Dokument o zániku kostela sv. Trojice v Aši Vytvořeno k 50. výročí požáru kostela, k události došlo 19.1.1960 Sestavil: Milan Vrbata, odborná pomoc: Bohuslav Karban
1
U vyhořelého kostela Je 19. leden 1960. Dělníci dokončují opravu evangelického kostela svaté Trojice v Aši. Náhle se nad střechou chrámu objevuje hustý dým, plameny po chvilce šlehají vysoko nad střechu lodi i věže. Úsilí hasičů je marné, během několika hodin je dílo zkázy dokonáno. Jako mávnutím kouzelného proutku proměňuje živel chrám, tuto široko daleko nejvýznamnější stavbu celého Ašska, v ruiny. Co se tehdy vlastně stalo? Podle kroniky ašského hasičského sboru dělníci vysoušeli čerstvě natřené dřevěné části vybavení a zároveň vyhřívali útroby kostela. Při přemisťování z neuhašeného agregátu vystříkla nafta a okolí začalo okamžitě hořet. Dva lidé přitom utrpěli vážná popálení. Pro záchranu kostela se asi nedalo mnoho dělat. Dřevo bylo napuštěné hořlavou látkou, hydranty zamrzlé nebo s malým tlakem, okolí bez vody. Z kostela zbylo obvodové zdivo a část věže. Jako připomínka události zůstalo torzo stavby na svém místě až do 80. let, kdy i ono bylo nakonec strženo. Jedna z posledních připomínek staré Aše nenávratně zmizela z mapy i očí tohoto města. Dochovala se jen požárem netknutá socha Martina Luthera z roku 1883. Lidé to tu pojmenovali U vyhořelého kostela a tak je tomu zejména pro pamětníky asi dodnes.
Malba z 2. poloviny 19. století zachycující kostel a jeho okolí v roce 1622
Z historie evangelického chrámu Evangelický kostel byl určitě nejvýznamnější stavbou v Aši. Alespoň tak jej zmiňuje literatura. Kupříkladu Malý průvodně Ašskem uvádí: “Nejpozoruhodnější stavbou v Aši je jednoduchá, prostá budova evangelického kostela sv. trojice. Kostel byl vystavěn 1747 až 1749 na místě dřívějšího malého evangelického kostelíka. Na návštěvníky působí vnitřek chrámu mohutným dojmem. Chrám má tři dřevěné kruchty, z nichž třetí a nejvyšší obepíná ochozem celý kostel. Na třetí kruchtě jsou umístěny největší a nej-
krásnější elektrické varhany v západních Čechách s 4318 píšťalami. Jejich stavitel byl E.J.Wacker v roce 1911. Pozornost poutá krásný barokní oltář z roku 1754, dílo grünského řezbáře Jana Šimona Zeitlera. Mimořádnou pozornost zasluhují dvě sochy Krista. Jedna je ze 16. století a představuje sedícího Vykupitele rozjímajícího na hoře Olivetské. Druhá je v životní velikosti a představuje Krista na kříži. Sochy jsou umístěny ve věži, jejíž dolní část zůstala zachována z původního starého evangelického kostelíka.
Zde je také hrobka pánů Zedwitzů, kteří byli štědrými podporovateli evangelické církve.” Tolik Malý průvodce Ašskem z roku 1948. Ještě podrobněji stavbu popisuje útlá knížečka Zdeňka Vrbického nazvaná Ašské evangelické baroko, další zdroj Průvodce Chebskem a Ašskem, připomíná mimo jiné rok 1270, kdy na tomto místě stál nejstarší ašský kostel. Stavba, přebudovaná v již zmíněných letech 1747 - 49, tu byla pro evangelíky postavena už v roce 1622.
Kostel připomíná památník
Památník evangelického kostela byl postaven v roce 2004
V roce 2004 dokončily ruce řemeslníků stavbu památníku, který místním i přespolním připomíná místo, které více než co jiného symbolizuje historii, bývalou slávu, úpadek a možná i snahu o budoucí prosperitu tohoto města. Na obnažených základech stojí v náznaku, tu pár desítek centimetrů, jinde více než metrové kamenné zdivo. Návštěvník má tak představu o velikosti a tvaru kostela a mohutnosti jeho zdiva. Pozornost poutá také velký dřevěný kříž uvnitř a neplánovaně i náhrobní kámen z roku 1740, nalezený při zemních pracích. Ten je umístěn na podstavci u vchodu památníku. Z technické zprávy k výstavbě památníku vyplývá, že původně
mělo být zdivo kopírující základy vyhořelého kostela ve výšce cca 30 centimetrů nad terénem. Je jen dobře, že došlo ke změně, která přinesla efekt ve zvýraznění části, kde byla věž kostela. Zde se terén poměrně prudce svažuje. Vznikl tak vlastně vchod do obezděného prostoru, nyní ozdobený nalezeným náhrobníkem. Změna znamenala také téměř zdvojnásobenou potřebu stavebního kamene. Z původních 46 kubíků se vyšplhala až na 77. Kámen byl použit jednak z trosek kostela obnažených při zemních pracích, což stavbě alespoň symbolicky dodává punc původnosti, jednak z demolovaného objektu v Mokřinách. 2
Model kostela z dílny Bohuslava Karbana Osud stavby před časem zaujal i Bohuslava Karbana z Mokřin u Aše. Ten se rozhodl, že vyrobí její, pokud možno přesnou, repliku. Model je k vidění při různých příležitostech. „Nejobtížnější bylo shánění údajů o rozměrech kostela. S tím mi naštěstí pomohl známý, který si kdysi udělal nákres trosek a přenesl do něj přesné rozměry kostela. Z těchto údajů a fotografií jsem při stavbě kostela vycházel,“ vzpomíná medailista evropských šampionátů, který ovšem vavříny získává s
modely lodí v lahvích, žárovkách atd. Mimochodem, Bohuslav Karban se představil i s napodobeninou dnes také již neexistujícího bavorského nádraží v Aši (i ten byl veřejnosti několikrát představen) a nyní usilovně pracuje na stavbě kompletního bývalého Tržního náměstí (dnes náměstí J. W. Goetha), z něhož do současných dní zbylo torzo v podobě dvou budov – radnice a domu ve Školní ulici a kašny se sochou Goetha (kašna byla v roce 2008, v souvislosti s rekonstrukcí Hlavní ulice demontována).
Náhodně objevený náhrobní kámen
V Aši, v této archeologicky nepříliš zajímavé lokalitě, mnoho historických památek dokládajících minulé doby nejzápadnějšího koutu České republiky, nemáme (i díky tomu, jak se tu ještě nedávno s dědictvím minulosti zacházelo). A tak se radujeme z kaž-
dého nálezu. Za takovou ´bombu´ lze označit objev více než 260 let starého náhrobního kamene, který odkryli dělníci při stavbě pietního místa. To má obnoveným půdorysem připomínat požárem 19. ledna 1960 zničený evangelický kostel. Náhrobník měl původně skončit v chodníku u zadního vchodu do budovaného památníku. To, že se jedná o kámen s nápisem a reliefem, zjistili stavební dělníci úplně náhodou, když chtěli špatně usazený ´schod´ podsypat a přitom více než dva metry dlouhý blok otočili. Naštěstí jej lžíce bagru příliš nepoško-
dila. Náhrobník z křemenného materiálu je 220 centimetrů vysoký a 115 centimetrů široký. Podle Lukáše Jurčíka z ašského muzea byl v kostele umístěn zřejmě do podlahy. „Jeho výzdoba je v nízkém
reliéfu, takže nebránil chůzi,“ řekl muzejník. Náhrobník nese letopočet 1740 a jméno Anna Maria Baumgartlin, spodobnění stromů s malými a velkými plody. Text ve spodní části ilustruje určitá místa z Bible. Obdobné náhrobníky jsou v lapidáriu ašského muzea, tento je ale největší. Bylo rozhodnuto, že artefakt se stane trvalou součástí památníku zmíněného kostela – umístí se na podstavec u hlavního vchodu. Jak je už výše uvedeno, památník tvoří třiceticentimetrové až metrové zdivo z kamene, vystavěné na původních základech kostela. Umístěn zde byl obří dřevěný kříž, kamenná kniha z lapidária muzea a několik ozdob z původní stavby kostela, nalezených při zemních pracích. Stavba památníku byla součástí úprav okolí ´staré radnice´, provedených v letech 2003 a 2004.
3
Technická zpráva - výňatek Z technické zprávy stavby nazvané “Parkoviště u Staré radnice v Aši” nás zajímala hlavně část týkající se úprav pozemku po bývalém evangelickém kostelu. Původně mělo být postaveno zdivo kopírující základy vyhořelého kostela ve výšce cca 30 centimetrů nad úrovní terénu. Je jen dobře, že došlo ke změně, která přinesla efekt ve zvýšení zdiva v té části památníku, kde se terén prudce svažuje. Kdysi zde tento svah nebyl, ale s demolicí trosek vyhořelého kostela si zřejmě nikdo hlavu příliš nelámal, takže některé zbytky stavby nebyly odvezeny, ale v místě, kde stávala věž kostela, suť, přikryty hlínou, zůstaly. Zvýrazněním kostelní věže tak vznikl vchod do památníku, nyní ozdobený nalezeným náhrobníkem. Je jen škoda, že nebylo zareagováno na fakt, že poblíž muzea se nachází desítky částí z demolovaného kostela např. kostelní schodiště, portály, sloupky, ozdoby, atd. Památník by tím získal ještě na větší zajímavosti, schodiště by bylo přirozenou vstupní branou.
Objekt v Mokřinách, odkud byl použit kámen na stavbu památníku
4
Plánky kostela a památníku
Projektová dokumentace k památníku a jeho okolí
5 Projektová dokoumentace uložená v archivu Stavebního úřadu v Aši
Požár kostela 19.1.1960
6
Po požáru, demolice
7
Fragmenty kostela nalezené u zahrady muzea v Aši v roce 2009
8
Interiér kostela
9
Okolí kostela
10
Model kostela od B. Karbana
11
Kronika hasičského sboru města Aše z roku 1960
12
