Děkuji vedoucí práce PhDr. Daně Švingalové, Ph.D. a doc. PhDr. Bohumilu Stejskalovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a konzultace, které mi

Děkuji vedoucí práce PhDr. Daně Švingalové, Ph.D. a doc. PhDr. Bohumilu Stejskalovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a konzultace, které mi poskytli při zpracování bakalářské práce.

Název bakalářské práce: Syndrom vyhoření v pomáhajících profesích Název bakalářské práce: Burnout syndrom in supporting professions Jméno a příjmení autora: Jana Hadravová Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2007 Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Bohumil Stejskal, CSc.

Shrnutí Práce byla věnována problematice syndromu vyhoření, konkrétně vlivu věku, pohlaví, profese, délky praxe a vzdělání na vznik symptomů vyhoření u pomáhajících profesí v Plzeňském kraji. V úvodu podávala stručný přehled o tom, co všechno se podílí na vzniku syndromu vyhoření. Dále vymezovala termín syndromu vyhoření, jeho fáze, klinický obraz a prevenci. Třetí kapitola se věnovala rizikovým profesním skupinám a riziku syndromu vyhoření u nich. Praktická část popisovala metody a postupy průzkumu a předložila získaná data. Výsledky průzkumu, který probíhal formou šetření pomocí inventáře, přinesly odpovědi na stanovené předpoklady. V závěru byly nastíněny návrhy opatření.

Klíčová slova Syndrom vyhoření, burnout syndrom, symptomy vyhoření, pomáhající profese, fáze syndromu vyhoření, klinický obraz syndromu vyhoření, psychická únava, fyzická únavy, emocionální vyčerpanost, sociální vztahy, stres, fáze stresu, prevence syndromu vyhoření, léčba syndromu vyhoření, psychohygiena, předpoklady, průzkum, výsledky průzkumu.

Resume This thesis was dedicated to the problem of the burnout syndrome, concretely to the effect of age, sex, profession, experience duration and education on the genesis of burnout symptoms at auxiliary professions in the region of Pilsen. In the introduction it reported a brief overview about that, what participates on the genesis of burnout syndrome. Further it defined the term of burnout syndrome, its stadiums, clinical picture and prevention. The third chapter dedicated to the most afflicted profession groups and their risk of the burnout syndrome. The practical part described methods and research procedures and presented acquired data. The results of research which proceeded in the form of examination by the help of data inventory served answers on defined preconditions. In the conclusion proposals for precautions were drawn out.

Keywords Syndrome of burnout, burnout syndrome, symptoms of burnout, auxiliary professions, stadium of burnout syndrome, clinical picture of the burnout syndrome, mental tiredness, physical tiredness, emotional fatigue, social relations, stress, stadium of stress, burnout syndrome prevention, treatment of burnout syndrome, psycho hygienics, preconditions, research, research results.

OBSAH

1

Úvod ....................................................................................................................9

2

Teoretické zpracování problému...................................................................12

3

2.1

Syndrom vyhoření .......................................................................................12

2.2

Fáze syndromu vyhoření ............................................................................14

2.3

Klinický obraz syndromu vyhoření ...........................................................17

2.3.1

Projevy na psychické úrovni ................................................................17

2.3.2

Projevy na fyzické úrovni.....................................................................18

2.3.3

Projevy na citové úrovni.......................................................................18

2.3.4

Projevy na úrovni sociálních vztahů ...................................................19

2.4

Stres...............................................................................................................19

2.5

Prevence a léčba syndromu vyhoření ........................................................22

Syndrom vyhoření u některých profesních skupin ....................................26 3.1

Rizikové profesní skupiny a rizika syndromu vyhoření..........................26

3.2

Stres a syndrom vyhoření u pedagogických pracovníků.........................31

3.3

Stres a syndrom vyhoření u policistů ........................................................35

3.4

Stres a syndrom vyhoření u sociálních pracovníků..................................37

3.5

Stres a syndrom vyhoření u pracovníků ve zdravotnictví.......................39

7

4

Praktická část....................................................................................................43 4.1

Cíl praktické části......................................................................................43

4.2

Stanovení předpokladů ............................................................................43

4.3

Použitá metoda..........................................................................................44

4.4

Předvýzkum a jeho výsledky...................................................................45

4.5

Popis zkoumaného vzorku.......................................................................45

4.6

Průběh průzkumu.....................................................................................52

4.7

Výsledky a jejich interpretace ..................................................................53

4.8

Shrnutí výsledků praktické části a diskuse.............................................59

5

Závěr ..................................................................................................................61

6

Návrh opatření .................................................................................................62

7

Použité informační zdroje ..............................................................................65

8

Seznam příloh ..................................................................................................67

8

1

Úvod Skutečně, on byl nepostradatelný! Všude, kde se něco dělo pro blaho obce, byl činný, byl tady. Slavnosti a bály, dostihy i udílení cen, hostiny i zkouška hasičské stříkačky - bez něho to prostě nešlo. Bez něho se nic neudálo, ani chvíli neměl volno. Ani včera, když ho pohřbívali, u toho nemohl chybět. (Wilhelm Busch) Značnou část své existence prožívá většina lidí v rámci organizací, pod jejich

vlivem či v interakci s nimi. Také pracovní život dospělé populace se odehrává v kontextu organizace. Zaměstnanec je začleněn do struktury profesí a funkcí, je stanovena jeho pozice v hierarchii formálních vztahů, vymezena pravidla kooperace a způsoby vzájemné komunikace a určeny žádoucí způsoby pracovního chování. Specifickou úrovní technologie, pracovních podmínek, převládajícím sociálním klimatem a řadou cílevědomých aktivit organizace ovlivňuje

postoje

zaměstnanců,

jejich

pracovní

ochotu,

výkonnost

a spokojenost. Prostřednictvím organizace mohou lidé dosáhnout některé cíle individuálně nedosažitelné a uspokojit důležité potřeby, jakými jsou například osobní rozvoj a seberealizace, sociální kontakty nebo uznání spojené s výsledky práce s dosažením určité pozice v organizaci. Výskyt syndromu vyhoření ve společnosti postupně stoupá vzhledem ke zvýšenému životnímu tempu, rostoucím nárokům na ekonomické, sociální a emoční zdroje člověka. Prodloužila se též etapa života, po kterou je potřeba těmto

nárokům

čelit.

Původně

převažovala

představa,

že

určující

charakteristikou pracovní činnosti, která může vést k vyhoření, je především práce s lidmi. Nyní se spíše zdá, že tuto základní charakteristiku je třeba kromě kontaktu s lidmi, jenž nemusí mít vždy zcela profesionální ráz, doplnit též o trvalý a nekompromisně prosazovaný požadavek na vysoký, nekolísající

9

výkon, který je pokládán za standard, s malou či žádnou možností úlevy, odchylek, vysazení a se závažnými důsledky v případě chyb a omylů. Pocit jedince, že již nadále nemůže těmto požadavkům dostát, ve spojení s přesvědčením, že úsilí vkládané do vykonávané činnosti je naprosto neadekvátní nízkému výslednému efektu, vede ke vzniku vyhoření. Syndrom vyhoření je faktorem, který může vést ke snížení kvality i kvantity práce nebo služby, která je lidem poskytována. Syndrom vyhoření je faktorem, který úzce souvisí s fluktuací (změnou zaměstnání) a absencí (nepřítomnosti v práci). Souvisí i s nízkou morálkou a s pracovní spokojeností, přičemž platí, že čím vyšší je míra nespokojenosti, tím vyšší je i míra psychického vyhoření. Syndrom vyhoření (burnout) souvisí i s fyzickou vyčerpaností, nespavostí, zvýšenou konzumací alkoholu a drog. Přikláním se k názoru řady studií, které zjišťovaly vztah syndromu vyhoření k jiným charakteristikám psychického života zkoumaných osob, a které došly k závěru, že syndrom vyhoření má úzký vztah

k

pracovní

nespokojenosti,

k

nespokojenosti

sama

se

sebou

i k nespokojenosti se světem a s životem. Poslední výzkumy ukazují jednak transitorní povahu burnout syndromu, jednak jeho značnou přilnavost ke konkrétním situačním podmínkám: odblokování tresorů, které zapříčiňují syndrom vyhoření, vede k rychlému poklesu ukazatelů burnout, avšak po návratu do původních situačních podmínek následuje i návrat k původnímu stavu. Bylo zjištěno, že po čtrnáctidenní dovolené se ukazatelé vyhoření částečně obnovují již po třech dnech v zaměstnání. Po třech týdnech v zaměstnání, pokud se nezměnily podmínky jeho vykonávání, se již ukazatele burnout dostávají na úroveň před dovolenou (Kebza, Šolcová, 2003). Souhlasím s názorem, že příznaky syndromu vyhoření se vyskytují většinou u lidí zaměstnaných v pomáhajících profesích, u lidí, kteří jsou v každodenním styku s jinými lidmi. Tito lidé se intenzivně zabývají problémy druhých, jsou ovlivňováni pocity hněvu, těžkostmi, zoufalstvím. Jsou závislí na jejich hodnocení a mohou být vystaveni působení chronického stresu. Výsledný chronický stres a napětí tak způsobuje emocionální vysychání, které pak

10

následně může vést k vyhoření. K syndromu vyhoření dochází především v oblasti školství, zdravotnictví, hospodářství a administrativě, sociálních službách a rodině. Tedy všude tam, kde jsou lidé vystaveni trvalé zátěži v sociálně-emocionální oblasti. Já sama již dvacátým rokem pracuji ve školství, z toho jsem deset let ve školství speciálním. Pracuji jako vychovatelka a učitelka v základní škole praktické (původně zvláštní škola). Téma bakalářské práce Syndrom vyhoření v pomáhajících profesích

jsem si vybrala zejména proto, že jeho příznaky

pozoruji kolem sebe poslední dobou stále častěji a že i mě osobně toto téma zajímá. Lidé kolem mě si často stěžují na únavu, nervozitu, poruchy spánku, bolesti hlavy a jiné problémy, a proto jsem se rozhodla, že se na tyto potíže zaměřím z hlediska vlivu věku, pohlaví, profese, délky praxe a vzdělání a pokusím se zjistit, zda tyto symptomy přímo ovlivňují vznik syndromu vyhoření.

11

2

Teoretické zpracování problému

2.1

Syndrom vyhoření

Z hlediska zvoleného tématu je zajímavé, že již od sedmdesátých let 20. století se psychologové a lékaři zabývají stavy celkového, především pak psychického vyčerpání, které se projevuje v oblasti poznávacích funkcí, motivace i emocí a jež pak ovlivňuje postoje, názory, ale i výkonnost a následně celé vzorce především profesionálního chování a jednání osob, u nichž došlo k iniciaci proměnných, ovlivňujících vznik a rozvoj tohoto syndromu. Tyto stavy se označují jako syndrom vyhoření (burnout syndrome). Jde svým způsobem o velmi výstižnou metaforu: anglické sloveso „to burn“ znamená hořet, ve spojení „burn out“ pak dohořet, vyhořet, vyhasnout. Metaforické označení syndromu vyhoření zprostředkovává obraz vyhasnutí vnitřního zdroje energie – ohně života. Dokud oheň hoří, je člověk v rovnováze. Oheň zahřívá dům, tj. našeho ducha, naše tělo, naši duši. Hoří-li příliš silně, vše spálí a dům vyhoří. Hoří-li slabě, jen doutná, dostatečně nás nezahřeje a dům vychladne. Důsledkem obou extrémů je vyhasnutí naší aktivity, zájmu a angažovanosti. (Švingalová, 2000) Současně se jedná o velmi aktuální medicínský problém, protože burnout syndrom kromě oblastí psychiky ovlivňuje podstatně i kvalitu života osob, u nichž se vyskytuje, a vykazuje některé podobné či téměř shodné charakteristiky s příznaky i důsledky některých duševních onemocnění a poruch. (Kebza, Šolcová, 2003) Je zajímavé, že již asi tak pětina obyvatel naší planety v produktivním věku se cítí pracovně přetížena. Pracovní vytížení necelých deseti procent z nich je takové, že se u nich projeví tak zvaný syndrom vyhoření neboli burnout. Syndrom vyhoření v letech 1974 – 1975 poprvé popsal americký psychiatr Herbert

J.

z Kalifornské

Freudenberger univerzity.

a

sociální

Obecně

ho

psycholožka lze

definovat

Christina

Maslach

jako druh

stresu

a emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k němuž dochází v důsledku toho,

12

že sled určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky. Ztotožňuji se s názory autorů, kteří se zabývají otázkami syndromu vyhoření, že jde o duševní stav objevující se často u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jejichž profese je závislá na mezilidské komunikaci. Chronicky vyčerpaní lidé nesnadno přiznávají sobě i jiným své obtíže. Zatajují úzkost, strach, vnitřní neklid a tenzi, únavu, slabost, nervozitu, neschopnost koncentrovat se, poruchy spánku, bolesti hlavy atd. Připadá jim nepatřičné, zejména pokud pracují v pomáhající profesi, stýskat si na zpočátku nepodstatné příznaky. Obtížně dávají najevo, že si nevědí rady sami se sebou, vždyť pracují s lidmi, kteří si se sebou nevědí rady v daleko větší míře. Souhlasím

s názorem,

že

vyhoření

není

výsledkem

izolovaných

traumatických zážitků, nýbrž se objevuje jako plíživé psychické vyčerpání, jako dlouhodobé působení stresujících podnětů. Důsledky se dostavují postupně. Zátěžové situace se postupně přenášejí i do rodinného prostředí. Rodinní příslušníci poznávají, že něco není v pořádku, že se partner či partnerka mění, je podrážděný, hádá se, vybuchuje - houstne domácí atmosféra. Stres z povolání se přelévá do domácího stresu a naopak. Na druhé straně může vyrovnané a harmonické domácí prostředí značně zmírnit intenzitu profesionální zátěže. Syndrom vyhoření se projevuje ztrátou energie a idealismu, která vede ke stagnaci, frustraci a apatii. Ačkoli nepostihuje jen lidi pracující v pomáhajících profesích, právě u nich se projevuje nejčastěji. (Mallotová, 2000) Nejnadšenější lidé upadají do nejtěžších forem vyhoření nejčastěji. Závažnost jejich fyzického a psychického stavu je do určité míry ukazatelem jejich původního nadšení. (Křivohlavý,1998) Stejně tak se ztotožňuji s tím, že vyhoření není nemoc, kterou můžete chytit ani, že nejde o rozpoznatelnou událost nebo stav, ale že jde o proces, který často začíná už velmi záhy v průběhu kariéry pomáhajícího. Jeho semínka mohou být dokonce obsažena v hodnotových systémech mnoha pomáhajících profesí a v osobnostech těch, které tyto profese přitahují. Vyhoření je bolestné zjištění,

13

že již nedokážu pomáhat lidem v nouzi, že již v sobě nemám nic, z čeho bych mohl rozdávat. Je to důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností. Termín burnout je vysvětlován mnoha způsoby, uvádím zde několik výroků: •

Cary Chernis: „Burnout je reakcí na práci, která člověka mimořádně zatěžuje. Burnout je situací totálního vyčerpání sil.“

•

Helena Sek: „Burnout není výsledek dlouho trvajícícho stresu, je to spíše důsledek selhání procesů adaptace (schopnosti a možnosti vyrovnat se s těžkou situací).“

•

Hendrich Freudenberger: „Burnout je stav vyplenění všech energetických zdrojů původně velice intenzivně pracujícího člověka.“

•

2.2

Řehulka: „Burnout je emoční vyprahlost.“ (Křivohlavý,1998)

Fáze syndromu vyhoření

Průběh syndromu vyhoření má různý počet fází. Neexistuje jednotné dělení. Proces burnout se může dělit na čtyři fáze (Christina Maslach), složitější dělení má Freudenberger a Laengle, další dělení má trojice Golembiewski, Munzenride a Stevenson, kteří proces vyhoření dělí na osm fází. Dvanáct fází syndromu vyhoření publikoval ve své knize John W. James.

Nejjednodušší dělení je na čtyři fáze. •

Nadšení: všichni nastupují s nadšením a idealismem, ale nejasnými představami o práci. Práce se stává nejdůležitější součástí života a naplňuje jeho smysl, ostatní se stává méně podstatné. Největším nebezpečím tohoto stádia se stává identifikace s klienty a neefektivní výdej energie spojené s dobrovolným přepracováváním;

•

Stagnace: původní nadšení vyprchává, realita nutí slevit ze svých očekávání a začíná starost o věci mimopracovní spojené se zájmem

14

o osobní vzestup (volný čas, peníze, partneři, hobby, vyhledávání známých, starost o sebe); •

Frustrace: hodnocení efektivity práce a její smysl: má vůbec smysl pomáhat lidem, kteří o to nestojí a nezlepšují se, kteří mne evidentně zneužívají, má cenu prát se s větrnými mlýny, byrokracií, nadřízenými? Začínají se objevovat emocionální a fyzické obtíže;

•

Apatie: je přirozenou reakcí na frustraci v situacích, které nelze ovlivnit, dělání pouze toho, co je v náplni práce a v úředních hodinách, vyhýbání se novinkám a námaze, udržet si místo kvůli živobytí;

Složitější dělení na dvanáct fází najdeme u Johna W. Jamese •

Snaha osvědčit se kladně v pracovním procesu.

•

Snaha udělat vše sám.

•

Zapomínání na sebe a na vlastní osobní potřeby – opomíjení nutné péče o sebe

•

Práce, projekt, plán, úkol, cíl atp. se stávají tím jediným, oč danému člověku jde.

•

Zmatení v hodnotovém žebříčku – neví, co je nezbytné (co je podstatné a nepodstatné).

•

Kompulzivní (nutkavé) popírání všech příznaků rodícího se vnitřního napětí jako projev obrany proti tomu, co se děje.

•

Dezorientace, ztráta naděje, vymizení angažovanosti, zrod cynizmu. Útěk od všeho a hledání útěchy např. v alkoholu či drogách, v tabletkách na uklidnění, nadměrném jídle (přejídání), hromadění peněz atp.

•

Radikální, vně pozorovatelné změny v chování – nesnášení rad a kritiky, jakéhokoli rozhovoru a společnosti druhých lidí (osamění a osamocení – sociální izolace).

•

Depersonalizace – ztráta kontaktu sama se sebou a s vlastními životními cíli a hodnotami (daný člověk přestává být člověkem v plném slova smyslu).

15

•

Prázdnota – pocity zoufalství ze selhání a dopadu „až na dno“. Neutuchající hlad po opravdovém, smysluplném životě (potřeba smysluplnosti života je zoufale neuspokojována – frustrována).

•

Deprese – zoufalství z poznání, že nic nefunguje a člověk se ocitá ve smyslu prázdném vakuu. Sebecenění, sebehodnocení a sebevážení (selfesteem) je na nulovém bodě. Zážitek pocitu „nic nejsem“ a „všechno je marnost nad marnost“.

•

Totální vyčerpání – fyzické, emocionální a mentální. Vyplenění všech zásob energie a zdrojů motivace. Pocit naprosté nesmyslnosti všeho i marnost dalšího žití. (Křivohlavý,1998)

I když mezi autory existuje mnoho způsobů dělení, lze u nich najít několik společných bodů: •

Jde především o psychický stav, prožitek vyčerpání.

•

Vyskytuje se zvlášť u profesí, obsahujících jako podstatnou složku pracovní náplně „práci s lidmi“.

•

Tvoří jej řada symptomů především v oblasti psychické, částečně však též v oblasti fyzické a sociální.

•

Klíčovou složkou syndromu je zřejmě emoční exhausce, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.

•

Všechny hlavní složky tohoto syndromu rezultují z chronického stresu. (Kebza, Šolcová, 2003)

Některé fáze syndromu vyhoření mohou být na člověku výrazně patrné, jiné mohou být jen naznačené a nevýrazné. Někdy si člověk uvědomuje, že je „přepracovaný“, jindy se necítí dobře, a neví proč. Příčinu hledá většinou jinde, než ve svém životním rytmu a komunikačních stylech.

16

2.3

Klinický obraz syndromu vyhoření

U většiny jedinců postižených syndromem vyhoření jsou centrální psychofyzické funkce v různém stupni. Projevují se celou řadou obtíží, které patří do kategorie stresu (nespavost, podrážděnost, poruchy trávicích funkcí, rozlady, bolesti hlavy, funkční oběhové potíže, počínající hypertenze …). (Švingalová, 2006) Syndrom vyhoření je duševní stav, projevující se řadou různých symptomů v oblasti psychické, fyzické, citové a sociální, které tvoří klinický obraz syndromu vyhoření. V poslední fázi vývoje je v popředí vždy prožitek celkového vyčerpání.

2.3.1

Projevy na psychické úrovni

U lidí, kterým hrozí vyhoření, se objevují negativní postoje k sobě samým, k vlastní práci a vlastním úspěchům, ale také k okolí a ke klientům. Mnohdy se zděšením zjišťují, že jsou schopni myšlenek a pocitů, které by u sebe nikdy nečekali. Vyhoření vede často k dehumanizaci postoje ke klientům. Lidé, kteří propadli procesu dehumanizace, ztrácejí schopnost vnímat osobní identitu lidí, o které se mají starat, stále méně s nimi hovoří a stále častěji s nimi jednají, jako by ani nebyli lidmi. Vyhořelí lidé pracující v pomáhajících profesích mohou své klienty vidět spíš jako agregáty problémů, než individua. Dominuje pocit, že dlouhé

a namáhavé úsilí o něco již trvá nadměrně dlouho a efektivita tohoto

snažení je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná. Výrazný je pocit celkového, především pak duševního vyčerpání, v duševní oblasti je pak prožíváno především vyčerpání emocionální, dále pak vyčerpání v oblasti kognitivní spolu s výrazným poklesem až ztrátou motivace. Únava je popisována dosti expresivně („mám toho po krk“, „jsem už úplně na dně“, „jsem k smrti unaven“), což je v rozporu s celkovým utlumením a oploštěním emocionality. Dochází k utlumení celkové aktivity, ale zvlášť k redukci spontaneity, kreativity, iniciativy a invence. Převažuje depresivní ladění, pocity smutku, frustrace,

bezvýchodnosti

a

beznaděje,

17

tíživě

je

prožívána

marnost

vynaloženého úsilí a jeho nízká smysluplnost. Objevuje se přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti, jež někdy hraničí až s mikromanickými bludy. Projevy negativismu, cynismu a hostility ve vztahu k osobám, jež jsou součástí profesionální práce s lidmi (pacientům, klientům, zákazníkům). Pokles až naprostá ztráta zájmu o témata související s profesí, často též negativní hodnocení instituce, v níž byla profese až dosud vykonávána. Sebelítost, intenzivní prožitek nedostatku uznání. Iritabilita, někdy též (selektivní) interpersonální senzitivita. Redukce činnosti na rutinní postupy, užívání stereotypních frází a klišé. (Kebza, Šolcová, 2003)

2.3.2

Projevy na fyzické úrovni

Chronická únava, nedostatek energie, slabost, to jsou typické znaky tělesného vyčerpání příznačného pro syndrom vyhoření. Lidé trpící tímto syndromem jsou zvýšeně náchylní k úrazům, častěji onemocní, stěžují si na bolesti hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů šíje a zad. Dalšími příznaky jsou bolesti zad, změny jídelních návyků, změny tělesné hmotnosti apod. Časté jsou také stížnosti na chronickou únavu spojenou s poruchami spánku. Ačkoliv se postižený člověk cítí celý den unavený, v noci mu myšlenky na starosti nedovolí usnout, nebo se mu zdají děsivé sny. Mnozí lidé se snaží uniknout s pomocí alkoholu, cigaret, barbiturátů a podobně. Někdo se uklidňuje jídlem. Tyto metody nemají trvalý účinek, dříve nebo později přestanou působit a jen prohlubují vyčerpání a zoufalství.

2.3.3

Projevy na citové úrovni

Emocionálně vyčerpaný člověk se cítí jako ubitý, má pocit bezmoci a beznaděje, ze které nevidí žádné východisko. V extrémních případech může tento stav vést až k vypuknutí duševní nemoci či k myšlenkám na sebevraždu. Lidé, kteří prožívají emocionální vyčerpání, mají pocit, že veškerou energii, která jim zbyla, spotřebují na zvládání běžných úkolů každodenního života.

18

Jsou přesvědčeni, že už nemají co dát. Člověk, u něhož dochází k syndromu vyhoření, se cítí emočně vysátý, je podrážděný a nervózní. Ani rodina a přátelé už pro něj nejsou zdrojem energie a uspokojení – naopak pro něj představují další nároky. (Mallotová, 2000)

2.3.4

Projevy na úrovni sociálních vztahů

Projevuje se celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob. Výrazná je tendence redukovat kontakt s klienty, často i s kolegy a všemi osobami, majícími vztah k profesi. Objevuje se zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí. Součástí bývá i nízká empatie (projevuje se často, či téměř vždy, u osob s původně vysokou empatií) a konkrétně-operační styl myšlení. Dochází k postupnému narůstání konfliktů (většinou však nikoli v důsledku jejich aktivního vyvolávání, ale spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti a „sociální apatie“ ve vztahu k okolí). (Kebza, Šolcová, 2003)

2.4

Stres

Lidé se během svého života mohou dostat do obtížných situací, které mívají různou podobu. Někdy přicházejí v podobě náhlého úmrtí blízkého člověka, jindy v podobě zklamání – jako například u rozvodu, při rozchodu s blízkými přáteli apod. Někdy mají podobu zásahu vyšší moci například při autohavárii, úrazu, popálení, nemoci, nucené změně zaměstnání, bydliště, pracoviště. (Křivohlavý, 1994) Jindy se dlouhodobě, plíživě vtírají do našeho života. Mnohdy se snoubí s pocity ohrožení a méněcennosti. Jsme-li v tísni, klesá naše sebevědomí, snižuje se naše kladné sebehodnocení, ztrácíme pevnou půdu pod nohama. To vše a řadu dalších osobních zážitků – označujeme termínem „jsem ve stresu“. Stres není jen popis zdravotního stavu. Jde o kombinaci fyzických, duševních

19

a emočních projevů, které následují jako reakce na tlak, obavy a úzkost. (Battisonová,1999) Slovo

„stres“

k nám

proniklo

z anglického

„stress“,

které

vzniklo

z latinského slovesa „stringo, stringere, strinxi, strictum“. V latině to znamená „utahovati, stahovati, zdrhovati“. Stres lze charakterizovat různým způsobem, například: •

Stres vzniká tehdy, působí-li na jedince nadměrně silný podnět po dlouhou dobu, nebo ocitne-li se v nesnesitelné situaci, jíž se nemůže vyhnout, a setrvá-li v ní.

•

Stres vzniká tehdy, když se naše životní cíle nekryjí s našimi potřebami.

•

Stres je druh psychofyzické reakce na vnější a vnitřní zátěž.

•

Stres je z psychologického hlediska stav nadměrného zatížení či ohrožení, atd.

Stres můžeme tedy souhrnně charakterizovat jako stav, kdy je působením fyzikálních, chemických či sociálně psychologických vlastností podnětů (stresorů) jedinec vystaven takovým nárokům (zátěži), které obvyklým způsobem své činnosti nezvládá. Je to stav organismu, kdy je nějakým způsobem ohrožena jeho integrita a je nutné zapojit všechny síly na jeho obranu. (Švingalová, 2000)

Maďarský endokrinolog H. Seley vytvořil teorii stresu. Charakterizoval stres

jako

fyziologickou

odpověď

organismu,

která

se

projevuje

prostřednictvím obecného adaptačního syndromu označovaného jako GAS. Tento syndrom, podle tohoto autora, probíhá v následujících fázích: Na počátku je to fáze poplachová (alarmující), která, jestliže stresor ustoupí, přechází ve fázi zotavovací. Pokud však stresor přetrvává, přechází pak ve fázi odporu. Jestliže se člověku stále nedaří vypořádat se se stresující situací ve fázi poplachu a odporu přechází do fáze vyčerpání organismu. Jsou-li zásoby adaptační energie vyčerpány, objevují se patologické iverzibilní fyziologické i anatomické změny, tzv. psychosomatické nemoci. Dochází-li k vážnému vyčerpání a ohrožení organismu, může nastat v krajním případě až

20

smrt. L. Levi rozšířil původní

pojetí fyzikálních a chemických stresorů

endokrinologa Selyeho na psychosociální stresory. Nejčastěji užívaným systémem k měření psychosociální zátěže je Inventář životních událostí, který v 60. letech 20. století prezentovali američtí badatelé T. H. Holmes a R. H. Rahe. Sestavili přehled působnosti různých stresorů. Každý stresor je spojen s určitou bodovou hodnotou, která vyjadřuje sílu jeho negativního vlivu, např. úmrtí partnera má bodovou hodnotu 100, rozvod 73 přeřazení na jinou práci 36, atd. Tyto stresory mohou v kombinaci se stresovými situacemi v nepříznivém prostředí zvyšovat psychické zatížení lidského činitele a urychlovat vznik syndromu vyhoření. Stres nemusí vždy působit jen negativně (distres), ale i kladně (eustres), například při očekávání příjezdu milované osoby. Člověk může reagovat na těžkou situaci různým způsobem. Z psychologického pohledu rozlišujeme osobnosti s re-aktivním, nebo proaktivním životním postojem.

Pro lidi s re-aktivním postojem jsou charakteristické následující způsoby chování: •

Cítí se pasivně vystavováni událostem ve svém životě

•

Opakovaně proto prožívají sami sebe jako bezmocné oběti, jako bezvládnou hračku v rukou svého okolí

•

Svoji vlastní zodpovědnost přenášejí na jiné osoby nebo instituce

Pro-aktivní lidé se vyznačují tím, že: •

Aktivně utvářejí svůj život

•

Orientují se spíše na přítomnost a budoucnost než na minulost

•

Přejímají zodpovědnost za sebe sama

•

K problémům přistupují angažovaně, chápou je jako výzvu vlastním schopnostem, pokoušejí se je ovlivnit, popř. vyřešit (Hennig, Kellner, 1996)

21

2.5

Prevence a léčba syndromu vyhoření

Pro prevenci a zvládání (coping) stresu a syndromu burnout je důležité vědět, jak se pozná, co ho provází a kde se s ním můžeme setkat. Různí lidé jsou vybaveni odlišnými osobnostními charakteristikami v boji se syndromem psychického vyhoření. Navzdory tomu, že byly prokázány rozdíly mezi lidmi z hlediska snadnosti propadnutí se do stavu psychického vyhoření, existují situace, které jsou tak těžké, že se do tohoto stavu může propadnout téměř každý. Proto není marné věnovat v rámci prevence a psychoterapie pozornost nejen osobnostním charakteristikám, ale i životním a pracovním podmínkám, které nás zatěžují a vedou do psychického vyhoření. (Křivohlavý, 1998) Z pohledu zvoleného tématu je zajímavé, že se syndrom vyhoření vyskytuje v organizacích u zaměstnanců, kteří mohou mít společného nadřízeného. Velký podíl na pocitu vyhoření tedy mají nadřízení. Dobrý tým představuje jedno z nejlepších preventivních opatření vzniku syndromu vyhoření. Svůj podíl mají i negativní vlivy v prostředí pracoviště (nedostatečné prostory, špatné osvětlení, vysoká hladina hluku, špatné vnitřní klima). Vedení může zabránit vzniku syndromu psychického vyhoření, jehož důsledkem je snížení kvality i kvantity práce, tím, že zajistí dobrého supervizora, skupinové porady, kde se budou řešit vzniklé problémy. Samotný jedinec potřebuje mimo práci další zdroje uspokojení. Například bezvadně fungující rodinu, okruh dobrých přátel, dostatek zájmů, odpočinku i relaxace. Psychiku pak nedrží jediný sloup – práce, a v případě neúspěchu se celá nezhroutí. K pravidelné korekci profesionálního chování slouží velmi dobře proces zvaný supervize. Supervizí rozumíme systematickou pomoc (individuální či skupinovou) při řešení profesionálních problémů v neohrožující atmosféře, která dovolí pochopit osobní, zejména emoční, podíl člověka na jeho profesním problému. Supervize slouží jako mohutný nástroj pravidelného očištění od zbytků myšlenek i emocí, které v hlavě uvíznou, slouží také dalšímu osobnímu

22

i profesionálnímu rozvoji. Odborně prováděná pravidelná supervize je jedním z nejlepších preventivních opatření proti syndromu vyhoření. Ztotožňuji se názorem, že změna životního stylu se zařazením pravidelného odpočinku, používání metod ke zvládání stresu, dobrá organizace práce a dostatek

ocenění

ze

strany

nadřízených,

mohou

často

syndromu

dlouhodobým

pracovním

profesionálního vyhoření zabránit či ho pomoci překonat.

Syndrom

vyhoření

začíná

nadměrným

a

a emočním zatížením, či spíše přetížením, často ve stresujícím prostředí, jež vede k pocitům napětí, podrážděnosti, vyčerpanosti. Pokud pracovník tento stav již není schopen zvládnout, dochází postupně k tomu, že ho pak překonává pomocí nezainteresovanosti, stane se netečným, někdy až cynickým a krutým. Podstatnou roli při vzniku syndromu hraje i nedostatek ocenění ze strany nadřízených a kolegů. Postupně si člověk vytváří celkově negativní postoj k sobě samému, práci, institucím a celé společnosti. Jakmile se začínají objevovat popisované příznaky, je dobré se zamyslet nad vlastním životním stylem, snažit se zorganizovat si práci tak, aby zbývalo dostatečné množství času na odpočinek, nejlépe aktivní, sport, kulturu i osobní záliby. Podle posledních výzkumů švédských lékařů je hlavní obranou proti syndromu vyhoření dostatek klidného a nepřerušovaného spánku. Pokud obtíže neustávají, je vhodné obrátit se pro pomoc k odborníkovi.

První základní radou je: radujte se z maličkostí. Je důležité vidět věci nejen z horší stránky, ale najít si i něco, co je pro nás dobré a příjemné. Určitou obdobou rady typu „bez přestání se radujte“ ve zdravotnické praxi může být autorova zkušenost s lidmi, kteří bez ustání naříkají. Měli si představit, že autor cestuje v horké africké poušti a téměř umírá žízní. Za této situace mu někdo nabídne sklenici vody. Vypije polovinu (autor tak udělal před pacienty) a pak nad poloprázdnou sklenicí „filozofoval“. Měl dvě možnosti: buď být smutný, že má již polovinu sklenice neodvolatelně pryč, nebo se radovat z toho, že má ještě polovinu sklenice vody, kterou může svou žízeň hasit. (Křivohlavý, 1998)

23

Proto je vždy důležité žít život bez velkého naříkání. Měli bychom žít pro budoucnost, která nám přinese určitě něco dobrého, z čeho se budeme moci radovat. Další rada zní: najdi si místo, kde můžeš v klidu odpočívat. Každý z nás by si měl určit místo, kde můžeme úplně vypnout a odpočívat. Podle zátěže, která na nás působí, potřebujeme odpočinek. Není pravda, že odpočívat potřebují jen fyzicky pracující. Třetí rada: využívej sociální opory ve svém okolí. Termín „sociální opora“ definuje jeden z předních amerických profesorů psychiatrie Gerald Caplan, který studiu této funkce v lidském soužití věnoval značnou část svého života, jako „trvající mezilidské spoje a vztahy daného člověka ve skupině lidí, na které se tento člověk může spolehnout a které mu mohou poskytnout emocionální podporu, asistenci a potřebné zdroje ve chvílích, kdy je potřebuje. Tito lidé mu poskytují i zpětnou vazbu. Spolu s ním sdílejí i určité stejné hodnoty a společenské normy.“ (Křivohlavý, 1998) Pro každého jedince je velmi důležité, aby měl kolem sebe lidi, kterým může věřit, opřít se o ně a vědět, že mu v úzkých pomohou. Jako čtvrtý bod je: schopnost uvolnit se. Každý den se dostáváme do situací, jež nás utlačují (stresují). Z toho důvodu, bychom se měli naučit uvolňovat se po zátěži. Může to být různou formou. Převážně to bývá sportem, hudbou, tancem a dalšími formami. Hlavní je, abychom při odreagování úplně zapomněli na problémy, které nás souží. Pátá rada zní: zajímej se o své zdraví. Není pravda, že když si odpoledne lehneme, neboť jsme unaveni, že jsme líní. Musíme si shromažďovat energii do zásoby, protože se nám může stát, že budeme potřebovat energii a nebudeme mít možnost ji během tohoto procesu doplnit. V tom případě ji čerpáme ze zásoby. Pokud nám energie schází, můžeme se dostat do úplného psychického vyčerpání. Každý jedinec je schopen dělat jen něco a pouze po určitou dobu. Další věc, kterou je třeba zmínit je správný pohled na práci. Každý jedinec by si měl vzpomenout na pravidlo 80/20. Což znamená, že 80 procent našeho

24

úspěchu vychází z 20 procent naší aktivity. Proto bychom měli pravidelně přehodnocovat své cíle a priority. Profesionálové pracující s lidmi by měli v rámci prevence vzniku syndromu vyhoření dodržovat určité zásady duševní hygieny. Základem je vytvořit si jistý odstup od klientů. K tomu mohou sloužit např. následující techniky: •

Sémantické odosobnění, kdy se klient stává kauzou, určitou diagnózou, pacientem, klientem.

•

Intelektualismus, kdy profesionál hovoří o klientovi vysoce racionálně, bez emocí, bez osobního přístupu.

•

Izolace, tj. jasné rozlišení profesionálního přístupu ke klientům od přístupu k ostatním lidem. (Kebza, Šolcová, 2003)

Základní léčbou syndromu vyhoření je psychoterapie. Důležitý bývá také nácvik relaxačních technik. Jako podpůrná léčba se doporučuje farmakoterapie.

25

3

Syndrom vyhoření u některých profesních skupin

3.1

Rizikové profesní skupiny a rizika syndromu vyhoření

Pro lepší orientaci ve zvoleném tématu uvádím přehled hlavních profesních skupin, u nichž lze za určitých okolností předpokládat vznik a rozvoj syndromu vyhoření: •

Lékaři

•

Zdravotní sestry

•

Další zdravotničtí pracovníci

•

Psychologové

•

Sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech

•

Učitelé na všech stupních škol

•

Pracovníci pošt všeho druhu

•

Dispečeři a dispečerky

•

Policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové posádek motorizovaných hlídek

•

Právníci (zvláště advokáti)

•

Pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci)

•

Profesionální funkcionáři

•

Politici

•

Manažeři

•

Poradci a informátoři

•

Úředníci v bankách, úřadech a orgánech státní správy

•

Příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo)

•

Duchovní a řádové sestry

•

Nezaměstnanecké kategorie (umělci, sportovci nebo osoby samostatně výdělečně činné), které jsou v kontaktu s ostatními lidmi a jsou závislé na jejich hodnocení. (Kebza, Šolcová, 2003)

Výčet profesních skupin, které mohou být ohroženy syndromem vyhoření, zcela jistě není úplný. Jde např. nejen o pedagogy všech stupňů škol, ale také všech typů škol a školských zařízení, tj. učitele, výchovné a poradenské

26

pracovníky – speciální pedagogy. Nesmíme opomenout prodavače, číšníky, servírky a další profese, které na seznamu rizikových skupin budou zřejmě časem přibývat. (Švingalová, 2006)

Souhlasím s názorem, že zvýšené riziko vzniku syndromu vyhoření přináší již samotný život v současné společnosti, s neustále rostoucím životním tempem (časovým stresem) a tlakem na vysoký a kvalitní výkon člověka. Prodlužuje se doba, po kterou je člověk zapojen do pracovního procesu.

V odborných zdrojích jsou uváděny kromě rizikových faktorů, které přispívají ke vzniku a rozvoji syndromu vyhoření, i faktory projektivní, tj. syndrom vyhoření tlumící. Snížené riziko vzniku syndromu vyhoření je zaznamenáno u lidí: •

S dobrou sociální oporou jak na pracovišti, tak v osobním životě

•

Dostatečně asertivních

•

Schopných organizovat svůj čas, oddělit pracovní a mimopracovní život

•

Schopných odpočívat

•

Ovlivňujících charakter a pestrost své práce

•

Optimistických a spokojených se svým životem, s pocitem osobní pohody, pozitivně emočně laděných

•

S přiměřenou sebedůvěrou a sebehodnocením

•

S pocitem adekvátního společenského a ekonomického uznání své profese

•

Vrozeně odolných vůči stresu. (Švingalová, 2006)

Zvýšené riziko vzniku syndromu vyhoření je popisováno u lidí: •

Kteří mají dlouhodobý a intenzivní kontakt s jinými osobami

•

S nedostatečnými sociálními oporami a zázemím

•

Pracujících původně s vysokým nasazením

•

Idealistických

•

Původně velmi obětavých, s vysokou mírou empatie

27

•

Málo asertivních

•

Soutěživých

•

Zodpovědných, pečlivých až pedantských, perfekcionistických

•

Neschopných relaxace

•

Zatížených mimopracovními náročnými situacemi

•

Žijících pod časovým tlakem

•

Málo sebevědomých, s nízkým sebehodnocením

•

Úzkostných

•

Depresivně laděných

•

Považujících svou profesi za společensky podceňovanou

•

Trpících syndromem pomáhajících (Švingalová, 2006)

Lékaři Meyer Friedman a Bay H. Roseman si ve své práci, ve které se zaměřili na vztah mezi výskytem různých druhů chorob srdce a krevního oběhu a určitými formami chování a jednání lidí, všimli, že z hlediska výskytu chorob, je možno lidi rozdělit do dvou skupin: Typ chování A Lidé energičtí, obvykle jednající až příliš rychle, soutěživí až soupeřiví. Lidé, kteří chtěli mít všechno hotové hned, všude chtěli být nejlepší. Obvykle dělali více věcí najednou. Byli pilní v práci, zůstávali přesčas nebo si brali práci domů. Doma se na práci připravovali, v jednání s druhými lidmi byli asertivní, často agresivní a nepřátelští. Často riskovali. Jejich jednání bylo nervní. Zásluhy přisuzovali sobě, vinu jiným lidem. Měli vysoké cíle, které uskutečňovali tvrdě a bezohledně. Typ chování B I tito lidé měli velkou výkonnost. Úspěch za každou cenu však nebyl hlavním cílem jejich života. Žili nejen pro práci, dovedli sice výkonně pracovat, ale i přiměřeně odpočívat. Spektrum jejich zájmů bylo širší, měli čas i na rodinu. Úspěch v zaměstnání jim nebyl tím jediným, oč jim v životě šlo.

28

Syndrom vyhoření se objevoval podstatně častěji u lidí typu chování A než u typu B.

Také představitel analytické (kolektivní) psychologie C. G. Jung upozornil na to, že jsou lidé dvojího typu: A. Lidé, u nichž převládají emoce nad myšlením – lidé emocionálního typu. B. Lidé, u nichž převládá myšlení nad emocemi – lidé myšlenkového (kognitivního) typu. Lidé emocionálního typu Vynikají velikou citlivostí ke společenskému dění i k emocionálnímu stavu druhých lidí. Sami vše hluboce emocionálně prožívají. Jsou citliví k potřebám druhých lidí. Mají vysokou míru sociální interakce, jsou schopni s druhými lidmi spolupracovat a poskytovat jim sociální oporu. Lidé myšlenkového typu Jsou vybaveni výbornou schopností rozumové analýzy a syntézy, logického myšlení, uvažování, souzení a usuzování. Jsou rození kritici. Mají jasné představy o tom, jak by se co mělo dít. Mají však sníženou sociální inteligenci. Druhé lidi jakoby nepotřebují. K potřebám druhých jsou dost necitliví, mají sníženou schopnost empatie.

Z hlediska emocionálního vyhoření, lidé prvního typu mají snahu více pracovat s druhými lidmi. Dostávají se do situací, které jsou jim blízké, když se jim však věnují „totálně“, tak snadno vyhoří. I lidé druhého typu se dostávají do fáze vyhoření. Dochází k tomu tam, kde příliš dlouho bojují bezúspěšně s „drakem“, kde se jejich ambice neuskutečňují tak, jak by si přáli. Kde se jim nedaří vyniknout podle jejich představ. Pak vyprchává i jejich nadšení. Místo pozitivního myšlení jsou plni negativních úvah. I oni vyhledávají intenzivně sociální oporu, hledají člověka, který by je vyslechl.

29

V poslední době se otevřeně hovoří o syndromu pomáhajících, diskutuje se o podvědomém výběru profese, který může souviset se specifickými narcistickými rysy osobnosti, s určitým hladem po vděčnosti. Lidé pracující v pomáhajících profesích by měli znát i

rizika, která jsou těmto profesím

společná. Hlavní rizika vztahu pomáhajícího a klienta souvisejí s absencí vzájemnosti. Klient vyjadřuje své potřeby a dostává pomoc k jejich uspokojení, pomáhající však musí své potřeby ponechat stranou. Dobře známá jsou i zdravotní rizika těchto povolání včetně těch nejzávažnějších (výskyt depresí, sebevražd či drogových závislostí u lékařů). (Kocurová, 2002) Vyhořením je třeba se zabývat dřív, než k němu dojde. To znamená zamyslet se nad svou stínovou motivací k práci v pomáhajících profesích. Sledovat své vlastní příznaky stresu a vytvářet si zdravý systém podpor. Postarat se o vlastní smysluplný, příjemný a fyzicky aktivní život mimo roli pomáhajícího.

V pomáhajících profesích pracují profesionálové, jež jsou při své činnosti závislí na klientech, kteří ospravedlňují jejich existenci. Pomáhající profese kladou na své pracovníky specifické nároky. Počítá se mezi ně fyzická a psychická zdatnost, inteligence, přitažlivost pro klienty, důvěryhodnost, komunikační dovednosti, empatie. Emocionální zátěž pomáhajících pracovníků je vysoká zejména při práci s klienty, jejichž odezva je minimální či nesrozumitelná (lidé s autismem, s mentálním postižením, s duševní nemocí) nebo je jejich chování z hlediska obecné morálky nepřijatelné (pachatelé trestných činů). Velmi náročná je i práce s klienty, kteří jsou v zařízení nedobrovolně, s těžce nemocnými, případně s umírajícími nebo agresivními klienty. Typickým projevem nezvládnutého pracovního stresu u pomáhajících profesí je syndrom vyhoření. (Matoušek, 2003) Do pomáhajících profesí patří řada dalších zaměstnání a povolání, které však vzhledem k rozsahu práce nemohu všechny popsat a rozebrat. Zaměřila jsem se tedy jen na ty, které chci ve své práci oslovit.

30

3.2

Stres a syndrom vyhoření u pedagogických pracovníků

V oblasti školství se syndrom vyhoření vyskytuje velmi často. Vyskytuje se u učitelů a učitelek ve všech typech škol, u vychovatelů a vychovatelek i u jiných pedagogických pracovníků. Stres pedagogických pracovníků lze vymezit jako stres, který přímo souvisí s výkonem jejich povolání. Problémy u pedagogických pracovníků mohou dosáhnout takové míry, že u nich propukne syndrom vyhoření. Některé zdroje uvádějí, že mezi hlavní příznaky stresu u pedagogických pracovníků patří: pocit vyčerpání, snížení kontaktu mimo školu, frustrace z nedosažení výkonu, apatie, podrážděnost, touha opustit školu. Rozlišení příčin stresu a syndromu vyhoření u pedagogických pracovníků podle jednotlivých kategorií: Individuální psychické příčiny •

Perfekcionalismus

•

Nereálné aspirace

•

Nedostatek asertivity

•

Negativní myšlení

•

Ztráta smyslu života

•

Nahromadění životních stresorů, apod.

Individuální fyzické příčiny •

Nedostatek odolnosti vůči zátěži

•

Nezdravý způsob života

Institucionální příčiny •

Nedostatky v řízení škol a školských zařízení

•

Nedostatečná podpora vedení školy

•

Nedostatečné finanční ohodnocení

•

Špatná spolupráce mezi učitelským sborem a vedením školy

•

Časový stres

•

Změny legislativy, nárůst administrativy 31

•

Nedostatečné vybavení škol

•

Narušená spolupráce v učitelském sboru

•

Feminizace ve školství

•

Zvýšené nároky na pedagogické pracovníky při integraci žáků se specifickými vzdělávacími potřebami

•

Nedostatečná podpora k dalšímu vzdělávání ze strany vedení školy

•

Omezená pravomoc pedagogických pracovníků

•

Omezené školní prostory, apod.

Širší společenské příčiny •

Snižující se prestiž učitelského povolání z pohledu veřejnosti

•

Přenášení odpovědnosti za chyby ve výchově ze strany rodičů na pedagogické pracovníky, apod.

Specifickou skupinu mezi pedagogickými pracovníky tvoří speciální pedagogové, kteří pracují se žáky nějakým způsobem znevýhodněnými. V tomto případě se často stává, že nejsou vidět příliš velké výsledky i při maximální snaze. Speciální pedagog ze sebe dává maximum, ale přijímá minimum. Pracuje se skupinami lidí, které mají velmi specifické potřeby v oblasti vzdělávání a systému speciálně pedagogických podpor a služeb. Je nutné počítat s tím, že pedagogická profese klade velké nároky na schopnost jednat s lidmi, ovládat své emoce, být příkladem. Dobrý vychovatel je pro děti zdrojem kladných citů, poskytuje jim pocit jistoty

a bezpečí. Pokud

by se člověk pouze rozdával, mohl by v krajních případech až „vyhořet“. Tomu je možné předcházet právě záměrným pěstováním a pečlivým chráněním dobrých vztahů k lidem, kteří jsou nejbližší: k partnerovi, vlastním dětem, rodičům, sourozencům, přátelům, kolegům. Pravý mistr pedagogické profese je ten, který dokáže sladit své soukromí i své povolání a obě tyto oblasti vzájemně obohacovat. (Pávková, 1999) Podíl pedagogů postižených vysokým stupněm vyhoření se podle diagnostických statistik pohybuje mezi 15 – 20 %. Problémy postihují zvláště

32

učitele ze škol s vysokým počtem problémových žáků a služebně

i věkově

starší pedagogy. (Švingalová, 2006)

Kromě obecných zásad psychohygieny lze celkově, podle uvedených autorů, strategie překonávání stresu pedagogických pracovníků shrnout do několika zásad, které jsou zároveň prevencí proti stresu a syndromu vyhoření:

Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující. Nepropadejte syndromu pomocníka. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní.

Naučte se říkat NE. Nenechávejte se přetěžovat. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš. Myslete někdy také na sebe. Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberte jako podstatné.

Dobrý plán ušetří polovinu času. Zacházejte rozumně se svým časem. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout. Snažte se vyhnout odkládání práce. Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé. Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého.

33

Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy. Hledejte věcnou podporou. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Není nutné lámat si se vším hlavu sám. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a o návrhy na řešení. Vyvarujte se negativního myšlení. Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řekněte si „stop“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. Vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu. Předcházejte komunikačním problémům. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle. Vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům, i výhrůžkám.

V kritických

okamžicích

zachovejte

rozvahu.

V konfliktní

situaci

se

nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání. Uvědomte si váš manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete vyřešit paradoxní reakcí, nebo humorem. Následná konstruktivní analýza. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení. Zapojte do rozboru kolegyně a kolegy. Doplňujte energii. Vaše práce není středem světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Osvojte si relaxační techniky.

34

Vyhledávejte věcné výzvy. Buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte. Rozšiřování obzoru a repertoáru komunikačních technik zlepšuje schopnost zvládat stres. Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit, že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování. Přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte na nadřízených supervizi vaší práce. Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály vašeho těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost. (Hennig, Keller, 1996)

3.3

Stres a syndrom vyhoření u policistů

Mezi velmi náročné profese patří i profese policejní, kde se pracovníci často dostávají do kontaktu s různými klienty a řeší náročné situace s velkým emocionálním vypětím. Do pracovní náplně některých policejních specializací patří také téměř každodenní kontakt s násilnou nebo jinak tragickou smrtí. (Čírtková, 2004) Zdrojem stresu a syndromu vyhoření u policistů mohou být: •

Zásahy proti narušitelům veřejného pořádku

•

Odmítavý postoj řidičů vůči silničním kontrolám

•

Řešení případů domácího násilí

•

Účast při smrtelných dopravních nehodách

•

Nedostatečné (nejen finanční) ohodnocení

•

Neuspokojivé vztahy na pracovišti. (Denský, 2006)

Práce příslušníků policie patří mezi nejstresovější společenské profese. Dlouhodobě přetrvávající stresory odčerpávají člověku energii a entuziasmus

35

a postupně vyvíjejí velmi silný tlak, který se projeví ničivými následky na tělesném, psychickém i emocionálním zdraví a v konečném důsledku se mohou odrazit i jako syndrom vyhoření. U policistů můžeme sledovat podobné příznaky vyhoření jako u jiných profesí. V souvislosti se specifikou tohoto povolání se projevují tím, že: •

Policista pomalu, ale jistě ztrácí zájem o odpovědné plnění pracovních povinností, co dříve dělal se zájmem, mění se na nudný stereotyp.

•

Služební příprava se stává nutným zlem, které je třeba co nejrychleji a povrchně odbýt.

•

Činnosti související s výkonem funkce se začnou stávat nepříjemným břemenem, vše se redukuje na snahu přežít službu s co nejmenším výdejem energie a s co nejmenší osobní angažovaností.

•

Ztráta zájmu o další vzdělávání a trénink podpory osobního růstu.

•

Policista ztrácí zájem o své okolí.

•

Projevuje negativní, necitlivé až cynické postoje vůči občanům, kterým by měl sloužit a které by měl chránit. (Denský, 2006)

Jako podstatný se ukazuje vztah mezi syndromem vyhoření a délkou služebního poměru. Policisté, kteří ve sboru pracovali 6 až 15 let, vykazovali vyšší míru syndromu vyhoření než policisté pracující kratší dobu. (Denský, 2006) Obecné zásady zdolávání stresových situací v terénu: •

Relaxační cvičení a sebeovládání.

•

Nácvik koncentrace na policejní úkol.

•

Zvládání strachu a pocitu nejistoty v nepřehledných situacích.

•

Mentální příprava (co všechno může nastat a jak se v různých variantách děje správně zachovat).

•

Pozitivní sebeinstrukce ( jsem na situaci připraven, zvládnu ji).

•

Psychologická příprava na určité typové situace. (Čírtková, 2004)

36

Prevence syndromu vyhoření u policistů: •

Zvýšená snaha získat ztracenou důvěru občanů přátelským přístupem a efektivní službou

•

Kvalitní práce policejních personálních oddělení, včetně policejních psychologů

•

Zvýšení úlohy policejních psychologů, jak při vstupní diagnostice, psychologické přípravě, tak i při různých formách poradenství, psychoterapii a krizové intervenci

•

Zvyšování sebeúcty podřízených cestou udělování pochval nejen za extrémní hrdinské činy, ale i za zodpovědně vykonávanou rutinní a stereotypní každodenní práci. (Denský, 2006)

3.4

Stres a syndrom vyhoření u sociálních pracovníků

Matoušek (2003) krátce pojednává o syndromu vyhoření u sociálních pracovníků v souvislosti s nároky sociální práce. Syndrom vyhoření u těchto pracovníků považuje na subjektivní úrovni za převládající příčinu toho, že pracovník sociálních služeb svou roli nezvládá nebo práci opouští. Stres a syndrom vyhoření u sociálních pracovníků vyplývá ze zvláštních nároků profese, které vznikají z intenzivního kontaktu se specifickými klienty využívajícími sociální služby. (Švingalová, 2006) Specifika klientů: •

Nemají vyváženou psychiku.

•

Často vyžadují nepřiměřenou pomoc.

•

Často může jít o osoby handicapované, těžce nemocné nebo umírající.

•

Část klientů je tzv. nedobrovolných (vězení, výchovné ústavy, aj.).

•

Nespolupracují.

•

Jsou agresivní, hyperkritičtí.

•

Snaží se zneužívat sociální služby.

37

K rozvoji vyhoření u sociálních pracovníků přispívají specifické faktory na pracovišti, velký počet klientů, které má pracovník v péči, vyšší vzdělání a doba strávená na jedné pracovní pozici v jednom zaměstnání. (Švingalová, 2006) Podle Matouška (2003) mohou být projevy syndromu vyhoření tyto: •

Neangažovaný vztah k klientům.

•

Lpění na standardních a zavedených postupech.

•

Výrazná angažovanost v mimopracovních aktivitách, minimum energie je věnováno práci.

•

Omezení kontaktu s klienty na úkor zvýšení administrativní činnosti.

•

Důraz na pracovní pozici, na služební postup, na formální pravomoci, na mzdu, na jiné výhody plynoucí ze zaměstnání.

•

Úvahy o smyslu práce.

•

Vyhýbání se práci.

•

Konflikty a omezování komunikace s kolegy.

•

Depersonalizace.

•

Někdy i zneužívání klientů.

Prevence syndromu vyhoření u sociálních pracovníků: •

Kvalitní příprava na profesi, dostatečná praxe s klientelou, s jakou se setká v instituci, kde bude působit.

•

Dostatečné seznámení se s posláním organizace a metodami práce.

•

Jasnost profesionální role a náplně práce.

•

Existence zácviku nových pracovníků.

•

Využití poradenských služeb.

•

Možnost osobního rozvoje, podpora dalšího vzdělávání.

•

Průběžná supervize.

•

Omezení počtu případů, se kterými přijde jeden pracovník do kontaktu během určité doby.

•

Nasazení více pracovníků v náročných programech.

38

•

Organizování programů, při nichž se klienti dostanou do jiného prostředí ( pobyty v přírodě) a personál při nich může objevit jejich skryté charakteristiky.

•

Omezení administrativní činnosti.

•

Omezení pracovního úvazku.

•

Kombinace přímé práce s klienty s jinými činnostmi, jež nezahrnují přímou práci s klienty. (Matoušek, 2003)

3.5

Stres a syndrom vyhoření u pracovníků ve zdravotnictví

Zdravotnictví bylo první oblastí, která upozornila na jev syndromu vyhoření. Bylo to u zdravotních sester, které pracovaly v hospicích (zařízení poskytující péči umírajícím lidem) a na onkologických pracovištích. Obě tato pracoviště jsou velmi náročná na psychiku jedince. Zdravotní sestry, které na těchto odděleních pracují vědí, že jejich pacienti ve většině případů zemřou a není jim pomoci. Emocionální zátěž na těchto pracovištích je velmi vysoká. Zdravotní sestry patří k nejpočetnější skupině zdravotnických pracovníků v každém zdravotnickém zařízení. Jsou na ně kladeny vysoké nároky, které se týkají v první řadě znalostí a vědomostí z oblasti medicínské, ošetřovatelské, psychologické, pedagogické a sociální, a v druhé řadě výkonu samotné profese, která souvisí s velkým fyzickým a psychickým zatížením. Stresové situace a vysoká emocionální zátěž nezřídka ústí v psychické vyhoření, jímž jsou sestry často ohroženy. Příčiny stresu a syndromu vyhoření u zdravotních sester: Vykonávání ošetřovatelské profese znamená zvládnout velkou fyzickou práci, práci ve stresu a velké psychické zatížení, znamená to kontinuální doplňování znalostí a řešení mravních dilemat, schopnost týmové práce a zvládnutí komunikace se spolupracovníky, nadřízenými, podřízenými, s nemocnými, jejich blízkými a řadu dalších činností. Příčiny fyzického zatížení vyplývají z vlastní povahy práce sestry – zacházení s postiženými lidmi, jejichž možnosti pohybu jsou velmi omezené, nebo dokonce nulové. Důsledkem opakovaných zátěží je únava, bolesti nohou, 39

bolesti páteře a podobně. Kromě toho sestra, více než jiní lidé, je vystavena i nebezpečí častějšího vzniku infekce. (Rozsypalová, 2002) Příčiny psychického zatížení tkví ve vlastní práci sestry a v jejím osobním životě. Příčinami psychického vypětí pracovního charakteru jsou vysoké nároky na psychické stavy

a na psychické procesy. Nároky jsou kladeny

především na: •

Intenzívní vnímání a aktivace organismu, která vyžaduje nutnost sledovat změny zdravotního stavu nemocného a všímat si

projevů

a chování. •

Neustálá potřeba zapojovat paměťové procesy a používat různé druhy paměti.

•

Ustavičná potřeba komunikace s nemocným.

•

Opakující se silné citové prožitky, které souvisejí s prožíváním bolesti a starosti o druhého člověka, s umíráním a smrtí člověka.

•

Zvýšené požadavky na kladné vlastnosti osobnosti jako je svědomitost, trpělivost, taktnost, tolerance a nutnost sebevýchovy.

•

Vlastní

obsah

práce

sestry:

ošetřovatelské

výkony

spojené

s nepříjemnými zrakovými, čichovými a sluchovými vjemy. Zvýšený pocit odpovědnosti za zdravotní stav svěřených nemocných. •

Od sestry se očekává, že v krátkém časovém úseku zvládne mnoho úkolů a povinností.

•

Nemožnost poskytovat kvalitní ošetřovatelskou péči pro nedostatečné materiální vybavení, nedostatek financí, personálu a někdy i neochotu ostatních spolupracovníků.

•

Chybějící zpětná vazba – nedostatek kladného hodnocení ze strany pacientů

a

nadřízených

i

nedostatečná

vzájemná

opora

mezi

spolupracovníky. •

Sestra

se

setkává

také

s agresivitou

klientů,

jejich

příbuzných

a s devalvací v sociálním styku na pracovišti ze strany lékařů, personálu či vedení.

40

•

Potlačování

vlastních

potřeb

v zájmu

klienta.

Směnný

provoz

nerespektuje biologický rytmus organismu. •

Funkční systém poskytování ošetřovatelské péče, který vede k přetížení nadměrným počtem pacientů.

•

Neadekvátní finanční ohodnocení sester a nízká společenská prestiž ošetřovatelství, proto mnoho sester odchází ze zdravotnictví do jiných resortů nebo do zahraničí.

•

V současné době mohou být pro sestry velmi stresující zvyšující se nároky na kontinuální vzdělávání a dezorientace sester v oblasti reformy zdravotnictví. Na straně druhé mohou být stresující i pracovní podmínky,

které

neumožňují

rozvíjení

schopností

a

uplatnění

dovedností.

K psychickému zatížení přispívají i osobní starosti sestry. Jedná se především o dopravu do zaměstnání, zdravotní a rodinné problémy. Konflikt mezi pracovní odpovědností a odpovědností k rodině může být ve vzniku psychosociálního stresu silným faktorem. Vzhledem k tomu, že přetrvává tradiční rozdělení rolí, podle kterého nese odpovědnost za chod rodiny zaměstnaná

matka,

lze

konflikt

rolí

pravděpodobněji

předpokládat

u zaměstnaných žen. Nepříznivým důsledkem celkově vyššího pracovního zatížení žen je méně volného času, což znamená méně času na relaxaci, pohybovou aktivitu a jiné odpočinkové aktivity.

U zdravotních sester dochází k vyhoření zejména na těchto pracovištích: hospicová pracoviště (zařízení poskytující umírajícím pacientům paliativní péči), onkologická oddělení, jednotky intenzivní péče, anesteziologickoresuscitační oddělení a dialyzační střediska. V současné době se ukazuje, že syndromem vyhoření jsou ohroženy i sestry na standardních odděleních jako je psychiatrie, neurologie, interna a další pracoviště. Sestry pracující na JIP a ARO odděleních jsou zatíženy navíc vysokými nároky na znalosti medicíny, akutní

41

příjmy, těžké stavy pacientů a časté umírání. Vyhořením jsou ohroženy především sestry s praxí do tří let. Prevence stresu a syndromu vyhoření u zdravotnického personálu: •

Nejúčinnější kompenzací fyzického zatížení je pravidelné cvičení.

•

Psychické odreagování je mnohdy těžší, protože nepříjemné zážitky dlouho přetrvávají.

•

Důležité je pěstovat opravdové přátelství.

•

Věnovat se koníčkům (např. poslech hudby, sport,…).

•

Zvyšování sebeúcty, pochvala od nadřízeného i za rutinní práci.

•

Zvyšování kvalifikace.

•

Vhodná pracovní atmosféra.

•

Týmová spolupráce.

•

A jiná preventivní opatření, která byla již zmiňována u předchozích profesních skupin.

42

4

Praktická část

4.1

Cíl praktické části

Praktická část této bakalářské práce má charakter kvantitativního průzkumu. Průzkum byl pojat jako statistika s výběrovým šetřením na náhodném vzorku respondentů. Použita byla nejrozšířenější z technik získávání dat – inventář, dotazník, protože tak bylo možno oslovit několik desítek respondentů, a tím získat větší množství dat pro zpracování závěru šetření. Pomocí získaných informací a dat můžeme zjistit vliv faktorů na vznik symptomů vyhoření u respondentů různého povolání, ale vždy pomáhající profese. Můžeme je porovnat s teoretickými východisky, které jsme získali provedením obsahové analýzy literatury a pramenů. Hlavním cílem průzkumu bylo ověřit, nakolik ovlivňuje věk, pohlaví, profese, délka praxe a vzdělání u pomáhajících profesí vznik symptomů vyhoření.

4.2

Stanovení předpokladů

Úkolem průzkumu bylo zjistit u vzorku 150 respondentů pracujících v plzeňském regionu v pomáhajících profesích, nakolik ovlivňuje věk, pohlaví, profese, délka praxe a vzdělání vznik symptomů vyhoření.

P1 - Lze se domnívat, že s rostoucím věkem se u zkoumaného vzorku zhoršuje zdravotní stav a roste pocit psychické i fyzické únavy v důsledku pracovního stresu, ztrácí se zájem o práci. ( Ověřováno položkami inventáře č. 2, 3, 14 )

P2 - Lze se domnívat, že všichni oslovení muži se v době volna věnují svým zálibám, kvůli práci se netrápí a práce jim v době volna nedělá starosti, tak jako osloveným ženám. ( Ověřováno položkami inventáře č. 1, 5, 6 )

43

P3 - Lze se domnívat, že většina pedagogických pracovníků (speciálních pedagogů, pedagogů, vychovatelů) si nosí práci domů, bývají nervózní a přemýšlejí o změně zaměstnání. ( Ověřováno položkami inventáře č. 8, 12, 13 )

P4 - Lze se domnívat, že čím lidé ze zkoumaného vzorku pracují v daném oboru déle, tím méně je jejich práce naplňuje, vrací se jim negativní pracovní zkušenosti z minulosti a ztrácí přehled o novinkách v oboru. ( Ověřováno položkami inventáře č. 9, 10, 11 )

P5 - Lze se domnívat, že absolventi vysokých škol častěji zodpovídají za práci ostatních, cítí se nedoceněni a problémy ze zaměstnání jim zasahují do soukromí

více

než

pracovníkům

s ukončeným

středoškolským

vzděláním. ( Ověřováno položkami inventáře č. 4, 7, 15 )

4.3

Použitá metoda

V praktické

části

jsem

k získání

potřebných

dat

využila

metody

nestandardizovaného inventáře, který jsem si sama vytvořila na základě dostupné literatury. (viz Příloha č.1) Inventář je složen ze dvou částí. Úvodní část zjišťuje otázkami tvrdá data respondentů, na které odpovídali označením jednotlivých okének nebo doplněním vlastní odpovědi. Použito bylo otevřených otázek, polootevřených a uzavřených otázek. Další část je tvořena patnácti otázkami, ve kterých měli respondenti možnost zatrhnout jednu z pěti možností, které byly odstupňovány – vždy, často, někdy, zřídka, nikdy. Spolu s inventářem byl zaslán úvodní dopis, který seznamoval respondenty se záměry průzkumného šetření a s tím, jak budou výsledky prezentovány a uplatňovány.

44

4.4

Předvýzkum a jeho výsledky

Pracuji v základní škole praktické, kde jsem si ověřila mezi svými kolegy a kolegyněmi vhodnost svého nestandardizovaného inventáře. Inventář jsem rozdala deseti spolupracovníkům. Při jeho vyplňování žádné potíže nenastaly a všech deset se mi vrátilo vyplněných zpět. Drobné problémy se objevily až když jsem data vložila do tabulky a následně z nich vytvořila grafy. Odpovědi v druhé části inventáře byly odstupňovány 1-vždy, 2-často, 3-někdy, 4-zřídka, 5-nikdy. Ve sloupcových grafech pak nejnižší sloupce patřily odpovědím 1-vždy, 2-často, což vizuálně nevypadalo nejlépe. Otočila jsem tedy bodové ohodnocení 5-vždy, 4-často, 3 někdy, 2-zřídka, 1-nikdy. Čím více byli

respondenti ohroženi symptomy

vyhoření, tím více bodů získali a sloupcový graf byl vyšší.

4.5

Popis zkoumaného vzorku

Průzkumné šetření probíhalo v prosinci 2006 a v lednu 2007. Předprůzkum byl prováděn v listopadu 2006. Celkem bylo osloveno deset respondentů v předprůzkumném

šetření

a

stopadesát

respondentů

v samotném

průzkumném šetření v Plzeňském kraji. Osobně bylo osloveno šedesát respondentů a písemně bylo osloveno devadesát respondentů. Všichni oslovení respondenti pracují v pomáhajících profesích – speciální pedagogové, lékaři, zdravotnický personál, sociální pracovníci, vychovatelé, policisté a pedagogové. Byla oslovena pracoviště speciálních škol, nemocnic, soukromých ordinací, zdravotních škol, základních škol, výchovných ústavů, policie. Všichni oslovení respondenti se zúčastnili průzkumného šetření, což znamená 100% úspěšnost. Podrobnější informace o složení zkoumaného souboru jsou obsaženy v otázkách v úvodní části inventáře. Získaná data byla zpracována do tabulek a grafů.

45

Údaje o pohlaví: zatrhněte správnou odpověď První údaj má informativní charakter v rámci došlých odpovědí a byl také zaměřen

na

první

dělení

zkoumaného

souboru.

Z celkového

počtu

150 zkoumaných a vyplněných inventářů bylo označeno ženské pohlaví u 114, což je 76%, a mužské pohlaví bylo označeno u 36 vyplněných inventářů, což je 24%.

Pohlaví Muži Ženy

Počet 36 114

Podíl v % 24,00% 76,00%

TABULKA č. 1: Pohlaví respondentů

24%

Muži Ženy

76%

GRAF č. 1: Pohlaví respondentů

Graf č. 1 potvrzuje známou skutečnost, že v pomáhajících profesích jsou v převážné většině zaměstnány ženy.

46

Údaje o věku respondentů: zatrhněte správnou odpověď Druhý údaj má také charakter informativní. Ukazuje věkové rozložení respondentů zkoumaného souboru. Věk hraje rovněž významnou roli při posuzování míry zátěže u pracovníků v pomáhajících profesích. Jinou zátěž bude cítit začínající pracovník, jinou pracovník ve středním věku a jinou pracovník před odchodem do penze.

Věk 20-29 30-39 40-49 50-výš

Počet 15 32 52 51

Podíl v % 10,00% 21,33% 34,67% 34,00%

TABULKA č. 2: Věk respondentů

10% 34%

21%

20-29 30-39 40-49 50-výš

35%

GRAF č. 2: Věk respondentů

Předchozí graf jasně demonstruje, že z celkového počtu 150 respondentů jsou pracovníci ve věku 40 – 49 let s 35% nejpočetněji zastoupenou skupinou. Druhou nejvíce zastoupenou skupinu respondentů tvoří pracovníci ve věkovém rozmezí 50 let a výš, což je 34% . Další skupinou jsou pracovníci ve věkové skupině 30 – 39 let, což tvoří 21% . Nejméně zastoupenou skupinou jsou pracovníci v rozmezí 20 – 29 let s 10% z celkového počtu respondentů.

47

Dosažené vzdělání: zatrhněte správnou odpověď Třetí údaj patří mezi informativní a také má za úkol zjistit složení zkoumaného souboru podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Respondenti měli opět zatrhnout jednu ze čtyř možností. Měli na výběr ze vzdělání základního, středoškolského bez maturity, středoškolského s maturitou a vysokoškolského.

Dosažené vzdělání Základní Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou Vysokoškolské

Počet 5 6 74 65

Podíl v % 3,33% 4,00% 49,33% 43,33%

TABULKA č. 3: Dosažené vzdělání

3%

4%

Základní

43%

Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou 50% Vysokoškolské

GRAF č. 3: Dosažené vzdělání

Graf č. 3 ukazuje, že nejvíce respondentů - 74 mělo vzdělání středoškolské s maturitou

–

48%,

vysokoškolské

vzdělání

mělo

65

pracovníků

-

44%, středoškolské bez maturity mělo 6 respondentů - 4% . Nejméně respondentů 5 mělo základní vzdělání – 3% .

48

Profese: zatrhněte jednu správnou odpověď. Čtvrtý údaj se řadí mezi údaje informativního charakteru. Má ukázat složení zkoumaného souboru a informovat o množství mužů a žen zastoupených ve zmiňovaných profesích. Respondenti měli na výběr z odpovědí: sociální pracovník, pracovník ve zdravotnictví, speciální pedagog, pedagog, vychovatel, policista a nakonec jiná profese, kde mohli respondenti uvést jinou profesi, pokud ji nenašli v předloženém výčtu.

Profese sociální pracovník pedagog policista speciální pedagog vychovatel zdravotník

Počet 21 53 17 7 15 37

Podíl v % 14,00% 35,33% 11,33% 4,67% 10,00% 24,67%

TABULKA č. 4: Profese

14%

25%

10% 5%

35%

sociální pracovník pedagog policista speciální pedagog vychovatel zdravotník

11%

GRAF č. 4: Profese

Graf č. 4 ukazuje, že nejvíce jsou ve zkoumaném vzorku zastoupeni pedagogové s 53 zástupci – 35%, druzí jsou pracovníci ve zdravotnictví s 37 zástupci – 25%, další jsou pak sociální pracovníci s 21 zástupci – 14%, další

49

pozici obsadili policisté se 17 zástupci – 11%, pak vychovatelé s 15 zástupci – 10% a na posledním místě se 7 zástupci – 5% speciální pedagogové.

50

Délka praxe: zatrhněte jednu správnou odpověď. I pátý údaj se řadí mezi údaje informativního charakteru. Má ukázat, jak dlouho jednotliví respondenti ve své profesi pracují. Respondenti měli na výběr z těchto možností: do 5 let, 6-10 let, 11-15 let, 16-20 let, 21-25 let, 26-30 let, 31-35 let a nad 36 let.

Délka praxe do 5 let 6 - 10 11 - 15 16 - 20 21 - 25 26 - 30 31 - 35 nad 36 let

Počet 15 11 26 25 20 17 18 18

Podíl v % 10,00% 7,33% 17,33% 16,67% 13,33% 11,33% 12,00% 12,00%

TABULKA č. 5: Délka praxe v oboru

10%

12% 12%

do 5 let

7%

6 - 10 11 - 15 16 - 20 18%

11%

21 - 25 26 - 30 31 - 35

13%

17%

nad 36 let

GRAF č. 5: Délka praxe v oboru

Graf č. 5 ukazuje, že 26 respondentů (18%) pracuje v pomáhající profesi 11 – 15 let, 25 respondentů (17%) pracuje ve své profesi 16 – 20 let, 20 oslovených (13%) 21 – 25 let, 18 zástupců (12%) pracuje v pomáhající profesi 31 – 35 let a více než 36 let, 17 pracovníků (11%) věnuje svůj čas pomáhající profesi již 26 – 30 let, 15

51

zaměstnanců (10%) je ve své profesi do 5let a nejméně 11 zástupců (7%) je v praxi 6 až 10 let.

4.6

Průběh průzkumu

Na pracovištích, kde měl průzkum probíhat, byli nejprve kontaktováni moji bývalí spolupracovníci, kolegové, známí, případně přímo někteří zástupci vedení. Byli informováni o záměru provést u pracovníků na jejich pracovišti průzkum a bylo jim sděleno, čeho se daný průzkum týká, jaké metody budou použity a upřesněny informace o rozdání inventářů, jejich vyplňování, jejich následném sběru a časovém horizontu pro vyplnění. Všichni oslovení vyjádřili ochotu spolupracovat. Své požadavky jsem se snažila projednat přímo s jednotlivými pracovníky. Dávala jsem přednost přímému jednání s každým pracovníkem avšak, když z časových a technických důvodů nebyl individuální kontakt možný, byly inventáře předány pouze jednomu pracovníkovi, vše mu bylo vysvětleno a bylo požádáno, aby všechno svým kolegům vysvětlil. Bylo také zdůrazněno, že na otázky v inventáři nejsou špatné a správné odpovědi a respondenti mají vždy vybírají pro ně nejvíce adekvátní odpověď, která v co největší míře vystihuje jejich psychické rozpoložení. Získaná zdrojová data jsou zpracována v příloze č. 2. (viz Přílohy) Tato data byla filtrována podle nadefinovaných předpokladů a následně zpracována do tabulek a příslušných grafů. Za zmínku stojí první reakce převážné většiny pracovníků na informaci, čeho se mé dotazníkové šetření týká a objasnění tématu celé mé bakalářské práce. Většina pracovníků mi s úsměvem, případně vtipnou poznámkou sdělila, že dotazníkové šetření je zbytečné, případně, že předem již znají výsledek, že oni, nebo kolegové na jejich pracovišti již symptomy vyhoření dávno trpí. Po této většinou nadsazené reakci však všichni často jevili zájem o dané téma a chtěli znát výsledky, které z prováděného dotazníkového šetření vyplynou.

52

4.7

Výsledky a jejich interpretace

Následující tabulky a grafy přináší výsledky průzkumu, a tedy i odpovědi na stanovené předpoklady. Každý předpoklad jsem ověřovala třemi otázkami z inventáře. Na tyto otázky odpovídali respondenti zaškrtnutím jedné z nabízených variant: 5-vždy, 4-často, 3-někdy, 2-zřídka, 1-nikdy. Ze součtu bodového ohodnocení jsem pak vytvořila průměr a výsledky pak byly zobrazeny v podobě grafu. Na základě těchto výsledků jsem pak potvrdila či vyvrátila stanovený předpoklad.

Věková skupina

20 - 29 let 30 - 30 let 40 - 49 let 50 - výš let

Mám zdravotní problémy v důsledku pracovního stresu 1,67 1,97 2,58 2,53

Cítím se unavený v důsledku pracovního stresu 2,20 2,69 3,10 3,02

S rostoucím věkem ztrácím zájem o práci 1,40 1,41 1,85 1,92

TABULKA č. 6:Vliv rostoucího věku na zhoršující se zdravotní stav, rostoucí pocit psychické a fyzické únavy a ztrátu zájmu o práci v důsledku pracovního stresu.

3,50 Mám zdravotní problémy v důsledku pracovního stresu

3,00 2,50

Cítím se unavený v důsledku pracovního stresu

2,00 1,50

S rostoucím věkem ztrácím zájem o práci

1,00 0,50 0,00 20 - 29 let

30 - 30 let

40 - 49 let

50 - výš let

GRAF č. 6:

Z grafu vyplývá, že nejvíce zdravotních problémů má věková skupina 40-49 let, těsně před věkovou skupinou 50 let a výš, stejně tak tytéž věkové skupiny trpí největším pocitem psychické a fyzické únavy. S rostoucím věkem nejvíce

53

ztrácí zájem o práci věková skupina 50 let a výš, za ní pak následuje věková skupina 40-49 let. Předpoklad P1, že s rostoucím věkem se tyto symptomy objevují častěji, se potvrdil.

54

Pohlaví muž žena

Práce mi dělá starosti i v době volna 2,78 2,60

Trápím se kvůli práci 2,17 2,10

V době volna se věnuji svým zálibám 3,83 3,54

TABULKA č.7: Oslovení muži se v době volna věnují svým zálibám, kvůli práci se netrápí a práci jim v době volna nedělá starosti, tak jako respondentkám ženského pohlaví.

4,50 4,00 3,50 3,00

Práce mi dělá starosti i v době volna

2,50

Trápím se kvůli práci

2,00 V době volna se věnuji svým zálibám

1,50 1,00 0,50 0,00

muž

žena

GRAF č.7:

Na tomto grafu vidíme, že muže starosti z práce zaměstnávají i v době volna, dělají si kvůli práci více starostí, ale dokáží se oproti ženám více věnovat během svého volného času svým zálibám. To také potvrzuje, že ženy po skončení své pracovní doby většinou nastupují do svého druhého zaměstnání, a tím je rodina a péče o děti. Na své koníčky tedy mají daleko méně času než muži. Předpoklad P2 se tak nepotvrdil.

55

Profese administrativní pracovník pedagog policista speciální pedagog vychovatel pracovník ve zdravotnictví

Nosím si práci domů 1,69 2,98 1,00 3,57 2,33 1,62

Bývám nervózní 2,63 2,49 2,83 2,71 2,42 2,96

Přemýšlím o změně zaměstnání 1,63 1,57 2,33 2,29 1,58 2,35

TABULKA č.8: Většina speciálních pedagogů, pedagogů a vychovatelů si nosí práci domů, bývají nervózní a přemýšlí o změně zaměstnání.

4,00 3,50 Nosím si práci domů

3,00 2,50

Bývám nervózní

2,00 1,50

Přemýšlím o změně zaměstnání

1,00 0,50

pe da go g vy ch ov ve at zd el ra vo tn ict ví

ta

ln í

go g pe da

po l ic is sp ec iá

pr ac ov ní k

ad m

in is

tra tiv ní

pr ac

ov ní

k

0,00

GRAF č.8:

Z grafu vyplývá, že skutečně většina oslovených pedagogických pracovníků si nosí práci domů (nejvíce speciální pedagogové), nervozitou trpí naopak nejvíce pracovníci ve zdravotnictví. O změně zaměstnání nejvíce přemýšlí pracovníci z řad policie a zdravotnictví. Jen těsně za nimi se umístili speciální pedagogové. Předpoklad P3 se v plném rozsahu nepotvrdil.

56

Praxe

Má práce mě nenaplňuje

do 5 let 6 - 10 let 11 - 15 let 16 - 20 let 21 - 25 let 26 - 30 let 31 - 35 let nad 36 let

Vrací se mi minulé pracovní negativní zkušenosti 1,60 1,55 2,27 2,04 1,85 2,29 2,50 1,94

1,73 1,91 2,23 2,28 2,60 2,18 2,33 2,17

Zapomínám a ztrácím přehled o novinkách v oboru 1,93 1,82 2,54 2,16 2,35 2,59 2,44 2,11

TABULKA č.9: Čím pracují lidé ze zkoumaného vzorku v daném oboru déle, tím méně je jejich práce naplňuje, vrací se jim negativní pracovní zkušenosti z minulosti a ztrácí přehled o novinkách ve svém oboru.

3,00 Má práce mě nenaplňuje

2,50 2,00

Vrací se mi minulé pracovní negativní zkušenosti

1,50 1,00

Zapomínám a ztrácím přehled o novinkách v oboru

0,50

le t 36

na d

31

-3 5

le t

le t -3 0

26

-2 5

le t

le t 21

-2 0 16

-1 5

le 11

6

-1

0

5 do

le t

t

le t

0,00

GRAF č. 9:

Z grafu vidíme, že není pravda, že by práce méně naplňovala respondenty pracující v daném oboru déle, ani se jim nevrací negativní pracovní zkušenosti více něž pracovníkům s kratší dobou praxe. Stejně tak se nepotvrdilo, že by s délkou praxe souvisel úbytek přehledu o novinkách v oboru. Předpoklad P4 se opět nepotvrdil.

57

Vzdělání

Zodpovídám za práci ostatních

ZŠ SŠbM SŠsM VŠ

1,60 2,33 2,27 3,02

Připadám si nedoceněný Problémy se zaměstnáním zasahují do mého soukromí 2,40 1,20 2,50 1,83 2,19 1,91 2,26 2,17

TABULKA č.10: V posledním předpokladu si ověřuji, zda vysokoškolsky vzdělaní respondenti častěji zodpovídají za práci ostatních, cítí se v zaměstnání více nedoceněni a problémy jim zasahují do soukromí více než pracovníků s ukončeným středoškolským vzděláním.

3,50 3,00 Zodpovídám za práci ostatních Připadám si nedoceněný

2,50 2,00 1,50

Problémy se zaměstnáním zasahují do mého soukromí

1,00 0,50 0,00 ZŠ

SŠbM

SŠsM

VŠ

GRAF č.10:

Graf nám ukazuje, že skutečně pracovníci s vysokoškolským vzděláním častěji zodpovídají za práci ostatních, více nedoceněni se však cítí lidé s nižším vzděláním, ale problémy za zaměstnání skutečně nejvíce zasahují do soukromí vysokoškolsky vzdělaným lidem. Předpoklad P5 se však v plném rozsahu nepotvrdil.

58

4.8

Shrnutí výsledků praktické části a diskuse

Dotazníkovým šetřením a jeho analýzou jsme dospěli k řadě zajímavých zjištění. Předpoklad P1 „S rostoucím věkem se u zkoumaného vzorku zhoršuje zdravotní stav a roste pocit psychické i fyzické únavy v důsledku pracovního stresu, ztrácí se zájem o práci,“ se potvrdil v plném rozsahu. Předpoklad P2 „Všichni oslovení muži se v době volna věnují svým zálibám, kvůli práci se netrápí a práce jim v době volna nedělá starosti, tak jako osloveným ženám,“ se v plném rozsahu nepotvrdil. Předpoklad P3 „Většina pedagogických pracovníků (speciálních pedagogů, pedagogů, vychovatelů) si nosí práci domů, bývají nervózní a přemýšlí o změně zaměstnání,“ se v plném rozsahu nepotvrdil. Předpoklad P4 „Čím lidé ze zkoumaného vzorku pracují v daném oboru déle, tím méně je jejich práce naplňuje, vrací se jim negativní pracovní zkušenosti z minulosti a ztrácí přehled o novinkách v oboru,“ se nepotvrdil. Předpoklad P5 „Absolventi vysokých škol častěji zodpovídají za práci ostatních, cítí se nedoceněni a problémy ze zaměstnání jim zasahují do soukromí více než pracovníkům s ukončeným středoškolským vzděláním,“ se v plném rozsahu nepotvrdil.

Z průzkumného šetření v Plzeňském kraji vyplývá, že věk respondentů významně přispívá ke vzniku symptomů vyhoření. Naopak pohlaví, profese, délka praxe a vzdělání nemají takový vliv na vznik symptomů vyhoření u oslovených respondentů. Podle rozhovorů s některými z respondentů lze také usoudit, že dnešní společnost termín „syndrom vyhoření“ zná, ale nemá o něm dostatek informací. Bylo by vhodné, aby každý zaměstnanec v pomáhající profesi byl seznámen s termínem syndromu vyhoření. Dnes máme možnost využít služeb odborných pracovišť, která se zaměřují na tento syndrom,

a blíže se s touto

problematikou seznámit. Není jich sice v republice mnoho, ale alespoň některá z nich jsou uvedena v kapitole 6. 59

Důležité je nejen seznámit zaměstnance s termínem syndromu vyhoření, ale také vyhoření předcházet. Některé možnosti jsou nastíněny v kapitole 2,5 a 6 nebo je možno nahlédnou do použité literatury.

60

5

Závěr Cílem práce bylo zjistit vliv věku, pohlaví, profese, délky praxe a vzdělání na

vznik symptomů vyhoření u pomáhajících profesí. Očekávala jsem, že jako pracovník v pomáhající profesi získám poznatky, které uplatním v mé další praxi. Psaní bakalářské práce byl proces tvořivý a přinesl mi nové zkušenosti a poznatky, jak při vytváření teoretické části, tak i části praktické. V teoretické části jsem čerpala z literatury zahraničních i domácích autorů a snažila jsem se podat ucelený přehled o syndromu vyhoření, o fázích, ve kterých probíhá, o tom, na kterých úrovních se projevuje, jak se proti jeho jednotlivým symptomům bránit. Vybrala jsem některé z rizikových profesních skupin, které jsou symptomy nejvíce ohroženy, a ty byly pak podrobněji popsány a prozkoumány. I když se problematika syndromu vyhoření v naší společnosti dostává do širšího povědomí, a také u nás již existují publikace a články s tématikou burnoutu, seriózních a odborných informačních zdrojů stále není dostatek. V poslední kapitole bakalářské práce navrhuji možná preventivní a následná opatření, která by zmírňovala výskyt symptomů vyhoření nebo jejich výskytu předcházela. Shromážděné informace a získané poznatky mohou sloužit ke studijním účelům, případně k dalšímu zkoumání problematiky spojené se syndromem vyhoření. Vzhledem k tomu, že průzkum probíhal na malém vzorku, nelze výsledky vztahovat na všechny pomáhající profese.

61

6

Návrh opatření V této kapitole bakalářské práce bych chtěla nastínit opatření, která by byla

možná v rámci prevence, ale i jako následné intervence přijmout. Je nasnadě, že opatření preventivní jsou vždy efektivnější než řešení již vzniklých problémů. Jako jedno z případných preventivních opatření se jeví možnost zařadit kurzy či přednášky o jevu, jakým je syndrom vyhoření již do předprofesní přípravy pracovníků v pomáhajících profesích. Pokud budou pracovníci dostatečně seznámeni s mechanismy, za kterých ke vzniku syndromu vyhoření dochází, jak mohou tyto signály rozpoznat a pokud budou dostatečně informováni o možnostech jejich předcházení, výrazně se tak sníží riziko jejich vzniku. Pokud hovořím

o vhodnosti zařazení kurzů a přednášek do předprofesní

přípravy pracovníků, pak se jako preventivní, ale také jako možnost následné intervence jeví možnost zařazení podobných školení a seminářů na jednotlivá pracoviště. U nás bohužel takových kurzů zatím mnoho neexistuje, chybí také profesionálně proškolení pracovníci, kteří by mohli takové terapeutické kurzy a semináře pořádat. Já sama jsem se v srpnu 2006 zúčastnila kurzu o syndromu vyhoření. Kurz byl pořádán v Praze v agenturou ELSE, Vratislavova 1, 128 00 Praha 2. Kurz byl vedený pracovníkem, který prošel syndromem vyhoření, byl koncipován do dvou dopoledních bloků. V prvním bloku jsme byli seznámeni s tím, co syndrom vyhoření je a kde se s ním můžeme setkat, jak předejít syndromu vyhoření a co způsobuje syndrom vyhoření v práci. V druhém bloku jsme pak rozebírali symptomy syndromu vyhoření, nápravy syndromu vyhoření a postupy překonání syndromu vyhoření. Obdrželi jsme manuál pro účastníky, ve kterém jsme hned na začátku vyplnili dotazník: Jak velké je nebezpečí vyhoření ve vašem zaměstnání. Dotazník měl 12 částí: Bezmocnost, nedostatečné informace, konflikt, špatná týmová práce, přepracování, nuda, nedostatečná zpětná kontrola, tresty, odcizení, nejasnost, nedoceněnost a konflikt hodnot. Každá část obsahovala 4 otázky. Celkem dotazník obsahoval 48 otázek. Výsledky se mohly pohybovat v rozhraních 48 - 168 bodů = nízké nebezpečí, 169 – 312 = střední nebezpečí a 313 – 432 = vysoké nebezpečí. 62

Tyto kurzy u nás nejsou příliš mnoho rozšířeny. Jelikož jsem sama hledala možnost účastnit se nějakého kurzu vztahujícího se k syndromu vyhoření, zjistila jsem, že nabídka těchto kurzů je velmi malá. Jediná možnost, jak se seznámit se syndromem vyhoření pak mohou být kurzy zaměřené na zvládání a prevenci stresu. Tyto kurzy už se pořádají častěji. Mezi pořádající patří různá sdružení

(např.

Remedium),

agentury

(např.:

ELSE),

společnosti

(např. Pragoeduca) a také Českomoravská psychologická společnost. V České republice se prevenci syndromu vyhoření věnuje také národní hospodářské centrum Hestia. Organizuje výcvikové a supervizní programy vedoucí k lepšímu poznání profesionální role a k prevenci stresu a rozvoji syndromu burnout, a to

u profesionálů i dobrovolníků v pomáhajících profesích.

Všechny tyto zmiňované kurzy se dají souhrnně zařadit do programů psychologie zdraví. Tyto programy jsou aplikovány v pracovním prostředí, ve veřejném zdravotnictví, ve zdravotnických službách a v oblasti práva a politiky. V řadě studií se ukázalo, že aplikací poznatků psychologie zdraví je možno zlepšit celkový zdravotní stav zaměstnanců. Tento předpoklad umožnil očekávání, že se v důsledku opatření psychologie zdraví sníží celková nemocnost v podnicích, zlepší zdravotní stav pracovníků, sníží počet nehod a úrazů i nemocí z povolání, sníží náklady na nemocenské dávky a klesne absence zaměstnanců z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. Další možností je také krizová intervence v centrech. Krizová intervence je odborná metoda práce s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Krizová intervence pomáhá zpřehlednit a strukturovat

klientovo

prožívání

a

zastavit

ohrožující

či

jiné

kontraproduktivní tendence v jeho chování. Krizová intervence se zaměřuje jen na ty prvky klientovy minulosti či budoucnosti, které bezprostředně souvisejí s jeho krizovou situací. Krizový pracovník klienta podporuje v jeho kompetenci řešit problém tak, aby dokázal aktivně a konstruktivně zapojit své vlastní síly a schopnosti a využít potenciálu přirozených vztahů. (Vodáčková, 2002) Výchozí body pro krizovou intervenci jsou: individuální charakter, omezená

63

doba, řešení problému, posílení kompetencí klienta, eklektická práce, zaměření na vznik, zaměření na celý vztahový systém, zázemí týmu. Kromě cílených intervencí, zaměřených na předcházení a následnou intervenci syndromu vyhoření, jsou rovněž vhodná a účelná školení, která se zaměřují na možnost předcházení a zvládání stresu, která informují o vhodných alternativách využívání volného času, zásadách zdravého životního stylu, správné životosprávy a jejího vlivu na naše zdraví, psychiku apod. Další z možností, jak ovlivnit vznik syndromu vyhoření je změnit nevhodné podmínky, za kterých pracovníci pracují a které ke vzniku syndromu vyhoření přispívají. Jde o samotné prostředí pracoviště, o jeho vnější i vnitřní úpravu, nevhodné rozvržení pracovních směn, nerespektující potřebné časové intervaly. Příliš velký počet administrativních úkolů a nadbytek úkonů spojených s dokumentací, nepřispívá k pracovní spokojenosti a mohou být také jednou z příčin syndromu vyhoření.

64

7

Použité informační zdroje

ATKINSON, R. L. Psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. BATTISONOVÁ, T. Zvládnutý stres. 1. vyd. Český Těšín: Jan Vašut, 1999. ISBN 80-7236-053-1. CUNGI, C. Jak zvládat stres. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-465-6. ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. 4. vyd. Praha. Portál, 2004. ISBN 80-7178 931-3. DAVIDSON, J. Jak zvládnout stres. Praha: Pragma, 1998. ISBN 80-7205-496-1. DENSKÝ, M. Proč „vyhoří“ policista. In: Psychologie dnes. 7. – 8. číslo. 12. ročník. Praha: Portál, 2006. ISSN 1212-9607. DRAPELA, V. J. Přehled teorií osobnosti. 4. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-766-3. HENNIG, C., KELLER, G. Antistresový program pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-093-6. HAWKINS, P., SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-715-9. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. 2. vyd. Praha: 2003. ISBN 80–7071–231–7. KOCUROVÁ, M. Speciální pedagogika pro pomáhající profese. 1. vyd. Plzeň: 2002. ISBN 80-7082-844-7. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994. ISBN 80-7169-121-6. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-551-3. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-774-4. MALLOTOVÁ, K. Psychologie dnes. 2000, č. 2, s. 14. ISSN 1211 – 5886. MATOUŠEK, O. Potřebujete psychoterapii? 2. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-314-5.

65

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-549-0. MÍČEK, L., ZEMAN, V. Učitel a stres. 2. vyd. Opava: 1997. ISBN 80-86041-25-5. PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B. Pedagogika volného času. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-295-5. ROZSYPALOVÁ, M., ŠAFRÁNKOVÁ, A. Ošetřovatelství 1. 1. vyd. Praha 4: Informatorium, 2002. ISBN 80-86073-96-3. RUSH, M. D. Syndrom vyhoření. 1. vyd. Praha: 2004. ISBN 80-7255-074-8. ŠVINGALOVÁ, D. Stres v učitelské profesi. 1. vyd. Liberec: 2000. ISBN 80-7083-382-3. ŠVINGALOVÁ, D. Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi. 1. vyd. Liberec: 2006. ISBN 80-7372-105-8. ŠVINGALOVÁ, D., PEŠATOVÁ, I. Uvedení do výzkumu a metodika tvorby bakalářské práce. 1. vyd. Liberec: 2006. ISBN 80-7372-046-9. TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Burn – out, pracovní sešit pro účastníky kurzů. Praha: Hestia, 2002. VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-96-9. VYMĚTAL, J. Duševní krize a psychoterapie. 1. vyd. Hradec Králové: Konfrontace, 1995. ISBN 80-901773-4-4.

66

8

Seznam příloh

Příloha č. 1 Dotazník – inventář Příloha č. 2 Zdrojová data

67

Příloha č.1

INVENTÁŘ *Vhodnou odpověď označte křížkem

Údaje o pohlaví:

žena

muž

Údaje o věku:

20-29 let

Dosažené vzdělání:

ZŠ

Profese:

sociální pracovník

policista

pracovník ve zdravotnictví

pedagog

speciální pedagog

vychovatel

30-39 let

40-49 let

50- výš let

SŠ bez mat.

SŠ s mat.

VŠ

jiná

Délka praxe v oboru:

__________________________

do 5 let

6-10 let

11-15 let

16-20 let

21-25 let

26-30 let

31-35 let

nad 36 let

5-vždy 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Práce mi dělá starosti i v době volna Mám zdravotní problémy v důsledku pracovního stresu Cítím se unavený / -á (psychicky či fyzicky) v důsledku pracovního stresu Zodpovídám za práci ostatních Trápím se kvůli práci V době volna se věnuji svým zálibám Připadám si nedoceněný/-á Nosím si práci domů Má práce mě nenaplňuje Vrací se mi minulé pracovní negativní zkušenosti Zapomínám a ztrácím přehled o novinkách v oboru Bývám nervózní Přemýšlím o změně zaměstnání S rostoucím věkem ztrácím zájem o práci Problémy ze zaměstnání zasahují do mého soukromí

4-často

3-někdy

2-zřídka

1-nikdy

3 1 2 2 2 4 2 2 1 2 2 3 3 2 1 2 3 2 2 4 2 1 2 2 3

4 2,57

5 2,11

6 3,61

7 2,24

8 2,24

9 2,21

10 2,0 itsonešukz

3 2,89

m ecárp áM

2 2,34

d icárp is mísoN

1 2,64

den is mádapiřP

4 3 4 2 1 4 1 2 2 2 3 3 3 2 1 4 3 2 3 3 3 1 3 2 3

bod V

1 3 2 1 1 1 1 3 1 2 1 1 1 1 1 2 2 2 3 2 1 1 2 3 2

mábiláz mývs

4 3 3 2 1 4 3 2 2 3 4 3 1 2 2 3 3 2 2 1 3 1 1 3 2

vk es mípárT

5 4 3 3 3 4 4 4 4 4 3 4 3 4 4 4 5 3 3 4 3 4 3 4 4

az mádívopdoZ

2 3 2 2 1 4 1 3 2 2 3 3 1 2 1 3 2 1 3 3 1 1 2 2 1

hcíntatso

4 4 2 2 5 1 3 4 1 2 3 4 1 3 1 1 1 2 2 2 2 1 2 2 3

nevanu es mítiC

3 3 3 3 2 4 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4 3 4 4 3 2 1 3 3 3

ůd

2 1 2 2 1 3 2 2 2 2 2 1 2 3 3 2 2 3 3 3 3 1 2 3 2

userts

3 4 5 2 3 1 4 3 2 3 3 3 2 3 2 3 1 3 3 3 3 1 3 2 3

p íntovardz máM

VŠ VŠ SŠsM VŠ VŠ SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM VŠ VŠ SŠsM VŠ SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM VŠ VŠ VŠ VŠ SŠsM VŠ VŠ Vzdělání

d v

11-15 11-15 21-25 11-15 16-20 16-20 6-10 16-20 16-20 11-15 11-15 11-15 11-15 21-25 21-25 16-20 31-35 21-25 11-15 26-30 nad 36 do 5 let 11-15 16-20 26-30 Praxe

userts

policista policista policista policista policista policista policista policista policista policista policista policista policista policista policista pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog Profese

d im ecárP

muž muž muž žena muž žena muž muž žena muž muž muž žena žena muž žena žena žena žena muž muž žena žena žena žena Pohlaví

bod

30-39 30-39 40-49 30-39 30-39 40-49 20-29 40-49 40-49 30-39 40-49 40-49 30-39 50-výš 40-49 30-39 40-49 30-39 40-49 50-výš 50-výš 20-29 50-výš 30-39 50-výš Věk

kínzatoD

25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

2 1 3 2 2 2 2 2 2 2 2 3 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3

4 2,57

5 2,11

6 3,61

7 2,24

8 2,24

9 2,21

10 2,0 itsonešukz

3 2,89

m ecárp áM

2 2,34

d icárp is mísoN

1 2,64

den is mádapiřP

1 2 2 4 2 1 3 3 4 3 2 2 1 3 2 1 2 1 4 2 3 3 2 2 1

bod V

1 1 2 2 2 2 1 4 3 3 4 4 3 4 4 4 3 4 5 2 4 4 4 3 4

mábiláz mývs

1 2 2 3 2 3 1 4 2 1 3 2 3 3 3 3 2 1 3 2 3 4 3 2 2

vk es mípárT

4 5 4 3 3 4 5 4 2 4 2 3 4 4 2 4 3 4 4 4 2 4 3 4 3

az mádívopdoZ

2 1 2 2 2 2 2 3 3 2 2 2 1 2 3 2 3 1 3 1 3 1 3 2 3

hcíntatso

1 3 3 3 2 2 3 3 4 3 2 1 3 3 2 4 5 3 4 3 2 2 2 3 4

nevanu es mítiC

3 2 1 2 2 2 2 3 3 4 4 3 2 4 3 3 3 4 3 4 3 3 4 2 3

ůd

2 2 1 2 2 2 2 3 2 4 3 2 2 3 3 2 2 3 3 3 3 2 3 2 3

userts

3 2 4 3 3 3 3 3 3 3 3 2 3 3 3 3 3 2 3 2 3 3 3 4 4

p íntovardz máM

SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ SŠsM VŠ VŠ VŠ VŠ SŠsM SŠsM SŠsM VŠ VŠ VŠ SŠsM VŠ Vzdělání

d v

16-20 21-25 11-15 31-35 26-30 21-25 31-35 31-35 nad 36 26-30 21-25 11-15 11-15 21-25 21-25 26-30 26-30 nad 36 21-25 31-35 16-20 16-20 31-35 16-20 do 5 let Praxe

userts

pedagog vychovatel policista vychovatel vychovatel spec.pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog vychovatel pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog vychovatel pedagog Profese

d im ecárP

žena žena muž žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena Pohlaví

bod

40-49 40-49 30-39 50-výš 50-výš 40-49 50-výš 50-výš 50-výš 50-výš 40-49 30-39 30-39 40-49 40-49 50-výš 50-výš 50-výš 40-49 50-výš 40-49 40-49 50-výš 50-výš 20-29 Věk

kínzatoD

50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26

2 2 1 1 1 2 1 3 1 2 1 3 1 1 2 2 1 1 1 1 1 3 2 3 2

4 2,57

5 2,11

6 3,61

7 2,24

8 2,24

9 2,21

10 2,0 itsonešukz

3 2,89

m ecárp áM

2 2,34

d icárp is mísoN

1 2,64

den is mádapiřP

1 1 3 1 1 2 2 1 1 1 1 1 2 2 1 1 1 1 2 2 2 2 2 3 1

bod V

1 2 1 1 1 1 1 1 1 2 1 2 1 2 2 3 1 2 2 3 2 3 2 2 2

mábiláz mývs

1 2 2 1 1 3 2 2 2 1 1 1 3 2 1 2 1 1 1 1 1 2 1 1 3

vk es mípárT

5 4 5 1 4 4 3 3 5 4 5 2 4 4 3 4 3 3 4 5 5 4 3 4 3

az mádívopdoZ

2 2 1 1 2 2 1 3 1 4 2 3 1 4 3 3 1 1 2 1 1 3 1 1 2

hcíntatso

4 5 2 1 5 2 2 3 4 5 3 4 2 4 5 5 1 4 1 1 1 5 1 1 4

nevanu es mítiC

2 3 1 2 2 1 1 3 3 3 1 3 2 2 4 3 1 3 3 1 3 3 2 2 3

ůd

1 2 1 2 2 1 1 3 2 3 1 3 2 1 3 2 2 2 2 1 3 2 1 2 2

userts

1 2 3 1 4 1 2 3 1 3 2 3 1 4 4 4 1 2 2 1 1 3 2 3 4

p íntovardz máM

VŠ SŠsM ZŠ ZŠ VŠ ZŠ SŠsM SŠsM SŠsM VŠ VŠ SŠsM ZŠ VŠ VŠ VŠ SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠbM Vzdělání

d v

26-30 nad 36 6-10 do 5 let nad 36 11-15 6-10 31-35 16-20 31-35 do 5 let 6-10 do 5 let 6-10 nad 36 26-30 26-30 21-25 16-20 26-30 31-35 nad 36 16-20 nad 36 11-15 Praxe

userts

prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. spec.pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog sociální prac. Profese

d im ecárP

muž žena muž muž žena muž žena žena žena žena muž žena žena muž muž muž žena žena žena žena žena žena žena žena žena Pohlaví

bod

40-49 50-výš 20-29 20-29 50-výš 30-39 20-29 50-výš 30-39 40-49 20-29 30-39 20-29 30-39 50-výš 50-výš 40-49 40-49 40-49 40-49 50-výš 50-výš 30-39 50-výš 30-39 Věk

kínzatoD

75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51

3 3 3 2 2 2 2 2 2 2 4 4 3 2 2 2 2 1 3 1 1 1 2 1 2

3 2,89

4 2,57

5 2,11

6 3,61

7 2,24

8 2,24

9 2,21

10 2,0 itsonešukz

2 2,34

m ecárp áM

1 2,64

d icárp is mísoN

2 4 3 2 1 3 3 3 3 3 3 4 3 1 2 1 2 2 3 1 1 1 1 4 1

den is mádapiřP

3 2 1 1 2 2 1 1 1 1 2 3 1 1 1 3 1 1 1 1 1 3 1 1 1

bod V

3 3 3 4 5 3 1 2 4 4 3 3 3 2 2 2 2 1 2 1 1 1 1 5 1

mábiláz mývs

4 4 3 3 3 3 4 5 4 4 4 3 3 2 4 4 4 4 4 3 5 4 4 4 4

vk es mípárT

3 3 1 2 1 2 3 3 1 1 4 4 2 1 3 2 2 1 3 2 1 2 1 1 1

az mádívopdoZ

4 5 3 2 1 2 5 3 2 2 4 3 1 1 2 3 1 1 1 1 1 2 1 1 3

hcíntatso

3 4 2 3 5 4 3 3 3 4 3 4 3 3 3 3 2 2 2 4 1 1 2 3 4

nevanu es mítiC

2 4 3 3 3 4 3 1 2 4 1 4 2 2 3 4 2 2 3 4 1 1 2 5 4

ůd

4 3 2 2 1 2 4 1 2 3 3 4 2 3 3 3 2 2 3 1 1 3 1 1 1

userts

SŠsM VŠ SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠbM VŠ VŠ SŠsM SŠsM VŠ Vzdělání

p íntovardz máM

31-35 16-20 26-30 21-25 do 5 let 31-35 nad 36 6-10 6-10 21-25 31-35 16-20 do 5 let 11-15 11-15 26-30 nad 36 6-10 nad 36 31-35 do 5 let 6-10 nad 36 21-25 31-35 Praxe

d v

prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. Profese

userts

žena muž žena žena žena žena žena žena žena žena žena muž žena žena žena žena žena žena muž žena muž muž žena žena muž Pohlaví

d im ecárP

50-výš 40-49 40-49 40-49 30-39 50-výš 50-výš 20-29 30-39 40-49 50-výš 40-49 20-29 30-39 40-49 50-výš 50-výš 30-39 50-výš 40-49 20-29 30-39 50-výš 40-49 50-výš Věk

bod

kínzatoD

100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76

4 2 2 3 3 1 4 4 2 1 1 1 1 1 1 2 2 4 1 1 2 3 2 3 3

3 2,89

4 2,57

5 2,11

6 3,61

7 2,24

8 2,24

9 2,21

10 2,0 itsonešukz

2 2,34

m ecárp áM

1 2,64

d icárp is mísoN

3 3 2 3 3 1 3 2 2 1 2 2 2 2 4 3 4 3 1 3 3 3 2 2 2

den is mádapiřP

5 4 4 5 4 2 3 5 4 3 3 3 3 3 4 3 2 5 4 1 2 4 4 3 4

bod V

2 3 2 3 3 2 2 2 2 1 3 2 1 1 2 1 3 3 1 3 4 2 3 3 3

mábiláz mývs

2 4 4 2 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 2 3 2 3 4 5 5 3 4 4 1

vk es mípárT

3 3 2 2 3 1 2 2 2 1 2 2 2 2 4 2 1 3 2 1 2 2 2 3 3

az mádívopdoZ

4 2 4 3 1 3 1 2 2 1 5 2 1 1 1 1 3 5 1 1 4 2 4 3 3

hcíntatso

4 3 3 3 3 2 3 3 3 2 3 3 3 2 4 4 4 4 3 2 4 3 2 3 2

nevanu es mítiC

3 2 2 3 2 2 2 3 3 2 2 2 2 2 2 3 2 1 2 1 3 2 2 2 3

ůd

4 3 3 3 4 1 1 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 4 3 2 3 4 2 2 3

userts

VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM VŠ SŠsM VŠ SŠsM VŠ Vzdělání

p íntovardz máM

11-15 16-20 26-30 do 5 let 16-20 16-20 11-15 31-35 11-15 do 5 let nad 36 16-20 nad 36 16-20 21-25 nad 36 26-30 26-30 do 5 let do 5 let 16-20 11-15 6-10 16-20 11-15 Praxe

d v

prac.ve zdrav. pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog pedagog vychovatel vychovatel vychovatel vychovatel vychovatel spec.pedagog pedagog pedagog spec.pedagog pedagog vychovatel sociální prac. vychovatel pedagog vychovatel spec.pedagog Profese

userts

žena žena žena muž žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena muž žena muž muž muž žena Pohlaví

d im ecárP

30-39 40-49 40-49 20-29 40-49 40-49 40-49 50-výš 50-výš 30-39 50-výš 30-39 50-výš 30-39 50-výš 50-výš 40-49 50-výš 20-29 20-29 40-49 40-49 30-39 50-výš 40-49 Věk

bod

kínzatoD

125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101

2 3 2 2 4 1 2 1 2 2 2 1 3 4 3 1 3 1 1 1 4 1 2 2 1

3 2,89

4 2,57

5 2,11

6 3,61

7 2,24

8 2,24

9 2,21

10 2,0 itsonešukz

2 2,34

m ecárp áM

1 2,64

d icárp is mísoN

2 3 4 4 1 1 2 1 1 2 1 2 3 2 3 1 2 3 2 1 4 2 3 4 2

den is mádapiřP

2 3 1 1 1 4 2 1 1 1 2 1 2 4 2 1 1 3 3 1 2 3 2 4 4

bod V

3 3 3 4 3 1 3 1 2 2 3 3 2 2 3 3 1 2 2 1 2 3 3 2 1

mábiláz mývs

2 3 2 3 2 2 4 5 2 5 4 5 2 2 5 3 4 5 4 5 4 3 2 4 3

vk es mípárT

3 3 1 3 1 4 2 1 3 2 1 1 3 4 1 3 2 2 2 3 3 4 3 3 3

az mádívopdoZ

4 5 2 1 1 5 4 1 3 4 5 1 2 4 1 3 1 2 1 3 1 4 2 3 5

hcíntatso

3 3 3 3 3 4 2 1 3 3 3 4 4 4 3 3 3 3 3 3 3 4 5 4 4

nevanu es mítiC

3 3 3 2 2 4 2 1 2 3 3 2 3 3 3 3 3 3 2 3 2 2 4 2 2

ůd

3 3 3 3 3 3 3 1 2 2 3 1 3 4 3 3 1 1 3 4 3 4 2 2 4

userts

SŠsM SŠbM SŠbM SŠbM ZŠ VŠ SŠsM VŠ SŠsM VŠ VŠ SŠsM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM SŠbM SŠsM VŠ SŠsM SŠsM VŠ SŠsM VŠ VŠ Vzdělání

p íntovardz máM

16-20 21-25 nad 36 31-35 31-35 nad 36 nad 36 11-15 16-20 26-30 16-20 do 5 let do 5 let 21-25 26-30 6-10 11-15 21-25 do 5 let 11-15 31-35 11-15 21-25 21-25 11-15 Praxe

d v

sociální prac. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. prac.ve zdrav. spec.pedagog sociální prac. sociální prac. policista sociální prac. sociální prac. sociální prac. sociální prac. prac.ve zdrav. pedagog vychovatel vychovatel pedagog spec.pedagog sociální prac. sociální prac. sociální prac. pedagog pedagog pedagog Profese

userts

žena žena žena žena žena muž muž muž žena muž žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena žena Pohlaví

d im ecárP

40-49 40-49 50-výš 50-výš 40-49 50-výš 50-výš 30-39 40-49 50-výš 40-49 20-29 30-39 40-49 50-výš 30-39 50-výš 40-49 30-39 40-49 50-výš 40-49 40-49 40-49 50-výš Věk

bod

kínzatoD

150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126