DOPRAVA OBECNÉ TEZE
-
-
Patří mezi základní potřeby člověka, především díky rozdílnému potenciálu území (lidé nenacházejí ve svém okolí vše co potřebují a jsou nuceni přemísťovat zboží i sebe) Díky dopravě obecně stoupá využitelnost potenciálu území Doprava je řazena mezi stěžejní odvětví ekonomiky Pomocí dopravních cest můžeme přepravovat osoby, zboží, informace, a energii – tento proces je podmíněn existencí vazeb – výrobních, distribučních, pracovních, informačních, apod. Pozn.: Dopravu studují vědy geografické, technické, ekonomické , ale také společenské (např. sociologie).
VÝZNAM DOPRAVY Historický – doprava hrála a stále hraje významnou úlohu při rozvoji jednotlivých civilizací (starověké civilizace; evropská zámořská expanze v 15. a 16. století), při rozvoji jednotlivých společností (tvorba sociálních struktur) a stala se zároveň významným prvkem národní obrany.
Politický – vzhledem k jejímu multiplikačnímu charakteru (dostupnost a tvorba nových pracovních míst, ekonomický rozvoj) je doprava stále více vnímána jako klíčový nástroj regionální politiky při rozvoji regionů. Společenský – doprava a dopravní prostředky umožňují dostupnost zdravotní péče, škol, pracovních míst a plní tak službu ve veřejném zájmu. Doprava zároveň umožňuje formování společenských interakcí a zvyšuje prostorovou mobilitu osob a tím i vzájemné kontakty lidí.
Ekonomický – dopravní infrastruktura bývá tradičně spojována s ekonomickým rozvojem. Doprava je tak jedním z klíčových faktorů, který formuje ekonomické aktivity v prostoru a je jimi zároveň zpětně ovlivňován.
Environmentální – přes významné zásahy do rozvoje dopravního sektoru je doprava považována za jednoho z největších znečišťovatelů životního prostředí. Nejvýznamněji doprava ovlivňuje především kvalitu vodních zdrojů a ovzduší, produkci nebezpečných zplodin, hluk a veřejné zdraví apod.
VÝZNAM DOPRAVY V ČASE
„zmenšení“ světa
1500-1840 Průměrná rychlost povozů a plachetnic: 16 km/h
1850-1930 Parní vlaky: 100 km/hr, parní lodě 25 km/h 1950 Vrtulová letadla: 480-640 km/h 1970 Trysková, proudová letadla: 800-1120 km/h 1990 Telekomunikace: okamžitě
ZÁKLADNÍ POJMY Z DOPRAVY
Doprava / přeprava = Transportation, Traffic, Transportaion (traffic) engineering Transportation is the movement of people and goods over time and space... Doprava je soubor procesů, jimiž se uskutečňuje pohyb dopravních prostředků po dopravních cestách a přemísťování osob a věcí dopravními prostředky nebo dopravními zařízeními. Z hlediska komunikace je doprava pohyb všech dopravních prostředků po komunikaci. Přeprava je pojem pro cílené přemísťování osob, nákladu či zvířat dopravními prostředky z místa A do místa B po dopravních komunikacích. Termín přeprava se tedy používá pro tu část dopravy, kterou se přímo uskutečňuje přemístění materiálu (věcí) nebo osob dopravními prostředky či zařízeními. Účelem přepravy může být i zisk.
A
B
ZÁKLADNÍ POJMY Z DOPRAVY Dopravní cesta - trasa, na které se přemísťování dopravních prostředků uskutečňuje. Je to technicky zabezpečená trasa pro dopravu hmotného materiálu. Druhem dopravy - druhem dopravy nazýváme dopravu uskutečňovanou určitým druhem dopravních prostředků nebo dopravních zařízení bez ohledu na organizační začlenění.
ROZDĚLENÍ DOPRAVY Základními složkami dopravy jsou: - dopravní prostředky, jsou souborem zařízení, jimiž se uskutečňuje přeprava. Jde o automobily, vlaky, lodě nebo letadla, tedy pohyblivá zařízení, prostřednictvím kterých je doprava vykonávána. Nespadají sem tedy potrubí nebo zařízení pro přenos informací (dat). Na dopravu z celosvětového měřítka připadá cca 9/10 kapacity veškerého motorového parku (motorovým parkem se rozumí motory nejen v pohyblivých dopravních prostředcích, ale i motory ve stacionárních zdrojích). Z tohoto objemu pak 99 % motorů připadá na automobily.
- dopravní cesty, zahrnují pevninský a vzdušný prostor nebo řeky a jezera, které jsou způsobilé pro pohyb dopravních prostředků.
- dopravní zařízení. technické objekty, které slouží potřebám dopravy. Např. parkovací plochy, různé dopravny, nádraží, letiště, ale i vysílací nebo translační stanice pro přenos datového signálu.
ROZDĚLENÍ DOPRAVY z dopravně technického hlediska Rozdělení podle toho, v jakém prostředí, po jaké dopravní cestě (dráze, trase) nebo jakým dopravním prostředkem, resp. zařízením, se přeprava vykonává:
- konvenční doprava: - pozemní (silniční a železniční), - vodní (říční a námořní), - letecká (vzdušná), - kombinovaná přeprava (kontejnerová/silniční vozidla/kamióny po železnici), - vesmírná (kosmická, meziplanetární),
- nekonvenční dopravu: - potrubní (produktovody, potrubní pošta, ...), - dopravníky (pásové, korečkové, šnekové, žlabové, ...), - lanové visuté dráhy (kabinkové, sedačkové,...), - jednodráhové systémy, - vznášedla (vzduchové, magnetické, ...),
- spoje (doprava zpráv) : - radiokomunikace, - telekomunikace, - pošta, - internet a další.
ROZDĚLENÍ DOPRAVY z hlediska místa působnosti -
technologická, nevyhnutelná jako součást výrobního procesu, vnitrozávodní, uskutečňovaná uvnitř prostoru určitého závodu, firmy nebo společnosti. příměstská, uskutečňovaná v nejbližším okolí města ve vztahu k městské dopravě, vnitrostátní, uskutečňovaná na území určitého státu, mezinárodní, uskutečňovaná v dopravním styku dvou nebo několika států. z hlediska pohybového stavu - v klidu (parkování, odstavování vozidel), - v pohybu z hlediska provozně organizačního - veřejná, uskutečňovaná pro cizí potřeby a přístupná podle předem vyhlášených podmínek pro každého,
- neveřejná, doprava uskutečňovaná pro vlastní potřeby, např. pro firmu (závodová doprava smluvní) apod.
- hromadná,
z hlediska provozně technického
charakterizovaná pravidelností, jízdním řádem a obvykle větším počtem přepravenýchosob (více než 8), - individuální, vykonávaná příležitostně bez dříve stanovených tras a jízdního řádu vlastním nebo používaným dopravním prostředkem (menší počet osob jako osm).
ROZDĚLENÍ DOPRAVY z hlediska předmětu dopravy - osobní, která zahrnuje přepravu osob, a to jak hromadnou, tak individuální, - nákladní, zahrnující přepravu zboží. z hlediska použitého dopravního prostředku - kolejová (železnice), - nekolejová, která zahrnuje dopravu motoristickou i nemotoristickou (pěší, cyklisté) z hlediska vzdálenosti přepravy - místní, uskutečňovaná na kratší vzdálenosti, zpravidla v rámci regionu, - dálková, zpravidla přesahující rámec jednoho regionu. z hlediska vztahu k území - vnitřní, kdy zdroj a cíl cesty leží uvnitř území, - vnější, kdy buď zdroj nebo cíl cesty neleží uvnitř území, - tranzitní, neboli průjezdná, kdy ani zdroj ani cíl neleží v území a jde o tzv. zbytnou dopravu 1. stupně.
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
= environment Definice životního prostředí (několik definic – zdroj http://www.enviweb.cz/): 1. Definice dynamická od norského profesora Wika, přijatá na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1967: „Životní prostředí je ta část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, to znamená, kterou používá, mění a které se musí přizpůsobovat.“ 2. Definice tbiliská přijatá na konferenci v Tbilisi v roce 1979: „Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou, anebo mohou být s uvažovaným organismem ve stálé interakci.“ 3. Definice uvedená v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí: „Vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména: ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ 4. Definice uvedená v normě ČSN EN ISO 14001: „Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy.“
ZÁKLADNÍ SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
NEŽIVÉ (ANORGANICKÉ) SLOŽKY: Atmosféra (z řečtiny: atmos - pára, sphaira - koule) je - ovzduší (atmosféra) plynný obal tělesa v kosmickém prostoru. V atmosféře
- voda (hydrosféra) - půda (pedosféra)
Země se nachází 21 % kyslíku, 78 % dusíku a 1 % ostatních nebo vzácných plynů. Voda je chemická sloučenina vodíku a kyslíku Půda tvoří nejsvrchnější vrstvu zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy Litosféra je pevný obal Země tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště. Její tloušťka je obvykle v rozpětí 70-100 km
- horninové prostředí (litosféra)
odpad (dle zákona 185/2001 Sb., o odpadech) je každá movitá věc, které se - (odpady) osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech.
ŽIVÉ (ORGANICKÉ) SLOŽKY - organismy (biosféra, biocenóza)
Organismus je v biologii i ekologii živá bytost.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Ekosystém je obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry), která není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Zákon o životním prostředí ekosystém definuje jako „funkční soustavu živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.“ (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů).
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Krajina je heterogenní část zemského povrchu, skládá se ze vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, které se v dané části povrchu vyskytují. Sledováním krajiny se zabývá krajinná ekologie, jejíž hlavní pozornost se soustřeďuje na tři základní charakteristické rysy: - strukturu, - funkci a - změnu krajiny. Základní skladební jednotkou krajiny je krajinotvorný prvek (les, silnice, potok, polní cesta, intravilán,…). Souladem mezi ekologickými podmínkami v krajině a činnostmi člověka se zabývá krajinné plánování.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů. Biocentrum je biotop nebo soubor biotop v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. To ovšem neznamená, že v biokoridorech nemohou žádné organismy trvale žít. Interakční prvek, je takový prvek, který nemusí navazovat na biocentra a biokoridory a tvořit s nimi funkční síť. Působí pouze jako relativně stabilní část krajiny s pozitivním vlivem na své okolí. Za interakční prvek můžeme považovat i např. doprovodnou zeleň podél komunikace, pokud nespojuje žádná biocentra.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Biocentrum (příklad)
Biokoridor (příklad)
přírodní vs. umělý
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Interakční prvek (příklad)
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Skladebnými částmi ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. ÚSES a jeho skladebné prvky je nástrojem pro aktivní ochranu přírody. Vymezuje se v plánu systému ekologické stability a je jedním z limitů využití území při provádění: - pozemkových úprav, - zpracování územně plánovací dokumentace, - lesnických, vodohospodářských a jiných dokumentů. Vytváření ÚSES je podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Cílem ÚSES je zejména vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území, ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) Zásady územního rozvoje
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) Územní plán
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Emisemi se rozumí přímé nebo nepřímé vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí. Jde tedy o vypouštění nebo únik znečišťujících látek do prostředí (tzv. primární znečištění). Z pohledu měřitelnosti se jedná o množství příměsi vstupující (v okamžiku vstupu) za jednotku času do prostředí (vody, ovzduší) ze zdroje znečištění (v g, kg, t za s, min, hod, rok). Imisemi se rozumí znečišťující příměsi obsažené v atmosféře, které přecházejí na příjemce nebo jsou s ním v kontaktu (příjemcem může být organismus, stavební materiál, půda…). Imisí se stává emise po přenosu, rozptýlení a po fyzikálněchemických reakcích, do nichž v atmosféře vstupuje. Množství imise (koncentrace) se vyjadřuje v mg/m3 nebo μg/m3 nebo v jednotkách ppm, případně ppb (z angl. parts per million, parts per bilIion částí na milion, částí na miliardu v objemových poměrech). Termín imise se také používá pro znečištěniny obsažené ve vodě. Je používán především v německy mluvících zemích a byl převzat do češtiny. V anglosaských zemích se tento termín (na rozdíl od termínu emise) nepoužívá. Pro imise platí termín „air pollution“, tj. znečištění ovzduší. Exhalacemi se rozumí vypouštění nebo únik znečišťujících látek do atmosféry. Termín se tedy užívá především pro atmosférické znečištěniny. Synonymum je emise.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Emise a imise – rozdíl
Část látek znečišťujících ovzduší zůstává ve vzduchu, další část se usadí neboli deponuje na zemském povrchu. Znečišťujícím látkám, které se usazují z ovzduší na zemském povrchu (půda, voda, rostliny), se říká atmosférická depozice. Depozice se udává v jednotkách hmotnosti škodlivých látek na jednotku plochy za jednotku času například g/m2/rok.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Vibracemi se rozumí vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis (def. dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Pozn.: pro výpočet hluku ze silniční dopravy se používá ekvivalentní hladina akustického tlaku A, Laeq. Je to hladina střední hodnoty akustického tlaku ve sledovaném časovém úseku.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Přírodní zdroje - ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb.
- nevyčerpatelné - zdroje, které člověk vyčerpat nemůže v jejich podstatě, ale může je poškodit a znehodnotit – náleží k nim zdroje nezměnitelné (např. sluneční záření, větrná a vodní energie) a zdroje poškoditelné (např. vody světového oceánu, zdroje vod na souši, reliéf)
- vyčerpatelné - zdroje, které mohou být trvale vyčerpávány a znehodnoceny – náleží k nim zdroje obnovitelné (reprodukovatelné), jejichž obnovující proces probíhá jen v podmínkách ekologické rovnováhy (např. v interakci systémů půda – voda – rostlina – živočich – člověk) a zdroje neobnovitelné (např. nerosty), které nelze obnovit;
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Znečišťováním životního prostředí se rozumí vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozováním životního prostředí se rozumí zhoršování stavu životního prostředí znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Ochranou životního prostředí se rozumí ochrana složek biosféry ve vztahu k činnosti člověka (ochrana ekosystémů, racionální využívání přírodních zdrojů, regenerace narušené přírody). Ochrana zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organizmů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb i ochranu životního prostředí jako celku.
ZÁKLADNÍ POJMY Z ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Ekologická újma - ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.
NEGATIVNÍ ÚČINKY DOPRAVY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Znečištění ovzduší: – oxidy dusíku – oxid uhelnatý – uhlovodíky – saze – prachové částice – ozón – SO2 – oxid uhličitý -
škodliviny
nemá závažnější vliv na lidské zdraví, ale je to významný skleníkový plyn
NEGATIVNÍ ÚČINKY DOPRAVY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Hluk a vibrace Znečištění vod a půd Vznik odpadů Nehodovost Zábor půdy Spotřeba energií Ostatní faktory – zábor času – vliv na psychiku lidí aj.
DOPRAVNÍ STAVBY DOPRAVA SILNIČNÍ • LEGISLATIVA - zákon č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích - vyhláška č.104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (ve znění pozdějších předpisů) http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_silnicni/Pozemni_komunikace/ http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_silnicni/silnicni-doprava.htm http://www.uur.cz/default.asp?ID=3213
- limity využití území http://www.uur.cz/default.asp?ID=2591
- průměrné ceny dopravní a technické infrastruktury http://www.uur.cz/default.asp?ID=899
SAMOSTUDIUM
DOPRAVNÍ STAVBY DOPRAVA SILNIČNÍ • NÁVRHOVÉ STANDARDY - NORMY ZÁKLAD (MINIMUM): - ČSN 73 6101 – PROJEKTOVÁNÍ SILNIC A DÁLNIC - ČSN 73 6102 – PROJEKTOVÁNÍ KŘIŽOVATEK NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH - ČSN 73 6101 – PROJEKTOVÁNÍ MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ http://www.uur.cz/default.asp?ID=3213 – ČSN 73 6110
DOPLŇUJÍCÍ OBZOR: - ČSN 73 6056 – ODSTAVNÉ A PARKOVACÍ PLOCHY SILNIČNÍCH VOZIDEL - ČSN 73 6425 – AUTOBUSOVÉ, TROLEJBUSOVÉ A TRAMVAJOVÉ ZASTÁVKY - ČSN 73 6058 – HROMADNÉ GARÁŽE
• VÝKLADOVÉ STANDARDY – TECHNICKÉ PODMÍNKY - TP 103 – NAVRHOVÁNÍ PĚŠÍCH A OBYTNÝCH ZÓN - TP 135 – PROJEKTOVÁNÍ OKRUŽNÍCH KŘIŽOVATEK - TP 131 – ZÁSADY PRO ÚPRAVY SILNIC VČETNĚ PRŮTAHŮ OBCEMI http://www.pjpk.cz/PREDO1.htm
A DALŠÍ, A DALŠÍ, A DALŠÍ ……..
DOPRAVNÍ STAVBY DOPRAVA ŽELEZNIČNÍ • LEGISLATIVA - zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_drazni/
• NÁVRHOVÉ STANDARDY - NORMY ZÁKLAD (MINIMUM): - ČSN 73 6360-1 – Konstrukční a geometrické uspořádání koleje železničních drah a její prostorová poloha, Část 1: Projektování - ČSN 73 6301 – Projektování železničních drah
• PŘEDPISY A SMĚRNICE - ČD S4 – ŽELEZNIČNÍ SPODEK - ČD S3 – ŽELEZNIČNÍ SVRŠEK - TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY STAVEB ČESKÝCH DRAH (TKP), ČD DDC, č.j. 55 560/96 – S7 A DALŠÍ, A DALŠÍ, A DALŠÍ ……..
DOPRAVNÍ STAVBY DOPRAVA VODNÍ • LEGISLATIVA - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, - vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí, ve znění pozdějších předpisů http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa+CR+-+vodni/
A DALŠÍ, A DALŠÍ, A DALŠÍ ……..
DOPRAVNÍ STAVBY DOPRAVA LETECKÁ • LEGISLATIVA - zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví - vyhláška č.108/1997 Sb, kterou se provádí zákon č.49/1997 Sb. http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_letecka/Legislativa_ CR_letecka.htm
• PŘEDPISY A SMĚRNICE Pro návrh civilních letišť byly Mezinárodní organizaci pro civilní letectví ICAO (International Civil Aviation Organization) stanoveny předpisy (přílohy) – Annex 14, v České republice vydané Leteckou informační službou (LIS) jako předpis L 14 Letiště
A DALŠÍ, A DALŠÍ, A DALŠÍ ……..
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ • LEGISLATIVA - zákon 17/1992 Sb., o životním prostředí - zákon 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů 477/2001 Sb. - zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů - zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí - zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
A DALŠÍ, A DALŠÍ, A DALŠÍ ……..
