neprodejné
26. DUBNA — 2. KVĚTNA 2015 MĚŠŤANSKÁ BESEDA
PÁTEK
Jakub Žáček, herec
TUHLE ROLI ZACHRÁNÍ AŇA!
A
ňa Geislerová, jedna z nejkrásnějších, nejobsazovanějších a nejvtipnějších českých hereček (po našem rozhovoru to mohu odpřisáhnout) přijela na Finále Plzeň uvést veleúspěšný seriál HBO Až po uši, o kterém jsme si povídaly. S odpověďmi pomohl i její dvorní režisér Jan Hřebejk. Jste často v něčem „až po uši“?
A. G.: Jo, tuhle roli zachrání Aňa! (smích)
Aňa Geislerová: Já, po uši? Ne, já jsem nesmírně racionální typ, jsem nohama na zemi a jen tak se mi nestane, že bych do něčeho spadla. To ne.
Diváci často ztotožňují herce s jejich rolemi. Která Vaše role byla nejvíc jako Vy? Hrála jste někdy samu sebe?
Počítalo se s Vámi pro roli Šárky od začátku? Jan Hřebejk: Casting nebyl, ale ta role na to, že je hlavní, se mi zdála snad nejhůř napsaná už v původním izraelském seriálu. Poprosil jsem Terezu Polachovou, producentku HBO, že bych rád, aby tuto roli hrála Aňa. Věděl jsem, že to spolu zvládneme. Ta role byla původně jiná, byla to 24letá uplakaná snobka. Takže jsme ji přizpůsobili Anně, ne že to bylo dělané podle Ani.
festivalfinale.cz
A. G.: Já vůbec nevím. Jízda byla ve svém ob dobí a v čase, ve kterém jsme ji točili, taková „výseč“. Ta postava, tam se vlastně nezabývá me charakteristikou, je to jen záznam z ně jakého šíleného výletu, nějakého prožívání, a v tom období to vlastně odpovídalo tomu, co jsme zažívala a co jsem tehdy řešila.
Nevinnost? A. G.: Včera jsem měla besedu, kde se mě lidé ptali na nějaké milníky, ty nejdůležitější věci v mé kariéře, a tam jsou Jízda nebo Želary jas né. Pro sebe mám Nevinnost v práci, v prožívá ní, v hledání a vůbec v takovém tom zvláštním balíčku toho, co všechno se stalo, dělo a pra covalo. To je pro mě strašně zlomový film, ač to není obecně nějak ceněný film nebo trhák. Pro mě to je jeden z nejzásadnějších filmů, tam jsem zažila věci, které jsem od té doby pracov ně nezažila, ač to na tom filmu nemusí být vidět. Co jsem si tam já zkusila vnitřně, práce sama se sebou… Není to třeba tím, že jste tam hrála s Ondrou Vetchým? (smích) A. G.: To bude tím. (smích) To bude ten jeho testosteron! (smích) Ne, o tom to není.
J. H.: S Aňou jsme občas dělali role, které byly Anně hodně vzdálené, třeba Kráska v nesná zích.
pokračování na str. 3 Součást projektu
28. FILMOVÝ FESTIVAL
KOHO POTKÁTE NA FINÁLE PLZEŇ? Do Plzně zavítá v předposlední den festivalu i herec Jan Holík. Ke snímku Zejtra napořád (2. května od 12:30 hod.) přijede herec Pavel Batěk a scenárista Rudolf Havlík. Podívat se přijedou například i scenáristka Markéta Bidlasová, herec Jaromír Nosek nebo reži sér Štěpán Fok Vodrážka. V rámci Autorské ho čtení dnes uvidíte a uslyšíte autory blogu 1000 věcí, co mě serou (1. května od 19:30 hod.) Annu „Achjo Bitch“ Vodrážkovou a Petra „Curvekiller“ Cívku. Zítra do Plzně zavítá i další úspěšná bloggerka, Marie Dole-
žalová, se svým počinem Kafe a cigárko, za který před pár dny získala na Výročních kniž ních cenách Magnesia Litera ocenění Mag nesia blog roku. Dalšími hosty, které můžete na festivalu potkat, jsou dokumentarista Filip Remunda, režisérka Jitka Němcová, dvě krásné herečky Jitka Schneiderová, Sandra Nováková a Nikol Kouklová a herec Karel Heřmánek ml.
Pavel Batěk
JURAJ NVOTA SE PTÁ BŘETISLAVA RYCHLÍKA: Jak se ti spolupracuje s Richardem Krivdou (kameraman – pozn. redakce), kterého se ti ve volných chvílích snažím vždy ukrást? A musím tě varovat, do budoucna toho bude víc... (smích) Jak že se mi s ním spolupracuje? Richard je starý zkušený protřelý kameramanský vlk se spoustou historek, kterými okouzluje mladší, především členky, štábu, pokud nějaké jsou.
Pokud nejsou, tak se najdou nějaké dívky v místních restauracích... Tyto historky jsou na příklad o tom, jak snědl beraní oko v Kazach stánu (což se vůbec nejí, ale on ho snědl), zapil jej dvěma deci vodky a odměnou dostal koně. To všechno stále dokola rád slyším a těším se, že s Richardem, když bude mít chvíli volna a nebude mi ho pořád krást přítel Nvota, zase něco natočím.
BŘETISLAV RYCHLÍK SE PTÁ JAROMÍRA NOSKA: POŘÁD VÁM V PRAZE TAK JEDOU PASTELKY? A PROSIL BYCH SEHNAT NĚJAKOU PERMICU NA FUSEC... (SMÍCH)
OZVĚNY FESTIVALU FINÁLE NA PLZEŇSKÉ NÁPLAVCE PODRUHÉ
V polovině května už podruhé ožije díky festi valu „Náplavka k světu“ břeh Radbuzy v centru města. Hlavním cílem akce je přilákat obyva tele Plzně na toto místo a ukázat jim, že je to úžasný prostor, kde se dá trávit čas. Aby byl pobyt na Náplavce příjemnější, připravujeme lepší přístup v podobě instalovaných schodů, chodníček, půjčovnu lodiček a kulturní pro gram, který se sestává z koncertů, divadelních
2
festivalfinale.cz
představení a filmových projekcí, jež měly mi nulý rok velký úspěch. Loňský rok jsme si na Náplavce mohli připomenout dubnový filmo vý festival díky Ozvěnám Finále Plzeň, k vidění bylo celkem šest dokumentárních a celove černích filmů. Jsme moc rádi, že i letošní rok budeme moci promítat vítězné festivalové snímky, a to od 25. 5. do 30. 5. 2015. Začátky projekcí budou od 21:00 hod., vstup je zdar
ma. Můžete se těšit na více míst k sezení, na Náplavce bude fungovat i bar s osvěžujícími drinky, v provozu bude i bistro, takže si bu dete moci sledování filmu zpestřit i nějakou dobrotou. Pro více informací sledujte webové stránky nebo facebook Náplavka k světu. Těšíme se na vás!
DUBEN 2015
TUHLE ROLI ZACHRÁNÍ AŇA! J. H.: Možná to bylo tím, že to byl dost otev řený film. Třeba Želary se točí v horách, je to přesně vymyšlené, daný scénář, všichni věděli, co budou dělat. Ale tady jsme ten závěr více méně přepisovali, ne že bychom se nevrátili k původnímu závěru, ale scénář byl hodně ote vřený změnám a to je také důležité. Člověk si nad to sedne, nějak se do toho ponoří, může do toho nějakým způsobem zasáhnout… Je to všechno chemická záležitost. Já osobně si z naší vzájemné spolupráce vážím nejvíc Krás ky v nesnázích proto, že mám pocit, že s Aňou nemá ta postava nic společného.
týmy částečně řešili z mého šatníku. Co se týká masky, říkala jsem: „Ať mi to sluší pořád, ličte mě pořád, česejte mě pořád!“ To jsem si užila, takhle jsem si tu profesi představovala, když jsem byla dítě. Paráda! Vzala byste roli, pro kterou byste musela obětovat hodně ze své krásy? Vlasy dohola, deset kilo přibrat... Naprosto, ale musím říct, že bych tomu téma tu, scénáři a režisérovi musela na 100 % věřit. Kdyby si toho neměl nikdo všimnout a já tomu
A. G.: Není! J. H.: Ale jo, s tím burčákem. A. G.: Ale ne to v galerii, to jsme natočili. To jsme točili! (Probíhá polemika mezi Aňou Geislerovou a Janem Hřebejkem o tom, zda byla natočena líbací scéna Ani Geislerové a Jiřího Havelky - pozn. red.) J. H.: Jo točili, už si vzpomínám. A. G.: Byl to živý tvar, bylo to legrační! Máme tam scény, kdy jsme úplně improvizovali. Po kud bude nějaké pokračování, naše role se psát snad ani nemusí. Jaké to je hrát s dalším idolem - Standou Majerem? A. G.: Jo, to je hvězda! S ním to bylo idylické, byli jsme manželé, natáčení probíhalo na kon ci léta, bydleli jsme tam, pořád jsme se tam objímali (ve filmu Líbánky - pozn. red.). On je pro mě opravdu nevídaný zjev českého filmu, krásný chlap, skvělý herec. Vyplňuje velkou mezeru. Také jste se pobavila, stejně jako já, když si v Až po uši Hynek Čermák lehl na skleničku od vína? A. G.: Jste bystrá! Na tom je nejlepší Hynkova genialita. Byla to náhoda, po nějaké zkoušce zůstala tam sklenička od vína a on tam skočil. To nebylo vůbec ve scénáři, to byla nehoda. On tam skočil úplnou náhodou, mohl si proříz nout ledvinu, ale dohrál to!
Aňa Geislerová
A. G.: To ne! J. H.: A je to moje hodně oblíbená postava,… Ale nebyl jsem tázán. (smích) Neměla jste ohromnou radost, že po dlouhé řadě filmů, kde zcela nevyužívají Vaše půvaby, budete někde konečně dokonale šik? A. G.: Taky jsem si začala veřejně stěžovat na ty všechny „podlíčené“ role! (smích) Až po uši bylo zvláštní tím, že jsme začali točit dva měsí ce po tom, co se mi narodilo třetí dítě a je fakt, že si z toho natáčení až tak moc nepamatuju. Max byl pořád na place a já odbíhala kojit. Když se na to dívám, říkám si, že bych takhle chtěla vypadat pořád. Takhle normálně nevypadám, to jsou ty hormony, co to tam odpracovaly. Každopádně to bylo dobré v tom, že jsme kos
nevěřila, nevzala bych to. Nebazíruju vůbec na tom, jak ve filmech vypadám, což si myslím, je i na mé kariéře vidět. Jen mě to vyčerpává. Chci být taky za holčičku. Ale jinak je mi to fakt jedno.
J. H.: Tu scénu miluju! A. G.: To bylo neuvěřitelné. To byla nehoda na place, která mohla skončit docela špatně. Točí Češi dobré filmy?
Jaké to je hrát s idolem Jiřím Havelkou?
A. G.: Umí.
A. G.: Super, my jsme to odstartovali už na cas tingu. Známe se už dlouho a máme mezi se bou takový ping-pong vztah, kdy se lidi pořád pošťuchují. Bylo to ideální! Dokonce jsme si vy bojovali, že bychom se měli v seriálu líbat, když už hrajeme lidi, kteří se strašně chtějí. Původně tam to líbání ani nebylo. My jsme si ho vybojo vali, ale nakonec to tam stejně není.
Chodíte na ně do kina?
J. H.: Je!
A. G.: Ne! (smích) Ne, chodím, chodím na filmy kamarádů. Nebo nechodím do kina, ale pouš tím si je tam, kde se dá, doma, na HBO. Jsem členkou akademie. Češi umí, ale mají rezervu nebo strach, nevím. Možná je tam nějaký krů ček, který by ještě mohli udělat, ale umí. Petra Vomelová
festivalfinale.cz
3
28. FILMOVÝ FESTIVAL
3 OTÁZKY PRO...
(KLÁRA MELÍŠKOVÁ - HEREČKA) Mám jít na film Andělé všedního dne nebo Díra u Hanušovic? Každý z těch filmů je úplně jiný. Díra u Hanu šovic je taková pochmurná, odehrává se v Je seníkách, kousek od Šumperka, v rodišti Mirka Krobota. Andělé nemají veselý konec, ale jsou veselejší. Čím to je, že dostáváte stále lepší a zajímavější role? Jsem ráda, že jste si všimla. Vysílám signály, aby přišlo to, po čem toužím a ono to chodí. Role, které mají smysl i pro mě, kterými, když se budu
zabývat, mě posunou někam dál a já díky těm charakterům v sobě objevím něco, o čem jsem ještě nevěděla a co jsem ještě nepoužila, a budu to moci použít dál a zahrát to jinde. Jaké to je hrát s charismatickým Standou Majerem? My jsme si opravdu padli do oka. Hned jak jsme se viděli, velmi jsme se sblížili. Mám k němu vztah jako k bráchovi. Hned jsme si začali po vídat. Moc se těším, až spolu zase budeme na táčet dál. Po Případech pro exorcistu to budou Modré stíny. Petra Vomelová
EVA VERUŇKOVÁ KOŠAŘOVÁ: NA FESTIVALOVÝ TÝM JSEM HRDÁ
V
ýkonná ředitelka filmového festivalu Finále Plzeň Eva Veruňková Košařová se redakci Festivalových novin svěřila se svými dojmy z průběhu festivalu i s přáním, co by ještě ráda zhlédla za film.
znělku. Od té doby máme s kluky moc hezké vztahy a mě hrozně baví sledovat všechny je
Dokázala byste říci, na co jste na festivalu opravdu hrdá?
Paní ředitelko, uvědomuji si, že organizace festivalu je časově velmi náročná. Měla jste vůbec možnost něco z festivalové nabídky zhlédnout? Každoročně, než festival začne, se snažím zhlédnout co možná nejvíce snímků, které budeme promítat. Nerada bych vítala festiva lové hosty a delegace s tím, že vlastně nevím, co přijeli představit. Navíc jsem součástí týmu, který vybírá filmy do soutěže v kategorii celo večerních snímků, takže ty jsem viděla všech ny. A co jste neviděla a ráda byste v nejbližší době ještě zhlédla? Takových snímků je samozřejmě více, protože např. soutěžní filmy v kategorii dokumentů vy bírá za festival kolega a já jsem tak měla zatím možnost zhlédnout jen některé. Těším se na snímek Nemilované, který festival uvede v so botu 2. května od 16:30 hod. Režisérka Maja Hamplová se v něm věnuje tématu ženské obřízky, které se nesnaží hodnotit očima Evro panky. Hledá odpovědi na otázky, kde se tento rituál vzal a jak jej vnímají ženy i muži v Iráku. Producentem tohoto snímku je Matěj Chlupá ček, který produkoval i film Hany, jenž zahajo val loňské Finále Plzeň a navíc nám vloni spolu s Michalem Samirem a svým týmem stvořil
4
festivalfinale.cz
Eva Veruňková Košařová (vlevo) jich filmové aktivity. I proto se na ten snímek moc těším… Je něco, co Vás na letošním Finále Plzeň příjemně překvapilo? Nejpříjemnější překvapení pro mě je, že se na festival přijelo podívat opět více hostů z filmo vé branže než vloni. Ne že bychom je každý den počítali, ale objednávali jsme stejný počet pokojů k ubytování jako vloni, a opět se nám jich nedostává. Je příjemné dozvídat se, že při jíždějí i proto, že jim jejich kolegové řekli, že je to na našem festivalu fajn.
Hrdá jsem na tým lidí, který festival Finále Plzeň připravuje. Jsem si vědoma toho, že je to velmi časově i fyzicky náročný týden, a že je mnohdy velmi složité věci naplánovat tak, aby byl čas vše promýšlet. Organizace festivalu je založená na profesionálním přístupu týmu, kde je každý schopen rozhodovat se samostatně, ale s ohle dem na dopady svého rozhodnutí na ostatní složky organizace. A nám se podařilo postavit krásně fungující tým, na který jsem fakt hrdá. Martina Kurfirstová
DUBEN 2015
JAN HŘEBEJK AŽ PO UŠI V SOUTĚŽÍCH
R
ežisér Jan Hřebejk letos na Finá le Plzeň soutěží ve dvou kate goriích. V té filmové má snímek Zakázané uvolnění, v televizní pak seriál Až po uši.
Dá se říct, který z těchto projektů máte dnes raději? To se opravdu říct nedá. Seriál Až po uši mi byl nabídnut, a dělal jsem ho s velkou chutí. Zaká zané uvolnění byl malý, původně televizní, film, který jsem inicioval, a samozřejmě to byl původ ně živoucí divadelní tvar. Mám je rád oba. Prožíváte jako autor plzeňskou soutěž? V obou případech bylo původně smyslem něco velmi nesoutěžního. U Zakázaného uvolnění zachovat určitým způsobem energii divadelní komedie Petra Kolečka a hereckého výkonu
Seriál typu Až po uši má scénosled mnohem tlustší, než je scénář celovečerního filmu, a je to jenom scénosled. Je to trošku logistická zá ležitost. Aby to celé dobře běželo, musíte mít brilantní lidi například na postu skriptky nebo asistenta režie. Je to běh na dlouhou trať. A když se na ni rozhodnete vydat, víte, že musíte šetřit silami. Měl jsem k dispozici rozmáchlou paletu jak herců, tak produkce. A mohl jsem celou věc ovlivňovat. Čím je člověk starší, tak si téhle svo body víc váží. Kdy naposledy jste byl v něčem „až po uši“? Abych byl upřímný, a to se nevymlouvám, jsem v takové fázi, kdy se pokouším extrémním zážit kům trošku vyhnout. A to i těm extrémně pří jemným. Na svém kontě máte víc „divadelních“ filmů, vedle Zakázaného uvolnění třeba Zítra se bude… nebo Odpad, město, smrt. Zřejmě
postupně vytvořila jakási paměť. Navíc kvalitní. V případě filmu Odpad město, smrt i v případě Zakázaného uvolnění jsem k tomu přivedl prvo třídní lidi. Neříkám, že ti, co dělají záznamy di vadelních představení, prvotřídní nejsou; tady ale byly i prvotřídní prostředky k zaznamenání na filmové úrovni. Myslím si, že cena takových filmů se ukáže časem. Objevoval jste i Vy některá divadla skrze film? Například s existencí Bolka Polívky a Divadla Na provázku jsem se seznámil díky filmům Vladi míra Síse Poslední leč a Balada pro banditu. To jsem byl na gymplu. Byť to nebyly převratné filmy, pro mě byly iniciační. Podobně se může stát, že jednou někdo, komu je dneska čtrnáct, uvidí můj film Odpad, město, smrt a ten ho při vede k určitému vnímání divadla. Film Zakázané uvolnění byl nedávno na jednom internetovém portálu jeden den zdarma k dispozici všem zájemcům. To byl Váš nápad? Tyhle marketingové nápady neodsuzuju, ale rozhodně s nimi nepřicházím já. Uznávám ale, že některé můžou být zajímavé. Třeba když je někde něco zajímavého chvíli zdarma – ať už ke koukání nebo ke stažení. Nebo že se zlevní vstupné do kina a tím se testuje, jestli ta která věc ještě lidi zajímá. Koneckonců, myslím si, že zrovna Zakázané uvolnění není moc film do kina. Jak byste si tedy představoval jeho ideální šíření?
Jan Hřebejk
ústřední trojice. A u seriálu Až po uši jsem chtěl, aby věc spotřebního charakteru, televizní zába vy, měla svoji lehkost, svůj humor a šarm. Obě ty věci jsou v mojí filmografii účelové, žánrové, ale obě jsem je dělal rád – hlavně kvůli setkávání se zajímavými lidmi. Co bylo náročnější?
máte potřebu některé konkrétní hry nebo zajímavá herecká seskupení svým způsobem zvěčnit…
Myslím si, že je to film pro lidi, kteří si ho za malý peníz stáhnou z internetu a pustí. Je to televizní projekt, který má samozřejmě technickou kvali tu filmového projektu, ale je „pro zájemce“. A ti si ho najdou.
Ano, a chtěl bych v tom pokračovat. Ale u nás k tomu není žádná platforma. Byl bych rád, kdyby mi někdo řekl: „Dělejte osm divadelních filmů za čtyři roky, na každý vám dáme tři mi lióny, zbytek si sežeňte!“ Myslím, že by se tak
Tomáš Pilát
CO DOKÁŽE FESTIVAL? (PAVEL ŠLEGL - KOORDINÁTOR DOPRAVY) Co se mojí pozice týká, festival dokáže člověku pěkně nafouknout hlavu. Naučil mě ale také neuvěřitelným výkonům, jako třeba telefono vat se třemi mobily najednou a ještě u toho odbavovat dalšího člověka. A je jasné, že mi to dalo spoustu nových zážitků a přátel,možnost seznámení se se zajímavými lidmi a celkově vhled do toho, jak vůbec takový filmový fes tival funguje.
Kde nás najdete:
festivalfinale.cz
5
28. FILMOVÝ FESTIVAL
BAROVÉ HOVORY O+V: O SVOBODĚ, ZA KTEROU STOJÍ BOJOVAT Málokdo si již pamatuje, že festival FINÁLE svým názvem odkazuje k FIlmům NAšich LEt. Na připomínku festivalovým matadorům tu ale máme stejně pojmenovanou sekci, kdy vybra ní hosté diskutují o tom, co právě pro ně zna menají filmy jejich let. Pouští se ukázky, popíjí se, hosté si o filmech povídají s moderátorem Tomášem Baldýnským – co víc si přát. V očekávání jsme se v sedm třicet tetelili před sálem a spolu s námi zde čekali i hvězdy veče
protikomunistického bojovníka a válečného hrdiny. Toho zde ztvárnil Martin Huba a jeho minimalistické herectví skvěle dokresluje téma filmu, přičemž diváka nerozptyluje od příběhu. Ten zachycuje plánování atentátu na komuni stického prokurátora Karla Vaše, který se do pustil justiční vraždy generála Píky (a desítek dalších). Plukovník Raichl, sužovaný pocitem bezpráví poté, co soud prohlásí Vašův skutek za promlčený, nevidí jinou možnost, než vzít věc do svých rukou. Rozhodnutí, zda se však
skládala závěrečný titulkový song raperská formace WWW, které je Anděra členem. A proč to vlastně nebyl až tak šílený nápad, jak se na první pohled zdálo.
jedná o akt spravedlivé pomsty nebo o zločin ný výkřik zoufalství, zůstává na divákovi.
to vyjde tak na 80 přehrání, tak si asi raději pospěšte.) To se však ukázalo jako problém nejen pro Státní fond kinematografie, který na projekt nepřispěl ani korunu, tak i pro filmové piráty.
Došlo i na témata jako pomíjivost světa a živo ta. To když Tomáš Baldýnský glosoval o novém projektu Čestmíra Kopeckého. Ten se rozhodl produkovat film, který bude promítán z té samé kopie, na niž byl natočen. A po „ošoupá ní“ bude rozstříhán a rozdán fanouškům. (Prý
Radim Špaček & Ondřej Anděra
ra: Radim Špaček a Ondřej Anděra. Festivalový program však míní, ale dálniční kolona mění. Tomáš uvízl na trase Praha-Plzeň a my již začali pomalu propadat panice. Nikoli však organizá toři, kteří byli připraveni na všechno a namís to bloumání před sálem nás nahnali dovnitř a promítli všem divákům krátký studentský film Pravomil, ke kterému Ondřej Anděra sklá dal hudbu. Pokud si něčeho ceníme na Barových hovorech, je to autorská svoboda, kterou v našem sloup ku máme. A proto jsme se rozhodli povědět vám o filmu Pravomil více. Neboť právě snímek Pavla Noska, který získal Cenu Magnesia za nejlepší studentský film loňského roku, odka zuje k době v naší minulosti, kdy svoboda byla nedostatkovým zbožím.
Když dozněly titulky, na scéně už byli najed nou všichni tři. Ondřej, Radim i Tomáš. Pánové neváhali ani minutu a rozjeli diskuzi ve vel kém stylu. Ondřej (a.k.a. Sifon) rozebíral téma jemu nejbližší, totiž hudbu - a jelikož jsme na filmovém festivalu, tak především tu filmovou, kterou také skládá. Řešila se otázka klíčové role námětu jak při skládání hudby, tak při samot ném rozhodování, zdali se na daném projektu vůbec podílet. V případě dua Sifon & Špaček to však vypadá, že není nad čím diskutovat. Jejich spolupráce, kdy Radim natáčí klipy k Ondře jovým songům, a ten pak dodává Radimovi hudbu k jeho filmům, je bezchybná a za nás říkáme: více podobně plodných symbióz.
Po celých dvacet čtyři minut filmu máme pří ležitost sledovat poslední klíčové měsíce v ži votě plukovníka Pravomila Raichla, známého
Na Radima pak zbylo vysvětlování, jak vůbec došlo k tomu, že k jeho dramatu Pouta z 80. let, pojednávajícím o estébákovi Antonínovi,
6
festivalfinale.cz
Pak už se debata stočila k tomu, na co všichni v sále čekali. Pánové vytáhli hudební i filmové ukázky a my tak mohli zhlédnout opravdové perly. Mezi nimi i scénu z filmu Bronson, o slav ném britském násilníkovi, která zachycuje párty v rytmu Pet Shop Boys odehrávající se v psychiatrické léčebně. Ostatně, pokochejte se sami:
Ondra a Vašek
DUBEN 2015
POSLEDNÍ LEKCE Z TELEVIZNÍ SCENÁRISTIKY POD VEDENÍM PHILIPA LAZEBNIKA Včera odpoledne se uskutečnila poslední z otevřených Masterclass, které pořádá dra maturgické centrum MIDPOINT v rámci scená ristického workshopu Story Launch. Americký scenárista Philip LaZebnik (Pocahontas, Princ egyptský či také epizody seriálů Star Trek: Nová Generace nebo Star Trek: Voyager) žije a pracuje posledních deset let v Dán sku, tudíž může srovnávat přístupy hollywood ské a evropské/skandinávské tvorby. LaZebnik se v přednášce mimo jiné věnoval boomu severského seriálu v posledních letech, za nímž podle něj stálo převzetí určitých prak tik z „amerického“ způsobu psaní. Posunula se kupříkladu role výkonného pro ducenta, který je v hollywoodské hierarchii téměř vždy zároveň scenáristou seriálu. Takový přístup nebyl v Evropě běžný, scenárista byl povětšinou ten „vzadu“ a jeho práce skončila napsáním poslední repliky. Často se tak stáva lo, že režisér, jenž je v americké televizní tvor bě vnímán jako „řemeslník“, měl v evropském
Philip LaZebnik
teritoriu nakonec větší slovo než samotný tvůrce seriálu. Za druhý postup, který se poda řilo implementovat do skandinávské televizní scenáristky, pak LaZebnik označil zřízení tzv. „writers´ room“, tedy scenáristických skupin, které společně pracují na jednom seriálu jako tým. „Scenárista, to je šéf,“ zaznělo během Mas terclass několikrát a LaZebnik tak upozorňoval na nutnost tvůrčí svobody a důvěry, jež by měli producenti svým autorům dopřát.
dukcím, které řeší stále ten samý a palčivý pro blém. V jakém jazyce natáčet? „Zažil jsem německý koprodukční seriál, v němž hráli němečtí herci a mluvili anglicky. Nebylo jim ale vůbec rozumět, a tak je předabovali angličtí herci. No, a pak je zpětně museli pochopitelně předabovat i do němčiny pro domácí publikum. Odpověď na tuhle otázku tudíž stále hledáme,“ podělil se s úsměvem se svými zkušenostmi Philip LaZebnik.
Věnoval se také evropským seriálovým kopro
Kristýna Pleskotová
PROGRAM DNE: SOBOTA 2. 5. 2015 ČAS
NÁZEV FILMU
SÁL
SEKCE
MIN.
10:00
Hrana
Kinosál
Nové české a slovenské dokumenty v soutěži
125
12:30
Zejtra napořád
Kinosál
Nové české a slovenské celovečerní filmy mimo soutěž
98
14:00
Zatajené dopisy
JoNáš
Nové české a slovenské dokumenty v soutěži
52
14:30
Život v akvárku
Kinosál
České stopy v mezinárodních koprodukcích
130
15:00
Vybíjená
Velký sál
Divácký bestseller
94
16:00
Jáma
JoNáš
Zvláštní uvedení
52
16:30
Maria Stock + Nemilované
Kinosál
Zvláštní uvedení
50 + 25
16:00
Marie Doležalová: Kafe a cigárko
Taneční sál
Autorské čtení
60
19:00
Staré pověsti české (restaurovaná verze)
Kinosál
Sláva animace
91
SLAVNOSTNÍ GALAVEČER FDU Ladislava Sutnara ZČU v Plzni
NALAĎTE SI Změna programu vyhrazena.
2. 5. od 20:20 hod.
www.festivalfinale.cz
festivalfinale.cz
7
Festival finančně podpořili:
Oficiální partner festivalu:
Partner festivalu:
Hlavní mediální partner:
Oficiální dopravce festivalu:
Mediální partneři: FILMNEWEUROPE.COM
Festival podpořili:
festivalfinale.cz
Oficiální káva festivalu:
Oficiální sekt festivalu:
