Doplňkový program pro profesní skupiny Pomáhající profese u lůţka umírajícího

Doplňkový program pro profesní skupiny Pomáhající profese u lůţka umírajícího Bc. Mgr. Martina Kalábová

Témata: 1. Etika

2. Důstojnost člověka 3. Paliativní péče 4. Zásady komunikace 5. Diskuze

Etika Etika je....

 Nauka o morálce, mravnosti  Je to soustava mravních zásad  Posuzuje „co je“ a „co býti má“  Morální je to, co je dobré a správné  Morálka, je soubor norem chování

Normy  Normou je to co je pro daného člověka normální  Normy zvykové – podání ruky  Normy mravní – jsou dány širší společností  Normy právní – jsou vynutitelné právem

Normy jsou dány a ovlivňovány  Společností  Časem obecně z pohledu historie  Výchovou v rodině  Sebevýchovou  Vzděláním  Etnicitou

Důstojnost člověka Důstojnost člověka patří k základním hodnotám lidské existence a považuje se za nejvyšší hodnotu, která souvisí s kvalitou života.

Já pacient chci být léčen a ošetřován jako jedinec! Nejsem:  Číslo  Kus papíru  Zboží na prodej Jsem ţijící jedinec obdařený:  Pocity  Obavami  Tužbami  Zábranami

Chci s vámi spolupracovat, ale jen do té míry pokud mohu z vašeho počínání očekávat prospěch.  Mluv se mnou  Buď se mnou  Nenechávej mě samotného pouze se sáčkem pestrobarevných léků

Ochrana důstojnosti nejbezbrannějších, případně nevnímajících pacientů je významná pro:  Samotné pacienty  Jejich rodiny  Spolupacienty  Ošetřující personál, u něhož kultivuje úroveň péče a je samotné

Okolnosti, které mohou narušit důstojnost člověka:  Porucha hybnosti  Ztráta soběstačnosti  Ztráta kontroly nad vyměšováním – inkontinence  Stigmatizace – stomie

 Ztráta soukromí  Nerespektování studu a intimity  Nevhodné oslovování: „babi, dědo, děvčata, chlapci, kluci...“  Infantilizace: „ručička, nožička, papejte, nabumbáme se...“  Odejmutí sociální role – postavení v rodině

Jak je moţno posilovat a zachovat lidskou důstojnost:  Pacient čeká na někoho, kdo mu skutečně pomůže, kdo mu

porozumí, kdo ho doprovodí na posledním úseku cesty jeho života

 I pro nemocného je důležité, aby věděl, že někam patří, že je přijímán, že ještě může být přínosem

 Pro pacienta je důležité, že s ním někdo komunikuje, potřebuje

někoho kdo ho vyslechne, s nímž může mluvit o různých tématech nebo s jeho pomocí ještě může poznávat nové věci

Paliativní péče:  Podporuje život  Považuje umírání za normální proces  Vytváří podpůrný systém pro nemocného i jeho rodinu  Poskytuje úlevu od bolesti  Je zde snaha dosáhnout co největší kvality života

Kde se paliativní péče poskytuje:  Hospic  LDN  Klinická pracoviště nemocnic  Domácí péče

Principy a cíle paliativní péče: Umožnit nemocnému, aby žil až do konce svého života při plném uspokojování potřeb

 Biologických  Psychologických  Sociálních  Spirituálních

Umírající hledá smysl svého ţivota Měl můj život nějaký smysl?

Jaký? Jaký smysl má moje utrpení? (nejen pro nemocného, ale i pro jeho nejbližší)

Pozitivní proţívání tohoto období můţe nést poselství: Víry Naděje

Lásky Pokoje Odpuštění

Po čem umírající nejvíce touţí Po doteku

Po komunikaci Být pro někoho významný Ale někdy touží jen spát, mít klid, být sám

Co můţeme a máme nemocnému umoţnit

Důstojně dožít svůj život Najít smysl svého života

Na co má umírající právo:  Na důstojné zacházení až do smrti (nezemřít sám, za plentou)

 Svobodně vyjádřit své pocity spojené s blížící se smrtí

 Zemřít v klidu a důstojně  Být ušetřen bolesti  Má právo na pravdivé odpovědi, když se táže

Důleţitá slova v závěru ţivota: Děkuji ti Odpusť mi Odpouštím ti

Mám tě rád

Logoterapie- člověk hledá smysl  Co mi chce tato situace říct?

 Co z ní mohu vytěžit tady a teď?  Co mi říká z mé minulosti?  Proč se mě tak dotýká?  Proč je pro mě živá?  Proč se to stalo mě?

 Jakou výzvu mi život touto událostí dává?  Když to zvládnu, v čem já říkám životu ANO?  V čem jsem díky překonání této situace silnější?

Specifika komunikace Komunikace je vzájemné jednání mezi lidmi, jehož cílem je porozumění

Aspekty komunikace  Denotativní  Konotativní  Kongruence - Inkongruence  Konformita - Nonkonformita

Denotativní aspekt komunikace Je dán významem slova

 Stůl je stůl a ne židle  Převaz je převaz a ne injekce

Konotativní aspekt Je dán smyslem slova Každý z nás má jinou subjektivní zkušenost se smyslem vyřčeného slova  Operace  Bolest  Hospitalizace  Kněz  Smrt Každý člověk si pod těmito pojmy představí něco jiného

Kongruence - inkongruence  Kongruence – shoda vnitřního prožívání a vnějšího projevu

 Inkongruence – rozpor mezi chování a obsahem sdělení

 Konformita - jednám ve shodě se sociálním prostředím  Nonkonformita – mé jednání není v souladu se sociálním prostředím

Sdělujeme si:  Emoce, pocity, nálady, afekty  Zájem o sblížení, navázání bližšího vztahu  Snažíme se vytvořit u druhého člověka dojem o tom, „kdo jsem já“

 Snažíme se záměrně ovlivnit postoj pacienta

Smysl komunikace není ve slovech, ale za významem slov „Sestro bolí mě hlava“:

 Konstatování, že pacient má bolest

 Je schopen mluvit  Mluví česky  Vidí sestru- je orientován-ví na koho se obrátit  Má strach o své zdraví, život...

V rozhovoru jde o to:  Kdo hovoří – pacient, doprovod  Co říká – konkrétní sdělení  Kdy to říká – v jaké situaci /mezi čtyřma očima, před rodinou.../

 Jak to říká – emoce  Proč to říká – dosažení pomoci, výhod, soucitu, respektu...

Fáze přijetí diagnózy:  Fáze šoku, výkřiku - člověk není schopen přijmout a akceptovat sdělení diagnózy: „Proč se to stalo?“; „Proč právě mně?“; „Proč právě nyní?“ Všechny tyto výroky vedou k další fázi a tou je popření.

 Fáze popření - popření nemoci vede nemocného člověka k stažení se do izolace. „Nechte mě být, to nic není!“

 Fáze zloby a hněvu - tento časový úsek je obtížný zejména pro okolí

člověka. Obrací svůj hněv nejen na své nejbližší, ale i zdravotnický personál.

 Fáze smlouvání - tady záleží na hodnotové orientaci člověka. Vyřknuté

přání je projevem největší hodnoty této části života. Například: „Třeba se ještě dožiji léta“; „Kéž bych se dočkal promoce vnuka“; a podobně.

 Fáze akceptace - konečná fáze, když člověk myslí na diagnózu bez negativních emocí.

Komunikace s rodinou  Zjistěte, co od vás očekává rodina  Vybídněte je, aby otevřeně hovořili o svých očekáváních, obavách, úzkostech a strachu

 Naslouchejte vyjádření jejich bezmocnosti

 Umožněte, aby se rodina spolupodílela na řešení některých problémů („co s tím budeme dělat“)

JEDEN VELKÝ OKAMŢIK PROŢITÝ V

ZÁVĚRU ŢIVOTA MŮŢE DÁT ZPĚTNĚ SMYSL CELÉMU NAŠEMU ŢIVOTU Viktor Emanuel Frankl

Protoţe rozhovor je čirou přítomností, pravým časovým dějem, nedá se v něm nic přeskočit a nic urychlit. Všechno musí pokračovat přirozeným tempem a v přítomném pořádku – a proto nemůţe být nekonečně dlouhý. J. Sokol

Děkuji za pozornost