmyslových areálů na veřejnou zeleň, při kterých nebývají zdemolovány všechny nevyužívané objekty – některé jsou rekonstruovány a získávají nové využití. Tyto postupy jsou prováděny zejména v místech bývalých továren, přístavů, nádraží, hutí či těžebních oblastí. Mezi nejznámější konverze patří Emscher Park v německém Porúří nebo Park André Citroën v Paříži.50 Poměrně vzácněji u nás vznikají zcela nové veřejné parky v rámci zásadního rozšiřování nebo změn urbanistického uspořádání částí obce. Jedním z takových pozitivních příkladů je centrální park obce Dolní Břežany ve Středočeském kraji, kde park vznikl v návaznosti na zcela nově budované centrum obce. Za zvelebení této části obce a ohlídání urbanistického rozvoje získaly Dolní Břežany ocenění Zelená stuha (za péči o zeleň) v soutěži obcí Vesnice roku 2012.51 Na závěr nelze opomenout, že výrazný vliv na podobu dnešních parků, zejména komunikací, mobiliáře a vybavení dětských hřišť, mají rovněž platné předpisy, směrnice a normy, které jsou nezřídka kdy zavedeny nařízením Evropské unie.52

50

ZEMÁNKOVÁ, Helena. Tvořit ve vytvořeném: nové funkční využívání uvolněných objektů. 1. vyd. Brno: VUT, 2003, s. 98. 51 Známe vítěze celostátní soutěže zelená stuha ČR 2012! Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu [online]. [cit. 2013-02-29]. Dostupné z: . 52 KUPKA, Jiří. Přednáška 06: Současné trendy v zahradní a parkové tvorbě [online]. Op. cit., s. 3.

20

4

Význam kultury pro město

Vymezení podstaty kultury a její definice je předmětem diskuze probíhající mezi odborníky z různých oborů od dob antiky. V současnosti uznávaná definice kultury pochází z Všeobecné deklarace UNESCO o kulturní diversitě, ve které Generální konference UNESCO potvrdila že, „[…] kultura musí být uvažována jako soubor distinktivních duchovních a hmotných, intelektuálních i citových rysů, které charakterizují společnost nebo společenskou skupinu, a že zahrnuje vedle umění a písemnictví také způsoby života, způsoby soužití, hodnotové systémy, tradice a přesvědčení […].“53 Z definice vyplývá, že pojem kultura zahrnuje mnoho rozličných prvků. Vzhledem k zaměření této práce na společenské a kulturní akce ve veřejných parcích je pozornost věnována vystoupení hudebních, tanečních a divadelních těles, tedy tzv. živé kultuře, která se skládá „z nejrůznějších aktivit a akcí odlišné kvality, odlišných žánrů a z aktivit, které podléhají nezřídka i módnosti či globalizaci […].“54 Práce se zaměřuje rovněž na různé společenské večery, plesy, oslavy, zájmové aktivity, projekce filmů, přednášky, výstavy, ale i na pobyt a relaxaci v parku, tedy na tzv. každodenní kulturu, která se váže „ke způsobům a formám využívání volného času.“55 Kultuře jsou obecně přisuzovány především sociální a estetické přínosy, přestože úspěšně zastává velké množství funkcí, díky kterým se řadí mezi důležité hybatele a rozvojové faktory celé společnosti. V Kulturní politice Ministerstva kultury ČR je jí přiznáno hned několik funkcí, patří mezi ně:  integrační funkce – kultura přispívá k sjednocování občanské společnosti,  výchovně vzdělávací funkce – kultura rozvíjí rozumovou, citovou i morální úroveň občanů,  reprezentační funkce – kultura charakterizuje stát, umožňuje porovnání s jinými státy, ale zároveň je s nimi spojuje,  ekonomická funkce – kultura se podílí na vytváření přímých i nepřímých příjmů do státního rozpočtu i do rozpočtů komunálních, nabízí pracovní příležitosti,  sociální funkce – kultura napomáhá občanům k uvědomění si vlastní identity, i k jejich identifikaci se společností, spoluvytváření kultury smysluplně vyplňuje volný čas občanů, čímž mimo jiné slouží jako prevence výskytu nežádoucích sociopatologických jevů,  terapeutická funkce – osobám se zdravotním postižením a obětem násilí kultura usnadňuje (opětovné) začlenění do společnosti.56

53

Všeobecná deklarace UNESCO o kulturní diversitě. [online]. 2. 11. 2001, s. 1 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: . 54 HEŘMANOVÁ, Eva a Pavel CHROMÝ. Kulturní regiony a geografie kultury: kulturní reálie a kultura v regionech Česka. 1. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 279. 55 Ibid., s. 283. 56 Upraveno podle: Kulturní politika. Ministerstvo kultury České republiky [online]. 2001, s. 3 [cit. 201303-23]. Dostupné z: .

21

Sociologie kultury vymezuje další funkce, z nichž pro účely této práce jsou podstatné především funkce socializační, kompenzační a relaxační. Díky nim se kultura podílí na vytvoření vazeb k danému místu a slouží k vyplnění volného času a k odpočinku.57 Pokud se tyto „schopnosti“ kultury aplikují na městské prostředí, lze konstatovat, že kultura má podstatný význam pro přímé obyvatele, návštěvníky města i město samotné. Díky možnosti kulturního vyžití dochází nejen ke zlepšování kvality života v dané oblasti, ale také k využívání hospodářského potenciálu kultury, rozvoji cestovního ruchu a z toho plynoucímu zvyšování prestiže města v regionu i státě. Kulturní trávení volného času vede k identifikaci obyvatel s daným místem, přispívá k růstu jejich kulturní úrovně a výrazně se odráží na stavu společenského života města. Nabízí-li město možnost kulturních a společenských aktivit ve kvalitním veřejném prostoru, kde může zeleň uplatnit svůj zmiňovaný psychologický vliv a vliv na sociální chování, vzniká jedinečné spojení pozitivních účinků, které ovlivňují pocity i jednání obyvatel, a tím přispívají k rozvoji daného města a jeho okolí. Z těchto důvodů je potřebné, aby kultura i zeleň ve městě byly v popředí zájmu nejen občanů, ale zejména veřejné správy města, a tedy jeho politiků, kteří v mnohých případech rozhodují o jejich rozvoji či úpadku.

57

Sociologie kultury. Sociologie [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: .

22

5

Veřejné parky a další významná zeleň v historii Pardubic

Při analýze pardubických parků se práce zabývá pouze těmi plochami veřejné zeleně, které splňují výše uvedenou definici parku a staly se místem konání společenských či kulturních akcí. Okrajově se zmiňuje i o další veřejné městské a příměstské zeleni, jejíž společenská funkce nabývala v historii významného postavení. Zeleň vyhrazená nespadá zaměřením této práce do oblasti průzkumu. Pozornost bude věnována zejména parkům vyznačeným na následující mapce: 1. Tyršovy sady 2. park Na Špici 3. Bubeníkovy sady 4. park Vinice 5. park Vinice – Stará vojenská plovárna 6. zaniklý Park kultury a oddechu

Obrázek 1 Umístění městských parků v Pardubicích Zdroj: Výřez mapy Pardubic 1:24000. Mapy.cz [online]. 2011 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: , vlastní zpracování. 23

5.1

Nejstarší historie pardubické veřejné zeleně v kontextu vývoje města

Území dnešních Pardubic bylo osídleno už od 12. století, zlom však přišel až v polovině 14. století, kdy bylo strategicky položené území na soutoku Labe s Chrudimkou povýšeno na poddanské město. Výhody tohoto místa dokázal zúročit až Vilém z Pernštejna, který panství koupil roku 1491, hospodařil zde a začal se zvelebováním města i jeho okolí. Městečko nechal posléze přestavět na reprezentativní sídlo rodu Pernštejnů.58 Zahrady na okrajích města, které byly pýchou měšťanů, byly však za třicetileté války zpustošeny. Obnovy zeleně a dalšího zvelebení se město dočkalo až v 18. století.59 Celkově se město po třicetileté válce dlouho vzpamatovávalo a k jeho hospodářskému oživení došlo až na konci 18. a v prvních desetiletích 19. století. Výrazným mezníkem byl rok 1845 – zahájení provozu na železnici, která výrazným způsobem předurčila vývoj Pardubic.60 Od konce 18. století byly v Pardubicích likvidovány městské valy, později byla zbořena Bílá věž a hradby na jižní a západní straně města, na jejichž místě vznikl dlouhý pás jezdeckých kasáren. Zelená brána zůstala zachována stejně jako opevnění zámku s valy a příkopem.61 Z leteckého snímku města lze vyčíst, že v blízkosti míst, kde původně stálo opevnění, nebo kde hradby stojí dodnes, vznikaly plochy zeleně – Smetanovo náměstí, Komenského náměstí, podzámecký park a Tyršovy sady. Souvislá „Ringstrasse“ jako v Brně nebo ve Vídni zde však bohužel nevnikla. Co se veřejné zeleně týče, první okrasná sadovnická výsadba ve městě proběhla na počátku století devatenáctého. Tehdy nechal plukovník Saiman z kyrysnického pluku Summariva vysázet promenádní alej vedoucí od lávky přes Chrudimku ke Kostelíčku. Později se tato alej stala oblíbeným místem procházek. Dále bylo vysázeno mnoho alejí a stromořadí podél cest a založeno několik menších sádků. V 80. letech 19. století došlo k první velké úpravě zeleně v Pardubicích a to k osázení území na pravém břehu Chrudimky, kde tak vznikl první novodobý městský park – Bubeníkovy sady. Soustavná péče o veřejnou zeleň ve městě však začala až založením Okrašlovacího spolku v roce 1887.62 Na přelomu 19. a 20. století lze Pardubice popsat jako „[…] industriální město, jedno z největších a nejvýznamnějších ve východních Čechách, s bohatým kulturním a společenským životem.“63 Rozvoj veřejné zeleně, především historie významných městských parků, je popsán v následujícím textu. Rámcový přehled následného vývoje kulturního a společenského dění v Pardubicích obsahuje kapitola 6. 58

ŠEBEK, František. Stoleté ohlédnutí: život Pardubic kolem roku 1900. 1. vyd. Pardubice: Helios, 2000, s. 5. 59 PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Okrašlovací spolek Pardubice. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 3–4, nečíslováno. 60 ŠEBEK, František. Stoleté ohlédnutí: život Pardubic kolem roku 1900. Op. cit., s. 5. 61 KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 58. 62 PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Okrašlovací spolek Pardubice. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. Op. cit., nečíslováno. 63 ŠEBEK, František. Stoleté ohlédnutí: život Pardubic kolem roku 1900. Op. cit., s. 5.

24

5.2

Okrašlovací spolek

Na konci 19. století městské správě v českých zemích při budování veřejné zeleně významně finančně pomáhali různí mecenáši, zejména z řad šlechty. Ve městech i malých obcích byly pak v samotné péči o zeleň nejčinnějšími občany členové okrašlovacích spolků. Jejich aktivity byly rozmanité – výsadba rostlin, zalesňování neúrodných ploch, umísťování laviček či altánků a další. Stát tyto spolky podporoval například tím, že jim věnoval stromy, keře a jiné rostliny k výsadbě.64 V Pardubicích vzniklo ke konci století velké množství spolků a právě Okrašlovací spolek, založený v roce 1887, byl jedním z nejaktivnějších. Svou činnost vykonával ve spolupráci (především finanční) se Sadovým odborem města Pardubic, který se odpovídal Městské radě. Spolek v prvních letech svého působení vysazoval zejména aleje. Například na jaře roku 1909 byla spolkem zasazena alej 500 stromů na obou březích regulovaného Labe.65 Tři roky poté vytvořil spolek promenádu na hrázi Chrudimky, čímž dokončil vzorové osázení břehů místních řek.66 Spolek sázel také solitérní stromy při příležitosti významných událostí, jako tomu bylo v roce 1912, kdy zasadil na paměť svého stříbrného jubilea lipku na nejvyšším místě sadu na Vinici67 a v roce 1919, kdy pořádal spolek Slavnost sázení lípy národní svobody před restaurací Veselka.68 Díky spolku se dočkalo sadové úpravy i dnešní náměstí Legií a hřbitovní parčík u kostela Sv. Jana. Na zámku vznikla květinová zahrada a byly upraveny zámecké valy. Spolek se zabýval také obnovou a ochranou hradu na Kunětické hoře. Pardubice se rovněž díky iniciativě spolku dočkaly zavedení nové funkce vrchního městského zahradníka, jímž byl jako první zvolen absolvent zahradnické akademie v Lednici Václav Vetešník, který se posléze významně zasloužil o rozvoj pardubické zeleně. Nejvíce práce však členové spolku vykonali při úpravách nynějšího parku Vinice.69 Spolek organizoval také četné výlety do přírody a společenské akce pro širokou veřejnost, například v listopadu 1913 uspořádal Chrysantémový večer, kdy po koncertě bylo slosováno několik set chrysantém.70 Po konci druhé světové války nebyly aktivity Okrašlovacího spolku obnoveny. Na tradici zvelebování města zelení se snažil navázat Přírodovědný klub či Klub přátel Pardubicka. V současné době podobný spolek v Pardubicích činný není.71

64

NOVÁK, Zdeněk. Historický vývoj parku v systému městské zeleně. In: Městské historické parky: referáty ze semináře konaného ve dnech 11. – 14. 9.1995 v Olomouci. Op. cit., s. 4. 65 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933, s. 230. 66 PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Okrašlovací spolek Pardubice. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. Op. cit., nečíslováno. 67 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933, s. 283. 68 Ibid., s. 408. 69 PALEČEK, Jiří. Pardubický Okrašlovací spolek r. 1908. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 1999, roč. 34, č. 3–4, s. 74. 70 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933, s. 294. 71 PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Okrašlovací spolek Pardubice. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. Op. cit., nečíslováno.

25

5.3

Bubeníkovy sady

Nejstarší veřejný park v Pardubicích, Bubeníkovy sady, byl založen v letech 1879–1880. Snaha zřídit v centru města park přitom vyvstala již v roce 1873, ale nebyla kvůli nedostatku financí realizována. Dne 8. června 1879, několik dní po smrti významného starosty Václava Bubeníka, bylo na valném shromáždění místní Občanské záložny rozhodnuto, že bude starostův přínos při rozvoji města i záložny oceněn vybudováním parku na pravém břehu řeky Chrudimky. Vypracování plánů se chopil zahradník František Kout, dohled nad pracemi a finanční stránku věci měla na starosti Občanská záložna, respektive k tomuto účelu ustanovený zvláštní výbor.72 Stromy a keře byly zakoupeny nejen z peněz záložny, ale i z darů mecenášů jakými byli například kníže František Auersperg, kníže Ferdinand Kinský, hrabě Bedřich Kinský, několik velkostatkářů z okolí aj. Již v roce 1885 se park rozšířil, ale vlivem regulace Chrudimky a výstavbou okolních domů se jeho plocha zase zmenšila a na současnou velikost se ustálila až ve 20. letech 20. století.73 V té době prošly Bubeníkovy sady poslední velkou úpravou dle plánu vrchního městského zahradníka Václava Vetešníka, při které, díky odstranění tmavých zákoutí, nabyl park „lahodného vzhledu“.74 Park se nyní skládá z jižní části tvořené zejména Matičním jezerem vzniklým při regulaci Chrudimky, na jehož břehu je umístěna restaurace Rybárna, a starší severní části s větším zastoupením dřevin, kde se nachází dětské hřiště, menší letní restaurace, socha Václava Bubeníka a moderní fontána od Petra Davida. Severní část bývala vždy velmi dobře udržována, první větší rekonstrukce proběhla v 60. letech a další začátkem 20. století. Tato realizace, zcela hrazená z rozpočtu Statutárního města Pardubice, vytvořila z tohoto místa moderní park splňující nároky občanů na rekreaci ve veřejné městské zeleni75 (Obrázek 9). 5.4

Park Vinice

Jižně od Bubeníkových sadů se nachází park Vinice. Území bývalo v minulosti opravdu vinorodé, a to dle kronik již od roku 1523, kdy tehdy holou stráň věnoval Vojtěch z Pernštejna měšťanům k pěstování vinné révy. Předpokládá se, že zde vinaři působili až do třicetileté války.76 Novodobá historie tohoto místa se začala psát roku 1903, kdy městští radní vydražili území nynějšího parku Vinice za 22 500 korun.77

72

PETR, Filip. Václav Bubeník (1828–1879), starosta Pardubic. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2001, s. 43–44. 73 ŠEBEK, František. Toulky historií Pardubic. Radniční zpravodaj. Pardubice: Magistrát města, 2011, č. 4, s. 9. 74 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933, s. 477. 75 VESELOVSKÝ, Petr. Bubeníkovy sady v Pardubicích. Zahrada – park – krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. 2009, roč. 19, č. 3, s. 14–15. 76 HRSTKA, Josef et al. Podle Chrudimky, aneb, Kde stávaly první Pardubice. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2010, s. 18. 77 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933, s. 123.

26

Hned toho roku vyhlásil Okrašlovací spolek na úpravy Vinice soutěž, avšak žádný z předložených návrhů komise nevybrala. Z toho důvodu se vypracování projektu ujal člen výběrové komise, vážený pražský zahradník František Thomayer. Již za 5 let byl, převážně díky významnému finančnímu daru Občanské záložny a obětavé práci členů spolku, z tohoto zanedbaného kusu městské zeleně vybudován krásný park.78 Někdy se datum vzniku parku spojuje až s dokončením regulace Chrudimky v roce 1910, kdy byl park propojen s Bubeníkovými sady.79 Městští radní zde plánovali vybudovat také zoologickou zahradu, ale na rady členů Okrašlovacího spolku z tohoto nápadu upustili.80 Dlouhé roky se dalo dostat z levého břehu Chrudimky na Vinici pouze přívozem. V roce 1903 přívoz nahradila lávka a o sedm let později větší dřevěný most. Po druhé světové válce byla Chrudimka přemostěna vojenským mostem, který je zde dodnes.81 Park je v současnosti stále využívaný, ale jeho charakter je dosti odlišný, zejména kvůli rozšiřování areálu krajské nemocnice na původní parkové plochy. Také z místních vinic se nezachovalo nic, co by pěstování révy kromě názvu místa nasvědčovalo, a to i přes to, že by se zde révě podle odborníků i dnes dařilo.82 Poslední úpravy parku proběhly před více než deseti lety, tedy ve stejném období, kdy byly revitalizovány Bubeníkovy sady. Tehdy bylo území Vinice uvedeno do původní podoby parku přírodního charakteru.83 5.5

Tyršovy sady

Prostory dnešních Tyršových sadů, ležících v místě bývalého vodního příkopu u jižního a západního okraje zámeckých valů, byly do roku 1927 pouze mokřady a bahniska bez jakéhokoliv hospodářského využití. Toho roku však byla část území vyhrazena jako první československá pokusná zahrada pro pěstování jiřin. Každoročně zde bylo prováděno šlechtění a hodnocení nových odrůd a sady byly z toho důvodu často pojmenovávané jako Jiřinky.84 V roce 1931 byla v Pardubicích uspořádána Výstava tělesné výchovy a sportu. Místem jejího konání mělo být prostranství pod zámeckými valy, i když málokdo věřil, že se z tohoto každoročně zaplavovaného území může stát výstavní plocha. Z návrhů na uspořádání výstaviště vybrala komise projekt Pavla Janáka a Karla Řepy, ke konečné realizaci však místo Janáka přizvala Ferdinanda Potůčka. 78

PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Okrašlovací spolek Pardubice. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. Op. cit., nečíslováno. 79 ŘEHÁČEK, Jan. Vinice 2010. Zprávy klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 1–2, s. 45. 80 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933, s. 216. 81 IvL. (an.). Kopec Vinice dostal svůj název v 16. století, kdy se zde začala pěstovat réva. Pardubický metropolitan, 4. září 2003, s. 10. 82 SEDLÁČEK, Jiří. Vinice na Pardubicku. Pěstování vinné révy v oblasti Pardubic. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2003, s. 5. 83 Dokument IPRM „Přitažlivé město“. Magistrát města Pardubic [online]. Září 2012, s. 81 [cit. 2013-0329]. Dostupné z: . 84 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 509, in. č. 2389, Průvodní zpráva k urbanisticko architektonické studii areálu volného času „Tyršovy sady“ v Pardubicích.

27

Práce byla rozdělena mezi architekty tak, že Řepa dostal na starost prostor nynějších Tyršových sadů a Potůček jižní část výstaviště, dnešní Sukovu třídu. Budovy byly kvůli finančnímu i časovému omezení projektovány jako dřevěné s výjimkou Autopavilonu (později místa „zrodu“ pardubické košíkové) a hlavního výstavního paláce, který zde měl po skončení výstavy fungovat jako Průmyslové muzeum85 (dnes Střední škola potravinářství a služeb). Po výstavě byla v parku ponechána také kavárna U jezírka a taneční síň Rotunda, které byly až do své demolice hojně využívány.86 Samozřejmou součástí výstaviště byla také sadová úprava okolí pavilónů a zámeckých valů, návrh vypracoval městský zahradník Václav Vetešník, který navázal na již zmíněnou jiřinkovou zahradu. Po skončení výstavy a zbourání pavilonů došlo k osázení volných ploch. Přesto, že park obsahoval velmi dobré prvky zahradnické tvorby, bylo vždy poznat, že původně nevznikl jako samostatný park, ale „[…] pouze jako doplněk k architektuře výstavních pavilonů.“87 Velkolepou akcí, kterou tato výstava rozhodně pro Pardubice byla, tak vznikl největší pardubický park – Výstavní sady, od září 1932 Tyršovy sady.88 V 60. letech byla pokusná zahrada na pěstování jiřin zrušena a výsadba květin v parku silně zredukována. Mezi lety 1967 a 1971 byl park upraven dle návrhu architekta Vaňka. Obnovou prošly také zámecké valy, které získaly podobu parku již v roce 1921 dle návrhu Václava Vetešníka. Parkově byly upraveny také plochy mezi zámkem a historickým jádrem města a mezi zámkem a Labskou ulicí. Pro kulturní život města byla tato rekonstrukce podstatná v tom, že během ní došlo k demolici tanečního sálu Rotunda, Autopavilonu a později i kavárny U jezírka.89 V roce 1980 zadal Odbor výstavby Městského národního výboru Pardubice vypracovat urbanisticko-architektonickou studii Tyršových sadů fakultě architektury v Praze. Důvodem, proč město zadalo zpracovat návrh rekonstrukce parku, bylo vědomí devastace ploch zeleně na tomto území a zároveň nedostatek veřejně přístupné zeleně a rekreačních a sportovních ploch v centrální části města. Základem návrhu bylo sjednocení areálu Tyršových sadů, areálu stadionu a nově vznikajícího parku na soutoku Labe a Chrudimky v jednotně uspřádaný a jednotně působící areál volného času. Severní část parku měla obsahovat výstavní pavilony, kavárnu s tanečním parketem a minigolfem na venkovní terase, klubovny tenisového oddílu a budovu Parku kultury a oddechu (PKO).

85

ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Výstavy tělesné výchovy a sportu – od nápadu k realizaci. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 3–4, s. 79–80. 86 BRONCOVÁ, Dagmar (ed.). Kniha o městě: Pardubice. Praha: Milpo media, 1999, s. 80. 87 PROCHÁZKA, František a František ČERNOHOUS. Tyršovy sady v Pardubicích: naučná stezka. 1. vyd. Pardubice: Odbor kultury Okresního národního výboru v Pardubicích, 1972, s. 20. 88 PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. 2. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2011, s. 53. 89 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 509, in. č. 2389, Průvodní zpráva k urbanisticko architektonické studii areálu volného času „Tyršovy sady“ v Pardubicích.

28

Třípodlažní budova PKO měla obsahovat cukrárnu a restauraci s vyhlídkou na řeku, výstavní prostor, krytý amfiteátr, klubové, výukové a provozní prostory. Tato část parku měla být využívána celoročně pro kulturní, osvětové a společenské akce, jako například přednášky, kurzy, představení a výstavy. Projekt zahrnoval i galerii moderního umění, včetně exteriérových výstavních ploch, které měly sloužit výstavním účelům galerie.90 Návrh obsahoval podnětné prvky a velmi potřebnou celkovou úpravu parku, přesto nikdy nebyl realizován. V Tyršových sadech tak přes 30 let probíhala pouze běžná údržba. V posledních deseti letech se objevily snahy o revitalizaci, avšak kvůli mnoha problémům a táhnoucím se sporům, které rozdmýchávají nálady obyvatel i radních, na svou kompletní rekonstrukci čeká park dodnes.91 Aktuální stav parku dokládají Obrázek 23, Obrázek 24 a Obrázek 25 v příloze. O plánovaných úpravách Tyršových sadů pak podrobněji pojednává kapitola 7.1. 5.6

Park Na Špici

Prostor původně nazvaný park Družby, nyní park Na Špici, leží na soutoku Chrudimky a Labe, na území vzniklém po regulaci těchto řek. Do podoby parku byl tento prostor upraven v letech 1974–7692 a od té doby byl ne zcela dostatečně udržován. Během jeho historie se zde nekonalo téměř nic, co by mohlo být považováno za kulturní či společenskou akci. Nacházela se zde však hojně navštěvovaná plovárna a pravidelně se zde konaly tenisové turnaje.93 Park Na Špici je zde uveden proto, že Statutární město Pardubice plánuje investovat do jeho přeměny na volnočasové centrum. Tato revitalizace by měla změnit současný stav, kdy se v parku nachází zpustlá zeleň, zarostlé jezírko, nedostatečný mobiliář a zanedbaná sportovní hřiště – tedy nic co by kromě naprostého klidu lákalo obyvatele města k návštěvě. O plánech je podrobněji pojednáno v kapitole 7.3. 5.7

Zaniklá veřejná zeleň

V historii pardubické zeleně se objevila další místa, kam obyvatelé Pardubic chodívali za odpočinkem i zábavou. Tři nejnavštěvovanější, Park kultury a oddechu a příměstské lesíky Zelenobranská a Bělobranská dubina, patřily k oblíbeným lokalitám, které kromě příjemného odpočinku v zeleni a možnosti občerstvení nabízely návštěvníkům rovněž kulturní program. Tato místa však postupem času pustla, až zcela zanikla, nebo se již ke kulturním a společenským akcím v současnosti nevyužívají a jsou zapomenuta.

90

SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 509, in. č. 2389, Průvodní zpráva k urbanisticko architektonické studii areálu volného času „Tyršovy sady“ v Pardubicích. 91 Vlastislav Šanda, Služby města Pardubic a. s., 9. dubna, osobní sdělení. 92 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 449, in. č. 894, Důvodová zpráva k projektovému úkolu na výstavbu parku „Družby“ na soutoku Labe s Chrudimkou. 93 ČÍŽEK, Josef. Vzpomínky na staré Pardubice. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2012, s. 37.

29

5.7.1

Park kultury a oddechu

Osvětová zařízení sovětského vzoru nazvaná Park kultury a oddechu (PKO) byla zřizována na základě vládního usnesení z roku 1952.94 „Úmyslem Ministerstva kultury je do roku 1960 postupně vybavit všechna krajská města v republice Parky kultury a oddechu, ve kterých by byly obsaženy všechny druhy zařízení jako: zdravotnictví, sport, kultura, vzdělání, zoo, mechanizovaná zábava (houpačky, kolotoče) a další.“95 Budování pardubického Parku kultury a oddechu začalo z potřeby rozšířit plochy pro konání tradičních Krajských slavností budovatelů socialismu, protože k těmto účelům už nepostačovaly prostory Tyršových sadů. Dalším důvodem vzniku byla snaha o založení zeleného pásma určeného k rekreaci obyvatel po pracovní době. Ze statistických dat z tohoto období totiž vyplynulo, že zelených ploch mají Pardubice málo, a tím dochází ke zhoršování obyvatelnosti města.96 Z dobového tisku vyplývá, že budování areálu na pravém břehu Labe za mostem u zámku začalo již před vydáním zmiňovaného vládního usnesení a cílem prací bylo uspořádat v srpnu 1951 V. Krajskou slavnost Budovatelů socialismu již v novém prostředí – v přírodním amfiteátru pro třicet tisíc návštěvníků.97 Plán se podařilo dodržet a areál byl otevřen 25. 8. 1951.98 Území PKO bylo postupně rozšiřováno a v roce 1955 měl park rozlohu 8,5 ha a obsahoval letní kavárnu včetně tanečního parketu, malý amfiteátr se čtyřmi sty příležitostnými sedadly, velký amfiteátr s hledištěm pro patnáct tisíc lidí a projekční kabinou, kruhové jeviště o průměru čtyřicet metrů s trubkovou konstrukcí pro napnutí plátna, dvě rozhlasové kabiny, prodejní stánky, šatny a toalety. Před velkým amfiteátrem byla rekreační trávníková plocha, poblíž místo pro jízdu na koni a na břehu starého řečiště Labe stinné místo pod košatými topoly.99 V dubnu 1955 bylo Radou Městského národního výboru v Pardubicích schváleno rozšíření areálu PKO.100 Důvodem pro věnování pozornosti tomuto plánu je fakt, že se jednalo o ojedinělý projekt tohoto typu v historii města, který obsahoval velmi inspirativní nápady, z nichž některé by bylo velmi zajímavé realizovat i v dnešní době. 94

KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011, s. 660. 95 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 451, in. č. 878, Záznam ze dne 20. dubna 1955. 96 Výstavbu řídilo kulturní zařízení s názvem Park kultury a oddechu spadající pod Okresní národní výbor. Ibid., Rámcový program výstavby Parku kultury a oddechu v Pardubicích z 30. 8. 1955. 97 ZKNV(an.). Výstavba Parku kultury a oddechu úspěšně pokračuje. Východočeská zář, 12. července 1951, s. 7. 98 DANEŠ, Ladislav. První umělecké vystoupení v Parku kultury. Východočeská zář, 30. srpna 1951, s. 7. Této informaci však odporuje tvrzení Jiřího Knapíka, který píše, že areál PKO byl v Pardubicích otevřen 1. května 1953. Srov. KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 660. Autorka práce se však přiklání k prvnímu datu, které potvrzuje i zakladatel Klubu přátel Pardubicka Jiří Paleček. Srov. PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. Op. cit., s. 78. 99 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 451, in. č. 878, Rámcový program výstavby Parku kultury a oddechu v Pardubicích z 30. 8. 1955. 100 Ibid., Důvodová zpráva.

30

Rozšířený areál PKO byl projektován na území o rozloze 500 ha, a to v rozmezí od mostu přes Labe ke Kunětické hoře, a počítal se zapojením přilehlých vesnic na pravém břehu řeky. S ukončením prací bylo plánováno v roce 1960. Návrh funkčně rozděloval prostor na tři zóny. Zóna tělovýchovy měla obsahovat velké množství různorodých sportovišť, velký stadión i krytý bazén. V zóně kultury měl být zřízen zábavní lunapark, botanická zahrada, zoo koutek, letní čítárny, knihovna, letní kino, loutková divadélka a dětské koutky, včetně letních mateřských školek a jeslí. Rekreační zóna byla umístěna především do zalesněné oblasti území a s ostatními zónami měla být propojena cyklostezkou a dráhou pro koně. Počítalo se i s výstavbou golfového hřiště, padákové věže či planetária s hvězdářskou pozorovatelnou. Plán zahrnoval rovněž úpravu Tyršových sadů a budov v něm umístěných.101 Z celé akce se však podařilo realizovat pouze Akci „Z“ – koupaliště (dokončeno v létě 1960), jehož výstavba měla prioritu.102 Jak je (špatným) zvykem, o plánech a vizích rozvoje bývá mnoho řečeno a napsáno. Když však projekt realizován není, nedojde ani k podrobnému vysvětlení, proč se tomu tak stalo. I v tomto případě se lze pouze domnívat, z jakých důvodů byla zrušena tato velkolepá investiční akce, která by jistě přinesla obyvatelům města a širokého okolí vynikající podmínky pro trávení volného času. Nejpravděpodobnějším důvodem se zdají být hospodářské obtíže, které republiku na počátku 60. let postihly právě především kvůli přílišným investicím a rozestavěnosti mnoha projektů.103 Druhým důvodem k odstoupení od tohoto plánu mohl být fakt, že areál měl být vybudován brigádnicky, tedy lidmi pracujícími ve svém volném čase zadarmo. Nedostatek brigádníků se však projevil již při výstavbě koupaliště.104 Dalším vážným problémem byly rozsáhlé záplavy, které tato místa často postihovaly. Například v únoru 1958, kdy se Labe rozlilo do okolních luk, polí i stávajícího Parku kultury a oddechu105 (Obrázek 31). V červnu stejného roku povodeň znovu „spláchla PKO.“106 Prameny uvádějí, že když se v roce 1962 opět Labe rozvodnilo „zaplavilo amfiteátr PKO na pravém břehu, silně jej poškodilo, spláchlo a je zapomenut.“107 Dle pamětníků nebyl areál po druhé povodni obnoven a letní kino se přesunulo do Tyršových sadů.108 V místech PKO dnes již nic nenapovídá tomu, že tu kdy stával areál pro tisíce lidí (Obrázek 32).

101

SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 451, in. č. 878, Vyjádření krajských složek investičnímu úkolu na další výstavbu Parku kultury a oddechu v Pardubicích. 102 -mik- (an.). Nové koupaliště v Pardubicích na vás čeká. Zář, 8. července 1960. 103 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 35. 104 -mik- (an.). Nové koupaliště v Pardubicích na vás čeká. Zář, 8. července 1960. 105 -jf- (an.). Labe – Pardubice 479 – klesá. Zář. 21. února 1958, s. 4. 106 PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. Op. cit., s. 93. 107 Ibid., 105. 108 Jiří Paleček, Klub přátel Pardubicka, 19. února 2013, osobní sdělení.

31

5.7.2

Zelenobranská dubina

Příměstský lesík zvaný Zelenobranská dubina, ležící na západ od Pardubic při silnici na Přelouč, byl po mnoho generací oblíbeným výletním místem. Obyvatelé města sem chodili na procházky, děti se proháněly v lesíku na kolech a pardubické spolky sem často pořádaly průvody zakončené koncertem a posezením u restaurace, která zde byla v letních měsících otevřena. Dubina zanikla při rozšiřování Petrolky,109 nynější rafinérie minerálních olejů Paramo. 5.7.3

Bělobranská dubina

Na východ od Pardubic u vesnice Spojil dodnes najdeme les, kterému se kdysi říkalo Bělobranská dubina a kam se často konaly průvody s hudebním doprovodem. Cílem průvodů bývala výletní restaurace u místní hájenky s krásným posezením pod vzrostlými stromy.110 Průvody se sem již skoro sto let nekonají, ale restaurace se zde stále nachází.

109 110

ČÍŽEK, Josef. Vzpomínky na staré Pardubice. Op. cit., s. 9. Tamtéž.

32

6

Historické proměny společenského ve veřejných parcích města Pardubic

a kulturního

života

Následující text podává přehled o vývoji společenského a kulturního života Pardubic od konce 19. století, tedy od doby, kdy se v tomto městě začala rozvíjet veřejná zeleň. Pozornost je věnována výhradně aktivitám, které se konaly v městských parcích, bez ohledu na jejich charakter. Více prostoru je pak věnováno těm akcím, které měly ve své době velký úspěch a přesáhly svým významem hranice regionu. Přehled událostí se rovněž snaží reflektovat místní specifika i celorepublikové společenské klima dané doby. Popis detailních reálií a analýza širších souvislostí není, vzhledem k účelu práce, obsahem této kapitoly, a z toho důvodu jsou daná období pouze uvozena kulturněhistorickým přehledem. 6.1

Parkové aktivity do roku 1918

Na konci 19. století, kdy v českých zemích vrcholil proces industrializace, došlo k proměně společenské zábavy. Rozšiřují se možnosti kulturního a společenského vyžití a s přibýváním volného času se do popředí zájmu občanů dostává spolkový život. Díky tomuto trendu bylo na prahu 20. století i později za první republiky velmi časté, že ve městech působily desítky volnočasových spolků.111 Bující spolkový život, především aktivity v odborových a vzdělávacích spolcích, ovlivnil zejména společenský život dělnictva, jehož činnost začala tvořit protiváhu tradičním společenským aktivitám měšťanstva. V tomto období byly často pořádány osvětové přednášky a kurzy, zakládaly se knihovny a čítárny, organizována byla manifestační setkání či oslavy. Spolky se angažovaly i v pořádání tanečních zábav, plesů, v pěveckých nebo recitačních soutěžích a rovněž provozovaly vlastní hudební či divadelní činnost. Mimoto měli občané v oblibě navštěvovat zahradní restaurace, chodit na procházky a výlety za město nebo se setkávat k debatám či tanečním zábavám v hostincích. Hojně navštěvované byly rovněž produkce dechové pochodové hudby, hrané jak vojenskými kapelami, tak hudebníky v průvodech. V trávení volného času se samozřejmě projevovaly místní odlišnosti dané především profesní a sociální skladbou obyvatel daného města či oblasti.112 Machačová a Matějček uvádějí, že všem členům spolků nešlo vždy jen o prosazení bohulibého zájmu. Pro mnohé bylo toto „spolkaření“ pouhou zábavou, záležitostí společenské prestiže či možností, jak díky získaným kontaktům dosáhnout svých zájmů.113 Kontakt lidí s podobným sociálním postavením, založený na zájmu o zábavu 111

MACHAČOVÁ, Jana a Jiří MATĚJČEK. Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě, 2008, 190–192. 112 MORAVCOVÁ, Mirjam. Formování společenských aktivit dělnictva v prostředí velkého města v druhé polovině 19. století. In: FREIMANOVÁ, Milena. Město v české kultuře 19. století: sborník sympozia pořádaného u příležitosti 2. ročníku Smetanova festivalu v Plzni ve dnech 4. – 6. března 1982. Praha: Národní galerie, 1983, s. 72–73. 113 MACHAČOVÁ, Jana a Jiří MATĚJČEK. Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989. Op. cit., s. 352.

33

a společnost ostatních lidí, nicméně vytvářel důležitá sociální pojítka, pocity začlenění do společnosti, formoval názory a vytvářel také skupinovou solidaritu.114 Spolkový život bujel i v Pardubicích, na počátku 20. století zde působilo velké množství aktivních spolků, z nichž mnohé pořádaly zajímavé, často dobročinné, kulturní akce. Mezi nejčinnější lze zařadit pěvecké spolky Ludmila a Pernštýn, Sokol, Národní jednotu severočeskou, Akademický spolek Arnošt, Vzdělávací a podpůrnou dělnickou besedu Barák, Vzdělávací spolek Veselost, Spolek hasičský, Spolek divadelních ochotníků, Spolek literární, Pokrokový klub, Spolek Rozvoj či Musejní spolek.115 Společenský život v Pardubicích silně ovlivňoval i pobyt jezdecké posádky, díky které se stalo město známým místem konání parforsních honů. Tyto akce, od poloviny 19. století velmi oblíbené, byly navštěvované především významnějšími šlechtici a znamenaly pro město také výrazný hospodářský přínos. Později se z honů vyvinula tradice dostihových závodů, které se v Pardubicích konají dodnes.116 Převážná většina v té době pořádaných koncertů, divadelních představení, výstav, schůzí, sjezdů, přednášek, besed, kurzů a tanečních či literárních večerů probíhala v sále hotelu Veselka, v Měšťanské besedě, v Dělnickém domě a od roku 1909 v nově vybudovaném Městském divadle. Některé z akcí se však konaly pod širým nebem, na náměstích, v ulicích či ve veřejných parcích – zejména v Bubeníkových sadech (Obrázek 4) a v parku Vinice, který se v tomto období stal vyhledávaným cílem nedělních výletů i místem konání společenských akcí spolků117 (Obrázek 10). Spektrum společenských akcí, které v parcích do první světové války probíhaly, je dosti široké, nelze proto tyto aktivity rozčlenit podle jednoznačných kritérií, přesto se tato práce pokouší o vytvoření jisté typologie, v rámci které rozděluje akce do několika skupin podle zaměření. Ke každé skupině je uvedeno pouze několik příkladů, protože cílem práce je podat ucelený obraz o parkových aktivitách dané doby, nikoliv popis všeho, co se v parcích během více než sta let událo. Pravděpodobně nejčastějšími aktivitami v parcích byla soukromá setkání rodinných příslušníků a přátel, které však z pochopitelných důvodů kroniky ani dobový tisk nepopisují. Práce se proto dále zabývá pouze veřejnými akcemi, na které měl přístup téměř kdokoliv. První skupinu aktivit lze nazvat jako akce dobročinného charakteru, které byly v této době organizovány nejčastěji. Jednalo se zejména o poutě, slavnosti, koncerty, taneční večery či přednášky.

114

MACHAČOVÁ, Jana a Jiří MATĚJČEK. Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989. Op. cit., s. 190–192. 115 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933. 116 BRONCOVÁ, Dagmar (ed.). Kniha o městě: Pardubice. Op. cit., s. 83. 117 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933.

34

Jako příklad lze uvést akce v Bubeníkových sadech – Slovanskou pouť pořádanou spolkem Ludmila roku 1898, jejíž výnos byl určen české trutnovské menšině a fondu k podpoře chudých matek,118 a květinovou slavnost pořádanou v roce 1908 Spolkem akademiků pardubických ve prospěch podpůrných studentských zřízení.119 Na Vinici se v té době každoročně konala lidová slavnost pořádaná spolky Božena Němcová a Ludmila ve prospěch dívčího gymnázia a chudých matek120 a na stejném místě proběhla i přednáška poštovního oficiála Soukupa „O Tatrách“ ve prospěch Ústřední matice školské, organizovaná Dobročinnou obcí Formanů v roce 1911.121 Druhou skupinou jsou rozličné slavnosti a oslavy významných událostí či jubileí, které reprezentuje například oslava Svátku práce, uspořádaná na Vinici v roce 1906 Národním dělnictvem. O úspěchu akce svědčí poznámka kronikáře: „Oslav se zúčastnila i domácí inteligence a celá akce byla pozitivně hodnocena i jinými vrstvami obyvatelstva.“122 V témže roce zde proběhla oslava dvacetiletého výročí Československé obchodnické besedy či Oslava Husova, která byla pořádána Sokolem za účasti sboru Pernštýn.123 Akce určené převážně pro děti a mládež tvoří třetí skupinu. O tom, že se nejednalo vždy o akce malého rozsahu, svědčí popis květinové slavnosti školní mládeže Majales uspořádané profesorem průmyslové školy na Vinici na jaře roku 1912. Dva tisíce dvě stě žáků bylo nejprve uvítáno starostou města, členy městské rady a předsedou Okrašlovacího spolku. Poté všechny děti zazpívaly a účastnily se průvodu celým městem.124 V parcích se konaly také výstavy. Nezapomenutelnou událostí společenského života té doby byla nejvýznamnější z nich – Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění, která se v Pardubicích konala v roce 1903 dle vzoru pražské Národopisné výstavy Českoslovanské z roku 1895. Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění Výstava, která byla společným dílem vedení města Pardubic, významných osobností, většiny místních spolků i firem, probíhala od 25. července do 28. září 1903 na ploše přes 250 000 m2. Výstavní pavilony byly vybudovány i na území Bubeníkových sadů, většina jich však stála na druhém břehu Chrudimky, na Olšinkách (Obrázek 2). Výstava, která pro město a jeho obyvatele znamenala dosud nevídanou událost, měla obrovský úspěch – svědčí o tom zejména zájem veřejnosti. V době, kdy Pardubice měly pouze 17 000 obyvatel, navštívilo výstaviště přes 200 000 platících návštěvníků, kteří často přijížděli i z velmi vzdálených míst.125

118

SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 79. Ibid., s. 222. 120 Ibid., s. 281–284. 121 Ibid., s. 264. 122 Ibid., s. 184. 123 Ibid., s. 189. 124 Ibid., s. 280–281. 125 RAZSKAZOV, Jiří, Jiří KOTYK a Jan ŘEHÁČEK. Pardubice v běhu staletí. Pardubice: Helios, 2012, s. 79. 119

35

Tato dvouměsíční akce nebyla sice první výstavou ve městě, ale co do rozsahu byla hodnocena jako do té doby největší a nejvýznamnější. Za mimořádnou událost lze považovat premiéru elektrického osvětlení na slavnostním zahájení výstavy, kterého se zúčastnil i Jaroslav Vrchlický. Světelný vodopád či barevná světla zdobící pavilony na obou březích řeky přinášely lidem neobyčejnou podívanou. Nicméně hlavním lákadlem akce byly rozmanité exponáty ze všech možných oborů, které v přibližně osmdesáti pavilonech vystavovalo více než tisíc jednotlivců, organizací a firem.126 Výstavu tvořily čtyři oddíly, první z nich bylo rozsáhlé náměstí ohraničené bránou, průmyslovým palácem, sportovním pavilonem a Chrudimkou. Druhou část tvořila široká ulice se stromořadím, kde se mimo jiné nacházela restaurace, kolotoče, čítárna, perníková chaloupka, pavilon pro stereoskopické panorama a velký strojnický pavilon. Třetí oddíl byl určen k vystavování zemědělské techniky a zahradnického umění. V poslední části výstaviště zábavu návštěvníkům obstarával především francouzský biograf a pavilon s gramofony a elektrickými piany. Samostatnou akci tvořila umělecká výstava obsahující více než čtyři sta děl východočeských malířů a sochařů umístěná do budovy chlapecké školy v centru města. Velmi pestrý kulturní program nabízelo samotné výstaviště. Během dvou měsíců trvání výstavy proběhlo nespočet divadelních představení, hudebních vystoupení, přednášek či zábavních akcí. V rámci výstavy se konaly například Pernštejnské slavnosti s průvodem a rytířskými hrami v dobových kostýmech, přednáška Jaroslava Vrchlického, zápasy divadelních ochotníků, humoristický večer či Benátská noc s ohňostrojem.127 Výstava byla ukončena slavnostními projevy, vystoupením sboru Pernštýn a hromadným zpěvem hymny. Konečný účet Východočeské výstavy byl uzavřen až téměř za rok a vykazoval pokladní obrat téměř 473 tisíc korun. Kvůli nákladnosti akce činil čistý zisk pouze necelé 4 000 korun,128 přesto tento hospodářský výsledek můžeme pokládat za úspěch, který lze do značné míry přikládat tomu, že byla akce zajišťována především dobrovolnou prací. Většina objektů vybudovaných pro účely výstavy byla po ukončení akce zbourána, některé stavby však zůstaly na původním místě, nebo byly přesunuty jinam. Na břehu Matičního jezera v jižní části Bubeníkových sadů zůstala stát restaurace zvaná Rybárna, která však nebyla dlouhé roky po výstavě využívána.129 Do stejného parku byl umístěn hudební pavilon a perníková chaloupka130 (Obrázek 3).

126

BRONCOVÁ, Dagmar (ed.). Kniha o městě: Pardubice. Op. cit., s. 76–78. SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 136–146. 128 Ibid., s. 171. 129 KOTYK, Jiří. Pardubické hotely, restaurace a hospody na dobových pohlednicích. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2003, s. 23. 130 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 136–137. 127

36

Další hudební pavilon byl přemístěn k slavnému hostinci na vinickém kopci (Obrázek 11), o jehož provozu existují doklady od poloviny 19. století. V pavilonu hrávala v letních měsících hudba a v budově zahradní restaurace se konaly taneční zábavy a večírky. Poté, co se zde roku 1909 ustanovila Dobročinná obec Formanů, se místní sál stal dějištěm mnohých charitativních hudebních a divadelních představení.131 Po skončení výstavy našla na Vinici uplatnění také dřevěná kavárna, která zde sloužila k uvaření kávy a k odpočinku pro členy spolků, kteří v parku pořádali různé aktivity. Díky příjemnému prostředí a možnostem občerstvení a zábavy se Vinice postupem času stala jedním z center společenského života města. Místo si získalo takovou oblibu, že byla na Vinici z centra města vypravována i výletní loď Monitor.132 Slovy Antonína Pištora, který hodnotil společenský a kulturní život před první světovou válkou, lze konstatovat, že „[…] Pardubice byly v tomto směru věrným obrazem dobrého českého města své doby. Společenský život, živná půda všeho podnikání kulturního, plynul celkem hladce a spořádaně […].“133 Roky první světové války byly poznamenány především válečnými událostmi a méně již událostmi z občanského života. Pardubice trpěly zejména nedostatkem základních komodit, který byl z velké části způsoben přednostním zásobováním válečné nemocnice pro 10 000 vojáků vystavěné na okraji města. Občané, přestože bojovali s nedostatkem jídla, vody i uhlí, pořádali ve městě množství koncertů, přenášek, plesů a výstav.134 Organizovány byly především slavnosti a sbírky ve prospěch Červeného kříže, raněných vojáků, vdov a sirotků po padlých vojínech. Nelze opomenout oslavu, na níž se připravoval celý národ, ale kterou překazila válka. Dne 6. 7. 1915 uběhlo 500 let od upálení Mistra Jana Husa. Pardubický Okrašlovací spolek přes značné potíže oslavil toto výročí umístěním desky s nápisem „Památce Mistra Jana Husa 1915“ na skalku na Vinici. Stalo se tomu ve vší tichosti kvůli obavám z konfiskace památníku.135 Dle kronikáře bylo až překvapivé, jak se v této nepříznivé době dařilo koncertům, například v červenci 1916 vynesl Vojenský koncert na Olšinkách na podporu vdov a sirotků 1651,80 korun čistého zisku a velmi úspěšný byl i velký koncert na Vinici organizovaný oblastním Červeným křížem o rok později. Ve prospěch dobročinných účelů bylo pořádáno také množství divadelních představení například Fidlovačka, která byla během jednoho roku hrána i dvanáctkrát.136 Z kroniky se také dozvídáme, že „ke konci války stíhala produkce produkci. Už ta mysl naše byla nanejvýš vybičována a mnohá hleděla se uklidnit v divadle, na přednášce, v koncertě.“137

131

KOTYK, Jiří. Pardubické hotely, restaurace a hospody na dobových pohlednicích. Op. cit., s. 43–44. CHUDÁ, Marie. Pardubické vzpomínky. 1. vyd. Pardubice: Pardubická tiskárna Silueta, 1997, s. 133–135. 133 PIŠTORA, Antonín. Kulturní novověk Pardubic. In Vavřík, Zdeněk (ed.). Pardubice: k 600. letům Pardubic. Praha: Václav Horký, 1940, s. 95. 134 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 301–311. 135 Ibid., s. 321–327. 136 Ibid., s. 338–355. 137 Ibid., s. 369. 132

37

6.2

Život v parcích za první Československé republiky

Celý český národ, a s ním i občané Pardubic, se však nakonec dočkal nejdůležitějšího dne roku 1918 – 28. října, dne vzniku samostatného Československa.138 První republika dle Machačové a Matějčka přinesla občanskou demokracii a rovnost, kterou především nižší střední vrstvy považovaly za opravdovou a která v mnohých oblastech jejich života opravdu i nastala. Relativně příznivé podmínky, které v této etapě panovaly, vytvářely prostor pro proces zkulturňování, rozvíjení kultury v české společnosti.139 Konec války pro Pardubice neznamenal návrat klidu panujícího na počátku století. Mezi lidmi se mluvilo nejen o válečných událostech, ale i o neznámých zemích či nových myšlenkách a vlivných hnutích. Město postupně hospodářsky rostlo a se zlepšující se životní úrovní mnohé obyvatele ovládla touha po neobvyklých zážitcích. Pištora k tomuto období uvádí: „Zavládla konjunktura kabaretu a moderních tanců, nočních místností, barů a dancingů, nastává přesun do kaváren. Na druhé straně je zvýšenou měrou přáno tělesné kultuře, vzmáhá se sport, utíká se do přírody.“140 V prvních poválečných letech zavládla v Pardubicích mezi obyvateli města, zejména mezi mladými lidmi, nechuť angažovat se ve veřejném životě, tak jak tomu bylo zvykem před válkou. Popíjela se káva, debatovalo se o novinkách, kritizoval se starý řád, ale nebyla valná snaha vytvářet nové hodnoty. Mezi spolky docházelo ke konkurenčnímu zápolení a občasné snahy po činu narážely na nejednotnost a roztříštěnost pardubické občanské společnosti. Objevily se nicméně i pokusy několika významnějších, převážně pěveckých a hudebních spolků kulturně ovlivňovat město. Postupně se prosadili i divadelní ochotníci. Kulturním činitelům se začaly rozrůstat řady spolupracovníků, rostl počet konaných koncertů, divadelních představení, přednášek. Občané také čím dál tím více navštěvovali knihovnu a čítárnu.141 Některé z pořádaných společenských a kulturních akcí probíhaly opět v městské zeleni. Necelý rok po válce se například konal velký studentský Majales, jehož součástí byla slavnost na Vinici a Benátská noc na Matičním ostrově.142 Od roku 1920 probíhaly pravidelné koncerty velmi oblíbené Slejškovy vojenské kapely, ve čtvrtek a v neděli v Bubeníkových sadech a v úterý a v sobotu na Vinici143 (Obrázek 6). Po válce se obnovila loděnice na břehu Chrudimky naproti Bubeníkovým sadům (Obrázek 5) a návštěvníci parků si tak mohli pobyt v zeleni zpestřit vypůjčením loďky.144 138

SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 363. 139 MACHAČOVÁ, Jana a Jiří MATĚJČEK. Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989. Op. cit., s. 363. 140 PIŠTORA, Antonín. Kulturní novověk Pardubic. In Vavřík, Zdeněk (ed.). Pardubice: k 600. letům Pardubic. Op. cit., s. 95–96. 141 Ibid., s. 96–97. 142 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 409. 143 Ibid., s. 425. 144 ČÍŽEK, Josef. Vzpomínky na staré Pardubice. Op. cit., s. 28.

38

V roce 1921 byl Musejním spolkem otevřen veřejnosti pardubický zámek a valy kolem něj a od této chvíle se zde začaly pořádat různé kulturní akce.145 Od roku 1923 se naplno rozjela další snaha Musejního spolku – zachránit středověký hrad na vrcholu Kunětické hory, který se nachází jen několik kilometrů od Pardubic. Pořádáním velkého množství dobročinných akcí pod širým nebem, například Slavností kunětických třešní, táboru lidu na sokolském hřišti, koncertů či ohňostrojů, získával spolek prostředky na opravu v té době velmi zanedbané historické památky.146 Po válce se Pardubice staly místem pobytu železničního pluku vzniklého z příslušníků zahraniční československé železniční jednotky. Původně pluk působil v místech vojenské nemocnice zvané Karanténa a později byl vojenský prostor rozšířen od nových Masarykových kasáren až na levý břeh Chrudimky u parku Vinice. Zde bylo vybudováno cvičiště s mosty a mostními pilíři, železniční vlečka a kilometry úzkokolejných drážek147 (Obrázek 12). Od roku 1925 přibyla na Vinici tzv. Vojenská plovárna vystavěná pro potřeby důstojníků železničního pluku. Kromě řeky přehrazené pro větší hloubku ke koupání se zde nacházely dřevěné převlékárny, skluzavka, na břehu zděná klubovna s tanečním parketem, tenisové kurty a prolézačky pro děti. Dopoledne plovárna sloužila jen pro potřeby plaveckého výcviku vojáků a odpoledne se zde mohly vyskytovat pouze rodiny důstojníků a jimi pozvaní hosté. Přestože plovárna nebyla otevřena veřejnosti, stala se vyhlášeným místem schůzek pardubické honorace, místem konání karetních dýchánků a tanečních večírků. Přestala fungovat po druhé světové válce148 a v současnosti se plánuje revitalizace tohoto území, více v kapitole 7.2. V zimě byly pardubické parky využívány především ke sportu, na Vinici pro tyto účely sloužila sáňkovací dráha. Návštěvníci však mnohdy park svou aktivitou ničili, a proto musela být v roce 1925 dráha opatřena závorou proti nedovolené jízdě v době, kdy nebyla otevřena. V témže roce začala také platit vyhláška Městské rady následujícího znění: „Zakazuje se co nejpřísněji sáňkovati v sadech na vinici mimo sáňkařskou dráhu, jakož i jezditi na lyžích kdekoliv v těchto sadech na Vinici.“149 V zimních měsících byly využívány i Bubeníkovy sady, zejména k bruslení na Matičním jezeře. Od roku 1919 sportovcům pobyt venku zpříjemňovala i možnost využít znovu otevřenou restauraci Rybárna jako šatnu a ohřívárnu. Návštěvnost restaurace však byla o poznání vyšší v letních měsících, kdy si zde bylo možné zatančit na venkovním parketu při příjemném osvětlení.150

145

SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Pamětní kniha města Pardubic z let 1895–1933, s. 433. 146 Ibid., s. 484–485. 147 PALEČEK, Jiří. Pardubice ve 20. století. 1. vyd. Pardubice: Společnost pro rozvoj Pardubicka, 2001, s. 9. 148 JANOVSKÝ, Miroslav. Pardubice chtějí vdechnout život Staré vojenské plovárně. Magistrát města Pardubic [online]. 20. 6. 2012 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: . 149 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, karton 177, in. č. 2026, Vyhláška z 10. prosince 1925. 150 KOTYK, Jiří. Pardubické hotely, restaurace a hospody na dobových pohlednicích. Op. cit., s. 23.

39

Výstava tělesné kultury a sportu v Pardubicích Za nejúspěšnější akci v období první republiky, možná i nejvýznamnější akci v novodobé historii Pardubic, lze považovat Výstavu tělesné výchovy a sportu, která proběhla od 31. května do 4. října 1931. Původně měla být výstava otevřena na oslavu deseti let samostatné republiky v roce 1928, ale jelikož byla na stejnou dobu chystána Výstava soudobé kultury v Brně, byl plán odložen. Pro pořádání pardubické výstavy vznikla akciová společnost, jejímiž akcionáři bylo město Pardubice, Okresní hospodářský spolek a Občanská záložna. Na počátku složily tyto subjekty částku tři miliony korun, přičemž celkový rozpočet výstavy dosáhl téměř sedminásobku této základní sumy.151 Výběr lokality i projektantů byl již popsán v kapitole 5.5, z toho důvodu lze přeskočit roky příprav až k popisu výstaviště tak, jak jej mohli vidět první návštěvníci při slavnostním otevření, tedy i protektor výstavy prezident Tomáš Garrigue Masaryk, členové vlády a další vzácní hosté z celé republiky.152 Areál výstaviště byl velmi rozsáhlý, na rozloze 30 ha obsahoval velké množství hlavních i menších výstavních pavilónů, prodejních stánků a atrakcí (Obrázek 14). Do následujícího popisu byly vybírány pouze ty nejdůležitější. Návštěvníci do areálu výstaviště přicházeli hlavní bránou umístěnou na severním konci dnešního náměstí Republiky. Zde byl také umístěn hlavní výstavní palác navržený arch. Řepou obsahující expozice sportovních odvětví, zdravotní expozici a prezentace mnoha zájmových spolků. Na tuto budovu navazoval Administrační pavilon a Pavilon aviatiky s prezentacemi českého letectví, leteckými stroji a modely. Vládní pavilon obsahoval výstavy jednotlivých ministerstev představujících svou činnost a úspěchy. Pavilon umění lákal ke zhlédnutí děl několika uměleckých seskupení (Spolku výtvarných umělců Mánes, Klubu výtvarných umělců Aleš, sdružení Hollar aj.). V Pavilonu měst se nacházely expozice prezentující jednotlivá města Československa. Poblíž této budovy stál ještě Pavilon bytové kultury, který s prezentacemi více než padesáti firem uzavíral vyvýšenou linii současné Sukovy třídy přinášející krásný pohled na výstaviště pod zámkem i zámek samotný. Na konci této třídy byly vybudovány schody do parkově upravené části výstaviště s hlavní promenádou, kde se nacházel Pavilon města Pardubic s prezentacemi dvaceti devíti místních organizací, které přispívaly k rozvoji města. Na něj navazoval Pavilon turistiky a tři pavilony sportovního průmyslu s více než sto vystavujícími firmami. Dominantou prostoru byla na samém konci výstaviště největší budova Autopavilonu (Obrázek 15). Zde mohli návštěvníci obdivovat vše, co se týkalo motorismu i cyklistiky. Nelze opomenout ani všesportovní stadion na okraji výstaviště, kde se konala většina sportovní klání probíhajících v rámci výstavy.

151

ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Výstavy tělesné výchovy a sportu – od nápadu k realizaci. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. Op. cit., s. 79–80. 152 Výstava tělesné kultury a sportu v Pardubicích 1931. Brno: Národohospodářská propagace, 1931, s. 221.

40

K občerstvení sloužilo mnoho stánků a restaurací, k odpočinku i zábavě byl určen taneční sál Rotunda (Obrázek 16) a kavárna U jezírka (Obrázek 17). Výstaviště bylo propojeno se zámeckými valy, kam byl dočasně umístěn skautský tábor, letní kino či restaurace. Na druhé straně zámeckého areálu se nacházel velmi oblíbený lunapark s mnoha pouťovými atrakcemi, kolotoči či střelnicemi. Zábavní park měl samostatný vstup, který umožnoval večerní návštěvy po uzavření výstaviště. Kulturní program obstarávaly hojně navštěvované koncerty hudebních těles čtyř pěších pluků, které se po měsíci střídaly v Hudebním pavilonu (Obrázek 18). Hudba zněla každý všední den v rozmezí 16–17.30 a 20–22.30. O nedělích a svátcích hrálo těleso navíc ještě mezi 11. a 12. hodinou. Mimo tyto časy se po celém výstavišti linula hudba z reproduktorů umístěných na zámeckých valech.153 Také v letní kavárně U jezírka umístěné ve středu výstaviště hrály dle slov pamětníka „různé vynikající kapely a denně se zde tancovalo přes půlnoc.“154 Kavárna s venkovním tanečním parketem a místem pro taneční orchestr projektovaná Karlem Řepou se stala velmi oblíbeným místem schůzek mladých lidí. Později byla kapacita areálu kavárny rozšířena na 600 lidí a až do své demolice v roce 1977 se tato kavárna stala místem konání rozličných společenských a kulturních akcí.155 V Rotundě bylo možné navštívit kabaret či taneční soirée a za tancem a hudbou mohli obyvatelé města zajít také do výstavní restaurace, kavárny a vinárny Rondel na zámeckých valech, odkud se odpalovaly ohňostroje a kde bylo umístěno zmiňované letní kino.156 V druhém, výstavním biografu za hlavním výstavním palácem se návštěvníci mohli dozvědět o informacích z výstaviště i sportovišť. Hrálo se ve všední dny od 18.15 a v neděli navíc od 14 a 16 hodin.157 Na výstavišti se nacházela i umělecká díla, a to i mimo Pavilon umění. Například v Matičním pavilonu umístil místní odbor Ústřední Matice Školské v Pardubicích obraz Bitva pod Hrubou skálou r. 1203, který patřil k nejvíce navštěvovaným a obdivovaným částem výstavy. Obraz v dioramatické instalaci byl zpracován podle koncepce Mikoláše Alše a poprvé vystaven na Národopisné výstavě v Praze 1895.158 Za umělecké dílo by se do jisté míry dala považovat i parková úprava výstaviště. Dle návrhu arch. Vetešníka bylo celé území osázeno rozličnými druhy keřů, stromů a pásy květinových koberců, které byly společně s travnatými plochami výstaviště udržovány týmem zahradníků po celé trvání akce. Vzácné rostliny se nacházely i na vodní ploše u jezírka uprostřed výstaviště.159

153

Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 2, nečíslováno. ČÍŽEK, Josef. Vzpomínky na staré Pardubice. Op. cit., s. 62. 155 saf. (an.). 6. dubna 1977 přestala existovat známá kavárna U jezírka v Tyršových sadech. Pardubický deník. 6. dubna 2001, s. 3. 156 Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 7, nečíslováno. 157 Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 9, nečíslováno. 158 Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 6, nečíslováno. 159 ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Výstavy tělesné výchovy a sportu – procházka výstavištěm. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 5–6, s. 159–163. 154

41

Na počátku byla výstava posuzována skepticky, avšak po měsících zdárného fungování o ní začal tisk psát převážně pochvalně. Kladných reakcí se výstavě dostalo i ze zahraničí, psalo se o ní zejména v Německu, Rakousku a Polsku. Pozitivní zprávu o výstavě přinesl i zábavný večer kabaretního souboru brněnského Radiojournalu, který byl 24. srpna odvysílán pod názvem Na pardubické výstavě.160 Akce byla již dlouho před svým začátkem důkladně propagována a myšleno bylo i na odstupňované vstupné či různé druhy slev a permanentek. I díky těmto opatřením byl zájem navštívit tuto akci opravdu enormní. Výstavu a sportovní utkání na stadionu dohromady navštívilo 1 254 000 lidí a za celou dobu trvání výstaviště vydělalo necelý milion korun.161 Výstava tělesné kultury a sportu, novináři obdivně nazývaná „bílá pohádka“ podle čisté bělosti fasád pavilonů, znamenala pro Pardubice nejen významnou propagaci, prestiž a zisk přezdívky „Město sportu“, ale také celkové zvelebení novými budovami, upravenými prostranstvími a novou velkou plochou zeleně v samém středu města – Tyršovými sady. Díky výstavě získalo město na dlouhé roky i nová centra společenského života – kavárnu U jezírka, Rotundu, Autopavilon a moderní hotel Grand. Později byl pro kulturu využit ještě jeden menší pavilon, ve kterém z iniciativy pardubického fotografa Jiřího Tomana vznikla galerie Atom. Tento prostor, kde poprvé vystavoval své kresby Stanislav Kolíbal (v roce 1949), bohužel nefungoval příliš dlouho.162 Nejslavnější období Pardubic však již za několik málo let vystřídala éra velmi pochmurná a bolestivá. Události roku 1938 a další státoprávní vývoj ochromil veškerý společenský život ve městě a vytvořil zcela nové podmínky jak pro konání veřejných akcí, tak pro samotný spolkový život. Došlo k zániku politických stran a velkého množství spolků a sdružení, o to více se pak snažily pracovat ty, které zůstaly. Mnohé spolkové aktivity se v následujících letech staly občanům velmi potřebnou oporou.163 O tom však již vypovídá následující kapitola.

160

Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 13, nečíslováno. ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu – střípky z výstavy. Klub přátel Pardubicka [online]. 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: . 162 TOMAN, Jiří. Jiří Toman: fotografie = photographs. 1. vyd. Editor Vít Bouček, Martin Dostál. Praha: KANT, 2006, s. 20. 163 PIŠTORA, Antonín. Kulturní novověk Pardubic. In Vavřík, Zdeněk (ed.). Pardubice: k 600. letům Pardubic. Op. cit., s. 97. 161

42

6.3

Parky v období nacistické okupace a druhé světové války

Pardubice se během okupace staly sídlem správních a bezpečnostních složek německých úřadů, místem úkrytu parašutistů operace Silver A, popravištěm gestapa i cílem několika spojeneckých náletů. Snahou této kapitoly není popsat tuto složitou dobu ve všech jejích aspektech a důsledcích, ale na příkladu veřejných parků se přesvědčit o pravdivosti slov Karly Jaré, která o situaci v Pardubicích říká: „Období okupace a války bylo dobou, kdy lidé žili, museli žít „obyčejným“ životem. […] Sportovali, měli své zájmy a koníčky, chodili do divadel, kin, na koncerty, tancovali, pokud právě neplatil některý ze zákazů shromažďování. Museli si na chvíli oddechnout od strachu, který je pronásledoval […].”164 Kulturní život všech obyvatel Pardubic byl během druhé světové války omezován stále častějšími protektorátními předpisy. Gestapo za pomoci členů místní Árijské pracovní fronty bedlivě sledovalo kulturní aktivity a jakékoliv projevy protifašistického smýšlení tvrdě trestalo. Z toho důvodu se organizátoři snažili o „nezávadnost“ pořádaných kulturních akcí. Na programu tak převažovaly společensky neangažované a nepolitické akce, organizovány byly i propagandistické a protižidovské akce, ty však mezi obyvateli města větší zájem nevyvolaly. Našli se však i tací kulturní činitelé, které hrozba udání neodradila od angažované práce a skrytého boje proti okupantům.165 Občané Pardubic mohli během války navštěvovat Východočeské divadlo i představení četných ochotnických spolků, chodit na výstavy, na přednášky, na filmy do několika kin či na koncerty vážné i populární hudby. Veškerá dramaturgie byla nicméně dosti omezena cenzurou.166 Oblíbená byla také hudba lidová, jejímž poslechem lidé dávali na vědomí svoje uvědomění a národní příslušnost. Dle Jaré byly koncerty národních písní s vystoupeními krojovaných družin často organizovány Národním souručenstvím pod širým nebem v Zelenobranské dubině.167 To potvrzují archivní materiály, z kterých vyplývá, že se v tomto příměstském lesíku s větším travnatým prostranstvím před hájovnou pořádalo během okupace množství koncertů. Pořádány zde byly různými spolky, které koncert často spojovaly se společným výletem na místo a zpět. Příkladem může být lesní koncert Vzdělávací a podpůrné besedy Barák, koncert pořádaný Svazem dělnictva lučebního v Pardubicích, výlet a koncert kulečníkového klubu Karambol Pardubice, koncert Sportovního klubu Popkovice, výlet sboru dobrovolných hasičů v Jesničánkách či již zmiňované koncerty s národními tanci Národního souručenství. Akce však nebyly zcela nové, koncerty zde probíhaly již před okupací.168

164

JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). 1. vyd. Pardubice: Krajská knihovna, 2012, s. 24. 165 FRAJDL Jiří. Zápas o udržení české kultury v roce 1941 v Pardubicích. Zprávy Klubu přátel Pardubicka, 1992, roč. 27, č. 1–2, s. 33–34. 166 JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). Op. cit., s. 24–40. 167 Ibid, s. 35. 168 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, karton 311, in. č. 2249, Půjčování Vinice, sadů, dubin.

43

Hudba v této době zněla také z Tyršových sadů, přesněji z kavárny U jezírka. Zde se konaly například taneční koncerty Kmochovy hudby či vystoupení oblíbeného jazzového orchestru Jaroslava Lautnera, který zde hrál jazz a swing až do roku 1947.169 Tančit se chodilo i do Rybárny v Bubeníkových sadech. Právě taneční zábavy a plesy byly však velmi často postihovány zákazy.170 Židovští obyvatelé města měli zákaz navštěvovat většinu pořádaných kulturních a společenských akcí171 a na základě rozhodnutí Městské rady ze dne 4. 7. 1940 došlo také k vyloučení Židů z užívání městských veřejných sadů.172 Na dotaz Židovské náboženské obce Pardubice, bylo upřesněno, že „je nejen zakázáno židům prodlévání v sadech a parcích, ale i průchod jimi.“173 V roce 1940 proběhly oslavy šesti set let od povýšení Pardubic na město, které se skládaly z mnoha společenských a kulturních akcí, a byly tak s ohledem na dobu konání opravdu velkolepé. V rámci těchto oslav proběhla v dnešních Tyršových sadech také výstava Hospodářského rozvoje Pardubic, na které představilo své výrobky mnoho firem i škol. V parku byla rovněž umístěna výstava historických i současných fotografií města, instalace obrazů, které dějiny města zachycovaly vždy po sto letech, a výstava modelů ztvárňující budoucnost Pardubic.174 Do konce války byly právě tyto oslavy poslední významnější kulturní a společenskou událostí v Pardubicích. Z menších akcí uveďme ještě velmi zajímavou snahu tehdejšího knihovníka Zdeňka Vavříka o propagaci místní knihovny – zbudování sadové knihovny. Od 1. 6. 1942 byla otevřena v nepoužívaném stánku v Tyršových sadech a čtenáři si zde mohli zapůjčit beletrii i časopisy.175 Pro svůj úspěch a velkou oblibu u široké veřejnosti byla sadová knihovna otevřena i následujícího roku.176 Tehdy tu však mohli návštěvníci parku nelézt nejenom knihy, ale i záhony se zeleninou, která zde byla namísto květin vysazována z důvodu zhoršeného zásobování obyvatelstva protektorátu. Od roku 1943 tak bylo v sadech pod zámkem určeno téměř 1000 m2 pro pěstování fazolí, rajčat a celeru a plocha 2400 m2 parku na Vinici byla osázena česnekem.177

169

gr. (an.). Když U jezírka hrál swing… Pardubické noviny. 23. listopadu 1995, s. 8. JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). 1. vyd. Pardubice: Krajská knihovna, 2012, s. 39. 171 Ibid., s. 34. 172 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, karton 295, in. č. 2215, Záznam z 4. VII. 1940. 173 Ibid., Dopis židovské náboženské obci v Pardubicích ze dne 10. července 1940. 174 JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). Op. cit., s. 55–56. 175 Nesign. Sadová knihovna v Pardubicích. Východočeský kraj, 29. května 1942, s. 5. 176 Nesign. Pardubická sadová knihovna. Východočeský kraj, 30. července 1943, s. 4. 177 SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, karton 295, in. č. 2215, Přehled vykonaných jarních prací v sadech. 170

44

V parcích se nicméně nadále sportovalo, v zimě se na celé Chrudimce i na Matičním jezeře bruslilo a proběhla zde i dětská veselice na bruslích. V létě se na řece daly půjčit loďky a na Labi i Chrudimce byly provozovány plovárny. Vojenská plovárna na Vinici, i přes snahy přeměnit ji na plovárnu civilní, byla Němci pro veřejnost uzavřena.178 S postupujícím časem válka čím dál tím více zasahovala do běžného života obyvatel města. Po porážkách Němců na východní frontě bylo roku 1943 rozhodnuto o totální mobilizaci všech sil pro účely války, což se projevilo v ještě větším omezení kulturního a společenského života. Povolené aktivity měly sloužit pouze k vytržení z náročné práce, k pobavení totálně nasazených za účelem udržení pořádku ve válečné výrobě.179 Až do konce války v roce 1945 se v Pardubicích, potažmo ani v místních parcích žádná významnější kulturní aktivita nekonala, přesto lze na základě výše uvedených poznatků souhlasit s tvrzením Karly Jaré, že „Pardubice včetně širokého okolí žily za okupace a války nesmírně kulturně.“180 6.4

Společenské a kulturní aktivity v parcích v době socialismu

6.4.1

Období 1945–1967

V poválečných letech byli občané Československa svědky velkých politických a společenských změn. K výraznějším proměnám v kultuře docházelo již v letech 1946–1947, kdy vzrůstaly snahy Komunistické strany Československa omezit autonomní vývoj kultury a k současnému přejímání vzorů ze Sovětského svazu. Často za souhlasu či přímé podpory nemalého počtu tehdejších umělců. Únor 1948, jakožto vyvrcholení situace poválečných let, znamenal zásadní přelom, který ve všech ohledech ovlivnil tehdejší společnost. Po získání absolutní moci začalo komunistické vedení státu s rychlou změnou politického systému i všech složek společenského a kulturního života, z nichž některé bylo dosud možné považovat za zcela soukromou věc každého občana. V kultuře se rozsáhlé a zásadní změny podařilo provést hned zpočátku. Vznikl tak nový systém, který byl zcela poplatný dané ideologii. Dosavadní spolková činnost a s ní spojená tradiční participace občanů byla nahrazena nově etablovanými elitami a novými formami kulturních zařízení.181 Knapík k tomuto říká: „Můžeme říct, že do roku 1950 byly položeny základy řízení kulturní sféry, které se s dílčími modifikacemi […] udržely až do zhroucení komunistického systému na sklonku roku 1989.“182

178

JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). Op. cit., s. 61–65. 179 DOLEŽAL, Jan. Česká kultura za protektorátu: školství, písemnictví, kinematografie. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1996, s. 27. 180 JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). Op. cit., 2012, s. 24. 181 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 19–21. 182 Ibid., s. 21–22.

45

Problematika poválečného společenského a kulturního života, a zejména dalšího vývoje společnosti po roce 1948 je dosti složitá a pro účely práce byla značně zjednodušena. Podrobněji se jí zabývá například publikace Jiřího Knapíka Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 a kniha Alexeje Kusáka Kultura a politika v Československu 1945–1956. Poválečné poměry v Pardubicích se nijak výrazně nelišily od situace v jiných městech republiky. V oblasti kultury došlo k zániku velkého množství spolků a prosazení nových institucí, zejména několika osvětových besed, klubu Revolučního odborového hnutí (ROH) či Parku kultury a oddechu (PKO) v působnosti Okresního národního výboru. PKO byl určený k pořádání nejrůznějších osvětových, vzdělávacích, kulturních a společenských akcí a svou činností měl vytvářet možnosti krátkodobé rekreace a kulturního oddychu převážně v městské zeleni.183 Společenské aktivity v městských parcích v 50. a 60. letech práce pro přehlednost dělí do několika skupin dle jejich charakteru. První skupinu tvoří velmi časté výstavy, pořádané především v Autopavilonu a Rotundě v Tyršových sadech. Valná část z nich měla občanům představit úspěchy současného socialistického zřízení státu či poukázat na „nešvary západu“. Mezi takovéto akce patřila například Výstava míru, která proběhla v květnu roku 1950, jejíž jedna část přibližovala časy za první republiky: „hospodářský liberalismus buržoasní demokracie – a to všecko, co z něho logicky plyne: Bídu, hlad, nezaměstnanost a vraždění dělníků.“184 Z pozdějších akcí lze uvést Výstavu 15 let rozvoje pardubického okresu z roku 1960185 a o rok později pořádanou výstavu dokumentů nazvanou Pravá tvář německého imperialismu s popisem: „o podvratné činnosti německého imperialismu proti ČSSR, Špionáž – teror – diverze“186 (Obrázek 19). O návštěvnosti těchto akcí bohužel nebyly nalezeny žádné informace a ani rozhovory s pamětníky neozřejmily, do jaké míry dokázaly tyto ideologické akce přitáhnout pozornost obyvatel města. V pardubických parcích probíhaly také pravidelné akce většího rozsahu. Jednalo se především o kulturní vyžití lidových vrstev, které bylo v této době následkem rušení spolků, tradičních pořadatelů lidových zábav, silně omezeno. V rámci tzv. demokratizace kultury bylo snahou režimu zapojit do těchto lidových zábav osvětovou politiku a propagandu.187 Z oficiálních programů pardubických parkových akcí to však není zřejmé.

183

SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 461, in. č. 1827, Stav kulturních zařízení ve městě. 184 VAVŘÍK, Zdeněk. Výstava míru. Východočeská zář, 18. května 1950, s. 2. 185 Východočeské muzeum (dále jen VČM) v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 04016, Plakát Výstava 15 let rozvoje pardubického okresu. 186 Ibid., in. č. 03544, Plakát Výstava dokumentů Pravá tvář německého imperialismu. 187 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 509.

46

Například během dvoudenní Slavnosti Budovatelů probíhající v roce 1950 v Tyršových sadech proběhlo vystoupení zpěváckých a tanečních souborů, promítání filmů, drezura koní či slavnostní ohňostroj. První den byl završen velkou lidovou veselicí, druhý den v kavárně U jezírka proběhlo posvícení.188 K oslavě režimu a propagaci sovětských vzorů sloužily později převážně akce pořádané v areálu PKO. Park kultury a oddechu byl otevřen Slavností Budovatelů v roce 1951, která zahrnovala mírovou manifestaci a bohatý kulturní program, jehož vrcholem bylo vystoupení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého před téměř zaplněným velkým amfiteátrem.189 V rámci stejných oslav byl v Tyršových sadech vybudován dětský koutek s kolotoči, fontánou, perníkovou chaloupkou či hájenkou. Slavnostního otevření se zúčastnilo téměř tisíc dětí.190 V parku se nacházel také zookoutek, který se později přesunul za Chrudimku k hotelu Zlatá štika, kde byl v70. letech zrušen.191 Zázemí areálu PKO umožňovalo pravidelné konání mnoha dalších větších událostí. V roce 1954 to byly například akce pořádané ROH a svazem zaměstnanců železnic – Den odborářů, Radostný nástup do Spartakiády, Den družby se sovětskými železničáři. První jmenovaná akce byla uspořádána jako večerní veselice s hudbou, divadelním představením a ohňostrojem. Poslední jako lidová slavnost za účasti železničářských hudebních těles a několika estrádních souborů.192 O rozmanitosti programu v PKO svědčí například rok 1956, kdy zde během měsíce vystupoval Jazzový orchestr lipského rozhlasu193 i hudební a taneční těleso mongolské lidové armády.194 Mnoho událostí bylo také spojeno s mohutnou poválečnou podporou mírového hnutí (Obrázek 29). Mimo akce typu výše zmíněné Výstavy míru se v parcích konaly masové oslavy pořádané Svazem československo-sovětského přátelství, jako byla Letní slavnost československo-sovětského přátelství a míru, během které se například v roce 1960 konala estráda s televizním pořadem „7 vašich přátel“, představení artistů z cirkusů a varieté v PKO či vystoupení tanečního orchestru Mirko Foreta v kavárně U jezírka.195 Volný čas byl ve sledovaném období chápan především jako prostor pro rozvinutí osobnosti po všech stránkách. Za společensky přínosné se tedy považovaly takové volnočasové činnosti, které k tomuto rozvoji přispívaly nejvíce – sebevzdělávání. Sem spadaly i umělecké a sportovní aktivity i některé vzdělávací koníčky, které byly podporovány vytvářením zázemí pro jejich vykonávání a pořádáním různých přehlídek a soutěží, kde mohly být úspěchy v dané oblasti trávení volného času prezentovány.196

188

Nesign. Program sjezdu. Východočeská zář: zvláštní vydání k IV. sjezdu budovatelů, srpen 1950, s. 2. DANEŠ, Ladislav. První umělecké vystoupení v Parku kultury. Op. cit., s. 7. 190 JIROUTOVÁ, Markéta. Dětský koutek bude dál sloužit dětem. Východočeská zář, 30. srpna 1951, s. 7. 191 PALEČEK, Jiří. Pardubice ve 20. století. Op. cit., s. 18. 192 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 18, in. č. 828, Dopis ROH Městskému národnímu výboru v Pardubicích ze dne 24. 7. 1954. 193 SOkA Pardubice, fond Sbírka plakátů, rok 1956, in. č. 13, Plakát Jazzový orchestr lipského rozhlasu. 194 Ibid., in. č. 16, Plakát Soubor písní a tanců mongolské lidové armády. 195 Nesign. Letní mírová slavnost SČSP. Zář, 23. srpna 1960, s. 3. 196 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 64. 189

47

Podporu volnočasových aktivit pořádáním výstav lze vysledovat i v pardubických Tyršových sadech. Ze vzdělávacích akcí se v Autopavilonu konala výstava Les a člověk pořádaná Ministerstvem zemědělství v roce 1949,197 výstava Kolonie organizovaná Domem osvěty roku 1955198 nebo Výstava historických vozidel a bezpečnosti v dopravě, která zde společně s dětským dnem probíhala v rámci májových oslav v roce 1962.199 Na konci 50. let v parku fungovala také letní čítárna, jejímž provozovatelem byl PKO.200 Autopavilon se stal také místem, kde byly prezentovány výsledky rozmanitých aktivit občanů. V roce 1955 se jednalo například o Krajskou výstavu LUT (lidové umělecké tvořivosti) – přehlídku prací nejlepších výtvarníků, fotografů, řezbářů, sochařů a dalších lidových umělců. Po dobu jejího konání byla pořádána vystoupení nejlepších souborů LUT či promítání filmů.201 Přehlídka LUT bývala také součástí Majálesu, který se odehrával v parcích a v kulturních zařízeních po celém městě.202 V Tyršových sadech byly představeny i práce profesionálních výtvarníků, a to na výstavě Obrazy a plastiky ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích, která se konala v Rotundě roku 1963.203 Jak již bylo řečeno, osvětoví pracovníci se zajímali o prosazení ideologie do všech druhů lidové zábavy, největší pozornost byla však věnována oblíbeným tanečním večerům, jejichž obsahem neměl být „samoúčelný“ tanec, ale určitý kulturní program. Nicméně již počátek 60. let byl ovlivněn liberalizačním procesem a s ním spojenou potřebou uvolnění dogmatického přístupu k tanečním a společenským zábavám.204 V tomto období tak docházelo v oblasti masové zábavy nejen k rozšiřování vlivu televizního vysílání, ale i k postupnému prosazování aktivit spojených s populární a taneční hudbou.205 V oblasti tanečních zábav hrály v Pardubicích prim akce pořádané v letní sezóně v kavárně U jezírka a v zimním období ve slavné Rotundě. Přestože se technický stav těchto budov neustále zhoršoval,206 konaly se zde rozličné přátelské večery s tancem a pravidelné koncertní a taneční pořady zvané Odpoledníčky, probíhající každou sobotu a neděli v podvečer.207 Pro mládež byly v Rotundě organizovány taneční zábavy každou sobotu večer a každou neděli odpoledne.208

197

PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. Op. cit., s. 75. VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 03624, Plakát na výstavu Kolonie. 199 Nesign. Májové přehlídky na sedmi místech okresu. Zář, 28. dubna 1962, s. 3. 200 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 455, in. č. 1780, PKO: Komplexní rozbor hospodaření za rok 1961. 201 VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 02994, Plakát Krajská výstava LUT. 202 PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. Op. cit., s. 87. 203 VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 09291, Plakát výstavy Obrazy a plastiky. 204 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 509–510. 205 Ibid., s. 37. 206 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 455, in. č. 1780, PKO: Komplexní rozbor hospodaření za rok 1962. 207 VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 03635, Plakát tanečních večerů v Rotundě. 208 Ibid., in. č. 03801, Plakát Nová mládež v nové Rotundě. 198

48

Liberalizace uskutečňovaná politikou tzv. Nového kurzu se kromě snah na poli průmyslu a obchodu projevila také v prosazování zásad slušného chování a vystupování. Zřetel byl kladen rovněž na taneční schopnosti a uměleckou tvorbu mládeže.209 Z toho důvodu se staly nedílnou součástí programu pardubické Rotundy i taneční. PKO pořádal v Tyršových sadech nejen taneční kurzy, ale i úvodní besedy pro rodiče (Obrázek 20). O uvolňování přístupu k tanečním zábavám i společenskému tanci v Pardubicích na počátku 60. let svědčí i to, že v roce 1961 byl do kurzů zařazen i charleston a jive,210 které byly mnohými osvětovými pracovníky dlouhodobě odmítány a vynechávány v osnovách tanečních kurzů.211 V Rotundě se nekonaly pouze plesy tanečních kurzů, ale také mnohých organizací a institucí. Z dostupných materiálů víme, že se zde po válce pravidelně konal Krajský ples KSČ, přičemž společenský ples probíhal v Grandu a v Sokolovně a v Rotundě mohli tanečníci navštívit ples maškarní.212 Skutečně velké množství akcí zde pořádaných dosvědčuje například výkaz hospodaření PKO, kde se uvádí, že během roku 1962 toto zařízení pořádalo v Tyršových sadech 92 tanečních večerů, které navštívilo více než 55 000 lidí.213 Kavárna U jezírka byla využívaná spíše k pořádání srazů a společenských akcí různých spolků, v červnu 1967 zde například proběhla společenská akce Znáš Pardubicko a Vrchovinu?, pod jejímž názvem se skrývá sraz turistů s kulturním programem a dechovou hudbou.214 Z rozhovorů s pamětníky vyplývá, že taneční večírky a plesy v Tyršových sadech jsou pro mnohé nejmilejší vzpomínkou na společenský život v této době. Filmový festival pracujících Fenoménem této doby se v Pardubicích stalo promítání letního kina v rámci Filmového festivalu pracujících (FFP). Akce vznikla ve Zlíně v roce 1948 a zpočátku byla napojena na festival v Karlových Varech. Postupně se však FFP začal „více vzdalovat tradičnímu chápání filmové akce a postupně se přetavil v ideologickou manifestaci a oslavu práce, která šla ruku v ruce se stalinizací české společnosti […].“215 Uváděné filmy, chápané jako prostředek ideologického poselství a mobilizace pracujících ke kulturní aktivitě, sloužily především k vytvoření ideově vyspělého diváka.216

209

KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 33. 210 VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 02169, Plakát Úvodní beseda pro rodiče. 211 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., s. 510. 212 VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 01243 a 09323, Plakát II. a III. krajský ples KSČ. 213 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 455, in. č. 1780, PKO: Komplexní rozbor hospodaření za rok 1962. 214 Ibid., in. č. 04874, Znáš Pardubicko a Vrchovinu?. 215 HAVEL, Luděk. Manifestace v letním kině: Filmový (ne)festival pracujících. Cinepur. Praha: Radek Vychytil, 2011, roč. 19, č. 75, s. 69. 216 HAVEL, Luděk. „O nového člověka, o dokonalejší lidstvo, o nový festival“. Filmový festival pracujících, 1948 až 1959. In SKOPAL, Pavel. Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 až 1960. Praha: Academia, 2012. s. 329–331.

49

Tato kulturně-politická akce postupně expandovala do desítek letních kin a amfiteátrů po celé republice. V Pardubicích se poprvé konala v termínu 21.–26. 8. 1951 v areálu přírodního kina ležícího v blízkosti Autopavilonu v Tyršových sadech. Během festivalového týdne, který organizovala místní Kulturní služba pracujícím (zařízení ROH), bylo promítnuto šest snímků ze SSSR, Maďarska, Polska a Československa, uvedených na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.217 Druhý ročník FFP v Pardubicích (18.–23. 8. 1952) byl uspořádán již v areálu Parku kultury a oddechu. Promítány byly filmy ze SSSR, NDR, Slovenska, Maďarska a Indonésie, uveden byl také český film.218 Následující ročníky měly ve všech městech obdobný charakter, promítaly se snímky natočené především v zemích východního bloku, před jejichž promítáním byla mnohdy uvítána zahraniční delegace a pronesen proslov. Před každou projekcí proběhlo také vystoupení uměleckých souborů.219 Obrázek 30 v příloze je pozvánkou na FFP v roce 1957. Dle vzpomínek Vladimíra Nováka byl filmový festival v přírodním amfiteátru PKO pro mnohé obyvatele města opravdu velkým zážitkem. Nápor návštěvníků byl tak velký, že musel být ženisty postaven druhý, pontonový most, i tak se stávalo, že z něj někdo v tlačenici spadl do řeky. Návštěvníci dle Nováka chodívali na představení s předstihem, aby stačili zabrat místa, která se rychle zaplňovala, a také aby zhlédli připravený kulturní pořad, který filmu předcházel.220 V souvislosti se změnami ve společnosti se od roku 1957 proměňoval i FFP. V roce 1959 se stal opět soutěžním festivalem a proměnou prošla i jeho dramaturgie. Promítalo se více filmů ze západní Evropy a zvýšil se počet komedií oproti dosud preferovaným dramatům. Festival se tak proměnil ve více populární přehlídku se vzrůstající návštěvností.221 Například v roce 1960 se FFP v Pardubicích i přes nepříznivé počasí zúčastnilo více než 38 000 diváků.222 Z důvodu neustálého rozšiřování pardubického FFP byla od 60. let příprava, organizace i vedení festivalu zajišťována početným štábem složeným ze zástupců Odboru školství a kultury Městského národního výboru Pardubice, inspektorů pro kulturu Okresního národního výboru, zaměstnanců Parku kultury a oddechu a dalších. Od roku 1961 se festival konal v nově vybudovaném Zimním stadionu, pouze v roce 1962 byl festival kvůli jeho úpravám mimořádně přesunut do letního kina v Tyršových sadech. Kapacita zdejšího kina byla i po úpravě pouze 2000 míst, proto byly filmy vysílány ve dvou představeních. 223

217

Nesign. Dar našim pracujícím – Filmový festival v Pardubicích. Východočeská zář, 2. srpna 1951, s. 7. STANISLAV, František. Filmový festival pracujících v Pardubicích. Východočeská zář. 7. srpna 1952, s. 7. 219 HAVEL, Luděk. Manifestace v letním kině: Filmový (ne)festival pracujících. Cinepur. Op. cit., s. 71. 220 NOVÁK, Vladimír. Moje vzpomínky na pardubické biografy. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 1998, roč. 33, č. 3–4, s. 104–105. 221 HAVEL, Luděk. Manifestace v letním kině: Filmový (ne)festival pracujících. Cinepur. Op. cit., s. 69. 222 Šim. (an.). Na závěr filmového festivalu. Zář. 26. července 1960. s. 3. 223 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 462, in. č. 1835, Závěrečná zpráva o XIV. FFP v Pardubicích. 218

50

Posledního ročníku festivalu v městské zeleni se zúčastnilo 24 871 převážně mladých lidí. Celková tržba činila 111 598 Kčs, což pořadatelé hodnotili jako úspěch.224 Nutno ale podotknout, že rok před tím, dosáhl festival umístěný na Zimním stadionu rekordní návštěvnosti 53 829 diváků.225 V Tyršových sadech promítalo také stálé letní kino, které zde vydrželo do poloviny šedesátých let. Ve svých vzpomínkách Vladimír Novák uvádí, že se hrálo i za deště, i když návštěvníci přes otevřené deštníky špatně viděli. Filmový zážitek také rušili všudypřítomní komáři.226 Na závěr svých vzpomínek Novák píše: „Je zřejmé, že současný životní styl a konkurence TV […] již nikdy nevrátí lesk a slávu tehdejších filmových představení, kam se zejména o sobotách či nedělích chodilo jako do divadla, ve svátečním. Býval to kulturní zážitek.“227 Celkově lze toto období zhodnotit jako éru, kdy Tyršovy sady doslova žily kulturou a společenským životem. Pro pořádání akcí většího rozsahu bylo v této době důležité vybudování rozsáhlého areálu PKO. Park se za 10 let svého fungování stal místem konání mnoha kulturně-politických akcí, které byly i přes zřejmý ideologický obsah hojně navštěvovány. O společenských aktivitách v ostatních pardubických parcích v této době bohužel nejsou dostupné informace. 6.4.2

Období normalizace (1968–1989)

Období před rokem 1968 historici spojují s vážným narušováním systému kontroly společnosti, který byl vládnoucími orgány budován od poválečných let. Úřady i vláda se čím dál tím více dostávaly do obranného postavení, kdy ustupovaly tlaku společnosti, a tím postupně ztrácely možnost řídit její další vývoj. Snaha o obnovení občanského života i změny ve vedení státu byly však zastaveny událostmi roku 1968.228 Okupací chtěl Sovětský svaz „[…] vrátit gubernii, která se začínala vymykat kontrole, zpátky na řetěz – ze sovětského pohledu k normalitě.“229 Následující vývoj událostí, k němuž existuje mnoho odborných publikací, není pro účely této práce potřeba popisovat. Následující text se tak zaměřuje převážně na situaci v Pardubicích. Přes rostoucí individualizaci života a změny v trávení volného času, především rozšíření automobilismu a velmi oblíbené „zahrádkaření a chataření“, se ve městě nadále konala řada plesů, výstav, divadelních představení a koncertů, které byly díky přirozeně se měnícímu vkusu obyvatelstva od předchozího období dramaturgicky odlišné.

224

SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 462, in. č. 1835, Závěrečná zpráva o XIV. FFP v Pardubicích. 225 Ibid., Propagační komise XII. filmového festivalu pracujících v Pardubicích. 226 NOVÁK, Vladimír. Moje vzpomínky na pardubické biografy. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 1998, roč. 33, č. 3–4, s. 104–105. 227 Ibid., s. 105 228 KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Op. cit., 39–40. 229 DRDA, Adam a Karel STRACHOTA. Naše normalizace. Praha: Člověk v tísni, 2011, s. 9.

51

Například v oblasti hudby se pozornost od oblíbeného tanečního orchestru postupně přesunula ke koncertům zpěváků a skupin populární či rockové hudby, k trampským a folkovým večerům nebo později k diskotékám.230 Nesmíme také opomenout stále se zvyšující oblibu pasivního trávení volného času – sledování televize, kterému se na počátku 80. let věnovalo každý večer 60–80% obyvatel.231 Nedílnou součástí společenského života Pardubic 70. a 80. let byly také masové akce konající se ve veřejném prostoru, některé známé již z předchozích dekád. Jednalo se především o prvomájové oslavy a oslavy mnoha výročí, například Velké říjnové socialistické revoluce, Slovenského národního povstání, uzavření Československosovětské smlouvy, internacionální pomoci, Československé socialistické federace aj.232 Celkově však převládaly aktivity pořádané v hotelu Grand, Kulturním domě Tesla a zejména Kulturním domě Dukla.233 Za tehdejší převahou akcí ve společenských střediscích stojí i akutní nedostatek vhodných a stabilních míst v městské zeleni pro pořádání jakýchkoliv akcí, který vyplývá z dokumentu Rozvoj kulturního života na území města.234 Od konce 60. let začal špatný stav zázemí do značné míry omezovat dění v parcích. V této době už nebyl v provozu areál PKO a v rámci postupné revitalizace Tyršových sadů došlo také k likvidaci budovy Rotundy, letního kina a Autopavilonu.235 Z toho důvodu sloužila k pořádání kulturních akcí pouze kavárna U jezírka, kde se poslední taneční zábavy a koncerty konaly v září 1971.236 Jak uvádí Jiří Paleček: „Ta zařízení sady oživovala jako živou součást centra. Jejich zánik […] je umrtvil.“237 Na počátku 70. let se situace výrazně nezměnila, a tak se žádný z městských parků v rozsáhlé studii s názvem Optimální model sítě kulturních zařízení v Pardubicích, mapující subjekty činné v kultuře a prostory pro kulturní život, neuvádí jako místo možného společenského a kulturního vyžití.238 Od poslední revitalizace v sedmdesátých letech Tyršovy sady postupně chátrají a do současné doby nebylo vybudováno potřebné zázemí. Nebyl tak obnoven ani jejich někdejší celorepublikový věhlas, po válce šířený především vojáky, kteří ve městě sloužili a navštěvovali taneční zábavy v Rotundě.239

230

SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 516, in. č. 2453, Kalendářní plán kulturně výchovných akcí v Pardubicích na 1. a 2. pololetí 1981. 231 FILIPEC, Jindřich a Blanka FILIPCOVÁ. Socialistický způsob života – skutečnost i program. 1. vyd. Praha: Horizont, 1980, s. 143. 232 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 516, in. č. 2451, Ideově politické zaměření oslav ve II. pololetí roku 1978. 233 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 461, in. č. 1827, Stav kulturních zařízení ve městě. 234 Ibid., Rozvoj kulturního života na území města. 235 Tamtéž. 236 PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. Op. cit., s. 130. 237 PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Tyršovy sady. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 5–6, nečíslováno. 238 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 461, in. č. 1827, Optimální model sítě kulturních zařízení v Pardubicích. 239 Jiří Paleček, Klub přátel Pardubicka, 19. února 2013, osobní sdělení.

52

Na konci 70. let vznikla na Městském národním výboru v Pardubicích potřeba založit novou tradici organizováním kulturních a sportovních akcí pod názvem Dny pardubické kultury a sportu. Při jejich přípravách v roce 1977 bylo rozhodnuto dokončit bourání kavárny U jezírka a zplanýrovat okolí v Tyršových sadech, přičemž se počítalo s výstavbou podia, které by sloužilo k pořádání letních koncertů v těchto místech.240 Demolice kavárny proběhla, výstavba pódia už nikoliv. Důvody, proč se tato investice nerealizovala, neobjasnily ani archivní materiály, ani rozhovory se zaměstnanci Magistrátu města Pardubic. V srpnu roku 1982 byla obnovena tradice promenádních koncertů v Bubeníkových sadech, tehdy nazývaných Sady pionýrů.241 Tento park ožíval kulturním děním v období červenec až září, kdy zde několikrát měsíčně vystupovaly různé orchestry zajištěné Parkem kultury a oddechu.242 Obrázek 7 v příloze je pozvánkou na jeden z těchto koncertů pořádaných v roce 1983. Po celé sledované období hudbou ožívala také nedaleká Kunětická hora, kde se tradičně pořádala Letní mírová slavnost, ale také okresní dožínky či Mezinárodní družstevní den.243 V zeleni se konaly také některé akce, které byly součástí již zmiňovaných velkých oslav režimu. Typickým příkladem jsou několikadenní prvomájové oslavy. O masovosti akce svědčí především jejich návštěvnost, například v roce 1983 se manifestace zúčastnilo téměř 72 000 lidí, lampiónových průvodů k mírovým ohňům 7000 lidí a veselici s promenádním koncertem a programem pro děti v Bubeníkových sadech zhlédlo 800 návštěvníků.244 Čísla nicméně udávaly orgány státní správy, lze proto o jejich objektivnosti polemizovat. Tyršovy sady nebyly ve sledovaném období pro tyto oslavy využívány.245 Z archivu hlavního pořadatele kulturních akcí v Pardubicích, Parku kultury a oddechu, je zřejmé, že se jeho činnost na konci sledovaného období zaměřovala na akce pořádané ve Východočeském divadle, KD Dubina, ZK ROH Tesla, hudebním sále Městského národního výboru a v několika kulturních či osvětových klubech na sídlištích. Kromě zmiňovaných promenádních koncertů nebyly městské parky k pořádání kulturních akcí využívány.246 Z rozhovorů s pamětníky vyplývá, že parky v této době opravdu nebyly za účelem kulturního vyžití významněji navštěvovány. Většina dotazovaných tvrdila, že se tehdy nic zajímavého v zeleni nekonalo a že parky postupně pustly.

240

SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 516, in. č. 2451, Zápis z jednání komise pro zajištění Dnů pardubické kultury a sportu. 241 PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. Op. cit., s. 154. 242 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 516, in. č. 2453, Kalendářní plán kulturně výchovných akcí v Pardubicích na 1. a 2. pololetí 1981. 243 SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990, karton 516, in. č. 2452, Návrh oslav II. pololetí 1979. 244 Ibid., Hodnocení májových oslav v roce 1983. 245 Tamtéž. 246 SOkA Pardubice, fond Park kultury a oddechu, neuspořádáno, programové plakáty z 80. let.

53

Někteří si vzpomněli na promenádní koncerty a ředitelka Kulturního centra Pardubice uvedla navíc malířské plenéry, které se konaly v 80. letech v Tyršových sadech. Amatérští malíři, kterým nebylo umožněno prodávat svá díla v kamenných galeriích, vystavovali na hlavní promenádě v parku. Zde také korzovali návštěvníci, hovořili o umění a vybírali, který obraz si zakoupí. 247 6.5

Stav kultury v parcích po roce 1989

Jedním z nejvýznamnějších momentů našich dějin se stal rok 1989, kdy došlo k pádu komunistického totalitního režimu a k nastolení demokracie. Tato událost znamenala velkou změnu ve všech oblastech každodenního života československé společnosti. V oblasti ekonomiky prošla naše republika procesem transformace, na který byla navázána i transformace kultury. Hamerníková k tomu říká: „Transformace národní kultury je i závažným ekonomickým problémem, neboť již počáteční kroky této transformace obnažily mnoho doposud skrytých problémů odborného managementu a ekonomického zabezpečení kulturních činností, které v současnosti propukly s nebývalou intenzitou.“248 Transformace společnosti s sebou přinesla ohrožení pro veřejná prostranství – postupující komercializaci. Od poloviny 90. let jsme tak svědky nejen změn v možnostech nákupu (výstavba hypermarketů, nákupních center), ale i v možnostech trávení volného času a celkově životního stylu občanů (sportovní centra, zábavní parky, multikina). Tyto areály jsou hrozbou pro tradiční veřejné prostory v tom směru, že imitují ve svém prostoru reálná náměstí a ulice s obchody. Dle Šilhánkové tak vzniká „umělý svět, jehož cílem není multifunkční a multikulturní integrace, ale pouze spotřeba a zisk.“249 Přebíráním tradičních funkcí i návštěvníků nahrazují nákupní centra roli veřejného prostoru. Vylidňování veřejných prostranství sleduje mnoho sociologů z mnoha zemí po celém světě od 90. let. Z jejich výzkumů vyplývá, že nákupní centra jsou obzvláště oblíbená u mladých žen, skupin teenagerů, seniorů a nezaměstnaných, pro které tyto prostory představují bezpečné místo k trávení volného času. V centrech se soukromou správou se tedy odehrávají aktivity, kterými by se dal charakterizovat spíše tradiční veřejný prostor.250 Tento trend lze v posledních letech zaznamenat také v Pardubicích, kde bylo vystavěno velké nákupní centrum AFI Palace v samém středu města. Zde se v každou denní hodinu nachází velké množství lidí, přičemž dosud nedošlo k potřebné úpravě veřejných městských parků do stavu lákajícího k návštěvě.

247

Romana Vojířová, Kulturní centrum Pardubice, 9. dubna, osobní sdělení. HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Kultura a masmédia v tržních podmínkách: veřejná podpora a alternativní zdroje financování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s. 1–2. 249 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Op. cit. 76. 250 POSPĚCH, Pavel. Cizinec opouští město: Nákupní centrum jako privatizovaný prostor. In: FERENČUHOVÁ, Slavomíra. Město: proměnlivá ne-samozřejmost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 179–180. 248

54

Ze zmíněných důvodů chce následující text z akcí pořádaných v pardubických parcích vyzdvihnout tři, které dokázaly přitáhnout pozornost občanů města a nalákaly je k návštěvě kulturní akce v zeleni zajímavou myšlenkou, kvalitní dramaturgií a produkcí. Jsou jimi výstavy soch v zeleni – tzv. Pardubické valy, multižánrový festival Ostrovy / Islands a Pardubické letní kino Pernštejn. Úvahy o jejich možné obnově, v případě letního kina o zachování akce v současné podobě, obsahuje kapitola 10. Pardubické valy Čtyři unikátní výstavy soch současných umělců s názvem Pardubické valy se konaly sice mimo dosud zmiňované parky, přesto však proběhly v městské zeleni. Uvedeny jsou zde zejména kvůli inspirativní myšlence propojení uměleckých děl a veřejného prostoru. Akci pořádala Východočeská galerie sídlící na pardubickém zámku ve spolupráci s Východočeským muzeem a firmou Interbau na volně přístupných valech v areálu zámku s cílem instalovat moderní umění mimo pevné zdi galerie a oživit tento jedinečný prostor.251 První ročník byl otevřen vernisáží dne 13. 6. 1993 a trval dva měsíce, během kterých mohli návštěvníci valů zhlédnout díla pěti českých sochařů vycházející z rozdílných idejí i tvarů. Při vstupu na valy bylo umístěno Kyvadlo od Vladimíra Preclíka, na samotných rondelech architektonické dílo Altán Jana Ambrůze, plastika Umírající pták, aneb kontemplace pro černou a bílou Stanislava Malého a socha Olbrama Zoubka (Obrázek 26). Na nádvoří se pak vyjímal objekt Aleše Veselého s názvem Mimo rovnováhu.252 Ve dnech 12. 6. – 11. 9. 1994 se uskutečnil druhý ročník Pardubických valů. Vystavená díla vytvořili Václav Fiala, Pavel Opočenský, Jiří Seifert, Vratislav Karel Novák, Peter Oriešek a Karel Pauzer.253 Místní tisk komentoval výstavu slovy: „V přírodním areálu, který dýchá historií a je nádhernou oázou klidu, najdou návštěvníci díla současných sochařů, z nichž každý má jiný výtvarný názor, používá jiného materiálu, patří k jiné generaci, mají však jedno společné, patří k nejlepším.“254 V roce 1995 vystavoval v zámeckém areálu i hlavním výstavním sále galerie Vladimír Kompánek, Andrej Rudavský, Jozef Jankovič, Juraj Meliš a Viktor Hulík. K třetímu ročníku kurátorka výstavy Hana Mandysová řekla: „Letošní Pardubické valy jsou výjimečné ze dvou hledisek. Jedná se o první mezinárodní výstavu a venkovní instalace pokračuje ve výstavních prostorech galerie. Do Pardubic jsme pozvali pět slovenských sochařů, kteří jsou významnými uměleckými osobnostmi s vlastním výtvarným cítěním. Zajímají je odlišné náměty a vyjadřují se v odlišných materiálech.“ 255

251

Hana Řeháková, Východočeská galerie v Pardubicích, 14. února 2013, osobní sdělení. MANDYSOVÁ, Hana. Pardubické valy 1993: Výstava soch v areálu pardubického zámku, 13. 6. – 12. 9. 1993: Katalog. Pardubice: Východočeská galerie, 1993, s. 1. 253 MANDYSOVÁ, Hana. Pardubické valy 1994: výstava soch v areálu pardubického zámku 12. června – 11. září 1994: Katalog. Pardubice: Východočeská galerie, 1994, s. 3. 254 ve. (an.). Když se opustí galerijní zdi. Pardubické noviny. 14. června 1994, s. 9. 255 MANDYSOVÁ, Hana. Pardubické valy 95: slovenští sochaři: výstava soch 25. června – 10. září 1995. Pardubice: Východočeská galerie, 1995, s. 1. 252

55

S roční přestávkou se v roce 1997 uskutečnil čtvrtý a poslední ročník výstavy. Díly, umístěnými na přístupových cestách, ve vstupech do parku i v galerii se představili: sochař Jaromír Brabenec, sklář Bohumil Eliáš, umělci v minulosti sdružení ve skupině Tvrdohlaví, Čestmír Šuška, Michal Gabriel a Stefan Milkov, a skupině generačně blízcí Jan Plieštik, Jiří Sobotka a Petr Císařovský.256 Autorka výstavy Hana Mandysová, později Řeháková, v roce 1997 nastoupila na mateřskou dovolenou a poté se již další Pardubické valy nekonaly. V současné době se o oživení myšlenky soch ve veřejném prostoru neuvažuje, a to z finančních a technických důvodů. V době konání akce měla galerie mezi partnery stavební firmu, která zadarmo zapůjčila techniku k instalaci a demontáži objektů, čímž se galerii velmi výrazně snížily náklady. Dalším z důvodů je nyní probíhající úprava valů, po které sem již nebude možné zajíždět s potřebnou těžkou technikou.257 Ostrovy / Islands Dalším velmi zajímavým projektem, který v posledních letech velmi výrazně zasáhl do kulturního dění v Pardubicích a který se z valné části odehrával v Tyršových sadech, byly tři ročníky multižánrového pouličního festivalu Ostrovy / Islands. Umístění hlavních aktivit do tohoto parku bylo věcí interní motivace organizátorů, snahou oživit kulturou tento prostor, a reagovat tím na společenské aktivity, které se zde konaly v rámci výstavy z roku 1931.258 Pořadatelem akce bylo Statutární město Pardubice, produkčně festival zajišťovalo o. s. Terra Madoda, Divadlo 29 a skupina dobrovolníků. Dle hlavního pořadatele Jiřího Dobeše nebyla dramaturgie ovlivněna ničím jiným než charakterem míst, kde se festival odehrával. Organizátoři se tak nesnažili o vytvoření festivalu s určitým tématem, řešícího nějakou problematiku, ale o oživení veřejného prostoru a zapojení občanů do kulturního dění ve městě. 259 První ročník (8.–11. 6. 2005), nesoucí podtitul „Festival uprostřed města, město uprostřed Evropy“, byl pro všechny účastníky zdarma a skládal se z výstav a koncertů v Galerii Fons a Galerii Mázhaus, z hudebních produkcí pod historickou dominantou centra, Zelenou bránou, a na hlavní třídě města, z divadelních etud v trolejbusech, velkého pouličního představení na Pernštýnském náměstí, výletu artistů na chůdách a z divadelních a hudebních představení ve třech cirkusových stanech umístěných v Tyršových sadech – stanech Divadla Continuo, Divadla Vosto5 a Divadla DNO. V parku se také nacházela také horolezecká stěna, festivalový bar a byly tu instalovány tři lodní plachty, výtvarně zpracované francouzskými umělci. Festivalu se zúčastnili umělci z Česka, Slovenska, Maďarska, Francie, Rakouska, Německa či Slovinska.260

256

Řeháková, Hana. Pardubické valy 1997: katalog k výstavě, Pardubice 22. 6. – 14. 9. 1997. Pardubice: Východočeská galerie, 1997. 257 Hana Řeháková, Východočeská galerie v Pardubicích, 14. února 2013, osobní sdělení. 258 Jiří Dobeš, o. s. Terra Madoda, 19. února 2013, osobní sdělení. 259 Tamtéž. 260 Program festivalu Ostrovy / Islands 2005, osobní archiv pořadatele Jiřího Dobeše.

56

Velmi odvážnou akcí, která v rámci festivalu proběhla, bylo také vysílání improvizované divadelní hry prostřednictvím tlampačů celoplošného městského rozhlasu. Nicméně mnoho občanů nemělo pro tento zásah do veřejného prostoru pochopení. I přesto byla hra ukončena až po téměř třech hodinách vysílání, za což organizátoři vděčili především silné podpoře zainteresovaných úředníků magistrátu města Pardubic.261 Festival hospodařil s částkou dosahující 650 000 Kč, z čehož 400 000 Kč činil příspěvek města na produkci a 150 000 Kč na realizační tým. Zbytek tvořily finance od pardubické pobočky Alliance française.262 O rok později se konal druhý ročník festivalu, tentokrát ještě s bohatším programem. Dramaturgie divadelní části festivalu měla snahu zachytit to nejzajímavější a nejhodnotnější z produkce v ČR. O naplnění úsilí svědčila i vysoká návštěvnost jednotlivých divadelních představení, mnohdy naprosto vyprodaných. Umělci opět vystupovali především v Tyršových sadech, kde znovu vyrostly tři divadelní stany: šapitó Divadla Continuo a Divadla ANPU a barový stan divadla Jednotka/Unit. Celkem se v průběhu festivalu odehrálo zhruba 20 divadelních představení, 15 koncertů, několik pouličních akcí, výtvarné instalace v parku, žonglérská a výtvarná dílna, projekce, turnaj v pétanque atd. Festival nově zavítal také do výstavních prostor Východočeské galerie, kde se představil například Petr Nikl. V rámci čtyřdenního programu festivalu vystoupilo téměř 100 umělců ze tří kontinentů.263 Festival opět pořádalo Statutární město Pardubice ve spolupráci s Divadlem 29 a o. s. Terra Madoda, v rámci jehož projektu Ostrovy v pohybu byla financována divadelní představení. Město se podílelo 370 000 Kč, částku 200 000 Kč vyčlenila za svých prostředků Kulturní komise města Pardubic, téměř 265 000 korun pocházelo ze zmíněného projektu o. s. Terra Madoda. Více než 40 000 korun se vybralo na vstupném, které bylo kvůli špatné zkušenosti s častou fluktuací návštěvníků během představení zavedeno u většiny akcí. Cena permanentky na celý festival byla stanovena na 240 Kč, přičemž děti do 10 let a držitelé průkazu ZTP měli na všechna představení vstup zdarma.264 Po roční odmlce se festival Ostrovy / Islands v roce 2008 vrátil do ulic, náměstí a parků Pardubic a opět byl nabitý pouličními představeními, divadelními a hudebními vystoupeními, kabarety, happeningy, živou hudbou mnoha stylů a výtvarnými dílnami otevřenými pro všechny věkové kategorie265 (Obrázek 21). Festival, který nyní hospodařil s částkou přes milion korun, organizovaly a finančně zajistily stejné subjekty. Vystupující navíc podpořilo částkou 2100 euro Rakouské kulturní fórum.266

261

Jiří Dobeš, o. s. Terra Madoda, 19. února 2013, osobní sdělení. Rozpočet festivalu Ostrovy / Islands 2005, osobní archiv pořadatele Jiřího Dobeše. 263 Program festivalu Ostrovy / Islands 2006, osobní archiv pořadatele Jiřího Dobeše. 264 Rozpočet festivalu Ostrovy / Islands 2006, osobní archiv pořadatele Jiřího Dobeše. 265 Program festivalu Ostrovy / Islands 2008, osobní archiv pořadatele Jiřího Dobeše. 266 Rozpočet festivalu Ostrovy / Islands 2008, osobní archiv pořadatele Jiřího Dobeše. 262

57

Dle odhadů organizátorů navštívilo první dva ročníky festivalu pokaždé přes 2000 lidí, v roce 2008 pak ještě o 500 lidí více. Třetí ročník byl z důvodu vyčerpání sil organizátorů, kteří po celou dobu příprav i konání festivalu měli svá občanská zaměstnání, ročníkem posledním.267 Pomyslnou díru zatím nenahradila žádná jiná akce podobného typu a srovnatelné kvality. V nekonvenčních akcích oživujících veřejný prostor lze však spatřovat velký rozvojový potenciál kulturního života Pardubic. Tuto příležitost si zřejmě uvědomuje i vedení města, které tři zanedbané parky hodlá revitalizovat a dle Strategického plánu rozvoje města chce také podpořit pravidelné pořádání prestižního festivalu mezinárodního významu. Jako příklad uvádí právě festival Ostrovy / Islands.268 V současné době Magistrát města již podniká určité kroky k oživení veřejného prostoru, které lze hodnotit velmi pozitivně. Jedná se především o festival Město na Míru, který se v posledních dvou letech konal v centru Pardubic. Hlavním cílem festivalu bylo představit veřejnosti možné podoby a funkce zdravého a komunikujícího města, ve kterém je příjemné bydlet, a podnítit tak širší diskuzi o budoucnosti Pardubic. Během tří dní probíhaly na Třídě míru workshopy, přednášky a diskuze na palčivá témata, umělecká představení a mnoho dalších akcí, které měly jedno společné – věnovaly se problematice veřejného prostoru a jeho spojení s kulturou a architekturou. Třídenní festival organizovalo Město Pardubice, o. s. Terra Madoda a o. s. Město na kole. Financován byl Městem Pardubice, Ministerstvem kultury ČR, programem Central Europe (Evropský fond regionálního rozvoje) a Nadací Vodafone.269 Pardubické letní kino Pernštejn Třetí velkou akcí, která se na rozdíl od předchozích v městské zeleni stále koná, je Pardubické letní kino Pernštejn (Obrázek 22). Od roku 2006 se letní biograf konal v Tyršových sadech, v roce 2012 byl kvůli plánované revitalizaci sadů přesunut do prostoru poblíž Skateparku u hlavního nádraží. Během letních prázdnin bylo v letním kině pokaždé k vidění okolo 60 filmů různých žánrů určených jak pro dospělé, tak pro mládež i děti. Převážně se jednalo o nová díla zahraniční a domácí produkce, uváděny jsou však i filmy řadící se mezi filmovou klasiku. Za sedm let navštívilo 420 filmových představení téměř půl milionu diváků. Značný podíl na vysoké návštěvnosti má jistě i fakt, že projekce byly vždy bezplatné.270

267

Jiří Dobeš, o. s. Terra Madoda, 19. února 2013, osobní sdělení. Aktualizace strategického plánu rozvoje. Magistrát města Pardubic [online]. Říjen 2007, s. 13 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: . 269 O festivalu. Město na Míru [online]. 2013 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: . 270 MOTYČKA, Jan. Drama letního kina našlo happy end. Pardubické letní kino Pernštejn [online]. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: . 268

58

Pořádání akce dlouhodobě provází pochybnosti týkající se nejistých dotací od Statutárního města Pardubice i prostoru, kde by mělo být kino umístěno. Do začátku dubna 2013 organizátoři nevěděli, zda další ročník letního kina vůbec proběhne. Město chtělo na provozovatele vypsat poptávkové řízení a odmítalo požadavek pořadatelů na zvýšení dotace. Nakonec bude koncesní řízení na provozovatele letního kina vypsáno až příští rok a osmý ročník budou s dotací 600 000 korun pořádat dosavadní organizátoři z firmy Cinema Time s. r. o., kteří celý projekt od začátku vybudovali.271 Zbytek z celkových nákladů, které byly stanoveny na 1 163 000 Kč, bude hrazen z finančních prostředků získaných od Pardubického pivovaru, Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje, Univerzity Pardubice a od dalších deseti menších sponzorů.272 Z důvodu posunutí začátku úprav Tyršových sadů, který je plánován na září 2013, se pořadatelé rozhodli vrátit letošní ročník filmové přehlídky zpět do tohoto největšího veřejného parku v centru města. Nad chystaným osmým ročníkem převzalo záštitu Ministerstvo kultury České republiky, které tak ocenilo dlouhodobý kulturní přínos Pardubického letního kina.273 Výjimečnost tohoto projektu, jeho kvalitní dramaturgii i zázemí ocenil také Fero Fenič, zakladatel a prezident filmového festivalu Febiofest. Na otázku „Je skutečně Pardubické letní kino takovým celorepublikovým fenoménem?“ odpověděl: „Ano, takový projekt není nikde v České republice, dokonce ani v Praze. Navíc pro Pardubice je unikátní i v tom, že přes léto je jednou z mála kulturních a společenských nabídek ve městě. Obyvatelům i návštěvníkům poskytuje příjemnou a kultivovanou formu zábavy.“274 S tímto názorem lze souhlasit, stejně tak i s tvrzením, že nabídka kulturního vyžití během prázdninových měsíců je nevyhovující a ztrátou letního kina by obyvatelé města přišli o jednu z posledních možností trávení volného času kulturní aktivitou. Otázkou zůstává, jak bude vypadat budoucnost letního kina po výběrovém řízení a zejména po rekonstrukci Tyršových sadů. Projekt s plochou na akce tohoto typu nepočítá a jiný letní areál v centru města k dispozici není. Projekty revitalizací parků do budoucna nabízí jedinou možnost na umístění letního kina, kterou je amfiteátr plánovaný v parku Vinice na levém břehu Chrudimky. K tomu promotér letního kina Jan Motyčka řekl, že si dokáže představit projekce i na tomto místě. Přesun by však podle něj znamenal mimo jiné zvýšení nákladů na propagaci, která by byla nutná kvůli větší vzdálenosti areálu od centra města.275

271

DVOŘÁK, Tomáš. Letní kino dostane 600 tisíc. Pardubický deník [online]. 6. 4. 2013 [cit. 2013-0418]. Dostupné z: . 272 Pardubické letní kino 2013: rozpočet projektu na období 28. červen – 31. srpna 2013, osobní archiv promotéra letního kina Jana Motyčky z Cinema Time s. r. o. 273 MOTYČKA, Jan. Drama letního kina našlo happy end. Pardubické letní kino Pernštejn [online]. Op. cit. 274 DVOŘÁK, Tomáš. Fero Fenič: „Jsem rád, že město nepotopilo letní kino“. Pardubický deník [online]. 7. 4. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: . 275 Jan Motyčka, Cinema Time s. r. o., 4. dubna 2013, osobní sdělení.

59

Ostatní společenské a kulturní akce v parcích V posledních letech Tyršovy sady hostily nejen letní kino, ale také několik ročníků Pardubických dožínek, jejichž organizátorem bylo Kulturní centrum Pardubice. Během této akce byl v parku uspořádán staročeský jarmark s mnoha stánky s občerstvením a různými výrobky. V rámci slavnosti probíhala také zahrádkářská výstava, výstavy hospodářských zvířat a připraven byl rovněž kulturní program. Ten obsahoval především vystoupení tanečních a folklórních souborů a pohádková představení pro děti.276 Dožínky se v sadech konaly v letech 2004–2010 a vstupné na akci, pohybující se okolo 20 Kč, každoročně zaplatilo cca 3500 návštěvníků. Poté byla slavnost kvůli plánované revitalizaci parku přemístěna do zámeckého areálu, kde KC Pardubice pořádá také Velikonoční veselení a Pohádkové království.277 Ve sledovaném období byla v pardubických parcích znovu obnovena tradice promenádních koncertů. Hudba zněla od června 1994 ze zámeckých valů, kde tehdy převažovaly populární melodie, i z Bubeníkových sadů, kde vystupovaly zejména dechové kapely.278 V druhém zmiňovaném parku se na otevřeném pódiu blízko občerstvení v severní části parku konají promenádní koncerty dodnes (Obrázek 8). Pravidelně je navštěvuje okolo 150 lidí, převážně klientů z blízkého Domova pro seniory. Hudební vystoupení již několik let pořádá a financuje Městský obvod Pardubice I – střed. Jejich počet se každoročně liší dle výše prostředků, které je možno v daném roce na tuto akci vyčlenit z aktuálního rozpočtu, například v roce 2006 bylo uspořádáno 22 koncertů, v roce 2011 jich bylo pouze 8. V roce 2013 se plánuje 11 akcí, na které je vyhrazeno 50 000 Kč. Koncerty, probíhající od počátku května do konce září, se od roku 2012 konají pod záštitou místostarostky a členky Kulturní komise Rady města Marcely Jelínkové, díky které získaly v roce 2012 dotaci od Statutárního města Pardubice. Paní místostarostka je druhým rokem také dramaturgyní těchto akcí, na kterých vystupují převážně dechové kapely Živaňanka, Pernštejnka či Pardubická šestka. V letech 2009–2011 zde nicméně hrála i skupina 30th Coffee hrající jazz a swing.279 Živou hudbou ožívá několikrát do roka také restaurace Rybárna, která od roku 2006, kdy byla zrekonstruována, znovu slouží k občerstvení návštěvníků Bubeníkových sadů.280

276

Dožínky v Tyršových sadech. Magistrát města Pardubice [online]. 21. 9. 2010 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z:. 277 Lenka Královcová, Kulturní centrum Pardubice, produkční, 3. dubna, osobní sdělení. 278 ve. (an.). Koncertování bude nejen na valech. Pardubické noviny. 1. července 1994, s. 7. 279 Martina Tomanová, Úřad městského obvodu Pardubice I – střed, 5. dubna 2013, osobní sdělení. 280 Restaurace Rybárna [online]. 2010 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: .

60

7

Záměry města Pardubic

Většina pardubických parků trpí již delší dobu špatným stavem způsobeným nedostatečnou údržbou a opotřebováním. O revitalizaci těchto veřejných prostranství se začalo více hovořit v souvislosti s Integrovaným plánem rozvoje města Pardubic – „Přitažlivé město“ se zaměřením na území středu města (dále IPRM). Žádost o dotaci na IPRM byla schválena na počátku roku 2009 Regionální radou Regionu soudržnosti Severovýchod. Na realizaci rozvojových projektů města Pardubic, Pardubického kraje a některých místních neziskových organizací do roku 2013 bylo vyhrazeno 400 milionů korun z evropských prostředků Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod a tematických operačních programů. Cílem IPRM, je „[…] koordinace aktivit a soustředění zdrojů na řešení nejzávažnějších identifikovaných problémů a využití ekonomického a dalšího rozvojového potenciálu města […].“281 IPRM od počátku zahrnoval i revitalizaci Tyršových sadů, zámeckých valů a parku Na Špici. Tehdejší vedení města uvedlo, že považuje revitalizace parků za jednou z priorit a z dotace na IPRM na ně vyhrazuje částku okolo 100 milionů korun, přičemž realizace byla plánována na roky 2010 až 2011. Dokument IPRM uvádí Tyršovy sady mimo jiné jako místo odpočinku i konání kulturních akcí, jehož rekonstrukce zatraktivní danou oblast a přispěje ke zvýšení kvality života ve městě.282 Rekonstrukci Tyršových sadů a zatraktivnění parku Na Špici prohlásila za svou prioritu také současná Rada města Pardubice ve svém programovém prohlášení pro období 2010–2014.283 Do dnešního dne vyhlásilo Statutární město Pardubice šest kol veřejných výzev pro předkládání projektů do IPRM. Výzvy se týkaly různých opatření a na ně navazujících aktivit popsaných v IPMR a probíhaly od roku 2008, přičemž čtvrté kolo výzvy bylo určeno jako kontinuální a končí 30. 6. 2013. Žadatelé, jejichž projekty byly v souladu s IPRM, dostali od města doporučení k zařazení do zmiňovaných operačních programů, díky čemuž měli možnost uhradit až 92,5% a v 5. a 6. kole výzvy až 85% nákladů projektu z evropských prostředků.284 I kvůli vleklým sporům o revitalizace parků bylo prozatím vyčerpáno pouze 140 milionů korun. Regionální rada Regionu soudržnosti Severovýchod však na konci března 2013 schválila žádost města o změnu harmonogramu čerpání dotace do konce roku 2014, díky čemuž by se všechny přidělené prostředky mělo podařit vyčerpat.285 281

RYBNIKÁROVÁ, DANA. Integrovaný plán rozvoje města Pardubic schválen. Magistrát města Pardubic [online]. 19. 2. 2009 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 282 Dokument IPRM „Přitažlivé město“. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit., s. 81-82. 283 Programové prohlášení. Magistrát města Pardubic [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 284 Veřejné výzvy. Magistrát města Pardubic [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 285 HRADNÍ, Nataša Revitalizace Tyršových sadů má zelenou. Magistrát města Pardubic [online]. 29. 3. 2013 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: .

61

7.1

Tyršovy sady

Novodobé snahy o úpravu Tyršových sadů začaly již v květnu 2002. Tehdy Statutární město Pardubice vyhlásilo veřejnou soutěž na vypracování komplexního návrhu architektonického a urbanistického řešení tohoto parku i vazeb na okolní území. Z šestnácti projektů vybrala soutěžní komise návrh ateliéru Zahrada nad Metují. Dle slov projektantů studie zčásti vycházela z původního vzhledu parku z roku 1931 a počítala zejména s vytvořením příjemného místa pro aktivity odpovídající primárním funkcím městského parku a se zachováním přírodně krajinářského stylu parku.286 Návrh revitalizace Tyršových sadů a podzámeckého parku, který se nachází na východní straně zámeckého areálu, zahrnoval nejen úpravu zeleně, trávníkových ploch, cest a doplnění mobiliáře, obsahoval také vybudování relax parku s převážně dřevěnými herními prvky a novou hlavní promenádu s vodními prvky vedoucí od schodů ze Sukovy třídy až na nábřeží Labe. Na obou koncích promenády z betonu a dřeva měly být postaveny kavárny. Na západním okraji Tyršových sadů v ulici U Stadionu byla plánována výstavba bytového domu, hotelu, sportovního centra, multikulturního sálu, restaurace, kavárny a dalšího vybavení včetně dětských hřišť.287 V roce 2008 se revitalizace tohoto největšího pardubického parku stala součástí IPRM „Přitažlivé město“, poté co byla vybrána z návrhů v prvním kole výzev.288 Vedení města v roce 2009 vyhlásilo výběrové řízení na zpracovatele studie, projektů pro územní a stavební povolení a prováděcího projektu na revitalizaci Tyršových sadů. Vítězem výběrového řízení byl opět vyhlášen ateliér Zahrada nad Metují, nyní vystupující pod názvem New Visit s. r. o. Studie byla v roce 2010 představena veřejnosti výstavou v Městském informačním centru a posléze i na veřejné prezentaci projektu pro územní řízení.289 Proti projektu revitalizace, obsahujícímu nakonec pouze řešení území Tyršových sadů a podzámeckého parku, se však zvedla vlna kritiky, zejména kvůli rozsahu plánovaného kácení stromů a keřů a kvůli vysokým nákladům revitalizace, které byly stanoveny na 83 miliónů korun. Nově vzniklé občanské sdružení Chráníme stromy společně se sdružením Zelená pro Pardubicko předložily vedení města vlastní návrh obnovy Tyršových sadů a zorganizovaly několik protestních akcí.

286

Tyršovy sady Pardubice. Stavba. Praha: BertelsmannSpringer, 2009, roč. 6, č. 5, s. 66. Pardubice chtějí nový „reálný“ návrh na úpravu Tyršových sadů. Archiweb [online]. 6. 8. 2009 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 288 1. a 2. kolo veřejné výzvy. Magistrát města Pardubic [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 289 Geneze projektu. Revitalizace Tyršových sadů [online]. 2012 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 287

62

Pohnutky aktivistů ozřejmuje například text poslední petice z léta 2012, kde stojí, že „občané protestují proti vykácení stovek zdravých stromů a keřů v březnu, požadují, aby zastupitelstvo celý projekt znovu projednalo a postavilo se proti zbytečnému kácení, nesouhlasí s tím, že v době všeobecných úspor mají být plýtvány peníze z evropských fondů na zbytečné kácení stromů, betonování či budování umělé řeky.“290 Práci nepřísluší hodnotit, zda byl celkový postup města správný, zda architekt byl či nebyl svolný ke kompromisu a zda občanské iniciativy předkládaly vždy pouze konstruktivní kritiku. Snahu vedení města zapojit obyvatele do plánování je však možné považovat od samého začátku za nedostatečnou a některé prvky v projektu za kontroverzní. Mnohé z výtek, které byly k projektu vzneseny, lze přisuzovat neochotě připustit změnu funkce parku, která by odpovídala současným potřebám občanů, a rovněž snaze zakonzervovat současný, i když nepříliš fungující stav parku. O složitosti situace a odlišnosti názorů na tuto problematiku více vypovídá kapitola 8.1. Do konce roku 2012 však došlo k mnohým zvratům, na jejichž popis zde bohužel není prostor. Současnou situaci však nejvíce ovlivnilo odstoupení firmy vybrané pro realizaci projektu před samotným zahájením stavebních prací, zrušení povolení Krajského úřadu ke kácení stromů, následné stáhnutí žádosti města o dotaci na revitalizaci Tyršových sadů, úprava původního projektu a jeho schválení zastupitelstvem města.291 Důvodem projektových změn byla snaha vyhovět názorům občanských iniciativ, kterým se podařilo projekt revitalizace téměř zablokovat. K tomu náměstek primátorky František Brendl dodal: „Pokud bychom projekt nerealizovali, nemohli bychom s největší pravděpodobností naplnit integrovaný plán v té podobě a rozsahu, ke kterému jsme se smluvně zavázali. Vzniklo by pak vysoké riziko nevyčerpání přidělených finančních prostředků a hrozily by nám sankce, či dokonce vrácení dotace u již realizovaných dílčích projektů […].“292 Mezi hlavní rozdíly mezi původním a současným projektem patří snížení počtu kácených dřevin, ponechání stromů v hlavním schodišti či zachování březového háje v severní části parku a z toho plynoucí vyškrtnutí výstavby severní kavárny. Upravena byla také hlavní promenáda a umělý potok v její ose byl nahrazen vegetačním prvkem. Změněn byl rovněž materiál a barva mobiliáře.293

290

Tyršovy sady 2010–2012. Tyršovy sady Pardubice [online]. 2. 1. 2013 [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . 291 Tamtéž. 292 JANOVSKÝ, Miroslav. Upravený projekt Tyršových sadů jde znovu do zastupitelstva. Magistrát města Pardubic [online]. 7. 12. 2012 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . 293 Tamtéž.

63

Co se však týče budoucího kulturního vyžití v parku, je nutné konstatovat, že bylo omezeno vyškrtnutím kavárny s klubovým prostorem z projektu. V parku tak bude stát pouze objekt zajišťující občerstvení u hlavních schodů při vstupu do parku, kde se možnost pořádání kulturních akcí neplánuje.294 Projekt rovněž nepočítá s vytvořením prostranství či jiného zázemí pro venkovní kulturní aktivity většího rozsahu, přestože se zde dle dokumentu IPRM zvažovalo vybudování open air scény. 295 Také ve Strategickém plánu rozvoje města Pardubice pro období 2007–2014 je uvedeno, že by měl být v tomto parku podpořen vznik kulturního centra s open air lokalitou pro pořádání kulturních aktivit.296 Vzhledem k tomu, že plán revitalizace se scénou v Tyršových sadech nepočítá, bude dle slov Karolíny Koupalové z Odboru hlavního architekta Magistrátu města Pardubic tato otevřená scéna ze Strategického plánu rozvoje města vyškrtnuta.297 Park je však dle Koupalové navržen tak, že je v podstatě celý open air scénou. Trávníky jsou navrženy jako pobytové, rozměr a povrch promenády umožní její celoroční využívání jako zázemí pro jakékoliv aktivity v parku a velká schodiště od náměstí Republiky a od Sukovy třídy mohou být využita k sezení jako přírodní amfiteátry s pohledy na kulisy parku a zámku. Tyršovy sady nicméně leží v samém středu města, bezprostředně navazují na pardubický zámek – národní kulturní památku a koncipovány jsou jako centrální městský park s nejvyšším standardem vybavenosti a údržby v Pardubicích. Kulturní akce tedy budou muset odpovídat charakteru místa, například pokud zde bude umístěno letní kino, bude muset mít zcela jinou podobu než dnes.298 Na tomto místě nelze opomenout ani fakt, že byla vypracována další studie, která plánovala úpravu rozestavěné sportovní haly na okraji Tyršových sadů na Městské kulturní a společenské centrum s kavárnou, restaurací a třemi sály pro konání divadelních a filmových představení, koncertů, plesů, výstav, módních přehlídek či tanečních kurzů.299 Na základě současného statického posudku je však v plánu zpustlou stavbu srovnat se zemí a vzniklé území prozatím ponechat jako louku.300 V současné době, na základě schválení upraveného projektu revitalizace Tyršových sadů, podalo město novou žádost o dotaci, kterou na konci března 2013 schválila Regionální rada Regionu soudržnosti Severovýchod. Díky tomuto rozhodnutí by měly být Tyršovy sady na podzim roku 2013 skutečně revitalizovány.301 Aktuálně se vypisuje výběrové řízení na firmu, která by úpravy provedla.302

294

Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013, osobní sdělení. Dokument IPRM „Přitažlivé město“. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit., s. 43. 296 Aktualizace strategického plánu rozvoje. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit., s. 13. 297 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013, osobní sdělení. 298 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 22. dubna 2013, osobní sdělení. 299 JANOVSKÝ, Miroslav. Město má nový plán na využití torza sportovní haly u Tyršových sadů. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 5–6, s. 132–133. 300 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013, osobní sdělení. 301 HRADNÍ, Nataša. Revitalizace Tyršových sadů má zelenou. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit. 302 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013, osobní sdělení. 295

64

Otázkou zůstává, jak revitalizace dopadne. Opřeme-li se o již zmíněný názor Jana Gehla, že prožitek je to, proč lidé na určitých místech pobývají a proč se na tato místa rádi vrací, bude zajímavé sledovat, jak se vedení města chopí jedné z příležitostí uvedených ve SWOT analýze Pardubic – využití Tyršových sadů pro kulturu a volný čas.303 Po zhodnocení současného plánu revitalizace autorka práce věří, že i přes škrty v potřebném zázemí pro pořádání kulturních akcí bude park hojně navštěvován – zejména za účelem denní rekreace, odpočinku či pro „pouhý“ pozitivní pocit z pobytu v příjemném prostoru. 7.2

Park Vinice – Stará vojenská plovárna

Na levém břehu řeky Chrudimky oproti parku Vinice se nachází prostor zmiňované vojenské plovárny, jejíž historie je spjata s místním železničním plukem. Objekty, které tu zůstaly z doby první republiky, slouží desítky let sportovním oddílům, zejména střelcům a vodákům-turistům. Toto neudržované území nebývá, i kvůli své zhoršené dostupnosti, výrazněji navštěvováno a už delší dobu volá po revitalizaci (Obrázek 13). Úprava okolí bývalé plovárny v park pro odpočinek i aktivní trávení volného času (sport a kulturní akce) začala být plánována Statutárním městem Pardubice společně s Městským obvodem Pardubice V – Dukla v souvislosti s možným čerpáním finančních prostředků z Evropské unie prostřednictvím IPRM. Magistrát tento krok považuje za pokračování snahy postupně revitalizovat městské parky na březích Chrudimky a navrátit do těchto míst veřejný život. V roce 2012 byla městskými architekty vypracována studie k tomuto projektu, aby však nedošlo k podobným problémům, jako v případě revitalizace Tyršových sadů, proběhla posléze dvě diskuzní setkání zástupců města, městského obvodu a projektanta (firma Prodin) se zástupci zainteresovaných sdružení, které současné objekty využívají. Dle slov zástupců Magistrátu města – Odboru hlavního architekta byla původní studie na základě námitek a nových návrhů vzešlých z těchto pracovních setkání upravena.304 Hlavním cílem revitalizace tohoto území je snaha vytvořit zde funkční a bezpečný městský park pro každodenní rekreaci a odpočinek obyvatel města. Revitalizace by měla také přispět k obnovení prvorepublikové atmosféry zachováním osobitého charakteru místa. Z toho důvodu se plánuje co největší využití stávajících objektů po železničním vojsku. Park bude vhodný zejména pro sportování – velký trávník a hřiště jsou určeny zejména pro míčové sporty, frisbee, pétanque apod. Další část parku je ve studii vyčleněna pro výcvik psů. Na březích Chrudimky by měly vzniknout vstupní terasy pro plavce, opalovací mola, pikniková a opékací louka.

303

SWOT analýza. Magistrát města Pardubic [online]. Říjen 2007, s. 7 [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . 304 mm. (an.). Diskutujte o podobě Vinice! Pardubický deník. 6. prosince 2012, s. 1.

65

V parku se rovněž počítá s možností konání divadelních a filmových představení, hudebních festivalů a jiných větších akcí pod širým nebem. Scéna tak bude sloužit jinému účelu než open air prostor v Tyršových sadech. Zázemím kulturních akcí se má stát nový amfiteátr – do svahu zasazené terasovité schody k sezení a volný travnatý prostor pod touto tribunou.305 Objekt bývalé vojenské plovárny by měl být přestavěn na nové kulturní centrum a víceúčelový společenský sál města. Dle Koupalové se uvažuje, že správa objektu bude svěřena Městskému rozvojovému fondu nebo Kulturnímu centru. Vybraný subjekt by pak zajišťoval i společenský a kulturní program v dané oblasti.306 Plánována je rovněž rekonstrukce stávajících objektů (vodácké klubovny, staré plovárny, střelnice), výstavba nových objektů (přírodního amfiteátru, střelnice, hřiště, přírodního dětského hřiště, vyhlídkové terasy) a doplnění potřebného mobiliáře (laviček, odpadkových košů, osvětlení aj.). V projektu je řešen také současný problém místa – jeho špatné propojení s ostatními parky ležícími na řece Chrudimce a s centrem města. Počítá se proto s vybudováním nábřežní promenády, cyklostezky z ulice S. K. Neumanna, kterou se místo propojí se sídlištěm Višňovka, a lávky přes Chrudimku, díky níž dojde k napojení na současný park Vinice. Po rekonstrukci by měl být prostor bývalé vojenské plovárny napojen na přírodní běžecký okruh a cyklistickou síť města. Revitalizací území by měl být také vytvořen základ pro budoucí protažení cyklostezky proti proudu Chrudimky do Nemošic.307 Plány revitalizace lze považovat za velmi zdařilé. Pro oživení parku kulturou je důležité zejména plánované propojení s ostatními parky a vybudování letního areálu, který by byl vybudován poměrně daleko od obytných čtvrtí, tak aby obyvatelé nebyli rušeni vzniklým hlukem, a zároveň nebyl od centra města vzdálen natolik, aby to zájemce odradilo od návštěvy. Místo konání festivalů, koncertů, vystoupení či promítání by se tak nacházelo ve velmi příjemném prostředí, které kulturní zážitek dokáže ještě více umocnit. Popsané plány jsou již uvedeny v územním rozhodnutí, nicméně v současné době je už téměř jasné, že revitalizace parku Vinice – Stará vojenská plovárna nebude zařazena do IMPR. Uvažuje se proto, zda se bude dál projektovat jako dosud a budou se hledat jiné zdroje financování, nebo se zvolí minimalistická varianta, která se doprojektuje a bude se po částech realizovat z finančních prostředků města.308 Pokud by se však projekt v uvedené podobě podařilo zrealizovat, mohlo by toto neudržované místo navázat na svoji více než šedesát let starou tradici, kdy bylo centrem sportovních i společenských aktivit.

305

Územní studie. Rekonstrukce Vinice – Stará vojenská plovárna. [online]. Srpen 2012, s. 2–10 [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . 306 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013, osobní sdělení. 307 Územní studie. Rekonstrukce Vinice – Stará vojenská plovárna. [online]. Op. cit., s. 2–10. 308 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013, osobní sdělení.

66

Na závěr je důležité zmínit, že území parku navazuje na donedávna uzavřený, poměrně rozsáhlý vojenský prostor, který je v majetku Ministerstva obrany ČR. Snahou vedení města je tyto pozemky získat do svého vlastnictví. V nejbližší době povede město jednání o koupi linie kolem Chrudimky, která by zaručovala propojenost areálu cyklostezkou s Nemošicemi. Dražba celého území je plánována na příští rok. Současný územní plán část těchto pozemků (plochy na pravém břehu Chrudimky a souvislý pás biokoridoru po obou březích) prohlašuje za krajinnou zeleň. Nyní město pořizuje nový územní plán, v kterém i nadále budou tyto pozemky nezastavitelné. To fakticky znamená, že jejich budoucí majitel bude v případě schválení územního plánu v dané podobě, povinen vymezenou funkci tohoto prostoru respektovat, což by mělo toto místo ochránit například před masivní zástavbou a jiným nežádoucím využitím.309 7.3

Park Na Špici

Park na soutoku Labe a Chrudimky, někdy nazývaný Čičák podle pojmenování místního jezírka (Obrázek 27), není širokou veřejností příliš navštěvován. Hlavní důvody lze vidět v nevyhovujícím propojení parku s centrem města, v nedostatečné péči o zeleň, komunikace i vybavení a v nedostatku vhodného zázemí pro sportovní či kulturní aktivity. Problémy tohoto místa si očividně uvědomuje i vedení města, které vybralo revitalizaci parku Na Špici z projektů navržených k zařazení do IPRM „Přitažlivé město“ již v roce 2008.310

Projekt revitalizace byl vypracován v roce 2011 Ateliérem M1 architekti s. r. o. s cílem oživit tento park, ale zároveň zachovat jeho přírodní charakter. Po úpravě by zde měl vzniknout prostor pro denní rekreaci, sportovní aktivity různého charakteru a kulturní akce na open air scéně. Projekt původně počítal s úpravou zeleně, trávníků, komunikací a mobiliáře, rekonstrukcí sportovišť, loděnice a skladu lodí, vznikem pódia na hlavní louce a vybudováním dětského hřiště, ostrůvků herních a cvičících prvků a zázemí pro návštěvníky v objektu Pavilon. Zde se mělo nacházet veřejné WC, občerstvení, šatny se sprchami a půjčovna sportovního vybavení. Na břehu Labe se dle architektů měla objevit mola a pláž. Důležitým prvkem projektu bylo také propojení parku s centrem města pomocí lávky přes Chrudimku.311 V projektu nicméně došlo ke škrtům po zapracování připomínek z veřejné prezentace v únoru 2012 a z projednání projektu s účastníky územního řízení v dubnu 2012. Projekt od té doby neobsahuje plovoucí molo a mostek přes jezírko Čičák či piknikovou louku. Rozhodující změny se však udály na základě nesouhlasu členů občanského sdružení Čičák (převážně obyvatel čtyř domů nacházejících na okraji parku) s umístěním zázemí parku v Pavilonu na břehu jezírka, s opravou zanedbaných sportovišť, s novou

309

Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013, osobní sdělení. 1. a 2. kolo veřejné výzvy. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit. 311 Revitalizace parku Na Špici – projektová dokumentace. Park Na Špici [online]. Duben 2012, s. 2–22. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: . 310

67

cyklostezkou podél Spojilského kanálu a s plochou pro open air akce v parku.312 Protesty dle městské architektky Koupalové plynuly z obavy z nadměrné hlučnosti akcí i návštěvníků parku. Sdružení se rovněž obávalo, že u hřišť bude posléze vybudována nafukovací hala.313 Koupalová k těmto zásahům do projektu řekla: „Výsledkem jednání je kompromisní projekt, z kterého byly nové cesty podél Spojilského odpadu a podium pro open air akce zcela vypuštěny, pavilon zmenšen a ze čtyř hřišť bude rekonstruováno pouze jedno, které se v dalším stupni projektové dokumentace ještě o třetinu zmenší.“314 Důvody k této poměrně rychlé změně v projektu lze spatřovat i v tom, že revitalizace tohoto území byla zařazena do IPRM a s případným odvoláním proti územnímu rozhodnutí hrozilo až půlroční zdržení a možné nevyčerpání dotace.315 Na tomto místě je nutné si položit otázku, zda škrty v projektu nezpůsobí, že park i po revitalizaci nebude obyvateli města považován za dostatečně atraktivní místo pro trávení volného času, a zda se tak podaří oživení tohoto prostoru v takové míře, v jaké bylo plánováno. Z oblasti společenského života v parku se prozatím plánuje zachovat tradici závodu dračích lodí a začít s pořádáním kulturních akcí menšího rozsahu na hlavní travnaté ploše, kde pro tyto účely mělo být vybudováno pódium. V projektu na tomto místě zůstává pouze energosloupek a louka pro různé akce.316 Město Pardubice získalo na počátku února 2013 územní rozhodnutí na revitalizaci tohoto parku. Projektanti tak nyní pracují na dokumentaci pro stavební povolení, která bude posléze opět projednána s dotčenými subjekty. Lávka přes Chrudimku, která je od začátku projektována mimo projekt revitalizace parku Na Špici, územní rozhodnutí již získala a její realizace v současné době čeká na výsledky stavebního řízení.317 7.4

Náhrdelník Chrudimky

Odbor hlavního architekta Magistrátu města Pardubic vypracoval v roce 2012 studii na vytvoření reprezentativního městského nábřeží řeky Chrudimky od parku Vinice po park Na Špici s názvem „Náhrdelník Chrudimky“. Cílem revitalizace je propojení parků a navrácení veřejného života na břehy řeky, která se má stát součástí organismu města. Kromě úpravy zeleně, komunikací a mobiliáře se počítá se zkrášlením území uměleckými díly. Po revitalizaci by mělo nábřeží ožít různými aktivitami, od relaxace přes sport po menší kulturní akce.318 V lednu 2013 byla vypsána veřejná zakázka

312

JANOVSKÝ, Miroslav. Park Na Špici je blíž ke své nové podobě. Magistrát města Pardubic [online]. 21. 2. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: . 313 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013, osobní sdělení. 314 JANOVSKÝ, Miroslav. Park Na Špici je blíž ke své nové podobě. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit. 315 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013, osobní sdělení. 316 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013, osobní sdělení. 317 JANOVSKÝ, Miroslav. Park Na Špici je blíž ke své nové podobě. Magistrát města Pardubic [online]. Op. cit. 318 JANOVSKÝ, Miroslav. Architekti představí Náhrdelník Chrudimky. Magistrát města Pardubic [online]. 5. 4. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: .

68

na vypracování projektové dokumentace, která by se stala podkladem pro realizaci revitalizace nábřeží. Vítězem se stal Ateliér A91 HK s. r. o.319 Pro upřesnění projektového zadání byl 10. 3. 2013 uspořádán workshop zástupců ateliéru, OHA a veřejnosti, kterého se zúčastnila i autorka této práce. Nejdříve byl projekt krátce představen a poté probíhal samotný workshop, během kterého měli účastníci možnost sdělit své názory k budoucí podobě tohoto území. Hovořilo se především o tom, v jakých částech daného území vidí účastníci největší problémy, kde naopak cítí největší rozvojový potenciál, a také o možnostech vyžití a vybavenosti, které by v konkrétních místech ocenili. Vznesené požadavky by měly být reflektovány v připravované projektové dokumentaci. Projekt sice nebude zařazen do IPRM, jak bylo původně v plánu, ale vypracovaná dokumentace jej umožní realizovat, jakmile se vyskytne jiný vhodný dotační titul. Mezitím plánuje Magistrát města ve spolupráci s místní Základní uměleckou školou uspořádat menší festival, díky kterému by měl „Náhrdelník Chrudimky“ na čtyři květnové dny ožít. Program bude určen převážně dětem, pro které zde budou připraveny například výtvarné dílny. Na březích Chrudimky by se měly v budoucnu objevit také informační panely naučné stezky.320

319

Revitalizace nábřeží Chrudimky – „náhrdelník Chrudimky“ – PD. Veřejné zakázky města Pardubice [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: . 320 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013, osobní sdělení.

69

8

Obyvatelé města a budoucnost veřejné zeleně

Parky vždy sloužily a dodnes slouží převážně lidem žijícím v dané lokalitě či městě. Oni tato místa každodenně využívají a mají také obvykle dobrý přehled o tom, co se v daném prostoru v minulosti odehrálo, jaké aktivity se zde dějí v současnosti, v jakém stavu se daný park nachází, co v něm chybí, a co naopak přebývá. Uživatelé veřejných ploch zeleně jsou proto nositeli cenných informací, které je třeba při analýze kulturního a společenského života v parcích reflektovat. Názory obyvatel na minulost, současnost a budoucnost městských parků se zabývá následující text. Pozornost je rovněž věnována komunikaci vedení města s veřejností při plánování změn ve veřejném prostoru, respektive možnostem občanů aktivně ovlivnit budoucí podobu parků. 8.1

Budoucnost kultury v parcích očima pardubických obyvatel

Ve dnech 3. 4. – 10. 4. 2013 byl mezi občany města Pardubic proveden orientační průzkum metodou strukturovaného rozhovoru, s cílem zmapovat jejich názory na současnou situaci pardubických parků, především na možnosti vyžití, jež parky umožňovaly v minulosti a které nabízí nyní. Průzkum měl také za úkol zjistit představy občanů o budoucí podobě parků a s ní souvisejících možnostech společenských a kulturních aktivit. Analýzou odpovědí mělo být rovněž dosaženo zjištění, zda výše uvedené plány na revitalizaci parků korespondují s představami oslovených obyvatel. Je důležité upozornit, že provedená orientační sonda se nesnaží a ani nemůže být relevantním sociologickým výzkumem. Dotazovaní totiž netvoří z hlediska celkového počtu respondentů reprezentativní vzorek společnosti a ani jejich skladba dle demografických kritérií není metodologicky odpovídající. Z těchto důvodů je nutné počítat s omezenou vypovídající hodnotou průzkumu i sníženou objektivností výstupů. O interview byli požádáni lidé, kteří dle subjektivního úsudku autorky práce reprezentují jednotlivé skupiny obyvatel zainteresovaných do této problematiky. Vybráni byli představitelé hlavních či typických dotčených skupin obyvatel města, s cílem získat zásadní kvalitativní podklady pro hodnocení situace z pohledu občanů. Rozhovor poskytlo celkem 15 respondentů:321 Zástupci Magistrátu města Pardubice (MMP):  Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta,  Lucie Břízová, MMP – vedoucí Oddělení kultury a cestovního ruchu, Odbor školství, kultury a sportu,  Petr Veselovský, MMP – vedoucí Oddělení ochrany přírody, Odbor životního prostředí. Zástupce firmy spravující část pardubických parků:  Vlastislav Šanda – vedoucí divize Agroservis, Služby města Pardubic a. s.

321

Názory Jiřího Oborníka ze Skautského centra Vinice, Věry Skálové, specialistky na památky zahradního umění z Národního památkového ústavu ÚOP v Pardubicích, a Františka Václavíka, pardubického historika architektury, se bohužel nepodařilo získat.

70

Zástupkyně kulturních organizací:  Romana Vojířová, ředitelka Kulturního centra Pardubice,  Hana Řeháková, ředitelka Východočeské galerie v Pardubicích,  Karla Jará, regionální studovna, Krajská knihovna v Pardubicích. Organizátoři kulturních akcí v parcích:  Jiří Dobeš, ředitel a dramaturg festivalu Ostrovy / Islands, o. s. Terra Madoda,  Jan Motyčka, promotér letního kina, Cinema Time s. r. o. Zástupci zainteresovaných občanských aktivit:  Jiří Paleček, zakladatel a čestný předseda Klubu přátel Pardubicka a předseda Společnosti pro rozvoj Pardubicka,  Jan Linhart, předseda občanského sdružení Zelená pro Pardubicko. Zástupci organizací sídlících / působících v parku Vinice:  František Načeradský, předseda TJ Klubu vodáků-turistů,  Lucie Šárovcová, Psí škola Šumák. Náhodní uživatelé parků:  návštěvník parku se psem,  návštěvnice parku s malým dítětem. Se všemi uvedenými osobami byl proveden strukturovaný rozhovor obsahující deset otevřených otázek, jejichž přesné znění i pořadí bylo osobně konzultováno s odborníky z o. p. s. Partnerství ředitelem Martinem Nawrathem a koordinátorkou programu Strom života Klárou Kepertovou. Otázky průzkumu se vztahovaly k Tyršovým sadům, Bubeníkovým sadům, parku Vinice, parku Vinice – Stará vojenská plovárna a parku Na Špici. První čtyři otázky lze označit jako obecné, týkající se možností kulturního vyžití v městské zeleni v minulosti, současnosti a budoucnosti. Druhá část otázek se vztahuje ke každému parku zvlášť, přičemž otázky č. 5–7 lze považovat za teoretické a poslední tři spíše za praktické. Přes značný rozsah rozhovorů se následující text snaží obsáhnout všechny odpovědi z celého názorového spektra a upozornit také na další zajímavé a inspirativní myšlenky. Jména dotazovaných, jakož i jejich názory, jsou publikovány po výslovném souhlasu výše uvedených osob. Vyhodnocení názorové sondy Průzkum pracoval s předpokladem, že odpovědi získané od respondentů spadajících do jedné z uvedených dvou až tříčlenných skupin budou velmi podobné a bude tak možné stanoviska jednotlivých skupin od sebe odlišit a porovnat. Tato domněnka se však neprokázala, respektive zástupci jedné skupiny měli mnohdy zcela opačný názor na danou problematiku. Z toho důvodu nelze názory jednotlivých skupin shrnout do jedné odpovědi.

71

Otázky č. 1–2 Jak hodnotíte současné možnosti kulturního či společenského vyžití v pardubických parcích? Navštěvujete některé akce? Které akce Vám v parcích chybí? Vzpomínáte si na některé kulturní či společenské akce pořádané v pardubických parcích? Měly by se podle Vás některé obnovit? A proč? Jaká organizace by mohla být nositelem obnovy? Naprostá většina respondentů označila využívání parku pro kulturní akce za minimální. Důvod spatřovali zejména v neexistujícím zázemí pro tento typ akcí a ve špatném stavu parků. Dvě zástupkyně kulturních organizací a vedoucí Oddělení kultury a cestovního ruchu MMP upozornily na vysoké náklady, které se s akcemi pořádanými ve veřejném prostoru pojí, pokud v daném místě není žádné potřebné vybavení a je nutné vše přivézt a zase odvézt. Ředitelka Kulturního centra Pardubice jako velký problém viděla nemožnost bezpečně uzamknout techniku. Dle ředitelky Východočeské galerie je v případě konání výstavy uměleckých děl téměř nutné zajistit uzavření daného prostoru přes noc, což v současné době žádný z parků neumožňuje. Z konkrétních akcí si téměř polovina dotazovaných vybavila ty, které organizovalo KC Pardubice (dožínky, městské slavnosti aj.). Dotazovaní staršího věku upozorňovali také na slavnou éru Tyršových sadů, kdy se v Rotundě a U jezírka tančilo a v Autopavilonu se hrála košíková. Zástupci zainteresovaných občanských aktivit se shodli, že po zbourání těchto objektů park přestal být hojněji navštěvován a od té doby pustne. Přestože většina dotazovaných hodnotila parky jako místa, která v současné době kulturou nežijí, téměř každý si během rozhovoru vzpomněl na promenádní koncerty a letní kino. Právě k letnímu kinu a jeho případnému umístění v revitalizovaných Tyršových sadech bylo vyřčeno nejvíce rozporných názorů. Promotér letního kina, vedoucí Oddělení kultury a cestovního ruchu MMP, zakladatel Klubu přátel Pardubicka i předseda vodáků -turistů by velice uvítali, pokud by se kino do tohoto parku vrátilo. Zakladatel KPP by navíc v parku rád viděl amfiteátr se stálým letním kinem i další kulturní zařízení, jakým byla Rotunda. Oproti tomu zbylí zaměstnanci magistrátu a zástupce firmy Služby města, považují za nevhodné do takto koncipovaného parku letní kino umístit. Poslední jmenovaný se domnívá, že akce tohoto typu park přímo devastuje. Dva lidé (ze skupiny náhodných návštěvníků parku a zástupkyň kulturních organizací) vyslovili názor, že kultura do parků nepatří, pro tyto účely prý dobře slouží divadla, kina a jiné sály. V parku je nejdůležitější příroda a zde žijící zvířata. Kulturní aktivity se dle jejich mínění do parků nehodí, jsou tak pouze rušivým elementem. Úplně prý postačuje, že se zde nachází upravená zeleň, budování zázemí pro možnosti vyžití proto není potřeba. Ostatní dotazovaní by alespoň v jednom z parků kulturní akce rádi viděli.

72

Třetina dotazových napříč skupinami by uvítala, pokud by se z Tyršových sadů stalo kulturní centrum nabízející program pro různé cílové skupiny. Promotér letního kina by zde například viděl prostor pro vystoupení rockových skupin, divadlo pro děti, kino pod širým nebem, koncerty dechové hudby a další. Případný hluk nevidí jako problém. S faktem, že žijeme ve městě, kde nebude nikdy klid jako na vesnici, by se měli obyvatelé centra města smířit. Čtyři dotazovaní Tyršovy sady v budoucnu vidí jako park určený pro kulturu, ale pouze pro akce, které budou v souladu s jeho charakterem. Bubeníkovy sady není dle dotazovaných potřeba více oživovat kulturními aktivitami, promenádní koncerty jsou podle většiny dostačující. O možnosti umístění větších kulturních akcí v parku Na Špici hovořila pouze majitelka psí školy. Území staré plovárny nikdo výslovně neuvedl jako místo, kde by měly být organizovány kulturní akce. Zástupce vodáků-turistů navíc uvedl, že by případné větší akce mohly rušit pacienty v nemocnici, která se nachází na druhém břehu řeky. Akce v parcích by dle šesti dotazovaných mělo organizovat město prostřednictvím KC Pardubice. S tímto názorem nesouhlasí promotér letního kina, který v této organizaci vidí monopol na kulturu v Pardubicích bez jasné vize. Akce hrazené z městského rozpočtu by dle jeho názoru měly pořádat subjekty, které zvítězí ve výběrovém řízení. Ředitelka KC Pardubice se nedomnívá, že by všechnu kulturu v parcích mělo provozovat centrum, akce by povolila organizovat všem, kteří mají smysluplný nápad, jenž dotčené orgány města schválí. Zástupkyně Odboru hlavního architekta by mezi pořadateli ráda viděla místní sdružení, která se kulturou ve veřejném prostoru dlouhodobě zabývají, například o. s. Terra Madoda. Vedoucí Oddělení kultury a cestovního ruchu MMP považuje za rozumné nechat aktivity v rukou těch, kteří už je v současnosti provozují. Z odpovědí na otázky týkající se využití parků pro kulturu a jejich budoucí podobu je evidentní, že obyvatelé města mají velmi odlišné názory. Z toho důvodu lze za velmi problematický považovat fakt, že u Tyršových sadů neproběhla debata mezi vedením města a veřejností o budoucí podobě parku. Pokud by byli občané zapojeni do procesu plánování od začátku, mohlo být nalezeno přijatelnější řešení pro více názorových proudů, přestože je zřejmé, že v tomto případě nelze vyhovět všem stranám. Otázka č. 3 Jaké jiné možnosti volnočasových činností v parcích byste ocenili? Pracovníci městské správy, zástupci organizátorů akcí i kulturních zařízení, stejně jako představitelé volnočasových sdružení se shodli, že je nutné před revitalizací jasně stanovit účel parku a poté zde vybudovat takové zázemí, které by potenciální návštěvník mohl považovat za důvod, proč se na dané místo vyplatí přijít. Park tak má mít určitou náplň a záleží na jeho charakteru, zda to bude kultura, sport či jiné volnočasové aktivity. Pro účastníky názorové sondy bylo také důležité, aby parky byly odlišné a poskytovaly různé možnosti vyžití pro všechny návštěvníky bez ohledu na jejich věk. Všechny parky by měly být zároveň místem, kde se dá nerušeně procházet, v klidu posedět na lavičce nebo si odpočinout na trávě. 73

Právě volné využívání trávníků k relaxaci či pikniku by podle 2/3 dotazovaných měly všechny parky bezpodmínečně umožňovat. S tím souvisí další často zmiňovaný názor a to nutnost tzv. zónování parku. Každý park by tak měl mít nejen předem určený účel, ale sám by měl obsahovat plochy vyčleněné pro různé aktivity, tak aby se návštěvníci parku vzájemně nerušili a bylo dosaženo jejich maximální bezpečnosti (místa vyhrazená pro pobyt na trávníku, označené plochy pro sport či psí výběhy). Dle ředitelky Východočeské galerie by bylo také vhodné dětská hřiště oplotit či na noc zamykat pro co největší bezpečnost dětí. Na základě uvedených informací lze konstatovat, že lidé chtějí parky primárně využívat k odpočinku a procházkám, ale převažující část dotazovaných by rovněž měla zájem využívat park k různým volnočasovým aktivitám. Do budoucna by proto obyvatelé města ocenili, kdyby každý park byl specializován na určitý typ aktivit, nabízel možnosti vyžití pro všechny věkové skupiny a jeho území bylo přehledně členěné na zóny poskytující klid a bezpečí. Otázka č. 4 Upoutalo Vás v parcích v jiných městech u nás i v zahraničí něco, co byste rádi viděli i v Pardubicích? Třetina respondentů si po položení této otázky na žádný inspirativní park nevzpomněla. Polovina lidí oceňovala v parcích v cizině možnost volného využití vybavení, travnaté plochy určené k odpočinku, volně přístupná sportoviště a kvalitní hrací prvky pro děti, dospělé i psy (možnost pikniku, přeskupitelné židličky, venkovní posilovací stroje, hřiště na beach volejbal, překážky pro psy aj.). Zajímavý je i názor vedoucího Oddělení ochrany přírody MMP, který říká, že zásadní rozdíl mezi vybaveností parků v České republice a v západních zemích je dán odlišným přístupem lidí k veřejné zeleni a k vybavení, které je volně k dispozici pro všechny zájemce. Tím upozornil zejména na možnost volného přenášení židliček a lehátek po parcích, která by u nás nesla reálné riziko odcizení. Otázky č. 5–7 Jaké největší překážky ve výraznějším využití pardubických parků pro kulturní a společenské akce v současnosti vidíte? Jak hodnotíte současný stav jmenovaných parků? V čem vidíte jejich hlavní potenciál? Je dle Vás tento potenciál dostatečně využit? Je možno jej využít více či spíše vhodněji? Jedenáct respondentů výslovně uvedlo, že kromě Bubeníkových sadů, je současný stav ostatních parků zcela nevyhovující, zeleň a komunikace jsou velmi zanedbané a chybí zde také jakákoliv občanská vybavenost, což zejména podle zástupců kulturních organizací a Magistrátu města do značné míry omezuje možnosti pořádání kulturních a společenských akcí. Promotér letního kina k tomu nicméně řekl, že Tyršovy sady lze poměrně dobře využívat i v současném stavu, je však nutná kvalitní příprava a organizace dané akce. Třetina dotazovaných dále uvedla, že Tyršovy sady a území staré vojenské plovárny považuje s ohledem na neexistující osvětlení a pobyt bezdomovců za nebezpečné. 74

Účastníci průzkumu se shodli na tom, že k rozvoji potenciálu parků dojde pouze po jejich revitalizaci. Jejich názory se však lišily v tom, v jakém rozsahu má být úprava parků uskutečněna. Nejvíce rozporuplných reakcí vyvolaly opět Tyršovy sady. Například promotér letního kina se domnívá, že park nepotřebuje rozsáhlé a velmi drahé úpravy, stačilo by jej prý odvodnit, osvětlit a přidat lavičky. Tři dotazovaní, včetně zástupce sdružení Zelená pro Pardubicko, odmítají v parcích rozsáhlá kácení zeleně a považují je za neúctu ke stromům, které zde desítky let rostou. Výrazně se proti kácení stromů stavěla knihovnice regionální studovny, která označila území staré vojenské plovárny po prvních úpravách zeleně za poušť vytvořenou z divoké přírody a podobně hodnotila i úpravu parku Na Špici. Oproti tomu vedoucí Oddělení ochrany přírody MMP, zástupce firmy Služby města, předseda klubu vodáků-turistů i majitelka psí školy chápou nutnost rozsáhlé revitalizace, i s přihlédnutím k značné redukci stávající zeleně, za nezbytnou a odmítají snahy aktivistů o zachování co největšího počtu stromů a keřů. Většina dotazovaných na závěr uvedla, že ať revitalizace parků dopadne jakkoliv, je nutné se o tato místa intenzivně starat a udržovat je, aby se za několik let neocitla ve stavu podobném tomu, v jakém jsou v současné době. Z uvedených názorů vyplývá, že většina obyvatel revitalizaci parků vítá a považuje ji za jediný možný krok ke změně dosavadního nevyhovujícího stavu. Názory na budoucí podobu parků se však různí a z některých odpovědí je cítit značná nespokojenost se schválenými plány revitalizace, které čekají na svou realizaci. Na povrch tak opět vyplouvá nutnost diskuze vedení města s veřejností a cílená osvěta obyvatel města, které se do budoucna zdají být jedinými možnostmi pro předcházení podobným problémům. Otázka č. 8 Z jakého důvodu jsou podle Vás parky převážně navštěvovány? Na tuto otázku odpověděly 2/3 dotazovaných, že v současné době slouží parky pouze k procházkám v přírodě, zejména rodičům s malými dětmi v kočárku a majitelům psů. Relaxaci či odpočinek uvedlo jako důvod šest účastníků průzkumu. Třikrát byl uveden názor, že do parků chodí lidé běhat, a pětina lidí se domnívá, že se zde po večerech schází mládež pít alkohol. Většina dotazovaných rovněž uvedla, že pardubické parky nejsou příliš vyhledávanou lokalitou, ve čtyřech případech byl jako hlavní důvod uveden pocit nebezpečí, stejný počet respondentů uvedl jako zásadní problém nedostatečné vybavení pro jakékoliv aktivity a zbytek dotazovaných se ke konkrétní příčině nevyjádřil. Dvakrát dotazovaní upozornili na fakt, že lidé pohybující se ve středu města navštěvují zejména nákupní centrum AFI Palace.

75

Otázky č. 9–10 Co by podle Vás obyvatele města nalákalo k častější návštěvě parků? Resp. kterými opatřeními by se podle Vás dalo zvýšit atraktivitu parků pro potenciální návštěvníky? Která vybavenost, objekty či jevy ve Vámi navštěvovaném parku nebo v městských parcích obecně nejvíce schází? Například veřejné toalety, letní restaurace, letní amfiteátry, výtvarná díla, květinové záhony, dětské hrací prvky, volně přístupná hřiště pro míčové hry, psí výběhy, osvětlení, lavičky, údržba a bezpečnost. Odpovědi na tyto otázky se opět různily, v menšině se objevil názor, že do parků není potřeba obyvatele města lákat, že kdo chce, tak si sem cestu vždycky najde, popřípadě že parky jsou místem k odpočinku právě proto, že tu není mnoho lidí, a výrazné zvýšení návštěvnosti by parkům jenom uškodilo. Opačný názor sdílelo již více respondentů. Ti tvrdili, že parky jsou primárně budovány pro uspokojování potřeb obyvatel města a je tedy důležité, aby občané Pardubic tato místa často a rádi navštěvovali. Využívání parku lze dle naprosté většiny účastníků výzkumu dosáhnout zlepšením vybavenosti. Všechny parky by dle nejčastěji prezentovaného názoru měly lákat zejména na udržovaný, čistý a bezpečný prostor s možností posadit se na lavičce či trávníku, občerstvit se a použít toaletu. Na tento základ navazuje zmíněný požadavek na jasné tematické rozdělení parků, podle kterého by měla být vybudována potřebná vybavenost a vyžití pro všechny věkové skupiny návštěvníků (různé druhy sportovišť, koncertní pódium, dětské hřiště). Dotazovaní, kteří vlastní psa, by rovněž ocenili prostor a vybavení pro různé společné aktivity. Opět se však názory lišily v tom „kolik, čeho a kam“ umístit. Pětina dotazovaných by se spokojila s pouze kultivovaným prostorem, stejný počet lidí uvedl, že by v parcích rád viděl vše z výčtu vybavení uvedeného v dotazníku. Podobný názor zastávali další tři účastníci rozhovoru, kteří se domnívají, že čím více aktivit park nabídne, tím lépe. Zmíněné odpovědi opět značí názorovou nejednotnost obyvatel města. Shodu lze spatřovat pouze v potřebě volného prostoru s upravovanou zelení, komunikacemi a základním mobiliářem (lavičky, odpadkové koše, osvětlení). Další požadavky na vybavení parků se různí. Převažuje však názor, že v každém parku by se měly nacházet toalety, občerstvení a také zázemí pro aktivity, za kterými by potenciální návštěvník na dané místo rád přišel a díky kterým by svůj volný čas strávil smysluplně. Průzkumy provedené Magistrátem města Pardubic Průzkumem názorů na veřejná prostranství se zabýval také druhý ročník již zmiňovaného festivalu Město na Míru. Městští architekti prostřednictvím tzv. pocitových map oslovili občany Pardubic, kteří mohli vyjádřit svůj vztah k jakékoliv městské lokalitě. Do akce se zapojilo okolo 400 lidí, kteří se vyslovili k desítkám míst.322 Následující text se zaměřuje pouze na reflexi městských parků. 322

Odbor hlavního architekta × pocitové mapy. Pardubické podhoubí [online]. 2012, s. 4–17 [cit. 201304-22]. Dostupné z: .

76

Z vyhodnocení pocitových map vyplývá, že obyvatelé města vnímají zámek a Tyršovy sady „jako nejexponovanější a nejatraktivnější veřejný prostor Pardubic, na který existuje mnoho názorů a který i z toho důvodu vzbuzuje velké vášně.“323 Většina dotazovaných se také vyslovila pro revitalizaci území staré vojenské plovárny, které nejvíce lidí označilo za místo, kam zatím nechodí, ale pokud by se něco zlepšilo, chodili by tam rádi. Park Na Špici se ukázal místem poměrně navštěvovaným, avšak i zde by dle názorů respondentů mělo dojít k úpravám. Oproti tomu byly Bubeníkovy sady nejčastěji označovány za místo, kam lidé moc rádi chodí a nemusí se tam nic měnit. Pocitové mapy doplňovala série otázek k jednotlivým prioritám Strategického plánu rozvoje města. V oblasti otázek týkajících se rozvoje sociální oblasti, kultury, sportu a cestovního ruchu se nejvíce občanů vyslovilo pro podporu zdravého životního stylu a rozvíjení podmínek pro kulturní a sportovní aktivity. V oblasti životního prostředí a bydlení s velkým náskokem „vyhrál“ cíl zajistit zdravé a atraktivní prostředí ochranou a údržbou parků a ploch zeleně.324 Nelze opomenout fakt, že občané Pardubic měli možnost vyjádřit se také k palčivým tématům v kultuře při akcích projektu s názvem Pardubické podhoubí. V rámci něj Odbor kultury a cestovního ruchu magistrátu města zpracovává Strategii rozvoje kultury a umění v Pardubicích. Z toho důvodu provádí mnohá šetření a pořádá workshopy o budoucí podobě kultury v Pardubicích, které umožňují dialog mezi lidmi činnými v kultuře, externími odborníky na strategické plánování v kultuře a zástupci vedení města.325 Informace z rozsáhlého dotazníkového šetření jsou nyní ve zpracování. Diskuze Na základě uvedených poznatků z názorové sondy i z průzkumů provedených Magistrátem města Pardubic lze konstatovat, že budoucnost parků není občanům lhostejná a problematika volnočasového vyžití a zdravého životního prostředí je zajímá. Nejdiskutovanějším parkem jsou Tyršovy sady, jejichž revitalizace vzbuzuje mnoho emocí. K budoucí podobě parku Na Špici a území staré vojenské plovárny nebylo v názorové sondě vzneseno mnoho připomínek. Důvodem může být fakt, že projekty na revitalizaci těchto parků byly s dotčenými subjekty projednávány od začátku plánovacího procesu. Na budoucí podobu parků existuje mnoho názorů, přičemž některá řešení se navzájem vylučují. Názorová disharmonie se týká především toho, zda mají být parky přírodní oázou klidu s travnatými plochami a s množstvím stromů a keřů, nebo zda parky mají navíc ještě nabízet volné či příslušně vybavené plochy vhodné pro pořádání kulturních a sportovních akcí. Autorka práce se přiklání k názoru, že zlepšení vybavenosti je nezbytné, stejně jako hlubší revitalizace v podobě prosvětlovacích, zdravotních a kompozičních probírek dřevin (zvláště keřů). 323

Odbor hlavního architekta × pocitové mapy. Pardubické podhoubí [online]. Op. cit., s. 17. Ibid., s. 12–21. 325 JANOVSKÝ, Miroslav. Pardubické kulturní podhoubí žije. Pardubické podhoubí [online]. 16. 11. 2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: . 324

77

Z porovnání výsledků názorové sondy a záměrů města vyplývá, že si obě strany uvědomují velmi špatný stav zmíněných parků a mají velký zájem na tom, aby tyto plochy zeleně prošly revitalizací. Projekty popsané v kapitole 7 ve svém základu obsahují úpravu zeleně, komunikací a mobiliáře, čímž by i podle většiny respondentů průzkumu měla být obnovena primární funkčnost parků, kterou by uvítali všichni dotazovaní. Plánované zázemí pro kulturní akce lze s ohledem na potřeby obyvatel vyplývající z názorové sondy zhodnotit jako dostatečné. Následující rozdělení parků a jejich určení pro danou aktivitu reflektuje nejčastější odpovědi respondentů:  Tyršovy sady – reprezentativní prostor, zámecký park určený k procházkám, k posezení nad kávou a ke kulturním akcím odpovídajícím charakteru parku,  park Na Špici – přírodní park určený ke sportování (běh, míčové sporty, inline bruslení, cyklistika) a venčení psů,  Bubeníkovy sady – park určený rodičům s dětmi (hrací prvky, fontána), jinak klidová zóna k posezení na lavičce,  park Vinice (včetně území staré vojenské plovárny) – park přírodního charakteru určený pro procházky a sport (aktivity stávajících spolků, běh, výcvik psů). Rozdělení parků podle určitého zaměření, které je uvedeno v materiálech Odboru hlavního architekta,326 koresponduje s výsledky průzkumu. Výjimkou je určení parku Vinice – Stará vojenská plovárna ke kulturním akcím, které nikdo z dotazovaných neuvedl. Zásadní problém lze však spatřovat v revitalizaci Tyršových sadů na reprezentativní městský park, který by třetina dotazovaných raději viděla jako místo žijící pravidelnými akcemi různého druhu i velikosti. Autorka práce zastává názor, že plánované zaměření tohoto parku je správné, avšak budoucí Tyršovy sady nechápe pouze jako prostor určený k procházení a odpočinku. Protože, jak vyplývá z kapitoly 10, i park tohoto typu může žít kulturou. V projektech lze najít i rozdělení plochy parků do zón s určitým zaměřením. Dětská hřiště i několik sportovišť jsou plánována v parcích, které by dle respondentů měly být určeny právě tomuto druhu aktivit. Zůstává otázkou, jak dlouho bude trvat, než se městu podaří zajistit prostředky na úpravu území staré vojenské plovárny, která není součástí IPRM. Budoucnost také ukáže, jak se podaří naplnit požadavek pravidelné údržby. Na základě uvedených informací lze předpokládat, že se parky stanou pro občany města atraktivní lokalitou pro trávení volného času se zázemím, které umožní konání různorodých kulturních a společenských akcí. 8.2

Význam participace obyvatel na přípravě rozvojových plánů města

Po roce 1989 došlo k výraznému zvýšení zájmu o veřejná prostranství, která byla dlouhodobě zanedbávána. Místní samospráva ve většině měst měla výrazný zájem o úpravu veřejného prostoru takovým způsobem, aby byly její počiny co nejvíce viditelné. K přetváření tedy docházelo z rozhodnutí vedení města, nikoliv z výsledků 326

Územní studie. Rekonstrukce Vinice – Stará vojenská plovárna. [online]. Op. cit, s. 5.

78

diskuzí s odborníky a obyvateli dané oblasti. Veřejnost se tak o podobě území ve většině případů dozvěděla až po jeho otevření, přičemž v mnohých realizacích bylo bráno do úvahy více estetické hledisko než budoucí funkčnost prostoru, který je denně navštěvován různorodými skupinami obyvatel.327 Jak vyplývá z kapitoly zabývající se plánovanou revitalizací parků, zejména Tyršových sadů, i Pardubice se potýkají s problémem špatné komunikace mezi dotčenými subjekty při plánování investičních záměrů města. O tom, že je tento problém intenzivně vnímán i pardubickými kulturnímu činiteli, svědčí výstupy ze setkání pracovní skupiny Aktivity a kulturní nabídka, které proběhlo v rámci Pardubického podhoubí na podzim roku 2012. Účastníci zde za slabé stránky podmínek pro fungování kultury mimo jiné uvedli:  město včas nekomunikuje záměry týkající se veřejného prostoru s občany, veřejnost je pak na základě své nespokojenosti schopná projekt stopnout,  Magistrát města Pardubic nezve k jednání zkušeného facilitátora, který by dokázal přivést různé subjekty k dialogu a konsenzu,  nejsou vybudované profesionální nástroje na komunikaci s veřejností a pro vedení města není prioritou tyto nástroje zajistit a finančně zabezpečit.328 Dle Karolíny Koupalové magistrát zpětně chápe nedostatečné zapojení veřejnosti do procesu plánování jako chybné a snaží se u nových projektů o větší participaci dotčených subjektů i občanů města, k čemuž si zve odborníky na tuto oblast.329 Snaha o změnu dosavadního stylu plánování je cítit například z již zmíněné schůzky k revitalizaci staré plovárny, festivalu Město na Míru, plánovacích workshopů či debat zástupců Odboru hlavního architekta s veřejností o palčivých tématech Pardubic. Tyto akce je možné považovat za důležitý krok na cestě k vytvoření fungujícího vztahu vedení města a veřejnosti, který je nezbytný pro konstruktivní řešení případného nesouladu pohledů na jakoukoliv problematiku řešenou v budoucnu. Město Pardubice by tak mohlo do budoucna využívat pozitivních efektů, které vyplývají ze spoluúčasti občanů na rozhodovacím procesu. O jaká pozitiva se jedná, ozřejmuje následující text. Pečlivě promyšlená a zorganizovaná plánovací setkání veřejnosti a zástupců vedení města (či jiné vhodné způsoby zapojení) dovolují všem zainteresovaným stranám podílet se na řešení situace, která se jich přímo dotýká. Konkrétně participace nabízí možnost stát se od počátku součástí projektu, sdělovat své nápady, vyslechnout návrhy druhých, a tím kriticky zhodnotit možnosti realizace a v neposlední řadě se naučit efektivně komunikovat a spolupracovat. To vše se v konečném důsledku odráží ve větší spokojenosti občanů s konečným stavem daného místa.330

327

ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Op. cit. 72-73. Zápis z pracovní skupiny Aktivity a kulturní nabídka, 26. 11. 2012. Pardubické podhoubí [online]. 2012, s. 3 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: . 329 Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013, osobní sdělení. 330 LENDOVÁ, Helena. Zapojení občanů do oživení veřejných prostor. In: KOVÁŘÍK, Miroslav. Místo pro život: Příklady oživení veřejných prostranství v České republice. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 1999, s. 8–11. 328

79

Kromě dopadů participace na život obyvatel města přináší tento proces výrazná pozitiva i pro městskou či obecní správu, která ve většině případů projekt řídí a financuje. Obecně prospěšná společnost Partnerství, která se zapojováním komunity do plánování dlouhodobě zabývá, nabízí obcím důvody, proč se participací zabývat:  „Poznáte názory, potřeby a přání veřejnosti. Získáte nová řešení a nápady.  Předejdete bezdůvodnému odmítání záměru.  Dostanete cennou zpětnou vazbu od různých skupin občanů.  Omezíte projevy vandalismu: Lidé chrání to, co sami vymysleli.  Posílíte vzájemné vztahy obyvatel v obci a vztahy obyvatel k obci samotné.“331 Participace obyvatel na veřejném životě má i pozitivní dopad na společnost jako celek, a je proto řazena mezi nejdůležitějšími charakteristiky sociální soudržnosti obyvatel měst. Pokud se obyvatelé více zapojují do rozhodovacích procesů ve městě, dochází zde dle Hubáčka, Opletalové a Matějů k následujícím jevům:  Zvyšuje se důvěra v legitimní instituce působící ve městě.  Nedochází k tak častým konfliktům mezi různými sociálními skupinami, společnost se stabilizuje.  Lidé plánují bydlet, pracovat a naplňovat svoje další potřeby v daném městě.  Dochází tím k efektivnímu využívání ekonomického potenciálu obyvatel, v opačném případě lidské zdroje nevytváří oporu rozvojových strategií města.332 Na základě těchto poznatků lze tvrdit, že je pro město velmi žádoucí s veřejností spolupracovat. Samospráva města by se tohoto partnerství neměla obávat a bránit se mu, naopak by se měla snažit veřejnost vést k tomu, aby se o svoje okolí zajímala, podněcovala jeho rozvoj a nečekala jen na konání samosprávy. Spolupráce s veřejností však musí být soustavná a dlouhodobá, jedině tak lze dosáhnout zmíněných efektů.333 Problematika participace obyvatel je samozřejmě mnohem složitější, než jak zde bylo naznačeno. Lze proto považovat za nejvhodnější obrátit se na odborníky, a to ještě před začátkem navazování bližší spolupráce s veřejností na daném projektu.334 Zapojení odborníků, a zejména realizace konkrétních akcí spolupráce města s veřejností (tvorba vize komunity, akční plánování, pracovní semináře, pracovní skupiny, veřejné prezentace, kulaté stoly, plánovací i pracovní víkendy apod.) 335 tak přináší pro vedení města mnoho pozitiv, které by jistě ocenily všechny dotčené subjekty.

331

Zapojování veřejnosti. Partnerství o. p. s. [online]. © 2011 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: . 332 HUBÁČEK, Ondřej, Lenka OPLETALOVÁ a Martin MATĚJŮ. Sociokulturní adaptace malých měst: kulturní a sociální změny v lokální společnosti 1992 až 2008. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009, s. 9. 333 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Op. cit., s. 103. 334 Například zmiňovaná o. p. s. Partnerství poskytuje pro obce služby na míru – vypracovává plán zapojení občanů do projektu, ve spolupráci s vedením města realizuje participační techniky, vyhodnocuje výsledky procesu a vytváří podklady pro provedení projektu Zapojování veřejnosti. Viz Partnerství o. p. s. [online]. Op. cit. 335 HUŠKOVÁ, Blažena. Metody zapojování veřejnosti ve strategickém plánování. CENIA [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: .

80

9

Příklady dobré praxe z jiných měst

Současná kulturní nabídka v pardubických parcích i plánované možnosti volnočasového vyžití v těchto místech byly již popsány, jaké konkrétní kulturní a společenské aktivity se budou v městské zeleni skutečně konat, lze však jen odhadovat. Šilhánková uvádí, že je „nemožné uvést nějaký vyčerpávající výčet možností, které městské prostory nabízejí, neboť lidská vynalézavost a tvůrčí potenciál je neomezený.“336 Obecně se ve veřejném prostoru, tedy i v parcích měst a obcí České republiky, můžeme setkat s akcemi, které si jsou svým charakterem velmi podobné a lze je navštívit téměř v každém městě. Jedná se například o trhy, poutě, městské slavnosti, dětské dny, sportovní akce, promenádní koncerty či hudební festivaly. Z toho důvodu bude v následujícím textu představeno několik různých projektů, které nejsou zcela typické a dokázaly zajímavým způsobem oživit městské parky. Jedná se o akce, jež by mohly inspirovat nejen pardubické kulturní činitele, ale rovněž zaměstnance veřejné správy a přivést je k zamyšlení nad otázkou, zda by nebylo zajímavé některou z uvedených akcí realizovat také v místních parcích. Nejprve bude pozornost zaměřena na dva festivaly, které vzešly z nápadů občanských iniciativ či sdružení, posléze budou představeny projekty připravované vedením města nebo organizací spravující veřejné parky. Brno – I kráva má svou knihu Prvním příkladem dobré praxe je nenápadné, přesto velmi zajímavé oživení brněnských parků, které přinesl v roce 2011 multižánrový čtenářský festival s názvem I kráva má svou knihu. Během třídenní akce byly ve veřejném prostoru města a v některých místních kavárnách umístěny site-specific knihovničky, kde si zájemci mohli zapůjčit zajímavé publikace, nebo se zúčastnit netradičního programu. Všechno dění i knižní tituly se vztahovaly ke konkrétnímu místu, kde se knihovničky nacházely – například v parku Lužánky, v parku pod hradem Špilberk, na Kraví hoře, v Denisových sadech. V rámci doprovodného programu se uskutečnila autorská čtení, předčítání seniorům, přednášky, projekce animovaných filmů či hudební, taneční a divadelní vystoupení. Návštěvníci festivalových kaváren měli možnost zhlédnout také výtvarné instalace studentů brněnské Fakulty výtvarných umění VUT. Festival organizovali studenti Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, programu Culture Evropské unie, Nadace Via a Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe.337

336

ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Op. cit., s. 135. Druhá tisková zpráva. I kráva má svou knihu [online]. 2011, s. 1–2 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: . 337

81

Praha – 4+4 dny v pohybu O poznání větší akcí je mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu, který letos po sedmnácté organizuje občanské sdružení Čtyři dny. Velmi inspirativní součástí festivalu je projekt „Místa činu opuštěné prostory v centru Prahy“, založený na myšlence oživování opuštěných, ale velmi zajímavých míst kulturou. Přestože se aktivity spojené s divadlem, výtvarným uměním, filmem či novými médii konají především v budovách a jejich okolí (tovární haly ČKD, čistička odpadních vod, bývalá cihelna aj.) uskutečnil se jeden ročník tohoto site-specific projektu i v parku Stromovka.338 V tomto parku organizátoři postavili dva obrovské stany, které se staly zázemím pro divadelní produkce, workshopy i mezinárodní divadelní sympozium. Ve Stromovce tak vznikla „umělecká vesnice“, kterou díky netradičnímu umístění a kvalitnímu uměleckému programu navštívilo velké množství lidí, a to i těch, kteří se zajímají o zcela jiný druh umění, nebo kulturní akce vůbec nevyhledávají. Festival finančně podpořil Magistrát hlavního města Prahy a Ministerstvo kultury ČR.339 Chicago – Arts Partners in Residence Díky specifičnosti veřejného prostoru mnoho akcí na náměstních a v parcích organizuje a také financuje městská správa. Vedení města může pro podporu využívání veřejného prostoru aplikovat několik nástrojů kulturně-společenské politiky od zajištění koordinace aktivit různých subjektů tak, aby se časem i místem konání nekřížily a neomezovaly ostatní funkce daného prostoru, přes propagační, organizační a technickou podporu akcí, po dotování určitých aktivit.340 Město může podporovat nejen konání různorodých kulturních akcí, svou pozornost může také věnovat dlouhodobé spolupráci se subjekty, které tyto akce pořádají. Velmi inspirativním příkladem budování dlouhodobého partnerství mezi městem a profesionálními umělci či uměleckými organizacemi je program probíhající v americkém Chicagu s názvem Arts Partners in Residence. Celý projekt řídí organizace Chicago Park District spravující v oblasti množství parků, pláží a volnočasových zařízení. Cílem programu je poskytnout umělcům a uměleckým organizacím zázemí zkušeben, studií či skladů v nevytížených zařízeních výměnou za kulturní vystoupení pro návštěvníky městských parků. Umělec či organizace pořádá program obvykle jednou týdně, aktivity však mohou být i měsíční nebo sezónní. Program vytváří závazky v tříletých cyklech, což vede k dlouhodobému rozvíjení potenciálu jak místních umělců, tak nedostatečně využívaných parků.341

338

O festivalu. Čtyři dny, o. s. [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: . 339 Report 2004. Čtyři dny, o. s. [online]. 2005 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: . 340 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Op. cit. 136. 341 Arts Partners in Residence Program. Chicago Park District [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: .

82

Broumov – Město stromů Odlišným, přesto pozitivním příkladem spolupráce vedení města a veřejnosti tentokrát v českém prostředí je soutěž obcí o titul Město stromů. Primárně se nezaměřuje na oživení parků kulturou, ale různé společenské aktivity v městské zeleni jsou její důležitou součástí. Vyhlašovatelem soutěže je Nadace Partnerství, která od roku 2006 každoročně oceňuje města, jež chtějí pracovat s veřejností v oblasti péče o městskou zeleň. Vítěz získá mimo jiné odměnu 50 000 Kč, která má posloužit k vytvoření celoroční kampaně s tématem stromů. Od Pardubic nejméně vzdálený vítěz soutěže, město Broumov, získalo zmiňovaný titul na období 2010/2011, přičemž výraznou úpravou místní parky procházely již od roku 2005. Za tím, že se radnici podařilo realizovat rozsáhlé úpravy bez protestů veřejnosti, stojí dlouhodobá příprava občanů na tyto změny a jejich zapojení do procesu plánování od samého začátku projektu revitalizace. Po zisku titulu Město stromů došlo k ukázkovému spojení participace v plánovacím i realizačním procesu obnovy veřejné zeleně s následným pořádáním kulturně-vzdělávacích akcí, které nabízely občanům především různé způsoby užívání nově upravených ploch zeleně. Po zisku titulu zorganizovalo město Broumov ve spolupráci s desítkami místních institucí, sdružení a firem 50 akcí, mezi nimiž převažovaly ty s ekologickou a vzdělávací tematikou určené především dětem a mládeži. V parcích však proběhlo i několik akcí společenských či kulturních – zpívání vánočních koled, výstava Strom roku, Filipojakubská noc, promenádní koncert, benefiční koncert ROKfest či posezení se seniory (povídání o společenském dění ve městě s hudebním doprovodem). Celkem se kampaně Město stromů zúčastnilo 9000 lidí, což je o tisíc více, než je místních obyvatel. Příspěvek Nadace Partnerství tvořil čtvrtinu z celkových nákladů na kampaň.342 Broumovské parky zůstaly místem setkávání místních občanů i po skončení kampaně. Například v klášterní zahradě je pravidelně zahajována kulturní sezóna několika koncerty, divadelními představeními a výstavami, které se zde konají i po celé léto. Tento park a přilehlý klášter ožívají o prázdninách i nočními prohlídkami a v parku Alejka probíhají promenádní koncerty i zábavná odpoledne pro děti.343 Lze tak říci, že po revitalizaci broumovské parky kulturou a společenským děním opravdu žijí.

342

Město stromů 2010/2011 – Broumov. [CD-ROM]. Brno: Nadace partnerství: 2012. Významné akce. Město Broumov: oficiální web [online]. 2012 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: . 343

83

10 Zhodnocení současné situace a možnosti budoucího využití parků z pohledu manažera v kultuře Veřejný prostor měst naší republiky je v posledních letech nucený se vypořádat se zmíněnou konkurencí nákupních a zábavních středisek, které do jisté míry nahrazují tradiční veřejná prostranství. Dalším nebezpečím pro základní funkci těchto míst jsou moderní technologie, díky kterým mohou být lidé v neustálém spojení, aniž by se fyzicky setkali. Interakce lidí na veřejných prostranstvích tak bývá nahrazována nepřímou výměnou informací. Robert Sedlák k tomu říká: „Zatímco dříve byl život na veřejných prostranstvích nezbytností, dnes se stal volbou. Chceme-li znovu vnést život na veřejná prostranství, musíme nabídnout prostranství vysoké kvality.“344 V případě města Pardubic lze očekávat v tomto směru pozitivní vývoj. Plánována je úprava třídy Míru, hlavní ulice v centru města, na pěší zónu,345 a zejména revitalizace v současnosti velmi zanedbaných parků. Dojít má rovněž k propojení parků ležících na březích řeky Chrudimky do pásu městské zeleně. Realizací těchto projektů by mohl být výrazně podpořen rozvojový potenciál dané oblasti i celého města. Se snahou městských architektů o zapojení parků a řeky do organizmu města pořádáním různých aktivit pro širokou veřejnost vyvstává otázka, jaké akce by bylo vhodné na těchto místech organizovat. Následující text se snaží na tuto otázku najít odpověď. U jednotlivých návrhů akcí jsou zmíněny případné možnosti financování a některá rizika, jež ohrožují jejich úspěšnou realizaci. Závěrečná část této kapitoly shrnuje problematiku fundraisingu a zabývá se také dalšími riziky, které obecně plynou z využívání parků pro společenské a kulturní akce. Budoucnost Pardubického letního kina Pernštejn Největší akcí, která se pravidelně koná ve veřejné zeleni, je letní kino, které provozuje společnost Cinema Time. Letos se bude po roční přestávce promítat opět v Tyršových sadech, ale další osud letního kina je značně nejistý. Neplánuje se, že by zde byla vybudována plocha a zázemí pro tento typ akcí, a ani park Na Špici nebude po revitalizaci umožňovat pořádání šedesátidenní akce. Na úpravy území staré vojenské plovárny, které zahrnují vybudování letního amfiteátru prozatím, nebyly vyhrazeny finanční prostředky, projekt tak pravděpodobně nebude v dohledné době realizován. Po úvaze lze konstatovat, že jediné relativně vyhovující místo, na které by mohlo být letní kino pro další ročníky přesunuto, je travnatá plocha za lihovarem u hlavního nádraží, kde se uskutečnil minulý ročník. Je však na místě upozornit, že toto území je poměrně vzdálené středu města.

344

SEDLÁK, Robert. Jak utvářet kvalitní veřejná prostranství. In: Veřejná prostranství: veřejné prostory, sídelní zeleň, krajina v územním plánování. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2008, s. 37. 345 Oprava třídy Míru začne asi za půl roku. Třída Míru [online]. 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: .

84

Z tohoto hlediska jsou výhodnější projekce v Tyršových sadech, neboť po skončení filmu v tomto parku zůstávalo v centru Pardubic velké množství návštěvníků, díky čemuž město ožívalo i o prázdninách. Provozování letního kina tak ocenili i majitelé restauračních zařízení.346 Okolí hlavního nádraží však mnoho možností k následnému společenskému životu nenabízí. Do doby, než se vybuduje amfiteátr na levém břehu Chrudimky, narazí na zmíněný problém pravděpodobně všechny větší akce, které by jejich organizátoři chtěli umístit do jednoho z pardubických parků. Lze totiž jen odhadovat, jaký typ akcí ohodnotí dotčené orgány města za odpovídající charakteru revitalizovaných Tyršových sadů, a které tak povolí v tomto prostoru pořádat. Revitalizace parku Na Špici se zázemím pro kulturní akce většího rozsahu nepočítá a Bubeníkovy sady nejsou k masovým aktivitám koncipované, tudíž ani vybavené. Budoucnost promenádních koncertů Pravidelnou parkovou akcí, se kterou lze s velkou pravděpodobností počítat i v dalších letech, jsou promenádní koncerty organizované v Bubeníkových sadech Městským obvodem Pardubice I – střed. Jak již bylo zmíněno, vystupující dechové skupiny svým repertoárem cílí spíše na seniory. Právě v obměně repertoáru lze spatřit možnost rozvoje této akce, zajímavá by byla například akustická vystoupení mladých kapel, nezávislých hudebníků či studentů Konzervatoře Pardubice. Různorodé menší koncerty pod širým nebem by mohly zatraktivnit park pro pravidelné návštěvníky a zároveň přilákat k návštěvě další skupiny obyvatel města, které by sem za současné situace nezavítaly. Jako velmi přínosné se jeví spojení veřejných parků s festivalem Zrcadlo umění, který v rámci Městských slavností pořádá Kulturní centrum Pardubice a Základní umělecká škola Pardubice-Polabiny. Nesoutěžní přehlídka amatérských umělců se každoročně koná převážně na Pernštýnském náměstí, ale v roce 2010 ožily hudbou také Tyršovy sady.347 V budoucnu by bylo vhodné do tohoto parku umístit koncerty klasické či jazzové hudby. Akustické koncerty skupin ostatních hudebních žánrů by své místo mohly najít v Bubeníkových sadech. Parky by mohly ožít také tancem či výtvarnými dílnami, které se v rámci přehlídky konají. Všechny tyto navržené aktivity by mohly být organizovány dosavadními pořadateli festivalu Zrcadlo umění. Úspěšnost zmíněných vystoupení pod širým nebem vždy ohrožuje nestálost počasí. Jedním z řešení je vybudování dočasného přístřešku, který by před případnými špatnými povětrnostními podmínkami ochránil vystupující i diváky. Výstavba zastřešení však může být velice finančně i technicky náročná a pro zajištění bezpečnosti účastníků je zapotřebí také revizní kontrola kvalifikovaným odborníkem. Vhodnou alternativou tak může být zajištění náhradních prostor v blízkosti místa konání, do kterých by se celá akce v případě nepřízně počasí přesunula (například Dům hudby, prostory Konzervatoře Pardubice či KC Hronovická). 346

Jan Motyčka, Cinema Time s. r. o., 4. dubna 2013, osobní sdělení. Městské slavnosti – Zrcadlo umění. Turistický portál CZeCOT.cz [online]. 2010 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: . 347

85

Další možnosti využití Bubeníkových sadů pro společenské akce V květnu letošního roku má být v Bubeníkových sadech uskutečněna také část 4. ročníku Multikulturního týdne, který pořádá Europe Direct Pardubice, Centrum na podporu integrace cizinců a Magistrát města Pardubic. Park na jedno nedělní odpoledne zaplní deky s knihami, rukodělnými výrobky či hračkami, které si účastníci budou moci navzájem vyměnit, prodat nebo nakoupit. V rámci „blešího trhu“ proběhne také bubenický workshop a skládání tangramů.348 Zajímavý nápad by se dal do budoucna rozšířit o prodej děl místních amatérských umělců, čímž by mohla být obnovena tradice prodejních plenérů, které se konaly v Tyršových sadech. O tom, že se prodejní veletrh s uměním může s úspěchem konat i v parku, svědčí například Affordable Art Fair v londýnském Battersea parku. Zdejší trh nabízí velké množství uměleckých děl od 40 do 4000 liber a také řadu výtvarných workshopů pro děti i dospělé. Tato pětidenní akce se však z pochopitelných důvodů nekoná pod širým nebem, ale v zastřešené hale,349 stejně jako další prodejní veletrh s uměním Frieze London umístěný v Regent’s Park.350 Přestože se v Pardubicích nenachází srovnatelně rozsáhlé parky a ani kupní síla zde není tak velká jako v Londýně, menší prodejní výstava by zde jistě našla své místo. Jako vhodní organizátoři této akce se jeví pardubické výstavní a prodejní galerie Gong či Linea, nebo některá z aukčních síní zaměřujících se na výtvarné umění. Pokud by se podobná prodejní akce konala v některém z pardubických parků, bylo by nutné zajistit kvalitní zázemí, které by vystavovaným exponátům zajišťovalo potřebnou ochranu před vlivy počasí i případným odcizením. Bylo by tak zapotřebí zajistit nejen zastřešený prostor, ale i zvýšenou ostrahu místa a pojištění celé akce. Pro větší a nákladnější kulturní události není pojištění odpovědnosti, majetku, přepravy zásilek a finančních ztrát v důsledku nekonání akce351 zbytečným luxusem, ale nezbytným opatřením, které chrání organizátory, vystupující či vystavující umělce i návštěvníky. Hovoří-li se o Bubeníkových sadech, nelze opomenout ani možnost obnovení tradice půjčování loděk na řece Chrudimce. Tento způsob trávení volného času byl v minulosti velmi oblíbený a jistě by si našel své příznivce i v dnešní době. Město Tábor nápad znovu vybudovat půjčovnu loděk realizovalo již v roce 1994 za pomoci Nadace Project for Public Spaces, Sdružení pro cestovní ruch Táborska a místních studentů. Za hlavní přednost táborského projektu lze považovat jeho samofinancování a také možnost konání různých aktivit v prostoru loděnice.352

348

Neděle 19. 5. 2013. Multikulturní týden [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: . 349 Affordable Art Fair Battersea [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: . 350 Frieze London [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: . 351 Pojištění jednorázových akcí. Česká pojišťovna [online]. 2013 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . 352 Tábor: půjčovna lodiček In: KOVÁŘÍK, Miroslav. Místo pro život: Příklady oživení veřejných prostranství v České republice. Op. cit., s. 48-49.

86

Za podobných podmínek by mohla být půjčovna loděk provozována i v Pardubicích. Iniciativa by měla vzejít od správce Bubeníkových sadů, tedy z Městského obvodu Pardubice I – střed, případně od příslušných odborů Magistrátu města Pardubice. Možnosti budoucího využití Tyršových sadů Součástí revitalizace Tyršových sadů na reprezentativní městský park je vybudování široké promenády navržené rovněž k pořádání menších kulturních akcí. Využít bude možné také vstupní schodiště ze Sukovy třídy, zejména jako hlediště či netradiční jeviště. V tomto parku tak bude vhodné organizovat krátkodobé akce, například již zmíněný trh s uměleckými díly, menší hudební, divadelní a taneční vystoupení či autorská čtení. Nabízí se také obnovení tradice sadové knihovny. Umístění čítárny v parku po celou letní sezónu však není dle Karly Jaré z Krajské knihovny v Pardubicích při stávajících personálních kapacitách této instituce reálné.353 Tyršovy sady po revitalizaci nabídnou vhodné prostředí i pro akci charakterem blízkou sochařské výstavě Pardubické valy. Tento projekt seznamování veřejnosti s moderním uměním ve volně přístupném městském prostoru je značně složitá záležitost, avšak v několika městech v Česku a na Slovensku existují místa, kde se podobný záměr podařilo realizovat. Inspiraci lze čerpat například z Parku soch Hadovka v pražských Dejvicích, kde je trvale umístěno sedm soch autorů náležejících do skupiny Tvrdohlaví,354 či ze Zlína, kde se v 90. letech konaly čtyři ročníky akce s názvem Prostor Zlín, která na určitý čas přinášela do veřejného prostoru města aktuální umění. Akce byla v roce 2010 obnovena projektem Prostor Z(i)lin(a), který zachoval původní myšlenku přímého oslovení veřejnosti uměním mimo tradiční výstavní prostory a rozšířil ji také na Slovensko.355 V pardubickém prostředí se jako vhodný pořadatel jeví Východočeská galerie v Pardubicích, která má s tímto typem výstavy zkušenosti, nebo Galerie města Pardubic, která každé dva měsíce představuje jiný autorský projekt některého z reprezentantů současného českého výtvarného umění.356 Venkovní instalace sochařských děl mohou být podpořeny například z programu CZ 06 – Kulturní dědictví a současné umění, z fondu Evropského hospodářského prostoru (tzv. Norské fondy), respektive z jeho programové oblasti 17 – Současné umění, která je „zaměřena na podporu současného umění a kultury a její prezentace co nejširší veřejnosti, […] v oblastech: profesionálního divadla, profesionálního výtvarného umění, profesionálního hudebního umění a profesionálního filmového umění.“357 353

Karla Jará, regionální studovna, Krajská knihovna v Pardubicích, 4. dubna 2013, osobní sdělení. BERÁNEK, Bohumil. Park soch Hadovka. In: Zeleň ve městě – město v zeleni: seminář AUÚP, 7.–8. října 2010, Praha-Troja. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2011, s. 52. 355 Prostor Z(i)lin(a): umělecké intervence do veřejného prostoru. Zlín: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2010, s. 10. 356 Galerie města Pardubice [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: . 357 Program CZ06 „Kulturní dědictví a současné umění” – SCHVÁLEN. Fondy EHP CZ06 – Kulturní dědictví a současné umění [online]. 2013 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . 354

87

Při plánování výstav ve veřejném prostoru je nutné brát v potaz vysoké riziko vandalismu a přizpůsobit tomuto reálnému ohrožení uměleckých objektů jejich výběr (materiál, velikost, cena). Nezbytně nutné je také zajištění jejich řádného ukotvení na vhodném místě – v ideálním případě v prostoru, který je pod nepřetržitým dohledem policejních kamer. Vhodnost pojištění celé akce byla již zmíněna výše. Pro rozsáhlé výstavy a taneční večery, které se v Tyršových sadech pořádaly v minulém století, nebude v tomto parku vytvořeno potřebné zázemí. Nelze to však hodnotit jako jednoznačné negativum. Pardubice mají několik kvalitních výstavních sálů, které jsou občané města zvyklí navštěvovat, a průmyslové či zemědělské výstavy našly svoje místo na zimním stadionu (ČEZ Aréna) nebo v centru IDEON. Lze se tak domnívat, že výstavba další budovy, které by navíc musela ustoupit zeleň, není potřebná ani požadovaná. Co se týče tanečních zábav s živou hudbou, je nutné konstatovat, že v současné době mají lidé možnost poslouchat populární hudbu kdykoliv a kdekoliv. Nejsou tak nuceni za ní docházet, jako tomu bývalo v minulosti. Lze také jen polemizovat, zda by například taneční „odpoledníčky“ mladé lidi zaujaly a taneční sál našel svoje pravidelné návštěvníky. Park Na Špici a jeho možné budoucí využití Park na soutoku nabídne po revitalizaci prostor především pro pořádání společenských a sportovních akcí. Díky svému budoucímu vybavení sportovišti, rozličnými hracími prvky, dětským hřištěm a také díky velké travnaté ploše bude vhodným místem pro konání nejrůznějších akcí určených rodinám s dětmi. Prostor bude vhodný například i pro nejznámější celorepublikovou akci tohoto typu – Bambiriádu. Tato prezentace občanských sdružení dětí a mládeže a středisek volného času se tradičně koná v mnoha městských parcích, letos tomu tak bude v Ivančicích, Blansku, Šumperku, Zlíně, Humpolci, Chrudimi a Náchodě.358 V Pardubicích by se organizování mohli chopit vodní skauti Přístav „Sedmička“ Pardubice, kteří sídlí nedaleko parku, nebo některý z Domovů dětí a mládeže zřízených Statutárním městem Pardubice (DDM Alfa, DDM Beta, DDM Delta), které celoročně nabízejí volnočasové aktivity pro děti i dospělé. Výhodou parku Na Špici, která se projeví zejména při pořádání akcí pro děti a mládež, je jeho bezpečná vzdálenost od rušných komunikací. Nicméně jeho poloha mezi dvěma většími řekami přináší hlavně pro menší návštěvníky akce jisté nebezpečí. Přítomnost několika plavčíků, kteří by se pohybovali po březích Labe i Chrudimky, nebo dočasné oplocení areálu by toto ohrožení mohly minimalizovat a vytvořit z parku ještě bezpečnější prostor pro trávení volného času.

358

Místa konání. Bambiriáda [online]. 2013 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: .

88

Návrhy na budoucí kulturní využití území staré vojenské plovárny Amfiteátr, který obsahují plány na revitalizaci parku Vinice – Stará vojenská plovárna, do budoucna umožní pořádat v Pardubicích akce většího rozsahu. Park se sice nenachází v samém centru města, přesto by zajímavá a dobře propagovaná akce mohla do tohoto příjemného prostředí nalákat mnoho diváků a díky poloze parku by různé festivaly, větší koncerty či letní kino neměly obyvatele města rušit. Není však vyloučeno, že hlasitější hudba bude slyšet v přilehlém areálu nemocnice. V tomto případě je nutné, aby byly před první akcí provedeny hlukové zkoušky a hlasitost hudební produkce se přizpůsobila vzešlým výsledkům. Kromě amfiteátru nabídne park poměrně velkou volně využitelnou travnatou plochu, kde bude možné uspořádat také akce podobné multižánrovému festivalu Ostrovy / Islands. Největší tuzemskou akcí tohoto typu, která se koná v městské zeleni, je pražský festival nového cirkusu a divadla Letní Letná. Od roku 2003 vyrůstá v Letenském parku cirkusové městečko, kde vystupují ty nejlepší soubory z celého světa. Tento prostor je zároveň místem, kde po dobu 14 dní mohou především děti a rodiče zkusit různé zajímavé aktivity.359 Nový cirkus každoročně zavítá i do jiných měst, například v roce 2011 se festival Letní Letná na cestách uskutečnil v brněnském parku Lužánky.360 Přehlídkou špičkových produkcí nového cirkusu v parku je také festival Cirkul'art, který po čtyři květnové dny hostí Medická záhrada v Bratislavě.361 Pořadatelem pardubického festivalu nového cirkusu by mohlo být například místní občanské sdružení Terra Madoda (organizátor festivalu Ostrovy / Islands). S organizováním koncertů i hudebních festivalů pod širým nebem má zkušenost také pardubické občanské sdružení Dea Dealbata. Jednotlivé větší akce, či přímo pravidelný program by mohlo zajišťovat také KC Pardubice či místní produkční společnost Agentura 79 Promotion CZECH s. r. o., která provozuje místní hudební klub a má zkušenosti s pořádáním open air akcí. Akce tohoto typu by mohly být částečně hrazeny například ze zmiňovaného programu CZ06 – Kulturní dědictví a současné umění fondu EHP či z největšího evropského programu na podporu kultury s názvem Creative Europe, který od roku 2014 vystřídá dosavadního hlavního poskytovatele grantů pro mezinárodní kulturní projekty na evropské úrovni – program Culture.362

359

O festivalu. Letní Letná [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . 360 Letní Letná na cestách 2011. Letní Letná [online]. 2011 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . 361 Cirkul’art [online]. 2012 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . 362 Creative Europe: support programme for Europe's cultural and creative sectors from 2014. European Commission [online]. 2012 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: .

89

Pokud bude plánovaný vinický amfiteátr hostit větší akce, bude nutné, aby se organizátoři, zajištěním dostatečného počtu členů bezpečnostní služby či policie, připravili na riziko negativních společenských jevů způsobených jednáním osob pod vlivem alkoholu a omamných látek. Zranění je možno předcházet kontrolou osobních věcí účastníků před vstupem do ohrazeného areálu (zbraně, skleněné lahve aj.), která však může narušit příjemnou atmosféru akce. Nutnou podmínkou konání událostí typu větší hudební koncert či festival je rovněž přítomnost zdravotníků. Větší akci je rovněž nutné vybavit potřebným množstvím mobilních toalet, odpadkových košů a v případě vícedenního trvání zajistit jejich pravidelné a včasné vyvážení.363 Další příležitosti k oživení parků a veřejného prostoru města Pardubic Pardubice mají s několika městy po celé Evropě navázány dlouhodobé kontakty, díky kterým do východních Čech každoročně přijíždí několik uměleckých souborů z partnerských měst, aby vystoupily na některé akci, již pořádá či podporuje pardubický magistrát. Návštěvami místních souborů v zahraničí však spolupráce měst v oblasti kultury končí.364 Pro občany i umělce ze všech partnerských měst by bylo jistě velmi zajímavé a přínosné, pokud by byly navázané kontakty prohloubeny. Odbor kultury MMP, příspěvková organizace města KC Pardubice i jiné v kultuře činné subjekty by mohly načerpat inspiraci z akce, která má tradici v některém z parků spolupracujících měst, nebo se zahraničními partnery tuto akci v pardubické zeleni přímo uspořádat. Součinnost by nepřinesla pouze oživení veřejného prostoru či netradiční kulturní zážitek, ale umožnila by také osobní kontakt kulturních činitelů a umělců z různých měst, jenž je důležitý pro jejich další profesní rozvoj. Akce, které by propojovaly občany České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska, by mohly být hrazeny z grantů Mezinárodního visegradského fondu. Mobilita jednotlivých umělců či skupin ze jmenovaných zemí by mohla být podpořena také programem Visegrad Artist Residency Program – Performing Arts.365 Spolupráce vedení města Pardubic by však měla být soustavně upevňována zejména s místními uměleckými a vzdělávacími organizacemi. Ty by po vzoru chicagského programu Arts Partners in Residence mohly získat pomoc a podporu v podobě možnosti využívat volné prostory v budovách ve vlastnictví města ke zkouškám či skladování materiálu výměnou za pravidelná vystoupení v parcích. Tento oboustranně výhodný projekt by mohl přispět k výraznému rozvoji uměleckých aktivit ve městě i jeho okolí, a zejména ke značnému oživení veřejných parků.

363

Návštěvníci by měli mít také možnost základního občerstvení – v parku Vinice se plánuje vybudovat v rekonstruované budově vojenské plovárny. V Tyršových sadech bude občerstvení zajišťovat kavárna, v parku Na Špici stávající zařízení a v Bubeníkových sadech Restaurace Rybárna a letní bistro. Zajištění dalších stánků s nápoji a jídlem by se mělo odvíjet od charakteru akce. 364 Kateřina Snopková, MMP – Kancelář primátora, 30. dubna 2013, osobní sdělení. 365 Mezinárodní visegrádský fond. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2011 [cit. 201305-04]. Dostupné z: .

90

Kromě parků by bylo v tzv. náhrdelníku Chrudimky vhodné oživit kulturou také jiná místa. Po vzoru festivalu 4+4 dny v pohybu by mohlo dojít například k využití vojenského prostoru za Vinicí a Automatických mlýnů, které se nacházejí poblíž parku Na Špici (Obrázek 28). O proměně této unikátní budovy, vystavěné dle návrhu Josefa Gočára, v kulturní centrum se již začalo vážně uvažovat. Zejména členové pardubického občanského sdružení Offcity se snaží „otevřít veřejnou diskuzi o tom, jaké jsou cesty pro zapojení areálu do struktury a života města a jakým způsobem zamezit reálné hrozbě vzniku chátrajícího opuštěného průmyslového areálu.“366 Až budoucnost však ukáže, zda se mlýny stanou místem kulturního dění, které bude těžit z polohy mezi parky a které bude přinášet prospěch i parkům a jejich návštěvníkům. Realizaci projektu by mohla výrazně pomoci například dotace z některého operačního programu EU, jenž bude nástupcem končícího Integrovaného operačního programu 5.1 Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví. Možnosti financování parkových aktivit Finanční podpora živé kultury je složité a rozsáhlé téma, jež by si jistě zasloužilo podrobnější rozbor, na který zde s ohledem na téma práce není prostor. Přesto se následující text pokusí rozšířit výše naznačená doporučení, týkající se finanční stránky pořádání nekomerčních parkových aktivit, o další možnosti financování kulturních akcí. Autorka práce se totiž domnívá, že při oživování veřejného prostoru nemusí být problémem pouze nedostatečná poptávka po kulturních akcích, ale také neuspokojivá nabídka. To může značně omezit další rozvoj potenciálu pardubické veřejné zeleně, v budoucnu „nastartovaného“ revitalizací parků. V Pardubicích lze v současné chvíli předpokládat, že po vybudování vhodného zázemí pro parkové aktivity, jehož absence vyplynula z názorové sondy jako největší překážka pro pořádání akcí v městské zeleni, bude organizátory nejvíce omezovat finanční stránka věci. Dle informací získaných z průzkumu bývají totiž akce pod širým nebem velmi nákladné. Pokud by se však místní kulturní činitelé chopili příležitosti zažádat o finanční podporu v některém z mnoha dotačních titulů podporujících kulturní aktivity nebo by využili příležitosti firemního či osobního fundraisingu, měli by možnost své nápady, případně výše uvedené návrhy akcí, v pardubických parcích realizovat. Organizátoři kulturních akcí mohou každoročně zažádat o dotaci z programu podpory kultury, tedy z rozpočtu statutárního města Pardubice. Na tomto místě je důležité upozornit na možnost Kulturní komise Rady města Pardubic navrhnout radě města ke schválení tematický grant v rámci stávajícího programu podpory kultury, který by na rozdíl od obecné podpory jednorázových akcí a dlouhodobých projektů367 uvolňoval prostředky přímo na organizování aktivit ve veřejném prostoru.

366

Bližší informace viz Iniciativa „Mlýny městu!“ [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . 367 Pravidla pro poskytování dotací z PPKU 2013. Magistrát města Pardubic [online], 2012, s. 5. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: .

91

Grantový program na podporu kulturních aktivit vyhlašuje také Pardubický kraj, který finančně podporuje částkou 10 000 až 150 000 korun rozličné nekomerční festivaly, hudební, divadelní, filmové, taneční a výtvarné projekty či malířská a sochařská sympozia a plenéry konající se na území Pardubického kraje.368 V kultuře činné subjekty však nemusí spoléhat pouze na subvence od města, kraje či v případě akcí nadregionálního významu od ministerstev. Svou pozornost by naopak měly zaměřit na vícezdrojové financování, které umožní rozvíjet jejich činnost bez finanční závislosti na jednom donátorovi. Využít mohou zmíněný program Creative Europe, Mezinárodní visegrádský fond či obnovený Státní fond kultury ČR. Další možností čerpání financí na projekty z oblasti kultury, vzdělávání či cestovního ruchu jsou operační programy strukturálních fondů Evropské unie. Mezi roky 2007–2013 se mohly různé pardubické subjekty zapojit do projektů OP Nadnárodní spolupráce, OP Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko, ROP Severovýchod a Integrovaného operačního programu.369 Z návrhu operačních programů pro období 2014–2020 vyplývá, že kulturní projekty budou moci získat podporu například z Integrovaného regionálního operačního programu.370 Aktivity vedoucí k oživení veřejného prostoru nemusí organizovat pouze zavedené instituce, existuje totiž mnoho programů, které nabízejí občanským sdružením či neformálních skupinám mladých lidí podporu pro realizaci vlastních nápadů. Jsou jimi například program Mládež v akci, Nadace O2, Nadace Vodafone, Nadace ČEZ, Nadace Via, Nadace Život umělce aj. Akce mohou být podpořeny také z privátních zdrojů fyzických a právnických osob prostřednictvím dárcovství či sponzoringu a samofinancováním – prodejem služeb a produktů daného pořadatelského subjektu. Organizátorům akce mohou také výrazně pomoci dobrovolníci, kteří by bez nároku na odměnu danou akci připravovali a realizovali. Rizika plynoucí z využívání parků pro společenské a kulturní akce Kromě již výše zmíněných nebezpečí, která hrozí organizátorům a účastníkům parkových akcí, bere práce na vědomí rizika, která v případě pořádání masových akcí v městských parcích, mohou negativně ovlivnit samotnou zeleň. Pokud park nemá open air scénu, velké mlatové, nebo jinak zpevněné prostranství, vzniká zvláště v případě konání akce za deště, velké riziko devastace zatravněných ploch. Částečným řešením může být použití hustých, tzv. zátěžových trávníků, které se zakládají a udržují na plochách, kde se očekává silnější sešlapávání, například na fotbalových hřištích.

368

Zásady a podmínky Programu podpory kulturních aktivit v Pardubickém kraji na rok 2013. Pardubický kraj [online]. 2012, s. 1 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . 369 Programy 2007–2013. Strukturální fondy [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . 370 Ministerstvo pro místní rozvoj: Podklad pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014–2020. Strukturální fondy [online]. Listopad 2012, s. 87 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z:.

92

Po revitalizaci nebudou Tyršovy sady určeny pro masové akce, přesto je nutné počítat s tím, že všechny aktivity, které by mohlo navštívit větší množství lidí, je třeba situovat na promenádu nebo na zpevněné prostranství u kavárny. Park Na Špici nabídne pro organizování akcí zpevněný prostor sportovišť a volné travnaté prostranství. Na tomto místě, stejně jako na travnatém prostranství v parku Vinice na levém břehu řeky, by bylo nejvhodnější vytvořit tyto plochy ze zmiňovaného zátěžového trávníku. Díky tomuto opatření by nemělo dojít ke zničení daného prostoru a místo by bylo možné využívat po celou sezónu. V případě, že by se na místě konání akce nacházely nově vysazené stromy, bude potřebné tyto kusy zabezpečit proti poškození. Nejen zeleň, ale také mobiliář je vystaven riziku zničení. Z tohoto důvodu je nutné vybavit místo konání takovým typem laviček, odpadkových košů a osvětlení, které není možné lehce zdemolovat. Pro mobiliář z velmi odolného materiálu se používá označení „antivandal“. Dle Petra Veselovského z Odboru životního prostředí Magistrátu města Pardubic je cena takovéhoto mobiliáře sice poznání dražší, ale náklady na opravu levnější varianty mohou ve výsledku několikanásobně převyšovat pořizovací cenu.371 Pro bezproblémové využití parku k různorodým aktivitám i v dalším roce je důležitá také pravidelná údržba parku po celý rok, zejména ve vegetačním období. V současné době spravuje park daná městská část a ta skrze výběrová řízení najímá subjekty, které vykonávají potřebné úpravy. Problémem je však značná nesystematičnost úprav a absence dlouhodobé koncepce. V tomto směru dobře funguje například Veřejná zeleň města Brna, která má na starost hlavní parky celoměstského významu a všechna městská uliční stromořadí. Tato příspěvková organizace města vytváří a realizuje dlouhodobou koncepci podoby veřejné zeleně.372 Podle slov Vlastislava Šandy z firmy Služby města Pardubic a. s. bohužel vedení města neplánuje v dohledné době podstatné změny. Nepříznivý stav by mohlo změnit pouze převedení parků pod jednotou správu, vytvoření managementu zeleně a jeho zavedení do praxe. V ideálním případě vytvoření funkce správce parku, který by se o dané území staral a ihned řešil případné závady či nevhodné chování návštěvníků.373

371

Petr Veselovský, MMP – Odbor životního prostředí, 3. dubna, osobní sdělení. Hlavní činnost. Veřejná zeleň města Brna [online]. 2010 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . 373 Vlastislav Šanda, Služby města Pardubic a. s., 9. dubna, osobní sdělení. 372

93

Závěr Tématem této diplomové práce je dosud nedostatečně zmapovaný vztah městských veřejných parků a společenského života obyvatel města Pardubic. Práce se zabývá zejména minulostí parků, respektive kulturními a společenskými akcemi, které se zde odehrály. Text však analyzuje i současné dění v městské zeleni, plány na budoucí podobu hlavních parků a s tím související možnosti volnočasového vyžití, které by měla tato místa po revitalizaci nabízet. Hlavní přínos práce je možné spatřovat v komplexním zpracování daného tématu a ve vytvoření návrhové části, díky které lze získat představu o tom, jaké aktivity by mohly být v pardubických parcích v budoucnu úspěšně realizovány. Na začátku práce popisuje charakteristiky kvalitního veřejného prostoru a význam zeleně a kultury ve městě a ozřejmuje důležitost konání společenských a kulturních akcí v prostředí městských parků. Z uvedených poznatků lze konstatovat, že akce pořádané ve veřejné zeleni přispívají nejen k oživení daného místa a posílení rekreační a psychologické funkce zeleně, ale rovněž k naplňování integrační, výchovně vzdělávací, sociální, terapeutické a ekonomické funkce kultury. Ve výsledku tak akce v parcích přispívají ke zlepšení kvality života obyvatel, zvýšení kulturního cestovního ruchu a k všestrannému rozvoji daného města a jeho okolí. Z kapitoly o obecné historii městské veřejné zeleně vyplynulo, že rozvoj parků v Pardubicích začal později než v jiných českých městech. První veřejný park Bubeníkovy sady byl vybudován teprve v roce 1880 a druhý, park Vinice, až téměř třicet let poté. Oba parky však byly od svého otevření velmi oblíbeným místem k procházkám a výletům. Po celou dobu své historie nabízely Bubeníkovy sady prostor zejména pro relaxaci. Kulturní či společenské akce se zde konaly převážně v prvních desetiletích po jeho vybudování. Největší a nejvýznamnější akcí, kterou park hostil, byla v roce 1903 Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění. Výstaviště, jež se rozkládalo na obou březích řeky Chrudimky, navštívilo za dva měsíce 200 000 lidí. Pro pořadatele – vedení města, místní spolky i firmy znamenalo upořádání této výstavy velký úspěch a zisk prestiže. Poté se v Bubeníkových sadech konaly pouze menší akce zejména promenádní koncerty, jejichž tradice zde byla založena po první světové válce a s mnoha přestávkami trvá dodnes. Přestože byly Bubeníkovy sady místem konání rozličných akcí, nikdy se nestaly centrem společenského dění jako park Vinice. Stráně viničního kopce a přilehlé nábřeží Chrudimky nedaleko jižní části Bubeníkových sadů ožívaly zejména díky provozu místního hostince s tanečním parketem a hudebním pavilonem. Park Vinice se stal velmi vyhledávanou lokalitou pro výlety a pořádání různých společenských aktivit. Za jeho nejslavnější éru lze považovat období první republiky, kdy park hostil velké množství dobročinných koncertů, slavností a tanečních zábav, které s velkým úspěchem organizovaly místní spolky.

94

Velkolepou společenskou akcí, která se vepsala do historie Pardubic, byla Výstava tělesné kultury a sportu uspořádaná v roce 1931 na nově vybudovaném prostranství pod zámeckým areálem. Více než 1 250 000 lidí navštívilo během čtvrt roku jedinečný areál výstaviště s pavilony navrženými architekty Řepou a Potůčkem, všesportovní stadion a rozsáhlý zábavní park. Díky této akci se Pardubice na několik měsíců dostaly do centra pozornosti celé republiky. Na výstavišti, později nazvaném Tyršovy sady, zůstal po skončení akce Autopavilon, taneční sál Rotunda a letní kavárna U jezírka. Díky nim se na více než třicet let stal tento park centrem společenského dění ve městě. Přes značná omezení společenského života, která s sebou přinesla německá okupace a následně druhá světová válka, žili pardubičtí občané i v tomto období velmi kulturně. V prvních letech protektorátu ožívaly Tyršovy sady hudbou a tancem a v letních měsících let 1942 a 1943 zde byla místním knihovníkem Vavříkem otevřena unikátní sadová knihovna. Hudba zněla také z příměstského lesíku Zelenobranská dubina, kam místní spolky pořádaly průvody, které završovaly koncertem před zdejším hostincem. Kulturní aktivity, které se v období 1945–1967 konaly ve veřejné zeleni, lze rozdělit do několika oblastí. V Tyršových sadech se jednalo zejména o propagandistické průmyslové a vzdělávaní výstavy, letní kino a velmi oblíbené taneční večírky, plesy a taneční kurzy s živou hudbou pořádané v Rotundě a kavárně U jezírka. Od počátku padesátých let to byly také slavnosti, které se konaly v nově vybudovaném Parku kultury a oddechu. Typickým rysem akcí pořádaných v PKO byla jejich masovost a kulturně-politický program. Areál byl také místem konání celorepublikové přehlídky socialistických filmů – Filmového festivalu pracujících. PKO fungoval do roku 1962, kdy jej postihla druhá povodeň, po které již nebyl obnoven. V období normalizace s celkovým úpadkem české společnosti pohasl i společenský život v pardubických parcích. Budovy, které zůstaly v Tyršových sadech po výstavě z roku 1931, chátraly a v 70. letech byly zbourány. Tyršovy sady tak postupně pustly. V městské veřejné zeleni se konaly pouze dílčí části tradičních oslav režimu, které byly jinak situovány na náměstích, v ulicích či v kulturních zařízeních. Z akcí pořádaných v parcích po roce 1989 se tato diplomová práce zaměřila na tři větší kulturní události, jejichž několik ročníků dokázalo oživit veřejnou zeleň. Patří mezi ně sochařská výstava Pardubické valy uspořádaná Východočeskou galerií v Pardubicích v zámeckém areálu v letech 1993–1995 a 1997, multižánrový festival Ostrovy / Islands, který se v letech 2005, 2006 a 2008 konal převážně v Tyršových sadech a jehož pořadatelem bylo o. s. Terra Madoda, a Pardubické letní kino Pernštejn, které od roku 2006 provozuje Cinema Time s. r. o. v Tyršových sadech. Díky zasazení parkových akcí do kontextu společenského vývoje českých zemí vyšlo najevo, že jejich naprostá většina byla poplatná dané době a jejich význam obvykle nepřesáhl město a jeho nejbližší okolí. Pouze velké výstavy uskutečněné v roce 1903 a 1931 a taneční večery v Tyršových sadech překročily svým věhlasem hranice regionu.

95

Na základě badatelské práce převážně s archivním materiálem představila tato část diplomové práce rozsáhlou a dosud souhrnně nezpracovanou část kulturní historie města Pardubic. Cíl ozřejmit, jaké aktivity se v parcích odehrály, kdo je organizoval a s jakým úspěchem a jak se možnosti kulturního a společenského vyžití proměňovaly v čase, byl tak dle názoru autorky dosažen. Na tomto místě je však nutné říci, že převážná většina společenských a kulturních akcí se ve sledovaném období konala v prostorech některého z hotelů, hostinců, spolkových domů, kulturních center či v městském divadle. Což je pochopitelné s ohledem na fakt, že venkovní akce mohly být pořádány pouze za příznivého počasí, tedy převážně v letních měsících. Akce, které se uskutečnily ve veřejné zeleni, tak sice nepředstavovaly velkou část kulturní produkce, ale lze říci, že si parky vydobyly své nezpochybnitelné místo ve společenském životě města – Bubeníkovy sady a park Vinice zejména v období před první světovou válkou a za první republiky, Park kultury a oddechu v 50. letech a Tyršovy sady ve 30.–60. letech 20. století. Po historické analýze shrnuje následující část práce dostupné informace k budoucí podobě parků, které Magistrát města Pardubic plánuje revitalizovat. Úpravy prvního z nich, Tyršových sadů, se kvůli sporům s odpůrci navrhovaného řešení protáhly o několik let. Pozměněný projekt bude s největší pravděpodobností realizován na podzim roku 2013. S ohledem na budoucí možnosti kulturního vyžití lze konstatovat, že i po zrušení plánované výstavby kavárny s galerií budou Tyršovy sady nabízet prostor pro konání menších kulturních akcí. Z parku se má stát reprezentativní veřejný prostor, od čehož se bude odvíjet i charakter akcí, které zde budou moci být uspořádány. Také projekt parku Na Špici byl kvůli protestům občanů upraven. Autorka práce se však domnívá, že velký rozsah škrtů (zrušení části sportoviště a open air scény pro kulturní akce) by mohl ohrozit atraktivitu parku pro potenciální návštěvníky. Projekt, který je nyní ve fázi přípravy dokumentace pro stavební povolení, by měl být realizován do konce roku 2014. Z projektů na úpravu parku Vinice – Stará vojenská plovárna vyplývá, že prostor bude určen převážně sportovcům, ale plánuje se zde vybudovat také amfiteátr pro pořádání kulturních akcí pod širým nebem. Výhodou areálu je jeho vzdálenost od obytných čtvrtí umožňující konání větších akcí. Zatím však nebyly pro tento projekt vyhrazeny prostředky, proto zůstává otázkou, kdy bude území revitalizováno a zda dojde k úpravám v navrhovaném rozsahu. Plány na revitalizace byly konfrontovány s názory na stávající a budoucí možnosti vyžití v parcích od patnácti zástupců vybraných dotčených skupin pardubických obyvatel. Naprostá většina respondentů sdělila, že parky nejsou v současné době pro kulturu využívány, přičemž důvod vidí zejména v jejich špatném stavu a nedostatečném zázemí a vybavení. Na budoucí podobu parků měli dotazovaní velké množství odlišných názorů. Hlavní rozpory se týkaly především budoucího využívání Tyršových sadů.

96

Co se týče konkrétních možností vyžití, které by občané v parcích ocenili, převažoval názor, že každý park by měl nabízet takové vybavení či akce, které by obyvatele města přiměly park navštívit. V ideálním případě by měl každý park nabízet jiné možnosti trávení volného času – posezení v kavárně s venkovním prostorem, kulturní akce, volná sportoviště či dětská hřiště. Každý park by navíc měl být rozdělen na zóny – místo k posezení na trávě, prostor ke sportování, psí výběh aj. K tomuto názoru se přiklání také autorka práce. Přes rozdílnost pohledů na problematiku budoucí podoby parků lze konstatovat, že plány revitalizací korespondují s potřebami, které uvedla většina dotazovaných, a dá se tak předpokládat, že občané Pardubic budou parky navštěvovat častěji než dosud. Pokud se z revitalizovaných parků stane kvalitní veřejné prostranství a budou-li se zde odehrávat různorodé kulturní aktivity, lze očekávat, že se naplno projeví funkce veřejné zeleně a pozitivní vliv kultury. To by mělo vést ke zlepšení kvality života obyvatel města Pardubic. Práce se dotkla také tematiky zapojení občanů do procesu plánování rozvojových projektů města. Právě nedostatečné vyzvání obyvatel k participaci, zejména při přípravě projektu revitalizace Tyršových sadů, se ukázalo být slabou stránkou pardubického magistrátu. Kvůli tomuto přístupu se město připravuje o mnohá pozitiva, která spolupráce s občany přináší. Lze však konstatovat, že negativní zkušenost magistrátu způsobila, že zejména zaměstnanci Odboru hlavního architekta se nyní snaží do příprav nových projektů občany a dotčené subjekty zapojovat a jejich připomínky a návrhy do plánů zapracovávat. Poslední, návrhová část práce vyšla z myšlenky, že jedním z nejdůležitějších faktorů, který dělá veřejný prostor, a tedy i veřejné parky, atraktivními, je přítomnost lidí. Jedna z možností přilákání různých skupin obyvatel města i okolí k návštěvě parků tkví v pořádání kulturních aktivit. S ohledem na charakter a budoucí vybavení parků bylo představeno několik akcí, které by se mohly v pardubických parcích s úspěchem konat. Návrhy čerpají inspiraci z několika českých i zahraničních měst, kde se konají netradiční akce ve veřejném prostoru, nebo kde vedení města dlouhodobě spolupracuje s obyvateli města ve snaze oživit parky a podpořit místní komunitu společnými akcemi. Opomenuty nejsou ani návrhy řešení případných rizik, která hrozí organizátorům, účinkujícím a divákům kulturních akcí v parku, a návrhy opatření, kterými se může předejít poškození zeleně či mobiliáře parku. Zmíněna byla také problematika financování navržených aktivit, kde autorka práce zastává názor, že se organizátoři nekomerčních akcí nemusí spoléhat pouze na podporu z rozpočtů měst, krajů a ministerstev, ale mohou se pokusit získat finance také z mezinárodních fondů či programů a od českých nadací. Pořadatelské subjekty mohou také zkusit využít firemní a osobní fundraising, samofinancování nebo práci dobrovolníků. Financování navržených kulturních akcí by si bezesporu zasloužilo komplexní analýzu, nebylo však cílem předložené práce tuto problematiku detailně rozpracovat. Text je proto možné chápat jako základ k dalšímu podrobnějšímu zkoumání. 97

Pardubické parky představují pro město velkou rozvojovou rezervu, která má šanci být využita především pomocí plánovaných revitalizací. Společenské, kulturní a sportovní akce v upravených prostorech se zajištěným zázemím mohou totiž pro Pardubice představovat konkurenční výhodu. S kulturně-historickým potenciálem parků však nelze počítat jako se stálým jevem. Pokud totiž nebudou revitalizace provedeny kvalitně, parky nebudou udržovány a kulturní akce zde budou organizovány bez ohledu na charakter parku a potřebu zachování primární rekreační funkce zeleně, je možné, že bude tento potenciál vyčerpán. Zda dojde k obnovení někdejší slávy parku Vinice či věhlasu Tyršových sadů, se ukáže až za delší čas. Zohlední-li se však veškeré možnosti, které poloha, charakter i plánované úpravy pardubických parků nabízejí, lze jejich budoucnost vidět optimisticky.

98

Resumé Předkládaná diplomová práce je souhrnnou analýzou dosud nedostatečně zmapovaného vztahu městských parků a společenského života obyvatel města Pardubic. První část ozřejmuje vztah zeleně, kultury a města a poukazuje na pozitiva, která přináší jejich propojení. Po přiblížení obecné historie veřejné městské zeleně se práce zaměřuje na vznik a vývoj parků města Pardubic – Bubeníkových sadů, parku Vinice, Tyršových sadů, parku Na Špici a dnes již zaniklého Parku kultury a oddechu. Na základě informací získaných především prací s archivními materiály shromažďuje práce poznatky o kulturním a společenském životě v pardubické zeleni. Po zasazení událostí do dobového kontextu konstatuje, že se v parcích konalo velké množství různorodých akcí, které však byly většinou poplatné dané době a jejichž význam obvykle nepřesahoval město a jeho nejbližší okolí. Pouze Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění 1903, Výstava tělesné kultury a sportu 1931 a taneční večery v Tyršových sadech překročily svým věhlasem hranice regionu. Přesto parkům nelze upřít nezastupitelnou roli ve společenském životě města – Bubeníkovým sadům a parku Vinice zejména v období před první světovou válkou a za první republiky, Parku kultury a oddechu v 50. letech a Tyršovým sadům ve 30.–60. letech 20. století. Následně text čtenáře seznamuje s plánovanou revitalizací Tyršových sadů, parku Na Špici a parku Vinice – Stará vojenská plovárna a konstatuje, že i přes škrty v původně navrženém vybavení těchto míst umožní parky pořádání různých kulturních a společenských akcí. Z průzkumu provedeného mezi zástupci vybraných dotčených skupin obyvatel města Pardubic vyplynulo, že na budoucí podobu existuje mnoho názorů, přičemž některá řešení se navzájem vylučují. Průzkum nicméně ukázal, že plány revitalizací korespondují s většinovými názory a potřebami obyvatel. Lze proto očekávat, že po úpravách budou parky navštěvovány častěji než nyní. Práce se dále zabývá účastí obyvatel na přípravách rozvojových plánů města a následně uvádí několik příkladů z českých i zahraničních měst, v nichž došlo k participaci občanů při oživování veřejné zeleně či k využití parků k netradičním společenským a kulturním aktivitám. Na základě historické analýzy, informací o plánované podobě parků a zmíněných příkladů navrhuje práce několik akcí, které by se mohly v pardubických parcích s úspěchem konat. Návrhy se dotýkají také problematiky financování parkových aktivit a jejich případných rizik.

99

Summary This study is a comprehensive analysis of so far poorly examined relationship between the urban parks and the social life of the residents of Pardubice city. The first portion clarifies the relationship between greenery, culture and city and highlights the benefits that are brought by their interconnection. First the thesis overviews the general history of urban greenery, then it focuses on the establishment and the development of the parks in Pardubice – Bubeníkovy sady, Vinice, Tyršovy sady, Na Špici and now defunct Park kultury a oddechu (Park of Culture and Leisure). Thesis collects knowledge of the cultural and social life in Pardubice’s greenery based on information obtained primarily from archival materials. After setting events into historical context, the thesis states that there was a great amount of various events in the parks which, however, were mostly conforming to given time period and their significance usually did not exceed the city and its close surroundings. The only exceptions were Eastern Bohemian Exhibition of Industry, Agriculture, Ethnography and Arts in 1903, Exhibition of Physical Culture and Sports in 1931 and The Dances at Tyršovy sady which fame exceeded beyond their region. Still it cannot be denied that parks play vital role in the social life of the city. This is especially characteristic of Bubeníkovy sady and Vinice in the period before the First World War and the first Republic, Park of Culture and Leisure in the fifties, and Tyršovy sady in the period from the thirties to the sixties of 20th century. Subsequently the thesis introduces the reader to the planned revitalization of Tyršovy sady, Park Na Špici and Vinice – Stará vojenská plovárna (Old Military Swimming Pool), and notes that organization of various cultural and social events will be possible despite the cuts in originally designed facilities and equipment. A survey conducted among selected representatives of Pardubice’s citizens shows that there are many opinions regarding the future shape of city greenery and some are mutually exclusive. The survey, however, shows that revitalization plans correspond with opinions and needs of the majority of the population. Therefore it can be expected that parks will be used much more after the planned changes are finished. The paper then focuses on the participation of citizens in the preparation of development plans and subsequently gives several examples of both Czech and foreign cities which have seen the citizens’ participation in reviving public parks or nontraditional use of parks for social and cultural activities. The study proposes a number of events that could be successfully held in Pardubice’s parks. These proposals are based on historical analysis, information on planned form of parks and examples from other cities. Financial issues and potential risks of such events are also being discussed.

100

Resümee Die vorgelegte Diplomarbeit ist eine Gesamtanalyse der bisher ungenügend ausgewerteten Beziehung der Stadtparken und des gesellschaftlichen Lebens der Einwohner der Stadt Pardubice. Der erste Teil der Arbeit beschreibt die Beziehung zwischen der Grünfläche, Kultur und Stadt und orientiert sich auf die Positiven, die ihre gegenseitige Verbindung mitbringt. Die Arbeit bringt die Geschichte der öffentlichen Grünfläche nahe. Weiter widmet sich die Diplomarbeit der Entstehung und Entwicklung von Parken in der Stadt Pardubice. Es handelt sich v.a. um Bubeníkovy sady, Vinice, Tyršovy sady, Na Špici und den heute schon untergegangenen Park kultury a oddechu (Park der Kultur und Rast). Die in Parken stattgefundenen Veranstaltungen hatten meistens eine größere Bedeutung nur für den damaligen Zeitraum und lokal nur für die Pardubice-Region und ihre nahe Umgebung. Es gibt einige Ausnahmen, die die Regiongrenze mit ihrem Ruhm überschritten haben. Es geht z.B. um die Ostböhmiche Ausstellung der Industrie, Landwirtschaft, Ethnographie und Kunst im Jahr 1903, die Ausstellung der Körperkultur und Sport im Jahr 1931 und die Tanzabende in Tyršovy sady. Trotzdem haben die Parken und Parkanlagen eine sehr wichtige Rolle im gesellschaftlichen Leben der Stadt gespielt – Bubeníkovy sady und Vinice v.a. vor dem ersten Weltkrieg und im Zeitraum der ersten Republik, Park der Kultur und Rast in fünfzigen Jahren und Tyršovy sady zwischen dreißigen und sechzigen Jahren des 20.Jahrhunderts. Nachfolgend stellt der Text den Lesern die geplante Revitalisation von Tyršovy sady, Na Špici und Vinice – Stará vojenská plovárna (Das alte militärische Schwimmbad) vor. Es wird konstatiert, dass die Parken auch trotz der Abstriche in einer ursprünglich vorgeschlagenen Ausstattung dieser Orte ermöglichen, verschiedene gesellschaftliche und kulturelle Veranschtaltungen unterzunehmen. Aus der Untersuchung, die unter den Vertretern von ausgewählten Gruppen der Stadteinwohner durchgeführt wurde, hat es sich ergeben, dass zur zukünftigen Gestalt viele Meinungen existieren. Die Meinungssonde hat jedoch gezeigt, dass die Revitalisationspläne mit den Mehrheitsmeinungen und – bedürfnissen der Einwohner korrespondieren. Man kann also erwarten, dass die Parken nach der Revitalisation mehr als zurzeit besucht werden könnten. Die Arbeit beschäftigt sich weiter mit der Einwohnerteilnahme an den Vorbereitungen von Entwicklungsplänen der Stadt und nachfolgend führt einige Beispiele aus tschechischen und auslädischen Städten an, in welchen an die Partizipation der Bürger bei der Belebung des öffentlichen Grünes oder an die Ausnützung von Parken zu einigen nicht traditionellen gesellschftlichen und kulturellen Aktivitäten gelangt ist. Auf Grund der historichen Analyse, der Informationen über die geplante Gestalt von Parken und der erwähnten Beispiele schlägt die Arbeit einige Veranstaltungen vor, die in den Parken in Pardubice mit Erfolg stattfinden könnten. Die Vorschläge betreffen auch die Problematik der Finanzierung von Parkaktivitäten und ihrer eventuellen Risiken.

101

Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje Literatura BALABÁNOVÁ, Pavla. Zeleň v ulicích. Urbanismus a územní rozvoj. Brno: Ústav územního rozvoje, 2000, roč. 3, č. 3, s. 29–36. ISSN 1212-0855. BERÁNEK, Bohumil. Park soch Hadovka. In: Zeleň ve městě – město v zeleni: seminář AUÚP, 7.–8. října 2010, Praha-Troja. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2011, s. 52. ISBN 978-80-87318-18-8. BRONCOVÁ, Dagmar (ed.). Kniha o městě: Pardubice. Praha: Milpo media, 1999, 238 s. ISBN 80-860-9812-5. ČABLOVÁ, Markéta. Přírodní prvky ve veřejném prostoru: Vliv přírodních prvků na kvalitu veřejných prostorů a na rozvoj aktivit. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. 1. vyd. Brno: VUT FA, 2002, s. 21–28. ČÍŽEK, Josef. Vzpomínky na staré Pardubice. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2012, 80 s. AB-Zet Pardubicka, sešit 63. ČSN 83 9001. Sadovnictví a krajinářství – Terminologie: Základní odborné termíny a definice. Praha: Český normalizační institut, 1999, 36 s. DOKOUPIL, Zdeněk. Zahrada a park v historickém vývoji: Určeno pro posluchače fakulty arch. a pozemního stavitelství v Brně a zahradnické fakulty v Lednici. 1. vyd. Praha: SNTL, 1957, 119 s. DOLEŽAL, Jan. Česká kultura za protektorátu: školství, písemnictví, kinematografie. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1996, 284 s. ISBN 80-7004-085-8. DRDA, Adam a Karel STRACHOTA. Naše normalizace. Praha: Člověk v tísni, 2011, 213 s. ISBN 978-80-87456-11-8. FILIPEC, Jindřich a Blanka FILIPCOVÁ. Socialistický způsob života – skutečnost i program. 1. vyd. Praha: Horizont, 1980, 197 s. FRAJDL Jiří. Zápas o udržení české kultury v roce 1941 v Pardubicích. Zprávy Klubu přátel Pardubicka, 1992, roč. 27, č. 1–2, s. 33–35. ISSN 1210-6275. FRANĚK, Marek. Vliv městské zeleně na chování lidí. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. 1. vyd. Brno: VUT FA, 2002, s. 53–59. ISBN 80-214-2339-0. GEHL, Jan. Města pro lidi. 1. vyd. Brno: Partnerství, 2012, 261 s. ISBN 978-80-2602080-6. GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 2000, 202 s. ISBN 80-858-3479-0.

102

GREGOROVÁ, Eva. Veřejná prostranství jako odraz společnosti – společnost jako odraz veřejných prostranství. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. 1. vyd. Brno: VUT FA, 2002, s. 36–39. ISBN 80-2142339-0. HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Kultura a masmédia v tržních podmínkách: veřejná podpora a alternativní zdroje financování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, 207 s. ISBN 80-7079-857-2. HAVEL, Luděk. „O nového člověka, o dokonalejší lidstvo, o nový festival“. Filmový festival pracujících, 1948 až 1959. In SKOPAL, Pavel. Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 až 1960. Praha: Academia, 2012. s. 312–357. Šťastné zítřky. ISBN 978-80-200-2096-329-31. HAVEL, Luděk. Manifestace v letním kině: Filmový (ne)festival pracujících. Cinepur. Praha: Radek Vychytil, 2011, roč. 19, č. 75, s. 67–71. ISSN 1213-516x. HEŘMANOVÁ, Eva a Pavel CHROMÝ. Kulturní regiony a geografie kultury: kulturní reálie a kultura v regionech Česka. 1. vyd. Praha: ASPI, 2009, 348 s. ISBN 978-807357-339-3. HOMEROVÁ, Marie. Kapitoly z dějin evropského města. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2012, 346 s. ISBN 978-807-3041-441. HRSTKA, Josef et al. Podle Chrudimky, aneb, Kde stávaly první Pardubice. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2010, 28 s. AB-Zet Pardubicka, sešit 52. ISBN 97880-260-2936-6. HUBÁČEK, Ondřej, Lenka OPLETALOVÁ a Martin MATĚJŮ. Sociokulturní adaptace malých měst: kulturní a sociální změny v lokální společnosti 1992 až 2008. 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009, 133 s. ISBN 978-80-7308281-9. HURYCH, Václav. Mělník: město v zeleni. 1. vyd. Skuhrov: FARGO studio ve spolupráci s Městem Mělník, 2008, 90 s. ISBN 978-80-904170-0-7. CHUDÁ, Marie. Pardubické vzpomínky. 1. vyd. Pardubice: Pardubická tiskárna Silueta, 1997, 148 s. ISBN 80-238-4225-0. JANOVSKÝ, Miroslav. Město má nový plán na využití torza sportovní haly u Tyršových sadů. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 5–6, s. 132–134. ISSN 1210-6275. JARÁ, Karla et al. Všední život na Pardubicku v období nacistické okupace a druhé světové války: (15. 3. 1939 – květen 1945). 1. vyd. Pardubice: Krajská knihovna, 2012, 199 s. ISBN 978-80-86934-15-0. KAVKA, Bohumil a Jaroslava ŠINDELÁŘOVÁ. Funkce zeleně v životním prostředí. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978, 235 s. KNAPÍK, Jiří a Martin FRANC. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011, 2 sv., 1297 s. Šťastné zítřky, sv. 5. ISBN 80-200-2019-5.

103

KOTYK, Jiří. Pardubické hotely, restaurace a hospody na dobových pohlednicích. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2003, 46 s. AB-Zet Pardubicka: Hospody, sešit 27. KRYKORKOVÁ, Zuzana. Veřejné prostranství – součást kvalitního života. In Veřejná prostranství – veřejné prostory, sídelní zeleň, krajina v územním plánování: sborník ze semináře AUÚP, Františkovy Lázně, 17.–18. 4. 2008. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2008, 72 s. ISBN 978-80-903928-8-5. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, 671 s. ISBN 80-7277-039-x. KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006, 146 s. ISBN 80-010-3443-7. KYSELKA, Igor. Architektura krajiny a rekreace: architektura a urbanismus krajiny a zeleně. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2007, 182 s. ISBN 978-802-4816-425. LENDOVÁ, Helena. Zapojení občanů do oživení veřejných prostor. In: KOVÁŘÍK, Miroslav. Místo pro život: Příklady oživení veřejných prostranství v České republice. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 1999, s. 8–12. MACHAČOVÁ, Jana a Jiří MATĚJČEK. Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě, 2008, 509 s. ISBN 80-862-2466X. MANDYSOVÁ, Hana. Pardubické valy 1993: Výstava soch v areálu pardubického zámku, 13. 6. – 12. 9. 1993: Katalog. Pardubice: Východočeská galerie, 1993, 11 s. ISBN 80-85112-05-1. MANDYSOVÁ, Hana. Pardubické valy 1994: výstava soch v areálu pardubického zámku 12. června – 11. září 1994: Katalog. Pardubice: Východočeská galerie, 1994. 13 s. ISBN 80-85112-16-7. MANDYSOVÁ, Hana. Pardubické valy 95: slovenští sochaři: výstava soch 25. června – 10. září 1995. Pardubice: Východočeská galerie, 1995. 12 s. ISBN 80-85112-18-3. MORAVCOVÁ, Mirjam. Formování společenských aktivit dělnictva v prostředí velkého města v druhé polovině 19. století. In: FREIMANOVÁ, Milena. Město v české kultuře 19. století: sborník sympozia pořádaného u příležitosti 2. ročníku Smetanova festivalu v Plzni ve dnech 4.–6. března 1982. Praha: Národní galerie, 1983, s. 71–75. NOVÁK, Vladimír. Moje vzpomínky na pardubické biografy. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 1998, roč. 33, č. 3–4, s. 103–105. ISSN 1210-6275. NOVÁK, Zdeněk. Historický vývoj parku v systému městské zeleně. In: Městské historické parky: referáty ze semináře konaného ve dnech 11.–14. 9. 1995 v Olomouci. Olomouc: Památkový ústav, 1995, s. 2–5. NOVOTNÝ, Jiří. Zeleň ve městě. 1. vyd. Praha: SNTL, 1958, 203 s. PALEČEK, Jiří. Malá kronika Pardubicka 20. století. 2. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2011, 199 s. AB-Zet Pardubicka, sešit 56. ISBN 978-80-260-2937-3.

104

PALEČEK, Jiří. Pardubice ve 20. století. 1. vyd. Pardubice: Společnost pro rozvoj Pardubicka, 2001, 28 s. AB-Zet Pardubicka: Kronika, sešit 14. PALEČEK, Jiří. Pardubický Okrašlovací spolek r. 1908. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 1999, roč. 34, č. 3–4, s. 74–75. ISSN 1210-6275. PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Okrašlovací spolek Pardubice. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 3–4, nečíslováno. ISSN 1210-6275. PALEČEK, Jiří. Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina: Tyršovy sady. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 5–6, nečíslováno. ISSN 1210-6275. PETR, Filip. Václav Bubeník (1828–1879), starosta Pardubic. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2001, 62 s. AB-Zet Pardubicka, sešit 13. PIŠTORA, Antonín. Kulturní novověk Pardubic. In Vavřík, Zdeněk (ed.). Pardubice: k 600. letům Pardubic. Praha: Václav Horký, 1940, s. 93–98. POSPĚCH, Pavel. Cizinec opouští město: Nákupní centrum jako privatizovaný prostor. In: FERENČUHOVÁ, Slavomíra. Město: proměnlivá ne-samozřejmost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 252 s. ISBN 978-80-86818-86-3. PROCHÁZKA, František a František ČERNOHOUS. Tyršovy sady v Pardubicích: naučná stezka. 1. vyd. Pardubice: Odbor kultury Okresního národního výboru v Pardubicích, 1972, 176 s. Prostor Z(i)lin(a): umělecké intervence do veřejného prostoru. Zlín: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2010, 63 s. ISBN 978-80-85052-85-5. RAZSKAZOV, Jiří, Jiří KOTYK a Jan ŘEHÁČEK. Pardubice v běhu staletí. Pardubice: Helios, 2012, 187 s. ISBN 978-80-85211-31-3. ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Výstavy tělesné výchovy a sportu – procházka výstavištěm. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 5–6, s. 159–164. ISSN 1210-6275. ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Výstavy tělesné výchovy a sportu – od nápadu k realizaci. Zprávy Klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 3–4, s. 79–83. ISSN 1210-6275. ŘEHÁČEK, Jan. Vinice 2010. Zprávy klubu přátel Pardubicka. 2011, roč. 46, č. 1–2, s. 45–46. ISSN 1210-6275. ŘEHÁKOVÁ, Hana. Pardubické valy 1997: katalog k výstavě, Pardubice 22. 6. – 14. 9. 1997. Pardubice: Východočeská galerie, 1997. 20 s. ISBN 80-85112-19-1. SEDLÁČEK, Jiří. Vinice na Pardubicku. Pěstování vinné révy v oblasti Pardubic. 1. vyd. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2003, 24 s. AB-Zet Pardubicka, sešit 28. SEDLÁK, Robert. Jak utvářet kvalitní veřejná prostranství. In: Veřejná prostranství: veřejné prostory, sídelní zeleň, krajina v územním plánování. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2008, s. 37–39. ISBN 978-80-903928-8-5. ŠEBEK, František. Stoleté ohlédnutí: život Pardubic kolem roku 1900. 1. vyd. Pardubice: Helios, 2000, 142 s. ISBN 80-852-1109-2. 105

ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Posuzování úspěšnosti veřejných prostorů města. In: Veřejné prostory a život města: sborník příspěvků konference, Brno 24. října 2002. 1. vyd. Brno: VUT FA, 2002, s. 13–20. ISBN 80-214-2339-0. ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. 1. vyd. Brno: VUT, 2003, 144 s. ISBN 80-214-2505-9. Tábor: půjčovna lodiček In: KOVÁŘÍK, Miroslav. Místo pro život: Příklady oživení veřejných prostranství v České republice. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 1999, s. 48–49. TOMAN, Jiří. Jiří Toman: fotografie = photographs. 1. vyd. Editor Vít Bouček, Martin Dostál. Praha: KANT, 2006, 115 s. ISBN 80-869-7033-7. Tyršovy sady Pardubice. Stavba. Praha: BertelsmannSpringer, 2009, roč. 6, č. 5, s. 66–69. ISSN 1210-9568. VESELOVSKÝ, Petr. Bubeníkovy sady v Pardubicích. Zahrada – park – krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. 2009, roč. 19, č. 3, s. 14–15. ISSN 1211-1678. Výstava tělesné kultury a sportu v Pardubicích 1931. Brno: Národohospodářská propagace, 1931, 250 s. WAGNER, Bohdan. Základy sadovnické a krajinářské kompozice: Historický vývoj. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981, 257 s. WITTMANN, Maxmilian. Urbánní prostředí v souvislostech: utváření udržitelného města a jeho přírodní zázemí v souvisejících tématech. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2012, 107 s. ISBN 978-80-7204-802-1. ZEMÁNKOVÁ, Helena. Tvořit ve vytvořeném: nové funkční využívání uvolněných objektů. 1. vyd. Brno: VUT, 2003, 157 s. ISBN 80-214-2365-X. Prameny publikované DANEŠ, Ladislav. První umělecké vystoupení v Parku kultury. Východočeská zář, 30. srpna 1951, s. 7. gr. (an.). Když U jezírka hrál swing… Pardubické noviny. 23. listopadu 1995, s. 8. IvL. (an.). Kopec Vinice dostal svůj název v 16. století, kdy se zde začala pěstovat réva. Pardubický metropolitan, 4. září 2003, s. 10. -jf- (an.). Labe – Pardubice 479 – klesá. Zář. 21. února 1958, s. 4. JIROUTOVÁ, Markéta. Dětský koutek bude dál sloužit dětem. Východočeská zář, 30. srpna 1951, s. 7. -mik- (an.). Nové koupaliště v Pardubicích na vás čeká. Zář, 8. července 1960, s. 3. mm. (an.). Diskutujte o podobě Vinice! Pardubický deník. 6. prosince 2012, s. 1. Nesign. Dar našim pracujícím – Filmový festival v Pardubicích. Východočeská zář, 2. srpna 1951, s. 7. 106

Nesign. Letní mírová slavnost SČSP. Zář, 23. srpna 1960, s. 3. Nesign. Májové přehlídky na sedmi místech okresu. Zář, 28. dubna 1962, s. 3. Nesign. Pardubická sadová knihovna. Východočeský kraj, 30. července 1943, s. 4. Nesign. Program sjezdu. Východočeská zář: zvláštní vydání k IV. sjezdu budovatelů, srpen 1950, s. 2. Nesign. Sadová knihovna v Pardubicích. Východočeský kraj, 29. května 1942, s. 5. Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 2, nečíslováno. Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 6, nečíslováno. Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 7, nečíslováno. Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 9, nečíslováno. Nesign. Výstavní zpravodaj. Pardubice: Výstavní akciová společnost, 1931, č. 13, nečíslováno. saf. (an.). 6. dubna 1977 přestala existovat známá kavárna U jezírka v Tyršových sadech. Pardubický deník. 6. dubna 2001, s. 3. STANISLAV, František. Filmový festival pracujících v Pardubicích. Východočeská zář. 7. srpna 1952, s. 7. ŠEBEK, František. Toulky historií Pardubic. Radniční zpravodaj. Pardubice: Magistrát města, 2011, č. 4, s. 9. Šim. (an.). Na závěr filmového festivalu. Zář. 26. července 1960. s. 3. VAVŘÍK, Zdeněk. Výstava míru. Východočeská zář, 18. května 1950, s. 2. ve. (an.). Když se opustí galerijní zdi. Pardubické noviny. 14. června 1994, s. 9. ve. (an.). Koncertování bude nejen na valech. Pardubické noviny. 1. července 1994, s. 7. ZKNV(an.). Výstavba Parku kultury a oddechu úspěšně pokračuje. Východočeská zář, 12. července 1951, s. 7. Prameny nepublikované Osobní archiv Jiřího Dobeše z o. s. Terra Madoda: Program festivalu Ostrovy / Islands 2005. Program festivalu Ostrovy / Islands 2006. Program festivalu Ostrovy / Islands 2008. Rozpočet festivalu Ostrovy / Islands 2005. 107

Rozpočet festivalu Ostrovy / Islands 2006. Rozpočet festivalu Ostrovy / Islands 2008. Osobní archiv promotéra letního kina Jana Motyčky z Cinema Time s. r. o.: Pardubické letní kino 2013: rozpočet projektu na období 28. červen – 31. srpna 2013. SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice: Karton 177, in. č. 2026, Vyhláška z 10. prosince 1925. Karton 295, in. č. 2215, Záznam z 4. VII. 1940. Karton 295, in. č. 2215, Dopis židovské náboženské obci v Pardubicích ze dne 10. července 1940. Karton 295, in. č. 2215, Přehled vykonaných jarních prací v sadech. Karton 311, in. č. 2249, Půjčování Vinice, sadů, dubin. Pamětní kniha města Pardubic 1895–1933. SOkA Pardubice, fond MěnV Pardubice 1954–1990: Karton 18, in. č. 828, Dopis ROH Městskému národnímu výboru v Pardubicích ze dne 24. 7. 1954. Karton 449, in. č. 894, Důvodová zpráva k projektovému úkolu na výstavbu parku „Družby“ na soutoku Labe s Chrudimkou. Karton 451, in. č. 878, Záznam ze dne 20. dubna 1955. Karton 451, in. č. 878, Rámcový program výstavby Parku kultury a oddechu v Pardubicích z 30. 8. 1955. Karton 451, in. č. 878, Vyjádření krajských složek investičnímu úkolu na další výstavbu Parku kultury a oddechu v Pardubicích. Karton 451, in. č. 878, Důvodová zpráva. Karton 455, in. č. 1780, PKO: Komplexní rozbor hospodaření za rok 1961. Karton 455, in. č. 1780, PKO: Komplexní rozbor hospodaření za rok 1962. Karton 461, in. č. 1827, Rozvoj kulturního života na území města. Karton 461, in. č. 1827, Optimální model sítě kulturních zařízení v Pardubicích. Karton 461, in. č. 1827, Stav kulturních zařízení ve městě. Karton 462, in. č. 1835, Závěrečná zpráva o XIV. FFP v Pardubicích. Karton 462, in. č. 1835, Propagační komise XII. filmového festivalu pracujících v Pardubicích.

108

Karton 509, in. č. 2389, Průvodní zpráva k urbanisticko architektonické studii areálu volného času „Tyršovy sady“ v Pardubicích. Karton 516, in. č. 2451, Návrh oslav II. pololetí 1979. Karton 516, in. č. 2451, Ideově politické zaměření oslav ve II. pololetí roku 1978. Karton 516, in. č. 2451, Zápis z jednání komise pro zajištění Dnů pardubické kultury a sportu. Karton 516, in. č. 2452, Hodnocení májových oslav v roce 1983. Karton 516, in. č. 2453, Kalendářní plán kulturně výchovných akcí v Pardubicích na 1. a 2. pololetí 1981. SOkA Pardubice, fond Park kultury a oddechu: Neuspořádáno, programové plakáty z 80. let. SOkA Pardubice, fond Sbírka plakátů, rok 1956: In. č. 13, Plakát Jazzový orchestr lipského rozhlasu. In. č. 16, Plakát Soubor písní a tanců mongolské lidové armády. Východočeské muzeum v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty: In. č. 01243 Plakát II. krajský ples KSČ. In. č. 02169, Plakát Úvodní beseda pro rodiče. In. č. 02994, Plakát Krajská výstava LUT. In. č. 03544, Plakát Výstava dokumentů Pravá tvář německého imperialismu. In. č. 03624, Plakát na výstavu Kolonie. In. č. 03635, Plakát tanečních večerů v Rotundě. In. č. 03801, Plakát Nová mládež v nové Rotundě. In. č. 04016, Plakát Výstava 15 let rozvoje pardubického okresu. In. č. 04874, Znáš Pardubicko a Vrchovinu? In. č. 09291, Plakát výstavy Obrazy a plastiky. In. č. 09323 Plakát III. krajský ples KSČ.

109

Elektronické zdroje 1. a 2. kolo veřejné výzvy. Magistrát města Pardubic [onlIne]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Affordable Art Fair Battersea [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: . Aktualizace strategického plánu rozvoje. Magistrát města Pardubic [online]. Říjen 2007, 29 s. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . Arts Partners in Residence Program. Chicago Park District [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: . Cirkul’art [online]. 2012 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . Creative Europe: support programme for Europe's cultural and creative sectors from 2014. European Commission [online]. 2012 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . Dokument IPRM „Přitažlivé město“. Magistrát města Pardubic [online]. Září 2012, 178 s. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Dožínky v Tyršových sadech. Magistrát města Pardubice [online]. 21. 9. 2010 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z:. Druhá tisková zpráva. I kráva má svou knihu [online]. 2011, 2 s. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: . DVOŘÁK, Tomáš. Fero Fenič: „Jsem rád, že město nepotopilo letní kino“. Pardubický deník [online]. 7. 4. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: . DVOŘÁK, Tomáš. Letní kino dostane 600 tisíc. Pardubický deník [online]. 6. 4. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: . Frieze London [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: . Galerie města Pardubice [online]. 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: . Geneze projektu. Revitalizace Tyršových sadů [online]. 2012 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Hlavní činnost. Veřejná zeleň města Brna [online]. 2010 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: .

110

HRADNÍ, Nataša. Revitalizace Tyršových sadů má zelenou. Magistrát města Pardubic [online]. 29. 3. 2013 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . HUŠKOVÁ, Blažena. Metody zapojování veřejnosti ve strategickém plánování. CENIA [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: . Iniciativa „Mlýny městu!“ [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . JANOVSKÝ, Miroslav. Architekti představí Náhrdelník Chrudimky. Magistrát města Pardubic [online]. 5. 4. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: . JANOVSKÝ, Miroslav. Pardubice chtějí vdechnout život Staré vojenské plovárně. Magistrát města Pardubic [online]. 20. 6. 2012 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: . JANOVSKÝ, Miroslav. Pardubické kulturní podhoubí žije. Pardubické podhoubí [online]. 16. 11. 2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: . JANOVSKÝ, Miroslav. Park Na Špici je blíž ke své nové podobě. Magistrát města Pardubic [online]. 21. 2. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: . JANOVSKÝ, Miroslav. Upravený projekt Tyršových sadů jde znovu do zastupitelstva. Magistrát města Pardubic [online]. 7. 12. 2012 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Kulturní politika. Ministerstvo kultury České republiky [online]. 2001, 7 s. [cit. 201303-23]. Dostupné z: . KUPKA, Jiří. Přednáška 06: Současné trendy v zahradní a parkové tvorbě [online]. 21. 3. 2012, 4 s. [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: . Letní Letná na cestách 2011. Letní Letná [online]. 2011 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . Město stromů 2010/2011 – Broumov. [CD-ROM]. Brno: Nadace partnerství: 2012. Městské slavnosti – Zrcadlo umění. Turistický portál CZeCOT.cz [online]. 2010 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: .

111

Mezinárodní visegrádský fond. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2011 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . Ministerstvo pro místní rozvoj: Podklad pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014–2020. Strukturální fondy [online]. Listopad 2012, 100 s. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . Místa konání. Bambiriáda [online]. 2013 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: . MOTYČKA, Jan. Drama letního kina našlo happy end. Pardubické letní kino Pernštejn [online]. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: . Neděle 19. 5. 2013. Multikulturní týden [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: . O festivalu. Čtyři dny, o. s. [online]. 2013 [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: . O festivalu. Letní Letná [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . O festivalu. Město na Míru [online]. 2013 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http: . Odbor hlavního architekta × pocitové mapy. Pardubické podhoubí [online]. 2012, 23 s. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: . Oprava třídy Míru začne asi za půl roku. Třída Míru [online]. 2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: . Pardubice chtějí nový „reálný“ návrh na úpravu Tyršových sadů. Archiweb [online]. 6. 8. 2009 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Pojištění jednorázových akcí. Česká pojišťovna [online]. 2013 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . Pravidla pro poskytování dotací z PPKU 2013. Magistrát města Pardubic [online], 2012, 7 s. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: . Program CZ06 „Kulturní dědictví a současné umění” – SCHVÁLEN. Fondy EHP CZ06 – Kulturní dědictví a současné umění [online]. 2013 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . Programové prohlášení. Magistrát města Pardubic [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Programy 2007–2013. Strukturální fondy [online]. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . 112

Report 2004. Čtyři dny, o. s. [online]. 2005 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: . Restaurace Rybárna [online]. 2010 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: . Revitalizace nábřeží Chrudimky – „náhrdelník Chrudimky“ – PD. Veřejné zakázky města Pardubice [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: . Revitalizace parku Na špici – projektová dokumentace. Park Na Špici [online]. Duben 2012, 24 s. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: . RYBNIKÁROVÁ, DANA. Integrovaný plán rozvoje města Pardubic schválen. Magistrát města Pardubic [online]. 19. 2. 2009 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . ŘEHÁČEK, Jan. Osmdesát let od Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu – střípky z výstavy. Klub přátel Pardubicka [online]. 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: . Sociologie kultury. Sociologie [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: . SWOT analýza. Magistrát města Pardubic [online]. Říjen 2007, 12 s. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . Tyršovy sady 2010–2012. Tyršovy sady Pardubice [online]. 2. 1. 2013 [cit. 2013-0330]. Dostupné z: . Územní studie. Rekonstrukce Vinice - Stará vojenská plovárna. [online]. Srpen 2012, 14 s. [cit. 2013-03-30]. Dostupné z: . Veronica: časopis ochránců přírody [online]. Brno: Regionální sdružení ČSOP, 2007, 45 s. [cit. 2013-03-03]. ISSN 1213-0699. Dostupné z: http:. Veřejné výzvy. Magistrát města Pardubic [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: . Všeobecná deklarace UNESCO o kulturní diversitě. [online]. 2. 11. 2001, 6 s. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: . Významné akce. Město Broumov: oficiální web [online]. 2012 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: .

113

Zákon o obcích č. 128/2000 Sb., paragraf 34 [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: . Zápis z pracovní skupiny Aktivity a kulturní nabídka, 26. 11. 2012. Pardubické podhoubí [online]. 2012, 4 s. [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: . Zapojování veřejnosti. Partnerství o. p. s. [online]. © 2011 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: . Zásady a podmínky Programu podpory kulturních aktivit v Pardubickém kraji na rok 2013. Pardubický kraj [online]. 2012, 16 s. [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: . Známe vítěze celostátní soutěže zelená stuha ČR 2012! Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu [online]. [cit. 2013-02-29]. Dostupné z: . Osobní sdělení Hana Řeháková, Východočeská galerie v Pardubicích, 14. února 2013. Igor Kyselka, Ústav územního rozvoje, 20. března 2013. Jan Motyčka, Cinema Time s. r. o., 4. dubna 2013. Jiří Dobeš, o. s. Terra Madoda, 19. února 2013. Jiří Paleček, Klub přátel Pardubicka, 19. února 2013. Karla Jará, regionální studovna, Krajská knihovna v Pardubicích, 4. dubna 2013. Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 18. února 2013. Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 22. dubna 2013. Karolína Koupalová, MMP – Odbor hlavního architekta, 3. dubna 2013. Kateřina Snopková, MMP – Kancelář primátora, 30. dubna 2013. Lenka Královcová, Kulturní centrum Pardubice, produkční, 3. dubna. Martina Tomanová, Úřad městského obvodu Pardubice I – střed, 5. dubna 2013. Petr Veselovský, MMP – Odbor životního prostředí, 3. dubna. Romana Vojířová, Kulturní centrum Pardubice, 9. dubna. Vlastislav Šanda, Služby města Pardubic a. s., 9. dubna.

114

Seznam obrazových příloh Obrázek 1 Umístění městských parků v Pardubicích ..................................................... 23 Obrázek 2 Pohled na výstaviště na Olšinkách .............................................................. 116 Obrázek 3 Perníková chaloupka v Bubeníkových sadech ............................................ 116 Obrázek 4 Zákoutí Bubeníkových sadů na počátku 20. století..................................... 117 Obrázek 5 Půjčovna loděk okolo rok 1910 ................................................................... 117 Obrázek 6 Plakát promenádního koncertu z roku 1920 ................................................ 118 Obrázek 7 Plakát promenádního koncertu 1983 ........................................................... 118 Obrázek 8 Promenádní koncert skupiny Živaňanka 2009 ............................................ 119 Obrázek 9 Současná podoba Bubeníkových sadů ........................................................ 119 Obrázek 10 Slavnost v parku Vinice v roce 1910 ........................................................ 120 Obrázek 11 Park Vinice s hostincem s vodojemem kolem roku 1917 ......................... 120 Obrázek 12 Jez na řece Chrudimce v období před druhou světovou válkou ................ 121 Obrázek 13 Současný stav parku Vinice – Stará vojenská plovárna ............................ 121 Obrázek 14 Plán výstaviště z roku 1931 ....................................................................... 122 Obrázek 15 Autopavilon 1931 ...................................................................................... 123 Obrázek 16 Rotunda v roce 1931 ................................................................................. 123 Obrázek 17 Kavárna U jezírka 1931............................................................................. 124 Obrázek 18 Hudební pavilon v roce 1931 .................................................................... 124 Obrázek 19 Plakát k výstavě v Autopavilonu z roku 1961........................................... 125 Obrázek 20 Plakát k tanečním kurzům v Rotundě, rok 1961 ....................................... 125 Obrázek 21 Festival Ostrovy / Islands 2008 ................................................................. 126 Obrázek 22 Pardubické letní kino Pernštejn ................................................................. 126 Obrázek 23 Současný stav jižní části Tyršových sadů ................................................. 127 Obrázek 24 Současný stav severní části Tyršových sadů ............................................. 127 Obrázek 25 Rozestavěná sportovní hala v západní části Tyršových sadů .................... 128 Obrázek 26 Olbram Zoubek, Pardubické valy 1993 ..................................................... 128 Obrázek 27 Jezírko Čičák v parku Na Špici ................................................................. 129 Obrázek 28 Automatické mlýny u parku Na Špici ....................................................... 129 Obrázek 29 Plakát Letní mírové slavnosti 1954 ........................................................... 130 Obrázek 30 Plakát Filmového festivalu pracujících 1957 ............................................ 130 Obrázek 31 Areál PKO během záplav v roce 1958 ...................................................... 131 Obrázek 32 Současný stav území PKO ........................................................................ 131

115

Obrazová příloha Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění 1903

Obrázek 2 Pohled na výstaviště na Olšinkách Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Fotoarchiv: Staré Pardubice, in. č. F1-408.

Obrázek 3 Perníková chaloupka v Bubeníkových sadech Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Pohlednice, Místopis: Pardubice, in. č. PO-P1-1250.

116

Bubeníkovy sady

Obrázek 4 Zákoutí Bubeníkových sadů na počátku 20. století Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Fotoarchiv: Staré Pardubice, in. č. F1-295.

Obrázek 5 Půjčovna loděk okolo rok 1910 Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Pohlednice, Místopis: Pardubice, in. č. PO-P1-110.

117

Obrázek 6 Plakát promenádního koncertu z roku 1920 Zdroj: SOkA Pardubice, fond Sbírka plakátů, rok 1920, in. č. 21.

Obrázek 7 Plakát promenádního koncertu 1983 Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 09703.

118

Obrázek 8 Promenádní koncert skupiny Živaňanka 2009 Zdroj: Bubeníkovy sady 9/2009. Živaňanka [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: .

Obrázek 9 Současná podoba Bubeníkových sadů Zdroj: archiv autorky.

119

Park Vinice

Obrázek 10 Slavnost v parku Vinice v roce 1910 Zdroj: SOkA Pardubice, fond Sbírka fotografií, in. č. 1484.

Obrázek 11 Park Vinice s hostincem s vodojemem kolem roku 1917 Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Pohlednice, Místopis: Pardubice, in. č. PO-P1-112.

120

Park Vinice – Stará vojenská plovárna

Obrázek 12 Jez na řece Chrudimce v období před druhou světovou válkou Zdroj: Rekonstrukce Vinice: Stará vojenská plovárna [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: .

Obrázek 13 Současný stav parku Vinice – Stará vojenská plovárna Zdroj: archiv autorky.

121

Výstava tělesné kultury a sportu 1931

Obrázek 14 Plán výstaviště z roku 1931 Zdroj: Plán výstaviště. Státní okresní archiv Pardubice [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: . 122

Obrázek 15 Autopavilon 1931 Zdroj: Autopavilon. Státní okresní archiv Pardubice [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: .

Obrázek 16 Rotunda v roce 1931 Zdroj: SOkA Pardubice, fond Sbírka fotografií, in. č. 1435.

123

Obrázek 17 Kavárna U jezírka 1931 Zdroj: RAZSKAZOV, Jiří, Jiří KOTYK a Jan ŘEHÁČEK. Pardubice v běhu staletí. Pardubice: Helios, 2012, s. 96.

Obrázek 18 Hudební pavilon v roce 1931 Zdroj: SOkA Pardubice, fond Sbírka fotografií, in. č. 1799.

124

Tyršovy sady

Obrázek 19 Plakát k výstavě v Autopavilonu z roku 1961 Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 03544.

Obrázek 20 Plakát k tanečním kurzům v Rotundě, rok 1961 Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 02169.

125

Obrázek 21 Festival Ostrovy / Islands 2008 Zdroj: Ostrovy / Islands 08. 4. skautský oddíl Pardubice [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: , upraveno autorkou.

Obrázek 22 Pardubické letní kino Pernštejn Zdroj: Pardubické letní kino 2006–2012 [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: .

126

Obrázek 23 Současný stav jižní části Tyršových sadů Zdroj: archiv autorky.

Obrázek 24 Současný stav severní části Tyršových sadů v místě kde stávala Rotunda Zdroj: archiv autorky.

127

Obrázek 25 Rozestavěná sportovní hala v západní části Tyršových sadů Zdroj: archiv autorky. Zámecké valy

Obrázek 26 Olbram Zoubek, Pardubické valy 1993 Zdroj: archiv Hany Řehákové, ředitelky Východočeské galerie v Pardubicích.

128

Park Na Špici

Obrázek 27 Jezírko Čičák v parku Na Špici Zdroj: archiv autorky.

Obrázek 28 Automatické mlýny u parku Na Špici Zdroj: archiv autorky.

129

Park kultury a oddechu

Obrázek 29 Plakát Letní mírové slavnosti 1954 Zdroj: VČM v Pardubicích, sbírka Tiskoviny-plakáty, in. č. 04707.

Obrázek 30 Plakát Filmového festivalu pracujících 1957 Zdroj: SOkA Pardubice, fond Sbírka plakátů, rok 1957, in. č. 38. 130

Obrázek 31 Areál PKO během záplav v roce 1958 Zdroj: archiv Karly Jaré, knihovnice z Krajské knihovny v Pardubicích.

Obrázek 32 Současný stav území PKO Zdroj: archiv autorky.

131