Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
MANAGEMENT PLÁNU PÉČE V ZOO OSTRAVA Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce
Vypracovala
Ing. Pavel Borusík
Bc. Hana Dvorská
Lednice 2008
OBSAH 1. ÚVOD……………………………………………………………………..…12 -13 1.1 CÍL PRÁCE………………………………………………………….…………14 2. ROZBOR PROBLEMATIKY………………………………………….….…15-25 2.1 Parkové lesy a lesní parky…………………………………….….15 -16 2.1.1 Požadavky obyvatel na parkové lesy………………....16 - 18 2.1.2 Členění prvků parkového lesa……………………….…18-21 2.2 Rekreační prvky parkového lesa……………………………….…21-23 2.3 Nároky a potřeby obyvatelstva na les z hlediska rekreace……..23-25 2.4 Sociálně ekonomické problémy rekreace a volného času…………..25 3. ROZBOR PLATNÉ LEGISLATIVY…………………………………..………26-36 3.1 Základní právní předpisy pro činnost na úseku stavebního řádu………………………………………………………………………………..26-28 3.2 EIA-SEA………………………………………………………………....28 3.3 CITES…………………………………………………………………….29 3.4 Ochrana přírody a krajiny……………………………………….…..29-30 3.4.1 Územní systém ekologické stability (ÚSES)………..….30-33 2
3.4.2 Obecné technologické zásady výsadby stromů……….….34 3.5 Lesy a myslivost…………………………………………………….35-36 4. ROZBOR PŘÍSTUPŮ K PLÁNU PÉČE……………………………….…..37-43 4.1 Koncepce plánů péče v zvláště chráněných územích………….37-38 4.2 Příklady plánů péče…………………………………………….….38-41 4.2.1 CHKO Pálava…………………………………………………38 4.2.2 PP Krasíkov…………………………………………….… ….39 4.2.3 Krkonošský národní park……………………………..….…40 4.2.4 Dílčí závěry…………………………………………….…..….41 4.3 Lesnické způsoby rekultivace jako plán péče pro území postižené důlní těžbou……………………………………………………………………..…..42 4.3.1
Devastace
půd
těžbou
nerostů
a
princip
jejich
rekultivací……………………………………………………………..….42-43 5. ANALYTICKÉ PRŮZKUMY A ROZBORY………………………………...44-98 5.1 Vymezení území………………………………………………….….44-46 5.1.1 Dějiny města Ostravy…………………………………..….44-46 5.2 Charakteristika širších územních vztahů a přírodních poměrů….46-61 5.2.1 Biogeografické členění…………………………………....46-48 3
5.2.2 Geologická stavba území…………………………………49-50 5.2.3 Potenciální přirozená vegetace…………………………..50-52 5.2.4 Historie ZOO Ostrava……………………………………..53-55 5.2.4.2
Charakteristika
území
z hlediska
přírodních
podmínek………………………………………………………....55-61 5.3 Územní plán……………………………………………………….…62-63 5.4 Dosavadní projektová činnost…………………………………..….63-84 5.4.1 Období výstavby ZOO (50.-60. léta 20.století)……..……..63 5.4.2 Investiční výstavba (70.-80. léta 20. století)………….…63-64 5.4.3 Současnost ………………………………………….…….64-65 5.4.3.1 Určení priorit ZOO Ostrava…………………………66 5.4.3.2 Tvorba Botanického parku…………………………67 5.4.3.3 Vztah řešeného území k územně-plánovací dokumentaci…………………………………………………….……68 5.4.3.4 Popis řešení – libreto programové náplně Botanického parku………………………………………….…...68-72 5.4.3.5 Botanický program…………………………….…72-79 5.4.3.6 Komunikace………………………………..…….80-82 4
5.4.3.7 Vybavenost a mobiliář objektu……………..…..83-84 5.5 Limity území……………………………………………………...…..85-86 5.5.1 Územní limity……………………………………….…...…84-85 5.5.2 Zákony……………………………………………………...….86 5.6 Podrobný rozbor dosavadního managementu ploch zeleně…...86-88 5.6.1 17. - 18. století…………………………………………..…….86 5.6.2 19. - 20. století…………………………………………….86-87 5.6.3 21. století……………………………………………….…..87-88 5.7 Podrobný rozbor organizační struktury a financování managementu zeleně …………………………………………………………………………..…89-92 5.7.1 Finanční náročnost pěstební opatření ………………..…89-91 5.7.2 Organizační struktura………………………………..………..91 5.7.3 Financování ZOO Ostrava………………………………..91-92 5.8 Začlenění ZOO Ostrava do systému zeleně města …………93-95 5.8.1 Vymezení systému zeleně…………………………….….93 5.8.2 Vymezení jednotlivých os systému ……………….…….94 5.8.3 Interpretace zjištěných informací………………….……..95 5
5.9 Začlenění ZOO Ostrava do ÚSES……………………………….…96 5.10 Dotazníkové šetření v ZOO Ostrava………………………..…97-98 6. NÁVRHOVÁ ČÁST………………………………………………………...99-123 6.1 Definice přístupů k jednotlivým strukturálním částem zeleně základní manažerské principy přístupů k hospodaření ……………….….99-109 6.1.1 Vymezení funkčního členění území…………………..99-100 6.1.1.1 Rekreační část ZOO……………………………99-100 6.1.1.2 Hospodářská a nevyužitá část ZOO…………….100 6.1.2 Zhodnocení provozního stavu ……………………..………100 6.1.2.1 Rekreační část ZOO……………………………...100 6.1.2.1.1 Zoologická expozice („Cesta zvířat“)….101 6.1.2.1.2 Botanický park „Cesta stínů“…………..101 6.1.2.1.3 Botanický park „Cesta vody“………..…102 6.1.2.1.4 Botanický park „Cesta lesa“…..….102-103 6.1.2.2 Hospodářská a nevyužitá část území ZOO….....103 6.1.3 Zhodnocení kompozičního stavu…………………….…….103
6
6.1.3.1 Rekreační část ZOO…………………………..….103 6.1.3.1.1 Zoologická expozice („Cesta zvířat“)…..103 6.1.3.1.2 Botanický park „Cesta stínů“………..….104 6.1.3.1.3 Botanický park „Cesta vody“………..…..104 6.1.3.1.4 Botanický park „Cesta lesa“…………….105 6.1.3.2. Hospodářská a nevyužitá část ZOO…………….105 6.1.4 Zhodnocení současného stavu vegetačních prvků………106 6.1.4.1 Rekreační část ZOO………………………….……106 6.1.4.1.1 Zoologická expozice („Cesta zvířat“)…..106 6.1.4.1.2 Botanický park ………………….….106-107 6.1.4.1.3 Hospodářská část a příměstské lesy……………………………………………………...107-108 6.1.5 Zhodnocení současného stavu vybavenosti………..108-109 6.2 Stanovení vnitřního systému zeleně………………………….…..…109 6.2.1 Vymezení současného systému zeleně ZOO……….……109 6.2.1.2 Vymezení obsahu funkčních typů (FT) zeleně…………………………………………………………..110-111
7
6.2.2 Návrh rozvoje systému zeleně …………………..…111-112 6.2.3 Definování cílového stavu strukturálních částí zeleně……………………………………………………………….….112-113 6.2.4 Návrh rámcových směrnic v jednotlivých strukturálních částech zeleně………………………………………………………….…..113 6.2.5 Tvorba modelů hospodaření………………………….…….113 6.2.6 Legislativní kroky, umožňující realizaci jednotlivých modelů hospodaření……………………………………………………….….114-115 6.2.7 Definice a principy střetových situací ……………..…….116 6.2.7.1 Limity…………………………………………..….116 6.2.7.1.1 Terén………………………………..…..116 6.2.7.1.2 Vodní režim…………………………….117 6.2.7.1.3 Škody zvěří………………………..…….117 6.2.7.1.4 Inženýrské sítě…………………………..117 6.2.7.2 Zákony …………………………………………….118 6.2.7.2.1 Ochrana volně žijících druhů……….…..118 6.2.7.2.2 ÚSES………………………………..…….118
8
6.2.7.2.3 Zákony, týkající se stavební činnosti......................................................................119-120 6.2.7.2.4 Změna kategorie lesa………..……..120-121 6.2.7.2.5 Produkční les……………………….122-123 7. DISKUZE…………………………………………………………………….124-127 8. ZÁVĚR……………………………………………………………………….....128 9. SOUHRN PRÁCE…………………………………………………………..….129 10. ABSTRACT……………………………………………………………………130 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………….....131-136 11.1 Knihy……………………………………………………………….….131 11.2 Studie a semestrální práce……………………………………..131-132 11.3 Internetové zdroje……………………………………………….132-135 11.4 Mapové zdroje…………………………………..……………………136 12. PŘÍLOHY
9
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Management plánu péče v ZOO Ostrava vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici,dne………………………….. Podpis diplomanta……………………
10
Poděkování Ráda bych poděkovala ing. Pavlu Borusíkovi za velkou pomoc při mé diplomové práci. Za terénní práce, na kterých jsem s ním mohla spolupracovat. Za ochotu ukázat mi věci v jiném světle. Také bych velmi ráda poděkovala, kteří mi mou práci umožnili. A to především ing. Tomáši Hanzelkovi ze Zoologické zahrady Ostrava, dále ing. Zdeňku Kwapulinskemu z Ostravských městských lesů s.r.o. a pracovníkům Magistrátu města Ostravy za cenné informace a čas mi věnovaný. Velmi také děkuji všem, kteří mi na mé diplomové práci pomáhali při terénní práci nebo jako psychická podpora, zvláště pak mé rodině a přátelům.
11
1. ÚVOD Mým úkolem bylo vytvořit management plánu péče na území ZOO Ostrava. Území, na kterém se současná zoologická zahrada rozkládá, má svá specifika a historii. Historie je důležitá pro pochopení vazeb se současností. Plocha zeleně, která se nachází na území ZOO Ostrava je velice cenná. Není to homogenní plocha lesa, ale v každém území je variabilní a takto k ní i musíme přistupovat. V ZOO má lesní plocha funkci nejen produkční, ale také rekreační a v některých částech i ochrannou a tak potřebuje různý management péče. Během svého výzkumu v ZOO Ostrava jsem pomáhala při první etapě probírek k botanizaci ZOO, zjišťovala jsem přání a potřeby ZOO Ostrava do budoucích let, prováděla jsem v terénu dotazníkové šetření mezi návštěvníky ZOO, abych co nejlépe zjistila nedostatky, které obyvatele tíží a nápady, které jsou pro oko odborníka neviditelné. Myslím si, že zapojení veřejnosti do problematiky je velice důležité, protože svou práci děláme především pro širokou veřejnost, a proto bychom měli umět položit otázky, které jsou důležité pro budoucí rozvoj naší práce. Velice cenným zážitkem pro mě bylo mapování ZOO Ostrava jako handicapovaný občan (díky mé operaci kotníku). Během své práce jsem absolvovala několik průzkumů na území ZOO na invalidním vozíku, později „jen“ o berlích. Několik cest bylo pro mě téměř nereálných, jiné jsem zvládala s obtížemi. Pokud bych neměla vlastní zkušenost, nedokázala bych se 12
správně vcítit do handicapovaných spoluobčanů a nedokázala bych nabídnout návrhy řešení pro jejich větší bezpečnost a relaxaci v ZOO. V mé práci se budu zabývat problematikou příměstských a parkových lesů, jejich možnosti využití v současném městském prostředí, budu se zabývat plánem péče v ZOO Ostrava a porovnávat ho s jinými plány péče, které jsou navrhovány pro větší či menší celky (nejčastěji však pro zvláště chráněné území), budu se zabývat veškerou platnou legislativou, která tvoří zákonnou kostru veškerého managementu. V metodické části jsem prováděla analýzy území – přístupy k managementu zeleně v ZOO v současnosti,
na limity
v území, vazby na územní plán a na ostatní plochy městské zeleně, vazby na volnočasové aktivity obyvatelstva, vazby na dosavadní projektovou činnost a také na zdroje financování činností ZOO Ostrava. V návrhové části se zabývám tvorbou modelů hospodaření a jednotlivými manažerskými kroky, jak toho dosáhnout a samozřejmě také legislativou a dotacemi, které je možné čerpat. Myslím si, že skloubením potřeb ZOO a návštěvníků ZOO můžeme nejlépe vylepšit stávající stav. Svou prací mohu pomoci k vytvoření lepší provázanosti mezi požadavky ZOO Ostrava, obyvatelstva a dalších účastníků, kteří mohou svou činností vylepšit stávající stav. Chtěla bych, aby má práce měla praktické dopady, které budou cenným vodítkem pro pracovníky ZOO a kompetentními úředníky.
13
1.1 CÍL PRÁCE Cílem práce je navrhnout management péče na území Zoologické zahrady Ostrava. Úkolem je zhodnotit všechny limity v území, zhodnotit porostní struktury a vytvořit individuální přístup jejich péče. Zjistit vazby v území na okolní krajinu a vytvořit možnost dalšího rozvoje území pomocí legislativních i manažerských nástrojů. Sloučit požadavky zástupců ZOO Ostrava a návštěvníků ZOO a vytvořit vodítko pro úspěšnou realizaci jejich přání a požadavků.
14
2. ROZBOR PROBLEMATIKY 2.1 Parkové lesy a lesní parky Pojem parkový les a lesní park
je útvar stojící svou strukturou mezi
lesem a parkem. Park (Academia, Praha 1972) je pěstěná zahrada, sad, původně zámecký, nyní zpravidla veřejný, určený k osvěžení a zlepšení městského klimatu. Les je biocenóza s determinantou dřevin stromového vzrůstu (ve středoevropských podmínkách jde o útvar s dobrým zapojením korun stromů). Parkový les je tedy les, do něhož jsou vloženy v menší míře parkové (sadové) prvky, aby mohl lépe plnit lázeňské, léčebné, zdravotní a rekreační funkce, ale jen do té míry, že neztratí charakteristické vlastnosti a znaky lesa. Jde o lesy v zájmovém území měst, léčebných a lázeňských zařízení, v blízkosti rekreačních a kulturních zařízení nebo jde o částí krajinných oblastí, kde působí jako shromažďovací prostor. Volné plochy do 50% rozlohy slouží k rekreační a sportovní činnosti různého druhu. Kompozice parkového lesa je závislá na jeho speciálním typu, který vyplývá z konkrétního poslání.
15
Lesní park ztrácí typické znaky lesa a podobá se spíše parku. Jde o objekty v bezprostřední blízkosti měst, lázeňských zařízení nebo rekreačních zařízení. Volné plochy jsou rozsáhlejší než v parkovém lese (až 70% rozlohy) a obhospodařovány velmi intenzivně sadovnickými metodami. 2.1.1 Požadavky obyvatel na parkové lesy (Mráček, 1975) zpracoval přehledy o sociologických požadavcích obyvatel na rekreační funkce lesů. Vycházel z řady demografických šetření. Představy lidí o optimálním složení a vybavení parkového lesa jsou podmíněny mnoha subjektivními vlastnostmi i objektivními skutečnostmi. Přesto je lze shrnout do několika rámcových ukazatelů: Návštěvnost parkového lesa o
Blahodárnost účinku parkového lesa uznává 80-95%
o
Pravidelně jednou týdně navštěvuje parkový les 30-50%
o
Občas do lesa zavítá až 70%
o
Návštěvníků na celý den setrvá 30% a na půl dne 30%
o
Návštěvnost v ročních obdobích (vyjma zimy) je poměrně vyrovnaná
o
Blízké lesy žádá 75%
16
Komunikace o
Asfaltové cesty si přeje 50%
o
Měkké cesty asi 45%
o
Úzké cesty 65%
Technické vybavení o
Restaurace vyžaduje 45%
o
V mnoha případech postrádají návštěvníci lavičky, přístřešky, naučné
objekty, zdroje vody, zdravotnické zařízení, značkované cesty, koše na odpadky, včasný úklid, apod. Lesní porosty o
Normální obhospodařování považuje za dostatečné 60-70%
o
Smíšený les si přeje 46-76%
o
Jehličnatý les 21-32%
o
Listnatý les 4-22%
o
Přednostní uplatnění rekreačního hlediska 1-3%
o
Spojení rekreační i produkční funkce doporučuje 61-88%
17
Tyto rámcové požadavky obyvatel středoevropských měst na poslání a vybavení parkových lesů, je určitým vodítkem pro zakládání a tvorbu parkových lesů, ale určitě je nutný individuální přístup ke konkrétním podmínkám prostředí. Struktura parkového lesa Parkový les jako jednotný celek je složen z mnoha dílčích částí, odlišujících se od sebe posláním, vzhledem, látkovým složením, velikostí, barvou, působností a vykazuje určité prostorové uspořádání. Jednotlivé složky, které jsou v určité vzájemné souvislosti s ostatními složkami parkového lesa. Soustava prvků parkového lesa nemůže být budována libovolně, ale musí být v souladu s jeho funkcí celku i jednotlivých částí. 2.1.2 Členění prvků parkového lesa o
Porostní prvky
o
Rekreační prvky
o
Přírodní prvky
o
Hospodářské prvky
o
Prvky zoocenózy
o
Technická zařízení
18
Porostní prvky parkového lesa Porostními prvky nazýváme ty, které jsou rostlinného původu. Mohou to tedy být celá rostlinná společenstva, jejich menší vyhraněné části až jednotlivé celistvé rostlinné organizmy.
Liší se svými kvalitativními a kvantitativními
vlastnostmi a podílejí se různým způsobem na výstavbě parkového lesa. Základními porostními prvky jsou: o
Lesní porost – biocenóza vymezená podle zásad lesního hospodářského
plánování o
Porostní část - horizontálně oddělená část porostu, odlišující se zřetelně
strukturou o
Porostní etáž – vertikálně oddělená část porostu vykazující zřetelně
odlišný věk nebo samostatnou korunovou vrstvu o
Porostní okraj – na styku porostu s volným okrajem nebo porostem
odlišného vzrůstu o
Stromová skupina - soubor stromů zajímající plochu do 2000 m²
o
Stromová skupinka – soubor stromů zaujímají plochu do 1000 m²
o
Stromový hlouček – soubor stromů zajímající plochu do 100 m²
o
Výstavek – ojedinělý strom ponechaný z původního porostu
o
Louka - travní tzv. „volná“ zeleň
o
Solitéra – o samotě rostoucí strom 19
o
Skupina solitér – soubor solitér na volné ploše
o
Keře a živé ploty – obvykle na volné ploše
Vlastnosti porostních prvků: Porosty dřevin – působí vlastnostmi jednotlivých stromů, zvláště však svým uspořádáním,
výstavbou,
strukturou,
biologickou
hodnotou,
vzhledem
porostních okrajů, návazností na prostranství a na krajinu. Posuzuje se: a) Druhové složení - smíšené - u těchto porostů může být různé zastoupení hlavních, přimíšených a vtroušených dřevin - stejnorodé b) Věkové složení porostů - stejnověké – bývají zpravidla v mladých lesních porostech - různověké - bývají zpravidla vhodnější pro budoucí modelování a kompoziční ztvárňování. Nejvíce záleží na velikosti věkových rozdílů. c) Prostorové složení - je ve vzájemném vztahu k druhové i věkové struktuře.
20
- jednoetážové – jsou to nejčastěji porosty stejnověké - víceetážové - jsou to porosty různověké Porostní okraj – na okraji porostní skupiny a) význam ochranný - má kladné účinky při žádoucím osvětlení, podpoře vzniku podrostu, ale také záporné účinky na vysušování půdy, apod. b) význam estetický – porostní okraj je vizuálně lépe vnímatelný prvek než část porostního interiéru. c) význam krajinotvorný – jedná se zde o styk porostu s volnou krajinou a porostní okraj splývá s pojmem „okraj lesa“. 2.2 Rekreační prvky parkového lesa Z hlediska urbanistické struktury města spadá parkový les do tzv. rekreační zóny města. Tato zóna má být optimálně přístupná 30 minut pěšky nebo městskou hromadnou dopravou od okraje intravilánu. Zóna může být využívána velkým počtem obyvatel různého sociálního složení, věku, zájmů, profesního začlenění.
21
Rekreační prvky Rekreační prvky jsou takové, které vytváříme a udržujeme pro plánované rekreační procesy. Funkce parkového lesa se navzájem prolínají, takže jeden prvek může plnit hned několik funkcí najednou. Hlavní rekreační prvky o Orientační prvky – slouží k informaci návštěvníků o struktuře parkového lesa (vstupní orientační tabule) a o obsahu jednotlivých dílčích objektů, také o směru cesty. o Komunikační prvky – slouží především rekreačním účelům, zahrnují procházkové cesty, chodníky, pěšiny, cyklostezky, zábavná dětská zařízení, atd. o Odpočinkové prvky
- jsou důležitou součástí rekreačních zařízení. Patří
sem např. lavičky, přístřešky, altány, palouky pro odpočinek a slunění, ohniště. o Tělovýchovné prvky – jsou to především dětská hřiště, tělovýchovné buňky s jednoduchým zařízením, tělovýchovné stezky s návody k činnosti, atd. o Sportovní prvky – zahrnují nejjednodušší zařízení pro letní a lední sporty, běžkování a sáňkování. o Naučné prvky – slouží těm návštěvníkům, kteří se během návštěvy chtějí poučit o flóře, fauně a krajině, lesním hospodářství, historických jevech daného
22
území, prostřednictvím naučných objektů – informačních desek, zookoutků, obor, apod. o Kulturní prvky - jsou zařazovány jen do určitých rekreačních areálů, zejména v intravilánu. Jsou to především zařízení pro různé kulturní akce – pódia, dočasné nebo trvalé výstavky a výstavy. o Estetické prvky – prolínají se často s ostatními prvky, ale je důležité na ně upozornit. Jsou to průhledy, výhledy, rozhledy uvnitř parkového lesa i krajiny. Kritéria souborů rekreačních prvků o
Rozlohy parkového lesa
o
Způsobu zakládání (na lesní či nelesní půdě)
o
Polohy lesa k sídelnímu útvaru
o
Historických aspektů vývoje území
o
Hlavních rekreačních poslání parkového lesa
2.3 Nároky a potřeby obyvatelstva na les z hlediska rekreace Rekreace všech forem je spojená s potřebou vhodných ploch ve městě a nebo krajině. To znamená hygienické, biologické a esteticky vhodné prostředí. Každý člověk se potřebuje rekreovat a pro uspokojení této činnosti potřebuje materiálně-technické základny. Vytvoření kompromisu mezi nabídkou a poptávkou je složitá. Je potřeba aby se krátkodobá rekreace soustřeďovala 23
hned v blízkosti obydlí a její hlavní těžiště by mělo být v intravilánu města. Nesmí být ovšem narušována rovnováha v přírodních oblastech v intravilánu nadměrným využíváním ploch k rekreaci.
Rozsah nároků na krátkodobou
rekreaci mimo města můžeme odvodit takto: v daném okamžiku by se mohla v přírodě mimo města rekreovat jedna třetina obyvatel, druhá je vázaná na pobyt ve městě, třetí třetina se rekreuje jiným způsobem (společenské a sportovní činnosti).Na pokrytí potřeb městského obyvatelstva se postupně vymezují lesy, které se nacházejí v zájmovém území města. Tyto lesy se přetvářejí na parkové lesy. Jejich velikost záleží na velikosti města a počtu obyvatel.
Podle Koláře (1986) lze kvantifikovat nároky obyvatelstva na
krátkodobou rekreaci takto: Tab. I. Účast obyvatelstva na krátkodobé rekreaci v závislosti na velikosti sídla Počet % z celkového počtu obyvatel obyvatel v tis. účastnících se rekreace Půldenní Jednodenní Vícedenní 2 5 2 8 5 7 3 12 10 10 5 15 15 12 6 19 20 15 7 23 50 17 8 27 100 20 10 30 150 22 11 34
Celkem 10 15 20 25 30 35 40 45 24
Vliv kvality životního prostředí na rekreační zájem obyvatelstva závisí velmi na velikosti sídla. podmínkami vyhledávají
Obyvatelé velkých měst
s extrémními životními
přírodu z 50 %, ve velkých městech to je 30%,
v malých městech 15% (Greiner, 1968). Velmi důležitým faktorem je dopravní dostupnost k rekreačním plochám. 2.4 Sociálně ekonomické problémy rekreace a volného času Volný čas byl vždy součástí každodenního života člověka, součástí denního, týdenního i celoročního cyklu jejich práce. Jejich stupeň využívání závisí na stupni rozvoje společnosti. Pojem volný čas můžeme definovat jako sféru lidské činnosti, ve které se eliminují důsledky každodenního plnění povinností, sféra která zabezpečuje regeneraci lidského organismu, rozptýlení a zábavu, rozvoj osobnosti i neformální společenský styk. Odpočinek je biologický proces, odstraňující únavu, která je přirozeným důsledkem práce a každého fyzického a psychického napětí (Supuka, 1984).
25
3.
ROZBOR PLATNÉ LEGISLATIVY
3.1 Základní právní předpisy pro činnost na úseku stavebního řádu •
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
•
zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva
k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) •
zákon
č. 186/2006 Sb.,
o změně
některých
zákonů
souvisejících
s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění •
vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech
•
vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
•
vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
•
vyhláška č. 502/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva pro
místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu •
vyhláška
č. 503/2006 Sb.,
o podrobnější úpravě
územního
řízení,
veřejnoprávní smlouvy a územního opatření •
vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
stavebního zákona ve věcech stavebního řádu •
zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona budou stavební úřady po 1. 1. 2007 postupovat v řízeních, která byla zahájena před účinnosti 26
nového stavebního zákona, tj. před 1. 1. 2007. Dále budou podle něj postupovat při kolaudaci staveb, které byly povoleny před uvedeným datem. •
vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na
výstavbu (po 1. 1. 2007 ve znění vyhl. č. 502/2006 Sb.) •
vyhláška
č. 369/2001 Sb.,
o obecných
technických
požadavcích
zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace •
zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů
a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě •
Sdělení MMR č. 8/2006 Sb., kterým se uveřejňuje podle § 117 odst. 2
zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, seznam krajských a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 1. listopadu 2005 •
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zák. č. 413/2005 Sb.,
(účinný od 1. 1. 2006) •
zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů (účinný do 31. 12. 2005) •
zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších
předpisů •
zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů
27
•
zákon
č. 132/2000 Sb.,
o změně
a zrušení
některých
zákonů
souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze •
zákon
č. 320/2002 Sb.,
o změně
a zrušení
některých
zákonů
v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů •
zákon č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
•
zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
•
zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou
potřebu (zákon o vodovodech a kanalizacích) 3.2 EIA-SEA •
Zákon
č. 244/1992 Sb.,
o posuzování
vlivů
rozvojových
koncepcí
a programů na životní prostředí •
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o
změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů), ve znění zákona č. 93/2004 Sb., zákona č. 163/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., a zákona č. 216/2007 Sb., – pracovní úplné znění (Posuzování záměrů a koncepcí předložených po 22.8.2007) •
Vyhláška č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých
dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí
28
3.3 CITES •
Vyhláška č. 227/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona
č. 100/2004, zákon o obchodování s ohroženými druhy •
Zákon 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) •
Nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin •
Nařízení Komise (ES) č. 1332/2005, kterým se mění Nařízení Rady
č. 338/97 3.4 Ochrana přírody a krajiny •
zákon č. 114/ 1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny
•
vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, změněna předpisem č. 105/1997 Sb. •
§ 38 zákona č. 114/1992 Sb. , „Osnova plánů péče o národní přírodní
rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma“ •
zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí 29
•
ohodnocování dřevin rostoucích mimo les, podle zákona č. 17/1992 Sb.,
o životním prostředí, zákona č. 114/1992, judikátu č.5/1987 a stanoviska GP ČSFR č. 2 Fgn 32/90-3 •
§ 3 písmeno a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
•
§ 4 odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
•
zákon č. 86/2001 Sb., o ochraně ovzduší
•
zákon 125/97 Sb., O odpadech
•
zákon č.254/2001 Sb., o vodách
•
vyhláška č. 140/2003 Sb., o plánování v oblasti vod
•
vyhláška č. 139/2003 Sb., o evidenci stavu povrchových a podzemních
vod a způsobu ukládání údajů do informačního systému veřejné správy •
vyhláška č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci
3.4.1 Územní systém ekologické stability (ÚSES) Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je podle § 3 písmene a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména:
30
•
vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě
okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, •
zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny,
•
zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a
jejich společenstev (biodiverzity). Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb., veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Rozlišujeme následující úrovně ÚSES: 1.
Provinciální a biosférický ÚSES - jsou rozlehlé ekologicky významné
krajinné oblasti, které reprezentují bohatství naší bioty v rámci biogeografických provincií a celé planety. Jádrová území s přírodním vývojem by u těchto segmentů měla mít plochu větší než 10000 ha. 2.
Nadregionální ÚSES - jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné celky
a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. 3.
Regionální ÚSES - jsou plošně rozlehlejší EVSK s minimální plochou
podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. 31
4.
Místní (lokální) ÚSES - jsou plošně méně rozlehlé EVSK (obvykle do 5-
10 ha). Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory. Skladebné prvky ÚSES Biocentrum Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či
pozměněného, avšak přírodě
blízkého ekosystému. Biokoridor Území,
které
neumožňuje
rozhodující
části
organismů
trvalou
dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Interakční prvek Krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Mimo to interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové 32
nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.). Dělení ÚSES dle významu Nadregionální ÚSES Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s minimální plochou alespoň 1000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. Regionální ÚSES Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. Lokální ÚSES Menší ekologicky významné krajinné celky do 5-10 ha. Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory.
33
3.4.2 Obecné technologické zásady výsadby stromů Při výsadbě stromů budou dodržovány následující normy: •
ČSN 83 911 Technologie vegetačních úprav v krajině – Práce s půdou
(DIN 18915) •
ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich
výsadba (DIN 18916) •
ČSN 83 9031 Technologie vegetačních úprav v krajině – Trávníky a
jejich zakládání (DIN 18917) •
ČSN 83 9041 Technologie vegetačních úprav v krajině – Technicko-
biologické způsoby stabilizace terénu (DIN 18918) •
ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana
stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích (DIN 18920) Použití výpěstků se řídí normami: •
ČSN 46 4901 Osivo a sadba – Sadba okrasných dřevin
•
ČSN 46 4902 Výpěstky okrasných dřevin – Společná a základní
ustanovení
34
3.5 Lesy a myslivost • •
zákon č. 289/1995 Sb., o lesích zákon 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu
lesních dřevin a prováděcí vyhláška 29/2004 Sb., „Průvodní list pro semenný materiál“ •
zákon č.157/1992 Sb. - oznámení Ministerstva zemědělství ČR o vydání
výnosu, kterým se mění Pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při těžbě, soustřeďování, odvozu a manipulaci dříví •
289/1995 Sb. – lesní zákon, novely: 238/1999 Sb., 67/2000 Sb.,
132/2000 Sb., 76/2002 Sb., 320/2002 Sb., 149/2003 Sb. •
77/1996 Sb. – vyhláška MZe o náležitostech žádosti o odnětí nebo
omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa •
78/1996 Sb. – vyhláška MZe o stanovení pásem ohrožení lesů pod
vlivem imisí •
80/1996 Sb. - vyhláška Mze o pravidlech poskytování podpory na
výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů •
84/1996 Sb. – vyhláška MZe o lesním hospodářském plánování
•
55/1999 Sb. - vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu výpočtu výše
újmy nebo škody způsobené na lesích
35
•
433/2001 Sb. - vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví
technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa •
449/2001 Sb. – zákon o myslivosti, novela: 320/2002 Sb., 59/2003 Sb.
•
244/2002 Sb. – prováděcí vyhláška MZe k zákonu o myslivosti, novela:
350/2003 Sb. •
245/2002 Sb. – vyhláška o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o
bližších podmínkách provádění lovu, novela: 480/2002 Sb. •
491/2002 Sb. - vyhláška o
způsobu stanovení minimálních
a
normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb do jakostních tříd •
149/2003 Sb. - Zákon o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu
lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa •
139/2004 Sb. – vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti o přenosu
semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa
36
4. ROZBOR PŘÍSTUPŮ K PLÁNU PÉČE 4.1 Koncepce plánů péče v zvláště chráněných územích (ZCHÚ)
Plány péče se zpracovávají jako odborné a koncepční dokumenty pro řízení vývoje přírodních poměrů v ZCHÚ. Plány péče se zpracovávají zpravidla na období deset až patnáct let. Toto období by se u ZCHÚ, zahrnujících les mělo přizpůsobit období platnosti lesních hospodářských plánů (LHP) nebo lesních hospodářských osnov (LHO) zahrnujících ZCHÚ neboť plán péče je pro zpracování LHP (LHO) podkladem. Zapracování odpovídajících částí plánu péče do LHP (LHO) zajistí orgán ochrany přírody v rámci vydávání závazného stanoviska podle § 4 odst. 3 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. U ZCHÚ, pokrývajících jen nelesní půdu je vhodné řídit délku platnosti podle dynamiky vývoje chráněných ekosystémů. Může být tedy podle potřeby i kratší nebo delší. Jestliže však ZCHÚ obsahuje lesní i nelesní pozemky, je třeba přizpůsobit období platnosti a tím i dobu obnovy plánu péče době obnovy LHP (LHO). Plán péče tedy určuje pro období své platnosti zejména aktivní praktické zásahy ve prospěch předmětu ochrany, případně i ekologicky vhodný režim obhospodařování a jiného využívání území. Může definovat mezní hodnoty regulovatelných přírodních faktorů, při jejichž dodržení se bude předmět ochrany vyvíjet žádoucím způsobem, a naplánovat současně způsob jejich 37
sledování a regulace. U činitelů, které regulovat nelze, je vhodné v plánu péče definovat kritické hodnoty, při jejichž překročení budou neodkladně provedena určitá předem definovaná záchranná nebo nouzová opatření. Z plánu péče musí být zřejmé, že volba zásahů a opatření je zodpovědně uvážena, odborně i věcně dobře odůvodněna a že finanční prostředky poskytnuté státem na jejich realizaci budou vynaloženy účelně. Jednotlivé body plánu péče mají na sebe logicky navazovat a všechny plánované zásahy musí být řádně odůvodněny. Lokalizace zásahů musí být tak přesná, aby umožnila kontrolovat provádění i výsledky péče v terénu. Formulář „Osnovy plánu péče pro ZCHÚ“ viz. příloha 1 4.2 Příklady plánů péče 4.2.1 CHKO Pálava Na území CHKO Pálava byl vypracován plán péče na období 9 let. Dokument, který zajišťovalo Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím pracovníků CHKO a pracovníků ochrany přírody, slouží jako podklad pro další územně plánovací podklady. Ale pro fyzické ani právnické osoby není závazný. V plánu péče se autoři zabývají určením dlouhodobých strategií v území, zachování klasického hospodaření v území a zachování krajinné rázu. V jednotlivých kategoriích (fauna, flóra, památné stromy, ÚSES, krajinný ráz, atd.) se zabývají podrobnými návrhy opatření jak z hlediska dlouhodobé, tak 38
krátkodobé péče. Protože je oblast velmi turisticky navštěvovaná, věnují se autoři také vlivu turistiky na CHKO. Zajištění nezbytných kroků pro zachování krajinného rázu, ale na druhou stranu také rozvoj území. Celé území je velice podrobně zmapováno a návrhy jsou předkládány všem dotčeným vlastníkům pozemků. Jsou přesvědčováni k šetrnému způsobu hospodaření, pěstování původních druhů dřevin a sběru genofondu pro přirozený rozvoj dřevin v území. Celý plán péče je doplněn souborem map (geomorfologie území, Natura 2000, krajinný ráz, správní členění území, lesní hospodářství, atd.).
4.2.2 PP Krasíkov
V PP Krasíkov je plán péče zpracováván na období 12 let. Je přesně zpracováván autory z CHKO Slavkovský les podle Osnovy plánů péče § 38 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V úvodu se věnuje popisu území, hlavní identifikaci území, jeho vymezení (katastrální určení, určení místa působnosti správních orgánů, výměra pozemků a jejich ochranného pásma a řeší také nedostatky parcelního vymezení). Dále se věnuje odůvodnění způsobu plánu péče a hlavními složkami ochrany přírody (ohrožené a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, jiná rostlinná společenstva, geologické složky a v neposlední řadě krajinné složky). Autoři se věnují problematice využívání území člověkem v minulosti a na tomto podkladě dedukují možné problémy
budoucnosti.
Detailněji
se
autoři 39
zabývají
popisem
lesních
společenstev a vyhodnocení ekologické hodnoty lesního porostu. V závěru této části je zhodnocena předchozí péče v území a jsou navrženy nové metody a postupy péče. V další kapitole jsou zpracovány tabulky s konkrétními zásahy v lesích. Nezbytnou součástí práce je realizace a harmonogram prací, jejich financování a kontrola na stanovišti. Kalkulace jsou uvedeny řádově, ale na každý rok vypracovaného plánu péče. Součástí PP Krasíkov jsou mapové přílohy. 4.2.3 Krkonošský národní park
Plán péče KRNAP je zpracováván podle vlastního předpisu. Je velice obsáhlý a byl zpracován kolektivem autorů, kteří se podrobněji zabývali danou problematikou. Plán péče je rozdělen na část obecnou a speciální. V té první se autoři věnují všeobecnému popisu (posláním národního parku, polohou a vymezením hranic území a právními předpisy), přírodním vývojem a poměry (geologie, geomorfologie, hydrologie, klimatické poměry, fauna a flóra, vývoj osídlení území v historii a aktuálním stavem krajiny). Ve speciální části se v první řadě věnují strategickým cílům ochrany jednotlivých zón NP a ochranným pásmům, stanovují krátkodobé cíle (ochrana přírody, monitoring území, inventarizační průzkumy, záchranné chovy a genofondové
plochy,
rekonstrukce, péče a o les a nelesní plochy, o zeleň rostoucí mimo les, péče o podzemí, územní systém ekologické stability, myslivost, rekreace a turistika,
40
oprava a údržba horských cest, doprava, výstavba, energetika, ekologickou výchovou a propagací).
4.2.4 Dílčí závěry
CHKO Pálava zpracovala plán péče podle svého rámce. Velice citlivě k okolní krajině a potřebám lidí. Líbí se mi, interakce s úřady a jinými organizacemi. Jistě to přináší zpětnou vazbu v podobě lepšího pochopení smyslu ochrany přírody. PP Krasíkov
je zpracována podle § 38 zákona č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny. Už proto můžeme vidět rozdílný rozsah zpracování. Podle mého názoru je toto zpracování velice jasné, stručné a informace jsou dostačující, takže je přehledný a každý orgán ochrany přírody se v něm bez problému bude orientovat. KRNAP má plán péče
zpracován velmi detailně. Už proto, že je to
národní park. Na území se prolínají jak cíle zachovávat a obnovovat přírodu, ale také vymezení možností turismu a nových výstaveb. V plánu péče se nepotlačuje rozvoj území, ale s ohledem na historický kontext krajiny a s cílem zachovat současný ráz krajiny proškoluje pracovníky stavebních úřadů, aby nedocházelo ke zbytečným újmám na krajinném rázu a ochraně přírody. Co ale v tomto plánu péče není uvedeno je finanční náročnost a harmonogram prací.
41
4.3 Lesnické způsoby rekultivace jako plán péče pro území postižené důlní těžbou Lesnická rekultivace má pro devastovanou krajinu zásadní význam. Lesnické porosty jsou krajinotvorným prvkem, působí jako její stabilizační faktor. Mají kladný vliv nejen na vlastní zalesněnou plochu, ale i na své okolí. Plní funkce hygienické, asanační, klimatické, rekreační, aj. Vypracované metody umožňují zalesnit prakticky jakékoli devastované území s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám. Způsoby lesnické rekultivace je účelné členit do dvou skupin, a to podle převládají funkce porostů.
Lesy s primární hospodářskou funkcí 1. Lesy učelové – zvláštního určení –
ochranné lesní pásy
–
parkové lesy
4.3.1 Devastace půd těžbou nerostů a princip jejich rekultivací
Rozhodujícím zdrojem energetických a materiálových surovin je až dosud u nás i ve světě nerostné bohatství. K nejvýznamnější destrukci krajinného prostředí dochází zpravidla při těžbě nerostných surovin. Nezbytným průvodním jevem těžby jsou technogenní transformace krajiny, přičemž dochází k destrukci základních součástí přírodních složek krajiny v prostoru litosféry, hydrosféry, 42
troposféry, pedosféry i biosféry a zpravidla i různých složek sociálního prostředí. Se změnou struktury krajiny dochází pak i k výrazným funkčním změnám v ekologické i sociálně – ekonomické sféře. S rozvojem techniky a technologií, mechanizace a automatizace, se zvyšuje i poptávka po surovinách, zvláště pak po zdrojích energie, které stále ještě spočívají na těžbě energetických surovin. S ohledem na mechanizaci převládají povrchové způsoby těžby a to i hlouběji uložených ložisek, což vyžaduje ukládání hmot na vnější výsypky, odvaly a skládky. K nepříznivým následkům těžby uhlí a dalších nerostných surovin se přidružují negativní vlivy ostatního doprovodného průmyslu vázaného na surovinový a energetický zdroj. Negativní vlivy těžby uhlí nemají stejný význam a váhu. Záleží na jejich intenzitě a soustředění, na krajinném typu, druhu a kvalitě půdy, klimatických podmínkách, lesnatosti, hustotě osídlení a řadě jiných činitelů (Lhotský, 1994). Česká republika se vyznačuje pestrou geologickou skladbou, čemuž odpovídá i četný výskyt ložisek, nejvýznamnější je výskyt ložisek uhlí. Těžba černého uhlí je realizována hlubinným způsobem. Z černouhelných to jsou : 1. Hornoslezská karbonská pánev či Ostravsko – karvinská pánev s těžbou 87% černého uhlí ČR 2. Karbonská pánev Kladenská, Plzeňská, Rosicko – oslavanská, Mělnicko – benátecká s těžbou 13% uhlí ČR
43
5. ANALYTIZKÉ PRŮZKUMY A ROZBORY 5.1 Vymezení území
5.1.1 Dějiny města Ostravy
Nejstarší doklady lidské činnosti na území dnešní Ostravy - pazourkové nástroje - pochází ze starší doby kamenné a pravděpodobně je zde zanechali před 300 000 lety příslušníci druhu Homo erectus. V mladší době kamenné, asi před 25 000 lety, vzniklo na vrchu Landek nad soutokem řek Odry a Ostravice tábořiště lovců mamutů, kteří poprvé v historii tohoto regionu použili jako paliva černé uhlí, jehož sloje vycházejí v těchto místech až na povrch. Do stejné doby náleží i nejvýznamnější pravěká památka Ostravska - tzv. Petřkovická Venuše, ženské torzo, vyřezané z krevele. Založení města bylo potvrzeno první písemnou zmínkou o Ostravě (dnešní Moravské Ostravě) a nalézáme ji v listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku z 29. 11. 1267. Statut města získala Ostrava mezi lety 1267 1279. Město bylo založeno německými kolonisty na místě, kde sídlila starší slovanská osada. V blízkosti brodu přes řeku Ostravici, na obchodní stezce z Opavy do Těšína a Krakova. Ještě starší je první písemná zmínka o protější Slezské Ostravě, a to už z roku 1229. Těšínsko bylo až do roku 1327 součástí polského státu (odtud také dlouho užívaný název Polská Ostrava) a ke střežení 44
státní hranice na řece Ostravici byl postaven hrad, který je poprvé zmiňován v roce 1297.Samotné jméno Ostrava vychází z názvu řeky, tehdy zvané Ostrá (ostrá tj. rychlá voda). Objev uhlí a rozmach průmyslu nebyl zpočátku doceněn. Objev černého uhlí, který učinil v roce 1763 zřejmě klimkovický mlynář Jan Augustin v údolí zvaném „Burňa“ na Slezské Ostravě. Prudký nárůst poptávky po černém uhlí přineslo vybudování Rudolfovy huti (pojmenované po zakladateli, olomouckém arcibiskupovi Rudolfu Habsburském) v roce 1829 v dosud bezvýznamné vesničce Vítkovicích u Moravské Ostravy. Železárny zcela změnily ráz kraje. Začalo se rozvíjet nejen hutnictví a dolování, ale také koksárenství, strojírenský, atd. Dalším faktorem ovlivňujícím rozvoj průmyslové oblasti byla výstavba železniční trati, zajišťující spojení mezi hlavním městem monarchie Vídní a Krakovem. Dne 1. května 1847 zprovoznila Severní dráha Ferdinandova úsek Lipník nad Bečvou - Bohumín. Úřední název Moravské Ostravy byl v roce 1946 změněn. Město se jmenuje Ostrava. Přeložením Vysoké školy báňské z Příbrami v roce 1946 se Ostrava stala vysokoškolským městem. Po únorovém převratu v roce 1948 byl stále větší důraz kladen na těžbu uhlí a budování těžkého průmyslu, především šlo o produkci surového železa. Vítkovické železárny zvýšeným nárokům nestačily. V letech 1949 - 1952 v Ostravě - Kunčicích vznikl nový průmyslový komplex pod názvem Nová huť Klementa Gottwalda. Docházelo ke značné 45
devastaci životního prostředí, město trpělo vysokou prašností a průmyslovými exhalacemi. Příliv pracovních sil si vynutil rozsáhlou výstavbu nových sídlišť, která v průběhu následujících desítiletí vyrůstala v Zábřehu, Porubě a v dalších okrajových obcích. Centrum města chátralo a bylo postiženou řadou necitlivých asanací. 5.2 Charakteristika širších územních vztahů a přírodních poměrů 5.2.1 Biogeografické členění Ostravský bioregion Bioregion leží na střední části našeho Slezska, zabírá geomorfologický celek Ostravská pánev a část Moravské brány. Část bioregionu leží v Polsku, v ČR je oddělován čtyřmi částmi, oddělenými nivami a má zde plochu 599 km². Bioregion zabírá ostravskou pánev s řadou podmáčených stanovišť na hlínách, se silným antropogenním narušením hlubinou těžbou uhlí a koncentrací měst a těžkého průmyslu. Bioregion má biotu převážně 4. bukového stupně s charakteristickým
zastoupením
hercynských
prvků,
především
však
splavených karpatských druhů. Vegetaci tvoří podmáčené dubové bučiny, luhy a olšiny. Netypické části jsou sušší a tvoří přechody k Hranickému bioregionu.
46
Ve volné krajině dnes převažuje orná půda, značně jsou však zastoupeny vlhké louky, vodní plochy a olšové lesy. Charakteristické je silné narušení krajiny těžbou uhlí, průmyslem a hustým osídlením. Bioregion převážně budují kvartérní sedimenty – glacifluviální štěrky a písky, případně smíšený materiál morén, které jsou většiny kryty pláštěm nevápnitých, často pseudoglejových sprašových hlín. Místy především v členitějším terénu mezi Ostravou a Karvinou, vystupují vápnité jílovce, slíny a písky. Dosti velký rozsah
mají
i
sedimenty
nivní
a
podél
vodních
toků
štěrkopískové
terasy.Významné jsou poměrně široké nivy řek. Dle výškové členitosti má reliéf charakter ploché pahorkatiny s členitostí 30 – 80 m.. Typická kóta je v rozmezí 220 – 300 m. Dle Quita leží bioregion v klimatické oblasti mírně teplé MT 10. Podnebí je mírně teplé až teplé, bohaté na srážky (Ostrava 8,6 ºC, 769 mm). Projevuje se tak vliv blízkosti návětrného svahu Beskyd, celková oceanita a vliv severních nížin. Jde o nejvlhčí nížinnou oblast českých zemí. V pánvi se zvláště v zimním období vytváří teplotní inverze.
47
Tab. II. Klimatická charakteristika Ostravy Měsíc Místo
Rok Klimatická
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII. VIII IX.
charakteristika
Ostrava
1986
-
-
Poruba 1995
Ostrava
o
Teplota ( C) Úhrn srážek
X.
XI.
XII. I.-XII.
.
-0,4
0,2
3,7
8,6
13,6
16,4
19,1
18,2
13,7
8,8
3,2
0
8,8
23,1
24,5
35
55,7
82,4
87,7
51,7
72,7
74,3
33,9
38,0
40,7
619,8
-2,0
-0,6
3,6
8,7
14,1
16,9
18,7
17,5
13,9
8,9
3,8
0
8,6
37
35
42
53
81
97
108
104
66
61
46
39
769
(mm)
1901
Teplota (oC)
-
Úhrn srážek
1950
(mm)
-
Město
Zcela
dominují
pseudoglejové
luvizemě
přecházející
často
do
luvizemních pseudoglejů. Podél toků převažují glejové fluvizemě. Bioregion leží v mezofytiku ve fytogeografickém okrese 83. Ostravská pánev (s výjimkou severozápadního cípu nivy Odry a Olše). Jihovýchodní okraj zasahuje do fytogeografické oblasti 74b (Culek, 2003). 48
5.2.2 Geologická stavba území Geologická stavba řešeného území je charakteristická existencí dvou oddělených strukturních pater. Spodní patro je tvořeno pokleslou platformou Českého
masivu,
tvořenou
krystalinickým
fundamentem
s
pokryvem
karbonských a devonských sedimentů, svrchní patro je tvořeno neoidními sedimenty čelní hlubiny a nasunutých příkrovů vnějšího flyše Karpat s pokryvem mladých kvartérních hornin. Území lze rozdělit z hlediska regionálně - geologické stavby zhruba na dvě části: -
severní v prostoru Ostravské pánve s většinou mocným pokryvem
kvartérních sedimentů, -
jižní v oblasti karpatských příkrovů, s kvartérním pokryvem málo mocným
nebo zanedbatelným. Sedimenty kvartérního pokryvu lze z genetického hlediska rozdělit na ledovcové (glaciální), říční (fluviální), větrné (eolické), svahové (deluviální), náplavové (proluviální). Velké rozšíření mají také produkty kvartérního, hlavně mrazového, zvětrávání. Ledovcové sedimenty ve formě písků, štěrků a jílovitých hlín jsou rozšířeny především na Bohumínsku a Karvinsku.
49
5.2.3 Potenciální přirozená vegetace Querco – ulmetum Jilmová doubrava tvoří zpravidla třípatrové fytocenózy dominantním dubem letním (Quercus robur) nebo jasanem (Fraxinus excelsior) ve stromovém patře. Jasan bývá často hospodářsky preferován. Podíl jilmů (Ulmus minor, U. laevis), typickými dřevinami tvrdého luhu v poslední době klesl v důsledku grafiózy.Častou příměs tvoří lípa srdčitá (Tilia cordata), ve vlhčí variantě též olše lepkavá (Alnus glutinosa) a další typické dřeviny měkkého luhu, v sušší variantě se vyskytuje habr obecný (Carpinus betulus), příp. Acer campestre. Druhově bohaté bývá keřové patro.Kromě zmlazených dřevin stromového patra se vyskytuje Swida sanguinea, ve vlhčích lokalitách Padus avium, příp. Sambucus nigra. Bylinné patro tvoří v převážné míře jarní neofyti s dominancí Ficaria verna (ve vlhčích typech), Corydalis cava, Anemone nemorosa, v Oderské
Alium ursinum, příp. Leucojum vernum, Galanthus nivalis, nivě
též Dentaria
glandulosa.
Mechové
patro je
většinou
zanedbatelné. Společenstvo jen zřídka zaplavovaných říčních niv v nížinné teplé klimatické oblasti, s optimem výskytu v nadmořských výškách okolo 220 m n.m. Je vázáno na pedogeneticky vyvinutější lužní příp. glejové půdy v širokých říčních úvalech.
50
Náhradní společenstva:
1.
Lesní – kultury rychle rostoucích topolových hybridů, dubu červeného
(Quercus rubra), klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu (Fraxinus excelsior), ojediněle Picea abies či Aesculus hippocastanum. 2.
Keřová – porosty Sambucus nigra na vlhčích stanovištích, na sušších
společenstva svazu Berberidion 3.
Luční a pastvinná – Alopecuretum pratensis, vlhčí typy Arrhenatherum
elatioris, 4.
Ruderální – Aegopodium podagriae, Arction, Polygonion avicularis
5.
Segetální – Fumario –Euphorbion, z části Panico – setarion
Hospodářské využití Zbytky porostů přirozeného složení jsou velmi sporadické (cca 5% konstruované plochy). Většina porostů představují monokultury (Fraxinus excelsior, Quercus robur, příp. Q. rubra, Acer pseudoplatanus či hybridní topoly). Převážná část těchto luhů je zemědělsky využívána, a to především jako výnosná pole (zelenina, kukuřice, pšenice, ozimý ječmen, řepka, cukrovka, jetel, vojtěška), řidčeji jako produktivní louky. Část porostu slouží jako bažantnice, na část připadá též areál zástavby.
51
Význam pro ochranu přírody a tvorbu krajiny Fragmenty
jilmových
doubrav,
patří
dnes
k silně
ohroženým
společenstvům. Podmínkou jejich existence je zachování přirozeného vodního režimu s občasnými záplavami. Odvodnění pozemků, doprovázenou sníženou produkční potencí stanoviště, bude mít za následek vystřídání těchto společenstev dubohabřinami. Význam zachování přirozených společenstev lze vidět v jejich funkci břehoochranné a půdoochranné a v pozitivním vlivu na mezoklima území. Poskytuje též ochranu fauně v zemědělsky silně využívané krajině a nemalou měrou přispívá ke zvýšení biodiverzity území. Nejčastější dřeviny stromořadí: Quercus robur,
Fraxinus excelsior, Populus
pyramidalis, Populus canadensis a Tilia cordata Vhodná rozptýlená zeleň – Fraxinus excelsior, Tilia cordata, Quercus robur, Populus nigra, příp. Acer campestre, na vlhčích stanovištích Alnus glutinosa, Padus avium, Viburnum opulus, v nejsušších Acer campestre, Carpinus betulus, z keřů Swida sanguinea aj. Vhodné směsi na zatravňovaní místa – Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Alopecurus pratensis, Poa pratensis, P. trivialis, Arrhenatherum elatius, Phleum pratense, Trifolium pratense, T. hybridum. (Neuhäslová, 1998).
52
5.2.4 Historie ZOO Ostrava Historie vzniku ostravské zoologické zahrady je úzce spjata s aktivitami horníků dolů Zárubek a Alexander při budování tzv. Hornického sadu v Ostravě - Kunčičkách. Sad začal vznikat v r. 1948 na šestihektarovém pozemku poblíž dolu Alexander. Formou brigádnické činnosti se na tom podílela i ostravská veřejnost včetně školní mládeže. Vzniklý přírodní park sloužil k rekreaci. Jeho součástí bylo např. přírodní jeviště, taneční parket, dětské brouzdaliště i pískoviště. V areálu dokonce byly i dva tenisové kurty, hřiště na volejbal a basketbal. Většina těchto zařízení byla předána do užívání u příležitosti Dne horníků v září 1950. Na podnět Bohumila Vítka bylo v roce 1949 rozhodnuto zřídit ve vznikajícím parku i tzv. ZOO - zahradu. K prvním chovancům patřil jeden srnec, dvě srny a pět bažantů. K nim brzy přibyli i pávi a po dokončení voliery i další ptáci.Veškeré náklady spojené s údržbou a provozem parku byly hrazeny závodní radou Dolu Zárubek a také z darů a příspěvků tehdejšího Ministerstva
informací
a
osvěty.V
lednu
1951
zástupci
jmenovaného
ministerstva rozhodli po jednání s ostravskými činiteli, že v Ostravě-Kunčičkách bude vybudována provizorní zoologická zahrada, což podpořili i odborníci v čele s doc. O. Štěpánkem a ředitelem pražské ZOO dr. C. Purkyněm. 11. řádné plenární zasedání JNV Ostrava pak schválilo převzetí zoologické zahrady v Hornickém sadu v Kunčičkách do trvalé správy a údržby 26. 10. 1951. Tímto dnem byla tedy zřízena p.o. Zoologická zahrada Ostrava. 53
V dubnu 1953 rozhodla o stavbě nové zoologické zahrady a začala tak složitá jednání výběru nové lokality pro přemístění ZOO z Kunčiček. Na výběr nové lokality pro vybudování definitivní Zoologické zahrady v Ostravě nepanovaly jednotné názory. Zpočátku převládal zájem vybudovat ZOO v Bělském lese, uvažovalo se rovněž o Radvanicích, o místě poblíž obce Vřesina i o údolí Odry mezi Svinovem a Přívozem. Dne 9. 9. 1953 se konala v Ostravě porada o umístění zoologické zahrady, které se účastnili zástupci JNV, KNV a Ministerstva školství a osvěty. Její účastníci schválili návrh doc. O. Štěpánka, předsedy vědecké komise pro zoologické zahrady při MSO, který navrhl vybudovat definitivní zoologickou zahradu v areálu Stromovky na Slezské Ostravě. Ve prospěch areálu ve Stromovce hovořil jeho členitý terén, rozmanitý lesní porost, dostatek vody a dobrá dopravní dosažitelnost. Nevýhodou bylo poddolování a blízkost chemických závodů v Hrušově. Dne 30. 9. 1954 Ministerstvo kultury definitivně schválilo investiční úkol výstavby zoologické zahrady v areálu Stromovky a generálním projektantem určilo Stavoprojekt. Rok 1956 lze považovat za počátek výstavby nové zoologické zahrady ve Stromovce na katastru Slezské Ostravy a Heřmanic. V srpnu 1956 bylo předáno 41,27 ha Stromovky do vlastnictví MěNV, což lze považovat za počátek výstavby. Areál byl podle studie rozdělen na část hospodářskou (15 ha), rekreační (25 ha) a zoologickou (asi 20 ha), která byla dále rozdělena na část centrální a okrajovou. Část rekreační 54
byla navržena v severní části území a počítalo se v ní s vybudováním dalších dvou rybníků. V SV části bylo navrženo vybudování pionýrského parku s rozhlednou. Parková úprava ZOO měla umožnit pořádání výstav a veselic. V hospodářské části byla navrženo zahradnictví, zelinářství a ovocný sad. Stavební obvod zoologické zahrady byl určen v roce 1956 a obnášel téměř 80 ha z toho 41 ha byl na les. Majetkoprávní oddělení MěNV pokračovalo výkupem pozemků i v následujících letech. 5.2.4.2 Charakteristika území z hlediska přírodních podmínek Ostrava náleží mezi technické antropocenózy (Hadač, 1982) vyznačující se devastací přírody vlivem antropogenních faktorů, evidentní na degradaci lesa. Les je nejsložitějším rostlinným společenstvem, fytocenózou, na niž má prostředí a pronikání lidské činnosti pronikavý vliv (Kudrna a kol., 1988). Náleží k významným prvkům utvářející vzhled krajiny a přispívajícím k udržení její ekologické stability. V oblasti průmyslového města se stává nenahraditelným faktorem kvality životního prostředí, především výměnou CO²
za O²
zvlhčováním vzduchu, ovlivňováním místní teploty, záchytem znečišťujících imisních látek, ochranou půdy, poskytováním biotopů pro mnoho organismů, má funkci estetickou, rekreační i kulturní. Z pozice tvorby životního prostředí je nutné udržet a obnovit zeleň v urbanizovaných oblastech (Reduron, 1986, Duvigneaud, 1988), zvláště 55
v podmínkách silné imisní zátěže. Stromové patro plní ekostabilizační funkce v lesních porostech a jeho rozpad nebo vymýcení znamená zánik lesa (Schutt a kol, 1983). Obnova lesa znamená nejprve podchycení stávajících refugií lokálních ekotopů, kdy autochtonní zbytky slouží jako zdroj vhodného ekologického materiálu, modelem obnovy stresových zhroucených ekosystémů je mechanismus funkce lesního společenstva v různých fázích sukcese a jeho postupná záměna za společenstva sukcesně pokročilejší (Macku, 1992). Terén území ZOO Ostrava Rozloha celého území je 104 ha, z čehož stromové porosty pokrývají plochu 70,96 ha, tj. asi dvě třetiny povrchu, zbytek připadá na louky, pole, rybníky a hospodářská zařízení zoologické zahrady. Terén území je členitý, tvořené údolníčky a vyvýšeninami v nadmořské výšce v rozmezí od 220-270 m n.m. , v němž jako osa postupuje severojižní údolí s mírným sklonem k severu. Vyvýšeniny v SV části ZOO jsou značně strmé, mají sklon až 20°, strmost svahů zde zvyšují násypy haldoviny, vstupující do lesa od báňské dráhy. Území bylo modelováno především činností vody a kvarterního ledovce. Vznikly zde sedimenty spraše, štěrků, písků, jílů, které jsou v podloží hlinitých, jílovitých a místy písčitých půd (Macoun a Tichý, 1968). Na místech porostlých lesem převažují hnědozemě, v údolí a úžlabinách glejové a oglejené půdy (Stalmachová, 1989). Přítomnost ledovce dokládá několik bludných balvanů. Slezkoostravský zlom a poddolování způsobují pohyby v zemské kůře, které se 56
v území projevují jako stupňovité poklesy, terénní vlny nebo trhliny. Ve sníženinách se vytvořilo několik tůní; stojaté vody jsou zde dále zastoupeny třemi rybníky a územím protékají tři potůčky. Mikroklima území Místní klima se vyznačuje značnou vlhkostí vzduchu s ročním průměrem 75%, která je zvyšována výparem vodních ploch. Vlivem vysoké prašnosti pak vznikají časté mlhy a nízká oblačnost. Roční průměr srážek má průměr 700 mm s kulminací v letních měsících s maximem v červnu 102 mm. Průměr srážek ve vegetačním období je 501 mm. Zimní měsíce mají průměr 35 mm. Roční průměrná teplota je 8,6 °C, ve vegeta čním období 15 °C, nejteplejší m ěsíc je červen s průměrnou teplotou 18,7 °C a nejchladn ější leden s průměrem – 2 °C. Převládající vítr je jihozápadní. Znečištění imisemi je značné. Nejmohutnějším imisním faktorem je prach s průměrnou roční koncentrací polétavého prachu v ovzduší 0,148 mg.n -³ , což převýšilo hodnoty naměřené v blízkosti průmyslového komplexu Nové Hutě. Zbytky původního lesa a jejich historie Zbytky původního lesa jsou nejcennějším prvkem v botanickém hledisku na řešený objekt. Pozornost je proto věnována jeho historickému vývoji. Archivní materiály z roku 1650-1945 , hlavně urbáře městského panství Slezská 57
Ostrava, knihy správy velkostatku a polesí, spolu s mapami, dokumentují začlenění současného lesa do původního lesního komplexu prostupujícím zprvu takřka souvisle územím Slezské Ostravy a navazujícím takřka souvisle na původní lesy ostravské oblasti (Tichý, 1968). Majiteli lesa byly zprvu těšínská knížata, rok 1380-1443 Tvorkovští z Kravař, r. 1444 husitský hejtman Jan Čapek ze Sán a další, od roku 1714 nepřetržitě do roku 1945 rod Vlčků (psáno Wilczek), kterým byl poválce majetek zkonfiskován. Působení antropogenních faktorů na les bylo zpočátku velmi malé. Byl využíván jen pro potřeby majitelů, chráněn zákony proti lesnímu pychu a pytláctví, větší množství stromů bylo mýceno jen z důvodů stavby, získání zemědělské půdy nebo pro budování rybníků. 18. století znamenalo počátek širšího hospodářského využití lesa, související s nálezem uhlí a rozvojem industrializace Ostravska. Roku 1839 bylo zřízeno polesí Slezská Ostrava o rozloze 492, 1209 ha, stanoven plán jeho obhospodaření s mýtní dobou 100 let. Stoupající těžba kamenného uhlí však zvýšila poptávku po slabším dříví, což vedlo v r. 1867 ke snížení doby mýtné na 80 let s úvahou, že kvalita lesní půdy zajistí optimální přírůstky dříví ve stanoveném období. Roku 1880 se však v polesí poprvé projevily účinky „kouřových plynů“, které se dále stupňovaly. Došlo k přehodnocení hospodářských plánů a byly vytipovány lesní porosty natolik poškozené, že by dobu mýtnou 80 let nevydržely. Přes mimořádnou péči věnovanou lesu se kouřové škody 58
stupňovaly. Začaly odumírat stromy, zvláště introdukované smrky, vznikaly tzv. kouřové kotlíky a docházelo k rychlé přeměně půdy na zemědělskou půdu. Tam kde nebylo zjevné poškození kouřem, vykazovaly stromy nízké přírůsty dřeva. Ochranu a údržbu lesa navíc ztěžovaly obce, roztroušené budovy, komunikace, průmyslové zařízení, vysoká návštěvnost lesa, hospodářská tíseň obyvatelstva, lesní pych, nedovolená pastva dobytka, odnášení hrabanky a půdy působící škody ve zmlazeninách buku i v kulturách. Plán obnovy a udržení lesa na místech nejvíce zasaženy negativně působícími antropogenními faktory se míjel úspěchem. Katastrofální perspektivy lesa oproti rozvíjejícímu se průmyslu Ostravska pochopil správce polesí Richter, který se roku 1910 prostřednictvím série článků v časopisech obrátil na průmyslníky s žádostí o finanční přispění na obnovu lesa dle poměru spáleného uhlí. Velmi avantgardně poukázal na význam a důležitost lesa „v obvodu velkoměsta“ jako nádrže čistého vzduchu a místa odpočinku. Jeho vystoupení k ochraně lesa z pozic ochrany a tvorby prostředí se nesetkalo s úspěchem, zůstalo nevyslyšeno a nepochopeno. Postupující destrukce lesních porostů způsobila, že v roce 1910 bylo přistoupeno k přeměně míst nejvíce zasažených kouřem na zemědělskou půdu s výjimkou údolí a úžlabin vyžadujících zalesnění proti sesuvům. Lesním porostům na méně exponovaných místech byla navržena zvýšená péče a šedesátiletá doba obmýtní. Přes tato opatření se i zde objevily kouřové škody, 59
docházelo k prosvětlování porostů, půda přestala být dostatečně chráněná. Nouze o pracovní síly v důsledku první světové války omezila potřebnou péči o les a znovu se vytvořily „kouřové kotlíky“. Destrukci lesa podpořily sněhové polomy v r.1919, 1920 a suchá léta v r. 1921, 1922 a větrný polom v r.1925, rozmnožování dřevokazného hmyzu v oslabených porostech. V roce 1927 byl vypracován nový projekt lesního hospodářství s omezením těžby dřeva na 10 let, s orientací na zmlazení porostů a zvláštní péči lesním kulturám. Ustoupilo se od zakládání smrkových monokultur, citlivého na kouřové plyny a bylo stanoveno zakládat smíšený les v němž nesmí jehličnany přesahovat 50%, borovice a modřín 10%, tyto jehličnany mísit hlavně s buky, duby, olšemi a břízami. Buk obnovit jako hlavní dřevinu z vlastních sazenic vypěstovaných v polesí. Dubem osadit „kouřové kotlíky“ , kde za dostatku světla dobře roste. Porosty nejvíce vystaveny kouři osadit borovicí a ponechat v nich náletovou břízu jako ochranu zachycující velkou část SOx až do stáří tyčkovin, pak vysekat a využít jako kolářské dříví. Zamoklá místa, údolí osadit olšemi, jasanem, případně dubem bahenním, který dobře prospívá v sousedním
panství
Thun-Hohesnteina
v Petřvaldě.
Bylo
konstatováno
ojedinělé zastoupení jilmu, javoru, lípy a vymizení jedle, dříve tvořící rozsáhlé porosty. Z důvodů „oplošťování kořene ve stáří 35 let, což zamezuje čerpání vody z větších hloubek, potřebné na ředění zvenku působící kyseliny“. K vysazeným listnáčům bylo nařízeno dát kolíky na ochranu proti vyžnutí, 60
sekání trávy bylo povoleno jen srpem a jen v měsíci srpnu, chodníky musely být oploceny. Zkamenění lesní plochy se mělo udržet do pozdního věku stromů, neporušit zápoj, neotevřít porost, provést revizi stromů napadených kůrovci a nosatci a tyto stromy spálit. V popisu lesního zařízení Slezská Ostrava s plánem na léta 1937-46 se uvádí: „Polesí Slezská Ostrava je ve špatném poměru, vedou jí tří báňské a jedna elektrická dráha, která ho dělí, je obklopeno dělnickými koloniemi, doly a průmyslovými podniky, které blaho lesům nepřináší“. Z důvodů problémů při pěstování lesa v oblasti Ostravy, přistoupil Okresní úřad ve Frýdku-Místku v r.1938 k snížení povoleného mýcení o 10%, nařízení zalesnění míst, jako pískovny, louky, rybníky. Období druhé světové války lesu neprospělo, ani následující zestátnění lesa nepřineslo potřebnou péči a jeho devastace stoupala spolu se stoupajícím imisním
znečištění
prostředí
i
lokalizaci
zoologické
zahrady
do
slezkoostravského lesa v roce 1953, vybraného jako nejvhodnější místo na území Ostravy k tomuto účelu. Les byl převeden z Lesní zprávy pod správu ZOO, která neměla a dosud nemá potřebné prostředky finanční, odborné, technické i personální pro zajištění údržby lesa.
61
5.3 Územní plán Návrhovým obdobím
časovým horizontem platnosti ÚPN VÚC
Ostrava - Karviná je rok 2015. Návrhu ÚPN VÚC Ostrava -
Karviná
předcházelo v r. 2000 zpracování konceptu řešení, jehož pořizovatelem bylo Ministerstvo pro místní rozvoj, který byl zpracován podle Zadání, schváleného Ministerstvem pro místní rozvoj (Ing. arch. Karlem Hejtmánkem, náměstkem ministra, č.j.16252/2000-33) dne 4. 8. 2000. ÚPN VÚC Ostravské aglomerace byl zpracován v době přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní a nemohl postihnout veškeré problémy a rozvojové trendy. Návrhy územního plánu v oblasti životního prostředí do roku 2015 jsou především : o
vymezení stávající a navrhované skladebné části nadregionálního a
regionálního územního systému ekologické stability (ÚSES) o
vymezení biocenter a biokoridorů
o
podporovat rozšiřování cykloturistických tras a naučných stezek
o
při provádění prací spojených se zahlazením následků důlní činnosti
v devastované oblasti okresů Ostrava a Karviná preferovat jako cílový stav rekultivací lesy, dále ostatní zeleň, vodní plochy a omezeně využívat zemědělské rekultivace. Ve vztahu k zájmům ochrany přírody zajistit zachování vybraných vodních a mokřadních biotopů se zvýšeným výskytem zvláště 62
chráněných, ohrožených a vzácných druhů organismů a nevylučovat ani možnost využití přirozených sukcesních pochodů v rámci biologické regenerace krajiny. 5.4 Dosavadní projektová činnost 5.4.1 Období výstavby ZOO (50.-60. léta 20. století) Výstavba byla zpočátku zaměřena na komunikace a hospodářské zázemí. V roce 1957 proběhla probírka porostů a bylo postaveno 900 m komunikací. V roce 1959 byl postaven skleník, garáže a dílna a v následujícím roce strážní domek a začalo se stěhováním zvířat z Ostravy – Kunčiček. Prvním objektem v návštěvnické části byl medvědinec, s jehož stavbou se začalo v roce 1958, dokončen byl až v roce 1962. 1. května 1960 byla ještě rozestavěná ZOO otevřena pro veřejnost. Začátky ZOO ve Stromovce byly velice obtížné. Z velké časti byla ZOO budována opět brigádnicky, při zdlouhavé výstavbě v tehdejší akci Z pomáhali především horničtí důchodci. 5.4.2 Investiční výstavba (70.-80. léta 20. století) Sedmdesátá léta byla obdobím intenzivní investiční výstavby. Podstatně se zlepšily i služby návštěvníkům, zejména po otevření parkoviště a samoobslužné restaurace. V osmdesátých letech došlo k velkému útlumu 63
investiční výstavby. Nebyly zahajovány stavby nové, pozornost se zaměřila na dokončení několika velkých staveb: čistící stanice odpadních vod, výukového střediska, pavilonu malých šelem, pavilonu vodních ptáků a pavilonu žiraf a afrických kopytníků. Významnou událostí bylo dovezení žiraf Rotchildových v roce 1987 ze ZOO Dvůr Králové nad Labem. 5.4.3 Současnost V roce 2002 byl slavnostně otevřen nový prostorný výběh velbloudů a mohlo tak dojít k postupnému spojení řady malých výběhů pro kopytníky ve dva rozsáhlé výběhy lam. Největší investicí v historii ZOO se stala výstavba nového pavilonu slonů, který byl otevřen pro návštěvníky v listopadu 2004. Je rovněž nutno zmínit alespoň některé významné investice do dlouhodobě zanedbané infrastruktury zoologické zahrady: o
kompletní rekonstrukci komunikací (spolufinancováno PHARE)
o
novou čističku odpadních vod (pro hospodářské zázemí) včetně
kanalizace o
postupnou rekonstrukci rozpadávajícího se oplocení areálu ZOO
Ve fázi dokončené nebo dokončované projektové přípravy jsou např. : o
plynofikace areálu zahrady 64
o
dokončení odkanalizování řady objektů
o
nová velká společná expozice pro medvědy ušaté a hulmany
o
komplex záložních skleníků pro dendrologické oddělení s využitím
obnovitelných zdrojů energie o
alespoň částečná rekonstrukce pavilonu hrochů
o
nové expozice jeřábů a pand červených
o
částečná modernizace výběhů pro jeleny. V roce 2007, umožní-li to finanční prostředky, byly zahájeny projekční
práce na novém výukovém centru, na expozici šimpanzů a na bioplynové stanici využívající organické odpady z provozu ZOO. V souladu s koncepcí vedení ZOO dochází k postupné botanizaci zahrady. V první fázi ukončené 29. června 2007, byly zpřístupněny tři botanické stezky v rozsáhlé části areálu Stromovky s řadou nesmírně cenných botanických partií – Cesta vody, Cesta stínů a Cesta lesa. Dále byly vybudovány nové pobytové prostory – Ptačí louka, Sluneční louka, Hřiště u slona a Altán. V rámci botanizace bylo také vysazeno několik desítek druhů nových rostlin. V první fázi tak bylo vybudováno šest parkových cest různých šířek, tři mosty a jedna lávka, dále pěšiny, malé jezírko a místa plná zeleně, na kterých nechybějí plácky s různými atrakcemi pro děti. Celkem bylo instalováno 25 autorských objektů, vybudován nový informační systém a vysazeno 2600 kusů nových rostlin zahrnujících několik desítek druhů. Od roku 2005 pak 65
postupně rovněž dochází k tolik potřebnému odbahňování a dalším úpravám rybníků. Viz. příloha 8. 5.4.3.1 Určení priorit ZOO Ostrava S nástupem nového vedení ZOO v polovině roku 2004 byly definovány základní priority v dalším směřování ZOO, zejména pak: o
ZOO přátelská k životnímu prostředí
o
ZOO vlídná k handicapovaným spoluobčanům
o
ZOO srozumitelná návštěvníkům V rámci těchto priorit dochází kupříkladu k postupnému zpřístupňování
starých pavilonů a expozic pro vozíčkáře (např. kontaktní dětská ZOO s domácími zvířaty, expozice lam alpak, výhledově i další objekty), objevují se cedulky a interaktivní prvky pro nevidomé, popisky a zcela nové webové stránky jsou vícejazyčné, ve spolupráci s Charitou Ostrava a sv. Alexandra byla otevřena upravená zooprodejna s nabídkou výrobků z chráněných dílen. Postupně dochází k další výrazné estetizaci a modernizaci ZOO. K nejnovějším expozicím patří voliéry severských sov (2005), stáje a výběhy poníků a oslů (2005), Čínská zahrada (2005), velká voliéra supů (2006), upravená dětská ZOO (2006), menší mořské akvárium (2006) a komplex 5 voliér pro ptáky Číny a Tibetu (2007). 66
5.4.3.2 Tvorba Botanického parku Dotčené parcely, na kterých jsou v současné době expozice zvířat a Botanický park jsou tyto: 5270/1, 5627/4, 5270/5, 5279/9, 5312/1. Na základě dlouhodobě prováděného fytocenologického průzkumu, byla vyhotovena fytocenologická mapa území, která specifikuje rostlinný výzkum v daném území. Toto základní členění je podkladem pro vložení informačního systému botanického programu. Cílem botanického programu je poznání stávajících rostlinných společenstev v místech jejich přirozeného výskytu a poznání stupně ovlivnění společenstva člověkem. Vzhledem k možnostem území je možné i přiblížení problematiky sukcese rostlin na výsypková území, rekultivace těchto území. Protože rostlinná společenstva na území ZOO nejsou původní, ale pozměněna silnou antropogenní činností, je nutno tuto skutečnost brát v úvahu a informovat také o druzích rostlin, které utvářely původní společenstva a jejichž zbytky tvoří o jejich dávné přítomnosti na území. Spolu s uvedením této skutečnosti by bylo vhodné vysadit tyto původní druhy rostlin vhodným způsobem v místech současných společenstev, odkud vymizely. Tento princip bude jednou z nosných částí odborné stránky botanického programu (Saganová, 2004).
67
5.4.3.3 Vztah řešeného území k územně-plánovací dokumentaci Funkční typ je pevně stabilizován v Územním plánu zpracovaným útvarem hlavního architekta Magistrátu města Ostrava schváleným v roce 1994. Funkční typ je zoologická zahrada. Funkce vhodné: relaxace, rekreace, vzdělávání, chov zvířat. Zeleň vysoká, střední, nízká. Funkce přípustné: nezbytné hospodářské objekty a objekty technické vybavenosti. 5.4.3.4 Popis řešení – libreto programové náplně Botanického parku Programová náplň objektu v je v návrhu rozčleněna na několik os – cest. Hlavní a nosnou osou zůstává CESTA ZVÍŘAT – zoologická zahrada se svým stávajícím okruhem a s rezervami pro nové expozice. Bude se dále rozvíjet a zdokonalovat se záměry odborného vedení zoologické zahrady tak, aby se co nejvíce přiblížila zahraničním zařízením obdobného typu jinde ve světě. Prochází pomyslným středem návštěvně využitelného území a podélně je dělí na část východní a západní. Východní část je díky lepším prostorovým a světelným podmínkám bohatší na vkládaný program. Západní část má však možnost budoucího rozvoje v případě vložení sbírkového skleníku a sbírkové části.
68
Nejvýraznější osu tvoří v rámci nově vkládaného programu CESTA VODY. Zahrnuje území od jihu k severu podél východní hranice objektu. Prochází podél vodoteče a soustavy vodních ploch. Je cestou většiny vody územím a zahrnuje tak všechny její podoby. Mokřady bez odtoku – v nejnižší části území, podmokřená místa podél vodoteče, vodní plochu s podobou lesní tůně
či
rybníky
na
severním
okraji
území.
Tato
skutečnost
vedla
k intenzivnějšímu řešení úprav a to obzvlášť podél vložené provozní komunikace. Návštěvník, který se rozhodne jít touto trasou, přijde s vodou i do přímého kontaktu. Svébytný charakter má ve své východní části území CESTA LESA. Na rozdíl od celkového přímého směru předchozí osy, není tak jasně vymezena. Tvoří ji soustava lesních pěšin, které umožňují alternativní pohyb několika možnými
směry
v zajímavém
terénu
s rozdílnými
charaktery
porostů
s dominantami vzrostlých buků. Dominantním prvkem území se stává „lesní altán“ a je vymezen na vyvýšeném místě nad rybníkem. Přes podpořenou část lze dojít na hráz a pak zpět do zoologické expozice. Západní část je od produkční pícninové části oddělena méně kvalitními porosty, které tvoří přirozenou hranici návštěvně využitelného prostoru. Vzhledem k terénní konfiguraci a poměrně hlubokým údolnicím má toto území celoročně stinný charakter s dominantami vzrostlých buků z původního lesního porostu. Tato trasa průchodu je tudíž nazývána CESTA STÍNU. Trasa patří 69
vzhledem ke svažitosti k trasám náročnějším s atraktivním prvkem visuté lanové lávky v jižní části území (Šimek, 2003). Viz. příloha 2, Botanický park. Principy řešení Stávající porostní struktura je v kompozičně významných místech rozvolňována
s maximálním
využitím
stávajících
kvalitních
jedinců.
Do
stávajících porostů jsou tak vkládány porosty s funkcí a vzhledem parkového lesa místy s přechodem do parkové úpravy. Trasy cest procházejících územím jsou voleny tak, aby protly co největší počet v objektech se vyskytujících botanických společenstev. Na trasy jsou vkládána odpočívadla či informační zařízení botanického programu. Zpřístupňovány jsou výrazné terénní body tvořící místa přirozených vyhlídek do zajímavých částí a to různými kvalitami cest. Nejrozsáhlejší zastoupení mají lesní pěšiny. Zasahováno je jen do méně kvalitních porostů. Vzhledem k principům botanického programu je až na výjimku snaha ponechat cenné porosty bez zásahu – bez změny světelných podmínek, aby nedocházelo dalším změnám společenstev. Zásadní změna je navrhována na násypu haldoviny nad horním rybníkem, kde se nachází stejnověký, monokulturní porost břízy špatné zdravotní a pěstební kvality. Zde byl navržen převod na otevřenou parkovou 70
úpravu s vložením funkce extenzivního dětského hřiště jako cílového místa v rámci tras procházejících územím. Kompoziční schéma území Kompoziční schéma území obsahuje lokalizaci výrazných terénních tvarů limitujících prostupnost území. V území se nacházejí plochy výrazně ovlivněnou lidskou činností. Terasovité úpravy svahů výsypek při východní hranici území tvoří charakteristický prvek, na kterém lze dokazovat postupné osidlování takovýchto míst rostlinami – principy rostlinné sukcese. Za rušivé jsou pokládány objekty technického charakteru – vyústění svodů vod do území, betonové oplocení východní části území, nábřeží u nově budovaného slonince a opičí ostrovy s kovovými konstrukcemi na horním rybníku. Důležitým prvkem jsou významné kompoziční body. Jsou to místa, která tvoří prostory k řešení, zastavení botanického programu, vyhlídky či odpočívadla. Jejich propojením vzniká programová osa. Principy řešení botanického programu Základním principem botanického programu je poznání stávajících rostlinných společenstev nacházejících se v řešeném území. Trasy různých typů cest jsou vedeny tak, aby se v co největším počtu dotkly zastoupených
71
typů rostlinných společenstev, přičemž by se rozvoj těchto společenstev neměl při respektování nutného provozního řádu návštěvníky narušit. Informační místa botanického programu tvoří zároveň odpočívadla, vyhlídky či místa k pobytu celkového řešení programu a parkových úprav objektu. Naučný program se stává organickou součástí kompozičních principů nově
utvářejících
prostorové
vztahy
v objektu.
Návštěvník
dostává
srozumitelnou, populárně podanou avšak dostatečně odbornou informaci o výskytu a zastoupení rostlinných společenstev, o výskytu zajímavých a vzácných druhů rostlin v propojení na širší ekologické souvislosti regionu. Zaměření botanického programu je výchovně osvětové. Těžiště odborné činnosti
spočívá
v cíleném
ovlivňování
druhového
složení
rostlinných
společenstev s cílem navrátit člověkem ovlivněná společenstva do podoby co nejbližší stavu přírodě. Jedná se zejména o doplňování přirozeně se vyskytujících rostlinných druhů, které ze složení společenstev již vymizely. 5.4.3.5 Botanický program Podkladem pro lokalizaci jednotlivých informačních míst a stanovení celkového přístupu k danému přístupu je dlouholetý botanický průzkum RNDr. Ladislavy Saganové Csc. a profesora Stanislawa Wiky. Výsledkem průzkumu je výše uvedená fytocenologická mapa. 72
1. Carici – Quercetum Lužní les javorovo-dubový (Carici-quercetum), s výskytem na dnech dolin, podél potoků i břehů rybníků, se uchoval poměrně nejlépe. Je to nejvlhčí typ lesa jehož stromové patro zde tvoří Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus. Řada dřevin vykazuje dobrou bonitu a rozměry, charakteristické pro památné stromy. Vrstva keřová je vždy přítomná, tvořená druhy vstupujícími do stromového patra. Patro bylinné, s převahou nitrofilních druhů, má evidentně tří vrstevnou strukturu. V nejvyšší vrstvě dominuje Urtica dioica, ve střední Vignea brizoides a Impatines parviflora, občas také Chaerophyllum hirsutum, v nejnižší vrstvě pak druhy jako Asarum europaeum, Crysosplenium alternifolium, Lysimachia nummularia, Veronica montana. Přes silný zápoj bylin je dost dobře vyvinuto patro mechové. Mimořádně dobré podmínky pro rozboj vegetace jsou zajištěny úrodnou a dobře zavodněnou půdou (Saganová, 2003). Společenstvo vykazuje značné vnitřní rozrůznění. Vytvořily se zde dvě varianty s Caltha palustris a s Tithymalus palustris. Prvá varianta je na podloží silně zavodněných půd, kde ve stromovém patře převládá Alnus glutinosa a chybí Acer pseudoplatanus. V bylinném patře převažuje Scirpus sylvaticus, Rannunculus repens a také Chaerophyllum hirsutum. Druhá varianta vystupuje na stanovišti poněkud sušším, ve stromovém patře převažuje Quercus robur a v bylinném patře se zde zachovalo více druhů charakteristických pro svaz Alno73
Ulmion. Složení bylinného a stromového patra, zvláště Fraxinus excelsior a Alnus glutinosa, ukazuje podobnost Circaeo-Alnetum, velmi dobře známém na území Polska (Matuszkiewicz, 1981). 2. Degenerační stádia bučin Eu-Fagenion Bukové lesy zabírají nevelké plochy na několika místech
řešeného
objektu. V současnosti představují degenerační stádia podsvazu Eu-Fagenion. S přihlédnutím k identifikačním znakům, jako zdravotnímu stavu, přítomnosti složek bohatých listnatých lesů a širší ekologickou škálou, formě a typu humusu, možno usoudit, že v minulosti náležely bučinám Carici pillasae – Fagetum. Ve stromovém patře vystupují staré mohutné buky s rozměry památných stromů (Saganová, Wika, 1992; Saganová, Wika, 1993), dosahujících zápoj 90%. Oproti nevýznamné přítomnosti Carpinus betulus a Sorbus aucuparia, má ve stromovém patře větší podíl Betula pubescens, Pinus strobus, jejichž činnost je zde svázána s hospodářskou činností člověka (Saganová, Wika, 1993). Značná eutrofizace stanovišť, způsobená hlavně průmyslovými imisemi (Saganová, 1991; Wika, Žarnowiec, Saganová, 1994), stimuluje bujný rozvoj podrostu s nitrofilními druhy v bylinném patře. Pokryvnost keřového patra se pohybuje v rozmezí 5-60%. Patro keřů hlavně utváří Sambucus nigra, 74
Sambucus racemosa, podíl stromového patra mezi nimi je minimální. Buky se zde obnovují slabě a podobně ostatní druhy listnatých stromů třídy QuercoFagetea. Bylinné patro má mozaikovitý charakter s dominancí Vignea brizoides, Imaptiens parviflora. Běžný výskyt v něm mají: Athyrium filix-femina, Moehringia trineruio, Oxalis acetosella, Urtica dioica, které však nedosahují tak vysoké pokryvnosti. Stálá přítomnost Maianthemum bifolium, Luzula pilosa. Terestrické mechy jsou charakterizovány více než 10 taxony. Jejich průměrná pokryvnost je 70%. Nejčastější výskyt zaznamenal Brachythecium velutinum. Bučina
pokrývá
terény
zvlněné,
nejčastěji
s expozici
severní,
severovýchodní a východní, na kyselých půdách, písčito-hlinitých s malým obsahem skeletových částí, jak ukázaly půdní sondy. 3. Lesní druhy s převahou druhů: duby, lípy, habry, javor klen v různém stupni degradace Stromy typické pro mezofilní lesy Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Quercus robur utváří stromové patro lesního společenstva, v němž vykazuje v některých plochách značnou pokryvnost. Betula pendula i Betula pubescent. Vyskytuje se zde také Carpinus betulus. V keřovém patře převažuje Sambucus nigra a Sorbus aucuparia. Málo významnou složkou jsou Fagus sylvatica, 75
Carpinus betulus. Studiem je potvrzena převaha vysazeného lesa. Pozornost zasluhuje porost s Carex pilosa, rostlinným druhem typickým pro stinné, listnaté lesy. Mezi bylinami dosáhli nejvyššího stupně Impatiens parviflora, Urtica dioica, Vignea brizoides, a také Athyrium filix-femina
(Neuhausel –
Neuhauselova-Novotná, 1964). 4. Březové lesy s hojným vystupováním nitrofilních druhů v bylinném patře 5. Březové lesy s hojným vystupováním acidofilních druhů v bylinném patře Březové lesy zaujímají význačné místo na řešeném území. Tvoří zde dva syntaxony a to: s Calamagrostis epigeios a druhá s Festuca gigantea. Varianta s Calamagrostis epigeios je utvářena travinami a rostlinami typickými pro suchá a acidofilní stanoviště, které tvoří skupinu až 17 druhů. Ve stromovém patře dominuje Betula pendula, početně zde vystupuje Populus tremula. Mechové patro je s pokryvností 5-40%. Převaha ploch charakterizovaného společenstva je v místech násypu haldoviny. Varianta s Festuca gigantea se značně liší od té předešlé. Tvoří ji převážně druhy vázané na stanoviště bohatá, někdy také nitrofilní. Kromě břízy bradavičnaté s pokryvností 50%, ve stromovém patře vystupuje početněji Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Quercus robur. V bylinném patře mají významný podíl druhy charakteristické pro třídu Querco-Fagetea. Hojně je také 76
přítomna Impatiens parviflora, Rubus idaeus, Urtica dioica. Mechy zde mají význam sporadický. 6. Lesní kultury s převahou Pinus strobus Přeměněná společenstva, nacházející se převážně v zoologických expozicích jsou silně ovlivněna dosadbami Pinus strobus, obsahují zbytky kvalitních dubových jedinců Quercus robur. Místy jsou skupiny poškozeny zvířaty. Zvláště je to patrné v expozicích jelenovitých a kopytníků. 7. Lesní kultury topolovo-vrbovo-březové s nejsilněji přeměněným bylinným patrem Stromové patro je nejčastěji utvářeno Salix fragilis,Populus gileadensis, Betula pendula. Vyznačují se nízkou bonitou. Mnoho stromů je nachýlených, hrozí jim vývrat, řada je odumřelých a stojí zde jejich pahýly, často bez větví. Na zemi povalené zbytky stromů, převážně Salix fragilis, vytvářejí nezpevněné hromadící se vrstvy, způsobující značně obtížný průchod terénem. Rozkládající se dřevo obohacuje půdu, čímž zde vznikají podmínky pro rozvoj nitrofilních ruderálních druhů. Pokryvnost stromového patra se pohybuje v rozmezí 1080%, při střední hodnotě 55%. Keřové patro buduje Sambucus nigra, Acer pseudoplatanus, Betula pendula, Carpinus betulus, Quercus robur, Viburnum opulus. Společným znakem je masivní vystupování Solidago gigantea, ale také 77
jiných taxonů Antyrhinum filix-femina, Urtica dioica, Galium aparine, Impatiens parviflora. 8. Společenstva stojatých vod a zbahnělých břehů Stojaté vody se vyskytují uvnitř Velkého ostravského lesa na deseti místech. Větší plochy zde zabírají čtyři rybníky. Ve dvou z nich byla nalezena rostlinná společenstva. Evidovaná rostlinná společenstva jsou převážně utvářena dominantním druhem. V místě stojaté vody, vzniklé poklesem terénu těžbou černého uhlí, zabírá cenóza Lemna minor celou hladinu. Horní rybník s dřevěným výběhem opic je pokryt ze 70% společenstvem Potamogeton crispus. Až dva metry dlouhé rostliny rdestu zde kvetou, plodí a podmiňují charakteristický vzhled vodní hladiny. Zbývající nízká a zbahnělá část břehu přechází v lesní porost. 9. Společenstva rákosin Nevelké plochy zbahnělých půd kolem potoků, okrajové partie stojatých vod a zarůstající bahnitá dna rybníků pokrývá Glycerietum maximae Hueck 1931. Rákosiny s dominancí zblochanu vodního přesahují výšku 1m a hustý zápoj bylinné vrstvy je zde pravděpodobnou příčinnou absence mechů.
78
10. Vlhké louky řádu Molinietalia V řešeném
území
byla
zjištěna
společenstva
třídy
Molinio-
Arrhenatheretea Tůxen 1937 a to travinné porosty vlhkých stanovišť, travinná společenstva
čerstvě
vlhkých
stanovišť,
udržované
trávníky,
nitrofilní
společenstva sešlápnutá a na haldě důlní hlušiny společenstva třídy FestucoBrometea. Většina těchto společenstev je v různém stupni degradace. Z řádu Molinietalia se v terénu nachází společenstvo s Juncus effusus, společenstvo s Cirsium oleraceum, Scirpetum silvatici Ralski 1931. Plochy s Juncus effusus se nacházejí na březích rybníků a terénních poklesů jako pásy už zdaleka viditelné, často protínané ruderálním společenstvy. V průběhu roku se
na
uvedených stanovištích udržuje voda a to jsou vhodná stanoviště pro rozboj okřehku. Lze konstatovat, že na uvedeném území se nachází 415 druhů rostlin, z toho 8 druhů kapraďorostů a 407 druhů rostlin semenných. Byla také v nečekané míře zjištěna přítomnost druhů mizejících, chráněných a vzácných, s výskytem v určitých lokalitách ČR nebo vegetačních stupních. Jsou to např. Carex pilosa, Circaea alpina, Dianthus armeria, Dryopteris cristata, Epipactis atrorubens, Hieracium vulgatum, Quercus cerris, Salix silesiaca, ovatus, Stellaria palustris, Valeriana simplicifolia, Veronica montana.
79
Senecio
5.4.3.6 Komunikace Vzhledem ke členitosti území a ve vztahu k typu lesního krytu byly stanoveny následující principy založení komunikačního systému. V maximální možné míře využít stávající trasy nebo jejich zbytky, které se v území nacházejí. Cesty se zpevněným povrchem vést pouze v nejintenzivněji upravované části nevyužitých ploch objektu, kde je tato potřeba navázána na údržbu nově vzniklých parkových úprav. S výstavbou nebo zpevňování povrchu cestu začít až po dokončení lesnických prací. Systém lesních pěšin s technicky řešenými problematickými úseky bude dostatečně zpřístupňovat velkou plochu objektu. Zamokřená místa
a plochy v dotyku s vodou budou zpřístupněna
povalovým chodníkem z dřevěných roštů. Pro hospodaření v objektu a obsluhu jsou stanoveny technologické linie, umožňující průjezd územím či případný výjezd za hranice objektu. V objektu jsou různé typy cest: Provozní cesta Trasa je vedena z prostoru okraje stávající expozice jelenů po linii panelové komunikace prvnímu z rybníčků, kde překonává hráz a pokračuje po jedné ze stávajících teras. V místech pozůstatků bývalého přehrazení vodoteče překonává podmáčenou plochu potoční nivy přemostěním a ústí v místech budovaného nového slonince. Na tuto větev je napojena boční větev vedoucí opět přemostěním přes vodoteč na návrší, kde je navržena změna ploch na 80
parkovou úpravu. Trasa slouží jako cesta pro návštěvníky v rámci programu objektu a zároveň pro obsluhu a údržbu území. Povrch komunikace je navrhován z mechanicky zpevněného kameniva dle ČSN 73 6126. Šířka komunikace – v přímé délce 2,5 m, v obloucích 2,5 -3 m. Lesní pěšiny V terénu vytypované trasy s odkopanou upravenou plání. Vedení pěšin zpřístupňuje zajímavé a kompozičně cenné plochy. Pomístně bylo provedeno příčné a podélné odvodnění povrchu a zřízení obruby z dřevěné tyčkoviny. Povrch pěšiny je nezpevněný,
úprava plání štěpkováním s odkopem
okrajových rygolků, aby nedocházelo k odplavování a vyšlapování štěpky mimo linii pěšiny. Povalový chodník Je navržen na podmáčená místa a místa s dotekem vodní hladiny. Jde o dřevěné rošty – lávky kotvené na svislé nosné dřevěné prvky zaražené do terénu. Únosnost je pouze pro pěší.
81
Technologická linie Trasy využívají stávajících cest v území případně jejich zbytků. Jedná se o linie podél východní části objektu, které bylo nutné vyčistit od náletových dřevin (převážně břízy) a upravit sejmutím hrabanky a vyrovnáním nerovností. Bylo provedeno odvodnění problematických úseků, aby v době nevyužívání cesty nedocházelo k poškozování nezpevněné cesty. Pro průjezdnost objektu a jeho údržbu byly zvoleny plochy pro obratiště i za cenu vybudování provozních bran mimo
hranice objektu. Tak jsou
minimalizovány prvotní pořizovací náklady. Velký důraz je potřeba brát na potěžební úpravu takto navržených linií. Pěstební zásahy jsou plánovatelné, pohyb těchto linií je jen v příhodných podmínkách, tj. za sucha nebo zámrazu. Rýhy po přibližování dřeva tažením budou po ukončení prací ihned srovnány a zapraveny, aby nedocházelo k rozrušování povrchu pláně erozní činností vody. Vzhledem k typu porostů a ke změně funkce na pobytovou funkci se nepředpokládá žádný velký objem těžby dřevní hmoty. Dřevní hmotu při pravidelné údržbě porostů lze zpracovat na krátké sortimenty a vyvézt z meziskládek v příhodných klimatických podmínkách. Větší potřeba odvozu dřevní hmoty bude v rámci provedení pěstebních opatření v sedmi až desetiletých cyklech.
82
5.4.3.7 Vybavenost a mobiliář objektu Lesní altán Představuje objekt vybavenosti umístěný na vyvýšenině nad prostředním rybníkem. Stavba sdružuje funkci pobytovou s funkcí naučnou, součástí řešení je i integrace botanického programu. Mostní konstrukce Spodní stavba – opěry s drátokamenných fabionů uložený na polštář z hutněného štěrku odděleného od zeminy podloží separační geotextilií. Horní stavba – mostovka z ocelových profilů i vzájemně spřažených, dřevěné (dub, akát, modřín) mostiny samostatné kotvené svorkami k ocelové mostovce. Zábradlí – dřevěné, výška 1,1m, sjednoceno se zábradlím a odpočívadly. Visutá lávka Typový výrobek zahraničního výrobce, instalovaný jako přemostění žlebu v programové náplni Cesta stínu.
83
Objekt pro tabule botanického programu Jsou umístěny na vytypovaných místech dle principů tvorby botanického programu. Jejich řešení je v jednotné výtvarné podobě různých forem, v závislosti na místních podmínkách lokality – odpočívadla, vyhlídky. Jejich funkce je kombinována s výtvarně řešenými objekty k sezení. Mobiliář Trasy, které procházejí územím jsou vybaveny lavicemi a odpadkovými koši. Na odpočívadlech a vyhlídkách jsou rovněž atypické prvky sedacího mobiliáře. Herní prvky Pro hřiště na návrší nad horním rybníkem se nachází příjemné místo, prostor pro odrostlejší děti a rodiče s výhledy na ZOO a na rybníky, je to místo pro alternativní procházku. Hřiště je součástí parkové úpravy, která vznikla na místě nekvalitního březového porostu nasypaného návrší. Herní prvky jsou kombinaci typových herních prvků a dřevěných uměleckých objektů. Jako inspirace jsou použity umělecké objekty z Pěvečkova lesoparku ve Slavičíně a vegetační objekty z realizací v Německu.
84
5.5 Limity území
5.5.1 Územní limity Terén a vodní systém Hlavní limitou je terén a voda. Na území je velké množství terénních depresí způsobených vodou nebo důlní činností. Při východní hranici území ZOO jsou také terénní vyvýšeniny, způsobené činností člověka (hlušina po těžbě uhlí). V terénních depresích měla lepší přístup i voda. Na území je velmi rozsáhlý vodní systém se stálým i dočasným zamokřením. Na nejvydatnějších vodotečích byla v minulosti vybudována kaskáda vodních ploch, která však již nebyla v severní (nejnižší) části dostavěna. Do území ústí několik svodů vod ze sousedních území, zpravidla jde o potrubí DN 600 – DN 800 v betonových výpustních objektech. Při botanizaci byla provedena rekonstrukce ploch technických objektů – čel trubních propustí, potrubí, stabilizace stavebních částí, doplnění stavebních záhozů, doplnění sesutých zdí, dlažeb a předlažeb, odstranění dřevin a pařezů ohrožujících statiku objektů, stabilizace břehů strží, zachycení splavenin a postupná stabilizace dna strží se současnou sanací břehů, výsadba a podpora vhodných druhů trav, bylin a půdopokryvných dřevin za současné redukce vysokých a středních keřů ( prosvětlení povrchu půdy, použití výsadeb a výsevů za podpory geotextílií. Některé strže lze stabilizovat zpomalením průtoku vody. Lze toho dosáhnout zašlapáním strže klestem 30-50 85
cm nad její okraj, při velkém spádu je nutno rozdělit spád kuláčovými stupni z kuláčů o průměru 20-30 cm (Zlatuška, 2003). 5.5.2 Zákony viz. kapitola 3 Rozbor platné legislativy.
5.6 Podrobný rozbor dosavadního managementu ploch zeleně 5.6.1 17. - 18. století o
působení antropogenních faktorů velmi malé
o
les využíván jen pro potřeby majitelů
o
větší množství stromů bylo mýceno jen z důvodů stavby
5.6.2 19. - 20. století o
zřízení
polesí
Slezská
Ostrava
(r.1839)
–
stanoven
plán
obhospodařování s mýtní dobou 100 let o
snížení doby obmýtní na 80 let v důsledku „kouřových plynů“
o
snížení doby obmýtní na nezbytně nutnou dobu (ještě kratší než 80 let)
o
přeměna většiny lesa na zemědělskou půdu (roku 1910)
o
nový lesní projekt (r. 1927) s orientací na zmlazení porostů a na zvláštní
péči o lesní kultury. Ustoupilo se od zakládání smrkových monokultur. Bylo 86
stanoveno zakládat smíšený les, v němž nesmí jehličnany přesahovat 50%, borovice a modřín 10%, tyto jehličnany mísit hlavně s buky, duby, olšemi a břízami. Buk obnovit jako hlavní dřevinu z vlastních sazenic vypěstovaných v polesí. Dubem osadit „kouřové kotlíky“ , kde za dostatku světla dobře roste. Porosty nejvíce vystaveny kouři osadit borovicí a ponechat v nich náletovou břízu jako ochranu zachycující velkou část SOx až do stáří tyčkovin, pak vysekat a využít jako kolářské dříví. Zamoklá místa údolí osadit olšemi, jasanem, případně dubem bahenním o
převod spravování lesa z Lesní správy na ZOO Ostrava, zanedbaná
péče o lesní porosty o
v roce 1957 proběhla probírka porostů
5.6.3 21. století o
podle územního plánu je území ZOO Ostrava vedena jako veřejná zeleň
s ochranným pásmem vrtu ČHMÚ okolo rybníků, což musí být upraveno podle vodního zákona č. 254/2001 Sb. o
část lesa ve Stromovce je spravováno Ostravskými městskými lesy
(podle lesního zákona č. 289/1995 Sb.) jako lesy hospodářské. Byly vytvořeny lesní hospodářské plány (LHP) na dobu 10 let (do konce roku 2007). V současnosti nastupuje v platnost nový LHP a bude platit až do konce roku 2017. Na území ZOO jsou pod správou Ostravských městských lesů tři celky 87
lesa různých výměr (4 ha; 4,34 ha; 1,66 ha) a v různém poměru zastoupení dřevin s označením porostu 68 a,b; 67 a; 66 a; viz. příloha 3, LHP. o
postupné odbahňování rybníků (r. 2005) upraveno podle vodního zákona
č. 254/2001 Sb., o vodách v platném znění a vyhláškami č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl a č. 590/2002 Sb., o technologických požadavcích pro vodní díla a normou ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže o
péče o dřeviny a probírky porostů (r. 2006) jsou upravovány podle
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který říká, že dřeviny mohou být pokáceny bez povolení orgánu ochrany přírody, pokud obvod kmene stromu ve výšce 130 cm nepřesahuje 80 cm. U keřových porostů do plochy 40 m² nebo u pěstebních, či zdravotních probírek. Pokud dřeviny přesahují tyto parametry nebo se nejedná o pěstební probírku, musí vlastník pozemku ohlásit svůj záměr ke kácení dřevin příslušnému orgánu ochrany přírody a krajiny, což je Magistrát města Ostravy - Odbor životního prostředí. Na úřadě je zahájeno správní řízení ve věci povolení kácení dřevin rostoucích mimo les. Do správního řízení se mohou přihlásit občanská sdružení nebo jiné subjekty, které mají zájem na průběhu správního řízení o
postupná botanizace zahrady (r. 2007), zpřístupněny tři botanické stezky
- Cesta vody, Cesta stínů a Cesta lesa. Úprava parkového lesa je upravena zákonem: č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
88
5.7 Podrobný rozbor organizační struktury a financování managementu zeleně 5.7.1 Finanční náročnost pěstební opatření Pěstební opatření v porostech plošná – probírky a odstraňování dřevin Tabulka III. Pěstební opatření, které byly prováděny: pěstební opatření počátek nepřímé přestavby stabilizace porostu asanace podúrovně nepřímá přestavba ochrana biotopu výchova porostu čištění a stabilizace porostu probírka v podúrovni výřez nárostů u cesty asanace souše příprava stanoviště kompoziční probírka
m²
Kč
5645 180 869 11 708 16 569 988 92 942
13 313 172645,08 7 024 21 208 889,2 136181,25
17 553 6 098 6 086 20 878 14 303 16 115 389754
45637,8 32864,4 10954,8 27 031,64 22884,8 20627,2 762 615
celkem m²
celkem Kč
89
Celkem
náklady na provedení plošných pěstebních opatření v porostech
s DPH 5% 762 615,00 Kč Pěstební opatření bodová Celkem náklady pěstební opatření bodová s DPH 5% 21 893 Kč Tabulka IV. Pěstební opatření jednotlivě hodnocených stromů pěstební opatření ořez suchých větví odstranění výmladků ořez zlomů a pahýlů péče o nárosty celková regnerace koruny řez udržovací zvýšení statické stability cena celkem
Kč 173000 315 4200 1500 16000 3000 11000 219991
Tabulka V. Stromy ve skupinách stromů pěstební opatření ořez suchých větví ořez zlomů a pahýlů celková regenerace koruny celková cena
Kč 4500 2700 4000
61635 90
Náklady na odstranění nevhodných jedinců – jednotlivě hodnocené stromy. Odstraněno bylo celkem 22 ks jedinců (v průměru měli kolem 200-300 mm na řezné ráně). Celkové náklady na odstranění nevhodných dřevin činily 48 760 Kč. Celkové náklady na pěstební opatření první naléhavosti činily s 5% DPH 1 114 893 Kč. 5.7.2 Organizační struktura ZOO Ostrava je ve vlastnictví Statutárního města Ostrava, ale území je ve správě ZOO Ostrava, kde je ředitelem ing. Petr Čolas. Správou zeleně na území ZOO Ostrava zajišťuje jednak ZOO Ostrava pomocí svých pracovníků pod vedením ing. Tomáše Hanzelky a také Ostravské městské lesy pod vedením ing. Zdeňka Kwapulinského a ing. Ivany Hálové. 5.7.3 Financování ZOO Ostrava Rozpočet ze zdrojů Statutárního města Ostravy pro ZOO Ostrava byl roku 2007
Neinvestiční prostředky o
na provoz – 27 997 000 Kč
o
dotace – 10 000 000 Kč 91
Investiční činnost o
22 740 000 Kč
Výdaje ZOO Ostrava
Peníze z provozu jsou i na údržbu zeleně a botanizaci (na údržbu botanického parku je věnováno v roce 2008 o 850 000 Kč více než v loňském roce. V roce 2006 bylo na probírku – součást botanizace vynaloženo 1 114 893 Kč. Na krmení zvěře se ročně vynaloží až 3 000 000 Kč a na energiích až 7 000 000 Kč. Na výplaty zaměstnanců je dáno 25 000 000 Kč.
Dotace na rok 2008 (požadované) o
z Moravskoslezského kraje 1 700 000 Kč
o
ze strukturálních fondů EU pro roky 2007-2013 na obnovu infrastruktury
a pavilónů pro zvířata o
ze státního fondu 13 449 991 Kč na podporu regionální a místní
infrastruktury cestovního ruchu
92
5.8 Začlenění ZOO Ostrava do systému zeleně města
5.8.1 Vymezení systému zeleně
Systém zeleně v Ostravě je v posledních letech mapován odbornými firmami. Ostrava má k dispozici pasport zeleně a generel zeleně. Podle mého mapování byly na území Slezské Ostravy vymezeny tyto funkční typy (FT) zeleně (viz. mapová příloha). o
Hřbitovy
o
Nábřeží
o
Parkově upravená plocha
o
Rekreační zeleň
o
Ochranná zeleň
o
Zeleň obytných souborů
o
Zeleň dopravních staveb
o
Zeleň školních a kulturních zařízení
o
Zeleň sportovních areálů
o
Zahrady rodinných domů
o
Ostatní zeleň
o
Krajinná zeleň
o
Průmyslová zeleň
93
5.8.2 Vymezení jednotlivých os systému
Celým územím protéká řeka Ostravice, která je přirozenou vodní osou celé Ostravy. Od této osy přirozeně navazují další. Stávající osy jsou následující: hlavní funkční osa vede z Mostu Miloše Sýkory, okolo FC Baník Ostrava, dále po ulici Michálkovická až k ZOO Ostrava, dále může pokračovat do Rychvaldu. Další osa je poměrně nová a vede také z Mostu Miloše Sýkory (po žluté turistické značce) až na haldu „Ema“ na vyhlídku. Odtud pak klesá opět k ZOO Ostrava. Já jsem tyto funkční osy zachovala, ale prodloužila jsem je a v některých místech navrhla nové. Na hlavní osu, která vede po ulici Michálkovická až k ZOO jsem napojila další osu, která vede k Černému lesu (což je v současné době krajinná zeleň, která má obrovský potenciál se stát rekreační zelení) a odtud osa pokračuje přes další krajinnou zeleň k Heřmanickému rybníku, která má velký potenciál a ekologickou hodnotu. Další osou z vodní osy Ostravice vychází další nově navržená osa. V současnosti nemůže plnit dostatečně rekreační funkci, ale má velký potenciál. Osa vede po severní hranici mapovaného území po ulici Orlovská až k Heřmanickým rybníkům. Poslední navrhovaná osa vede středem modelového území ze severu na jih - od Heřmanických rybníků, přes krajinnou zeleň a ZOO Ostrava až k haldě „Ema“.
94
5.8.3 Interpretace zjištěných informací
Zeleň v MO Slezská Ostrava má velký potenciál. Plochy krajinné zeleně (zvláště Černý les – plocha č.17, bych navrhovala na změnu FT z krajinné zeleně na rekreační zeleň, protože v okolí tohoto lesa se nachází stavební parcely a bude potřeba rozvinout blízkou rekreaci a rozvinout osu zeleně). Plocha č. 1 a 2 jsou v současnosti ještě stále aktivní haldy, a proto ještě nejsou použitelné pro rozvoj rekreace. V blízkosti (plocha č.4) je však Heřmanický rybník, který nabízí možnost rekreace a navazuje na další krajinnou zeleň, která již není v mém mapovaném území. Plocha č. 27 halda „Ema“ a přilehlé lesy je podle mě v současnosti nejlákavější rozvojovou plochou. Zájem o průmyslové objekty a zeleň v poslední době vzrostly a město má možnost rozvinout tento potenciál a ukázat Ostravu jako na dlani z vrcholu haldy. Proto bych doporučila vybudovat stezky, značení a doplnění laviček a odpadkových košů. Protože se vzrůstající návštěvností poroste množství odpadků. Nejdůležitější fungující plochou rekreační zeleně je plocha č.19 – ZOO Ostrava. Její ekologická i rekreační hodnota je pro celou Ostravu velice důležitá. Proto se musí tato plocha zachovat ve stávajícím měřítku a rozvinout nové osy, které budou procházet ZOO.
95
5.9 Začlenění ZOO Ostrava do ÚSES Na území ZOO Ostrava je vymezeno místní biocentrum (v mapě plocha č. 538) a okolo jižních hranic území ZOO je veden místní biokoridor (č.529) , viz. mapová příloha. Biocentrum je vymezeno v jižní části území, v porostech se zbytky původního bukového lesa a je tam také zahrnut jeden z rybníků. Vymezení tohoto ÚSES bylo vyhotoveno Magistrátem města Ostravy, odborem životního prostředí a odborem hlavního architekta města Ostravy. Je platné od listopadu roku 2007. Důležitým bodem ÚSES je prostupnost krajiny. Stejně tak je ale potřeba zamezit přílišné návštěvnosti – primárním cílem ÚSES je zvýšení biodiverzity a nikoliv rekreace, funkce musejí být vyváženy. Průchodnost pro člověka by měla být omezená, ale nikoliv nemožná. (www.veronica.cz/?id=277). V případě biocentra, které je vymezeno v lesích je vyvážení mezi rekreací a ochranou přírody dostatečné. Bohužel je ale celý pozemek ZOO oplocen a migrace zvířat je tady omezena. V rámci ZOO však plní svou funkci dostatečně.
96
5.10 Dotazníkové šetření v ZOO Ostrava
V průběhu měsíce března (2008) jsem prováděla v ZOO Ostrava dotazníkové šetření, aby zjistila, jak návštěvníci vnímají a reagují na změny, které ZOO provádí. A také aby ZOO měla zpětnou vazbu a mohla ještě vylepšit své služby. Na dotazník odpovědělo celkem 61 lidí. Dotazník se skládal ze 17 otázek navazujících na sebe. První část se týkala vztahu lidí k lesu a druhá část přímo botanického parku v ZOO Ostrava. V příloze 4 přikládám plné znění dotazníku a výsledky šetření v grafické podobě. Na můj dotazník odpovědělo celkem 61 lidí, z toho 41 byly ženy a 20 muži. Většina dotazovaných byli lidé v produktivním věku a často byli buď středoškolsky nebo vysokoškolsky vzděláni, z Ostravy nebo blízkého okolí. Nyní bych zhodnotila výsledky o Botanickém parku a ZOO. Na
otázku
„Jaký
les
navštěvujete
v Ostravě
?“
odpovědělo
6
dotazovaných, že Botanický park v ZOO. Většině z nich se velmi líbí. Většina lidí preferuje
návštěvu
s rodinou a přáteli nebo v páru a ZOO Ostrava
navštěvují 1-3x ročně. Dopravují se do ZOO většinou autem nebo městskou hromadnou dopravou.
Z dotazníků vyplynulo, že většina lidí dosud neví o
botanickém parku v areálu a navštěvují ZOO jen kvůli expozicím zvířat. Často se ale stane, že se o parku dozví uvnitř ZOO a jdou ho buď hned navštívit nebo si na návštěvu parku vyhradí jinou návštěvu. Malé procento lidí se o botanickém 97
parku dozvědělo od známých nebo z médií (velkoplošná reklama, rádio). Při srovnání tří botanických stezek vyšlo najevo, že nejoblíbenější je „Cesta vody“, pak „Cesta lesa“ a poslední je „Cesta stínů“. Nejpreferovanějším obdobím pro návštěvu je léto, pak jaro a podzim. Na dotaz “Co byste změnil(a) doplnil(a) ?“ odpovědělo několik občanů, že by chtěli vylepšit expozice zvířat (např. dát větší množství expozic blíže ke vchodu, výběh pro gibony, lepší vybavenost – více laviček, odpadkových košů, občerstvovacích zařízení, přebalovacích koutků).
98
6. NÁVRHOVÁ ČÁST 6.1 Definice přístupů k jednotlivým strukturálním částem zeleně - základní manažerské principy přístupů k hospodaření 6.1.1 Vymezení funkčního členění území Z funkčního hlediska je území rozčleněno na několik částí. Viz. mapa Využití území a příloha 11. 6.1.1.1 Rekreační část ZOO Zoologická expozice vede z jihu na sever a její linie je dobře značená. Hned, když návštěvník vstoupí, je dána jasná osa, která dává tušit zoologickou expozici. Ta se táhne celým území jen s drobnými odbočkami až na samotný konec ZOO u žiraf. Návštěvník se může vrátit zpět stejnou cestou nebo využít alternativy v podobě botanických stezek. Zoologická expozice je obklopena lesy – v současné době jsou lesy přetvořeny na botanický park.
V lesních porostech na severozápad od
zoologických expozic je stezka pod názvem „Cesta stínu“. Její celková délka je 457 m. Vzhledem ke svažitosti terénu patří k náročnějším, za to však s atraktivním prvkem lávky, která překonává hlubokou strž s občasným vodním tokem. Údolí lemující cesta je s ohledem na trvalé podmokření tvořena 99
povalovými chodníky vyzdviženými nad terén. Cesta je náročná pro kočárky a pro osoby se sníženou pohyblivostí neprůchodná. Nejvýraznější osu botanického parku tvoří „Cesta vody“, jejíž délka je 904 m. Zahrnuje území od jihu k severu podél východní hranice ZOO. „Cesta lesa“ je dlouhá 560 m a tvoří ji soustava alternativních pěšin v zajímavém terénu s rozdílnými charaktery porostů, dominantami vzrostlých buků a průhledy na rybníky v severní části území. 6.1.1.2 Hospodářská a nevyužitá část ZOO Území nezačleněné do programové náplně ZOO jsou příměstské lesy ve správě Ostravských městských lesů s.r.o.
a lesní a travino-bylinná
společenstva ve správě ZOO Ostrava v západní části území. Viz. mapa využití území. Zmíněné území bezprostředně navazují na rekreačně využívané plochy. V současné
době
jsou
plochy
využívány
k hospodářským
účelům
a
návštěvníkům je vstup zakázán. Celé území je protknuto cestní sítí (nejčastěji asfaltové cesty). 6.1.2 Zhodnocení provozního stavu 6.1.2.1 Rekreační část ZOO
100
6.1.2.1.1 Zoologická expozice („Cesta zvířat“) Podle mého názoru je expozice zvířat navržena celkem dobře. Je vedena od jihu k severu a je tedy dostatečně osluněna. Po dobu procházky mají návštěvníci možnost navštívit mnoho aktivit jak pro dospělé tak
pro děti.
Expozice jsou uspořádány rovnoměrně po obou stranách a návštěvníka nesvádějí z cesty. Na zpáteční cestě se mohou návštěvníci vyvézt zoo-vláčkem až k hlavnímu vstupu. Když jsem prováděla dotazníkové šetření v areálu ZOO, mnoho návštěvníků (často to byly maminky s dětmi) by upřednostňovalo více výběhů s atraktivními zvířaty v první polovině areálu ZOO expozic. Často nemají šanci s dětmi dojít až na konec prohlídkových expozic (k žirafám). 6.1.2.1.2 Botanický park „Cesta stínů“ Cesta stínu je velice svéráznou cestou už proto, že nenavazuje na žádnou jinou trasu v území. Je ze všech nejobtížnější. Je sice velice atraktivní pro zdravé lidi, ale handicapovaný spoluobčan se tam nemá šanci dostat. Cesty jsou ze štěpky a převýšení je často i několik metrů, kopírují terén. Na konci – „Cesty stínů“ se stezka napojuje na asfaltovou cestu a je možnost podél hospodářských lesů sejít k zoologickým expozicím. Podle dotazníkového šetření, je tato cesta z botanických stezek nejméně navštěvovaná. 101
6.1.2.1.3 Botanický park „Cesta vody“ „Cesta vody“ je stezka, která hned u vchodu do ZOO přirozeně svede návštěvníka k prohlídce. Je příjemnou cestou pro rodiče s dětmi, protože nabízí množství alternativ v podobě dětských hřišť, palouků s uměleckými předměty a houpaček.
Ale také je vhodná pro handicapované spoluobčany, protože je
navržena jak na pevném povrchu, tak na alternativních cestách ze štěpky. Z botanické stezky se může pohodlně sejít k zoologickým expozicím, a tak si délku trasy člověk zvolí sám. Cesta je podle dotazníků nejoblíbenější a nejnavštěvovanější. 6.1.2.1.4 Botanický park „Cesta lesa“ Trasa „Cesty lesa“ navazuje na „Cestu vody“ a vede také po východní hranici území. Návštěvníkovi dává několik možností, jak procházet území, ale pro osoby se sníženou hybností nebo kočárky je také nepřístupná. Podle dotazníků je druhá nejoblíbenější. Navíc cesty ze štěpky jsou na údržbu velice náročné, pokud chceme zachovat linii cest. Návštěvníkovi umožňují procházet se mezi porosty na štěpkové cestě, která ovšem během jedné sezóny téměř ztratila smysl. Její výhodou je, že při procházce člověku netrpí nohy tvrdými došlapy, ale nevýhodou je to, že jde těžko rozeznat v terénu s listnatými dřevinami. Ty každý rok při opadu listí zakryjí cestu a rozkladem biomasy
102
vytváří další vrstvu organického materiálu. Při údržbě jdou vrstvy těžko rozeznat a po několika letech by potřebovala cesta obnovit úplně. Mnoho lidí tuto cestu volí proto, aby se nemuselo vracet stejnou cestou zpět k hlavnímu vchodu. 6.1.2.2 Hospodářská a nevyužitá část území ZOO V současné době je provoz na tomto úseku omezen jen na zásobování hospodářské části. V úseku hned za hlavním vstupem jsou hospodářské budovy, které slouží jako kanceláře. Ostatní plochy v území jsou příměstské lesy, které jsou pro rekreaci nevyužité. Bezprostředně sice navazují na botanický park, ale pro veřejnost jsou nepřístupné. Provoz v lesích je omezen na hospodářskou činnost v době obmýtní, v celém území jsou vybudované cestní sítě. 6.1.3 Zhodnocení kompozičního stavu 6.1.3.1 Rekreační část ZOO 6.1.3.1.1 Zoologická expozice („Cesta zvířat“) Z celkového pohledu je „Cesta zvířat“ dobře zakomponována do území. Je obklopena lesy, což dodává dojem pralesa. Velice mě zaujaly botanické 103
partie podél cesty, které jsou vytvořeny v tématických celcích. Hned u vchodu čínská zahrada s azalkami a rododendrony, které navazují na vápencové partie a krasový potok. V dolní části u rybníka jsou suché zídky a skalkové partie. Výběhy jsou čím dál prostornější a vhodnější pro daný druh zvířete a jsou tam ponechány nebo dokonce dosazovány dřeviny a kmeny padlých stromů, což má funkční i kompoziční význam. Dobře to navazuje na lesní porosty okolo. Ovšem nevhodné jsou kulisy správních budov („unimobuněk“), které do kompozice nezapadají, ale naopak ji ruší. 6.1.3.1.2 Botanický park „Cesta stínů“ Typickým prvkem tohoto území jsou hluboké údolí, díky nimž má celoročně stinný charakter s dominantou vzrostlých buků původního lesního porostu. Cesta je kompozičně velice zdařilá. Má dramatický charakter, který je umocněn překonáním hluboké prohlubně dřevěnou lávkou. Drama stezky se zmírňuje po překonání vlnitých dřevěných lávek, kdy se dojde na nejnižší místo „Cesty stínů“ k mokřadům. Odtud stezka vede po štěrkovém a štěpkovém chodníku na asfaltovou cestu. 6.1.3.1.3 Botanický park „Cesta vody“ Prochází podél soustavy vodních ploch a toků. Je cestou kudy protéká většina vody v území a zahrnuje všechny její podoby: mokřady bez odtoku (v 104
nejnižší části), pomokřená místa podél vodních toků, lesní tůně či rybníky na severním okraji území. Kompozičně je cesta velmi promyšlená. Z vyvýšených míst je vytvořeno několik průhledů. Z „Ptačí louky“ na Jižní rybník a naopak, během cesty je vytvořeno několik menších na porosty, které v části za Jižním rybníkem vytváří nádherné kontrasty barev a struktur kmenů (javory, lípy a břízy). Poté je návštěvník vyveden z labyrintu kmenů na „Sluneční louku“, odkud jsou průhledy na ostatní rybníky a zoologickou expozici. 6.1.3.1.4 Botanický park „Cesta lesa“ Navazuje na „Cestu vody“ a rybníky. Je spíše vytvořena pro návštěvníky, kteří si chtějí odpočinout od množství lidí na hlavní trase. Z kompozičního hlediska se mi tato cesta líbí nejméně. Porosty jsou v terénu málo rozvolněné a vytváří pocit stísněnosti a zanedbanosti. 6.1.3.2. Hospodářská a nevyužitá část ZOO Příměstské lesy tvoří v celém areálu ZOO kompoziční kulisu. Na samotném konci zoologických expozic tvoří kulisu výběhu žiraf a u vstupu do ZOO tvoří taktéž optickou kulisu, pro veřejnost jsou lesy nepřístupné. Z dlouhodobého hlediska by bylo vhodné zapojit tyto lesy do celkové kompozice aktivně jako další botanické nebo zoologické stezky.
105
6.1.4 Zhodnocení současného stavu vegetačních prvků 6.1.4.1 Rekreační část ZOO 6.1.4.1.1 Zoologická expozice („Cesta zvířat“) Vegetační prvky v zoologických expozicích nebo v jejich těsné blízkosti jsou ve velice dobrém stavu. Často jsou nově zakládány a udržovány. Ve většině případů se jedná o záhony trvalek či letniček, vodní kaskády doplněny vhodnými druhy rostlin a porosty azalek a rododendronů. Jsou tématicky rozčleněny a dodávají zoologickým expozicím na intenzitě. 6.1.4.1.2 Botanický park Celý areál botanického parku má dobrý porostní potenciál, mezi hodnotami 1-2.Viz. mapová příloha Porostní potenciál. Podle fytocenologického průzkumu jsou v areálu Botanického parku zbytky původního bukového lesa Viz. příloha 9. V každé části parku se vyskytují fragmenty původního lesa viz. mapová příloha. Bukové porosty jsou velice cenným doplňkem lesa, ale jsou v různém stupni degradace, a proto by na ně měl být brát zřetel, jako na potenciální nebezpečí v podobě vývratu. Což se letos na jaře (2008) už jednomu buku stalo. Strom spadl na asfaltovou cestu v horním úseku „Cesty vody“. Viz. příloha 9. 106
Nejproblematičtější mi připadá dolní úsek „Cesty lesa“ porosty jsou neprobrané, velice husté a vhodnou nápravou je pozitivní probírka v celé dolní partii. Zdravotní stav dřevin je dobrý. 6.1.4.1.3 Hospodářská část a příměstské lesy Hospodářská část lesa, která je pod správou ZOO má porostní potenciál 1-3. Nejčastěji 2-3. Viz. mapová příloha. Porosty jsou hustě nasázené, často s buření v podrostu. Opticky a často i prostorově navazují na botanický park. Podle fytocenologické mapy jsou porosty nejčastěji tvořeny topolovo-vrbovobřezovými ekosystémy s různým stupněm hustoty a degradace. Ve velkém zastoupení jsou i ovsíkové louky a ruderální společenstva okolo celé západní hranice ZOO. Nejcennější partie jsou společenstva Carici-Quercetum okolo vodních toků, zastoupeno nejčastěji druhy dřevin jako Acer pseudoplatanus, Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior. Tyto ekosystémy mají největší hodnotu a stabilitu. Příměstské lesy pod správou Ostravských městských lesů mají porostní potenciál 2-3 (viz. mapová příloha). Jsou to lesy hospodářské, sloužící pro těžbu dřeva, přesto v nich nalezneme mnoho cenných lokalit. Porost 66a (viz. příloha) je složena převážně z bříz, doplněna lípou, dubem, olší a topolem, ale uvnitř porostu jsou dva vodní prvky, které navazují na vlhkomilné porosty Cariciquercetum.
Porost 67a je složen z porostních skupin 6a – kde je hlavní 107
dřevinou topol, doplněn z 10% lípou; porostní skupinou - 6b hlavní dřevinou bříza (60%), doplněna jasanem (30%) a olší (10%); 1a – je tvořena z 90% bukem, z 5% dubem červeným a jasanem; 1b – 100% zastoupení buku. Porost 68 a, je rozdělen na několik porostních skupin. Porostní skupina 6 – tvořená ze 75% topolem a z 25% olší a porostní skupina 2 – se 100% zastoupením olše. Porost 68b je rozdělen na porostní skupiny: 4 – s 15% zastoupením dubu červeného, 55% zastoupením jasanu, 20% lípy a 10% dubu letního; 1a – se 100% zastoupením buku; 1b – s 30% zastoupením buku, 10% javoru klenu, 10% dubu letního, 50% jasanu. Z těchto porostů by se daly vytvořit parkově upravené lesy, které by navazovaly na současný botanický park. 6.1.5 Zhodnocení současného stavu vybavenosti V zoologické expozici je vybavenost průměrná. Okolo cest je několik laviček, cesta je lemována jen v létě několika stánky s cukrovinkami, ale v průběhu začátku a konce sezóny chybí větší množství odpočívadel pro maminky s dětmi, přebalovací koutky, více laviček a občerstvovacích zařízení. Což potvrzuje i dotazníkové šetření. V botanickém parku jsou nedostatky větší. Chybí lavičky pro odpočinek, zvláště na „Cestě stínů a lesa“. Vybavenost laviček na „Cestě vody“ je ze všech nejlepší. Co ale chybí všude jsou vhodné odpadkové koše. Na botanické stezce „Cesta vody“ jich je poměrně dost, ale 108
svým vzhledem se vůbec nehodí k celkové kompozici díla. Na „Cestě stínů“ je největší nedostatek vybavenosti. Chybí tam jak lavičky, tak odpadkové koše. Proto se nemůžeme divit, že návštěvníci házejí odpadky do lesa. V dotaznících byl shledán požadavek na doplnění vybavenosti stezek. Viz. příloha 10. 6.2 Stanovení vnitřního systému zeleně 6.2.1 Vymezení současného systému zeleně ZOO Podle mého mapování a podkladů,
kterými jsem navázala na studie
firmy Florart (2003) jsou v zoologické zahradě tyto funkční typy zeleně (viz.mapová příloha): o
Parkově upravená plocha
o
Rekreační zeleň
o
Ostatní zeleň
o
Ochranná zeleň V současné době jsou využívány plochy ZOO pro zoologické expozice a
od roku 2007 také jako parkově upravené plochy (zpřístupněním lesů obklopující ZOO expozice). Mezi expozicemi jsou ponechány některé plochy ladem, jako rezervy pro zoologické expozice. Hlavní osy systému zeleně vedou od vstupu (z jihu), kde se rozdělují. První osa (zoologická neboli „Cesta zvířat“) 109
jde přes celé území až na konec zoologických expozic k žirafám, druhá jde na západ do lesa jako „Cesta stínů“, ale končí a pokračuje po asfaltové cestě do ZOO-expozic, třetí jde po východní hranici, také v lese, jako „Cesta vody“ a napojuje se opět na ZOO-expozice v severní části území. 6.2.1.2 Vymezení obsahu funkčních typů (FT) zeleně Parkově upravená plocha Menší parkově upravené plochy s funkcí krátkodobé rekreace. Na rozdíl od parků zde není tolik možností pro dlouhodobý odpočinek, ale jen pro krátkodobý. Funkce v systému zeleně je důležitá, protože poskytuje mnoha lidem místo k odpočinku a jako
plocha zeleně výrazně podporuje zelenou
strukturu města. Rekreační zeleň Funkční typ, kde v převážné míře převládá rekreační funkce. Tato plocha má velký potenciál a ekologickou hodnotu. Součástí plochy je zpravidla vybavenost: občerstvení stánky. Plochy často navazují na krajinnou zeleň (lesní porosty) a vykazují vysoký rekreační potenciál. Často mohou být převedeny na krajinnou zeleň nebo naopak na parkově upravenou plochu.
110
Ostatní zeleň Často neupravené plochy, volně přístupné, bez současné údržby. Charakteristickým znakem jsou spontánně vzniklé porosty (dřevin
i bylin).
Jedná se o stavební pozemky, plochy po staveništích. Plochy jsou zpravidla volně přístupné a neudržované. Ochranná zeleň Plochy vegetace, u nichž výrazně dominuje nad ostatními funkcemi biotechnická
stabilizace
svahů.
Druhou
významnou
funkcí
je
funkce
prostorotvorná - vegetační kryt s převahou vysoké zeleně. Zeleň působí jako prostorová a zdravotní bariéra. Často i jako protihluková stěna. 6.2.2 Návrh rozvoje systému zeleně Systém zeleně v ZOO je v současné době na dobré úrovni, ale v území jsou takové plochy, které mají velký potenciál k přestavbě na parkově upravené plochy nebo zoologické expozice. V celé západní části území jsou velké nevyužité plochy, které bezprostředně navazují na současný systém zeleně. Opírala jsem se
o fytocenologickou mapu (Saganová, 2004) a porostní
potenciál. Podle těchto hodnot jsem navrhla rozvoj systému zeleně. Na funkční osu „Cesta stínů“ jsem navázala „ZOO rozvojovou osou“, která by vedla přes kvalitnější lesy Carici-Quercetum a pokračovala by skrz 111
navrhované zoologické expozice. Podle mého názoru by se tato plocha mohla využít pro expozice zvířat, protože by to zatraktivnilo místo a návštěvníky by to více lákalo.
Když vezmeme v úvahu dotazníky, někteří lidé by preferovali
zoologické expozice blíž ke vchodu a to by jim tato varianta umožnila. Také by se více využívala v současnosti nejméně navštěvovaná „Cesta stínů“. Samozřejmě by se musela vytvořit cestní síť i pro handicapované spoluobčany a maminky s kočárky. Protože pro ně by rozšíření expozic mělo největší smysl. Na „ZOO rozvojovou osu“ by navázala „lesní rozvojová osa“, jejíž západní rameno vede skrz hospodářské lesy (pod správou Ostravských městských lesů s.r.o.) a pokračuje přes zamokřenou louku až k výběhu žiraf, východnější rameno „lesní rozvojové osy“ začíná na funkční ose „Cesta zvířat“ u rybníku a pokračuje přes zamokřené lesy Carici-Quercetum a napojila by se na západní rameno. Vytvořením této osy by se spojila ZOO jak z hlediska kompozičního, tak provozního. Byl by vytvořen velký okruh okolo celé ZOO a návštěvníci by měli možnost si vybrat, jakou trasou jít. 6.2.3 Definování cílového stavu strukturálních částí zeleně V každém porostu, který je vyznačen na mapě management ploch zeleně viz. příloha je určen model péče o porosty. Porosty jsou rozděleny do těchto skupin, podle fytocenologického průzkumu a map, dále podle kvality
112
porostů a kvality dosavadních pěstebních opatření. Hlavním cílem, je dosažení kvalitních porostů. Plochy č. 1-16 jsou stabilizované. Byly v rámci projektu „Botanizace ZOO“ v roce 2006 ošetřeny do současné podoby. Ovšem je nutné je udržovat vhodně navrženým režimem péče. Viz. mapová příloha Management péče. V rámci rozvoje ZOO a ploch zeleně jsou navrženy nové rozvojové osy. Porosty č. 20, 22, 25 je třeba převést z produkčních lesů na lesy zvláštního určení. Aby mohly lépe plnit funkce rekreace. Plochy č. 17, 18, 19 jsou poměrně cenné plochy, které bych také navrhla pro převod na rekreační lesy. Porosty č. 21, 23, 24 by mohly splňovat podmínky pro tvorbu ochranného pásu zeleně, obklopující ZOO ze západní části. 6.2.4 Návrh rámcových směrnic v jednotlivých strukturálních částech zeleně Celá plocha ZOO je rozdělena na 28 ploch. Z toho 25 ploch jsou porosty lesa a 3 plochy jsou luční porosty. Všechny mají navrženy rámcové směrnice. Viz. příloha 5. 6.2.5 Tvorba modelů hospodaření Rámec modelů hospodaření jsem převzala od ing. Borusíka, který v minulých letech spolupracoval na tvorbě Botanického parku a tvorbě modelů 113
hospodaření v něm. Plochy jsem opět zachovala v původním členění na 25 porostních ploch lesa a v nich jsem navrhla vhodný model hospodaření. S časovým odhadem na 5 - 7 let. Viz. příloha 6. 6.2.6 Legislativní kroky, umožňující realizaci jednotlivých modelů hospodaření Porost ve vlastnictví Statutárního města Ostravy, jsou lesy, které spadají pod zákon č. 114/1992 Sb., zákon o ochraně přírody a krajiny. To znamená, že v těchto lesích se jedná o problematiku kácení dřevin rostoucích mimo les podle zákona 114/92 Sb., (§ 8 odst.1). Pokud budeme kácet dřeviny, rostoucí mimo les, vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., (§ 8 odst. 3) určuje, jaké náležitosti musí žádost o kácení dřevin obsahovat. Viz. příloha 7 - Žádost o povolení kácení dřevin. Žádost o povolení ke kácení dřevin, rostoucích mimo les podává vlastník pozemku či nájemce pozemku se souhlasem vlastníka pozemku, na kterém dřeviny mimo les rostou , příslušnému obecnímu úřadu. Žádost není nutné podávat v následujících případech: 1. Povolení není třeba ke kácení dřevin na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických osob, jestliže pozemky užívají a jde-li o stromy s obvodem kmene ve výšce 130 cm menším než 80 cm, u keřových porostů do celkové plochy 40 m² (§ 8 odst. 3, zákon 114/92 Sb., § 8 odst. 2, vyhláška MŽP 395/1992 Sb.).
114
2. Z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů a z důvodů zdravotních nebo při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem na odboru životního prostředí, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění (§ 8 odst. 2, zákon č.114/1992 Sb.). 3. Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení (§ 8 odst. 4, zákon č. 114/1992 Sb.). Plochy jsou navržené k přestavbě, ať už přímé nebo nepřímé. To znamená, že se zachovají cenní jedinci nebo hloučky jedinců. Dřeviny nevhodné z pěstebního nebo zdravotního hlediska, se odstraní. Podle výše zmíněných předpisů, není potřeba podávat žádost o povolení kácení dřevin rostoucích mimo les. Je jen nutné záměr ohlásit 15 dní předem písemně na Odboru životního prostředí Magistrátu města Ostravy. Pokud by ZOO z jiných, než zmiňovaných důvodů, požadovala kácení dřevin rostoucích mimo les, je potřeba vyplnit Žádost o povolení kácení dřevin. Viz. příloha , která postupuje podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky č.395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.114/1992 Sb.
115
Modely hospodaření v produkčních lesích, navržené v porostech, které mají ve správě Ostravské městské lesy s.r.o., spadají pod zákon č.289/1995 Sb., o lesích. Pokud by se realizovalo rozšíření programové náplně ZOO o tyto lesy, musela by se podat žádost o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo žádost o omezení pozemků určených plnění funkcí lesa. Podaná žádost musí obsahovat náležitosti dle vyhlášky č. 77/1996 Sb. a musí se podat na Magistrátu města Ostravy na odboru životního prostředí. Lesy by již alespoň na části pozemku neměly produkční charakter a spadaly by také pod zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 6.2.7 Definice a principy střetových situací Při tvorbě nových parkových úprav, hospodaření v lesích úpravách porostů vznikají střetové situace jak se zákony, tak s limitami prostředí. 6.2.7.1 Limity 6.2.7.1.1 Terén Při péči o porosty je třeba respektovat stávající terén. Zvláště u modelu hospodaření E, který se vyskytuje ve spodních částech svahů a údolnicích. Ponechat
porosty přirozenému vývoji. U ostatních modelů, kde se provádí
nepřímá přestavba porostů (model B, D) se při pěstebních probírkách a těžbě, 116
musí navrhnout správný postup činnosti. Volit co nejšetrnější mechanizační prostředky k půdnímu pokryvu, aby nedocházelo ke zbytečnému poškození. U modelů k přímé přestavbě C, kde bude vznikat produkční dříví, to platí také. 6.2.7.1.2 Vodní režim Území ZOO má výrazný členitý terén, v jehož údolnicích je několik stálých nebo občasných vodotečí nebo mokřadů. 6.2.7.1.3 Škody zvěří V území je volně srnčí a zaječí zvěř. Působí škody na porostech. Na mladých a právě vysazených dřevinách okusem, na starších dřevinách si srnčí zvěř vytlouká paroží. Proto je potřeba chránit vysazené dřeviny a perspektivní nárosty a nálety proti poškození. Nejlépe nátěry repelenty,
obalováním a
bandážováním kmínků. Obr. 6.2.7.1.4 Inženýrské sítě Na území jsou vytyčeny inženýrské sítě – elektrické, plynu, vody, kanalizace, rozvodu tepla, elektronických komunikací. Při územním nebo stavebním řízení je potřeba souhlasné vyjádření dotčených orgánů státní správy, aby nedošlo k poškození sítí.
117
6.2.7.2 Zákony 6.2.7.2.1 Ochrana volně žijících druhů Na území je mnoho volně žijících druhů živočichů a rostlin. Při péči a přestavbě porostů, je třeba brát v úvahu tyto zákony: •
zákon 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) •
nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin 6.2.7.2.2 ÚSES ÚSES je vymezen v porostech se zbytky původního bukového lesa, na mapě členění porostů jsou to plochy č.11 - 16. Rekreace je zde vedena pouze po vyznačených cestách a návštěvníci tudíž nemohou ničit pošlapem nebo vandalismem
cenné partie
lesa.
Jediným
negativem
je
v současnosti
nedostatek odpadkových košů, což má za následek zanesení plochy odpadky. Na ploše se nepředpokládá žádná stavební činnost.
118
6.2.7.2.3 Zákony, týkající se stavební činnosti Pokud by ZOO chtěla rozšířit vybavenost území o restaurace, občerstvovací zařízení a přebalovací koutky, apod. , je potřeba brát jako limity tyto zákony: •
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
•
zákon
č. 186/2006 Sb.,
o změně
některých
zákonů
souvisejících
s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění •
vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
•
vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
•
vyhláška č. 502/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva pro
místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu •
vyhláška
č. 503/2006 Sb.,
o podrobnější úpravě
územního
řízení,
veřejnoprávní smlouvy a územního opatření •
vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
stavebního zákona ve věcech stavebního řádu •
zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), ve znění pozdějších předpisů. •
vyhláška č. 502/2006 Sb., o obecných technických požadavcích na
výstavbu
119
•
vyhláška
č. 369/2001 Sb.,
o obecných
technických
požadavcích
zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace •
zákon
č. 244/1992 Sb.,
o posuzování
vlivů
rozvojových
koncepcí
a programů na životní prostředí 6.2.7.2.4 Změna kategorie lesa V případě rozvoje území by se mohly produkční lesy převést na lesy zvláštního určení, aby mohly lépe plnit rekreační funkce. Část ploch by se mohla převést na parkově upravené plochy lesa a začlenit do LHP. O zařazení lesa do kategorie lesa zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. V tomto případě by jako limity byly stanoveny tyto zákony: •
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
•
zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva
k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) •
zákon
č. 186/2006 Sb.,
o změně
některých
zákonů
souvisejících
s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění •
vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
•
vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
120
•
vyhláška
č. 369/2001 Sb.,
o obecných
technických
požadavcích
zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace •
zákon
č. 244/1992 Sb.,
o posuzování
vlivů
rozvojových
koncepcí
a programů na životní prostředí •
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o
změně některých souvisejících zákonů •
Vyhláška č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých
dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí. •
zákon 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) •
Nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin •
Nařízení Komise (ES) č. 1332/2005, kterým se mění Nařízení Rady
č. 338/97 •
zákon č. 114/ 1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
•
vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona České národní rady č. 114/1992 Sb.,o ochraně přírody a krajiny, změněna předpisem č. 105/1997 Sb. •
zákon č. 289/1995 Sb., o lesích 121
6.2.7.2.5 Produkční les Pokud se nepřistoupí ke změně kategorie lesa a ten zůstane lesem produkčním, bude podléhat těmto zákonům: •
zákon č. 289/1995 Sb., o lesích
•
zákon 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu
lesních dřevin a prováděcí vyhláška 29/2004 Sb. „Průvodní list pro semenný materiál“ •
157/1992 Sb. - oznámení Ministerstva zemědělství ČR o vydání výnosu,
kterým se mění Pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při těžbě, soustřeďování, odvozu a manipulaci dříví •
289/1995 Sb. – lesní zákon, novely: 238/1999 Sb., 67/2000 Sb.,
132/2000 Sb., 76/2002 Sb., 320/2002 Sb., 149/2003 Sb. •
77/1996 Sb. – vyhláška MZe o náležitostech žádosti o odnětí nebo
omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa •
78/1996 Sb. – vyhláška MZe o stanovení pásem ohrožení lesů pod
vlivem imisí •
80/1996 Sb. - vyhláška Mze o pravidlech poskytování podpory na
výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů •
84/1996 Sb. – vyhláška MZe o lesním hospodářském plánování 122
•
55/1999 Sb. - vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu výpočtu výše
újmy nebo škody způsobené na lesích •
433/2001 Sb. - vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví
technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa •
449/2001 Sb. – zákon o myslivosti, novela: 320/2002 Sb., 59/2003 Sb.
•
244/2002 Sb. – prováděcí vyhláška MZe k zákonu o myslivosti, novela:
350/2003 Sb. •
245/2002 Sb. – vyhláška o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o
bližších podmínkách provádění lovu, novela: 480/2002 Sb. •
491/2002
Sb.
- vyhláška
o
způsobu stanovení minimálních
a
normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd •
149/2003 Sb. - Zákon o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu
lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa •
139/2004 Sb. – vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti o přenosu
semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa
123
7. DISKUZE Prvním tématem k zamyšlení je samotné umístění zoologické zahrady. V minulosti bylo mnoho lokalit, kde by mohla ZOO fungovat, ale byla zvolena Stromovka na Slezské Ostravě. Území vyhovovalo jak velikostně, tak podmínkami prostředí. V minulosti se les potýkal s velkými škodami na porostech, způsobenými znečištěním ovzduší a zanedbanou péčí o porosty. Velkou výhodou a zároveň limitou pro Stromovku je její terén. Území bylo modelováno kvartérním ledovcem. Činnost ledovce dokládají terénní trhliny, ve kterých vzniklo několik tůní. Členitost terénu ještě zvýšila důlní činnost násypem hlušiny k východní hranici ZOO. Velký krok, který učinila ZOO Ostrava, byla botanizace parku. Za spolupráce několika odborníků, vznikla na území parkově upravená plocha a bylo zpřístupněno přes 20 ha lesa veřejnosti. Přirozeně tak navazuje na ZOO expozice a návštěvník má možnost strávit v ZOO více času různými způsoby. Každé území, na kterém se vyskytují významné krajinné prvky, by mělo mít zpracován plán péče. V předchozích kapitolách jsem srovnávala přístupy k tvorbě plánů péče v zvláště chráněných územích (ZCHÚ). Každé z nich přistupovalo k jejich tvorbě dle svých možností a podmínek prostředí. V současnosti některé ZCHÚ tvoří plán péče podle § 38 zákona č. 114/1992 Sb., zákona o ochraně přírody a krajiny platného od roku 2004. V něm je jasně dán obsah a rozsah prací. Myslím si, že je to dobrým vodítkem pro jakoukoli 124
tvorbu plánů péče. Je velice detailně zpracován, je přehledný, věnuje se problematice fauny, flory i neživé přírody. Zohledňuje širší územní vztahy. V lesní porostech je povinnost vypracovat rámcové směrnice pro každý porost. Jedinou nevýhodou osnovy plánu péče je, že je zpracován čistě pro chráněné území. Pro orgány ochrany přírody je to výhodou, protože mají před sebou jasný dokument, který nemate různým obsahem a kvalitou práce. Pokud bychom chtěli využít osnovu plánu péče my, museli bychom zohlednit jistá kritéria při výběru podkladů. Protože území ZOO, na kterém jsem plán péče prováděla je specifické tím, že je část lesa obhospodařována podle LHP a část spadá pod zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a v lesích se podle toho hospodaří. Pokud bychom se pozastavili nad tím, jaké priority si ZOO Ostrava určila, viděli bychom, že nakročila správným směrem. Jako ZOO přátelská k životnímu prostředí vede několik výzkumných a záchranných prací ohrožených živočichů české fauny. K „ZOO vlídné k handicapovaným spoluobčanům“ bych měla jisté námitky. ZOO zlepšila úroveň služeb, pořádá různé akce pro handicapované, ale stále chybí větší propojení se světem bez handicapů.
Samozřejmě, že
handicap znamená něco, co člověka omezuje, ale vhodnými úpravami např. cest se toto omezení dá zmírnit. Poslední prioritou ZOO je být srozumitelná návštěvníkům. Myslím, že v tomto ohledu se jí to podařilo. Díky svým internetovým stránkám, které jsou nápadité a interaktivní, díky orientačním 125
tabulím rozmístěných po území, je vše jasnější. Jedinou nevýhodou orientačního systému jsou podle mě příliš malé nápisy na orientačních sloupcích. Jdou lehce přehlédnout. Do systému zeleně ve městě ZOO zapadá velmi dobře. Tvoří nepostradatelnou část mozaiky zeleně. Je jedním z hlavních rozvojových uzlů a navazuje na rozvojové i stávající osy zeleně.
Proto je velmi podstatné
přistupovat k území individuálně a vhodnou péčí rozvíjet kvalitu porostů i služeb. Rozvoj území bych podpořila vybudováním více cyklistických tras okolo ZOO. V současné době jsou nefunkční. Také do územního systému ekologické stability ZOO zapadá díky biocentru bukového lesa. Jsem ráda, že územím neprochází žádný biokoridor, protože by to v podmínkách ZOO ani nebylo možné. Pozemek je oplocen a migrace by byla omezena. V rámci podrobného systému zeleně ZOO je v území vyčleněno několik funkčních typů zeleně. Myslím si, že je v současné době stabilní. Vhodnou péčí odborné firmy je třeba jej udržovat ve stávající kvalitě. Pokud by ZOO měla nové investiční prostředky, navrhovala bych přestavbu dalších porostů na parkově upravené plochy. Cenným vodítkem pro mě bylo i dotazníkové šetření, které jsem prováděla. Nevýhodou bylo krátké období, ve kterém jsem ho mohla realizovat. Jsem ráda, že mi lidé nastavili zrcadlo k mému vnímání lesa a celkově služeb a vybavenosti. ZOO je útočištěm zvířat domácích i exotických, ale je také místem, kde lidé tráví svůj volný čas a na nějakou dobu je ZOO i jejich útočištěm. Proto 126
je potřeba brát jejich názory a požadavky vážně. Návštěvníci vnímají ZOO Ostrava jako komplex, kde se pořád děje něco nového. Velice vnímají nové investiční činnosti a vylepšení stávajících služeb. Dosavadní projektová činnost přinesla mnoho pozitivního. Mou snahou bylo v diplomové práci nastínit, jakými možnými způsoby je možné zachovat cenné lokality a pokud možno je i rozvinout. Nalézt východiska a metody pro stanovení péče o porosty v lesích a péče o návštěvníky.
127
8. ZÁVĚR V současnosti je území ZOO ve intenzivním rozvoji. Hledá alternativy a možnosti jak se posunout dál. Důležitým bodem rozvoje je však také pečovat o již zrealizované. Proto bych doporučovala v prvé řadě zajistit vhodnou péči parkově upraveným plochám a lesním porostům odbornou firmou. Většina ploch byla navržena k nepřímé přestavbě porostů, což znamená zachování cenných partií a jedinců pro rozvoj kompozice a dosadbou druhů blízké cílové skladbě podpořit nižší stromové patro. Pracovníci ZOO mohou zajišťovat drobné a pomocné práce v údržbě porostů. Důležitým bodem je také rozšířit vybavenost ploch. Na mnoha místech chybí odpadkové koše a lavičky. Rušivými stavbami v objektu by se daly nazvat správní budovy v jižní části ZOO, které by bylo vhodné rekonstruovat nebo vyměnit. Také nevzhledný plot ve východní části by bylo vhodné vyměnit. Teprve až bude zajištěna dostatečná péče a rozvoj současných ploch, doporučila bych rozvoj území o další partie lesa a lučních společenstev. Celé území by se dalo využít jako rozvojová osa zoologická i parkově upravená (lesní). S cílem zachovat v co největší míře stávající cenné společenstva a navrhnout k nepřímé či přímé přestavbě plochy, které to potřebují. Celá realizace by byla vedena odbornými firmami, protože ZOO na tuto činnost nemá dostatečnou kapacitu. 128
9. SOUHRN PRÁCE Tato práce se zabývá problematikou managementu plánu péče. Zvolenou lokalitou je zoologická zahrada Ostrava. Plán péče a přístupy k němu jsou aplikovány na modelové porosty v parkově upravených plochách. Je zde shrnut
současný stav porostů, provozu a vybavenosti a navrženy metody
k dosažení cílového stavu. Zohledněna je i technologická, finanční a časová náročnost řešení. Ve zbývající části území, které je veřejnosti uzavřeno, byl navržen plán rozvoje území, metody a postupy k jeho dosažení. Součástí práce
jsou rámcové
směrnice a
modely hospodaření
v porostech, mapy s návrhem rozvoje území a modelů hospodaření a další mapové podklady, na jejichž podkladě byly rámcové směrnice vyhotoveny.
129
10. ABSTRACT The subject of the diploma thesis is management plan. Localizacion the project is in ZOO Ostrava. Management plan and approaches to plan is demonstrated on the vegetation in the park-modified areas. In the management plan is summarized actual state of vegetation, servise and facilities and are proposed methods to achievement the state. Was taked to account technological, financial and time scale heftinnes. In the rest of the area which is closed for public was proposed plan of the development the area, methods and procedures for realizacion. The thesis also include open-direction and models for management in the vegetation, development maps of the area, maps of the management in the vegetation and next maps which were the basic pillar for made plan management .
130
11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 11.1 Knihy Jurča, J.,Biotechnika účelových lesů, Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 1986, 368 s. Lhotský, J., Lesnická rekultivace, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha, 1994, 198 s. Supuka, J., Vreštiak P., Základy tvorby parkových lesov, Bratislava, Vydavatelstvo slovenskej akademie vied, 1984, 228 s. 11.2 Studie a semestrální práce Borusík, P., Modely hospodaření v lesních porostech, Ostrava, 2003 Dvorská, H., Semestrální práce – Praktika IV., vedoucí práce ing. Pavel Borusík, 5.ročník, 2007/2008, Lednice na Moravě Tichý, J., Původní lesy na Ostravsku a možnosti jejich pěstování, Ostrava, 1986 Šimek, P., Zlatuška, K., Borusík P., Saganová L., Regenerace zeleně zoologické zahrady, p.o., část II. Rozpracování programové a kompoziční náplně, 2003 131
11.3 Internetové zdroje Gacka, M., Žádost o pokácení dřevin, poslední aktualizace 10.12.2007, www.ostrava-city.cz/jahia/Jahia/site/ostrava/ostrava/obcan/magistrat/odborymagistratu/odbor-ochrany-zivotniho-prostredi/ochrana-prirody/kaceni-drevin Gacka, M., Žádost o vydání souhlasu k vydání územního rozhodnutí, jímž mají být dotčeny pozemky určené k plnění funkcí lesa do výměry 1 ha, poslední aktualizace 10.12.2007, www.ostravacity.cz/jahia/Jahia/site/ostrava/cache/offonce/ostrava/obcan/magistrat/odborymagistratu/odbor-ochrany-zivotniho-prostredi/ochrana-vod-a-zemedelskehopudniho-fondu/souhlas-uzemnirozhodnuti;jsessionid=C7A5CCEE2FE4A3480D00986A211DDC89 Gacka, M., Žádost o omezení pozemků určených k plnění funkcí lesa, poslední aktualizace 10.12.2007,www.ostravacity.cz/jahia/Jahia/site/ostrava/cache/offonce/ostrava/o bcan/magistrat/odbory-magistratu/odbor-ochrany-zivotniho-prostredi/ochranavod-a-zemedelskeho-pudniho-fondu/omezeni-pozemkulesa;jsessionid=C7A5CCEE2FE4A3480D00986A211DDC89www.uhul.cz/ssl/te chlisty/11legislativa/index.php
132
Legislativa v ochraně půdy, poslední aktualizace 31.3.2003, www.enviweb.cz/?env=_archiv_eajfa&search=ZPF Lesy a myslivost, poslední aktualizace 23.10.2007, www.krmoravskoslezsky.cz/zp_02.html Návštěvnost ZOO Ostrava, poslední aktualizace 14.1.2008, www.ostravablog.cz/kratke-zpravy/zoo-ostrava-loni-navstivilo-temer-330-000lidi/ Osnova plánů péče, zákon 114/1992 Sb. ochraně přírody a krajiny, poslední aktualizace 29.9.2004, www.uake.cz/vyuka/knotek/opk/Osnova_planu_pece.rtf Plán péče, CHKO Pálava, poslední aktualizace 1.3.2008, www.palava.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=746, Plán péče PP Krasíkov, poslední aktualizace 12.2.2004, www.mikroregionkl.cz/files/PLAN-PECE-Krasikov.pdf Plán péče Krkonošského národního parku, poslední aktualizace 2.4.2008,www.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=section&id=30&It emid=190
133
Poskytování dotací v Moravskoslezském kraji, poslední aktualizace 31.3.2008, www.kr-moravskoslezsky.cz/granty_02.html Posuzování vlivů na životní prostředí, poslední aktualizace 23.10.2003, www.krmoravskoslezsky.cz/zp_07.html Právní předpisy pro územní plánování, poslední aktualizace 26.5.2007, www.krmoravskoslezsky.cz/upl_05.html Šimková, R., Dendrologický průzkum, oceňování dřevin, návrh kácení, návrh výsadeb a pěstebních opatření u stávajících stromů, www.envis.prahamesto.cz, poslední aktualizace 2.5.2008 ÚSES, poslední aktualizace 27.1.2008, www.veronica.cz/?id=277 ÚSES, Agentura ochrany přírody a krajiny, poslední aktualizace 2.5.2008, www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=85, Územní rozhodnutí, poslední aktualizace 1ž.5.2007, www.ostravacity.cz/jahia/Jahia/site/ostrava/cache/offonce/ostrava/obcan/magistrat/odborymagistratu/odbor-ochrany-zivotniho-prostredi/ochrana-vod-a-zemedelskehopudniho-fondu/souhlas-uzemnirozhodnuti;jsessionid=C7A5CCEE2FE4A3480D00986A211DDC89
134
Územní plán, poslední aktualizace 12.3.2008, www.krmoravskoslezsky.cz/upl.html Vyhláška 395/1992 Sb., poslední aktualizace 12.4.2004, www.npcs.cz/public/npcs_cs/cz/_pravni_normy/395_1992.html Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, poslední aktualizace 23.4.2006, www.ochranaprirody.cz/res/data/079/011249.pdf Zákony týkající se CITES, poslední aktualizace 16.2.2008, www.krmoravskoslezsky.cz/zp_15.html Zákon 289/1995 Sb., o lesích, poslední aktualizace 23.4.2006, www.biomed.cas.cz/~kamil/sumava/zakonoles.php ZOO Ostrava, rozpočet ZOO, poslední aktualizace 23.8.2007 www.ostravablog.cz/mesto/tema/zoologicka-zahrada-ostrava-pozoruhodnefungujici-organizmus/ www.kr-moravskoslezsky.cz/upl_08.html Zákon na ochranu povrchových a podzemních vod, poslední aktualizace 10.3.2008,www.mpo.cz/dokument5088.html
135
11.4 Mapové zdroje Mapa vymezeného území, poslední aktualizace 12.4.2008, www.geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/ Mapa LHP, kopie mapy z LHP Ostravy, poslední aktualizace 12.2.2008 Mapa ÚSES, digitální kopie z Magistrátu města Ostravy, Odbor životního prostředí, poslední aktualizace 25.11.2007 Saganová, L., Wika, S., Geobotanická mapa území ZOO Ostrava, Ostrava, 2003
Saganová, L., Wika, S., Stanoviště stromů inventarizovaných ve fragmentech naturálního lesa na území ZOO ve Slezské Ostravě, Ostrava, 2002 Šimek, P., Kovář, M., Rudolfová Z., Vyhodnocení dendrologického potenciálu v modelovém území, Ostrava, 2003 Šimek, P., Kovář, M., Rudolfová Z., Regenerace zoologické zahrady, Návrh řešení situace, Ostrava, 2003 Šimek, P., Kovář, M., Rudolfová Z., Vodní systém území ZOO Ostrava, Ostrava, 2003 136
Územní plán Ostravy, poslední aktualizace 12.3.2008, www.gisova.ostrava.cz
12. PŘÍLOHY 1. OSNOVA PLÁNŮ PÉČE 2. BOTANICKÝ PARK
137
3. LHP 4. DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ 5. RÁMCOVÉ SMĚRNICE 6. MODELY HOSPODAŘENÍ 7. ŽÁDOST O POVOLENÍ KÁCENÍ DŘEVIN 8. DOSAVADNÍ PROJEKTOVÁ ČINNOST 9. ZBYTKY PŮVODNÍHO BUKOVÉHO LESA 10. VYBAVENOST OBJEKTU 11. NÁVRHY
Seznam obrázků – autorka fotek Hana Dvorská Obr.1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr.5
„Cesta vody“ rok 2007 „Cesta vody“ rok 2007 „Cesta vody“ rok 2007 „Cesta stínů“ – lávka přes rokli „Cesta stínů“ 138
Obr. 6. „Cesta stínů“ Obr. 7 „Cesta stínů“ Obr.8 „Cesta lesa“ Obr. 9 Lesní altán Obr. 10 Vyznačování probírek Obr.11 Zbytky lužního lesa – květen 2006 Obr. 12 Původní stav současné „Cesty vody“ r. 2006 Obr.13 Porosty lesa r. 2006 Obr.14 Porosty v roce 2006 (nyní „Ptačí louka „Cesta vody“ Obr.15 Rybník na stezce „Cesta vody“ Obr. 16 Zbytky studny– stav r. 2006 Obr. 17 Úprava vodního režimu Obr. 18 Výstavba „Ptačí louky“ r. 2006 Obr. 19 Stavba komunikací rok 2006 Obr. 20 Vrstvy komunikace při stavbě Obr. 21 Využívaná mechanizace při stavbě Obr. 22 Starý buk Obr. 23 Zbytky původního bukového lesa Obr. 24 Zbytky bukového lesa Obr. 25 Zbytky bukového lesa Obr. 26 Padlý buk „Cesta vody“ Obr. 27 Srnčí zvěř Obr. 28 Srnčí zvěř Obr. 29 Odpadkové koše Obr. 30 Tabule botanického programu Obr. 31 Orientační tabule Obr. 32 Nevzhledný plot u východní hranice Obr. 33 Upozornění pro handicapované Obr. 34 Umělecké předměty na terénní nerovnosti Obr. 35 Odpadkové koše Obr. 36 Umělecké předměty“Ptačí louka“ Obr. 37 Cesta ze štěpků Obr. 38 Dětské hřiště a odpadkový koš 139
Obr. 39 Nové výsadby bříz rok 2007 Obr. 40 Výsadby bříz a „Sluneční louka“ zima 2007 Obr. 41 Zachovat průhledy „Cesta vody“ Obr. 42 Zachovat model hospodaření Obr. 43 Porost č.16 s nevzhlednou hospodářskou budovou Obr. 44 Snížená bezbariérovost cest Obr. 45 Snížená bezbariérovost Obr. 46 Snížená bezbariérovost území Obr. 47 Terén z hlušiny je potřeba zpevňovat biotechnickými Obr. 48 Terén z hlušiny je potřeba zpevňovat biotechnickými Obr. 49 Porost č.18 navržený k nepřímé přestavbě Obr. 50 Porost č.25 navržený k nepřímé přestavbě
Seznam tabulek:
Tab. I. Účast obyvatelstva na krátkodobé rekreaci v závislosti na velikosti sídla Tab. II. Klimatická charakteristika Ostravy Tabulka III. Pěstební opatření, které byly prováděny Tabulka IV. Pěstební opatření jednotlivě hodnocených stromů Tabulka V. Stromy ve skupinách stromů Mapové přílohy: Fytocenologická mapa 140
Management péče o území Systém zeleně města Ostrava Systém zeleně ZOO Ostrava Mapa využití území Porostní potenciál ÚSES Ostrava
141
142
143
144
145
