Doktrína parity kupní síly a vysoká cena služeb v bohatých zemích

Doktrína parity kupní síly a vysoká cena služeb v bohatých zemích Marek Mičúch Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta, VŠE, interní doktorand, [email protected] Úvod Doktrína parity kupní síly zaujala pozornost ekonomů od momentu její uvedení v ekonomické teorii, Cassel (1918). V minulém století zájem o další rozvoj a ověření platnosti doktríny prožíval fáze vysoké teoretické atraktivity a nezájmu v závislosti od velikosti odchylek měnových kurzů v jednotlivých ekonomikách od podmínky parity kupní síly. Významnými faktory, které ovlivňovali pohyb měnových kurzů vzhledem k doktríně, byli měnící se mezinárodní měnové systémy, světové vojnové konflikty a narůstající význam terciálního sektoru, produkující neobchodovatelné statky při tvorbě národohospodářského produktu v rozvinutých zemích. V souvislosti s hlubším propracováním doktríny, ekonomové Balassa (1964); Samuelson (1964); Bhagwati (1984) vypracovali víceré přístupy k souvislosti mezi výší příjmů, cenovou hladinou a produktivitou práce v sektore produkujícím neobchodovatelné statky, které vystupují jako klíčový faktor při vysvětlení krátkodobých

1

odchylek měnového kurzu od parity kupní síly. Jejich výzkum potvrdil pozitivní závislost mezi cenou neobchodovatelných statků a objemem hrubého domácího produktu (jako měřítka národního důchodu). První vysvětlení závislosti je v ekonomické teorii známo jako BalassaSameulsnův efekt, jiné vysvětlení nastínil Bhagwati. Kritické pojednání o platnosti doktríny rozpracoval Haberler (1945). V textu přináším jednotlivá teoretická pojednání, datované ve 20. století, týkající se vztahů ceny neobchodovatelných statků, cenové hladiny, výší národního důchodu a produktivity práce s vysokou relevancí k doktríně parity kupní síly. V závěrečné části práce přináším pojednání o závislosti ceny neobchodovatelných statků, výši národního důchodu a produktivity práce jako vlastní příspěvek k diskuzi o platnosti doktríny parity kupní síly.

Moderní uvedení doktríny Skoré zmínky o paritě kupní síly je možné objevit již v dílech španělských scholastiků z 16. století.1 Teoretický koncept doktríny parity kupní síly, jak je ponímána v ekonomické teorii v současné době, se poprvé objevil v díle švédského ekonoma G. Cassel (1918). Jeho pojednání je přímou reakcí na vývoj měnových vztahů, domácích i zahraničních, po první světové válce. Důsledkem vysokých státních výdajů, které financovali vojnové projekty, byly převládající inflace ve všech vyspělých zemích. Cassel uvádí, že poměr v jakém se budou směňovat měny dvou zemí je zásadně determinován vzájemným podílem vnitřních kupních sil jednotky domácí měny vůči statkům. „V každém momentě je reální parita mezi dvěma zeměmi reprezentována podílem mezi kupní sílou peněz jedné země vůči druhé. Navrhuji nazývat tuhle paritu paritou kupní síly.“2 (kurzíva původní)

Všechny země účastné válečného konfliktu se museli vypořádat s inflací. Nejzávažnější problémy se znehodnocením vnitřní kupní síly měny se objevili v Německu, které čelilo mnohaprocentní inflaci.

1. Officer, L., H.: The Purchasing Power Parity Theory of Exchange Rates: A Review Article, Int. Monetary Fund Staff Paper, Mar. 1976a 2. Cassel, G.: Abnormal Deviations in International Exchange, Economic Journal, September, 1948

2

Všeobecná inflace přes a po první světové válce snížila kupní sílu všech domácích měn, ale snížení kupní síly neproběhlo ve všech zemích ve stejné proporci. Vzhledem k neproporcionální změně vnitřních kupních sil bylo možné aby se aktuální měnové kurzy odchylovali od starých (předválečných) parit. Odchylka byla tým větší, čím větší pokles zaznamenala vnitřní hodnota jedné měny vůči druhé. Měnový kurz se odchyloval od staré parity v závislosti na míře inflace v daných zemích. Druhým důležitým poznatkem který přináší Cassel je, že reálny měnový kurz se nebude zásadně odchylovat od parity kupní síly v případě, že je zabezpečen mezinárodně volný pohyb statků a mezi zeměmi probíhají živé obchodní vztahy. Kurz se nebude odchylovat od parity dokonce ani v tom případě, když jsou uvalené obojstranné bariéry mezinárodního obchodu. Aktuální kurz se ale může odchylovat od parity, jestli je mezinárodní obchod omezený jenom v jednom směru. Jestli se na dovoz statků uplatňují omezení volného obchodu (ochranářská politika), ale export statků se realizuje volně, následně existuje vysoká poptávka po domácí měně v zahraničí. Vysoká zahraniční poptávka po domácí měně znamená, že domácí měna má v zahraničí vyšší kupní sílu, jaká odpovídá její domácí vnitřní kupní síle, co vede k odchylkám měnového kurzu od parity kupní síly. Je zjevným, že Cassel vnímá omezení mezinárodního pohybu statků jenom prostřednictvím administrativních bariér, které uplatňují vlády vůči ostatním zemím. Mimo administrativní omezení obchodu se můžou všechny statky pohybovat volně, přičemž vůbec neuvažuje o výši dopravních nákladů a jiných překážkách jako bariérách obchodu. Význam dopravních nákladů a vztahu k determinaci měnových kurzů se dostal do analýzy mezinárodního obchodu až v druhé polovině 20. století.

Kritika platnosti a smysluplnosti doktríny V průběhu válek a v meziválečném období, s poklesem mezinárodních obchodních transakcí, poklesl i zájem o další rozpracování doktríny parity kupní síly. V období válek existovali administrativní omezení na vnitřní obchod stejně tak i na vnější operace. Období třicátých let bylo poznamenáno Velkou hospodářskou depresí, která se mimo jiné vyznačovala vysokou mírou protekcionistických opatření na mezinárodní pohyb statků a služeb. Popři poklese domácí produkce ve všech vyspělých zemích, poklesl i objem

3

mezinárodního obchodu. Země uplatňovali více ochranářskou politiku v mezinárodním obchodě a udržovali fixní měnové kurzy. Tyhle podmínky neumožňovali verifikovat platnost nebo neplatnost doktríny protože ta byla primárně vyvinuta pro podmínky volného mezinárodního obchodu. V poválečném období, prvním ekonomem, který se zaobíral platností doktríny byl původem rakouský ekonom G. Haberler (1945). Ve své stati pojednává o problematice uvolňování fixních měnových kurzů ustanovených přes válku a volbou měnového režimu, který by působil jako stabilizující prvek v liberalizujících se mezinárodních hospodářských vztazích. V souvislosti s volbou měnového režimu přináší kritiku doktríny parity kupní síly. „Parita kupní síly je přinejlepším velmi hrubým indikátorem a může přinášet jenom přibližné odhady. … Kdyže se vezmou do úvahy další faktory, jiné než změny relativných cen, je téměř nemožné odvodit jakýkoli konkrétní vztah, který by jako parita kupní síly přinášel konkrétní výsledky. Vplyv těchhle jiných faktorů na rovnovážnou úroveň měnového kurzu může být jenom odhadován“3

Působení ostatních faktorů je možné rozlišit podle toho jestli jde o období standardních hospodářských vztahů, nebo období válečné. V případě běžných (trhových) podmínek, je možné uvažovat následující omezení doktríny parity kupní síly: 1. problém základního období – měnový kurz se kterým srovnáváme aktuální měnový kurz nemusel být rovnovážným měnových kurzem splňujícím podmínku parity kupní síly. Měnový kurz mohl být v základním období nad nebo podhodnocen. 2. existence různých měnových indexů – výpočet cenových hladin je v různých krajinách různý. Při výpočtu změny cenové hladiny je možné vzít do úvahy velkoobchodní ceny, ceny nájemného, maloobchodní ceny nebo jenom ceny mezinárodně obchodovatelných statků. Změna různých cen probíhá různě. 3. jiné faktory – změna cel, změna v mezinárodní poptávce, kapitálové pohyby

3. Haberler, G.: The Choice of Exchange Rates after the War, American Economic Review, June, 1945

4

V případě válečných podmínek je doktrína parity kupní síly ještě méně vypovídající teorií, protože existují pevné ceny, přídělový systém, administrativní řízení hospodářství, omezení na trhu práce, přičemž jsou tyhle omezení v různých zemích uplatňována různě přísně. V takovém případě není možné uvažovat o trhových změnách cen jako faktoru, který ovlivňuje změnu měnového kurzu. Je nepravděpodobné, že by ve válečných podmínkách následoval měnový kurz podmínku parity kupní síly.

Vysvětlení deviací prostřednictvím různých úrovní produktivity práce Významným přínosem k vysvětlení krátkodobých odchylek rovnovážného měnového kurzu od podmínky parity kupní síly byli práce dvou ekonomů v 60. letech 20. století. Balassa (1964) i Samuelson (1964) vypracovali své pojednání nezávisle, oba ale přinášejí shodné závěry týkající se vplyvu cen neobchodovatelných statků na měnové kurzy. Obrátili pozornost na význam dopravních nákladů, které působí v mezinárodním obchodě. Vplyv dopravních nákladů na mezinárodní obchodní transakce získal na významu v souvislosti se všeobecným uvolněním hospodářských vztahů mezi zeměmi, stabilním hospodářským vývojem a poválečné hospodářské expanzi co vedlo k významnému nárůstu mezinárodních transakcí. Do mezinárodních transakcí vstupovali stále menší a menší jednotky finálních statků, u kterých výše nákladů na dopravu ovlivňuje jejich spotřebitelskou cenu významnou mírou. Jisté statky se pro vysoké dopravní náklady na jejich přesun vzhledem k jejich ceně stali mezinárodně neobchodovatelnými. Tyto statky jsou produkovány i spotřebovávány zásadně na jednom místě. Protože cena těchto statků nepodléhá mezinárodní konkurenci a neuplatňuje se na ně zákon jedné ceny ani arbitrážní obchod, můžou být ceny těchto statků v různých zemích různé, když vyjádřeny v jednotkách jedné měny. Jestli ceny neobchodovatelných statků vstupují do souhrnného cenového indexu, který je základem pro určení rovnovážného měnového kurzu, je možné aby se měnový kurz odchyloval od podmínky parity kupní síly. Neobchodovatelné statky jsou ve velké míře produkované terciálním sektorem. Standardním příkladem jsou služby, zrající stavební materiály, nájemné, zdravotnické úkony. V poválečném období, s rozvojem telekomunikačních a informačních technologií, začal narůstat význam terciálního sektoru v rozvinutých ekonomikách. Služby se stávali stále významnějším příspěvkem ke tvorbě národohospodářského produktu a jejich ceny začali významně ovlivňovat jednotlivé cenové hladiny.

5

V ekonomické teorii se ustálil pojem Balassa-Samuelsnův efekt. Snaží se vysvětlit, proč má měnový kurz tendenci odlišovat se od parity kupní síly. Argumentace je založena na vplyve cen neobchodovatelných statků na cenové indexy zemí a souvisí s různou produktivitou práce v sektore obchodovatelných a neobchodovatelných statků. Balassa: „Protože ceny služeb vstupují do kalkulace parity kupní síly, ale přímo neovlivňují měnové kurzy, parita kupní síly mezi dvěma měnami kterýchkoliv dvou zemí, vyjádřena v měnových jednotkách země s vyšší úrovní produktivity bude nižší než rovnovážní měnový kurz. Čím větší jsou rozdíly v produktivitě práce při produkci obchodovatelných statků mezi dvěma zeměmi, tím větší budou rozdíly v mzdách a cenách služeb a odpovídajíce, tím větší bude rozdíl mezi paritou kupní síly a 4

rovnovážným měnovým kurzem.“

Zdůvodnění odchylek měnového kurzu od parity kupní síly prostřednictvím BalassaSamelsonovho efektu je možné nastínit v následujících bodech. Argumentace se odvíjí od vysvětlení nižší relativní ceny neobchodovatelných statků v chudších zemích. 1. cenová hladina země vyjádřena cenovým indexem se vyvíjí v přímé závislosti s vývojem reálních příjmů obyvatelů. Když roste příjem obyvatelů, roste i cenová hladina země P = f (Y) Y – příjem per capita P – cenová hladina 2. v sektore

produkujícím

obchodovatelné

statky

existují

významné

rozdíly

v produktivitě práce mezi bohatou a chudou krajinou5, pracovní síla v bohaté zemi je více produktivnější než pracovní síla v chudé zemi

4. Balassa, B.: The Purchasing Power Parity Doctrine: A Reaprisal, The Journal of Political Economy, Vol. 72, No. 6, Dec., 1964, pp. 584 – 596 5. označení bohatá nebo chudá země se vztahuje pouze k porovnání objemů hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele

6

3. v sektore produkujícím neobchodovatelné statky jsou rozdíly v produktivitě práce mezi bohatou a chudou zemí nevýznamné 4. ceny obchodovatelných statků mají tendenci vyrovnávat se na všech trzích, stejně tak bohatých jako i chudých zemí, protože se na ne uplatňuje zákon jedné ceny. Realizuje se arbitrážní pohyb statků z levnějších trhů na dražší dokaď se cena na obou nevyrovná 5. nižší produktivita práce v sektore obchodovatelných statků v chudých zemích znamená nižší mzdu (za předpokladu, že mzda se odvíjí od mezní produktivity práce), současně nižší náklady v produkci neobchodovatelných statků a potažmo nižší cenu neobchodovatelných statků. Nižší ceny neobchodovatelných statků vstupují do cenového indexu pro kalkulaci parity kupní síly. Cenová hladina je tím v chudší zemi nižší Reálny měnový kurz se bude krátkodobě odchylovat od podmínky parity kupní síly z důvodu vplyvu cen neobchodovatelných statků na cenové indexy v porovnávaných zemích. Nízké cenové hladiny v chudých zemích budou znamenat podhodnocení domácího měnového kurzu vůči paritě kupní síly. To je důvod, proč jsou pro subjekty z bohatých zemí všechny statky a služby v chudé zemi po propočtu na vlastní měnu levnější. Jednotka jejich domácí měny dokáže koupit více statků po směně za měnu chudší země jako v domácí zemi. V chudší zemi má vyšší kupní sílu než doma. V chudých zemích je její kupní síla větší, kvůli podhodnocení měnového kurzu vůči podmínce parity kupní síly. Balassa-Samuelsnův efekt ale není dostačující teoretickou konstrukcí pro vysvětlení kursovných deviací. Nedostatky se ukazují v dvou rovinách. První je nedostatečné propracovaný vztah produktivity práce v jednotlivých sektorech a vplyv různých produktivit na cenovou hladinu. Z výše uvedené argumentace není zřejmé, jak ovlivňuje produktivita práce v obchodovatelném sektoru produktivitu práce a výší mzdy a potažmo cenu statků v neobchodovatelném sektore. Druhou je technologická úroveň poskytování služeb. V šedesátých létech 20. století nebylo v produktivitě práce při poskytování služeb významných rozdílů mezi bohatou a chudou zemí. Při poskytování služeb se nerozdílně uplatňoval vysoký podíl práce a jenom malý podíl technologií. Z toho důvodu byla produktivita práce v sektorech neobchodovatelných statků stejná nebo velmi podobná. 7

V poslední čtvrtině 20. stolení ale probíhal významný rozvoj technologií, které zásadným způsobem změnili vybavenost práce a její produktivitu při poskytování služeb. Informační a telekomunikační technologie (ICT) přispívali k utváření nových standardů při poskytování služeb. Výrazně se jejich vplyv projevil na růstu produktivity práce v administrativě, zprávě a přenosu dat, logistice, žurnalistice, zdravotnictví. Dnes již neplatí předpoklad o stejné produktivitě práce v sektore neobchodovatelných statků v bohaté a chudé zemi. Naopak, bohaté země, v kterých subjekty disponují informačními a telekomunikačními technologiemi, se zásadně liší v produktivitě práce při poskytování služeb od chudých zemí ve kterých jsou ICT nedostupné. Tento rozdíl dále vplývá na odchylování měnového kurzu od parity.

Vysvětlení deviací prostřednictvím různých úrovní kapitálové vybavenosti Debatu o doktríně parity kupní síly rozšířil v osmdesátých létech ekonom s indickým původem J. Bhagwati (1984). Ne náhodou přišlo pojednání o paritě kupní síly, která představuje součást studia mezinárodních ekonomických vztahů z árijského kontinentu. Pokavaď v poválečném období probíhal mezinárodní obchod v největší míře mezi rozvinutými zeměmi západní Evropy a Spojenými státy, tak od osmdesátých let se neustále zvyšovali transakce s árijskými zeměmi. Země jižní a východní Asie začali představovat stále významnějších obchodních partnerů v mezinárodním obchodě. Současně se ale v těchto zemích udržoval vysoký podíl lidské práce najímané za velmi nízké hodinové mzdy. S narůstajícími obchodními transakcemi souvisela i otázka měnových vztahů. Bylo jenom přirozeným důsledkem, že pojednání o paritě kupní síly přišlo z této části světa. Bhagwati ve své stati potvrzuje závěry Balassa-Samuelsnovho efektu, že ceny neobchodovatelných statků jsou v chudých zemích relativně nižší než v bohatých zemích. Přináší ale jiné vysvětlení těchhle rozdílů. Implikace na platnost parity kupní síly zůstává nezměněna – relativně nižší ceny neobchodovatelných statků, které vstupují do kalkulace parity kupní síly způsobují odchylku měnového kurzu od parity kupní síly. Vysvětlení odchylky založil na různé míře vybavenosti práce kapitálem v různých zemích. Pojednání opět nastíním v souvisejících bodech: 1. v bohaté zemi existuje z důvodu vyšších úspor a akumulace kapitálu vyšší objem kapitálových statků v poměre k práci. Práce je více vybavená kapitálem (K/L)B

8

2. subjekty v chudé zemi nedisponují tak vysokou zásobou kapitálových statků. Práce je méně vybavená kapitálem (K/L)CH 3. platí, že (K/L)B > (K/L)CH odkud, mezní produktivitu práce je vyšší v bohaté zemi než v chudé.Výrobní faktor práce je vzácnějším relativně k výrobnímu faktoru práce. Mzda je odvozená od mezní produktivity práce, proto bude vyšší v bohaté zemi než v chudé. Z vytvořeného produktu připadne větší část výrobnímu faktoru práce. 4. produkce neobchodovatelných statků, hlavně služeb je z povahy věci více náročná na práci než produkce obchodovatelných statků, při výrobě kterých je užito mnoho technologií 5. výrobní faktor práce je méně produktivní v chudých zemích (bod 3). Protože se užívá k produkci neobchodovatelných statků, jsou neobchodovatelné statky relativně levnější6 v chudých zemích než v bohatých Bhagwati sám v stati nespojuje pojednání o cenách neobchodovatelných statků s doktrínou parity kupní síly. Jeho závěry jsou ale velmi relevantní pro ověření její platnosti. Měnový kurz země se může odchylovat od podmínky parity kupní síly v krátkém období, protože ne všechny statky podléhají mezinárodní konkurenci a uplatňuje se na ně zákon jedné ceny. Cenový index zahrnuje i ceny neobchodovatelných statků, které jsou ale, podle Bhagwatiho, pro různé úrovně kapitálové vybavenosti v různých zemích různé. Měnový kurz ustanovený volným působením poptávky a nabídky měny tak může být odlišný protože kalkulace parity kupní síly obsahuje i ceny statků s kterými se na mezinárodních trzích neobchoduje.

Vysvětlení deviací z pozice nabídkové strany trhu práce V dosavadním textu jsem se zabýval jednou z příčin proč se měnový kurz může krátkodobě odlišovat od parity kupní síly, teda všeobecnou platností doktríny. Šlo o vplyv cen 6. cena obchodovatelných statků je určena třemi faktory a) pozicí poptávkových a nabídkových křivek (rovností MU=MC) b) cenovou hladinou (velkostí peňežní zásoby MS) c) zahraničními cenami stejného staku prostřednictvím mezinárodní arbitráže (měnovým kurzem ER) cena neobchodvatelných statků je určená pouze prvýma dvěma faktory

9

neobchodovatelných statků na cenové indexy zemí.7 Jednotlivé pojednání jsou ale založeny skůr na technickém přístupe v souladu s neoklasickou marginální analýzou (klíčový je pojem mezní produktivity práce). Balassa-Samuelsnův efekt vysvětluje cenové rozdíly na základě různé produktivity práce v zemích. Bhagwati zase přináší vysvětlení založené na rozdílnosti v kapitálové vybavenosti jednotlivých zemí. V této části se pokusím vysvětlit různé ceny v sektore obchodovatelných a neobchodovatelných statků prostřednictvím přístupu užívaného ekonomy rakouské školy, metodologickým individualizmem. Ukážu vztah produktivity práce v sektore produkujícím obchodovatelné statky a sektore produkujícím neobchodovatelné statky. Zaměřím se na podněty, které ovlivňují lidské konání na trhu práce a mají příjmí vplyv na výši mzdy v jednotlivých sektorech. Následně spojím své pojednání s doktrínou parity kupní síly. Považuji ho za rozšíření diskuze o platnosti doktríny. Tržní nabídka práce je formována dvěma druhy plateb: transferovou platbou a rentou. Transferová platba představuje dávku, kterou je nutné vynaložit na převedení zaměstnance z jedné pozice do druhé. Vyjadřuje obětovanou příležitost, které se musel zaměstnanec vzdat při změně zaměstnání. Renta je platba, kterou zaměstnanec získává nad transferovou platbu v nové pozici. Zaměstnanci jsou při volbě zaměstnání vedeni výší renty. Trhy práce, na kterých existuje nedostatek zaměstnanců budou nabízet vysoké renty, které budou vplývat na přesun zaměstnanců z méně výnosných pozic. Vysoké renty nabízejí samozřejmě trhy s vysokou produktivitou práce (danou nedostatkem pracovníků na těchto trzích, nebo využíváním technologií, nebo racionálnější organizací výroby), respektive ty na kterých se zásadným způsobem produktivita práce zvýšila oproti jiným trhů práce (nech jsou to pro potřeby mého pojednání trhy produkující obchodovatelné statky). V případě, že chtějí zaměstnavatelé udržet zaměstnanost i na trzích kde převládá nízká produktivita práce (pro mnohé důvody), která se po dlouhé období nezměnila (nech jsou to pro potřeby mého pojednání trhy produkující neobchodovatelné statky) musí zaměstnancům nabídnout stejnou nebo vyšší rentu jaká převládá na trzích s obchodovatelnými statky, aby jej udržely na těchto pozicích případně koupili zpátky na tyto pozice. 7. Krugman, P., R.; Obstfeld, M.: International economics: theory and policy, Addison-Wesley, Boston, 2003: okrem vplyvu neobchodovatelných statků se standardně uvádějí i bariéry mezinárodního obchodu, existence nedokonale konkurenčních trhových struktur a rozdíly v metodice měření inflace jako příčiny, které způsobují, že měnový kurz ne vždy následuje paritu kupní síly

10

Mzdy v sektore obchodovatelných statků tak ovlivňují mzdy v neobchodovatelných sektorech. Zaměstnanci ani zaměstnavatelé v neobchodovatelných sektorech nemají žádnou zásluhu na tom, že mzdy v jejich sektore rostou. Stejnou argumentaci s konkrétním příkladem jsem našel v Mises „To, že vzrůst mezd nezávisí na „produktivitě“ jednotlivého pracovníka, nýbrž na marginální produktivitě práce, lez jasně dokumentovat růstem mezd i u takových pracovních výkonů, kde se „produktivita“ jednotlivce nezměnila ani v nejmenším. Zaměstnání tohoto druhu existuje mnoho. Holič holí dnešního zákazníka přesně stejným způsobem, jakým své zákazníky holili jeho předchůdci před dvěma sty lety. Komorník vykonává u stolu britského ministerského předsedy stejné činnosti jako komorníci, kteří kdysi obsluhovali Pitta a Palmerstona. V zemědělství se některé úkony dosud provádějí stejným způsobem jako před několika staletími. A přece jsou mzdy těchto pracovníků mnohem vyšší, než byly v minulosti. Je tomu tak proto, že jsou určeny marginální produktivitou práce. Komorníkův zaměstnavatel vyjímá tohoto muže z pracovního procesu v továrně, a musí tudíž zaplatit ekvivalent přírůstku výroby, k němuž by v továrně došlo zaměstnáním jednoho člověka navíc. Komorník nemá žádnou zásluhu na tom, že jeho mzda roste. Roste proto, že nárůst investovaného kapitálu převyšuje nárůst počtu pracovníků.“8

Uvedené pojednání o mzdách v jednotlivých sektorech je možné vztáhnout k rozšíření debaty o paritě kupní síly. V bohatých zemích se dosahuje vysoká produktivita práce v sektoru produkujícím obchodovatelné statky, s čím souvisí vysoká mzda vyplácená v těchto sektorech. Jejich výše přímo ovlivňuje i mzdy v sektore produkujícím neobchodovatelné statky a to i v případě, že se zde produktivita práce nezměnila. Zaměstnanci jsou motivováni vysokými mzdami v obchodovatelných sektorech. Aby jej zaměstnavatelé udrželi v sektore služeb, musí jim nabídnout stejně výnosné pracovní místo. Protože převládá nízká produktivita práce v sektore produkujícím obchodovatelné statky v chudých zemích, jsou tu vypláceny nízké mzdy, které dávají dále podklad nízkým mzdám v sektore produkujícím neobchodovatelné statky. Ceny obchodovatelných statků jsou stejné ve všech zemích, protože podléhají mezinárodní konkurenci. Ceny neobchodovatelných statků jsou různé pro jejich rozličné

8. Mises, L. w.: Antikapitalistická mentalita, Občanský institut, Praha, 1994

11

produkční náklady (kde důležitou roli hrají mzdové náklady ovlivněné produktivitou a mzdami obchodovatelného sektoru). Ceny obou druhů statků vstupují do cenových indexů a kalkulací parity kupní síly. Měnový kurz se potažmo může odchylovat od parity kupní síly, pro přítomnost cen neobchodovatelných statků v cenových indexech. Měny chudých zemí budou mít tendenci být podhodnocené vzhledem k podmínce parity kupní síly. Měnový kurz se bude krátkodobě odchylovat od parity kupní síly.

Závěr Práce přináší přehled stěžejních díl souvisejících s doktrínou parity kupní síly publikované v 20. století. V závěre přináší vlastní příspěvek k diskuzi o platnosti doktríny parity kupní síly. V práci je podrobně analyzován vplyv neobchodovatelných statků na platnost parity kupní síly. V souvislosti s cenami neobchodovatelných statků práce přináší analýzu různých cen neobchodovatelných statků v různých zemích. Skrze působení různých cen neobchodovatelných statků v různých zemích, může docházet ku krátkodobým odchylkám měnového kurzu od parity kupní síly.

12

Literatura 1. Balassa, B.: The Purchasing Power Parity Doctrine: A Reaprisal, The Journal of Political Economy, Vol. 72, No. 6, Dec., 1964, pp. 584 – 596 2. Bhagwati, J. N.: Why Are Services Cheaper in the Poor Countries?, The Economic Journal, 94, June 1984, pp. 279 – 286 3. Cassel, G.: Abnormal Deviations in International Exchange, Economic Journal, September 1948 4. Haberler, G.: The Choice of Exchange Rates after the War, American Economic Review, June, 1945 5. Krugman, P., R.; Obstfeld, M.: International economics: theory and policy, AddisonWesley, Boston, 2003 6. Mises, L. w.: Antikapitalistická mentalita, Občanský institut, Praha, 1994 7. Officer, L. H.: The Purchasing Power Parity Theory of Exchange Rates: A Review Article, Int. Monetary Fund Staff Paper, Mar. 1976a 8. Samuelson, P. A.: Theoretical Notes on Trade Problems, The Review of Economics and Statistics, Vol. 46, May 1964, pp. 145 – 154

13