DOBROVOLNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

DOBROVOLNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Diplomová práce

Studijní program: Studijní obory:

N7504 – Učitelství pro střední školy 7504T243 – Učitelství českého jazyka a literatury 7504T295 – Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro základní školy a střední školy - základy společenských věd

Autor práce: Vedoucí práce:

Bc. Lucie Janatová PhDr. Lenka Václavíková Helšusová, Ph.D.

Liberec 2014

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom-to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum: 25. června 2014

Podpis:

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce, paní PhDr. Lence Václavíkové Helšusové, Ph.D., za účinnou podporu a obětavou pomoc, cenné připomínky a rady při zpracování této magisterské diplomové práce.

Dále bych chtěla poděkovat panu MTh. Václavu Umlaufovi za cenné rady a v neposlední řadě všem respondentům, bez kterých by podstatná část diplomové práce nebyla možná.

Anotace V této diplomové práci věnuji pozornost vymezení pojmu dobrovolnictví, zabývám se zákonem o dobrovolné službě, stručnými historickými souvislostmi, oblastmi a typy dobrovolnictví, v neposlední řadě i motivacemi. V poslední části práce se věnuji výzkumnému šetření, které se zabývá formami získávání dobrovolníků, působením v organizaci, užití zájmů, schopností a dovedností dobrovolníka v organizaci Člověk v tísni a Dobromysl, rovněž také motivacemi dobrovolnictví.

Klíčová slova Dobrovolnictví, dobrovolník, motivace, zákon o dobrovolnické službě, neziskové organizace, kvalitativní výzkum.

Annotation The diploma thesis is focused on defining the term of voluntariness. I have specialized in the law of voluntary service, basic historical continuity, areas and types of voluntariness and also in motivations.

Key words Volunteering, volunteer, motivation, law on volunteer service, non profit organization, qualitative research.

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 11 1. Vymezení terminologie dobrovolnictví ........................................................................ 13 1. 1 Pojem „dobrovolnictví“ ......................................................................................... 13 1. 2 Práva a povinnosti dobrovolníka ............................................................................ 15 2. Historie dobrovolnictví ................................................................................................. 21 2. 1 Středověk ............................................................................................................... 21 2. 2 Novověk ................................................................................................................. 23 3. Historie dobrovolnictví v ČR ........................................................................................ 27 3. 1 Dobrovolnictví v ČR po roce 1989 ........................................................................ 29 3. 2 Dobrovolnictví a občanská společnost ................................................................... 31 4. Typy dobrovolnické činnosti......................................................................................... 34 5. Oblasti dobrovolnictví................................................................................................... 36 5. 1 Dělení organizací ................................................................................................... 36 5. 2 Vybrané oblasti dobrovolnictví .............................................................................. 39 5. 1. 1 Dobrovolnictví ve zdravotnictví..................................................................... 39 5. 1. 2 Dobrovolnictví v sociálních službách ............................................................ 40 5. 1. 3 Dobrovolnictví v kultuře ................................................................................ 40 5. 1. 4 Dobrovolnictví ve sportu................................................................................ 41 5. 1. 5 Dobrovolnictví v ekologii .............................................................................. 41 5. 1. 6 Dobrovolnictví při mimořádných událostech ................................................. 42 6. Motivace k dobrovolné činnosti .................................................................................... 43 6. 1 Specifika motivace k dobrovolné činnosti ............................................................. 43 6. 2 Typologie motivace................................................................................................ 47 7. Situace dobrovolnictví v ČR ......................................................................................... 49 7. 1 Postoje české společnosti v roce 2000 ................................................................... 49 7. 2 Postoje české společnosti v roce 2004 ................................................................... 50 7. 3 Postoje české společnosti v roce 2009 ................................................................... 51 8. Analýza rozhovorů ........................................................................................................ 53 8. 1 Metodologické informace ...................................................................................... 53 8. 2 Vybrané organizace v Liberci ................................................................................ 54 8. 2. 1 Člověk v tísni ................................................................................................. 54

8

8. 2. 2 Dobromysl ...................................................................................................... 55 8. 3 Příchod do organizace ............................................................................................ 56 8. 4 Působení v organizaci ............................................................................................ 57 8. 5 Využití zájmů, schopností a dovedností v dobrovolnictví ..................................... 61 8. 6 Motivace................................................................................................................. 61 8. 7 Reakce okolí........................................................................................................... 64 8. 8 Shrnutí analýzy rozhovorů ..................................................................................... 66 9. Závěr ............................................................................................................................. 68 Seznam použitých zdrojů .................................................................................................. 70 Přílohy ............................................................................................................................... 73

9

Seznam použitých zkratek BKB – Bílý kruh bezpečí ČR – Česká republika NNO – nestátní nezisková organizace NROS – Nadace rozvoje občanské společnosti OSN – Organizace spojených národů STEM – Středisko empirických výzkumů

10

Úvod Téma diplomové práce s názvem „Dobrovolnictví v České republice“ jsem si vybrala na základě svých aktivit v této oblasti. Jako dobrovolnice pracuji šest let. Pět let jsem působila u neziskové organizace Člověk v tísni, v současnosti prvním rokem v centru Dobromysl při Krajské nemocnici Liberec. V organizaci Člověk v tísni jsem se věnovala dětem ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Mým úkolem byla pravidelná návštěva rodiny a v ní probíhající výuka. K této činnosti mě přiměly různé důvody. Především to byl zájem o tyto děti, pomoc a snaha změnit jejich pohled na vzdělávání, částečně i snaha poznat jejich kulturu aj. Má práce vyžadovala především trpělivost a snahu pochopit jejich odlišné chování; většinou se totiž jedná o romskou komunitu. V Dobromyslu působím na oddělení dětské psychiatrie, zde se věnuji rukodělným činnostem. Právě rozdílná práce byla hlavním důvodem, proč jsem nyní na oddělení dětské psychiatrie. Děti (bez rozdílu věku) z oddělení přistupují k mé činnosti zcela odlišně a jsou vděčné za jakékoliv zpestření, tedy i za „někoho zvenčí“. V diplomové práci se zabývám vymezením pojmu dobrovolnictví, typy a oblastmi dobrovolnictví. Zmiňuji některé definice dobrovolnictví. Dále se věnuji historii dobrovolnictví až po současnost. Rovněž uvádím zákon, který upravuje oblast dobrovolnictví a určuje její činnost. Zmiňuji se o dobrovolnictví a neziskových organizacích v České republice. Důležitou součástí práce je kapitola zaměřená na motivaci dobrovolníka, tedy na motivy a další mechanismy, které přivádějí člověka k dobrovolnictví. Zmiňuji i dosavadní výzkumy z oblasti dobrovolnictví. V závěrečné kapitole se věnuji výzkumnému šetření, které je zaměřené na formy získávání dobrovolníků, působení jednotlivých respondentů v organizaci Člověk v tísni a Dobromysl, schopnostem a dovednostem, které dobrovolníci užívají při své činnosti, a také motivům. I přesto, že se dobrovolnictví v současné době dostává do povědomí mnoha lidí, není i tak dostatečně podpořeno médii a jinými informačními zdroji. Domnívám se, že dobrovolnická oblast je pokryta stále malým množství lidí, kteří by byli ochotni věnovat alespoň trochu času těm, kteří by pomoc potřebovali, anebo si ji

11

dokonce zasloužili. Dobrovolníci jsou v mnoha místech nezastupitelní, často mohou zapůsobit tam, kde stát nemůže. Proto by činnost dobrovolníků měla být podporována nejen médii ale celou společností.

12

1. Vymezení terminologie dobrovolnictví 1. 1 Pojem „dobrovolnictví“ Pojem dobrovolnictví pochází z latinského jazyka, z výrazů „voluns“ (volba) nebo ze slova „velle“ (chtění). Pojem dobrovolnictví není jednoznačně vymezen a to především proto, že existuje mnoho oblastí dobrovolnictví, zahrnuje tedy mnoho různých aktivit. Pod pojmem dobrovolnická činnost, dobrovolnictví a dobrovolník si každý představí něco jiného. Ale většina z nás chápe dobrovolnictví jako svobodně zvolenou činnost. Tošner definuje dobrovolníka jako člověka, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. Rovněž nutno podotknout, že i když pojem dobrovolník se nejčastěji používá v mužském tvaru, skrývá se dle statistik pod tímto pojmem více než 80 % žen, tedy dobrovolnic.1 „Mezinárodní organizace OSN chápe dobrovolnickou práci, jako neplacenou a nepovinnou práci, kterou lidé vykonávají mimo vlastní domov, prostřednictvím organizace nebo mimo ni.“2 OSN vyhlásila rok 2001 Mezinárodním rokem dobrovolníků (IYV 2001). V souvislosti s tím byly přijaty postoje, které aktivně přispívají

k rozvoji

dobrovolnictví.

Rozvoj

dobrovolnictví

je

možný

za předpokladu, že společnost aktivně přistoupí k otázkám v oblasti sociální, ekonomické, kulturní, humanitární a mírotvorné činnosti a že je potřeba získat pro dobrovolnické aktivity více lidí.3 Rovněž bez publicity a komunikace mezi dobrovolníky (předávání si zkušeností, podnětů) není vývoj dobrovolnictví 1

TOŠNER, J.; SOZANSKÁ,O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál,

2006. ISBN 80-7367-178-6149. s. 149. 2

Manuál Mezinárodní organizace práce OSN In FRIČ, P.; VÁVRA, M.: Tři tváře komunitního

dobrovolnictví. Neformální pomoc, organizovaná práce a virtuální altruismus. Praha: Agnes, Hestia, 2012. 137 s. ISBN 978-80-903696-9-6. s. 27. 3

Informační centrum OSN v Praze: 2001 Mezinárodní rok dobrovolníků. [online]. [vid. 21. 12.

2000]. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=667

13

možný. OSN stanovila čtyři cíle, které vedou k podpoře dobrovolnictví. První cíl se snaží zajistit dobrovolnické činnosti větší uznání, druhý je zaměřen na podporu dobrovolnictví (např. stát zajistí dobrovolníkům z uznaných organizací právní status, pojištění, sociální zabezpečení, zvláštní pracovní volno pro výkon dobrovolnické činnosti aj.), třetí cíl se týká sdílnosti informací a posledním cílem je publicita. „Evropská komise definuje dobrovolnictví jako formální i neformální aktivitu, která je v režii každého dobrovolníka, čili dobrovolník si ji vybírá individuálně a vykonává ji zcela nezištně.“4 Příručka „Dobrovolníci v krizových situacích“ vymezuje pojem dobrovolnictví z pohledu dobrovolníků. Ti jej chápou jako uspokojivou a plnohodnotnou formu využití volného času nebo jako týmovou činnost s danými pravidly. Porovnáním výše uvedených definic, můžeme jako dobrovolníka označit takového jedince, který si činnost vybírá sám na základě vlastního přesvědčení či motivů, vykonává činnost ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Profesor Věněk Šilhán5 označil dobročinnost jako projev lidské ušlechtilosti, který patří k lidstvu od nepaměti. Profesor uvádí, že konat dobro může kdokoliv – jednotlivec, společenství, ale také stát coby nejmocnější lidská organizace. Zdůrazňuje ale, že konat dobrodiní komukoliv a bez rozmyslu není dobré, vždy je nutné zvážit situaci. Šilhán zmiňuje etiku dobrodiní, která zahrnuje nejen umění dávat, ale také přijímat. Do roku 2002 nebyly pojmy dobrovolník a dobrovolnictví definovány v zákoně. První zákonná norma upravující dobrovolnictví v České republice je z roku 2002. 1. ledna 2003 vešel v platnost zákon č. 198/2002 Sb. , o dobrovolnické službě.

4 5

Manuál Mezinárodní organizace práce, pozn. 2, s. 27. ŠILHÁN, V. O dobročinnosti a dobrodiní. Http://www.unesco-kromeriz.cz/sborniky.html

[online]. Vyd. 2001 [cit. 2013-04-22].

14

Dobrovolnickou službou je činnost, při níž dobrovolník poskytuje: a. postiženým,

pomoc nezaměstnaným, osobám seniorům,

příslušníkům

sociálně

národnostních

slabým,

zdravotně

menšin, imigrantům,

osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b.

pomoc

při

přírodních,

ekologických

nebo

humanitárních

katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c.

pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací,

projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. Zákon nepovažuje za dobrovolnictví činnost, která se týká upokojování vlastních potřeb, resp. zájmů nebo dokonce činnost, která je konána v rámci podnikání či jiné výdělečné činnosti. Z hlediska trvání rozlišuje zákon dobrovolnickou službu na krátkodobou a dlouhodobou, která trvá déle než tři měsíce. Dle zákona může být dobrovolníkem fyzická osoba starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území ČR nebo fyzická osoba starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí, která na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodně poskytovat dobrovolnickou službu. 6 Zákon stanovuje, že dobrovolníkovi za dobrovolnou činnosti nenáleží odměna.

1. 2 Práva a povinnosti dobrovolníka Lidé na celém světě mají svá práva a povinnosti. Stejně tak má svá práva a povinnosti dobrovolník. Je proto důležité, aby si je uvědomoval a jednal 6

Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. In: Sbírka zákonů České republiky. In: Sbírka

zákonů České republiky. 2004, částka 82, s. 4835. § 2.

15

v souladu s nimi, zároveň si musí být vědom svých možností - hranic. Práva a povinnosti každého dobrovolníka jsou uvedeny ve smlouvě, kterou organizace se svými dobrovolníky uzavírá. Jeho práva a povinnosti vycházejí také z činnosti, kterou vykonává. Mezi základní práva dobrovolníka patří: 1.

Informace o poslání a činnosti organizace, ve které chce jako

dobrovolník působit. Tedy, na jakou pomoc se daná organizace zaměřuje, jaké služby poskytuje občanům, jaké jsou její cíle, kde působí (v České republice nebo zahraničí) apod. 2.

Dobrovolník by měl být seznámen s charakterem činnosti, kterou

bude vykonávat. Dobrovolník by měl být předem informován, jakou činnost bude vykonávat, kde a za jakých podmínek – např. příprava na dobrovolnickou službu (např. doučování), ohodnocení. Rovněž by měl být dobrovolník před zahájením činnosti seznámen s osobou nebo osobami, kterým bude dobrovolnická služba poskytována. 3.

Dobrovolník by měl konat práci, která naplní jeho očekávání.

Jelikož se jedná o službu dobrovolnou, neměl by být dobrovolník nucen do aktivit, které jsou v rozporu s jeho očekáváním nebo které nebyly předem sjednány, domluveny. 4.

Kontakt a kooperace s koordinátorem dobrovolníků.

Dobrovolník by neměl konat svou činnost bez dohledu koordinátora, zároveň by mu měl být koordinátor nápomocen při jeho činnosti, měl by mu poskytnout veškeré informace a potřebné pomůcky. 5.

Setkání nebo-li supervize7, na kterých mohou dobrovolníci sdělit

své dojmy, zkušenosti, názory, úspěchy a neúspěchy aj. Podle některých dobrovolnických organizací by se měla supervize realizovat, alespoň čtyřikrát do roka (např. Člověk v tísni, Dobromysl). Setkání 7

Setkání, při kterém dobrovolníci mohou sdělovat své pocity, zkušenosti, problémy i úspěchy.

Setkání mohou probíhat individuálně nebo ve skupině.

16

a supervize by měly být naplánované, tedy i organizované. Je vhodné přizvat k takovému setkání i dobrovolníky z jiných organizací s podobným zaměřením, dále odborníky – např. terapeuty apod. 6.

Dobrovolník má nárok odstoupit od činnosti, která nenaplňuje jeho

očekávání. 7.

Dobrovolník má nárok na další dobrovolné aktivity. Dobrovolník

není vázán pouze k jedné organizaci, není-li tak předem ujednáno. 8.

Zaškolení, výcvik a trénink.

Vedle práv mají dobrovolníci zákonem definovány také své povinnosti, o kterých je rovněž třeba vědět. Mezi základní povinnosti patří dodržovat zákon o dobrovolnické službě, absolvovat přípravu k dobrovolnické službě a mj. předložit zdravotní doklady – výpis z rejstříku trestu, doklady o vzdělání apod. Mezi další povinnosti dobrovolníka patří: 1.

Plnit svědomitě činnost, která byla sjednána s organizací.

Dobrovolník podepisuje dohodu o výkonu činnosti v organizaci, ve které jsou vymezeny povinnosti dobrovolníka. Jestliže dobrovolník neplní řádně své povinnosti, organizace od smlouvy odstoupí a jedinec tak již není dobrovolníkem v příslušné organizaci. 2.

Spolupracovat s organizací, popř. dalšími organizacemi.

3.

Zachovat mlčenlivost (nezneužívat projevení důvěry). Dobrovolník

nesmí zneužít informací, které během své dobrovolné služby získá. Zejména nesmí využít informací o klientech, kterým je služba poskytována. Dobrovolník se zavazuje mlčenlivostí. Mlčenlivost nezaniká ukončením služby, ani ukončením programu. Výjimkou jsou situace, kdy je občanu ČR uložena oznamovací povinnost. 4.

Obracet

se

na

další

instituce

s prosbou

o

pomoc

(např. zdravotnická zařízení, orgán sociálně-právní ochrany dětí). Porušení výše zmíněných zásad může být důvodem k ukončení účasti dobrovolníka v programu. Z výše uvedených povinností a práv vyplývají i podmínky k dobrovolné službě, které smlouva mezi organizací a dobrovolníkem obsahuje:

17

1.

Od kdy do kdy bude vykonávána dobrovolnická služba

2.

Místo výkonu dobrovolnické služby.

3.

Po výcviku je dobrovolník povinen předložit výpis z rejstříku

trestů, ne starší jak 3 měsíce. Činnost dobrovolníka – např. v organizaci Člověk v tísni, která

4.

poskytuje vzdělávání pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, je dobrovolník pověřen docházet do rodiny dítěte, alespoň jedenkrát týdně. 5.

Podpis čestného prohlášení o bezúhonnosti dobrovolníka.

6.

Dobrovolník

je

seznámen

s podmínkami,

za

kterých

lze

dobrovolnickou službu předčasně ukončit, např. závažné zdravotní, osobní či rodinné důvody. Práva a povinnosti dobrovolníka mohou být odlišné dle činnosti, kterou vykonává. Zmíním dvě organizace, v nichž jsem či byla aktivní. Dobromysl je organizace působící při Krajské nemocnici v Liberci. Cílem dobrovolnického programu je podílet

se

na léčbě

pacientů

zlepšováním

psychosociálních

podmínek.

Dobrovolník v žádném případě nezastupuje zdravotnický personál, nemá tedy přístup ke zdravotním záznamům klienta, lékům a dalšímu zdravotnickému materiálu. Dále se zavazuje k mlčenlivosti a pravidlům, která zabezpečují bezpečnost klienta – pacienta. Dobrovolník podpisem stvrzuje také to, že neužívá návykové látky a není v péči psychiatrie, ani protialkoholní ambulance. Prostředí nemocnice je specifické prostředí – dobrovolníci pomáhají na odděleních, kde jsou často hospitalizováni lidé těžce nebo dlouhodobě nemocní a struktura takového zařízení je pevně dána, na léčbě se podílí tým odborníků z různých profesí. Aby péče o klienta byla kvalitní, je nutné, aby si byl dobrovolník vědom svého postavení a stal se součástí této struktury. Dobrovolník by měl vědět, co je pro pacienta dobré, měl by se orientovat na to, co klient může, jaké má omezení apod., proto je důležitá spolupráce s personálem nemocnice. Dobrovolník by se měl zaměřit na přítomný okamžik, ne na minulost ani budoucnost. Pacient dobrovolníka potřebuje v danou chvíli, v moci dobrovolníka není zlepšit jeho zdravotní stav, ale psychosociální – nechává mu ze sebe „něco“ co zlepšuje jeho

18

psychický stav. Je tedy zřejmé, že by dobrovolníka měla zajímat efektivita jeho práce a ne snaha získat „zajímavý příběh“. Organizace Člověk v tísni poskytuje větší rozsah dobrovolnických aktivit. Byla jsem zapojena do programu vzdělávání. Hlavním úkolem vzdělávacích pracovníků - dobrovolníků je udržet děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí na běžných základních školách (děti žijící v sociálně vyloučených lokalitách jsou často předčasně přeřazovány do základních škol praktických nebo předčasně ukončují povinnou školní docházku), protože jen tohle je možnost, jak mohou získat znalosti a dovednosti, které jim umožní lepší uplatnění na trhu práce. Dobrovolníci pracují nejen s dětmi, které již plní povinnou školní docházku (nejpočetnější skupina), ale pracují i s předškolními dětmi a zároveň se studenty středních škol a učilišť. „Program prostřednictvím zapojení dobrovolníků, usiluje také o vzájemné přiblížení většinové společnosti a lidí žijících v podmínkách sociálního vyloučení a o narušení zažitých negativních stereotypů na obou stranách.“ snížení

8

Program vzdělávání má několik cílů: zlepšení školních výsledků,

počtu,

smysluplné

trávení

volného

času,

posílení

sociálních

a komunikačních dovedností, motivace ke vzdělávání, orientace ve společnosti, optimalizace podmínek pro vzdělávání, zlepšení komunikace mezi školou a rodinou. Přesto, že je dobrovolnictví považováno za činnost, která je dobrovolná, byla jsem zavázána k tomu, abych do rodiny docházela každý týden, cca na 2 – 3 hodiny. Oproti Dobromyslu jsem byla více vázána. Nicméně ani já ani další dobrovolníci si míru vázanosti neuvědomujeme a nepřipouštíme, protože nám jde především o to, abychom zlepšili vzdělávací a vlastně celkově životní situaci těchto dětí. Dobrovolník, který je ve vzdělávacím programu, by měl mít na paměti, že se nejedná pouze o doučování, ve kterém je dítěti mechanicky předáváno učivo, ale jde o to, aby dítě získalo zájem o danou látku, vzdělávání obecně a také aby získalo všeobecný přehled. Proto je nutné, aby se dobrovolník připravoval a snažil se kreativně předávat znalosti a dovednosti. Dobrovolník nemá pouze pozici učitele, ale částečně je jeho partnerem a snaží se mu pomoci 8

KLINGEROVÁ, P., GABČO, Š., SCHWEIDLEROVÁ, M., KARASOVÁ, V. Metodika

programu podpora vzdělávání. Praha: Člověk v tísni, 2012. ISBN 978-80-87456-27-9. s. 12.

19

v sebehodnocení a sebeuvědomění. Smlouva v programu vzdělávání nezavazuje pouze organizaci a dobrovolníka k plnění práv a povinností, ale je zde i třetí strana, která má práva a povinnosti a tou je rodina dítěte. Rodina např. nesmí klást překážky ve vzdělávání, doučování může odpadnout pouze ze závažných důvodů, rodina musí zajistit prostor k doučování, musí spolupracovat jak s organizací, tak i se školou, aj. Pokud některá ze stran neplní své povinnosti a nejsou dodržována její práva, lze od smlouvy odstoupit.

20

2. Historie dobrovolnictví I když je dobrovolnictví především záležitostí dnešní moderní společnosti9, nejedná se o činnost, která by byla lidem neznámá. Lidé si pomáhali už od nepaměti. Důkazem jsou sirotčince, chudobince a starobince založené ve středověku. Pavol Frič uvádí, že „počátky dobrovolnictví jsou spojeny s církví, tj. s institucí, která má starost o blaho jiných zakotvenou ve svém povolání.“10 Nábožensky motivovanou činnost ale nelze považovat v pravém slova smyslu za dobrovolnou. Během psaní diplomové práce a studia odborné literatury jsem narážela na historický kontext dobrovolnictví ohraničený 19. stoletím až po současnost. Poté, co jsem svou práci konzultovala také s MTh. Václavem Umlaufem, který mě upozornil např. na činnost bonominů, bekyň a období osvícenství, usoudila jsem, že je třeba zmínit i charitativní snahy, které byly spojené s církví. Následující

podkapitoly

jsem

nepojala

jako

komplexní

výčet

historie

dobrovolnictví, nýbrž jako vymezení důležitých období, jež pro něj připravila „půdu“.

2. 1 Středověk Ve středověku sílí péče o chudé. Pomoc byla nahodilá a neorganizovaná, poskytovaná především církví. Církev nebyla schopná postarat se o všechny nemajetné, nemocné a opuštěné. Proto iniciativu přebírají i některé obce, nahrazují tak chybějící sociální péči. Nejen církev a obec, ale často i zájmová uskupení poskytují pomoc, jako např. cechy. Cechy byly organizacemi, které se staraly především o řemeslníky a jejich rodiny v případě nemoci, úrazu apod. Souvisí především s rozvojem spolkových a dobročinných aktivit v Evropě a Severní Americe v 19. století. 10 FRIČ, P. a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Výsledky výzkumu NROS a AGNES. Vyd. 1. Praha: Agnes, 2001. 115 s. ISBN 80-902633-7-2. s. 23. 9

21

Nyní bych zmínila činnost františkánů a bekyň, jejichž činnost, dle mého názoru, vykazovala znaky dnešního dobrovolnictví.

Františkánská kajícnost a III. řád františkánů

Mezi první charitativní snahy bychom mohli řadit kajícníky kolem svatého Františka z Assisi, který celý život prožil v chudobě. Dobročinné a charitativní snahy spočívaly v péči o nemocné, malomocné a o účastníky křížových výprav, s čím souvisí také sociální otázka, a to bránit křížovým výpravám a udržovat mír. Bratři a sestry (beati, beate), kteří vedli nesobecký život, žili ve společenství, aby tak mohli lépe vykonávat charitativní službu. V Itálii bylo vedeno několik dobročinných ústavů, např. v Cortoně Nemocnice milosrdenství, ve Florencii Špitál sv. Pavla v němž působili tzv. bonomini nebo-li dobří lidé.11 Některé skupiny se věnovaly „padlým“ ženám nebo chudým. Pro chudé byly zřízeny ambulance, sklady životních prostředků aj. Charitativní služby se netýkaly pouze Itálie, šířily se do Paříže a Belgie, a dalších zemí Evropy, mj. i do českých zemí. Život františkánských sester se velmi podobal životu bekyň. Ženy se shromažďovaly při společných charitativních akcích.

Bekyně

12. a 13. století se vyznačuje rostoucím počtem křížových výprav a také vysokým počtem vdov. Tyto ženy (bekyně) vytvářely společenství. Hnutí bekyň zahrnuje také muže, tzv. begardy. Hnutí bekyň se zrodilo ke konci 12. století v jižní a východní části Belgie. Hlavním důvodem vzniku takového hnutí bylo zabránit vzniku tzv. dvojích klášterů. Ženy, které sloužily v nemocnicích a účastnily se dalších charitativních

11

CINCIALOVÁ, M .L., Františkánská kajícnost a III. řád. Institut františkánských studií. Praha:

16. 3. 2002. s.11.

22

akcí, žily ve stínu mužských klášterů. Z důvodů sociálních i náboženských začaly vznikat instituce bekyň. Skupiny žen žily v tzv. béguinages, které vypadaly jako malé město či sídliště uprostřed města. Béguinages byly obehnány zdí a do městečka se vstupovalo branou. Každé městečko bekyň bylo autonomní. Dnes můžeme pozůstatek takového města najít např. v Bruggách či Antverpách.12 Možná se zdá zbytečné věnovat pozornost charitativním snahám ve středověku, nicméně právě toto období je jakýmsi předstupněm dobrovolnictví v dnešní podobě. Chudým, nemocným a opuštěným nevěnuje pozornost pouze církev a bekyně, ale i mnohé rytířské řády (např. Maltézští rytíři a Templáři se věnovali ošetřování nemocných a zraněných, Lazarité zakládali leprosária po celé Evropě aj.). Systém dobrovolnické práce byl rozvinut i u tzv. „mostních bratří“, kteří se starali o údržbu mostů, aby cesta po nich byla bezpečná. Středověk byl sužován morovými epidemiemi a bylo tedy zapotřebí pomáhat – lidé pomáhali a pečovali o nemocné i za cenu vlastního života. Proto je nutné zmínit charitativní snahy tohoto období a uvědomit si důležitost lidské pomoci a soudržnost společnosti.

2. 2 Novověk Poskytování milodarů bylo ve středověku časté. S nástupem novověku se situace změnila. Moderní společnost se začala stavět proti chudobě a pauperizaci13. Docházelo k sociální krizi, byly položeny základy budoucí kapitalistické společnosti (16. století). „Stanovují se první zásady moderní sociální péče a vytvářejí se její instituce (např. v Paříži začal zřejmě roku 1530 fungovat Velký chudinský úřad, předchůdce všech dnešních úřadů sociálního zabezpečení).“ Nezbytným prvkem sociální péče byly represe. „Od této chvíle začínají chudí, tuláci, žebráci, potřební a nemajetní vystupovat v jedné společné roli: mění se 12

CINCIALOVÁ, M .L., pozn. 11, s. 38.

13

Snižování ekonomické úrovně.

23

v „nezapřažené lidi“, kteří jsou pro stát všestranným ohrožením nejen proto, že narušují veřejný pořádek a mohou sloužit jako neblahý příklad, ale hlavně proto, že se vymykají z disciplinační výchovné a humanizační kompetence státu.”14 Práce vykonávaná v zájmu společnosti se pro tento typ lidí stává trestem. Ne každá společnost přistupovala k chudině stejně. Např. za vlády královny Alžběty v Anglii (16. století) byli žebráci a další vyděděnci společnosti vězněni nebo popravování, nebyli tedy soustředěni do klášterů a dalších institucí, které by chudinu „podporovaly“.15 Podobný vztah k chudině mělo i osvícenství. „Osvícenství sázelo na vědecký a technický pokrok, jenž nesmí být brzděn údajnými lenochy, kteří se nechávají od druhých živit. V katolických zemích (Francie, Rakousko, jih Německa) došlo v důsledku osvícenství k podstatné redukci klášterů, hlavních nositelů charitativní péče, současně však k nárůstu pauperizace.“16 V období osvícenství bylo zrušeno nevolnictví. Důvod byl čistě ekonomický. Vznikaly továrny a bylo třeba pracovní síly z venkova. Venkovské obyvatelstvo (především vesnická chudina) se stěhovalo do měst za prací. Ne všichni ale práci získali. Rodiny se dostávaly do dluhů a trpěly větší bídou než na venkově. Rodiny se ocitly bez pomoci. Kláštery chudým obyvatelům nemohly pomoci, neboť jich bylo málo a neměly dostatek prostředků. Podpora a pomoc chudým vázla. Byla proto nutná změna sociální politiky. „Papež Lev XIII. 17 ve své pověstné encyklice „Rerum novarum“ plně podpořil požadavek, aby stát garantoval zaměstnancům minimální mzdu, časově omezenou pracovní dobu a hmotné zabezpečení

14

GEREMEK,

B.

Slitování

a

šibenice.

Dějiny

chudoby

a

milosrdenství.

http://aluze.cz/2000_03/geremek.php [online]. 1999. vyd. 1999 [cit. 2014-05-11]. 15

MALÝ, R. O kapitalismu. http://www.narodnisjednoceni.cz/archiv/rm007.htm. [online]. 2010.

vyd. 2010 [cit. 2014-05-11]. 16 17

MALÝ, R. pozn. 15. Vlastním jménem Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci (1810 –1903) byl 256. papežem

katolické církve.

24

pro případ nemoci, invalidity a stáří. Ve 20. století k tomu přistoupil i požadavek na zabezpečení pro případ nezaviněné nezaměstnanosti.“18 Papežovy myšlenky promítnuté v encyklice znamenaly převrat v pojetí charity19, přístupu k ní, v požadavcích na ni a zejména v její garanci státem. Požadavky na zabezpečení pro případ nezavinění nezaměstnanosti jsou pak již výrazem pokroku ve vývoji společnosti, jehož smyslem je kvalitní systém zabezpečení v tíživé situaci a systémy ochrany, jež jsou zaručeny legislativou. Dobrovolnictví se začalo rozvíjet především v době, kdy rostl počet lidí žijících v nedůstojných podmínkách v období prudkého rozmachu industrializace. Do měst se stěhovalo stále více lidí, což vedlo k přebytku pracovní síly a poklesu mezd. Mnozí dělníci se dostávali do svízelných situací. V té době neexistovaly instituce chránící práva dělníků a pomoc charity již nestačila. Industrializace, urbanizace, globalizace atd. jsou znaky moderní doby, v níž vzrůstá počet obyvatel a rostou sociální rozdíly. Byť stát legislativně garantuje sociální péči a ochranu, nepřijímá odpovědnost za občany. Velkou úlohu v dnešní době nehraje jen pomoc, sociální péče a ochrana, ale i prevence – např. prevence před tíživou sociální situací. Prevenci je přičítán mimořádný význam a tudíž velká pozornost. Preventivní akce jsou realizovány již na základních školách, např. v rámci tzv. finanční gramotnosti, dále pro matky na mateřských a rodičovských dovolených v rámci jejich dalšího uplatnění či uplatnění absolventů škol a učilišť. Přístup

státu

a dobrovolníků

k občanům je

a

v různých

zároveň státech

počet zcela

dobrovolnických odlišný.

organizací

Podívejme

se

např. na dobrovolnictví v České republice, kde se dobrovolnictví teprve rozvíjí a na význam dobrovolnictví ve Spojených státech amerických, kde je zcela běžnou součástí života lidí a současně má dlouhou historii. Oproti Evropě a tedy i České republice má americká společnost odlišné kulturní podmínky. V USA 18

MALÝ, R. pozn. 15.

19

V českém jazyce je tento termín užíván až v období první republiky. Od 20. století je pojem

charita používán v souvislosti s církevně organizovanou pomáhající praxí.

25

existovala komunita vzájemně se podporujících se občanů ještě dříve, než byla vytvořena vláda. Lidé si navzájem pomáhali. Dále např. během 2. světové války mnoho občanů opustilo Evropu, aby v USA našlo svobodu. Tito lidé potřebovali pomoc, kterou „suplovala“ americká společnost. Dobrovolnictví se organizovaně rozvíjelo. V současné době jsou dobročinné akce oblíbené a podporované. Dobrovolnictví

je

přirozenou

součástí

života

a

to

nejen

v různých

dobrovolnických centrech a charitách, ale také ve sportovních klubech a občanských komunitách. Zdá se snad nemožné, jak vysoké procento obyvatel USA je zapojeno do dobrovolnictví. Proč tomu tak je? Např. senioři provází v tamějších muzeích, taková činnost je jejich koníčkem. Tráví efektivně čas. Mladí studenti dobrovolnictvím získávají praxi a snadněji pak hledají zaměstnání. Můžeme jen doufat v to, že Česká republika převezme zkušenosti od Spojených států amerických a že se dobrovolnictví u nás bude nadále rozvíjet.

26

3. Historie dobrovolnictví v ČR Na českém území se organizované dobrovolnictví rozvíjelo především v 19. století (období rozmachu národního obrození), kdy byly zakládány různé vlastenecké, vzdělávací a kulturní spolky; např. sbory dobrovolných hasičů, tělovýchovné spolky (Sokol), turistické spolky (Klub českých turistů), organizace zaměřené na práci s dětmi a mládeží (Pionýr, Junák), Český červený kříž a mnoho dalších. „V sedmdesátých letech 19. století už existovalo více než 3 000 různých spolků, v devadesátých letech přes 10 000, a jejich počet později ještě rostl.“20 Některé z nich přetrvaly v určité podobě dodnes, jak uvádí Tošner a Sozanská. „Práce dobročinných spolků (celkem 5 140) byla nejčastěji zaměřena na budování a spravování různých ústavů a zařízení (chudobince, ozdravovny, sanatoria, ústavy pro choré, útulky pro studenty, jesle, poradny pro matky apod.). Dle statistik nejvíce zařízení vlastnily obce (60%), méně pak spolky (16%), ostatní zařízení byla v majetku státních orgánů, církví, jednotlivců apod. Z celkových nákladů vynaložených na sociální péči představovala dobrovolná a soukromá sociální péče 26% z těchto nákladů, a to po odečtení státních subvencí.“ 21 V průběhu 19. století se dobrovolnictví zásadním způsobem měnilo, nebylo tomu jinak ani na počátku 20. století. Po roce 1918 vznikaly další organizace (německé i české), např. Československý červený kříž, Masarykova liga proti TBC, mládežnická organizace YMCA (Křesťanské sdružení mladých mužů) aj. Rozvoj

dobrovolnictví

byl

přerušen

nacistickou

okupací

a

následně

komunismem. Po roce 1938 okupační režim zrušil mnoho neziskových spolků. Ty spolky, které nebyly zrušeny, prošly reorganizací. Po druhé světové válce bylo obnoveno na 10 000 spolků.22 20

TŮMA, O., VANĚK, M., DOSTÁL, P. Historie neziskového sektoru v Českých zemích. In: Frič

P. a Goulli R. a kol. Neziskový sektor v ČR. Sborník textů mezinárodního srovnávacího projektu Johns Hopkins University, Praha, říjen 1999. str. 7. 21

TŮMA, O., VANĚK, M., DOSTÁL, P., pozn. 20, s. 9.

22

TŮMA, O., VANĚK, M., DOSTÁL, P., pozn. 20, s. 10.

27

Rok 1948 byl rokem zvratu. Dobrovolná práce byla v době totalitního režimu redukována, přeměněna a podřízena vedení státu a komunistické strany, čili podléhala přísné kontrole. Tzv. Národní fronta sdružovala všechny organizace (jednalo se především o organizace působící v oblasti školství, zdravotnictví a sociální péče). Organizace, které nespadaly pod Národní frontu, byly likvidovány, jejich majetek byl znárodněn a příslušníci zatčeni. Komunisté ale organizovanou dobročinnost zcela nezrušili. „Socialistický režim organizovanou dobročinnost zestátnil a zidealizoval. Zrodil se „nový typ altruismu“23, vyznačující se až fanatickou obětavostí, motivovanou vírou v přednosti socialismu, komunistickou uvědomělostí a proletářským internacionalismem. Socialismus výrazně ovlivnil tvář dobrovolnictví. Frič rozlišuje tři vývojová stádia dobrovolnictví v období socialismu. 1. Agitační stadium – stát se snažil prostřednictvím propagandy vzbudit v lidech (především u mládeže) nadšení pro dobrovolnickou práci ve prospěch státu, resp. socialismu; 2. Represivní stadium – ve druhém stadiu byli občané nuceni k dobrovolnické

práci

vydíráním

a

zastrašováním.

Účast

na dobrovolnických aktivitách byla povinná pro všechny a tím ztratila svou autenticitu; 3. Ritualistické stadium – z dobrovolnictví se zcela vytratil smysl. Přesto dobrovolné práce musely být nadále plněny, neboť to vyžadoval totalitní režim.24

23

Dle Velkého sociologického slovníku (Maříková, H., Petrusek, M.; s. 51)má altruismus několik

významů. Je to morální princip předepisující potlačit vlastní egoismus nebo také nezištná služba bližnímu, ochota obětovat vlastní zájem ve prospěch jiných, mravní princip, podle něhož je blaho jiného a on sám mravně důležitější než mé vlastní já a vlastní blaho, resp. reálné chování založené na těchto principech nebo jim odpovídající. Altruismus oproti dobročinnosti nemá institucionální rozměr. 24

FRIČ, POSPÍŠILOVÁ, Příběhy českého dobrovolnictví, In FRIČ, POSPÍŠILOVÁ a kol., Vzorce

a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století, 2010, s. 38.

28

3. 1 Dobrovolnictví v ČR po roce 1989 Vlivem socialismu se dobrovolnictví a dobročinnosti dostalo nelichotivého atributu. Dobrovolnictví bylo chápáno jako nucená aktivita. Socialistický režim dobrovolnictví devalvoval. Jednalo se o řízenou, nikoli o svobodnou a volnou činnost. Lidé stržení budovatelským nadšením a vedení komunistickou stranou bojovali proti kapitalismu a zároveň se obětovali přednostem socialismu. Dobrovolnictví se stalo neodmyslitelnou součástí velkých socialistických staveb. Nezištná práce, práce pro komunistický režim byla ideálem. „Pověst dobročinnosti v očích běžného občana utrpěla hlavně díky její silné ideologizaci a vazbě na kariérní postup. Stala se pro něj vnucovanou, neautentickou aktivitou, které se snažil vyhnout, jak se jen dalo.“25 Tereza Pospíšilová z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se zabývala dobrovolnictví před rokem 1989.26 Na základě analýzy rozhovorů s dobrovolníky uvádí, že představy o povinném dobrovolnictví v období socialismu úzce souvisí s tím, jak dobrovolníci tuto dobu chápou a definují. Dobrovolníci na období před rokem 1989 nahlíželi třemi způsoby: „Zaprvé, na vynucenost dobrovolnictví si nepamatovali nebo ji odmítli považovat za osobně jakkoli významnou. Tím si uchovali osobní integritu. Zadruhé, vynucené dobrovolnictví potvrdili a zároveň se od něj distancovali. Zatřetí, vynucené dobrovolnictví odmítli a zároveň zpochybnili podle nich převládající interpretaci doby před rokem 1989 jako klišé.27 Mohlo by se zdát, že mnoho dobrovolníků té doby uvítalo změnu režimu. Nicméně někteří zastávali názor, že období socialismu bylo „dobrým podhoubím“ pro dobrovolnictví, tím byla institucionální struktura, materiální

25

FRIČ, P. Proletářský altruismus a dobrovolnictví v ČR [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné z:

http://www.unesco-kromeriz.cz/sbornik2001/fric.htm 26

POSPÍŠILOVÁ, T. Dobrovolnictví v České republice před rokem 1989. In Sociologický časopis

/ Czech Sociological Review, 2011, Vol. 47, No. 5. [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://sreview.soc.cas.cz/cs/issue/120-sociologicky-casopis-czech-sociological-review-52011/2165 27

POSPÍŠILOVÁ, T., pozn. 26, s. 897.

29

zajištění a společenské uznání (což v dnešní době chybí).28 Pospíšilová dále upozorňuje na rozdělení dobrovolnictví před rokem 1989 a po roce 1989. Říká, že je třeba toto období dále rozdělit a zmínit rok 2002, kdy byl přijat zákon o dobrovolnické

službě.

Rok

2002

považují

dobrovolnické

organizace

a dobrovolníci za přelomový, stejně jako rok 1989.29 Pospíšilová svoji studii ukončuje definicí dobrovolnictví, ve které zmiňuje, že dobrovolnictví před rokem 1989 (v režimu nesvobody) nebylo možné a to v porovnání se současnými definicemi. Zároveň poukazuje na definice dobrovolníků před rokem 1989, kteří si tehdejší činnost interpretovali různým způsobem. Za vhodné považuje označit dobrovolnictví za spolkovou činnost a hovořit o konkrétních typech činností. Po roce 1990 přijalo Federální shromáždění několik zákonů, které upravovaly dobrovolnictví – např. zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, zákon č. 227/97 Sb., o nadacích a nadačních fondech. „Česká společnost prošla po roce 1989 obdobím hledání vlastní identity. Základním tématem se na počátku stala myšlenka občanské společnosti založené na spolupráci a vzájemné solidaritě plnoprávných a svobodných občanů, jejímž hlavním propagátorem byl prezident Václav Havel.“30 Po roce 1989 se pozvolna rozvíjí neziskový sektor. Byly například obnoveny spolky, které režim zakázal (Sokol, Skaut-Junák). Vzniklo mnoho neziskových organizací, které svoji činnost založily na dobrovolnosti a lidském nadšení. Řadíme sem organizace s charitativním, zdravotním a sociálním zaměřením (např. pomoc seniorům, sociálně slabým, handicapovaným aj.). Dobrovolnictví provází lidskou společnost stovky let. Jeho význam se měnil v průběhu let. V současné době je dobrovolnictví přirozenou a nepostradatelnou součástí demokratické společnosti.

28

POSPÍŠILOVÁ, T., pozn. 26, s. 898 – 899.

29

POSPÍŠILOVÁ, T., pozn. 26, s. 901.

30

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 30.

30

3. 2 Dobrovolnictví a občanská společnost Podporovatelem dobrovolnictví a jeho významným obhájcem byl Václav Havel. Na zahajovací konferenci v Kroměříži věnované od roku 2001 tématu dobrovolnictví řekl: „Pokusme se vidět i za hranice našich malých světů, vidět dál v čase i prostoru. Pro začátek stačí málo: například podpořit všechny organizace, které pomáhají trpícím lidem zde i za hranicemi našeho státu. Ostatně, pomáháte tím nejenom konkrétním bližním, ale pomáháte zároveň zlepšovat mravní klima v naší zemi, pěstovat lidskou solidaritu, posilovat vzájemnou důvěru, to znamená podporovat cosi, čeho je nám velice zapotřebí… Konference o dobrovolnictví jsou v určitém směru výzvou, abychom pojmům dárcovství a dobrovolnictví dali nový obsah a abychom oživili i pojmy v předchozích desetiletích opomíjené a mnohdy diskreditované, jako je dobročinnost či lidumilnost…“31

Václav Havel byl podporovatelem všech

iniciativ, jež vedly k rozvoji občanské společnosti, jejíž oporou je právě dobrovolnictví. Pojem občanská společnost se objevuje v různých obměnách od dob antiky. Na občanskou společnost můžeme nahlížet ze tří hledisek: formálně-právní (všímá si politické, ekonomické, sociální a kulturní subjektivizace občanů, která je podmínkou jejich nezávislosti na státu), institucionální a normativní.32 „Institucionální aspekt předpokládá existenci a rozvoj sítě společenských institucí a sdružení, která jsou důsledkem dobrovolných aktivit občanů směřujících k uspokojení jejich zájmů. Normativní aspekt je založen na předpokladu, že se v prostředí občanských iniciativ vytvoří stálé vzorce chování, mezi nimiž ústřední místo zaujímají principy spoluodpovědnosti, solidarity a vzájemné úcty a důvěry.“33

31

VÁCLAV HAVEL [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.hest.cz/aktuality-o-

dobrovolnictvi/vaclav-havel/#.U6m81_l_tyg 32

KUBÁT, M. Občanská společnost a stát [online]. 2006. [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:

http://www.revuepolitika.cz/clanky/370/obcanska-spolecnost-a-stat 33

KUBÁT, M., pozn. 32.

31

Občanskou společnost můžeme chápat jako prostor, ve kterém každý občan může ovlivnit podmínky, v nichž žije. Tzn. aktivně se angažuje v organizacích, spolcích a sdruženích, která řeší vše, co stát zanedbává či kam nedosáhne. Václav Havel na sympoziu "Myšlenky Václava Havla a koncept občanské společnosti" v roce 1999 uvedl, že občanská společnost je základem demokracie a tím vysvětluje útok komunistické vlády proti občanské společnosti. Obnova občanské společnosti po období komunismu byla poměrně složitým procesem. „Občanská společnost je velmi složitě strukturovaný a zároveň velmi křehoučký, ba občas až trochu tajemný organismus, který vznikal přirozeným vývojem po dlouhá desítiletí, ne-li staletí, a který je výrazem určitých trvale se vyvíjejících stavů ducha a mravů, určitého stupně společenského poznání a sebepoznání, určitého typu občanského vědomí a sebevědomí. Už proto ji nelze po tolika letech praktické neexistence obnovit shora, nějakým zákonem, nařízením či rozhodnutím politického centra. Lze jen trpělivě vytvářet příznivé prostředí pro její rozvoj a trpělivě posilovat právě ty rysy společenského ducha, které k takovému rozvoji vedou.34 Občanská společnost dovoluje svobodné shromažďování lidí do různých organizací a spolků. Lidé se v těchto organizacích sdružují za jiným než podnikatelským a výdělečným účelem, tím účelem může být např. to, že jejich účast přináší prospěch celé společnosti. Václav Havel ve své přednášce zmiňuje také to, že demokratický stát a instituce takového státu nefungují bez občanské společnosti, která je pro demokratický stát inspirující. Proč by měla být občanská společnost obnovována a udržována? Dle Havla vytváří občanská společnost pluralitu, soutěživost, která vede ke kvalitě. Dále: „Čím vrstevnatější a rozkvetlejší je občanská společnost, tím stabilnější jsou politické poměry v zemi. Občanská společnost je nejen tou nejlepší pojistkou proti 34

HAVEL, V. Myšlenky Václava Havla a koncept občanské společnosti. [online]. 1999 [cit. 2014-

04-20]. Dostupné z: http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=fj--1-131143

32

eventuálnímu politickému chaosu, ale i tou nejlepší pojistkou proti možnému nástupu autoritativních sil, které se vždycky hlásí o slovo tehdy, kdy má společnost pocit otřesu či nejisté budoucnosti, a které mají pochopitelně tím lepší podmínky k ovládnutí země, čím více moci zůstává v centru.“35 Fungování občanské společnosti se vyplácí, neboť občanská společnost umožňuje to, aby člověk fungoval jako tvor společenský.

35

HAVEL, V. Myšlenky Václava Havla a koncept občanské společnosti, pozn. 34.

33

4. Typy dobrovolnické činnosti Dobrovolnická činnost může být podle různých měřítek rozdělena do několika oblastí. Např. Tošner a Sozanská36 rozlišují několik typů dobrovolné činnosti: a)

z hlediska historického vývoje

b)

z hlediska cesty, kterou se dobrovolnictví ubírá

c)

podle role, kterou dobrovolnictví hraje v organizaci

d)

z hlediska časového vymezení.

Z hlediska historického vývoje rozlišují evropský model, tzv. komunitní a americký model, tzv. manažerský. Evropský model je založen na spontánním setkávání ve společnosti, patří sem např. církev, sportovní nebo dětské organizace. Americký model je založen na altruismu. Základem organizace jsou profesionálové, kteří disponují sociálním cítěním a emoční inteligencí. 37 V České republice se objevují oba modely. „Komunitní model převládá tam, kde jsou dobré mezilidské vztahy nebo kde jsou dostatečným pojítkem cíl a poslání organizace. Proto tento model převládá u charitativních a humanitárních organizací církví a náboženských společností. Manažerský model má svoje místo ve větších městech, jeho záběr je širší a může účinněji propojovat potřeby dobrovolné pomoci s nabídkou od občanů.“38 Druhý

typ

dobrovolné

činnosti,

který

je

založen

na

cestě,

kterou se dobrovolnictví ubírá, tedy dobrovolnictví, jež vzniká „zdola nahoru“ nebo „zvenčí dovnitř“. První model zahrnuje neformální skupinu lidí, jejichž činnost směřuje k neformální strukturované skupině a dále až k neziskové organizaci. Tento typ dobrovolnictví vznikal především po roce 1989. Druhý – „zvenčí dovnitř“ je tvořen organizovanou skupinou dobrovolníků, která je řízena profesionály. Řadíme sem např. domovy pro seniory, nemocnice, školy. V takovém typu organizace pozitivně působí profesionální řízení. Problém může

36

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 34.

37

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 38.

38

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 38.

34

nastat ve vztahu, který se vytváří mezi „domácími“ zaměstnanci a novými dobrovolníky. Třetí typ dobrovolnictví je založen na míře využití pomoci dobrovolníků v organizaci. Může se jednat o organizace, které jsou přímo závislé na dobrovolnících. Tzn., že dobrovolníci se podílejí na realizaci hlavních cílů organizace. Bez jejich pomoci by nebylo možné realizovat akce, kterými se organizace představuje veřejnosti. Např. zajišťování humanitárních akcí, ekologické aktivity, kampaně. Nebo organizace, ve kterých dobrovolníci vykonávají činnost společně s profesionály. Dobrovolníci rovněž pomáhají snižovat finanční náklady organizace, př. zajišťují finanční prostředky, chod dobročinného obchodu, pomáhají s úklidem, stavebními pracemi aj. Tzn., kdyby tuto činnost dobrovolníci nevykonávali, musela by být zajištěna profesionálně, což by vedlo k vyšším nákladům organizace. Poslední možné členění dobrovolnictví je z hlediska času. Takové dobrovolnictví je založeno na tom, jak dlouho dobrovolník činnost vykonává. Rozlišujeme jednorázové akce, dlouhodobou pomoc a dobrovolnou službu. Při jednorázových akcích se dobrovolník účastní např. různých sbírek, benefičních koncertů atd. Dlouhodobá pomoc je poskytována opakovaně v pravidelných intervalech. Dobrovolník sepisuje s organizací dohodu o spolupráci. Dohoda upravuje práva a povinnosti obou stran. Posledním typem je dobrovolná služba. „Dobrovolnou službu chápeme jako dobrovolný závazek na dobu několika měsíců i let věnovat dobrovolné práci obvykle mimo svoji zemi. Dobrovolná služba je profesionálně organizována a náklady na její realizaci mohou být dost vysoké.“39

39

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 40.

35

5. Oblasti dobrovolnictví Nyní se zaměřím na konkrétní oblasti dobrovolnictví. Dobrovolníci působí především v nestátních neziskových organizacích. Cílem není zisk, ale poslání. „NNO poskytují služby, které stát buď vůbec neumí či nechce poskytovat, nebo poskytuje neefektivně, čímž vytváří NNO prostor. Neziskové organizace poskytují lidem možnost věnovat se svým zájmům, usnadňují svobodný projev jednotlivců a skupin, kontrolují veřejné dění, zohledňují menšinové

zájmy

obyvatel,

pomáhají

integrovat

znevýhodněné

jedince

a uspokojují řadu sociálních, kulturních, environmentálních a dalších potřeb. Vyplňují prostor mezi trhem, státem a rodinou.“ 40 Základní forma NNO je soukromá, ale je nepřípustné, aby byl zisk organizace rozdělen mezi vlastníky nebo vedení společnosti. Organizace sice mohou vytvářet zisk, ale ten musí být použit na cíle dané posláním organizace. Dobrovolnost v NNO se může projevovat např. neplacenou prací, formou daru, aj. Mezi NNO řadíme: občanská sdružení, nadační fondy, nadace, zařízení církve a obecně prospěšné společnosti. Činnosti takových organizací by měly uspokojovat potřeby veřejnosti.

5. 1 Dělení organizací Podle Tomáše Hodače41 lze dobrovolnické organizace rozdělit do čtyř skupin: a) organizace, které se věnují péči o osoby se sociálním a zdravotním znevýhodněním, b) organizace,

které

zaměřují

svoji

pomoc

na

příslušníky

národnostních menšin a imigranty,

NOVOTNÝ, J., LUKEŠ, M. Faktory neúspěchu nestátních neziskových organizací. Praha:

40

Oeconomia, 2008. ISBN 978-80-245-1473-4. s. 38. HODAČ, T., MARCISZOVÁ, A., ČÁKIOVÁ, J., KUŠKOVÁ, Š., URBAN, M. Dobrovolnictví.

41

Praha: Galio, 2009. s. 13.

36

c) organizace pomáhající osobám drogově závislým a osobám ve výkonu trestu, d) organizace zaměřené na ekologické a přírodní katastrofy. Činnost některých těchto organizací není zaměřena pouze na jednu oblast, zahrnuje více činností a služeb. Např. organizace Adra je mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje pomoc lidem v nouzi. Poskytuje okamžitou humanitární pomoc, „realizuje dlouhodobé rozvojové projekty s cílem poskytnout lidem žijícím v chudobě a ve špatných životních podmínkách takovou podporu, aby dokázali vzít život do vlastních rukou.“42 Adra dále podporuje rozvoj společnosti v zemích procházejících demokratickou transformací. První skupina zahrnuje organizace, které se věnují péči o osoby se sociálním a zdravotním

znevýhodněním.

Cílem

je

pomoci

osobám

se zdravotním

postižením, seniorům, nezaměstnaným, osobám zneužívaným a týraným apod. Některé organizace spadající do této oblasti se rovněž zabývají prevencí, tzn. poskytují volnočasové aktivity, pomáhají s péči o děti a mládež. Takové organizace mohou pořádat charitativní akce a sbírky. Patří sem např.: Adra, Asociace pomáhající lidem s autismem, Česká společnost AIDS pomoc, různé diecézní charity, Duha – sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, Sdružení na pomoc dětem s handicapem, SOZE – Sdružení občanů zabývajících se emigranty, Společnost Duha – integrace osob se zdravotním postižením. Do druhé skupiny řadíme organizace, které zaměřují svoji pomoc na příslušníky národnostních menšin a imigranty. Těmito organizacemi jsou např.: Adra, Centrum pro integraci cizinců, Člověk v tísni při ČT, Meta – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů, Organizace pro pomoc uprchlíkům. Třetí skupina věnuje pozornost osobám drogově závislým a osobám ve výkonu trestu. Takové organizace poskytují pomoc rovněž rodinným příslušníkům těchto

42

Adra.cz: Kdo jsme. In: [online]. [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.adra.cz/adra/kdo-

jsme.

37

osob. Organizace poskytují poradenství, terapii, různé preventivní činnosti či resocializaci, tedy pomoc při začlenění a návratu do společnosti. Např. Arkáda – sociálně psychologické centrum, P-centrum, oblastní charity. Do čtvrté skupiny spadají dobrovolníci při ekologických, humanitárních a přírodních katastrofách, ochrana a zlepšování životního prostředí, péče a zachování kulturního dědictví. Např.: Ekodomov, Hnutí Brontosaurus, Hnutí Duha – Přátelé Země Česká republika, Slunečnice, aj.43 Uvedené rozdělení není zcela přesné a úplné – nezahrnuje všechny oblastí dobrovolnictví. Ve vyjmenovaných skupinách chybí např. pomoc obětem domácího násilí, pomoc obětem a svědkům trestných činů. Takovou pomoc nabízí např. BKB. Organizace poskytuje právní informace, psychologické a sociální poradenství. BKB nabízí veřejnosti telefonickou pomoc (pomoc obětem kriminality a pomoc obětem domácího násilí), která funguje nepřetržitě. BKB spolupracuje s těmito orgány a službami: Policií ČR, městskou policií, přestupkovým oddělením a přestupkovou komisí, orgány sociálně právní ochrany děti,

krizovými

centry,

dětskými

krizovými

centry,

manželskými

a předmanželskými poradnami, praktickými lékaři, občanskými poradnami, linkami důvěry a intervenčními centry. V současnosti organizace zahájila nový projekt, v němž pracuje devět projektových manažerů, kteří věnují pozornost mimořádně traumatizovaným obětem. Strukturu organizace tvoří zaměstnanci a dobrovolníci. BKB působí v současnosti v těchto městech: Praha, Liberec, Plzeň, Pardubice, Jihlava, České Budějovice, Brno, Olomouc, Ostrava.

43

HODAČ, T., MARCISZOVÁ, A., ČÁKIOVÁ, J., KUŠKOVÁ, Š., URBAN, M., pozn. 41,

s. 14 - 18.

38

5. 2 Vybrané oblasti dobrovolnictví Dobrovolníci v současné době působí v různých oblastech. Pro svou práci jsem si vybrala ty oblasti, které jsou zastoupeny největší počtem dobrovolníků. Je důležité uvědomit si, že jednotlivé oblasti se navzájem překrývají a doplňují.

5. 1. 1 Dobrovolnictví ve zdravotnictví

Dobrovolnictví ve zdravotnictví se v České republice systematicky objevuje od roku 2000 a má značný význam. Dobrovolníci pomáhají s návratem do společnosti, se zapojením do aktivit a fungování v běžném životě. Činnosti dobrovolníka jsou různé, např. volnočasové aktivity, procházky, rozhovory, činnosti

přispívající

k rehabilitaci

nebo

v dnešní

době

velice

oblíbená

canisterapie.44 „V nemocnicích se dobrovolnický program osvědčil jako jeden z nástrojů, který prostřednictvím lidského kontaktu dobrovolníka s pacientem napomáhá aktivizaci, motivaci a psychické podpoře hospitalizovaných pacientů, přispívá k efektivnější organizaci práce i času odborného personálu i ke zlepšení atmosféry nemocnice.“ 45 Pomoc ve zdravotnictví je přínosem nejen pro pacienty (např. podpora léčebného procesu, blízký lidský kontakt, motivace), dobrovolníka (např. nový pohled na hodnotu života i zdraví, odbourání a minimalizace předsudků, zkušenost pro budoucí profesi), ale i pro společnost (např. podpora občanské společnosti, prevence sociálně patologických jevů – vyžití volného času). Smysl dobrovolnické činnosti ve zdravotnickém zařízení spočívá ve zlepšení psychických a sociálních podmínek pacienta, rovněž pomoc při zátěži spojené s hospitalizací nebo návštěvou zdravotnického zařízení.

44

Psychosociální a fyziorehabilitační metoda za pomoci psů. Může probíhat individuálně

nebo kolektivně. Např. Pomocné tlapky o. p. s., organizace se zabývá výcvikem asistenčních psů. 45

KOŘÍNKOVÁ, I.

Dobrovolnictví ve zdravotnictví. http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-

dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-ve-zdravotnictvi/ [online]. [cit. 2013-12-17].

39

5. 1. 2 Dobrovolnictví v sociálních službách

Dobrovolníci mohou plnit v sociálních službách významnou úlohu. Výhodou je, že dobrovolníci nejsou profesionálními sociálními pracovníky, což v některých případech může např. bourat bariéry mezi jím a klientem, dobrovolník může být klientovi bližší svým věkem, zájmem aj. Sociální služby jsou specifické svým rozsahem, klientelou, rovněž také cílem služby (např. mohou zamezit vyloučení). Cílem dobrovolnictví v této oblasti je zapojit klienta do společnosti nebo zmírnit jeho vyloučení či handicap, který mu znemožňuje socializaci. Dobrovolníci zastupují pozici osobního asistenta a společníka, pomáhají v K-centrech, pomáhají s roznášením letáků potravinovým a hygienickým servisem. Dobrovolníci mají své místo v azylových domech pro ženy a matky s dětmi. Zde zajišťují např. volnočasové aktivity, pomáhají s přípravou do školy. V oblasti sociálních služeb se dobrovolníci pohybují na rovině psychosociálních služeb, je tedy nutná určitá míra profesionality.

5. 1. 3 Dobrovolnictví v kultuře

Dobrovolnictví v kultuře zabírá dvě oblasti. Jednak se jedná o péči o hmotné a nehmotné kulturní dědictví (hmotné památky: památky lidové architektury, historické a umělecké technické památky; nehmotné památky: zvyky, tradice, hudba, jazyk a literatura, atd.), jednak sem řadíme veřejné kulturní služby, které poskytují jak státní, tak nestátní organizace. Dobrovolnictví v kultuře umožňuje člověku osvojit si nové znalosti, dovednosti, hodnoty. Umožňuje zapojit se do společenského dění. Řada dobrovolníků věnuje svůj volný čas ochraně a obnově kulturních památek (dobrovolná činnost je často regionální

- je spojena s konkrétní kulturní

památkou). Dobrovolníci v oblasti kultury napomáhají také propagaci české kultury v zahraničí.

40

Můžeme jmenovat např. Sdružení pro tvořivou dramatiku, Sdružení dechových orchestrů České republiky, Svaz českých fotografů, Unii českých pěveckých sborů, Folklorní sdružení, Liberecké občanské sdružení aj.

5. 1. 4 Dobrovolnictví ve sportu

Dobrovolníci ve sportu patří k nejpočetnější skupině. Práce dobrovolníků je na úrovni odborné (trenéři, cvičitelé) nebo na úrovni, nevyžadující odbornou kvalifikaci (pořadatelé, údržba, doprava, atd.). Mezi nejznámější organizace patří: Český svaz tělesné výchovy, Česká obec sokolská, Klub českých turistů, Česká asociace sport pro všechny, Sdružení sportovních svazů ČR. Dobrovolník ve sportu je zpravidla veden k dobrovolné činnosti jinou motivací než dobrovolník v jiných oblastech. Možnou motivací dobrovolníka ve sportu může být např. snaha podpořit sportovní klub, ve kterém dobrovolník působil a přijal jeho cíle; získání materiální odměny (např. tričko z maratonského běhu), trávení volného času, integrace, seberealizace, filosofie – význam akce (např. olympijské hry). Někteří sportovci se stanou dobrovolníky po vážném úrazu. Vedoucí úlohu v náboru dobrovolníků pro sportovní činnosti má organizátor sportovní akce, který by si měl být vědom možných motivů, které mohou případné dobrovolníky přivézt k dobrovolné činnosti a uspořádat vhodnou náborovou kampaň (není samozřejmě záležitost pouze dobrovolnictví ve sportu).

5. 1. 5 Dobrovolnictví v ekologii

Ochránci životního prostředí patří k nejlépe organizovaným organizacím s celostátní působností a propojením na mezinárodní sítě. Díky dobrovolnické pomoci probíhá mnoho kampaní a aktivit – např. Den Země.

41

Mnohé organizace se nezaměřují pouze na péči o přírodu, ale také o osvětu a vzdělávání v oblasti životního prostředí např. Greenpeace krom přímých a petičních akcí pořádá interaktivní přednášky pro školy. Nově např. funguje WWOOFer46, která organizuje výpomoc dobrovolníků na farmách za poskytnutí ubytování a stravy ze stran farmářů. WWOOFer je cestování, které nemá vliv na životní prostředí (není nutná výstavba budov, parkovišť apod.).

5. 1. 6 Dobrovolnictví při mimořádných událostech

Pomoc při mimořádných událostech probíhá v několika fázích: monitoring (zjišťování potřeb lidí zasažených mimořádnou událostí), koordinační centrum (shromažďuje a poskytuje informace), materiální pomoc (skladování a distribuce materiální pomoci), manuální pomoc (odklízení následků mimořádné události), psychosociální pomoc (pomoc obětem mimořádné události), finanční pomoc (vyhodnocení poškození). V ČR fungují dobrovolníci při mimořádných událostech ve dvou oblastech, jedná se o události jednoho místa (např. požáry, vyprošťování, nehody) a události, které přesahují jedno místo (např. záplavy). Důležitou úlohu mají v této oblasti především dobrovolní hasiči. Dobrovolník při mimořádných událostech si musí být vědom možných rizik a dbát tak určitých pravidel bezpečnosti (např. nepřeceňovat se, používat ochranné pomůcky, dbát na hygienu, dodržovat pitný režim aj.)

46

WWOOF (World Wide Opportunities on Organic Farms) - „celosvětové

příležitosti na ekologických farmách".

42

6. Motivace k dobrovolné činnosti V předcházející kapitole byly vyjmenovány základní oblasti, ve kterých může dobrovolník působit. Proč ale člověk vykonává dobrovolnickou činnost? Co jej k tomu vede? Na základě čeho volí dobrovolnickou činnost v dané oblasti? Každý z dobrovolníků má vlastní motivy a očekávání, která ho k dobrovolnické činnosti vedou, se kterými do služby vstupuje. Každý se již s pojmem motivace setkal, každý si pod tímto pojmem představuje něco jiného. Existuje celá řada definic. Jisté je, že se jedná vždy o nějaký impuls (ať už pozitivní či negativní), který nás vede k nějaké činnosti, cíli apod. Pojem motivace je odvozen z latinského slovesa „movere“ (hýbati, pohybovati). Podle Nakonečného je motivace důvodem chování, tedy příčinou toho, proč lidé směřují k určitému cíli. Velký psychologický slovník charakterizuje motivaci jako „proces usměrňování, udržování a energetizace chování; nejčastěji je chápána jako intrapsychický proces zvýšení nebo poklesu aktivity, mobilizace sil, energetizace organismu; v zaměření motivace se uplatňuje osobnost jedince, jeho hierarchie hodnot i dosavadní zkušenosti, schopnosti a naučené dovednosti.“47 Plháková uvádí český ekvivalent k motivaci, a to pohnutku. Motivace je potom taková pohnutka, která aktivizuje chování s cílem změnit stav, či situaci.48

6. 1 Specifika motivace k dobrovolné činnosti Být dobrovolníkem znamená věnovat volný čas a energii druhým. V následující podkapitole se věnuji faktorům, které výrazným způsobem ovlivňují motivaci k dobrovolné činnosti.

47

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Velký psychologický slovník. Vyd. 4. Praha: Portál, 2010. 797 s.

ISBN 978-80-7367-686-5. s. 596. 48

PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Akademia, 2004. 472 s. ISBN

80-200-1086-6. s. 319.

43

Co se týče motivů v oblasti dobrovolnictví, uvádějí Bedrnová a Nový49 několik zdrojů motivace: potřeby (potřeba a potěšení z interakce s lidmi), zájmy (prostřednictvím

dobrovolnictví

může

jedinec

obohatit

své

schopnosti

a dovednosti, tedy i zájmy), návyky (pokud je kupř. dítě od dětství vedeno k tomu, že pomáhat je přirozené, je zde možnost, že se v dospělosti stane dobrovolníkem), hodnoty a ideály. Zároveň ale může být dobrovolnictví jakýmsi útěkem z reality, určitá forma relaxace, rekreace či

forma životního stylu. Dobrovolník hledá únik

z každodenního běžného života. Takové dobrovolnictví můžeme označit jako „volní“. „Volní“ dobrovolnictví je takové chování, které si jednotlivec volí, protože mu přináší radost, uspokojení. Uplatňuje se výhradně svobodná volba, jakékoliv donucení je odsunuto do pozadí. Dobrovolníci mohou disponovat altruistickou motivací. To, co mnozí dělají za peníze nebo jakoukoliv odměnu, dělají dobrovolníci zadarmo, víceméně nezištně. Altruistickou motivaci charakterizuje láska k bližnímu, pocit solidarity, soucitu, milosrdenství, empatie vůči trpícím. Altruistická motivace bývá často zpochybňována. Neexistuje v čisté podobě, tedy je doplněna nějakou jinou motivací. Např. člověk chce někomu nezištně pomoci, ale zároveň doufá, že mu pomoc bude oplacena. Na druhé straně by mohla být zmíněna rovněž egoistická motivace, kdy dobrovolník, vykonává dobrovolnickou činnost za účelem zisku, jednoduše „něco za něco“. Stejně jako motivace altruistická, neexistuje egoistická motivace v ryzí formě.50 Motiv práce dobrovolníka může být jak dobrý, tak špatný, „nezdravý“. Petra Vitoušová upozorňuje na potencionálně nebezpečné dobrovolníky. „Každý, kdo zodpovídá za práci s dobrovolníky, by měl být informován o existenci motivů, které jsou zejména pro nezištnou službu jiným lidem nebezpečné. Znát tyto motivy nestačí, je třeba umět je včas rozpoznat a zájemce o spolupráci s více zápornými

49

BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. a kol. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 3. Praha:

Management Press, 2002. 798 s. ISBN 978-80-7261-169-0. s. 426. 50

FRIČ, P. a kol. 2001, pozn. 10.

44

motivy korektně odmítnout“.51 Zvýšená pozornost by měla být věnována těmto motivům: přehnaný soucit vedoucí k degradaci klienta, přemrštěná a zbytečná zvědavost, výkon služby pramenící z povinnosti, snaha přinést sobě zisk, hledání vlastní duševní rovnováhy – touha obětovat se, osamělost a snaha najít nové přátelské vazby, pocit důležitosti až nenahraditelnosti, nedostatek sebeúcty a sebeuvědomění. Mezi další negativní motivy patří: substituční (léčení komplexů), sexuální (je nutné věnovat pozornost především dobrovolníkům, kteří pracují s dětmi a mládeží), moc (touha po moci, ovládání), víra, peníze a pocit vlastní důležitosti. Jestliže se u dobrovolníka projevuje jeden z negativních motivů, nebo dokonce kombinace motivů, může dojít k poškození klienta a narušení vztahů mezi členy organizace. Je třeba jim věnovat zvýšenou pozornost. U většiny mladých dobrovolníků převažuje touha někomu pomoci s přínosem pro ně samé. I přesto, že mnozí dobrovolníci uvádějí, že činnost vykonávají zcela nezištně, Frič odmítá existenci takových dobrovolníků. I samotná dobrovolnická organizace může motivovat člověka k tomu, aby se stal dobrovolníkem. Organizace se snaží získávat neustále nové dobrovolníky. Organizace motivují různými způsoby, např. letáky a plakáty (takový motiv je ale málo efektivní, je důležité, aby byl doplněn o další informace, popř. odkazy), místní tisk či rozhlasové vysílání (vysoce efektivní), náborová akce (zaměřeno na určitou událost, konkrétní činnost – např. koncert, veletrh), spolupráce s dobrovolnickými centry, střední a vysoké školy a osobní kontakt (jedna z nejčastějších forem, velmi efektivní, časově náročná). Efektivní je kombinace zmíněných motivů. Vhodným motivem pro udržení dobrovolníka v organizaci je i evaluace dobrovolníků. Dobrovolníci si zaslouží, aby byla jejich činnost zhodnocena (nemyslím tím peněžní ohodnocení), aby byl vykázán jejich přínos pro klienta i organizaci. Díky hodnocení může vzrůst význam dobrovolnictví ve společnosti. Vhodnou dobou pro hodnocení je např. 5. prosinec, jenž je Mezinárodním 51

dnem

dobrovolníků nebo i

TOŠNER, J.; SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 45 – 46.

45

letní

prázdniny. Samotným

ohodnocením může být kupř. poděkování, setkání dobrovolníků a veřejné ocenění, uvedení dobrovolníků ve výroční zprávě, zajištění volné vstupenky na kulturní či společenskou akci apod. Motivy, jimiž je dobrovolník veden k dobrovolnické službě, mají velký vliv na to, jak dlouho vytrvá v činnosti. Mnoho dobrovolníků, kteří působí v organizacích několik let, těžko vysvětluje motivy, které je k aktivitě v neziskových organizacích přivedly. Velký vliv na setrvání v dobrovolnictví má tzv. „rolová identita“.52 Podle „rolové identity“ se postupem času sžívají dobrovolníci se svojí rolí a integrují se. Čím více se integrují do organizace, tím mají větší pocit, že z dobrovolnické činnosti více získávají, proto vydrží být dobrovolníky déle. Pro dobrovolnické organizace je důležité dobrovolníka nejen získat, ale také si ho udržet. Po čase dochází ke ztrátě eutusiasmu, který doprovázel počáteční nadšení. Proto je důležitá určitá míra odměny, i když dobrovolnictví je činností dobrovolnou. Tou odměnou může být např. morální odměna - ohodnocení, dále výrobky organizace, medaile, diplomy, neformální setkání, školení, apod. Sama jsem pracovala jako dobrovolnice pět let u organizace Člověk v tísni a prvním rokem působím u Dobromyslu. Těžko hledám motivy, které mě vedly k práci u Člověka v tísni. Samozřejmě to byla zmíněná touha někomu pomoci, dále poznat prostředí nám natolik odlišné (práce s Romy). Rozhodně jsem od této práce neočekávala nějaké zásluhy, zisky či jakési očištění. Ale i přesto se domnívám, že z mé strany to byla naprostá náhoda a spontánnost, která mě do organizace přivedla. Motiv k činnosti v Dobromyslu byl zcela jasný, dá se říci i cílený. Chtěla jsem poznat naprosto odlišné prostředí, než je u Člověka v tísni. V každém případě si myslím, že obě práce mají pozitivní účinky nejen na lidi, se kterými pracuji, na mne samotnou, ale i na lidi kolem mě. Díky aktivitám, kterým se věnuji, jsem do jedné i druhé organizace přivedla jiné dobrovolníky, a další jsem „přiměla“ uvažovat nad dobrovolnickou aktivitou. Dobrovolnictví mě naplňuje. Obohacuje mě jako člověka, ale také mě obohacuje po stránce pracovní. 52

FRIČ, P., VÁVRA, M. Tři tváře komunitního dobrovolnictví. Neformální pomoc, organizovaná

práce a virtuální altruismus. Praha : Agnes, Hestia, 2012. 137 s. ISBN 978-80-903696-9-6. s. 31

46

V práci, na základní škole, se běžně setkávám s žáky ze sociálně vyloučených lokalit, stejně tak se žáky, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodnění. Právě práce pro Člověka v tísni mi umožnila nahlédnout do naprosto odlišného světa, který je mnoho lidem skrytý a zároveň ho mnoho lidí nechápe a snad ani nechce pochopit. Zároveň práce pro Dobromysl mě učí trpělivosti a empatii. Dobrovolnictví mě učí lépe jednat s lidmi, pochopit je a vážit si mnoha věcí, které člověk často bere jako samozřejmost.

6. 2 Typologie motivace V letech 1999 – 2000 (dosud jediný výzkum zabývající se motivy) proběhl rozsáhlý výzkum dárcovství a dobrovolnictví v České republice, který byl realizován NROS, Agenturou neziskového sektoru (AGNES). Kvantitativní sběr dat provedla Agenturou STEM ve spolupráci s nadací VIA a občanským sdružením HESTIA. Výzkumnou část vypracoval Pavol Frič a Eva Křížová. Pavol Frič je autorem publikace Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, která výzkum představila. Motivace

dobrovolníků

jsou

rozmanité.

Byly

vymezeny

tři

motivace

k dobrovolnictví: a)

Konvenční či normativní motivace

Člověk se stal dobrovolníkem proto, „že ho k tomu vedly morální normy buď svého nejbližšího okolí, anebo obecná neformální pravidla chování v dané společnosti.“

53

Tento typ motivace převládá u starších dobrovolníků, nebo

dobrovolníků náboženského vyznání. b)

Reciproční motivace

„Reciproční

mi

motivace

orientuje

svého

nositele

k tomu,

aby v dobrovolné práci hledal prvky, které by byly užitečné i pro něho samého.“ 54 Tzn. že motivace je založena na získávání nových zkušeností, vztahů a na snaze

53

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 47.

54

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 50.

47

uplatnit své schopnosti a dovednosti. Reciproční motivace je častá u mladých lidí do 30 let. c)

Nerozvinutá motivace

„Nerozvinutá motivace se omezuje na soubor prvků vytvářející základní prostor pro rozhodování dobrovolníků. Jde o prvky, jako je důvěra v organizaci, pro niž by měli pracovat, přesvědčení o smysluplnosti dobrovolné práce v konkrétném případě a pocit, že se prostřednictvím dobrovolnictví mohou podílet na šíření dobré myšlenky.“

55

Nerozvinutá motivace převládá u vysokoškoláků

a osob střední generace. Existuje celá škála důvodů, které měly vliv na rozhodnutí pracovat jako dobrovolník, např. důvěryhodnost organizace, šíření dobré myšlenky, navázat vztahy s novými lidmi, možnost získat nové zkušenosti a dovednosti, oslovení lidmi, kteří pro danou organizaci již pracovali apod. Výzkum zjišťoval důvody, které vedou k dobrovolnické práci. Většina dobrovolníků uvádí, že jim dobrovolnictví přineslo pocit smysluplné práce, věnované dosažení jasného cíle. Mnohým dobrovolníkům dobrovolnictví posiluje sebevědomí a umožňuje jim udržovat se v kondici a neztratit pracovní návyky. Někteří dotazování uvedli, že dobrovolnictví jim přineslo určitou společenskou prestiž a uznání. Bohužel 5% respondentů uvedlo, že k dobrovolné práci jsou nuceni svým okolím. Výzkumu z let 1999 - 2000 se budu nadále věnovat v kapitole Dobrovolnictví v ČR – Postoje české společnosti k dobrovolnictví.

55

TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 47.

48

7. Situace dobrovolnictví v ČR Pohled české veřejnosti na dobrovolnictví je stále ovlivněn lety nedávno minulými, kdy dobrovolná práce byla vnímána buď jako „podlézání“ režimu nebo nucená práce. Česká společnost přijímá dobrovolníky jako někoho, kdo tyto aktivity provozuje za účelem vzájemné výhodnosti, tedy, že očekávají, že jim dobrovolnictví přinese něco prospěšného. Na formu, která by zdůrazňovala pouhé dobrovolnictví pro veřejné dobro, se valná část společnosti dívá podezíravě a tuší jiné skryté motivy. Výsledky z průzkumů let 2000, 2004 a 2009 patří mezi poslední aktuální a podstatné údaje o postoji české společnosti k dobrovolnictví.

7. 1 Postoje české společnosti v roce 2000 Roku 2000 byl proveden sociologický výzkum „Neziskové organizace v očích veřejnosti“. Ve výzkumu byla použita metoda standardizovaných rozhovorů. Agentura STEM zpracovala reprezentativní vzorek 693 obyvatel ČR. Z výzkumu vyplynulo, že 30% obyvatel ČR nezná žádnou neziskovou organizaci. Frič tento fakt odůvodňuje tím, že mnoho obyvatel neví, co je nezisková organizace a netuší tak, že těmito organizacemi mohou být např. fotbalové kluby, hasičské sbory, myslivecké spolky, odbory aj. Dále: „V myslích občanů nejvíce utkvěly zejména organizace pořádající veřejné sbírky. To souvisí s propagací v masmédiích, tak s osobní zkušeností s přispíváním do sbírek. V očích veřejnosti jakoby veřejné sbírky a neziskové organizace nutně patřily k sobě.“56 Výzkum také vyhodnotil nejznámější neziskové organizace ČR: „Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (41%), Český červený kříž (39%), SOS vesničky (11%), Fond ohrožených dětí (10%) a Člověk v tísni (8%). Znalost celostátně působících organizací je daleko vyšší než znalost organizací působících lokálně.

56

FRIČ, P. a kol, pozn. 10, s. 35.

49

Třetina respondentů neznala žádnou neziskovou organizaci v místě svého bydliště.“57 Znalost neziskových organizací je mj. ovlivněna vzděláním respondentů a jejich postavením na trhu práce. S vyšším vzděláním roste znalost organizací, stejně tak roste pozitivní náhled na důležitost neziskových organizací a dobrovolníků. Výzkum se také zaměřil na oblasti, ve kterých se dobrovolníci nejvíce vyskytují, jsou to: sociální služby (38%), sport a rekreace (17%), zdraví (15%), vzdělávání a výzkum (13%), kultura a umění (13%), dobročinnost (13%), ekologie (12%), náboženství (9%), mezinárodní aktivity (6%), obrana práv a zájmů (5%), profesní organizace a odbory (4%), politika (1%).58 Zhruba 52% obyvatel nevidí budoucnost dobrovolnictví pozitivně a nechápe její roli ve společnosti. Zmínila jsem, že někteří vnímají dobrovolnictví jako pozůstatek socialistické éry, jiní naopak nechápou, jak může někdo pracovat pro organizaci dobrovolně a zadarmo, ve svém volném čase. Přesto se najdou i tací, kteří dobrovolnictví vnímají jako ctnost.

7. 2 Postoje české společnosti v roce 2004 Roku 2004 realizovala společnost STEM pro NROS reprezentativní šetření „Občanská

společnost“59,

které

navazovalo

na

výzkum

„Dárcovství

a dobrovolnictví“ z roku 2000. Reprezentativní soubor čítal 1018 obyvatel České republiky. Výzkum přišel s údaji, že téměř polovina Čechů (47 %) je členem nestátní neziskové organizace, z toho 23% občanů uvedlo, že je členem více NNO. Současně vyšlo najevo, „že členství v NNO má spíše stagnující charakter. Tři pětiny respondentů (62 %) totiž zůstaly členem stejného počtu organizací jako před pěti lety.“ Dvě třetiny obyvatel jsou přesvědčeny o tom, že neziskové organizace pomáhají společnosti nezištně. „Výsledky reprezentativního šetření 57

FRIČ, P. a kol, pozn. 10, s. 35.

58

AGNES, NROS, 2000.

59

Šetření je součástí mezinárodního výzkumu „Index občanské společnosti.“

50

poukazují na postupné posilování společenské role NNO. Velká část veřejnosti (65 %) si uvědomuje, že dobrovolné neziskové organizace se jak svými službami, tak dobročinností účastní na veřejném životě a že hájí skutečné zájmy občanů.“ Vliv a význam neziskových organizací roste a společnost si uvědomuje jejich důležitost. Přesto „v postojích k dobrovolnictví se však během doby uplynulé od předchozího výzkumu z roku 2000 mnoho nezměnilo. U většiny obyvatel přetrvává spoléhání se na stát a jeho služby, jak bylo obvyklé v období minulého režimu. Dvě třetiny obyvatel (67 %) se opětovně domnívají, že pokud by stát plnil všechny své povinnosti, nebylo by dobrovolníků zapotřebí. Tři čtvrtiny občanů rovněž sdílí názor, že není v silách dobrovolníků řešit problémy obcí a měst, měly by se jimi zabývat úřady. V těchto názorech byl posun oproti roku 2000 jen minimální.“60

7. 3 Postoje české společnosti v roce 2009 V roce 2009 u nás proběhl zatím poslední výzkum týkající se dobrovolnictví a i zde byl částečně zkoumán postoj veřejnosti, ale i samotných dobrovolníků, k fenoménu dobrovolnictví. Bohužel z výzkumu vyplynula některá negativní zjištění a předsudky. Např. 24% obyvatel označuje dobrovolníky jako naivní lidi, kteří si neuvědomují, že jsou zneužívání. Tošner a Sozanská citují jednu z mylných představ o dobrovolnictví: „No, to jsou ekologičtí aktivisti, co se přivazují řetězem k bráně elektrárny, no a potom taky ty báby, co uklízejí v kostele.“61 Z této představy je patrné, že společnost i v současné době není zcela informována o tom, co je dobrovolnictví, v jakých oblastech mohou dobrovolníci působit a jaký je jejich přínos pro společnost. Mohlo by se tedy zdát, že česká společnost vnímá dobrovolnictví spíše negativně, ale není tomu tak. Frič a Pospíšilová položili respondentům otázku, zda souhlasí 60

Občanská

společnost

[online].

2004.

vyd.

[cit.

2014-06-21].

Dostupné

http://www.neziskovky.cz/clanky/511_538_544/fakta_neziskovky-v_vyzkumy-neziskovehosektoru/. 61

TOŠNER, J.; SOZANSKÁ, O., pozn. 1, s. 50.

51

z:

s výrokem: „Dobrovolníci ukazují cestu, jak změnit společnost založenou na sobectví“, kladně odpovědělo 72% dotazovaných.62 Postoj české veřejnosti k dobrovolnictví se nezmění, pokud bude dobrovolná činnost vnímána jako pozůstatek socialistické éry, dále jako zneužívání a pokud bude u lidí převládat názor, že stejně většina lidí se stará sama o sebe a jestliže vykonává něco zadarmo, čeká v budoucnu nějakou odplatu.

62

FRIČ, P., POSPÍŠILOVÁ, T. Vzory a hodnoty dobrovolnictví. [online]. roč. 2009, s. 5 [cit.

2014-06-21]. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/res/data/024/002872.pdf

52

8. Analýza rozhovorů Cílem této části diplomové práce bylo zjistit, jaké formy získávání dobrovolníků jsou používané, jaké je působení jednotlivých respondentů v organizaci Člověk v tísni a Dobromysl, jak tito respondenti využívají svých zájmů, schopností a dovedností v dobrovolnictví a jaké motivy je vedly k dobrovolné činnosti - zda počáteční motiv, se kterým dobrovolník do organizace vstupuje, je totožný s motivem, se kterým v organizaci zůstává. Poslední analýza se zabývá reakcemi okolí na dobrovolnickou činnost respondentů.

8. 1 Metodologické informace Cílovou skupinou byli dobrovolníci z organizací Člověk v tísni a Dobromysl, v níž jsem i já dobrovolnicí. Výzkumný vzorek čítal devět respondentů, z toho jeden muž a osm žen. Mezi dotazovanými U Člověka v tísni jsou dotazovaní dobrovolníci pouze studenti, kdežto u Dobromyslu jsou to lidé v pracovním poměru či důchodu. Šetření

jsem

se

rozhodla

zpracovat

pomocí

kvalitativního

výzkumu,

kdy výzkumným nástrojem byl polostandardizovaný řízený rozhovor. Rozhovory byly provedeny na základě scénáře rozhovoru s formulovanými otázkami. Posloupnost otázek jsem vždy zanechala stejnou. Nejdříve jsem použila otázky týkající se dobrovolnické činnosti, dále motivace, zkušeností, schopností a dovedností, v neposlední řadě i otázky týkající se reakce okolí. Prostřednictvím rozhovorů jsem získala kompletní obraz o přístupu k dobrovolnictví dotazovaných dobrovolníků, současně jsem se snažila získané informace analyzovat. Data jsem nasbírala v průběhu měsíců ledna až dubna 2014. Pořizovala jsem zvukový záznam rozhovorů a poté jsem je analyzovala a převedla do textové podoby. Délka odpovědí závisela na položených otázkách, povaze, otevřenosti a zkušenosti. Rozhovory trvaly 20 – 45 minut. Dotazovaným respondentům byla zaručena anonymita. Rozhovory poskytují vhled respondentů do uvažování o dobrovolnictví.

53

Dále předkládám analýzu jednotlivých témat. Nejprve však představím organizace, v nichž jsou respondenti členy.

8. 2 Vybrané organizace v Liberci V Liberci

funguje

několik

organizací,

které

sdružují

dobrovolníky.

Mezi nejvýznamnější organizaci patří Člověk v tísni, která má dlouholetou tradici nejen v Liberci, ale i v České republice, dále je to např. Dobromysl, ADRA, Český červený kříž, Čmelák, Divizna, D.R.A.K., LOS, Farní charita aj. Nyní se zmíním o dvou organizacích v nichž dotazovaní dobrovolníci působí a to Člověk v tísni a Dobromysl.

8. 2. 1 Člověk v tísni

Organizace Člověk v tísni působí v Libereckém kraji od roku 2002. Své služby poskytuje v Liberci, České Lípě, Chrastavě, Hrádku nad Nisou, Nové Vsi, Václavicích, Jindřichovicích pod Smrkem, Frýdlantu, Hejnicích, Raspenavě, Novém Městě pod Smrkem, Pertolticích a dalších městech Liberecka. Pobočka v Liberci poskytuje svým klientům „Programy sociální integrace“, které jsou určeny sociálně vyloučeným a znevýhodněným lidem (nízké vzdělání, nezaměstnanost, nízká životní úroveň, horší zdravotní stav aj.). Prostřednictvím terénní sociální práce je klientům poskytováno sociálně-právní poradenství (pomoc při prosazování práv a zájmů, pomoc s administrativními úkony a dokumenty, doprovod při jednáních na úřadech, zprostředkování právního zastoupení, apod.). Pracovníci organizace nabízejí „Programy podpory vzdělávání v rodinách“ (fungují od roku 2006), kariérní poradenství a služby v oblasti volnočasových aktivit, jako jsou např. nízkoprahové kluby, příměstské tábory. Pracovníci pořádají i osvětové kampaně, např. kampaně proti zadlužování nebo realizují festival dokumentárních filmů „Jeden svět na školách.“

54

Mezi aktivity organizace patří rovněž humanitární pomoc. Ta je poskytována lidem v nouzi, kteří byli zasaženi přírodními katastrofami, ale je také určena lidem, kteří trpí chudobou. V současnosti působí v liberecké pobočce 30 pracovníků, kteří pracují zhruba se 600 klienty.

8. 2. 2 Dobromysl

Dobromysl svou činností navázal na Regionální dobrovolnické centrum Ještěd, které v roce 2003 přivedlo dobrovolníky do nemocnice. V září v roce 2008 vznikl Dobromysl při Krajské nemocnici v Liberci. Dobrovolnický program prostřednictvím dobrovolníků uspokojuje pacientovu potřebu sociálních kontaktů. Dobrovolníci poskytují nový typ vztahů, jejich vztah je oproštěn od profesionality a nadbytečných formalit. Jakým způsobem dobrovolníci pomáhají? Např. uspokojují zmíněnou potřebu lidského kontaktu a aktivizují pacienta ve volném čase (předčítání, společenské hry, rytmická cvičení; pravidelné činnosti poskytované dobrovolníky: pečení, výtvarné aktivity, tvořivé dílny, společenské hry, jóga pro ženy, bubny). Součástí dobrovolnického programu je projekt „Dobrovolně po škole“ určený pacientům dětské psychiatrie. „Dobrovolně po škole“ je cyklus tematických besed, např. lidská sexualita, zdravá výživa, člověk a pohyb, alkohol, lidské srdce aj. Pacienti se ve svém volném čase podílejí i na výzdobě interiéru nemocnice, tomu je věnován projekt „Galerie bez diagnózy. Mezi oddělení, která jsou zapojená do dobrovolnického programu, patří: spinální jednotka, geriatrie a následná péče, onkologie, onkochirurgie, gastroenterologie, dětská

psychiatrie,

nefrologie

a

dialýza.

Oddělení

navštěvuje

celkem

34 dobrovolníků, z toho 92% žen.63 Dobrovolníci, kteří působí na oddělení spinální jednotky, musí projít výcvikem, protože pomáhají při aktivitách, jako jsou praktické nácviky přepravy autem, jízdy 63

Zdroj: informace – Ing. Tomáš Hendrych (vedoucí dobrovolníků)

55

vozíkem mimo nemocnici aj. Někteří dobrovolníci se svými pacienty navštívili např. westernové městečko u Hrádku nad Nisou, zámek Sychrov, akademii pro Paraple v Praze aj. Jakákoliv kreativita dobrovolníka je vítána. Velice ráda bych se zapojila do vzdělávání hospitalizovaných dětí (tento typ dobrovolnictví při Dobromyslu zatím není realizován). V současné době s vedoucím dobrovolníků Ing. Tomášem Hendrychem projednáváme podmínky tohoto vzdělávání.

8. 3 Příchod do organizace Mezi nejčastěji používané formy získávání dobrovolníků patří osobní kontakt, letáky, vývěsky, náborové akce, televizní reklamy a místní tisk. To vše jsou cílené akce, prostřednictvím kterých má organizace možnost nejen získat dobrovolníky, ale díky nimž se může prezentovat. Svoji úlohu v náboru dobrovolníků sehrávají i školy, vlastní zkušenosti, přátelé apod. To vše dokazují i odpovědi respondentů. Katka se k oběma organizacím dostala díky letáčkům, „…dělali nábor. Dostal se mi do ruky letáček a tak jsem začala.“ U Lucky a Jany to byl naopak den otevřených dveří. Pavla říká: „Žádný letáček a ani nic podobného. Já jsem v nemocnici hrozně dlouho ležela, byla jsem po operaci. Takže dny byly dlouhé. jsem ráda za každé zpestření. Jednou za čas chodila na oddělení paní a ta si tak porůznu povídala, s někým si občas zahrála karty. To bylo fajn, tak jsem si říkala, že bych mohla občas taky něco takového dělat. No a tak jsem teda začala dělat dobrovolníka.“ Do organizace Člověk v tísni přišli Petr, Petra a Hanka díky letáčkům, „…viděla jsem, tuším v tramvaji, že Člověk v tísni hledá dobrovolníky. Psali, že shánějí někoho, kdo má čas věnovat aspoň 2 – 3 hodiny týdně dětem. Tak jsem si řekla, že ten čas mám a zavolala jsem Monice (pozn. koordinátorka dobrovolníků). Ne všichni dobrovolníci se do organizace dostali přes náborovou kampaň. Dobrovolnice Eva začala díky kamarádce: „Vlastně díky spolužačce jsem se o tom dozvěděla. Ona byla nadšená, tak jsem řekla, že to zkusím taky a buď to to půjde

56

anebo ne.“ Poslední dotazovaná dobrovolnice Lenka uvedla, že potřebovala praxi a proto oslovila Člověka v tísni. „Studovala jsem pedagogiku volného času tady v Liberci a měli jsme si sehnat praxi, a protože ty (dotazovaná je má kamarádka) si u organizace pracovala, tak mě napadlo se tě zeptat, jaká organizace je, jaká je práce. Ty si v té době u Člověka v tísni pracovala, snad třetím rokem, tak si mi mohla podat podrobné informace. A nakonec se praxe změnila v dobrovolnictví.“ Mě samotnou do organizace Člověk v tísni přivedla náhoda. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, že bych mohla pracovat jako dobrovolnice např. při dětském domově, ale bylo mi jasné, že to je nereálné. Vůbec jsem nevěděla, jaké organizace v Liberci působí. Navíc jsem ani neznala nikoho, kdo by dobrovolníka dělal. Při zápisu na Technickou univerzitu v Liberci jsem na studijním oddělení zahlédla „náborový letáček“. Organizace, jak již zmínila Hanka, hledala dobrovolníky pro individuální doučování. Říkala jsme si, že taková zkušenost by nebyla špatná. Zavolala jsem kontaktní osobě a za 14 dní jsem měla „svoji první rodinu a své první dítě.“ Do Dobromyslu jsem šla cíleně, chtěla jsem zkusit úplně odlišný typ dobrovolnictví. Kontaktní informace na Ing. Tomáše Hendrycha, vedoucího Dobromyslu, jsem sehnala prostřednictvím internetových stránek Krajské nemocnice v Liberci.

8. 4 Působení v organizaci Dotazovaní dobrovolníci působí v současnosti pouze u jediné organizace (Člověk v tísni – 5 dotazovaných a Dobromysl – 4 dotazovaní). Někteří z dotazovaných uvádějí, že současná dobrovolnická práce v organizaci je první zkušeností: „Pracuju pouze u Dobromyslu, předtím jsem nikde nepracovala. Vlastně mě to ani nenapadlo.“, jak uvádí Lucka. Petr říká: „Jo, Člověk v tísni je moje první zkušenost, líbí se mi tu, práce je náročná, takže ani neplánuju změnit organizaci nebo začít pracovat ještě pro jinou.“ Další dobrovolníci uvádějí, že předtím s různými přestávkami pracovali jako dobrovolníci pro:

57



UNICEF ,… už pracuju jenom pro Člověka v tísni. Dřív, když jsem bydlela v Praze, tak jsem občas vypomáhala u UNICEF. To byly takové ty akce, kdy se snažíte vysvětlit lidem, v čem spočívá práce UNICEFU a tak. Taky jsem posílala peníze, ale to dělá hodně lidí.“(Hanka),



Brontosaura „Jezdila jsem na tábory, takže jsme připravovali volnočasové aktivity pro děti. To jsem dělala ale jen jedno léto. Bylo to fajn. Ale nenaplnilo to mé očekávání, chtěla jsem něco jiného. Proto jsem teď u Člověka v tísni. Je tu jiná skupina lidí, se kterými pracuju a to mě baví, to je dobrý.“ (Eva)

Dále byli dobrovolníky: 

ve sportu „…dřív jsem dělala atletiku, takže když byli závody, šla jsem pomoc.“ (Petra).



v Hospicové péči svaté Zdislavy. „Hospic hledal dobrovolníky a pak jsem se zapojila i do Dobromyslu. I když teď už spíš dobrovolničím

u

Tomáše

(pozn.

vedoucí

dobrovolnického

programu Dobromysl), protože v hospicu už pracuju.“ Sdělila Katka. Zajímalo mě, kolik času věnují a kolik času jsou ochotni věnovat dotazovaní dobrovolníci svým klientům, a jak dlouho vykonávají dobrovolnickou činnost. Troufám si říci, že dobrovolnická činnost respondentů je závislá na životná dráze a to z toho důvodu, že se jedná především o dobrovolníky z řad studentů, žen na mateřské dovolené a důchodců. Dobrovolníci při Dobromyslu se shodli na tom, že docházejí na oddělení jednou týdně a svým klientům se v průměru věnují jednu až dvě hodiny. Kromě Lucky se ostatní dobrovolnice nemusí připravovat. „Chodím na dětskou psychiatrii a mám tam výtvarný kroužek. Mám k dispozici spoustu materiálu. Dokonce mi Tomáš zaplatil i kurzy a od města jsme dostali minulý rok dokonce deset tisíc na nákup materiálu. Moc mě to baví. Mám dvě malé děti, takže si to s nimi zkusím, zaplním svůj i jejich čas a pak jdu na psychiatrii.“

58

Překvapil mě postoj, jaký má Lucka k dobrovolnictví. „Dobrovolnictví není povinnost. Tak k tomu musíme i přistupovat. Je to dobrovolné. Takže když nemůžete čtrnáct dní, tak prostě nemůžete. Nikdo vám to nemůže vyčítat. Organizace je ráda za dobrovolníky a klienti jsou rádi za zpestření.“ Svým způsobem má Lucka pravdu, ale je rozdíl právě v činnosti, kterou dělá ona a kterou dělají dobrovolníci z Člověka v tísni. Petr, Petra, Hanka, Lenka a Eva jsou v jistém smyslu vázáni – musí pravidelně docházet do rodiny. Dochvilnost a pravidelnost je důležitá. Samozřejmě organizace chápe důvody absence jako je nemoc, zkouška a podobně. Nelze ale, aby doučování probíhalo nepravidelně. Výuka je pak neefektivní a navíc – např. romské děti nejsou zvyklé na režim a dobrovolník je pravidelnosti a odpovědnosti učí. Dotazované dobrovolnice působí v nemocnici mnohem déle než dobrovolníci Člověka v tísni – Katka šest let, Lucka čtyři roky, Jana a Pavla dva roky. Petr pracuje jako dobrovolník již třetím rokem, jeho kolegyně Lenka dva roky, Petra a Hanka rok, Eva teprve půl roku. Každý z nich dochází ke svým klientům – žákům základních škol jednou týdně na dvě hodiny. V kapitole o povinnostech dobrovolníka jsem se zmínila, že některé typy dobrovolnických aktivit vyžadují určitou přípravu.Respondenti se shodli, že bez přípravy se doučování neobejde. Pokud dobrovolník dochází do sociálně znevýhodněné rodiny, musí počítat s tím, že zázemí v rodině nebude na takové úrovni, jako je zvyklý z domova. Zároveň musí být připraven na to, že žák bude v mnoha předmětech zaostávat. Eva dokonce zdůrazňuje: „…já si ani nemůžu dovolit přijít nepřipravená. To prostě nejde. Mám chlapce, který je v osmé třídě. Jazyky má téměř na propadnutí a z chemie propadá. Takže já se na každou hodinu musím připravovat. Hlavně na chemii, tu jsem měla naposled v prváku na střední, takže to je šest let zpátky. Člověk toho dost zapomene. Někdy mi přijde, že se to učím od začátku, jako on.“ Myslím si, že s přípravou souvisí i motivace. Není-li přítomna dostatečná motivace, uspokojivé učení neproběhne. Protože žáci ze sociokulturně odlišného prostředí mají nižší vnitřní motivaci, je třeba motivace vnější, kterou poskytuje

59

učitel, v tomto případě dobrovolník. Ten se snaží o to, aby žáka patřičně zaujal a tedy motivoval k dalšímu učení. Správná motivace je nezbytnou součástí přípravy, a tedy i času. Na motivaci upozornili Petr a Hanka, „… ty děcka jsou otrávený ze školy. Málo učitelů je zaujme a navíc někteří i řeknou, že jsou hloupí a že se stejně nezlepší. Takže když pak přijdete na doučování, máte co dělat, abyste je přinutili k učení.“ S Hankou plně souhlasím. Během působení v organizaci jsem doučovala čtyři žáky různého věku, jak chlapce, tak dívky. Mnohokrát jsem od nich slyšela, že je učitelé shazují, nevyvolávají aj. Dalo mi pak hodně práce, abych je uklidnila a přivedla k učení. Vzpomínám si na Tomáška, na mé první dítě, který přišel, ze školy s tím, že mu paní učitelka řekla: „Seš blbec a blbcem zůstaneš. Nikam to nedotáhneš.“ Musím říci, že jsem byla překvapená, protože Tomášek byl nejlepší žák, kterého jsem u Člověka v tísni měla. Byl slušný, snažil se, jen byl Rom a v tom byl asi problém. Tomášek dokončil základní školu a nastoupil na vysněný učební obor – truhlář. Tomáš „vytřel“ učitelce zrak, přesně jak mi tenkrát řekl – já jí ukážu. Dobrovolník u Člověka v tísni nesmí zapomenout na to, že není pouhým učitelem, mentorem, ale že je také kamarádem. Měl by se snažit pochopit svého žáka a ukázat mu, že učení není jen nuda, ale také zábava. Práce dobrovolníka je někdy časově náročná a to podle toho, jaké činnosti se věnujete, jestli dobrovolnictví vyžaduje přípravy, zda studujete anebo pracujete. Sama jsem pro Člověka v tísni pracovala přes pět let, činnost jsem ukončila kvůli studijním a pracovním povinnostem. Bylo těžké věnovat se naplno studiu, práci a zároveň dětem, které mou pomoc potřebovaly. Dobrovolná činnost byla poměrně časově náročná, nejednalo se pouze o dvě až tři hodiny týdenního doučování, ale jistě všichni víme, že děti ze socio-kulturně odlišného prostředí nezaostávají pouze v jednom předmětu, ale v několika. Tudíž přípravy na doučování byly náročné. Navíc v tu dobu, kdy jsem pracovala pro Člověka v tísni a Dobromysl (kde jsem přes rok), jsem studovala dvě vysoké školy a zároveň jsem nastoupila do zaměstnání. Nebylo možné vše plnit na sto procent. Rozhodovala jsem se, zda

60

ukončit dobrovolnickou činnost v obou organizacích anebo pouze v jedné. V činnosti nakonec pokračuji u Dobromyslu. V současné době docházím na oddělení dětské psychiatrie, což byl můj cíl.

8. 5 Využití zájmů, schopností a dovedností v dobrovolnictví Každý dobrovolník je jistě potěšen, když v dobrovolnictví uplatní své zájmy, schopnosti a dovednosti, což dle mého názoru ovlivňuje i to, jak dlouho dobrovolník v organizaci setrvá. Propojením výše zmíněného se zvyšují dobrovolníkovy hodnoty jako je seberealizace, kreativita, zábava, relaxace, konání dobra, ale také profesionalita. Lucka i Katka využily svých schopností v Dobromyslu. „Já mám dvě maturity – jsem sestra a laborant. Takže jsem mohla využít svých znalostí především v době, kdy jsem pracovala na onkologii. Teď dělám na tom dětském oddělení, takže jsem se začala zabývat o arteterapii. Pomáhá to dětem, jak z oddělení, tak i mým. Navíc se rozvíjím i já sama. “, říká Lucka. Katka vyzdvihla svou dlouholetou praxi v nemocnici a hospicu, „…dělala jsem dlouhá léta v nemocnici ošetřovatelku. Mám i masérský kurz, masáže hodně využívám v hospicu.“ Dobrovolníky u Člověka v tísni spojuje zájem o děti a studium na pedagogické fakultě – Lenka vystudovala pedagogiku volného času, Hanka pedagogiku volného času přerušila, Petr studuje sportovní management, Eva a Petra jsou studentky učitelství prvního stupně. Eva říká: „Výuka znevýhodněných žáků je dobrá praxe. Učím se s nimi pracovat, zkouším metody (pozn. smích).“ Petr dodal: „Hodně sportuju, takže jsem si s Honzou občas zakopal. Chtěl jsem, aby neseděl doma anebo aby se dole u Fóra prostě neflákal. To je hrozně důležité. Trávení volného času a studium spolu souvisí.“

8. 6 Motivace V kapitole o dobrovolnictví jsem se věnovala pohnutkám, které mohou člověka přivést k dobrovolné činnosti. Je bláhové si myslet, že dobrovolník svoji činnost

61

dělá jen tak pro nic za nic. Každá lidská činnost je něčím motivována, stejně je tomu tak i dobrovolníků. Činnost dobrovolníka je nejčastěji motivována pocitem dobrem, získáním nových zkušeností a přátel, praxí apod. Motivy u dotazovaných dobrovolníků byly různé. Lucka v Dobromyslu viděla šanci, jak získat informace o nemocnici: „…nejsem liberecká. Jsem z Moravy a šest let jsem žila v Praze. S manželem jsem se přestěhovala do Liberce a hledala jsem práci. Nemocnice měla den otevřených dveří. Potkala jsem tam Tomáše, ten propagoval dobrovolnickou činnost. Řekla jsem si, že to je vlastně dobrá příležitost, jak poznat nemocnici a jednotlivá oddělení. Doufala jsem, že i lépe seženu práci. Kdybych si teď mohla vybrat mezi tím, jestli v nemocnici pracovat, anebo dělat dobrovolníka, rozhodla bych se pro dobrovolníka. Je to dobrá zkušenost prospěšná všem. To dobrovolnictví je už vlastně koníček. Motiv konání dobra byl naopak u Katky: „...zajímám se o dobrodiní. Navíc je přece samozřejmost pomáhat. Pomáhat by měl každý.“ Podobný motiv měla Pavla a Jana, obě chtěly pomáhat. Touha pomoc byla u Pavly znásobena tím, že ona sama dlouhou dobu ležela v nemocnici. U Katky je motivem rovněž víra: „… jsem věřící, takže se to částečně očekává. Přesně jak se říká – pomáhej bližnímu svému.“ Upozorňuje, že mnoho věřících koná

dobrodiní

v rámci

své

komunity:

„…hodně

dobrovolníků

je

ve Vratislavicích. Je tam velká komunita věřících, ale ti jsou dobrovolníky ve své komunitě. Málokdy je najdete v jiných organizacích.“ Lucka doufala, že díky Dobromyslu sežene práci. Lenka prostřednictvím Člověka v tísni splnila praxi na Fakultě pedagogické Technické univerzity v Liberci (FP TUL), poté ale u organizace zůstala a pokračovala v činnosti jako dobrovolník. Lenka i Lucka byly motivovány prací, Lenka svým způsobem povinností a závazkem. Hanka, Petr a Petra spatřovali v dobrovolné činnosti smysluplné trávení volného času spojené s dobrem. Hanka říká: „Dvě hodiny není hodně, i když se musíte připravovat. Tou činností někomu pomůžete a zároveň si koupíte pocit štěstí,

62

že jste pomohli, prostě ten dobrý pocit, to je příjemný. Jako by to člověka povzneslo.“ Podobně je na tom i Petra: „… je to bezva. Hlavně pak, když to dítě přinese dobrou známku, má radost a vy taky. Protože víte, že ta vaše práce je smysluplná. Vlastně máte radost nejen z jedničky, ale také z trojky, protože to je furt lepší než kule.“ Eva oproti ostatním dlouho přemýšlela nad počátečními motivy. Nakonec dospěla k závěru, že ji ovlivnilo více věcí: „… byla to kamarádka, volný čas, spojení studia s praxí, noví lidé. Kamarádka o té práci skoro básnila, tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Mám spoustu zájmů, nerada sedím doma, takže jsem částečně vyplnila i volný čas. Studuju FP TUL, takže propojuju studium s doučováním, vlastně to dítě je můj pokus (smích). Ne, je dobré, když se potkáte úplně s odlišným typem lidí, tedy Romy. No a samozřejmě potkáte spoustu nových lidí, to je taky super. Ale asi nad tím vším teď převládá taková ta spokojenost, že děláte něco dobrýho pro něj, pro sebe a tak.“ Domnívám se, že čistý motiv dobra, tím myslím činnost konanou jen pro blaho druhých, u dotazovaných dobrovolníků nebyl. Katka je věřící a myslím si, že je hodně ovlivněna vírou a tím, že se se takové chování od ní očekává. U ostatních to byl jak motiv dobra, tak již zmíněné motivy jako je volný čas, noví přátelé, zkušenosti apod. I u mě to bylo podobné. Chtěla jsem pomáhat, zároveň jsem cítila, že doučování v romských rodinách je dobrá zkušenost a současně výzva. Člověk se dostává do odlišného prostředí. Romské rodiny mají odlišné návyky, názory a dobrovolník částečně přesahuje sám sebe. Musí být pohotový, musí se jim do určité míry přizpůsobit, protože pak by vzájemná spolupráce nemohla fungovat. Když tohle vše zvládne, je na dobré cestě. Lépe se mu pracuje s dítětem, rodinou a zároveň mu to přináší právě ten dobrý pocit. Dokonce se může stát i „členem rodiny“. Vzpomínám si na jednu situaci, kdy jsem přišla na doučování. Z bytu byl slyšet neskutečný hluk – zpěv, jásání apod., všude visely balónky, lampionky. Stůl byl plný jídla a pití. Rodina oslavovala návrat člena z vězení. Nikdy by mě nenapadlo, že mi řeknou, abych strávila čas s nimi a oslavovala. Zůstala jsem, tancovali jsme a povídali si. Atmosféra byla úžasná a já jsem se cítila úžasně. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem dosáhla něčeho, o čem se mi ani

63

nesnilo. Od té chvíle byla spolupráce úplně jiná. Při každém doučování na mě čekali s obědem, byla jsem „jejich“, jak paní říkala. I přesto, že už v rodině nedoučuji, zajdu občas na návštěvu. Počáteční motivy, se kterými dobrovolník do organizace přichází, se mohou po určité době změnit. Samozřejmě mě zajímalo, jak je tomu u respondentů, co je nadále motivuje k tomu, aby byli dobrovolníky a zůstali v organizaci. Dotazovaní shodně uvedli, že počáteční motiv je odlišný, s výjimkou Evy a Katky. Lenka: „Já jsem šla kvůli praxi. A když jsem splnila tu praxi, tak se mi ani nechtělo odejít. Nechtělo se mi kvůli děcku a ani kvůli kolektivu, který je v organizaci.“ Petr: „Teď to ovlivňuje hodně věcí. Furt tam je to dobro, ten dobrý pocit a tak, ale teď je to i Honza, kolektiv v organizaci a i akce, které Člověk v tísni dělá.“ Lucka říká: „Začala jsem dobrovolničit kvůli práci. Teď je to jiné. Baví mě to. Chodím tam ráda. Navíc si tam odpočinu. Mám dvě malé děti a někdy jsem fakt ráda, že z domova vypadnu.“ Eva konstatovala, že motiv je stále stejný. Patrně je tom tím, že je dobrovolnicí teprve půl roku a k činnosti, ji přivedlo několik motivů. Ani u Katky se motiv nezměnil. „U mě je to stále to dobro. Nic se nezměnilo. Dělám to už dlouho a žádnou změnu nepociťuji.“

8. 7 Reakce okolí Poslední, co mě zajímalo, byly reakce okolí dobrovolníka na jejich činnost. Oproti mně se nikdo nesetkal s negativními reakcemi. Pavla: „Jsem v důchodu. Rodina říkala, že je dobře, že někam chodím a nesedím doma. Že pomáhám sobě i druhým. Jana s úsměvem odpovídá: „Když jsem to řekla doma, byli překvapení. Zajímalo je, proč zrovna nemocnice. Smáli se tomu, nechápali, proč dobrovolně chodím do nemocnice, kde jsou nemocní a umírající lidé.“ Lucka krom reakcí svého okolí zmiňuje i reakce pracovníků nemocnice a pacientů: „Většina lidí, když zjistila, co dělám, reagovala dobře. Pak jsou samozřejmě jiné reakce zaměstnanců nemocnice a pacientů. Tak třeba pacienti. Někdy to bylo hodně složité, hlavně na onkologii, kde jsem začínala (pozn. nyní na oddělení dětské psychiatrie). Někdy měli chuť si povídat, někdy měli pocit, že jim vnucujete víru.

64

No a někteří pracovníci měli pocit, že jim fušujete do řemesla. Tak to ale není. Vy máte svoji práci a oni taky. Já nezastanu jejich práci, i když jsem zdravotník, a oni moji. Tak to musíme brát.“ Musím souhlasit s Luckou. Také jsem se dostala na oddělení onkologie. Někteří pacienti sami dobře vědí, jak jsou na tom po zdravotní stránce. Nestojí o to, abyste jim říkali „bude to dobré“. Je dobré bavit se o budoucnosti, to je vlastně jediné na co myslí, váží si každého rána. Mnoho z nich ví, že to dobré nebude – buď brzy zemřou anebo se nemoc po několika letech objeví znovu a veškeré chemoterapie, operace apod. podstoupí znovu. Petr, Petra a Hanka byli svým okolím povzbuzováni. Hanka říká: „Mamka byla překvapená a hrozně mi fandila. Zajímala se o doučování, o děti. Zároveň říkala, že to je dobrá zkušenost.“ Petrovy kamarády jeho aktivita překvapila a zároveň pobavila: „Když jsem se jim poprvé svěřil, začali se smát. Říkali, ty asi nejsi normální, když dobrovolně trávíš čas s cikány. Řekl jsem jim důvody, pohovořil detailněji o činnosti a sklaplo jim. Nakonec uznali, že jsem dobrej, že by do toho nešli. Od té doby se občas zeptají, jaké bylo doučko a tak.“ Eva o dobrovolnictví nikomu neřekla: „… je to moje věc. Navíc se bojím, jak by ostatní reagovali. Přeci jen, hodně lidí nemusí cikány. Dobrovolničím krátkou chvíli, sbírám zkušenosti, informace. Až bude čas, tak to ostatním řeknu a zároveň budu schopná argumentovat, jako proč to dělám, jaké jsou výsledky apod.“ Postoj Evy chápu, někdy je těžké vyrovnat se s okolím. Lenka říká: „Já si vzpomínám, jak si tenkrát přišla do naší party s tím, že děláš pro Člověka v tísni a že doučuješ cikány, a zadarmo. Všichni jsme tě měli za blázna. Blázna, který dobrovolně tráví čas s cikány a nic za to nechce. V podstatě jsme se ti smáli, bylo to těžké pochopit. Pochopila jsem to až po čase, po třech letech. Tebe to bavilo a chtěla si pomáhat. Nešlo ti o nic. Je bezva, že si i přesto dokázala před námi o tom mluvit. Tím jak si dlouho u toho vydržela, sis získala něco jako respekt, uznání. No a když jsem začala dělat dobrovolníka i já, tak už byl klid.“ Musím říci, že začátky pro mě byly těžké. Moje mamka mě snad jako jediná chápala. Jenže ne všichni mě chápali a oceňovali mou práci. Jak zmínila Lenka, „parta“ pochopení neměla. Někteří i teď jsou přesvědčeni „… cikán zůstane

65

cikánem. A ty s ním nic neuděláš. Je to akorát ztráta času. Těch pět hodin co jim věnuješ, můžeš věnovat sobě a ne těm, kteří to nepotřebují.“ Mnozí z nich si ale neuvědomují, že strávený čas nepřináší „zisk“ pouze samotnému klientovi, ale i dobrovolníkovi. Jak už v rozhovorech zaznělo, dobrovolník získává zkušenosti, poznává nové lidi a především získává dobrý pocit. Musím říct, že začátky byly těžké. Nikdo nechtěl uznání, zároveň nikdo nestál o posměšky a hanobení práce. Nevěděla jsem, jestli je to zloba anebo je jejich postoj ovlivněn názorem většinové společnosti, že Romové jsou líní a nepřizpůsobiví. Jeden čas jsem dokonce přemýšlela nad tím, jestli má doučování cenu. Nakonec jsem dospěla k závěru, že je to můj volný čas, mám nějaký ideál, ve kterém musím pokračovat. Možná si to okolí ani neuvědomilo, ale jejich negativní poznámky mě posilovaly a nakonec dovedly k přesvědčení, že právě kvůli takovým musí dobrovolnictví fungovat.

8. 8 Shrnutí analýzy rozhovorů Analýzou rozhovorů jsem dospěla k závěru, že: -

značný význam při získávání dobrovolníků mají zejm. cílené akce, zkušenosti a informace přátel a známých,

-

někteří respondenti působící v jedné ze dvou uvedených organizací (Člověk v tísni nebo Dobromysl) získali své první zkušenosti u jiných organizací a většina z nich působí v organizaci více než dva roky,

-

většina z respondentů je schopna věnovat klientovi dvě hodiny týdně, někteří však poukazují na nutnost zohlednění přípravy a to zejm. při doučování,

-

využití zájmů, schopností a dovedností v dobrovolnictví má pozitivní význam jak pro klienta, tak i pro dobrovolníka,

-

motivace v dobrovolnictví je stejně důležitá jako u každé jiné činnosti. Motiv je však u každého dobrovolníka odlišný a nelze říci, že by dobrovolnictví bylo vykonáváno vždy z nezištných důvodů,

66

-

reakce okolí respondentů na dobrovolnickou činnost byly vesměs pozitivní, nicméně bylo možné zachytit stále přetrvávající předsudky v povědomí společnosti a to ve vztahu k Romům, což není zrovna projevem vyspělé a vzdělané společnosti.

67

9. Závěr Diplomová práce se zabývá dobrovolnictvím v ČR. V práci jsem definovala dobrovolnictví, historii, typologii dobrovolnictví a motivace. Pozornost jsem věnovala i dvěma vybraným organizacím v Liberci – Člověk v tísni a Dobromysl. Při psaní práce jsem se opírala o dostupnou literaturu. Diplomovou práci jsem doplnila o své postřehy a zkušenosti. Hlavním cílem kvalitativního šetření bylo zjistit, jaké jsou motivační faktory lidí zabývajících se dobrovolnictvím, co jim dobrovolnictví dává a bere, jak jejich dobrovolnická činnost souvisí s jejich vzděláním i zaměstnáním. Rozkrytím získaných dat jsem dostala odpovědi na své otázky. Během psaní diplomové práce jsem si uvědomila, že neziskový sektor stále není centrem zájmu veřejnosti. Důležitá je publicita a zakořenění dobrovolnictví do povědomí širší veřejnosti. Tomu napomáhají propagační akce a současně vzniká mnoho nových dobrovolnických center, které přicházejí s novými oblastmi dobrovolnictví. Dobrovolnictví je součástí modernizace demokratických států a tudíž prochází, stejně jako stát, určitou proměnou. Širší poznatky o tom, jak se dobrovolnictví mění, zatím chybí. Nicméně jen z výše zmíněných výzkumů z let 2000, 2004 a 2009 je zřejmé, že se o dobrovolnictví zajímá více lidí a více lidí si uvědomuje jeho důležitost pro občanskou společnost, neboť právě dobrovolník v mnoha případech plní roli bojovníka za práva znevýhodněných skupin obyvatel, je průkopníkem sociálních změn a současně můžeme říci, že dobrovolníci a dobrovolnická centra vytvářejí sociální kapitál společnosti. Dobrovolnictví je něčím výjimečným. Výjimečným však jen tehdy, má-li pro ně člověk předpoklady, chuť, odvahu se zapojit, věnovat svůj čas a energii … Pravda, není to tak málo, ale stojí to za to. Dobrovolnictvím člověk může získat větší sebedůvěru, díky níž se mu podaří dosáhnout něčeho nového. Dobrovolnictvím člověk nejen dává – dává dobro, kterého je třeba, ale také získává! Získává zkušenosti, informace, praxi, osobní

68

rozvoj, dobrý pocit ze smysluplné a prospěšné práce, pocit vlastní kompetence, zážitky, ale i radost, což mohu potvrdit. Dobrovolníků není nikdy dost, a pokud bude někdo číst moji práci a napadne ho vyzkoušet tuto činnost, doporučuji! Ať již předčítáním knih seniorům v domovech důchodců, hlídáním či doučováním dětí, prováděním osobní asistence klientům s autismem, … možností je celá řada a dobrovolnických organizací a center také. Je totiž dobré vidět odvrácenou tvář života … Tím získáte ještě jedno! Začnete si vážit toho svého!

69

Seznam použitých zdrojů Tištěné monografie: 1. BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. a kol. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 3. Praha: 2. Management Press, 2002. 798 s. ISBN 978-80-7261-169-0. 3. FRIČ, P. a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Výsledky výzkumu NROS a AGNES. Vyd. 1. Praha: Agnes, 2001. 115 s. ISBN 80902633-7-2. 4. FRIČ, P.; VÁVRA, M.: Tři tváře komunitního dobrovolnictví. Neformální pomoc, organizovaná práce a virtuální altruismus. Praha: Agnes, Hestia, 2012. 137 s. ISBN 978-80-903696-9-6. 5. FRIČ, P. Společenská hodnota a podpora dobrovolnictví. In FRIČ, POSPÍŠILOVÁ a kol., Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století. Vyd. 1. Praha: Agnes, 2010, 263 s. ISBN 978-80-903696-8-9. 6. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Velký psychologický slovník. Vyd. 4. Praha: Portál, 2010. 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5. 7. KLINGEROVÁ, P., GABČO, Š., SCHWEIDLEROVÁ, M., KARASOVÁ, V. Metodika programu podpora vzdělávání. Praha: Člověk v tísni, 2012. ISBN 978-80-87456-27-9. 8. MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M. Velký sociologický slovník, 1.vyd., Karolinum, Praha 1996. 9. NOVOTNÝ, J., LUKEŠ, M. Faktory neúspěchu nestátních neziskových organizací. Praha: Oeconomia, 2008. ISBN 978-80-245-1473-4 . 10. PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Akademia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6. 11. TOŠNER, J.; SOZANSKÁ,O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-178-6149.

70

Internetové zdroje: 1. CINCIALOVÁ, M .L., Františkánská kajícnost a III. řád. Institut františkánských studií. Praha: 16. 3. 2002. Dostupné z: www.frantiskanstvi.cz/luc/luc-rehole09.doc 2. FRIČ, P., POSPÍŠILOVÁ, T. Vzory a hodnoty dobrovolnictví. Roč. 2009. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/res/data/024/002872.pdf 3. GEREMEK, B. Slitování a šibenice. Dějiny chudoby a milosrdenství. 1999. Dostupné z: http://aluze.cz/2000_03/geremek.php 4. HAVEL, V. Myšlenky Václava Havla a koncept občanské společnosti. 1999. Dostupné z: http://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=fj--1-131143 5. HODAČ, T., MARCISZOVÁ, A., ČÁKIOVÁ, J., KUŠKOVÁ, Š., URBAN, M. Dobrovolnictví. Praha: Galio, 2009. Dostupné z: http://www.nicm.cz/files/Brozura_Dobrovolnictvi.pdf 6. Informační centrum OSN v Praze: 2001 Mezinárodní rok dobrovolníků. Dostupné z: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=667 7. KOŘÍNKOVÁ, I. Dobrovolnictví ve zdravotnictví. Dostupné http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-vezdravotnictvi/

z:

8. KUBÁT, M. Občanská společnost a stát. 2006. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/370/obcanska-spolecnost-a-stat 9. MALÝ, R. O kapitalismu. 2010. Dostupné z: http://www.narodnisjednoceni.cz/archiv/rm007.htm. 10. Občanská společnost. STEM, 2004. Dostupné z: http://www.neziskovky.cz/clanky/511_538_544/fakta_neziskovkyv_vyzkumy-neziskoveho-sektoru/. 11. POSPÍŠILOVÁ, T. Dobrovolnictví v České republice před rokem 1989. In Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2011, Vol. 47, No. 5. Dostupné z: http://sreview.soc.cas.cz/cs/issue/120-sociologicky-casopisczech-sociological-review-5-2011/2165

71

12. ŠILHÁN, V. O dobročinnosti a dobrodiní. Dostupné z: Http://www.unesco-kromeriz.cz/sborniky.html

Zákony: Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě. In: Sbírka zákonů České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 82, s. 4835. §

72

Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1: polostandardizovaný rozhovor

73

Příloha č.1: polostandardizovaný rozhovor

1. V jaké organizaci či v jakém projektu se jako dobrovolník angažujete? 2. Jak se Vám podařilo získat dobrovolnickou pozici? 3. Jak dlouho působíte jako dobrovolník? 4. Kolik času věnujete dobrovolné činnosti? Je nutná příprava? Vyplňuje dobrovolnictví Váš volný čas? 5. Jaké zájmy, schopnosti, dovednosti a zkušenosti uplatňujete v rámci své dobrovolnické činnosti? 6. Jaký byl motiv, který Vás přiměl k tomu, abyste se stal/a dobrovolníkem? (pocit potřebnosti, pocit uspokojení z toho, že jsem užitečná/ý, nová zkušenost, způsob, jak užitečně trávit volný

čas,

zájem

o

tuto

problematiku

osobní

vztah

k problému,…) 7. Měl/a jste v okolí někoho, kdo Vás k dobrovolnictví přivedl, popř. doporučil konkrétní organizaci? Nebo jste již působil/a v jiné oblasti a chtěl/a jste zkusit dobrovolnictví v jiné oblasti? 8. Co Vám přináší práce v oblasti dobrovolnictví? 9. Měl motiv zkušenosti vliv na rozhodování? 10. Jste-li věřící, mělo vyznání vliv na rozhodnutí? 11. Co se ve Vašem pohledu změnilo na dobrovolnictví za dobu, kdy tuto činnost vykonáváte? Je rozdíl v motivu, se kterým jste do organizace vstupoval/a, s motivem s nímž zůstáváte nadále v organizaci, popř. v dané oblasti dobrovolnictví? Co Vás nadále motivuje? 12. Považujete dobrovolnictví za možnost dalšího uplatnění svých dovedností, schopností, získání praxe nebo je naopak relaxací, opakem toho, co děláte ve své profesi?

74

13. S jakými reakcemi na svoje dobrovolnictví se setkáváte u příjemců vaší pomoci, u své rodiny, přátel?

75