ir
7ápad
Z á p a d , bí-monthly magazine for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Boh e m ¡turn in C a n a d a Second class mail registration n u m b e r 4890 Vydáva: Collegium Bohemicum j a k o dvoumčsíčnik Redakční rada: Jiři Fabšic, Eva í.ímanová, Stanislav Reiníä, Josef Š k v o f t t k ý , Miloš S u c h m a . Václav T á b o r s k ý , J a n Uhde. Oto Ulč Kedaklor: Miloš Suchma Administrátor: Milada Rciniäová Grafická úprava: B a r b o r a Murtxaiová, Včra DržmíSková Sazba: Prague Typesetting, Inc. T o r o n t o Tiskne: Triangle Graphic Ltd. T o r o n t o * * *
Adresa redakce: Z á p a d . Box 9021. Terminal P.O. O t t a w a . O n . K1G 31 K. C a n a d a Clánkv nemusí vyjadřoval n á / o r y redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. R e d a k c e si vyhrazuje právo na zkráceni a ti právu příspěvku Redakční uzávěrka vždy 15-tého února, d u b n a , června, s r p n a , října a prosince. Adresa administrace: Z á p a d . linx .122. Waterloo. O n M2J 4A4. C a n a d a P ř e d p l a t i t ^ příspěvky na tiskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace. Předplatné: I rok: Can .$14.00 US $14.00 US $17.00
Obsah
Časopis p r o Č e c h y a Slováky
2 roky: Kanada Can $26.(10 USA US $26.00 ostatní ¡cemě (letecky} US $32.00 nebo ekvivalent v cizí měně Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2.75 Odběratelé v U S A a v Kanadě mohou platit osobním šekem. V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou (patrně nejvýhodněji pro evropské předplatitele). P ř e d p l a t n é lze rovněž p o u k á z a t p ř í m o na bankovní k o n t o Z á p a d u d o Bank of Montreal. 239 Weber St.N.. Waterloo, On., N2J 4115, Canada (TSA No. 5037-246).
Svět Odysea navrátilce (M. Dvořáková-Sismilichová) Našinec v Germánii (O. Filip)
1 3
Zajímavosti ze světa Mauritius s m o d ř i n a m i (O. Ulč)
6
Humor Lékařské rady z minulého století Sovětský kladivovědec náš vzor Naši vtipálkové
11 12 12
Interview S A.J. Liehmem o žurnalistice, tllmu a vůbec o kultuře (M, Šuchma a .1. Uhde) Výtvarník Jiří Lauda (L. Křivánek)
13 17
Jazyk Cešl ina bez Československa (J. U h d e )
19
Fejeton J s e m již rok v zaslíbené zemi (H. F o ř t )
21
Filozofie pro domácnost Vykořisťování člověka člověkem či n a o p a k ? a n e b Už jste četli Komunistický manifest? (část 4.) S.R, ' 22 Desatero o slovanské vzájemnosti (I. Sviták) 24
Obchod Export americké technologie d o východní Evropy (A.Kozera)
25
Próza Kariéra profesora Baláža (P. Taussig)
27
Nové knihy
30
Dopisy
32
A u t o r e m fotografie na obálce je Miloš Ondrášek. Redakce jí dala název Kulturní pracovník n epiil.sk o-če sk oslo ven í A' éh o přátelství
Líbí se vám Západ? D o každého.čísla vkládáme p r o p a g a č n í kartu Západu. Prosíme, předejte ji dál svým z n á m ý m , o nichž si myslíte, že by o Západ měli zájem.
ZÁPAD D O V Š E C H PĚTI SVĚTADÍLŮ!!!
Svět Odysea navrátilce Jsem herečka. Studovala jsem J A M U v Brně, něco odehrála y divadle Pracujících V Gottwaldově, po přestěhování do Prahy jsem působila na PKS (pozn. red, Pražské kulturní středisko), než přisel rok ¡968, s nim aktivita, zklamání z nezdaru a emigrace do USA. Žili jsme v krásné Atlante (stát Georgia), brzy jsem za pomoci svého manažera začata pracovat ve své profesi, v únoru 1973 jsem doslala roli ve jihnu "The Las/ Stop", téhož roku jsem byla zvolena Miss International Atlanta, získala jsem velkou publicitu i mnoho dobrých přátel. Toto všechno nedokázalo ovlivnit můj stesk po domově, zvláště když celý rok (Amnestie 1973) chodily dopisy z domova, které příliš působily na moje city. Tolik jsem toužila po rodině, po poezii, po divadle ve své mateřštině, po Praze, po přátelích, až jsem donutila manžela přistoupit na můj bláznivý nápad, vrátil se domů. A bychom si zajistili bezpečnost, rozjeli jsme se do Washingtonu, pohovořit s českým konzulem. Jak jsem jim mohla věřit, dodnes nepochopím. A tak se stalo, že krátce před koncem roku 1973jsme přistáli v Ruzyni. Z krásné, slunné Atlanty jsme se ocitli uprostřed bláta a po několika letech klidu, uprostřed nadávek a hrubého tónu celníků, kteří nás bezohledně šacovali, nehledě na dvě unavené a překvapené děti. Po šesti hodinách nás pustili přes celnici, totálně zničené. Oba s manželem jsme si pár minut po příjezdu uvědomili, jaké důsledky poneseme za naši neuváženost a důvěru, jaká budoucnost čeká naše děti. Ještě dlouho potom jsme si nic takového netroufli vyslovil nahlas, věděli jsme, že není úniku. Co se dělo dál? Běžné věci, které zná mnoho lidi. Dlouhohodinově vvslechy v Bartolomějské (kde jsem používala výraz okupační vojska, dokud mne vytáhlý zrzoun s vypětím svého hlasu nepoučil, že to jsou vojska osvobozenecká), výhrůžky, deptání. otázky jako "kdo vás poslal,
s kým jste se stýkali" apod. Zavolali si nás, kdy chtěli a my museli znovu odpovídat na jedno a totéž. Bydleli jsme u rodičů v malém bytě, na koupi domu jsme neměli dost peněz a byty se prodávat nesměly. Na MNV nám řekli, že čekací doba na přidělení bytuje sedm let. Nakonec jsme sehnali jednu místnost, bylo to vlastně skladiště. Tam poprvé viděly děti plakat svého tatínka. Dlouho nemohl sehnat žádnou práci, až se konečně někdo slitoval a tak roznášel pivo v putyce na Starém Městě. Po čase se nám podařilo koupit na černo byt ÍV. kategorie. Naši andělé strážni od státní policie přišli, aby zkontrolovali co máme v bytě a zno.yu následoval výslech, jak jsme k bytu přišli, kolik jsme zaplatili (byli jsme tam úředně hlášeni jako podnájemníci, jiné důkazy proti nám nebyly). Telefon byl odposloucháván, manžel byl hlídán v zaměstnání, také já jsem nebyla sama, když jsem chodila po nákupech a marně se snažila postavit naši domácnost alespoň trochu na úroveň, na jakou jsme si zvykli v USA. Stejně tak naše děti n e by Iv ušetřeny nervového nátlaku. Dcera ve škole a syn, který se narodil v USA, později ve školce. Byly to přece emigrantské děti. Po dvou letech jsem se odvážila podat si přihlášku k přijímacím zkouškám na PKS, abych mohla pracovat jako herečka svobodného povoláni. Rozhodující bylo zvládnout individuálni politické pohovory a samozřejmě největši roli k přijeti hrála politická Činnost. Talentově umění bylo celkem zapomenuto. Zkoušky jsem úspěšně absolvovala, dokonce i na politické otázky jsem odpovídala jak nás učili ve škole a jak psaly noviny. Dostala jsem po dvou měsících písemnou odpověď, že nemohu být zprostředkována jejich agenturou. Občas jsem účinkovala na cizí smlouvu, později v roce 197879 jsem dostala několik malých rolí na Barrandově, dodnes nevím, jak to bylo možné. Naše situace se neměnila. Stále jsme byli pod dozorem, strach se v nás stupňoval, uvědomovali jsme si, že nás kdykoliv mohou neprávem
odsoudit a nebude odvolání. Psychicky jsem na tom byla velmi zle. Bála jsem se každého sebemenšího hluku, nebo kroků na chodbě, když jsem vyšla na ulici, děsilo mě celé okolí. Manžel byl uzavřený, já si dělala výčitky, že je to vše moje chyba, děti vzpomínaly na USA, rozebíraly rok 1968 a kladly nám různé otázky, na které jsme museli lhát. Po bytě jsme hledali odposlouchávací zařízení a o naších plánech, jak se dostat zpět na svobodu, jsme mluvili v koupelně při tekoucí vodě. Nedůvěřovali jsme ani jedinému člověku, který se pohybovat v naší blízkosti, dokonce jsme se ani slůvkem nesvěřili rodičům. Několikráte jsme žádali o pasy, ale byly zamítnuty. V roce 1977 jsme se přestěhovali do Karlových Varů. V Praze jsem to už nemohla vystát, potřebovali jsme klid a tak jsme si mysleli, že by nám mohla varská příroda pomoci k lehčímu přežití. Manze! dostal ve Varech zodpovědně mis t o (je z hotelového provozu) a na chvíli jsme si už mysleli, že se umoudřili, bohužel jen do té doby. než jsme se doslechli, že se o našem přesídleni hovořilo na schůzi Národní fronty a že jsme pod dozorem karlovarského vnitra. Vše jsem si ujasnila, když jsem žádala o cestovní doložku na jeden den do V. Německa, kde jsem chtěla udělat nějaký nákup. Byla jsem předvolána na odděleni Pasů a víz, kde už čekali pánové od vnitra, aby mi sdělili, že naše přestěhování je poněkud podezřelé - Vary - blízko hranic, plné cizinců a opět výslech. Potom jsem byla představena panu R., který měl na starosti náš obvod. Několik týdnů se radili, potom mně povolili jednodenní vstup do V. Německa a od té doby k nám pan R. Čas od Času docházel, pravděpodobně aby zjistil, jak žijeme. Byl to poctivý pracant a svou práci nebral na lehkou váhu. Vždy přišel s nějakou překvapující otázkou, jako např.: "V roce 1969 jste dostala politický azyl v Z. Německu, to jste musela pěkně špinit republiku. Co?" Nebo: "Podepsala jste Chartu 77?" "Ne." "No, to nevadí, my si to stejné zjistíme." Když jsme opět po pěti letech po~ I
bytu v ČSSR, kde jsme všechno trpělivě snášeli, žádali o pasy, byly opět zamítnuty. Byli jsme stále ve stejné situaci, jakoby se celá ta léta čas zastavil. Manžel se nemuhl vyrovnal s hospodářstvím v podniku kde pracoval, s plýtváním časem, materiálem. x neschopnosti jeho nadřízených komunistů. Dcera nám dorůstala a my jšme se pomalu připravovali na to, ze musíme slevit z vysokoškolského vzdělání na učební poměr. Ovšem tyto starosti prožívá tisíce dalších neangažovaných lidí, s tím rozdílem, že my jsme měli výčitky svědomí. Stále častěji a stále při tekoucí vodě jsme špekulovali, jak získat pasy. Napsali jsme na prezidentskou kancelář, k našemu překvapení to zabralo a my jsme konečně po pěti letech drželi pasy v rukou, ovšem doložku do Jugoslávie jsme nedostali (jen já ze zdravotních důvodů). Když jsme chtěli podat odvoláni. manželovi bylo vyhrožováno, že v takovém případě budou pasy opět odebrány. To už bylo jaro 1979 a my si neumělí představit, žít v této zemi další roky, nehleděna to. že mezitím by děti dorostly a pak by to šlo ještě hůře. Nedalo se déle žit ve strachu, bez vyhlídek do budoucna, s výěitkami svědomí, do jakého života jsme přivedli děti. Nebylo jiné výcho disk o než risk o vat. Zkoušeli jsme to na rumunskojugoslávských hranicích, zapsali si naše čísla pasú a poslali nás zpět. Nevzdali jsme se. Odjeli jsme do Sofie, kde jsme se stavěli na americkém velvyslanectví a vysvětlili jim naši situaci (,synovi rozenému v New Yorku jsme v roce 1975 nechali vystavit pas na americkém velvyslanectví v Fráze.) Dopsali jsme na moji doložku manžela a děti a doufali jsme, že snad Bulhaři, neznalí našich doložek, by mohli, lam někde u hranic, kde lišky dávají dohrou noc, zvednout závoru. Na hranicích ani živáčka, jen osamělý celník. Vzal pasy do bttdk v a dlouho nevycházel - najednou jsme se ocitli uprostřed namířených samopalů. Posílali nás zpět do Sofie na čs. velvyslanectví, kde dostaneme zpět doklady. Bylo nám velmi úzko, velmi těžce. Děti i já jsme plakaly a několikráte jsme se s manželem pokusili poprosit o pasy, ale vždv jen bedlivěji namířili samopaly. Manžel nebyí schopen řídit auto a já jsem se snažila vzpamatovat sebe i jeho s vľ-
pětím všech sil. Byla noc z pátka na sobotu, na hranicích jsme strávili tři hodiny v dešti, třásli se zimou a vysílením. Nechtěli nás nikde ubytoval hez dokladů a tak jsme se v tomto stavu vraceli několik set km do Sóji ť na naše velvyslanectví, znovu pokořeni, hez úspěchu. Pasy jsme dostali až v pondělí s tím. že jsme hlídáni bulharskou policií, že se máme vrá t it ihned do Československa. Byla to hrozná cesta zpátky. Po p říjez du jsme dobře ukryli pasy a čekali na vyřknuti ortele. Manžel by! přeřazen na velmi podřadné místo, kde byl stále pod dozorem, ale na to jsme si už zvykli. Krátce na 10 jsem zjistila ztrátu všech naších dokladů, které byly uloženy ve velké obálce - pasy nenašli. Po několika dnech od našeho příjezdu jsem uslyšela zprávu o třídenním průjezdu Jugoslávií do Bulharska. By! to šok, ale čím více jsme nad tím dumali, tím více se nám to zdálo být neuvěřitelné že by najednou bez nějakého prověřování pustili kohokoliv do Jugoslávie? Byli jsme již totálně zmateni, nevěděli jsme co s námi bude, ale riskovat jsme se už neodvážili. Bylo to však jen dočasně, poněvadž pár dni nato jsme se bohudíky dozvěděli, ze se ví o naší návštěvě amerického vel-
vyslanectví v Sofii. Nemohli jsme tomu uvěřit. Tak to byl vlastně ten hlavni důvod všeho, co se dělo v Bulharsku. Druhý den jsme dostali pozvánku k zahájení ortelu, ale to již jsem byla na cestě do bunky v Praze, zařídit devizový příslib (ve Varech se člověk jen tak neztratil z dozoru) a večer, jakmile se manžel vrátil ze zaměstnání, bez jakéhokoliv balení, jsme ujížděli zachránit své životy do Jugoslávie. Byl to pro nás velký zázrak a největši štěstí jaké jsme kdy prožili. V Rakousku (kam jsme se doslali z Jugoslávie) se ještě dostavily důsledky trestu za moji touhu po domově. Prožili jsme tam sedm měsíců bez podpůrné organizace, téměř celou zimu bez teplého oblečeni. Letenky do A tis t rá liě jsme si museli financovat sami, takže nás čeká pětiletý dluh, ale hlavní je, že máme opět svobodu. Dnes hluboce vychutnáváme z plného doušku svobodu, se kterou je spjato i mé zdraví, přesto si často klademe otázky. Proč nás tak trápili? Co z nás chtěli udělat? Štvance' Nebo podvodníky jako jsou oni sami? Slibovali, lákali, potom se vysnít val i a trestali. Vzali nám tolik let života. Vždy jsem cítila jak jim dělá dobře, trápit nevinné. Nacházejí tím uspokojeni z dobře vykonané práce. Setkala jsem se zde s několika krajany, kteří, jak se zdá, neznají situaci v Československu. Obrátila jsem se na starousedlíka, který učí na zdejší univerzitě, o rady týkající se mé profese. Zajímal se. zda mám s sebou doklady, když jsem řekla že nemám, odpověděl mi tolik známou větou: "No to nevadí, my si to zjistíme." Se tkal a jsem se s člověkem, který \ >ěři pohádkám své maminky z domoviny a nikdo mu to nevymluví. Setkala jsem se s emigranty z roku Í96H, kteří navštívili Československo a velmi si to vychvalují, jíní touží po domově a hodlají si urovnat vztahy. A tito Udě koukají jaksi divně, že jsme se kdysi vrátili z USA, jako by .v námi opovrhovali. Proč9 Nerozumím této logice. Jaký je mezi námi rozdíl' Dopustili jsme se přece stejného prohřešku po roce 1968. Jenže lito lidé. co tam jezdí na dovolenou, si na rozdíl od nás odvážejí zkreslené představy, protože nepoznají co se děje i1 zák u lis i režimu. Přece ten je mezi nám i rozdíl. Brzy nás tam vyléčili z láskv
k vlasti. To slovo jsem kdysi vyslovovala s velkou úctou, ale už několik let pro měhetšdsíuje a nebude existovat, dokud ho budou vyslovovat komunisté. Marie Dvořáková-Sis mil i chová
Našinec v Germánii Každý večer zapínám televizor, protože nesmím propásnout dvojí německé zprávy. Na prvním programu jsou prý mírně levicově-liberální, na druhém zase více nakloněny opozici, tedy pravici. Pravděpodobně se dvojí zpravodajství liší interpretaci západ o německé zahraniční politiky a ve vztahu k tak zvaným lidovým demokraciím. Pokud jde o vnitřní politiku a situaci v Německé spolkové republice. dozvím se z obojího zpravodajství, že to s námi jde neustále z kopce, tedy, jak říkáme tady "zugrund". Zemí zmítá jedna krize za druhou, vláda dělá permanentně chyby nebo se dokonce blamuje, daně jsou nesnesitelně vysoké, teroristé a staří náckové číhají s odjištěnými bombami za každým robem, hospodářství sténá a úpí, komunistický východ neustále provokuje, což souhlasí, ale my se nedáme, protožejsme pro uvolnění vztahů, ačkoliv nikdo přesně neví, co uvolnění vlastně je nebo mohlo být. Mí noví němečtí spoluobčané vidí zítřek téměř jako apokalyptickou katastrofu: Benzín má zjara zase o tři leníky podražit... Kdybych tedy měl zítřejší osud rodiny přizpůsobit dnešním hrůzám, které se na mne z televize dvakrát za
večer valí, musel bych pakovat koťry, balit nábytek a knihy a stěhovat se d o Winnipegu (ať se na mne krajan! nezlobí), kde se asi opravdu nic neděje. (Krajan-Ostravák mne ve Winnipegu zavezl autem na pokraj prérie a řekl: "Tak to je ono! Dál nic. jen furt to samé." Poslouchal jsem kdysi cosi zcela abstraktně nejasného o metafyzickém strachu, a teprve na pokraji prérie u Winnipegu jsem si uvědomil, co to vlastne je a obnáší.) Západní Němci se neustále Čehosi boji: hospodářské krize, v níž Angličané žijí tiž po desítiletí, a bez které by Italové asi byli nešťastní, protože život bez krizi není zajímavý; poklesne-li v Německé spolkové republice výroba automobilů o pět procent za Čtvrtletí, vidím kolem sebe a na obrazovce ustrašené obličeje a slyším moudré předpovědi, že tohle je začátek našeho konce, čili další'Götterdämmerung. Německo, země průmyslová, trpí a sténá zemědělskou nadprodukcí. Na přísně střežených místech skladujeme desítky tisícetun másla, abychom si v případě války mohli dopřát "Butterbrot", ale když Sovětům máslo chybí, jsme prví, embargo sem embargo tam, kteří jedou do Moskvy máslo nabízet a prodat za cenu skoro směšnou. Četl jsem, že bychom na tom byli finančně lépe, kdybychom zásoby másla spálili v elektrárnách. Jenže kromě mnoha jiných strachů vládne v Německé spolkové republice především strach z Rusů, Když německá televize převezme program, dejme tomu Donských kozáků, sedi německospolkový občan s láhví dobrého a drahého vína, za něž bych musel v Kanadě zaplatit majland, před obrazovkou, příjemně se strachy chvěje, upřímně slzí a vzdychá: "Ach, Rusko, není to krása! Tyduše, ty velké duše!" Když poslední donský kozák zahučí z celé duše kLach uehněm", či cosi podobného, přijdou zprávy, a v nich se třeba dozvíme, že Sověti maji v N D R a v Československu asi 15.000 těžkých tanků, že kousek od polských hranic, západně od Varšavy, jsou zase rakety mířící na Mnichov. Tedy; bojíme se ještě více. Skoro všichni jsme proti zvýšení výdajů na zbrojení. Německá armáda, říkáme jí tady Bundeswehr, nám tu tam předvede v televizi nový typ západoněmeckého tanku, zázrak techniky.
ale, jak nám v komentáři, sdělí vysoký důstojník, "zbytečně komplikovaná a příšerně drahá hračka. Kus za čtyři milióny marek." Aspoň vím, nač platím daně. Prisahají-ti západoněmeětí rekruti na ústavu Spolkové republiky, skutečně něj demokratičtější ústavu v Evropě, která navíc ještě funguje a zaručuje občanu nejen sociální bezpečí, ale i spokojený Život v blahobytu, najdou se občané-křiklouni, kteří přísahu obránců demokracie považují za provokaci, oživování militaristických tradic a vůbec j a k o cosi nanejvýše nemravného. Na druhé straně Kanálu, v Anglii, dodnes uvidíte v tamní televizi filmy 7. II, světové války, v nichž Němci vystupují jako omezení hrubiáni či sadističtí zločinci. Pro anglické školáky je Němec ještě pořád cosi jako nenasytná obluda. Či krvežíznivý vesnický balík v uniformě SS, požírající kradené uzené. Italové (s radostí) sledují v televizi třeba německou policii jak se snaží uklidnit, někdy ostatně dosti nevybíravými prostředky, poblázněné levičáky, a už radostí vyjeknou: Fašisti! Italové přitom velkoryse zapomínají, že fašismus vznikl v Římě a že zarytými demokraty se většina z nich stala až po té, kdy se Američané vylodili na Sicílií. Pro Francouze je vše, co končí u poslední stanice pařížského metra, zapadlá, zaostalá provincie. Každý Francouz se samozřejmě považuje už od roku 1939 za zarputilého antifašistu a nikdy Němcům nezapomene porážku z roku 1940 a koncentrační tábory. Obojí jistě právem. Jenže Francouzi nemají Němce také rádi, protože jim tu a lam německý tisk připomene horlivost francouzské policie při zatýkáni a transportech francouzských Židů d o Osvětimi, M a j d a n k u a Bergen-Belsenu... Rakušané trpí "německým komplexem", chtěli by na tom být jako Spolková republika, ale nemají na to. Pokud jim němečtí turisté zaplňují alpské hotely, dobře a poctivě platí, snášejí hlučné turisty z. Bavorska, z Hesenska nebo ze západního Berlína s ohromnou trpělivosti a s přívětivostí. Občas za hotel a za lanovku cosi přirazí, ale to se jaksi nepočítá. Švýcaři se chovají korektně, protože kalvinisté mají poněkud zvláštní názor na pozemskou morálku: Pán Bůh miluje toho, komu přízeň proka3
i
zuje uspokojivým bankovním kontem, samozřejmě uloženým v bance v Curychu, v Ženevě nebo v Bernu, Kdo má prachy, je dobrý člověk. Kdo j e nemá. je ľ rej nič liříšník, jem u / Pán Bůh nepřeje. Zapadni Němec je vesměs dobrý člověk. Komplikace nemáme v Německu s Holanďany a s Belgičany, protože li mají svých vlastních až přespříliš. Do Dánska se jezdí pro laciné máslo. Švédové si na neděli najedou lodí do severoněmeckých přístavu na kořalku, protože u nich stoji flaška whisky, ještě k tomíj na přiděl, asi desetinásobek naší ceny. Západní Německo má přímo zarputilou vôli vycházet se sousedy po dobrém, a kdy/ to nejde jinak, upevnil přátelství finančními injekcemi. Pokud jde o vztahy k partnerům v N A T O a k neutrálním z.emím, povazujeme to za správné, problematická je všíik dobrá vůle, kterou Spolková republika prokazuje východu, hlavně však Německé demokratické republice. Německé demokratické republice plati Spolková republika skoro za víechno, za iransitni cesty do západního Berlína, za poštovné, za telefonní styk s Berlínem, za železnice, za smeti, které obec západní Berlín Vyváží do N D R , za vodní cesty. Obchod mezi Německou spolkovou a Německou demokratickou republikou se tady považuje za "vriítr o německý obchodní styk"; východ k nám dováží třeba fotoaparáty, které Vyrábějí vězni v Německé demokratické republice, bez cla. Soudruzi ve východním Berlíně přišli před několika lety na úspěšný trik; v Honkongu nakoupili levný textil, přivezli jej do N D R , tam přišili značky " M a d e in N D R " a obleky Šly přes "vnitrončmeckou" hranici bezcla na náš trh. Když to prasklo, zavřeli jsme tady nékolik západoněmeckých překupníků, kteří ani možná nevěděli, odkud /boží z NDR vlastně pochází. Hlavní "šíbří' 1 ve východním Berlíně se samozřejmě potrestat nemohli. Berlín má být městem bez vojska, tedy jen bývalí spojenci z II. světové války tam mohou podle platných dohod mít posádky. Proto třeba nejdou mladí chlapci ze západního Berlína do Bundeswehru - armády. Východní Nčmcí však ve své části města rekrutují vesele, vyzbrojují "dělnické milice" a pořádají, což spoje4
necké dohody zakazují, vojenské přehlídky se vší parádou: s tanky, tryskový mi letadly a s raketami. Západ samozřejmě vždy protestuje, ale není nám to nic platné. Z á p a d o německý chlapec, který právě slouží u Bundeswehru, však do západního Berlína nesmí vstoupit v uniformě. Když tam jede třeba na návštěvu za holkou, musí v civilu. Pokouším se už na několika stránkách najít odpověď na otázku; Jací jsou dnešní západní Němci'.' Zajisté, jsou pracovití, disciplinovaní, trochu hluční. Takovými byli zřejmé už před rokem I933. Takže se musím ptát dále; Změnili se po roce 19457 Odpověď zni jednoznačně; Změnili, a jak! Německu moc prospělo, že prohrálo válku. Od Američanů podchytili trochu z kovbojské poctivé naivity a z americké schopnosti tolerovat i jiné národy, rasy a náboženská vyznání. Od Francouzů se naučili lépe vařit a jíst, v čemž ostatné západní Němci své vzory už dávno předstihli; od Angličanů okoukali demokracii a přizpůsobili ji podmínkám Německa, země velice rozdílné. Pravý Bavorák se od severního Němce liší více než Slovák maďarského původu od pravého Pražáka. Jestliže se Němcům předhazuje, že se demokracii museli od roku 1945 učit, považuji to za výčitku sice oprávněnou, ale jen pokud se týče generace starší než 55 let. Mimochodem řečeno; jestliže naši exulanti někdy ohrnují nad německou demokracii nos a staví do popředí československou demokratickou tradici, měli bychom si uvědomit, že naše demokracie trvala jen dvacet let a učila se u vzorů, které ji - mám na mysli Francii a Anglii - v době nejtěžší ne právě elegantním způsobem v Mnichově 1938 hodily přes palubu. Západoněmecká demokracie trvá už třicet let a funguje. Mladší generace, tedy lidi pod padesát, netrpí uctivým poddanstvím k nadřízeným a k "ouřadu" čí k státní moci, ba naopak svůj vztah k státu, skutečně demokratickém, vyjadřují právě tak kriticky jako mladí Američané, Angličané a Francouzi. Jestli existuje lepší a přesvědčivější důkaz o pevné západoněmecké demokracii, pak jsou to i volební výsledky z podzimu 1980, Extrémisté levicového i pravicového ražení nezískali d o h r o m a d y ani 0,4 procenta hlasů. Německy volič
posílil politický střed, tedy liberály, oslabil vládnoucí sociální demokracii, hlavně však její levicové křídlo právě tak jako sociálně-křesťanskou unii, která neměla šťastnou ruku při volbě kandidáta na úřad kancléře, dr. Franz-.losefa Strausse, politika sice mimořádně chytrého, trpícího však nevypočitatclnou tmpulsivnosti, která německého voliče poněkud vyděsila. Možná, že následující řádky vyprovokují mnohé čtenáře Západu k ostrému výpadu proti pisateli článku, který tvrdí: když v roce 1945 dobyli spojenci Německo, zjistili, že naráz, jsou všichni Němci demokraté, že nacisté jakoby zmizeli. 1 m a l í a s t ř e d ní prisluhovači mrtvého fýrera se dušovali, že nikdy pravými a oddanými nacisty nebyli, a když, lak museli. A víte, že přiznávám Němcům právo, mluvíme o roku 1945, se zříci nacismu a strašné minulosti, za níž každý nesl svou část odpovědností a viny',' Představme si podobnou situaci v Československu: zítra se tam komunistický režim zhroutí a pozítří bychom zjistili, že většina komunistů naráz zmizela. Každý z bývalých by se už pozítří dušoval, že "s nimi" sice táhnout musel, ale vnitřně nesouhlasil. A víte, že bych takovému člověku i uvěřil'.' Totalit ní systémy, kterým jsme už bohudík odvykli, maji totiž v ruce všechny prostředky k tomu občana zdeptat, ponížil, donutit jej, aby se v pudu sebezáchovy zachraňoval. mnohdy i nečestně. Totalitní režimy produkují traumatizovaného občana, ustrašené tvorečky chvějící se o kousíček soukromého štěstíčka, lidičky bez prostoru a mimo prostor, v němž se daři svobodnému jedincí. Kolík máme v .současném Československu občanu, kteří se vzepřeli a podepsali Chartu 77? Asi tisíc. To je úměrně k počtu obyvatelstva méně, podstatně méně než Němců, kieří se v letech 1933 až 1939 postavili na odpor Hitlerovi. Poěeiní srovnání samozřejmé nic nesrovnává, ¡en dokazuje, že každý toialitní režim si se svou opozicí dokáže poradit, zničit ji fyzicky, což důsledně prováděl Hitler, nebo duchovně, což nám zase předvádí dr. Husák a spol. Jestliže by duševně utrmácený československý občánek po zhroucení režimu konečně svobodně mohl vykřiknout; Já musel, abych se zachránil!, vzal bych ho na milost. A další příklad:
setkáváme se i v exilu s bývalými d o ma m n o h d y nepříjemně agresivními bolševiky, kteří a / tady prohlédli a obrátili se, četní k víře v Boha, jiní zase k některému zdejšímu d e m o k r a tickému směru. Mnozí z nás t o snášejí s nelibostí a dávají ji zřetelně najevo, někteří právem, protože pod komunisty trpěli, jiní ne tak zcela právem, protože d o m a byli hezky zticha a k pokřiku proti bývalým k o m u nistům si dodali odvahy až na Z á p a dě. Ať už tak nebo onak, nehodlám se k pokřiku proti bývalým k o m u nistům (nyní v exilu) připojit, p r o t o že pro mne je jejích proměna v d e m o kraty různých zabarvení d ů k a z e m síly naší, západní demokracie. Až tady, ve světě, kde lze přiznat barvu, v demokracii, která každému poskytuje šanci začít znovu, poctivěji a lépe, mohl bývalý komunista o d h o d i l zátěže strachu a snad i zbabělosti, které jej d o m a svazovaly do uzlíčku chvějícího se strachy o existenci a přežití. A naši exulanti v Německu? Napsal jsem asi před r o k e m hodinový pořad pro německý rozhlas o českých exulantech od roku l % 8 v Německé spolkové republice. Počítač v Norimberku, který eviduje sociální postaveni, zaměstnáni a výdělky všech občanů žijících na území Německé spolkové republiky, mi "vyplivl" tyto údaje: z československých státních o b č a n ů , kteří od roku 1968 požádali v Německé spolkové republice o asyl a žiji tady, pracuje z celkového počtu jen 1,8 procenta v m a nuálních dělnických povoláních. Roční příjem českého exulanta je o 22 procent vyšší než p r ů m ě r n ý příjem občana Německé spolkové republiky. Počet vysokoškolsky vzdělaných českých exulantů převyšuje západ o německý průměr o 67 procent. Statistika tedy dokazuje, že d o z á p a d n í h o Německa přišli po roce I96S vesměs vysoce kvalifikovaní lidé, kteří se tady velice d o b ř e a úspěšně uchytili, založili nové existence a zřejmě i dobře žijí. Poté, kdy se pořad odvysílal, ozval se mi rozhořčený český básník bydlící někde v severním Německu a obvinil mne, že lžu. protože nevydělává o 22 procent více než německý soused, a že Němci jsou prý n a f o u k a n í , nemají smysl pro český h u m o r , nerozumí ěeské poezii, zviáStč pak ne té, kte-
rou píše, a že my Češi musíme Něm- Znečištění ovzduší v SSSR. ce považovat jen za pracovité včeličÚředník j e d n o h o z ministerstev ky bez fantazie. M o ž n á , že má básSovětského svazu vydal pod pseudoník p r a v d u , ale nemá ji celou. Z n á m nymem Boris Komárov knihu Znipřípady, kde se naši lidé s Němec- čeni přírody v 'So véísk ém v vaz u. Knikem tčžce sžívají, znám ale jiné, kdy ha vyšla nejdříve v S a m i z d a t u , a jim to jde až překvapivě rychle. později ve Spojených státech. KomáZnám několik ztroskotanců, kteří rov v ní říká, že asi 10% obyvatelné tady už dvanáctý rok studují, pobí- části S S S R již bylo zcela zničeno vyrají stipendia, ale d o s t u d o v a t nehodkácením lesů, d o l o v á n í m a průmyslají, protože se jim zřejmě nechce. lem. T a t o oblast, která je větší než Z n á m alkoholiky a České " m a f i á n y " celá zapadni Evropa, se již prakticky živící se všelijak, jen ne poctivě. proměnila v poušť. Sibiř, kdysi země Znám několik českých v y k u k ů , kteří neposkvrněné přírody, se může stejsi příživnické tendence a překvapiným způsobem změnit ve zmrzlou vou vitalitu žit na úkor druhých připustinu během dvaceti let. nesli i sem. Poznal jsem je ostatně v K o m á r o v uvádí několik zajímaK a n a d ě i v USA. Tedy žádné zvlášt- vých příkladů bezhlavého ničeni příní případy. Z n á m exilové dámy, kterody v S S S R , kterému nestojí v cesré na reprezentačním plesu českého tě žádné veřejné mínění, žádný tisk exilu v Německu, (pořádá se každý ani d o b r o v o l n é organizace, V blízrok v nejdražším mnichovském hotekosti továren na superfosfát je na jalu), sténají pod tíhou zlata a perel. ře, když roztaje sníh, tolik superfosNeprcdplati si však Z á p a d , nekoupí fátového prachu, že ničí všechny českou knihu, protože si "právě porostliny včetně mechů a lišejníků, řídili novou mercedesku, stát je neV j e d n o m tiralském městě musí spestydatě o k r á d á na daních a manžel, ciální brigáda čistit prach a saze se představte si, zubař, vydělal loni jen střech, aby se nczřítily. Vrozené depůl miliónu marek! Já vám, řeknu, fekty dětí, patrně způsobené otrávej d e m e zugrund!" Z n á m ale mladou ným ovzduším, rychle přibývají. dvojici, p r o d a v a č k u a nástrojaře, Nyní postihuji asi 7-8% dětí, ale očekteří sem letos na j a ř e přišli, a ještě kává se, že v roce 1990 bude postižepředtím, než si koupili první hrnce a no až \5% všech nově narozených. talíře, vydali prvních vydělaných 450 Sovětský svaz p r o d u k u j e m n o h e m marek za české knihy. Z n á m paní, méně a u t o m o b i l ů než S p o j e n é stákterá ještě na j a ř e roku 1980 byla ty, ale znečištění ovzduší je v S S S R sekretářkou slovenského ministra v některých oblastech stejné j a k o v v Bratislavě, utekla přes Jugoslávii, USA. Při výrobě k a ž d é h o kusu zbozískala okamžitě j a k o "politicky pronásledovaná" asyl, ale teď už Žádá ží p r o d u k u j e socialistická e k o n o m i e o u r o v n á n í vztahu k Č S S R . protože dvakrát víc škodlivých látek než " v r a j jestvujú aj o s o b n é dôvody k o d - ' U S A . V Azovském moři poklesl kvůli c h o d u z Československa, nie len poliznečištění v o d y počet nalovených tické." ryb na j e d n u devadesát in u ve srovnáExil s námi i v Nemecku zamotal. ní s poválečným o b d o b í m . Žijeme v j i n é společnosti, neříkám, K o m á r o v nevěří, že by socialist i cže v cizí, pouze v jiné. Neměli by- . ký systém mohl tyto problémy vyřec h o m ji měřit podle našich znalosti šit. Ostatně tato k n i h a potvrzuje to. a zkušeností, měli bychom i Němce co už d á v n o víme o ničeni přírody v c h á p a t . N e m ů ž e m e tady Žit p r o t i č e s k o s l o v e n s k u . Ti, kterým se p o d a N ě m c ů m , ale ani docela s nimi. Ne- řilo odejít z Československa, říkají, můžeme N ě m c ů m vnutit náš z p ů s o b že se jim venku "lépe dýchá", a myslí myšlení a života, musíme se však lo obrazně. O n o to ale začíná být bránit, aby nám nevnucovali příliš pravda i doslovně. Plýtvání suroviten jejich. Je zřejmé, že s nimi p o b u - nami, energií, lidskou iniciativou a deme ještě dlouhý čas... talentem a ničeni přírody j s o u typicOta Filip ké rysy socialismu. Víte, že Československo spotřebovává víc energie na obyvatele než Z á p a d n í N ě m e c k o nebo Francie, země s n ě k o l i k a n á s o b ně vyšší životni úrovni? Četl jsem to v R u d é m právu. Marcel Pletka
Předplaťte si Z Á P A D ! Předplaťte si Z Á P A D ! Předplaťte si Z Á P A D !
5
Zajímavosti ze světa Mauritius s modřinami Nic jsem o něm nevěděl. Až. tedy na to, že tam Britové vydali známku: když ne nejprvnější, tak snad nejvzácnějši nebo aspoň určitě nejznáméjší. Mauritius je ovšem ostrov a blízké sousedy nemá. Na východ směrem k Austrálii je úplně nic po mnohé tisícovky mil. Bývám iracionálně nakloněn přisuzovat opuštěným výspám na zajímavosti. Též jsem měl v Americe mauritijského studenta. A že budu muset určitě navštívit jeho rodinu. Moc se budou všichni radovat, zejména tatínek, to je čínský mandarin a velký světák s mnoha konkubínami, tvrdil syn Raymond francouzského vzezření. A že jim hned píše o události na ostrov. Výborne, nebudu tuctový turista. komerčně škubaná součástka stáda. To bych měl důvody tři. Teď ten hlavni; na cestě z Austrálie do Jižní Afriky, kam jsem mířil, byl Mauritius jediná možná zastávka. Někdejší Madagskar a nynější Malagašská republika natolik zpokrokovatěla. že d o svého vzdušného prostoru nevpouští kapitalistický Qantas, natož SAA - Suid-Afrikaanse l.ugdiens, A nikdo jiný na trase nelétá. Mauritius býval naprosto prázdný ostrov, hez praobyvatel, na rozdíl třeba od Ceylonu nebo právě Austrálie, jíž jsem mínil opustit. První se prý dostavili Arabové a Malajci ve středověku. O těch druhých a následných to už víme přesně: Portugalci v šestnáctém století. Holanďané v sedmnáctém století. Ti hledali základnu k občerstvení na cestě od mysu Dobré naděje, a když ji našli. pojmenovali ji po princi Mořicovi z. Nassau, Francouzové se dostavili v osmnáctém století a z Morice se stal 11c de France. Přijeli s napudrovanými parukami a tyli z. afroasijských obchodů. koření a zejména z cukrové třtiny. Na plantážích se plahočili čerstvě dovezeni otroci z Afriky. Nastalo devatenácté století a byla doba napoleonských válek. Francouzští bukanýři, patriotičti korzári
Ota Ulč
j a k o baron Surcouf, měli na ostrovězákladnu a ubližovali britské lodní dopravě. V roce 1810 došlo k odplatě. Ubližovaní sem vtrhli s velkou silou, zmocnili se ostrova, vrátili mu sice holandské jméno, ale nastolili vlastní vládu Albionu. A protože v britské říši došlo ke zrušení otroctví, zrušeno bylo i zde. Osvobození se radovali a navíc i z plantáží natrvalo utekli - ať už ke břehu nebo do kopců. Produkce nemohla váznout na věky, pracovní síly bylo zapotřebí. Když se nenašla na místě, koloniální správa musela pohlédnout do dálava tak došlo na tak zvané indentured lahorers neboli Gastarbcitery z Indie. Dočasní pracovníci zůstali permanentně a jejich potomci dnes tvoři většinu obyvatelstva. Pax Britannica trval 158 let - do jara roku f968. Pak vypukla nezávislost s problémy. Vzlet Jsem v západoaustralském Perthu, skoro přesně na opačném konci světa od amerického bydla. Město jsem shledal k pomilování: na chvilku, možná, že na víc. Několik místních českých našinců mne ujistilo, že buď Kubelik nebo Firkušný, ale že nejspíš oba to byli, co prohlásili, že Perth je ideálni místo jít d o penze, na odpočinek, nikoliv však nutnč na odpočinek ducha. Perth je atraktivní, moderní ostrov - ano, ostrov - voda dvěma směry a poušť zbylými směry. Z prima výspy je prý bliž d o Singapuru než d o Sydney. Každopádně, mám na tuto protinožci výspu jen lahodné vzpomínky a do jumbo Boeing ti 747 - S P jsem lezl hez nadšení. S P - speciál. Speciální byla obsluha. Stewardka, puchýř protivný, nám rozdala nóbl jídelní lístky, abychom si vybrali mezi mnoha extravagantně rozepsanými gastronomickými událostmi a hodovali. Poté, co jsme si vybrali, oznámila, že nemají, a všem se dostane jednotná krmě. "Takže si vybrat nemůžeme," troufnul jsem se ozvat.
"Jak pak by ne," odvětila, "nemusíte jist." Tedy jako s jednotnou kandidátkou. Též s Leninem, kdo nepracuje, ať nejí, já teď takhle dlouho na akademické dovolené, už mne zasahují s bolševickou spravedlnosti. Však podivné, vždyťjc to pěst apartheidu, vždyť dnes cestuji jihoafricky. Přísná slečna přinesla pánovi vedle whiskey až s polévkou, a kávu až hodinu po desertu. Jakýsi kalvinistický koláč. Ve všem jsme dvoujazyční - v English a Afrikaans, řeči Burů santikvárními holandskými kořeny. Thank you. Dankie. Máme před sebou osm hodin letu zvládnout tisícovky mil nad Indickým oceánem a jeho prázdnotou. To pak aby bylo bio. Steward (elegantní, s francouzským šarmem, d o tmava, že by s kapkou nevhodné krve?) spustil plátno. Poučen zkušeností z jiných palub, těšil jsem se na polopornografii či aspoň na krvelaěnost. Jo, to zrovna! Vyběhl na nás pejsek - Shaggy D.A. - nikoliv nejěerstvější výtvor z dílny Walt Dísneye, pro děti a détiny. Proč se tady s tímhle tasím: jde o politický poznatek. Kalvinističti Burové jsou moralisté, jsou přísňoni, a nemíní si svůj svět chránit toliko před rasovým prznením. Brání se marxismu-leninismu i rock-androllu. Vadí jim nahotiny a též by nepustili sebrané rozumy R S D R Vasila Biľaka. U záchodu jsem se potkal s černým pasažérem. Ha, apartheid má trhliny. Než jsem mohl spustit s proslovem o utrpení jeho rasy, oběť segregace mi poručila, abych ji podržel sako. Vskutku, dotyčný se nezdál být útlakem tak zcela podupán. Tak tedy pod námi nic než voda. Ani jeden ostrůveček. Až dojde na len náš M A U R I T I U S čili 11.E M A U R I C E a nikoliv již IL.E DE F R A N C E , mělo by ho být 2.000 km čtverečních, kopcovitý a téměř kulatý. 61 km král 47 km, a kolem pobřeží všeho všudy 217 km. A prý tam je moc lidí: O V E R P O P U L A T I O N . též zásluhou zcela úspěšného vymýceni malárie v šedesátých letech. Inu, uvidíme.
Suchá sezóna Ostrov zasahují cyklóny od ledna do března. Teď je červenec - "a relatively dry season". To je dobře. Když jsem v pozdním odpoledni přistáli na Plaisance Airfield, veškerý obzor bylo jedno mókvavé olovo, bez jediného problesku pravděpodobnosti, že někdy bude jinak. Ne že kanulo, natož mrholilo! Voda se valila z nebes, až z toho byla předčasná, ponurá tma. Všichni celníci a pohraničníci byli Indové. Neobtížili mne jedinou otázkou, jen mne od mávli a ani jim nevadila láhev francouzského koňaku vzácné značky, nesl jsem ji jako relikvii k podarování otce studenta Raymonda, však otec je světák, majitel mnoha konkubín, pozornost jistě ocení. Tlampač praštěl a opakoval d o vřavy ALK, OLK, JL1L1K. Pak řekl P R O F E S O R . Pak jsem pochopil, že to jsem já. Volali mne, zde bude vitaci delegace, otec mandarin s poddanými. Zdali pak bude mít cop? Neměl. Též mu chyběla většina chrupu. Usmíval se na mne stříziík v kloboučku a promluvil na mne dvěma neznámými jazyky. Předa! jsem mu vzácný koňak. Protože nepřišel na letiště s dary, hrozila vážná ztráta tváře. Kufru se ujal jiný Číňan. Beze slova mi podal upracovanou ruku. " T o je bratranec, je hluchoněmý," řekla pohledná dívčina, "já jsem Marisse, Raymondova sestra, velmi je nám clí vás přivítati," a řekla to anglicky. Díky Bohu, Buddhovi, nebudu ztracen, po ruce bude Maryša. K mandarínovi ncpředjela nablýskaná limuzína. Vstoupili jsme do průtrže, ťapkali kalužemi ke koloně polopolámaných taxíků, vlezli d o jedné trosky, uvnitř byla mokrá, rozrachotila se, vyrazila, jedeme vlevo, byli jsme britská kolonie, teď jsme nezávislost v britském Společenství, Míjeli jsme jen cukrovou třtinu. Už byla několikametrová. Proč se Raymond chvástal? Chudák tatík byl celý nesvůj, jakýpak zazobaný smilník, zdálo se. Že ve svém dlouhém životě teď sedí poprvé v taxíku, a navíc má na krku amerického profesora. Rodina bydlí v mistě M A H É BOURG. To zní elegantně. Na romantických ostrovech Seychelles M A H É je hlavní ostrov. Kdo byl MAHÉ?
Přestal asfalt, vjíždíme d o bídné- la, že zítra bude špatné poěasí. Sice ho, částečně plechového městyse, jsme v zemi britského Společenství, mokvající antikvárni samochod se na známkách máme Alžbětu II., Pax smýká blátem až na opačný konec, Britannica, jak již poznamenáno, už jsme tam před modrým baráčkem, trval jeden a půl století a přesto tausiluji o zaplacení jízdného, nejde to, dy z evropských vydrželo jen francenu zřejmě usmlouvali a zapravíli couzské sémě. Čili ne zrovna výjimpřed řadou dní. Hluchoněný bratra- ka z pravidla. Totéž platí na ostronec vnesl kufr d o d o m u , kde se usmí- vech v Karibském moři a v Pacifiku. vali další rodinní příslušníci. Tady Na Mauritiu domorodí běloši jsou už byly i babičky. Štěbetaly Čínsky, Francouzové a ne Britové. Podle ale v naprosto jiném dialektu, než statistiky, angličtina je mateřštinou jaký znám trochu z domova; a pak jen dvěma tisícům ostrovanů, což je jakási polofrancouzština. Jedině méně než čtvrtina jednoho procenta Marisse mluví anglicky. všeho obyvatelstva. Veřejné školy Ještě, že ji mám. Pochopila, že jsou anglické, soukromé školy jsou mne pantomima vzájemného zubení francouzské, obě řeči jsou oficiální, a přikyvování k vzájemným nesrozu- ale vlezte s bílou kůží d o jakéhokoliv mitelnostem zmáhá. Cestovatel byl obchodu či na úřad, a spustí na vás odveden d o privátního pokoje, vypa- francouzsky. Lingua ťranca ostrovaráděné ložnice s perfektně pohodl- nů je však creole. řeč smíchaná z nou postelí pod protimoskytovou sí- francouzštiny a afrických prvků. Francouzové a afričtí černoši jsou tí. Překotně jsem děkoval a oddych) si, až když jsem byl sám. Vyrušen nejstarší obyvatelé ostrova. Teprve jsem byl jen jednou. Špitavé děvčát- po nich přišli Indové, Číňané, a stvořeni byli míšenci (Kreolové). Tohle ko mi přineslo nočník. Byl zbrusu nový. Našel jsem v něm stopu dřevi- je tedy pětice hlavních ethnických ny z maloobchodního balení. Však skupin země. Indové mají naprostou většinu - už téměř dvě třetiny"- a bíjá si beztoho netroufnu, aby to pak někdo vynášel. Za mlada jsme moci- lých je jen jedno procento. Maji pověst odtažitých patriciů, kteří se s vali i z balustrád a okna tady mají. Za oknem bylo fotbalové hřiště, zá- chámy nestýkají. Jsou to latifundisté a vlastní 70% veškeré půdy. toka a silueta dost vysokých kopců. Zítra tu má být na hřišti turnaj, jestIndové se vzdali svých původních li přestane pršet. To určité. řečí. ale náboženství si zachovali, Konečně jsem pochopil, že moje Hinduismus je dnes vírou většiny ložnice slouží za ložnici většině rodiostrovanů. O svátečních dnech aktiny, že v domku jsou pak jen komůrvisté chodí po žhavém uhlí a nabrouky, že já mám tohle všechno a kde asi šených mečích. Též se různě nabodápohostinní orientální chudáci složí vají. hlavu. 1 kdyby měli spát v průtrži na Ministerským předsedou je indicstromě, jak bych se s nimi mohl přít? ký lékař Sir Seewoosagur RamgooVzpomněl jsem si na léto v roce 1975, lam z Independence Party. Kroky když jsme byli s rodinou v Mexiku, proti populační explozi jsou důležineuhnuli balvanu, roztříštili převotým bodem jeho vládního programu. dovku, a v praehudém městečku jméLidu už je 900,000, což na 2.000 čtvenem Tilzapotla se nás ujali místní rečních kilometrech znamená hustointelektuálové, chudí j a k o myš - a o tu 450 - horší než Holandsko. to víc pohostinní. Jeden naprosto neNa rozdíl od Holandska, Maurimajetný učitel mí tehdy vnutil na patius nemá průmysl, a na polích roste mátku svou občanskou legitimaci. vesměs jen cukrová třtina, zdroj valut, pokud se nedostaví větší cyklon. Vytáhl jsem z brašny tranzistoroPřírodní zdroje nejsou. vé rádio a otočil knoflíkem. Ozývala se vesměs indická muzika. Potom Indové mají politickou moc, tése mezi monotónní kvíleni na chvilměř monopolizují obchod, nezaměstku dostala Paříž, se šansony. Byl jsem nanost je veliká a totéž platí o vzázpátky u Seiny na levém břehu. jemné rasové nevraživosti. Dochází Zprávy ve francouzské řeči. Hlake srážkám, jež jsou krvavé a získásatelka Bernadette Chung* oznámivají na pravidelnosti. Mauritijští Číňané jsou obchodni* Tak krásné jméno bych si nevymyslel. ci a pár doktorů, tvrdí statistici. Ano, Tehdy jsem si jc poznamenal na magnepřes ulici kousek doprava je hokytofon. 7
nářství s firmou K W O N G - W A E B R O S . Ale ne nás údajný mandarín. My jsme miniaturní zemědělci, o k o p á v á m e pár metrů se zeleninou. Vzdor popleteným poledníkům a vývinu událostí, spal jsem dobře. Síť proti myskytům poskytovala útulnou klenbu a zásluhou větráku, zálivu a vytrvalého deště v místnosti nebylo k zalknutí. Když jsem šei k o k n u močit do deště, kolem vyli psi. Vesměs jsou to takzvaní pariah dogs - páriové, příšerní voříškové, a hyzdí ostrov od j e d n o h o konce k d r u h é m u . R á n o na mne čekalo u m y v a d l o v kůlně. K snídani připravili něco dom o r o d é h o . Pokoušel jsem se polykat, ale hrdlo nechtělo. Ještě, žejsem si před odletem liboval, že nebudu oním komerčně š k u b a n ý m příslušníkem turistického stáda. O n o se to na dálku libuje. Na dálku vám zá-
chod nechybi. T a d y byla jen díra v zemi. Co budu dělat v odříznutém M a h é b o u r g u ? V okolí jsou prý roztroušené pamětihodnosti. Stále prší. Nedomluvím sc. Nikam se nedostanu. Abych počítal dny a hodiny, než dojde k odletu z mista zcela nepovedené zastávky, ze zhaceného ostrova. N e p o z n á m j e h o větrný jih, střední plateau s vulkanickými kopci až do výše 800 metrů, nebudu se potit na horkém severu, ujde mi hlavní město Port Louis přesně na opačném konci ostrova, neuvidím tropické zahrady v místě Pamplemousses čili Grapefruit. Nedostanu se d o Curipipe v centru na náhorní planině, kde mají sídla nóbl lidi a prý tam vypukává i univerzita. Nebo bude Curepipe mojí záchranou, Vzpomněl jsem si. Že mi v Melb o u r n e český veterinář vyprávěl o
krajanovi: bývali spolu na Nové Guinei, teď prý je tady. Adresu jsem neměl a j m é n o jsem si p a m a t o v a l matně; Alfred M. U Č í ň a n ů ovšem nebyl telefon. S Maryšou jsme se pod deštníky vydali na policii. V seznamu žádného Alfreda M. neměli. Ale nevzdal jsem se. Ostrov křižují napěchované autobusy, nebesa na minutu přestala řádit, h o d n á dívenka že mne d o p r o v o d í , naskočili jsme a jeli asi h o d i n u . C u k r o v é plantáže pokračovaly vlevo vpravo. M n o h é pozemky dělily k a m e n n é zdi z černých valounů. Nebo vznikla pyramida, připomínající dělostřelecké kule na středověkém hradě. Kde nebyla třtina, byli lidi, vesměs Indové, a když Indky, vesměs v červeném, ať už v sárí, nebo v sukénce jen n a k r á t k o ke kolenům. V n á h o r n í m Curepipe jsme opustili hlavní ulici a šli hledat. Za vysokými zdmi s b a m b u s e m , za květinovými stěnami vykukoval luxus. K o h o jsme se zeptali, nikdo nic nevěděl. Od jed něch vrat nás odehnal z a h r a d ník. Ošetřuje zde pozemek pana ministra zahraničních věcí. Jedinou zahraniční věcí je m o m e n t á l n ě spor s Kraneií a M a d a g a s k a r e m o jakési atoly. Klika a oklika Přešli j s m e ulici a v opačné zahradě jsem zahlédl bledou tvář. T o jisté nebude zahradník. By! to hledaný Alfred M. Domluvili jsme se okamžitě. "Samozřejmě, nebuďte blázen, hned vezmeme a u t o , vystěhujeme vás od Číňanů, a že ztratí tvář. prosím vás. vždyť si od vás rádi o d d y c h n o u , chcete se snad taky p o ř á d n ě umejt, ne?" Ano, jistě, a nejenom to. Vběhl jsem na záchod a když jsem sc vrátil, přednesl jsem Marisse nepřesné vysvětleni o nutnosti přesunu, aby též tlumočila rodičům. A v ů b e c j i to nebylo, že jim z. d o m u zmizí ten, kdo jim vzal ložnici. Z k r á t k a , bylo to trapné, leč košile bližší než k a b á t , s omluvným klaněním a s k u f r e m jsem vypadl z M a h é b o u r g u , s přibývajícími kilometry pocit společenského provinční mizel. Alfred za volantem americké výrobní značky a zambijské poznávací značky jel rychle, v kopcích mně již bylo veselo a rovně?_ kvůli mně přestalo pršet. Vila p r o n a j a t á za hříšný peníz vo-
Mauritijský
poutník
n51a n o v o t o u . Nic prv tu ale nedoléhá. stavci to Ind. Mříže byly ve všech oknech. Ha. K t o triu musí být důvod. Vzpomněl jsem si na Kenyu - tam se rňynčž moc vykrádalo. Ve vile slovenská manželka přivítala vetřelce velice vřele. Brzo bude rodil. Kolem pobíhají již tři rozkošná blond děvčátka, povídají si j a k slovensky. tak anglicky a franštinu už rovnčž zvládly. Též abych dodat, že v sídle téměř zcela chyběl nábytek. N a b í d n u t a mi tedy nebyla postel, ale j e d n a z m a t r a ci na vy blýskán vch parketách. Důvod n u t n o hledat v socio-ekonomickém uspořádání země. Začnu oklikou: Čím se nejspíš stává bčženec našeho d r u h u , s a n a m n é z o u socialistického područí? Inu, vstoupí do námezdního vztahu, aby hyl zaměstnán, vykořisťován, ale aby se nepředřel, a čím miň n á m a h y a více jistot, pod penzí, s definitivou, tím lépe. Představa lukrativnější, ale méně jistě existence většinou neláká. Ještě se sem tam n ě k d o najde jít d o o b c h o d u a služeb, statky distributovat a ošetřovat. Ale statky tvořit? S t á t se podnikatelem, staral se o přísun, o provoz, o prodej, o h á d a v é odbory, o milión jiných nutností, aby na konci vši lopoty zářil profit? T a kových se mezi našinci najde málo. J e d n í m z nich je Alfred, Na Mauritiu. Je třeba mít místního partnera. Je třeba znát úplatné potentáty. Úplatní jsou p a t r n ě všichni, ale ne všichni mají v šuplíku správná schvalovací razítka. Alfred přišel s n á p a d e m stvořit výrobní podnik v oboru elektrotechniky. však je to j e h o o b o r , vyučil se mu na československé technice, vše mu tu přislíbili a skutek zatím utek: zítra, zítra, popozitří, limbo se už vleče tři čtvrti roku, na stropě hledám stopy netrpělivého čekatele, však by na ně měl nárok. Dosud nerezignoval, ale nábytek pro jistotu nekupuje. J a k á je tu politická stabilita? Není. Půdu nemají ti, kteří na ní pracují. Příliš m n o h o lidi je nezaměstnaných. Není h a r m o n i e ani rasová ani třídní. F o r m u j í se velmi levicové strany a dovolávají se Lenina a takových. M M M je politická strana nebezpečných teenagerů a tito výrostci třeba vyhrají volby. Že sem Alfréd táhl rodinu. Před tím ji dovezl na Novou Guineu, kde
byl šéfem komunikací v oné nejméně komunikovatelné končině. T a m d o slala manželka Hanzlovou Zdeny Salivarové od k a m a r á d k y na j e d n o m z velmi vnějších ostrovů. Ptám se na ostrovy Trobriand a oprávněnost jejich pověsti karnálního pohostinství. Prý ano. Když se dostaví host, náčelník d á nastoupit k a n d i d á t k á m d o r o s t e n k á m , aby si tu kterou vybral k nočnímu cvičeni. A upejpat se host nemá. Z Nové Guineje odjel Alfred s rodinou d o Afriky a v Zambii pracoval j a k o expert u mezinárodní telekomunikační organizace. Ledacos již tedy zvládl tento posrpnový našinec. " P r o t i Zambii je to tady na M a u ritiu úplná lahoda. T a m se d o p r a c o vali k nule. Nevěříte? Ziira přiletí z i.usaky k a m a r á d , oficielní Polák, nechte si vyprávět." Polák přiletěl a povídal; Není ani chleba. Toiletní papír se přiděluje jen členům vlády. To je pak kabinetní politika! Země kdysi téměř b o h a tá se vyjedla z podstaty. Poslední velké stříleni a nevyhlášená válka prý začala kvůli sýru. Na rodézské straně společné hranice rozbalil vojáček sýr, začal kousat, a pohled vyprovokoval strážce na zambijské straně ke k a n o nádě. Tak to prý začalo. Chleba a rohlíky, čerstvé, voňavé, křupavé, k u p u j e m e každé r á n o u benzínové pumpy. Vše ostatní je k máni ve f r a n c o u z s k é m s u p e r m a r k e t u PR1SUN1C, Táž firma, snad jihoslovanského původu, zdobí državy od Martiniku po Novou Kaledonii, a j a k jsem se přesvědčil, mají t a m v.šeehno. Víc než všechno. Vína, páté, veletucet sýrů, Polák měl při odletu přes váhu a se svým batohem aby byl sto podplatit celou vládu, až po plačtivého prezidenta K a u n d u . S Alfredem jsme jeli k d o k ů m . Po měsících čekání konečně dorazila loď a na ní bedna se vzácným zařízením, Má v ní také kamery, že mu pomůžu dohlédnout na bezpečné vyloděni. Byli jsme tam málo platní. Lano se u t r h l o a shrabovalí jsme vesměs trosky. Porozhlédnutí T a k co, kam se podívat? Korálové útesy, laguny, v o d o p á d y , krátery, co račte? M á m e m n o h o pláží s n a p r o s t o bezpečným k o u p á n í m . Jestliže se rád noříte, u dna se můžete p o t k a t s množstvím ztroskotaných plavidel.
Kostelíky, svatostánky, mešity a pagody lze objevit i v ohyzdných městysíeh s rezavými plechovými střechami. U mysu Malheureux a též jinde lze počkat o poledni na rybáře při návratu s trapně maličkými úlovky z vyrabovaných lagun. N e b o se vydat na vandr do pralesa v blízkosti hory T R O I S M A M E L L E S . H o r u Tři ňader překládá turistická literatura do cudné angličtiny j a k o T H R E E U D D E R S , tedy vemena či struky. Sedím na Alfredově verandě v luxusním Curepipe, Za vysokými b a m busovými zdmi byla hora. trošku uťatý Gibraltar, a stále sc měnila. Svítila, zašla v deštivé šedi, ozářila ji svatozář duhy. to vsev několikaminutových intervalech. Tropičtí j a r a báčci štěbetali hodně, ale na voříšky nestačili. Nejlepšiho přítele člověka, a m o m e n t á l n ě mého největšího nepřítele, neprehlušilo ani duněni křesťanských zvonů. Bezprizorné bestie vyly za každého počasí v každou hodinu. Nejprve jsem chtěl vidět hlavni město, tam jsou lidi. lidi mne zajímají nejvíc. Port Louis má 150,000duší. H o r k á , čpící, parciálně s m r a d l a v á metropol. Má parádní náměstí, budovali je nejspíš za N a p o l e o n a či aspoň podle j e h o vzoru, klasicky do čtverce. Kralují mu vysokánské palmy, jedním směrem je přístav, druhým směrem je příkrá hora. Kreolské stavby s o r n á t n í m kováním a balkónky připomínají New Orleans a Haiti. S indickou většinou a čínským přispěním o b c h o d n i c k ý d u c h ovšem kvcie. Je tu snad víc směnáren než v Curychu. Strkají mi tu rupie za mé peníze, a jen co se tak stane, jiní chtějí mé rupie výměnou za hodinky, za náramky, chtějí mne n ě k a m vozit, ale Alfred, ten ví, jak odhánět. Starší M o h a m e d á n i se podobají Solženicvnovi; týž střih vousu, táž autoritativní přísnost, a tytéž mladistvé tvářičky. Když jsem na Mauritiu, musím přece na poštu a hned na tu hlavní. Úřadovala francouzsky. Přišel jsem v jedenáct d o p o l e d n e a už měli zavřeno. Poled ní přestávka. Otvírat se bude a ž v j e d n u , m o ž n á , že v e d v č . Před b u d o v o u se n a s h r o m á ž d i l o aspoň sto čekatelů. Představoval jsem si, že takhle se asi shromažďovali mužíci v očekáváni audience u b á ť u š k y c a r a . Tady ovšem bylo převeliké h o r k o , a 9
když ú řadové mrzuté odemkli vrata, došlo k útoku na přepážky, j a k o při dobýváni Zimního paláce, j a k o při rozdáváni modrých Mauritiu. Když i na mne došlo a řekl jsem si o známky na pohlednice do zámoří, a poStrajstr mi je přistrčil a ony vskutku byly modré, hned jsem si zahanumttil a koupil jich třicet. I do Č S S R doSly a jeden kádrově postižený filosof mi dal vědět, že skvost jim trůni ve vitríně a není návštěvníka, jenž by neobdivoval. Měl jsem též v úmyslu poslal obsažný telegram, ale Alfred mi to rozmluvil. " M á m e tady totiž světový primát v ceně. Co slovo, to dolar." l ak, a z horkého, vlhkého prádelnatého Port I.ouis do kopců a kolem ostrova. Mauritius se výtečné vyjímá na barevném filmu a dokonce i zemědělské záběry sc povedou: zde /clené lány s cukrovou třtinou hodně nad pas, i obrovi nad pas, vedle zkosené žluté, hnědnoucí klacky, a dále vedle řeší sklizen žehem, černé chuchvalce se valí, a podél cesty rvavč Červené květy na keřích a stromech. Hibiscus mnoha směry. Les flamboyants et fleur tropicalcs. Tmavé kontury strmých kopců, modré moře u nohy, a nad vším může na okamžik zapanovat i modré nebe. Cukrová pole musí míl notnou žízeň. Ve srovnání s Mauritiem j e Anglie ostrov na troud a přeee sc tu navíc zavlažuje, od prskajících kohoutků po pohyblivé jeřáby - deštbtvůrce majestátního rozsahu. 1 na postranních silničkách je plno pěších - pracující polnohospodáři. bczzemci. školní děti. pracující děti Školního věku. Na jihozápadním pobřeží jsme narazili ha náhlý kopec, z ničeho nic, hned u vody. Kdo kdy došel k australskému Ayers Kock. ceylonské Sigirií, sicilskému Céfalu ěi českému Řípu, bude míl jakous představu o mauritíjském bochánku. Je v soukromém vlastnictví j e d n o h o pána z Francie. Na dosažitelných svazích je roztroušeno pár moderních, luxusních stavení, na každém jakoby otisk Le Corbusierova tvůrčího palce, a každý výtvor trošku jinačí. Dolů se dívají na tento boží, hinduistíckornohamedánsko-křesťanský svět. Až úplně dole u horské paty sc v trávě šinuly želvy ve tvaru a téměř i velikostí původních volkswagenů. Na několika prázdných plážích by10
ly mnohojazyčné nápisy, že ve vodě je nebezpečně, Mauritius je na rovnoběžce řady pacifických ostrovů, včetně mé oblíbené Rarotongy,* kde lze skoro v každém koutě zalehnout pod palmu, nechat se hladit Šelestem jejich biblických větví a dloubat se ve spadaných kokosech. Na Mauritiu jsem viděl toliko palmy okrasné na napoleonském náměstí. Zde břehy krášli les pins. Ve stromech se naprosto nevyznám, ale tohle rozhodně nejsou naše borovice s tlustou vrásčitou kůrou na mnohametrovém pni a s několika pokro učený mí větvemi. Ty mauntíjské aby byly vzdáleni příbuzní, snad si poškodily rasu miliskováním s modřiny, zamilovaly se do osik, vypěstovaly si dlouhou zelenou srst. lahodné řízy ve vánku - a dávají břehu nikoliv typický tropický ráz. Čiší z nich jakási melancholická zranitelnost. U nejpěknéjšího břehu s les pins jsou turistické enklávy. Lítá se sem do nóbl bungalowů přímo z Evropy: samozřejmě, že Němci, ale též hodně T aliánů. Naprostá většina je však jihoafrická. Kam jinam totiž dneska mohou cestovat majitelé pasu republiky Suid-Afrika? Sem mohou. Navíc, tyto luxusní enklávy jsou ve vlastnictví společnosti ze země apartheidu. Vjeli jsme do hotelové oázy LA P I R O Q U E . Protože francouzsky umim mizerně, mám právo se domnívat. že jde o P I R O Ž K U . Však nás před chvíií předjela limuzína se sovětským velvyslancem. Měl srp a kladivo na blatníku. Popovídal jsem si s řadou evropských návštěvníků. Ani jeden nevylezl mimo vodu, písek a předplacený prostor. Mimo jejich výsostné území se jim nechce, neviděli jedinou chýši z rez.atého plechu, proč by měli dychtit po cukrových polnostech, jsou přece na dovolené. Maji právo se nezajímat. Jsou na jiném ostrově. _ _ * Momentálně, obliba to neni vzájemná. Rarotorigä je hlavní ostrov C o o k o v a souostroví, kde mne v roce I97K ministerský předseda Sir Albert Royle Henry jmenoval s v ý m poradcem. R;idil jsem mu tak /datnč, žc došlo k j e h o svržení a proto jsem led' na ostrovč vítán asi jako v Československu. Jenže na rozdíl od Č S S R . budoucnost nezávisí na sovětské vůli, máme naději se znovu doslal k mocenskému li/u. Když to dobře dopadne, prý obdržím atol v léno.
Stmívání "Jcšiě ti ukážu moc zajímavý západ slunce,1' slíbil Alfred. Naložili jsme jeho zlatovlasé andílky a odjeli na Curepipe do kopců ke kráteru. Na Havaji, na Tahiti, a velice pak na Rarotonze se slunce loučí s ostrovy za řvavě rudých, krvelačných, kalendářových okolností. Horizont by kvalifikoval na historické dějiště vraždění neviňátek. Ne ale tady: lady jsme do zlatova. Směrem ke Curepipe vidím bytelný hrad, francouzská gotika. Ne, to není hrad. ale francouzský hotel Mandarín, vždy prázdný a prosperující. Civím a fotografuji slavnostně zlatý obzor, ze středu ostrova, z kopců, dolů k mori a navíc k dalším pobřežním kopcům. Barevná kompozice a kontury se mění dle tikotu hodinek na našich zápěstích. Jak to tu na ostrově dopadne? Patrně nedobře, Podle statistik mezinárodních organizací. Mauritius je pátý nej přelidněnější stát na světě. Vláda podporuje emigraci, jenže není kam odjel. Lid roste, lid se hromadí a na problémech přibývá. Jak už jsme si řekli, půda nepatří těm, kteří na ni pracuji. Na latilundisty se třesou různí reformátoři či spíš revolucionáři. Čím platit za drahou ropu? Že by tiskli modré známky? Jak uspořádat mezilidské vztahy doma? S výjimkou Krcolů, každá etnická skupina odmítá jakoukoliv asimilaci. Není to jen věc pokožky. Indy, Číňany, bělochy a černochy dělí náboženství, jazyk, mravy, tradice, status; jejich hospodářská role se notně liší, a nikde neni náznak bourání barikád. Radím Alfredovi, aby poslal manželku porodit na Floridu, Porodí Američana a americký pas jednou třeba přijde k dobru. Na letiště přišli i Číňané rozloučit se s dezertérem. A přinesli dary. Láhev koňaku pro mne a psací potřeby pro syna Raymonda. Ještě, že nepři balili pravítka či podobné neskladnosti. Měl jsem totiž před sebou další dva kontinenty a dva měsíce putování. Když jsem konečně dorazil domů do newyorského Uinghamtonu a šel odevzdal rodičovský dar Raymondovi na univerzitu, a prohovořit zkušenosti, zjistil jsem, že se odstěhoval, bez udáni adresy.
Humor Lékařské rady z minulého století Lího vi test Líhovilostí j m e n u j e m e onu podivnou nemoc, která povstává z pití m n o h o líhovitýeh n á p o j u , zvláště však kořalky. Nemoc ta o k a / u j e se tím prudčeji, pakli piják málo jí a m n o h o kořalky pije. jestli však má ochlasta ještě k tomu bídu, rozličná p o h n u t í mysli a musí-li se ještě n a m á hali, mívá n e m o c ta prudší běh. Třebať byli takoví lidé na začátku tuění, tedy je s á d l o j c j i c h j a k o v o d n a té, kůže zavadlá, špinavčžlutá. oči Červené, jakož i nos a tváře. Někdy jsou rozličné vyraženiny po těle, strupy, puchýře, srblivka, vředy. Později však c h ř a d n e člověk. D á s n é bývají kurdějovité, blána slizová v ústech vybledlá, katar v hrdle, ostrá šťáva v ž a l u d k u , nechuť k jíd lu. častěji nemocný vrhne; břicho bývá naběhlé, někdy je běhavka až krvavá s nucením. Někdy mají lakoví lidé žloutenku silnou, aětě bývá kůže jejich i jinak vždy trochu nažloutlá. V některých nastane vodnatelnost; mnozí mají silné klepání srdce. Lidé takoví jsou mrzutí, hádky m i lovil, nemohou spát, často pozbydou všech smyslů a p a d n o u v šílenost; při tom se třesou na všech oudech. koktají, škubají sebou. Znenáhla se toto všecko mírní a blbost nastoupl. T e n t o stav trvá dlouhý čas nežli smrt všemu konec učiní. Častěji však nacházíme nejprve p r u d k é n á p a d y , a teprva po několika lakových prudkých nápadech, které se i v několika letech opčtovati m o h o u , nastoupí onen vypsaný stav z d l o u h a v é nemoci této. T a k o v ý prudký nápad pijáckého bláznění povstává po hrubém hejření, a n e b o když se pijákovi náhle kořalka odejme. O k a z u j e se nestálostí, ustavičným n e p o k o j e m , velkým třesením a velkou štěbetavostí, a n o i žertovným mluvením. Podivné sny o cestování, loupežnících, netvorách, malých zvířatech má nemocný ustavičně. Sny ty nepřestávají po p r o b u zení. nýbrž j a k o neobyčejná vidění
souží člověka dále, vjdíť pře podivné věci. na pr. potvory, čerty, strašidla, n e m o h a jich popsati, později také slyší křik za sebou, j a k o by ho n ě k d o pronásledoval a to všecko je pořád spletenější. Při t o m roste třesení. Znenáhla vedou t a t o viděni k šílenosti a k úplnému vzteklému bláznění. Hlas ochraptí, nemocný sípá a pak usne, po spaní pak je mu lépe, a n e b o nastoupí škubání, zmítání se a smrt. Léěení takových nemocných je nad míru těžké a nejisté. Kdo má ponejprv takový n á p a d , uzdraví se skoro vždycky a jak mile mu lépe je. lituje n á r a m n ě , že se dal na kořalku, pláče. naříká, slibuje hory doly, přísahá a d u š u j e se, že se polepši a kořalky již piti nebude; děkuje lékaři a slibuje mu, že všecko zachová, co mu tak otcovsky radí a - soiva že vidí několikrát kořalku, z a p o m í n á zas na všecko, a ta tam j s o u všecka d o b r á předsevzetí. všecky sliby a přísahy. Brnění Brnění není ovšemť nemoc, avšak bývá každému protivné. O n o přichází od toho. že cítěci nerv t o h o o u d u , v němž brnění cítíme, stlačen byl buď při n e p o h o d l n é m sezení nebo ležení, aneb jinak. Z t o h o zdřevění oud někdy tak velice, že ho ani necítíme. Brnění přestává ovšemťvždycky samo, chceme-li je však ukrátili, Soustejme zdřevěnělý oud, Tím sice bolest v oudu povstane, avšak brnění dříve zajde.
nou věc v mysli na př. tanec, jiný se obírá několika předměty, některý přeskakuje z j e d n o h o do d r u h é h o . Často je třeštění z n á m k a nemocí mozkových, nebo líhovitosti. n e b j i ných neduhů, a podaří-H se tyto vyléčiti, přestane třeštění s a m o . Nemožnost Při nemožnosti buď se pohlavní pud již neozývá, a n e b se ještě ozývá. Neduh tento mívá původ v nějaké nemocí buď pohlavních a n e b jim s o u sedních oudů, a n e b o přichází z přílišného požívání, z převelkého n a m á háni tělesného neb duševního, z přílišné strasti a trúchlivosti, od přerozličných nemoci tělesných. Výtok semene je bezvolný, každý p o k u s přiblížili se unavuje velice a je bez účinku, na plodidlcch je Často zimu cítit. Z t o h o přichází u méně r o z u m n ý c h mužů těžkomyslnost a zádumčívost a ozývá-li se často pohlavní pud, aniž je m o ž n o jej ukojili, přidávají se k tomu ještě jiné neduhy. Při této nemoci musíme příčiny její odstranili, tělo přiměřeně chovali, a duševní jitřeni ukojili, varovali se pokusů k přiblížení se. d o k u d se oud zase netuží, a především chránili se všeclj, pohlavní sílu rozněcujících věci. které skoro nikdy nic platný ne-
Třeštění Třeštěním nazýváme onu p o m a tenost duševní, kdežto se člověk domnívá, rozličné nepřirozené včci viděli neb slyšeti, při tom rychle a zmateně mluví, přednáší j a k o b y kázal, směje se nebo pláče, vzteká se; někdy má úzkost, někdy je vesel při lom, někdy bývá až hrůza chlípný. Stav takový, jemuž obecně bláznění říkáme, přichází na nemocného v návalech více neb méně p r u d k ý c h a po každém návalu utiší se nemocný, nebo je j a k o Strnulý. Každý touto nemocí obtížený, třeští jinak; některý má pořád jediIt
Sovětský kladivovědec - náš vzor Aby kladivo drželo D o k o n a l é upevnění kladiva na n á sadě - to je p r o b l é m , jímž se zabývají nejen zámečníci, ale i vynálezci a zlepšovatelé i četné výzkumné ústavy studující bezpečnost při práci. J a k píše časopis Nauka i žizň 1974 č.2 t u t o otázku před lety studoval prof. A l e x a n d r o v v leningradském institutu techniky bezopasnosti i p r o m s a n i tarii, když dostal do ruky kladivo, jímž jeden starý zámečník pracoval celý život a nikdy se mu neuvolnilo z násady. Kladivo rozřízli a p o d r o b n ě , vědeckými prostředky, studovali tajemství upevnění násady. Bylo zjištěno, že je třeba o p r a c o v a t konec dřevěné násady co nejpřesněji podle díry v kladivu. Potom se do násady lupenkovou (vyřezávací) pilou vyřízne o p a t r n ě obdélníková d r á ž k a a začistí se, jak to m á m e na o b r á z k u . Podle drážky se připraví obdélníkový klínek z tvrdého, vysušeného dřeva. N á sada se trochu stlačí, aby zašla těsně d o kladiva, pak se klínek napustí f e r meží nebo truhlářským klihem a narazí se až ke d n u . T a k t o uklínované kladivo vám vydrží na celý život. J e to š k o d a , že tento trik neznají výrobci kladiv p r o d á v a n ý c h v železářství, kde málokdy najdete kladivo, které správně drží na násadě.
gie Veverka dycky říkal žákům: "Podívejte se vy pitóme i aspoň na takovýho Landovskýho, tomu když dám u tabule tuleně, tak spustí: 'Tuleň je menší než kráva, kráva je domácí zvíře, má bachor, knihu, ěepec a slez,'a drcl dokud ho nezastavím. Já mu dám stejně kuli, protože mě nevohlafne, ale aspoň vidím, že si z tý školy něco užitečný h o do života vod nese, vy pitomci pitomý, a Derfl, ty se tomu nesměj, protože ty seš ten pitomé c ne j větší!"
Naši vtipálkové S hlubokou úctou Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident republiky Gustáv H u s á k se dnes dožívá 68 let. Československý lid mu z celého srdce blahopřeje k t o m u t o v ý z n a m n é m u životnímu jubileu a vyjadřuje hlubokou úctu, lásku a vděčnost za prozíravé vedení státu, za všechno, co vykonal pro rozvoj socialistické společnosti, ve prospěch nás všech. Plně si u v ě d o m u j e m e j e h o m i m o ř á d n ý podíl na tom, že navzdory d r a m a t i c k é m u vývoji ve světě m ů ž e m e žít ve spořádaných společenských poměrech, v klidu a míru b u d o v a t svou vlast a pracovat pro štěstí svých d o m o v ů . Gustáv Husák byl povolán d o nejvýznamnějších funkcí ve velmi těžké
V J E D N O M Z PŘÍŠTÍCH ČÍSEL uveřejníme interview s Pavlem L a n dovskýtn, českým hercem a d r a m a t i kem. Pavel Landovský byl v r. 1980 zbaven čs. občanství. D n e s žije ve Vídni, kde je členem s o u b o r u divadla Burgtheater. Z j e h o posledního dopisu vyjímáme: ... Vašku, ten interview udělám klidně, otázky můžou bejt jaký chtěj, já se z toho stejně vi lžu systémem "tuleň". Bii nevíš co to je, tak posloužím vysvětlením. Za dob mých studií na obecné škole pan profesor bioló12
době a přece zásluhou vynikajících státnických schopností a příkladných osobních vlastností dokázal naši společnost vyvést z krizového o b dobí, normalizovat vzrušenou situaci konce šedesátých let, zabezpečit všestranný rozmach země a upevnit její mezinárodní postavení. Přispěly k t o m u t a k é životní a politické zkušenosti, které získal v celé své b o h a t é činnosti Lidová demokracie, lO.ledna 1981 Také redakční rada Západu děkuje G . H u s á k o v i a krizovému o b d o b í za to, že může vydávat časopis Západvt spořádaných společenských p o m ě rech.
D o m n í v á m e se, že je absolutně n u t n é zajistit v d r u h é m pětiletém plánu takové zvýšení výroby potravinářského a lehkého průmyslu a zemědělství, které zajistí vzrůst spotřeby ne méně než dvakrát až třikrát... Přibližný výpočet ú r o v n ě spotřeby v roce 1937 nám dovoluje prohlásit, že v t o m t o roce bude Sovětský svaz, co se týče ú r o v n ě spotřeby, nejvyspělejší zemí na světě. V.V. Kujbyšev, předseda G o s p l a n u , na 17.konferenci VKS(b),leden 1932 (V. V. Kujbyšev, Články a projevy, ¡930-1935, Moskva 1935, str. 131 [rwsfcy] )
IVAN STMCiľK
Interview S A. J. Liehmem o žurnalistice, filmu a vůbec o kultuře Antonín J. Liehm, filmový a literárni kritik, autor*, žurnalista a přední kulturní osobnost roku osmašedesátého žije dnes ve Philadelphii, kde je profesorem na University of Pennsylvania, Za redakci Západu s nim hovořil Miloš Šuch m a a Jan Uhde. Západ: Pane Liehme, vy jste byl v osmašedesátém roce j m e n o v á n š é f r e d a k t o r e m Lidových novin, v nichž Listy měly být nedělní přílohou - j a k se díváte na své tehdejší plány s o d s t u p e m času? AJL: Plány to byly krásné, zrovna jsme o nich mluvili s Vejvodou, který měl ve znovuzrozených Lidových novinách nastoupit. Plánovali jsme, že navážeme na tradici předválečných Lidovek, měl to být odpoledník, seriózní noviny. Literární listy by bývaly zůstaly tak j a k byly s tím, že by se staly nedělní přílohou Lidových novin. Měla to dělat v podstatě stará redakce s J u n g m a n n e m . Z.: J a k ý měl být formát? AJL: Normální f o r m á t , asi 12-16 stránek, v rozsahu starých Literárek. V neděli by deník nevycházel, namísto t o h o by mělo sobotní Číslo zmíněnou nedělní přílohu. První výtisk měl vyjít 28. října a my jsme se měli !. září stěhovat do nové budovy, která předtím patřila censuře. Všechno jsme měli, ale holt j s m e přišli pozdě. Z.: Není Vám to trochu líto? AJL: J e mi t o líto - myslím si. že bychom byli mohli dělat j e d n y z nejlepších novin v Evropě. Podívejte se na Literárky, to byly vskutku evropské noviny; existovalo málo časopisů p o d o b n é úrovně. Některé věci se dají dělat jen v malých zemích - j a k o např. Wehwoche ve Švýcarsku - ale těžko n ě k d e jinde. Malý národ má některé možnosti, kterých se velkým *Jeho poslední publikace, kterou vydal spotu se svou ženou, Drahomírou Liehrnovou, se jmenuje The Most Important
Art; East Ľuropean Film After 1945. Los Angeles: Univ. of California Press, 1977. Právě vyšlo jej i paperbackové vydání. K dostání u Sixty-Eight Publishers, Corp.
nedostává - je například osvobozen od dominující perspektivy, musí se dívat na věci z několika stran, P r o t o jsou americké noviny, a vůbec noviny velkých n á r o d ů a států, většinou špatné, převažuje tam t o t i ž j e n j e d n o hledisko. My jsme chtěli do svých novin vkládat měsíční anglické résumé, něco j a k o dělá Manchester Guardian spolu s Le Mondem. Mčlo to být na 8 stránkách, s hlavními články uplynulého měsíce - mysleli j s m e si, že by se tak svět lépe informoval o tom, co se děje uvnitř zemí střední a východní Evropy. Z.: Uvažovali jste také o spolupráci se Slováky? AJL: Jistě, měli jsme bratislavskou redakci, i brněnskou... Z.: J a k posuzujete předválečnou českou a slovenskou žurnalistiku ve vztahu k žurnalistice těch "lepších" 60. let? AJL: J á myslím, že žurnalistika 60. let navazovala na to, co bylo v předválečném novinařství nejlepší, ale nejenom na to, nýbrž i na ž u r n a listiku starší. Česká žurnalistika vpravdě začíná Havlíčkovými Národními novinami. N e b o si vezměte například tradici fejetonů, kterou založil Neruda v Národních listech nerudovský fejeton, z t o h o žije čes-
ké novinářství i literatura dodnes. Eejetóny. které píše Vaculík a j a k é se dělají v Praze, to je p o k r a č o v á n í nerudovské a Čapkovské tradice, jež byla také tradicí E d u a r d a Basse a m n o h a jiných. Sem patří i německá pražská žurnalistika - Prager Tagblatt byly přece jedny z nejlepších německých novin, s lidmi t a k o v é h o kalibru j a k o Max Brod, a sehrály důležitou roli i v české kultuře. Tyto t r a dice, velice silné tradice, spojovaly novinářství s literaturou a k u l t u r o u vůbec. Z : Když mluvíme o žurnalistice, tak bychom se měli zmínit í o kritice. Zdá se mi, že seriózní kritika už řadu let neexistuje - myslím tím literární a kulturní kritiku v Československu, ale n a k o n e c také v exilu. AJL: V exilu, podle m é h o názoru, je n o r m á l n í kritika těžko m o ž n á , s k o r o vyloučená. Situace e x i l u j e a b normální. Kritiku můžete rozvíjet jen v p o d m í n k á c h , které jsou svým způsobem normální. Z.: Někteří lidé v exilu si stěžují, že se tu pěstuje jen jakási samochvála - k t o m u lze připojil, že i v Československu je situace o b d o b n á , i k d y ž j i n é h o typu. AJL: Ano, kritika, kterou si na sebe píší například autoři Petlice, ta13
ké není docela normální kritika. A v exilu, jak můžete rozvíjet normální kritickou činnost - v jakémkoli časopise, Západ, S vědect v i, Listy aj. když neexistuje normálně strukturovaná čtenářská obec, neexistuje normálni výměna názorů v celém kontextu exilového kulturního života. Je velice těžké uplatňovat na literaturu, která vychází v obtížných exilových podmínkách a která je adresována jen určité části veřejnosti, jakož i čtenářům doma, abstraktní či absolutní měřítka. Musí se brát v úvahu mnoho okolností, které nakonec způsobí, že kritika ztratí svou nezávislost. Z.: Jak lze potom chápat českou a slovenskou literární tvorbu ve světovém kontextu? AJL: Myslim, že by se teoreticky mělo publikoval Česky jen to, co je tak kvalitní, aby to mohlo být otištěno i anglicky, francouzsky, německy. Knížka, která vyjde jenom v češtině, která se obrací pouze na exilové Čtenáře, na tu lze těžko aplikovat širší měřítka. Pokud si ovšem taková knížka prorazí cestu do širšího kontextu, mění se situace a dílo musí být hodnoceno jeho měřítky. V jenom česky existující emigrační literatuře nemáte kontrolu. J e to trochu j a k o exilová politika: Můžete mít dvacet různých politických skupin, každá může říkat, co chce, každý člověk uvnitř některé / nich může říkat, co mu n a p a d n e - a l e není tu kritika skutečnými volbami, skutečnou situaci, důsledky slov, nikdo se nemusí nikomu z ničeho odpovídat. Můžete mít několik politických programů, ale pokud je neaplikujete na konkrétní situaci se vší odpovědnosti za důsledky z vašeho programu vyplývající, o nic nejde. Z.: Myslíte si, že v exilu může vzniknout něco, co by bylo přínosem pro náš národ? AJL: J á vám řeknu svou osobní zkušenost: Cokoli kdykoli píši, tak píši s tím, že je to pro lidi, kteří jsou doma. A mám je před očima, i když vím, že mnozí to třeba nikdy číst nebudou. Ale to je moje vnitřní kritérium. Asi před 5-6 lety jsem v Evropě vydal knížku, obsahující úvahu o j e d nom aspektu vývoje situacc ve východní Evropě. Minuly dva roky a potka! jsem v Paříží člověka, který byl tehdy jedním z vůdců polské politické opozice. A ten mi řek), že má 14
práce je v Polsku známá v překladu, že se o tom učí na jejich "vnitřní univerzitě", Že se to čte i v Maďarsku a že jim to pomohlo vidět některé věci v novém světle. V životě jsem nedostal větší zadostiučinění. Nedělám si ovšem iluze: tohle se nepodaří často, ale je to podle mého to jediné, co má smysl. Z.: My v Západu máme podobné zkušenosti, pro nás je ohlas z Československa nesmírně důležitý. A také reakce lidí, kteří nedávno odtamtud přišli, sem d o Kanady, do Rakouska, d o Německa... To nám říká, mámc-li kontakt s lidmi doma. AJL: Stejně je tomu í v některých jiných případech, například v Listech, ve Svědectví. Já si ovšem nemyslím, že by všechny české exilové časopisy měly plnit tuhle funkci spousta je jich určena jiným čtenářům či regionálním zájmům. Ještě k tomu kontaktu: Situace každé emigrace, ať to byla irská. Švédská, Česká, česká z. roku 38,48. 68 atd.,je podobná. Každá si s sebou odnáší zemi, ze které odešla, a tu si uchovává, přestože země doma se mění. Proto se také různé emigrační vlny dívají na věci různýma očima. Mé ovšem zajímá, jestli já jsem schopen nějak držet krok se zemí, ? níž jsem odešel, s jejím vývojem. Nejlépe jsem to pochopil, když jsem před asi pěti lety viděl, jak newyorská norská etnická skupina demonstrovala proti návštěvě švédského krále. O něco později demonstrovala švédská národnostní menšina v Minnesotě proti návštěvě norského krále v USA. Obě tyto emigrační vlny jsou z minulého století a reflektují tehdejší situaci. Nic takového se dnes ve Švédsku ani v Norsku nemůže stát. Z.; To je ta teorie "rozbitých hodinek". Neztratit kontakt, to znamená především nepřerušit komunikaci. AJL: Emigrace je ovsem v nesnadné situaci. Na jedné straně se zoufale pokouší o integraci v novém prostředí, a na druhé straně musí svou etnickou skupinu budovat na základě společné zkušenosti; za takové situace je velmi těžké udržoval krok se starou vlastí. Nehledě na to, že politická emigrace se toho přímo bojí uvědomuje si, že tu starou zemi ztrácí, a tím i půdu pod nohama. O čem já mluvím, to lze dělat individuálně. To si musime uvědomovat, takový je
osud emigrace. Já tento osud nerad přijímám, pokouším se krok neztrácet, ale iluze si nedělám. Z..: Jak myslíte, že si ve světě stojí naše literární špičky? AJL: J a k víte, například Kundera je dnes uznaný evropský spisovatel první třídy. Neříkám, že je jediný, V tomhle ohledu nemůžeme dělit spisovatele na exilové a doma píšící, protože tady existuje jen jedno kritériu, kritérium světové literatury. Ať žijete v těžkých podmínkách doma nebo v exilu, nepočítá se vám to ani j a k o plus ani j a k o mínus. Kunderovi se podařilo stát se prostě součástí světového literárního kontextu. Škvoreckému se to podařilo snad v trochu menší míře, ale to neznamená, že by) měl menši talent; jeho literatura je ovšem trošku jiná, V Praze jsou alespoň dva spisovatelé, kteří ke světovému literárnímu kontextu už patří, Vaculík a Oruša, a zaslouží si být měřeni jeho měřítky. Klíma je zajímavý spisovatel, ale ten kontext se zatím ještě nevytvořil. Kohout (jako dramatik), definitivně, ať se to někomu líbí nebo ne, a Havel také, samozřejmě. Z : Myslíte, že takový Hrabal je přeložitelný a že může být pochopen i vně Československa? AJL: Hrabal přeložitelný nepochybně je, t a k j a k o t ř e b a Vančura nebo Hašek. Problém není v přeložitelnosti, problém je jinde: Když Joyce napíše Odyssea, tak ho napíše anglicky, a je to téměř nepřeložitelné téměř. Musíte mít na to kongeniálního překladatele. Z angličtiny do jiných jazyků to není takový problém, v každé zemi se většinou najde člověk. který na tenhle úkol stačí, vždyť jsou tu stovky překladatelů z angličtiny. Když ovšem napíše Hrabal svůj joyceovský text a chcete jej přeložit d o angličtiny, jste v mnohem nesnadnější situaci, protože z češtiny překládá pár lidi. Šance, že se najde kongeniální překladatel je prostě o to menši, oč méně lidí mluví česky než anglicky. Kdyby se byl Joyce narodil jako Bulhar anebo kdyby Angličané nevnutili Irsku svůj vlastni j a zyk, kdo by dnes ve světě o tomto spisovateli věděl? To je, podle mého. problém třeba Hrabala nebo Vančury. Já si osobně myslím, že některá Vančurova díla jsou světová literatura, jenže se to svět nikdy nedoví. A totéž máte s poezii - kdyby napři-
klad Holan nebo Nezval byli Francouzi, situace by byla jiná, to je prostĚ rozměr jazyka. Z. i Rád bych se teď obrátil ke kinematografii, jedné z vašich hlavních orientaci. Jak se dnes díváte na vliv české filmové vlny 60. let, na její význam v mezinárodním kontextu? AJL: Vliv existoval, ale byl předčasně přetržený. Kdyby ta vlna existovala o něco déle, tak se její styl i vliv mohl lépe vykrystalizovat. Tady je nutno podotknout, že česká vlna se taky nezrodila z ničeho, ona sama byla už ovlivněna francouzskou nouvelie vague a Direct Činem a. Ale některé věci podle mého názoru objevila. Tak třeba když jsem byl v Anglii, viděl jsem. jak v období mezi 1967 -70 se najednou začaly objevovat "Czech Films", jak tomu říkám. Jedním z hlavních objevů českých režisérů 60. let bylo specifické využití neprofesionálního herce a způsob, jak mikrokosmem života jednotlivců zachytit mak rok osmus života společnosti. Jejich ironické viděni bylo také jedinečné. Ty vlivy nejsou ztraceny, objevují se v současných filmech na různých místech. Ovšem, ahy nějaká tvůrčí vlna mohla stylově ovlivnit světový kontext, na to musí trvat poněkud déle. Anebo jeden autor musí tvořit déle, Godard nepochybně ovlivnil vývoj kinematografie víc než Truffaut. ale jak dlouho mu to trvalo! Ale už když začínal, bylo ho vidět téměř okamžitě, protože francouzský film byl známý všude ve světě. České filmy naopak, než. se vůbec dostaly ven, uběhly téměř čtyři roky - prosté malá kinematografie potřebuje k prosazeni více času, než velká. Mladí němečtí filmaři potřebovali například v Americe skoro 10 let. Maďarský Míklós Jancsó - jak dlouho mu trvalo, než pronikl se svými stylotvornýmí změnami aspoň k odborníkům! Československý film 60. let potřeboval ještě lakových pět let, aby dotvořil svůj mezinárodní přínos. Z.; Čeho si nejvíce ceníte v současném filmu? AJL: Nej zajímavější kinematografie, j a k o proud, jako celek, je nesporně západoněmecká. Jednotlivě si v posledních letech nejvíce cením italského filmu Olmiho Strom na dreváky (¡'alhero deg li zoccoli) - The Tree of the Wo ode n Clogs. To je ukázka, co se ve filmu už dnes všech-
no může - ta m je všechno. od radikální antinarativní avantgardy až k filmové epice. Absolutně encyklopedický film. Ol mi je jedním z nej pozoru hodnéjších jevů světové kinematografie. A velkých filmů je pramálo, tak jako velkých knížek, obrazů nebo divadelních her. MĚ ovšem zajímá, že nejlepší filmy, které se dnes natáčejí (vyjímám americkou kinematografii, která je kapitola sama o sobě, jinak organizovaná, jinak strukturovaná a s jinou filozofii), jsou filmy subvencované, Olmiho film nakonec také. ten byl natočen pro italskou televizi. Filmy jsou už dnes tak drahé, že umělecky ambiciózní projekty jsou příliš riskantní na to, aby je soukromý podnikatel svěřil náhodě trhu. My víme. Že tyhle projekty samozřejmě nemíří na to, aby byly okamžitě a maximálně komerčně úspěšné. A proto, niají-li se myšlenkové a umělecky ambiciózní filmy udržet, musí se najít způsob, jakým budou chráněny před důsledky toho, že nebudou míl takovou ozvěnu na trhu, jakou mají komerční filmy. Tohle je úplné normální situace, která nikoho nepřekvapuje, k d y ž j d e o literaturu. Nakladatelské firmy nežiji z velké literatury, nýbrž z toho. Čemu se anglicky říká trash nebo furik, prostě salát. Na tom se vydělává. Peníze se potom částečně investují d o literatury, která zisk nepřináší. Ve filmu takový systém neexistuje, a proto se d o toho musí dát někdo jiný. Každá země má jinou politiku veřejného financování filmů. Za to, že vůbec něco takového existuje, patří zásluha Robertu Rossellinimu, zakladateli filmového neorealismu. Rossellini na přelomu 50. a 60. let pochopil, že situace je neudržitelná, vzdal boj s producenty a odešel žádal o subvenci d o státní televize. Peníze dostal, protože byl Rossellini. Během doby se podařilo přesvědčit televizi v celoevropském měřítku, že tohle je způsob, jak se má dát Šance lidem, kteří si to zaslouží. Financování televizí je tedy jedna možnost, Z.: Takhle se přece dostal do popředí mezinárodního zájmu mladý německý film... A JI- Tam to bylo kombinované, protože podpora přichází i více pramenů. Ale bez veřejné podpory by nový německý film nikdy nevznikl! Já si myslím, že každý národ, každá
země má dost talentů na to, aby produkovala dobré filmy. Ale musí se vytvořit podmínky, aby k tomu mohlodojít. Například kanadský National Film Board, když začal, dělal vynikající věci. Samozřejmě, subvencované filmy vždycky nahánějí hrůzu Američanům, kteří se bojí kontroly. Jistě, kontrola tu je - nemůžete například natočit v televizi film, který by překračoval rámec její konvenceteď ovšem nemyslím konvenci estetickou, právě naopak. Ale dělat dobré filmy s jistou mírou omezeni je snad pořád lepší, než mít naprostou svobodu a nedělat nic. A to je přesně situace, která existuje ve Spojených státech nebo v Kanadě, Ve východní Evropě je ovšem systém kontroly daleko tužší, centralizovanější, je to státní kontrola. Avšak tlak neni vždyckystejný. Když je režim silný, ví přesně co chce, je dobře zorganizovaný, pak je to pro filmové tvůrce moc špatné. Ale ve chvíli, kdy je stát slabý, nemá jistotu, co bude zítra, jeho orgány a složky jsou zmateny nebo v krizi, v tu chvíli j e h o schopnost kontroly ochabne, zatímco kladné aspekty státních subvenci zůstávají. Za lakových okolností mohou tvůrci využil pozitivní Části celkové struktury a stávají se téměř svobodnými. Jak víme, nikde nebyly natočeny filmy tak kritické ke společenským strukturám a jejich funkcím ve východní Evropě, j a k o ve východní Evropě. Ale vždy vznikaly v těchhle okamžicích, které nikdy netrvaly dlouho, l akové světlé okamžiky existují i v jiných zemích a v jiných společenských podmínkách. Například francouzská nouvelie vague nebyla ovlivněna jen výskvtem talentů, nýbrž i souhrou ekonomických a sociálních faktorů, podobně j a k o italský neorealismus dvě dekády předtím. Jednou z nej zajímavějších filmových událostí t o h o t o léta hvly polské filmy, které na sebe strhly pozornost na festivalech v Cannes, v Locarnu, v New Yorku a jinde. Tyto filmy nebyly přirozeně vytvořeny až po nedávných stávkách, jsou to díla posledních 2 - 3 let. N a o p a k , a t m o s f é r a , která je pomohla vytvořit, určité mířila k událostem léta 1980, Polský film je zajímavý už řadu let. Například letošní newyorský filmový festival uvedl z celkového počtu asi 18 filmů 6 východoevropských! Něco 15
p o d o b n é h o se na t o m festivalu d o sud nikdy nepřihodilo. Myslím, že jde o víc, než o p o u h o u shodu okolnosti. AŽ si tohle budou číst v Praze, řeknou, j a k o bych je slyšel: Však právě. A p r o t o my nikdy nic takového nepřipustíme, když n e b u d e svoboda tvorby, s v o b o d a umění, n e b u d o u ani stávky a společenský neklid, krize, a všechny ty hrůzy, co na ně p a m a t u jeme z roku I96H. Oni vůbec nejsou schopní pochopit... Ale co b u d e m e ztrácet čas, kdyby byli, tak by nebyli, co jsou. A nevedli by to k a m t o v e dou. Z.; Východoevropský film se opět stává středem pozornosti. AJL} Ještě vám povím j e d n u téměř bizarni historii: A n d r e j T a r k o v skij, který je dnes považován za nejvýznaninéjšího sovětského režiséra a kterého d o m a mlčky tolerují j a k o výstavní kus přes opakující se potíže a konflikty s režimem, natoěií nedávno svůj poslední film, nesoucí anglický název Stalker. J e t o a d a p t a c e výborné sci-fi povídký bratří S t r u g a c kých, jejichž díla najdete běžně v amerických paperbackách, a i jinde p o světě (ta povídka se myslím jmenuje Piknik u dálnice). Byl to nepochybné nejzajimavější film. který se objevil v C a n n e s . Trvá s k o r o tři hodiny, vclicc málo se t a m děje, je nesmírně náročný, krásný, a také smutný a depresivní. J e to film, který j e h o vlastní p r o d u c e n t a finančník nenávidí, a ani mu nerozumí. Film, který se v S S S R d o s t a n e m a x i m á l n ě d o specializovaných kin. kde j e j uvidí p á r tisíc intelektuálů a na který, i kdyby se d o normální distribuce nakonec doslal, publikum stejné nepůjde, protože se mu n e b u d e libít. Přijde tedy na Z á p a d - a k d o na něj půjde? P á r tisíc lidí v Paříži, trochu méně v Londýně, ještě m é n ě v Itálii a Německu, v Americe nepřijde ani noha. Nicméně se ten film vyrobil, a byl velice d r a h ý . Tohle j e prostě m o ž n é jen v S S S R , t o se nikde jinde ve světě nedá udělat, dát o b r o v s k é peníze na to, co nechcete a co vlastné nikdo nechce. Z..* A důvody? AJĹ.: O b č a s se něco t a k o v é h o vyrobí, snad pro b u d o u c n o s t , n e b o a b y mohli říci, že dělali také nčco pro umění. Stalker se n e d á v n o objeviJ na festivalu v C o l o r a d u , kde se líbil, ale kde byio t a k é řečeno, že film p r a v d ě p o d o b n ě nikdy v Americe ne16
uvidí, protože žádný distributor ned á 100.000 dolarů, které je třeba za distribuční práva zaplatit, protože se bojí, že je nedostane zpátky. Z.: A c o F o r m a n o v o Kukaččí hnízdo'ľTo by přece spíše nekomerční film, který měl velký komerční úspěch. AJL: Nejsem si tak docela jistý. S a m o z ř e j m ě , n i k d o nepočítal s tím, že bude tak vysoce úspěšný, ale nesmíte z a p o m e n o u t , Že jej F o r m a n natočil podle knížky, která byla jedním z největších bestsellerů Ameriky 60. let, skoro generační bible. Ten titul byl idiom a divadelní hra prošla m n o h a jevišti, byla na to připravená půda. M á l o k d o ale věřil, že se to dá ještě zachytit, protože a t m o s f é r a 60. let už zmizela. F o r m a n to dokázal p o svém. Ale i tak by] ten úspěch zázrak. Kukaččí hnízdo bylo plánováno na malý rozpočet, asi 1,5 miliónu d o l a r ů , ale když Jack Nicholson p o depsal smlouvu na titulní roli, tak se z toho okamžitě stal film s rozpočtem 5 miliónů. L o j e v americkém filmu normální. J m é n o hvězdy zaručuj e na americkém trhu okamžitě určitou hladinu návštěvnosti. Hvězdný systém, l o j e marketing systém. Americké obecenstvo z 90% vůbec nevi, kdo film natočil, aie ví, kdo v něm hraje. Z.: Stále ještě? AJL: A n o , americký film je úplně něco jiného, než kinematografie evropská. Vznikl od s a m é h o začátku j a k o entertainment, zábava, j a k o showbusiness, nikdy na něj nebyly kladeny jiné požadavky. V Evropě tomu bylo jinak, už před I. světovou válkou, ale zejména ve 20. letech se L filmu j a k o zábavy vydělil určitý trend, film jako uměni, což v americkém narativnim filmu nikdy nevzniklo. I ty americké filmy, které nakonec prokázaly, že jsou kusem kumštu, nebyly tak nikdyzamýšlcné. Taille filosofie severoamerické kinematografie, že film rovná se zábava a tudíž musí j a k o takový na sebe vydělat, vede n a k o n e c k t o m u , žc velké problémy, velká diskuse o Člověku jí z velké části uniká. O n a ale plni jiné funkce, má svůj vlastni jazyk a v Americe ji neměří ryze uměleckými kritérii, nýbrž, především tržbou, box-qfficem. Hodnota amerického režiséra jc pouze taková, jaký je o b chodní úspěch jeho posledního filmu. Můžete sc j m e n o v a t jak chcete.
Myšlenka subvencování je v Americe kacířství. Každý vám řekne, že subvencování je konec umění, že to není the American way, že omezuje svobodu. J á sc potom vždycky ptám: Který orchestr si tam na sebe vydělá, která opera, které m u z e u m , balet, která knížka - než se stane bestsellerem.,, Subvencovat se dá z miliónu zdrojů, veřejných, s o u k r o m ý c h atp, V Americe se ale necíti ta potřeba, především protože "není úkolem filmu, aby lohle dělal". Film, jak říkají, se má starat o jiné věci. S a m o zřejmě, j s o u tam výjimky - jmenovali jste F o r m a n a , a takových lidi je víc ale na to, jak veliká je t o země, j e j i c h málo, a i ty výjimky jsou p o z n a m e nané strašlivým ohledem na hoxoffice a hrůzou z trhu. Přitom si myslím, žc to není jen otázka peněz: Vezměte si třeba nedávný p r o g r a m americké televize (NBC) Shogutl, který stál 20 miliónů d o l a r ů . T a k o v ý salát jsem neviděl, prostě n e p a m a t u j u . Přitom se z té Clavellovy knížky dá udělat zajímavý televizní program nebo film. Víte, kolik krásných snimků, ne opičících se po Olmim nebo po Němcích, ale
stoprocentně amerických,
by za ty
peníze m o h l o být? Vždyť j e tolik talentovaných tvůrců. Ten Shogun, kdyby byl d o b r ý , by také přinesl peníze, a mohl být d a l e k o lacinější americká televize přece umí d o b ř e manipulovat své diváky. Není pravda, že diváci nestrpí kvalitu, strpěli by ji, jen kdyby se ji m přistrčila. Z.: Větší na finančně úspěšných filmů v Severní Americe nevynikají zrovna d u c h e m ani vtipem a lidé na to chodí v houfech... AJL: Chodilo by na ně i české obecenstvo, a s velkým gustem, a také třeba francouzské. J á nevěřím, že tohle je jen otázka publika. Když se například zeptám, kolik lidí v A m e rice chce poslouchat Mahlerovy symfónie, n e b u d e jich m n o h o . A není na toni nic špatného. Ve Francii jich percentuálně není o m o c více. Ale nikdo nevnucuje těm A m e r i č a n ů m , kteří o Mahlera nestojí, aby h o poslouchali, zatímco ti, kteří ho chtějí, mějí dostatek příležitostí, takže se i M a h l e r zaplatí. Z.. Přirozeně, je to otázka distribuce. AJL: A n o , je to distribuční záležitost - především u f i l m u j e to míň p r o b l é m výroby, než distribuce. T o
platí j a k p r o E v r o p u , tak i p r o S p o j e né státy a K a n a d u. V A m e r i c e můžete sehnat peníze a v nezávislé prod u k c i na k o l e n e vyrobit z a j í m a v ý film - ale j a k ho d o s t a n e t e k d i v á k o vi?? Nehledě k t o m u , že d i s t r i b u c e je d n e s strašně d r a h ý p o d n i k - n a příklad rozjet film v New Y o r k u stojí o k o l o 100,000 d o l a r ů . Z d e by m o h la dělat f a n t a s t i c k é věci televize, ovšem í její filosofie je úplně j i n á , než třeba filosofie televize n ě m e c k é n e b o italské. To je výsledek c e l k o v é h o sociálně-kulturního kontextu amerického kontinentu, Amerika a Evropa j s o u dvě odlišné, n a v z á j e m n e p o m é řitelné k u l t u r y . Z.: Z á v ě r e m bych se chtěl ještě v r á tit k č e s k o s l o v e n s k é m u filmu, Z d á se mi, že za 12 let o k u p a c e se nic nového neobjevilo. AJL: Politika " s p á l e n é země", kterou o k u p a č n í režim p r o s a z u j e vůči č e s k o s l o v e n s k é kultuře, se s a m o z ř e j mě v z t a h u j e i na k i n e m a t o g r a f i i , l ato politika byla p r o v á d ě n a velmi d ů s l e d n ě , takže se p o d a ř i l o zničit v š e c h n o k l a d n é , co se vytvořilo za předcházejících 15 let. Polovina lid: s t a l e n t e m odešla a m á l o k t e ř í z nich m o h o u ve světě d ě l a t , co by mohli dělat d o m a . D r u h á polovička zůstala d o m a a tam t a k é n e m o h o u tvořil, j a k m o h l i předtím. T o nebyla j e d n a , ale tři generace, které se podílely na r o z m a c h u č e s k é h o a s l o v e n s k é h o film u v letech 1956-68, a ty byly s k o r o beze z b y t k u zničeny. Ne fyzicky, ale umělecky. C o se m i z d á j e š t ě z a j í m a v ě j š í j e t o , že za těch posledních 12 let nejenže nevyrostla n o v á g e n e r a c e , ale n e o b j e vila se ani j e d n a n o v á s k u t e č n á individualita. Ani j e d e n nový, originální talent. T a k ž e ta k u l t u r n í politika je n a p r o s t o negativní, je s c h o p n á j e n o m ničil a j e n o m se bát, A to je, myslím, o b s a h celého m i n u t é h o desetiletí v Č e s k o s l o v e n s k u . Z..- Děkujeme v á m za z a j í m a v ý rozhovor.
Počítačová odbornice Musím Vás ještě moc pochválit. Zde mám odbornici na slovo vzatou v počítacích. nechala si přeložit váš článek (Nežádoucípočítačový vývoz do SSSR. č. 5/80) a velice ho pochválila. V. Presissová. Colorado
Výtvarník Jiří Lauda
Autor
mezi
Eros Kalos a Dr vádo u
Na podzim 1980 Jiří Lauda vystavoval své sochy a kresby v Montrealu. U této příležitosti se !.. Křivánek (organizátor liohemicum Distribution) setkal s výtvarníkem a rozmlouval pro Časopis Západ. Západ: J a k é byly začátky v a š e h o výt v a r n é h o projevu a která studia vás formovala: Lauda: Kreslil j s e m od č a s n é h o m i á dí a p o s t u p n ě , za vedení otce-archit e k t a , j s e m vyzkoušel m n o h é techniky m a l b y a g r a f i k y , později na Karlově univerzitě m n e v m o d e l o v á n í ved! prof. Lidický a v grafice Cyril Bouda. V P r a z e j s e m s t u d o v a l p r o f e s u r u výt v a r n é výchovy, v Paříži jsem se zdok o n a l o v a l v grafice a k o n e č n ě v M o n t r e a l u j s e m d o k o n č i l studia s d i p l o m e m profesury. Z.: Měl j s t e v exilu m o ž n o s t uplatnit své n a d á n í ? /...* První léta byla hledání sebe s a m a , v m a l b é a v grafice (zúčastnil jsem se m n o h ý c h S p r i n g Exhibitions) a začal jsem v ý t v a r n ý design v keramice. V letech šedesátých jsem v t o m t o o d větví rozvinul intenzívní a k t i v i t u a velké projekty n á s t ě n n ý c h reliéfů byly u s k u t e č n ě n y ve studiu, k t e r é j s e m sdílel s přítelem t e c h m k e t n - k e r a m i kcm. N a stanici Crémaz.ie m o n t r e a l ské p o d z e m k y se nalézá j e d e n z n e j větších reliéfů; m á deset m e t r ů v p r ů měru.
Z.: Víme. že p r á v ě v designu k e r a m i ky jste získal ceny v soutěžích - k t e r é například? Z,.: První cena v soutěži p r o n á s t ě n nou k o m p o z i c i na univerzitě Laval v Q u e b e k u (v roce 1964) z n a m e n a l a pro náš ateliér velký prestižní p ř í n o s . Na p o d z i m téhož r o k u m o j e k e r a mická k o m p o z i c e " P h a r e " ziskala první cenu v soutěži " C o n c o u r s artistique de ta p r o v i n c e de Q u é b e c " a b ě h e m let řada mých n á v r h ů pro dekorativní keramiku obdržela C a n a d a Design A w a r d s . Z.: Na vašich letošních výstavách j s m e viděli ř a d u s o c h a ř s k ý c h prací. Je to nyní vaše p ř e d n í v ý t v a r n á a k t i vita? L.: A n o . P r a c o v a t v třetí d i m e n z i m n e vždy l á k a l o a zvláště v p o d d a j né hlíně, která má p r o m n e velké k o u z l o . Když k o n j u n k t u r a n á s t ě n ných reliéfů o p a d l a , vrátil j s e m se k menäím rozměrům, přijatelným pro s o u k r o m ý interiér. D y n a m i k a lidského těla, obličeje a a k t u , z n a m e n á p r o mne vrchol rytmu přírodních f o r e m a problém transpozice d o fixních t v a r ů m n e vždy plně z a j í m a l . T a k vznikla torza a lyrické hlavy, vše vyp á l e n o s p a t i n o u kysličníků k o v ů . J e to práce velmi z d l o u h a v á , ale pro mne nejvíce u s p o k o j u j í c í . Z.:VŠimli j s m e si. Že m i m o několika a b s t r a k t n í c h n e b o d e k o r a t i v n í c h 17
plastik t é m a t i c k y d á v á t e p ř e d n o s t ženě - m á t e k t o m u k o m e n t á r ? L.: J a k víte, p r a c u j í j a k o výtvarník p r o k a n a d s k o u televizi a p r o t o nej s e m n u c e n vyrábět busty z á m o ž ných m u ž ů a d a m . M á m volnost j a k o b á s n í k , který zpívá o dívčí zas n č n o s t i n e b o o rozkvětu těla m l a d é ženy. T r a n s p o z i c e e r o t i c k ý c h d o j m ů ve v ý t v a r n é 1'ormy m ů ž e m e sledovat od p r a v ě k u p o 25.000 let; tudíž p o k r a č u j i p o u z e ve šlépějích lidstva, Z.; J a k ý měla cizina vliv na vaši t v o r bu? L.: Myslím, že j s e m si z vlasti přivezl velmi d o b r é estetické z á k l a d y pro v ý t v a r n o u p r á c i a mé c e s t o v á n í po s t o p á c h r ů z n ý c h k u l t u r mě velmi o b o h a t i l o . Z m o d e r n í h o pojetí přijím á m to co p o v a ž u j i za k l a d n é , aie nikdy nechci být ve vleku teorií n e b o v ý r a z o v ý c h z p ů s o b ů , které si n ě k d o vymyslil, jen a b y by! originální. D o u f á m , že mi m o j e hlína b u d e ještě d l o u h o sloužit k radosti při p u t o v á ní na t é t o zemi.
Karel Kryl ve Švédsku S l e d o v a t po léta j e h o projev, každ o u písničku, k a ž d ý nový verš z desek i knížek j e j i n é , než m í t k o n e č n ě příležitost slyšet ho a viděl na scéne ve Š v é d s k u k u p o d i v u p o p r v é . Karel Kry! přijel na sever v m r a zivých l e d n o v ý c h d n e c h , p o z v á n Š v é d s k ý m r o z h l a s e m a T V , a b y vystoupil v pořadu "Umlčená slova" ke 4, výročí C h a r t y 77 ve s t o c k h o l m ském divadle S c a l a - F r i a P r o t e a t e r n (pod záštitou Švédského Pen k l u b u . V ý b o r u na p o m o c C h a r t ě 77 a P r a covní s k u p i n y 21. s r p n a ) . Na to n a pojil sedm celovečerních vystoupení, při nichž se věru nešetřil. O n c - m a n s h o w , zralý, p r o m y š l e n ý v ý k o n , p r ů řez z písní již klasických i n e j n o v č j ších, úryvky z r u k o p i s ů . P r o g r a m , působící lehkostí i m p r o v i z a c e , ovládá p o s l u c h a č e cele od p r v n í h o slova. Z a s a h u j e t a m , kde žert a brilantní h r u se slovíčky vystřídá n e č e k a n é přesně u m í s t ě n á něha lyriky či h o ř kost p o z n á n í . V p o ř a d u vysílaném p ř í m o r o z h l a sem byl Karel Kryl p ř e d s t a v e n d ů s t o j n ě j a k o p ř e d n í exilový umělec, ne j a k o zpěvák p r o t e s t s o n g ů , p r o t i čemuž d ů s l e d n ě p r o t e s t u j e , ani j a k o zpěvák P r a ž s k é h o j a r a , což z n e p ř e s ň u j e s k u t e č n o s t , ale j a k o n č k d o , k d o má stále š i r o k é z á z e m í p o s l u c h a č ů 18
Nástěnný
keramický
relief v budově
t a m d o m a (existuje ř a d a klubů Karla Kryla v d n e š n í m Č e s k o s l o v e n s k u ) - a k d o m á m n o h o co říci k dění kolem nás. Nezvykle m n o h o š v é d s k ý c h ž u r n a listů se ve všech v ý z n a m n ě j š í c h novinách r o z e p s a l o s ú c t o u , nazývajíce Karla Kryla iegendou s p j a t o u s d u b č e k o v s k o u é r o u . Š koda, žc si více nás Cechů, Slováků (i Moravanů!) nevážilo t é t o příležitosti - j a k ý c h sálů by asi bylo třeba d o m a , nebýt p ř e h r a d v y b u d o v a n ý c h n o r m a l i z a c í - a omlouvat n e z á j e m o b a v o u z p ř í t o m nosti fízla na k o n c e r t ě . To je j e n s m u t n ý ú s t u p e k s t r a c h u a t a d y na něj m á m e r o z h o d n ě menší o p r á v n ě ní. než k d y b y c h o m byli zůstali d o m a . Z a t o ti, k d o přišli, ocenili K a r l o v o v y s t o u p e n í všude, k a m zavita!. Ať už t o byl první koncert v M a l m o , d v a večery ve S t o c k h o l m u , Či v menších městech, j a k o ve V ä s t e r ä s u , N o r r k d p i n g u , v Uppsale, k d e žije n e ú n a v ný o r g a n i z á t o r Š a f r á n u Jiří Pallas, který se zasloužil o reedici všech Krylových desek. Bratříčka, R a k o v i n y , M a š k a r , i o edici desky nove - K a r a vany m r a k ů , d o u f e j m e , že ne poslední. Nejvíce navštívený večer, který t o to t u r n é v m ě s t n a n é d o j e d i n é h o t ý d ne uzavřel, byl z o r g a n i z o v á n S o k o lem v G ô t e b o r g u . Výtěžek všech v y s t o u p e n í byl o d e v z d á n F o n d u C h a r t y 77, a nebyla to částka malá. P r o n i k a v á síla slova, poezie vytříbená o b r a z y , jež se vryjí d o p a m ě t i .
ta Laurem ine,
Quebec
v z d o r u j í c í p ř e k l a d u d o j a k é k o l i řeči, ukázala k r á s u n a š e h o j a z y k a . T a m , kde Karlova u k á z n ě n á , černě o d ě n á p o s t a v a o v l á d á sál s o u h r o u slova, r y t m u i melodie, cítí člověk r a d o s t , že této řeči r o z u m í , řeči n e z h r u b l é , b o h a t é h u m o r e m , - a v d ě č n o s t , že m á m e mezi s e b o u n ě k o h o , k d o je nadán u m ě n í m p a r o d i e , satiry, hýřivou fantazií (22 s y n o n y m pro p o j e m u d a vače není m a l i č k o s t ! ) - a j í m a v o u s c h o p n o s t í vyzpívat dík za složitost bytí, písní D ě k u j i (z. malé desky C a r m i n a ressurrectionis). Helena Kríedlová Goteborg
Karel Kryl také v Americe Redakce časopisu Západ organiz.uje pořad recitálů Karla Kryla po USA a Kanadě v těchto místech; 3, a 4, dubna Ottawa, 5.dubna Montreal, 11.dubna London, 12.dubna Toronto, 16,dubna Galary, 19. dubna Vaucouver, 21.dubna Portland, 25,dubna Detroit, 26.dubna Cleveland, 2ti.dubna Washington, 30.dubna New York, 2.května Boston. V kvčtnu pak redakce Západu organizuje besedy s herečkou Ad inou Mandlovou s promítnutím filmu Noění motýl v tčehto místech: 2.května Ottawa. 3.května Toronto, 9.května Kítchener, lO.května Toronto, !3.kvělLia Montreal, 17.kvčma i.ondon, 19.května Detroit, 21.května Los Angeles, 23.května Galgary, 25.května Portland, 27,května Vancouver, 29. května San Francisco. 31.května Winnipeg.
Jazyk v
Čeština bez v Československa Zeptáte-li se Čecha v emigraci, které věci mu především leží na srdci, bude j e h o zájem a starost o materský jazyk určitě v popredí. T o není n á h o d a reč, kterou člověk mluví od svého narození je pro většinu lidí nedílnou součásti jejich osobní a kulturní identity. T a t o starost o mateřštinu, často ovšem rozdílně c h á p a n á a vykládaná, je společná všem e x u l a n t ů m , bez ohledu na d a t u m a důvod jejich o d chodu z rodné z.emě. Někteří snad n a m í t n o u , že diskuse na toto téma nemají cenu, že jde o předem p r o h r a nou bitvu, neboť, jak z n á m o , jazyky malých skupin se nakonec vždy rozpustí ve velkých mořích. .Já si ale řík á m , že i kdyby tomu Lak bylo, přece jen má význam o s v ů j jazyk pečovat, d o k u d tu je. Dnešní exilová čeština m á snad d ů ležitější postavení, než kdy jindy, neboť musí nahrazovat m n o h é i těch kulturních funkcí, které se v Československu staly obětí politické represe. Už letmý pohled na s o u d o b o u českou literaturu nás přesvědčí, že to, co se dnes tiskne, a d o jisté míry i píše v exilu, je hodnotnější a důležitější, než většina p r o d u k t ů , které t a m n í režim nařizuje vyplodit. T ě ž k o bychom asi našli n ě k o h o , kdo by pochyboval o důležitosti jazyka v životě Člověka a společnosti, ale kolik z nás si u v ě d o m u j e , že o d k r ý v á ní m e c h a n i s m ů , jimiž se řeč řídí, může být velice zajímavou, n a p í n a v o u a často i z á b a v n o u záležitostí? Snad naše vzpomínky na stupidní diktáty, gramatická cvičení a p e d a n t i s m u s středoškolských profesorů jsou ještě příliš živé. Jazyk ale o p r a v d u není jen zkostnatělým s o u h r n e m pouček a pravidel, ale především živý, neustále se vyvíjející a přetvářející organismus, v n ě m ž se zrcadlí ti, kteří si j e j vytvořili a kteří jej používají. Několik emigračních vln t o h o t o století rozeselo Čcchy p o desítkách zemí a vneslo d o jejich mluvy problémy, na něž jsme v minulosti ani nepomysleli. Jedním z nich je právě ten geografický rozptyl: Čeština se totiž historicky vyvíjela na p o m ě r n ě ma-
lém, k o m p a k t n í m a přesně vymezeném území, jehož všechny části byly d o b ř e d o s t u p n é . Z t o h o t o d ů v o d u je český jazyk dost h o m o g e n n í m k o m u nikačním p r o s t ř e d k e m , alespoň ve srovnání s m n o h a jinými jazyky naši zeměkoule. Lidé v Cáchách a na Moravě mluví t é m ě ř stejnč - existující odchylky jsou n e p a t r n é . Ani nářeči, která dnes ostatně zanikají sjednocovacím vlivem tisku, rozhlasu a televize, nikdy nepředstavovala vážnější k o m u n i k a č n í překážku. To je jeden z d ů v o d ů , proč jsou Češi p o m ě r n ě citliví na řečové odchylky, j a k o ž i na cizí přizvuk. Jinak je t o m u s jazyky, které p o k r ý vají velká geografická území. T a k například už v Německu existují značné nářečové rozdíly - lidé mluvící sever o n ě m e c k ý m " N i e d e r d e u t s c h " maji potíže domluvil se s těmi, co hovoří " b a y r i s c h " , a to se ani nezmiňuji o různých f o r m á c h " S c h w y z e r d ü t s c h " . 1 ve f r a n c o u z š t i n ě n a j d e m e dialekty značně se odchylující od pařížské n o r m y : provensálština, belgická a švýcarská francouzština a jiné. Největší diference n a j d e m e t a m , kde spojení mezi metropolí a provincií bylo nesnadné, nebo kde se téměř úplně přerušilo, j a k o n a p ř í k l a d v k a n a d ském Q u e b e k u . Nicméně existuje jak v němčině, tak i ve francouzštině p o m ě r n ě pevná spisovná n o r m a , alespoň na evropském k o n t i n e n t u . Nejrozrůzněnějším jazykem je ovšem angličtina, kterou mluví asi 300 miliónů lidi v USA a v britském C o m m o n w e a l t h u a kterou používají další stovky miliónů lidí nejrůznějších nár o d ů a ras. U ž j e n vyjmenovat anglické dialekty je nesnadné; ostrovní angličtina s variantami j a k o " B B C " , " o x f o r d s k á " , " C o c k n e y " ; americká angličtina, v níž rozeznáváme nářečí b o s t o n s k é , jižni, kalifornské, j a k o ž i nezasvěcenci nesrozumitelný černošský slang; angličtina australská, jihoafrická, indická a tzv. pidžiningliš, kterou mluví okolo 30 miliónů lidi, zejména v Asii. Přesná pravidla, p o m ě r n á j e d n o t nost jazykových tvarů a forem (pok u d ovšem vůbec existují), jsou pro anglicky mluvící obyvatele těžko uskutečnitclné; i kdyby se snad všechny tyto n á r o d y rozhodly, že by měly
sjednotit svůj jazyk, těžko už by se domluvily, kdo bude sjednocovat podle koho. Právě proto snad jsou anglofónové podstatně tolerantnější k různým nuancím své mateřštiny, jak co se týče významu slov, tak i jejich výslovnosti, gramatiky a stylu. Dny, kdy se lidé v Británii smáli přizvu ku v amerických filmech, jsou tytam, a američtí návštěvníci L o n d ý n a se u ž j e n m á l o k d y spletou, když pod nápisem " s u b w a y " n e n a j d o u metro, ale obyčejný p o d c h o d , který je vyplivne na d r u h é straně ulice. V m n o ha filmech dnes d o k o n c e uslyšíme tzv. univerzální angličtinu, která uměle stírá charakteristické rozdíly mezi ostrovní a americkou angličtinou, což má zřejmě podpořit jejich mezinárodní distribuci. Jazyk české emigrace sdílí svou zeměpisnou roztříštěnost vlastně s a n gličtinou; naši lide žijí v R a k o u s k u , Německu, Švýcarsku, Kanadě, U S A , Švédsku, Jižní Africe, Austrálii a j á nevím, kde ještě, K t o m u všemu je styk s mateřskou zemí značně ztížen, hlavně z politických d ů v o d ů ; k r o m ě toho jsme vystaveni silnému vlivu j a zyka země, v níž žijeme a jimž musíme mimo své s o u k r o m í mluvit. Naše řeč se pomalu z a b a r v u j e germanismy, anglicismy a skandinavismy... Někteří t o m u t o vlivu p o m ě r n ě rychle podléhají, jiní si překvapivě d l o u h o uchovávají čistotu svého j a z y k o v é h o projevu. Děti emigrantů většinou už považují češtinu za druhý jazyk - přinejlepším zůstávají b i l i n g u á l n í m i . T o není národni odcizení, j a k jsem kdesi nedávno četl, ale přirozený proces. J e dost charakteristické, že p o k u d je více dětí v jedné rodině, mluví ty ratolesti mezi sebou už jen j a z y k e m nové země. T a t o f a k t a jsou v p o d s t a t ě o d r a z e m univerzálních principů j a z y k o v é h o vývoje, většina lidí se však jimi nezabývá, snad k r o m ě t o h o , že tyto jevy odsoudí j a k o z n á m k y degenerace mluvy. Někteří ovšem berou tento "•emigrantský d i a l e k t " za to, čím ve skutečnosti je - za p l n o p r á v n ý dialekt. T a k např, Josef Skvorecký už několikrát výstižně použil Čechoameričtiny, vlastně spíše čechokanadStiny, p r o charakterizaci svých literárních postav (Blběnka z inženýra 19
lidských duší). V j e h o povídkách se tento dialekt ozývá z úst dětí (žáka Dereka M a c C o u r k a ) , a to v dost realistické p o d o b ě , jak mnozí rodičové přisvědčí. T a t o technika se může zdát některým lidem s p o r n á , ve skutečnosti ovšem nejde o nic neobvyklého používání o b e c n é mluvy, slangu či nářečí je v literatuře t o h o t o století dost běž.né. Vliv j a z y k o v é h o prostředí hostitelské země na nás je snad nejdůležitějĚím faktorem zasahujícím d o n a š e h o h o v o r o v é h o i psaného projevu, bez ohledu na to, zdali se t o n ě k o m u líbí n e b o ne. Lidé si vypůjčují výrazy především pro véci, p r o něž neexistuje přesný český ekvivalent. T a k například ' b e j s m e n ť n e z n a m e n á totéž, co sklep a 'interčénž' představuje asi něco j i n é h o než křižovatku dvou okresek. Č a s t o s á h n e m e po cizím slově tam, kde česká o b d o b a není pro výslovnost e k o n o m i c k á : jednoslabičné slovo ' d ž e ť d á m é n ě práce než 'trysko-vé-le-ta-dlo'; p o d o b n ě ' d i š v ó š ť n a m í s t o ' a u t o m a t i c k á myčka n á d o bí' (v Československu zatím asi nemají problémy s tímhle souslovím, snad j e n o m na Hradě). Někdy cizí slova p r o n i k n o u d o emigrantské mluvy i v případě, kdy d o b r á n á h r a da je při ruce: např. anglické ' t a x ' j e u emigrantů v sev. Americe oblíbenější než české ' d a ň ' , i když d a n ě nejsou oblíbené nikde. Vysvětlení jistě existuje, ale nemusí být příliš logické. Přejímání vlivů z cizích jazyků nep r o b í h á všude stejným z p ů s o b e m , n e b o ť to nezávisí jenom na nás, ale i na vlastnostech řečí, která nás ovlivňuje, Mnozí už asi zpozorovali, že čechončmčina si vypůjčuje především p o d s t a t n á j m é n a , slovesa už méně: "... d o m a n e m á m e ü b e r h a u p t žádné české Bücher, j e n o m Kochbuch od F r a u S a n d t n c r o v á ..." (V. Hejl Hůl do ruky. Z á p a d 1, č.3, s.21.) Čechoameričtina se vrhá především na slovesa a na idiomy: "Vzal kus V nějakém z a k á z a n é m koncertu Plastikových lidí, který interruptovala p o licie, a rezistoval arest. Byl čárdžovaný ..." (J. Škvorecký, Cenné babičky, Z á p a d 1, Č.2, s.21.) D r u h ý m p o d s t a t n ý m rysem emigrantské češtiny je tzv. konzervační princip. J a k m i l e je spojení s r o d n o u zemí p ř e r u š e n o , lidé si zachovávají ve svém p o d v ě d o m í tu jazykovou p o d o bu, která platila v době jejich o d c h o d u . A tak mezi námi chodí lidé, kte20
Phare - první
cena V soutěži
ří mluví jazykem r o k u 1968, 1948, 1938 atd. I tento konzervující sklon naší mluvy není ničím neobvyklým: jazykové c e n t r u m , v němž se jazyk víc " p ř e t ř á s á " , se vyvíjí rychleji, než řeč izolovaných oblastí, V nichž se v m n o h a případech pociťuje i " j a z y k o vé o h r o ž e n í " zvenčí, což posiluje konzervační tendence. C h a r a k t e r i stickými příklady j a z y k o v é h o k o n zervatismu jsou americká angličtina, která, jak z n á m o , m á blíže k jazyku Shakespearovu, než mluva britských ostrovů, a quebecká francouzština, v níž se h o u f n ě objevují slova a vazby doby Ludvika XIV. Ve Spojených státech n a j d e m e d o k o n c i jazykové " k a p s y " , v nichž se konzervoval určitý jazyk či nářečí v p o d o b ě , jíž už dnes n i k d o nemluví - existují tam i izolované české obce, kde uslyšíme češtinu XIX, století. Poslední vliv, o němž bych se chtěl dnes zmínit, se d o t ý k á spiše v ý z n a m u slov a stylu. V novém prostředí už není třeba pouštět sprchu při kritice pom ě r ů , a také není třeba používat k o m p l i k o v a n ý c h opisů a m e t a f o r pro věci, které lze nazvat přímo. M ů ž e m e z t o h o mít radost, ale náš jazyk tim
leniví a tuční, asi tak j a k o naše nohy, když pořád jezdíme autem. N i k o m u se asi n e b u d e chtít kvůli tomu vrátit d o H u s á k o v a Československa, a tak si b u d e m e muset vymyslil nějaké rozcvičky a odtučňovací kůry pro naši řeč. K tomu účelu bude asi nejlepši ten starý dobrý český h u m o r , jak n a v r h u j e pan Skulina. C o říci nakonec? Asi se b u d e m e muset stát trochu tolerantnějšími vůči těm, kteří mluví trošku j i n a k , než my sami; nežijeme už totiž na (nebo " v " ? ) té malé louži uprostřed Evropy, obeh n a n í K r k o n o š e m i , Š u m a v o u , Jeseníky a ostnatým d r á t e m . Bydlíme v různých zem ich a střetáváme se s nejrůznějšimi politickými a kulturními vlivy. A to vše se o b r á ž í a bude o b r á žet v našem jazyce. J a k d l o u h o se n á m p o d a ř í češtinu v novem prostředí zachovat? T o přece každý ví; Nástroj, který se používá, nerezaví. J a n Uhdc
PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE
SI SI SI SI
ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD
Fejeton Jsem již rok v zaslíbené zemi Nechají j s e m tam hodně: Vlastnoručné vysázené ananasové maliny kolem potoka. D u h o v é pstruhy v běh u té ledové vodě téhož. Viděli jste dravého duhového pstruha, jak se vymrští nad hladinu pro spadlou přezrálou malinu? Ne? Pak nemůžete vědět, co jsem tam nechal! Márnivou vůni kupky sena. co bývala r á n o rozválená, ač se v ní milovalo nepohodlně, Ale hodně. Partu správných chlapů na licitovaný maryáš, jehož jsem byl krajským instruktorem. Dekret o j m e n o v á n í d o té funkce, podepsaný s a m o t n ý m generálním tajemníkem R A M Á R E V U R (RAda M A R y á š n í k ň EVropské IJ Rovně), Liciťákem II. Velikým, Ledňáčka, který byl tak krásný na zasněženém omrzlém kameni horského potoka, Zůstal tam i pohlavek, co jsem dostal od r o z u m n é h o táty, když jsem chtěl po ledňáčkovi střelit malorážkou. M a l o r á ž k u jsem tam nenechal, tu mi vzali. Ještě nacisti, aby bylo jasno. N e z a p o m e n u t e l n é p a n o r a m a hradu, který nad řekou stavěli svobodni panovníci země. Několik bankovek s obrázky toho hradu. Členy dvou mladých divadel, vesměs přátele. A jejich staré i nové programy. Na pásek se to nepovedlo natočit. Prosluněné paseky, plné borůvek, a přítmí temných smrčin s vůní d ů s t o j ných hřibů a veselých křemenáčů. Pár knížek. Ligový klub, p o mém odjezdu kope už jen II. ligu. Přítele nad jiné - otce čtyř dcer a J e nička. Unii psát reportáže, překládat r o m á n y , vařit guláš a pít víno. Hlasitě nesouhlasí, hrdina. Lehké běžky a divoké slalomky a tu p r u d k o u stráň vysoko v lesích, kde jsem se tak šeredné potloukl. Jezdecké holínky a staré sedlo, které jistě teď v komoře plesniví, když není nikdo, kdo by jím sedlal koně. Ale co si nalhávám - vždyť i ti koně už dávno odešli.
A konečně kout lesa. kde po d o b r é ráně zhasl m ů j první jelen. Posed, s kterého jsem to říjnové ráno střílel, tam ještě stojí. Ale už je vetchý. J a k o já. Protože jsem t a m ztratil během času nejen h o d n ě vlastních zubů a vlasů, ale i m n o h é jistoty, ve které by měl člověk věřit od mládí d o p o z d n é h o stáří. P r o t o j s e m tu. UŽ přes rok. T é m ě ř o všechno, co jsem lam nechal, j s e m se musel nějak zasloužit. Všechno, co jsem tam nechal, jsem měl rád. T é m č ř všechno, co jsem tu našel, nčkdo pro mne připravil a j á t o dostal. Našel j s e m tu hodně, m n o h é m£ překvapilo, vše mám rád: Štěd ré lidi a Štědrou přírodu. V merkaz-klitá v kibucu MiĚmarHaemek přátelské přijetí, vlídné jednání a u každého chavera pochopení a ochotu pomoci při o d s t r a ň o v á n í potíží, které se nutně u každého nově příchozího vyskytnou. Půdu tak ú r o d n o u a d o b ř e o b h o s p o d a ř o v a n o u , že Žasnu nad záplavou p ř e k r á s n é h o ovoce a výstavní zeleniny. Uhrančivý dojem ze vždy obsazené Zdi nářků v Jerusalémě. (Nářku řemeslných exulantů.) V kibucu s m a r a g d o v o u vodu v komfortním koupališti. Neznámé, velké ryby ve svěžím Kineretu, které překročil suchou nohou učitel Galilejský. Č e t n é další kvality mé drahé Ženy. Veselé borové lesy, stromy v nich dávají dřevo s největším množstvím pryskyřice, co jsem kdy viděl. M á l o k d e se najde tolik Židů pohromadě, j a k o v této zemi. Muldu, v které už mám vyšlapánu t a j n o u pěšinku naprosto neschůdným terénem až k moři. A moře, ach moře! Širé, živé, majestátni moře! Voní, Sumi, hřmi, chladí, h o u p á , slibuje, přináší, bere. Když proti němu stojím čelem, vidim nemožné, cítím, co mě nenaučil žádný z profesorů matematiky: Hle, nekonečno! P o t o m mušličky na břehu - každá jinak krásná, jc to nevyčerpatelná pá-
t í u bert F o ř t leta tvarů a barev, jak může být neživá hmota tak něžná? Zrcátka rybníků a vodních nádrži Huly h l u b o k o dole, pod krásnou novou silnicí. T a m jsem posléze našel t o h o ledňáčka z předcházející stránky. Zřejmě mu neschází horský potok, d o b ř e se uživí Í na zvolna p r o u dící vodě. V ranní mlze, ležící nad rákosím, byl docela veselý. Těžké a široké p r k n o , na kterém bych se rád naučil stát s pádlem v ruce, aby mě nesla mořská vlna na svém hřbetě. J c to obtížnější, než na sněhu a na lyžích? Pohled na minisvět: Před c h o m á č e m svěžích květů se třepetá m o d ř e lesklý, nablyštěný střízlíček, sotva větší, než velký hmyz, jen dlouhý zahnutý zobáček ukazuje, že se něčím živí. S hrany střechy ho upřeně p o z o r u j e po stranách sploštělé, malé hlavy vyboulené. nehybné oči - břichatá ještěrka, na hřbetě několik hrbolů, oblečená v mimikri- tedy zeleně strakatá. A hrůza, má d v a vratiprsty! Podle hlavy a hřbetu je to p o t o m e k d á v n o vyhynulých obrovských je š térů'. A m n o h o dalších p o z o r u h o d n ý c h věcí jsem tu našel. Volně rostoucí bramboříky v lese za M i š m a r - H a e mekem, vedle voňavých jedlých iiub živé želvy. Hrdé, rudé kosatce, květy temnější a lesklejší než p u r p u r kardinálského k l o b o u k u . Jenže nenapíšu, kde tyhle rostliny jsou. protože j s o u tak krásné, že byste neodolali a vyloupli je d o své zahrádky. Což se nesmi. Úplně naposled dva zázraky: V zemi, kde se často válčí, f u n g u j e distribuce potravin i j i n é h o zboží a konečně pod okny ložnice je strom, když v sezóně v z t á h n u r u k u , utrhnu si čerstvý fík. Čímž se misky vah vyrovnaly, už nemusím vzpomínat. T a k é p r o t o nemusím, že tu zřejmě vzpomíná n ě k d o za mne, za nás, co j s m e přišli z Východního bloku. Protože naše vzpomínky na bývalý d o m o v , to není jen nostalgií orosená minulost, to je také Šedivá přítomnost. 21
Filozofie pro domácnost Vykořisťování člověka člověkem, či naopak? aneb Už jste četli Komunistický manifest? (část 4.) V minulé části seriálu o m a r x i s m u - l e n í n i s m u j s e m mluvil o t o m , že socialismus j a k o společenský systém n e v y h n u t e l n ě vede ke k o n c e n t r a c i moci v rukou státu, a nakonec k absolutní moci malé s k u p i n y lidí na vrcholu b y r o k r a t i c k é hierarchie. Ti se pak de f a k t o s t á v a j í majiteli země plné n e v o l n í k ů . Vyplývá to logicky z teorie socialismu, a p a t r n ě není jiné cesty. T o vše vlastně bylo z n á m o už v M a r x o v ě d o b ě . Už B a k u n i n M a r x e , Engelse, Lassalla a o s t a t n í s o u d r u hy za to kritisoval. V knize " S t á t n o s t a a n a r c h i e " n a p s a l o socialistické vlád n o u c í elitě toto: " A v š a k , marxisté praví, t a t o (rozumí se vládnoucí, S . R . ) menšina se bude s k l á d a t z dělníků. A n o , bezpoc h y b y - z. bývalých d ě l n í k ů , kteří, j a k m i l e se s t a n o u vládci n e b o r e p r e s e n t a n t y lidu, p ř e s t a n o u být dělníky a b u d o u se díval na pracující masy z výšky státní a u t o r i t y , t a k ž e n e b u d o u r e p r e z e n t o v a t lid, ale p o u z e sami sebe, a s v ů j p o ž a d a v e k vlády n a d druhými. Kdokoli o tom pochybuje, neví nic o lidské povaze... P o j m y " v ě d e c k ý socialista' 1 a " v ě d e c k ý s o c i a l i s m u s " , které stále vidíme v dílech a proslovech lasallistů a m a r x i stů, d o s t a t e č n ě d o k a z u j í , že tzv, lidový stát n e b u d e ničím než despotísmem nad masami, vykonávaným n o v o u a velmi m a l o u a r i s t o k r a c i í pravých nebo podvodných " v ě d c ů " . N e u č e n ý lid b u d e ú p l n ě v y j m u t z p o v i n n o s t i vládnout a b u d e n u c e n s t á t se s t á d e m , k t e r é m u se vládne. V ý b o r ný z p ů s o b o s v o b o z e n i . . . Oni (marxisté) t v r d í , že j e n o m d i k t a t u r a , s a m o z ř e j m ě jejich vlastní, může přinést lidu s v o b o d u : my o d p o v í d á m e , fe d i k t a t u r a n e m á ž á d n ý jiný cíl než učinit sebe s a m u v ě č n o u , a n e m ů ž e z p ů s o b i t niů j i n é h o než o t r o c t v í , " K d y ž si člověk přečte ú v a h y o " ř í zeni s p o l e č n o s t í stranou*'¿Si o " v ě d e c k é m řízeni socialistické s p o l e č n o s t i " , j e m u jasné, že B a k u n i n měl v t o m t o o h l e d u p r a v d u . B o h u ž e l , vylil s vod o u i dítě a m í s t o m a r x i s t i c k é h o ŕcäení d o p o r u č o v a l řešeni jiné, a n a r c h i s tické, t a k é a b s u r d n í . N e p o c h y b u j i o t o m , Že k l a s i k o v é o t o m t o nebezpečí věděli. N e z d á se v š a k , že by j i m tolik vadilo, spíše n a o p a k . 22
T e n t o psychologický f a k t o r d i k t a t u r y j e ovšem d o p l n ě n f a k t o r e m e k o n o m i c k ý m , který nutí vládce řízení h o s p o d á ř s t v í zcentralizovat a zbyrokratisovat. Vzrůst moci a stabilisace j e j í h o držení v socialistickém státě s a m o z ř e j m é má n á s l e d k y i v myšlení lidí, " m a s " pracujících. D ř í v e t o m u m a r xisté říkali odcizení. T e o r i e je j e d ním ze z á k l a d n í c h k a m e n ů s t r u k t u r y m a r x i s m u . M a r x n a p s a l již vc Filosoťicko-ekonomických rukopisech, před v y d á n í m K o m u n i s t i c k é h o m a nifestu, že za kapitalismu je p r á c e " o d c i z e n a " dělníkovi, a že se stává m a j e t k e m kapitalisty. T o t o odcizeni je z d r o j e m r e v o l u č n í h o r o z h o ř č e n i a příčinou r e v o l u č n í h o hoje p r o l e t a r i á tu. O t á z k a odcizení, j a k ji M a r x f o r m u l o v a l , je však o něco k o m p l i k o v a nější. M a r x popsal celkem čtyři c h a rakteristiky odcizení. První z nich je vztah d ě l n í k a k p r o d u k t u j e h o p r á c e , který m u n e p a t ř i . D r u h ý rys odcizení je d o n u c o v a c í systém, který z p ů s o b u j e , že v k a p i t a l i s m u si dělník p r á ci nevybírá s v o b o d n ě , ale je m u v n u cena. Třetí rys odcizení se týká základní c h a r a k t e r i s t i k y l i d s k é h o života, kterou je podle M a r x e p r á c e j a k o "svobodná, vědomá aktivita". Místo této s v o b o d n é aktivity je v kapitalism u práce pouz.e p r o s t ř e d k e m k t o m u , aby dělník d o s t a l m z d u a tím p r o s t ř e d k y k životu. Č t v r t ý m rysem odcizení v kapitalismu je odcizení člověka od člověka a zničení lidských v z t a h ů ve společenském životě. T y t o v z t a h y n e j s o u založeny na s k u t e č n ě lidské h o d n o t ě člověka, ale na j e h o s p o l e č e n s k é m s t a t u t u a na j e h o p o stavení. T e n t o rys odcizení se p r o j e vuje t a k é b y r o k r a t i s a c í s p o l e č n o s t i . M a r x tvrdil, že za s o c i a l i s m u t o t o odcizení zmizí, člověk b u d e opět s v o b o d e n , b u d e p r a c o v a t s chutí a b u d e využívat všech svých s c h o p ností. N a p r o t i t o m u již v roce 1844 M a r x n a h á z e l na k a p i t a l i s m u s to nejhorší, co m o h l , p r á v ě v souvislosti s odcizením. N a p s a l t e h d y : " D o c h á z í m e k závěru, že Člověk (dělník) se cítí s v o b o d n ě činný p o u ze ve svých zvířecích f u n k c í c h - v j í d le, pití a plození, n e b o nejvýše ve svém obydlí a ve z d o b e n í sebe s a m a z a t í m c o ve svých lidských f u n k c í c h
je r e d u k o v á n ve zvíře. Zvíře se stává člověkem a člověk se stává z v í ř e t e m . " Zamyslíme-li se nad socialistickým státem a n a d j e h o v z t a h e m k č l o v ě k u , vidíme, že t o t o kapitalistické odcizení je v socialismu nejen p ř í t o m n o , a l e dokonce vystupňováno k absurditě. Odcizení kapitalistické se hladce z m ě n i l o v odcizení socialistické. Ve s k u t e č n o s t i vám n i k d o v Praze na ulici n e ř e k n e " J s e m odcizen". Ř e k n e to zcela j i n a k , lapidárněji, výstižněji, a p o u ž i j e m n o h e m b o h a t š í h o slovníku. P o d s t a t a , pocit je však stejný. Je to pocit člověka, který n e m ů ž e r o z h o d o v a t o sobě, o svém životě, o výsledcích své práce. P o d í v e j m e se nyní, j a k se čtyři z á kladní rysy odcizení p r o j e v u j í v socialistickém státě. Č l o v ě k u , za prvé, n e p a t ř í p r o d u k t j e h o práce. Člověk dělá " p r o ně", dře se " n a ně", a p ř i t o m se n a p r o s t o nepodílí na rozdělování p r o d u k t u své práce. T e n t o stav p o d r o b n ě r o zebrali d v a polští e k o n o m o v é , J a c e k K ú r o ň a Karol M o d z e l e w s k i . V " O t e v ř e n é m d o p i s e s t r a n ě " , který napsali v r o c e 1964a který j i m s a m o z ř e j m ě přinesl řetěz p r ů š v i h ů , p o d a l i e k o n o m i c k ý o b r a z p o l s k é společnosti za socialismu. Při analýze p o u žili stejné m e t o d y , j a k é kdysi použil M a r x při a n a l ý z e r a n é h o kapitalis m u . Z jejich p o d r o b n é h o r o z b o r u vyplývá, že p r ů m y s l o v ý dělník v pols k é m p r ů m y s l u vytvořil celkem za rok h o d n o t u zboží v ceně 71.000 zlotých. Z t o h o o b d r ž e l p r ů m ě r n ě 22,000 zlotých ve f o r m ě m z d y . J i n ý mi slovy, ve třetině p r a c o v n í d o b y p r o d u k o v a l dělník své životní minim u m , a b ě h e m d v o u třetin p r a c o v n í d o b y vytvářel to, č e m u kdysi M a r x říkal n a d h o d n o t a . T a t o n a d h o d n o t a byla p o u ž i t a zčásti na investice v p r ů myslu, který dělníkovi n e p a t ř i , tj, není j í m p ř í m o (a vlastně ani n e p ř í m o ) kontrolován. N a d h o d n o t a se d á l e p o u ž í v á na aparát útlaku - a r m á d u , politickou policii, s o u d y , vězeni. P r o d u k t y j e h o p r á c e j s o u tedy odcizeny, p o u ž i t y proti n ě m u . Část n a d h o d n o t y se p o u žije na systém i n f o r m a c e , p r o p a g a n dy, k u l t u r y a vědy, k t e r é však t a k é neslouží jemu, o n n e m ů ž e jejich o b sah ovlivnit, n a o p a k , v l á d n o u c í a p a -
r á t je p o u ž í v á p r o své cíle a proti záj m ů m dělníka. K u r o ň a Modzělewskí, tedy podali d ů k a z t o h o , že za socialismu d o c h á z í k odcizení dělníkovy práce, a to k odcizení t a k o v é m u , že Čím vice dělník p r a c u j e , tím více n a d h o d n o t y vytvoří, a t í m j e na l o m hůře. D r u h ý m rysem odcizení je, že Člověk si svou práci nevybírá s v o b o d n ě , ale je mu v n u c e n a . D o n u c o v a c í systém pracovního zákonodárství, rozdělování pracovníků d o oborů d o n u c o v á n í m , vytváření b y r o k r a tických překážek těm, kteří chtějí změnit pracoviště, práce vězňů, přidělování dětí na studie, na řemeslo n e b o na n e k v a l i f i k o v a n o u práci podle zásluh a b ů h v í j a k ý c h kritérií, neslavná role o d b o r ů v socialistickém státě - to vše zřetelně u k a z u j e existenci t o h o t o rysu odcizení i v socialismu. Ve s r o v n á n í s kapitalismem je také tento rys z n á s o b e n a vystupňován v systému c e n t r a lis o v a n ? absolutní socilalistické moci. Třetím rysem odcizení je to. Že práce je p o u z e p r o s t ř e d k e m k získání mzdy, ne s v o b o d n o u v ě d o m o u aktivitou, j a k by měla být. Ani zde n e m u s í m Čtenáře, který něco o socialismu vi, přesvědčoval příliš o t o m , že právě v socialistickém zřízeni t e n t o rys odcizení je p ř í t o m e n v míře nebývalé. N á š exilový tisk, a n a k o n e c i projevy majitelů socialistických nevolníků v d o m á c í m tisku, přinášejí d e n n ě příklady, jak s o u d r u zi říkají " m a l o b u r ž o a s n í c h přežitků v myšlení lidi". T o nejsou m a l o b u r žoazní přežitky, to j e čistý, nefalš o v a n ý p r o d u k t socialismu, socialismus tyto " p ř e ž i t k y " k a ž d o d e n n ě plodí a bude je plodit až d o konce své existence. Z d e se ovšem d o t ý k á m e j e d n o h o ze z á k l a d n í c h p a r a d o x ů m a r x i s m u , p r o t i k l a d u mezi tézí, že jednotlivec nesmi vlastnit výrobní p r o s t ř e d k y a tézí, žc nejvnítřnčjší p o d s t a t o u života d r u h u l i í í m o sapiens j e s v o b o d n á tvůrčí aktivita. M a r x tvrdí, že kom u n i s m u s o s v o b o d í člověka tím, že Ho zbaví s o u k r o m é h o vlastnictví výr o b n í c h p r o s t ř e d k ů . Používat výrobní p r o s t ř e d k y nezávisle na r o z h o d n u tí jiných lidí. j i n ý m i slovy, vlastnit je, .je však právě ta s v o b o d n á tvůrčí aktivita, o které M a r x tak nadšeně hovořil. T o t o je součást s v o b o d n é seberealisace člověka. .Jak chci osvobodit člověka tím, žc tnu z a k á ž u svob o d n ě vyrábět? T o platí ovšem nejen p r o celou i n f r a s t r u k t u r u nezávislých v ý r o b c ů , kteří n e z a m ě s t n á v a j í nikoho, nebo pracují j e n o m se svou rodinou. Plalí to j pro člověka, který je s c h o p e n a o c h o t e n o r g a n i s o v a t práci d r u h ý c h lidi, riskovat a přiná-
šet oběti, jit proti p r o u d u , prostě p ř e m ě ň o v a t tvůrčím z p ů s o b e m svůj malý úsek n a š e h o světa, společnosti i přírody. Platí to d o jisté míry i pro umělce, filosofa, spisovatele či malíře, plalí to p r o k a ž d é h o člověka, který chce něco vytvořit. Č a s t o Čtu v našem exilovém i nes v o b o d n é m tisku tirády proti úplatk ů m , proti m e l o u c h a ř e n i , proti celému " d r u h é m u e k o n o m i c k é m u sys t é m u " . Učenci a m r a v o k á r e j na té i o n é straně si mysli, že by lidé měli víc p r o t e s t o v a t , bojovat (na j e d n é straně). Není však t a t o aktivita právě v ý r a z e m staré vrozené t o u h y člověka po sebe reál isaci. po nezávislosti, po k o u s k u života bez odcizení? Člověk rád a v ě d o m ě vytváří h o d n o ty nad a m i m o své b e z p r o s t ř e d n í potřeby. K t o m u p o t ř e b u j e být svob o d e n , tj, nezávislý na r o z k a z e c h n ě k o h o j i n é h o . VezmČm.e mu t u t o tvůrčí aktivitu a svěřme ji gigantickému v š e m o c n é m u státu, o m e z m e t u t o aktivitu na činy užitečné t o m u t o státu - a zbavíme člověka zbytku j e h o lidství, odcizíme jej ještě dále. f o t o je další neřešitelný rozpor všech druhů socialismů, ať maji h o s p o d á ř ství centralizované, či deccntralisované, .(e zajímavé, jak se s o u č a s n á česká literatura k t o m u t o rysu odcizení znovu a z n o v u vrací. Už H o c h m a n ů v Jelení brod, t e n t o malý svět lidí, kteří z á z r a k e m unikli všeobecné p o h r o mě, K l á n s k é h o Vyhnanstvi, Filipova Cesta ke h ř b i t o v u či La páček, S k u t i n o v a C h a t a P o l á r k a - t o t o vše jsou příběhy lidí, kteří mohli socialistickému odcizeni u n i k n o u t , nebo a s p o ň na staré časy seberealisace vzpomínají. H r a b a l o v a trilogie 1L Postřižiny", " O b s l u h o v a l j s e m anglického krále" a " M ě s t e č k o ve kterém se zastavil čas" je plná nostalgie po d o b ě . kdy ještě lidé mohli dělat věcí, p r o t o ž e byly krásné, kdy okrašlovací s p o l k y soutěžily o nejkrásnější o k n o v městečku, kdy lidé chodili d o S o k o la, p r o t o ž e je to bavilo...ale bohužel, "...vytratil se čas d o p o l e d n í c h , nedělních a k a ž d o v e č e r n í c b kors...v městečku už n i k d o nedal d o h r o m a d y s y m f o n i c k ý orchestr ani zpěváčky spolek...odešel čas zpívání^při truhlářské práci a sladování..." A konečně čtvrtý rys odcizení je zničení mezilidských vztahů. Lidé v socialismu j s o u si s o u d r u h y . Člověk člověku s o u d r u h e m . H u m á n n i lidské vztahy n e m o h o u e x i s t o v a t t a m , kde se o k a ž d é m slově Člověka, o každé j e h o myšlence m ů ž e d o v ě d ě l fízl. Kde se n a d š e n ě j á s á , když to d r á b nařídí, kde to, co ještě před generací mělo lidský o b s a h , si dnes z a c h o v a l o j e n p r á z d n o u l o r m u . Stát,
který člověku může udělat vše, to také udělá, kdykoli lo uzná za v h o d né. S t r a c h d o p r o v á z í život socialistického o d c i z e n é h o Člověka od n a r o zení d o smrti, i k d y b y d o š l o k nejsi rší d e m o k r a t i s a c i socialistického systému, závislost jedince na interní, všeobjímající moci vždy vyústí v pocit a stav odcizeni. Č í m víc moci, čím víc f u n k c í stát za socialismem má, tím víc je mu jed not li vec odcizen. Cesta z t o h o t o d i l e m a t u je j e n jedna: nechat lidi, a b y mohli být nezávislými v ý r o b c i a tvůrci, a b y se mohli o r g a n i s o v a t nezávisle n a statni mocí a realisovat tak sebe. Ještě jedna věc m n e n a p a d l a , když j s e m Četl znovu citát Karla M a r x e o t o m , že odcizeni práce z n a m e n á , že člověk se cílí s v o b o d n ě činný pouze ve svých zvířecích f u n k c í c h . Vzpomněl j s e m si na svazky P á r a l o vy úsiccké epopeje, na S o u k r o m o u vichřici, na Milence a v r a h y i na ty ostatní. Lidé t a m j e d n a j í přesně podle t o h o t o M a r x o v a citátu. Páral l a m u k a z u j e h r ů z n ý o b r a z socialistického člověka, d e g r a d o v a n é h o a d e h u m a n i z o v a n é h o . P á r a l je zlým a n e m i l o s r d n ý m Balzaccm socialismu. J e h o lidé jsou takoví, p r o t o ž e je socialismus t a k o v ý m i udělal. Odcizení existuje i z.a kapitalism u , o t o m se n e d á p o c h y b o v a t . Odcizení je p r o d u k t e m industriálni s p o lečnosti a o r g a n i s a c e práce. Ne každá práce je d o s t a t e č n ě z a j í m a v á , a b y ji člověk dělal s á m d o b r o v o l n é a s chuti. Cesta z t o h o t o s t a v u j e však m o ž n á j e n dalším r o z v o j e m vědy, techniky a v ý r o b y tak, a b y stále menší počet lidí se musel zabývat t ě m i t o n u d n ý m i , ú n a v n ý m i , vysilujícími, opakujícími se výkony. Pak m ů ž e mít také společnost d o s t a t e k prostředků na to. a b y se co nej větší počet lidi m o h l z a b ý v a l vůrčí. neodcizenou prací. T e n t o vývoj však předp o k l á d á s á m o sobě tvůrčí Činnost, n e m o ž n o u v marxisticko-Leninské m socialistickém státě. T a t o cesta však nikdy n e b u d e cestou z á k a z ů tvůrčí činnosti, z á k a z ů všeho, co n e v y h o vuje vládnoucí kastě. Historie lidstva tedy p ů j d e , musí jít j i n ý m s m ě r e m než je směr m a r x i s t i c k o leninský, s m ě r převedení všech výrobních prostředků do rukou státu. SR.
Předplaťte Předplaťte Předplaťte Předplaťte
si si si si
ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD
! ! ! ! 23
Desatero o slovanské vzájemnosti "A z voláš-li Slovan, nechť se Ti ozve člověk." Jan Kotlár Podobnosti 1. P o d o b n ě j a k o Češi v letech 196869. usilují Poláci v letech 1980-81 o mírnou strukturální změnu komunistického systému, o lidskou t v á ř socialismu. Usilují Ledy 0 n e m o ž n é , o k v a d r a t u r u k r u h u , š t u r m u j í nebe a p r á v ě p r o t o z a s l u h u j í o b d i v . Jejich p o d o b a d e m o k r a t i z a c e je však o d s o u z e n a k n e ú s p ě c h u , p o k u d se opírá p o u z e o defenzivní strategii o d b o rových p o ž a d a v k u a p o k u d h n u t í nepřeroste v jakousi demokratickou revoluci. 2. Sověti nechtějí intervenovat, ale i n t e r v e n o v a t b u d o u , p r o t o ž e m u sí, n a v / d o r f a k t u , že Poláci nechtějí opustit Varšavský p a k t . Češi to říkali také, ale n e o d v r á t i l o to intervencí, p r o t o ž e nejde o v o j e n s k ý p a k t , ale o s a m o bytí ěí nebytí b y r o k r a t i c k é d i k t a t u r y . Ačkoli polští o d b o r á ř i u z n á v a j í vedoucí ú l o h u strany v zah r a n i č n í politice, v o z b r o j e n ý c h složkách a privilegovanou úlohu c e n t r á l ní b y r o k r a c i e , o h r o ž u j i tím globální roli S o v ě t s k é h o svazu d a l e k o více než k d y b y brali v potaz, polské členství ve V a r š a v s k é m p a k t u . 3. V o b o u zemích, v Polsku i v Česk o s l o v e n s k u , se doslaly m a s y do p o h y b u v e k o n o m i c k é krizi a b y r o k r a tické m a š i n y m i m o e k o n o m i c k é h o n á t l a k u selhaly tak, že bez. policejní a v o j e n s k é intervence se b y r o k r a t i c ká d i k t a t u r a n e m ů ž e v z p a m a t o v a l ze s v é h o o c h r o m e n í , ani po té, co se vymění s k o r o celé p o l i t b y r o . Sověti musí z a s á h n o u t , p r o t o ž e vědí j a k se věci m a j í , ale Waicsa to ví také, p r o tože Walesa není D u b č e k , a p r o t o ž e se n e o p í r á o Literární listy.
Rozdíly 4 S o c i á l n í s t r u k t u r y Č S S R a Polska se p o d s t a t n ě liší, p r o t o ž e polská dělnická třída je ve své většině relativně n o v á , zemědělci p ř e d s t a v u j í nezávislou sílu a i n t e l e k t u á l o v é p r o hráli s v ů j n á r o k na vedení už v d ř í vějších krizích (1956, 1970), t a k ž e n e a s p i r u j í na reprízu své p o r á ž k y . 24
Poláci si tedy nepletou literaturu s p o l i t i k o u , což byla kletba p r a ž s k é h o j a r a , v níž p o k r a č u j í "noví n o v í " d o d n e s , z a m ě ň u j í c e periodizaci vývoje r o m á n u n e b o poezie s vývojem n á r o da. N á r o d n í existence není t o t o ž n á s l i t e r a t u r o u , a č k o l i v Victor H u g o a IV. sjezd čs. spisovatelů založili své strategie n a t é t o m y l n é premise, 5. N á r o d n í c h a r a k t e r Č e c h ů a P o láků se p o d s t a t n ě liší. Na rozdíl od Čcchů Poláci vědí, že z a t í m c o přijetí rizika boje n e z a r u č u j e úspěch a že dvě m i n u l á století polských dějin byla sledem p o r á ž e k , přece se jim s p r á v ně jeví přijetí rizika včetně p o r á ž k y za lepší a l t e r n a t i v u než život na kolenou. Jestliže n ě c o zdržuje s o v ě t s k o u intervenci, pak je to jen a jen jistota s o v ě t s k é h o p o l i t b y r a , že Poláci nej s o u Češi a Že j s o u připraveni b o j o vat. Potlačení s v o b o d n ý c h o d b o r ů nastane teprve až tento heroický v z d o r p o m i n e , nikoli však p o k u d t r v á , a p o k u d S S S R musí riskovat v á l k u ve střední E v r o p ě , ne p o u z e okupaci. ň. Z b r a n ě P o l á k ů se p o d s t a t n ě liší od z b r a n í Č e c h ů , p r o t o ž e vedení b o je není v r u k o u r e f o r m o v a n ý c h či nerefol i n o v a n ý c h apa rát n í k ů , ale v r u k o u představitelů d ě l n í k ů s a m ý c h , T e n t o třetí r o z h o d u j í c í rozdíl - tlak z d o l a - vede k d ů m y s l n é m u použití s t á v e k , tedy o n é smrtící z b r a n ě , kterou použil " h e r o i c k ý " X I V . sjezd K S Č na j e d n u h o d i n u - p r o jistotu v p o l e d n í přestávce - a b y pak delegát téhož sjezdu o d j e l p o d e p s a t h a n e b n o u k a p i t u l a c i d o M o s k v y a později t u t o n á r o d n í o s t u d u p r o d a l j a k o televizní film. P o l s k é nezávislé o d b o r y b u J o u d o r o k a o c h r o m e n y stejně j a ko kdysi G o m u l k ů v p r o g r a m z. r o k u 1956, ale z k u š e n o s t , že v ý r o b c i n a d hodnoty mohou drasticky odříznout m o c e n s k o u elitu od její reálné h o s p o dářské moci, z ů s t a n e triumfem o p r a v d o v é h o , nikoli však " r e á l n é h o " s o v ě t i z o v a n é h o socialismu. Perspektivy 7. Čs. intervence se n e b u d e o p a k o v a t , m í s t o ní však b u d e p r o v e d e na horší, pozvolná infiltrace, zvýšení v o j e n s k é p ř í t o m n o s t i S S S R v Polsku a policejní akce b u d o u neutralizovat " e x t r é m i s t y " . Když Sověti neváhali unést vládu s p ř á t e l e n é h o státu, v y b e r o u či n e v y b e r o u v p o l s k ý c h u n i f o r m á c h " k o n t r a r e v o l u č n í hnízd o " v Gdansku? Vyberou a budou
stejně vynalézaví v p r o s t ř e d c í c h o r ganizace konfuse a v metodách jako ti, kteří řídili útok nacistů v polských u n i f o r m á c h na r o z h l a s o v o u stanici v Gleivitz., v s r p n u 1939. Cílem Sovětů však není v o j e n s k á o k u p a c e země, ta j i m nikdy n e v y p a d l a z r u k y , t a k ž e m a n é v r y čs. typu by byly neúčinné. 8. O d b o r á ř i se snaží rebelii udržet v r o z u m n ý c h mezích, což je r o z u m né, ale n e m o ž n é , p r o t o ž e : polská m o c e n s k á jelita usiluji jen a j e n o a b s o l u t n í m o c , bez ohledu na f a k t , že zemi přivedli na p o k r a j hladu a b a n k r o t u . Vlny liberalizace či d e m o kratizace m o h o u být t o l e r o v á n y jen za p ř e d p o k l a d u , že j i m následuji vlny represe, jež o d s t r a n í výsledky liberalizačního období, podobně j a k o v Č S S R po p á d u D u b č e k a . Na rozdíl od Č e c h ů a jejich r e f o r m o v a n ý c h jelit, která prožívala p r a ž s k é j a r o v a b s o l u t n í m n á m ě s í č n é m bezvěd o m í o tom co se d á l o , páni Poláci ve vládě i v opozici vědí velmi d o b ř e na čem j s o u , že po vlnách liberalizace let 1956 a 1970 n a s t a l o vždycky zhoršení, a co z n a m e n a j í spřátelené a r m á d y na hranicích. 9. V Polsku existuje de f a c t o pluralismus n o v ý c h m o c e n s k ý c h center, komunistické strany, odborů a katolické církve, nikoli p o u h ý a u k č n í d u b n o v ý p r o g r a m , s nímž " n a š e " r o d n á š p r ý m a ř k a d o k á z a l a vyvést a p r í l e m celý n á r o d . T e n t o f a k t i c k ý podíl o d b o r ů a církve na politické moci z n e m o ž ň u j e však v Polsku s n a d n ý návrat k a b s o l u t n í k o n t r o l e s í r a n y a vytváří o n u klasickou revoluční situaci, v níž m o c e n s k á elita nem ů ž e v l á d n o u t po s t á r u a m a s y o b y vatelstva rovněž včdí, že po s t á r u se žít n e d á . V ý c h o d i s k o však není v dem o k r a t i c k é revoluci, jež by m o h l a krizi řešit, p r o t o ž e p r á v ě t e n t o k r o k by z n a m e n a l o k a m ž i t o u v o j e n s k o u o k u p a c i . V ý c h o d i s k o z krize neexist u j e , krize se stane trvalou. Závěr 10. Liberalizace s p o l e č n o s t i sověts k é h o t y p u je myslitelná, ale není o k a m ž i t ě proveditelná; liberalizace či d e m o k r a t i z a c e může být j e n d o č a s n ý m trikem n e b o m a n é v r e m na o d v e dení p o z o r n o s t i od e k o n o m i c k é h o z h r o u c e n í systému " r e á l n é h o socialismu". P o k u d je liberalizace úsilím o k v a d r a t u r u k r u h u , a polské u d á lostí z a h a j u j í o b d o b í všeobecné, trvalé a r o s t o u c í krize s o v ě t s k é h o zři-
zení ve v ý c h o d n í E v r o p ě , pak sovětské p o l i t b y r o musí o p a k o v a t polský rok 1864. kdy ruské P o l s k o / t r a t i l o i zbytky o m e z e n é s a m o s p r á v y , univerzita byla ftisifik o v á n a a vedoucí v z p o u r y roku zastřeleni. O s m d e s á t á léta přinesou tvrdou rusifikační politiku v celé v ý c h o d n í E v r o p ě a d a l e k o užší včlenění v ý c h o d o e v r o p s k ý c h zemí d o s o v ě t s k é h o impéria, právě p r o t o . Že j i n a k se totální krize těchto systémů nedá ani odvrátil ani ideologicky o s p r a v e d l n i t . Slovanská vzájemnost dojde svého t r i u m f á l n í h o n a p l n ě n í . A zvoláš-li S l o v a n , ozve se Ti sovětská poetická časomíra - rachot kulometu. Západu, p.f. I 98 / Ivan Svitá k
Zdá se, že pražské policii dělá starosti Slovník českých spisovatelů, připravený pro vydání v Edici Petlice skupinou pražských ne/.normalizovaných literárních kritiků, který k vydání tiskem chystá Sixty-Eíght Publishers, Corp. V posledních týdnech dubna proběhly v Praze velké razie, při nichž bylí na osmačtyřicet hodín zadržení Ludvík Vaculík a řada dalších a byl také vykonán větší počet d o m o v n í c h prohlídek. Proč? Policajti pátrali po rukopisu slovníku ve snaze zabránit jeho odesláni na Západ. Můžeme soudruhy uklidnil. Rukopis je už bezpečně v Kanadě, v trezoru Torontské univerzity, a kniha, ilustrovaná fotografiemi všech českých spisovatelů, vyjde v nejbli/ší době.
Obchod Export americké technologie do Východní Evropy V j e d n o m z čísel Z á p a d u (č, 4, srpen 1980, str. .10) j s e m si přečetl, že mezi j i n ý m i firma H e w l e t t - P a c k a r d vyvážela ilegálně počítače d o S S S R přes Č e s k o s l o v e n s k o . F i r m a se světoznám o u pověstí v o b o r u měřící a řídící t e c h n i k y a počítačů by nikdy t a k t o neriskovala svůj více než biliónový vývozni o b c h o d . Vím to t a k é p r o t o , že d o d r ž o v á n i a m e r i c k ý c h vývozních z á k o n ů m á m u firmy HewlettP a c k a r d o s o b n ě na starosti a kdyby pisatel měl p r a v d u , seděl bych dnes v base. M á l o k d o ví, že vývoz a m e r i c k é technologie d o zemí v ý c h o d n í E v r o p y a všech ostatních socialistických či k o m u n i s t i c k ý c h zemí je přísné k o n t r o l o v á n m n o h a z á k o n y a nařízeními a m e r i c k é vlády. Z á k l a d e m je tzv. E x p o r t A d m i n i s t r a t i o n Act of 1979. který vystřídal p o d o b n ý z r o k u 1969. P a r a g r a f , týkající se vývozních o m e zení u r č u j e m i m o j i n é , že cílem je: (a) omezit e x p o r t v ý r o b k ů a technologie, které by v ý z n a m n ě zvýšily v o j e n s k ý potenciál jiné země n e b o zemí, což by mělo za následek o h r o žení n á r o d n í bezpečnosti S p o j e n ý c h států; {b} omezit e x p o r t v ý r o b k ů a technologie, kde je n u t n é v ý z n a m n ě p o d pořit z a h r a n i č n í politiku S p o j e n ý c h států a přispět ke splnění z a h r a ň i č I nich z á v a z k ů . E lak se t a k o v ý z á k o n p r o j e v u j e v praí x i'.' Každý vývozce je p o v i n o v á n kla- sifikovat v ý r o b k y určené k vývozu do j a k é k o l i v země ( k r o m ě K a n a d y ) podle tzv. C o m m o d i t y C o n t r o l List ( C C L ) , který je vládou připraven. P o d l e t o h o , jaké jsou p a r a m e t r y j e d notlivých v ý r o b k ů , vývozce je povin o v á n k a ž d é m u přidělit j e d n o z písmen od A d o G. Je-li výrobek ve skupině A, j a k o např. cokoliv s p o j e n é s počítači, vývozce musí vyplnit žád o s t o udělení licence k vývozu a pošle ji na ministerstvo o b c h o d u ve W a s h i n g t o n u . Navíc existuje v r á m ci s k u p i n y A p a r a m e t r o v ý limit, který, p o k u d je p ř e k r o č e n , z p ů s o b í , že žádost o licenci, p o k u d je s c h v á l e n a
a m e r i c k o u v l á d o u , je p ř e d á n a d o P a říže. Zde zasedá tzv, C o o r d i n a t i n g C o m m i t t e e ( C o C o m ) složené ze z á s t u p c ů zemí N A T O a J a p o n s k a . Ti žádost přešetří a udělí, či o d m í t n o u , s v ů j souhlas. V p ř í p a d ě n e s o u h l a s u vývozce povoleni n e d o s t a n e . Na d r u h é s t r a n ě , jedná-li se o zařízení ve Skupině G, není p o t ř e b a ž á d n é ho povolení. S k u p i n y písmen mezi A a G v y ž a d u j í r ů z n é s t u p n ě vývozních povolení. Klasifikace v ý r o b k ů , kterou výrobce p r o v á d í , je neustále k o n t r o l o v á n a vládními o r g á n y , které, p o k u d se j e d n á o velkou f i r m u , jsou s ní ve styku t é m ě ř nepřetržitě. J e d n o t l i v é země jsou r o z d ě l e n y opět d o s k u p i n , počínaje s k u p i n o u T a V, kam patří veliká většinu s v o b o d n ý c h zemí a kde k o n t r o l y j s o u m i n i m á l n í , a konče skupinou Z ( C a m b o d / a v K u ba, Severní K o r e a , V i e t n a m , Irán) s maximálními kontrolami. Československo, spolu se S o v ě t s k ý m S v a zem a několika dalšími, patří d o s k u piny Y. s k o n t r o l a m i jen o něco m á l o volnějšími než s k u p i n a Z . R u m u n sko. M a ď a r s k o , P o l s k o a Č í n a jsou ještě o stupeň v ý h o d n ě j š í . P o d í v e j m e se nyní n a to, j a k Vývozce postupuje s připravením žádosti o licenci, n a p ř . p o k u d se j e d n á o počítač d o Č e s k o s l o v e n s k a . Vývozce připraví následující d o k u m e n t y : - F o r m u l á ř se ž á d o s t í - S e z n a m v ý r o b k ů , jejich p o č t u a ceny - Popis k a ž d é h o v ý r o b k u - F o r m u l á ř p o d r o b n ě popisující klíčové p a r a m e t r y - Diagram zapojeni - P o p i s z á k a z n í k a a j e h o činnosti v Československu - P o p i s použití počítače z á k a z n í k e m - F o r m u l á ř vyplněný a podepsaný z á k a z n í k e m a d o v o z n í společností ( j a k o třeba K O V O ) stvrzující t r a n sakci se z a h r a n i č n í s p o l e č n o s t í - P o d r o b n ý popis, na z á k a z n í k o v ě d o p i s n í m p a p í ř e , z á k a z n í k o v y činností, j a k a kde počítač použije a j a k p o ě i t a č zvýší či j i n a k přispěje k jeho činnosti, 25
V p ř í p a d ě , že se j e d n á o v ý r o b e k , který patři d o h o r n í p o l o v i n y s k u p i n y A (a v y ž a d u j e s o u h l a s všech C o C o m s t á t ů ) , a m e r i c k ý vývozce musí p o tvrdit, že splní další vládou uložené podmínky. Tyto, v případě mini-počítače č a s t o z n a m e n a j í , že vývozcův z á p a d n í z a m ě s t n a n e c musí navštívit p o č í t a č o v o u instalaci j e d n o u za 3 měsíce po d o b u 6 let, přesvědčit se, že vše je na svém místě, vyplnit p a t ř i č n ý f o r m u l á ř a poslat h o d o W a s h i n g t o n u . Jedtiá-li se o velké počítače j a k o I B M , z á p a d n í z a m ě s t n a nec musí navštívit m í s t o instalace třeba k a ž d ý p r a c o v n í d e n po ř a d u let. Ž á d o s t o licenci jc p a k poslána na m i nisterstvo o b c h o d u . V p ř í p a d ě j e d nodušších v ý r o b k ů m i n i s t e r s t v o o b c h o d u r o z h o d n e s a m o , a to většinou b ě h e m I n e b o 2 měsíců. Týká-li se ž á d o s t složitějšího zařízení, ministerstvo o b c h o d u je p o v i n o v á n o p o slat ž á d o s t o licenci na ministerstva o b r a n y , zahraničí, financi, energie a na Nuclear R e g u l á t o r y C o m m i s s i o n . Ti p r o v e d o u svá vlastní šetření, především z k o u m a j í d r u h výrobku, k ý m a k čemu b u d e p o u ž i t . V p ř í p a d ě nesouhlasu jedné z těchto vládních organizací je žádost p ř e d m ě t e m j e d nání a p o k u d zástupci l é t o složky na svém n e s o u h l a s u trvají, žádost o vývoz b u d e z a m í t n u l a . T a k o v é t o řízení. p ř í p a d n ě j d o u c í až d o Paříže na C o C o m , trvá m i n i m á l n ě 6 měsíců, n ě k d y až 2 roky a více. C o se s t a n e , když v ý r o b c e n e d b á a m e r i c k ý c h z á k o n ů ? Velice rychle to vyjde n a j e v o , o to se p o s t a r á a m e rická země, N A T O , inteligence, celníci n e b o nejčastěji k o n k u r e n c e . Je-li vývozce postižitelný a d o s a ž i t e l n ý v IJ S A, b u d e povolán d o W a s h i n g t o n u a p o d l e vážnosti bude p o v o l á n příp a d n ě k s o u d u . Tresty sahají od peněžitých p o k u t přes vězení k z á k a z u j a k é h o k o l i v e x p o r t u po u r č i t o u d o bu. J e d n á - l i sc n vývozce z j i n é země, který p r o d á v á a m e r i c k é v ý r o b k y bez p o v o l e n í a m e r i c k é vlády, d o s t a n e sc o k a m ž i t ě na tzv. Denial & P r o b a t i o n s e z n a m a vSem a m e r i c k ý m f i r m á m b u d e z a k á z á n o s ním o b c h o dovat. J e s a m o z ř e j m é , Že všechny t y t o k o n troly n e z a b r á n í v ilegálním o b c h o d u s východní Evropou překupníku, který se na t u t o č i n n o s t specializuje a v o k a m ž i k u o d h a l e n í se p o n ě m zem slehne. S t e j n ě t a k je s a m o z ř e j mé, ?.e drtivá většina a m e r i c k ý c h fi26
rem se k ničemu t a k o v é m u n e p r o p ů j čí. C e n a , j a k plyne z p ř e d c h o z í h o , je příliš v y s o k á . Alex Kozera P o z n . red. I n f o r m a c e uveřejněná v č. 4 / 8 0 v časopise Z á p a d byla p ř e v z a t a p o d l e Scripps-Howard News Service ( a u t o r S t e w a r t Lytle) ze 13. ú n o r a 1980, jež byla t a k é u v e ř e j n ě n a t a k é s v ě t o v ý m tiskem. Podle t é t o i n f o r m a c e , p o k u d se jedná o firmu Hewlett-Packard Co., f i r m a byla p e n a l i z o v á n a $6.000 a d á na na p r o b a c i na 6 měsíců za d o d á n í počítačů S o v ě t ů m před šesti lety, s Československem jako prostředník e m . Mluvčí firmy však řekl, že firm a byla z p r o š t ě n a viny při d r u h é m vyšetřování. Z a j í m a v á z p r á v a byla uveřejněna v čs. o d b o r n é m časopise Výběr č.4/ 80, a u t o r e m V, S m e j k a l e m v č l á n k u : Č a s o v é s r o v n á v a c í testy m i n i p o č í t a čů H e w l e t t - P a c k a r d A D T a M6000. A u t o r v č l á n k u d o s l o v n ě říká: "Velmi ú s p ě š n o u ř a d o u m i n i p o č í t a č ů v Č S S R jsou počítače A D T . H y b r i d n í v ý p o č e t n í syslém se s k l á d á z h y b r i d ního a n a l o g o v é h o počítače A D T 3000 a číslicového počítače typu A D T 4000- Číslicová část byla p o s t u p n é i n o v o v á n a , r o z š i ř o v á n a a přek o n s t r u o v á n a , takže nyní je k d i s p o zici několik t y p ů . Z á k l a d n í k o n c e p c e t ě c h t o m i n i p o č í t a č ů vychází z k o n cepce H e w l e t t - P a c k a r d (HP2I00. H P 2 1 - M X , HPI000) a j e s těmito počítači s o f t w a r o v ě i h a r d w a r o v ě k o m patibilní. O b d o b n ě jc k o n c i p o v á n i s o v ě t s k ý počítač MóOOO.1" R e d a k c e d ě k u j e a u t o r o v i výše uved e n é h o č l á n k u za i n f o r m a c i o e x p o r t n í c h nařízeních a n e p o c h y b u j e , že a u t o r plní své p r a c o v n í p o v i n n o s ti z o d p o v ě d n ě . N i c m é n ě v s o u h l a s u s a u t o r e m , je z ř e j m é , že j a k é k o l i v k o n t r o l y nezabrání v ilegálním o b c h o d u s v ý c h o d ní E v r o p o u p ř e k u p n í k ů m , kteří s vid i n o u f i n a n č n í c h zisků se nezastaví před n e k a l ý m o b c h o d e m a p r ů m ^ siovou špionáží. M.S.
Lovy na kachny Je jisté, že sovětská (a československá) disinformační služba d o d á vá p o d l o u d n ě d o z á p a d n í h o tisku z p r á v y , určené k m a t e n í veřejnosti. Už j s m e o t o m n ě k o l i k r á t v Z á p a d u psali. Náš č a s o p i s d n e s d o c h á z í alesp o ň d o třiceti zemí d e m o k r a t i c k é h o
světa, a m ů ž e m e se v něm n a v z á j e m u p o z o r n i t na některé obzvláště p o d a ř e n é k a c h n y . A t a k é , a to hlavně, pak na ně m ů ž e m e v n a š e m místním tisku z a r e a g o v a t . T a k třeba v roce 1978 uveřejnila CIA podrobnou komplexní zprávu o t o m , že dosažitelné z á s o b y uhlí a n a f t y v S S S R b u d o u brzy v y č e r p á n y , a že to v S S S R z p ů s o b í těžkou e k o n o m i c k o u krizi. O d té d o b y se periodicky objevuji v z á p a d n í m tisku o z n á m e n i , že nějaký p r o f e s o r e k o n o mie prohlásil, že to není p r a v d a , a že to C I A spočítala š p a t n ě , a že S S S R jc nej větší vývozce n a f t y a z e m n í h o plynu na světě. P ů v o d těchto z p r á v je, m í r n ě řečeno, podezřelý, a j d e b u ď o lidi n a p r o s t o n e i n f o r m o v a n é , n e b o o t a k o v é , kteří z á m ě r n ě poskytují klamné informace. Také p r a v i d e l n o s t , se kterou se tyto r o z b o ry ve světovém tisku objevují u k a z u je, j a k plánovitě j s o u t y t o zprávy připraveny. Z d e j e užitečný a r g u m e n t proti nim: Dne II. července 1980 uveřejnilo R u d é p r á v o , list, který asi n i k d o neb u d e p o d e z í r a t ze s p o l u p r á c e s C I A , r e d a k ě n i článek " Z á k l a d p e r s p e k t i vy". V n ě m se říká, m i m o jiné: " J e třeba si d o b ř e u v ě d o m i t , že p r o S o v ě t s k ý svaz i při j e h o značném s u r o v i n o v é m p ř í r o d n í m b o h a t ství je z í s k á v á n í dalších m a t e r i á l o vých z d r o j ů stále obtížnější a n á k l a d nější, D o s t u p n á naleziště v e v r o p s k é části S o v ě t s k é h o svazu j s o u z větší části využita, těžba sc přenáší d o rozlehlých p r o s t o r Sibiře a jejích severních oblastí, což p r u d c e zvyšuje pořizovací n á k l a d y , technické n á r o k y na těžbu i p ř e p r a v n í n á r o k y . " A dále: "... m o ž n o s t i růstu d o d á vek z á k l a d n í c h surovin ze S S S R d o všech e v r o p s k ý c h států R V H P po roce 1980 b u d o u velmi o m e z e n é a v m n o h ý c h p ř í p a d e c h bude d o k o n c e z n a č n ě složité zabezpečit i jejich p o k r a č o v á n í na úrovni r o k u 1980, c o ž se týká z e j m é n a r o p y , p l y n u , černých a b a r e v n ý c h kovů a surovin p r o jejich v ý r o b u . " Čili. C I A měla p r a v d u , a R u d é p r á v o p ř i p r a v u j e č t e n á ř e na další, horší energetické krize, na dalši, větší potíže a na další pokles životni úrovně. B. Tuček
Próza Keď triedny p r o f e s o r Baláž za s y c h r a v é h o n o v e m b r o v é h o r á n a roku 1949 na z a č i a t k u hodiny o b č i a n skej výchovy prikázal k v i n t á n o m II. š t á t n e h o g y m n á z i a v Bratislave, a b y sa zoradili a bez d e b a t y prišli ku k a tedre podpísal' h á r o k p a p i e r a , bola to pre š t u d e n t o v úplná n o r m á l k a . D i s c i p l i n o v a n e vytvorili rad, vďační za k a ž d ú p r e m á r n e n ú m i n ú t u vyu č o v a n i a . Iba repetentovi Rajčiakovi to n e d a l o a pichol pred ním stojaceho p r í m u s a triedy Sulca ihlou n u l á t ka d o z a d k u , 5filcov z a d o k mal však v t o m t o s m e r e d l h o r o č n ú prax a trýzněný študent zachoval stoický p o k o j . C h l a p c i sa pri p o d p i s o v a n í príliš n e p o n á h ľ a l i . P e d a g ó g však orlím z r a k o m strážil nielen č i t a t e ľ n o s ť p o d p i s o v , ale i plynulý priebeh akcie, takže po d v a n á s t i c h m i n ú t a c h sedeli všetci o p ä ť v laviciach. P r o f e s o r v l o žil o p a t r n e papier s p o d p i s m i d o triednej knihy, c h v í ľ u d r a m a t i c k y listoval v notese a n a p o k o n vyvolal Holca, a b y ho vyskúšal z n a j n o v š e j látky " D v o j r o č n ý plán - dva s t u p n e k blahobytu". K ý m Holec chrli! n a b i l ľ o v a n ý text, o d o v z d a l sa p r o f e s o r Baláž ú v a h á m . k t o r é s d v o j r o č n i c o u súviseli n a n a j v ý š d r u h o t n e . Týkali sa totiž mimoriadnej konferencie profesors k é h o z b o r u , n a p o c h y t r o zvolanej v prvej p r e s t á v k e , na k t o r e j riaditeľ g y m n á z i a dr. M a r k o u s t a r o s t e n ý m hlasom vyhlásil: "Vážení kolegovia a kolegyne, zo školského odboru Krajského národn é h o výboru som p r á v e o b d r ž a l tieto p o d p i s o v é h á r k y s výzvou, a b y s m e ich o k a m ž i t e všetci, t o j e s t p r o f e sori i študenti ú s t a v u , d o b r o v o ľ n e p o d p í s a l i . N e p o c h y b u j e m , že medzi nami, pedagógmi, nebude jedného, k t o r ý by neučinil, čo sa od n e h o žiada. Verím však, že sa n á m p o d a r í o v ý z n a m e tejto akcie presvedčiť i všetkých g y m n a z i s t o v . P o d č i a r k u j e m : všetkých! S ú d r u h i n š p e k t o r Pochylý totiž v prípise s ú č a s n e u v á dza sankcie, k t o r é by bol v o p a č n o m prípade nútený..." " A k ide o petíciu za predĺženie p r á z d n i n , n e b u d e m e m a ť problémy]*' - prerušila riaditeľa p r o s t o r e k á slo-
Pavu! Taussig v e n č i n á r k a V a n č o v á . Ale dr. M a r k o ju zmrazil p o h ľ a d o m : "Ide o blahoželanie s ú d r u h o v i S t a linovi k s e d e m d e s i a t y m n a r o d e n i nám." P e d a g ó g o v i a zašumeli a k o trieda, k t o r á sa p r á v e d o z v e d e l a , že namiesto p l á n o v a n e j návštevy f i l m o v é h o p r e d s t a v e n i a bude písať k o m p o z í ciu z. m a t e m a t i k y . Nie že by n i e k o m u z nich b o l o prišlo na um o s o b n e o d o prieť poslušnosť. Veď k a ž d ý z nich prežil n a j m e n e j j e d e n , ba starší kolegovia až tri š t á t n e prevraty a všetci už mali m o ž n o s ť overiť si s p r á v n o s ť príslovia o novej metle, k t o r á d o b r e met i e. Lenže Čo robiť, ak sa z a t n e niek t o r ý zo ž i a k o v ? " Z a Bučka n e r u č í m ! " - s k r í k o l preventívne d o c e n t S z a b ó , triedny VI. a. - " P o c h o p i t e ľ n e , že je S o v i e t s k e m u zväzu v ď a č n ý za o s l o b o d e n i e našej vlasti, ale j e h o o t c a - m ä s i a r a p r á v e z n á r o d n i l i a ... veď viete." " A J e d l i č k a Július, čo má strýka b i s k u p a ? " - "A N á p r a v n í k , z n á m y uličník?" - b o l o p o č u ť ďalšie n a s t r a šené hlasy. Z o z n a m n e z o d p o v e d ných indivíduí rástol, " A vôbec: a k o sa KNV o p o v á ž i ž i a d a ť od nás sto percent p o d p i s o v , keď ide o d o b r o v o ľ n ú akciu? - zašvitořila n a i v n e p r i r o d o p i s á r k a Brezná, - " T a k é čosi by bolo predsa v rozpore s ľ u d o v o d e m o k r a t i c k ý m i tradíciami republiky! 1 ' R i a d i t e ľ M a r k o bol p e d a g ó g o m d o špiku kostí. Nové Č e s k o s l o v e n s k o h o prevzalo vo funkcii d i r e k t o r a g y m n á z i a vďaka t o m u , že n i k d y v minulosti nebol členom politickej strany. P ô v o d n e chcel tejto z á s a d e z o stať verný až d o penzie, no v tejto
chvíli si pomyslel, že by h á d a m nezaškodilo, t e n t o z á m e r revidovať. Keď už musí o r g a n i z o v a ť m a n i f e s t á ciu vazalov lennému p á n o v i , mohli by ho p a r t a j n lei v o p r e d i n š t r u o v a ť , a k o sa p r i t o m s p r á v a ť u v e d o m e l o a l e b o a s p o ň tak, a b y nestratil tvár. Teraz nevedel, k a m z k o n o p í . Bezr a d n e mykol plecami a n a m i e s t o o d p o v e d e dal k o l o v a ť i n š p e k t o r o v rozkaz s podpisovými hárkami. D o v z r u š e n é h o virvaru zaznel seb a v e d o m ý hlas p r o f e s o r a Haláža: " N e r o b m e z t o h o v e d u . kolegovia! Na z a č i a t k u najbližšej h o d i n y j e d noducho prikážeme študentom, aby sa prišli podpísať. Z á h l a v i e p a p i e r a pritom prikryjeme t r i e d n o u k n i h o u . Mládež si bude myslieť, že p o d p i s u je príjem najnovších vysvedčení alebo Čosi p o d o b n é . Keď sa všetci p o d píšu, z a č n e m e skúšať, čo ich privedie na iné myšlienky." Z b o r o v ň a zašumela n e s ú h l a s o m . H o r n ý koniec vášnivo namietal, že by to bol o b y č a j n ý p o d v o d , kým s p o d n ý tvrdil, že ľud vo v í ť a z n o m F e b r u á r i pred r o k o m n e u c h o p i l vládu d o svojich r ú k p r e t o , a b y sa teraz n e m o h l o h l a v n é m u veliteľovi Č e r venej a r m á d y g r a t u l o v a ť ináč, a k o takýmito pokútnymi metódami. P r o f e s o r Baláž sa nedal. Cítil, žc k o n e č n é nadišla j e h o c h v í ľ a . Č o za kariéru mu n a s ľ u b o v a l i a g i t á t o r i z uličnej organizácie K S S , keď vstúpi! Dal sa nahovoriť, h n e ď p o F e b r u á r i . T e r a z už. vyše r o k a v y s e d á v a na s c h ô d z a c h a platí príspevky, ale nepostúpil ešte a m o piaď. A p r i t o m je riaditeľ ústavu b e z p a r t a j n ý ! H o r ' sa t e d a d o boja za krajšiu b u d ú c n o s ť , ale d i p l o m a t i c k y . T a k , a k o mu to vtlklid o hlavy na jezuitskom g y m n á ziu: účel svati p r o s t r i e d k y . - A t e m e r p a t e t i c k y zvolal: " N e c h a j t e m a d o h o voriť, priatelia! S a m o z r e j m e , že š t u d e n t o m n e z a t a j í m e . Čo podpísali. T o by sme veru boli pekní d e m o k r a t i ! Len Čo z a z v o n í na p r e s t á v k u , povieme im p r o s t o a bez p á t o s u , že sa naša škola r o z h o d l a poslať Stalinovi k s e d e m d e s i a t i n á m z d r a v i c u , k t o r ú už z a č i a t k o m h o d i n y p o d p í s a l i . Iste sa žiaden z nich n e o d v á ž i svoj p o d p i s p r e č i a r k n u ť , ani o veci d e b a t o v a ť . 27
Či ste už videli š t u d e n t a , ktorý by sa chcel d o b r o v o ľ n e pripraviť o prestávku?" P o krátkej v ý m e n e n á z o r o v d o s p e í profesorský zbor II. štátneho g y m n á zia k presvedčeniu, že t o t o riešenie je jediné, pri ktorom sa vlk nažeric a k o z a zostarie celá. *
*
*
Kým Študenti trávili prestávku hrami, odpisovaním d o m á c i c h úloh a trýzněním slabších spolužiakov, prebiehala v zborovni inventúra. Podpisová akcia sa vďaka Balážovým znalostiam Študentskej psychológie skončila úspešne a nálada profesorského zboru vystúpila d o nebotyčných výšin tatranských končiarov, Profesor Baláž si pomaly pripadal ako kríženec J á n o š í k a s Mak a r e n k o m . Všeobecné veselie však pokazil vzápätí d r. M a r k o p o z n á m kou, že d o stanovených sto percent chýha ešte dvanásť podpisov žiakov pre c h o r o b u neprítomných. A súdruh inšpektor Pochylý nástojí na d o d a n í listín ešte dnes. L a t i n á r k a Krnová sa nesmelo spýtala, Či by sa za chýbajúcich nemohli podpísať príslušní triedni, prirodzene s d o d a t k o m "per procura", čiže "v zastúpení". Deskriptivár Jeleň namietol, žc prvý t a j o m n í k V KS (b) m o ž n o nevie po latinsky. R u š t i n á r Galas mu však dôrazne ozrejmil, že Jósif Vissarjónovič ovláda latinu p r i n a j m e n š o m tak dobre, a k o jazyky všetkých n á r o d o v Sovietskeho zväzu, vrátane čukčského. Profesor Baláž sa pripojil k vývodom súdruha Galasa, dodal však, že by bolo h á d a m zbytočné, zaťažovať oslávenca t a k ý m i t o lapáliami, Podpisy chýbajúcich nech triedni doplnia bez d o d a t k o v . Čo príslušní pedagógovia - i keď s nemalými výčitkami svedomia - vzápätí vykonali. Keď d r. M a r k o zhromaždenie rozpustil, mal pocit, že ústav vykonal pre sedemdesiatnika z Gori všetko, ba m o ž n o i o štipku viac.
Udalosti najbližších dní však usvedčili apolitického riaditeľa gymnázia z omylu. V nasledujúcom obežníku žiadal krajský inšpektor riaditeľstvo 11. štátneho gymnázia, aby okamžite vyhlásilo súťaž o n a j k r a j šie vyzdobenú triedu k slávnemu j u bileu. Z m ä t e n í pedagógovia vzali i tento rozkaz disciplinovane na vedomie a mládež h o prehltla a k o ďalšie ohnisko v nekonečnej reťazí učiteľských buzerácií. To pravda ešte nik zo zúčastnených netušil, čo ho čaká. Papierne a tlačiarne totiž nevládali držať krok s hrdinskou e p o c h o u a vhodnej výzdoby predbežne nebolo. Študenti sa teda museli utiecť k svojpomoci, pričom najlepšie pochodila V.b. Otec kvintána Strica, vedúci aranžérského oddelenia Zelovocu n,p,, prisľúbil triede svojho syna všetky nepotrebné p r o p a g a č n é materiály. Počiatočné nadšenie kvintánov však pohaslo, ked1 vysvitlo, že ide iba o nes Číselné množstvo plagátov "Víťazný F e b r u á r " s fotografiou davu ľudí, hľadiaceho d o ľ a v a nadol na vystrihnutú fotografiu Klementa Gottwalda v baranici. Okrem t o h t o nedodal Zelovoc nič, až na jediný výtlačok sovietskeho plagátu "Strojky k o m m u n i z m a " s kresbou kanálu Volga-Don, vyvedený technikou p o z d n é h o socialistického realizmu, s nezbytným Stalinovým p o r t r é t o m v p r a v o m h o r n o m rohu. L.en tak-tak, žc všetky papiere neskončili v ko'tolní, keď Stric-juniór. či už pudený snahou rehabilitovať otcov d a n a j s k ý d a r alebo zo strachu pred lynčovaním dostal priam fantastický nápad. Navrhol celú zadnú stenu triedy prikryť plagátmi víťazného F e b r u á r a , ovšem bez G o t t w a l d a . Len davy ľudí. D v a n á s ť plagátov vedľa seba v piatich radoch nad sebou. Šesťdesiat davov, zliatych v jeden veľdav. A v p r a v o hore podobizeň zástavníka mieru, vystrihnutú zo sovietskeho plagátu. Triednemu Balážovi sa návrh zdal z ideologického hľadiska nezávadný a o d f a j k o l ho. I kvintáni holi za, pretože okrem pripináčikov a syndetikónu im nehrozili nijaké ďalšie výdavky. Kultúrny referent triedy Drugaj, pokladník Stožický a a u t o r návrhu Strie boli poverení d o konca týždňa triedu vyzdobiť. *
28
*
*
V piatok o štvrtej sa Drugaj, Stožický a Strie zišli v prázdnej triede, vyzbrojení nožnicami, pripináčikmi a lepidlom. Zapálili svetlo a za spevu zj'udovelých nemravných piesní pustili d o odstrihovania spodnej časti plagátov. Na zemi sa začali vŕšiť Gottwaldovia v baraniciach. P o t o m si chlapci rozprávali obsahy hovädský Špeci filmov. Keď prišiel rad na Strica, mládenec sa nemal k činu. Bolo vidno, že ho Čosi trápi. N a p o k o n sa pod hrozbou dvojitého Nelsona priznal, že má šialený strach, pretože falšoval podpis. P o k i a ľ ovšem človek vôbec môže svoj vlastný podpis falšovať. V krížovom výsluchu sa p o t o m spolužiakom vyspovedal. K uvedenému činu došlo vo štvrtok poobede, keď u Stricovcov v byte zazvonili dve slečny, predstavili sa ako agitačná dvojica a poprosili kvintána o a u t o g r a m na gratulačný hárok k n a r o d e n i n á m JVS. Gymnazista, ktotý bol sám d o m a , slečnám zdvorilo vysvetlil, že sa unúvali n a d a r m o , pretože on si svoju občiansku povinnosť splnil už v škole. Nato mu návštevníčky prezradili, Že sú vysokoškoláčky, apelovali na j e h o študentskú solidaritu a zabedákali, že budú mať malér, ak nedonesú dosť podpisov. Strie sa síce ešte chvíľu zdráhal, ale n a p o k o n sa dal ukecať, pretože obe študáčky - m i m o c h o d o m špeci baby! - už mali celkom s m u t n é oči. Od t o h t o g e n t l e m a n s k é h o a k t u chodí a k o b e z d u š e a nejde mu z mysle, čo sa stane, až súdruh Stalin zistí, že sa mu Strie podpisal d v a k r á t . Keď d o r o z p r á v a l , pustili sa obaja spolužiaci d o rehotu. D r u g a j sa udivenému Štricovi priznal, že blahoželací hárok podpísal nielen v Škole, ale i pokladníčke v kine Slovan, potulnej agitačnej dvojici pod Michalskou b r á n o u a dva razy tete Mariške, z t o h o raz ľavou rukou. Stožický sa pochválil, že sa zvečnil v šatni klziska a v Detskej cukrární. J e h o starší brat ale že zaznamenal absolútny rekord: desať a u t o g r a m o v , z t o h o raz a k o kapitán K o r k o r á n , dvakrát ako Z o r o P o m s t i t e ľ a r a z - a l e o tom pst! - a k o C h ujovi č Pizdinský. To Stricovi p o c h o p i t e ľ n e zdvihlo náladu a chvíľu sa všetci pretekali vo vymýšľaní vhodných pseudonymov na gratulačné hárky. No pri strihaní dvadsiateho G o t t w a l d a znovu zaľahla na Strica tieseň: "Uvidíte, chalani, čo to bude za bordel, až
si J o ž k o - b á č i v Kremli z r á t a , že od nás dostal viac p o d p i s o v , a k o má vôbec Č e s k o s l o v e n s k n o b y v a t e ľ o v ! " * +* Oslavy Stalinových s e d e m d e s i a t i n v prvý zimný deň na s k l o n k u roka 49 mali byť vyvrcholením celoročného úsilia československých p r a c u j ú cich o utuženie p r i a t e ľ s t v a so Sovietskym z v ä z o m na večné časy. Súčasne mala t á t o akcia p o s k y t n ú ť o b č a n o m ideologicky h o d n o t n ú n á h r a d u za v i a n o č n é sviatky, ktoré a k o výplod klerikalizmu a n á b o ž e n s k é h o t m á r s t v a boli n e o d v r a t n e o d s ú d e n é k z á n i k u . Básnici sa pretekali v písaní ód na g r u z í n s k e h o velikána. Z j e d n o tená tlač prinášala denno-dcnne hrdé hlásenia o ú s p e š n o m priebehu s p o n t á n n e j p o d p i s o v e j akcie, o h o d notných d a r o c h čs. z á v o d o v á o vkusnej v ý z d o b e pracovísk na počesť gig a n t i c k é h o oslávenca. G e r l a c h o v k ä (2.663 m) dožívala posledné dni svojej existencie pred p r e m e n o v a n í m na S t a l i n o v Štít. Na v y š n o m konci S t a l i n o v h o n á mestia v Bratislave sa h r d o vypínala prvá s o c h a .IVS v Č e s k o s l o v e n skej r e p u b l i k e . Presnejšie p o v e d a n é jej s p o d n á polovica: b r o n z o v é r a j t k y v čižmách. H o r n ú polovicu zástavníka mieru p r á v e zdvíhali žeriavom. Bolo v i d n o , že báťuška je d u t ý a nie n e p o d o b n ý o b l u d n e j m a t r j o š k e . P á r m e t r o v poniže p o l o s o c h y iná p r a c o v n á ú d e r k a práve ú s p e š n e d o končila likvidáciu p o d z e m n é h o zác h o d a , k t o r é h o existencia by b o l a bývala u r á ž k o u k o v o v é h o h r d i n u , a a s f a l t o m z a s a d z o v a l a zvyšné stopy. I n š p e k t o r Pochylý v o k o l o i d ú c o m s l u ž o b n o m t a t r a p l á n e pri p o h ľ a d e na t o ľ k ý p r a c o v n ý ruch s p o n t á n n e zanôtili " K e ď už m á m e , čo sme chceli, d o r o b o t y zvesela..." Kým sa však s p o l u c e s t u j ú c i členovia súťažnej k o misie stihli pridať, s ú d r u h i n š p e k t o r z m ĺ k o l , p a t e t i c k y u k á z a l na generalis s i m o v é nohavice, s t o j a c e na p o d stavci a precítene z a s k a n d o v a l : " S t a lin, G o t t w a l d , Š i r o k ý - nech n á m žijú naveky!" P o prívete vzácnych hosti riaditeľ o m gymnázia prehovoril k zhrom a ž d e n ý m p e d a g ó g o m vedúci súťažnej komisie, s ú d r u h k r a j s k ý inš p e k t o r Pochylý. Z d ô r a z n i l v ý z n a m socialistického súťaženia pri v ý c h o ve n o v é h o Človeka, p o d o p r e l svoje vývody niekoľkými úvodníkmi
" P r a v d y " , okorenil v y b r a n ý m i kapitolami z knihy F r a n t i š k a Nečáska " M l a d o s ť Klementa G o t t w a l d a " a podčiarkoval vhodnými pasážami z " D e j í n V K S (b)". V závere prejavu vyzval z h r o m a ž d e n ý c h ku zvýšenej bdelosti a ostražitosti, pretože triedny n e p r i a t e ľ sa v s m r t e ľ n ý c h kŕčoch vynasnaží r o z v r á t i ť v š e t k o , čo je s ú d r u h o m sväté, a k o učí neo m y l n ý strážca L e n i n o v h o o d k a z u , najväčší p r i a t e ľ n á r o d o v Č e s k o s l o v e n s k a , vrelemilovaný Jozef - Vissarionovič - Stalin! P r o f e s o r Baláž zatlieskal a k o prvý. Odmenený súdružským úsmevom i n š p e k t o r a sa rozohnil tak, žc j e h o potlesk temer prerástol v d l h o t r v a júci, p r e c h á d z a j ú c i v búrlivé ovácie, keby sa mu bolo p o d a r i l o väčšmi s t r h n ú ť svojich c u d n e a p l a u d u j ú cich kolegov. Tým sa skončila ú v o d ná časť h o d n o t e n i a . P o t o m inšpektor v y h n a l triednych p r o f e s o r o v k ich š t u d e n t o m a k o m i s i a , d o p l n e n á o r i a d i t e ľ a d r. M a r k a sa vydala na o b c h ô d z k u po triedach. P e d a g ó g o v i a 11. š t á t n e h o g y m n á zia si v posledných d ň o c h pripadali Čoraz trápnejšie. Na jednej s t r a n e b o lo ich Životným k r é d o m , n e p r o t i v i ť sa p á n o m a ich p o s l a n í m , vychovať v t o mže d u c h u svojich zverencov. Na d r u h e j s t r a n e sa však nevedeli zmieriť s p o s t u p n o u p r e m e n o u seriózneho ústavu na ultragýčovú s u p e r g a lériu z k r e p o v é h o papiera a lepenky s nekonečným množstvom portrétov f ú z a t é h o b á ť u š k u . P r a k t i c k y všetci prežívali ideologické a estetické m u ky, n o p r o t i b u j n e j iniciatíve Študentov, v y v o l a n e j a posvätenej z h o r a , sa neodvážili zasiahnuť. Iba profesor Baláž tvoril v ý n i m k u . 1 j e m u bolo j a s n é , že m á v triede gigantický gýč, m o ž n o najväčší z celého g y m n á zia, Lenže g i g a n t i z m u s p r á v e prišiel d o m ó d y a triedny ani chvíľu n e p o c h y b o v a l , že sa mu za iniciatívnu v ý z d o b u d o s t a n e zaslúženej o d m e n y . Keď k o n e č n e súťažná komisia vstúpila d o V,b. dal Baláž d o h o v o rené z n a m e n i e . N a t o triedni umelci D r u g a j , Stožický a Strie strhli zo z a d n e j steny haliaci p a p i e r , k t o r ý d o v t e d y veľdielo zakrýval. P a p i e r o va o p o n a sa s r a c h o t o m zošuchla na d l á ž k u a k o l o s á l n a koláž zažiarila v plnej veľkosti, K o m i s i o u očividne z a l o m c o v a l o vzrušenie. T r i e d n e h o p r o f e s o r a zalial pocit slasti, a k ý zažil n a p o s l e d y , keď m u d ô s t o j -
ný pán v d r u h e j ľ u d o v e j po prvý raz dovolil miništrovať. Riaditeľské kreslo sa m u priblížilo na d o t y k . Zo snenia vyrušilo p r o f e s o r a Baláža s t a c c a t o inšpektora P o c h y l é h o : " K t o má t o t o tu na svedomí?" Baláž h r d o vypol hruď: "V hrubých črtách ide o n á p a d m ô j h o žiaka Štrica, s ú d r u h inšpektor. V j e d n o t livostiach i k o n c e p č n e s o m m u ho ovšem p o h o m o l d o t v o r i ť , čo mi v z h ľ a d o m k m ô j m u politickému presvedčeniu n e p ô s o b i l o m i m o r i a d nych ťažkostí..." " P á n Baláž," - skočil mu d o reči i n š p e k t o r , z d ô r a z ň u j ú c slovo " p á n " . - " t ý m t o vás s o k a m ž i t o u p l a t n o s ť o u definitívne z b a v u j e m e f u n k c i e p r o f e sora. - S ú d r u h riaditeľ, z a t e l e f o n u j te na Bezpečnosť, nech n á m sem o k a m ž i t e pošlú n i e k o ľ k ý c h o r g á nov. - Váš s a b o t á ž n y a k t , Baláž, b u de m a ť d o h r u pred ľ u d o v ý m s ú d o m . Ž i a d e n ideologický diverzant n e u j d e s p r a v o d l i v é m u hnevu p r a c u j ú c e h o ľ u d u pod vedením našej v boji zocelenej strany! - Š t u d e n t i , o k a m ž i t e tento ohavný pamflet strhnite!" N o chlapci stáli a k o s k a m e n e l i , takže bývalý p r o f e s o r Baláž mal možnosť naposledy vrhnúť pohľad na v y z d o b e n ú stenu. V jej p r a v o m h o r n o m rohu žiaril portrét z b o ž ň o v a n é h o vodcu p r o l e t á r o v . A milióny československých o b č a n o v u p r e n e h ľ a d e l o d o ľ a v a n a d o l , u k a z u j ú c geniálnemu generalissimovi c h r b á t . . .
P r o d á v á m e knihy ze s o u k r o m ý c h knihoven a z londýnského skladu. Beletrie - Poezie - DČjiny - E k o n o m i k a Politické studie S e z n a m y knih z t ě c h t o o b o r u zašle na požádání Direct Book Services B . M . C , Bookexport London WCIV 6XX England 29
Nové knihy Když. se člověk probírá h r o m a d o u knih, které vyšly v exilových nakladatelstvích na konci roku 1980, neubráni se určitému pocitu hrdosti nad tím. co se v Československé kultuře v zahraničí děje. Je nás tu v e x i lu pár; a přece to, co vzniká, je m n o hem pestřejší, mnohotvárnější a bohatší než to, co sc za kulturu vydává v Československu. V Československu by naše knihy dosahovaly statisícových n á k l a d ů . Publikuji nejen autoři známí z Československa: objevují se i nová j m é n a , lidé, kteří se v Československu štítili p u b l i k o v a t , a l e nyni m o h o u psát co chtějí a jak chtějí, a p r o t o také píší. V exilu je člověk schopen ze sebe vydat více než před tím " d o m a " . To piati i o literatuře, nejen o jiných věcech. Vezměte si třeba d o ruky Mocfiv Tábor na AHigator Riveľ (Index, eena D M í7.00 nebo ekvivalent). Ačkoliv název připomíná r o m á n y J a r o s l a v a Foglara. obsah je dosti mládeži nepřístupný. To ale vůbec nevadí. Mladici, kterým bylo kolem dvaceti, když emigrovali, žijí přece zcela jinak než emigrantské rodiny. R o d i n a si i v exilu udrží svou s o u d r ž nost; člověk, který odchází sám, se nejdřív přimkne ke k a m a r á d ů m , a pak si p o s t u p n ě vytváří svůj vlastní život. V léto knize jsou ti s v o b o d n í popsáni s chutí a zaujetím, hrdinové jsou živí a skuteční. Stejně živí a skuteční jsou hrdinové hry J o s e f a Řkvoreckého Bůh do domu (68 Publishers, Can.S6.00). Škvorecký ukazuje, jak se vytvořil život krajanských komunit za léta soužití. Život v krajanských vesničkách uprostřed velkoměst je zajímavý. Je tak trochu prostředkem duševní hygieny. Nevytváříme ghetta; neizolujeme se od těch d r u h ý c h ; a přece jsme rádi p o h r o m a d ě . Jsoti mezi námi různí lidé. R o z h o d n u t í emigrovat není legitimaci d o spolku andělů. A tak o nás Škvoreeký píše. T r o c h u jiná je fikvoreckého Velká povídka o Americe (68 Publishers. Can.$6,50). To je spíše Čapkovský cestopis, pohled na A m e r i k u z hlediska člověka, k t e r ý j í rozumí, ale který se divá spíše zvnějšku. J s m e okouzleni světem, d o které30
ho j s m e mohli vkročit j a k o rovnoprávní lidé až, v dospělém věku. Když j s m e se zbavili poddanství, pohybujeme se po t o m t o světě s pocitem provokatívnosti, a máme t t o h o radost. Tak třeba kniha Oty Ulče Rez Čedoku po Pacifiku (68 Publishers, C a n . $ 9.25) je jedinou velkou drzou provokací. C o p a k to jde. jezdit bez Čedoku? Těch cestopisu je teď plno. I ten náš Z á p a d m n o h d y vypadá trochu j a k o National Geographic. P r o t o je mezi novými knihami i cestopis Františka J a n o u c h a Pohlednice z Činy (Index, D M 17.00). Když jsme byli v Československu, také jsme na potkáni neříkali cizincům, co si myslíme. Z t o h o t o hlediska je třeba sc dívat i na J a n o u c h o v y r o z h o v o r y s Číňany. Z knihy ovšem vyplývá, že si toho .lanouch je vědom. NaSe exilová literatura se s a m o zřejmě zabývá i Československem, Eva K a n t ů r k o v a v Sešly jsme se ľ této knize (Index, D M 20.00) ukázala C h a r t u 77 a chanisty z té vnitřní, lidské stránky. Je to vlastně analogie l.edererových Českých rozhovorů, a hovoří v ní manželky chartistů i ženy, které podepsaly C h a r t u . Být ženou Člověka, který se rozhodl pro dialog s tupou socialistickou mocí. není jen tak. O tom je kniha Evy Kantůrkové. O Československu hovoří také Vlastimil Třešňák (Jak to vidím já. Index, D M 17,00). Třešňák žil těžko, Třefiňák hladověl v době, kdy se dnešní disidenti aspoň stravovali V menze v Opletalově ulici. T o mu d á v á jiný pohled na svět než maji ti ostatní. V této skupině jsou také Dvorky J a r o slava Hutky (68 Publishers, C a n . $ 6.90), V povídce Dvorky je, snad nejlépe ve světové literatuře, vystiženo naprosté zoufalé odcizeni občana od socialistického státu, od j e h o institucí a blbosti každodenní ho života, Toto j e velká kniha. Snad ti, kteří ještě dnes v exilu hovoří o zachování některých rysů m o n o p o l u socialistické vlády, si uvědomí po přečtení H útkový knihy, co tento systém udělal mlad ý m lidem. A zde narážím na některá prohlášení, shrnutá v knize Vnor 1948 očima vítězů i poražených o třicet let později (Index. D M 18,00). A tím jsme u literatury politické.
Z ní chceme na prvním mistč j m e n o vat Krvavé ivery ( P o ľ a n a , Curych, s F r 15.00), pečlivě zpracované d o k u mentární dílo pseudonyma Historiea o budováni socialismu na Slovensku. Na vysvětlenou pro českého Čtenáře d o d á v á m , Že ívery z n a m e n á třísky. T a t o kniha je psána objektivně, to z n a m e n á , že neobviňuje ze všech neštěstí slovenského n á r o d a jen Čechy. Trochu n e ú m ě r n ě je v ní vyzdvihována osoba dr. H u s á k a , Místy mne d o k o n c e napadala absurdní myšlenka, jestli to nepsal Husák sám. Historické téma zpracoval Stanislav A. Auský ( V o j s k a generála Vlasovú v Čechách, 68 Publishers, Can. £7.00). Hovoří v ní o tragédii těch miliónů sovětských o b č a n ů , kteří se za d r u h é světové války rozhodli bojovat proti Stalinovi. Pro českého čtenáře je to objevná kniha. Ze stejné d o b y je i román Viléma Sachera (dříve generála, nyní vojína československé a r m á d y ) o tažení S v o b o d o v y a r m á d y d o Československa. J m e n u je se Krvavé velikonoce (68 Publishers, Can.$6,95). Pak se musím zmínit také o vojenském r o m á n u J a n a Beneše Trojúhelník s madonou (68 Publishers, Can. S6.80) a o novém vydání slavného Tankového praporu J. S k v o r e c k é h o s ilustracemi J a n a Brychty (vázané a Číslované s podpisem autora Can. $12.95, vázané $11,95, paperback $6.95). Tankový prapor snad d o p o ručovat nemusím. Ale ještě se vraťme k literatuře faktu. Edvard Valenta, a u t o r knih o Eskymo Wetzlovi. zemřel v roce 1978. Před smrtí napsal knihu Žit jsem i miliardářem. J s o u to Valentovy v z p o m í n k y na J a n a Baťu. Nejsou v ni jen samé licho t ky, a občas se v ní hovoří kriticky i o některých Baťových spolupracovnících. T o knize d o d á v á jistou pikanterii, protože mnozí z nich jsou ještě mezi námi. Nejsem si jist, zda Valenta byl vždy objektivní a spravedlivý. Knihu vydal Index za D M 19:00. Historický r o m á n F e r d i n a n d a Peroutky Pozdější život Panny (68 Publishers, Can.$8.50) je pečlivě vycizelované dílo. Není to historický r o m á n , i když v něm vystupuje J a n a
z Areu, P a n n a O r l e a n s ká. J e to ostrá satira na hrdiny, kteří přežili svou d o b u a stali se s m ě š n ý m i . Nevím j a k kdo. ale já j s e m při čtení nejvíc myslel na g e n e r a c e těch, které totalitní tnoc p o s t u p n ě o d h a z o v a l a , a oni dnes / n o v u a /.novu rozebírají, j a k ý bv ten jejich socialismus bvl d o k o n a lý. kdyby... Z hlediska historie exilu je z a j í m a vá slovenská práce J á n a O k á ľa o p ř e d n í m představiteli s l o v e n s k é h o exilu (Dr. ./ore/ <7. Cineik - pútnik i h w c h svetov, vvdala D o b r á k n i h a . P . O . B o x 600. C a m b r i d g e . Ont.. C a nada. cena Can.S7.00). Cincík patřil do s m u t n é generace těch. kteří museli n a k o n e c prchat před Slovenským n á r o d n í m p o v s t á n í m a d o d n e s všelijak o m l o u v a j í své spojeni se S l o v e n s k o u republikou, S n a d byc h o m mohli při té příležitosti přip o m e n o u t . že o stejné d o b ě a o stejných lidech vyšla n e d á v n o kniha Žide vi> Slovenskem státě 19391945 v němčině v nakladatelství O l d e n b u r g v Mnichově. N a p s a l ji L a d i s l a v Lipscher, bývalý pracovník S l o v e n s k é a k a d e m i e věd. který nyní žije ve Š v ý c a r s k u . Částí naší n á r o d n í ideologie je s a m o z ř e j m ě filozofie 1 . 0 . M a s a r y ka. P r o t o vydala K o n f r o n t a c e v C u rychu M a s a r y k ů v spis o J a n u H u s o v i (Jan Hus, s F r 21.00). Kritický přís t u p k n ě k t e r ý m z á k l a d n í m aspekt ů m M a s a r y k o v a díla je v y j á d ř e n v prácí J a n a P a i o č k y Dvě studie a Masarykovi (68 Publishers, Can.S5.50). D o u f á m , že se o této knize bude h o vořit i na s t r á n k á c h t r a d i č n í h o exilov é h o tisku. Pak jsou zde básně. J e d e n svaz.eček je slovenský, I ariáiie na štvorveršia Onrara Chajjdma J á n a Oká ľa j s o u vyspělým dílem e x i l o v é h o básn í k a . který by si zasluhoval více p o z o r n o s t i . Vydala D o b r á kniha v C a m b r i d g i , Ont., cena je Can.$5,50. D r u h ý svazek hásní je Český, Zimní spánek Antonína Brouska (68 Publishers. Can.$5,95). Lyrické i s a tirické verše básníka a literárního kritika j s o u s y m p a t i c k é . Mně se nejvíc líbila báseň " Z p ě v míru nové d o by". J a k v á m zní; Pro n a s t ř í h a n á oblaka,' spíchnutá horkou jehlou d e š t ě , / v o l á m i Vás, Vás volám ještě. v o l á m Vasila B i ľ a k a , / z p í v á m zpěv m í r u . A to je j e n m a l ý úryvek. O b j e d n e j t e si tyto k n i h y u n a k l a d a t e l ů , n e b o u D i s t r i b u t i o n Bohe-
m i c u m . Box 69, Ste D o r o t h é c - L a v a l , Q u e . , C a n a d a H 7 X 2T4. Stanislav Keitiiš ŽIT JAKO STROM Gramofonová dvojdeska textaře Petra R a d y s 24 písněmi, j a k o "Obraz. D o r i a n a G r a y c " , "Píseň o Malíři", " C h c i čekat d á l " a i d . Zpívají: Z i m a , U r b á n k o v á , N e c k á ř . H e g e r o v á , Kubišová. S t ě d r o ň a mnozí jiní. Desku si m ů ž e t e o b j e d n a t : V Severní a Jižní A m e r i c e za C a n . S 19.00 od B o h e m i c u m D i s t r i b u t i o n , Box 69. Ste D o r o t h ée-La val. Q u e . . Canada H7X 214. V E v r o p ě za D M 44.00 z k n i h k u p e c tví Dialog, Gutleutstrassc, 15, D-6000 F r a n k f u r t M.L., z á p a d n í Německo. V Africe, Asii a Austrálii za Aus,$, 11.50 plus p o š t o v n é od C z e c h o slovak P u b l i s h e r s Pty, Ltd., 11 A r c a dia St.. Box Hill, Victoria 3128, Australia. Č E R N É NA B Í L É M Dtisseldorľský František Kyncl stojí u z r o d u nepravidelné vycházejícího p e r i o d i k a , j e n ž n e m á svým z p ů s o bem o b d o b y . Od r o k u 1974 vydává s b o r n í k y d o k u m e n t ů z výtvarné oblasti, které svým r o z s a h e m a především ú r o v n i si nezadají s p u b l i k a cemi proslulých vydavatelství. Daří se mu uváděl d o souvislostí s o u č a s n o u v ý t v a r n o u p r o d u k c i československou s produkcí evropskou a co je ú c t y h o d n é , p r o d u k c i těch čs. tvůrců, kteří v s o u č a s n é Č S S R nem a j í prakticky m o ž n o s t veřejně vystavoval. Sám výtvarník, původem / Pardubic, kde v šedesátých letech patřil mezi nejagilnéjsí, d n e s r e n o m o v a n ý umělec, j e h o ž tvorba v intencích současných k o n s t r u k t i v n í c h tendencí m á své d ů s t o j n é místo v k o n t e x t u evropském. Kyncl o v o Černé na bitém je privátní edice, k t e r á d o s u d přinesla inf o r m a c e o díle a u t o r a s a m o t n é h o (1974), u k á z k y z t v o r b y slovenských u m ě l c ů Filka, L a k y h o a Z a v a r s k é h o (1975), m l a d é h o Pražana Petra S t c m b e r y (1976), d n e s již klasika české m a l b y J a n a Kotíka žijícího v z á p . Berlíně (1977). Vždy s grafickou přílohou některého z proslulých j m e n s o u č a s n é z á p a d o n ě m e c k é v ý t v a r n é scény.
V roce 1979 to byla u k á z k a s p o l u práce básníka a v ý t v a r n í k a J i ř í h o Koláře s W. J, H a n n a p e l e m a k o n e č ně koncem r o k u 1980 vyšla u k á z k a z t v o r b y 90 e v r o p s k ý c h t v ů r c ů , mezi jinými: Z b y š k a S i o n a . Ladislava N o váka, J i ř í h o N a f i e r a d s k é h o , J i ř í h o Laciny, Karla Nepráše, Alvy H a j n a , Bedřicha N o v o t n é h o , Z d e n k a S ý k o ry, Milana D o b e š e , D a l i b o r u C h a t r ného, Václava Boštíka, Stanislava Kolíbala, Milana Knižáka žijících v Československu a Olafa Haněla, F r a n t i š k a Kyncla, Miloslava M o u chy, Z b y ň k a S e k a l a , Z d e n k a Kirchnern, M o n i k y B a u m g a r t e l , J i n d ř i cha Z e i t h a m m e l a , V l a d i m í r a Š k o d y , žijících m i m o Č S S R . U k á z k y prací t ě c h t o ěs. tvůrců j s o u uváděny v souvislosti tak zvučných j m e n j a k ý m i j s o u d n e s n a p r . J o s e p h Bevys, Klaus Rinke, G ü n t h e r Ueckert či klasik g e o m e t r i c k é a b s t r a k c e Polák H. Stazcwski. S n a h a a výsledky Kvnclova Černé na bitém j s o u b e z p o c h y b y chvályh o d n é J e d n a k pro m i m o ř á d n č š ť u s t ný n á p a d jak s o u č a s n o u čs. t v o r b u p r e z e n t o v a t v z a h r a n i č í a pro a u t o r y v Č S S R p r a k t i c k y možnost zcela ojed i n ě l o u , j a k výsledky své práce k o n f r o n t o v a t s kolegy v E v r o p ě . Deborah Ku kalová-Šťastná Pro bližší i n f o r m a c e : František Kyncl Fürstcnwall 163 400 Düsseldorf B. R . D .
P Ř I S P Ě L I J S T E J I Ž NA NADACI C H A R T A 77? P o k u d ne, můžete tak uěinit p r o střednictvím: 1. Š v é d s k é h o P O S T - G I R O , K o n t o 194164-0; C H A R T A 77 2. C o m m e r z b a n k - H a m b u r g , Zweigstelle H o h e l u f t c h a u s s e e , K o n t o 3 6 / 7 9 8 0 0 C H A R T A 77 {Banklettzahl 200 400 00) 3. O s o b n í m š e k e m , v y p s a n ý m p r o C h a r t u 77 a z a s l a n ý m na a d r e s u : C h a r t a 77 F o u n d a t i o n , Box 50 041 S-104 05 S t o c k h o l m 50, S w e d e n .
31
Služba čtenářům Třicetiletý nevidomý, studující v Ottawě, bytem v Kingstonu. Oni., by se rád seznámil s českou nebo slovenskou dívkou. Dopisy do administrace Západu pod značkou " N A D Ě J " . *** Chemik, 36 let, specialista na lepidla, 13 let 11a Západě, nyní v západním Německu, hledá práci v Kanadě. Kdo mi pomůže'.' Jsem vděčen i za adresy továren na lepidla. Výdaje uhradím. D o administrace, značka: Chemik d o Kanady. Klidný, konzervativní, vedoucí motelu, 28 tetý Američan českého původu, 186cm vysoký, mluvící plynně česky, hledá Českou naho slovenskou dívku ve věku od 18 do 28 let, která by měla ráda horský život v Adirondack. Musí mít ráda rodinný život, nekouřit, neholdoval drogám a žensk é ni 11 radikalnimu hnutí, Značka; Charles l.ejcek, 25 Sentincl lid,, Lake Placid, N,Y. * * * 12946. Hledám hezkou, romantickou dívku původem z Prahy k vážnému seznámeni, věk kolem 30. Odpověď do administrace Západu. Značka: Pra li aKanada. *** Oblíbená taneční hudba z L o n d o n u . Ontaria, nabízí své služby po celém Ontariu. Z bohatého repertoáru české a anglické taneční hudby si můžete vybrat program pro mladé i staré. Pište na adresu: Peter Solarik, 236 Twwedsmuir Ave,, London, On. N5W IL3 nebo volejte (519)453-1986 *** Svobodný, 37 let hledá partnerku pro společnou cestu životem v USA nebo v Kanadě. Petr Kotraba, Florastrasse 11, 4057 Base I, Switzerland. Upozorněni: M ů j rukopis Hospůdka na nároží vyd a n ý koncem roku 1980 nakladatelstvím Frcie Presse Agentur v edici Archa, byl bez m é h o vědomí a bez jakéhokoliv předložení byť i jediné korektury límto nakladatelstvím a m p u tován, přepracován, znetvořen a zmrzačen tak, že prakticky zůstal nedotčen j e n o m název. Prosím tudíž, aby t o t o vydáni nebylo v žádném případě považováno za mé dílo. Bedřich Svatoš Pozn. redakci': Tma upozorněni je placené oznámeni B. Svatoše. 32
Dopisy Aktivizace vnitrácké dílny Obracíme se na Vás s prosbou o souhlas k přetiStěni článku Ladislava Bittmanna "Dezinformační hry čs. špionáže proti emigraci", který byl uveřejněn v Západě v červnu 19HO, č. 3, str. 9-13. Jde jednak o velmi zajímavý příspěvek k problematice, která se stává velmi aktuální. Jak jste si snad všimli, uveřejnili jsme v č.6/80 Listů dop is A ma n in a St r na da, bývaMho vydavatele exilového časopisu " Věstník Bohemia", ve kterém líčí, jak jedno číslo tohoto Časopisu bylo paděláno. Mezitím jsme objevil: tři další podvrhy: vydáni básni Pavla Kohouta (v tomto případě skutečných, ale s falešným nakladatelem Index), "provolání" nezávislých socialistů a padělání bulletinu Skupiny Listy. Při této aktivizaci vnitrácké dílny nelze vyloučit, že se po k u si vydal i padělané Listy nebo Západ či Svědectví i jiné časopisy a je proto dobře připravit na to naši čtenářskou obec. v exilu i doma, kde ostatně se r poslední době objevuji podobné falzifikáty. Jiří Pelikán, Itálie K Mnichovu Vietnamská zkušenost od pana V. Fleischera je velmi pěkný článek, vloudila se Vám tam však chyba. Chamberlain a Daladier v Mnichově Háchovi nemohli vyhrožovat, protože Hácha tehdy nebyl ještěprezid">Uem. Sta! se jim asi o dva měsíce později, kdy UŽ první parcelace Česk os lovensk a byla vykonána. Háchovi vyhrožoval Adolf Hitler 14.-15. března 1939 v Bertině. Při setkáni Hitlera, Mussotiniho, Daladiera a Chamberlain a v Mnichově 29. záři 1938 Československo zastupoval jen ve funkci pozorovatele vrstanee Mastný, kterého se na nic nedotazovali, jen mu předali text dohody. aby ji přijal dr. Beneš v Praze. V Mnicho vě se jednalo bez nás a proti nám. Bylo to ultimatum. kterém nám vyhrožovali všichni. F. Desenský,
Chicago
ky dvě. První se vztahuje k jinak mimořádně pozoruhodnému článku dr. Vladimíra Fleischera (Vietnamská zkušenost). Ptá se totiž: Vzpomíná si snad někdo, jak podobným způsobem Chamberlain a Daladier vyhrožovali Háchovi v Mnichově? Určitě nikdo, protože Hácha v Mnichově nebyl Nemyslíte, že nad touto zdánlivou drobností se nejen hodně čtenářů pozastaví, ale mnozí začnou pochybovat o celém časopisu!' A za druhé - prospívá věrohodnosti Západu, tiskne-li bez poznámky tak nesmyslné tvrzení, jako je Skutmovo (Skrzevá Američany poklusem), že jen po druhé světové válce emigrovalo víc než půl miliónu Čechů a Slováků? Kde a kdy, proboha? Skutečnost je přibližně o čtyři pětiny menši. Oboje by snad stálo za korigující noticku - nejste přece neomylné Rudé právo, Vilém Hejl. Německo Pozn. rcd.: K prvé otázce: Být či nebýt fyzicky v Mnichově, Saigonu či Moskvě není mnohdy rozhodující, hrozba může být velice účinná i na dálku. Doufáme', že tak to s námi čtenáři pochopili. K druhé otázce: Je snad pravdou, že rozený optimista Skulina očekává od emigrace větší masovost než může demonstrovat; 100.000 emigrantů, které uvádí V. Hejl je však snad přílišná střídmost. Rádi uveřejníme statisticky ověřené číslo, d o m n í v á m e se však, že ani pánové na ministerstvu vnitra nemají spolehlivý údaj. Mrkev s eibulí Pořád jsem se nemohl rozhodnout jestli vezmu mrkev s cibuli, neboli Cimrmana a MacCourka. plus Západ. Pak jsem uznal, že na své nemůžeme být přísnější než je svět na cizí. Ale stejně: netiskněte to na úkor Čteni, jestli můžete. Ale vy asi nemůžete, že jo,,. Gerald Stepnicka. Ohio, USA Pozn. red.; Můžeme, ale občas nechceme.
Pozastavujícím se čtenářům
Západ je svěží
Dovolte mi otázku - jak to děláte, když redigujete? Jsou to vlastně otáz-
V Západu čtu nejraději Skvoreckého. ať píše o čemkoli, protože m yslí
když píše, což je neobvyklé ve století masového z h íh ování Moc se mi líbily ty k/ukovské příběhy se záměrné zmrzačenou řečí, jsou vtipné, formálně originálni a přesně odrážejí emigrační realitu. Zatím co Svědectví je pořád nejlepšítn českým časopisem, Západ přečtu celý, zatím co totéž nedokážu s Listy, tím méně s Proměnami. Západ je svěží a to je zatím jeho hlavní přednost. Ivan Sví ták, Kalifornie Nachytaný čtenář V článku Dialog o Dialogu (č. 4 j 80 co se nejvíce čte v emigraci), by mě zajímalo, jak to pan V. Hora myslel, když -o d poruč o val l.edererovr "České rozhovoryí£ Divím se. že tisknete něco ca není pravda, já jsem se totiž nechal nachytat. K. Zoubek, Detroit, USA P o z n . red.: LedereróVy " Č e s k é rozh o v o r y " se libiíy nejen V. Horovi, ale i m n o h a jiným, včetně r e d a k t o r a t o h o t o časopisu. Perlička na dně Váš Západ je perlička na dně mé dopisní schránky. Lačně jej otvírám, čtu odprostřed dozadu, odzadu dopředu a znovu odpředu dozadu. Radujme se veselme se, chytří lidé ještě žijí. Drahomíra Carlssonová, Švédsko Deprimující perspektiva Rád bych se vyjádřil k článkům vašich čtenářů, kteří měli možnost po několika letech emigrace se opět podívat do staré vlastí. Jedním z takových článku je příspěvek D. Westové "Pohledy nazpět" v t" 5j80 Západu. Nechápu co chtěla autorka vlas (ně říci. Snad že všichni její přátelé v Československu se stali pod vlivem socialistického brainwashingu pokrytci a jedině po čem opravdu touží je emigrace? Anebo to. že paní Westová tím. že se provdala na západ nemá zapotřebí rozjímat o pseudovlastetieckých tématech? Je smutné, že podle autorky zůstali v Československu jen lidé jako její přátelé; vlastně jen pokrytci, kteří neměli odvahu emigrovat. A je snad ještě smutnější autorčino zadostiučiněni z jej i vlastní situace, ze které vyplývá, že těm co jsou teď na západě nestojí za (O, vůbec se zaobírat situaci dnešního československa. Je to dost deprimující perspektiva. ľ. Alpský, Vídeň 35
Rozťsnmtněný čtenář Čteni Západu mě vždy nesmírně rozesntutňuje a proto ruším předplatné. J. Kratena, Uppsala, Švédsko Úroveň aj v c u d z o m svete S radosťou obnovujem predplatné za Západ. Časopis je vynikajúci, aj poučí, aj informuje, aj zabaví. Dokazujete, že aj v cudzom svete úroveň možno obdivuhodne zachovať. A. Šireková, Toronto Oteplovaěky a hmoždinka Čeština se. na rozdíl od režimu doma, vyvíjí. Pro ty. kteří spolu se »mou. nechtějí ztratit krok s vývojem jazyka uvádím vysvětlení dvou nových výrazů, které mám z první ruky od právě přišlých krajanů. Oteplovačky se říká teplému lyžařskému svrchnímu oblečeni. Nezni špatně, ale hmoždinka se mi líbí ještě víc. Hmoždinka není nic jiného než onen profilovaný dutý kolíček, většinou z umělé hmoty, který se zasunuje do vyvrtané díry ve zdi a pak se do něj zaráží hřebík, ěi zašroubovává šroub, aby dobře ve zdi držel, tedy jsa upevněn zhmožděnou hmoždinkou. Německy se tomu říká Díibel a anglicky, jestli mě neklame technický slovník, dowel. I. K..
Hannover
P o z n . red.: Anglicky, běžněji - s e r e w anchor, Pilný získáváte! Podařilo se mně poměrně snadno získat již šestého odběratele, na dalších pracuji. Časopis je báječný a prodává se "sám". Josef
Mach.
fíondi
Beacb
Znamenitý Cimrman Číslo 6., roč. 2 vašeho časopisu bylo by stejně znamenité i kdyby neobsahovalo nic kromě studie pana J. Horského (Anglická léta J. da Cimrmana)! Bravo, povídám, to s nádhernou trochou do mlýna cimrtnanovského hádání přispěl sk u tečný znalec a odborník; jeho studie připomíná, ha v mnohém i převyšuje itejskvělejši práce historiků, sociologů a fenomenologů, vydávané v období plného rozkvětu cimrmattologie na sklonku let Šedesátých. Po vzoru Mistra označil jsem si výtisk kolíčkem s červenou same t kou, studii záložkou (víz.
./. da Cimrman: Základy tříděni a registrace, Statistická ročenka, Praha 1889) a těším se, že v blízké budoucnosti dostane se mi na stránkách vašeho Časopisu opakováni podobného zážitku' Jen tak dál, přátelé! Vladimír Cícha, Winnipeg P.S.: Myslím, že k prohloubení Járovy dočasné kríze a skepse ve zmíněném období expensivismu přispěli vlažný postoj Patentového úřadu v Londýně k jeho formuli na výrobu Nepravé Čínské tuše z bezínkového vína. Spolu s formuli odmítnutý vzorek tuše použil pak Mistr jen jedinkrát, pro svou slavnou perokresbu Čár y-máry, vystavenou v brehm<• s k é Národní galerii. Puberťácké články Na jedné straně se mi Západ líbí, na druhé straně však ne, a to těmi puberťáckými články. Těmi tedy díru do světa neuděláte. M. Hanousek, Galt, Kanada Poděkováni za uprchlíky Chtěli bychom vám poděkovat za bezplatně zasíláni časopisu, který je velkou podporou pro politické uprchlíky z komunistického Československa. Americký fond pro čs. uprchlíky, ZirndorJ, Německo Výzva V. Jasnému Moc se mi zamlouvala - v Čísle, ve kterém oznamujete smrt Jana Wericha - rozmluva s mým kámošem Vojtíškem Jasným (ě. 6/80). Skoda, že se Vojtíšek nezmiňuje, že po léta letoucí spolupracoval s Werichem na filmovém skriptu "Fahtajá". Pokud tni řekl Werich, tak by to nebyl ten shakespearovský och/asta, co se oddával trunku, cizoložství, sak r u a ulejvání. ale lakový moravsky "Tlustý dědeček", jak o něm říká Josef Čapek v roztomilé hře "Dobře to dopadlo, aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové". Dovolte, abych citoval: "A pane, což teprve, jak on robi a spravuje a pořádá, přibijí, stlouká a tesaři, potí se. hmoždia ry cb tuje, pije, jí a kafuje a jak on vám krásně klape v pantoflích ". Věčná škoda, že to nedali ti dva Bohem nadaní kumštýři dohromady. (Werich by ovšem hrál l-alstqfa). Ale snad když to Vojtíškovi připomeneme takto veřejně, přeci jen se do toho pusti, ľalstaf jako "Dobrý Rodák" by mohl udělat díru do světa. Josef Sryck, Izrael
INZERCE Z Á P A D U Zadejte si inzerci d o Z á p a d u . U v í t á m e z e j m é na inzeráty zajímající čtenáře na celém světě (hotely, m o t e l y , restaurace, c e l o s v ě t o v é f i r m y , zásilk o v á služba).
l*ři
zprostředkováni
inzerátu
poskytneme
provizi. D r o b n é inzeráty v rubrice S l u ž b a Z á p a d u $ 3 . 0 0 za řádek.
Čtenářům
I n f o r m a c e a ceník inzerce zašle a d m i n i s t r a c e Z á p a d u na p o ž á d á n í . Z á p a d r o z e s í l á m e d o více n e ž třiceti z e m í . Můžete pomoci nám i sobě!
Cougar Shoes for active cats. Susan Shoe industries Limited 22K Barron Slr+W[ Eut HarmIton. Omanu LSM Mfl
reská a slovenská exilová literatura nás spojuje přes v š e d í m hranice a oceány
BOHEMICUM DISTRIBUTION mají na skladě knihy všech našich exilových nakladatelství ľŕes .100 titulu! N ťj ú plnější kolekce na světě! Napište si ještě dnes o katalog (přiložte $1.00, který Vám bude odečten při první objednávce): Bnhemicum Distribution Box 69 Ste. Dorothée-Laval, Que. Canacia H7X 2T4
rvnvE ucLL/^rto i f c r t f ^ n ^ w i T i ^ z i n r m s
v . « . ' n ^ t . . «•-,.;
15 S C O T T STREET KITCHENER O N T A R I O BERT JARSCH RESTAURATEUR (519) 743-8862
Západ Box 322, Waterloo. O n t a r i o , C a n a d a N2J 4A4
