Dlouhá noc umění

Kunstverein Hochfranken Selb e.V.

Lange Nacht der Künste // Dlouhá noc umění Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen // Myslet očima – cítit ušima

Impressum / Tiráž: Veranstalter / Pořadatel: Kunstverein Hochfranken Selb e. V., Sitz Selb / Umělecký spolek Horní Franky Selb, registrované sdružení se sídlem v Selbu Idee und Durchführung / Námět a realizace: Hans-Joachim Goller, Kulturdezernent a. D., Galerist, Selb / Hans-Joachim Goller, emeritní kulturní referent, galerista, Selb Projektpartner / Partner projektu: Galerie umění und Interaktive Galerie Becher-Villa Karlovy Vary, Direktor Jan Samec / Galerie umění a Becherova vila, Karlovy Vary, ředitel Jan Samec Kooperationspartner / Spolupráce: Kulturpolitische Gesellschaft, Landesverband Bayern / Kulturně politická společnost, Zemský svaz Bavorsko Fotos / Fotografie: Silvie Milková, Ústí nad Labem; Florian Miedl, Selb Übersetzungen / Překlad: Mgr. Eva Krovová, Ústí nad Labem Grafische Gestaltung / Grafika: buero arndt schatz, Heike Arndt, Selb Druck / Tisk: MEDIENHAUS GOLLER, Goller GmbH Satz + Druck, Selb

Kunstverein Hochfranken Selb e.V.

Lange Nacht der Künste Dlouhá noc umění

Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen Myslet očima – cítit ušima

1. März / 1. března 2015, Rosenthal Theater Selb Lange Nacht der Künste / Dlouhá noc umění – Katalog

/// Vorwort Der Kunstverein Hochfranken Selb e. V. wurde vor 25 Jahren, im März 1990, auf Initiative von Hans-Joachim Goller von 40 (!) Kunstfreunden gegründet. Die Tätigkeit unseres Kunstvereins ist, wie es der Name schon verrät, nicht auf die Stadt Selb beschränkt. Unsere Mitglieder kommen aus ganz Hochfranken und z. T. sogar darüber hinaus. Die Ausstellungsorte unserer Mitgliedskünstler wechseln zwischen Selb, Wunsiedel und Marktredwitz. Wir wollen in erster Linie die Bildende Kunst ganz allgemein durch Ausstellungen, Workshops, Exkursionen, Vorträge usw. fördern. Wir sind nicht lediglich ein Zusammenschluss von Künstlern. Als Besonderheit, als Alleinstellungsmerkmal, haben sich seit 1999/2000 die recht ansehnlichen deutsch-tschechischen Kunstprojekte entwickelt (Grenzüberschreitungen, Annäherungen, Technik – Kunst – Kirche, Grenzenlos?, Miteinander, Verknüpfungen, Kultur – Stadt – Nachhaltigkeit, KinderKunstWorkshops, Glas-Workshops). In der Summe entstanden dafür Kosten von ca. ½ Mio €, wofür wir etwa 400.000 € Fördergelder von der EU, der Oberfrankenstiftung, dem Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds und dem Kulturfonds Bayern erhielten. Die notwendigen Eigenmittel konnten wir nur durch die Unterstützung der regionalen Wirtschaft aufbringen. Allen Beteiligten sage ich herzlichst: Danke dafür!

// 2

Mit dieser „Langen Nacht der Künste“ beschreiten wir wieder einmal Neuland. Bildende Kunst vereint mit Literatur, Musik, Tanz, Fotografie und Film in so vielfältigen Facetten an einem einzigen Abend in kreativem Schaffen zu sehen, zu hören, zu erleben ist einzigartig und gleichzeitig Auftrag für unseren Kunstverein: Auch in Zukunft mit bildender Kunst der Stadt und der Region ein Gesicht zu geben. In diesem Sinne wünsche ich der Langen Nacht der Künste, den Mitwirkenden und Organisatoren an diesem Abend und dem Kunstverein HochfrankenSelb e. V. für die Zukunft viel Erfolg.

Dr. Claus Triebel 1. Vorsitzender

Kunstverein Hochfranken Selb e. V.

// Předmluva Umělecký spolek Hochfranken Selb byl založen před 25 lety, v březnu 1990. Jeho vznik inicioval Hans-Joachim Goller a stálo u něj 40 (!) zakládajících členů – milovníků umění. Jak název prozrazuje, neomezuje se činnost našeho spolku pouze na město Selb. Naši členové pocházejí z celého regionu Hochfranken a zčásti i odjinud. Výstavy našich členů se konají v Selbu, Wundsiedlu a Martredwitz. Chceme podporovat výtvarné umění výstavami, workshopy, exkurzemi přednáškami atd. Nejsme pouhým sdružením umělců. Naší zvláštností, samostatnou oblastí naší činnosti, jsou českoněmecké kulturní projekty, které realizujeme od roku 1999/2000 (Překračování hranic, Sbližování, Technika – umění – kostel, Bez hranic?, Společně!, Prolínání, Umění – město - udržitelnost, Dětské umělecké workshopy, Sklářské umělecké workshopy) v celkové částce cca ½ milionu Euro, z čehož přibližně 400.000 Euro tvořily prostředky Evropské unie, Nadace Oberfranken, Česko-německého fondu budoucnosti a Kulturního fondu Bavorsko. Vlastní prostředky, které jsme do projektů vložili, jsme získali díky podpoře průmyslových podniků v regionu. Všem vyslovuji svůj srdečný dík. Projektem Dlouhá noc umění vstupujeme na neprobádané území. Vidět, slyšet, zažít výtvarné umění spojené s literaturou, hudbou, tancem, fotografií a filmem v tolika podobách během jednoho večera je jedinečné a zároveň je to výzva pro náš Umělecký spolek. I v budoucnu chceme dávat výtvarným uměním tvář našemu městu a regionu. V tomto duchu přeji Dlouhé noci umění, účinkujícím a organizátorům tohoto večera i Uměleckému spolku Hochfranken Selb i do budoucna mnoho úspěchů.

Dr. Claus Triebel 1. předseda

Lange Nacht der Künste /// Dlouhá noc umění

// 3

/// Grusswort / Zdravice Dr. Ludwig Spaenle Staatsminister für Bildung und Kultus, Wissenschaft und Kunst, Bayern Ministr školství, kultury, vědy a umění, Bavorsko

Die tschechisch-bayerische Grenzregion im Herzen Europas ist nach dem Fall des Eisernen Vorhangs längst zu einem Sinnbild für das Zusammenwachsen unseres Kontinents geworden. Insbesondere der rege kulturelle Austausch trägt dazu bei, dass Vorbehalte überwunden werden und tiefe Freundschaften entstehen. Der Kunstverein Hochfranken Selb und seine tschechischen Partner leben diese Beziehung in vorbildlicher Weise und leisten unverzichtbare Arbeit. Für mich als bayerischen Kunstminister ist es deshalb eine große Freude und Ehre, die Schirmherrschaft für das Kunstprojekt „Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen“ zu übernehmen. Dieses Motto umschreibt für mich sehr treffend, was künstlerisches Schaffen im Kern ausmacht. Kunst stellt sich in einer Vielzahl von Erscheinungsformen dar und spricht alle Sinne an. Dabei erschöpft sie sich keinesfalls darin, was auf der Leinwand haftet, was als Skulptur vor uns steht oder was in Form von Tönen an unser Ohr dringt. Ein Kunstwerk löst bei jedem ganz individuelle Gedanken und Emotionen aus und erfährt so seine Vollendung in unseren Köpfen. Ganz neue Perspektiven eröffnen sich, wenn man Kunst nicht nur als fertiges Produkt „konsumiert“, sondern aktiv am Entstehungsprozess teilhaben kann. So wünsche ich diesem einzigartigen Kunstprojekt alles erdenklich Gute und viel Erfolg sowie allen Besucherinnen und Besuchern ein anregendes Kunsterlebnis für alle Sinne. Den Organisatoren in beiden Ländern danke ich für ihre wertvolle Arbeit sehr herzlich. München, im November 2014 Dr. Ludwig Spaenle Bayerischer Staatsminister für Bildung und Kultus, Wissenschaft und Kunst

Česko-bavorský příhraniční region v srdci Evropy se po pádu železné opony již dávno stal symbolem vzájemného sbližování na našem kontinentu. Obzvláště čilá kulturní výměna přispívá k překonávání předsudků a navazování hlubokých přátelství. Umělecký spolek Horní Franky Selb a jeho čeští partneři dávají svou činností každodenní příklad a odvádějí velký díl nenahraditelné práce. Pro mě jako bavorského ministra kultury je proto velkým potěšením a ctí převzít záštitu nad uměleckým projektem Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen / Myslet očima – cítit ušima Toto motto dle mého velmi výstižně postihuje to, jak umělecká tvorba ve své podstatě působí. Umění se představuje v mnoha formách a oslovuje všechny smysly. Přitom ale nekončí u toho, co vzniklo na plátně, co se před námi zhmotňuje ve formě sochy nebo co slyšíme v podobě tónů. Umělecké dílo v nás vyvolává zcela jedinečné a individuální myšlenky a emoce a završuje se tak až v našich myslích. Zcela nové perspektivy se pak otevírají, pokud umění „nekonzumujeme“ jako hotový produkt, ale máme-li možnost účastnit se procesu jeho vzniku. Přeji proto tomuto jedinečnému projektu vše dobré a mnoho úspěchů a všem návštěvníkům a návštěvnicím podnětný kulturní zážitek pro všechny smysly. Organizátorům z obou zemí patří za jejich cennou práci můj srdečný dík. Mnichov, listopad 2014 Dr. Ludwig Spaenle Ministr školství, kultury, vědy a umění, Bavorsko

// 4


Mgr. Daniel Herman Kulturminister der Tschechischen Republik Ministr kultury České republiky

Tschechen und Deutsche leben seit vielen Jahrhunderten nebeneinander, es ist also natürlich und logisch, dass sich beide Kulturen überschneiden, vermischen und gegenseitig bereichern. Kunst jeder Art auf beiden Seiten der Grenze ist von dieser Symbiose für immer beeinflusst. Diese tief verwurzelte Tradition wurde durch unglückliche historische Ereignisse durchbrochen, um unmittelbar danach an die Bindungen wieder anzuknüpfen. Bei diesen Bindungen spielten und spielen einzelne Personen eine wichtige Rolle, aber auch verschiedene bürgerliche Initiativen, Verbände und Vereine. Zu ihnen gehört auch der Kulturverein Hochfranken Selb, dessen 25jähriges Bestehen seine Rolle bestätigt hat.

Český a německý národ vedle sebe žijí mnoho století, je tedy přirozené a logické, že se jejich kultury prolínají, mísí a vzájemně obohacují. Umění všeho druhu je touto symbiózou na obou stranách hranic navždy ovlivněno. Tato pevně zakořeněná tradice bývala nešťastnými dějinnými událostmi zpřetrhána, aby však vzápětí mohla vazby znovu navázat. Při znovuobnovování těchto vazeb hráli a hrají podstatnou roli jednotlivci, ale i nejrůznější občanské iniciativy, spolky a sdružení. Jedním z nich, jejichž opodstatnění prověřila 25letá existence, je i Kulturní spolek Hochfranken Selb.

Dank den Bestrebungen seiner Mitarbeiter und Unterstützer konnte eine Ausstellung entstehen, die in diesem Katalog vorgestellt wird. Es ist wichtig, sich vor Augen zu halten, dass diese Ausstellung nicht nur ein künstlerisches Ereignis ist, wie auch immer nutzbringend es sein mag, sondern dass man es sich zum Ziel gesetzt hat, die Beziehungen zwischen den Bewohnern Tschechiens und Deutschlands weiter zu vertiefen. Das war auch der Hauptgrund dafür, dass ich die Schirmherrschaft über diese Ausstellung übernommen habe.

Díky úsilí jeho pracovníků a podporovatelů mohla vzniknout výstava, kterou představuje tento katalog. Je důležité mít na paměti, že tato výstava není jen pouhým uměleckým počinem, jakkoli přínosným, ale jejím cílem je i další prohlubování vztahů mezi obyvateli České republiky a Německa. To bylo rovněž hlavním důvodem, proč jsem nad výstavou převzal svou záštitu.

Ich bin mir sicher, dass die Ausstellung viele Besucher ansprechen wird und dass an sie neue Formen der Zusammenarbeit und Aktivitäten angeknüpft werden, welche die Dauer der Ausstellung überschreiten und sich weiter entwickeln werden. Die Ausstellung wird so zu einem wertvollen Raum für den Dialog, nicht nur auf der künstlerischen Ebene, sondern auch zwischen unseren beiden Ländern. Ich möchte den Autoren der Ausstellung meinen Dank aussprechen und den Besuchern ein außerordentliches kulturelles Erlebnis wünschen.

Jsem si jist, že výstava osloví mnoho návštěvníků a že se na jejím základě podaří navázat další nové formy spolupráce a aktivit, které přesáhnou její trvání a budou se dále rozvíjet. Výstava se tak stane cenným prostorem k dialogu nejen v rovině umělecké, ale i mezi oběma našimi národy. Rád bych vyjádřil poděkování autorům výstavy a návštěvníkům výstavy popřál nevšední kulturní zážitek. Daniel Herman ministr kultury České republiky

Daniel Herman Kulturminister der Tschechischen Republik Lange Nacht der Künste /// Dlouhá noc umění

// 5

// 6


Jan Samec

Direktor der Kunstgalerie Karlovy Vary, Künstler / Ředitel Galerie umění Karlovy Vary, výtvarník

Marie Kubátová

Kanzlerin der Künstlerassoziation Karlovy Vary / Tajemnice Galerie umění Karlovy Vary Wie konnte es geschehen, dass wir so gute Partner, so viele Kontakte und so manche liebe Freunde auf der deutschen Seite unserer gemeinsamen Grenze haben? Am Anfang hatte Hans-Joachim Goller als Besucher der Präsentation der Ergebnissen des International Malersymposiums in Franzensbad meine eigene Bilder gesehen. Es war im Sommer des Jahres 2003. Gleich nach der persönlichen Bekannschaft folgte die Einladung zur Beteiligung bei der Ausstellung im Rosenthal-Theater Selb. Im nähsten Jahr kam ich als Direktor in die Galerie der Kunst Karlovy Vary und es war für mich nicht gerade eine angenehme Überraschung, dass diese Institution eigentlich ohne grenzüberschreitende Kontakte und Zusammenarbeit wirkte, was ich schnell ändern wollte. Natürlich habe ich mich gleich an den Organisator der Aktion in Selb erinnert. Jetzt weiß ich nicht mehr, wo unser erstes Arbeitstreffen stattgefunden hatte, ob in Karlovy Vary oder in Selb. Es ist eigentlich einerlei. Von dieser Zeit an, also in der Dekade 2004 – 2014, haben wir sehr viele Projekte zusammen gemacht. Und ich denke, dass es heute ebenso wie damals, für uns unwichtig ist, ob der Tatort in Selb oder in Karlovy Vary liegt. Das letzte gemeinsame Projekt Kultur – Stadt – Nachhaltigkeit / Kultura – Město – Trvání haben alle Besucher sicher noch im Hinterkopf, also werden sie mir bestimmt darin zustimmen, dass es ein gutes Bild unserer bestehenden Zusammenarbeit ist. Vielen Dank für das schöne Jahrzehnt, in dem wir „dabei“ sein konnten! Noch dazu in dem Wissen, dass das jetzige Projekt „Lange Nacht der Künste“ als eine sehr gelungene Mischung des Zusammenwirkens mehrerer Kunstsparten mit deutscher und tschechischer Besetzung seinerseits gute Ergebnisse haben und sehr lange nachwirken wird.

Jak se přihodilo, že máme tak skvělého partnera, mnoho kontaktů a tolik milých přátel na německé straně naší společné hranice? Na začátku spatřil Hans-Joachim Goller jako návštěvník prezentace výsledků Mezinárodní malířského sympozia ve Františkových Lázních mé vlastní obrazy. Bylo to v létě roku 2003. Po osobním seznámení následovalo pozvání k účasti na výstavě v Rosenthal-divadle v Selbu. V následujícím roce jsem nastoupil jako ředitel v Galerii umění Karlovy Vary a překvapilo mě ne zrovna příjemně, že instituce působí bez přeshraničních kontaktů a spolupráce, což jsem chtěl rychle změnit. Samozřejmě, že jsem si okamžitě vzpomněl na organizátora akce v Selbu. Teď už nevím, kde se naše první pracovní setkání konalo, zda v Karlových Varech nebo v Selbu. Je to ostatně jedno. Od té doby, tedy v uplynulé dekádě 2004 - 2014, jsme udělali společně spoustu projektů. A myslím si, že dnes, stejně jako tehdy, není důležité, zda je ta akce v Selbu nebo v Karlových Varech. Poslední společný projekt Kultur – Stadt – Nachhaltigkeit / Kultura - město - trvání má zajisté většina návštěvníků dobře v paměti, takže mohou potvrdit, že to je dobrý obraz naší dosavadní spolupráce. Rád bych poděkoval za pěkné desetiletí, ve kterém jsme mohli být „přitom“! Navíc s dnešním vědomím, že současný projekt „Dlouhá noc umění“ bude velmi úspěšné spojení interakce několika uměleckých forem s německou a českou účastí, v pořadí, má dobré výsledky a zanechá v nás dlouhotrvající dojem.

/


// 7

/// Einführung

Zum ersten Mal in seinem 25jährigen Bestehen wagte sich der Kunstverein Hochfranken Selb e. V. an die Gestaltung einer „Langen Nacht der Künste / Dlouhá noc umění“, in der er nicht nur sein angestammtes Betätigungsfeld, die Bildende Kunst, in den Fokus nahm, sondern eine Reihe weiterer Kultursparten, die Musik (mit Komposition und Darbietung), die Literatur, den Tanz, die Fotografie und den Film, und darüber hinaus auch noch die Geselligkeit unter den Menschen einbezog – und das mit deutscher wie mit tschechischer Beteiligung. Dadurch wurde die Veranstaltung „Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen / Myslet očima – cítit ušima“ zu einem Experiment, zu einer Werkstatt mit einer ganzen Reihe von Akteuren. Wir wussten nicht bei Allem im Voraus, was dabei herauskommen würde. Wir wussten aber, dass die interaktiv agierenden KünstlerInnen ihr Bestes geben würden und dass auch alle BesucherInnen ihren Beitrag zum Werden des Ganzen und zu seinem Gelingen beigetragen hatten. Der gute Erfolg war unser aller Lohn. Motivation zu dieser Kunst-Kombination war die feste Überzeugung, dass das Miteinander von Kunstsparten – und eben nicht nur deren Nebeneinander – äußerst befruchtend, anregend und innovativ sein kann. Wie immer bei solchen Versuchen, konnten wir erst am Ende wissen, was dabei herauskam. Aber den Prozess, den Ablauf des Entstehens zu begleiten, war ein spannendes Ereignis, für das sich das Dabeisein bestimmt lohnte. Also war eigentlich der Weg das Ziel, auch wenn wir natürlich zum Abschluss ein Ergebnis erwarteten. Durch die geballte Kunst, die den BesucherInnen an diesem Abend begegnete und sie begleitete, erfuhren sie ein Auftanken ihres Gemüts, ihrer Seele. Es sollte aber auch etwas für den Geist dabei herauskommen. Damit wurde indirekt der auf den ersten Blick paradox erscheinende Titel des Projektes erklärt – „Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen / Myslet očima – cítit ušima“ –, der die Komplexität des Bestrebens erfassen sollte. Die // 8

Kunst ist nach meiner festen Überzeugung hundertprozentig und dauerhaft in der Lage, eine Vielfalt an sinnlich Erlebbarem und geistig Anregendem zu bieten. Aber in noch mehr komprimierter Form vermochte das die Rede zu bewirken, die an dem Abend Prof. Dr. Oliver Scheytt aus Essen hielt, ein Vordenker der Kulturpolitik und des Kulturmanagements in Deutschland. Er ist der Präsident der Kulturpolitischen Gesellschaft und ein international gefragter Gastredner und Seminarleiter. Eine ganz spezielle Besonderheit zur Moblisierung der Sinne stellte die Uraufführung der Komposition „Bewegungen“ von Wolfram Graf für Streichquartett und Klavier dar. Es wurde auch die Ausstellung „Sammlung des Kunstvereins Hochfranken Selb“ eröffnet. Im Laufe von 25 Jahren entstand eine Kunstsammlung, die sich sehr wohl sehen lassen kann. Sowohl bei den Workshops im Rahmen zurückliegender größerer und kleinerer Projekte wie auch durch Schenkungen kam sie schrittchenweise zustande. Es wird damit unsere bisherige Vergangenheit dokumentiert und der beachtliche künstlerisch-kulturelle Anspruch belegt, der durch die Tätigkeit des Kunstvereins für die Mitglieder, für die Bevölkerung der Region und für die BesucherInnen erfüllt wird. Hans-Joachim Goller


/// úvod

Poprvé za dobu své pětadvacetileté existence se Umělecký spolek Horní Franky Selb odvážil uspořádat Dlouhou noc umění / Lange Nacht der Künste, v níž chtěl představit nejen výtvarné umění, centrální oblast své činnosti, ale i řadu dalších uměleckých oblastí, jako jsou hudba (a to komponování a interpretace), literatura, tanec, fotografie a film; neméně důležité však bylo zapojení veřejnosti, společné sdílení umění za účasti jak německých, tak českých návštěvníků. Naše akce „Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen / Myslet očima – cítit ušima“ se tak stala experimentem, dílnou s celou řadou účinkujících a zúčastněných. Nevěděli jsme předem, co přesně vznikne, co bude vytvořeno. Věděli jsme ale, že spolupráce umělci a umělkyně spolupracující napříč uměleckými žánry ze sebe vydají to nejlepší a že i návštěvníci přispějí k celkovému výsledku a úspěchu našeho uměleckého projektu. A tento úspěch je odměnou nám všem. Naší motivací k této kombinaci různých oblastí umění bylo pevné přesvědčení, že jejich spolupráce – a tedy ne pouhá jejich existence vedle sebe – může být obohacující, vzrušující a inovativní. Jako je tomu vždy při takových experimentech, až v závěru jsme mohli zjistit, co ten náš přinesl. Ale být přítomni jeho průběhu, procesu vzniku a tvoření, to byl vzrušující zážitek, kvůli němuž se jistě vyplatilo tady být. Cesta tu tedy byla cílem, i když jsme samozřejmě na závěr nějaký výsledek očekávali.

stoprocentně a trvale schopné poskytovat zážitky pro smyly člověka a podněty pro jeho ducha. V ještě koncentrovanější formě tyto myšlenky zprostředkovala přednáška, kterou během večera přednesl prof. Dr. Oliver Scheytt z Essenu, přední teoretik v oblasti kulturní politiky a kulturního managementu v Německu, prezident Kulturněpolitické společnosti a žádaný přednášející i vedoucí seminářů na mezinárodní scéně. Velmi speciálním způsobem mobilizovala smysly návštěvníků premiéra skladby Wolframa Grafa pro smyčcový kvartet a klavír s názvem Bewegungen (Pohyby). Zahájena byla též výstava Sbírka Uměleckého spolku Horní Franky Selb. Během 25 let vznikla umělecká sbírka, která má jistě co nabídnout. Vznikala postupně, z workshopů uskutečněných v rámci minulých větších i menších projektů Spolku i z darů. Dokumentuje naši dosavadní činnost a dokládá významnou uměleckou a kulturní úroveň a potenciál činnosti Uměleckého spolku směrem k jeho členům, k veřejnosti a obyvatelům regionu i k návštěvníkům. Hans-Joachim Goller

Koncentrované umění, s nímž se mohli návštěvníci během tohoto večera setkat a jež je provázelo, jistě naplnilo jejich smysly, srdce i duše. Obohatilo jistě i jejich mysl. Objasnil se tak na první pohled poněkud paradoxní název projektu – Myslet očima, cítit ušima / Mit den Augen denken – Mit den Ohren fühlen - který měl obsáhnout komplexnost celého snažení. Umění je dle mého pevného přesvědčení


// 9

/// Wert der Kultur / Hodnota kultury Prof. Dr. Oliver Scheytt

Individuelle Wirkungen und gesellschaftliche Relevanz von Kunst und Kultur „Das hat was!“ Diese drei Worte sprechen wir aus, wenn wir etwas mit seiner besonderen Wirkung beschreiben wollen. Ja, der Titel dieser langen Kunstnacht, der hat was. Wir werden sogleich mit der Frage konfrontiert, wie wir jeder für sich und in der Gemeinschaft denken und fühlen. Die eigentümliche Kombination des Rationalen („denken“) und des Emotionalen („fühlen“) mit unseren Augen und Ohren ist ungewöhnlich. Das hat doch was. Wir benutzen diesen kurzen Satz, wenn wir die Relevanz und Wirkung einer Situation oder eines Objektes ansprechen, ohne die Elemente, die uns ansprechen, genauer beschreiben zu können. Dabei geht es uns aber auch um Merkmale und Eigenschaften, deren Benennung im Einzelnen die Gefahr beinhalten würde, dass wir das, was wir beschreiben wollen, in seine Einzelteile „zerlegen“ und damit die Summe des Ganzen, das Ganze selbst, nicht mehr richtig erfassen. Was ist dieses „was“, das ein Kunstwerk, ein gelungenes Konzert oder eine Theaterperformance beschreiben? Es geht um „Wertigkeit“, um Bedeutung, um einen Effekt. Damit sind die

drei Schlüsselbegriffe angesprochen, um die es im Folgenden geht: Werte, Relevanz und Wirkung. Dieses „ was“ beschreibt also ein Ganzes, das mehr ist als die Summe seiner Teile. Zugleich wird etwas „Immaterielles“ angesprochen, denn wir können oder wollen die materielle Wertigkeit, die das Objekt oder das Ereignis jeweils für uns hat, zunächst nicht ansprechen. In jedem Falle steckt in dem, was wir mit „Das hat was“ beschreiben, eine Idee: Eine geistige und schöpferische Leistung. Ohne Urheberschaft, die am Beginn der „kulturellen Wertschöpfungskette“ steht, wird etwas kaum relevant oder Wirkung entfalten. Da am Anfang und am Ende der Wertschöpfungskette ein Individuum steht, werde ich mich im Folgenden auch mit der Frage nach der Rolle des Einzelnen in der kulturellen Wertschöpfungskette näher befassen. Vorweg: Die schöpferische Idee ist der Ausgangspunkt der Wertschöpfungskette, die aus folgenden Elementen besteht: Schöpferischer Akt, Produktion, Weiterverarbeitung, Vermittlung/Vermarktung, Konsumtion. Mir ist es sehr wichtig darauf hinzuweisen, dass der schöpferische Akt als „Auslöser“ keineswegs als „Privatvergnügen“ von Kreativen abgestempelt werden darf mit der Folge, dass dafür schlecht bis gar nichts bezahlt wird. Wir sollten kreative Leistungen als wichtiges „Humankapital“ wertschätzen und das auch honorieren. Manch einer behauptet ja, das Prekariat in der Kunst und der kulturwirtschaftlichen Kreativwirtschaft sei geradezu der Humus für neue Ideen, ganz nach Hermann Glaser: „Kultur ist wie eine Kakteenzucht: Wenig Wasser, viele Stacheln und herrliche Blüten!“ Bemerkenswert ist, dass am Ende und am Anfang der kulturellen Wertschöpfungskette jeweils ein Individuum steht: Die Komposition, die Choreografie, die Bildidee, die Interpretation eines

// 10


Musikstücks etc. beruhen auf der kreativen Leistung eines Einzelnen, mitunter selbstverständlich auch in Kombination und im Zusammenwirken mit anderen Kreativen. Und am Ende der kulturellen Wertschöpfungskette steht wiederum das Individuum: der Hörer eines Konzerts, der Betrachter eines Bildes, der Besucher einer Theateraufführung. Bei und in ihm löst das Kunstwerk, Objekt, Ereignis ganz individuelle Wirkungen aus. Welche Werte geschaffen und geschöpft werden, welche Relevanzen und Wirkungen sich feststellen lassen, möchte ich näher betrachten. Kunst drückt sich individuell aus und spricht unsere Individualität an. Sie spricht mit dem Du ausgehend vom Ich. Der dem Künstler immanente Eigensinn, seine subjektive Setzung als Komponist, als Fotograf, als Interpret, ist das, was uns anregt. Als Betrachter, Hörer, Zuschauer werden wir durch die Fragen, die uns das Kunstwerk und sein Schöpfer stellen, dazu gebracht, eine eigene Antwort zu finden. In dieser subjektiven Kommunikation liegt eine Gefahr: Das Kunstwerk sagt uns unter Umständen gar nichts. Es hat weder Relevanz noch Wirkung für das eine Individuum, für das andere aber sehr wohl. Interessant ist, dass die Begriffe, die wir verwenden, um Individualität zu beschreiben, vielfach das Wörtchen „eigen“ enthalten: Eigensinn, Eigenart, Eigentümlichkeit. Dem Individuum ist etwas (zu) eigen. Es hat etwas, das (nur) zu ihm gehört. Genau das zeichnet Kunst und Künstler aus: Einzigartigkeit, Originalität, Authentizität. Darin ist eine weitere konstituierende Eigenschaft von Kunst enthalten: Kunst schafft eine eigene Welt, setzt der Realität eine Doppelung entgegen, die es in ihrer völligen Andersheit und nur in dieser ermöglicht, die „wirkliche“ Welt zu reflektieren. Kunst steht daher in einem Spannungsverhältnis zwischen Wirklichkeit und Möglichkeit. Darin liegt das Innovative und Experimentelle von Kunst, die sich so auf unsere eigene, individuelle Existenz bezieht. Kunst versteht es, das individuelle Empfinden des Einzelnen anzurühren. Dem gegenüber zielt Politik auf Mehrheiten. Während Politik Konsens braucht, leben die Künstler vom Wagnis, vom ExpeLange Nacht der Künste /// Dlouhá noc umění

rimentellen und von der Individualität. In diesem Spannungsverhältnis bewegt sich die Kulturpolitik. Der Umgang mit den Künsten macht aber nicht nur Kulturpolitik aus, sondern kennzeichnet die Haltung von Politik schlechthin: Ihre Einstellung zur Individualität und zum subjektiven Ausdruck. Wer Kunst fördert, fördert die Option, Eigensinn zu entwickeln. Dies schließt nicht aus, dass eigensinnige Individuen Gemeinsinn entwickeln. Denn in der Auseinandersetzung mit Kunst und Kultur wird der Sinn für das Verbindende und das Verbindliche geschärft, entwickelt sich Sinnlichkeit als gemeinschaftsstiftendes Element. Wenn die Kunst- und Kulturkompetenz des Einzelnen gestärkt wird, macht dies in mehrfacher Hinsicht Sinn: Eigensinn und Gemeinsinn werden entwickelt, Sinn und Sinnlichkeit gestiftet. Darin liegt die gesellschaftliche Relevanz („Kulturpolitik ist Gesellschaftspolitik!“) und die individuelle Wirkung von Kulturpolitik. In Kunst und Kultur geht es immer auch um immaterielle Werte: Haltungen, Einstellungen überindividuelle Zwecke, Ideale. Kulturpolitiker orientieren sich auch an solchen immateriellen Wertvorstellungen und Wertordnungen, geht es doch um das „Wahre, Schöne und Gute“. Zentral sind daher die Fragen: Woran sollen wir uns orientieren? Wie lässt sich das Leben schön gestalten? Auf welche Erkenntnisse können wir bauen? In der Beantwortung dieser Fragen liegt die Relevanz künstlerischer Objekte und kultureller Angebote für den Einzelnen. In der Auseinandersetzung mit Kunst und Kultur orientieren wir uns immer wieder neu und selbst, werden wir dazu gebracht, eine eigene Position zu beziehen. So vermitteln uns Kunst und Kultur aus der Selbstreflexion heraus eine Haltung. So setzen wir uns zwangsläufig mit ideellen, immateriellen Werten auseinander. Der wahre Wert der Kultur liegt daher nicht im Preis, sondern in ihrer Unbezahlbarkeit. Die globale Entwicklung bringt einen gewaltigen Wandel mit sich: Die Digitalisierung und die sich daraus ergebenden Möglichkeiten eines „mentalen Kapitalismus“ (Georg Franck). Längst ist nicht mehr der Tausch und Kauf materieller Produkte das alles bestimmende ökonomische Handelsobjekt, sondern der Tausch und Kauf geistiger Leistungen, von Ideen und Kreati// 11

/// Wert der Kultur / Hodnota kultury vität. Die gewaltigen Datenautobahnen und virtuellen Netze ermöglichen es, die Ideen und Vorlieben eines jeden Einzelnen nachzuverfolgen. Wer über diese in der gigantischen „Ökonomie der Aufmerksamkeit“ (Franck) verfügt, kann nicht nur Bilder und Musik bedürfnisgerecht verkaufen (Amazon), mit seinen Vorlieben sich als Individuum anderen Menschen präsentieren (Facebook), Milliarden umsetzen, oder mit dem Angebot zur Orientierung in den virtuellen Welten zur teuersten Marke der Welt werden (Google). Die Informationsnetzwerke können eingesetzt werden, um Werthaltungen, Einstellungen und Bedürfnisse von Menschen unabhängig von Herkunft, Wohnsitz und sprachlicher Prägung zu nutzen und nachhaltig zu beeinflussen.

zen. Und wer sich ins Internet begibt, sollte sich die Frage stellen, ob er oder sie möchte, dass die eigene Persönlichkeit in jeder Hinsicht „verwertet“ wird, was geschieht, ohne dass wir es (wirklich) wahrnehmen können. Es ist schon bemerkensund bedenkenswert, dass das Unternehmen, das uns Orientierung anbietet und verspricht, seine Leistungen kostenlos anbietet (Google). Wer bezahlt hier eigentlich für die Orientierung des Einzelnen? Und welchen Gewinn haben die, die das bezahlen? Wer oder was gibt uns letztlich Orientierung? An dieser Stelle möchte ich den UNESCO-Kulturbegriff zitieren, der darauf hinweist, dass der Mensch durch die Kultur befähigt wird, über sich selbst nachzudenken. „Erst durch die Kultur werden wir zu menschlichen, rational handelnden Wesen, die über ein kritisches Urteilsvermögen und ein Gefühl der moralischen Verpflichtung verfügen. Erst durch die Kultur erkennen wir Werte und treffen die Wahl. Erst durch die Kultur drückt sich der Mensch aus, wird sich seiner selbst bewusst, sucht unermüdlich nach neuen Sinngehalten und schafft Werke, durch die er seine Begrenztheit überschreitet.“

Das, was zwischen den einzelnen Elementen der Wertschöpfungskette passiert, vor allem in den wirtschaftlichen Prozessen der Kultur- und Kreativwirtschaft, ist von höchster kulturpolitischer Relevanz. Oligopole oder gar Monopole kultureller Produktion sind gerade deshalb, weil es um die Frage von Werthaltungen und emotionalen Einstellungen geht, geheime Mächte, deren Wirkung wir noch nicht in ihrer ganzen Tiefe einschätzen können. Der Prozess zwischen dem einzelnen Individuum des schöpferischen Akts und dem einzelnen Individuum als Nutzer ist ein Prozess, der einer Auswahl und Vermittlung bedarf. Aber die Auswahl wird durch die kommerziell orientierten Akteure, die über die Netzwerke verfügen, nach deren Interessen eingeschränkt. Wenn wir z. B. Amazon heranziehen, sehen wir, dass manche Autoren dort nicht zugelassen werden. Dass manche E-Books nach dem Kauf abgeschaltet werden, da die Autoren ihre Rechte abgeben und nicht auf dauerhafte Präsenz wie in einer Bibliothek bestehen können. Diese Dinge geschehen noch in einer rechtlichen Grauzone. Sollen wir uns bei all diesen Wertentscheidungen wirklich einem Herrn Zuckerberg (Facebook) oder einem Herrn Bezos (Amazon) ausliefern?

Daraus lässt sich im Kern der öffentliche Kulturauftrag ableiten: Wir brauchen Individuen, die Gemeinsinn stiften und pflegen, Verantwortung wahrnehmen, damit die oben zitierten Prozesse jenseits ökonomischer Zweckrationalität vonstattengehen können.

Den Claim, den Chris Dercon für die Tate Modern geprägt hat: „Wir stellen Fragen, auf die Google und Wikipedia keine Antworten haben“ beschreibt die besondere Rolle, die etwa Museen für die Orientierung von Menschen haben können. Jeder sollte sich selbst mit dem, was ihn umgibt, aktiv auseinanderset-

Die zweite Strategie ist die Partnerschaftsstrategie, um kreative Allianzen, die auf längerfristige Wirkung ausgerichtet sein sollten, zu stärken. Daher bedarf es einer aktivierenden Kulturpolitik, die sich bei weitem nicht auf den Staat verlässt und auf diesen setzt, sondern Wirtschaft und Zivilgesellschaft bei der öffentlichen Ver-

// 12

Zwei Strategien der Kulturpolitik halte ich für wesentlich: Zum einen die Befähigungsstrategie, um die Akteure und deren Zusammenschlüsse in die Lage zu versetzen, ihre kulturellen Interessen zu artikulieren und Kulturpolitik mitzugestalten, ob als Hervorbringer eines schöpferischen Akts oder als Kulturbürger, Kulturkonsument und Nachfrager. Die Kulturkompetenz an den beiden Enden der Wertschöpfungskette muss gestärkt werden.


antwortung mitdenkt: Sowohl als Mitträger und -gestalter der kulturellen Infrastruktur, als auch in ihrer Rolle für jeden einzelnen Kulturbürger. Das Zusammenspiel aller kulturellen Akteure ist das Kapital der aktivierenden Kulturpolitik und deren Können zeigt sich darin, die Kreativität, die all diese Akteure auszeichnet, für tragfähige Allianzen untereinander zu wecken und so bei und mit vielen eigensinnigen Individuen, Gemeinsinn zu stiften.

sion de la Chanson bestritten: „Wadde hadde dudde da? Hadder denn da wat, und wenn ja, wat hadder da?“ usw. Dieser Text hat was, jedenfalls Relevanz für mich. Ich hoffe, er hat auch ein wenig Wirkung bei Ihnen. Und dass wir über den wahren Wert von Kultur nachdenken, ist einfach unbezahlbar.

Ich hatte begonnen mit: „Das hat was!“. Zum Schluss möchte ich einen Text von Stefan Raab zitieren, der fragt: „Was hast du?“. Mit diesem Text haben wir immerhin vor mehr als zehn Jahren den Schlagerwettbewerb Grand Prix Eurovi-

Prof. Dr. Oliver Scheytt

Individuální působení a společenská relevance umění a kultury „To má něco do sebe!“ či „Na tom něco je!“, řekneme, mluvímeli o něčem, co na nás obzvlášť zapůsobilo. Ano, název dnešní dlouhé noci umění má něco do sebe, něco na něm je. Jsme tu konfrontováni s otázkou, jak myslíme a cítíme každý zvlášť i společně. Ta zvláštní kombinace racionálního (myslet) a emocionálního (cítit) je neobvyklá. To má přeci něco do sebe!

V každém případě se v tom, co popisujeme slovy „to má něco do sebe“, skrývá idea, duchovní a tvůrčí síla. Bez autora, který stojí na začátku „kulturního hodnotového řetězce“, těžko může něco působit nebo mít význam. A protože na začátku a na konci tohoto řetězce stojí individuum, budu se zabývat rolí jednotlivce v řetězci vytváření kulturních hodnot blíže.

Tuto krátkou větu použijeme, když se chceme vyjádřit k významu a působení nějaké situace nebo objektu, aniž bychom dovedli přesněji popsat jednotlivé prvky, které nás zaujaly. Zároveň jde také o to, že pokud bychom je popsali, hrozí nebezpečí, že se vše „rozloží“ na jednotlivosti a my nebudeme schopni zachytit působení celku.

Tvůrčí idea je východiskem hodnotového řetězce, který je tvořen následujícími prvky: tvůrčí akt, tvorba, další zpracování, zprostředkování či podej, konzumace. Chci zdůraznit, že tvůrčí akt jako „spouštěč“ není v žádném případě možné vnímat jen jako „soukromé potěšení“ tvůrce s tím důsledkem, že za něj nedostane zaplaceno vůbec nebo velmi špatně. Tvorbu je třeba chápat a oceňovat jako důležitý „lidský kapitál“, a podle toho ji i honorovat. Mnozí přesto argumentují tím, že právě nejistota v umění a v uměleckém procesu je právě tou živnou půdou pro nové nápady, zcela podle Hermanna Glasera: „Kultura je jako pěstování kaktusů – málo vody, mnoho ostnů a nádherné květy!“

Co je to, to „něco“, co má do sebe umělecké dílo, zdařilý koncert nebo taneční představení? Jde o „hodnotu“, o význam, o efekt. Jde o tři klíčové pojmy, o nichž bude dále řeč: hodnota, význam a působení. Toto „něco“ se tedy vztahuje k celku, který je víc, než sumou svých částí. Zároveň má význam něčeho „nemateriálního“, protože nemůžeme nebo nechceme hovořit o materiální hodnotě, kterou pro nás daný objekt nebo zážitek má. Lange Nacht der Künste /// Dlouhá noc umění

Pozoruhodné je, že na konci a na začátku uměleckého procesu stojí vždy individuum. Kompozice, choreografie, námět // 13

/// Wert der Kultur / Hodnota kultury obrazu, interpretace hudební skladby atd. jsou výsledkem kreativní činnosti jednotlivce, případně samozřejmě též kombinace a spolupráce více tvůrců. A na konci tohoto procesu stojí opět individuum: posluchač koncertu, obdivovatel obrazu, návštěvník divadelního představení. A umělecké dílo, objekt či událost v na něj působí jedinečně. Jaké hodnoty vznikají a jsou vytvářeny, jaký význam a jaké působení je možné zjistit, bych chtěl popsat blíže. Umění se vyjadřuje individuálně a oslovuje naši individualitu. Vychází z Já a mluví k Tobě. Svébytnost vlastní umělci, jeho subjektivní utváření jako hudebního skladatele, fotografa, jako interpreta, to je to, co nás inspiruje. Jako diváci či posluchači jsme prostřednictvím otázek kladených uměleckým dílem a jeho tvůrcem vedeni k hledání vlastních odpovědí. V této subjektivní komunikaci se ale skrývá nebezpečí, že umělecké dílo nám za určitých okolností neřekne vůbec nic. Že pro jedno individuum nemá žádný význam a nijak na něj nepůsobí, zatímco na druhé ano. Zajímavé je, že pojmy, které tu používáme, abychom popsali individualitu, často obsahují slůvko „svůj“: svéhlavost, svébytnost, svéráz. Individuum má cosi „svého“, něco, co je mu vlastní. Má něco, co patří pouze jemu. A právě tím se vyznačuje umění: jedinečností, originalitou a autentičností. V tom spočívá další vlastnost umění. Umění utváří svůj vlastní svět, vytváří dvojníka reality, který však ve své jinakosti a právě jen v ní umožňuje reflektovat „pravý, skutečný“ svět. Umění tak stojí v jistém napětí mezi možností a skutečností. V tom spočívá inovativnost a experimentálnost umění, jež se setkávají s naší vlastní individuální existencí. Umění dokáže probudit individuální cítění jednotlivce. Naproti tomu politika se zaměřuje na většinu. Zatímco politika potřebuje konsenzus, umělci žijí z váhání, z experimentu a z individuality. A v tomto napětí se pohybuje kulturní politika. Vztah k umění ale necharakterizuje jen kulturní politiku, je typický pro politiku jako takovou, pro její postoj k individualitě a k subjektivnímu vyjádření. Ten, kdo podporuje umění, pod

// 14

poruje volbu vlastní individuality. To ovšem nevylučuje, že jedinečná individua mohou utvářet smysl pro společnost. Vždyť v konfrontaci s uměním a kulturou se zostřuje smysl pro to, co nás spojuje a zavazuje, rozvíjí se citlivost, jako prvek soucítění celého společenství. Posilování umělecké a kulturní kompetence jednotlivce tak má smysl v mnoha ohledech – rozvíjí se jak individualita, tak společenství, smysly a citlivost. V tom společenský význam kulturní politiky („Kulturní politika je společenská politika!“) a její individuální působení. V umění a kultuře jde vždy také o nemateriální hodnoty, o postoje, názory, cíle přesahující individuum, o ideály. Kulturní politici se zaměřují také na tyto nemateriální hodnoty a hodnotové řády, jde přeci o „pravdu, krásu a dobro“. Zásadní jsou pro ně otázky: Na co se máme orientovat? Jak udělat život krásným? Na jakých poznatcích máme stavět? A v odpovědích na tyto otázky spočívá význam uměleckých objektů a kulturních nabídek pro jednotlivce. V konfrontaci s uměním a kulturou se vždy orientujeme nově a sami, jsme vedeni k tomu, abychom zaujímali vlastní postoj. Pomocí sebereflexe tak uměni a kultura pomáhají utvářet vlastní názor. Nevyhnutelně jsme konfrontováni s ideovými, nemateriálními hodnotami. Pravá hodnota kultury tak nespočívá v ceně, nýbrž v její nevyčíslitelnosti. Globalizace s sebou nese významnou změnu. Digitalizaci a z ní vyplývající možnosti „mentálního kapitalismu“ (Georg Franck). Výměna a nákup materiálních produktů už dávno nejsou tím rozhodujícím objektem obchodu, je to výměna a nákup duchovních produktů, nápadů a kreativity. Obrovské datové dálnice a virtuální sítě umožňují sledovat myšlenky a záliby každého jednotlivce. Ten, kdo jimi v této gigantické „ekonomice pozornosti“ (Franck) disponuje, může prodávat obrazy a hudbu (Amazon), prezentovat své vlastní individuální záliby jiným lidem (Facebook), obchodovat v miliardách nebo se stát nejdražší značkou světa díky nabídce virtuálních světů (Google). Informační sítě je možno využít k ovlivňování a změně hodnotových postojů, názorů a potřeb lidí nezávisle na jejich původu, bydlišti a jazyce.


To, co se děje mezi jednotlivými prvky hodnotového řetězce, především v ekonomických procesech obchodu s kulturou a kreativitou, má nesmírný kulturněpolitický význam. Oligopoly nebo dokonce monopoly kulturní produkce jsou právě proto, že jde o otázky hodnotových názorů a emocionálních postojů, tajnými mocnostmi, jejichž působení ještě není možné dohlédnout v jeho plné síle. Proces mezi jedinečným individuem tvůrčího aktu a jedinečným individuem jako uživatelem je procesem, který potřebuje výběr a zprostředkování. Ale tento výběr je omezen zájmem komerčně orientovaných aktérů, kteří disponují sítěmi. Když se např. podíváme na Amazon, zjistíme, že někteří autoři sem nemají přístup. Že mnohé e-knihy jsou po určité době znepřístupněny, protože jejich autoři přenechali svá práva a nemohou tak trvat na trvalém zpřístupnění jako v knihovně. Tyto věci se dějí ještě navíc v šedé právní zóně. Máme se vážně vydat napospas takovému rozhodování o hodnotách nějakým panem Zuckerbegem (Facebook) oder nebo nějakým panem Bezosem (Amazon)? Slogan „My klademe otázky, na něž Google a Wikipedia nemají odpovědi“, který vytvořil Chris Dercon pro Tate Modern, popisuje, jak výjimečnou roli by mohla sehrávat muzea v orientaci člověka. Každý by se měl s tím, co ho obklopuje vyrovnávat samostatně a po svém. A ten, kdo se vydá na internet, měl by se ptát, zda opravdu chce, aby jeho vlastní osobnost byla „zhodnocena“ se vším všudy, což se děje, aniž bychom měli možnost to (doopravdy) vnímat. Je na pováženou, že podnik, který nám nabízí a slibuje orientaci (Google), nabízí své služby bezplatně. Kdo tu vlastně platí za orientaci jednotlivce? A jaký zisk mají ti, kdo to financují? Podle koho nebo čeho se vlastně nakonec orientujeme? Na tomto místě bych chtěl citovat pojem kultury, jak jej zformulovalo UNESCO, které poukazuje na to, že kultura dává člověku schopnost přemýšlet sám o sobě. „Teprve díky kultuře se stáváme lidskými, racionálně jednajícími bytostmi se schopností úsudku a s pocitem morální odpovědnosti. Teprve díky kultuře jsme schopni rozpoznat hodnoty a rozhodovat se. Teprve díky kultuře se člověk


dokáže vyjádřit, je si vědom sebe sama, neúnavně hledá nový smysl a tvoří díla, jimiž překračuje hranice a omezení.“ Z toho je možno v podstatě vyvodit veřejný požadavek na kulturu – potřebujeme individua, která podporují smysl pro společenství a pečují o něj, vnímají odpovědnost, aby mohla pokračovat ve výše citovaných procesech na druhé straně ekonomické účelové racionality. Dvě kulturněpolitické strategie považuji za podstatné – na jedné straně strategii způsobilosti, aby byli aktéři a jejich uskupení schopni artikulovat své kulturní zájmy a spoluutvářet kulturní politiku ať už jako původci tvůrčího aktu, či jako kulturní občané, příjemci kultury a její žadatelé. Kulturní kompetenci na obou koncích kulturního hodnotového řetězce je nutno posílit. Druhou strategií je strategie partnerství, aby bylo možno posílit kreativní aliance, jež by měly být zaměřeny na dlouhodobé působení. K tomu potřebujeme aktivní kulturní politiku, která se zdaleka nespoléhá jen na stát, ale která do veřejné odpovědnosti zahrnuje i hospodářské podniky a občanskou společnost, a to jak jako spolufinancovatele a spolutvůrce kulturní infrastruktury, tak i v jako jednotlivé kulturní občany. Spolupráce všech aktérů na poli kultury je kapitálem aktivující kulturní politiky, která má schopnost probudit kreativitu, jíž se všichni tito aktéři vyznačují, propojit ji do nosných aliancí a podpořit tak u mnoha jedinečných individuí a spolu s nimi smysl pro společenství. Začal jsem slovy: „To má něco do sebe!“ či „ Na tom něco je!“ Na závěr bych chtěl citovat text Stefana Raaba, který se ptá: „Co to máš?“/ „Co na tom je?“ Tímto textem jsme se před více než deseti lety zúčastnili soutěže Grand Prix Eurovision de la Chanson: „Co to je? Copak na tom jenom je? A když na tom něco je, co jen to je? …“ atd. Ten text má něco do sebe, něco na něm je… V každém případě pro mě má význam. Doufám, že i na vás trochu působí. A to, že všichni přemýšlíme o pravé hodnotě kultury, je prostě k nezaplacení.

// 15

/// MUSIK / hudba Die Kunstsparte Musik war durch ihre Erscheinungsformen Komposition, Reproduktion und Improvisation in der Reflektion auf andere Beteiligte präsent. / Hudba jako umělecký žánr byla zastoupena ve formě kompozice, reprodukce a improvizace v reflexi ostatních účinkujících. Dr. Wolfram Graf, Hof, Komposition und Klavier / kompozice a klavír Jiří Pazour, Jindříchův Hradec, Klavier / klavír Petr Valášek, Řečany nad Labem, Bass-Klarinette / basklarinet PiKap-Quartett (Martin Kaplan, Lenka Šimandlová, Miljo Milev, Petr Pitra), Karlovy Vary

// 16



// 17

Wolfram Graf

Bewegungen (Pohyby), Opus 2012 – Drei Stimmungsbilder für Klavierquintett / Tři imprese pro klavírní kvinteto (Klav., Vl. 1, Vl., 2, Va., Vc.)

Der „Langen Nacht der Künste“ lag von Anfang an eine spartenübergreifende Idee zu Grunde, durch welche nicht nur neue Kunstwerke in vielen Facetten geschaffen werden sollten, sondern auch bis dato Entstandenes Berücksichtigung finden sollte. Aus dem Bilderbestand des Kunstvereins Hochfranken Selb e. V. wurden daher einige Werke für das Klavierquintett „Bewegungen“ als Vorlage ausgewählt. Im Einzelnen handelt es sich dabei um folgende Gemälde, die auch der Reihenfolge der Sätze innerhalb der Komposition entsprechen: 1: Halluzinationsobjekt – Paravant im Licht des Mondes, von Vladimír Véla, Prag

objektiviert, obwohl sie nach wie vor die eigentlichen Impulsgeber für die Musik waren. Dergestalt lassen sie aber dem Zuhörer mehr Freiraum für eigene Assoziationen und können zusätzlich Antrieb sein für phantasievolle Neuschöpfungen, sei es in der bildenden Kunst oder durch eine performative Ergänzung. / Jednou ze základních myšlenek Dlouhé noci umění byl od počátku nejen záměr vzniku nových uměleckých děl různých uměleckých žánrů v jejím průběhu, ale i díla, které mělo

2: Bei dem Steinbruch, von Pavel Roučka, Prag 3: Baden, von Lenka Malíská, Karlovy Vary Verschiedene Überlegungen führten letztendlich zu der nun vorliegenden Musik. So verrät der Gesamttitel des Werks, dass eine erste Anregung durch die den Bildern innewohnenden Farb- und Formverläufe erfolgte. Bewegungen, aber auch Haltepunkte, Kontraste und Grenzen, wie sie sich optisch zeigen, sollten dabei Berücksichtigung finden. In einem zweiten Schritt, der dann nach und nach dominanter wurde, folgte eine Orientierung mehr an dem Stimmungsgehalt der jeweiligen Satz-Überschriften. Dadurch traten die Bilder selber ein stückweit in den Hintergrund, die Vorlagen wurden quasi

// 18


vzniknout ke dni a u příležitosti konání této akce. Ze sbírek Uměleckého spolku Hochfranken Selb bylo proto vybráno několik obrazů jako inspirace a předloha pro klavírní kvintet Bewegungen (Pohyby). Jednalo se konkrétně o následující malby, jimž též odpovídá pořadí jednotlivých vět skladby: 1: Halluzinationsobjekt – Paravant im Licht des Mondes (Halucinace – paravan v měsíčním světle), Vladimír Véla, Praha 2: Bei dem Steinbruch (U lomu), Pavel Roučka, Praha 3: Baden (Koupání), Lenka Malíská, Karlovy Vary


Úvahy o těchto dílech pak daly za vznik hudbě, kterou teď máme před sebou. Název celé kompozice prozrazuje, že prvním impulzem byly barvy a formy obrazů. Pohyby, ale i zastavení, kontrasty a hranice opticky vyjádřené byly přeneseny do hudby. Druhý krokem, který však postupně začal dominovat, bylo vnímání nálad a pocitů, což se odráží v názvech jednotlivých vět. Tím se obrazy samy staly spíše pozadím, předlohy byly takříkajíc objektivizovány, přestože jsou samozřejmě těmi hlavními impulsy pro hudbu. Nechávají tak však posluchači více prostoru pro jeho vlastní asociace a mohou být podnětem pro fantazii k vytvoření děl nových, ať už výtvarných či performativních.

// 19

// 20



// 21

/// Malerei / umění Mit der Performance und mit Malaktionen als „offenes Atelier“ reagierten junge KünstlerInnen auf andere Präsentationen und auf das anwesende Publikum. / Performancí a malířskými aktivitami v „otevřeném ateliéru“ reagovali mladí výtvarní umělci a umělkyně na opstatní prezentace a na publikum. Peter Vetter, Neumarkt (Opf.), Bildende Kunst / Výtvarné umění Thomas Götzl, Schwarzenbach/Wald, Bildende Kunst / Výtvarné umění Evelína Vaněčková, Turno, Bildende Kunst / Výtvarné umění Tereza Lišková, Týn, Bildende Kunst / Výtvarné umění Vojtěch Tupý, Miličín, Bildende Kunst / Výtvarné umění

// 22



// 23

// 24



// 25

/// Literatur / literatura Bereits in ihren Vorbereitungen hatten die beiden Akteurinnen Vorinformationen über das Projekt in ihre Darbietungen einfließen lassen. / Už v rámci přípravy na sebe obě aktérky mohly nechat působit základní informace související a zahrnout je do svých prezentací. Lydia Daher, Augsburg, Literatur / literatura Milena Oda, Praha, Literatur / literatura

// 26


Milena Oda

Für die Kunst ist es nie zu spät / Na umění není nikdy pozdě Für die Kunst ist es nie zu spät, auch wenn man dafür die eigene Lebenseinstellung oder Lebensweise ändern muss. Unerschrocken, mutig, selbstbewusst und kreativ muss man sein, um die Hindernisse, mit denen jeder (Künstler) kämpft, zu überwinden.

Na umění není nikdy pozdě, i kdybychom museli změnit svůj životní postoj či způsob. Neohrožení, odvážní, sebevědomí a kreativní, takoví musíme být, abychom mohli překonat překážky, s nimiž bojuje každý (umělec).

Eines der Hindernisse ist der schwierige Rückzug ins Innere und der Mut, dort auch zu verweilen. Wahre Kunst darf nicht dem Geschäft dienen. Die Kunst muss ein Bedürfnis sein. In der Kunst muss der Künstler mit dem Beobachter kommunizieren, er muss es schaffen, Vorstellungen, Ideen und Meinungen zu vertreten.

Jednou z nich je, vstoupit do svého vnitřního světa, jakkoli je to těžké, a odvaha v něm setrvat. Skutečné umění nesmí sloužit obchodu. Umění musí být potřebou. V umění musí umělec komunikovat s pozorovatelem, musí dokázat stát za svými představami, idejemi a názory.

Dass es wirklich nie zu spät für die Kunst ist, sagt deutlich der Künstler Andy Warhol: “Don‘t think about making art, just get it done. Let everyone else decide if it‘s good or bad, whether they love it or hate it. While they are deciding, make even more art.” (Denke nicht viel über das Schaffen von Kunst nach, sondern mach sie einfach. Lass andere darüber entscheiden, ob sie gut oder schlecht ist. Währenddessen produziere einfach mehr Kunst.)

Že opravdu není na umění nikdy pozdě, říká jasně Andy Warhol: “Don‘t think about making art, just get it done. Let everyone else decide if it‘s good or bad, whether they love it or hate it. While they are deciding, make even more art.” (Nepřemýšlej moc nad tvořením umění, prostě ho dělej. Nech rozhodnout ostatní, jestli je dobré nebo špatné. A mezitím dělej prostě víc umění.)

Doch die aufrichtige Kunst geht immer von einem einzigen Ort aus: von dem Inneren. In uns entsteht die Kunst, die wir außen wahrnehmen. In uns formiert sich die Ansicht, die die Kunst dann widerspiegelt. Ob mit oder ohne Moral, wir sind frei. Gute Kunst findet immer ihre Fans, ihre fröhlichen Beobachter, Mitfühlenden, Kritiker, auch wenn das vielleicht erst spät im Leben eines Künstlers geschieht. Wichtig ist, dass wir mit unserer Kunst mitteilen, was uns bewegt und am Herzen liegt.

Upřímné umění vychází vždy z jednoho jediného místa – zevnitř. V nás vzniká umění, které venku vnímáme. V nás se tvoří názor, který se pak v umění odráží. Ať už s morálkou nebo bez ní, my jsme svobodní. Dobré umění najde vždycky své příznivce, nadšené pozorovatele, soucítící, kritiky, i když k tomu třeba dojde až později. Důležité je, že svým uměním sdělujeme, co se nás dotýká a co nám leží na srdci. (Text je převzatý z obrazové publikace: Roland Döbele – Political Art – Obscure Art s předmluvou Mileny Ody, která ho pro Selb sama lehce upravila.)

(Der Text wurde übernommen aus dem Bildband: Roland Döbele – Political Art – Obscure Art mit dem Vorwort von Milena Oda und von ihr – für Selb – leicht verändert.)


// 27

// 28



// 29

/// Tanz / tanec Ob auf der Bühne oder im Foyer – die TänzerInnen vermittelten mit ihrer Körpersprache einmalige Eindrücke in der Reaktion auf Bilder und Klänge. / Ať už na jevišti, či ve foyeru – tanečníci a tanečnice zprostředkovali řečí svých těl jedinečné dojmy jako reakci na obrazy a tóny Barbara Buser, Theater Hof, Tanz / tanec Witali Damer, Theater Hof, Tanz / tanec Jindřišká Krpálková, Louny & Praha, Tanz / tanec

// 30



// 31

// 32



// 33

/// GESPRÄCHE Und Begegnungen

// 34



// 35

// 36



// 37

// 38



// 39

Beteiligte / Zúčastnění:

Prof. Dr. Oliver Scheytt, Essen, Hauptrede / hlavní přednáška Dr. Wolfram Graf, Hof, Komposition und Klavier / kompozice a klavír Jiří Pazour, Jindříchův Hradec, Klavier / klavír Petr Valášek, Řečany nad Labem, Bass-Klarinette / basklarinet PiKap-Quartett (Martin Kaplan, Lenka Šimandlová, Miljo Milev, Petr Pitra), Karlovy Vary Peter Vetter, Neumarkt (Opf.), Bildende Kunst / výtvarné umění Thomas Götzl, Schwarzenbach/Wald, Bildende Kunst / výtvarné umění Evelína Vaněčková, Turno, Bildende Kunst / výtvarné umění Tereza Lišková, Týn, Bildende Kunst / výtvarné umění Vojtěch Tupý, Miličín, Bildende Kunst / výtvarné umění Lydia Daher, Augsburg, Literatur / literatura Milena Oda, Praha, Literatur / literatura Barbara Buser, Theater Hof, Tanz / Divadlo v Hofu, tanec Witali Damer, Theater Hof, Tanz / Divadlo v Hofu, tanec Jindřišká Krpálková, Louny und Praha, Tanz Silvie Milková, Ústí nad Labem, Fotografie / fotografie: Alle Fotos in diesem Katalog von Silvie Milková / Všechny fotografie v katalogu – Silvie Milková Alexander Schrott, Marktredwitz, Film / film: Film von Alexander Schrott / Film Alexandra Schrotta: http://www.schrottfilm.com/Kunstverein&Hochfranken.html // 40


Danksagung / Poděkování

Wir bedanken uns für die Bezuschussung des Projektes bei / Za finanční podporu projektu děkujeme:: Europäische Union, INTERREG IV A, Brüssel Deutsch-Tschechischer Zukunftsfonds, Prag Oberfrankenstiftung, Bayreuth

Wir bedanken uns für die Unterstützung des Kunstvereins Hochfranken Selb e. V. bei folgenden Firmen / Za podporu Uměleckého spolku Horní Franky Selb děkujeme těmto firmám: Sparkasse Hochfranken, Selb Commerzbank Selb Energieversorgung Selb Marktredwitz, Selb Hypo-Kulturstiftung Textilveredlung Drechsel, Selb Hans Hackl, Getränkefachgeschäft, Selb

Schirmherren / Záštitu převzali: Dr. Ludwig Spaenle Staatsminister für Bildung und Kultus, Wissenschaft und Kunst, Bayern / Ministr školství, kultury, vědy a umění, Bavorsko, Mgr. Daniel Herman Kulturminister der Tschechischen Republik / Ministr kultury České republiky


// 41

Dlouhá noc umění

Recommend Documents