UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy
TEREZA HLAVINKOVÁ III. ročník – prezenční studium
Obor: speciální pedagogika pro 2. stupeň základních škol a středních škol – hudební kultura
KLAVÍRNÍ DÍLO ROBERTA SCHUMANNA A JEHO VYUŽITÍ V PEDAGOGICKÉ PRAXI Bakalářská práce
Vedoucí práce: MgA. Ladislav Pulchert, Ph. D.
OLOMOUC 2012
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci, po připomínkách a konzultacích s vedoucím práce, vypracovala samostatně a bez další cizí pomoci, za použití jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 3.4.2012 ………………………………. podpis
Tímto děkuji především vedoucímu mé bakalářské práce MgA. Ladislavu Pulchertovi, Ph.D. za poskytnutí odborných rad a všestrannou pomoc, za zapůjčení materiálových podkladů a za trpělivost a ochotu, věnovanou našim konzultacím. Poděkování za velkou podporu patří také mé rodině.
OBSAH ÚVOD…………………………………………………………………………………………5 1. Život Roberta Schumanna ………………………………………………………………..6 1.1. Rodné město……………………………………………………………………………..8 1.2. Začátek hudebné kariéry………………………………………………………………..11 1.3. Klavírní plány, jejich rozpad a obrat ke kompozici…………………………………….15 1.4. Skladatelův život v manželství, komponování, ve zdraví a nemoci…………………....18 2.
Hudební stylizace Roberta Schumanna ………………………………………………19
2.1. Klavírní stylizace Roberta Schumanna……………………………………………........23 2.2. Výběr ze Schumannových „Hudebních pravidel pro život a dům“…………………….24 2.2.1. Hudební sluch……………………………………………………………………...............24 2.2.2. Klavírní technika……………………………………………………………………………25 2.2.3. Vnímání hudby, muzikálnost………………………………………………………………26 2.2.4. Pracovní píle………………………………………………………………………………..26 2.2.5. Dobrý interpret……………………………………………………………………. ………27 2.2.6. Práce a odpočinek………………………………………………………………………….27 2.3. Schumannův vliv na evropskou a českou hudbu……………………………………….28 3.
Klavírní dílo Roberta Schumanna ……………………………………………………30
3.1. Klavírní cykly…………………………………………………………………………..31 3.1.1. Papillons op.2……………………………………………………………………...............32 3.1.2. Tance Davidových spojenců op.6………………………………………………………...32 3.1.3. Karneval op.9……………………………………………………………………………….33 3.1.4. Fantasiestücke op.12……………………………………………………………………….33 3.1.5. Dětské scény op.15………………………………………………………………...............34 3.1.6. Fantastické příběhy kapelníka Kreislera zvané Kreisleriana op.16…………………36 3.1.7. Album pro mládež op. 68………………………………………………………………….37 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….41 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………………...42
PŘÍLOHY ANOTACE
ÚVOD
Téma své bakalářské práce „Klavírní dílo Roberta Schumanna a jeho využití v pedagogické praxi“jsem zvolila proto, jelikož mě tento skladatel odjakživa velmi zajímal a jeho klavírní tvorba je mi blízká po všech stránkách. Hře na klavír se věnuji mnoho let a se skladbami Roberta Schumanna jsem se seznámila již na základní umělecké škole. Od té doby jsem se k němu neustále vracela a chtěla je poznat více. Hudební konzervatoř mi přání splnila a zakončila jsem ji Pappillons op.2 od Roberta Schumanna. V budoucnu bych se chtěla věnovat klavírní pedagogice a rozšířit tak své teoretické i praktické dovednosti.
Problematika této práce spočívá ve stručném rozboru klavírní stylizace a díla romantického hudebního skladatele Roberta Schumanna, patřícího k nejvýraznějším hudebním osobnostem 19. století. Práce je členěna do tří částí.
V první části se do značné míry věnuji podstatným událostem v životě Roberta Schumanna, neboť přímo souvisí s jeho tvorbou. Podrobně jsem se taktéž zajímala jeho životním příběhem a nepříliš šťastným osudem, který mu určil prožít řadu významných událostí. Roberta
a
Claru
Schumannovy
pro
těžké
životní
zkoušky považuji
Manžele za
jeden
z nejobdivuhodnějších milostných dvojic v hudební historii.
Ve druhé části se zaměřuji na klavírní stylizaci Roberta Schumanna, uvádím výběr z jeho poznámek Hudební pravidla pro život a dům, které si jistě nejen v tomto výběru, ale i v úplném znění trvale zasluhují pozornosti všech budoucích klavíristů a pedagogů.
Třetí část jsem nazvala Klavírní dílo Roberta Schumanna. To je bezpochyby obecný a značně široký pojem, který v pravém slova smyslu nemohu naplnit. Vzhledem k poměrně stručnému rozsahu, který mi poskytuje bakalářská práce, se zaměřuji na výběr nejčastěji hraným skladatelovým klavírním cyklů, které mohu využívat jako pianistka, a v budoucnu také v pedagogické praxi. Jsem si vědoma, že v důsledku mých dosud malých pedagogických zkušeností se má práce opírá z převážné části o odbornou literaturu. Proto bych ráda v budoucím studiu v této práci pokračovala a doplnila ji – a snad i obohatila - větším množstvím vlastních názorů, zabývajících se touto problematikou. 5
1. Život Roberta Schumanna
6
Robert Alexander Schumann (1810-1856)
7
1.1. Rodné město
Robert Schumann se narodil 8. června roku 1810 v saském městečku Zwickau. Tehdy to bylo malé idylické město asi s pěti tisíci obyvateli. Saské předhůří Krušných hor patřilo s řekou jménem Zwickauer Mulde k nejkrásnějším a nejromantičtějším krajinám Saska. Nad městečkem se vypínaly dvě výšiny Brückenberg a Windberg, umožňující rozhled daleko do kraje. Schumannovi navždy utkvěly v paměti okolní květnaté lučiny weissenbornské, krásná a idylická krajina na Oberhohndorfu a výlety ke Krušným horám, kde se jako malý chlapec naučil milovat přírodu a především květiny, aniž by ještě cokoliv věděl o myšlenkových proudech romantismu. Za Sedmileté války mezi Saskem a Rakouskem (1756 – 1763) městečko utrpělo mnoho škod. Naprosté zkáze podlehla především rozsáhlá manufaktura na výrobu sukna a drobná řemeslná výroba, která přetrvala válečné události, posléze nedokázala obyvatelstvu vytvořit podmínky k nezbytné obživě. K podstatné změně situace nepřispělo ani založení několika továren v roce 1810. Záměrný počin však nesplnil očekávané naděje: do města nepřivedl ani nové obyvatele, ani nevyvolal potřebu další městské výstavby. Časy byly zlé… (Sýkora, 1967, s. 8)
Překvapivé zjištění je, že otec Roberta Schumanna August Schumann vedl v tak malém městečku, jako bylo tehdy Zwickau, úspěšné knihkupectví a nakladatelství. Se svým bratrem Friedrichem, který v knihkupectví podnikal již několik let předtím, založili roku 1807 firmu „Bratři Schumannové“. O tři roky později bratr Friedrich z firmy odešel, a proto zůstalo veškeré vedení velmi pilnému, ale nepříliš zdravému Augustu Schumannovi. Byl to velmi pozoruhodný člověk a na Roberta měl velký vliv. Pocházel z venkovské luteránské rodiny v Entschützi u Gery. Jeho otec mu dopřál jen nižší gymnasium v Eisenbergu. Vysoce nadaný August hořel pro německou literaturu, a proto byl poslán do kupeckého učení v Ronnebergu. Mezi obchodnictvem dovedl uplatnit i svůj literární talent. Podle vzorů německého romantismu napsal v mládí svůj první román „ Ritterszenen und Mönschsmärchen“ 1 a svůj talent posléze uplatnil ve vlastním nakladatelství. Vedle tvorby povídek a románů působil i jako vydavatel časopisů, do kterých sám psal většinu příspěvků. Stejnými stopami po letech kráčel i jeho syn Robert. August Schumann býval velmi často nemocen a na následky těžké nervové choroby zemřel ve věku 53 let. Synu Robertovi bylo v té době 16 let. (Sýkora, 1967, s. 9,10) 1
„Rytířské scény a mnišská pohádka“
8
Robertova matka Johanna Christiana, pocházela z Durynska. Její otec byl městským chirurgem. Také ona měla velký cit pro literaturu a ráda zpívala. Ani ona však bohužel nebyla příliš zdráva. Schumann ve vlastním životopise, který napsal v patnácti letech, uvádí: (Sýkora, 1967)
„ Až do třetího roku jsem byl jako každé jiné dítě. Potom však, protože moje matka dostala nervovou horečku a byla obava před nákazou, byl jsem dán nejprve jen na 6 týdnů k paní Ruppiusové, jež je nyní manželkou starosty. Tyto týdny mi rychle uběhly, neboť k její cti se musí říci, že výchově dětí opravdu rozuměla. Miloval jsem ji, stala se mou druhou matkou, zkrátka zůstal jsem dva a půl roku v její skutečné mateřské péči …“ (Sýkora, 1967, s. 11)
Robert se narodil jako páté a poslední dítě. Jeho bratři Eduard, Karel, Julius se stali po svém otci knihkupci. Sestra Emilie brzy zemřela. O hudebních sklonech svých bratrů se Robert nikdy nezmínil. Když bylo Robertovi šest a půl roku, byl dán do soukromé školy ve Zwickau. V sedmi letech ho ve hře na klavír začal učit městský varhaník a bakalář Johann Gottfried Kuntsch , který jako první rozeznal chlapcův obrovský hudební talent. Otec podporoval Robertův talent, i když mu nemohl opatřit hlubší vzdělání v hudební výchově. U Kuntsche se Robert spřátelil se synem kapelníka vojenské hudby Piltzinga se kterým uzavřel hudební přátelství a společně poznávali krásy hudby. Schumann hrával u obchodního vedoucího chemické továrny Karla Erdmanna na Caruse. V rodině, která žila hudbou a uměním, se poprvé setkal s tvorbou Franze Schuberta. V roce 1820 nastoupil Robert do gymnasia ve Zwickau, do známého ústavu s bohatou tradicí, založeného v roce 1548. V novém prostředí si brzy našel přátele a inspiraci. Ve třinácti letech si založil sešit, který pojmenoval Listy a květinky ze zlaté lučinky, a doplnil charakteristikou Sebral a svázal Robert Schumann, zvaný Skülander,1823.2 Ve sbírce se nacházejí nejen zajímavé citáty z děl různých autorů, otcovy i matčiny verše, ale i jeho vlastní tvorba, verše do památníků a scéna z truchlohry „Duch“. Na tyto první pokusy navázal druhý sešit, v němž je výhradně jeho vlastní tvorba psaná v letech 1825 – 1828 a nese název Všelicos z pera Roberta nad Muldou: (Sýkora, 1967, s.11-15)
2
záliba v pseudonymech, která vyvrcholila v jeho pozdějším časopise.
9
Básník a skladatel v jedné osobě… Mnoho poetických pokusů až do doby před 20. rokem. Nejvýznamnější básníci všech zemí mi byli běžní. V 18. roce horování pro Jeana Paula, také o Franzi Schubertovi jsem slyšel poprvé. Goethe a Bach mi v té době byli ještě uzavřeni 3 (Sýkora, 1967, s. 15)
V roce 1825 Robert založil literární sdružení žáků, ve kterém se projevil jeho výrazný organizační talent. Připravoval a svolával pravidelné schůze, dbal o pevný program a řád. Posláním sdružení mělo být zasvěcení do německé literatury tak, aby poskytovala bohaté náměty, ale málo kdo ji znal. (Sýkora, 1967)
Schumann, jak je známo, miloval humanitní předměty a naopak projevoval nechuť k vědám přísně vědeckým. Jelikož byl úspěšný žák a u několika svých učitelů našel porozumění pro umělecké nadání. Nejoblíbenějším profesorem a zároveň člověkem, který na něho měl ohromný vliv, byl přítel jeho otce, magister Karl Ernst Richter. Po smrti milovaného učitele Robert napsal jeho biografii. Po roce 1827 začal vydávat časopis Die Biene, wöchentliche Mitteilungen für Sachsen und angrenzende Länder 4. Ve svých článcích dával najevo nesouhlas proti stávajícímu režimu. V roce 1833 byl nucen odejít do Ameriky, ale po revoluci v roce 1848 se z exilu do Saska vrátil. (Sýkora, 1967, s.17)
3 4
„Schumannova vlastní autobiografická črta“ „Včela, týdenní zprávy pro Sasko a sousední země“
10
1.2. Začátek hudební kariéry
Robert sám se pro hudební dráhu rozhodl teprve během studia práv v Lipsku roku 1828. „Definitivně jsem se rozhodl, že budu právníkem, abych si vydělal na živobytí a že budu pilně studovat i když jsou začátky práv suché a chladné,“ napsal Robert v té době svému poručníkovi. Ale svému příteli Rosenovi v téže době vzkazoval, že Lipsko nenávidí a člověk tam nemůže nalézt uspokojení ze života. Není proto divu, že studium práv nemělo dlouhého trvání a přerušil je roku 1830. (Smolka, 2001, s. 409)
Denně cvičil na klavír několik hodin a především se věnoval bujarému životu. Přihlásil se ke studiu klavíru u přísného učitele Friedricha Wiecka. Byl to geniální pedagog a nejlepší učitel v Lipsku. Muž vysoké postavy beze vší stopy laskavosti. Stačilo se na něj podívat a budil ohromný respekt. Nikdy neupustil svého učitelského postoje. Jeho žena Mariana byla velmi pohledná mladá dáma, která ho brzy opustila i s třemi dětmi Alwinou, Gustavem a Clarou, jelikož nechtěla vést život věčné žačky. Právě tam se potkal se svou budoucí životní láskou Clarou. Bylo jí tehdy 9 let a hrála mnohem lépe než on. (Sýkora, 1967)
Clara Wiecková se narodila 13. září roku 1819. Dívka s oválným obličejem a vysokým čelem a krásnýma modrýma očima po své matce Marianě ji ve všem připomínala. Jenže už nebyla. Wieck na sebe musel převzít roli otce, matky i učitele. Jelikož pocházel z rodiny nemajetné, která mu nemohla poskytnout hudební vzdělání, tak si vydělával jako domácí učitel v měšťanských rodinách. Když bylo Claře pět let, posadil ji otec ke klavíru a ta s naprostou volností hrála skladby, které pro ni Wieck sám složil. Nejprve vždy skladby přehrál a pak je měla opakovat podle paměti. Cvičení probíhalo každý den hodinu a hned potom následovaly další dvě hodiny hudební teorie. Clara byla velmi pilná a několikrát denně se ke klavíru vracela. Její ruce byly hbité a ohromovala hudební pamětí. Číst a psát noty dokázala dřív než číst ve slabikáři. Její řečí byla hudba. (Lepront, 1988, s. 11)
11
Již jako šestiletá měla svůj první koncert s Emílií Reicholdovou, která byla považována za nejlepší pianistku v Lipsku. Na programu byly polonéza od Johna Fielda, což byl vynikající klavírista, skladby Carla Czernyho, žáka Beethovenova a učitele Franze Liszta,5 jemuž bylo v té době čtrnáct let a již dva roky žil v Paříži. V následujících 25 letech sklízel úspěchy na koncertních cestách po celé Evropě. (Lepront, 1988)
Pro šestiletou holčičku to byl velmi obtížný program, dosáhla však velkého úspěchu. Tehdejší doba si velmi potrpěla na „zázračné děti“. „Beethovenovi bylo tehdy padesát let, Mendelssohnovi šestnáct, Chopinovi patnáct a všichni začali hrát ve svých devíti letech. Mozart v šesti. A Fridrich Wieck použil u Clary stejné metody jako Leopold Mozart u syna Wolfganga.“ (Lepront,1988. s. 11, 12)
Metodu, podle níž byla Clara od pěti let školena, charakterizuje především hra bez not. Teprve sedmiletá, když si osvojila perfektní zběhlost prstů, sluch, smysl pro takt a hrála všechny stupnice s akordy, se velmi rychle naučila notám a hrála vynechávajíc všechny elementární věci, etudy Clementiho, Cramera, Moschelese, dále sonáty od Mozarta a ty srozumitelnější od Beethovena.(Schumann, 1960, s. 256)
Tehdy si Friedrich Wieck z celého srdce přál, aby mu jeho jediná dcera splnila sen a stala se velmi úspěšnou pianistkou, ovšem holčička, jež mu byla tím nejdražším na světě musela vynaložit mnoho úsilí a hodně pracovat, aby mu jeho přání splnila. (Lepront, 1988, s. 14) Od svých dvanácti let pravidelně koncertovala jako význačná pianistka a také komponovala. (Mergentalová, 2008)
Vyučovat Roberta nebylo snadné. Protože už dobře ovládal klavírní techniku, byť i s diletantskými návyky, dal se velmi těžko usměrnit k tomu, aby trpělivou prací od začátku své vzrostlé zlozvyky odstranil. Hře na klavír věnoval mnoho energie. Cvičil denně až sedm
5
Franz Lizst (1811 – 1886), vynikající skladatel a pianista narozen v Maďarsku, výrazně
přispěl k rozvoji techniky hry na klavír. Byl nadšen Paganinim a snažil se téže virtuozity dosáhnout ve hře na klavír. Zavedl sólové recitály, hru zpaměti a mnoho technických prvků, jako oktávové pasáže, dvojité trylkování, bohatou akordickou sazbu, oktávová tremola a další. Přijal také čtyři kněžská svěcení. (Mergentalová, 2008)
12
hodin. Do roku 1829 také komponoval první skladby, které později zařadil do svých opusů. Byly to skladby převážně v taneční formě. Mezi jeho prvotiny se řadí Papillons op.2
6
, kde
mu literární předlohou byl „ Tanec larv“ z románu Jeana Paula – jeho nejoblíbenějšího básníka „ Flegeljahre“. (Sýkora, 1967, s. 27,30)
Jean Paul, vlastním jménem Johann Paul Friedrich Richter (21.3.1763 – 14.11.1825) byl německý spisovatel řazený do mezidobí klasiky a romantismu. (Malá ilustrovaná encyklopedie s. 436 ).
V Heidelbergu zvaném „posvátné město romantismu“, které si Robert vybral pro svá právnická studia, a v němž prožil 3 semestry vznikla první verze variací Abegg. Meta Abegg byla dcera mannheimského úředníka, do které se zamiloval Schumannův přítel a také mu na ni upozornil. Robert vytvořil ze jména téma k variacím a – b – e – g – g. V roce 1830 vznikla v Heidelbergu první verze Toccaty op. 7. (Lepront, 1988), (Sýkora, 1967. s. 30)
Schumann byl vždy velmi uzavřený člověk, ale v Heidelbergu se setkal se svým přítelem Gilbertem Rosenem a k jeho užšímu kruhu přátel dále patřil vzdálený příbuzný Moritz Semmel, spolužák z gymnasia ve Zwickau, Eduard Roller a rodák z Brémska Eduard Töpken. Chodili spolu na plesy a do jiných podniků. Naplno si užívali studentských let, ale za nějakou dobu se Robert znovu uzavřel sám do sebe. O prázdninách podnikl velkou cestu do Švýcarska a Severní Itálie. Naučil se dokonce tak dobře italsky, že se pokusil překládat italskou poezii. Svůj první koncert představil ve studentském spolku „Museum“ a sklidil obrovský úspěch. To konečně přesvědčilo jeho přátele a blízké o tom, že si vybral dráhu hudební a že je vynikající klavírista a hudebník.(Sýkora, 1967, s. 31)
6
Motýli
13
30. července píše matce nejdůležitější dopis svého života: Můj celý život byl dvacetiletým zápasem mezi poezií, prózou, nebo to nazvi hudba a práva. V Lipsku jsem si, bez starosti o životní plán, jen tak žil, snil a toulal se a v podstatě nedal dohromady nic pořádného. Tady jsem víc pracoval, ale tam i zde jsem vždy vroucně a stále vroucněji lpěl na umění. Teď stojím na křižovatce a lekám se otázky: kam? – Poslechnu – li svého génia, ukazuje mi k hudbě, a já věřím, ke správné cestě. Došel jsem k jistotě, že při píli a trpělivosti a za vedením dobrého učitele budu během šesti let schopen závodit s každým klavíristou, neboť celá klavírní hra je čistě jen mechanika a pohotovost prstů: tu a tam mám také fantazii a snad vlohu k vlastní tvorbě. (Sýkora, 1967, s. 32)
14
1.3. Klavírní plány a jejich rozpad, obrat ke kompozici
Schumann byl přesvědčen o tom, že „ klavír je mechanika“ a proto si byl jistý, že by pomocí nějakého mechanického aparátu mohl zkrátit klavírní výcvik a tím rychleji dosáhnout výsledků. Není přesně známo, jakou pomůcku používal, ale určitě si v tajnosti vytahoval uměle do výšky při hře střídavě čtvrtý s třetí prst, zatímco hrál prsty ostatními. Oslněn Paganinim chtěl dosáhnout stejné virtuozity ve hře na klavír, stejně jako Franz Liszt. (Sýkora, 1967) Prst nejprve ztratil svou citlivost a šlacha svoji sílu. Robert si ale stále myslel, že jde o přechodný stav a ruku nadále nešetřil. Vše se odehrálo říjnu roku 1831. 6. listopadu pak konečně píše své drahé matce: …co se ruky týče, doktor mne stále utěšuje, já pro sebe jsem docela rezignoval a mám to za nevyléčitelné. Už půl roku později psal: O můj prst si nedělej starosti! Komponovat mohu bez něho, a jako cestující virtuos bych byl sotva šťastnější – k tomu jsem byl již z domova pokažen. Při improvizování mne to neruší. Dokonce se mi vrátila stará odvaha improvizovat před lidmi. (Sýkora, 1967, s. 35)
Tato nešťastná událost také znamenala konec se studiemi u Friedricha Wiecka, avšak nadále udržovali přátelský vztah. Clara, již v té době vynikající pianistka se Robertovi stala velkou oporou. V roce 1831 podnikla se svým otcem koncertní turné do Paříže a cestou hrála i veleznámému autorovi Fausta Johanovi Wolfgangu von Goethemu v poledne 1. října Violettu, a potom Bravour – Variationen Heniricha Herze, onoho vídeňského skladatele jeho obdivoval i Friedrich Wieck. Goethe byl Clařinou hrou natolik nadšen, že poznamenal: Pro Clařinu hru zapomíná člověk na skladbu. Ve Výmaru jí zatleskalo pět set posluchačů a sklízela obrovské úspěchy. (Sýkora, 1967)
V roce 1833 na podzim se Robert Schumann poprvé psychicky zhroutí. Poprvé se ho zmocní deprese, úzkost a obává se, že přijde o rozum. Vše vyvrcholí tím, že chce vyskočit z okna, aby unikl tomu šílenství. První pokus o sebevraždu se mu ale nepodaří, nicméně od té doby má strach z výše položených bytů a ostrých předmětů. Navíc si stále častěji stěžuje na nespavost. (Bankl, 2006, s. 225)
15
Když se na jaře roku 1833 do Lipska vrátil, vydal již další Studie dle Paganiniho capriccií op.3, Intermezza op.4, Toccatu op.7. Na několika dalších skladbách pracoval, ale ukazovák pravé ruky stále nemohl používat. Od Wieckových se odstěhoval do dvou prostorných světniček s výhledem na zahradu. S Clarou si dopisovali téměř každý den a skoro denně se vídali na procházkách, nebo v kavárně U stromu, kde se scházeli Wieck, Julius Knorr, Ludvig Schunke, nejmilejší Robertův přítel, stejně nadaný jako on. Toho léta ho napadlo založit novou hudební revue, opravdu kritickou, která by měla bojovat proti „ ošklivosti, morbidnosti, neuměleckosti“. Tak začal vycházet jeho hudební časopis - Neue Zeitschrift für Musik.7 (Lepront, 1988, s. 43)
Toho podzimu se mu donesla smutná zpráva, že zemřel jeho bratr Julius Schumann. Zdrcen, stále nepříliš zdráv, píše své matce: Od října do prosince mne trápí hrozná melancholie…Odstěhoval jsem se ze čtvrtého patra, kde jsem už nemohl vydržet, do prvního… Nemám odvahu jet sám do Cvikova, bojím se, že by se mi mohlo něco stát. Prudké návaly krve, nevýslovná úzkost, nedostatek dechu, náhlá ztráta vědomí přicházející rychle za sebou…Jestliže si dovedeš představit, co je spánek, do nějž se noří duše stižená melancholií, jistě mi odpustíš, že jsem ti nepsal (Lepront,1988, s. 44 – 45)
Díky hudbě, časopisu, jejíž první číslo vyšlo v dubnu roku 1834, díky „ Davidovcům“ – spolupracovníkům revue a také díky věrnému příteli Ludwigu Schunkemu, jež se nastěhoval do Schumannova bytu, aby ho uklidnil. Ale hlavně díky Claře, která ani netušila, jakou úzkostí Robert trpěl, dokázal snáze překonat těžké chvíle. (Lepront, 1988)
V roce 1835 se do Clary zamiloval. Bylo jí šestnáct let. Ale vztah již od počátku provázely potíže. Dlouhé čtyři roky trval boj: otec Clary Friedrich Wieck se snažil všemi možnými prostředky a způsoby svazku zabránit. Následovalo období urážek na cti, soudních žalob, až nakonec lipský soud udělil úřední povolení k sňatku. (Šafařík, 2003)
7
Nový časopis o hudbě
16
úvodní strana časopisu „Neue Zeintschrift für Musik“
17
1.4. Skladatelův život v manželství, komponování, ve zdraví a nemoci
Těžce vybojovaná svatba se konala 12. září roku 1840 v kostelíku v Schönefeldu. I sám Wieck nakonec uznal svou porážku a se Schumannem se udobřil dopisem, který napsal 15. března roku 1843: Milý Schumanne! Tempora mutantur et nos mutamur in eis. Nemůžeme si více býti cizí, už vzhledem ke Claře i ke světu. Jste teď také otec rodiny – proč dlouhé vysvětlování? V umění jsme byli vždy zajedno – byl jsem dokonce Vaším učitelem – můj výrok rozhodl pro Vaši nynější životní dráhu. Svým zájmem o Váš talent a o Vaše krásné a opravdové snahy Vás nepotřebuji ujišťovat“ S radostí Vás očekává v Drážďanech Váš otec Fr.Wieck (Šafařík, 2003, s. 35)
Novomanželé Schumannovi se usadili v Lipsku. Friedrich Wieck si byl vědom své porážky a proto se odstěhoval do Drážďan. Schumannova tvorba měla již od počátku zvláštní řád etap. V letech 1829 – 1839 se věnoval výhradně klavíru s malou výjimkou a to pokusem o symfonii. Rok 1840 psal výhradně písně s jedinou výjimkou Romancí pro klavír op. 28. Následující rok 1841 se zcela věnoval symfonické tvorbě. (Sýkora, 1967, s. 66)
Schumannova rodina se začala postupně rozrůstat. Roku 1841 se narodila jejich první dcera Marie a postupně přibylo dalších sedm dětí. (Šafařík, 2003 s. 35)
18
Na přání Clary vznikl roku 1845 jeden z nejkrásnějších klavírních koncertů vůbec. -Klavírní koncert a moll. Schumann ho rozšířil o další dvě věty z původně jednověté Fantazie pro klavír a orchestr. Schumannovy skladby klavírní měly poněkud jiný ráz než skladby jiného charakteru, jelikož v klavíru se jeho fantazie projevovala bouřlivě a nejsvérázněji. I když mnoho jeho současníků je považovaly za podivínské a nesrozumitelné. Právě proto vynikala jeho originalita. Naproti tomu skladby symfonické se mnohem více přibližovaly klasické formě. Je možné, že ho ovlivnilo sblížení s Mendelssohnem, jelikož se zdárně vyrovnal jeho symfoniím a které bylo důsledkem tohoto uměleckého vývoje. (Sýkora, 1967)
Roku 1845 se Schumann odstěhoval do Drážďan, kde hledal klid k vlastní tvorbě. Byl již velmi těžce nemocen. V jeho lékařských zprávách stálo, že trpí úzkostnými stavy, strachu z vysokých budov, chvěním, strachu z léků a kovových předmětů. Podporoval ho tvůrčí duch a jeho rodina. V tomto období, po jeho zotavení vznikly díla v kontrapunktickém stylu 4 fugy pro klavír op. 72, Studie pro pedálový klavír op. 56, Črty pro pedálový klavír op. 58. (Sýkora, 1967. s. 74).
Schumannovi podnikali koncertní cesty do Vídně, kde se však dočkali velmi kritického přijetí jeho díla. Naproti tomu v roce 1846 byli vřele přijati v Praze, kde se Schumann osobně setkal s Bedřichem Smetanou. V roce 1848 dal své dceři Marii na Vánoce své skvostné Album pro mládež op. 68. Rok 1849 byl z hlediska jeho díla rokem nejplodnějším. Rok 1853 začal být již velmi hektický. Schumann ještě v této době napsal poslední velkolepá díla pro klavír: Allegro pro klavír a orchestr op. 134, Tři klavírní sonáty pro mládež, Dětský ples pro čtyřruční klavír op. 130, Pohádkový příběh op.132 pro klavír. (Sýkora, 1967, s. 75-82)
Mimo klavírní skladby, zkomponoval ještě mnoho dalších, pro jiné nástroje, nebo komorní hudbu a písně. V květnu 1830 se seznámil s mladým houslistou Joachimem a také i s tehdy dvacetiletým Brahmsem, se kterým měl po celý život velmi přátelský vztah. (Sýkora, 1967)
19
Dne 27. února roku 1854 Schumann nad sebou definitivně ztratil kontrolu a utekl na most vedoucí přes Rýn, který spojoval Oberkassel a Düseldorf a skočil do řeky. Naštěstí jej mostný vytáhl a s velkou námahou zachránil. Již 4. března byl Schumann převezen z vlastní vůle do sanatoria Endenich u Bonnu; jednak doufal, že se uzdraví, současně však měl obavy, že svými záchvaty nejvíc ublíží dětem. Tehdejší ředitel ústavu dr. Franz Richter (1812 – 1887), byl velmi dobrý psychiatr a svému pacientu poskytoval adekvátní odbornou péči. Schumann měl k dispozici dva pokoje i klavír a možnost svobodně se pohybovat po léčebně. (Bankl, 2006)
Jeho chorobopis Clara údajně zničila, existuje však dostatek informací o jeho chorobě; sluchové bludy, poruchy řeči, úzkostné a depresivní stavy, strach, že bude otráven, přechodná celková zamlklost.. (Bankl, 2006, s. 229)
Na jaře roku 1856 si Schumann už mluvil sám pro sebe nesrozumitelná slova a nesmyslné věci. Odmítal jakoukoliv potravu a duševně byl naprosto zničen. Clara, která ho v sanatoriu nenavštěvovala, obdržela telegram, ve kterém stálo, že pokud chce vidět ještě manžela živého, má ho co nerychleji přijít navštívit. Robert Claru sice poznal, ale nezmohl se ani na jediné slovo, protože nebyl schopen mluvit. Zemřel odpoledne 29. července roku 1856. (Bankl, 2006)
Dnes jsem ho viděla naposledy, položila mu na hlavu květiny - mou lásku vzal s sebou! (Lepront, 1988, s. 168)
Dá se říct, že rodina Roberta Schumanna byla zatížena psychickými problémy. Jeho otec i matka v určitém období života trpěli depresemi. Bratranec jeho otce spáchal sebevraždu, stejně tak s určitostí i Robertova sestra Emílie. Clara byla duševně zdráva a dožila se sedmdesáti let. (Bankl, 2006)
20
Všichni autoři, kteří se zabývali životopisem Roberta Schumanna, vyjádřili svůj osobní názor na skladatelovu duševní nemoc. 1. Více než dvacet let trval nenormální duševní stav provázený depresemi. 2. Dlouhodobě byl narušen afekt, nikoli však intelekt 3. Došlo minimálně ke dvěma pokusům o sebevraždu. 4. Nervové zhroucení již necelé tři roky před smrtí 5. Poruchy spánku, špatné psychické stavy, zvlášť po ránu 6. Progresivní zhoršení stavu až do samého konce 7. Pitevní zpráva uváděla, že byl objeven tumor v oblasti hypofýzy. (Bankl, 2006, s. 233)
Z toho vyplývá fakt, že hlavními příznaky jeho onemocnění byly maniodepresivní symptomy a nádor v hlavě mohl být příčinou dlouholeté duševní nemoci a skladatelovy smrti. (Bankl, 2006)
21
2. HUDEBNÍ STYLIZACE ROBERTA SCHUMANNA
22
2.1. Klavírní stylizace Roberta Schumanna Každý skladatel má svůj specifický styl, který ho charakterizuje. U Roberta Schumanna si můžeme povšimnout několika typických znaků:
Schumannův rytmus je velmi charakteristický a vychází z představ pohybu. Obzvláště má slabost pro tečkovaný rytmus a trioly, není proto výjimkou užití složitějších útvarů, jako 3:4, 4:5 atd. Co se týká melodiky, v pomalých větách je velmi zpěvná, melodická a naopak ve větách rychlých vychází často z klavírních figurací povýšené na výrazový, nebo hudebně psychologický prostředek. Schumannovská harmonie vyniká svou bohatostí a ve vrcholných dílech má znaky chromatiky, i když ve srovnání s Chopinem, Lisztem či Wagnerem není tolik průkopnická.(Sýkora, 1967)
Polyfonie je v prvních opusech přísná a mistrovská a vyžaduje stejné zásady, jaké jsou u fug a fughett. Fuga je nejvýznamnější polyfonní forma v evropských dějinách hudby, vytvořena podle přísných pravidel. Tato několikadílná skladba je vystavěna z imitací jednoho či několika témat. (Zenkl, 1984, s. 145) Z toho vyplývá, že Schumann měl úctu k nejvýznamnějšímu baroknímu skladateli Johannu Sebastianu Bachovi.
Schumannova klavírní stylizace vždy rozezvučí klavír tak, aby rychlé ubývání tónů (zvláště na tehdejších klavírech bylo kompenzováno). (Sýkora, 1967, s. 127) Vedle akordů plných se uplatňují akordy rozložené a různé figurace, které mají prodloužit znění klavíru, neboť se Schumann snaží o zvukovou vibraci vyjadřující vzrušení. Dynamika vyjadřuje velmi časté a náhlé střídání pp a ff. Důrazy – akcenty, zdůrazňují melodickou linii vnitřních hlasů. I když Schumann vycházel z vídeňské klavírní mechaniky, která se vyznačuje lehkým chodem, kulatým flétnovým tónem, velkou trvanlivostí a dále ji preferovali např. Beethoven, Mozart, Czerny, Hummel a Thalberg, své „mlživé polostíny“ uplatnil až v klavírní mechanice anglické, která je typická měkkým nosným tónem, snazší repeticí tónů a větší výdrží. Nástroj naopak uplatňovali Klementi, Cramer, Dusík a Field. (Sýkora, 1967)
23
2.2. Výběr ze Schumannových „ Hudebních pravidel pro život a dům“ Schumann věnoval mnoho užitečných myšlenek i hudební výchově. V jeho sebraných spisech, nacházíme mnoho užitečných rad a praktických pokynů, které jsou dnes již hudebníkům samozřejmostí, avšak v Schumannově době, kdy odbornost výuky byla mizivá, to byly velké objevy. (Sýkora, 1967)
2.2.1. Hudební sluch
Kultivovat sluch je to nejdůležitější. Snaž se brzy rozeznávat tóninu a tón. Zvony, okenní tabule, kukačka – zkoumej, jaký tón udávají. (Schumann, 1960, s. 447)
Sluch patří bezpochyby k nejdůležitějším prvkům hudebního talentu. Bez něj by jen těžko mohl muzikant tvořit hudbu. Výrok A. Schnabela 8 : Nejdříve uslyšte a teprve potom hrajte! Mluví za vše. Učit děti „poslouchat se“, je základním úkolem pedagoga. Mnohdy jde o zdlouhavou práci, a proto je třeba být trpělivý. V hudbě rozlišujeme absolutní a relativní sluch, přičemž absolutní sluch může někdy odvádět pozornost od uměleckého ztvárnění díla. Hráč se více soustředí na nepřesné ladění nástroje. Zatímco relativní sluch klavíristovi vystačí díky nástroji. (Šimonková, 1986)
Pro dobrou hudební představivost a fantazii je důležitý vnitřní sluch, do kterého patří i tvorba krásného tónu. Talentovaní klavíristé mají tak dokonale vyvinutý vnitřní sluch, že již předem slyší, jak skladba bude znít a při její realizaci na své umělecké představě nemusí nic měnit. (Šimonková, 1986)
8
Varhanář ve Vidnavě, v roce 1841 opravoval varhany v Bílé Vodě. ( Československý hudební slovník osob a institucí)
24
2.2.2. Klavírní technika Cvič pilně stupnice a jiná prstová cvičení. Ale je mnoho lidí, kteří si myslí, že vše dosáhnou tím, když do nejvyššího věku stráví denně celé hodiny mechanickým cvičením. To je totéž, jako byste se denně snažili vyslovovat abecedu čím dál rychleji. Využijte času lépe. (Schumann, 1960, s. 447)
Při každém technickém cvičení bychom se měli vyvarovat únavě. Nejefektivněji dosáhneme dobré klavírní techniky trpělivostí. Pravý užitek ze cvičení dosáhneme jen tehdy, pracujeme-li s energickým soustředěním mysli. Bezmyšlenkovité cvičení nás pouze okrádá o čas. (Kurz, 1985)9 Velký význam pro nás má cvičení v pomalém tempu, neboť si tvoříme dobrý a pevný základ pro rychlé a vyrovnané tempo. Je pravdou, že dobrý klavírista dokáže zahrát jakoukoliv skladbu i v různě pomalém tempu. Klavírní technika má za cíl do maximální míry ušetřit čas a fyzickou i psychickou energii, aby zbylo dostatečně prostoru pro vytvoření hudebního výrazu. (Šimonková, 1986) Při nácviku stupnic má dítě sedět rovně a uvolněně. Nemělo by zvedat ramena a lepit lokty k tělu. Ruce má postavit tak, aby mu bylo usnadněno překládání prstů a podkládání palce. Vše cvičíme nejprve v pomalém tempu. (Máchová, 1982)
9
Kurz,V. Technické základy klavírní hry. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966.
25
2.2.3. Vnímání hudby, muzikálnost
Jak se stane dítě muzikálním? Milé dítě, to hlavní, bystré ucho, rychlé chápání přichází jako všechny shůry. Ale vlohy se dají cvičit a zvyšovat. Staneš se muzikálním ne tím, že se budeš poustevnicky uzavírat a pěstovat mechanické cvičení, ale tím, že budeš udržovat živý, mnohostranný hudební styk, hlavně tím, že se budeš stýkat se sborem a orchestrem. (Schumann 1960 s. 451)
Muzikálnost je vlastností každého talentovaného hudebníka. Můžeme sebevíc drilovat obtížné technické skladby, ale pokud do nich nevložíme cit, hudba nás a posluchače nebude tolik těšit. Je to hudební vlastnost vrozená. Jsme podle ní schopni vyjadřovat své nálady, pocity, stavy. Bez muzikálně myslícího interpreta si nedovedeme představit skladatelovo hudební cítění. Sama o sobě se neprojevuje, ale pro hudbu a interpreta je tou rozhodující hudební vlastností, jelikož hru „bez citu“, nepřemohou ani hbité prsty. Ovšem i dobrá klavírní technika je základem. (Šimonková, 1986) Podle G. Nejgauze (1983) ten, kdo v interpretaci sází jen na muzikálnost, zůstane nejspíš na úrovni dobrého hudebního amatéra.
2.2.4. Pracovní píle
Pílí a vytrvalostí to přivedeš výše a výše (Schumann, 1960, s. 453)
Pilná organizovaná práce a smysl pro povinnost má pevné základy v dědičnosti. Jen málo talentů přinutíme k systematické a smysluplné práci. Zbytek interpretů svých možných cílů nedosáhnou jen pro svou lenivost. Umění něco chtít, jít si za svým cílem je základem každé profese. Jen vytrvalostí, trpělivostí a cílevědomostí dosáhneme svých cílů. Podle P. I. Čajkovského, ten, kdo pilně soustavně nepracuje, tomu většinou inspirace nepřijde. (Šimonková, 1968)
26
2.2.5. Dobrý interpret
Nesuď skladbou podle prvního poslechu. Co se ti napoprvé líbí, není to vždy nejlepší. Mistři chtěli, abychom je studovali. Mnoho věcí se ti ujasní až v nejvyšším věku. (Schumann, 1960 s. 451)
Jednou z hlavních zásad dobré interpretace je, že daný zápis v notách respektujeme a přijímáme jako zákon s pokyny. Skladatel vnesl do svého díla jistá pravidla, kterými bychom se měli řídit. Jelikož je psal z určitého důvodu. Každá interpretace je jiná. Je dobré se opírat o tzv. jistotu danou v zápisu, ale každý interpret by ji měl hledat samostatně podle svých možností. Vše také záleží na hudebním stylu. Každý si co nejvhodněji vybírá hudební styl, který je mu interpretačně nejbližší. (Šimonková, 1986)
Najgauz uvádí, že nejdůležitějším z požadavků k dosažení dobré interpretace je jednoduchost a přirozenost vyjadřování. Na první pohled významově příbuzná dvě slova jsou ve skutečnosti velmi mnohoznačná a také komplikovaná.
2.2.6. Práce i odpočinek
Když sis odbyl hudební denní práci a cítíš se, že jsi unaven, nenamáhej se další. Lépe odpočívat než pracovat bez chuti a svěžesti. (Schumann, 1960 s. 448)
Každý člověk je schopen aktivně pracovat jen několik hodin denně. Smysluplná práce spočívá v soustředěnosti, chuti a trpělivosti. S prací přichází i únava, která je pro každého přirozená. Délka denní soustředěné práce je správná pouze tehdy, platí-li vzorec: chci, rovná se mohu. (Šimonková 1986) Dále udává, že - Lidé středního věku dokáží bez přerušení pracovat maximálně 25 minut, děti a starší lidé pouhých 15 – 20 minut. Po této době je třeba vyžadovat oddychový režim. Např. po půlhodinové aktivní práci asi pět, nebo po hodině deset minut. Doba oddychu se může využít třeba k občerstvení, nebo k pohybu. ( Šimonková, 1986)
27
2.3. Schumannův vliv na evropskou a českou hudbu
Robert Schumann jako vynikající hudební skladatel a hudební osobnost, zavedl nové způsoby hudební interpretace vyznačující se láskou k hudbě, hloubkou duše a obrovským citem. Stal se lákavým vzorem pro mnohé další hudebné skladatele. Jeho následovníkem v Německu byl Johannes Brahms, který dále a velmi dobře rozvíjel Schumannův hudební styl. Z dalších evropských hudebních velikánů to byli např. Grieg, Sinding, Sibelius, Čajkovskij, snad i Musorgskij 10, Saint Saëns, Bizet, Debussy... (Sýkora, 1967)
Také česká hudba si zachovala některé Schumannovy rysy. Největší inspiraci přinesla Bedřichu Smetanovi. Nejlépe tak vystihuje jeho klavírní dílo Listky do památníku (cyklus 24 skladeb), kde je Schumannova stylizace nejnápadnější. Z dalších skladeb bychom mohli jmenovat např. Bagatelles and Impromptus (1844). (Sýkora, 1967)
Schumannova tvorba do značné míry ovlivnila také Antonína Dvořáka, i když se oba tvůrci osobně neznali. Na jejich vztah upozornil Zdeněk Nejedlý v článku „ Fibich a Schumann“11. Můžeme mluvit o vlivu, který se nejvíce projevil ve Dvořákových symfoniích a to zvláště v pomalých větách. „Dvořák se v symfonii a v její interpretaci ztotožnil s myšlenkami Johannesa Brahmse, pokračovatele Schumannova“. (Sýkora, 1967, s. 197).
Již od mládí vykvetl vztah k Schumannovi u Zdeňka Fibicha, který byl velmi citlivým a snivým umělcem s obrovským smyslem pro poezii. Jistou podobnost lze nalézat také v tom, že už jako malý chlapec četl s velkým nadšením knihy E.T.A. Hoffmanna. Za nejvlivnější Fibichovo dílo považujeme Symfonii g moll. Dále pak drobné klavírní skladby a libreto k opeře „ Messinská nevěsta“. (Sýkora, 1967, s. 199)
10
Můžeme srovnat např.Velkou bránu Kijevskou z „ Kartinek“ s 2. větou Schumannovy fantazie op.17 s názvem Triumfální. 11 Národní poetika 28. července 1906
28
V české hudbě je Zdeněk Fibich (1850 – 1900) považován za citově zaníceného romantika, milujícího poezii a přírodu. Měl zálibu v útvarech a náladách balady. Jeho hlavním hudebním znakem, stejně jako u Schumanna je melodičnost, která svým charakterem odpovídá povaze díla a dokáže vyjádřit výrazové polohy od „smetanovského“ jasu, až po tragismus. Důkazem jeho hudebního cítění je cyklus klavírních skladeb Nálady, dojmy, upomínky. (Smolka, 2001, s.490)
Vítězslav Novák (1870 – 1949) je v české hudbě považován za velmi významného skladatele. Studoval u Antonína Dvořáka a to mu otevřelo všechny brány hudebního života. Navázal na romantismus a novoromantismus a podnětem mu byly inspirace moravskou a slovenskou lidovou písní. Inspirovala jej také symbolická poezie, zejména ve 20. letech. Schumannovi se přibližuje především svým cyklem pro děti Mládí op. 55, který vytvořil v roce 1920 - jedná se o 21 skladbiček s instruktivním rázem pro děti. (Mergentalová, 2008)
Z dalších českých skladatelů, u kterého najdeme jistý vliv Roberta Schumanna byl Josef Suk, který své hudební vyjadřování obohatil impresionistickým zvukem – zvláště ve spojení s náměty přírody např. v klavírním cyklu Letní dojmy (1902) a v orchestrálním díle Pohádka léta. (Smolka, 2001, s. 592)
29
3. KLAVÍRNÍ DÍLO ROBERTA SCHUMANNA
30
3.1. Klavírní cykly
Robert Schumann své opusy 1-23 věnoval výhradně klavíru i když ještě před vytištěnou první skladbou napsal několik skladeb pro různé nástroje. Do roku 1840 dával instrumentální hudbě přednost před vokální. Když v roce 1841 Wiecka seznamoval s náčrtky svého klavírního koncertu f moll, srovnával je se skicami Johna Fielda, oblíbeného klavíristy a skladatele Johna Fielda, ale prohlásil, že jeho skladba má mnohem více výrazu a vyzařuje z ní určitý děj. Není proto divu, že hledáme jeho prameny klavírní tvorby více v literatuře než v hudbě. Hlavními myšlenkovými zdroji pro Schumanna byli Jean Paul a E.A.T. Hoffmann. (Sýkora, 1967, s. 97)
Klavírní dílo Roberta Schumanna patří mezi jeho nejrozsáhlejší a skladby často obsahují nejrůznější významy, skryté postavy a kryptogramy. Nejplodnější období jeho klavírní tvorby bylo v letech 1830 – 1840. (Mergentalová, 2008)
Schumann, jak je již známo, byl velmi tvořivý člověk s „duší básníka“ a několikrát zdůrazňoval, že formu při skládání si myšlenka utváří sama, i když z jeho díla je patrně známo, že mu byly nejbližší variace. Jelikož jimi začíná i jeho opusová tvorba Variace Abegg op.1 (1930). Jak již bylo zmíněno, zpravidla jde o symbol. A-B-E-G-C, dívčí jméno vyjádřené hudbou. Jedná se tedy o téma kryptogramatické. Jelikož Schumann neznal pojem „formální“ variace, šlo o variace psychologické (tento způsob použil již Beethoven ve variacích na Diabelliho valčík), ale teprve Schumann mu dal ten pravý poetický smysl. (Sýkora, 1967 s. 100)
31
Nejproslulejší z Schumannových skladeb jsou bezesporu klavírní cykly.
3.1.1.Papillons op.2 (1831)
Klavírní cyklus, který ze svého názvu není myšlen jak rej motýlů, ale jde o pánské motýlky dvou chlapců, kteří na plese usilují o jednu dívku. Nálady v cyklu se střídají převážně v třídobém taktu a jako celek působí velmi virtuosně. Motýl vylétající z kukly pro je pro romantiky symbolem čistého umění, oproštěného ode všeho rmutu a znovuzrozeného v žánru ducha. Ale když Flerestan horuje už příliš, vynoří se koketa – a mravní výše světa Florestanovova je ta tam. Lascivní valčík kokety má dokonce prvky Florestanova horování, ale s posměškem a frivolitou házené na odiv galánů (citát z „Pappillons“. (Sýkora, 1967 s. 100)
3.1.2. Tance Davidových spojenců op.6 (1837)
Okruh Schumannových přátel, kteří stejně smýšleli o hudbě, literatuře a politice se někdy též označoval jako Tance Davidovců. Společně se podíleli na vydávání časopisu Neue Zeitschrift für Musik. Jedná se o cyklus fantasticko-poetických skladeb v taneční formě. Schumann o nich řekl: V tancích jsou mnohé svatební myšlenky – vznikly v nejkrásnějším vzrušení, na jaké si mohu upamatovat a jinde: Co však je v tancích, to moje Clara najde, jí jsou věnovány více než cokoliv jiného ode mne -. Jestliže jsem byl šťasten u klavíru, bylo to tehdy, když jsem je komponoval“. (Sýkora, 1967. s. 112)
Jedná se o cyklus osmnácti poetických skladeb v tanečních rytmech a každá z nich má zajímavý přednes. Z toho, co řekl, bylo možné usoudit, že pro Schumanna taneční rytmy neznamenaly jen představu společenského tance, ale oživovaly hudební poezii.
32
3.1.3. Karneval op. 9 (1835)
Inspirován Ernestinou von Fricken, pocházející z Aše a se kterou se Schumann zasnoubil. Skladba obsahuje tři kryptogramy z písmen slov SCHumAnn a ASCH: znázorňující fiktivní pojmenování skutečné postavy – např. Chiarina = Clara, Estrella = Ernestine, jiné jsou fiktivní, jako např. Florestan, Eusebius. Děj cyklu se odehrává na plese, kde vystupují typické postavy commedie dell´ arte - Pierot, Harlekýn a Kolombína. Všichni se na plese náramně baví. (Kymplová)
3.1.4. Fantasiestücke op.12 ( 1837)
Nejpoetičtější klavírní sbírka Roberta Schumanna. Názvy jednotlivých skladeb charakterizují každou skladbu.
1. Navečer – Zahajující skladba s dvouosminovým taktem má naprosto specifickou klavírní stylizaci: Stálé akordické rozklady, výrazná dynamika vytváří ohromný plný zvuk. 2. Vzlet – Je populární svižná skladba, do značné míry podobná „symfonickým etudám“ 3. Proč? – Skladba plná překvapení, napětí, očekávání, působí dojmem rozhovoru dvou osob, kdy si navzájem kladou otázky. 4. V noci – zhudebněná myšlenka příběhu. Schumann tak hodlá vyjádřit Je to jak se Leandro vrhne do moře a Hero za ním volá, on jí však neodpovídá. Příběh šťastného shledání a smutného odloučení dvou milujících se osob. Ve hře a poslechu bychom měli nabýt dojmu, že jde o milostný boj mezi životem, smrtí a láskou. 5. Báje – Skladba dvojího charakteru. Z jedné strany jednoduchá zpěvná melodie připomínající pohádkový příběh a z té druhé rytmicky komplikované fráze. Vyskytují se zde komplementární rytmy, které nádherně rozezvučí klavír. 6. Víření snu – Poměrně dosti technicky náročná skladba, kde hlavním úkolem je správně vést melodii. Má působit jako snová představa znázorněná vírem. Vrchol skladby zakončí pozitivní a veselé tóny. (Sýkora, 1967, s. 116-117)
33
3.1.5. Dětské scény op. 15 (1838)
Patří mezi nejhranější klavírní dílo, vyjadřující jednoduchou melodiku a přehledný rytmus. Skladby o dětech, nikoli pro děti, ale hojně využívané i na základních uměleckých školách a to zejména na druhých stupních studia. Cyklus má třináct částí a každá z nich má charakteristický název. Sýkora (1967) uvádí charakteristiku jednotlivých skladeb: O cizích zemích a lidech – úvodní skladba cyklu, vyjadřuje touhu, která jej vede k pohádkové knížce a je stále přítomná v jeho srdci. Dítě touží po pohádkovém dobrodružství.
Podivuhodná záležitost – druhá skladba, je již prvním obrázkem z leporela. Vyjadřuje svět vytoužené energie. Ono co budu dělat, až budu velký?
Hra na slepou bábu – Vesele svižná skladba vyjadřující dětské úsloví - chyť mě, chyť! Bleskurychlý únik a bezradné tápání toho, kdo je v kole.
Prosící dítě – Velmi emotivní skladba střídající slzy a úsměv. Dítě prosebně natahuje ruce a je plné očekávání, zda se mu vyplní jeho prosba. Naznačuje ji nerozvedená septima na konci skladby.
Plno štěstí – Prosby se vyplnily. Dítě je šťastné a spokojené. Tak vesele jej charakterizuje tato skladba.
Důležitá událost – Může se jednat o příběh o nějakém hrdinovi, či o statečném skutku Honzy z pohádky. Zkrátka o ztvárnění něčeho, kde dobro bojuje proti zlu a dobro jednoznačně zvítězí. Nadšení a vzhled dovedou naplnit i dětskou hruď – a právě tu nejvíce.
Snění – snad nejpopulárnější melodie vůbec. Nejmilovanější Schumannova skladba. Tichá, stručná píseň lásky, jež potřebuje velké procítění.
U krbu – Duchaplná skladba, při níž si vybavíme velký krb, hořící dřevo a před zraky se nám objevují nejrůznější fantastické obrazy a postavy.
34
Rytíř na houpacím koni, aneb „Rytíř z hradu Houpákova“ – O rytíři, jež vyjel hrdinně do světa. V této skladbě Schumann použil způsob rytmizace houpání a patří k nejsugestivnějším prostředkům tohoto druhu v klavírní literatuře.
Skoro příliš vážně – Skladba plná zadumání, kdy se nad dětskou hlavou v soumraku večerní chvíle kmitají starosti z budoucího života.
Strašení – Efektivní skladba vyplývající již z názvu „ Kdo by se rád nepobavil bubákem?“
Dítě usíná – Schumann zde použil motiv z předcházejícího cyklu „Tanců Davidovců“. Vytvořil tak nový prvek a symbol.
Básník mluví – Finální skladba představující konec proměny básníka do dítěte. Dítě usnulo, básník tiše opouští čistý dětský svět.
35
3.1.6. Fantastické příběhy kapelníka Kreislera zvané Kreisleriana op. 16 (1838)
Skladba, která vznikla na motivy E.T.A. Hoffmanna má osm částí. Schumann ji věnoval Chopinovi. V ohledu výrazovém i technickém je „ Kreisleriana“ mezní dílo. Má hudba mi teď připadá při veškeré jednoduchosti tak podivuhodně složitá, přitom ze srdce výmluvná, a tak působí také na všechny, kterým ji přehraji… Schumann v tomto díle dosáhl veškeré myšlenkové a náladové koncentrace. Věty jsou vesměs stručné, ale jejich výraz působí velmi pregnantně, tudíž působí dojmem rozsáhlého díla. Dá se říci, že Kreisleriana je jedním z nejintenzivnějších projevů Roberta Schumanna. Melodika zde má svůj charakteristický „ Schumannovský“ ráz. V rychlých větách jde o výraznou figuraci, ve které je uložen výraz. (Sýkora, 1967)
co nejrychleji
První věta, toť jediný útok pádících sextol. Výsledný dojem – vír Druhá fantazie přináší prostou náladu, v níž najdeme prvky Německé lidové písně. Dvě intermezza působí temněji a přináší opojně krásný klavírní zvuk. V závěru věty se vrací klid, ale melodie je podána v moderní harmonii, kde jsou chromatické postupy, tolik blízké Chopinovi. Třetí fantazie je vygradována z napětí úsečné rytmické figury Ve střední části panuje rytmický neklid, což nám místy připomíná až Leoše Janáčka. Čtvrtá skladba je tzv. hudebním prototypem, kde je vyslovena touha po snění. (Sýkora, 1967)
36
3.1.7. Album pro mládež op.68
Podle Schumannových představ se mělo původně jmenovat Vánoční album a mělo být určeno všem mladým klavíristům jako vánoční dar. Vzniklo v roce 1848. Jde o 43 skladeb, ale dnešní edice uvádějí pouze 22 skladeb. Je prvním výtvorem svého druhu. Poskytlo inspiraci mnoha dalším skladatelům (od Čajkovského, až po alba skladatelů 20. století. I sama vynikající klavíristka a jeho žena Clara si do svého deníku o díle zapsala: Kousky, kterým se děti obyčejně učí v klavírních hodinách, bývají tak špatné, že Robert připadl na myšlenku složit a vydat sešit ( jakési album) samých skladbiček pro děti. Její výrok bychom mohli chápat tak, jako by do té doby vůbec neexistovaly dobré skladbičky pro děti s výjimkou Bachovy Knížky pro Wilhelma Friedemanna Bacha, velmi známý sešit Leopolda Mozarta, otce Wolfganga, nebo krásné a kouzelné miniatury D. G. Türka a díla Vaňhalova. Ovšem takových cenných skladbiček bylo jen poskrovnu. (Schumann, Editio Supraphon, 1979)
Schumannův přínos nespočívá v tom, že by ho následovali další skladatelé. Byl první, kdo se pokusil vytvořit skladby, které měly souznít s charakteristickými mimohudebními zážitky dítěte a mladého člověka. Proto pojmenoval většinu skladeb poetickými názvy, které ovšem nemají nutit hudbu k „popisu“ mimohudebních skutečností, ale mají již před zazněním prvních tónů vyvolat jistý pocit, vytvořit fantazii a co nejvíce hudbu prožít. (Schumann, Editio Supraphon, 1979)
Schumann si také přál, aby mezi skladby byla roztroušena Domácí a životní pravidla pro nastávající hudebníky. Toto přání nebylo splněno v žádném z dosavadních vydání. Patrně proto, že by do značné míry komplikovalo technickou stránku výroby. Jak jsem již uvedla, původně jmenované „ Vánoční album“ dokončil Schumann 22. září roku 1848. Nakladateli se však tento název nezdál dost praktický, proto skladby vyšly pod jiným označením. Běžná vydání alba pro mládež nejsou zcela shodná s Schumannovým rukopisem, vydaném jako faksimile nakladatelstvím Peters v Lipsku roku 1956. Soudíme tak proto, že v korespondenci s rytcem Alba před 1. vydáním Schumann ještě navrhoval drobné změny v některých skladbách, např. v Severské písni, Kánonické písničce, nebo Kolozpěvu. Na jiných místech je zjevné, že rytec přesně nepochopil Schumannův těžce čitelný rukopis. Ani manželé Schumannovi si při korektuře nevšimli nekterých drobných odchylek, neboť 37
skladby vznikaly bouřlivě rychle a vydání bylo uskutečněno ve velkém chvatu. (Schumann, Editio Supraphon, 1979) Vydání nakladatelství Edition Peters se opírá právě o rukopis Roberta Schumanna a snaží se vystihnout odchylky a rozdíly mezi rukopisem a tištěným vydáním co nejautentičtěji. Ovšem co se týká Schumannových metronomických předpisů je zjevné, že jeho metronom nebyl přesně zřízen, udaná tempa jsou někdy dost nepravděpodobná. Taktéž pokyny k pedalizaci neodpovídají dnešnímu technickému vybavení klavírů.(Schumann, Editio Supraphon, 1979)
Obsah alba pro mládež tvoří 43 skladbiček s různými názvy a technickou obtížností.
Schumann (1979) doporučuje interpretaci jednotlivých skladeb: 1. Melodie. Na první pohled vypadá snadně, ale nejde o „ nenáročný kousek“, vhodný pro druhý rok vyučování. Je to jemná, přednesová frázovací studie vhodná pro žáky, kteří se s tímto problémem dokáží vypořádat. 2. Vojenský pochod, má pěstovat sluch u dětí. Jedná se o přepis základní myšlenky scherza z Beethovenovy „ Jarní“ sonáty pro housle a klavír. 3. Popěvek, má stejná kritéria jako skladba první. 4. Chorál. Jde o klidný, široký přednes melodie s napodobením zvuku varhan. Cílem této skladby je, aby byla hrána naprosto vyrovnaně a klidně. 5. Skladbička, cílem je naučit dítě základním zákonům harmonie. Je určena pro mladší klavíristy, kteří se musí vypořádat s problematikou harmonie. 6. Ubohý sirotek, je určena pro děti s větším rozpětím ruky, které dokážou vyzvednout romantický vrchol každého z úryvku dynamickými a agogickými prostředky. 7. Lovecká je naprostým opakem a kontrastem ke skladbě předchozí. Má být zahrána hravě a rozpustile. 8. Divoký jezdec - ve skladbě se hojně objevuje staccato a úspěch interpretace závisí na tom, jako ho žák dokáže technicky zvládnout ze zápěstí. 9. Lidová písnička obsahuje dvě části a obě se hrají v jednotném základním tempu. 10. Veselý rolník při návratu z práce - má za úkol důkladně odlišit melodii od doprovodu dynamicky i artikulačně (legato – staccato). Pedalizace není nutná, tím více se zvýrazní hra dítěte. 38
11. Skladba Siciliana, by měla být hrána ve značně rychlém tempu, teprve poté se vyzdvihne její hudební smysl. 12. Hřmotný chlapík - je lidová figura ze starých předvánočních zvyků v Německu. Jde o trochu neohrabaného pomocníka sv. Mikuláše, který světci nese pytel s nadílkou. 13. Přijde jaro, přijde - vyžaduje oduševnělý romantický přednes. 14. Malá studie - poměrně náročná etuda a musí být zahrána vyrovnaně a přesvědčením. 15. 16. Jarní a První ztráta – obě skladby mají společný záměr, aby nesly charakteristický název a ten by měl být i hudebně ztvárněn. 17. Veselý poutník skládá se ze dvou částí. Druhou Schumann nadepsal „ Tišeji“, ovšem název „ Diminuendo sempre“ převzatý z Petersova vydání je logičtější. 18. Píseň ženců je veselá a zvýrazňuje v určitých místech pravou a levou ruku. 19. Malá romance – poměrně krátká skladba, ale měla by být zahrána s výrazným citem. Měkce a tiše doprovodné dvojzvuky. 20. Venkovská píseň – Má veselý, bezstarostný název. V některých vydáních má připojenou pedalizaci, ale Schumann chtěl původně vyjádřit venkovskou hudbu pizzicatem, proto takové jeho představy lze dosáhnout vynecháním pedálu. 22. Pějme píseň dokola – působí dojmem plynoucího zpěvu, proto je zde důležitá dobrá technická vybavenost interpreta, aby docílil zpěvného a plynulého legata. 23. Severská píseň – prostá melodie, vyzdvihující vrchní hlas 24. Jezdecká – ostře, rytmicky, staccatově 25. Když nastanou žně – požaduje dosáhnout vyjádření rytmického pohybu kosy. 26. Dozvuky z divadla – dramatická skladba s výrazným akcentováním prvních dob. Je zde tečkovaný rytmus. 28. Kánonická píseň – vysoce obtížná skladba. Úkolem je zreprodukovat jako kánon. 29. Vzpomínka – vžít se do zpěvné melodie. Hrát bez jediného akcentu. 30. Cizí muž – působivá oktávová skladba. Hraje se s lehkostí. 32. Válečná – vzpomínka na středověké souboje a války. Ve skladbě panuje neklidové napětí. 33. Šeherezáda – pohádkový ráz. Klidná skladba, bez vzruchu a napětí. 34. Ať žije vinobraní – temperamentní skladba. Hraje se bravurně. 35. Téma – hrát s vědomím, že žádná nota není zbytečná. 36. Mignon – klidně plynoucí skladba 37-38. – doporučuje se studovat obě skladby současně, jelikož mají námořnické téma. 39 – 40 – snad nejkrásnější skladby z celého Alba. Romantické melancholické vzpomínky na letní chvíle, přecházejí do plíživých zimních večerů. Velmi melodické. 39
41 – 42 – polyfonní skladby s přehlednou formou. Nutná orientace v polyfonii. 43. Na ukončenou, zpěv Silvestrovské noci – Neočekávaně klidná skladba, vyjadřující zamyšlení se nad uplynulým rokem. (skladatelův záměr).
40
ZÁVĚR
Cílem této bakalářské práce bylo poskytnout čtenáři důležité informace o životě Roberta Schumanna, o jeho hudební a zvláště klavírní stylizaci, seznámit jej s poznámkami skladatele Hudební pravidla pro život a dům a stručně nastínit problematiku klavírního díla pro pedagogickou praxi.
První kapitola podává důležité informace o životě Roberta Schumanna a jeho rodině, studiích i soukromém životě. Druhá kapitola poskytuje důležité informace o klavírní problematice a stylizaci, přínosné pro všechny hudebníky, zvláště klavíristy a budoucí pedagogy. Třetí kapitola nás seznamuje s klavírním dílem Roberta Schumanna.
Ačkoliv nás tato práce pouze stručně seznamuje s klavírní pedagogickou problematikou, doufám, že bude pro klavíristy alespoň malým přínosem a snad i vodítkem pro budoucí praxi.
41
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BANKL, H. Život a smrt slavných: Obyčejné nemoci neobyčejných. [z německého orig. přel. Jiří Pondělíček], Svazek 2, Euromedia Group, k.s. Ikar. Praha 2006. ČERNÝ J, a kol. Hudba v českých dějinách: Od středověku do nové doby. Praha. Edition Supraphon. 1989. FILA, Jan. Stylový a precizní Schumann. E-Harmonie [online]. 2010, 2010/04 [cit. 2012-0402].
Dostupné z:
http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-kritiky/Stylovy-a-precizni-
Schumann~26~cerven~2010/. KURZ, V. Technické základy klavírní hry. Praha. Státní hudební vydavatelství, 1966. KYMPLOVÁ, Pavla. Karneval. Baletní encyklopedie.cz [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://balet.netstranky.cz/deje-baletu/karneval.html. LEPRONTOVÁ, K. Clara Schumannová: Život pro čtyři ruce. Editio Roberts Laffton S. A., Translation Eva Ruxová, Paris 1988. NAVRÁTIL, M. Dějiny hudby. Olomouc: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-143-3. MACHOVÁ, A. Metodika počátků výuky klavírní hry. Praha Státní pedagogické nakladatelství, 1982. NEJGAUZ, G. G. O umění klavírní hry. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. „Schumann o hudbě a hudebnících“. Výběr statí z Gesammelte Schriften őber Musik und Musiker von Robert Schumann pořídil Ivan Vojtěch, Praha, 1960. SCHUMANN, R. Album pro mládež, Domácí a životní pravidla pro nastávající hudebníky. Praha: 1983. SCHUMANN, R. Album pro mládež op. 68: Domácí a životní pravidla pro nastávající hudebníky, Editio Supraphon, Praha, 1979. SMOLKA, J. a kol. Dějiny hudby. Praha: TOGGA Agency: Český hudební fond, 2001. ISBN 80-902912-0-1. SÝKORA, V. J. Robert Schumann. Praha – Bratislava: Editio Supraphon, 1967. ŠAFAŘÍK, J. Dějiny hudby II. díl, 19. století. Nakladatelství Jan Piszkiewicz ve Věrovanech, 2006. ŠIMONKOVÁ, D. Desatero nezbytností klavíristy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. ZENKL, L. ABC hudebních forem. Praha. Editio Supraphon o. p. 1984. 42
PŘÍLOHY
SEZNAM PŘÍLOH
I.
Portrét Roberta Schumanna
II.
Zwickau, rodné město Roberta Schumanna
III.
Clara Schumann (1819 – 1896)
IV.
Clara a Robert Schumannovi
V.
Johannes Brahms (1833 – 1897)
VI.
Johann Paul Friedrich Richter (Jean Paul)
VII.
Karneval op.9
VIII.
Papillons.op.2
IX.
Album pro mládež op.68 ( melodie)
I.
Robert Schumann
II.
Zwickau, rodné město Roberta Schumanna
III.
Clara Schumann (1819 – 1896)
IV.
Clara a Robert Schumannovi
V.
Johannes Brahms (1833 – 1897)
VI.
Johann Paul Friedrich Richter (Jean Paul) (21.3. 1763 – 14.11.1825)
VII.
Karneval op.9
VIII.
Papillons op.2
IX.
Album pro mládež op.68 (melodie)
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Tereza Hlavinková
Katedra nebo ústav:
Katedra hudební výchovy
Vedoucí práce:
MgA. Ladislav Pulchert, Ph.D.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Klavírní dílo Roberta Schumanna a jeho využití v pedagogické praxi Robert Schumann and his piano works and its use in educational practice" Tato práce je zaměřena na život a klavírní dílo významného romantického skladatele Roberta Schumanna a výběr jeho klavírních cyklů. hudba, klavírní dílo, pedagogika, romantismus
Název v angličtině: Anotace práce:
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
This thesis aims to life and work of emitent romantic composer Robert Schumann and a selection of his piano cycles. Klíčová slova v angličtině: Music, piano works, pedagogy, romanticism Rozsah práce:
42 stran
Přílohy:
10 příloh
Jazyk práce:
Český jazyk
