do bytu a domu do chaty a záhrady koníčky auto-moto stroje a nástroje
Víceúčelové skladebné lůžko Kuchyň ve skandinávském stylu Svietidlá na plošné osvetlenie Pětikanálový tónový korektor Regulátor na kotly na tuhé palivá D Poštová schránka Váhy na postrekové látky Chlazení motoru malotraktoru
Zahradní stůl s lavicemi Tachometer na bicykel D Signalizácia záberu pre rybárov Volnoběžka na Babetu D Doplňky k obytnému přívěsu D Vřetennik k sústruhu D Stolní bruska z dynama D Kliešte na oblúkové zváranie a ďalších 15 návodov
PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV
JOSEF NOVÁK z Lipnice nad Sázavou používá už sedm let jednokolový — tedy jednostopý (!) — traktor, k němuž připojuje různé nářadí. Traktor je dlouhý 120 cm (s madly 195 cm), široký 44 a vysoký 75 cm. Vpředu na rámu je příčně umístěn kompletní motor ČZ 250 ccm s ventilátorem a magnetoelektrickým zapalováním. Uprostřed je uchyceno kolo s terénní pneumatikou 6,50—16 a bubnem ruční brzdy, vzadu (u madla) třístupňová automobilová převodovka, k níž od motoru vede (kolem kola) Kardanová hřídel s hruškou a talířem. Od převodovky vede řetězový převod na hnací kolo (po jeho druhé straně). Traktůrek má tedy 12 rychlostí vpřed a 4 rychlosti vzad, které se řadí pákami umístěnými na spodku rámu před madly. Nářadí se
JEDNOKOLOVÝ TRAKTOR
upevňuje jednak pomocí nástavce před traktor (např. sněhový pluh s nastavitelným záběrem 80 až 180 cm, různé pluhy pro mělké zpracování půdy), jednak za traktor pomocí jed-
UŽITKOVÁ VODA V GARÁŽI ING. JOZEF CHLADNY z Banské Bystrice má garáž, kam není zaveden vodovod. Na opláchnutí auta od prachu, umytí rukou ap. používá dešťovou vodu, kterou svádí do zásobníku zavěšeného u stropu garáže. Zásobník tvoří
noosého přívěsu s bantamovými koly (s měnitelným rozchodem) a sedačkou, k němuž lze připevnit jak různé zemědělské nářadí, tak i přívěsy pro transport kmenů ap.
plastiková nádoba s obsahem 100 I s odnímatelným víkem (mohlo by to být více menších, vzájemně propojených nádob). Ve víku jsou tři otvory, do nichž ústí přívod a vývod vody a odvzdušňovací hadice, jejíž horní ústí musí být vyvedeno nad horní hranu okapového žlabu. Průchodky pro připojení hadice jsou zhotoveny z hadicových rozstřikovačů (K 465 — ä 5,50 Kčs), u nichž upilujeme zúžený konec rozstřikované trysky.
zostavil Kamil Zoufalý
nástroje stroje
byt auto chata koníčky
OBSAH 1.DO BYTU A DOMU Víceúčelové skladebné lůžko Jednoduchý nábytek Kuchyň ve skandinávském stylu Svietidlá na plošné osvetlenie Pětikanálový tónový korektor Ohřívač vody z lázeňských kamen . . . . Regulátor na kotly na tuhé palivá Držák žebříku pro opravu střech Poštová schránka
2 4 6 8 9 12 13 17 18
2. DO CHATY A ZÁHRADY Chlazení motoru malotraktoru Rozkladací kvetináč Praktická koza na rezanie dreva Váhy na postrekové látky Zahradní stůl s lavicemi
19 21 22 23 26
3. KONÍČKY Nářadí pro zdraví celé rodiny Tachometer na bicykel Signalizácia záberu pre rybárov Na vedenie kinofilmu Ručné tkanie II
28 33 35 37 38
4. AUTO-MOTO Volnoběžka na Babetu Přípravek na rozebírání teleskopů JAWA-50 Praktické doplňky k obytnému přívěsu . Posuvný itinerář v krabičce Malé čerpadlo Nosič akumulátoru Ještě k článku „Paltest do kapsy" . . . .
43 45 46 48 49 52 52
5. STROJE A NÁSTROJE Vretenník k malému sústruhu Stolní bruska z dynama Přípravek na vyvrtávání otvorů Kliešte na oblúkové zváranie Vylepšenie spájkovačky Zásobník na pájku Cínování konců vodičů
53 55 58 59 61 62 62
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava
Propagační tvorba Praha
do bytu a domu VÍCEÚČELOVÉ SKLADEBNÉ LŮŽKO Jde v podstatě o dvě nízké skříňky hluboké 40 cm a dlouhé 190 cm. Sesuneme-li je zády k sobě a na jejich horní plochu položíme matraci, vznikne lůžko pro jednu osobu s velkými úložnými prostorami na knihy apod. Odsuneme-li skříňky od sebe a prostor mezi nimi vyplníme nosnými elementy (prkny), získáme dvoulůžko, v jehož spodní střední části vznikne prostor na zásuvku pro lůžkoviny. Tato koncepce umožňuje maximální využití prostoru uvnitř lůžka a zároveň využití lůžka pro spaní jedné či dvou osob. POSTUP PRÁCE Boční bloky vyrobíme tak, že nejprve nařežeme z laťovky 18 mm tlusté (kterou koupíme ve stavebninách) všechny potřebné díly 1, 2, 3, 4 a 5
v požadovaném množství. V amatérských podmínkách nařežeme díly nejsnáze nástavcem kotoučové pily nasunutém na vrtačce. Ve vnitřních stěnách 2 a ve středních deskách 5 zhotovíme nástavcem přímočaré pily výřezy (viz obr. 1). Všechny díly spojujeme pomocí kolíčků; styčné plochy předem natřeme lepidlem Epoxy 1200. Sestavení na kolíčky vyžaduje značnou přesnost, a proto otvory pro kolíčky vrtáme nejlépe pomocí vhodného přípravku; nemáme-li jej, pomůžeme si tak, že do míst jednoho dílu, kde mají být kolíčky, zatlučeme hřebíčky bez hlaviček. Tento díl pak přiložíme ke druhému dílu na spojované místo. Špičky hřebíků na tomto místě zanechají stopy — středy pro vytvoření otvorů na ko-
líčky. Z druhého dílu pak hřebíky vytáhneme. Kolíčky nařežeme z dřevěné .. kulatiny 0 8 mm. Pro snadnější na-* tloukání ostrouháme hrany kolíčků ořezávátkem na tužky. Při montáži bočních bloků postupujeme tak, že do výřezů střední desky 5 křížově nasuneme dvě vnitřní stěny 2, ustavíme je do pravého úhlu se střední deskou 5 a pravý úhel provizorně zajistíme natlučením odřezků překližky nebo laťky do rohu spojovaných dílů. Spojováním na kolíčky a lepením k těmto dílům postupně připevníme dolní desku 3, horní desku 4 a obě vnější stěny 1 (obr. 2). Důsledně měříme pravoúhlost, kterou po dobu tuhnutí lepidla zajistíme tak, že na několika místech ze zadní strany přichytíme hřebíčky záda 6. Po zatuh-
Obr. 1
2
Rozpiska materiálu
nutí lepidla záda 6 opět odstraníme a hrubým smirkovým papírem vybrou-
síme všechny nerovnosti od steklého lepidla.
Malé zásuvky jsou v každém bočním dílu tři, musíme tedy vyrobit celkem šest zásuvek. Boky 9 zásuvky přilepíme a přišroubujeme vruty k zadnímu dílu zásuvky 10; dbáme přitom na pravoúhlost. Po té přilepíme a hřebíčky zajistíme dno 12 ze sololitu nebo překližky. Tuhost konstrukce zvýšíme přilepením a přišroubováním příčky 13. Takto sestavenou zásuvku bez předního čela 11 přebrousíme a natřeme několikrát bezbarvým lakem. Přední čelo zásuvky 11 je opatřeno výřezy pro vysouvání. Výřezy zhotovíme ve tvaru písmene U — podle obr. 1. Tyto výřezy zhotovíme tak, že nejprve plochým vrtákem 0 25 mm vyvrtáme v místě oblouku otvor a výřez dokončíme prořezáním přímočarou pilou. Menší nepřesnosti opravíme struhákem na dřevo nebo hrubým pilníkem a vytmelíme správkovým tmelem. Přední čelo 11 má povrchovou úpravu bílým matným emailem jako celé lůžko. Povrchově upravené přední čelo 11 přilepíme a spojíme na kolíčky k bokům zásuvky 9 a přes příčku 13 je ještě přišroubujeme vruty. Zásuvku na lůžkoviny zhotovíme podobně jako zásuvky malé, s tím rozdílem, že tato zásuvka je opatřena
3
nábytkovými kolečky. Kolečka koupíme hotová a přišroubujeme je zespodu zásuvky k bočnicím 14. Podle toho, jak vysoká kolečka se nám podaří koupit, musíme popřípadě upravit výšku zásuvky tak, aby se do daného prostom vešla. Celý vnitřek zásuvky pak nakonec otapetujeme, aby jeho povrch neničil lůžkoviny. Povrchové úpravě musíme věnovat náležitou péči. Vhodná je kombinace bílé matné barvy s ozdobnými lištami namorenými vhodnou barvou — v mém případě zelenomodrou. Díly bočních bloků, čelo 16 velké zásuvky a čela 11 malých zásuvek nejprve důkladně natřeme fermeží; nevyplatí se při tom fermeží šetřit, protože laťovka je pak odolnější proti tepelným změnám a na hotovém laku se nám nebudou tvořit drobné trhlinky. Po zaschnutí nátěru opravíme větší nerovnosti správkovým tmelem. Všechny díly poté střídavě stříkacím tmelem stříkáme a brousíme pod vodou (brusný papír asi 150) — celkem dvakrát až třikrát tak, aby povrch byl
dokonale hladký bez náznaků kresby nebo pórů dřeva. Poslední broušení provádíme brusným papírem asi 200 pod vodou. Nakonec nastříkáme dvě vrstvy bílého matového emailu UNIMAT. Ozdobné lišty 7, 8, 24, 26 popř. 30 moříme mořidlem COLOXYL. Zvolíme-li modré mořidlo, musíme dát pozor; na tvrdém dřevě, které je tmavé, dává toto mořidlo modrozelený tón. Pokud bychom tedy požadovali ryze modrou barvu, je nutno nátěr mořidlem opakovat několikrát. Po moření díly přetřeme řídkým průhledným nitrolakem, velmi jemně obrousíme a naneseme ještě jednu vrstvu laku. Celková montáž. Nejprve připevníme k, bočním blokům ozdobné lišty 7 a 8 tak, že lišty ze zadní strany navrtáme v několika místech tenkým vrtákem. Do takto připravených děr zatlučeme hřebíčky bez hlaviček. Celou lištu potřenou lepidlem potom natlučeme do patřičných míst bočních bloků. Ze zadní strany bočních bloků na-
JEDNODUCHÝ NÁBYTEK Při zařizování dětského či studentského pokoje, kde právě s přibývajícím věkem se mění nároky na celkovou dispozici, nebo při zařizování podkroví na chatě či chalupě, míváme často problém s navržením vkusného, jednoduchého a přitom levného nábytku. Tyto přednosti spolu se značnou variabilností má nábytek, který jsem si vyrobil. Základním prvkem je deska, k níž jsou upevněny další tři desky tak, že tvoří kříž. Tento základní prvek vytváří např. jednoduchý stolek, několik těchto prvků vedle sebe jednoduchý gauč či větší stolek. Dáme-li však desku svisle, můžeme z těchto prvků sestavit policovou stěnu apod. Rozměry jednotlivých dílů sestavy můžeme volit individuálně podle materiálu, který budeme mít k dispozici. Budeme-li pracovat s laťovkou, je výhodný rozměr vrchní desky 1 asi 600 X 600 mm, při kterém je minimální odpad. Dělenou desku 2 zhotovíme také čtvercovou; rozměry si vypočítáme tak, že od délky strany desky 1 odečteme tloušťku materiálu a výsledek dělíme dvěma.
4
tlučeme a zalepíme záda 6 předem nastříkaná jednou nebo dvěma vrstvami emailu. Přes tato záda k bočním blokům ještě přišroubujeme laťky vedení 21 velké zásuvky. Podobně našroubujeme do vnitřních prostorů pro malé zásuvky laťky vedení 22. Ze zadní strany bloku přišroubujeme vruty držák příček 23. Zhotovíme ho z úhelníku, do něhož předem z jedné strany vyvrtáme otvory pro vruty s roztečí 200 mm. Úhelník bíle natřeme. Podobně našroubujeme držáky 25, 27 obvodových lišt 24, 26. Do těchto držáků také předem vyvrtáme otvory, ale z obou stran. Místa, kam držáky lišt našroubujeme je nutné předem přeměřit a vyzkoušet. Teprve nyní našroubujeme kompletní obvodové lišty boční 24 k blokům. Přední obvodovou lištu 26 našroubujeme až po konečném ustavení bloků na definitivní místo, kde lůžko bude stát. Mezi oba bloky na držák příček 23 rovnoměrně uložíme příčky 28. Tím je montáž dokončena a zbývá jen opatřit lůžko vhodnými matracemi 29, nejlépe dvěma jednodílnými molitanovými s ocelovými výztužemi, které se dostanou koupit v nábytkářských prodejnách. Při změně prostorových dispozic nebo i z jiných důvodů je někdy nutné změnit dvojlôžko v lůžko samostatné. Pak stačí jen odšroubovat laťky vedení 2 1 , držáky příček 23 a z jednoho z bloků odstranit čelní ozdobnou lištu 7. Příčky 28 vůbec nepoužijeme, a přední obvodovou lištu 26 s držákem 27 buď zkrátíme, nebo zhotovíme novou. Oba bloky ustavíme zády k sobě a našroubujeme kompletní krátkou přední obvodovou lištu 30, 31. R. K.
tj. při desce 1 600 mm dlouhé a 20 mm tlusté budou rozměry desky 2 290 X 290 mm. Výška sestaveného prvku bude potom stejná jako výška ramene kříže při svislém umístění. Desky 1, 2 a 3 k sobě spojujeme pomocí kolíčků, které vyčnívají asi o 30 až 40 mm. Otvory pro kolíčky v desce 1 vyvrtáme slepé, takže příslušné kolíčky mohou vyčnívat jen asi o Hvě třetiny tloušťky materiálu. Vzhledem k tomu, že vyrábíme větší množství stejných dílů, vyplatí se zhotovit pro vyvrtání otvorů jednoduché vrtací přípravky; přesné umístění otvorů potom oceníme při montáži jednotlivých dílů. Před vlastním spojováním natřeme kolíky i dosedací plochy klihem nebo lepidlem Herkules. Dřevo povrchově upravíme podle vlastního uvážení. Chceme-li zachovat charakter dřeva, použijeme některé mořidlo a dřevo nalakujeme buď lesklým nebo matným bezbarvým lakem. Nábytek můžeme také natřít krycími laky, dobře se pracuje též s latexem, který je prakticky bez zápachu a má snad největší krycí schopnost; latex lze také použít jako základ pod lak. Práci s natíráním nám urychlí a výsledek zkvalitní stříká c í pistole. Barevné řešení záleží na vkusu — bílá barva je univerzální a nic jí nezkazíme. Kombinace prvků bílé a jasně červené barvy oživí dětský interiér.
,-~\ ,.-
••?:
•*
Polštáře vyrobíme z molitanu, který potáhneme látkou, nejlépe jednobarevnou. Aby se polštáře na hladké desce nepohybovaly, přišijeme na ně vzadu a po straně poutka, která navlékneme na vruty částečně zašroubované zespodu desky 1. Výhodně se dají použít tzv. suché zipy, pokud se nám je podaří sehnat. Podobně můžeme zavěsit i opěrný polštář na zeď. Pokud budeme jednotlivé díly nábytku stavět vedle sebe, nebo na sebe podle sestavy na výkrese nahoře, nemusíme
je vzájemně aretovat. Vlastní hmotností jsou dost stabilní a nehrozí nebezpečí zřícení soupravy, i kdyby došlo k posunu jednotlivých dílů. Rozhodneme-li se nábytek sestavit podle návrhu na výkrese dole, musíme jednotlivé díly zajistit proti vzájemnému posunutí. Pro spojení dvou dílů stačí tři kolíčky (dva vzadu a jeden vepředu). Tyto spoje nelepíme, abychom mohli sestavu v případě potřeby rozebrat. MILAN HUPJAN
5
KUCHYŇ VE SKANDINÁVSKÉM STYLU Kuchyňský nábytek ve skandinávském stylu je v poslední době velmi oblíbený; má to své opodstatnění, protože dřevěný povrch vytváří útulné prostředí. Koupit si však takový nábytek není snadné — jednak se obtížně shání a jednak je velmi drahý. Kdo rád pracuje se dřevem, může si s poměrně malými náklady upravit i starou kuchyňskou linku zabudovanou v panelových domech na moderní kuchyň ve skandinávském stylu. Stačí jen vyrobit nová dvířka, vyplnit volná místa skříňkami se stejnými dvířky a popř. upravit i další části kuchyňského nábytku. Protože rozměry kuchyňského nábytku se liší — neuvádíme konkrétní míry. DVÍŘKA Konstrukce dvířek je volena tak, aby byla výrobně jednoduchá, nenáročná na výrobní zařízení a funkčně spolehlivá. Pro jejich výrobu potřebujeme jen okružní pilu s nastavitelnou výškou ř ezu; nejlépe s průměrem kotouče 300 až 350 mm a s prořezem 3 mm. Rám dvířek je sestavený z ohoblovaných lati pomocí čtyř per umístěných v rozích spojení. Výplň je provedena žaluziově překládanými pásky (obr. 1). Rám vyrobíme spojením natupo dvou svislých 1 a dvou vodorovných latí 2 z borového nebo modřínového dřeva. Uspořádání těchto latí musí být vždy jednotné, rovněž tak i léta musí být stejně orientována. Do svislých latí 1 zhotovíme uprostřed tloušťky podélnou drážku a dále výřez pro umístění žaluziové výplně 4. Do vodorov-
6
ných dílů 2 provedeme obdobně jen drážku. Rám spojíme pomocí per 3 vyrobených z překližky 3 mm tlusté. Mají rozměr podle obou drážek 50X55 mm. Pero jemně po předchozím namáznutí lepidlem Herkules nafúkneme do příslušných drážek dílů rámu. Rám zúhlujeme a spojení navíc pojistíme zevnitř (ze strany výřezu pro žaluzie) kolárskymi hřebíčky 0 1X12 mm. Každé rohové spojení pojistíme čtyřmi hřebíčky. Po zaschnutí spoje zaoblíme všechny vnější hrany na poloměr R5 a nakonec celý rám ohladíme jemným smirkem. Pro výplň dveří si vyrobíme z borové překližky 5 mm tlusté pásky široké asi 40 mm. Délka pásku je určena šířkou zapuštění pro žaluziovou výplň. Pásky řežeme s léty po délce. Po nařezání pásky obrousíme smirkovým papírem a srazíme hrany. První horní pásek upevníme naplocho, ostatní směrem k dolnímu okraji s asi 5 mm překrytím. Konce pásků — asi 5 mm od okraje — přibijeme kolárskymi hřebíčky 0 1X12 mm; spoj ještě pojistíme natřením lepidlem Herkules. Zprvu hřebíčky nezarážíme celou délkou, abychom mohli ještě žaluziovou výplň srovnat a ustavit podle pohledu z venkovní strany. Teprve pak definitivně žaluzie upevníme. K lepšímu zaražení malého hřebíčku v rohu poslouží zbroušený větší hřebík. Po definitivním upevnění žaluzií musíme ze zadní strany vyplnit čtyřmi dřevěnými špalíčky 6 vyříznutý pros-
tor v rámu dvířek. Špalíčky mají zhruba rozměr 55X12X8,5 mm. Přilícujeme je do rámu, zalepíme Herkulesem, zajistíme kolárskymi hřebíčky a přibrousíme rám do roviny. Pro manipulaci s dvířky upevníme do rohu dřevěný soustružený knoflík 5. Ten je nejlépe zakoupit v prodejnach nábytku nebo v Domácích potřebách. Nejlepší je z borového dřeva. V Domě bytové kultury v Praze jsou v prodeji knoflíky průměru 30 mm a výšky 20 mm za 4,— Kčs. Špulířem vyvrtáme do rámu otvor pro dřík knoflíku a zalepíme jej Herkulesem. Důležité je, aby všechny knoflíky měly stejnou orientaci let. Před povrchovou úpravou případné větší oděrky na povrchu dvířek zatmelíme Dřevotmelem a po zaschnutí tmel přebrousíme do roviny. Po doplnění dvířek potřebnými závěsy provedeme povrchovou úpravu — dvojnásobný nátěr Luxolem zvoleného odstínu. SKŘÍŇKY Nejjednodušší výroba skříněk je z dřevotřískové desky. Po přesném nařezání dílů pro spojení na tupo jednotlivé díly vzájemně slepíme a sešroubujeme pomocí zapuštěných vrutů (obr. 2). Zapuštění pro hlavy uděláme hlubší asi o 2 mm, abychom mohli hlavu zatmelit a přebrousit. Sestavenou skříňku před povrchovou úpravou přebrousíme jemným brusným papírem a dvakrát natřeme bílým latexem. Vnější viditelné boční plochy polepíme jednobarevnou bílou tapetou. Namontujeme vhodné závěsy, které při sestavení skříňové kombinace umožňují sousedním dvířkám jejich otevírání. Dvířka v zavřené poloze budou zajišťovat magnetické úchyty. Plech šroubujeme na dvířka, magnet do skříňky. Pro případ, že by otevření dvířek ve větším úhlu než 90° vadilo, vyrobíme jednoduchým způsobem omezovač otevíráni dveří: táhlo z drátu jízdního kola prochází zašroubovaným očkem; zarážku tvoří jen ohnutí táhla. Táhlo umístíme samozřejmě jen tam, kde nebude překážet. • DALŠÍ DOPLŇKY Ve stejném stylu je možno vyrobit nebo upravit další části kuchyňského nábytku: U kuchyňského pultu, u kterého ze strany kuchyně nahradíme stará dvířka novými, zbývá ještě upravit zasuv-
ky. Stačí jen vyrobit novou čelní stěnu z borové překližky 5 mm tlusté jako jsme vyráběli žaluzie. Všechny hrany po obvodu zaoblíme na vhodný rádius a překližku k čelní stěně přilepíme lepidlem Herkules; spojení popř. ještě zajistíme kolárskymi hřebíčky, jejichž hlavičky zatmelíme. Do vyvrtaného otvoru uprostřed zalepíme dřevěný knoflík stejný jako u dvířek. Zadní stěnu kuchyňského pultu obložíme pásky nařezanými také z borové překližky. Pásky jsou široké asi 80 mm, z vnějšku mají sražené
hrany a jsou přisazeny k sobě; imitují tak palubkovou výplň. Pásky přilepíme lepidlem Herkules a přiťukneme kolářskými hřebíčky 0 1X12 mm. Hotové obložení olemujeme rohovými lištami (obr. 3). U pultu s dřezem je třeba ještě upravit horní část nad dvířky, která samozřejmě také vyměníme. V této části bývají dvě malé zásuvky, které jsou řešené jako výlisky z plastické hmoty. Zde je nutno přední stěnu zásuvky odříznout a do přední vnitřní části namontovat dřevěnou výplň, na
kterou zevnitř připevníme nový dřevěný panýlek opatřený soustruženým knoflíkem (obr. 4). Dřevěný panýlek můžeme vyrobit z borového prkénka, u kterého zaoblíme všechny hrany. Okolí těchto malých zásuvek je vhodné rovněž obložit borovou překližkou. Upevníme ji přilepením a přiťuknutím kolárskymi hřebíčky 0 1X12 mm. U všech těchto úprav provedeme samozřejmě na přírodním dřevu stejnou povrchovou úpravu jako u vyrobených dvířek skříněk. ••••-< FRANTIŠEK NESNÍDAL
7
SVIETIDLÁ NA PLOŠNÉ OSVETLENIE Pri riešení osvetlenia vo svojom byte som sa rozhodol pre plošné žiarovkové osvetlenie zložené z jednotlivých samostatne nastaviteľných lámp. Pôvodne som chcel na tento typ osvetlenia použiť bežne predávané stolové lampy zbavené podstavcov. Od tohto návrhu som upustil, keď som zistil, že ich cena sa pohybuje okolo 200 Kčs. Zhotovil som si preto vlastné osvetľovacie telesá, ktorých cena nie je vyššia ako 25 Kčs za kus. Hoci použitý materiál — odkvapová rúrka a sitko — sa zdá trocha čudný, výsledný efekt je prekvapujúco dobrý. Na výrobu potrebujeme len základné nástroje — vŕtačku, nožnice na plech, spájkovačku a rozprašovač. PRACOVNÝ POSTUP Tienidlo 2 vyrobíme z odkvapovej rúry 0 100 mm tak, že odrežeme časť dlhú 105 mm a začistíme okraje. Vo vzdialenosti 30 mm od okraja prevŕtame dva protiľahlé otvory 0 4,5 mm na pripevnenie strmeňa 3 a vo vzdialenosti 3 mm od okraja štyri súmerne po obvode rozmiest-
nené otvory 0 2,5 mm na pripevnenie držiakov vrchlíka 6. Vrchlík tienidla 4 zhotovíme z kovového sitka s drôteným výpletom, odstrihneme z neho rukoväť a vyberieme z lemu jej zvyšky. Otvor po rukoväti zalejeme spájkou a začistíme. Takým istým spôsobom odstránime aj drôtenú opierku. Vo vrchole sitka prespájkujeme ostrovček priemeru asi 10 mm a v jeho strede sekáčom vysekneme otvor podľa veľkosti použitej priechodky 12. Strmeň 3 zhotovíme tak, že z plechu hrubého 2 mm odstrihneme 20 mm široký a 280 mm dlhý pás. Vyvŕtame doň tri otvory na skrutky 0 4,3 mm a strmeň ohneme podľa obr. 1. Z plechu hrubého 0,5 mm vyrobíme štyri držiaky vrchlíka 6 a držiak žiarovky 1. Držiaky vrchlíka priskrutkujeme skrutkami 11 na tienidlo 2, vyrovnáme ich a prispájkujeme na vrchlík 4; potom na držiaky 6 prispájkujeme aj matice M2. Držiak žiarovky 1 zaspájkujeme do tienidla. Tienidlo zatmelíme nitrocelulózovým tmelom a prebrúsime vo vodnom kúpeli. Podľa požiadavky na kvalitu povrchu
1 — držiak žiarovky z plechu hr. 0,5 mm (1 ks); 2 — tienidlo z odkvapovej rúrky 0 100 mm (1 ks); 3 — strmeň rozmerov 20X2 — 280 mm (1 ks); 4 — vrchlík zo sitka 0 100 mm (1 ks); 5 — bakelitová objímka (1 ks); 6 — držiak vrchlíka z plechu hr. 0,5 mm (4 ks); 7 — klzná podložka (z papiera, teflonu, silonu a pod. 6 ks); 8 — skrutka M4X20 (2 ks); 9 — matica M4 (6 ks); 10 — bakelitová matica objímky (2 ks); 11 — skrutka M2X5 s maticou (4 ks); 12 — priechodka; 13 — nosný rám z ocele 0 12 mm (1 ks); 14 — gumové návleky (4 ks); 15 — protizávažie (např. z lešenárskej rúrky — 1 ks); 16 — krycia lišta (1 ks)
8
proces niekoľkokrát opakujeme. Povrchovú úpravu robíme nastriekaním najlepšie bielym celoxom. Použitím bielej farby odpadnú problémy s dvojfarebnou úpravou, lebo vnútrajšok tienidla musí byť svetlý, aby dobre odrážal svetlo. Na nástrek stačí rozprašovač. Vrchlík 4 natrieme tzv. „tupováním" čiernou farbou na školské tabule. Dbáme na to, aby sa oká sitka nezaliali farbou. Tou istou čiernou farbou natrieme aj strmeň 3. Do hotového tienidla vložíme objímku žiarovky 5 tak, aby z tienidla nevyčnievala. Strmeň priskrutkujeme na tienidlo skrutkami 8, pod ktoré vložíme klzné podložky 7, aby sme mohli tienidlo ľubovoľne otáčať a nastavovať tak polohu svetelného kužeľa. Skrutky 8 zabezpečíme maticami 9. Lampu môžeme buď doplniť vhodným stojanom a použiť ako stolovú lampu (obr. 2), alebo ju priamo za stredový
otvor strmeňa priskrutkovať na stabilné miesto (např. do steny). Ak si vyrobíme týmto spôsobom niekoľko lámp, môžeme ich použiť na plošné osvetlenie, ktoré umiestnime např. na vrchnú časť nábytkovej steny. Nosný rám 13, ktorý slúži ako držiak lámp, ohneme podľa obr. 3 zo stavebnej ocele asi 0 12 mm. Aby sa rám nekízal a zároveň aby nepoškodil nábytok, navlečieme na spodné vodorovné časti návleky 14 odrezané z gumovej hadice 0 12 až 40 mm. Aby mal rám s lampami stabilitu, musíme ho zaťažiť. Ako protizávažie 15 použijeme např. lešenársku rúrku, v ktorej vyvŕtame dva otvory tak, aby sa rúrka dala osadiť na zdvihnuté konce nosného rámu. Jednotlivé lampy potom na rám pripevníme v rozstupe asi 30 cm. fING. ZDENĚK KYNCL
PĚTIKANÁLOVÝ TÓNOVÝ KOREKTOR Korektor je v podstatě obvod, který dovoluje svou konstrukcí potlačit nebo zdůraznit tónové kmitočty. Tohoto zařízení se používá stále častěji mezi mnoha majiteli zvukové záznamové techniky k ještě lepšímu vylepšení zvukového řetězce: zdroj signálu (magnetofon, gramofon, tuner) — zesilovač — reproduktory. Ke korekci se používá tahových potenciometru upevněných vedle sebe do řady. Tím lze dosáhnout toho, že si lze vizuálně podle momentální polohy ovládacích knoflíků představit nastavenou kmitočtovou charakteristiku korektoru. Proto se takto uspořádanému přístroji někdy říká „grafický equalizér". K realizaci tohoto korektoru bylo použito systému se zpětnou vazbou, který umožňuje dosáhnout malého šumu a zkreslení a přesného nastaveZÁKLADNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE
ní zesílení jednotlivých obvodů. Pásmová propust je zde zapojena zvláštním způsobem (viz schéma na obr. 1). Selektivní zesilovač je zapojen jako operační zesilovač se zpětnou vazbou. Obvod otáčí fázi, což značí, že zesilovač korektoru musí mít vstupní a výstupní napětí ve fázi. Tranzistor T1 je vlastně emitorový sledovač, který přizpůsobuje vstupní impedanci odporu potenciometru. Korektor byl navržen pro pět regulovatelných pásem, což pro sluchovou registraci úpravy nízkofrekvenčního signálu postačuje. Korektor lze rozšířit i o více pásem připojením dalších filtrů mezi body I, II, III. Také je možno upravit větší rozsah korekcí. Zmenšíme-li odpory R5 až R14 na 2K7, dosáhnemerozsah ± 25dB. Aby byl však obvod zajištěn proti přebuzení, bylo by třeba
zvětšit klidový proud tranzistorů T1 až TI 3! Pevné odpory R5 až R14 omezují regulační rozsah korektoru na ±12 dB. Aktivní pásmová propust se skládá ze zesilovače se společným emitorem a z emitorového sledovače. Výstupní signál s propustí se vede na hlavní zesilovač přes odpory R40 až R44, které tvoří zároveň předpěťové filtry. Odrušení proti vf sestává z C15
aR45.
Popisovaný korektor můžeme napájet z libovolného zdroje 15 V 60 m A, který má malé zvlnění výstupního napětí. Zdroj by měl být stabilizovaný. Schéma jednoduchého zdroje, který plně vyhoví, je uvedeno také na obr. 1. Napětí z transformátoru Tr je usměrněné diodami D1 až D4, vyhlazeno kondenzátorem C17 a filtrováno a stabilizováno R49, R50, D5, C18 a TI 4. Vzhledem k nepatrnému odběru nepotřebuje tranzistor TI 4 chladič. Elektronická pojistka není nutná, při případném zkratu je proud omezen odporem vinutí transformátoru a odpory R49, R50. Zhotovení korektoru je poměrně nenáročné. Při pečlivé práci by mělo
9
SCHÉMA ELEKTRICKÉHO ZAPOJENÍ
KOREKTORU
Obr. 1. Schéma elektrického zapojení korektoru i napájecího zdroje a plošné spoje ze strany součástek
10
Obr. 2. Desky plošných spojů ze strany mědi v měřítku 1:1
Použité součástky
NAPÁJENÍ
Obr. 3. Řešení celkové sestavy korektoru pro stereosignál
11
zařízení pracovat na první zapojení, takže není nutné jakékoliv nastavování. Nejprve zhotovíme napájecí zdroj. Až na transformátor osadíme všechny potřebné součástky na desku plošných spojů, kterou zhotovíme podle obr. 2. Provedení vlastního korektoru se liší podle toho, zda přijímáme monosignál či stereosignál. Pro monosignál musíme vyrobit zesilovač a pět filtrů, pro stereosignál potřebujeme vlastně korektory dva, a tedy je třeba
vyrobit dva zesilovače a deset filtrů. Příklad vhodného uspořádání pro stereosignál je uveden na obr. 3. Všechny součástky zesilovače i filtru jsou osazeny na deskách plošných spojů (obr. 2). Tahové potenciometry P1 až P5 připájíme přímo k jednotlivým deskám plošných spojů filtrů. Osazené desky (včetně napáječe) zabudujeme do vhodné skříňky. Protože je nutné skříňku uzemnit, je nejlépe ji vyrobit z plechu a celou ji propojit se zemnicím kolíkem zdroje napětí. Po nalako-
vání celé skříňky popíšeme přední panel (nejlépe Propisotem) údaji jednotlivých pásem a rozsahy u knoflíků potenciometru. Jednotlivé díly korektoru propojíme vodičem. U všech filtrů a zesilovače spojíme navzájem všechny body (I, II, III), napájení (+15 V a zem) a u desek zesilovačů vstupy a výstupy na konektory stíněným vodičem. Vodič k propojení bodů I, II, III nemusí být stíněný. JOSEF VALDA
•JI
OHŘÍVAČ VODY Z LÁZEŇSKÝCH KAMEN Teplé vody není v domácnosti nikdy nazbyt, a proto jsem si zhotovil z válce lázeňských kamen velmi jednoduchý a účinný ohřívač vody s obsahem 80 I, napojený na ústřední či etážové topení. Ohřívač je přímo vybaven baterií se sprchou. Jeho montáž je jednoduchá, má pěkný vzhled a svými rozměry se hodí i do malých koupelen, které zároveň vytápí. Za večer se ohřeje celý obsah ohřívače až třikrát (podle intenzity topení v kotli) téměř na tolik stupňů, kolik ukazuje teploměr na kotli, a to při úplně zanedbatelném zvýšení dávky paliva. Podstatně se mi snížila spotřeba elektrické energie, protože boiler používám jen v létě, když se netopí. Abych si zajistil dlouhou životnost ohřívače, dávám každoročně do systému topení antikorozní přípravek Inhicor 2. Ohřívač mi slouží k plné spokojenosti již 10 let bez jakékoliv údržby. Princip ohřívače záleží v tom, že voda ze systému ústředního či etážového topení, nahromaděná v kouřové troubě 2, ohřívá pitnou vodu, která je mezi kouřovou troubou a pláštěm válce. POSTUP PRÁCE Nejvýhodnější je, podaří-li se nám sehnat starší válec 1 z lázeňských kamen i se sprchou a baterií 8 (bez topeniště). Válec lázeňských kamen lze i koupit v prodejnách Železářství; Ohřívač vody z lázeňských kamen: 1 — válec lázeňských kamen (hotový výrobek); 2 — kouřová trouba (součást válce lázeňských kamen); 3 — horní víko kouřové trouby z ocelového plechu ti. 3 mm 0 100 mm; 4 — spodní víko kouřové trouby z ocelového plechu ti. 3 mm 0 305 mm; 5 — odvzdušňovací ventil z mosazi; 6 — Sroubení 3/4", popř. 1/2" (2 ks); 7 — uzavírací ventil 3/4" (1"); 8 — baterie; 9 — uzavírací ventil 1/2"; 10 - sroubení 1/2"; 11 — konzola z pásové oceli 50X6 mm
12
dnes však jen německé výroby, které mají trochu jiné rozměry. V tomto případě tedy musíme přizpůsobit rozměry obou vík 3 a 4 a uchycení. Z plechu ti. 3 mm zhotovíme horní víko 3 průměru 100 mm a spodní víko 4 průměru 305 mm. Ve středu obou
PŘÍVOD VODY OD KOTLE
těchto vík zhotovíme otvory, k nimž připájíme buď kus trubky se závitem, nebo kolínka či nátrubek, podle toho jak budeme vést přívod vody od kotle a odvod ochlazené vody zpět do topného systému. Průměr otvorů a tvarovek se řídí podle toho, jaký máme
u vytápění oběh: u samotížného oběhu volíme 1", u nuceného oběhu 3/4". Hotová víka pak připájíme natvrdo mosazí ke kouřové troubě 2. Pájíme pečlivě po celém obvodu
z obou stran tak, aby spojení bylo vodotěsné. Upravený válec upevníme na vhodné místo vedle vany na dvě konzoly 1 1 , které zhotovíme z pásové oceli 50X6 mm. Tyto konzoly připevníme buď šrouby M8 ke stěně bytového jádra nebo vruty do hmoždinek 0 12 mm. Nahoře válec ani uchycovat nemusíme, protože vlastní hmotností dobře sedí na konzolách a jeho stabilitu zajišťuje i vrchní přívod vody od kotle. V případě potřeby však můžeme horní uchycení vyřešit objímkou z pásové oceli 20X5 mm okolo vrchu kouřové trouby upevněnou ke zdi či bytovému jádru. Teplou vodu z okruhu topení přivedeme do středu horního víka 3, ochlazenou vodu pak odvádíme zpět do systému topení trubkou ze středu dolního víka 4; u nuceného oběhu použijeme trubky 3/4", u samotížného trubky 1". Abychom mohli válec v případě nutnosti odpojit, vložíme do
obou trubek šroubem' 6 a do přívodní trubky uzavírací ventil 7 (rovný, radiátorový) a do jejího nejvyššího místa ^ odvzdušňovací ventil 5. Pitnou vodu do baterie 8 přivedeme 1/2" trubkou; abychom mohli válec popřípadě odmontovat, musíme i sem vložit šroubem' 10 a uzavírací ventil 9. V případě, že se nám ohřívač nevejde do koupelny, můžeme ho umístit i do vedlejší místnosti (např. WC apod); a trubkou pak prodloužíme přívod pitné vody od mísící baterie k válci. ZDENĚK BARTUŠEK
REGULÁTOR NA KOTLY NA TUHÉ PALIVÁ Porucha na regulátore MERTIK z NDR kotla Kovotherm Plzeň ma prinútila zhotovit si jednoduchú náhradu z dostupných súčiastok. Ako vodidlo mi poslúžil aj návod z USS č. 11, usiloval som sa však o nezávislosť od elektrickej siete s použitím jednoduchej motorickej jednotky. Využil som preto elektromotorček s prevodovkou určený na grilovanie. Pohon som použil bez úpravy, takže v lete s ním možno grilovať a v zime regulovať kotol. Napája ho monočlánok 1,5 V; aby som vylúčil potrebu relé alebo iných zložitejších zariadení na reverzáciu motorčeka, používam dva monočlánky — každý pre jeden zmysel otáčania. Princíp regulácie je v otváraní a zatváraní prívodu vzduchu pod kúrenisko kotla, a to pomocou samovoľného otvárania či zatvárania dusivky. Dusivku ovládajú dva okruhy (pozri schému zapojenia na obr. 1); impulz na zmenu polohy teda dáva buď termostat, alebo časový spínač. Regulátor umožňuje automatickú reguláciu teploty vody pri polohe prepínač na „Aut". Ak prepneme prepínač do polohy „ N " , dosiahneme útlm kotla uzavretím prístupu vzduchu do kúreniska dusivkou. Uzavretú dusivku, či už pri polohe prepínača „Aut" alebo „ N " , možno dočasne zdvihnúť zapnutím časového spínača na pokusne
určený čas, např. v záujme odparenia prchavých zložiek po doplnení paliva, prípadne na jeho rozhorenie. Po uplynutí nastaveného času pokračuje prepínačom nastavený program, t. j. buď automatická prevádzka, alebo útlm bez obsluhy. Uvedený rozsah regulácie celkom vyhovuje. Popolníkové dvierka sa otvárajú iba pri občasnom roštovaní, inak sa kotol ovláda iba cez regulátor. ZHOTOVENIE REGULÁTORA Celý regulátor sa skladá z troch dielov — ovládacej skrinky s pohonnou jednotkou, časového spínača a termostatu (obr. 2). Zariadenie neopisujeme do všetkých detailov, pretože jednak záleží na konštrukcii kotla a jednak na tom, aké súčiastky sa nám podarí zaobstarať. Ovládacia skrinka s pohonnou jednotkou (obr. 3). Najprv si kúpime za 130 Kčs v predajniach VD Mechanika elektrický motorček aj s prevodovou skriňou (typ T 364) určený na pohon grilu. Napája ho monočlánok 1,5 V. Motorový pohon je na svoj účel dostatočne dimenzovaný, takže aj na reguláciu s asi jedným zapnutím okruhu za hodinu na maximálne 3 sekundy a pri vyváženej dusivke úplne vyhovuje. Aj keď na napájanie motorčeka stačí jeden monočlánok, je lepšie použiť tri — jeden pre okruh spúšťania a dva na zdvíhanie dusivky.
Ďalej budeme potrebovať koncové vypínače. Získame ich najlepšie úpravou malých tlačidlových vypínačov (typ 3274) na sieťové napätie 220 V (podľa návodu J. Kusalu uverejneného vo VTM č. 10/1981). Sú malé a pracujú spoľahlivo. Pri úprave postupujeme tak, že spínač rozoberieme opatrným odvŕtaním dvoch „nitov" z plastu a oddelíme obidve jeho časti. Spínač potom držíme tlačidlom dolu a zapamätáme si polohu jednotlivých častí. Potom vyberieme z tlačidla kolík s troma zúbkami v prostrednej časti a zúbky odpiľujeme, aby zostal valcový tvar (obr. 4). Tým je celá úprava hotová a spínač (teraz už vlastne tlačidlo) zložíme. Do tlačidla vložíme kolík, priložíme obidva kontakty so skrutkami, na ne položíme plechové koliesko a do spodnej časti (bielej) vložíme pružinu. Potom spodnú časť opatrne priklopíme, pružina musí pritláčať plechové koliesko na obidva kontakty. Obidve časti tlačidla spojíme zatavením koncov „nitov" hrotom pištoľovej spájkovačky. Skrinku 1 zhotovíme z preglejky hrubej 10 mm podľa obr. 3. Z plechu 1 mm hrubého vyrobíme nosnú platňu 2 a držiak 3 koncových vypínačov. Na nosnú platňu 2 priskrutkujeme držiaky 3, na ktoré vopred pripevníme koncové vypínače 5; hlavy skrutiek prispájkujeme na platňu. Na vypínače už
13
TERMOSTAT HORNÝ KONC.VYP.
OBR.1
OBR. 2
Obr. 1 Schéma zapojenia regulátora Obr. 2 Zostava regulátora s kotlom 1 — ovládacia skrinka s pohonnou jednotkou; 2 — časový spfnač; 3 — termostat; 4 — kotol; 5 — vyváženie dusivky; 6 — dusivka; 7 — prívod vzduchu pod kúrenisko; 8 — potrubie spätnej vody;
pripevníme pripájanie vodiče (zo zvončekového drôtu); dolné skrutky v koncových vypínačoch zabezpečíme pásikom PVC fólie proti prípadnému dotyku s držiakom. Na nosnú platňu 2 priskrutkujeme ďalej dvoma skrutkami so zapustenou hlavou motorček s prevodovou skriňou 7. Otvory na skrutky musíme v prevodovke úplne dovŕtaf. Potom už môžeme nosnú platňu 2 priskrutkovať do skrinky. Aj keď je hnací hriadeľ prevodovky pomerne krátky, stačí miesto na tejto strane skrinky na inštaláciu potreb-
14
ných súčiastok. Na hriadeľ pripevníme otočné ramienko 6, ktoré ovláda koncové vypínače. Na koniec ramienka pripevníme lanko, ktoré bude ovládať dusivku — vhodné je např. lanko z rybárskeho oceľového nadväzca. Zdvih dusivky asi o 85 mm vyžaduje dĺžku ramienka asi 50 mm; zhruba 5 mm zdvihu venujeme na uvoľnenie lanka; dusivka potom lepšie tesní. Podľa priebehu spájacieho lanka s dusivkou musíme ešte urobiť v bočnici skrinky vybranie. Koniec hriadeľa je opretý v opornom ložisku 0 6 mm, ktoré
vytvoríme v čelnej stene 4 z organického skla (pozri pohľad B na obr. 3). Do bočnice skrinky pripevníme hlavný vypínač 9 a dvojpólový prepínač 8. Prívody k hlavnému vypínaču a prepínaču necháme dlhšie, aby bola lepšia manipulácia v motorovom priestore po odskrutkovaní bočnice. Na dno skrinky uložíme monočlánky 10, na ktoré priamo prispájkujeme vodiče. Prepojenie v motorovom priestore urobíme podľa obr. 1 zvončekovým drôtom pomocou lámacej svorkovnice. Nakoniec ešte musíme vyriešiť vhodné prichytenie ovládacej skrinky — na obr. 2 je naznačená možnosť pripevnenia na potrubie spätnej vody. Časový spínač má mať časový rozsah 0 až 60 minút. Vhodný je např. spínač VIPO typ DS 1 (výrobok Ľudového družstva hodinárov Liberec), ktorý možno občas získať v bazáre za 30 Kčs. Časový spínač VIPO však musíme upraviť tak, že ho doplníme ďalšími kontaktmi oddelenými od sieťového napätia. Kontakty plnia funkciu jednopólového prepínača s nízkym napätím od monočlánkov. Kontakty 1 zhotovíme z 12 mm širokých pásikov pružného bronzového plechu hrubého 0,3 mm a pripevníme ich skrutkou 6 cez izolačnú zdierku 4 (obr. 5) na veko spínača 9. Kontakty pripevníme tak, aby smerovali na kolík 2 0 5X22 mm, pre ktorý musíme vo veku spínača vyvŕtať otvor 0 6 mm. Kolík zhotovíme z plastu alebo tvrdého dreva a vsunieme ho do otvoru držiaka pružiny zapínacieho (čierneho) gombíka. V mieste, kde vyčnieva kolík, musíme na kontakt navliecť bužírku 7. Nakoniec ešte vyrobíme z pozinkovaného plechu hrubého 0,6 mm držiak 10, na ktorý spínač priskrutkujeme. Keďže je spínač pripojený na sieťové napätie, z bezpečnostných dôvodov umiestnime držiak so spínačom mimo dosahu kotla. Termostat — použijeme např. typ Metra Th 163 s rozsahom regulácie 50 až 90 °C; dodáva ho Technomat Praha za 105 Kčs. Nižšiu teplotu možno prípadne nastaviť v menších medziach regulačnou skrutkou po sňatí otočného gombíka; musíme však potom preciachovať stupnicu. Rozsah 50 až 90 °C však celkom stačí; termostat prepína v tolerancii asi 8 °C, čo na daný účel stačí. Teplotu na regulátore nastavujeme v súlade s údajmi uvedenými v návode na obsluhu kotla. Termostat pripevníme do nátrubku buď na kotle, alebo na potrubí horúcej vody. Teraz už môžeme všetky tri časti
OBR.3
OBR.4
15
Obr. 3 Ovládacia skrinka s pohonnou jednotkou 1 — skrinka z preglejky 10 mm hrubej; 2 — nosná platňa 105X116 mm z plechu 1 mm hrubého; 3 — držiaky koncových vypínačov z plechu 1 mm hrubého; 4 — čelná stena 125X126 mm z organického skla 2 mm hrubého vrátane ložiska 0 6 mm; 5 — koncové vypínače; 6 — otočné ramienko 8 X 9 0 mm z plechu hrúbky 1,5 mm; 7 — pohonná jednotka typ T 364; 7.1 — elektrický motorček 1,5 V; 7.2 — prevodovka; 7.3 — prepínač zmyslu otáčok; 7.4 — hnací hriadeľ; 7.5 — pripájacie miesta elektrického motorčeka; 8 — dvojpólový prepínač; 9 — hlavný vypínač; 10 — monočlánky; 11 — otvory na vodiče koncových vypínačov; 12 — výrez v bočnici na lanko k dusivke; 13 — potrubie spätnej vody Obr. 4 Úprava tlačidlového spínača Obr. 5 Doplnenie časového spínača VIPO prepínačom 1 — kontakt z pružného bronzového plechu 0,3 mm hrubého; 2 — kolík 0 5X22 mm z plastu alebo tvrdého dreva; 3 — prispájkované vodiče; 4 — izolačná zdierka; 5 — matice zdierky; 6 — skrutka M4X22 s maticami; 7 — izolačná hadička; 8 — skrutka M3 s maticou; 9 — veko spínača; 10 — držiak spínača /Obr. 6. Schéma zapojenia tranzistorového spínača
regulačného zariadenia prepojiť trojlinkou. Overíme, či prepojenie zodpovedá schéme zapojenia na obr. 1, a potom urobíme funkčnú skúšku. Zariadenie skúšame bez otočného ramienka 6 — kontrolujeme, či sa pri otáčaní poháňacieho hriadeľa vypína správny koncový vypínač; pri otáčkach proti smeru hodinových ručičiek má vypínať vrchný vypínač. Ak vypína
16
druhý vypínač, musíme posunom prepínača na motorčeku zmeniť polaritu. Inak by sa totiž mohla poškodiť prevodová skrinka alebo motorček. Ak je všetko v poriadku, namontujeme späť otočné ramienko. Aby sa motorček s prevodmi nepreťažoval, vyvážime dusivku protizávažím cez kladku (pozri zostavu na obr. 2). Protizávažie vyrobíme např. z rúrky
3/4", do ktorej zarazíme drevenú zátku s očkom. Kladku môžeme použiť z detskej stavebnice Merkur a lanko z rybárskeho oceľového nadväzca. JAROSLAV ŠEFL Doplnok lektora Keďže každý nemá možnosť zaobstarať si časový spínač VIPO z bazára, uvádzam jednoduchý tranzisto-
. rovy spínač, ktorý nezávisí od siete. Napája sa z batérií na motor, ktoré sú
zapojené v sérii a dajú práve potrebné napätie 4,5 V.
Schéma zapojenia časového spínača je na obr. 6. Pri krátkodobom stlačení tlačidla TL sa nabije kondenzátor C, zapnú sa tranzistory T1 až T3 a pritiahne sa relé Re. Čas pritiahnutia relé je pri uvedených súčiastkach asi 10 až 20 minút a dá sa jemne regulovať nastavením potenciometra R2, hrubou zmenou kondenzátora C (čím väčšia kapacita, tým dlhší čas zapnutia relé). ING. VLADIMÍR ŠTEMBERG
DRŽÁK ŽEBŘÍKU PRO OPRAVY STŘECH Mám domek, jehož střecha je pokryta azbestocementovými šablonami. Opravit nějakou rozbitou šablonu není obtížné, horší už je to s uchycením žebříku. Zhotovil jsem si proto jednoduchý držák, který se mi velice osvědčil: držák zaháknu za hřeben střechy a pak již stačí zavěsit poslední příčku žebříku na háky. I v tomto případě však nesmíme zapomenout na bezpečnostní předpisy — hlavně na připoutání lanem. Držák je lehký, takže se snadno přemisťuje, a při tom je dostatečně pevný. Má-li totiž člo-
věk na žebříku hmotnost 80 kg, činí složka síly do roviny střechy (tedy tah na držák) při vrcholovém úhlu střechy 90° jen 230 N. Držák lze pochopitel-
ně použít i při jiné střešní krytině. Základ držáku tvoří dva nosníky z pásové oceli 30 X 5 mm, které uprostřed ohneme tak, aby úhel a odpoví-
17
dal vrcholovému úhlu střechy. K těmto nosníkům pak podle výkresu privaríme výztužnou konstrukci z kruhové oceli 0 12 mm. Na jedné straně ponecháme výztužné pruty delší; je-
jich délku volíme podle velikosti střechy a délky žebříku. Konce prutů ohneme do háků, za které pak budeme zavěšovat žebřík. Šířku držáku musíme přizpůsobit šířce žebříku. Na-
konec ještě přišroubujeme ke koncům nosníků dvě fošny; jejich tloušťka musí být taková, aby nosníky nepoškodily hřeben střechy. JAROSLAV MENCL
POŠTOVÁ SCHRÁNKA Nijaký výrobca u nás nevyrába dostatočne veľké poštové schránky, do ktorých by doručovateľ mohol vsunúť časopis formátu A4 bez toho, aby ho nepoškodil tým, že ho prelomí na polovicu a takto znehodnotený ho vtlačí do poštovej schránky. Niekto rieši tento problém tak, že na vrch vchodovej bránky alebo na jej čelnú stranu — teda od ulice — pripevní rúrku z plastu s priemerom asi 100 mm. V tomto prípade doručovateľ už časopis formátu A4 nemusí prelomiť na polovicu, ale iba ho skrúti a vsunie do vnútorného otvoru rúrky. Toto riešenie má nevýhodu v tom, že cudzia osoba môže ľahko časopis ukradnúť. Vyplatí sa preto zhotoviť si väčšiu schránku; časopisy formátu A4, ako aj noviny a listy potom dostaneme nepoškodené. Výroba schránky je celkom jednoduchá. Plášť 1 ohneme z pozinkovaného plechu hrubého 0,5 mm; vopred však v zadnej stene vyrežeme obdĺžnikový otvor 220X20 mm. Hrany schránky spájkujeme a potom prinitujeme nitmi 6 0 3 mm znútra na bočnice vodidla 2, ktoré ohneme z toho istého plechu. Veko 4 pripevní-
me na plášť pomocou klavírového závesu 5. Prednú stenu schránky 3 tvorí organické sklo, do ktorého zhotovíme v spodnej časti výrez na ľahšie vytiahnutie. Schránku pripevníme na vnútornej strane brány, teda do dvora. Poštový doručovateľ vkladá časopisy formátu A4, ako aj listy a noviny do schránky z ulice cez štrbinu v bráne, ktorá sa
18
zhoduje so štrbinou v schránke. Poštu formátu A4 vyberáme tak, že po otvorení vrchného veka ju zachytíme prstami a vytiahneme smerom nahor. Menšiu poštu (listy, noviny) vyberáme tak, že stenu z organického skla vytiahneme smerom nahor asi do polovice výšky schránky a potom ju už zo spodnej časti ľahko vyberieme. JOZEF DOBROVOLNÝ
do chaty a záhrady CHLAZENÍ MOTORU MALOTRAKTORU Hnací jednotkou malotraktoru bývá zpravidla motocyklový motor různých značek i obsahu válců (ČZ 175, ČZ 250, Jawa 250, Jawa 350). Vzhledem k malé rychlosti a častému zastavování traktůrku nestačí pouze náporové chlazení, motor je nutno chladit nucené ventilátorem. Poměrně jednoduše lze nucené chlazení vyřešit tak, že ventilátor je poháněn od řemenice umístěné na klikové hřídeli motoru místo dynama. Pro napájení zapalovací cívky a světlometů slouží pak přídavné dynamo, které je poháněno DYNAMO
PLÁŠŤ ZAPALOVÁNÍ
Rozpiska materiálu
VENTILÁTOR
i s ventilátorem společným kljnovým řemenem (obr. 1). Napětí elektrické soustavy pak odpovídá použitému přídavnému dynamu či alternátoru 6 V — 12 V. Vhodné je, aby i schéma elektrické soustavy odpovídalo schématu toho vozu, z něhož bylo dynamo použito. Tento způsob chlazení byl použit již u tří traktůrku; u dvou (s motory ČZ 175 a ČZ 250) byla
použita 6 V soustava s dynamem z automobilu Trabant, u jednoho s motorem Jawa 350 pak 12 V soustava s dynamem o výkonu 280 W z traktoru RS. Ani u nejslabšího motoru nebyl při rozsvícených světlometech a jen zpola nabitém akumulátoru pozorován podstatný úbytek výkonu. Domníváme se proto, že u motoru 250 ccm by bylo možno použít i alternátor z běžného osobního vozu. POSTUP PRÁCE Z pláště zapalování 1 předem vyjmeme cívky, tlumivku a držák uhlíků, takže zůstane holý obal. Nosník 2 vyrobíme z profilů Jäkl (obr. 3), vyvrtáme v něm otvor 0 22 mm, zavaříme náboj 3, druhý konec nosníku upravíme podle pláště zapalování a společně svaříme a vyztužíme žebrem 5. Vysoustružíme rotor 8 a šikmo v něm vyřízneme zářezy pro lopatky 10. Z plechu 1 mm tlustého vyřízneme a upravíme tvar lopatek 10, vytvarujeme je a privaríme do rotoru. Vysoustružíme čep 9 a distanční kroužek 11. Svineme a svaříme věnec 4 tak, aby vnitřní průměr byl o 4 mm větší než je průměr ventilátoru s lopatkou. U dvouválcového motoru Jawa 350 je nutno věnec prodloužit podle válců; výřezy na věnci zatím neděláme. Vystřihneme, připravíme a ohneme
19
20
tvar výztuhy 7, obě ramena dotvarujeme podle věnce, potom zkusmo sestavíme s hotovým rotorem s privarenými lopatkami, svrtáme a výztuhu s věncem snýtujeme. Ohneme držák 12, snýtujeme ho s věncem, svrtáme a přišroubujeme spolu s nosníkem 2. Znovu sestavíme celý ventilátor podle sestavy na obr. 3 a překontrolujeme jeho lehký chod. Vysoustružíme řemenici kliky 13, polohu zápichu pro klínový řemen a kuželovou dutinu provedeme podle polohy stejného zápichu na rotoru tak, aby se klínový řemen nekřížil! Řemenici nasadíme na klikovou hřídel motoru a zpět nasadíme vačku rozdělovače; tím je zachována funkce zapalo-
vání motoru, pouze zdroj proudu bude přídavné dynamo 2 1 . Úhelník 6 zatím nepřivařujeme, pouze připravíme. Bude sloužit jako aretace. Poloha úhelníku je daná předním středícím čepem víka motoru 0 5 mm. Tento čep vyjmeme, vyřízneme závit M6 a zašroubujeme závrtný šroub M6, na který nakonec nasuneme úhelník 6 při nasazování celého chlazení. Bude sloužit také jako aretace předstihu (při výměně řemenu). Z dynama 21 stáíineme řemenici a nahradíme ji novou řemenicí 22, jejíž průměr musí být stejný (65 mm) jako průměr řemenice kliky 13. Dynamo zkusmo ustavíme podle zápichu pro klínový řemen a tak určíme polo-
hu závěsu dynama (obr. 2). Tyto závěsy privaríme na příčný nosník a ten pak k zadnímu prodlouženému rámu nesoucímu motor. Napínák dynama 23 použijeme rovněž z automobilu; po definitivním stanovení polohy dynama jej přišroubujeme na karter v místě malého řetězového kolečka. Poté zkusmo ustavíme sestavený ventilátor a dynamo s napínákem, určíme dráhu hnacího klínového řemene 24 a označíme výřezy pro řemen ve věnci 4 i v plášti zapalování 1. Opatrně zhotovíme výřezy pro řemen, určíme polohu úhelníku 6 na plášti zapalování a privaríme ho. Konstrukci IVANA NAJ MANA popsal JIŘÍ ŠRÁMEK
ROZKLADACÍ KVETINÁČ Pri pestovaní priesad na jarnú výsadbu je výhodné presadiť rastlinku do hriadky aj so zemou, v ktorej vyrástla. Tým sa urýchľuje rast a prijatie priesady je istejšie. Na tento účel som zhotovil rozkladací kvetináč z plastu, ktorý pri dobrom zaobchádzaní môže dlho slúžiť. Dá sa jednoducho zhotoviť v rozličných veľkostiach tak, aby vyhovoval pestovanej priesade. Kvetináč zostavíme z plášťa 1, dna' 2, vnútorných krúžkov 3 a vonkajších krúžkov (gumičiek) 4. Plášť 1 a dno 2 kvetináča vystrihneme z novodurovej fólie. Jej hrúbku volíme podľa toho, aký veľký kvetináč chceme zhotoviť. Pre menšie priemery je vhodná tenšia fólia, pre väčšie hrubšia fólia. Dno kvetináča musí byť pevné, nesmie meniť tvar. Na výkrese sú uvedené rozmery na zhotovenie kvetináča s vonkajším priemerom 65 mm. V tomto prípade vystrihneme z fólie hrubej 0,4 mm obvodový plášť dlhý 220 mm; dno z fólie hrubej 1 mm.
Jednu z dlhších strán plášťa prestrihneme v pravidelných rozstupoch do hĺbky asi 3 mm. Zúbky potom vyhneme striedavo dovnútra a von (cik-cak). Po stočení plášťa zabránia zúbky vypadávaniu dna. Do dna kvetináča vyvŕtame otvor 0 3 mm na odtok nadbytočnej vody. Vnútorné a vonkajšie krúžky 3 a 4 odrežeme z novodurovej rúrky, ktorej priemer zodpovedá priemeru dna kvetináča. Začistíme ich šmirglovým papierom. Lepidlom N-20 na novodur potom prilepíme jeden krúžok 3 na dno kvetináča. Všetko potrebné máme pripravené. Plášť kvetináča teraz zvinieme; vpustíme doň dno s nalepeným krúžkom, druhý krúžok 3 vložíme k vrchnému okraju plášťa. Celok fixujeme dvoma gumičkami, ktoré navlečieme cez zvinutý plášť..Gumičky celkom postačia v prípade, že rastlinky v dohľadnom čase presadíme do voľnej zeme. Ak vieme, že rastlina bude v kvetináči rok alebo aj dlhšie, nie sú
gumičky vhodné, lebo zostarnú a prasknú. V tom prípade použijeme vonkajšie krúžky 4 z novoduru; ohrejeme ich nad plynovým horákom a priemer upravíme tak, aby sa dali nasunúť na kvetináč z vonkajšej strany. Možno použiť aj prstenec stočený z drôtu, ale novodurové krúžky majú tú výhodu, že sa o ne nikto neporaní. ING. J. KŇAZOVICKÝ
21
PRAKTICKÁ KOZA NA REZANIE DREVA Koza na rezanie dreva je potrebná na každej chate či chalupe, kde sa kúri drevom. Výhodná je koza so šiestimi nohami, lebo umožňuje rozrezať aj kratší kus dreva. Vyžaduje však dosť miesta na uskladnenie, a tak som jej konštrukciu upravil tak, aby sa dala zložiť. Takto upravená koza mi výborne slúži; je pevná a pritom spratná, lebo po zložení zaberie len málo
22
miesta (asi 100X62X15 cm). PRACOVNÝ POSTUP Kozu zhotovíme z hranolčekov 75X35 mm, najlepšie z borového dreva. Pri nohách 1 až 4 musíme spodné konce odrezať šikmo, aby koza po rozložení stála pevne. V nohách vyrežeme dlabiny 3 mm hlboké na vrchné priečky 5 a 6; na spodné priečky
7 a 8 nie sú dlabiny nevyhnutné. Vo vzdialenosti 240 mm od vrchného konca vyvŕtame otvor 0 16 mm na vrátovú skrutku. Do vrchných priečok 5 a 6 musíme zhotoviť v označených miestach šikmé výrezy (pozri pohľad S a P); do nich po rozložení zapadnú nohy — do priečky 5 nohy 2 a 4, do priečky 6 nohy 1 a 3. Nakoniec si ešte z líšt 45X25 mm odrežeme stredné
podpery 9 a 10 a môžeme už kozu zmontovať. Na nohy 1 a 3 priskrutkujeme závitkami dlhými asi 100 mm vrchnú priečku 5 a spodnú priečku
7 a vratovou skrutkou 0 4 až 6 mm strednú podperu 9. Podobne zložíme zadný rám a obidva rámy spojíme zoskrutkovaním ľavých nôh 1 a 2
a pravých nôh 3 a 4 vratovými skrutkami M16, ktoré zabezpečíme podložkami a maticami. J. D.
VÁHY NA POSTREKOVÉ LÁTKY Keďže v našich predajniach nie sú dostať cenové prístupné váhy na váženie postrekových látok, rozhodol som sa, že si váhy zhotovím sám. Ich konštrukciu som volil tak, aby neboli výrobne zložité a aby boli lacné; väčšinu dielov možno vyrobiť z rozličných odpadových materiálov. Kúpiť treba iba bakelitovú misku pod kvetináč — slúži ako nosná podložka — a téglik alebo vedierko z plastu, ktoré poslúžia ako odmerka 9 pre menšie váhy alebo odmerka 10 pre väčšie váhy. Rozmery váh môžeme totiž voliť podľa toho, aké množstvo budeme potrebovať vážiť; na väčších váhach možno vážiť do hmotnosti asi 140 g, na menších váhach (ktorých rozmery sú uvedené na výkresoch v zátvorkách) len asi do 95 g. PRACOVNÝ POSTUP Nosný rám 1 zhotovíme z pozinkovaného plechu hrubého 1,5 mm podľa obr. 1. Pri nosnom ráme je dôležité, aby sme urobili osobitne starostlivo a presne výrezy na zavesenie odmerky 9 a výrezy na zavesenie nosného rámu na základný rám 2. Nosný rám vystužíme rozpierkou 14, ktorú vyrobíme z kruhovej ocele 0 8 mm; konce osadené na 0 6 mm roznitujeme. Základný rám 2 zhotovíme tiež z pozinkovaného plechu hrubého 1,5 mm podľa obr. 2. Skladá sa z dvoch častí, ktoré k sebe znitujeme. Jazýčky 11, ktorými je odmerka zavesená výkyvné na nosnom ráme, môžeme vypiľovať buď z duralu kruhového profilu, prípadne z ocele, alebo z mosadze hranatého profilu. Bežec 3, poistnú skrutku 4, rameno 7, závažie 5 a 8 zhotovíme na sústruhu. Rovnú plochu na ramene stupnice 7 si môžeme dať vyfrézovať. Pri troške zručnosti to však dokážeme aj pilníkom. Treba si však po celej dĺžke
narysovať obidve hrany, ktoré nám vyznačia budúcu rovinnú plochu stupnice. Pri obrusovaní stále kontrolujeme, aby sme napiľovali materiál pod naznačenou ryskou. Takto získaná rovinná plocha pre stupnicu úplne vyhovuje našej potrebe. Potom si váhy predbežne zložíme, aby sme mohli ociachovať stupnicu. Základný rám 2 pripevníme štyrmi skrutkami M3 s maticami m. nosnú podložku 6. Na nosný rám 1 pripevníme maticou 13 rameno stupnice 7 tak, aby rovina pre stupnicu bola hore. Na rameno nasunieme bežec 3 aj so závažím 5 a poistnou skrutkou 4. Na koniec ramena 7 naskrutkujeme závažie 8. Na príslušnú odmerku 9 alebo 10 podľa toho, aké váhy vyrábame, pripevníme do otvorov 0 4 mm dva jazýčky 11.
23
Obr. 1
24
Obr. 2
25
Skrutku 12 s podložkou skrutkujeme z vnútornej strany odmerky a jazýček pridržíme na vonkajšej strane. Nosný rám 1 s ramenom stupnice 7 osadíme výrezmi s ostrím do výrezov vo vrchnej časti základného rámu 2. Odmerku vložíme medzi ramená nosného rámu 1 tak, aby ostrie jazýčkov 11 ležalo vo výrezoch ramien nosného rámu (obr. 1). Potom už môžeme začať ciachovaf stupnicu. Posúvaním jazdca nájdeme takú polohu, kde rameno 7 bude vo vodorovnej rovine. Na rovinnej ploche ramena 7 urobíme rysovacou ihlou rysku tesne popri hrane bežca 3 (označené šípkou). V tomto bode bude nulová poloha bežca (na obr. 1 je táto vzdialenosť označená x). Do odmerky vložíme predmet alebo závažie, ktoré má hmotnosť 100 g. Jazdec posunieme vpravo do takej polohy, až rameno 7 zostane vo vodorovnej rovine. Toto miesto si opäť označíme ryskou popri tej istej hrane bežca 3 ako v nulovej polohe. Vzdialenosť medzi obidvoma ryskami zmeriame a delíme dvadsiatimi. Tým získame rozmer y, ktorý zodpovedá hmotnosti 5 g v odmerke. Na vzdialenosť medzi ryskami nula až 100 g nanesieme dvadsať dielov y a môžeme ešte stupnicu predĺžiť, ak to dovoľuje dĺžka ramena stupnice, až asi na 140 g. To je aj maximálna hmotnosť, ktorú môžeme na váhach kontrolovať. Pri menšom type váh umožňuje stupnica ciachovanie len asi do 95 g. Pri ciachovaní menšieho typu váh použijeme závažie 75 g, úsek stupnice rozdelíme na 15 dielikov a za túto rysku nanesieme ešte ďalšie štyri dieliky po 5 g (vzdialenosť y). Ociachované váhy rozoberieme a podľa naznačených rysiek urobíme sekáčom záseky na stupnici. Nulovú polohu a hmotnosti po 10 g označíme dlhým zásekom a hodnoty
Rozpis materiálu
po 5 g polovičným zásekom. Dbáme pritom na to, aby záseky boli kolmé a rovnako hrubé. Potom číslicovými razidlami označíme desiatkové hodnoty stupnice. K tejto práci je potrebné, aby sme mali rameno stupnice dobre upnuté a najmä podložené vhodnou rovnou a dostatočne pevnou podložkou. V opačnom prípade rameno zdeformujeme a nedosiahneme ani dobrý vzhľad stupnice. Rameno 7 a poistnú skrutku 4 je vhodné povrchovo chrániť galvanickým zinkovaním alebo kúpeľom v nikle, inak po istom čase skorodujú. Ostatné kovové súčiastky natrieme alebo nastriekame syntetickým lakom vhodnej farby. Po zaschnutí laku zložíme váhy takým istým spôsobom ako pred ciachovaním. I. F.
ZAHRADNÍ STŮL S LAVICEMI Pro příjemné posezení na zahradě jsem si zhotovil zahradní stůl se sedačkami. Při jeho návrhu jsem vycházel z požadavku sezení pro čtyři až osm osob, co největší jednoduchosti a samozřejmě minimálních výrobních nákladů. Celou konstrukci jsem zhoto-
26
vil se základním nářadím a bez hlubších řemeslných dovedností. I když stůl působí masivně, dvě osoby jej lehko přenesou. Celé léto může stát na zahradě; na zimu se pak stůl rozloží na jednotlivé prvky, které lze snadno uschovat ve stodole či garáži. De-
montáž trvá jedné osobě 20 minut. Celou dřevěnou konstrukci zhotovíme z ohoblovaných fošen 35X120 mm. Pracovní postup není nutné podrobně popisovat — dostatečným vodítkem je výkres. Pevné části — t. j. desku stolu 1 s podpěrami 3 a svla-
Rozpiska materiálu
kem 6 a desky sedačky 2 se svlaky 7 spojíme pomocí vrutů 19. Jednotlivé díly pak navzájem spojujeme vratovými šrouby 16 s podložkami 18 a maticemi 17; pro urychlení demontáže jsou vhodné matice křídla té. Po smontování celého stolu i se sedačkami — dbáme přitom, abychom všude dodrželi pravý úhel — obrátíme stůl na desku a šrouby 15 přišroubujeme
výztuhu 8, kterou vytvarujeme z ploché oceli 20X5 mm. Abychom získali ještě sezení pro další dvě osoby, vyrobíme si přídavné sedačky se sklopnými nohami. Nepotřebujeme-li je, zabírají sklopené sedačky jen minimální prostor. Sedačku nasadíme na hlavní příčník 4 tak, aby zapadl mezi svlak 13 a opěrky 14, a nohu sedačky 12 připevněnou závě-
sem 10 sklopíme. Sklopená noha se opře o zarážku 11.*Protože sedačky dáváme doprostřed hlavního příčníku, kde je přišroubována výztuha 8, musíme pro ní"ve svlaku 13 zhotovit výřez; proto je i opěrka 14 ze dvou dílů. Hotový stůl nakonec povrchově upravíme; této úpravě věnujeme velikou péči, protože stůl bude po celé léto venku. JAROSLAV NOVOTNÝ
27
koníčky NÁŘADÍ PRO ZDRAVÍ CELÉ RODINY Veslařský trenažér je jedno z nejuniverzálnějších nářadí pro udržování fyzické kondice. Při cvičení na něm se stejnoměrně zatěžují snad všechny svalové skupiny a důležité orgány jako plíce, srdce, cévy. Popsaný trenažér umožňuje snadné a rychlé nastavení podle výšky i svalové kapacity cvičícího a počítadlo pak snadné sledování vydané energie. Ten, kdo zápasí s obezitou, si může spočítat energii potřebnou pro jeden záběr (při určitém nastavení trenažéru) v joulech a denně pak odbourávat „veslováním" nadbytek snědené a běžnou činností nespotřebované energetické hodnoty potravin. Výhodou trenažéru je i to, že je poměrně lehký a malý — zvláště při zastrčení nožní opěrky a sklopení madla, takže se vejde pod stůl, na skříň ap. ., / VÝROBA TRENAŽÉRU Rám Základní část posilovacího trenažéru tvoří dvoudílný trubkový rám. Horní část rámu 1 i dolní část 2 jsou shodné. K ohnutí trubek potřebných na rám a na nosič opery nohou 33 použijeme, pokud máme možnost, ohýbačky trubek. V opačném případě musíme trubky ohýbat způsobem, který byl už několikrát ve sborníku podrobně popsán; tj. vyplněním trubek suchým pískem a ohříváním ohýbaného místa nad plamenem plynového svářecího hořáku. K ohýbání si připravíme trubky delší, než je délka udaná v rozpisce; teprve po ohnutí upravíme délky trubek podle rozměrů udaných na obr. 1. Levou i pravou část rámu budeme svařovat na rovné podložce (například na betonové podlaze), na níž si křídou nakreslíme tvar rámu. Tím dosáhneme, že po svaření horních a dolních částí rámu budou levá i pravá část rámu dostatečně přesné, tzn. v základní rozměrové toleranci (sestava, obr. 1).
28
Veškerá kolmá spojení trubek na posilovacím trenažéru budeme dělat tak, že konce trubek stisknutím ve svěráku zploštíme do oválného tvaru (obr. 1, det. D). Takto upravené trubky se lépe svařují elektrickou svářečkou, spojení má větší tuhost a úprava konců je méně pracná. Při zploštění nám pomůže, když do oválného otvoru vložíme kousek ploché oceli, abychom mohli stěny trubky ve svěráku „domáčknout". Takto vytvarované zploštění je potom na podélné straně rovné a lépe se napojuje na druhou trubku. Připravené příčné trubky 3 svaříme s levou a pravou částí rámu. Je vhodné připravit si pro sváření jakýsi svářecí přípravek, například opěrné zídky poskládané z cihel. U nich si nejprve ověříme kolmost a vzdálenosti, rám nastehujeme a teprve po ověření kolmostí a rozměrů (především rovnobežnosti obou horních částí rámu 1) spoje definitivně svaříme. Na svařený rám privaríme třmen 4 (obr. 1, det. A), vodítka 25 a 26 (det. B a C), opěrku bovdenu 28
(det. D), konzolu páky 21 (obr. 2, det. E) a šrouby 31 s maticemi 32 upevníme pryžové nárazníky 30. Privarení vodítek 25 a 26 si usnadníme tím, že je nasuneme na trubku 0 20 mm, kterou položíme přes přední a střední příčnou trubku rámu 3. Tak se nejlépe podaří zachovat souosost vodítek 25 a 26 a jejich přesné umístění v podélné ose rámu. Vodítko 26 na trubku upevníme šroubem M8, který zašroubujeme do matice 27 a tím zajistíme správnou polohu vodítka při svařování. Také při svařování třmenů 4 s rámem vložíme mezi třmeny 16 mm dlouhou distanční trubku o světlostí asi 0 10 mm a spojíme šroubem M8 s maticí. Po privarení třmenů distanční trubku opět vyjmeme. Páka Páku 13 s madlem 14 a hřídelem 20 svaříme stejným způsobem jako rám (sestava na obr. 2). Nejprve si připravíme ložiska 29 z ocelových matic M10 tak, že osoustružíme osazení dlouhé 5 mm na stejný průměr, jako je vnitřní průměr trubky hřídele 20. Ložiska zasadíme do konců hřídele 20 a změříme celkovou délku hřídele i s ložisky (obr. 2, det. F). Tato délka by měla být stejná, nejvýše však o 1 mm menší, než je rozteč mezi konzolami páky 21 na rámu trenažéru. Jestliže jsme toho dosáhli, svaříme
Obr. 1
29
páku 13, madlo 14 a hřídel 20 tak, aby osy madla i hřídele byly rovnoběžné. Potom privaríme konzolku počítadla 15, výztuhu 18, kulisu 1 9 a konzolku bovdenu 2 3 J o b r . 2, det. F). Konzolku počítadla 15 si před privarením k madlu 14 přiložíme i s namontovaným počítadlem 12, označíme si místo a sklon, kam konzolku přivařit a teprve potom ji privaríme. Na konce madla navlékneme dvě motocyklové rukojeti 16. Výztuhu 18 a kulisu 19 není nutné přivařit po celé délce; postačí několik stehových svarů, dlouhých 10 až 15 m m . Při sestavování kompletní páky s rámem trenažéru postupujeme tak, že hřídel 20 vložíme mezi konzoly 21 a upevníme ji z vnější strany šrouby 24 s pružnými podložkami 22 (obr. 2, det. E, řez A—A). Šrouby dotáhneme ke konzolám napevno, avšak hřídel páky 20 se bude na šroubové ploše ložisek 29 volně otáčet. Zatěžovací mechanismus Základní částí zatěžovacího mechanismu jsou dva motocyklové tlumiče typu ČZ - MS 2 0 X 8 6 . U předního tlumiče 9 musíme upravit upevňovací vidlici tak, že původní oka vidlice uřízneme (šrafovaná část), privaríme prodloužení vidlice 1 1 a vytvoříme nová oka — jedno s průchozím otvorem 0 8,1 mm a druhé se závitem M8 (obr. 3, det. G). Rovina svaru u prodloužení vidlice je zakreslena v det. G čárkovaně. Do vidlice zadního tlumiče 9 privaríme pouzdro 6, zhotovené z trubky 0 20X1,5 mm (viz obr. 2). Dbáme na I t o , aby podélná osa pouzdra souhlasila s podélnou osou zadního tlumiče 9. Oba tlumiče 9 nakonec spojíme privarením spojovacího čepu 10 mezi v i d lice tlustších konců tlumičů (obr. 3). Při této operaci tlumiče vhodně p o d ložíme nebo zajistíme svěrkami tak, aby při svařování tlumiče nevybočily. K zatěžovacímu mechanismu ještě patří táhlo 5 (obr. 2), kolík 7 s hlavicí 8 (obr. 1) a zajišfovací šroub 5 2 . Výroba těchto součástí je jednoduchá a mimo to můžeme pozice 7, 8 a 52 nahradit vhodnými hotovými výrobky. Sedačka Sedačku 42 vyrobíme z překližky 10 mm tlusté, na kterou Chemoprénem přilepíme výplň 43 z 30 mm tlustého molitanu a celek potáhneme potahovou látkou nebo koženkou 4 4 . Potah přibijeme na spodní straně po celém obvodu hřebíčky 4 5 . V rozích musíme látku nastříhnout a složit tak, aby nevytvořila vysoké vrstvy; špatně by se nám pak upevňovaly držáky 54 koleček 53 (obr. 3). Kolečka 53 vy-
30
Rozpiska materiálu
soustružíme ze silonu, novoduru nebo textitu, např. je můžeme upravit z hotových koleček podobného typu. Držáky 54 vyrobíme z plechu. Při montáži postupujeme tak, že na sedačku upevníme vruty 47 nejprve obě kolečka na jedné straně, sedačku položíme na rám trenažéru, podložíme pod ni kolečka na druhou stranu a po jejich srovnání si označíme otvory pro upevnění a přišroubujeme kolečka i na druhou stranu sedačky. Nakonec ještě upevníme na spodní stranu sedačky příchytky 46, které mají zabránit vyklopení sedačky při dosednutí na její levý nebo pravý kraj. Mezi trubkou
rámu a příchytkou upravíme mezeru asi 2 mm. Opera noh Základní části sestavy je trubkový nosič 33, ke kterému po ohnutí privaríme dvě příčky 34 (obr. 3). Do opery 35 z překližky tlusté 10 mm vyřízneme výřez hluboký asi 40 mm, abychom mohli operu upevnit vruty 41 na příčky 34. Horní dva rohy opěrky zaoblíme na R35. Na hotovou operu 35 nalepíme vroubkovanou pryž 36 (vroubky orientujeme vodorovně). Na dolní stranu opery upevníme vruty 40 s príložkami 39 dva krátké řemeny s přezkami 38. Stejnými vruty s pří-
Obr. 2
31
32
ložkou upevníme na horní stranu opery řemen 37, opatřený na obou koncích děrováním. Délku řemenu po vyzkoušení upravíme. Úplně vybavenou operu upevníme čtyřmi vruty 41 na příčky nosiče. Montáž počítadla a bovdenu Počítadlo 12 k pletacím strojům je vybaveno páčkou, na jejímž konci je šroubová svorka na upevnění konce lanka bovdenu (obr. 2, montáž počítadla). Počítadlo se prodává s upevňovacím plechem, kterým počítadlo upevníme na konzolku 15 dvěma šrouby M4. Konec bovdenu 17 se šroubením M 6 zašroubujeme do otvoru M6 v konzolce 15 a zajistíme pojistnou maticí. Na lanko bovdenu nasuneme pružinu 51 (délku pružiny při vyzkoušení upravíme), a konec lanka upevníme do šroubové svorky na raménku počítadla. Bovden vedeme volně podél páky 13, na kterou ji můžeme textilní lepicí páskou upevnit. Dále vedeme bovden obloukem pod zatěžovacím mechanismem k opěrce bovdenu 28 (obr. 1, celková sestava). Odměříme si délku bovdenu od počítadla přes opěrku 28 až ke
konzole 23 a dbáme přitom na to, aby bovden nebyl ani při pohybu páky nikde napínán nebo ohýbán přes ostrou hranu. Pak si ještě zjistíme délku bovdenu k opěrce 28 a označíme ji na plášť bovdenu; zbytek pláště pak odstraníme. Plášť zaklesneme do otvoru 0 5 mm v opěrce 28 a lanko bovdenu vedeme otvorem 0 3,2 mm v konzole bovdenu 23. Při páce 13 skloněné do přední krajní polohy (páčka počítadla je nahoře) si svěrkou zajistíme konec lanka na konzolce 23. Jestliže nyní přitáhneme páku 13 směrem dozadu, mělo by napětí bovdenu stáhnout páčku počítadla dolů a výkyv by mělo počítadlo zaznamenat. Pokud by se tak nestalo, budeme hledat chybu v délce lanka na konci u počítadla (možno šroubením upravovat) nebo přesadíme konec lanka v konzolce 23 do jiného otvoru 0 3,2 mm (nahoru nebo dolů). Teprve až bude počítadlo pracovat spolehlivě, zajistíme definitivně konec lanka tím, že na něj nasuneme trubičku, kterou stiskneme a připájíme k lanku cínem nebo mosazí. Než přikročíme k sestavování trenažéru, upravíme povrch jednotlivých částí lakováním.
SESTAVA A MANIPULACE Sestavení rámu s pákou 13 již bylo popsáno ve výrobních pokynech. Zatěžovací mechanismus (poz. 5 až 11) zajistíme v rámu pomocí táhla 5, které upevníme šroubem 48 s pružnou podložkou 49 a maticí 50 ke třmenům 4 (obr. 1, det. A). Pouzdro 6 nasuneme na táhlo 5 a spojení pouzdra s táhlem zajistíme zasunutím kolíku 7 s hlavicí 8 do otvoru pouzdra a některého z otvorů 0 8,1 mm v táhle 5. Prodlouženou vidlici předního tlumiče upevníme zajišťovacím šroubem 52 do některého ze čtyř otvorů 0 8,1 mm v kulise 19 na páce 1 3 . * Nosič 33 s operou pro nohy zasuneme do vodítek 25, 26 a polohu zvolenou podle výšky cvičícího zajistíme druhým šroubem 52 na vodítku 26. Velikost odporu zatěžovacího mechanismu určujeme volbou otvoru na kulise 19. Čím nižší otvor zvolíme, tím menší je síla, potřebná ke stlačení tlumičů. Přitom zároveň ovšem musíme seřídit délku zatěžovacího mechanismu, což umožňuje řada otvorů v táhle 5. Konstrukci VLADIMÍRA CAFOURKA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ
TACHOMETER NA BICYKEL Keďže v súčasnosti na našom trhu nedostať tachometer na bicykel s počítadlom prejdenej vzdialenosti tuzemskej ani zahraničnej výroby, zhotovil som si ho sám. Jeho výroba je jednoduchá — spočíva len v zhotovení štyroch súčiastok, lebo sa prevažne využívajú hotové diely. Tachometer neovplyvňuje negatívne jazdné vlastnosti bicykla a možno ho použiť na väčšinu typov bicyklov. Otáčavý pohyb od predného kolesa sa prenáša na tachometer 1 trecím prevodom. Prevod tvorí medzikružie 7 a držiak s kolieskom a gumovým obložením 6. Na hriadeľ kolieska je pripevnený pohon (bovden) 2 tachometra. Pomer trecieho prevodu je daný rozmerom predného kolesa (jeho obvodom) a použitým tachometrom. Pre bicykel Favorit je pri použití tachometra určeného na
motocykel Babeta tento pomer 2:1. Zmena tohto pomeru umožňuje použiť tachometer z Babety aj na iné typy bicyklov (např. skladacie). PRACOVNÝ POSTUP Predovšetkým si zaobstaráme tachometer 1 aj s pohonom 2 (bovdenom) na motocykel Babeta a držiak 4 svetlometu na bicykel. Ako prevodové koliesko 6 použijeme koliesko aj s držiakom zo šijacieho stroja; slúži na navíjanie nite. V osi prevodového kolieska 6 musíme vyvŕtať otvor na pripevnenie pohonu 2. Aby nedochádzalo k prekízavaniu, buď prepiľujeme otvor ihlovým pilníkom na štvorcový prierez, alebo koniec pohonu zatmelíme v otvore vhodným tmelom na kov.
33
Tachometer na bicykel: 1 — tachometer na motocykel Babeta; 2 — pohon (bovden) na uvedený motocykel; 3 — objímka tachometra z pozinkovaného plechu; 4 — držiak svetlometu na bicykel; 5 — držiak prevodu; 6 — držiak s prevodovým kolieskom (navfjač nite zo šijacieho stroja aj s držiakom); 7 — medzikružie prevodu; 8 — príchytky z hrubšieho drôtu; 9 — pružina do dverovej zámky; 10 — gumové obloženie; 11 — konzolka
Aby sme mohli pripevniť prevod na prednú vidlicu kolesa, musíme si z pozinkovaného plechu hrubého 0,5 mm vyrobiť držiak 5 a konzolku 11. Dĺžku strednej časti držiaka 5 volíme podľa priemeru prednej vidlice. Konzolku s držiakom zoskrutkujeme a do voľných otvorov konzolky zasunieme skrutku, ktorá zároveň prechádza pružinou 9; použijeme pružinu z dverovej zámky. Skrutku zabezpečíme maticou. Jeden koniec pružiny oprieme o konzolku 11, druhý koniec potom pri montáži zakvačíme do otvoru držiaka prevodového kolieska 6 tak, aby sa gumové obloženie pritláčalo na medzikružie 7. Medzikružie 7 zhotovíme takisto z pozinkovaného plechu hrubého 0,5 mm. Dôležité je, aby medzikružie ceiou plochou priľah/o na výplet kolesa; preto si najprv zhotovíme šablónu z hrubšieho papiera a na nej vyskúšame
34
veľkosť výseku x, ktorý treba vystrihnúť. Po vystrihnutí výseku obidva konce medzikružia spájkujeme. Na zadnú stranu medzikružia prispájkujeme tri príchytky 8 z hrubšieho drôtu, ktoré potom pri montáži ohneme okolo výpletu kolesa. Tachometer 1 pripevníme na kormidlo pomocou držiaka 4 a objímky 3, ktorú vytvarujeme takisto z pozinkovaného plechu. Montáž celého zariadenia na bicykel je jednoduchá. Spočíva len v ohnutí troch príchytiek 8 medzikružia 7 k výpletu demontovaného predného kolesa, v pripevnení držiaka 4 tachometra na rúrku kormidla, v pripevnení držiaka S na prednú vidlicu kolesa a v spojení prevodového kolieska 6 a tachometra 1 bovdenom 2. ING. FRANTIŠEK BRTNA
SIGNALIZÁCIA ZÁBERU PRE RYBÁROV Medzi športovými rybármi je veľmi obľúbený nočný lov ťažkých rýb (kapor, úhor), alebo dravých rýb (zubáč). Najbežnejší spôsob zistenia záberu je taký, že osvetľujeme návestné plaváčiky, alebo pri love zubáča polystyrén pripevnený na vlasci. Ako osvetlenie sa používa buď sviečka v pohári (v niektorých revíroch je to zakázané), alebo petrolejka či iné svietidlá, čo nie je vždy výhodné. Tieto skutočnosti ma viedli k zhotoveniu optickej signalizácie, ktorú zatiaľ v obchode nedostať. Zariadenie sa skladá zo signalizácie kontaktu — optického hlásiča — a signalizácie svetelnými návestnými plaváčikmi. Má šesť voliteľných variantov: poloha O —zariadenie je vypnuté poloha A — prerušovaný kontakt pre jeden prút poloha B — prerušované kontakty pre dva prúty poloha C — svetelný návestný plaváčik pre jeden prút poloha D — svetelné návestné plaváčiky pre dva prúty poloha E — svetelné návestné plaváčiky pre dva prúty so slabším svitom poloha F — prerušovaný kontakt pre jeden prút a svetelný návestný plaváčik pre jeden prút \ Tieto varianty stačia väčšine športových rybárov. Svetelná signalizácia sa robí štyrmi svetelnými diódami
a celé zariadenie sa napája dvoma ceruzkovými batériami, ktoré stačia na prevádzku počas celej sezóny. Potrebný materiál aj súčiastky sú bežne dostať. Obstarávacie náklady nie sú vyššie ako 130 Kčs a aj výroba nie je zložitá. VÝROBA ZARIADENIA Zariadenie sa skladá z optického hlásiča s kontaktmi pripevneného na držiaku a z dvoch svetelných návestných plaváčikov. Optický hlásič (obr. 1). Všetky súčiastky sú v škatuľke, ktorú vyrobíme z kuprextitu hrubého 1,5 mm. Jednotlivé diely škatuľky 1 až 7 vrátane vymedzovacích pásikov 8 zhotovíme podľa rozmerov uvedených na obr. 1. Na bočné dosky 3, 4 a dno 1 vyškrabeme rysovacou ihlou plôšky, ktoré musia byť odizolované od základných plôch (vyznačené farebne), a do všetkých dielov odvŕtame potrebné otvory. Potom už môžeme v niekoľkých bodoch spájkovať transformátorovou spájkovačkou bočné 3, 4, vrchné 5 a spodné dosky 7; dosky dávame medenou fóliou dovnútra. Ak je všetko v poriadku, prispájkujeme dno 1, aj strednú dosku 6 tak, aby fólia smerovala k vrchnej doske, a potom aj vymedzovacie pásiky 8, ktoré slúžia na vymedzenie priestoru medzi dnom a batériami. Nakoniec celú škatuľku riadne zaspájkujeme. Na dno pripev-
níme LED diódy 17 (Dl, D2), pokiaľ možno červené, a na spodnú dosku priskrutkujeme päticu konektora 9. Potom prispájkujeme na otvory v bočných doskách kontakty 10 (Kí, K2); použijeme kontakty z relé, např. RP 92 a pod. (pozri det. A). Ďalej prispájkujeme pružinky 11 (na plôšky označené mínus) a držiak prepínača 12, ktorý ohneme z medeného plechu hrubého 1 mm (pozri det. B). Prepínač 13 (Pr) musí byť minimálne sedempolohový a každá poloha musí mať dva páry kontaktov; vhodný je typ WK 53 339, prípadne podobný. Na prepínači najprv urobíme všetky prepojenia a prispájkujeme odpor 15 na zoslabenie svitu (Rz) a prispájkujeme prepájacie vodiče, ktoré necháme radšej dlhšie, aby sme mali rezervu. Prepínač pripevníme; nesmieme ho pritom zabudnúť podložiť vhodným izolantom 14, např. celofánom. Potom už môžeme urobiť všetky spoje podľa schémy zapojenia (obr. 2). Nesmieme pritom zabudnúť na obmedzovacie odpory 16 (Ro), ktoré slúžia na obmedzenie prúdu na LED diódy. Dbáme na to, aby sme nezamenili polaritu diód a aby sa diódy pri spájkovaní nepcehriali — mohli by sa zničiť. Na prepínač pripevníme vhodný gombík, kontakty 10 napružíme, aby mali dotyk a prispájkujeme mosadzné matičky 18 (M 3) na prichyte-
Na fotografii vľavo hlásič s otvorenou skrinkou, na fotografii vpravo hlásič priskrutkovaný k držiaku. , , ..
35
Obr. 1
nie viečka. Liehom vyčistíme zvyšky kolofónie po spájkovaní, na škatuľke skosíme hrany a natrieme vhodnou tmavšou farbou. Vložíme batérie a môžeme vyskúšať všetky funkcie.
36
Nakoniec ešte zhotovíme držiak 19. Vyrobíme ho z mosadzného drôtu 0 5 mm, ktorý ohneme podľa obr. 1. Jeden koniec vypiľujeme do hrotu, aby držiak lepšie vnikol do zeme. Na
držiak prispájkujeme mosadzný plech 20, do ktorého zhotovíme otvory so závitom M3. Plech potom priskrutkujeme na viečko hlásiča, Návestné plaváčiky vyrobíme naj-
Obr. 2
lepšie z krytov 21 z ceruziek Centrofix, ktoré skrátime na dĺžku 23 mm (obr. 1). Na LED diódy 22 (D3, D4) zelenej alebo červenej farby prispájkujeme vodiče, ktoré by mali byť mäkké a čo najtenšie, aby nebránili rybe v zábere. Získame ich buď rozpletením telefónneho káblika, alebo ich kúpime v predajni Mladý technik. Na vývody diód nasunieme bužírku 23, a potom už môžeme diódy vsunúť do
NA VEDEME KINOFILMU
krytov 21 tak, aby vyčnievali asi 5 mm. Potom prepichneme oceľovou strunou 24 0 0,5 mm kryt tak, aby struna prechádzala medzi obidvoma vývodmi z diódy a pritom ich neskratovala. Konce struny vytvarujeme podľa obr. 1. Aby sme zabránili vnikaniu vlhkosti, zatmelíme zospodu kryt tmelom 25. Nakoniec ešte prispájkujeme na konce vodičov obidvoch plaváčikov konektor 26.
SPÔSOB POUŽITIA Hlásič zapichneme do zeme medzi obidva prúty a prepínačom zvolíme^ ,vybraný variant. Pri love zubáča vsunieme vlasec medzi kontakty a preklopíme prešmýkač. Pri zábere sa rozsvieti dióda na strane kontaktu. Pri chytaní ťažkých rýb použijeme namiesto návestného plaváčika krúžok z bužírky 27, na ktorý svetelný plaváčik zavesíme. Pri trhnutí plaváčik sám odpadne. Zoslabenie svitu je výhodnejšie pre tmavé noci. Toto zariadenie sa dá použiť aj na iné spôsoby lovu a pracuje bezchybne. MIROSLAV VALAS
UPRAVENÉ PUZDRO FILMU
Zhotovil som si jednoduché puzdro, ktoré umožňuje ľahké vedenie filmových pásov pri bežnej manipulácii, akou je napríklad strihanie pásov filmu na archivovanie, strihanie jednotlivých políčok do dia-rámčekov. Z hliníkového plechu hrubého 1 mm vystrihneme podľa výkresu plášť puzdra, vrátane vyznačených výrezov, určených na zasunutie a posúvanie filmu v prípravku. V časti B plášťa plech poohýbame a vytvoríme vodia-
37
ce lišty. Časť A plášťa vytvarujeme ovinutím okolo filmovej kazety (pozri fotografiu). Do jednej kazety z filmu vyfrézujeme v 38 mm dĺžke 2 mm široký otvor. Puzdro starostlivo začistíme a vhodne natrieme. Pri práci vložíme film do upravenej kazety, koniec prestrčíme otvorom a zavrieme do drážky. Výhodou je, že sa pás filmu nekrúti, rukami sa ho priamo nedotýkame, takže možnosť jeho znečistenia alebo iného poškodenia sa zníži na minimum. RUDOLF DOBRÔTKA
ROZVINUTÝ TVAR
RUČNÉ TKANIE II V minulom zborníku USS sme okrem všeobecného úvodu do tkania uverejnili opis výroby vyšívacieho rámu. Teraz opisujeme výrobu univerzálneho rámu a lavice, ktorú môžeme použiť k obidvom rámom. UNIVERZÁLNY RÁM Univerzálny rám (obr. 3) v skutočnosti sú najjednoduchšie tkáčske krosna. Vzhľadom na to, že niektoré sústružené diely z dreva sú dlhé až 720 mm, nezaobídeme sa zrejme bez pomoci stolárskej prevádzkárne. Na výrobu použijeme kvalitné drevo, vyschnuté a bez hrč. Najvhodnejšie druhy sú jaseň, javor a dub. Časti podstavca 1 a 3 sú výrobne jednoduché. Vrchnú a spodnú časť poz. 3 spojíme lepeným čapom, ktorého dĺžka je 70 mm, hĺbka 35 mm a šírka 10 mm. Ľavá a pravá bočná časť podstavca sa odlišujú len tým, že majú zapustenie hviezdicového tvaru jedna na ľavej a druhá na pravej strane. Tvar zapustenia musí byť rovnaký, ako je tvar hviezdice 10 a hĺbka tohto zapustenia je 9 mm (pozri obr. 5, detail spojenia podstavca a pracovného rámu). Niteľnica 13 nie je výrobne zložitá a treba si urobiť iba jednoduchý prípravok, ktorý by pri vŕtaní zabezpečil súosovosť dier na zacapovanie kolíkov niteľnice, ako aj ich rovnaké rozstupy. Na to stačí presne narysovať a vyvŕtať šesť až osem otvorov 0 5 mm do rúrky s vnútorným priemerom asi 14,5 mm. Na pozdĺžnych tyčiach niteľnice si označíme len stred prvého otvoru, tyč zasunieme do prípravku a vyvŕtame prvý otvor. Do otvoru zasunieme kolík a vyvŕtame zvyšné otvory. Potom kolík vytiahneme, tyč posunieme a takým istým spôsobom po-
38
kračujeme vo vŕtaní všetkých zvyšných otvorov. Musíme si pritom zabezpečiť aj obmedzenie hĺbky vŕtania na 8 mm, lebo otvory nie sú priechodné. Otvory do kolíkov niteľnice 0 2,3 mm budeme vŕtať s vysokými otáčkami, aby vnútorný povrch v otvoroch bol hladký. Jemným šmirglovým papierom starostlivo očistíme ostrapy na okrajoch otvorov, aby sa tu nezachytávali nite osnovy. Šmirglovým papierom očistíme aj povrch kolíkov a tyčí. Aby celá niteľnica bola úplne hladká, přeleštíme všetky časti na handrovom kotúči. Pracovný rám (obr. 4) je najdôležitejšia a výrobne najnáročnejšia časť. Najprv si vysústružíme, alebo dáme si vysústružiť všetky súčiastky kruhového tvaru, t. j. diely 5, 6, 8, 9, 10, 11, 14a 17. Do telesa predného a zadného návoja 5, 6 vyfrézujeme po celej dĺžke žliabok na jazyk 19 (obr. 5). Excentrické čapy na obidvoch koncoch pomocného návoja 4 ťažko sústružiť, a preto ich po vysústružení telesa zavŕtame a zapustíme do čiel pomocného návoja. Pri tejto operácii je nevyhnutné presne narysovať osi otvorov, aby neboli proti sebe navzájom pootočené. Rohatky 9 a hviezdice 10 opracujeme presne a čisto, aj keď do rohatky zapadá len zabezpečovací zub 15. Hviezdice 10 musia zapadať do vybrania takého istého tvaru v bočných častiach rámu 7, a to aj pri rozličnom uhle otočenia. Bočné časti rámu 7 sa tvarom zhodujú, ale vŕtanie otvorov a pripevnenie zubov 15 je zrkadlovo obrátené (obr. 5, poz. 7 — pôdorysy). Zapustenie pre hviezdicu 10 vydlabeme dlátkom len do hĺbky 3 mm, lebo hviezdicu budeme po zložení rámu do zapustenia vlepovať. Treba ešte zhotoviť do držadiel niteľnice 11 okrúhle zárezy na zavesovanie niteľnice a môžeme celý pracovný rám zložiť (obr. 4).
Na osadenie (dlhé 32 mm) predného aj zadného návoja 5, 6 prilepíme epoxidovým lepidlom rohatku 9. Na stôl si položíme obidve bočné časti rámu 7 a zasunieme do nich predný a zadný návoj. Vnútorný povrch otvorov 0 18 mm v návojových kotúčoch 8 natrieme epoxidovým lepidlom a návojové kotúče 8 nasunieme na osadené konce predného a zadného návoja 5, 6 (obr. 4, zvislý rez poz. 6 a 5). Tým je v podstate pracovný rám zložený, ale po zaschnutí lepených spojov sa nedá rozobrať. Toto pôvodné riešenie konštrukcie by sme Legenda k obr. 3, 4 a 5 na str. 39 až 41: Univerzálny rám: 1 — podložka na
nohy (1 ks); 2 — stredná žrď podstavca (1 ks); 3 — bočná časť podstavca (ľavá, pravá — 2 ks); 4 — pomocný návoj (2 ks); 5 — predný návoj (1 ks); 6 — zadný návoj (1 ks); 7 — bočná časf rámu (pravá, ľavá — 2 ks); 8 — návojový kotúč (4 ks); 9 - rohatka návoja (2 ks); 10 — hviezdica (2 ks); 11 — držadlo niteľnice (2 ks); 12 — člnok (1 ks); 13 — niteľnica (1 ks); 14 — držadlo vankúšika na ihly (2 ks) + 4 závitky; 15 — zub rohatky (2 ks); 16 — klin podstavca (4 ks); 17 - vankúšik na ihly (2 ks); 18 - závrtka (2 ks); 19 — žliabkový jazyk (2 ks)
39
40
Obr. 5
35
35
683
41
Obr. 6. Lavica: 1 — sediaca doska (1 ks); 2 — výstuha (1 ks); 3 — bočná doska (2 ks); 4 — noha (2 ks)
mohli zlepšiť tým, že by sme na spojenie návojových kotúčov 8 s predným a zadným návojom mohli použiť plechové kotúčiky 0 32 mm, ktoré by sme zapustenými závrtkami pripevnili na čelá osadenia predného a zadného návoja 5, 6. Vzhľadom na to, že návojové kotúče 8 majú iba zachytiť axiálny (osový) posuv návojov v bočných častiach rámu, je toto riešenie celkom rovnocenné s lepením. Montáž predného návoja 5 dokončíme tým, že z vonkajšej strany pripevníme závrtkami 0 2X25 mm na bočné časti rámu 7 kruhové držadlá vankúšikov na ihly a priadzu 14. Vankúšiky na ihly 17 kúpime v galantérii, alebo~ si ušijeme vlastné. Vankúšik 17 vsadíme šikmým osadením do kruhového vybrania v držadle 14, kde drží iba trením kužeľovej plochy. Montáž zadného návoja zakončíme vlepením hviezdic 10 studeným glejom do hviezdicového zapustenia v bočných častiach rámu 7 (obr. 4, zvislý rez zadným návojom — kreslené hrubo). Tu, podobne ako pri návojových kotúčoch, touto operáciou znemožníme rozoberanie pracovného rámu. V prípade, že by sme sa tomu chceli vyhnúť, musíme hviezdice 10
42
na bočnice 7 opatrne pripevniť asi šiestimi zapustenými závrtkami 0 2X20 mm do vybrania v bočných častiach rámu. Toto spojenie je z hľadiska pevnosti menej spoľahlivé. Na zložený pracovný rám pripevníme závrtkami 18 zuby rohatiek 15 a vyskúšame, či zub dobre zapadá do rohatky. Prípadné nepresnosti upravíme opiľovaním zubov rohatky alebo skrátením zuba. Musíme ešte z bukovej lišty zhotoviť žliabkové jazyky 19 a člnok 12. Na opracovaní činka si dáme osobitne záležať, aby bol úplne hladký a nezachytával sa o nite osnovy. Pokúsime sa ho vyleštiť, prípadne ho výnimočne natrieme bezfarebným lakom v niekoľkých vrstvách. Od hladkého povrchu činka závisí totiž jeho dobrá funkcia. Člnok opracujeme do profilu, ktorý v priečnom reze tvorí pretiahnutú elipsu. LAVICA Lavicu (obr. 6) môžeme použiť k vyšívaciemu aj k univerzálnemu rámu. Ak si už niektorý z rámov zhotovíme, mali by sme si urobiť aj lavicu. Lavica tvorí s rámom nedeliteľný celok. Drevo na výrobu lavice vyberieme takého istého druhu ako na výrobu
vyšívacieho rámu. Vyrežeme základné tvary jednotlivých častí 1 až 4 a ich hrany zaoblíme. Polomer zaoblenia sa rovná polovici hrúbky dosiek. Toto veľké zaoblenie hrán má estetickú funkciu a zdôrazňuje mohutnosť lavice. Do sedacej dosky 1 vyfrézujeme zapustenie široké 40 mm, dlhé 170 mm a hlboké 5 mm pre bočné dosky lavice 3. Bočné dosky 3 s nohami 4 spojíme lepidlom v dlabanom čape 100X20X20 mm. Na vrchnej strane bočných dosiek vyrežeme výrezy široké 40 mm a hlboké tiež 40 mm. Výstuha 2, ktorú potom osadíme do týchto výrezov, bude mať vrchnú hranu o 5 mm nižšie, ako je vrchná hrana bočných dosiek. Presahujúca časť bočných dosiek vysoká 5 mm bude zapustená do sedacej dosky a spodná plocha sedacej dosky bude ležať na výstuhe. Napriek tomu, že lavica vyzerá hrubo a neokresané, vyžaduje presnú a starostlivú prácu, aby bola pevná, spoľahlivá a predovšetkým pekná. Povrchovú úpravu lavice volíme takú istú ako pri vyšívacom či univerzálnom ráme. B. MANCOVÁ a J. ŠŤASTNÝ
auto-moto
VOLNOBĚŽKA NA BABETU Mám moped Babeta (typ 207) a přestože velmi oceňuji jeho přednosti, vadí mi, že při jízdě z kopce nelze vyřadit rychlost. Ve sborníku USS č. 45 jsem sice nalezl řešení — výrobu volnoběžky k mopedu — to jsem však po pečlivém prozkoumání zavrhl a rozhodl se pro volnoběžku vlastní konstrukce. Je sice složitější, přesto však výrobně jednodušší, spolehlivější a naprosto bezhlučná. FUNKCE VOLNOBĚŽKY Při vypnuté volnoběžce je řetězové kolečko pomocí vysunutých kuliček ve stálém záběru s motorem (používá se pro brždění motorem a pro nastartováni"). Při zapnuté volnoběžce spadnou kuličky na malý průměr vypínací tyčky a tím je řetězové kolečko spolu s tělesem volnoběžky volně otočné kolem hnací hřídelky motoru. Umožňuje to jízdu jako na kole, volnou jízdu z kopce při běžícím motoru i bez něj — jízda není motorem bržděna. Přidáme-li plyn tak, že otáčky motoru budou vyšší než otáčky řetězového kolečka, zapojí se v činnost volnoběžka a začne unášet řetězové kolečko. Rohatka, která je napevno spojena s hnací hřídelí motoru, vytlačuje pomocí pružinek z otvorů rohatky válečky do záběru. Válečky se po klínové ploše rohatky zapříčí do vnitřního průměru tělesa volnoběžky a tím přenáší kroutící moment motoru na kolo. Při poklesu otáček motoru se válečky opét uvolní a volně se odvalují po vnitřním průměru volnoběžky a tím umožňuji volný běh. Volnoběžka je ve své funkci naprosto spolehlivá a šikovný kutil nebude mít s její výrobou problém. VÝROBA VOLNOBĚŽKY K výrobě použijeme volnoběžku z vyřazeného startéru z motoru T603 nebo T613. Lze použít i volnoběžku ze startéru motoru AVIA, protože však zabírá v opačném směru, je v tom případě nutné rohatku volnoběžky obrátit. Startér rozebereme a vyjmeme volnoběžku, která bývá většinou bez vady. Po té rozebereme i volnoběžku, odstraníme drátové pojistky, pružiny
a šroubovákem nebo sekáčem upevněným ve svěráku rozebereme zalisované plechové víčko, které volnoběžku uzavírá. Válečky 16 a pružinky s trubičkami 17 uvnitř volnoběžky spolu s víčkem 11 vyčistíme a uschováme. Na rozbrušovací pile odřízneme opatrně ozubené kolečko tělesa volnoběžky a to tak, že do svěráku upneme kruhovou ocel 0 16 mm, na které volnoběžkou otáčíme a kotoučem rozbrušovací pily tlačíme mezi ozubení a stěnu volnoběžky. Předtím však musíme vyklepnout bronzové pouzdro z otvoru volnoběžky a odříznout trubku z vnitřní části volnoběžky (tj. z rohatky 6), a to těsně v osazení rohatky. Oba takto získané díly — těleso volnoběžky 3 a rohatku 6 — ohřejeme na elektrickém vařiči na teplotu asi 300°C (tj. modrá nebo fialová barva) a necháme pomalu vychladnout. Nahřáti je nutné k tomu, aby bylo možno díly opracovávat na soustruhu. Pak těleso volnoběžky 3 osoustružíme
přesně podle výkresu, vnitřní plochu pouze vyleštíme jemným smirkovým plátnem. Rohatku volnoběžky 6 provrtáme a vystružíme na 0 18H8 mm a nakonec prohoblujeme drážky. U volnoběžky motoru z AVIE musíme rohatku provrtat a vysoustružit na 0 24H8 mm; zbytek osazení, které z jedné strany zůstane, musíme obrousit nebo stočit a do otvoru nalisujeme pouzdro 15 z opačné strany, než bylo původní osazeni. V místě sražených hran je nutno pouzdro s rohatkou velice opatrně přistěhovat elektrickým obloukem nerez elektrodou na čtyřech místech, nebo zapájet mosazí natvrdo. Svary zabrousíme na boku brusného kotouče nebo přesoustružíme, vystružíme a prohoblujeme dvě drážky. Dále musíme vysoustružit nástavec hřídele 1, v němž profrézujeme kolmo k ose drážku pro závlačku bajonetového uzávěru volnoběžky. Tato drážka musí být stejná jako je na původní hřídeli výstupu z převodovky. Ještě vysoustružíme vypínací tyčku 2 a krycí víčko volnoběžky 5 a z pérové oceli vyřízneme dvě perka 7 délky 8 mm. Perka můžeme vyříznout i z plechu.
43
kolečko. Kolečko nejlépe zbrousíme na nástrojové brusce (kameníček). Zbroušení lze provést i na frézce (pomocí frézy s SK plátky) musíme však dát pozor, protože kolečko se štípe. Kdo nemá možnost tepelného zpracování, nesmí kolečko popustit, bylo by to na úkor životnosti zubů. Díly volnoběžky není nutnté opět kalit. MONTÁŽ VOLNOBĚŽKY
Volnoběžka k Babetě: 1 — nástavec hřídele (vyráběná součást); 2 — vypínací tyčka (vyráběná součást); 3 — těleso volnoběžky (upravené ze startéru T603, 613, Avie); 5 — ozubené kolečko (upravené původní); 5 — krycí víčko volnoběžky (vyráběná součást); 6 — rohatka volnoběžky (upravená ze startéru T603, 613, Avie); 7 — péro (vyráběná součást); 8 — výstupní hřídel motoru (původní); 9 — tlačná pružina (původní); 10 — kuličky (původní); 11 — krycí víčko (ze startéru T603, 613, Avie); 12 — podložka se Segerovou pojistkou (původní); 13 — kroužek bajonetového uzávěru (původní); 14 — závlačka (původní); 15 — pouzdro (vyráběná součást — nutná pouze pro startéry Avie); 16 — válčeky (ze startéru T603, 613, Avie); 17 — pružinky s trubičkami (ze startéru T603, 613, Avie)
ovšem o vyšší pevnosti (AKA, nerez apod.). Tím máme všechny díly připraveny a můžeme demontovat původní kolečko na hřídeli motoru. Vyjmeme závlačku 14, sejmeme uzavírací čepičku, hřídelík, který je v dutém hřídeli motoru, opatrně vyjmeme kuličky 10 a pružinu 9 a kromě vypínacího hřídelíku vše uschováme. Pak kleš-
44
těmi sejmeme Segerovu pojistku, podložku 12 a ozubené kolečko 4. Kolečko však musíme ze strany širšího osazení, tj. ze strany, která při demontáži směřuje k nám, zbrousit na šířku 16,5 mm a do hloubky 3 mm. Toto osazení zapadne při montáži do vybrání těla volnoběžky 3 a tím je přenášen kroutící moment na řetězové
Kdo pracoval přesně podle návodu, neměl by mít větší problémy při montáži. Otvor v hřídeli motoru 8 není přesný, proto ještě před montáží vyzkoušíme, zda nástavec 1 jde do otvoru v hřídeli ztuha nasunout či lehce naklepnout. V opačném případě povrch lehce upravíme pilníkem a smirkovým plátnem. Dále nasadíme péra 7 do drážek hřídele motoru; perka musí zapadnout též do drážek nástavce 1 a nesmí být příliš volná. Dále nasadíme na pérka rohatku 6; opět musí jít volně či lehce naklepnout. Rovněž vyzkoušíme správnou funkci vypínací tyčky 2 a to tak, že do hřídele motoru 8 nasuneme pružinu 9, tyčku 2 a nástavec 1; pokud je volný, zajistíme ho perkem 7. Dále osadíme víčko 13 a závlačku 14. Je-li vše v pořádku, lze víčkem 13 v drážce volně posouvat tak, jako tomu bylo původně, v opačném případě drážku připilujeme jehlovým pilníkem. Po zasunutí uzávěru dopředu do motoru a po otočení vpravo musí být kulička 10 zapadlá v otvorech, tj. zmizet pod průměrem hřídele. Po uvolnění musí být opět vytlačena nad povrch hřídele. Není-li tomu tak, je nutné zkrátit tyčku 2 tak, aby uzávěr spolehlivě pracoval. Pokud je vše v pořádku, přistoupíme ke konečné montáži. Vše opět sejmeme, všechny díly natřeme vazelínou nejlépe s příměsí molyky a montujeme v tomto pořadí: Do otvoru v hřídeli 8 vložíme pružinu 9, tyčku 2 a nasuneme nebo naklepneme nástavec hřídele 1. Otvory pro kuličky natřeme vazelínou a kuličky 10 do nich vložíme, nasuneme ozubené kolečko 4 vybroušeným osazením k sobě a dále těleso volnoběžky 3 tak, aby osazení kolečka 4 zapadlo do vybrání. Do drážek vložíme perka 7, do otvorů rohatky 6 zasuneme pružinky s trubičkami návrh a vše opatrně naklepneme do otvoru tělesa 3. Poté pružinky slabým šroubovákem zmáčkneme, vložíme všechny čtyři válečky 16, mezery vyplníme vazelínou a osadíme podložku 11. Na nástavec hřídele 1 vložíme původní podložku 12, vše lehce doklepneme a zajistíme Segerovou pojistkou. Nasadíme víčko 5,
které v místě nastřižení zahneme a tím zajistíme. Zajištění provedeme zatím lehce, teprve po kontrole funkce volnoběžky napevno. Vše ukončíme nasazením kroužku bajonetového uzávěru 13 a zasunutím a rozehnutím závlačky 14. Po montáži řetězu volnoběžku odzkoušíme.
JÍZDA S VOLNOBEZKOU Před nastartováním je nutno odjistit bajonetový uzávěr, tj. odjistit čepičku a spojit tím pomocí kuliček převod z kola do motoru. Po nastartování bajonetový uzávěr zatlačíme a zajistíme. Volnoběh motoru seřídíme tak, aby samovolně nezhasínal. Jinak
PŘÍPRAVEK NA ROZEBÍRÁNÍ ÍÁÍ TELESKOPŮ JAWA 50 Protože rozebírání zadních teleskopů motocyklů Jawa-50 je dosti obtížné, zhotovil jsem si přípravek na principu páky, který tuto práci velmi zjednodušuje. Na stejném principu lze zhotovit přípravek na rozebírání teleskopů jiných motocyklů, pokud mají stejnou konstrukci jako teleskopy na Jawa-50. Výroba přípravku není složitá a potřebný materiál je běžně k dostání.
nom konci zhotovíme zářez pro upevnění na rám, na druhém konci zářez pro vedení lanka tak, že v horní stěně je zářez široký 3 mm, v dolní stěně pak 6 mm. Vyvrtáme otvor
bychom museli vždy zastavit, odjistit bajonetový uzávěr, nastartovat a opět jej zajistit. Jízda s volnoběžkou je naprosto plynulá, snadná a velice příjemná, při zapnuté volnoběžce je možno na Babetě jet jako na kole. P. K. pro šroub 4 a nakonec ještě odvrtáme a vypilujeme otvor pi>o nasunuti teleskopu; v horní stěně průřezu má otvor obdélníkový průřez 24X27 mm, v dolní stěně pak oválný průřez 46X X50 mm pro lepší manipulaci s teleskopem. Rám přípravku 2 svaříme z profilu Jäkl obdélníkového průřezu 40X35 mm. Do rámu vyvrtáme otvory 0 8 mm pro upevnění páky a teleskopu, dále otvor 0 3 mm, který v dolní stěně průřezu prevŕtame na 0 12 mm a otvor obdélníkového průřezu 26X
Rozpiska materiálu
Přípravek se skládá ze tří hlavních dílů — páky, rámu a ocelového lanka. Páku 1 vyrobíme z profilu Jäkl čtvercového průřezu 50X50 mm. Na jed-
45
X27 mm. Při vrtání a pilování otvorů v obou dílech pracujeme pečlivě a co nejpřesněji. Nakonec oba díly povrchově upravíme. Ocelové lanko 3 má mít průměr 2 až 3 mm; na jednom konci ho opatříme běžnou pevnou koncovkou, na druhém (ve
vzdálenosti 250 mm) pak stavitelnou koncovkou 7 se šroubkem. Lze použít např. starého lanka od jízdního kola či motocyklu. Nyní již můžeme přípravek sestavit a to tak, že páku 1 upevníme na rám 2 šroubem 4, který zajistíme křídlatou
PRAKTICKÉ DOPLNKY K OBYTNÉMU PŘÍVĚSU Spolehlivé zajištění oken, dveří či střešního víka přívěsu ať už v zavřené nebo nastavené poloze je velmi důležité. Vykrádání obytných přívěsů je v mnoha zemích velmi časté a usnadňovat zlodějům práci ať už tím, že máme špatnou konstrukci zajišťovací kličky, nebo tím, že jezdíme s oknem, které se nám rozbilo při silném větru, je opravdu zbytečné. Popsaná zařízení toto nebezpečí účinně snižují. ZAJIŠTĚNÍ VYKLÁPĚCÍCH OKEN proti násilnému otevření je pro klidné a spokojené cestování velmi důležité. Základ zařízení (obr. 1) tvoří okenní klička 2 k ventilačním okénkům vozů Škoda Š 100, kterou zakoupíme v Mototechně asi za 10,— Kčs. Podaří-li se nám ke kličce zakoupit i tlačítko 4, nemusíme je vyrábět. Držák 1, stejně jako šroub 3 a popř. tlačítko 4 vysoustružíme z mosazi či duralu. V případě, že bychom tyto součásti vyráběli z oceli, musíme pak volit vhodnou povrchovou ochranu. Délku držáku 1 musíme upravit podle vzdálenosti okna od okraje rámu. Aby nebylo možné vyšroubovat zvenku šroub 3, je jednak zajištěn červíkem 7 a jednak tím, že šroubu 3 odřízneme část hlavy; odříznutou část pak při montáži opřeme do ohybu okna. Pod hlavu šroubu dáme pryžové těsnění 8, aby pod šroub nezatékalo. Abychom nepoškodili okno, podložíme držák a šroub z obou stran podložkou 9 zhotovenou z nerezového plechu. Patka kličky 2 se opírá buď přímo o rám, anebo o plechovou podložku. Sestavené zařízení je zřejmé z obr. 1; pracuje stejně jako u ventilačních okének osobního vozu. OKENNÍ STAVĚČ nám při větrném počasí zajistí okno v jakékoliv poloze pouze jednoduchým utažením či povolením knoflíku (obr. 2). Těleso stavěče 1 zhotovíme nejlépe z nerezové trubky s vnitřním
46
průměrem 7 až 10 mm. Neseženeme-li nerezovou trubku, použijeme ocelovou, ale musíme ji pak opatřit buď dokonalým nátěrem, anebo ji galvanicky pozinkovat. Na jednom konci trubku zploštíme, abychom ji mohli otočně upevnit k rámu okna. Otvor 0 6 mm pro vrut 12 opatříme vložkou 4, jejíž konec roznýtujeme. Na druhý konec trubky privaríme k vyvrtanému otvoru matici 8; do ní pak našroubujeme červík 9 s upevněným knoflíkem 10, který zakoupíme v prodejně Elektro—Rádio. Táhlo 2 vyrobíme z mosazi, duralu či nerezavějící oceli 0 6 mm. Na jednom konci táhlo zploštíme a k tomuto zploštěnému konci pomocí šroubku 5 otočně upevníme příchytku 3. Tu pak přišroubujeme k oknu. Rozměry stavěče, resp. délky tělesa 1 a táhla 2 musíme přizpůsobit šířce okna. Délky uvedené na obr. 2 a v legendě platí pro okno široké 600 mm. OTEVÍRÁNÍ STŘEŠNÍHO VÍKA lze řešit různými způsoby. Na obr. 3 uvádíme mechanismus, který je jak výrobně, tak i při používání velmi jednoduchý. Při otevírání či zavírání není třeba nic povolovat ani utahovat, mírným tlakem můžeme víko otevřít do pěti poloh — buď celé, nebo k jedné či druhé straně, popřípadě dopředu či dozadu. Princip mechanismu je zřejmý z obr. 3. Trubky 1 uřízneme o 220 mm kratší, než je otvor ve stropě. Ke každé trubce 1 privaríme držáky 2 tak, abychom je mohli přišroubovat na rovnou plochu střešního víka. Doprostřed trubky 1 privaríme kolík 7, pro který jsme vyvrtali předem otvor. Do obou částí trubky vložíme tlačné pružiny 6, které navineme z pružinového drátu 0 0,7 až 1,2 mm tlustého tak, aby vnější průměr pružiny byl o 1 až 2 mm menší než vnitřní průměr trubky 1 a dále pak táhla 3, k nimž otočně upevníme ramena 4.
maticí 6. Lanko 3 prostrčíme zespodu rámem. Páku nadzdvihneme, teleskop upevníme do rámu šroubem 5 a zajistíme křídlatou maticí 6. Pak pákou teleskop stlačíme a tuto polohu zajistíme lankem 3 a můžeme rozebírat. ING. PETR KULDA Z plechu 2 mm tlustého ohneme držáky 5 tak, že dva držáky jsou pravé a dva levé. Držáky přišroubujeme k rámu víka a pomocí šroubků 8, podložek 10 a matice 9 k nim otočně upevníme ramena 4. Matici utáhneme jen tak, aby mezi držákem a ramenem vznikla mezera min. 2 mm. Výšku otevření víka lze seřídit přihnutím horního jazýčku držáku 5. Sílu přitlačení víka na těsnění můžeme upravit změnou délky pružiny, popřípadě jejím podložením. Vzhledem k tomu, že se u stropu sráží poměrně značné množství par, je vhodné všechny díly mechanismu galvanicky pozinkovat. ZAJIŠTĚNÍ DVÍŘEK V OTEVŘENÉ POLOZE Kvůli úspoře místa se dvířka skříněk v obytných přívěsech většinou otevírají nahoru. V otevřené poloze lze dvířka velmi jednoduše zajistit pomocí západky a zarážky (obr. 4). Z plechu 2 mm tlustého zhotovíme držák 1, západku 2 i zarážku 3. Západku připevníme otočně (pomocí šroubku 4 s maticí nebo nýtku) k držáku 1, který přišroubujeme na dvířka. K rámu dvířek přišroubujeme zarážku 3. Dvířka otevíráme tak dlouho, až západka zapadne vlastní hmotností výřezem K obrázku na vedlejší straně: Obr. 1. Zajištění vyklápěcích oken proti násilnému otevření: 1 — mosazný držák; 2 — klička z automobilu Škoda 100; 3 — mosazný šroub; 4 — mosazné tlačítko ke kličce (Škoda 100); 5 — pružina z propisovačky; 6 kolík 0 2,5—15; 7 — červík M5; 8 — pryžové těsnění 0 16/0 8X2; 9 — podložka z nerezového plechu 2 mm ti. (rozměr 30X40 mm) Obr. 2. Okenní stavěč: 1 — ocelová trubka 0 12X2 dlouhá 320 mm; 2 — mosazné táhlo 0 6 mm dlouhé 250 mm; 3 — mosazná příchytka; 4 — mosazná vložka; 5 — mosazný šroub M4; 6 — mosazná podložka 0 4,3 mm; 7 — mosazná matice M4; 8 — ocelová matice M5; 9 — mosazný červík M5; 10 — knoflík; 11 — mosazná podložka 0 5,3 mm; 12 — mosazný vrut 4X30 Obr. 3. Mechanismus otevírání střešního okna: 1 - trubka 0 16X1,5; 2 - držák z plechu 1 mm ti.; 3 — táhlo 0 12 mm; 4 — rameno z plechu 2 mm ti.; 5 — držák z plechu 2 mm ti.; 6 — tlačná pružina; 7 — kolík 0 5X15 mm; 8 — mosazný šroub M4; 9 — mosazná matice M4; 10 — podložka 0 4,3 mm
47
do zarážky. Dvířka uzavřeme lehkým nadzvednutím západky.
Obr. 4. Zajištění dvířek skříní v otevřené poloze: 1 — držák z plechu 2 mm ti.; 2 — západka z plechu 2 mm ti.; 3 — zarážka z plechu 2 mm ti.; 4 — šroubek M4 s maticí nebo nýt 0 4 mm; 5 — vrut 0 4 mm Obr. 5. Zajištění dvířek skříní proti otevření za jízdy: 1 — skříňová západka; 2 — vrut 0 5 mm; 3 — dřevěné držadlo; 4 — mosazný vrut 0 3,5X20 mm
ZAJIŠTĚNÍ DVÍŘEK V ZAVŘENÉ POLOZE Aby se při jízdě dvířka skříněk samovolně neotevřela, stačí je zajistit nábytkovou západkou 1, kterou zakoupíme v prodejnách Železářství asi za 1,— Kčs. Na dno pohyblivé části západky připájíme vrut 2 průměru 5 mm a tak dlouhý, aby na druhé straně dvířek vyčníval alespoň 20 mm. Ve dvířkách skříňky musíme zhotovit asi 6 mm širokou drážku; délka drážky musí být o průměr vrutu větší než je vysunutí západky — tedy 15 + 5 = = 20 mm. Západku přišroubujeme mosaznými vruty 4 ke dvířkám a z vnější strany našroubujeme na vyčnívající vrut 2 dřevěné tvarované držadlo 3. I když vysunutá západka drží dvířka poměrně spolehlivě, je vhodné při přepravě dvířka ještě zajistit utažením držadla.
POSUVNÝ ITINERÁR V KRABIČCE Při dlouhých (obyčejně prázdninových) cestách autem se neobejdeme bez mapy. Ne každý řidič má však vedle sebe zkušeného navigátora, který mu včas řekne, kterým směrem jet dál, jaké bude příští číslo silnice, nebo etapový cíl, jak je daleko, kdy je nutno odbočit apod. Když jede řidič sám neznámou trasou, znamená orientace v mapě zbytečné zastavování, zdržení (zvlášť při nutném použití brýlí) anebo, když trasu nekontroluje, i zabloudění. Ulehčit si tuto stálou orientaci během jízdy se mi podařilo vyřešit posuvným itinerářem. Doma se itinerář napsaný na dlouhý úzký papír zasune na otočné cívky, umístěné v krabičce. Nasazené víčko krabičky má otvóY pro čtení potřebného údaje. Natočením nejbližšího cíle máme před sebou stručný a jasný program cesty. Před vjezdem do etapového cíle přetočíme na další etapu, a při projíždění měs-
48
P. d.
tem víme, jak pojedeme dále. Takový itinerář rády obsluhují i děti, které se tak aktivně účastní cestování. Záznamy itineráře není nutno provádět podrobně — mně se osvědčilo číslo silnice, etapový cíl a vzdálenost k němu v kilometrech. Ke zhotovení posuvného itineráře jsem použil krabičku ze zásobníku rámečků na diapozitivy a podle jejich
MALÉ
rozměrů jsem upravil vše ostatní. Princip osazení otočnými cívkami je z obrázku jasně patrný. Sestřižené rohy itineráře se podsunou pod drát a podobně jako film se mohou navíjet vpřed nebo vzad. Víčko je z hliníkového plechu, cívky jsou dřevěné špalíčky s vyvrtanými otvory a drážkou pro drát 0 1 mm, který zajišťuje rohy itineráře. Cívky
jsou uchyceny z jedné strany hřebíčkem, z druhé strany je do nich zašroubován vrut. Pro otáčení cívky je na hlavu vrutu navařena nebo připájena šroubová podložka 0 17 mm. Tato úprava je pro daný účel zcela dostatečná. K připevnění krabičky na panel stačí kvalitní lepicí páska nebo magnetická úchytka. STANISLAV MAREČEK
ČERPADLO
V menších mestách sú v súčasnosti síce zriadené umývače karosérie, zväčša však chýbajú umývače spodných častí automobilu. Ak musíme automobil priviesť na technickú kontrolu (prehliadku), je nevyhnutné, aby aj spodná časť bola čistá. Takisto pri opravách na spodnej časti automobilu treba opravované miesto riadne očistiť. Ani v spoločných garážach, kde býva na opravy zriadená rampa, nie je zväčša k dispozícii zdroj tlakovej vody. Tieto dôvody ma viedli k tomu, že som si zhotovil malé čerpadlo (obr. 1) poháňané motorčekom z ventilátora kúrenia pre automobily Škoda 100 a 1000 MB. Čerpadlo poháňa jednosmerný elektrický prúd 12 V, z autobatérie; prevádzka je teda bezpečná a zdroj energie stále k dispozícii. Čerpadlo je malé a skladné, takže ho môžeme ľahko voziť so sebou. PRACOVNÝ POSTUP Najprv si zaobstaráme motorček 1, a to z ventilátora kúrenia pre automobily Škoda 1000 MB. Motorček možno lacno získať pomocou inzerátu od majiteľov starých škodoviek, ktorí rozpredávajú autá na súčiastky. Prípadne ho možno kúpiť v niektorých Mototechnách s predajom po-
užitých súčiastok (např. v Prahe-Hloubětíně alebo v Plzni-Slovany). Kryt motora 2 buď celý vysústružíme, alebo na výrobu valcovej časti použijeme rúrku vhodného priemeru, na ktorú privaríme hornú časť vytvarovanú z plechu hrubého 2 mm; do krytu vyvŕtame otvory na skrutky a vetracie otvory podľa obr. 2. Vidlicu rukoväti 3, rukoväť 4 aj prírubu 5 zhotovíme podľa obr. 2; otvor 0 5,1 mm v rukoväti však vyvŕtame až pri montáži. Teleso čerpadla 6 vysústružíme celé z hliníka; ak nemáme túto možnosť, zhotovíme ho z oceľovej rúrky, na ktorú privaríme oceľové príruby. Príruby môžeme použiť aj zo starých ponorných čerpadiel. Rotor čerpadla 11 vyfrézujeme na otočnom stole z organického skla alebo silonu. Ak nemáme k dispozícii frézu, rotor vyrobíme tak, že lopatky vytvarujeme z plechu a prinitujeme ich alebo bodovo privaríme na plechové medzikružie. Výroba ostatných súčiastok je zrejmá z obr. 2. Otvory v držiakoch 15 na pripevnenie pier vŕtame až pri montáži. Pri zhotovovaní pier 16 nesmieme zabudnúť, že tri perá musíme ohnúť zrkadlovo. Pri skladaní postupujeme tak, že najprv odskrutkujeme z motorčeka 1 lisovanú prírubu a nahradíme ju vyrobenou prírubou 5. Potom pripojíme k motorčeku elektrickú inštaláciu, ktorú upravíme podľa toho, kde umiestnime vypínač. Pre prácu je síce výhodnejšie umiestniť vypínač priamo na držadlo dýzy, je to však výrobne zložitejšie. Jednoduchšie je umiestniť tlačidlový vypínač na vrch krytu namiesto svorkovnice 17. Potom zmontujeme kryt motorčeka, a to tak, že priskrutkujeme sklopné držadlo 4, 3 a sklopné opierky 13, 15
49
50
51
a 16. Na hriadeľ motorčeka priskrutkujeme spojku 7. Jednu poisťovaciu skrutku (červík) 21 spojky mierne pritiahneme. Druhú poisťovaciu skrutku spojky pritiahneme len málo, aby neprekážala pri vsúvaní hriadeľa čerpadla 14. Zmontujeme spodnú časť čerpadla, t. j. ložisko 23 zalisujeme do telesa čerpadla 6, za ním nalisujeme gumové tesnenie 24. Na hriadeľ čerpadla 14 nasunieme rotor čerpadla 11a pritiahneme maticou 25 cez pérovú podložku. Kryt motorčeka 2 opatrne presunieme cez motorček k hlavnému telesu tak, aby sme nepoškodili elektrickú inštaláciu. Prívodnú šnúru prevlečieme motorčekom, ktorý vystrojíme gumovou priechodkou 18. Kryt priskrutkujeme
na teleso 6 skrutkami 28. Zospodu vsunieme hriadeľ čerpadla 14 s priskrutkovaným rotorom 1 1 a otvorom v telese 6 dotiahneme poisťovaciu skrutku 21 tak, aby sa hriadeľ dal voľne otáčať. Otvory v telese potom uzavrieme skrutkami 22. Teraz priložíme medzivložku 9, prírubu 10 a stiahneme skrutkami 29. Priskrutkujeme výtokovú skrutku 12, osadíme na ňu polyetylénovú hadicu, na ktorej druhý koniec pripevníme držiak s dýzou. Voľný koniec prívodnej šnúry vystrojíme vidlicou, ktorá je náprotivkom zásuviek montovaných v automobiloch na pripojenie montážneho svietidla. Po preskúšaní správnosti zapojenia motorčeka (podľa otáčania rotora čerpadla) môžeme čerpadlo vyskúšať. E. N.
NOSIČ AKUMULÁTORU Automobily Škoda mají akumulátor uložen v plechové schránce pod zadním zavazadlovým prostorem. Akumulátor se obtížně vyjímá i ukládá a málokdy se to obejde bez odřených prstů. Zhotovil jsem si proto popruhový nosič, který usnadní nejen ukládání a vyjímání akumulátoru, ale i jeho přenášení — akumulátor je možno pohodlně nést v jedné ruce. Na výrobu nosiče jsem použil bužírku šířky 20 mm a filcový pásek široký asi 19 mm a asi 18 sedlářských nýtů. Filcový pruh (nebo širší pevný tkaloun) navlečeme do bužírky a nastříháme dva pruhy 1 dlouhé 825 mm, dva pruhy 2 dlouhé 485 mm a jeden pruh 3 dlouhý 710 mm. Pruh 3 obtočíme kolem akumulátoru pod jeho horním osazením, zjistíme si přesah popruhu a snýtujeme dvěma nýty. U pruhů 1 snýtujeme konce s přesahem asi 2 cm. Pak navlečeme pruh 3 na akumulátor, podle výkresu přiložíme pruhy 1 a 2, lehce je utáhneme a označíme si fixem místa křížení pruhů. Pruhy sejmeme z akumulátoru a v místech styků snýtujeme. Rovněž snýtujeme pruhy v místech křížení pod dnem akumulátoru. Před uložením akumulátoru do schránky ho ještě celý
vložím do igelitového pytle, aby případně vyteklý elektrolyt zůstal v sáčku a nepoškozoval plech schránky. JAN BARTOŇ
JEŠTĚ K ČLÁNKU „PALTEST DO KAPSY" (USS č. 56 a č. 57) Při realizaci zařízení podle našeho návodu získali čtenáři praktické zkušenosti, o nichž nám napsali: 1. Při použití přepínače typu WK 53303/07 je nutno doplnit diodu typu KY 130/600 mezi svorku 13 a +5 V; katodou na svorku 13 (obr. 1). Důvodem je možnost přetíženi IO 1 napěťovými špičkami z přerušovače při přepínání přepínače z polohy 2 do polohy 3, kdy se sousední kontakty mohou krátkodobě spojit. Při použití přepínače WK 53338/41 to není nutné. Přidaná dioda se při pájí do plošného spoje nastojato ke svorce 13. 2. Při oživování otáčkoměru je nutno drátem propojit kromě svorek 3 a 4 též druhou propojkou svorky 6 a 7. Měřicí přístroj se připojí mezi svorku 9 a 13, nikoli mezi 9 a +5 V. 3. Vzhledem k rozptylu parametrů polovodičů je někdy nutné změnit hodnoty odporů, a to odpor R1 snížit
52
až na 3k3 a odpor R3 zvýšit až na 10k. Odpory je nutno pokusně vybrat tak, aby tvarovač správně fungoval. 4. Parametry stabilizátoru je možno zlepšit zapojením elektrolytických kondenzátorů na vstup integrovaného obvodu 10 2 (obr. 2). Kondenzátory
zabraňují eventuálnímu rozkmitání stabilizátoru. Doporučené kapacity kondenzátorů: C vst 100 M/15 V a C výst 50 M/6 V. Věříme, že tyto zkušenosti pomohou těm, kteří mají s oživením paltestu potíže. " Redakce
stroje a nástroje VRETENNÍK K MALÉMU SÚSTRUHU Každý domáci majster, ktorý sa zaujíma o stavbu vŕtačky, dlabačky či malého sústruhu, narazí na problém, ako získať vhodné univerzálne skľučovadlo. Skľučovadlo je pri uvedených strojoch nevyhnutné a nemožno ho v plnom rozsahu nahradiť iným zariadením. \ Pri stavbe vretenníka k malému sústruhu na kov sa mi tento problém podarilo pomerne úspešne vyriešiť s tým obmedzením, že jeho maximálny upínací priemer je 16 mm. Na výrobu som použil vrtačkové skľučovadlo MAS 0 16 mm. Aby som sa vyhol letmému vyloženiu skľučovadla, a tým zväčšovaniu jeho hádzavosti, osadil som netradične skľučovadlo v prednej časti a uložil ho medzi dve radiálne guľkové ložiská, ktoré zabezpečujú minimálnu hádzavosť a dokonalú tuhosť pri malej stavebnej dĺžke vretenníka. Skľučovadlo sa dodatočne prevŕta, čo umožňuje priechodnosť vretenníka pri sústružení tyčového materiálu. Axiálny tlak zachytáva axiálne guľkové ložisko. Vretenník je navrhnutý v dvoch vyhotoveniach, ktoré sa od seba líšia tvarom telesa.
Pri vyhotovení I (obr. 1) je teleso 1 z jedného kusa, čo zabezpečuje veľkú presnosť a tuhosť vretena, ale vyžaduje náročnejšiu výrobu. Pri vyhotovení II (obr. 2), ktoré je výrobne jednoduchšie, je teleso vretenníka nahradené dvoma rozrezanými strmeňmi 17. Priestor medzi strmeňmi je zakrytý plechovým krytom 18. PRACOVNÝ POSTUP Teleso 1 zhotovíme najlepšie z duralu. Po ofrézovaní vonkajšieho tvaru na rozmery 68X68 mm upneme teleso do štvorčeľusťového skľučovadla sústruhu a vysústružíme otvor 0 48 mm; dutinu 0 55H7 na ložiská a na osadenie 0 56 mm. Prerysujeme a prevŕtame zo spodnej strany štyri otvory so závitom M6, z vrchnej strany mastiaci otvor 0 4 mm a 0 21 mm na kľučku. Závity 3XM4 vŕtame spolu s viečkom 2, ktoré vyrobíme z plechu hrubého 6 mm. Hriadeľ 3 — vlastne tŕň — vysústružíme celý na čisto, najlepšie v hrotoch, aby sa zabezpečila súosovosť. Ak máme možnosť brúsiť, necháme pri sústružení pri priemere 24 a 30
mm a pri kuželi prídavok na brús, a na správne rozmery potom tieto časti** prebrúsime. Dôležité je dodržať 0 17,78 mm vo vzdialenosti 4 mm (po narazení skľučovadla). Odporúčame kužeľ lícovať podľa dutiny skľučovadla pomocou farby. Podložku 4 zhotovíme z obdĺžnikového profilu Jäkl. Na podložku privaríme návary 5, ofrézujeme dosedacie plochy a vyvŕtame otvory. Takisto zhotovíme aj podložku 20 s návarmi 21 pre vyhotovenie II. Skľučovadlo 6 kúpime v železiarstve. Maximálne roztvoríme čeľuste a teleso skľučovadla prevŕtame na 0 14,2 mm. Skľučovadlo narazíme na pomocnú kužeľovú stopku Morse č. 2 (pozri obr. 1) a celú naklepneme priamo do kužeľovej dutiny vretena sústruhu (bez univerzálky). Do skľučovadla upneme kontrolný tŕň a znova prekontrolujeme hádzavosť (najlepšie indikátorom). Potom opatrne odsústružíme osadenie 0 30j 6 mm pre radiálne ložisko a zozadu 0 35j 6 mm pre axiálne ložisko. Pero 9 opiľujeme na výšku 6,5 mm, aby ho nebolo treba vyberať pri demontáži. Liatinovú remenicu 10 kúpime v železiarstve — je to výrobok ELKO, Nový Knín. Do náboja remenice musíme vyrezať závit M6. Na strmeň 17 použijeme ako východiskový polovýrobok oceľ 0 90 mm. Najprv pretočíme priemer 55H7 mm a zarovnáme čelá. Potom ofrézujeme obvod — dávame pritom pozor na to, aby sme dodržali rozstupovú vzdialenosť 34 mm zhodne pri obidvoch kusoch. Nakoniec vyvŕtame a vyrežeme závity a rozrežeme. Po dohotovení a začistení jednotlivých súčiastok už môžeme začať s montážou. Do skľučovadla naklepneme tŕň 3 a opatrne nalisujeme premazané ložiská 7 a 8. Ložiská lisujeme za vnútorný krúžok, aby sa nepřekřížili guľôčky. Po preskúšaní voľného chodu nasunieme tento montážny celok buď do telesa 1 s viečkom 2 (pri vyhotovení I — pozri obr. 1), alebo do dvoch strmeňov 17 a priestor medzi
53
54
nimi zakryjeme krytom 18, 19 (pri vyhotovení II — pozri obr. 2). Na vyčnievajúci tŕň 3 s vloženým perom
osadíme remenicu 10 a zabezpečíme ju poisťovacou skrutkou 13, pre ktorú vopred zhotovíme v tmi zahfbenie. Zo-
spodu priskrutkujeme buď podložku 4, 5, alebo 20, 2 1 . VÁCLAV PLEŠNER
STOLNÍ BRUSKA Z DYNAMA Snadno a levně můžeme zhotovit brusku tak, že automobilové dynamo Škoda — Magneton 12 V/2200 T použijeme jako motor. Protože se toto dynamo nyní již neosazuje (používalo se ve vozech řady Š 1000, Š 100 a Š 110), lze je jako starší sehnat. Výhodou tohoto dynama je, že z něj vystupuje hřídel 0 15 mm s drážkou a se závitem M12 X 1,5 na konci. Na tuto hřídel upevníme pomocí unášecího mezikroužku a příruby brusný kotouč ELEKTRITE s vnějším průměrem 125 mm (cena 10,50 Kčs). Brusku napájíme buď z napájecího zdroje, který si vyrobíme, nebo případně i z automobilového alternátoru. VÝROBA BRUSKY Vysoustružíme unášecí mezikruží 1 a přírubu 2. Podlouhlé otvory v přírubě 2 zhotovíme tak, že nejprve vyvrtáme ze strany vystouplého mezikruží dva otvory blízko sebe vrtákem 0 1,5 mm. Pak z druhé rovné strany otvory zvětšíme vrtákem 3 mm. Zbývající materiál vyřízneme lupénkovou pilkou na kov. Dva výstupky v mezikruží pak vypilujeme tak, aby do podélných otvorů zapadly. Z plechu asi 0,8 až 1 mm tlustého vystřihneme lopatky ventilátoru
55
56
Obr. 2
3 a ohneme je podle detailu na obr. 1. Z plechu 2 mm tlustého zhotovíme oba díly krytu 4 a 5 a z plechu 3 mm tlustého držák 6 podle obr. 2. Nakonec si ještě připravíme podpěrku 7 z úhelníku 35 X 35 mm, základní desku 8 z překližky 10 až 15 mm tlusté a podložky 10, které vystřihneme ze staré vzdušnice. Dynamo 11 rozmontujeme a vyčistíme v benzínu. Hlavně ložiska vymyjeme od staré vazelíny. Uhlíky a komutátor vyčistíme v Čikuli; jsou-li totiž uhlíky a komutátor mastné, má dynamo menší otáčky a spotřebuje více proudu. Pak již můžeme brusku smontovat: na unášecí mezikroužek 1 nasadíme lopatky ventilátoru 3, navlékneme pryžovou podložku 10, nasuneme brusný kotouč 12a další podložku 10, nasadíme přírubu 2 a celek upevníme na hřídel dynama maticí M12. Zadní část krytu 4, která slouží zároveň jako držák dynama na straně kotouče, připevníme šrouby 14 s podložkami 15 a maticemi 16 k přírubě dynama. Na druhém konci podpírá dynamo držák 6. K přední části krytu 5 přišroubujeme podpěru 7 dvěma šrouby 20 s podložkami 18. Obě části krytu navzájem sešroubujeme šroubky 13 a pak již celou brusku přišroubujeme k základní desce 8 šroubky 17 se zapuštěnou hlavou s podložkami 18 a maticemi 19. Aby se chvění brusky nepřenášelo na pracovní stůl, podlepíme desku 8 zespodu molitanem 9. ELEKTRICKÉ ZAPOJENÍ
Otáčky dynama (1 500 min- 1 ) jsou pro brusku příliš nízké. Zvýšit otáčky dynama můžeme buď zvýšením napětí, které napájí rotor, nebo snížením napětí, které napájí Rozpiska materiálu
stator (buzení); tím bychom však i snižovali kroutící moment. Jmenovité napětí 12 V u statoru není vhodné překročit — zvětšíme-li totiž napětí u statoru dvojnásobně, zahřívá se budící vinutí čtyřnásobně. Zvýšíme-li naopak napětí na rotoru na 24 V, zvětší se otáčky dvojnásobně, proud se však podstatně nezvýší a díky lepšímu větrání se motor zahřívá ještě méně. Pro napájení proto zhotovíme takový napájecí zdroj, který umožní napájet rotor dynama 24 V a buzení (stator^ 12 V. Napájecí zdroj se skládá z transformátoru 220/24 V.* (100 W) a dvou usměrňovačů. Můstkový dvoucestný usměrňovač 24 V ss napájí rotor, jednocestný usměrňovač 12 ss se dvěma diodami (druhá dioda zkratuje samoindukční proudy budícího vinutí) napájí stator. Oba dva usměrňovače jsou obsaženy v jednom můstkovém zapojení (obr. 3a). Zapojením predradného odporu 6 íí/15 W k budícímu vinutí (obr. 3b) můžeme.otáčky ještě zvýšit.
57
Nechceme-li vyrábět zvláštní napájecí zdroj, můžeme brusku připojit i na automobilový akumulátor; v tom případě je nutné zapojit k budícímu vinutí predradný odpor 6 O/l 5 W (obr. 3c). Při napětí statoru 10 V, při napětí rotoru 26 V a intenzitě
proudu 3,7 A má brouska otáčky asi 3 200 až 3 300 min-1. Ke spojení dynama se zdrojem použijeme měděného automobilového kábliku s průřezem 4 mm 2 .
L F.
PŘÍPRAVEK NA VYVRTÁVÁNÍ OTVORŮ Při vrtání elektrickou ruční vrtačkou je obtížné nastavit osu vrtačky kolmo k vrtanému obrobku a ještě obtížnější je udržet tuto polohu při vrtání. Pro ty, kteří nemají vrtací stojánek, nabízíme poměrně jednoduchý přípravek. Jde o odpruženou opěrnou plochu, která usnadňuje kolmé ustavení vrtačky.
58
POPIS PŘÍPRAVKU Smontovaný přípravek nasuneme na středící přírubu vrtačky 0 d a zajistíme šroubem. Pomocnou opěrnou plochu — vidlici 1 položíme na obrobek. Přitlačováním vrtačky k obrobku. Zadním stavěcím kroužkem 6 nastavíme výchozí polohu pro směru vrtaného otvoru, stále kolmo k obrobku. Zadním stavěcím krouž-
kem 6 nastavíme výchozí polohu pro vrtání podle délky vrtáku. Předním stavěcím kroužkem 6 si nastavíme hloubku vrtaného otvoru h. Přípravek vrtačku příliš nezatěžuje, takže je možno ji lehce přenášet a vrtat otvory ve všech polohách. VÝROBA PŘÍPRAVKU Vzhledem k tomu, že různé typy
Rozpiska materiálu
vrtaček mají i různé průměry upínací příruby d, musíme nejprve určit rozměry vidlice 1 a objímky 2 podle skutečného průměru d vrtačky. Vidlici 1 zhotovíme z ploché oceli tlusté 8 mm. Tvar orýsujeme, vyvrtáme a postupně vyřízneme či vyfrézu-
jeme podle výkresu. Při výrobě objímky 2 postupujeme stejně jako u vidlice; závity M4 vrtáme zároveň s velkým prizmatem 4. Vodicí tyč 3 vyrobíme z rovného kusu hlazeného čtyřhranu. J e l i třeba, tyč vyrovnáme, osoustružíme 0 6 mm
pro nalisování do vidlice 1 a po celé délce srazíme hrany. Velké prizma 4 i malé 5 ohneme z plechu 1,5 mm tlustého. Při ohýbání stále kontrolujeme tvar; vodicí tyč se musí ve spojeném prizmatu pohybovat lehce, ale s minimální vůlí. Po ohnutí opilujeme a dokončíme tvar podle výkresu, otvory vrtáme v obou dílech najednou. U stavěčích kroužků 6 vysoustružíme a propilujeme čtyřhran; tvar čtyřhranu lícujeme s vodící tyčí. Pružinu 7 navineme z pružinového drátu 0 1,5 mm. Závity vineme těsně vedle sebe a konce obrousíme tak, abychom dostali 60 závitů. Trubku 8 zarovnáme a upravíme. Pak již můžeme přípravek smontovat. Do nahřáté vidlice 1 nalisujeme vodicí tyč 3 tak, abychom dodrželi přesně úhlopříčnou polohu. Snýtujeme obě poloviny prizmat 4 a 5 a přezkoušíme lehký chod čtyřhranu. Pak již můžeme sešroubovat objímku 2 s prizmatem 4, do prizma 4 nasadit začátek pružiny 7 a vložit trubku 8. Na konec pružiny nasadíme sestavené malé prizma 5. Na vodící tyč navlékneme spodní stavěči kroužek 6, tyč opatrně nasuneme do sestavených prizmat a nahoru navlékneme horní stavěči kroužek 6. Tím je přípravek hotov a zbývá jen vyzkoušet celkovou funkci. Konstrukci F. T. popsal JIŘÍ ŠRÁMEK
KLIEŠTE NA OBLÚKOVÉ ZVÁRANIE Keďže sú zváracie kliešte na oblúkové zváranie súkromnej osobe prakticky nedostupné, rozhodol som sa ich vyrobiť sám. Vzhľadom na výrobné možnosti usiloval som sa zvoliť čo najjednoduchšiu konštrukciu. Aj keď sa kliešte od továrenského výrobku podstatne líšia, pokladám ich z funkčného hľadiska za lepšie. Kliešte sú ľahké, obsluha jednoduchá a elektróda sa pevne drží v dvoch rozličných polohách — šikmej aj kolmej. Náklady na ich výrobu sú nepatrné. Funkcia klieští je zrejmá z výkresu; stlačením vypínacej páčky sa posunie pohyblivý piest do prednej polohy tak, že otvory v ňom lícujú s otvormi v telese klieští. Po vsunutí elektródy do jedného z otvorov páčku uvoľníme a ťahom pružiny je elektróda pevne zovretá v kliešťach.
Vypínaciu páčku- 4 vyrobíme z kruhovej či pásovej ocele. Páčku ohneme a upravíme do takého tvaru, aby sa dala ľahko ovládať jednou rukou. V prednej zúženej časti vybrúsime vypínací zub. Teraz už môžeme kliešte zložiť — piest 3 vsunieme do tela 1 klieští a páčku 4 pripevníme do objímky skrutkou 9 s maticou 10. Piest zabezpečíme v prednej polohe a do tela aj piestu vyvŕtame otvory 0 5 mm pod rozličnými uhlami na vsunutie elektródy. Po vyskúšaní funkcie klieští pripevníme pružinu 5 na piest a pomocou čapu 6 do tela klieští tak, aby pružina mala čo najväčšie predpätie. Ako
PRACOVNÝ POSTUP
Telo klieští 1 zhotovíme z dvoch rúrok rozličných priemerov, ktoré k sebe zvaríme. Do vrchnej steny užšej rúrky odvŕtame obdĺžnikový otvor 5X20 mm na vypínaciu páčku 4 a do širšej rúrky vyvŕtame otvor 0 4, 2 mm na skutku 8, ktorý v spodnej stene prevŕtame na 0 10 mm. Na prichytenie páčky vytvarujeme z plechu hrubého 1,5 mm objímku 2, ktorú na telo klieští privaríme. Piest 3 vyrobíme z kruhovej ocele 0 12 mm, zhotovíme výrez na zub páčky a na zúženom konci vyvŕtame otvor na prichytenie pružiny.
59
60
pružinu môžeme použiť pérovanie z detského kočíka. Napájači kábel pripevníme skrutkou 8 s maticou 7, prípadne ho prispájkujeme v zadnej časti na telo klieští. Na záver ešte nasunieme na vypínaciu páčku izolačný návlek 11
z klieští a na telo klieští nasunieme rukoväť 12 z motocykla. M. K.
VYLEPŠENIE SPÁJKOVAČKY Väčšina domácich majstrov má pištoľovú spájkovačku. Uverejňujeme návod na úpravy, s ktorými možno spájkovačku lepšie použiť na spájkovanie jemnejších spojov, např. integrovaných obvodov. Na jemné spoje alebo na lepší prístup k zle dostupným miestam je výhodnejšia slučka so spájkovacím hrotom (obr. 1). Slučku zhotovíme z medeného drôtu 0 1,5 mm, spájkovací hrot takisto z medeného drôtu 0 1,5 až 2 mm. Jeden koniec drôtu alebo vykujeme (aby sa zhustil kov), alebo spiľujeme do hrotu. Druhý koniec drôtu ovinieme okolo slučky a prispájkujeme striebrom. Pri práci s integrovanými obvodmi často narazíme na problém, ako integrovaný obvod vyspájkujeme z plošného spoja. Vyspájkovať ho pomocou odsávačky cínu je zdĺhavé a zväčša sa nepodarí uvoľniť všetky vývody integrovaného obvodu bez toho, aby sa nepoškodil obvod alebo plošný spoj. Pomôžeme si vyspájkovacím nadstavcom (obr. 2). Tvoria ho dve slučky z medeného drôtu 0 1 až 1,3 mm. Obidve slučky zakončíme očkami, za ktoré ich priskrutkujeme na spájkovačku. Vzájomnú vzdialenosť obidvoch slučiek zvolíme podľa integrovaného obvodu. Ak máme pištoľovú spájkovačku, na ktorej sa slučky nepripevňujú očkami, ale len zasúvajú, konce obidvoch slučiek prispájkujeme striebrom na hrubšie medené drôty, ktoré potom zasunieme do spájkovačky a priskrutkujeme. Takto upravené rovné konce môžeme priskrutkovať do strmeňa, ako opíšeme ďalej. Na pištoľových spájkovačkách sa často slučky z medeného drôtu „prepália". Na väčšine spájkovačiek sa slučky pripevňujú pomocou skrutiek M3 prevlečených očkami slučiek. Výroba očiek je jednak prácna, jednak sa dosť často strhne na spájkovačke závit — to má za následok, že musíme alebo znova vyrezať závit M4, alebo skrátiť aj vývody, vyvŕtať otvory a vyrezať závit M3. Slučky sa však musia na vývody spájkovačky dobre utiahnuť, inak sa slučka zle zohrieva. Zapríčiňuje to veľký prechodný odpor v mieste styku; v tomto mieste obidva vodiče aj oxidujú, a tým sa odpor ešte zväčšuje.
61
Týmto nepríjemnostiam môžeme ľahko zabrániť, ak slučky budeme pripevňovať pomocou strmeňa, ktorý ľahko získame z veľkej lámacej svorkovnice po vyskrutkovaní skrutky. Ploché vývody spájkovačky musíme upraviť podľa obr. 3, t. j. konce trochu ohnúť nabok a vypiľovať zárezy tak, aby sa dal strmeň ľahko naraziť na vývody. Na bokoch je dosť miesta na vloženie koncov slučiek, ktoré zabezpečíme skrutkami strmeňov. Konce vývodov môžeme opiľovať podľa obr. 4; potom sa musí strmeň pohybovať na vývode voľne, lebo konce slučiek vkladáme zospodu a pripevníme ich skrutkami, ktoré sa uťahujú zhora. Ak strhneme na strmeni závit, ľahko ho nahradíme iným. Ak môžeme spájkovať striebrom, tak na vývody spájkovačky možno strmene prispájkovať (obr. 5). V tomto prípade potom použijeme strmene z malej lámacej svorkovnice. Strmene zospodu a na bokoch asi do výšky 5 mm dôkladne očistíme brúsnym papierom alebo jemným pilníkom. Potom rozoberieme pásiky sťahujúce ploché vývody spájkovačky, vyberieme izolujúci pertinax a konce plochých vývodov opiľujeme z vonkajšej strany na dĺžku asi 20 mm. Pri spájkovaní postupujeme tak, že obidva ploché medené vývody obalíme navlhčenou handrou alebo azbestovou tkaninou; ochránime tak medený vodič pred zahria-
ZÁSOBNÍK NA PÁJKU Popsaná pomůcka umožňuje pohodlnou manipulaci s pájkou, která při práci neujíždí pod rukou, není nutné ji přidržovat, cín je chráněn před nečistotami a poškozením. Zásobník zabere málo místa a přitom do něj uložíme asi 6,80 m pájky 0 1 mm. Z jakékoli kazety od kinofilmu vysuneme uvolněním stranového uzávěru cívku. V celé šíři 35 mm ji polepíme lepicí páskou tak, abychom zakryli středovou mezeru, určenou k uchyce-
tím, takže sa neprehreje izolácia transformátora. Najprv zohrejeme koniec medeného vývodu, potom priložíme mosadzný strmeň, ktorý zboku rýchlo prispájkujeme striebrom. Meď sa totiž pomalšie zohrieva, pretože má väčší prierez a väčšiu dĺžku (a navyše sa ešte ochladzuje mokrou handrou); pri opačnom postupe by sa strmeň z mosadze, ktorý má nižšiu teplotu tavenia, sám začal taviť ešte pred spájkovaním. Ak by handra pri zohrievaní rýchlo schla, navlhčíme ju niekoľkými kvapkami vody, aby bola stále vlhká. Po prispájkovaní jedného strmeňa necháme všetko vychladnúť, znova obalíme mokrou handrou a takým istým spôsobom prispájkujeme aj druhý strmeň. Po prispájkovaní strmeňov celú spájkovačku poutierame a necháme jeden až dva dni vysušiť, najlepšie na telese ústredného kúrenia — teplota však nesmie byť vyššia ako 75 až 80 °C. * Na vyberanie integrovaných obvodov z objímok alebo pri ich vyspájkovaní z plošného spoja treba použiť pinzetu so zahnutými koncami (obr. 6). Zhotovíme ju jednoducho tak, že konce pinzety zohrejeme nad plynovým varičom do červena a potom zohriaté konce ohneme plochými kliešťami dovnútra na dĺžku 2 mm. 1IĎÍ U A D A 1 JIRI HABAL
ní počátku filmu. Získaný povrch musí být hladký, stejného průměru. Při vnitřním okraji kotoučku, který přiléhá k otvoru, nikoli k čepu cívky, vyvrtáme nebo nahřátým hřebíčkem vypálíme dírku, směřující k ose cívky. Její průměr odpovídá průměru zvolené trubičkové pájky. Okraje dírky pečlivě začistíme. Asi 5 mm pájky pak protáhneme otvůrkem, pájku ohneme a zbývající část navineme závit vedle závitu po celém tělese cívky; směr vinutí je zřejmý z obrázku. Nedodrží- < me-li ho, bude se pájka lámat a trhat. Navinutou cívku zasuneme do pouzdra kazety, přečnívající konec trubičkové pájky vtlačíme do filcem opatřeného vývodu pro film tak, aby vyčníval v délce asi 2 cm. Kazetu zavřeme víčkem a zásobník je hotov.
Pokud je průměr cínu větší než 2 mm, můžeme filcovou podložku opatrně vytrhat, případně otvor zvětšit pilníčkem nebo ostrým nožem. Plošku kazety, na které je vyznačen druh filmu, využijeme k označení průměru nebo složení pájky. K. K.
CÍNOVÁNÍ KONCŮ VODIČŮ Cínování konců vodičů je operace, která většině kutilů nepůsobí mnoho radosti. Při použití běžné pájky bývají konce vodičů často nedokonale ocínovány a téměř vždy se přiváděným teplem naruší okraj izolace, což nepůsobí příliš esteticky. Již řadu let používám vaničku, jejíž tvar je znázorněn na obrázku. Uvedené rozměry jsou informativní, na zhotovení vaničky je možné použít zbytků materiálu běžné konstrukční oceli. Použitá trubka by z bezpečnostních důvodů měla mít tloušťku stěny minimálně 2 mm. Po svaření obou částí je
62
vhodné vaničku upnout za trubku do soustruhu a zarovnat spodní plochu, abychom dosáhli dobrý přestup tepla. Hotovou vaničku položíme na vařič (plynový či elektrický) a prostor trubky vyplníme kousky cínu. Hladina roztaveného cínu nesmí sahat až k okraji trubky. Tím máme vaničku připravenou k provozu. K cínování si ještě připravíme nádobku s vodou a kyselinou solnou běžně prodávanou v drogériích na čištění van. Místo kyseliny je z bezpečnostních důvodů vhodnější roztok kalafuny v lihu. Připravené konce vodičů postupně smáčíme v kyseli-
ně (roztoku kalafuny), roztaveném cínu a vodě. Vodič můžeme do cínu namočit včetně izolace; pokud pracujeme rychle, izolace se nepoškodí. Při práci s kyselinou a roztaveným cínem je třeba dbát zvýšené opatrnosti; je vhodné používat brýle a při náhodném potřísnění kyselinou zasažené místo co nejdříve omýt vodou a neutralizovat například octem. ::• M. B.
DO ZAHRADY PATŘÍ BAZÉN — ALE S ČISTOU A TEPLOU VODOU
Příklady různého umístění bazénu u domu
Bazén na zahradě domku či chalupy je jedinečné rekrevání o velikosti a umístění bazénu, tak i návod na provedeační zařízení. Veřejných koupališť je totiž málo (a máme ní stavební části i zhotovení celého systému vodního k nim proto daleko), bývají přeplněná, hlučná, voda často hospodářství. Neméně cenná je i část třetí, která obsahuje zkalená či jinak znečištěná. Přesto se stavba rodinných návod na provoz celého zařízení včetně chemické úpravy bazénů u nás zatím příliš neujala. Podrobnější průzkum vody. nám ukázal, že příčinou jsou špatné zkušenosti těch, kteří Publikace stojí 40,— Kčs a je možno si ji na dobírku si bazén — bez potřebných znalostí — postavili. Voda objednat na adrese Expedice USS, Hájkova 1, 130 00 v něm se brzo po napuštění znečistí řasami a napadanými Praha 3. nečistotami a vyměňujeme-li ji často (máme-li tu mož. . . nost), je zase na koupání příliš studená. Často také špatně Pozor! Publikace vychází v omezeném nákladu 1 000 výtispostavené bazény propouštějí vodu. Takové bazény zneků a další vydání v blízké budoucnosti je z technických chutily majitele a odradily jiné zájemce. a ekonomických důvodů nepravděpodobné. Radíme Vám, A přece lze vlastními silami postavit bazén, v němž se abyste si publikaci objednali, i když zatím stavbu nemůžemůžeme koupat 7 až 8 měsíců v roce ve vodě teplé 23 °C, te realizovat, ale v budoucnu byste bazén stavět chtěli, průzračně čisté, v noci dokonce prosvětlené, a to při Redakce USS nízkých provozních nákladech a snesitelných nákladech investičních — od deseti do dvaceti tisíc korun (podle velikosti bazénu)! Tajemství takových bazénů je jednak ve Titl. Expedice USS, Hájkova 1, 130 00 Praha 3 správně postavené stavební části, tedy vlastním bazénu, Z d e odstřihněte jednak v instalaci kompletního vodního hospodářství s filZ a š | e t e mj ng d o b J r k u j h n j j d traci a ohřevem vody. výt p | á n k u „MALÝ BAZÉN S FILTRÁCIOU, Sestručněný návod na postavení takového bazénu jsme OHREVOM VODY A HLADINOVÝM OSVETLENÍM" otiskli v USS č. 25 a 26 a znovu přetiskli v knize USS Cltelné j m é n o a příjmení - V dome, chate, záhrade, která vyšla letos. Protože nás mnozí čtenáři žádali o návod podrobnější, vydáváme v edici plánků publikaci „Malý bazén s filtráciou, ohrevom vody a hladinovým osvetlením". Ing. Karel Vacek (mimo- u l i c e chodem autor známé konstrukce traktůrku Oleško) tu na 84 stranách textu a 23 výkresech velkého formátu podrobně popisuje jak zásady, jimiž je třeba se řídit při rozhodo- PSČ
63
KNIŽNICA UROB SI SÁM - VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVÁ
UROB-UDĚLEJ SI SAM zväzok 60 MDT 379 826 645 Zostavil Kamil Zoufaly Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n p, 815 89 Bratislava, Hurbanovo nam 3, v spolupráci s výrobným > družstvom Propagační tvorba. Praha 1, Celetná 25, v novembri 1986, ako svoju 10 035 publikáciu Adresa redakcie Vltavská 16, 150 00 Praha 5, tel 541 457 Zodpovedná redaktorka Ing Greta Izakovičova Technická redaktorka Zora Šinkova Graficky upravila Ing Gabriela Karasova Obálku navrhol Ing arch Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n p, Bratislava, Pekná cesta 6 64 stran, 102 obrázkov, 11,67 AH, 11 84 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, 1986 1 vydanie Naklad 181 000 výtlačkov 302 05 6 3 - 1 9 6 - 8 6 Kčs 1 4 , 510/21 ;818
JEDNOKOLOVY TAHAČ
PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV
PRAVOSLAV RŮŽIČKA z Velké Losenice si na přivážení krmiva (a naopak) postavil za dvě zimy soupravu skládající se z jednokolového tahače a valníčku. Převážnou část dílů získal z vyřazeného skútru ČZ 175 ccm. Vzhledem k jedno-
účelovosti tahače se dá diskutovat o efektu, protože s přibližně stejnými náklady by šlo postavit stroj víceúčelový — ale podívejte sa na fotografii vpravo — nemáte také chuť se s touto minimaringotkou vydat na vandr?
RUČNÍ VOZÍK S MOTOREM
JOSEF KRAJCAR z Bystřice pod Hostýnem si vyrobil ruční vozík s pomocným motorem z Pionýra. Přidaný převod umožňuje na třetí rychlost pohyb rychlostí 5 až 6 km.h~1. Hmotnost soupravy 190 kg, nosnost 450 kg. Kola jsou bantamová, na řidítku jsou páčky brzdy, spojky a akcelerátoru; vozík je vybaven vpředu i vzadu osvětlením.
SEDAČKA NA KOČÁREK
PAVEL POSPÍŠIL z Olomouce vyřešil problém přepravy dvou dětí na jednom kočárku velmi jednoduše. Koupil si houpací křesílko za 90,— Kčs, které vyrábí VDI Obzor Košice (tř. Sov. armády 155), přeřezal spodní oblouky a kulatinu ohnul do tvaru kočárku. Proti převážení je konstrukce kočárku zajištěna řemínkem.
