Diplomová práce. Vybrané skladby Roberta Schumanna z pohledu interpreta a pedagoga

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

Diplomová práce Bc. Adéla Krupová

Vybrané skladby Roberta Schumanna z pohledu interpreta a pedagoga

Olomouc 2013

vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph. D.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů a literatury. V Olomouci dne 15. 6.2013

………………………………. podpis

Děkuji PaedDr. Leně Pulchertové, Ph. D. za odborné vedení práce, poskytnutí materiálů, za ochotu, cenné rady a čas věnovaný konzultacím. Dále děkuji Bc. Kristýně Ryškové a Mgr. Lucii Martínkové za korekturu a neposlední řadě své rodině a přátelům za podporu.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1.

2.

ROBERT SCHUMANN ................................................................................................... 8 1.1

RODNÉ MĚSTO – ZWICKAU ........................................................................................... 8

1.2

STUDIUM PRÁV A NÁSLEDNÝ OBRAT K HUDBĚ .............................................................. 9

1.3

ČASOPIS DIE NEUE ZEITSCHRIFT FÜR MUSIK................................................................ 9

1.4

MANŽELSTVÍ S CLAROU WIECKOVOU ........................................................................ 10

1.5

DUŠEVNÍ CHOROBA A ZÁVĚR SCHUMANNOVA ŽIVOTA ............................................... 11

KLAVÍRNÍ DÍLO ROBERTA SCHUMANNA ........................................................... 12 2.1

ROBERT SCHUMANN A PROGRAMNÍ HUDBA ................................................................ 13

2.2

HUDEBNÍ FORMY A TÓNINY......................................................................................... 14

2.3

KLAVÍRNÍ STYLIZACE ROBERTA SCHUMANNA ............................................................ 16

2.4

FÁZE KLAVÍRNÍ TVORBY ............................................................................................. 17

2.4.1 První období ........................................................................................................... 17 2.4.2 Druhé období.......................................................................................................... 19 2.4.3 Třetí období ............................................................................................................ 20 2.4.4 Čtvrté období .......................................................................................................... 20 3.

DĚTSKÉ SCÉNY OP. 15 ............................................................................................... 22 3.1

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KLAVÍRNÍHO CYKLU DĚTSKÉ SCÉNY .............................. 22

3.2

TONÁLNÍ PLÁN A HUDEBNÍ FORMY UŽITÉ V KLAVÍRNÍM CYKLU DĚTSKÉ SCÉNY ......... 24

3.3

POPIS VYBRANÝCH SKLADEB DĚTSKÝCH SCÉN ........................................................... 25

3.3.1 O cizích zemích a lidech ......................................................................................... 25 3.3.2 Zvláštní příběh........................................................................................................ 27 3.3.3 Hra na slepou bábu ................................................................................................ 28 3.3.4 Dítě prosí ................................................................................................................ 29 3.3.5 Snění ....................................................................................................................... 30 3.3.6 Skoro příliš vážně ................................................................................................... 32 3.3.7 Dítě usíná ............................................................................................................... 32 3.3.8 Básník promlouvá ................................................................................................... 33

4.

LESNÍ SCÉNY OP. 82 .................................................................................................... 35 4.1

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KLAVÍRNÍHO CYKLU LESNÍ SCÉNY.................................. 35

4.2

TONÁLNÍ PLÁN ............................................................................................................ 36

4.3

HUDEBNÍ FORMY UŽITÉ V KLAVÍRNÍM CYKLU LESNÍ SCÉNY ....................................... 38

4.4

POPIS JEDNOTLIVÝCH SKLADEB .................................................................................. 38

4.4.1 Vstup ....................................................................................................................... 38 4.4.2 Myslivec na číhané ................................................................................................. 40 4.4.3 Květiny v samotě..................................................................................................... 41 4.4.4 Vykřičené místo ...................................................................................................... 42 4.4.5 Vlídná krajina......................................................................................................... 43 4.4.6 Hospoda ................................................................................................................. 44 4.4.7 Pták – prorok .......................................................................................................... 45 4.4.8 Lovecká................................................................................................................... 46 4.4.9 Na rozloučenou ...................................................................................................... 47 5.

VYUŽITÍ SCHUMANNOVÝCH SKLADEB V PEDAGOGICKÉ PRAXI ............. 49 5.1

PROJEKTOVÁ VÝUKA .................................................................................................. 49

5.2

HUDEBNÍ VÝCHOVA V RVP ........................................................................................ 50

5.3

PROJEKT ..................................................................................................................... 51

5.4

PREZENTACE A PRACOVNÍ LISTY ................................................................................. 55

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 70 SUMMARY ............................................................................................................................. 71 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................... 72 PŘÍLOHY ANOTACE

ÚVOD Téma diplomové práce prakticky souvisí s mou dřívější bakalářskou prací, ve které jsem se rovněž věnovala Robertovi Schumannovi a jeho klavírnímu cyklu Album pro mládež op. 68. Nyní se zabývám jeho dvěma klavírními cykly, a to Dětskými scénami op. 15 a Lesními scénami op. 82. Přistupuji k nim však se zcela novým záměrem - nepoukazuji na pedagogickou hodnotu těchto děl z hlediska klavírní metodiky. Cílem je představit a přiblížit programní charakter a také prvky tvořící integraci cyklů. Snahou je také navrhnout možnosti využití těchto klavírních cyklů v hodinách hudební výchovy. První kapitola seznámí čtenáře se stěžejními okamžiky Schumannova života a s událostmi, které významně ovlivnily jeho tvorbu. Největší inspirací čerpal z literatury, především z děl Jeana Paula a E. T. A Hoffmanna. Velký vliv na něj měla také jeho manželka – Clara Wiecková. Dále představuji Roberta Schumanna nejen jako hudebního skladatele, ale také jako literárního kritika. V této souvislosti se zmiňuji o Florestanu a Eusebiovi, imaginárních postavách, které si Schumann vymyslel a které ho provázely po celý život. V závěru kapitoly se zmiňuji o tom, jak skladatele ovlivnila psychická nemoc a jak ho provázela až do konce jeho života. Pro ucelení představy o Schumannově díle se v druhé kapitole čtenář seznámí s klavírní tvorbou tvořící těžiště jeho kompozic. Poukazuji také na výrazné prvky skladatelovy klavírní stylizace a na jeho vztah k programní hudbě. Podrobněji přibližuji pouze některé nejvýznamnější skladby nebo klavírní cykly. Existuje mnoho členění skladatelovy klavírní tvorby. V této práci vycházím z dělení podle Polské encyklopedie. Třetí a čtvrtá kapitola se zabývá uvedenými klavírními cykly. Scény jsem seřadila chronologicky, proto se nejdříve věnuji Dětským scénám, logicky následují Lesní scény. Nejdříve se zaměřuji na obecnou charakteristiku každého z cyklů, okolnostem vzniku a jejich prvkům, které se podílejí na integraci celého díla. Jedná se o tonální plán, práci s motivy nebo o integraci z hlediska hudebních forem. Značnou část tvoří popis jednotlivých skladeb. Nejedná se však o podrobnou harmonicko-melodickou analýzu, představuji spíše neobvyklé momenty, které se ve skladbách objevují. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla zvýšit autentičnost teoretické části, bylo snahou uvést konkrétní citace autora k určitým tématům. V mnoha případech by však bylo velice obtížné

6

dostat se k primárním zdrojům, z tohoto důvodu tedy používám druhotnou citaci z uvedené použité literatury či z kvalifikačních prací. Největší význam pro pedagogickou praxi má poslední pátá kapitola. Cílem je navrhnutí a poskytnutí studijního materiálu ve formě PowerPointových prezentací a pracovních listů s úkoly a nápady, které je možné prakticky využít v hodinách hudební výchovy. Hodiny jsou uchopeny v rámci projektové výuky, která klade důraz na zkušenosti žáka, mezipředmětové vztahy, dále vytváří situace, ve kterých žáci projevují svou iniciativu, schopnosti a dovednosti. Z hlediska časové dotace hudební výchovy na základních školách není možné věnovat celý projekt pouze skladbám Roberta Schumanna. Proto je výuka pojata v rámci celého romantismu. Robertu Schumannovi a jeho klavírnímu cyklu Lesní scény jsou věnovány pouze dvě vyučovací hodiny z celkových čtyř.

7

1. ROBERT SCHUMANN Téměř každá autorská tvorba je ovlivňována hned několika faktory, mezi ty nejdůležitější patří historický kontext a životní zkušenosti, proto se tato kapitola věnuje stěžejním okamžikům Schumannova života. V letech 1830-1850 zaujímá Robert Schumann velmi významné místo na hudební scéně Německa a jeho vliv i popularita se rychle šíří i dál za hranice. Řadí se k nejvýznamnějším a nejuznávanějším skladatelům 19. století. Dalšími uznávanými skladateli tohoto období jsou např. Felix Mendelssohn-Bartholdy, Richard Wagner, Ferenc Liszt nebo Fryderyk Chopin.

1.1 Rodné město – Zwickau Robert Schumann se narodil 8. června 1810 v saském Zwickau. V tomto malém, krásném a idylickém městě nedotčeném ruchem moderního života prožil velmi šťastné dětství. Stalo se také inspirací pro jeho následnou tvorbu. Schumannova rodina měla vždy blíže k literatuře, nežli k hudbě. Otec, August Schumann, byl spisovatelem, překladatelem (zejména básní G. Byrona a W. Scotta) a vlastnil se svým bratrem úspěšné knihkupectví a vydavatelství. Talent svého syna velice podporoval, chtěl mu dokonce zařídit vzdělání u C. M. von Webera, k tomu ovšem nikdy nedošlo a mladému Schumannovi se tak do dvaceti let odborného hudebního vzdělání nedostalo. Důvodem byla smrt Schumannova otce i C. M. von Webera v roce 1826. Díky otci si však Schumann velmi oblíbil literaturu, která se později rovněž stala ovlivňujícím prvkem jeho tvorby. Inspiroval ho především německý spisovatel Jean Paul – jeho díla i samotná povaha spisovatele byla Robertově melancholické a samotářské povaze velice blízká. Velký vliv na něj měl také E. T. A. Hoffmann. Když roku 1920 nastoupil ve svém rodném městě na gymnázium, projevilo se jeho básnické a literární nadání – založil žákovský literární spolek, ve kterém byl velice činný. Zároveň se zde začal věnovat také hudbě a se svými spolužáky si vytvořil orchestr.

8

1.2 Studium práv a následný obrat k hudbě Po ukončení gymnázia, roku 1828, odjel na přání matky studovat práva do Lipska. Ve stejné době také navštěvoval hodiny klavírní hry u Friedricha Wiecka a stále intenzivněji se věnoval usilovnému cvičení na klavír, kompozici drobných věcí a písní. Hudba se pro něj stala velkou útěchou v jeho samotě a melancholii. Práva však studoval jen do roku 1930, v hlavním městě literárního romantismu – Heidelbergu učinil své životní rozhodnutí. Opustil právnické studium s cílem věnovat se naplno pouze hudbě. Své rozhodnutí zdůvodnil v dopise matce, ve kterém ji zároveň žádal o přímluvu u svého bývalého učitele Wiecka, od kterého se chtěl opět učit hudbu. Když Schumann přistoupil na požadavky, které mu Friedrich Wieck stanovil, stal se již podruhé jeho žákem. Toto období bylo pro něj velmi úspěšné, nemělo však dlouhého trvání. Schumann se chtěl stát výborným klavírním virtuosem, a aby cvičení urychlil, vynalezl mechanický aparát, který měl osamostatnit čtvrtý prst a dosáhnout ve hře co nejdříve dobrých výsledků. Tento vynález měl ale tragické následky. Přehnaným mechanickým cvičením si prst ochromil a s jeho koncertní kariérou byl konec. Začal se tedy věnovat kompoziční práci a hudební publicistice. Brzy se tak stal uznávaným skladatelem. Období 1834 – 1844 prožitá v Lipsku, jsou považována za jeho nejlepší a nejúspěšnější léta. Úspěšný profesní život si však bere svou daň na úkor osobního štěstí. V této době se u Schumanna začínají objevovat příznaky duševní choroby.

1.3 Časopis Die Neue Zeitschrift für Musik Schumann byl nejen výborným skladatelem, značného úspěchu dosáhl také jako literární kritik. Založil svůj časopis Die Neue Zeitschrift für Musik1, který řídil deset let. První číslo vyšlo v dubnu roku 1834. Časopis byl velice kritický vůči nepřátelům hudebního pokroku, které nazýval „filistři“, neboli filištíni. Naopak pro spolupracovníky použil název „Davidovi spojenci“. Mezi ně patřili nejen skutečně žijící lidé, ale také postavy „žijící“ jen v Schumannově mysli. V článcích se objevují jména, jako jsou Florestan, Eusebius a Mistr Raro. Tato mystifikace je nejtypičtějším projevem Schumannova beletristického nadání.2 1 2

Nový časopis pro hudbu SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967.

9

Florestan a Eusebius byli charakterizováni velmi protichůdnými povahami, vyjadřovali dvě stránky Schumannovy povahy, ze kterých chtěl vytvořit muže, jako je Raro. O hlavních postavách se sám Schumann vyjadřuje: „Florestan je jeden z oněch vzácných hudebníků, kteří všechno budoucí, nové, mimořádné tuší již dlouho dopředu; věci neobyčejné jim v příštím okamžiku už nejsou neobyčejnými, věci nezvyklé jsou ve chvilce jejich vlastnictvím. Eusebius naproti tomu stejně horující jako klidný, vytahuje květinu za květinou, chápe pomaleji, ale jistěji, světa užívá zřídkakdy, ale pomaleji a déle, potom je také jeho studium přísnější a jeho přednes v klavírní hře oduševnělejší, ale také jemnější a technicky dokonalejší než Florestanův.“3 Uvedené dvě postavy se promítají i do mnoha děl, ať už jsou zmíněny v názvu, nebo jsou jejich iniciály „zašifrovány“ v notách apod. Rarova povaha připomínala povahu pedantského Friedricha Wiecka. Die Neue Zeitschrift für Musik se řadil mezi přední evropské časopisy. Schumann si práci redaktora velice zamiloval a věnoval jí mnoho času. Nezapomněl ale ani na kompozici a tvoří svá nejkrásnější klavírní díla. K vrcholné tvorbě patří např. Carnaval op. 9 a Symfonické etudy op. 13.

1.4 Manželství s Clarou Wieckovou V tomto období si Schumann uvědomil city k dceři svého učitele Wiecka, Claře Wieckové a r. 1837 ji požádal o ruku. Otec se sňatkem nesouhlasil, přesto se však i proti jeho vůli o tři roky později, 12. září 1940, svatba konala. Robertova manželka patřila k nejlepším klavírním virtuosům své doby a stala se oddanou propagátorkou Schumannových skladeb. Jejich manželství bylo velice harmonické. Schumann byl na vrcholu své tvůrčí činnosti. Věnoval se kompozici, psaní, organizaci hudebního života. V roce 1843 dostal také nabídku od Mendelssohna vyučovat na právě založené lipské konzervatoři. Práci přijal a stal se profesorem klavírní hry a kompozice. Jeho introvertní, samotářská a melancholická povaha však nebyla tomuto povolání zcela nakloněna, a tak působení na lipské konzervatoři netrvalo dlouho. Navíc kvůli zhoršujícímu se psychickému stavu se musel vzdát i vedení časopisu. Následujícího roku podnikli manželé Schumannovi koncertní cestu do Ruska. Schumann v tamějším prostředí nepatřil mezi známé skladatele, protože ruská společnost mnohem více 3

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 45

10

preferovala Mendelssohna a italské skladatele. Na své docenění si proto musel počkat celých deset let. Po návratu z Ruska se s rodinou přestěhoval do Drážďan. Všichni zde prožívají revoluci z let 1848 - 1849. Odkazem této doby jsou skladby Do zbraně, Černá, červená a zlatá, Zpěv svobody a čtyři klavírní pochody na rok 1849, v nichž se promítlo jeho republikánské smýšlení.4 Kromě těchto skladeb zde skladatel zkomponoval i celou řadu dalších kvalitních děl. K tomu všemu ještě doprovázel svou ženu na koncertních cestách do Berlína a Vídně. V rámci cest navštívili i Prahu, kde se jejich koncerty, na rozdíl od ostatních měst, setkaly s mnohem větším pochopením i nadšením.

1.5 Duševní choroba a závěr Schumannova života Po porážce revoluce, r. 1850, přijal místo ředitele hudební společnosti v Düsseldorfu, což lze považovat za méně úspěšnou životní zkušenost. Brzy se začaly objevovat spory mezi Schumannem a správním výborem hudebního spolku, který žádal, aby Schumann dirigoval pouze své skladby. 50. léta celkově nejsou pro Schumanna šťastným obdobím. Jeho tvorba upadá, poslední díla vznikají v roce 1853 a neustále se zhoršuje jeho duševní stav. Situace se vyhrotila neúspěšným pokusem o sebevraždu skokem do Rýna, ze kterého ho však zachránili rybáři. Následně byl převezen do léčebny v Endenichu u Bonnu, kde strávil poslední dva roky života. Zde také Robert Schumann 29. července 1856 umírá.

4

SMOLKA, J. a kol. Dějiny hudby Praha: TOGGA Agency: Český hudební fond, 2001. s. 410

11

2. KLAVÍRNÍ DÍLO ROBERTA SCHUMANNA V této kapitole se budeme věnovat Schumannově klavírní tvorbě, která tvoří těžiště jeho díla. Zabýval se jí především v prvním desetiletí své kompoziční práce, tedy v letech 1829 – 1939. Důvod zaměření se na klavír byl v tomto období podobný jako u Chopina – chtěl své tvůrčí síly koncentrovat pouze do jednoho oboru, aby práce měla smysl. Do roku 1840 upřednostňoval instrumentální hudbu před tvorbou vokální. Napsal přes dvacet mistrovských klavírních kusů. Mnohé z nich dnes řadíme k základnímu světovému pianistickému repertoáru. Rok 1840 pak patřil písňové tvorbě, která rovněž patří mezi nejdůležitější odkazy Roberta Schumanna. Robert Schumann uznával všechna umění. Považoval je za jeden pramen inspirace. Zastával názor, že estetika jednoho umění je ovlivněna estetikou všech umění, má pouze jiný materiál. Tento názor utvrzuje skutečnost, že např. kontrapunkt se neučil od hudebních teoretiků, ale od Jeana Paula. Jasnou vyhraněnost skladatelova stylu můžeme pozorovat již od samého začátku. Lze říci, že se zásadně nemění ani v dalších letech. V jeho klavírních skladbách se projevuje původní záměr stát se dobrým pianistou. Zpočátku je tvorba velice ovlivněna F. Schubertem (jeho tanci, které jsou komponovány převážně v třídobém taktu), a také L. van Beethovenem. Beethovenova estetika mu byla blízká propojením hudby s literaturou a mimohudebními motivy, které dávaly skladbám poetický nádech. Na druhé straně, např. styl F. Chopina mu byl zcela cizí, ačkoli jako člověka si ho velice vážil a jeho tvorbu obdivoval. Klavírní skladby Roberta Schumanna jsou většinou velice virtuózní a možnosti nástroje využívají v největší možné míře. Promítá zde svou vynalézavost. Patřičný je velký vliv básní i časté citové zabarvení. Hudební výraz má spíše lyrický charakter, schází efektnější projev. V jeho skladbách se objevují většinou velmi krátká témata. Časté je ukrývání melodie v různých figuracích, což patří k jeho charakteristickým znakům. Působí tak proměnlivým, fantazijním dojmem, má neklidný a nezodpovězený charakter. Neklid skladeb umocňuje bohatě členitou rytmikou. Přemíra citu a obrazotvornosti rovněž způsobuje to, že pevná stavba skladby bývá často narušena.

12

2.1 Robert Schumann a programní hudba Klavírní skladby jsou jistou subjektivní výpovědí Roberta Schumanna promítající se do díla. Vyjadřují jeho nálady a zážitky, ať už skutečně prožité či pouze vysněné. Samotného skladatele považujeme za hudebního básníka. V jeho případě splývá básnictví a hudba v jedno. Jean Paul a E. T. A. Hoffmann, kterými se inspiruje zejména v prvních letech, představují hlavní myšlenkový zdroj. Velkou oblibu si našel v programní hudbě5. Nejedná se ale o programní, ilustrativní hudbu, jakou si představíme např. u Hectora Berlioze. Schumannovy představy a pocity vstupovaly do hudby velice nenásilně, měly vzbudit v posluchači emoce, aniž by se snažil primárně vyjádřit nějakou ilustraci. Rozvíjel tak představivost posluchače, ale zároveň mu dával jistou svobodu percepce. Hudbou dokázal dokonale vyjádřit své myšlenky a citové stavy. Díky tomu mohl názvy přiřazovat až po napsání skladby. Tituly však téměř vždy odpovídají hudbě a mnohdy jsou v souladu více, než u některých záměrných ilustrací novoromantiků. Fakt, že mnohé jeho nadpisy vznikly, až když byla skladba hotova, ukazuje výrok, který Schumann pronesl, když byla tato skutečnost zpochybňována a jeho záměry špatně vykládány: „Ten se asi domnívá, že si představím křičící dítě a podle toho hledám tóny. Opak je pravdou.“ Skladatel považoval za základní vlastnost hudby skutečnost, že je „sama sebou dostačující a promlouvající.“6 Sýkora uvádí jinou Schumannovu formulaci: „Na těžkou otázku, jak daleko smí jít instrumentální hudba v znázornění myšlenek a událostí, dívají se mnozí příliš úzkostlivě. Lidé se ovšem mýlí, když si myslí, že skladatelé se chopili pera a papíru ve svízelném úmyslu vyjádřit to či ono, vylíčit, vymalovat. Avšak na druhé straně nelze podceňovat případné dojmy a vlivy zvenčí. Vedle hudební fantazie působí často nevědomky idea, vedle ucha oko – a tento, tak vždy činný orgán nachází mezi zvuky a tóny určité obrysy, které by se v proudu hudby mohly ztvárnit do zřetelných postav. Čím více s hudbou spřízněné elementy v sobě mají 5

Programní hudba – široká oblast instrumentální hudby, jež se nějak váže na mimohudební ideu či jev. Tyto mimohudební vztahy si však nesmíme představovat jako „věc“ zobrazenou přímo v hudebním díle. Spíše tu jde o hudebně vyjádřený vztah skladatelových představ a idejí k ostatnímu světu. Skladatel názvem skladby, vypsáním programu atp. poukáže na předmět či ideu, k nimž se hudební obsah jeho díla vztahuje. Program pak do jisté míry moderuje i hudební výraz skladby. Vede k použití určitých hudebních výrazových prostředků, symbolů a napodobivých zvukomalebných prvků, jež absolutní hudba nezná. Je spojena zejména s tvorbou 19. století. 6 ČIČATKA, J. Robert Schumann: život, dílo a jeho vliv na českou hudbu. Olomouc: Krajská lidová knihovna v Olomouci, 1960, s. 15.

13

myšlenky nebo obrazy vyjádřené tóny, tím poetičtější nebo plastičtější výraz bude mít skladba – a čím fantastičtěji a ostřeji hudebník vůbec vnímá, tím účinněji se uchopí svého díla. Proč by nemohla Beethovena uprostřed jeho fantazie napadnout myšlenka na nesmrtelnost? Proč by ho nemohla vzpomínka na velkého padlého hrdinu nadchnout k dílu? Proč jiného by (k tomu nepohnula) vzpomínka na šťastně prožitou dobu? Nebo bychom chtěli být nevděční vůči Shakespearovi za to, že vyvolal ze srdce mladého skladatele jedno z jeho nejlepších děl7 (měli bychom snad být) nevděční přírodě a zapřít, co jsme si vypůjčili ke svým dílům z její krásy a vznešenosti? Itálie, Alpy, obraz moře, jarní večer – což nám hudba o tom všem nevyprávěla?“8 Inspiraci tedy hledal jak v literatuře, tak i ve své vlastní literární a editorské činnosti. Tento vliv můžeme pozorovat např. v klavírním cyklu Tance Davidovců, který věnoval imaginární redakční radě vlastního časopisu Neue Zeitschrift für Musik. Skladatelovu tvorbu dále ovlivňují skladby jiných oblastí, což je patřičné např. ve Studii podle Paganiniho houslových capriccií – tato studie je projevem obdivu Paganiniho, kterého Schumann považoval za velkého mistra. Obdiv mu poté vyjádřil ještě v díle Šest koncertních etud podle Paganiniho capriccií op. 10. Mezi další vrcholná díla řadíme Symfonické etudy. Zde se Schumann snaží přesáhnout zvukové a barevné omezení klavíru. Podobná snaha se promítá do sonáty nazvané Koncert bez orchestru.

2.2 Hudební formy a tóniny Schumann tvrdil, že při komponování na formu nemyslí, protože myšlenka si ji vytvoří sama. Přesto můžeme vypozorovat, které formy se objevují v jeho tvorbě nejčastěji. Oblibu si našel spíše v kratších formách. V mnoha dílech používá variace. Jejich pojetí je však proti předešlým dobám rozdílné. Nejsou zakončeny fugou, jak bylo dříve zvykem, ale fantazií. Zde řadíme např. variace na jméno Abegg op. 1, dílo, které vzniklo 1830. Tématem se často stává zhudebnění určitého symbolu. V uvedeném případě se jedná o kryptogram dívčího jména Abegg vyjádřený hudební nomenklaturou v podobě A-B-E-G-G (obr. 1). Skladatele inspirovala mladá klavíristka z Mannheimu, Meta Abeggová.9

7

Míněn Mendelssohnův Sen noci svatojánské (Sýkora, 1967, s. 98) SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967, s. 98. 9 LAUX, K. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. 8

14

Obr. 1

S hudebním motivem pracuje Schumann obdobně jako dříve J. S. Bach, když hudebně zpracovával své jméno. Téma je složeno z osmi taktů - ve variacích se pak objevuje v různých podobách. V některých částech je velice zřetelné, v jiných méně. Většinou však zazní ve virtuózní hravé podobě.10 Tuto techniku nejvíce propracovává v dalším významném díle Carnaval op. 9, kde téma tvoří název města Asch (A-Es-C-H; As-C-H), popř. zkratka jeho jména – Scha (SCHumAnn – vyjádřena tóny Es-C-H-A), viz níže. Variace na téma Clary Wieckové se objevují v Impromptus op. 5 nebo v pomalé větě sonáty f moll op. 14. Symfonické etudy op. 13, které Schumann věnoval svému příteli a obdivovateli Williamu Bennetovi 11, mají rovněž důležitý význam pro pochopení Schumannova poměru k variační formě. Skladba původně nesla název Etudy v orchestrálním charakteru od Florestana a Eusebia. Názvem Etudy poukazuje na koncertní zaměřenost a technické vybavení, které je po klavírní stránce opravdu obdivuhodné. Schumann zde naplno využívá možnosti nástroje - díky pedalizaci, harmonizaci a stylizaci zní klavír opravdu „orchestrálně“. Další formu představuje sonáta, i když ani v tomto případě nelze mluvit o její typické podobě. V Schumannově pojetí není patřičný rozdíl mezi sonátami a fantaziemi. Ačkoli se u něj sonátová forma objevuje, je ovlivněna nesonátovými cykly. Jedná se spíše o manifestaci silné individuality skladatele opřené o tvoření poetických obrazů. Mezi nejznámější kompozice, které lze zařadit do této skupiny, patří např. sonáta fis moll op. 11, která byla jednou z prvních Schumannových klavírních sonát. Následuje sonáta f moll op. 14 zkomponovaná r. 1836 a věnována Ignáci Moschelesovi. Poslední je sonáta g moll op. 22. Všechna tato díla jsou stejně jako mnoho dalších kompozicí zrcadlem autorova života a událostí. Nejsilnější biografický charakter má však sonáta první. „Sonáta fis moll, určena Claře Florestanem a Eusebiem, tak odhalila klíčící náklonnost, která Roberta přiměla k rozchodu s Ernestinou von Fricken.“12

10

LAUX, K.. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. William Sterndale Bennett (13. 4.1816 – 1. 2. 1875) – anglický klavírista, komponista, dirigent a hudební pedagog. 12 Citace je použita ze slovenského překladu: LAUX, K. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. s. 62-63. 11

15

Ve 30. letech však Schumann preferoval zejména písňovou formu ABA a různé druhy ronda, které komponoval i v mnoha variacích. Měl rovněž spoustu svých specifických forem. Vytvořil velké množství poetických skladeb seřazených do cyklů. Formy těchto děl určovala spíše nosnost myšlenek, nežli konkrétní záměr. Tóniny využívané ve skladbách se velmi často opakují. Na rozdíl od tvorby Chopina nebo Liszta pro něj tónina nebyla příležitostí pro experimentování. Měla spíše svůj sémantický přesah.

2.3 Klavírní stylizace Roberta Schumanna Určitým prvkům klavírní stylizace Roberta Schumanna jsme se věnovali již v bakalářské práci zaměřené na klavírní cyklus Album pro mládež a jeho využití v pedagogické praxi13. Prvky byly ilustrovány na konkrétních skladbách. Nyní budeme nahlížet na Schumannovu stylizaci obecně – pozastavíme se nad charakteristickými rysy, které při kompozici využívá po celou dobu tvorby. Nápadným prvkem je rytmus vycházející z pohybových představ. Schumann s oblibou využíval zejména rytmus tečkovaný (rytmus trochej), synkopy, trioly a jejich kombinace, často se objevující v tomto provedení (obr. 2). Zajímavý melodický tah způsobují i pomlky a cézury mezi jednotlivými frázemi. Obr. 2

Výjimkou nejsou ani složitější, nepravidelné útvary v podobě 3:4, 4:5 apod. Velmi pregnantní tečkovaný rytmus užívaný v pochodových rytmech tvoří protiváhu ke skladbám vyjadřujícím vnitřní neklid nebo roztouženost. Ty jsou znázorněny rozvibrovanou agogikou, ve které obvykle uplatňuje rubato, nebo časté střídání rallentanda14 a acceleranda15. Schumann vytváří vlastní specifický hudební motiv, který je např. u Chopina nebo Mendelssohna úplně odlišný. Přísné opakování krátkých motivů je často předěleno pauzou, formuje tak dezintegraci melodie. Znázorněné rozpolcení má také úzkou souvislost s již 13

KRUPOVÁ, A. Pedagogické využití Schumannova cyklu Album pro mládež. 2011. Rallentando - postupně zpomalovat 15 Accelerando – znenáhla zrychlovat, zároveň většinou i zesilovat 14

16

zmíněným výrazným rytmem. V pomalých větách je melodika velice zpěvná. Rychlé věty pak vycházejí z klavírních figurací, které převyšují výrazový, hudebně psychologický prostředek. Tento prvek provází celou Schumannovu tvorbu, od op. 1 téměř až do konce. Přestože harmonie není avantgardní jako u Chopina, Liszta či Wagnera, můžeme i tak říci, že je velice bohatá, ve vrcholných dílech až chromatická. Polyfonii pojímá Schumann v několika prvních opusech poměrně volně. V pozdějších dílech rozpracovává fugy a fughetty již dokonale – v této tvorbě můžeme pozorovat prvky spojující moderní požadavky se starými zásadami. Ve své stylizaci se snaží rozeznít klavír tak, aby kompenzoval rychlé ubývání tónů. Vedle plných akordů proto uplatňuje akordy rozložené, různé figurace, nebo postupné pouštění jednotlivých kláves při souzvuku, které znění klavíru stále prodlužuje. Zajímavá je i dynamika přesahující meze pp a ff. Její střídání bývá mnohdy náhlé. K charakteristickým znakům patří rovněž akcenty ve vnitřních hlasech, které zdůrazňují melodickou linku. Dynamika doprovodných hlasů pak bývá potlačena. Bohatý zvuk v sobě skrývá ideu orchestru. Po čase našel Schumann své uplatnění i mimo klavírní tvorbu. Zkomponoval několik symfonií, koncertů, věnoval se také např. komorní hudbě nebo hudbě orchestrální. Složil i jednu operu – Genoveva.16

2.4 Fáze klavírní tvorby Klavírní dílo Roberta Schumanna je možné členit podle několika kritérií. Dle Polské encyklopedie17 můžeme tvorbu rozdělit do čtyř období, ze kterých uvedeme nejstěžejnější díla: 2.4.1 První období První období tvoří zejména dva klavírní cykly, Papillons op.. 2 a Carnaval op. 9. Jedná se o krátké skladby aforistických forem s karnevalovou tématikou. Představa plesu a karnevalu

16

Tato podkapitola vychází z knihy: Sýkora (1967). DZIEBOWSKA E. a kol. Encyklopedia muzyczna S – Sł. Kraków: Polskie Wydawnictwo Muzyczne SA, 2007. 17

17

se objevuje také v dalších dílech, máme na mysli: Tance Davidovců, Vídeňský masopust, Plesové scény, nebo také Dětský ples.18 Papillons op. 2 V klavírním cyklu Papillons op. 2, který vznikal v letech 1829-1831, se plně projevují Schumannovy charakteristické rysy, ve kterých čistá poezie dominuje nad technikou. Zde si musíme uvědomit skutečnost, že tahle prvotina vznikla v době, kdy Schumann teprve začínal studovat klavírní hru u Friedricha Wiecka a kontrapunkt u Heinricha Dorna.19 Poprvé se pokusil o koncepci integrace všech skladeb. Zároveň se zde objevuje velký kontrast mezi jednotlivými kusy. Dílo inspiruje román Flegeljahre, od oblíbeného spisovatele Jeana Paula, zejména jeho poslední kapitola, která má název Tanec larv. Schumann zde propojil své literární představy s tanečními rytmy společenských tanců, ve kterých dominuje převážně valčík. Je to jakési přenesení karnevalu závěrečné scény zmiňovaného románu do hudby. Papillons neboli „Motýli“ obsahují již programní prvky. Původně nesla každá skladba programní název, avšak před publikováním práce Schumann všechny tituly odstranil. Již název celé kompozice nám lehce podsouvá vzdušný charakter skladeb a spontánnost hudby.20 Nejedná se ale o žádný rej motýlů, cyklus znázorňuje spíše karnevalovou bajku. Carnaval op. 9 V Carnavalu, který Schumann dokončil roku 1835, zintenzivnily procesy propojování. Krátkým skladbám dominují již výše zmíněné čtyři noty – A, Es, C, H - „…protože právě jsem zjistil, že Asch je velmi hudebně znějící název města a že tyto písmena se nachází i v mém jméně a jsou v něm jedinými hudebními písmeny, jako dosvědčuje dále uvedená figura…“21 (obr. 3). V těchto notách se objevuje zásadní jednota klavírního cyklu. Různými motivy, které z nich sestavil, charakterizuje postavy z literárního světa, jako jsou Pierot a Harlekýn, ze světa hudebního (Paganini, Chopin), postavy se své literární činnosti (Florestana i Eusebia), ale i Claru Wieckovou, jejíž část je nazvána Chiarina. Cyklus je uzavřen skladbou Pochod Davidovců proti Filištínům. V tóninovém uspořádání můžeme pozorovat jakousi symetrii. V první části dominují zejména tóniny B dur a Es dur, následuje zlom v tónině c moll 18

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. LAUX, K.. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. 20 Music and Literature: Schumann's Papillons, Op. 2. [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://thaumazeinalbert.blogspot.cz/2011/03/music-and-literature-schumanns.html 21 Citace je použita ze slovenského překladu: LAUX, K. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. s. 57. 19

18

znázorňující portrét Clary Wieckové, V druhé části pak převažují As dur a f moll. Schumann zde vyjadřuje svůj vnitřní svět i umělecké názory. Obr. 3

2.4.2 Druhé období Do druhého období tvorby řadíme cykly, které představují hudební autobiografií Roberta Schumanna. Zobrazují především jeho vlastnosti a povahu. Tance Davidovců op. 6 Cyklus vznikl roku 1837. Skládá se z osmnácti fantasticko-poetických skladeb zkomponovaných v tanečních rytmech, do kterých promítá své typické postavy s odlišnými charaktery. Prudkého a živého Florestana vyjadřuje rychlé tempo a spíše citově založeného Eusebia charakterizuje zpěvný tón. Florestan a Eusebius vedou rozhovor o různých tématech, ať už radostných či vážných. Kontrasty se objevují nejen ve změnách tempa, ale i v metru, rytmu, nebo také ve změnách tónin. V projevu jsou Tance Davidovců mnohem intimnější než Carnaval. Tance představují mnoho myšlenek na svatbu a jsou věnovány Claře více, než kterýkoliv jiný cyklus. Uvedli jsme, že skladby jsou složeny v tanečních rytmech. Nejedná se však o společenské tance v pravém slova smyslu. Tyto rytmy vyjadřují spíše jeho citový život a oživují Schumannovu subjektivní hudební poezii. Dílo se vyznačuje optimismem. Kreisleriana op. 16 Poetický cyklus Kreisleriana op. 16 zkomponovaný r. 1838 lze označit za Schumannův nejvýznamnější klavírní opus. V příběhu cyklu nacházíme souvislost s románem E. T. A. Hoffmanna. Ve volbě názvu můžeme pozorovat jistou inspiraci a zároveň ztotožnění skladatele s tvůrcem románu a románovou postavou kapelníka Kreislera. Nejedná se však o ilustrace ke scénám zmíněného literárního díla. Stejně tak jako Hoffman vyjadřuje prostřednictvím 19

kapelníka Kreislera své názory, i Schumann se s ním ztotožňuje. V díle se opět objevují postavy Florestana a Eusebia, do kterých promítá své autobiografické pocity, nálady a vnitřní prožitky. Kreisleriana

dosahuje nejvyšší

intenzity emocionálního

výrazu s mnoha

nekonvenčními momenty. Sám skladatel se o díle vyjádřil: „Má hudba mi teď připadá při veškeré jednoduchosti tak podivuhodně složitá, přitom tak ze srdce výmluvná, a tak působí také na všechny, kterým ji přehraji.“22 Jedná se o mezní dílo z výrazového i technického hlediska, které věnoval F. Chopinovi. Strukturální jednotu tvoří tóninový plán a celý cyklus je založen na velkých kontrastech. Ačkoli v této práci nejsou žádná jména, ani iniciály, čísla v tónině g moll patří povaze Florestana, idylickou povahu Eusebia pak vyjadřuje B dur. Sled těchto tónin je narušen pouze ve dvou případech. Jen úvodní část 1. fantazie je zkomponována v d moll a 7. fantazii patří tónina c moll.

2.4.3 Třetí období Noveletty op. 21 Do období let 1838-39 řadíme z významnějších děl např. Noveletty op. 21. Jedná se o rozsáhlejší skladby, které se skládají z osmi částí. I zde se objevuje jistý kontrast, a to v krajních dílech cyklu. Noveletty patří do skupiny děl s tématem lásky a svatby, podobně jako např. Tance Davidovců. 6. února 1838 napsal Robert Claře do Vídně: „Za poslední tři týdny jsem ti zkomponoval – žertovné skladby, egmontovské historky, rodinné scény s otci, jednu svatbu, zkrátka nesmírně milé kusy, a to všechno jsem nazval Noveletty, protože ty se jmenuješ Clara a „Wieckety“ by nezněly dost dobře.“23

2.4.4 Čtvrté období V posledním období tvorby, v letech 1845-1853, dospěl Robert Schumann k určitému zjednodušení hudebního jazyka. Jeho skladby se stávají mnohem čitelnější než dříve. Dochází také k výraznému propojení klavírních cyklů. Lesním scénám op. 82, které do této etapy patří, věnujeme pro jejich programní charakter samostatnou kapitolu, proto se zde zmíníme pouze o posledním díle určeném pro sólový klavír.

22 23

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967, s. 113. Citace je použita ze slovenského překladu: LAUX, K. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. s. 71.

20

Jitřní písně op. 133 Na podzim roku 1953 vytvořil Schumann svou poslední sadu pěti charakteristických, monotematických skladeb pro sólový klavír Jitřní písně24 op. 133. Jedná se o poslední dílo, které zkomponoval, než se jeho psychická choroba zhoršila. Zatímco práce jako Carnaval op. 9 nebo Kreisleriana op. 16 se často zahrnují do hlavní části Schumannova klavírního repertoáru, na kvalitu jeho pozdních děl bývá někdy nahlíženo s jistou nedůvěrou související s jeho duševní nemocí. V cyklu nejsou tak výrazné kontrasty jako v Lesních scénách. Naznačeny jsou jen lehce. Přesto je v díle velmi patrná jednota a skladatel tak potvrzuje své mistrovství v umění propojovat. Těchto pět miniatur nevychází z příběhů Jeana Paula, E. T. A. Hoffmanna, ani nejsou inspirovány charaktery Davidových spojenců, jako mnoho dřívějších děl. Inspiraci našel v postavě Diotimy objevující se v básních Friedricha Hölderlina. Stejně jako tomu bylo dříve, i zde vkládá do skladeb nejrůznější kryptogramy a pseudonymy. Skladatelova žena Clara popsala ve svém soukromém deníku Gesänge der Frühe jako „jitřní písně, velmi originální jako vždy, ale těžké pochopit, jejich tón je tak zvláštní“25.

Mimo uvedená díla jsou známé didaktické skladby. Právě kusy určené k pedagogickým účelům mu byly z materiálního hlediska prospěšnější. Typickou prací tohoto typu je např. Album pro mládež op. 68 z roku 1848, které se stalo inspirací pro další skladatele, jako jsou Joseph Haas, z novějšího období Hanns Eisler, Paul Dessau, Siegfried Köhler, Fritz Geissler.26 Dětské téma se objevuje i v oblíbeném klavírním cyklu Dětské scény op. 15, má však odlišný charakter. Podrobně se mu věnujeme v následující kapitole. V 50. letech 19. stol. se klavírní hra velice rozšířila mezi měšťanstvo a dobrá instruktivní literatura byla velmi žádána. Populární byla i čtyřruční hra, proto skladatelé některá svá díla upravovali. Stejně tak i Schumann zkomponoval několik opusů pro čtyřruční klavír. Za zmínku by zajisté stála spousta dalších prací. Ty však již popisovat nebudeme. Souhrnný přehled Schumannova klavírního díla uvádíme v přílohách. 24

klavírní cyklus Gesänge der Frühe op. 133 Gesänge der Frühe (5), for piano, Op. 133. [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.allmusic.com/composition/ges%C3%A4nge-der-fr%C3%BChe-5-for-piano-op-133-mc0002359714 26 LAUX, K. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. 25

21

3. DĚTSKÉ SCÉNY op. 15 Dosud uvedené velké cykly se vyznačují novým zvukem, novou technikou a poetickou silou Schumannových představ. To však ve své době dokázal pochopit jen velice muzikální člověk s vysokou inteligencí. Skladby nenašly všeobecného uznání. Sám Schumann „by ani nechtěl, aby jeho skladbám každý rozuměl.“27. S takovým nepochopením se ale setkal pouze u náročných kusů. Jednodušší skladby s přehlednějším rytmem, srozumitelnou melodikou byly velmi oblíbené. Patří k nim např. Intermezzi op. 4, dále 3 romance op. 28 a zejména sbírka programního charakteru Dětské scény.28

3.1 Obecná charakteristika klavírního cyklu Dětské scény Na začátku roku 1838 Robert Schumann zkomponoval tří klavírní cykly brzy po sobě: Novelety op. 21, Dětské scény op. 15 a Kreisleriana op. 16. První dvě práce jsou v podstatě propojeny. Původně bylo jeho záměrem publikovat díla dohromady. Dětské scény měly sloužit jako začátek pro Novelety. Následně se ale rozhodl vytvořit dva samostatné cykly. 29 V Dětských scénách, někdy také překládaných jako Scény z dětství, se stejně jako v mnoha dalších pracích inspiroval Clarou Wieckovou. Vznikly v těžké době odloučení od své snoubenky, která byla na turné jako klavíristka. Tenkrát ještě otec Clary nesouhlasil s jejich sňatkem a snažil se mu všemi způsoby zabránit. Původně Robert zkomponoval třicet klavírních miniatur, ale do konečné verze jich zařadil pouze třináct. Každá z nich nese svůj programní název. Jak bylo u Schumanna zvykem, tituly vznikly až po napsání skladby. Znázorňují její charakter a napomáhají tak klavíristům při interpretaci. Klavírní cyklus se stal oblíbeným na celém světě a inspiroval mnoho dalších skladatelů, např. Čajkovského, Debussyho, Kirchnera, Volkmanna, Niemanna, Julia Weismanna a Josepha Hasse. Z technického hlediska neobsahují Dětské scény žádné výrazně obtížné prvky. Pokročilejším klavíristům je většina skladeb přístupná, přesto na rozdíl od jiných klavírních sbírek, jako je např. Album pro mládež op. 68, není dílo určeno přímo pro děti. Jedná se 27

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 118. tamtéž 29 DONG XU. Themes of Childhood: A Study of Robert Schumann’s Piano Music for Children. Cincinnati, 2006. College-Conservatory of Music. University of Cincinnati. 28

22

o skladby s dětskou tématikou. Do Dětských scén jsou promítnuty Schumannovy vzpomínky a pocity z dětství. Jedná se o nostalgický, retrospektivní pohled rodičů a dospělých lidí. Vrací se do doby, do které se sice už nikdy nemůžeme zcela přesně vcítit, ale uvědomuje si, že tenkrát byla pro děti fantazie a poezie samozřejmostí každého dne. Zachycuje dětskou nevinnost, upřímnost, sny, naděje. Skladby jsou velmi hravé, hloubavé, okouzlující a dojemné. Schumann představuje básníka i skladatele v jedné osobě. Mottem celého cyklu tedy může být název poslední skladby – Básník promlouvá. Romantikové, kteří se rovněž věnovali dětským tématům, ve své literatuře často ztvárnili mnoho hudební nedokonalosti a neupřímnosti. Schumann se nepřenáší do tohoto tajuplného světa z pozice učitele nebo vychovatele, který si vytváří své vlastní nepřesné představy. Sám nikdy nepřestal být dítětem, proto se do této role snadno vžil. Ve své době byla díla pojednávající o dětském světě automaticky řazena na okraj. I v těchto hudebních miniaturách však skladatel ukázal svou duchovní velikost. Zpočátku sice nebyly reakce veřejnosti úplně jednoznačně příznivé. Někteří nepovažovali kvůli zvolené tématice dílo za plnohodnotné, jeho význam jim přišel nepodstatný a práci nebrali vážně. Např. berlínský kritik Ludwig Rellstab30 napsal o Dětských scénách roku 1839 v časopise Vossische Zeitung, že jsou pouhým obrazem vzlykajícího dítěte, které se Schumann snažil vyjádřit prostřednictvím tónů. Rellstab se příliš soustředil na předpokládaný programní obsah - zajímalo ho, zdali Schumann myslel tuto práci vůbec vážně. Schumann reagoval na tento mylný a podle něj povrchní názor v dopise Heinrichu Dornovi ze dne 5. září 1839. Mimo jiné uvádí, že tituly jsou pouhými pokyny pro interpretaci a pojetí hudby. Nepopírá, že měl hlavu plnou dětských myšlenek, avšak názvy vznikly až po zkomponování skladby.31 Časem se však Scény z dětství staly velice oblíbené.

30

Heinrich Friedrich Ludwig Rellstab (13. dubna 1799 - 27. listopadu 1860) byl německý básník a hudební kritik. Narodil se v Berlíně, kde také r. 1860 zemřel. Publikoval články v různých periodikách včetně vlivného liberálního časopisu Vossische Zeitung. Založil také hudební časopis Iris im Gebiete der Tonkunst, který byl publikován v Berlíně v letech 1830 – 1841. 31 DONG XU. Themes of Childhood: A Study of Robert Schumann’s Piano Music for Children. Cincinnati, 2006. College-Conservatory of Music. University of Cincinnati.

23

3.2 Tonální plán a hudební formy užité v klavírním cyklu Dětské scény Podobně jako v jiných Schumannových klavírních a písňových cyklech, i v Dětských scénách tvoří tonální uspořádání jistou integraci celého díla. Propojenost však není zdánlivě tak viditelná jako např. v Lesních scénách, ve kterých je symetrie zjevná na první pohled. Tónina, která uvádí první skladbu O cizích zemích a lidech a zároveň následně celý cyklus uzavírá je G dur. V ostatních skladbách dominují tóniny durového tónorodu. Celý cyklus se pohybuje v okruhu čtyř tónin: D dur, A dur, F dur, C dur. Jen ve třech kusech najdeme výjimku mollového charakteru – jedná se o tóniny b moll, gis moll a e moll.

Název

Tónina

O cizích zemích a lidech

G dur

Zvláštní příběh

D dur

Hra na slepou bábu

h moll

Dítě prosí

D dur

Dokonalé štěstí

D dur

Důležitá událost

A dur

Snění

F dur

U krbu

F dur

Rytíř na dřevěném koni

C dur

Skoro příliš vážně

gis moll

Bubák

G dur

Dítě usíná

e moll

Básník promlouvá

G dur

24

Z hlediska hudebních forem je cyklus poměrně jednotný. Téměř všechna čísla těchto miniatur zkomponoval Schumann ve formě ABA. Zmíněná písňová forma mu byla ve 30. letech velmi blízká a tvořil v ní velké množství skladeb. Dále se v Dětských scénách objevuje rovněž oblíbené rondo, a to v kusech Bubák, popř. Skoro příliš vážně. Najdeme zde i specifické formy, které Schumann vytvářel. Jde např. o skladbu Dítě prosí – ta by se dala charakterizovat schématem ABCA, nebo Dokonalé štěstí je možné vyjádřit schématem AAB. Z uvedeného vyplývá, že v některých případech nejde o ukázkovou formu. Lze najít i skladby, ve kterých se některá témata opakují, a jejich forma je tedy atypická.

3.3 Popis vybraných skladeb Dětských scén Živé a veselé kusy (č. 3, 5, 9, 11) střídají skladby velice romantické, snivé a melancholické povahy (č. 4, 7, 10, 13). V Dětských scénách jsou také zařazeny skladby, které mají ambivalentní charakter, můžeme je tedy chápat jako živé, ale zároveň i snivé a romantické (č. 1, 2, 6, 8, 12). Zajímavá je skutečnost, že Schumann určil i dvě neoddělitelné dvojice. Jedná se o čísla 4 a 5, nebo také 12 a 13. Nebudeme se zabývat každým kusem obsaženým v Dětských scénách - zaměříme se pouze na některé vybrané kompozice. Ačkoli je každá skladba originální a stála by za zmínku, cílem práce není podrobná analýza, ale stručné přiblížení klavírních cyklů s programní tématikou a upozornění na zajímané momenty, které se v nich objevují.

3.3.1 O cizích zemích a lidech Výběr těchto konkrétních třinácti miniatur z původních třiceti nebyl zcela náhodný. Skladby tvoří ucelený a jednotný cyklus. V jednotlivých kusech nalezneme několik faktorů, které společně vytvářejí soudržnost celého díla. Propojenost není jen v samotném tématu dětství. Cyklus otvírá půvabná melodie s názvem O cizích zemích a lidech. Její úvodní motiv se objevuje v mnoha dalších kusech, i když často ve velmi skryté podobě. Slouží tedy jako jeden z obecných sjednocujících prvků. Na obr. 4 je vyznačen uvedený základní motiv, ostatní ukázky (obr. 5-10) demonstrují tento motiv v dalších kompozicích. Jedná se o skladby: Zvláštní příběh, Dítě prosí, Důležitá událost, Snění, Rytíř na dřevěném koni, nebo také Bubák.

25

O

cizích

zemích

a

lidech

vyjadřuje

dětskou

touhu

po

něčem

tajemném

a dobrodružném. Tajemnost je umocněna tichou dynamikou a klidným, ne příliš rychlým tempem. Základní tóninou je G dur převažující v celé skladbě. Jen v části B ji v několika taktech střídá paralelní tónina e moll, která však záhy moduluje zpět do tóniny základní. Miniatura je zkomponována v jasné písňové formě ABA. Obr. 4 Schumann, Dětské scény op. 15, „O cizích zemích a lidech“, takt: 1-5

Obr. 5 Schumann, Dětské scény op. 15, „Zvláštní příběh“, takt: 1-8

Obr. 6 Schumann, Dětské scény op. 15, „Dítě prosí“, takt: 1-3

Obr. 7 Schumann, Dětské scény op. 15, „Důležitá událost“, takt: 1-4

Obr. 8 Schumann, Dětské scény op. 15, „Snění“, takt: 1-4

26

Obr. 9 Schumann, Dětské scény op. 15, „Rytíř na dřevěném koni“, takt: 1-6

Obr. 10 Schumann, Dětské scény op. 15, „Bubák“, takt: 1-9

3.3.2 Zvláštní příběh32 Druhou kompozici uvádí poměrně zřetelné téma v tónině D dur působící velice pozitivně (obr. 11). Veselý tón podporuje nepravidelný rytmus a melodické ozdoby. Dodávají skladbě energičnost – ta se ale po chvíli vytrácí. V druhé části se objevuje velice kontrastní, lyrický zvuk vyjádřen mollovou tóninou (obr. 12). Netrvá však dlouho – po lehkém melancholickém náznaku ve čtyřech taktech se melodie navrací k hlavnímu tématu. Na tyto změny upozorňuje i dynamika, která z mf přechází do p a následně zpět. Melodie je vedena ve vrchním hlase pravé ruky, občas zesílena unisonem v ruce levé. Uvedená dvě rozdílná témata můžeme vyjádřit schématem AABABA. Jde tedy rovněž o písňovou formu, zápis je možné ztotožnit s předchozím kusem. V první miniatuře jsme otevřeli pomyslnou knihu pohádek a fantazií. Nyní „to už je první obrázek z leporela, první pohádka z nové knížky, to už je svět vytoužené energie, ono „co budu dělat, až budu velký“.“33

32 33

Název je také někdy překládán jako Podivuhodná záležitost. SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 118-119.

27

Obr. 11 Schumann, Dětské scény op. 15, „Zvláštní příběh“, takt: 1-4

Obr. 12 Schumann, Dětské scény op. 15, „Zvláštní příběh“, takt: 16-24

3.3.3 Hra na slepou bábu Další scéna vyjadřuje téma dětské hry a spontánnost dětí. Díky svému velmi svižnému tempu se z technického hlediska jedná o poměrně náročnou skladbu. Schumanna charakterizují často přehnaná tempová označení, která jsou pro průměrného klavíristu těžko hratelná. Interpret si tak upravuje tempo dle svých možností. Právě rychlými šestnáctinami zde Schumann znázorňuje pohyb. Svou funkci mají i důrazy nebo hojně se objevující staccato (obr. 13). Ve velkém množství se ve skladbě vyskytují rovněž chromatické postupy, zejména v části B. Na základě všech těchto prvků si vytváříme asociaci hry. Podsouvají posluchačům představu bezradnosti a tápání toho, který je v kole. „Přímo z hudby slyšíme dětské „Chyť si mě, chyť!“.“34 Schumann zvolil pro tuto skladbu mollovou tóninu (h moll), pouze v kontrastním tématu B zazní tónina G dur. Svým uspořádáním se neliší od většiny skladeb, i zde se jedná o jasnou písňovou formu. 34

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 119.

28

Obr. 13 Schumann, Dětské scény op. 15, „Hra na slepou bábu“, takt: 1-8

3.3.4 Dítě prosí „Kdo by této prosbě odolal? Střídá slzy a úsměv, prosebně natahuje ručky a důvěřivě čeká na splnění své prosby, jak to naznačuje nerozvedená velká septima na konci skladby.“35 Dětský svět inspiroval Schumanna mnoha způsoby. Do skladeb promítá sny, vzpomínky, naděje, i dětskou upřímnost a jejich touhy. Tyto momenty vyžadují hluboký cit a značné umění promítnout vše do hudby. Své pocity vyjadřuje ve skladbě Dítě prosí36 prostřednictvím tóniny D dur v úvodní části. Na jednu stranu působí velmi žalostně, na druhou stranu je skladba plná očekávání a touhy. Hudební forma se lehce vymyká ostatním. Mohli bychom ji vyjádřit schématem ABCA. Každé téma se skládá ze čtyř taktů. Nejdříve zazní ve dvou taktech základní myšlenka v p, na ni navazuje opět dvoutaktová ozvěna v ještě jemnější dynamice - pp (obr. 14). Obr. 14 Schumann, Dětské scény op. 15, „Dítě prosí“, takt: 1-8

35 36

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 119. Název je někdy překládán jako Prosící dítě.

29

Základní melodii Schumann vede ve vrchním hlase. Pravou ruku však občas přebírá levá, proto je kompozice z technického hlediska náročnější. Skladbu uzavírá zajímavá harmonie. Posledním akordem je dominantní septakord - působí tedy neukončeně, jakoby otázkou. Odpověď můžeme najít v následující scéně zvané Dokonalé štěstí37. Programním názvem, dynamikou i rychlejším tempem znázorňuje spokojenost dítěte, štěstí. Konečně se dočkalo. Pozitivní tón zintenzivňuje v taktu 17, ve kterém z hlavní tóniny D dur moduluje do F dur (obr. 15). Svým charakterem připomíná skladbu Dítě prosí. Také zde se objevuje základní téma, na které navazuje ozvěna – tentokrát však v levé ruce. Uvedené dialogy v podobě kánonu mezi sopránem a basovou linkou odrážejí Schumannovo studium kontrapunktu v té době. Jak jsme již výše zmiňovali, Schumann tuto dvojici skladeb záměrně propojil. Obr. 15 Schumann, Dětské scény op. 15, „Dokonalé štěstí“, takt: 15-19

3.3.5 Snění „A pak přijde Snění, nejmilovanější Schumannova skladba, esence všeho jeho horování, tichá a stručná píseň lásky, hudební heslo celého romantismu.“38 Sedmá scéna Snění39 je jednoznačně nejslavnější částí z celého klavírního cyklu. Skladba se proslavila po celém světě a můžeme tvrdit, že mezi nejslavnější a nejoblíbenější klavírní díla, která kdy byla zkomponována. Existuje v nesčetném množství forem a různých přepisů. Svou okouzlující melodií působící velice uklidňujícím dojmem, patří mezi oblíbené přídavky koncertních klavíristů již několik generací. Jestliže si interpret přeje uklidnit diváky po dlouhé sérii strhujících přídavků, Snění je ideální volbou. Pro příklad můžeme uvést velmi známého pianistu, Vladimíra Horowitze40, pro kterého se stala tato skladba součástí jeho repertoáru.

37

Název je někdy překládán jako Plno štěstí. SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 119. 39 Originální název Träumerei 40 Vladimir Samojlovič Horowitz (1. října 1903 – 5. listopadu 1989) byl rusko-americký pianista. Ve své době byl považován za jednoho z nejproslulejších klavíristů. 38

30

Ačkoliv zní dílo na poslech poměrně jednoduše, Alban Berg41 se vyjádřil, že ve své harmonické struktuře není tak jednoduchá, jak se zdánlivě zdá. To platí pro celou sbírku, která působí klamným, jednoduchým dojmem. Téma je uvedeno v tónině F dur. Skladba obsahuje mnoho polyfonních, technicky náročnějších prvků, což demonstruje obr. 16. Obr. 16 Schumann, Dětské scény op. 15, „Snění“, takt: 1-9

Snění je velice abstraktní pojem. Záleží na posluchači, kam ho představy zavedou. Možná i z tohoto důvodu je skladba interpretována při různých událostech, ať už veselého, či smutného charakteru. Její využití je opravdu široké. Pro Schumanna je Snění tak charakteristické, že dalo název i biografickému filmu o Robertu Schumannovi z roku 1944, který režíroval Harald Braun. Hudební dílo zaznělo rovněž v americkém filmu Song of Love42 z roku 1947 popisujícím příběh skladatele a jeho oddané manželky Clary Wieckové, kterou ztvárnila Katharine Hepburn.

41

Alban Berg (9. února 1885 – 24. prosince 1935) byl rakouský hudební skladatel, klavírista a jeden z největších představitelů hudby 20. století. Představitel 2. vídeňské školy. 42 Píseň lásky

31

3.3.6 Skoro příliš vážně „Chvilka zadumání, kdy se snad dětskou hlavinkou kmitne i starost z budoucího života.“43 Po velmi živé scéně zvané Rytíř na dřevěném koni, ve které si Schumann vyhrál s důrazy a energickým synkopickým rytmem znázorňující cval koně, následuje zcela kontrastní kus. Ve skladbě Skoro příliš vážně představuje mladého snílka. Vážnost zdůrazňuje melancholickou tóninou gis moll. Zajímavý je zejména rytmus v 2/8 taktu. Skladba zní velice vyrovnaně – ligatury v krajních notách sopránového hlasu vytvářejí dojem stejně dlouhých not. Jejich notový zápis však působí na první pohled docela obtížně. Tento prvek nepravidelného rytmu je však pro Schumanna typický (obr. 17). Obr. 17 Schumann, Dětské scény op. 15, „Skoro příliš vážně“, takt: 1-8

Základ celé skladby tvoří dvě hlavní témata, které můžeme vyjádřit schématem ABA´BA´. Důležitým prvkem je dynamika a časté ritardando podporující expresivnost celé skladby.

3.3.7 Dítě usíná Podobným charakterem jako skladba Skoro příliš vážně se vyznačuje okouzlující ukolébavka Dítě usíná. Jemná, zamlžená melodie v základní tónině e moll skutečně vytváří představu spícího dítěte. „Tady použil Schumann motiv ze svého předcházejícího klavírního cyklu „Tance Davidových spojenců“. Sen a symbol se tak spojily k vyjádření čehosi velmi osobního.“44 Snivá hudba je podpořena svou tichou dynamikou po celou dobu trvání skladby. Kompozice má písňovou formu. Její hlavní téma A je uvedeno, jak jsme již zmínili, mollovou tóninou (obr. 18). Ani v tomto kuse nechybí nepravidelný rytmus. 43 44

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 119. Tamtéž

32

Obr. 18 Schumann, Dětské scény op. 15, „Dítě usíná“, takt: 1-6

Část B přechází do paralelní durové tóniny, čili E dur, prohlubující asociaci krásného snu. V této části se jako v jediné z celé sbírky objevuje časté střídání houslového a basového klíče v levé ruce (obr. 19). V závěru se navracíme k hlavnímu tématu, ve kterém skladba velice tichounce odeznívá a vytrácí se v říši snů. Stejně jako v případě čtvrtého kusu sbírky – Dítě prosí – není ani tato skladba ukončena tónikou. V tomto případě se v závěru objevuje subdominanta. Obr. 19 Schumann, Dětské scény op. 15, „Dítě usíná“, takt: 9-17

Zdánlivě klidná a jednoduchá skladba v pomalém tempu patří mezi náročnější kusy z hlediska projevu, který je zde velmi důležitý. Tato scéna má jako mnoho dalších z Dětských scén polyfonní prvky. Důležitou roli hraje levá ruka, ve které velice často zaznívá vedoucí melodie.

3.3.8 Básník promlouvá Závěrečná scéna může vyjadřovat motto celého klavírního cyklu. Schumann představuje sám sebe jako velkého básníka. Veškeré pocity a vzpomínky uzavírá pozitivně G dur – tedy tóninou totožnou s úvodní kompozicí.

33

Tento epilog je pro Schumanna typický. Shrnuje lyrickou poezii celého cyklu, melodie je výrazná, ale zároveň zcela introvertní. V tom je promítnuta osobnost skladatele. Skladba začíná pomalu, jasným 4/4 taktem a zřetelnými akordy. Postupně však mění svůj charakter a přesouvá se do roviny deklamativního projevu (obr. 20). „Je konec proměny básníka do dítěte. Dítě usnulo, básník s největší něhou a láskou tiše, tichounce opouští čistý svět dítěte.“45 Obr. 20 Schumann, Dětské scény op. 15, „Básník promlouvá“, takt: 1-12

I

45

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 119.

34

4. LESNÍ SCÉNY op. 82 4.1 Obecná charakteristika klavírního cyklu Lesní scény Klavírní cyklus Lesní scény, op. 82 řadíme mezi pozoruhodná díla napsána v posledních deseti letech Schumannova života. „V době, do které někteří biografové již kladou známky počínajícího oslabení tvůrčích sil, vyvolala představa milovaného lesa v nemocném skladateli ty nejlíbeznější a nejhlubší hudební obrazy.“46 Lesní scény byly načrtnuty ve velice krátkém období, od 24. prosince 1848 do 6. ledna 1849. Následně je však Schumann stále upravoval, zdokonaloval a zveřejněny byly až téměř o dva roky později, v září 1850. Tímto se liší od ostatních cyklů, jako jsou např. Papillons, Carnaval apod., které vznikly mnohem dříve. Lesní scény se skládají z devíti krátkých skladeb. Svým charakterem připomínají výše zmíněný klavírní cyklus Dětské scény. V notách se objevují nejen již uvedené prvky klavírní stylizace, ale najdeme zde i mimohudební označení v podobě programových titulů. Každý kus obsahuje popisný nebo fantazijní název evokující nějakou událost, akci nebo charakter. Mezi ostatními Schumannovými kompozicemi vyniká toto dílo právě svou poetickou kvalitou. Původně byly skladby zahájeny poetickým mottem. Jednalo se o básně známých německých romantických básníků, jako byl Joseph Eichendorff, Friedrich Hebbel, Heinrich Laube nebo Gustav Pfarrius. V publikované verzi však byla téměř všechna motta odebrána – výjimkou zůstala pouze jedna skladba s názvem Vykřičené místo. Schumannovo rozhodnutí vyjmout většinu básní, které nás uváděly do skladby, může být zdůvodněno jeho hudební estetikou. Ulrich Tadday47 ve svém článku „Život a literatura, poezie a filosofie: Hudební estetika Roberta Schumanna“ uvádí, že Schumann neměl rád programní hudbu, protože program omezoval posluchačovu představivost. Můžeme se tedy domnívat, že Schumann nechtěl, aby jednotlivá motta popisovala scény příliš zřetelně, a tím pak nevzala posluchači možnost svobody vytvořit si svůj vlastní obrázek. Na druhou stranu Tadday také uvádí, že Schumann měl zálibu v názvech, které ukazují na význam a obsah kompozice. Tituly označují

46

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 121. WING YIN CHERRY LI. Narrative and Representation in Robert Schumann´s Waldszenen op. 82. Vancouver, 2009. The Faculty of Gradute Studies, The University of British Columbia. s. 43 47

35

proces reflexe, který začíná v skladatelových myšlenkách a emocích a přecházejí do myšlenek a pocitů příjemce.“48 Jakási pomyslná hranice mezi skladatelem a posluchačem.

4.2 Tonální plán Lesní scény mají mnoho kompozičních rysů propracovaných tak, že se v nich objevuje určitý řád, který spojuje všechny skladby a vytváří tak jeden celek. Sjednocující techniky najdeme už i v Schumannových předešlých klavírních cyklech. Např. Tance Davidovců jsou propojeny dvěma zcela originálními způsoby.

Mimohudebními náměty se stávají jeho

imaginární postavy, Florestan a Eusebius. Jednotlivé skladby jsou podepsané iniciálami „E“ nebo „F“, nebo také „Fl. a E“. Jedná se tedy o autoportréty. Také svými motivickými a harmonickými vztahy vyvolávají tance mezi sebou další jednotu.49 Další cyklus Carnaval je sjednocen třemi hudebními hesly. Dvě jsou znázorněna tóny: A-Es-C-H, také As-C-H odvozenými ze jména Asch. Jedná se o rodiště Ernestiny von Fricken, se kterou byl Robert Schumann chvíli zasnouben. Třetí téma vychází z pojmu Scha vyjadřující zkratku jména Schumann. Ta je vyjádřena tóny Es-C-H-A. Tato symbolická témata a jejich variace nejsou uvedeny v úvodu skladby, ale až uprostřed.50 Rovněž Lesní scény vynikají vysokou úrovní jednoty. Ta je zajištěna nejen výpravným návrhem programních titulů, ale také symetrií v tóninách nebo posloupností forem. Navíc i motivické a tonální překřížení vložené do hudby umocňuje rozsáhlou soudržnost všech devíti kusů.

48

WING YIN CHERRY LI. Narrative and Representation in Robert Schumann´s Waldszenen op. 82. Vancouver, 2009. The Faculty of Gradute Studies, The University of British Columbia. 49 Tamtéž 50 SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967.

36

Název

Tónina (druhotná tónina)

Vstup

B dur (c, F)

Myslivec na číhané

d moll (B)

Květiny v samotě

B dur (g)

Vykřičené místo

d moll (B)

Vlídná krajina

B dur (Es, F)

Hospoda

Es dur (B)

Pták prorokem

g moll (G, Es)

Lovecká

Es dur (As)

Na rozloučenou

B dur (F, Es)

Z uvedené tabulky můžeme vypozorovat, že Schumann určil B dur jako hlavní tóninu tvořící základ celé sbírky. V této tónině jsou zkomponovány skladby Vstup, Květiny v samotě, Vlídná krajina a Na rozloučenou. Zároveň je B dur i sekundární tóninou v jiných kusech, např. v prostřední části (takty 9-18) skladby Myslivec na číhané, v části Vykřičeného místa (takty 14-17) a druhé části (takty 9-21) ve skladbě Hospoda. B dur se tedy objevuje na začátku, uprostřed a na konci cyklu. Avšak i ostatní skladby vytváří určitou symetrii tónin. Rozdělme si je do dvou podskupin. Každé centrum podskupiny se skladbami s dvěma béčky (B dur, g moll) je ohraničeno – v první podskupině tóninou d moll, v podskupině druhé Es dur. První podskupinu tedy konkrétně tvoří Květiny v samotě zkomponovány v B dur. Ty pak obklopují dva díly mollového tónorodu - Myslivec na číhané a Vykřičené místo v tónině d moll. Druhá podskupina obsahuje skladby Hospoda, Pták prorokem a Lovecká - uprostřed stojí g moll, krajní skladby mají opět durový tónorod, Es dur. Celá tóninová struktura pak vypadá takto: B dur – (d moll-B dur-d moll) – B dur – (Es dur-g moll-Es dur) – B dur

37

4.3 Hudební formy užité v klavírním cyklu Lesní scény I struktura užitých hudebních forem je v cyklu Lesní scény poměrně jednotná. Většina skladeb má dvě témata uspořádána ve formě ABA. Jedná se tak o jednoduchou písňovou formu. U některých kusů však není úplně jednoznačná a lze najít i rysy forem jiných. Např. Květiny v samotě naznačují i třetí větší téma a svým uspořádáním připomínají jednoduché rondo, které by bylo možno zapsat do struktury ABACA. Cyklus je sjednocen nejen tóninovým schématem, formami a programovými tituly, ale dále také křížením motivů mezi jednotlivými skladbami - touto problematikou se však zabývat nebudeme.

4.4 Popis jednotlivých skladeb Popisné názvy devíti kusů zobrazují jasný začátek, průběh a konec struktury vyprávění. Série skladeb je ohraničena kompozicemi s názvy Vstup a Na rozloučenou. I řada sedmi vnitřních skladeb je sama symetrická, začíná a končí tituly lovecké aktivity – Myslivec na číhané a Lovecká. Další dva tituly, Vykřičené místo a Pták prorokem, dávají cyklu svým abstraktním charakterem další souměrnost. V této kapitole se zaměříme na obsah, který programní názvy ve skladbách znázorňují, zároveň poukážeme na zajímavé momenty, které se ve skladbách objevují, ať už se jedná o motivickou práci, změnu témat či tonální plán. 4.4.1 Vstup Jak je již výše uvedeno, skladby zpočátku obsahovaly poetická motta, která byla posléze odstraněna. Vstup51 do lesa byl původně dokreslen úvodním mottem: Wir geh’n auf tannumzäuntem Pfad, Durch schlankes Gras, durch duft’ges Moos, Dem grünen Dickicht in den Schoss.52

51

Sýkora (1967) překládá originální název Eintritt pouze jako Vstup. V některých zdrojích se můžeme setkat s rozšířenějším názvem Vstup do lesa. 52 Jdeme cestou ohraničenou jedlemi, přes vysokou trávu a voňavý mech do srdce zelené houštiny.

38

„Blížíme se k lesu. Je to náš přítel, s tichým odevzdáním a vnitřní blažeností vcházíme pod koruny jeho stromů.“53 Skladba je uvedena velmi zřetelným tématem s jasnou melodií (obr. 21). Lze o ní tvrdit, že má až pochodový charakter. Je to jakási pozvánka do lesa. V prvních taktech můžeme rovněž vypozorovat náznak tzv. kvint lesních rohů54 charakteristických pro lovecká témata, které zároveň evokují představu lesa a konkrétně v tomto kuse naznačují vstup. Obr. 21 Schumann, Lesní scény op. 82, „Vstup“, takt: 1-4

Další téma znázorňuje zvukomalbu stromů. Schumann ji vyjádřil posunutím těžké doby a asymetrickým frázováním (obr. 22). Tato střední část vybočuje po jistém nástupu v B dur do vedlejších tónin, a to nejdříve c moll, která se střídá s jasnou durovou melodikou dominantní tóniny (F dur). Skladba se uzavírá opět hlavním tématem v B dur. Nepříliš rychlé tempo působí velmi klidným dojmem. Obr. 22 Schumann, Lesní scény op. 82, „Vstup“, takt: 9-12

53 54

SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 119. Kvinty lesních rohů objevující se v úvodu vznikají postupem ze sexty, přes kvintu do tercie.

39

4.4.2 Myslivec na číhané55 Jemný, jasný tón střídá kus plný napětí a vzruchu. Je to ryze romantický obrázek. Toto technicky náročné dílo zobrazuje loveckou tématiku, která je typická nejen pro Schumannovu tvorbu, ale pro celé 19. století. Lovecký motiv má svá specifika – běžně bývá vyjádřen 6/8 taktem. Myslivec na číhané je zkomponován v taktu 4/4, avšak tento charakteristický 6/8 rytmus je vyjádřen triolami, které jsou občas umocněny staccatem a tečkovaným rytmem. Zajímavým prvkem je i kontrast delších not a rychlých triol s chromatickými postupy objevující se např. v hlavním tématu (obr. 23), které působí dramaticky a navozuje představu pohybu a lovu. Napětí dokresluje dynamika, převážná část je v pianu. Obr. 23 Schumann, Lesní scény op. 82, „Myslivec na číhané“, takt: 1-4

Skladba je uvedena tóninou d moll. Pouze ve střední části dochází k malému vybočení do B dur, které však trvá jen několik taktů. V této části se mění i dynamika na forte. Vedlejší téma je velmi kontrastní - plné staccat znějících díky svému rytmu jako fanfáry (obr. 24). Následuje návrat do d moll, který v posledních taktech náhle přechází do stejnojmenné tóniny D dur, což může posluchači podsouvat myšlenku úspěšného lovu, avšak skladba je uzavřena opět mollovým akordem tóniny hlavní. Téma není tak zřetelné, jako u první skladby. Střídá se v pravé i levé ruce, občas zazní v unisonu, čili jednohlasně. Obr. 24 Schumann, Lesní scény op. 82, „Myslivec na číhané“, takt: 17-19

55

Sýkora (1967) překládá název Jäger auf der Lauer jako Myslivec na čekané.

40

4.4.3 Květiny v samotě56 Jedná se o zdánlivě jednoduchou a velmi melodickou skladbu nepříliš rychlého tempa. Obtížnost se ukrývá ve výrazu, na který je potřeba dát velký důraz, aby vynikl charakter celé skladby. Základ tvoří velice křehký motiv objevující se v prvním taktu (obr. 25), který provází celou skladbu. V průběhu se ani moc nerozvíjí, dokonce se někdy nenápadně vytratí. Je to velice pěkná motivická práce – Schumann si hraje s různými tóninami, motivem v inverzi apod. Jednohlasou, velmi prostou melodii občas podtrhuje hlasem dalším. Tyto dvojhlasé úseky v pravé ruce mohou být pro interpreta obtížnější, je zde nutné udržet rovnováhu a zachovat linii hlavní melodie. Obr. 25. Schumann, Lesní scény op. 82, „Květiny v samotě“, takt: 1-7

Skladba je uvedena hlavní tóninou B dur, v dalším motivu (obr. 26) se objeví jemný, smutný nádech v tónině g moll, ten se však záhy navrací k motivu hlavnímu. Ve třetím tématu se objevuje více harmonických změn, postupně však opět přechází do lyrické, snivé a křehké části se základním motivem. Svou formou se lehce odlišuje od ostatních kusů. Vyjádříme-li ji schématem ABACA, mluvíme o jednoduchém rondu. Je to nesmírně něžný a tklivý pohled, ve kterém můžeme hledat charakter Roberta Schumanna. Jak uvádí Sýkora57: „I skladatel sám byl takovou „osamělou květinou“, které hrozí zánik.“. Obr. 26 Schumann, Lesní scény op. 82, „Květiny v samotě“, takt: 22-28

56 57

Názvy se mohou lišit, např. Sýkora (1967) překládá originální název Einsame Blumen jako Osamělé květiny. SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 121.

41

4.4.4 Vykřičené místo58 Lyrické Květiny na samotě střídá skladba spíše epického charakteru. Působí velice tajuplně, ponuře, až hrůzostrašně. Vyzařuje z ní typická romantická mystičnost. Pomalé tečkované rytmy a nečekané dynamické změny dobarvují pocit záhadnosti a poukazují na dramatickou intenzitu básně. Jedná se o geniální impresi uvedenou mottem Hebbelovy básně, které bylo jako jediné v cyklu zachováno: Die Blumen, so hoch sie wachsen, Sind blass hier, wie der Tod, Nur eine in der Mitte, Steht da im dunklen Rot.

Die hat es nicht von der Sonne, Nie traf sie deren Glut, Sie hat es von der Erde, Und Die trank Menschenblut.59 Hlavní téma zazní nejdříve v levé ruce, následně ho přebírá ruka pravá (obr. 27). Po celou dobu trvání skladby však není jasné, která ruka má vedoucí pozici - motivy se stále střídají. V tomto případě můžeme mluvit o jisté polyfonii. Úvod je zkomponován v tónině d moll, která ve střední části plynule přechází do B dur. Avšak ani tato durová tónina nedodává skladbě optimističtější a veselejší ráz. Kompozice je uzavřena opět ve své původní tónině, zpestřené mnoha zajímavými intervaly. Obr. 27. Schumann, Lesní scény op. 82, „Prokleté místo“, takt: 1-4

58

Sýkora (1967) překládá originální název Verrufene Stelle jako Prokleté místo. I zde se však názvy mohou lišit. V jiných zdrojích se můžeme setkat s názvem Vykřičené místo. 59 Květiny, jinde tak bujné, jsou bledé zde, bledé jak smrt, jen jediná v jejich středu stojí tu v temném šarlatě. Tu barvu nemá od slunce, nikdy se jí nedotkl jeho žár, to má ze země – a ta pila lidskou krev.

42

4.4.5 Vlídná krajina60 „S úzkostí spěcháme pryč z tohoto místa, pryč, tam kde je přívětivá krajina. Jak bychom nevzpomněli na Smetanu! Schumannova krajina má jásavý vzlet a plnost světla, v prudkém kontrastu k předešlému číslu.“61 Sýkora zde zmiňuje Bedřicha Smetanu, který rovněž zkomponoval tematicky příbuznou skladbu s názvem Přívětivá krajina. Schumannova skladba Vlídná krajina působí velmi pozitivně. Její rychlé triolové pohyby obohacené melodickými ozdobami zní velice lehce, vzdušně a vyvolávají tak poetický efekt. Plynulá melodická linka se téměř vůbec nezastaví. Zajímavý je zde tonální plán. Ačkoli je tento kus napsán v tónině B dur, velká část skladby je v tónině dominantní, tedy F dur. Tento prvek můžeme vypozorovat již v úvodu (obr. 28). Ve skladbě se objevuje i mnoho tonálních vybočení. Vedlejší tóninou je Es dur, která se ale objevuje pouze v malé části, a to taktech 13-18 (obr. 29), následně se navrací do F dur. Závěr se nám snaží „vsugerovat“ tóninu hlavní, ale jinak to jednoznačné není. Důvodem by mohla být snaha zachování tóninového schématu vytvářejícího určitou symetrii a jednotu, avšak jsou to pouhé domněnky. Obr. 28 Schumann, Lesní scény op. 82, „Vlídná krajina“, takt: 1-6

Obr. 29 Schumann, Lesní scény op. 82, „Vlídná krajina“, takt: 12-16

60

Sýkora (1967) překládá originální název Freundliche Landschaft jako Přívětivá krajina. I zde se však názvy mohou lišit. V jiných zdrojích se setkáváme s názvem Vlídná krajina. 61 SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 122.

43

4.4.6 Hospoda62 Postupně se dostáváme na okraj velikého černého lesa. „Pomyslíme na kouzlo hospody, na teplou pohodu světnice, ve které nás vítá vlídný pozdrav a srdečný stisk ruky, ale také na poezii Schwarzwaldu, na lidové malůvky, na figurky ze šišek a kůry.“63 Z hlediska technické stránky představuje skladba řadu materiálu vyžadujícího vekou citlivost na vyrovnanost. Celá skladba je zkomponována jednoznačně v durové tónině. Má velice optimistický, až popěvkový motiv. Jasné téma působí vesele, lidově (obr. 30). Je také mnohem konkrétnější, než např. v předchozí skladbě. Svým charakterem se blíží spíše kusům, jako je např. úvodní Vstup nebo Lovecká. Obr. 30 Schumann, Lesní scény op. 82, „Hospoda“, takt: 1-4

Po zřetelném tématu následuje část obsahující ve velkém množství tečkovaný rytmus, který má až pochodový ráz. Jedná se až o kontrapunktickou práci s motivem, kde se střídá levá a pravá ruka (obr. 31). Obr. 31. Schumann, Lesní scény op. 82, „Hospoda“, takt: 9-12

Konec skladby je docela výrazný, hlavní melodii přebírá levá ruka. Celý kus pak uzavírá opět hlavní téma v hlavní tónině.

62 63

Originální název: Herberge SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 122.

44

4.4.7 Pták – prorok64 Skladba Pták – prorok předběhla svým charakterem epochu daleko do impresionismu. Je považována za jednu z nejgeniálnějších impresí celé Schumannovy klavírní tvorby. Z celé sbírky je zřejmě nejznámější a zároveň i nejnápadnější. I této kompozici byl původně určen další pozoruhodný úryvek z básně Zweilicht od J. Eichendorffa: Hüte dich, sei wach und munter!65 „Je to vzdálené tajemné volání ptáka, jehož snad není ani možno spatřit, o kterém se jen vypravuje. Ten hlas prý prorokuje, ale – je dobré znát jeho proroctví a rozumět mu?“66 Skladbu uvádí ptačí motiv v tónině g moll (obr. 32). Neúplná melodie zní velice onomatopoicky, je jemná a zároveň trochu podivná. Tečkovaný rytmus, rychlý běh not a použité intervaly stoupající do velkých výšek připomínají zpěv ptáků a vytváří dramatičnost tohoto kusu. Obr. 32. Schumann, Lesní scény op. 82, „Pták - prorok“, takt: 1-3

Střední část má durový charakter. Začíná ve stejnojmenné tónině G dur a působí kontrastně k první části. Evokuje zklidnění, nějakou pěknou vizi, možná poselství. Má klidný, optimistický charakter, který je místy až meditativní. Zajímavým momentem je závěr druhé části, kde skladba přechází bez jakékoliv modulace do Es dur, jako by chtěl Schumann na něco upozornit (obr. 33). Už samotný interval velké tercie posluchače upozorňuje, že se něco děje. Náhlá změna se objevuje i v dynamice. Obr. 33. Schumann, Lesní scény op. 82, „Pták - prorok“, takt: 23-25

64

Originální název: Vogel als Prophet Opatruj se, buď bdělý a čilý. 66 SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 122. 65

45

4.4.8 Lovecká67 V následující skladbě zvané Lovecká bylo motto původně čerpáno ze dvou básní, jejichž autorem je Heinrich Laube (Jagdbrevie): Frisch auf zum fröhlichen Jagen Ihr Jäger auf der Hirsch! Wir wollen den Hirsch erjagen, Den edlen rothen Hirsch.68 Skladba je k předešlému číslu opět velice kontrastní. Hlavní téma je konkrétní (obr. 34), nikoliv zamlžené, jako u předchozí kompozice. Temný hlas je zapomenut a na řadu přichází junácká síla a chuť k životu. Obr. 34. Schumann, Lesní scény op. 82, „Lovecká“, takt: 1-5

Lovecká je druhým kusem z Lesních scén s typickou tématikou lovu. V tomto případě, na rozdíl od Myslivec na číhané, je již zkomponována v tzv. loveckém rytmu, který je přesně vymezen 6/8 taktem, někdy připomínající fanfáry. Rychle se opakující akordy propůjčují dílu rytmický šmrnc, zároveň však z tohoto důvodu představují velkou technickou výzvu. Náročnost se také skrývá ve složitých akordech velkého rozsahu hraných ve forte. Základní tóninou je zde Es dur. Poté nastupuje kontrastní část v tónině As dur (obr. 35). V této části můžeme vypozorovat jistý sekvencovitý pohyb. Zajímavý je také moment, kdy v určitých místech levá ruka přestupuje přes pravou, následně však melodii přebírá opět pravá ruka. Pak se skladba navrací k tématu hlavnímu, rovněž v tónině Es dur.

67 68

Originální název: Jagdlied Z čerstva na lov, vy lovci na jelena! Chceme ho ulovit, toho ušlechtilého jelena.

46

Obr. 35. Schumann, Lesní scény op. 82, „Lovecká“, takt: 50-59

Kromě tohoto kusu, Schumann komponoval lovecké písně např. také v klavírním cyklu Album pro mládež.

4.4.9 Na rozloučenou69 Tato krásná, pomalá, dojemná skladba uzavírá celý cyklus Lesních scén. „Schumann uváděl rád na konci svých hudebních básní jakousi apoteózu, jakési gesto básníka na odchodu ze scény. Tak je tomu i tentokrát. Láskyplný pohled objímá scenérii lesa a přímo se s ní v duchu mazlí, než zmlkne poslední tón, než stíny zahalí milovanou krajinu.“70 Pomalé, lyrické rozloučení s lesem má velmi čistou melodii vedenou v horním hlase (obr. 36). Schumann ve velké míře pracuje s triolovým pohybem. Objevuje se zde ale i další rys typický pro jeho tvorbu, a to rytmus 2:3 (obr. 37). Obr. 36. Schumann, Lesní scény op. 82, „Na rozloučenou“, takt: 1-5

69 70

Originální název: Abschied SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. s. 122-123.

47

Obr. 37. Schumann, Lesní scény op. 82, „Na rozloučenou“, takt: 26-27

Základní tóninou skladby je B dur, která zároveň i celý cyklus uzavírá. Druhé téma přechází do F dur. Skladba je jednoduchou písňovou formou, tedy navrací se opět k tématu A. V tomto úseku dochází k četným modulacím. Skladba je však ukončena svou základní tóninou.

48

5. VYUŽITÍ SCHUMANNOVÝCH SKLADEB V PEDAGOGICKÉ PRAXI Poslední kapitola diplomové práce je zaměřena na využití Schumannova klavírního cyklu Lesní scény v pedagogické praxi. Cílem je vytvoření návrhu jednak učebního textu pro osvojení hudební teorie, který by se mohl stát inspirací pro pedagogy zejména 2. stupně ZŠ (popř. víceletých gymnázií), dále pak poskytnutí několika pracovních listů a námětů pro hodiny hudební výchovy. Vyučovací hodiny by měly co nejvíce rozvíjet hudebnost žáků, jejich schopnosti a dovednosti. Snahou je také podněcovat jejich všestrannou hudební aktivitu a rozvíjet všeobecný kulturní přehled. Z důvodu časové dotace hudební výchovy však nelze věnovat několik vyučovacích hodin pouze konkrétním Schumannovým klavírním cyklům. Proto bude výuka pojata v rámci celého období romantismu, včetně mezipředmětových přesahů, které by měly být rovněž do hodin zahrnuty.

5.1 Projektová výuka Zvolili jsme projektovou výuku, která se orientuje především na zkušenosti žáka. Tato myšlenka vychází z předpokladu, že učení je efektivnější, pokud pedagog zvolí vhodné metody práce umožňující žákům naučené poznatky co nejefektivněji používat. Snahou je také propojení poznatků z různých oblastí, aby si žáci vytvořili ucelenou představu o problematice a byli schopni zjištěné vědomosti aplikovat do praxe. Je důležité si uvědomit, že projektové vyučování předpokládá u žáků určité dovednosti, které je nutné nejprve žáky naučit. Jde např. o dovednosti diskutovat, dovednost pracovat ve skupině, prezentovat výsledky své práce apod. Proto není tato metoda vhodná pro žáky prvních tříd 1. stupně ZŠ. Pro naše téma jsme vybrali za cílovou skupinu žáky 8. ročníku základní školy. Abychom mohli mluvit o projektu, je zapotřebí splnit určitá kritéria. Jedná se např. o jasné vymezení problému, stanovení jasného a určitého cíle projektu. Dále je nutné jasně vymezit časový úsek. Projekt by měl vytvářet takové situace, ve kterých žáci projevují jejich vlastní iniciativu. Učitel se stává spíše průvodcem a poradcem.

49

Projektová výuka má tak mnoho předností, z nichž bychom mohli uvést např. tyto: 

Propojením mezipředmětových vztahů napomáhá žákům pozorovat a vnímat učivo v souvislostech.



Zapojuje smyslové vnímání žáků a prožitek.



Žáka motivuje a aktivizuje.



Projektová výuka rovněž umožňuje žákům pracovat v týmech a skupinách.71

5.2 Hudební výchova v RVP Hudební výchova je začleněna do vzdělávací oblasti Umění a kultura, která zahrnuje také i výtvarnou výchovu. Žák je prostřednictvím tohoto vzdělávacího obsahu veden k dosahování klíčových kompetencí (kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, sociální a personální kompetence, anebo kompetence občanské a pracovní). Vzdělávací obsah pro hudební výchovu na druhém stupni základních škol nás dále seznamuje s očekávanými výstupy, kterých by měl žák na konci 9. ročníku základní školy dosáhnout. Tyto body jsou uvedeny v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání72: Žák: 

využívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách;



uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluveném projevu v běžném životě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase, dokáže ocenit kvalitní vokální projev druhého;



reprodukuje na základě svých individuálních hudebních schopností a dovedností různé motivy, témata i části skladeb, vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché hudební improvizace;

71

Podkapitola vychází z uvedeného zdroje: Projektová výuka. [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/P/Projektov%C3%A1_v%C3%BDuka 72 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z WWW:.

50



realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností písně a skladby různých stylů a žánrů;



rozpozná některé z tanců různých stylových období, zvolí vhodný typ hudebně pohybových prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové vyspělosti předvede jednoduchou pohybovou vazbu;



orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá užité hudebně výrazové prostředky a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho přistupuje k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku;



zařadí na základě individuálních schopností a získaných vědomostí slyšenou hudbu do stylového období a porovnává ji z hlediska její slohové a stylové příslušnosti s dalšími skladbami;



vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění. Rámcový vzdělávací program pro základní školy nás rovněž seznamuje s učivem,

prostřednictvím kterého bychom se měli k uvedeným výukovým cílům přiblížit. Zahrnuje vokální, instrumentální, hudebně pohybové a poslechové činnosti. Náš projekt se bude kromě kognitivních znalostí snažit nabídnout činnosti rozvíjející tyto uvedené složky. Snahou je také rozvíjet tvořivost žáka a vytvořit pozitivní vztah k uměleckému dílu.

5.3 Projekt Učivo hudebního romantismu je poměrně obsáhlé, vymezili jsme pro tento projekt čtyři vyučovací hodiny. Vyučovací jednotka trvá 90 minut. Výukové cíle vycházejí z Bloomovy taxonomie. B. S. Bloom vytvořil v roce 1956 šest hierarchicky uspořádaných kategorií týkajících se oblasti kognitivních cílů. Kategorie jsou řazeny od nejjednodušších psychických operací po nejnáročnější.73 V úvodní hodině se seznámíme se základními rysy romantismu. Snahou je rovněž, aby byli žáci schopni zařadit romantismus do celkového historického kontextu. První část hodiny

73

Cílová kategorie (úroveň osvojení): 1. Zapamatování, 2. Pochopení, 3. Aplikace, 4. Analýza, 5. Syntéza, 6. Hodnocení

51

bude věnována částečnému výkladu a diskuzí s žáky o historických souvislostech. V druhé části žáci vyplní pracovní list, který jim bude sloužit jako zápis z hodiny. Na závěr vytvoří ve skupinách

přehled

obsahující

nejdůležitější

a

nejcharakterističtější

znaky

patřící

do romantismu, postavy, motivy apod. Své práce budou následně před třídou prezentovat a zdůvodňovat vlastní nápady. Druhá vyučovací hodina bude převážně zaměřena na samostatnou práci. Žáci vytvoří několik skupin. Každá skupina dostane za úkol vyhledat základní informace a zajímavosti na dané téma, zpracovat jednoduchou PowerPointovou prezentaci, kterou v druhé části hodiny přednesou ostatním spolužákům. Ti si doplní základní informace do předem připravených pracovních listů. Zaměříme se na dva nejvýznamnější hudební skladatele českého romantismu – Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka. Dalším tématem bude nejslavnější skladatel ruského romantismu Petr Iljič Čajkovskij, operní reformátor Richard Wagner nebo významný skladatel písňové tvorby Franz Schubert. Třetí hodinu věnujeme Robertovi Schumannovi. K PowerPointové prezentaci bude vytvořen s ní korespondující pracovní list. Zmíníme se i o dalších skladatelích Schumannovy generace, do které patří Felix Mendelssohn-Bartholdy, Fryderyk Chopin nebo také Ferenc Liszt. Část hodiny bude zaměřena na poslech vybraných Schumannových skladeb, jejich rozboru a srovnání se skladbami jiných skladatelů i jiných období. Tématem bude opět zařazení do historických souvislostí a diskuze, kde se hudba nejčastěji praktikovala v jednotlivých obdobích a jaký měla význam. Žáci porovnají ukázky z hlediska slohové a stylové příslušnosti. Poslední hodinu projektu zaměříme na práci s konkrétním klavírním cyklem Roberta Schumanna – Lesní scény. Důraz klademe na aktivní činnost žáka. Část hodiny zahrne poslech ukázek z uvedeného cyklu. Předchozí hodinu žáci skladby analyzovali, porovnávali a hodnotili, nyní budou dominantní zejména motorické dovednosti a fantazie. K ukázkám se budou následně vztahovat různé hudební aktivity. Žák dostane k dispozici rovněž jednoduché hudební nástroje. Projekt by tak měl zahrnovat všechny základní složky: kognitivní, postojovou i motorickou. Výstupem bude portfolio skládající se z pracovních listů, které žákům poslouží jako zápis z hodiny.

52

HUDEBNÍ VÝCHOVA - ROMANTISMUS

VC*daného celku (časového či tematického)

Žák popíše základní znaky romantismu a zařadí je do historických souvislostí, vyjmenuje skladatele patřící do tohoto období a popíše jejich život a dílo. Žák je ochoten zamyslet se nad skladbou a vyjádřit svůj názor na poslech skladby. Žák interpretuje své názory před spolužáky.

Výuková jednotka č.

Výukový cíl

Způsob ověření zda byl cíl naplněn

1

Žák vyjmenuje základní znaky romantismu. Bude rovněž schopen diskutovat o historických souvislostech. Žák vytvoří přehled nejdůležitějších znaků, událostí a osobností tohoto období.

Pozorování, rozhovor, kontrola samostatné práce.

2

Žák vyhledává informace o významných hudebních skladatelích. Žák je ochoten vystupovat před spolužáky. Popíše život a dílo skladatelů, popř. jejich vliv na českou hudbu.

Způsob ověření zda byly VC naplněny

Pozorování, kontrola údajů

53

Rozhovor učitel/žák, pozorování, vypracování portfolia, kontrola aktivní činnosti žáků.

Učivo

Hlavní strategie (metody, formy, učebnice, pomůcky atd.)

Mezipředmětové vztahy, přesahy, možná integrace, kompetence.

ZNAKY ROMANTISMU

Dialog, práce ve skupině, pomůcky: psací potřeby pro vytvoření přehledu.

Dějepis (historické souvislosti), český jazyk (literatura), výtvarná výchova (architektura, malířství).

SKLADATELÉ ROMANTISMU

Práce ve skupině, prezentace žáků, dialog, pracovní list.

Dějepis, zeměpis, informatika.

3

Žák popíše základní informace o životě a díle skladatele. Žák bude schopen rytmizace jednoduché skladby a ochoten zapojit se do práce s orffovými nástroji.

4

Žák graficky vyjádří své pocity na základě poslechu, je ochoten své vyjádření interpretovat před ostatními spolužáky.

Komunikace s učitelem, kontrola pracovního listu

ROBERT SCHUMANN

Výklad učiva, prezentace, dialog, pracovní list

Dějepis, literatura.

Pozorování, kontrola pracovního listu

PRÁCE S PROGRAMNÍMI KLAVÍRNÍMI CYKLY

dialog, poslech, pomůcky: práce ve skupině; orffovy nástroje, papír, pastelky

Výtvarná výchova, popř. dramatická výchova

* VC – zkratka „výukové cíle“

54

5.4 Prezentace a pracovní listy Prezentace - Romantismus

55

56

Pracovní list 1 - Romantismus

1. Do kterého století řadíme hudební romantismus?

2. V letech 1789-1799 proběhla ve Francii událost, která měla velký dopad na vývoj celé evropské společnosti. Jak se tato událost nazývala?_______________________________________________

3. Na který umělecký směr romantismus reagoval? ________________________________________

4. Klasicismus a osvícenský racionalismus kladl důraz na rozum. Romantismus klade důraz především na ____________________. 5. Kde čerpali hudební skladatelé období romantismu inspiraci pro náměty svých skladeb? ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 6. Uveďte další charakteristické znaky romantismu. ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 7. Vyjmenuj aspoň některé představitele/památky romantismu z jiných uměleckých oborů (literatura, malířství, architektura). literatura:___________________________________________________________________ malířství:___________________________________________________________________ architektura_________________________________________________________________

57

8. Zaškrtněte, zdali je uvedené tvrzení správné: 

Romantismus navazuje na baroko. ANO / NE



Pro romantismus jsou charakteristické náboženské motivy. ANO / NE



Pro hudební romantismus je charakteristická programní hudba ztvárňující mimohudební námět. ANO / NE



Absolutní hudba chápána jako opak programní hudby. ANO / NE



V romantismu vznikají tzv. národní školy. Charakteristický je růst vlasteneckého cítění. ANO / NE



Autorem kreseb na pražském orloji je český malíř Josef Matěj Navrátil. ANO / NE



Autorem kreseb na pražském orloji je český malíř Josef Mánes. ANO / NE



Mezi nejvýznamnější spisovatelky období romantismu patří Božena Němcová. ANO / NE

9. Přiřaď pojmy ze sloupce A k definicím ze sloupce B. A

B Hudební skladba pro jeden nebo několik sólových nástrojů s doprovodem orchestru.

Symfonická báseň

Základní žánr vokální hudby, na jehož formě a obsahu se rovným dílem podílejí slovo i hudba.

Programní hudba

Koncert

Instrumentální, jednovětá programní skladba určená pro symfonický orchestr. Zakladatelem je Ferenc Liszt. Skladatel se snaží prostřednictvím názvu, námětu usměrnit posluchačovu fantazii směrem ke konkrétním obrazům, dějům apod.

Píseň

Absolutní hudba

Obrací se k posluchači pouze hudebními prostředky, jako je melodie, harmonie, forma, dynamika atd.

58

10. Graficky znázorni vše, co je typické pro romantismus. (co se Ti vybaví, když se řekne romantismus – témata, postavy, oblečení, stavby,…)

59

Pracovní list 2 - Hudební skladatelé romantismu

1. ______________________ (1824 – 1884) se narodil v ______________ . V padesáti letech ho postila jedna z nejhorších nemocí, která se může hudebnímu skladateli stát - ____________. I poté však složil několik svých vrcholných skladeb. Napsal několik oper, z nichž je nejznámější___________ ____________ . Velice významný je rovněž jeho cyklus symfonických básní ___________________. Skládá se z šesti skladeb, které se nazývají:______________, ____________, ___________, _____________________, _______________, ______________. Poslech: Pozorně si poslechni ukázku z cyklu Má vlast – Vltava. Podle charakteru částí skladby (dynamika, hudební nástroje, charakter taneční/tajemný/slavnostní atd.), se pokus seřadit, jak by mohly motivy, které Vltava vyjadřuje, jít za sebou. ___ Prameny Vltavy se sbíhají ___ Lesní téma ___ Vltava v noci ___ Svatba ___ Vyšehrad 2. _______________________ (1841 – 1904) se narodil v městě__________________. Patří mezi světově nejproslulejší hudební skladatele. Velkou část svého života prožil v USA, kde vznikla skladatelova nejvýznamnější symfonie_______________________. Mimo jiné se věnoval také operní tvorbě. Nejznámější operou je______________, z dalších můžeme uvést např.____________________________________________ ___________________________________________________________________.

3. Jmenuj další představitele romantismu. Ke každému si poznamenej aspoň jedno dílo. _____________________________________________________________________ _____________________________________________________________________ _____________________________________________________________________

4. Opera je______________________________________________________________ Reformu opery v období romantismu provedl německý skladatel _________________

60

5. Autorem baletů Labutí jezero nebo Louskáček je nejpopulárnější ruský hudební skladatel____________________________. Mezi jeho další známá díla patří např._________________________________________________________________ ___.

6. Poznamenej si zajímavosti z prezentací o skladatelích či jejich dílech, které tě zaujaly: _____________________________________________________________________ _____________________________________________________________________ _____________________________________________________________________ _____________________________________________________________________ ____________________________________________________________________.

61

Prezentace – Robert Schumann

62

63

Pracovní list 3 - Robert Schumann

Úkol 1 Seřaď události v Schumannově životě: _____ Narodil se r. 1810 ve Zwickau. _____ Studium práv v Lipsku, která však nedokončil. _____ Sňatek s Clarou Wieckovou r. 1840 (dcerou Schumannova učitele klavírní hry Friedricha Wiecka). _____ Začal studovat hudbu u Friedricha Wiecka. _____ Zhoršení psychické nemoci a pokus o sebevraždu. _____ Studium na gymnáziu v rodném městě Zwickau. _____ Založil časopis Neue Zeitschrift für Musik (r. 1834). _____ Převezen do léčebně v Endenichu, kde také r. 1856 umírá.

Úkol 2 Poslechni si tři skladby z různých období. Vyjádři, v čem se tyto skladby od sebe liší. Pokus se zařadit, do kterých období patří jednotlivé ukázky? a) J. S. Bach – Toccata a fuga d moll________________________________________ b) A. Mozart – Sonata in C, K545__________________________________________ c)R. Schumann – Klavírní koncert a moll____________________________________

Úkol 3 Poslechni si ukázky a zapiš, která skladba je durová a která mollová. Jaký je mezi nimi rozdíl? DUROVÉ TÓNINĚ: tyto skladby znějí _ _ _ _ _ _. Příklad______________________ MOLLOVÉ TÓNINĚ: tyto skladby znějí _ _ _ _ _ _. Příklad:____________________

64

Úkol 4 Jak se nazývá hudba, která znázorňuje mimohudební námět? ____________hudba. (odpověď nalezneš v tajence)

1. Poté, co si R. Schumann ochromil ruku, musel ukončit svou pianistickou kariéru. Stále se však věnoval _ _ _ _ _ _ _ _ _ skladeb a dirigování. 2. Co studoval R. Schumann v Lipsku? 3. R. Schumanna řadíme do 2. období romantismu. Jak toto období nazýváme? 4. R. Schumann zkomponoval pouze jednu operu. Uveď její název. 5. Do které řeky skočil R. Schumann při pokusu o sebevraždu? 6. Jaké bylo křestní jméno Schumannovy manželky? 7. Jaké národnosti byl R. Schumann? 8. R. Schumann navštívil i Prahu, kde se setkal s jedním českým hudebním skladatelem. O koho se jedná? Uveď příjmení. (tento hudební skladatel je autorem např. cyklu symfonických básní Má vlast). 9. Schumannova manželka byla výborná _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _.Po Schumannově ochromění prstu se stala interpretkou jeho skladeb. 65

Prezentace – Schumannův klavírní cyklus LESNÍ SCÉNY

66

Pracovní list 4 - Schumannův klavírní cyklus LESNÍ SCÉNY Úkol 1 Pozorně poslouchej ukázky. Pokus se přiřadit jednotlivé ukázky k uvedeným obrázkům podle toho, jak na tebe působí. Navrhni, jak by se skladby mohly jmenovat. Ukázky zazní víckrát. Nejdřív poslouchej, následně uveď, co by mohla skladba znázorňovat. Ukázka 1 = obrázek ____ návrh názvu skladby___________________________________ Ukázka 2 = obrázek ____ návrh názvu skladby_________________________________ Ukázka 3 = obrázek ____návrh názvu skladby__________________________________

a)

b)

c)

Úkol 2 Pozorně si poslechni ukázku. Opět zazní vícekrát. Namaluj, co tě napadne, když tuto skladbu posloucháš. Jak na tebe působí, co by mohla znázorňovat? Vyjádři své představy, pocity a nálady. Poté proběhne diskuze, ve které své obrázky zdůvodníte.

67

Úkol 3 Vytvořte skupinky po pěti. Vyberte si jeden obrázek. Tento obrázek se pokuste ztvárnit. Je možné jej vyjádřit pomocí orffových nástrojů, další možností je hra na tělo, dramatická scénka apod. Je to na Vás… Pokuste se vyjádřit charakter obrazu veškerými hudebními prostředky - za pomocí dynamiky (hlasitě/potichu), tempa (pomalé/rychlé), zdali působí obraz vesele/smutně atd.

Úkol 4 Následující skladba zvaná Květiny v samotě je zkomponována ve 2/4 taktu. Některé taktové čáry se však z úryvku „vytratily“. Doplň taktové čáry tak, aby vytvářely 2/4 takty.

Pomůcka: nota celá = 4 doby nota půlová = 2 doby nota čtvrťová = 1 doba nota osminová = ½ doby

68

Úkol 5 Převážná většina skladeb tohoto klavírního cyklu je zkomponována v písňové formě. Je to jako píseň, která má různé sloky, a vždy se navrací jeden refrén. I zde začíná skladba jedním tématem, následuje kontrastní část, která se však záhy navrací zpět k úvodnímu tématu. Pokus se tuto hudební formu vyjádřit schématem, jestliže si základní téma označíme jako „A“ a kontrastní téma jako „B“. ……………………………

Úkol 6 Vytleskej rytmus uvedené ukázky.

69

ZÁVĚR Diplomová práce nejdříve seznámila čtenáře se stěžejními okamžiky života Roberta Schumanna a událostmi, které ovlivnily jeho tvorbu. Představila nám Schumanna nejen jako hudebního skladatele, ale i jako hudebního kritika. Druhá kapitola nás seznámila s významnými klavírními díly a klavírními cykly. Schumannově tvorbě a jeho cyklu Album pro mládež jsem se věnovala již ve své bakalářské práci, která byla zaměřena na klavírní metodiku a která měla svůj přínos zejména pro začínající klavíristy a klavírní pedagogy. Nyní jsem se podrobněji zabývala klavírními cykly Dětské scény op. 15 a Lesní scény op. 82. Ačkoli bylo o Schumannovi a jeho tvorbě již mnoho napsáno, snahou bylo nabídnout jiný pohled na tato díla. Programní charakter Dětských scén a Lesních scén mě inspiroval k výběru tohoto tématu. Cílem bylo upozornit na zajímavé momenty, které se v cyklech objevují. Upozorňuji také na motivickou práci, tonální plán klavírních cyklů, nebo použité hudební formy. Součástí práce je i kapitola věnována charakteristickým znakům Schumannovy tvorby. Z tohoto důvodu věřím, že by práce mohla být přínosná rovněž pro klavírní pedagogy, přestože se přímo o klavírní pedagogiku nejedná. Hlavním cílem práce bylo poskytnout nápady a nabídnout materiály k využití v hodinách hudební výchovy. K tomuto účelu byly vytvořeny PowerPointové prezentace a pracovní listy. Výuka je pojata v rámci celého období romantismu. Při tvorbě projektu jsem se snažila volit hudební aktivity a teorii tak, aby korespondovaly s očekávanými výstupy, které jsou uvedeny v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Věřím, že se tak práce stane inspirací pro pedagogy hudební výchovy při vytvoření kreativní vyučovací hodiny.

70

SUMMARY This thesis is focused on Robert Schumann and especially on his two piano cycles. First chapter describes the life of the composer and the events that influenced his composition. Next chapter deals with his piano works. It provides information about the most important piano works, Schumann's piano cycles and it also contains the characteristics of the Schumann´s composition. The large part is focused on two piano cycles – Scenes from Childhood and Forest Scenes. It alerts on interesting moments which are contained there and which are created the integration of whole cycle. Both of them have also programmatic charakter. The last chapter is devoted to pedagogical use of Schumann's works. We chose the form of project teaching. This project is conceived in the framework of the Romantic period. These part also contains three PowerPoint presentations and several worksheets which can be used in music lessons.

71

POUŽITÁ LITERATURA ČIČATKA, J. Robert Schumann: život, dílo a jeho vliv na českou hudbu. Olomouc: Krajská lidová knihovna v Olomouci, 1960. DZIEBOWSKA E. a kol. Encyklopedia muzyczna S – Sł. Kraków: Polskie Wydawnictwo Muzyczne SA, 2007. 305 s. ISBN 978-83-224-0865-0. LAUX, K. Schumann. Bratislava: OPUS, 1986. 241 s. ISBN 62-608-86. NAVRÁTIL, M. Dějiny hudby. Praha: Votobia, 2003. 367 s. ISBN 80-7220-143-3. PRÁŠILOVÁ, M. Tvorba vzdělávacího programu. Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254712-7. SMOLKA, J. a kol. Dějiny hudby Praha: TOGGA Agency: Český hudební fond, 2001. 657 s. ISBN 80-902912-0-1. SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha: Editio Supraphon, 1967. 215 s. VYSLOUŽIL, J. Hudební slovník pro každého, díl první. Vizovice: nakladatelství LÍPA, 2005. ISBN 80-901199-0-5. ZENKL, L. ABC hudební nauky. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2007. 199 s. ISBN 8086385-21-3.

NOTY: SCHUMANN, R. Kinderszenen op. 15. Leipzig: Breitkopf u. Härtel, 1900?. 15 s. SCHUMANN, R Waldszenen op. 82. Wien: Universal-Edition, 1933. 24 s.

KVALIFIKAČNÍ PRÁCE: DONG XU. Themes of Childhood: A Study of Robert Schumann’s Piano Music for Children. Cincinnati, 2006. College-Conservatory of Music. University of Cincinnati. FERIS A. Schumann´s Gesänge der Frühe, opus 133 from a schenkerian perspective. Florida, 2009. College of Music. Florida State University. KRUPOVÁ, A. Pedagogické využití Schumannova cyklu Album pro mládež. Olomouc, 2011. Bakalářská práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí bakalářské práce PaedDr. Lena Pulchertová, Ph. D.

72

WING YIN CHERRY LI. Narrative and Representation in Robert Schumann´s Waldszenen op. 82. Vancouver, 2009. The Faculty of Gradute Studies, The University of British Columbia. YUEH-RENG LIN. The Impact of the Lied on Selected Piano Works of Franz Schubert, Robert Schumann and Johannes Brahms. Cincinnati, 2004. College-Conservatory of Music. University of Cincinnati.

INTERNETOVÉ ZDROJE: Bloomova taxonomie výukových cílů. [online]. [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: http://wiki.ped.muni.cz/index.php?title=Bloomova_taxonomie_v%C3%BDukov%C3%BDch _c%C3%ADl%C5%AF Gesänge der Frühe (5), for piano, Op. 133. [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.allmusic.com/composition/ges%C3%A4nge-der-fr%C3%BChe-5-for-piano-op133-mc0002359714 Gesänge der Frühe (Jitřní písně), op. 133. [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.fok.cz/program/jonathan-biss-klavir.html Kinderszenen (Scenes from Childhood) for piano, Op. 15. [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.allmusic.com/composition/kinderszenen-scenes-from-childhood-forpiano-op-15-mc0002364035 Kreisleriana op.16. [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://pianosociety.com/cms/index.php?section=91 Music and Literature: Schumann's Papillons, Op. 2. [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://thaumazein-albert.blogspot.cz/2011/03/music-and-literature-schumanns.html Programní hudba. [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/programní-hudba. Projektová výuka. [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/P/Projektov%C3%A1_v%C3%BDuka Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z WWW:.

73

PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH I.

Schumannův rodný dům ve Zwickau (http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Robert_Schumann's_Birthplace_in_Zwickau.jpg)

II.

Portrét Roberta Schumanna (http://www.zeit.de/2009/47/Vorbilder-Schumann)

III.

Schumannův časopis Die Neue Zeitschrift für Musik (http://glareanverlag.wordpress.com/category/peter-gulke/)

IV.

Robert a Clara Schumannovi (http://www.bach-cantatas.com/Lib/Schumann-Clara.htm)

V.

Klavírní cyklus Dětské scény

VI.

Klavírní cyklus Lesní scény

VII.

Klavírní dílo Roberta Schumanna

Schumannův rodný dům ve Zwickau

Schumannův časopis Die Neue Zeitschrift für Musik

Portrét Roberta Schumanna

Clara a Robert Schumannovi

DĚTSKÉ SCÉNY

LESNÍ SCÉNY

KLAVÍRNÍ DÍLO ROBERTA SCHUMANNA

ANOTACE Jméno a příjmení:

Bc. Adéla Krupová

Katedra nebo ústav:

Katedra hudební výchovy

Vedoucí práce:

PaedDr. Lena Pulchertová, Ph. D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Vybrané skladby Roberta Schumanna z pohledu interpreta a pedagoga

Název v angličtině:

Selected works of Robert Schumann from the perspective of an interpreter and pedagogue

Anotace práce:

Práce se zabývá životem a dílem Roberta Schumanna. Hlavní část je věnována jeho dvěma klavírním cyklům – Dětské scény a Lesní scény – a jejich využití v pedagogické praxi. Součástí jsou rovněž pracovní listy a PowerPointové prezentace, které je možné využít v hodinách hudební výchovy.

Klíčová slova:

Robert Schumann, klavírní dílo, klavírní cyklus, Dětské scény, Lesní scény, programní hudba

Anotace v angličtině:

This thesis focuses on the life and work of Robert Schumann. The main part is devoted to his two piano cycles – Scenes from Childhood and Forest Scenes - and their use in pedagogical practice. It contains also worksheets and PowerPoint presentations that can be used in school music lessons.

Klíčová slova v angličtině:

Robert Schumann, piano works, piano cycle, Scenes from Childhood, Forest Scenes, program music

Přílohy vázané v práci:

7 příloh

Rozsah práce:

73 stran

Jazyk práce:

Český jazyk