ŽOFÍNSKÉ FÓRUM 12. března 2013
Dopravní stavitelství – startovací impuls české ekonomiky?
Vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové!
O tom, zda se stane dopravní stavitelství startovacím impulsem naší ekonomiky (což je velice přiléhavý název dnešního Žofínského fóra), nediskutujeme dnes poprvé. Bohužel, stalo se zvykem, že při každé takovéto příležitosti zde na pódiu sedí jiný ministr, případně i další představitelé odpovědných organizací z oblasti dopravní infrastruktury.
Protože chci dnes hovořit o naší budoucnosti v dopravním stavitelství optimističtěji než obvykle, rád bych proto odtud odcházel s nadějí, že se řešení bolavého místa naší ekonomiky – dopravní infrastruktury - nejen hledá, ale i najde. Proto bych hned na začátku mého vystoupení chtěl říci, že doufám, že všechno, co zde dnes zazní, bude při našem příštím setkání bilancovat a hodnotit stejná sestava zodpovědných vrcholných představitelů, která je tu přítomna dnes.
V minulém týdnu jsme pořádali 9. FÓRUM ČESKÉHO STAVEBNICTVÍ, kterého se zúčastnili tři ministři naší vlády. Konstatovali jsme, že v loňském roce propadl celkový objem stavební výroby oproti roku 2011 o 6,5%, což je hlubší výpadek, nežli byl náš odhad ještě v pololetí, kdy jsme předpokládali 5%. V inženýrském stavitelství, jehož podstatnou část tvoří dopravní infrastruktura, to bylo 17,4%. Nechci své vystoupení zaměřovat na čísla, ale přece jen ještě připomenu srovnání s posledním předkrizovým rokem 2008. Od té doby se snížila stavební výroba o 17%, tj. o téměř o 117 mld. Kč, v pozemní stavitelství o 16,8% a v inženýrském stavitelství o 17,4% a kumulativně za 4 roky (2009 – 2012) je to 283 mld. Kč.
Mezi 19 zeměmi EU, členy Euroconstructu, bylo české stavebnictví svými výsledky za konjunkturní období 2000 – 2008 na 6. místě, za období 2008 – do pololetí 2012 propadlo na 14. místo, na konci roku 2012 kleslo až na 16. místo. Je to smutný obraz.
Za přítomnosti ministra Stanjury jsme na Fóru otevřeně diskutovali rovněž téma dopravní infrastruktury.
Vláda šetří při výstavbě silničních, vodních a železničních cest a Česká republika tak přichází o možnost rychle modernizovat svou dopravní infrastrukturu, také za pomoci prostředků z evropských fondů. Investice v dopravním sektoru by ale neměly být obětí snižování deficitu státního rozpočtu. Evropská unie přislíbila České republice na období 2007-2013 cca 5,8 miliard eur (přibližně 150 mld. Kč) na výstavbu dopravní infrastruktury. Tyto prostředky bohužel nebudou vyčerpány v celé výši. Je to částečně způsobeno chybami při podávání žádostí, částečně také zpožděním při realizaci projektů.
Česká republika patřila řadu let díky své centrální poloze a poměrně dobře vybudované síti silnic a železnic ke špičce ve střední a východní Evropě. Podle aktuálního indexu Světové banky se propadla o 18 míst a je s velkým odstupem za svými sousedy – Německem, Rakouskem a Polskem. Lepších výsledků dosáhlo i Maďarsko. V kritériu „včasného doručení“ se podle Světové banky Česká republika umístila za všemi sousedními zeměmi. Lépe byly dokonce hodnoceny i Rumunsko a Bulharsko.
Na FÓRU jsme vyslechli kritiku od ministra Stanjury za časté odvolávání dodavatelských firem na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, za nabídky na úrovni dumpingových cen. Můžeme okruh sporných titulů rozšířit o další – výběrová řízení, vícepráce, kvalita, dohled státu, bezpečná cena. O tom ale nechci hovořit, nic není ani černé, ani bílé. Na čem se ale bez rozporu shodujeme, že pro výsledek je klíčová kvalitní investorská příprava a také rychlost v rozhodování. Právě tak zahájení realizace prioritních projektů a komplexnost řešení dopravní sítě.
Ke spokojenosti obou stran, zadavatele i dodavatele, nedala bohužel příležitost novela stavebního zákona, která nad rámec evropské legislativy poskytuje nadměrný prostor pro tzv. dotčenou veřejnost. Občanská sdružení a jiné obdobné subjekty z řad nekvalifikované veřejnosti mohou nyní vstupovat i do stavebních řízení a tím zásadním způsobem ovlivňovat délku přípravy staveb a jejich prodražování. Příklad dálnice D8 není tak starý. Náš požadavek, aby kompetentní k podávání připomínek byly pouze odborně způsobilé osoby, které jsou držiteli autorizace podle zákona 100 z roku 2001 (EIA), ani naše další návrhy a oprávněné připomínky k § 109 stavebního zákona nebyly bohužel akceptovány.
Ještě naléhavější je však otázka nejen v minulosti silně zpomalené investorské přípravy, ale i její kvalita. Z výroční zprávy SFDI za rok 2012 vyplývá, že v loňském roce nebylo dočerpáno více než 11 mld. Kč! Ve stručném shrnutí je vyjádření, že příjemci nebyli schopni vyčerpat prostředky kvůli zdržením s výběrovými řízeními. Doporučuji, aby byla provedena analýza důvodů, proč k této alarmující situaci došlo. Obávám se totiž toho, že bude snaha připsat to na vrub dodavatelů, i když všichni víme, proč nebylo možno řadu výběrových řízení uskutečnit, jaká byla kvalita zadávací dokumentace. Především z této nekvality vyplynula řada odvolání proti výsledkům výběrového řízení, ke kterým v loňském roce došlo. Také je třeba uvést, kolik nebylo vyčerpáno prostředků plánovaných na projektovou přípravu budoucích staveb dálnic a rychlostních komunikací, kolik zůstalo nedokončeno územních řízení, kolik nebylo vydáno stavebních povolení. To mělo dopad nejen v loňském roce, bude mít také v letošním roce, ale tvrdé důsledky budou i v příštích letech, přesto, že se jedná o přípravu staveb, který by měly být potenciálně financovány z OPD 2014+.
Výhrady zadavatelů i dodavatelů zaznívají shodně také k novele zákona o zadávání veřejných zakázek. Současná politická atmosféra vytvořená kolem zadávání veřejných zakázek má za následek, že prakticky jediným kritériem pro posouzení nejlepší nabídky je nejnižší nabídková cena. Vítězné nabídky jsou nižší, nežli byl původní odhad, respektive propočet zadavatele. Na první pohled se zdá být tento stav úspěchem, který přináší kýžené úspory veřejných prostředků. Ve skutečnosti tomu bývá právě opačně. Je to proto, že nabídky se pohybují ne na hranici reálnosti vlastních nákladů uchazečů, ale v mnoha případech pod ní. Zadavatel v obavě před politickými a mediálními tlaky volí pro hodnocení nabídek výhradně nejnižší cenu, přestože zákon umožňuje také posuzování podle ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Je to způsob administrativně jednoduchý, neklade nároky na odpovídající odbornou znalost a zbavuje zadavatele potřeby projevit odvahu, neboť je to dostatečně alibistický postup bez nebezpečí jakéhokoli útoku. Celospolečenská atmosféra vede k tomu, že použití stávajícího zákona je zužováno. Není požadována vysoká úroveň referencí, které pak neplní svoji funkci. Nejsou žádným způsobem řešeny dumpingové ceny, protože nejsou zadavatelem bez odborných znalostí a zkušeností ani identifikovány. Pokud bude převládat přesvědčení, že jediným účelem zákona o veřejných zakázkách je ušetřit a pořídit to nejlevnější, pak se nelze divit tomu, jak zadávání vypadá. Je to v rozporu nejen s prostou logikou, ale i s dodržováním principu 3E – hospodárnost, efektivita, účelnost.
Připomenu ještě jednu skutečnost, která na Fóru zazněla. K harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury, který je aktualizací Programu výstavby dopravní infrastruktury 2008 – 2013 pro letošní rok, se vláda postavila tak, že tak závažný dokument pouze vzala na vědomí! Nikomu nic v této souvislosti neuložila, nerozhodla o finančních zdrojích, neurčila zodpovědnost za jeho dodržení! Sám zpracovatel v něm na mnoha stránkách hovoří o tom, jak je takto postavený harmonogram nejistý, jak je ohroženo dočerpání Operačního programu Doprava I i příprava Operačního programu 2014+, tvorba národních zdrojů pro dofinancování. Tak laxní postoj nás dost mrzí.
Dlouhou dobu jsme očekávali odpověď na otázky, jaká prorůstová opatření vláda chystá, kam budou směřovat, kdy budou nastartována, co konkrétního pro stavebnictví přinese Národní program reforem. Ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku jsme se dočkali dokumentu „Návrh opatření vlády ČR pro zlepšení podmínek rozvoje hospodářství, podporu podnikání a zaměstnanosti“. Mezi 71 vyjmenovanými prioritami jich k našemu uspokojení je 15 se vztahem na stavebnictví, a to z oblasti legislativy, podpory bydlení a rozvoje dopravní infrastruktury včetně přijetí nové sektorové strategie a harmonogramu financování a tvorby národních zdrojů a také vymezení Operačních programů v novém rozpočtovém období 2014 – 2020. Na jejich správnosti, ale hlavně ekonomické prospěšnosti, se shodujeme s makroekonomy, se členy NERVu. Nedělali jsme si sice žádné velké iluze o tom, že se vzápětí jejich přijetí projeví v zásadních změnách státního rozpočtu a rozpočtů Státních fondů na rok 2013. Nejsou ale všechna opatření spojena s fiskálními nároky. Jak vidíme z jejich průběžného hodnocení z letošního února, práce začala, ale (jak také jinak) myslíme si, že by některé kroky mohly mít již konkrétnější výstupy. Věříme, že nebudeme muset čekat dlouho.
Bod 33 zmíněného dokumentu ukládá ministru dopravy: „Obhájit dopravní stavitelství jako prioritu státního rozpočtu s ohledem na multiplikační efekty výstavby, podporu ekonomiky, strategii konkurenceschopnosti a čerpání OP Doprava.“
Nevnímáme tento úkol jako
proklamativní heslo, ale jako zadání pro ministra vytvořit jasnou a trvalou strategii rozvoje dopravní infrastruktury s jednoznačnými prioritami, získat finance pro naplnění národních zdrojů, zajistit urychlenou a kvalitní (tedy i dobře finančně zajištěnou) investorskou přípravu, prosadit realizaci projektů financovaných z evropských fondů.
Jsem si vědom, že to není vůbec jednoduchý úkol. Nemohu ani ministrovi radit, jak si má počínat. Myslím si ale, že je nezbytné spojit se ve vládě i uvnitř koalice se zastánci
proinvestiční politiky, kterou propaguje i premiér ve svých prohlášeních a společně přesvědčovat a přesvědčit ministra financí, že úspory, které nikdo nemůže zpochybňovat, ale jsou pouze jedna polovina toho, co může vést k nezvyšování našeho zadlužování. Druhá polovina je vzrůst příjmů, který jinak než rozběhem ekonomiky nelze zajistit. Vysoký multiplikační efekt stavebnictví pak samozřejmě při tom zvýší pozitivní přínos HDP i zaměstnanost.
V čem je možné spatřovat náš optimističtější pohled, který jsem na počátku svého vystoupení avizoval? Především v tom, že máme příležitost pocítit, že je vnímána vážnost našich připomínek, požadavků a kritiky. Věřím, že oprávněně očekáváme širokou podporu „Návrhu opatření vlády“ , který by měl být pro všechny ministry závaznou normou, etalonem pro jejich rozhodování. Současný postoj některých ministrů je pro nás signálem uvědomění si vlastní zodpovědnosti, a to by byl jistě dobrý začátek nové politiky. Jsme na jejím startu a je dobré, že jsme se shodli na komunikaci. Mohu ujistit za dodavatelskou sféru, že jsme připraveni smysluplně spolupracovat. Jsme si vědomi, že naše úsilí při prosazování prorůstových opatření nesmí skončit. Budeme spolu se zástupci ostatních institucí ve stavebnictví i nadále pokračovat v diskuzi s vládou, politiky, nezávislými ekonomy. Budeme jednat o dalším vývoj našeho oboru, o zodpovědnosti za ekonomický a současně i sociální vývoj v zemi a o nezbytnosti provést opatření k obnovení dynamiky v oblasti investic, které napomohou rozvoji národní ekonomiky. Nejde jen o stavebnictví, ve hře je budoucnost naší republiky, její přiblížení vyspělé Evropě, zvýšení konkurenceschopnosti a její politické a ekonomické úrovně.
