Dítě a jeho psychika poznávací schopnosti a funkce. 1. Charakteristika smyslového vnímání

Dítě a jeho psychika – poznávací schopnosti a funkce Vnímání

C1

Vnímání Mgr. Hana Nádvorníková

1.

Charakteristika smyslového vnímání

Vnímání, tedy získávání poznatků a zkušeností pomocí smyslů, má pro dítě předškolního věku zcela nezastupitelný význam. Základní smysly, které dítě nejvíce využívá i v základní škole, jsou zejména zrak a sluch. To je do jisté míry ochuzující. Čím je však dítě mladší, tím větší význam má i poznávání skutečnosti pomocí dalších smyslů – hmatu, čichu a chuti. I když některé informace může dítě předškolního věku získávat i zprostředkovaně (dozvídá se o vlastnostech a vztazích pomocí slovního vyjádření), je typickým znakem předškolního věku velká potřeba zmocňovat se „světa kolem sebe“ přímo. Děti samy intenzivně usilují o to, co nejvíce pozorovat skutečné předměty, zvířata, poslouchat zvuky, moci si věci ohmatat, případně i ochutnat. Takto získané představy se pak dítěti vybaví i za delší dobu a jsou konkrétnější, přesnější, barvitější a jejich získávání dítěti přináší pocit uspokojení. Naopak situace, ve kterých dítěti ukazujeme nějaký předmět, ale nedovolíme mu jej osahat, probádat, může být zejména v raném věku pro dítě stresující. Kromě výše uvedených smyslových podnětů jsou pro dítě významné i vjemy spojené s taktilními podněty – tedy vnímání celým tělem, vnímání polohy, rovnováhy. Pro dítě významné jsou i vjemy spojené s vnímáním stavu vlastního těla – pocity tepla či chladu, aktivity či únavy, sytosti či hladu atd. Učitelka by měla dbát na to, aby se děti učily svému tělu naslouchat a rozumět a reagovat na jeho potřeby.

Očekávané výstupy v praxi MŠ

ZD

1

C

C1


Předškolní věk je obdobím, které má v sobě skryty obrovské možnosti rozvoje právě z hlediska tříbení a zjemňování smyslového vnímání. Při dobrém vedení jsou děti schopny rozlišit i velmi jemné rozdíly (odstíny barev, tóny hudby, vůně či chutě). Dovednost soustředěného vnímání, rozlišování a porovnávání je základem dalších poznávacích schopností a procesů, tedy základem pro vytváření představ, fantazie a myšlenkových operací. Soustředit se cíleně po určitou dobu na sledování konkrétních znaků skutečnosti, vybrat si, co je pro situaci důležité a co ne, je základem nejen úspěšné školní práce, ale i dobré orientace v dalších životních situacích.

2.

C

Co to znamená pro práci učitelky mateřské školy?

Učitelka by měla co nejčastěji využívat všech vhodných spontánně vzniklých příležitostí, ale i záměrně plánovat a vytvářet situace, ve kterých se jednotlivé smysly zapojují. Upozorňovat děti na jednotlivé zajímavé vjemy, pojmenovávat zjištěné vlastnosti, hledat shody i rozdíly („Děti, všimněte si, jaké je jehličí na tomhle smrčku – to nové je jemné a světle zelené, to starší je pichlavé a tmavší.“). Zařazovat hry a cvičení, kde se cíleně posiluje tříbení jednotlivých smyslů. Smyslové vjemy by měly přispívat k vytváření osobní pohody a radosti dětí. Učitelka by proto měla citlivě vnímat, zda při příliš silném vjemu někdo z dětí netrpí (při hře na zvířata, kdy všichni mohli „řvát“ podle libosti, si Lucinka zakrývala uši – že jí ouška bolí). Obdobně na někoho může působit i příliš intenzivní světlo či příliš zrakových vjemů najednou, silná vůně či zápach. Pocity, které nám vjemy navozují, jsou velmi individuální – co je jednomu příjemné, to druhému může vadit. Dítě může odmítat pracovat s prstovými barvami či keramickou hlínou, některé jídlo mu

2


ZD


C1

nevoní či nechutná. Na své pocity má každý z nás právo a je třeba učit děti je vyjádřit i slovně. Schopnost citlivě vnímat všemi smysly, užívat si a vybavovat příjemné zážitky je pro dětskou psychiku velmi důležitá. Dítě si tak vytváří jakousi pocitovou banku „něčeho krásného“, k čemu se může v dospělosti vracet a čerpat sílu i inspiraci. O to bychom děti neměli ochudit! Smyslové vjemy jsou základem prožitků, bez reálného vnímání nelze v naprosté většině prožitek u dětí navodit. Cílevědomá práce učitelky se smyslovým vnímáním je tedy základním východiskem pro prožitkové učení. Naučit dítě vnímat své tělo, jeho aktuální stav a vlastní potřeby patří mezi velmi významné podmínky psychohygieny. Dítě má právo pociťovat něco jiného, než paní učitelka předpokládá, a jeho pocity by neměly být bagatelizovány („Teď ti přece nemůže být zima! Už určitě chceš spát.“).

3.

Charakteristika jednotlivých smyslů

3.1 Zrak Zrak patří k nejdůležitějším lidským smyslům. Zrakem vnímáme nejen barvu a tvar, ale zrak se podílí i na vnímání vzdálenosti, prostoru, perspektivy. Je součástí i dalších složitějších vjemů – poznávání plochy, hladkého či drsného povrchu atd. Umožňuje i poznávání některých vztahů mezi předměty a jevy – zda se předměty k sobě přibližují či se vzdalují, jak světlo ovlivňuje viditelnost, jak se mění barvy ve dne či v noci atd.


ZD

3

C

C1


Kvalitní zrakové vnímání je předpokladem pro školní práci, protože zraková analýza a syntéza, tedy rozložení slov na napsané tvary – linky, obloučky a jejich spojení do tvarů nových, je základem pro čtení a psaní písmen a číslic. Dozrávání mozku kolem šestého roku ovlivňuje vizuální integraci – tedy schopnost dítěte neulpívat jen na jednom detailu nebo naopak nevidět pouze celek (Váňová, 2008). Zrakové vnímání úzce souvisí s rozvojem pozornosti a koordinace pohybů ruky a prstů.

3.2 Sluch

C

Sluch je dalším významným smyslem. Dobrý stav sluchu je základem pro osvojení mateřského (a pochopitelně i jiného) jazyka. Napomáhá v dobré orientaci v prostoru, protože sluchem vnímáme i podněty, které nejsou vidět (kroky ve tmě). Je rovněž základem pro školní práci, protože při výuce čtení a psaní dítě musí zvládnout rozkládání zvuků – vět či slov – na jednotlivé slabiky a hlásky. Sluchové rozlišování se rozvíjí obvykle rychleji než zrakové – dítě sluchem hlásky rozliší, ale zrakem ještě ne (Váňová, 2008).

3.3 Hmat Hmat umožňuje získávat informace, které zrakem ani sluchem nezjistíme – tíhu předmětu, jeho povrch (hladký, teplý, zrnitý atd.). Vytváří i dokonalejší představy o prostoru – co je duté, co se do čeho vejde atd.

3.4 Čich a chuť Čich a chuť významně doplňují představy o světě kolem nás, pomáhají získávat informace, které jinými smysly nelze zjistit (zápach bezbarvé tekutiny nás upozorní na chemikálii, chutí zjistíme, zda je ovoce zralé či nezralé atd.).

4


ZD


4.

C1

Vývoj smyslového vnímání

Ve vnímání dítěte na začátku a na konci předškolního věku jsou značné rozdíly. Zpočátku dítě vnímá jen krátkodobě a bezděčně, obvykle nepostřehuje podstatné a nepodstatné znaky. Postupně je schopno postřehnout podstatný znak (barvu, výrazný tvar), později rozlišit i méně výrazné detaily. Na konci předškolního věku již obvykle dobře analyzuje, všímá si detailů i jejich změn. Také doba, kdy dítě soustředěně pozoruje, se postupně prodlužuje. Tříleté dítě obvykle nevydrží u činnosti více než 3 minuty, výraznější podnět (zvuk, nový tvar) jej z činnosti vyruší, dítě sledování či hru přeruší, odbíhá. Postupně se délka soustředění prodlužuje, dítě se dokáže činností zabývat delší dobu (na konci předškolního věku cca 10 minut) a většinou ji dokončí i při jiných podnětech.

C

Doporučení Vhodnými činnostmi a příležitostmi pro rozvoj vnímání jsou smyslové hry, manipulace s materiály, vycházky, exkurze, písničky, básničky, prohlížení obrázků, společenské hry aj.

5.

Odkazy, literatura

BACUS, A.: Vaše dítě ve věku od 3 do 6. Praha: Portál, 2009. MATĚJČEK, Z.: Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing, 2005. NÁDVORNÍKOVÁ, H.: Kognitivní činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe, 2011. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2008. VUP Praha: Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV


ZD

5

C1

Dítě a jeho psychika – poznávací schopnosti a funkce Vnímání Máme tu někde?

ČINNOSTI A NÁMĚTY pro rozvoj smyslového vnímání

Máme tu někde? Jednodušší variantu hry můžeme využít zejména na začátku roku, kdy se děti ve skupině teprve vzájemně poznávají.

Průběh: Děti běhají volně v prostoru (hřiště, třídy). Na zvukové znamení se zastaví. Učitelka se ptá:

C

„Máme tu někde... Marušku?“ Děti ukáží na jmenovanou holčičku a zavolají: „Marušku rádi máme, tak jí teď zamáváme (zatleskáme, pohladíme).“ Pak Marušce všechny děti zamávají (zatleskají, dojdou ji pohladit). Později může být „vyvolávačem“ některé starší dítě, které již zná jména ostatních.

Co ještě s dětmi můžeme vyřešit: Máme v naší třídě více dětí se stejným jménem? Jak je rozlišíme? Komu zamáváme nejdřív a komu později? Víme, jak se jmenuje paní učitelka? Jak ji pozdravíme?

Varianty aktivity pro starší děti: U starších dětí, které se již dobře znají, můžeme aktivitu spojit i se schováváním ve vymezeném prostoru, zejména v přírodním terénu – děti se

6


ZD


C1

přikrčí za strom, keř nebo lavičku tak, aby část jejich oblečení byla vidět. Skupinka asi 5 dětí jsou „hledači“. Stojí v kruhu vytvořeném například ze švihadla nebo z větviček uprostřed vymezeného prostoru. Zakryjí si oči a napočítají pomalu do deseti. Ostatní děti se rozeběhnou schovat. Učitelka pak říká: „Máme tady někde schovaného nějakého Honzíka?“ Hledači se otáčejí na místě a pokud někdo z nich Honzíka uvidí, ukáže správný směr a následně se k němu všichni hledači rozeběhnou. Pak se vrátí i s Honzíkem, který je nyní také „hledačem“, do vyznačeného kruhu. Učitelka řekne další jméno: „Máme tu někde Janičku?“ Všichni hledači teď hledají další dítě, takže nakonec jsou všechny děti „hledači“ a jen poslední dítě je schované. Děti mají reagovat dost rychle, hra tedy není obdobou klasické hry na schovávanou. Pozor na…

C

Není ve skupině někdo, jehož jméno nezaznělo? Nekomolí někdo něčí jméno? Je prostředí, kde se děti schovávají, bezpečné?

Všímejte si… …z hlediska rozvoje vnímání Dokážou děti reagovat na sluchový signál a zastavit se? Poznají se již děti dostatečně podle svého vzhledu? Najdou se děti vzájemně jen podle části svého oblečení? Jak se jednotlivé děti orientují v prostoru – najdou hledané dítě podle jména samostatně, nebo napodobují řešení podle ostatních?


ZD

7

C1


…z hlediska dalších konkretizovaných výstupů Dokáže dítě doběhnout krátkou vzdálenost se vzájemným vyhýbáním? Vydrží skutečně běhat, nebo postává a odpočívá? Rozumí dítě položené otázce a zvládne na ni odpovědět? Dovede starší dítě otázku formulovat? Pamatuje si dítě jména druhých dětí? Určí dítě počet dětí se stejným jménem? Dává dítě najevo své city – je pohlazení něžné, nebo je to spíše plácnutí? Nezůstává některé z dětí opomíjeno? Dokáže dítě dodržet pravidlo a nepodívat se, kam se kdo schovává, a dodržet dohodnutou vzdálenost?

C

Chová se dítě v přírodě citlivě?

8


ZD

Dítě a jeho psychika – poznávací schopnosti a funkce Vnímání Barvy a barvičky

C1

PŘÍLEŽITOSTI pro rozvoj smyslového vnímání

Příležitostí, kdy učitelka zcela přirozeně rozvíjí smyslové vnímání dětí, se v průběhu dne vyskytuje mnoho.

Barvy a barvičky Příklad spontánní situace z dopoledne: Několik dětí si vybralo vybarvování omalovánek s různými náměty. Z košíčku v polici si děti vzaly sadu pastelek. Některé děti se snažily vybrat barvu co nejpřesněji podle vzoru omalovánky, jiné vybarvovaly méně přesně. Učitelka využila spontánní činnosti dětí, aby jim pomohla rozvinout správné vnímání různých barev a jejich odstínů. Spontánní činnost nakonec nabyla mnohem větších rozměrů… Péťa (6 let) si vybral obrázek auta a vybarvuje jej velmi pečlivě. Zkouší na kousek papíru různé odstíny pastelek, aby se barva co nejvíce podobala vzoru. Učitelka: „Vidím, že máš už kus auta krásně vybarvený, vůbec jsi nepřetahoval. A taky se snažíš najít tu úplně správnou barvu.“ Péťa: „Hm, ale taková barva, co bych potřeboval, tu vůbec není – ta moje je špatná.“ Učitelka: „Myslíš, že je moc tmavá, nebo naopak světlá?“ Péťa: „Je taková jiná, já potřebuju takovouhle.“ (Ukazuje na předlohu.) Učitelka: „Aha, ty bys potřeboval světle modrou. Možná bys ji našel v jiné krabici nebo v těch pastelkách, co máme ve skříni.“ Péťa si vzal krabici, kde je více odstínů barev, a hledá další barvy. „Jo, tahle už je lepší.“ Je evidentně spokojený.


ZD

9

C

C1


Maruška (3 roky) už svůj obrázek dokreslila, vysypala ze své krabičky pastelky a začala je třídit podle barev na hromádky. Učitelka: „Ty jsi pastelky krásně roztřídila podle barev. Jako kdybys je chtěla prodávat. Můžu si nějakou koupit?“ Maruška: „Jo, to můžeš. Jakou chceš?“ Učitelka: „Já bych prosila takovou hezkou, jako máš tenhle svetr.“ Maruška podává správnou barvu. „Na – červenou.“ Učitelka: „Moc děkuji a teď bych prosím ještě potřebovala takovou, jakou máš punčocháčky. Takovouhle hnědou. Máš ji tu někde?“ Do hry se přidávají i další děti – chodí si do obchodu pro pastelky, menší si vybírají pastelku jen ukázáním a učitelka doplňuje: „Ty sis vybral tuhle krásnou fialovou.“ Starší děti již většinou vybírají barvu slovně.

C

Milan: „Já bych chtěl dvě červený a tři modrý.“ Za chvíli je obchod prázdný. Musíme jej na chvíli zavřít a dovézt nové zboží. Kluci si přivezli nákladní auta a vykoupené pastelky dovážejí zpět. Zase je třeba je roztřídit na hromádky – pomáhají všichni. Učitelku napadne: „Myslíte, že bychom mohli pastelky rozdělit i jinak? Jak?“ Děti hledají možnosti: „Třeba na voskovky a dřevěné pastelky nebo na krátké a dlouhé.“ Někteří kluci dovážené pastelky vysypávají z korby příliš vehementně – je třeba stanovit pravidlo, že s pastelkami zacházíme opatrně, aby se nepolámaly tuhy. Proto se celý obchod stěhuje na koberec. Postupně se vyměňují role – kdo prodával, nakupuje, a naopak. Jen je třeba v obchodě hezky pozdravit a za nákup poděkovat. A také se musí jít do řady a nikdo nesmí předbíhat. Pak ještě děti vymyslely, že za nákup se musí „zaplatit“ jemným plácnutím do dlaně. Kromě pastelek se brzy začaly prodávat i hračky, kostky aj.

10


ZD


C1

Pozor na… Zacházejí děti s pastelkami bezpečně (nemanipuluje s nimi někdo tak, že by mohlo dojít k úrazu)?

Všímejte si… …z hlediska rozvoje zrakového vnímání Najde dítě vhodnou barvu k předloze z omalovánek? Pozná i některé odstíny – co je světlejší, co tmavší? Dokáže napodobit barvu podle předlohy, pokud mu přesná barva chybí? Dokáže najít příklady konkrétních barev ve svém okolí (oblečení, hračky)?

C

…z hlediska dalších konkretizovaných výstupů Drží dítě správně pastelku při vybarvování? Zvládá vybarvovat přesně, bez přetahování? Jak dlouho u činnosti vydrží? Dokáže slovně vyjádřit svoji žádost? Dokáže popsat předmět podle barvy, použít přirovnání? Rozliší dítě základní, případně i odvozené barvy? Určí správný počet pastelek? Rozdělí předměty podle různých kritérií (barva, tvar, velikost, materiál)? Má dítě zajímavé nápady na doplnění hry, vymýšlí její zlepšení?


ZD

11

C1


Má dítě zájem o společnou hru, nebo jen přihlíží? Respektuje pravidla hry? Počká, až na něj dojde řada? Dokáže dítě převzít různé role (i méně atraktivní)? Je ochotno se o roli vystřídat? Používá ve hře některé společenské návyky (pozdraví, poděkuje)? Zachází s pastelkami a hračkami ohleduplně, neničí je?

C

12


ZD

Dítě a jeho psychika – poznávací schopnosti a funkce Vnímání Lesní domeček

C1

Lesní domeček Příklad situace z pobytu venku: Učitelka se vydala s dětmi do podzimního lesa. Skupinka holčiček začala sbírat různé přírodniny – barevné lístky, klacíky, kamínky, jeřabiny i kůru, a nosí je ukázat učitelce. Učitelka: „To jsou ale krásné poklady, možná by šlo s nimi něco hezkého udělat.“ Lucinka si umete kousek země pod stromem a rozloží si tam svoje nálezy. Zkouší je různě přemisťovat, lístek napíchne na klacek, z jeřabin sestavuje kytičku. Holčičky ji chvíli pozorují, pak si udělají pod stromem také svoje místečko, staví si domečky, zahrádky. Zuzanka: „Já mám chaloupku pro Křemílka, tam bude bydlet.“ Učitelka: „Tam se mu bude asi bydlet krásně. Já kdybych byla Křemílek, chtěla bych domeček krásně barevný, voňavý a něco měkounkého do postýlky.“ Lucinka: „On bude měkounký, já už něco přinesu,“ rozhlíží se po okolí. Pak přináší kousek trávy a listí. Učitelka: „Co asi bude měkčí, co myslíš?“ Lucinka zkouší: „Asi ta tráva, já jsem si na ni sahala.“ Učitelka: „Nic měkčího už by se tu nenašlo? Možná, že ještě ano.“ Ostatní holčičky poslouchají opodál a pak se rozebíhají. Sbírají i další přírodniny – mech, suchá okvětí květin a všechno nosí Zuzance. Spolu pak zkoušejí, co je nejměkčí. Nakonec vyberou chmýří z odkvetlé květiny. „Tohle je úplně měkké, jako peřinka do postýlky.“ Učitelka: „Opravdu, to může být postýlka – jak bychom jí mohli říkat?“ Jana: „Třeba postýlka šimráčková, ono to šimrá.“


ZD

13

C

C1


Vendulka: „Nebo žluťáčková – tady je ještě kousek žluté kytky. A ještě trochu voní – čichni si!“ Učitelka: „Možná, že by ale Křemílek potřeboval taky něco pevného a tvrdého, aby mu domeček vítr nerozfoukal.“ Holčičky se rozebíhají a hledají něco pevného – nosí dřeva, kamínky, kůru.

C

Učitelka: „Tak co bychom mu tam daly – co asi bude nejpevnější? Možná, by šlo zkusit, co se zlomí a co ne.“ Vendulka: „Tenhle kámen je fakt tvrdej, ten se nezlomí, ten mu dám hned ke dveřím. A taky tenhle kus kůry je pevný a trochu taky voní – zkus si to! Ten dám na střechu.“ Učitelka: „Opravdu, to bude kůra z borovice. Tady jsem našla zase bílý kousek, ale ten je z jiného stromu – víte někdo, z kterého?“ Jirka: „Ten já znám, to je z břízy, ta dobře hoří v ohni, táta s ní zapaloval oheň, a bez papíru!“ Holčičky teď vytvářejí domeček společně. Z klacíků staví kostru, střechu z kůry, cestu lemují kamínky. Zkoušejí, co je měkké, co je voňavé, vybírají hezké barvy listí. Jirka a Honza se také přidávají, ale mají snahu přinést přírodnin co nejvíce, a místo sbírání je trhají. Bylo proto nutné činnost na chvíli přerušit a domluvit se – co z přírodnin je již spadlé na zemi, je možné sebrat podle libosti, pokud si však něco chceme utrhnout, bereme jen to, co nenajdeme na zemi, a zbytečně květiny ani stromy neničíme. K lesním domečkům se vracíme i následující dny a ve školce si znovu čteme o Křemílkovi a Vochomůrce.

14


ZD


C1

Pozor na… Je prostor lesa bezpečný? Mají děti oblečení ošetřené proti klíšťatům? Nesbírají neznámé plodiny a houby? Jsou děti poučené, kam až mohou v lese běžet (respektují pravidlo, že stále musejí vidět na učitelku)?

Všímejte si… …z hlediska rozvoje zejména hmatového a čichového vnímání Dokáže dítě odlišit hmatem vlastnost povrchu předmětů? Označí, co mu voní a co ne? Přináší dítěti kontakt s různými materiály radost?

C

…z hlediska dalších konkretizovaných výstupů Orientuje se dítě dobře v prostoru lesa? Zvládá pohyb v přírodním terénu? Dokáže manipulovat s přírodninami, sestavovat z nich různé výtvory? Respektuje bezpečnostní pravidla (neběhat s klacky, nevzdalovat se od skupiny, nedávat plody do úst)? Dokáže slovně vyjádřit vlastnosti předmětu? Vymýšlí zajímavá slova, přirovnání? Má dítě vlastní nápady při tvoření z přírodnin, nebo jen kopíruje nápady ostatních dětí? Zná některé názvy rostlin a stromů? Prožívá radostně společnou tvorbu s ostatními dětmi?


ZD

15

C1


Dokáže se dítě domluvit na společném řešení stavby? Je ohleduplné i k nápadům a výtvorům druhých dětí (neničí a nebourá je)? Má zájem o prohlížení a čtení knížky, zajímají jej ilustrace? Je při tvoření ohleduplné k přírodě, netrhá zbytečně rostliny?

C

16


ZD

Dítě a jeho psychika poznávací schopnosti a funkce. 1. Charakteristika smyslového vnímání

Recommend Documents