DIPLOMOVÁ PRÁCE Úloha orgánů celní správy při ochraně spotřebitele

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Úloha orgánů celní správy při ochraně spotřebitele Vlasta Černá 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem Diplomovou práci na téma: Úloha orgánů celní správy při ochraně spotřebitele zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“

OBSAH

ÚVOD ……………………………………………………………………………………………………………………………………… str. 3 1

HISTORICKÝ VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANY SPOTŘEBITELE … str. 4

2

PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ………………………………………………………………………………… str. 8

2.1 Ochrana spotřebitele ve vnitrostátním právu …………………… str. 8 2.2 Ochrana spotřebitele v komunitárním právu ………………………… str. 11 3

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANY SPOTŘEBITELE ………………………………………………………………………………………………………… str. 13

4

CHARAKTERISTIKA ORGÁNŮ CELNÍ SPRÁVY …………………………………………… str. 16

5

OCHRANA SPOTŘEBITELE V RÁMCI CELNÍHO ŘÍZENÍ ……………………… str. 19

5.1 Charakteristika celního řízení ……………………………………………………… str. 19 5.2 Dohled orgánů celní správy nad obecnou bezpečnosti výrobků …………………………………………………………………………………………………………………… str. 23 5.2.1 Postup orgánů celní správy při provádění dohledu nad obecnou bezpečností výrobků ……………………………………………… str. 26 5.3 Dohled orgánů celní správy nad bezpečností potravin

str. 30

5.3.1 Dohled orgánů celní správy nad potravinami ozářenými ionizujícím zářením a nad geneticky modifikovanými potravinami …………………………………………………………… str. 37 5.4 Kontroly prováděné orgány celní správy podle zákona o obalech ……………………………………………………………………………………………………………… str. 40 6

OCHRANA SPOTŘEBITELE PODLE ZÁKONA O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE ………………………………………………………………………………………………………… str. 44

6.1 Charakteristika zákona o ochraně spotřebitele z hlediska kompetencí orgánů celní správy ………………………… str. 44 6.2 Oprávnění orgánů celní správy podle zákona o ochraně spotřebitele ……………………………………………………………………………………………………… str. 47 6.3 Správní trestání podle zákona o ochraně spotřebitele str. 51 6.4 Změny v zákoně o ochraně spotřebitele účinné ode dne 12.2.2008 ……………………………………………………………………………………………………………… str. 58 7

KONTROLA PŘEPRAVY ODPADŮ ORGÁNY CELNÍ SPRÁVY …………………… str. 61

8

CENOVÁ KONTROLA ORGÁNY CELNÍ SPRÁVY …………………………………………… str. 69

ZÁVĚR …………………………………………………………………………………………………………………………………… str. 72 RESUMÉ ………………………………………………………………………………………………………………………………… str. 74 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A JUDIKÁTŮ ………………………………………………… str. 77 SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………………………………………………………………… str. 79

2

ÚVOD

Každý se dříve nebo později ocitá v pozici spotřebitele, každá fyzická i právnická osoba a dokonce i stát. Přestože v posledních letech

dochází

k emancipaci

především

fyzických

osob,

kteří

jsou

schopni a ochotni sami hájit svá práva a oprávněné zájmy, nelze ochranu spotřebitelů ponechat pouze na soukromoprávních prostředcích ochrany. Vždyť se často jedná o život, zdraví nebo bezpečnost osob a majetku

a

o

neporušenost

životního

prostředí,

tedy

o

hodnoty,

jejichž poškození je často nenávratné. Proto je povinností státu chránit zájmy spotřebitele i prostředky veřejného práva a stát tak, ve

stále

širší

a

efektivnější

míře,

také

činí.

Existuje

řada

veřejnoprávních předpisů a soustava orgánů veřejné správy, které se na ochraně spotřebitele podílejí. Ačkoliv to není široké veřejnosti a troufám si říct, že často ani odborné veřejnosti zcela zřejmé, jsou do této soustavy zařazeny i orgány celní správy a to poměrně zásadním způsobem. Celní

správa

je

jednou

z nejstarších

soustav

orgánů

veřejné

správy na území České republiky, novodobá „organisace celní správy a zařízení celního dovozu“ byla zřízena zákonem Národního shromáždění republiky Československé č. 114/1927, celní zákon, ze dne 14.7.1927 Sb..

Její

uspořádání

a

do

určité

míry

i

činnosti

se

samozřejmě

v čase měnily, tak jako se měnily potřeby společnosti a nároky na celní správu. Pravděpodobně největší změny v historii celní správy znamenal

vstup

České

republiky

do

Evropské

unie,

byl

to

jeden

z velkých impulsů, aby celní správa dokončila svou proměnu v moderní a efektivní součást veřejné správy schopnou rychlé reakce na vzniklé úkoly, zaměstnávající vzdělané, schopné, morálně zralé a loajální úředníky. Ať už se to celní správě daří s větším či menším úspěchem, skutečností je, že při ochraně spotřebitele hraje nezanedbatelnou roli a její význam v této oblasti stále vzrůstá. Cílem této diplomové práce je podat základní přehled o rozsahu činností

a

pravomocích

orgánů

celní

správy

v oblasti

ochrany

spotřebitele a způsobu, jakým jsou vykonávány, a rovněž o stavu současné právní úpravy a jejího vývoje.

3

1

HISTORICKÝ VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANY SPOTŘEBITELE

Pro růst bohatství a další rozmach státu byl vždy důležitý obchod,

což

si

lidé

velmi

záhy

uvědomovali

a

proto

se

odedávna

snažili zamezit takovým praktikám obchodníků a výrobců, které by rozvoj obchodu narušovaly či obchod přímo poškozovaly. Tyto snahy by se

v současnosti

daly

nejlépe

charakterizovat

jako

normy

práva

veřejného, jejichž smyslem nebylo chránit kupujícího (spotřebitele), nýbrž sloužily jako

jako prostředek k ochraně veřejného zájmu na obchodu

takovém.

Vedle

norem

veřejného

práva

v oblasti

ochrany

spotřebitele existovaly normy soukromého práva, které byly součástí práva závazkového. Už v nejstarších civilizacích, jakými byly Egypt, Mezopotámie, antické Řecko a starověký Řím existovaly v psané podobě zákony, jež upravovaly alespoň některé aspekty z dnešního pohledu základních

spotřebitelských

smluv

(smlouvy

kupní,

smlouvu

o

dílo

atd.). Byly to egyptské zákony zaznamenány na papyrových svitcích nebo

svitcích

z kůže

zákonodárců

Meniho,

Sasychise

a

dalších,

Chammurapiho zákoník v Mezopotámii nebo úprava závazkových vztahů ve starověkém Řecku, přesněji v Aténách. Precizně propracované

právo

závazkové

které

měla

římská

právní

kultura.

Mimo

jiných

smluv,

upravuje i dnes občanský zákoník jako je např. půjčka či výpůjčka, smlouva o úschově a další, upravovalo smlouvu kupní neboli smlouvu trhovou, tedy smlouvu o výměně věci za peníze. Římské právo právě v úpravě

smlouvy

odpovědnosti Setkáváme

kupní

obsahovalo

prodávajícího

se

zde

i

za

s první

historicky

právní

„cenovou

i

první

faktické

regulací“,

právní

vady která

obchodníkům nekalé praktiky při nepřiměřeném zvyšování

na

úpravu zboží.

zakazovala cen, jež by

byly na újmu kupcům. Cena sice zásadně nemusela odpovídat hodnotě prodávané věci, pravidlo však říkalo, že cena má být spravedlivá. Na

našem

území

znalo

městské

právo

již

ve

1

středověku

odpovědnost za vady prodávané věci. Zpočátku však byla známa pouze odpovědnost za vady právní, pokud jde o vady faktické, odpovědnost je

výslovně

Významné

uzákoněna

byly

cechovní

v městském předpisy,

právu

pouze

které

do

při

nástupu

prodeji

koně.

manufakturní

výroby v rámci cechovní soustavy regulovaly množství výroby a jejich cenu takovým způsobem, až musely být v zájmu „povznesení průmyslu a 1

Ve zdroji Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2004, s. 21-23.

4

obchodu“ 1731,

státní

Cechovní

moci

regulovány

artikule

z r.

(Generální

1731).

cechovní

Velmi

patent

významným

z r.

z dnešního

pohledu veřejnoprávním předpisem byl rakouský živnostenský řád (ř. zák.

227/1859

č.

ř.z.),

který

nejen

pro

zemi

a

Českou

Moravskoslezskou zrušil cechy, ale především v zájmu spotřebitele stanovil

povinnosti

při

označování

provozoven,

při

oceňování

výrobků, při zajištění hygieny provozoven, dále obsahoval informační povinnosti

u

některých

druhů

zboží

a

další.

Obsahoval

rovněž

kontrolní a sankční oprávnění živnostenského úřadu (právo dozoru, možnost zabavení zboží, uzavření provozovny, upravoval organizace živnostenských úřadů a dalších správních orgánů na úseku dopravy, bezpečnosti, zařadit

do

ochrany okruhu

mravnosti

a

zdraví).

veřejnoprávních

Živnostenský

předpisů,

které

řád

již

lze

sledovaly

nejenom společenský zájem na rozvoji živností, ale také na ochraně spotřebitele.2 Kromě živnostenského řádu byla v 19. a na počátku 20. stol. vydána řada veřejnoprávních předpisů sledujících zájem na ochraně spotřebitele. výprodejích;

Jednalo zákon

se

č.

například

26/1902

o

ř.z.

zákon o

26/1895

č.

obchodu

máslem,

ř.z.

o

sýrem,

přepuštěným máslem a vepřovým sádlem a jejich náhražkami; zákon č. 210/1907

ř.z.,

o

obchodu

vínem,

vinným

moštem

a

vinným

rmutem.

Významným byl soubor právních předpisů upravujících výrobu a oběh potravin Codex alimentarius austriacus z let 1891-1989, jenž byl na našem území platný do roku 1937, kdy byl nahrazen Potravním kodexem československým.

Po

roce

1948

tento

kodex

nahradily

státní

a

podnikové normy. Soukromoprávní ochrana byla kupujícím zajištěna od roku 1811 všeobecným zákoníkem občanským. Zákoník na našem území platil až do 31.12.1950 a byl zrušen občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb.3 Za počátky novodobé ochrany spotřebitele lze považovat období po druhé světové válce. Doposud

byly vztahy mezi spotřebitelem a

prodejcem či výrobcem vymezeny lokálně a tím byly daleko jednodušší. Zákazníci,

prodávající

a

výrobce

se

znali

navzájem

a

z tohoto

osobního kontaktu vycházel i způsob ochrany zájmů spotřebitelů. Bylo 2 3

Ve zdroji Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2004, s. 24-25. Ve zdroji Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2004, s. 25.

5

v zájmu

prodávajícího,

poskytoval

jen

aby

kvalitní

prodával

služby,

pouze

za

jakostní

přiměřenou

zboží

cenu,

a

neboť

nepoctivost prodeje by mohla způsobit postupnou ztrátu zákazníků. Prudký

růst

produkce,

rozvoj

dopravy,

komunikačních

prostředků,

zvětšení trhu, který dosáhl mezinárodního rozměru, zařadil výrobce a obchodníky do pozice anonymních subjektů na trhu, spotřebitel byl ponechán

bez

možnosti

konfrontovat

své

požadavky

a

přání

přes

prodávajícího s výrobcem, styk výroby i služeb se spotřebitelem se stal

neosobnější.

prodeje

–

samoobslužná,

supermarkety, služeb

S rozvojem

tak

nečestného

která

hypermarkety vystavuje

jednání

výroby

a

obchodu

vytváří

apod..

Rozšiřující

spotřebitele

obchodníků

nové

a

vzniká typy se

zvýšenému výrobců,

nová

forma

prodejen

nabídka

tlaku kteří

i

jako

zboží

a

možnostem

ve

snaze

po

maximalizaci zisku ohrožují jednak ekonomické zájmy spotřebitele, ale mnohdy i jeho fyzickou bezpečnost a zdraví.4 V České republice byla počínaje rokem 1949 ochrana spotřebitele do

určité

míry

zajištěna

zákonem

č.

160/1949

Sb.,

o

vnitřním

obchodě, jež ve vztahu k obyvatelstvu obsahoval opatření k zajištění oběhu zboží, jeho plynulé distribuce a kontroly spotřeby. Dále to byla vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 12/1968 Sb., kterou byla

vyhlášena

prodávajícím stánků,

zboží

organizací,

podřizovala obchodu.

pravidla

obchodního

informační prodejní

povolení,

povinnost doby),

obsahovala

Soukromoprávní

podnikání.

ochranu

(označování

prodej

zákaz

Vyhláška

provozoven,

uskutečňovaný

překupnictví

kupujícího

ukládala

a

zajišťoval

občany

podomního občanský

zákoník č. 141/1950 Sb. s účinností od 1.1.1951 a poté občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a předpisy jej doplňující. Speciálním zákonem byl zákon o vnitřním obchodě č. 93/1982 Sb., který vymezoval pojem obchodní činnost a její členění, upravoval udělení a zánik oprávnění k provozování obchodní činnosti organizacemi a občany a podmínky pro její provozování, ochranu zájmů občanů ve vnitřním obchodě, jakož i působnost orgánů státního obchodního dozoru. Orgánům státní správy v této oblasti vymezoval kontrolní a sankční oprávnění. K ochraně spotřebitele byly určeny i Výbory lidové kontroly a státní inspekční 4

Ve zdroji Horová, O. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006, s. 20-21.

6

orgány

(Státní

obchodní

inspekce,

Hygienická

a

protiepidemická

služba a další), disponovaly oprávněními ke kontrolní činnosti a navrhovaly předpisů.

disciplinární

hmotný

či

postih

při

porušení

platných

se

vyvíjela

ve

5

Ochrana hlavních

spotřebitele

liniích

a

to

na

našem

v normách

území

práva

soukromého

a

dvou

veřejného.

Nejdříve bylo ponecháno na úvaze spotřebitele, který se cítil být poškozen, zda se bude svého práva domáhat soukromoprávní cestou u soudu na základě předpisů občanskoprávní povahy. Jednalo se vždy pouze o nápravu závadného stavu a to jen tehdy, jestliže se jí spotřebitel

vůbec

spotřebitele

domohl.

zajišťovat

Postupně

ale

začala

společnost

norem

práva

prostřednictvím

práva

veřejného,

jejichž cílem není ochrana následná, nýbrž i ochrana preventivní. Začal

se

vytvářet

spotřebitele,

jehož

moderní základy

právní byly

systém

položeny

–

právo

přijetím

ochrany

norem

proti

zkreslování hospodářské soutěže – zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

zákonem

č.

63/1991

Sb.,

o

ochraně

hospodářské

soutěže,

zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.6 Další

vývoj

práva

ochrany

kodifikace

právní

úpravy

schvalování

a

řady

moderních

a

změn

samozřejmě

spotřebitele

ochrany jednotlivých

spotřebitele, právních

kompatibilních

Společenství.

5 6

Ve zdroji Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2004, s. 25-26. Ve zdroji Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2004, s. 26-27.

7

se

neubírá

cestou

nýbrž

cestou

předpisů,

s právními

i

když

předpisy

2 PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY 2.1 Ochrana spotřebitele ve vnitrostátním právu

Ochrana

spotřebitele

je

v současné

době

v České

republice

zajištěna různými způsoby právní ochrany. Její základ je obsažen v občanském zákoníku, tedy v předpise soukromoprávním. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele je zakotvena do řady právních norem, mezi nimiž jsou zastoupeny jako prameny práva

všechny formy obecně závazných

právních normativních aktů od zákonů až po vyhlášky. Pro oblast ochrany

spotřebitele

však

nelze

najít

zákon,

který

by

plnil

sjednocující funkci v úpravě základních vztahů. Ač by se tak podle názvu

mohlo

zdát,

není

to

ani

zákon

o

ochraně

spotřebitele

č.

634/1992 Sb., v platném znění. Tento zákon stanovil pouze některé základní požadavky a povinnosti kladené na podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli

(např.

zákaz

klamání

spotřebitele,

informační

povinnost), úkoly veřejné správy a oprávnění spotřebitelů. Právní úprava ochrany spotřebitele je tedy značně roztříštěná bez jakékoliv základní právní normy. Právní

normy

ochrany

spotřebitele

lze

seřadit

podle

různých

kritérií. Podle působnosti právních předpisů je lze rozdělit

na:


právní předpisy obecné ochrany spotřebitele, kam patří ústavní zákon

č.

1/1003

Sb.,

Ústava

České

republiky,

ve

znění

pozdějších předpisů; usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993, o vyhlášení

Listiny

ústavního

pořádku

základních

práv

a

republiky,

České

svobod ve

jako

znění

součásti

pozdějších

předpisů; zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů;

zákon

č.

634/1992

Sb.,

o

ochraně

spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů; zákona č. 321/2001 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů a další;
předpisy upravující organizaci ochrany spotřebitele, jedná se například

o

zákon

ČNR

č.

64/1986

Sb.,

o

České

obchodní

inspekci, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 146/2002 Sb., o

Státní

zemědělské

a

potravinářské

inspekci,

ve

znění

pozdějších předpisů; zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů a další;

8


právní

předpisy

upravující

odpovědnost

v právu

ochrany

spotřebitele, kam patří zákon č. 140/1964 Sb., trestní zákon, ve

znění

pozdějších

předpisů;

zákon

200/1990

č.

Sb.,

o

přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku ve znění pozdějších předpisů a další. Pokud jde o rozsah jejich působnosti, patří mezi:
právní

předpisy

spotřebitele,

z horizontální

působící

v právu

(průřezové)

ochrany

ochrany

spotřebitele

jako

celku, zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a další;
právní předpisy upravující zvláštní postupy a podmínky při výrobě

a

prodeji

výrobků

a

poskytování

služeb,

tedy

mezi

právní normy s vertikální působností zákon č. 61/1997 Sb., o lihu,

ve

znění

potravinách

a

pozdějších tabákových

předpisů,

zákon

výrobcích,

ve

č.

110/1997

o

znění

pozdějších

vztahem

k ochraně

předpisů a další. Dále

jsou

to

mezinárodní

úmluvy

se

spotřebitele jako např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení FMZV č. 209/1992 Sb.) a směrnice ES se vztahem k ochraně spotřebitele, jako je mimo jiné směrnice Rady 79/581/EHS, o ochraně spotřebitele při uvádění cen potravinářských výrobků nebo směrnice Rady 85/374/EHS, o sbližování zákonů a dalších právních a správních

předpisů

členských

států

týkajících

se

odpovědnosti

za

vady výrobků. Právo ochrany spotřebitele má své ústavní základy a to jednak v Ústavě ale také v Listině základních práv a svobod. Obsahem těchto norem je výčet základních lidských práv a svobod a z nich potom také vychází zákonná úprava ochrany práv a spotřebitelů. Mezi základní práva

patří

právo

svobodně

se

sdružovat,

které

spotřebitelům

umožňuje společně bránit svá práva a společně vytvářet organizace, které se dodržováním práv budou intenzivně

zabývat. Z práva na

ochranu zdraví a zdravotní péči (čl. 26 Listiny základních práv a svobod)

vychází

právo

spotřebitele

požadovat

zdravotně

nezávadný

výrobek nebo službu. Článek 35 Listiny základních práv a svobod

9

stanoví právo každého na příznivé životní prostředí, přičemž každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů a nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství, přírodní a kulturní nad míru stanovenou zákonem. Spotřebitel tak musí

mít

možnost

vybrat

si

mezi

výrobky

a

službami,

jež

jsou

z hlediska životního prostředí zatěžující a mezi výrobky a službami, jež nepoškozují životní prostředí. Již bylo uvedeno, že ačkoliv v České republice existuje zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nelze jej považovat za kodex české právní úpravy ochrany spotřebitele. Zákon stanoví veřejnoprávní povinnosti podnikatelů ve vztahu ke spotřebiteli, jsou zde definovány základní pravidla pro reklamu,

která

nesmí

spotřebitele

klamat,

zákon

otázku

řeší

diskriminace spotřebitele, zákaz jeho klamání, informační povinnosti prodávajícího stanoví

vůči

spotřebiteli,

náležitosti

dokladu

o

otázku

popisu

zakoupení

zboží

výrobků. nebo

Zákon

poskytnutí

služby, ukládá povinnost seznámení spotřebitele s cenou prodávaného zboží nebo poskytované služby. Řeší stanovení lhůty pro rozhodnutí o reklamaci a vymezuje působnost orgánů státní správy při kontrole dodržování spočívá

ustanovení

v tom,

že

na

ochranu

transformuje

spotřebitele. povinnosti

Pozitivní

stanovené

stránka

občanským

zákoníkem, tedy soukromoprávní normou, do normy správního práva, tj. předpisu veřejnoprávního, jehož plnění mohou orgány státní správy kontrolovat a neplnění sankcionovat.7 Kupodivu

sporá

je

judikatura

týkající

se

úkonů

a

opatření

orgánů dozoru v rámci veřejnoprávní ochrany spotřebitele, pokud se týká činnosti orgánů celní správy při ochraně spotřebitele, nejsou mi známy žádné publikované judikáty.

7

Ve zdroji Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2004, s. 48-61.

10

2.2 Ochrana spotřebitele v komunitárním právu

Problematika

ochrany

spotřebitele

je

v právu

Evropských

společenství upravena na úrovni primárního i sekundárního práva. Je jednou z novějších politik Společenství. Právo ochrany spotřebitele je

přímo

zakotveno

v článku

153

Smlouvy

o

založení

evropského

společenství, podle něhož Společenství přispívá k dosažení vysoké úrovně

ochrany

směřujících

spotřebitele

přijímáním

harmonizačních

opatření

k dotváření trhu podle článku 85, prováděním činností,

které doplňují politiku členských států v oblasti ochrany zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i poskytováním odpovídajících

informací,

přičemž

požadavky

vyplývající

z ochrany

spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Společenství. Žádné opatření Společenství tudíž nemůže

být

přijato,

spotřebitele, ochraně

což

ochranná

Společenství.

by

napovídá

spotřebitele

přísnější

aniž

přitom

o

přikládá.

opatření

hleděno

důležitosti,

než však

Společenství a notifikována Komisí.

jaká musí

8

kterou

státy

Členské

opatření,

Taková

nebylo

na

Společenství

mohou

vyplývají

být

ochranu

přijmout z činnosti

slučitelná

s právem

Autoři jako například V. Týč

v publikaci Základy práva Evropské unie pro ekonomy nebo T. Hulva v publikaci

Ochrana

spotřebitele

rozlišují

všeobecné

politiky

Společenství, kterou provádí Komise, směřující k podpoře základních práv spotřebitelů na tyto oblasti:
ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitelů,
ochrana hospodářských zájmů spotřebitelů,
podpora informovanosti a výchovy spotřebitele,
dostupnost prostředků k tomu, aby se spotřebitel mohl úspěšně dovolat svých práv a
právo na zastoupení a na účast při rozhodování Komise. Právní jejíž

formou

úprava jsou

ochrany

spotřebitele

na

úrovni

převážně

harmonizační

směrnice,

Společenství, je

dnes

sice

značně rozsáhlá, avšak nekompletní, a proto je stále ještě členským státům ponechán velký prostor pro vlastní úpravu.9

8 9

Týč, M. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 263. Ibidem, s. 263-264.

11

Pokud

se

týká

předpisů

sekundárního

práva,

je

ochrana

spotřebitele upravována především směrnicemi, jak již bylo zmíněno, přičemž

naprostá

většina

směrnic

v oblasti

práva

ochrany

spotřebitele byla implementována do českého právního řádu a to do norem práva veřejného ale i soukromého podle povahy úpravy. Tak směrnice upravující odpovědnost za výrobek č. 85/374/EHS byla do českého

právního

implementována

řádu

zákonem

č.

59/1998

Sb.,

o

odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobků; směrnice o všeobecné bezpečnosti

výrobků

č.

2001/95

byla

implementována

zákonem

č.

102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků; směrnice č. 98/E/ES, o ochraně spotřebitele při uvádění cen zboží nabízeného spotřebitelům byla implementována zákonem č. 124/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách; směrnice č. 1999/44/ES, o určitých prodeje

spotřebního

zboží

a

záruk

u

spotřebního

aspektech

zboží

byla

implementována zákonem č. 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a tak dále. Předpisy zabývající se ochranou

spotřebitele

339/93/EHS,

o

s přímým

kontrolách

účinkem

shody

je

pak

s pravidly

nařízení

bezpečnosti

Rady

č.

výrobků

v případě výrobků dovážených ze třetích zemí, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a

požadavky

bezpečnost

potravinového potravin

a

práva,

stanoví

zřizuje

postupy

se

Evropský

týkající

se

úřad

pro

bezpečnosti

potravin a nařízení Rady (ES) č. 259/93, o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole.

12

3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANY SPOTŘEBITELE

Celá

problematika

ochrany

spotřebitele,

v níž

orgány

celní

správy naplňují své kompetence, představuje souhrn dílčích oblastí upravovaných jednotlivými právními předpisy, jejichž předmět je do určité míry rozdílný. Proto se v této kapitole zabývám vymezením pouze těch základních pojmů, které se alespoň částečně opakují ve většině kapitol, respektive jsou pro ně společné. Tak jako neexistuje jedna právní norma či kodex, který by komplexně

upravoval

ochranu

spotřebitele,

neexistuje

ani

obecná

právní definice pojmu „spotřebitel“, přestože pojem „spotřebitel“ či „konečný spotřebitel“ právní předpisy používají poměrně často, aniž by ho vymezovali. V ekonomii jsou za spotřebitele považovány všechny ekonomické

entity

podílející

se

na

spotřebě.

V mikroekonomii

je

spotřebitel obvykle prezentován jako jednotlivec, ale ve skutečnosti se v roli spotřebitelů objevují i domácnost, skupiny jednotlivců, instituce

a

dokonce

stát.10

Zákon

o

ochraně

spotřebitele

sice

poskytuje definici tohoto pojmu, ale výslovně dodává, že se jedná o vymezení pojmu spotřebitel pouze pro účely jeho samotného. Pro účely zákona o ochraně spotřebitele se tedy spotřebitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Je zřejmé, že pojem spotřebitel není vymezen druhem subjektu, nýbrž účelem, k němuž jsou výrobky nebo služby opatřovány. Spotřebitelem tedy nemusí být pouze fyzická osoba, ale rovněž právnická osoba a to i ta, založená za účelem podnikání nebo fyzická osoba – podnikatel, pokud si ovšem výrobky nebo služby neopatřují pro své podnikání, ale pro vlastní spotřebu. Není ani důležité, zda spotřebitel věc pro sebe již nepotřebnou odprodá dalšímu spotřebiteli. Rozhodující je účelové určení výrobku (služby) k vlastní spotřebě v době pořízení.11 Rovněž pojem „výrobek“ není obecně definován, pro účely zákona o ochraně spotřebitele se jím rozumí věc nebo jiné hodnoty určené nabídce spotřebiteli, které mohou být předmětem právního vztahu. Pro účely zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a změně některých

10 11

zákonů

(zákon

o

obecné

bezpečnosti

výrobků),

Žák, M. a kolektiv. Velká ekonomická encyklopedie. Praha: Linde Praha, a.s., 1999, s. 661. Zdražil, M. O ochraně spotřebitele. Praha: Linde Praha, a.s., 2000, s. 16.

13

ve

znění

pozdějších předpisů, je však pojem výrobků definován podrobněji, na rozdíl od zákona o ochraně spotřebitele, kde je pojem „výrobek“ definován

mnohem

obecněji

a

úsporněji,

se

jím

rozumí

jakákoliv

movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu

na

stupeň

jejího

spotřebiteli

nebo

lze

spotřebiteli,

včetně

zpracování

rozumně

věci

a

je

předvídat,

poskytnuté

určena že

v rámci

k nabídce

bude

služby,

užívána a

to

i

v případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli, pokud je tato věc dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definuje výrobek v podstatě shodně jako zákon o obecné bezpečnosti výrobků, pouze nehovoří o jejich určení spotřebiteli nýbrž o jejich určení k uvedení na trh. Pak

jsou

tady

ještě

zákony

upravující

bezpečnost

a

zdravotní

nezávadnost pouze určitých druhů výrobků jako jsou potraviny podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definující pojem „potraviny“ nebo „obaly“, podle zákon č. 477/2001

Sb.,

o

obalech

a

o

změně

některých

zákonů

(zákon

o

obalech), ve znění pozdějších předpisů, definující pojem „obaly“. Navíc

samotný

zákon

o

ochraně

spotřebitele

používá

ještě

pojem

„zboží“ a to zpravidla vedle pojmu výrobek, když například výrobek nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví definuje mimo jiné jako výrobek nebo zboží, porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení (§ 2 odst. 1 písm. f) bod 4. zákona o ochraně spotřebitele). Zákon o ochraně spotřebitele ani jiná veřejnorpávní norma však obsah pojmu „zboží“ nevymezuje. Subjekty, spotřebitele,

které ať

už

nesou

povinnosti

stanovené

samotným

spojené zákonem

s ochranou o

ochraně

spotřebitele nebo zvláštními zákony, jsou rovněž různě nazývány a definovány.

Podle

zákona

o

ochraně

spotřebitele

to

je

především

prodávající - podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Ten je také nejčastěji kontrolován, neboť je to on, který je v přímém styku se spotřebitelem. Své povinnosti má však dále také výrobce, dovozce a dodavatel. Zdálo by se, že povinnosti

14

podle zákona o ochraně spotřebitele nesou vždy pouze podnikatelé, ale

není

tomu

tak.

Zákon

o

ochraně

spotřebitele

pamatuje

i

na

nepodnikatele, kteří prodávají výrobky nebo poskytují služby, tedy na subjekty dopouštějící se neoprávněného podnikání, ti mají stejné povinnosti jako podnikatelé „řádní“ a tedy nesou i správně právní odpovědnost.

Může

jim

být

uložena

pokuta

za

porušení

povinností

stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, aniž by se mohli úspěšně dovolávat skutečnosti, že odpovědni za porušení povinnosti daných zákonem o ochraně spotřebitele nejsou, když nejsou podnikatelé podle zvláštních předpisů. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků

a

změně

některých

zákonů

(zákon

o

obecné

bezpečnosti

výrobků), ve znění pozdějších předpisů, za osobu mající povinnosti plynoucí z tohoto zákona považuje výrobce a distributora, zákon č. 110/1997

Sb.,

doplnění

některých

výrobce

o

potravinách

potravin,

a

tabákových

souvisejících zákon

č.

zákonů,

477/2001

výrobcích v platném

Sb.,

o

a

o

změně

znění,

obalech

a

je

o

a to

změně

některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů, za ni

považuje

osobu,

která

uvádí

na

trh

obal,

aniž

by

ji

blíže

vymezoval. Přestože spotřebitele k rozličným alespoň

nelze

osobu

jednoduše oblastem,

a do

charakterizovat

nesoucí

především níž

ochrana

některé

povinnosti jednotně

při

ochraně

definovat

vzhledem

spotřebitele

společné

znaky.

zasahuje,

Především

je

lze to

fakt, že jimi mohou být nejen právnické osoby ale i fyzické osoby – podnikatelé, případně osoby podnikající neoprávněně. Jak již bylo řečeno, jedná se o fyzické osoby – podnikatele a o právnické osoby založené za účelem podnikání (mimo osob podnikajících neoprávněně) a jde o povinnosti související s předmětem jejich činnosti, s jejich podnikáním.

V naprosté

většině

případů

pak

jde

spojených s uváděním nějakého zboží čí výrobků na trh.

15

o

povinnosti

4 CHARAKTERISTIKA ORGÁNŮ CELNÍ SPRÁVY

Nynější

soustava

orgánů

celní

správy

je

zřízena

zákonem

č.

185/2004 Sb., o celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

(dále

v platnost

jen

dnem

„zákon

vstupu

o

celní

smlouvy

o

správě“).

Zákon

přistoupení

vstoupil republiky

České

k Evropské unii (s výjimkou ustanovení § 5 odst. 4 písm. m), tedy 1. května

2004.

zásadním

Přistoupení

přelomem

v kompetencích

v souvislosti

s přistoupením

převzala

kompetencí,

řadu

republiky

České

celní

České

které

k Evropské správy.

republiky

ani

vzdáleně

unii

Celní

byl

správa

k Evropské nesouvisí

unii

s jejím

původním posláním, tj. propouštěním zahraničního zboží do volného oběhu,

výběrem

obchodně

cla

a

případně

politických

rozšířily

do

tzv.

daní

opatření. vnitrozemí

a

uplatňování

Kompetence a

to

celní

rovněž

v

netarifních správy

se

oblasti

a

tak

ochrany

spotřebitele, nejsou tak již zapojeny jen do ochrany spotřebitele v okamžiku

dovozu

zahraničního

zboží

do

tuzemska,

ale

vykonávají

svou působnosti na vnitrozemském trhu a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o zboží unijního nebo zahraničního statusu a nejsou již ani

omezeny

podmínkou,

že

mohou

kontrolovat

a

provádět

další

procesní úkony pouze u zboží, u něhož existuje podezření, že podléhá celnímu dohledu (tj. například v případě jeho protiprávního vstupu na území EU), jak tomu často bylo donedávna. Je tedy možné rozdělit působení celní správy v oblasti ochrany spotřebitele na kompetence uplatňované příslušného prováděné

při

propouštění

režimu, mimo

zboží

nejčastěji

celní

řízení,

zahraničního

volného tj.

oběhu

a

uplatňované

statusu

do

na

kompetence

při

kontrolách

vnitrozemského trhu. Další významnou změnou pro orgány celní správy a troufám si říct, že i pro orgány daňové správy a ostatní orgány veřejné správy byla kompetenční změna v rámci tzv. dělené správy, tedy v případech, kdy příslušné poplatky a pokuty ukládají jiné orgány veřejné správy, než

ty,

31.12.2005

které

je

vymáhaly

posléze celní

vymáhají

úřady

pouze

a

popřípadě

pohledávky,

vybírají. které

Do

vznikly

v rámci jejich kompetencí, částky cel, daní a pokut, které samy vyměřily nebo uložily. Dnem 1.1.2006 vstoupilo v účinnost ustanovení § 5 odst. 4 písm. b) zák. č. 185/2004 Sb., o Celní správě České

16

republiky,

ve

znění

pozdějších

předpisů,

podle

něhož

celní

úřad

zajišťuje placení peněžitých plnění podle § 2 písm. d), nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. V ustanovení § 2 písm. d) zákona o Celní správě České republiky je placení peněžitých plnění definováno jako vybírání

a

vymáhání

peněžitých

plnění,

která

vznikla

bez

vydání

správního aktu ze zákona nebo která byla uložena jinými správními úřady v řízení podle správního řádu, a která jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků. Současně vstoupil v účinnost zákon č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších

předpisů,

vyňato

zajišťování

daňové

správy

a

a

některé

placení

další

peněžitých

současně

byly

zákony.

Tímto

plnění

změněny

zákonem

z kompetencí

zvláštní

zákony

bylo

orgánů

tak,

že

v ustanoveních týkajících se vymáhání a případně vybírání poplatků a pokut byly finanční úřady nahrazeny celními úřady. Celní úřady tedy od 1.1.2006 vymáhají a v některých případech i vybírají, (záleží na úpravě ve zvláštních zákonech), pokuty ukládané např. Úřady práce dle zákona o zaměstnanosti, Českou obchodní inspekcí podle zákona o obchodní

České

inspekci,

ale

i

Policií

České

republiky

podle

přestupkového zákona za dopravní přestupky ale stejně tak ukládané obecními úřady podle přestupkového zákona např. za drobné krádeže či za

rušení

nočního

klidu.

Nejde

však

jen

o

pokuty,

celní

úřady

vybírají a vymáhají i různé poplatky např. odvody za odnětí půdy podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu nebo poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových podle vodního zákona. Druhy

pokut

správy

a

poplatků

v rámci

kompetence

tzv.

celní

vybírané

dělené

správy

se

či

správy

tak

pouze

vymáhané

jsou

vskutku

v rámci

vymáhání

orgány

celní

různorodé

pohybují

a

napříč

celou veřejnou správou. Soustavu orgánů celní správy tvoří Generální ředitelství cel se sídlem v Praze podřízené Ministerstvu financí, celní ředitelství a celní

úřady,

přičemž

Generální

ředitelství

cel

řídí

celní

ředitelství a celní ředitelství řídí celní úřady ve svém obvodu. V naprosté většině správních řízeních vedených orgány celní správy jsou prvoinstančními orgány celní úřady. Rovněž většinu kontrolních úkonů provádějí pracovníci celních úřadů. Územní působnost celních ředitelství a celních úřadů je vymezena v přílohách k zákonu o celní

17

správě. Vhodné je rovněž uvést, že celní správa je bezpečnostním sborem a tudíž úkoly celní správy plní celníci, kterými jsou fyzické osoby

vykonávající

služební

poměr

zaměstnanci,

v celní

správě

příslušníků

kterými

jsou

pro

službu

podle

bezpečnostních účely

v oblasti

zákona

sborů

upravující

a

celnictví

občanští fyzické

osoby vykonávající v celní správě službu ve služebním poměru podle služebního zákona, (doposud není účinný) nebo v pracovním poměru. Kontrolní úkony v rámci vykonávání dozorů popsaných v následujících kapitolách a vedení případných navazujících správních řízení zásadně provádí celníci, nikoliv občanští zaměstnanci.

18

5 OCHRANA SPOTŘEBITELE V RÁMCI CELNÍHO ŘÍZENÍ 5.1 Charakteristika celního řízení

Každé zboží vstupující na území Evropského společenství podléhá celnímu dohledu od svého vstupu až do okamžiku zjištění jeho celního statusu a nejedná-li se o zboží Evropského společenství do okamžiku změny jeho celního statusu, jeho umístění do svobodného pásma nebo svobodného skladu, jeho zpětného vývozu nebo jeho zničení. Celním statusem se rozumí postavení zboží vyjadřující, že se jedná o zboží Společenství nebo o zboží, které není zbožím Společenství. Naprostá většina

zboží

Společenství

a

vstupující

na

území

u

má

dovozce

většiny

Společenství zájem

není

změnit

zbožím

status

jím

dováženého zboží, to znamená, aby na něj nadále bylo pohlíženo jako na zboží Společenství. Změnit status zboží je možné pouze v celním Účelem

řízení.

celního

řízení

je

přidělit

zboží

příslušné

celně

schválené určení, nejčastěji propuštění zboží do navrženého režimu. Celní předpisy upravují více druhů celních režimů, pouze propuštěním zboží do volného oběhu lze však změnit jeho celní status a nadále s ním

z hlediska

celních

předpisů

nakládat

jako

se

zbožím

Společenství, což znamená, že nadále již nepodléhá dohledu celních orgánů. Propuštění do volného oběhu zahrnuje:
vybrání cla a poplatků dlužných ze zákona,
uplatnění obchodně-politických opatření a
splnění dalších formalit stanovených pro dovoz určitého zboží. Právě

při

propouštění

zboží

do

volného

oběhu

se

u

zboží

dovezeného ze třetích zemí uplatňují předpisy veterinární, předpisy chránící

zdraví

člověka,

veřejnou

bezpečnost,

práva

duševního

vlastnictví, ale i předpisy upravující obecnou bezpečnost výrobků nebo bezpečnost potravin. Obecně lze říci, že pokud zboží předložené k celnímu řízení a navržené k propuštění do volného oběhu nevyhovuje těmto příkladmo uvedeným předpisům, není do volného oběhu propuštěno a to nikdy anebo je do volného oběhu propuštěno teprve po dodatečném splnění stanovených podmínek a povinností. Po celou tuto dobu, to znamená od předložení zboží k celnímu řízení do okamžiku propuštění zboží

do

volného

oběhu

nebo

do

okamžiku

přidělení

jiného

celně

schváleného určení má zboží postavení dočasně uskladněného zboží. To

19

znamená, že zboží je umístěno na místě schváleném celním úřadem a za podmínek jím stanoveným, nelze s ním volně nakládat. Není však možné očekávat, že by k propouštění zboží do volného oběhu docházelo již při samotném fyzickém vstupu zboží na území Společenství. Na pohraničním celním úřadě je zboží propouštěno do režimu vnější tranzit, přičemž zboží je v tomto režimu přepravováno k některému

z vnitrozemských

celních

úřadů

zvolenému

samotným

dovozcem, stále se nachází pod dohledem celních orgánů s tím, že je kdykoliv

možné

podrobit

ho

kontrole

kontrole

či

dokladů

zboží

doprovázejících. Zboží je dopraveno na celní úřad nebo na jiné místo stanovené

nebo

v případech,

schválené

kdy

je

celními

dovozci

orgány,

povolen

tak

se

některý

děje

ze

především

zjednodušených

postupů. Na zboží je předkládáno souhrnné celní prohlášení a do okamžiku propuštění do navrženého režimu nebo přidělení jiného celně schváleného

určení

svobodného

skladu,

(umístění

zboží

zpětného

do

svobodného

vývozu

zboží

pásma

z celního

nebo území

Společenství, zničení zboží, přenechání zboží ve prospěch státu) má postavení dočasně uskladněného, jak je již výše vysvětleno. Celní však

řízení režimu,

nemusí

nýbrž

skončit

může

být

jen

propuštěním

povoleno

zničení

zboží

zboží

do

nebo

navrženého jeho

zpětný

vývoz, což se děje právě v případech, kdy zboží není schopno splnit podmínky

některých

zvláštních

právních

předpisů.

Tady

je

nutné

dodat, že zničení zboží celní úřad povolí pouze v případě, pokud státu

s tím

nevzniknou

žádné

výlohy

a

způsobem,

který

neohrozí

lze

využívat

zdraví člověka nebo životní prostředí. Při

propouštění

zjednodušené

postupy.

zboží Nařízení

do

volného

Rady

(EHS)

oběhu č.

2913/92,

kterým

se

vydává celní kodex Společenství, upravuje tři druhy zjednodušených postupů: 1) neúplné

celní

prohlášení,

kdy

celní

prohlášení

nemusí

obsahovat některé jinak povinné náležitosti nebo k němu nemusí být přiložen některý z jinak povinných dokladů; 2) zjednodušené celní prohlášení, kdy je místo celního prohlášení předkládán obchodní nebo úřední doklad se žádostí o propuštění zboží do volného oběhu a 3) z hlediska této práce nejvýznamnější místní řízení, kdy je deklarant

(dovozce)

zproštěn

20

povinnosti

předložit

zboží

k celnímu

V posledně

řízení.

jmenovaném

případě

zboží

propuštěné od místa vstupu na území Společenství do režimu vnější tranzit je dopravováno přímo do prostor příjemce zboží (schváleného

příjemce)

a

zboží

je

propouštěno

do

volného

oběhu, aniž by celní úřad provedl fyzickou kontrolu zboží, v konečném důsledku tedy nemusí zjistit, že ve skutečnosti zásilka obsahuje jiné než v dokladech deklarované zboží nebo zboží s jinými vlastnostmi či původem. Základní podmínkou pro povolení zjednodušeného postupu je, aby bylo

zajištěno

správné

provádění

režimu

volného

oběhu,

tedy

aby

záznamy žadatele umožňovaly celním orgánům účinnou kontrolu a aby byla zajištěna účinná kontrola dodržování zákazů a omezení dovozu a ostatních

předpisů

postupy

jsou

tudíž

třetích

zemí

na

o

propuštění

povolovány

území

zboží

do

dovozcům,

Společenství

režimu.

kteří

Zjednodušené

dovážejí

dlouhodobě,

zboží

většinou

ze

dovážejí

stejný okruh zboží a jsou prověřeni z hlediska dodržování celních, ale i zvláštních předpisů souvisejících s dovozem zboží. Lze od nich tudíž očekávat, že i nadále budou při dovozu zboží ze třetích států na

území

Společenství,

respektive

na

území

republiky

České

postupovat s náležitou péčí. Celní prohlášení se nejčastěji podává písemně a musí být podáno na

tiskopise

odpovídajícímu

úřednímu

vzoru

předepsaném

Nařízením

Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, jde

o

tzv.

JSD,

neboli

Jednotný

správní

doklad

(Příloha

č.

1).

Úředně je stanoven i způsob jeho vyplnění. Obsahuje ať už slovně nebo prostřednictvím stanovených číselných nebo písmenných zkratek všechny údaje důležité pro propuštění zboží do navrženého režimu. Všechny

tyto

údaje

jsou

vkládány

do

počítačové

databáze

všech

rozhodnutí v celním řízení vedené celní správou. Nejedná se však jenom o jakýsi jejich archiv, jedná se o aplikaci, nazvanou WDIS, která

po

zadání

obsahu

celního

prohlášení

upozorní

na

některé

logické chyby, vyměří clo a co je z hlediska tématu této diplomové práce nejdůležitější, upozorní celníka na zvláštní právní předpisy a to včetně předpisů Společenství, které v konkrétním případě upravují některou speciální okolnost nebo podmínku propuštění do navrženého režimu. Na obrazovce tedy například vyskočí okénko, v němž je uveden odkaz na Nařízení Rady č. 339/93 EHS o kontrolách shody s pravidly

21

bezpečnosti výrobků v případě výrobků dovážených ze třetích zemí. Celník potom buď už ze zkušenosti ví, jaké podmínky je třeba v tom kterém předpis

konkrétním a

případě

stanovené

splnit

podmínky

nebo

zjistit.

musí

vyhledat

Aplikace

tedy

příslušný neposkytuje

podrobný „návod“, nýbrž jenom upozorňuje na předpisy, které je nutno kromě běžných celních předpisů respektovat. Aplikace bude

ještě

WDIS

psáno

rovněž

obsahuje

v následujících

kontrolní

mechanismy,

kapitolách.

Pokud

např.

o

nichž

zásilka

obsahuje výrobky zařazené v systému RAPEX, opět je na to celník upozorněn. V neposlední řadě aplikace obsahuje blokační mechanismy zahrnující elektronické vyhodnocování rizik. Podstata spočívá v tom, že

v rámci

elektronického

vyhodnocování

rizik

jsou

vyhodnocovány

všechny okolnosti a rizika konkrétního případu. Je brán v úvahu druh zboží, množství, země původu, země obchodu, ale i četnost zásilek, osoba dovozce apod.. Výsledkem je pak v podstatě pokyn, zda může celník provést jenom tzv. malé řízení (kontrolují se pouze doklady) anebo tzv. velké řízení, kdy se kontrolují nejen doklady ale i zboží a to fyzicky. Velké řízení je buď doporučeno anebo nařízeno a v tom případě, pokud celník nezadá do systému údaje o provedené fyzické kontrole

zboží,

případ

je

vlastně

„blokován“,

nelze

dokončit

propuštění zboží do navrženého režimu. Popsala jsem alespoň zjednodušeně mechanismus propouštění zboží dováženého ze třetích zemí do navržených režimů, přestože to není prvotním

předmětném

konkrétním

způsobem

této jsou

diplomové právní

práce, předpisy

spotřebitele v celním řízení aplikovány.

22

pro

seznámení,

upravující

jakým

ochranu

5.2 Dohled orgánů celní správy nad obecnou bezpečností výrobků

Cílem

právní

regulace

bezpečnosti

výrobků

je

zajistit,

aby

výrobky uváděné na trh nebo do oběhu byly bezpečné z hlediska zdraví a

bezpečnosti

veřejného

osob,

zájmu.

majetku,

Právo

životního

Evropského

prostředí

společenství

nebo

v této

jiného oblasti

zahrnuje především Nařízení Rady č. 339/93 EHS o kontrolách shody s pravidly

bezpečnosti

třetích

zemí

a

výrobků

v případě

výrobků

Směrnice

Rady

výrobků

v případě 2001/95/ES

dovážených

výrobků o

ze

dovážených

všeobecné třetích

ze

bezpečnosti

zemí.

Obecným

vnitrostátním předpisem upravujícím bezpečnost výrobků je zákon č. 102/2001

Sb.,

o

obecné

bezpečností

výrobků

a

o

změně

některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obecné bezpečnosti požadavky

výrobků“).

na

Použije

bezpečnost

nebo

se

však

omezení

pouze

rizik

tehdy,

nestanoví

jestliže příslušná

ustanovení zvláštního právního předpisů (např. zákon 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých předpisů,

ve

technických

znění

pozdějších

požadavcích

na

předpisů

výrobky),

–

dále

který

jen

přejímá

„zákon

o

požadavky

stanovené právem Evropského společenství. Bezpečným výrobkem je takový výrobek, který za běžných nebo rozumně

předvídatelných

podmínek

užití

nepředstavuje

po

dobu

stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a

ochraně

zdraví

pouze

minimální

nebezpečí

(zejména

se

jedná

o

kritéria poskytnutí odpovídajících informací o výrobku a rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace). Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního předpisu, který přejímá právo Evropských společenství. V případě neexistence takového právního předpisu se za bezpečný výrobek považuje takový výrobek,

který

je

ve

shodě

s právním

předpisem

členského

státu

Evropské unie, na jehož území je uveden na trh, pokud tento předpis zaručuje

minimálně

bezpečného výrobku.

ochranu

rovnocennou

s požadavky

na

definici

12

12

Cingroš, J., Dudová, J., Jančářová, I., Pekárek, M. a Průchová, I. Právo životního prostředí, 3. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 322.

23

Výrobce je povinen uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Dozor nad

tím,

zda

provádějí výrobku,

na

trh

podle

a

do

oběhu

působnosti,

orgány

dozoru

jsou

uváděny

vyplývající

stanovené

bezpečné

z povahy

zvláštními

výrobky

konkrétního

právními

předpisy

–

Česká obchodní inspekce, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, orgány ochrany veřejného

zdraví

–

krajské

hygienické

stanice,

úřad

Český

pro

zkoušení zbraní a střeliva a Český báňský úřad; pokud takový orgán není, je k provádění dozoru příslušná Česká obchodní inspekce. Pokud jsou však na trh uváděny výrobky dovážené ze zemí, které nejsou Evropských

členy

z hlediska

společenství,

bezpečnosti

výrobků

kontrolují celní

dovážené

úřady

a

to

výrobky

v rámci

i

celního

řízení. Celní úřady kontrolují, zda:
výrobek nebo série výrobků nevykazuje znaky, které vyvolávají podezření

na

existenci

vážného

a

bezprostředního

ohrožení

zdraví a bezpečnosti při použití tohoto výrobku za běžných a předvídatelných postupují

podmínek.

především

Při

podle

této

kontrole

logického

uvážení

celní a

na

úřady základě

získaných zkušeností. U stanovených výrobků může celní úřad svá

podezření

odvozovat

ze

základních

požadavků

na

tyto

výrobky, které jsou uvedeny v příslušných nařízeních vlády;
je

výrobek

nebo

dokumentací předpisu,

stanovený

v souladu tedy

výrobek

s požadavky

dokumenty,

které

doprovázen

průvodní

zvláštního

jsou

nutné

právního

k převzetí

a

užívání zboží. Může jít o prohlášení o shodě ke stanovenému výrobku

nebo

zákona

o

jiný

požadovaný

technických

dokument

požadavcích

podle

na

§

13

výrobky,

odst. pokud

2 to

příslušné nařízení vlády požaduje nebo upozornění výrobce nebo distributora uvádějícího výrobek na trh nebo do oběhu na tu skutečnost, splňuje

že

určitý

požadavky

na

způsob

užívání

bezpečnost,

výrobku,

může

ohrozit

který

jinak

bezpečnost

spotřebitele a to s přesným určením částí výrobku, které mohou vyvolat

nebezpečí

a

s popisem

způsobu

bezpečného

užívání

výrobku. V tomto případě se jedná o povinnost výrobce nebo distributora, jejíž splnění jej nezbavuje povinnosti zajistit ostatní požadavky na bezpečnost výrobků;

24


dovážené

výrobky

jsou

označeny

nebo

opatřeny

stanoveným

označením v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu. Označení

výrobku

tvoří

opatření

výrobku

informacemi

umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo jakékoliv informace, které mají vztah k bezpečnosti výrobku. Výrobek musí být dále v souladu se zvláštním právním předpisem (například

zákon

prostředcích

a

znění

o

č. 123/2000 změně

pozdějších

k identifikaci podle

§

4

odst.

některých

předpisů)

výrobce 3

Sb.,

a

o

zdravotnických

souvisejících

opatřen

výrobku,

zákona

o

údaji

popřípadě

obecné

zákonů,

ve

potřebnými

série

bezpečnosti

výrobků výrobků.

Výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda a jako takové jsou stanoveny příslušným nařízením vlády, musí nést: a. označení CE na stanoveném výrobku podle § 13 odst. 3 zákona o technických požadavcích na výrobky, b. označení CCZ na stanoveném výrobku podle § 13 odst. 4 zákona o technických požadavcích na výrobky, c. jiné označení výrobku podle § 13 odst. 2 zákona o technických požadavcích na výrobky. Větší potravin,

důraz ale

i

je

pak

některých

kladen

na

dalších

bezpečnost výrobků,

hraček,

střelných

léčiv, zbraní,

střeliva, pyrotechnických výrobků, výbušnin. Konkrétní požadavky na bezpečnost

a

vlastnosti

těchto

výrobků

jsou

stanoveny

zvláštními

právními předpisy, zákonem o léčivech, zákonem o ochraně veřejného zdraví, zákonem o střelných zbraních a střelivu a dalšími, jejichž splnění celní úřady při dovozu výrobků kontrolují.

25

5.2.1 Postup orgánů celní správy při provádění dohledu nad obecnou bezpečností výrobků

Pokud

dovážené

výrobky

vyvolávají

podezření

na

existenci

vážného a bezprostředního ohrožení zdraví a bezpečnosti při jeho použití

nebo

nejsou

označeny

řádně

nebo

doprovázeny

patřičnou

dokumentací, nemohou být bez dalšího propuštěny do volného oběhu. Celní úřad přeruší celní řízení a požádá příslušný orgán dozoru (Českou

obchodní

nedostatkům.

inspekci)

Závěr,

zda

o

závazné

dovážený

stanovisko

výrobek

ke

vyvolává

zjištěným

podezření

na

existenci vážného a bezprostředního ohrožení zdraví a bezpečnosti a zda

je

tudíž

nutné

požádat

obchodní

Českou

inspekci

o

závazné

stanovisko, je výsledkem správního uvážení celníka, který vede celní řízení. Okolnosti, které obvykle zvažuje jsou různorodé. Zpravidla je to země původu zásilky, je možné konstatovat že pokud je zásilka dovážená z některé z asijských zemí, je vzhledem k všeobecně známé nízké

kvalitě

zvláště

některých

druhů

výrobků

prvotní

okolností

vyvolávající podezření, že by výrobky mohly být nebezpečné. Dále je to okolnost, když výrobky nenesou výše popsané označení (CE, CCZ). Celník

hodnotí

zápach,

který

i je

vzhled cítit

a

provedení

po

otevření

výrobků, kontejneru

ale

rovněž

(zápach

třeba

ftalátů),

případně pokud je kontejner nebo samotná zásilka napadená plísní nebo

houbou

V neposlední reportáže

nebo řadě

o

jsou jsou

nějakým

to

však

výrobcích

způsobem i

nadměrně

informace

neodpovídajících

znečištěny.

z médií,

přinášející

evropským

technickým

požadavkům. Příkladem takového správního uvážení je dovoz malých motorek z Číny. Celník při fyzické kontrole zásilky zjistil, že motorky mají nekvalitní provedení, nekvalitní kryty a ostré hrany. Původ motorek, provedení a také informace z médií, že podobné motorky byly shledány zdraví

nebezpečnými

jej

vedly

k učinění

závěru,

že

vyvolávají

podezření na existenci vážného a bezprostředního ohrožení zdraví a bezpečnosti.

Celní

úřad

tedy

přerušil

řízení

a

požádal

Českou

obchodní inspekci o závazné stanovisko. Pracovníci České obchodní inspekce

provedli

fotodokumentace potřebnými

a

šetření, současně

doklady.

Dovozce

provedli zjistili, ve

ohledání že

stanovené

26

motorek

dovozce lhůtě

včetně

nedisponuje

doklady

ani

předložil

včetně znaleckého posudku, že zboží není nebezpečné a prohlášení o shodě. Poté byla zásilka propuštěna do volného oběhu. Pokud

obchodní

Česká

inspekce

zjistí,

že

výrobek

odpovídá

bezpečnostním požadavkům, vydá o tom závazné stanovisko, stejně tak pokud

celní

opatření

orgán

není

učiněném

bezpečný.

do

orgánem

Výrobky

jsou

3

pracovních

dozoru,

pak

má

dnů

se

propuštěny

za

do

vyrozuměn to,

že

volného

o

žádném

výrobek

oběhu.

je

Pokud

dozorový orgán zjistí, že výrobek je nebezpečný, vydá o tom pro celní

úřad

závazné

stanovisko.

Celní

orgán

pak

rozhodne

o

nepropuštění zboží do volného oběhu a na průvodní doklady k výrobku připojí doložku: „Nebezpečný výrobek – uvolnění k volnému oběhu není povoleno – Nařízení (EHS) č. 339/93“. Podle mého názoru není zakotvení právní domněnky o bezpečnosti výrobku, pokud je orgán dozoru 3 dny nečinný, příliš vhodné řešení. Vždyť

k nečinnosti

orgánu

dozoru

může

dojít

i

jeho

opomenutím,

případně technickými problémy při doručování vyrozumění o opatření, může se pak skutečně stát, že je na vnitřní trh vpuštěn nebezpečný výrobek. Pokud

dozorový

orgán

zjistí,

že

výrobek

není

doprovázen

příslušnou dokumentací nebo není označen, vydá o tom pro celní úřad závazné stanovisko, celní úřad nepřijme celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu a stanoví deklarantovi lhůtu k odstranění překážek propuštění zboží. Pokud deklarant ve stanovené lhůtě nepředloží požadované doklady, celní prohlášení se považuje za bezpředmětné

a

celní

úřad

zruší

jeho

platnost.

Na

průvodní

dokumentaci pak připojí doložku: „Výrobek není ve shodě – uvolnění k volnému oběhu není povoleno – Nařízení (EHS č. 339/93)“. V obou popsaných

případech

dovozce

může,

respektive

musí

navrhnout

přidělení jiného celně schváleného určení a to propuštění do jiného celního

režimu,

než

je

volný

oběh,

zákon

o

obecně

bezpečnosti

výrobků to totiž nezakazuje, zapovídá pouze propuštění do volného oběhu nebo může např. požádat o zničení zboží pod dohledem celního úřadu.

To

nevzniknou

však žádné

celní

úřad

výlohy

a

povolí zničením

pouze

tehdy,

nebude

životy lidí nebo ohroženo životní prostředí.

pokud

ohroženo

tím

zdraví

státu nebo

V případě, že je zboží

propuštěno do jiného celního režimu nebo je mu přiděleno jiné celně schválené určení, celní úřad uvede do rozhodnutí v celním řízení

27

(JSD) nebo rozhodnutí o přidělení jiného celně schváleného určení, že se jedná o zboží, které nemohlo být propuštěno do volného oběhu v souvislosti

s porušením

zákona

o

obecné

bezpečnosti

výrobků

a

uvede důvod. Celní

úřad

nepropustí

do

režimu

vývoz

nebo

pasivního

zušlechťovacího styku nebezpečný výrobek, jehož vývoz je rozhodnutím Komise zakázán. Orgány celní správy mohou zjistit výrobky vzbuzující podezření, že jsou nebezpečné nebo nejsou příslušným způsobem označeny nebo doprovázeny stanovenými doklady i v rámci kontrol, které provádějí podle jiných zvláštních zákonů, tedy například při kontrolách podle zákona o ochraně spotřebitele, podle celního zákona nebo zákona o spotřebních daní. Pak jsou povinny výrobky zajistit a věc postoupit k dalšímu opatření příslušnému orgánu dozoru. Na

vnitřním

RAPEX.

Jde

o

trhu

rychlý

Evropského výstražný

společenství systém

pro

je

zaveden

výměnu

systém

informací

o

nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru s výjimkou farmaceutických výrobků. Slouží k oznamování přímého i nepřímého

rizika

ohrožení

zdraví

nebo

bezpečnosti

spotřebitelů,

kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. Cílem RAPEXu je zajistit rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí o opatřeních, která členské státy přijaly, aby zabránily, omezily nebo podmínily

uvádění

na

představovat

výše

RAPEX

vedle

jsou

trh

uvedená

nebo

používání

rizika.

donucovacích

Součástí opatření

výrobků,

jež

mohou

oznamování

do

systému

uložených

příslušnými

dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů. Právní základ RAPEXu je dán Směrnicí Rady 2001/95/ES o všeobecné bezpečnosti výrobků, v České republice je implementována zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a nařízením vlády ČR č. 396/2004

Sb.,

o

postupech,

obsahu

a

formě

informace

o

výskytu

nebezpečných nepotravinářských výrobků. Systém informací

o

RAPEX

je

využíván

nebezpečných

orgány

celní

nepotravinářských

správy

k získávání

výrobcích,

zejména

o

těch, které pocházejí ze třetích zemí. Informace o výrobcích, které jsou uvedeny na trh a které jsou nahlášeny v systému RAPEX, jsou uvedeny

na

ředitelství

příslušných cel.

Současně

intranetových jsou

28

údaje

stránkách z

RAPEXu

Generálního zadávány

do

kontrolních k aplikaci

mechanismů WDIS)

a

je

Celní

správy

vydáváno

republiky

České

interní

(viz.

opatření. Do

výklad

kontrolních

mechanismů celní správy se však nezadávají všechny údaje, ale pouze pokud se jedná o údaj o výrobcích „vyžadující rychlý zásah členských států“.

V případě,

Směrnice

že

2001/95/ES“,

je

zde

dojde

uveden

údaj

k vytvoření

„Za

použití

rizikového

článku

12

profilu

a

k zadání do kontrolních mechanismů celní správy pouze pokud by došlo k narušení ochrany trhu před nebezpečnými výrobky. Pokud se jedná o údaj „Za použití článku 11 Směrnice 2001/95/ES“, rizikový profil se v těchto případech nevytváří a nezadává do kontrolních mechanismů. O vydání

interních

nahlášen

v systému

opatření

na

RAPEX

celní

nepotravinářský úřady

výrobek,

informují

který

příslušné

je

orgány

dozoru.13

13

Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel, Služební předpis č. 40/2006 - Postup celních orgánů při provádění dohledu nad obecnou bezpečností výrobků, čl. 20.

29

5.3 Dohled orgánů celní správy nad bezpečností potravin

Prvořadým

prostředkem

státu

pro

zajištění

bezpečnosti

a

nezávadnosti veškerých druhů potravin je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách předpisů

a

potravinářských

(dále

jen

„zákon

o

výrobcích,

ve

potravinách“).

znění

Zákon

pozdějších

o

potravinách

implementuje a doplňuje řadu předpisů Společenství, z nich většina z nich upravuje bezpečnost a nezávadnost jednotlivých druhů potravin (např.

ovoce,

zeleniny)

nebo

se

týká

pouze

určitého

hlediska

nezávadnosti potravin. Obecným předpisem Společenství je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad

pro

bezpečnost

bezpečnosti

potravin

potravin,

a

stanoví

v platném

znění

postupy (dále

týkající

jen

se

„Nařízení

č. 178/2002“). Zákon o potravinách zakazuje uvádět do oběhu potraviny jiné než zdravotně

nezávadné,

klamavě

označené

nebo

nabízené

ke

spotřebě

klamavým způsobem, s prošlým datem použitelnosti, neznámého původu, překračující stanovené

nejvyšší

zvláštním

neodpovídají

přípustné právním

požadavkům

úrovně

kontaminace

předpisem,

na

balené

hygienickou

do

radionuklidy obalů,

nezávadnost,

které jsou-li

mechanicky znečištěny nad přípustnou mez atd. Uváděním do oběhu se přitom

rozumí

nejen

nabízení

k prodeji,

prodej

nebo

jiné

formy

nabízení ke spotřebě ale i skladování, přeprava pro potřeby prodeje a

dovoz

za

potravinách

účelem

prodeje

výslovně

od

data

nezařazuje

proclení.

orgány

celní

Přesto

správy

zákon

mezi

o

orgány

dozoru a i když v ustanovení § 3 přisuzuje orgánům celní správy při dovozu

zboží

určité

pravomoce,

ty

se

netýkají

všech

dovážených

potravin, nýbrž pouze potravin stanovených bezprostředně závaznými předpisy

Evropských

společenství,

např.

Nařízením

Komise

(ES)

č.

1148/2001 o kontrole shody čerstvého ovoce a zeleniny s obchodními normami, Rozhodnutím ukládají

zvláštní

Komise

podmínky

97/830/ES z 11.12.1997, kterým se

pro

dovoz

pistácií

a

výrobků

z

nich

zaslaných z Iránu a dalšími. Orgány celní správy tudíž z hlediska nezávadnosti potravin nekontrolují všechny dovážené potraviny, nýbrž pouze

ty,

které

konkrétně

vypočítávají

předpisy Evropských společenství.

30

bezprostředně

závazné

Kompetence,

které

jsou

celním

orgánům

dány

zákonem

o

potravinách, se realizují v rámci celního řízení a naplňují je tedy v první instanci celní úřady. Celní úřad nepropustí potraviny nebo suroviny

stanovené

společenství,

bezprostředně

pokud

dovozce

závaznými

nepředloží

předpisy

osvědčení

Evropských

potvrzující,

že

potravina těmto předpisům odpovídá, vydaný příslušným orgánem v zemi původu

potraviny.

V případě,

že

zboží

nebude

doprovázeno

všemi

potřebnými doklady, celní úřad sdělí deklarantovi (dovozci), jaká průvodní

dokumentace

chybí

a

stanoví

lhůtu

pro

doplnění

této

dokumentace a poučí deklaranta o následcích spojených s případným nepředložením. Pokud deklarant požadované doklady ve stanovené lhůtě nepředloží, považuje se celní prohlášení za bezpředmětné a celní úřad zruší jeho platnost. V případě důvodného podezření, že zásilka neodpovídá

předloženému

stanovisko

příslušný

potravinářskou

osvědčení, orgán

inspekci),

požádá

dozoru

přitom

celní

úřad

(Státní

mu

umožní

o

závazné

zemědělskou

vstup

do

a

celního

prostoru. U

vybraných

druhů

potravin

anebo

surovin

pro

potravinářské

účely dovážených ze třetích zemí Evropská komise stanovuje formou předpisu Evropského společenství zvláštní podmínky pro jejich dovoz, respektive

propuštění

například

speciální

zpravidla

jedná

V takových

o

do

volného

kontroly Státní

případech

oběhu,

orgánů

dozoru,

zemědělskou

celní

úřady

které

a

mohou

v České

zahrnovat

republice

potravinářskou

informují

Státní

se

inspekci.

zemědělskou

a

potravinářskou inspekci, aby mohla provést příslušnou kontrolu. U některých

druhů

zboží

zase

předpisy

Evropských

společenství

stanovují pouze jedno schválené místo vstupu, v České republice je jím

Celní

propuštěny

úřad do

Praha

volného

D5

a

oběhu

vybrané žádným

potraviny jiným

pak

celním

nemohou

úřadem

být

v České

republice (jedná se např. o některé druhy ořechů). Podle Nařízení Komise (ES) č. 1661/1999 podléhají houby a to čerstvé, Sovětského

chlazené, svazu

vařené, (kvůli

mražené

dovážené

nebezpečí

ze

kontaminace

zemí

bývalého

radioaktivitou)

povinné úřední kontrole. V České republice kontrolu provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Celnímu úřadu byla předložena zásilka zmrazených hub původem z Ruska, přičemž bylo podáno celní prohlášení

s návrhem

na

propuštění

31

do

celního

režimu

volný

oběh

(Příloha

1).

č.

Celní

úřad

přerušil

řízení

(Příloha

2),

č.

což

sdělil Státní zemědělské a potravinářské inspekci (Příloha č. 3). Pracovníci Státní zemědělské a potravinářské inspekce se k zásilce dostavili, odebrali vzorky a vydali závazné stanovisko s požadavkem na dočasné přerušení řízení o propuštění zboží za účelem provedení kontroly (Příloha č. 4), celní úřad na požadavek reagoval vydáním rozhodnutí o stanovení podmínek dočasně uskladněného zboží (Příloha č.

5).

Po

provedení

potravinářská

inspekce

potřebných vydala

rozborů

závazné

Státní

zemědělská

stanovisko,

jímž

a

povolila

propuštění zboží do volného oběhu (Příloha č. 6) a zásilka byla do volného oběhu propuštěna (Příloha č. 1). Tak

jako

vedle

obecné

právní

regulace

bezpečnosti

výrobků

existuje právní regulace speciálně upravující zdravotní nezávadnost potravin, existuje vedle výstražného systému pro výměnu informací o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru (RAPEX)

evropský

RASFF.

Právní

výstražný

základ

má

systém v

o

nebezpečných

Nařízení

potravinách

č. 178/2002,

v zákoně

o

potravinách a zcela konkrétně jeho fungování upravuje nařízení vlády č. 98/2005 Sb., kterým se stanoví systém rychlého varování o vzniku rizika ohrožení zdraví lidí z potravin a krmiv. Systém RASFF je využíván

celními

potravinářských

orgány

a

k získávání

krmivářských

informací

výrobcích,

o

zejména

nebezpečných

o

těch,

které

pocházejí ze třetích zemí. Při obdržení hlášení ze sytému RASFF, pro které je nutné neprodleně vydat interní opatření je vytvořen tzv. rizikový profil a ten se zadává do kontrolních mechanismů celní správy

(viz.

opatření

na

výklad

k aplikaci

potravinářský

WDIS).

výrobek,

Pokud

který

bylo

je

vydáno

nahlášen

interní

v systému

RASFF, celní úřad o tom neprodleně informuje Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Nezávisle na sobě jsou tedy vedeny dva systémy včasné výměny informací.

Do

RAPEXu

se

oznamuje

výskyt

nebezpečeného

nepotravinářského výrobku, do RASFFu pak potraviny, suroviny nebo krmiva,

z nichž

by

mohlo

pocházet

riziko

pro

lidské

zdraví.

Ve

skutečnosti však dochází k prolínání obou systémů, systém RAFF se někdy

také

současně

vztahuje

vztahuje

na

systém

předměty rychlého

běžného

užívání,

varování

pro

na

které

se

nepotravinářské

výrobky (RAPEX), takže třeba nepotravinářské výrobky jsou nahlášeny

32

v RASFFu, přestože by tam neměly patřit (např. nádobí, z něhož se do potraviny, s níž přijde do styku, vylučují zdraví škodlivé látky). Celním

orgánům

kontrolní

to

však

mechanismy

v praxi

nečiní

v celní

správě

zvláštní jsou

potíže,

jednotné.

protože Obsahují

informace o všech nebezpečných výrobcích, tedy bez ohledu na jejich zdroj. Pokud celní úřad v rámci celního řízení zjistí, že potraviny, které jsou navrhovány k propuštění do volného oběhu, jsou nahlášeny v systému rychlého varování, přeruší celní řízení a požádá Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci o závazné stanovisko. Zákon o potravinách výrobků.

v tomto

Další

v předchozí

bodě

postup

kapitole.

potravinářská

odkazuje

je K

inspekce

tedy

na

zákon

zcela

závaznému

o

totožný,

stanovisku

přikládá

obecné

kopie

bezpečnosti

jako

Státní

již

popsaný

zemědělská

vystavených

a

certifikátů,

protokolů o odběru vzorků a protokolů o zkoušce a posudků, pokud jsou tyto dokumenty dostupné. Celní úřad poskytuje v rámci celního dovozcům

řízení

Inspektorát

na

státní

vyžádání

kopie

zemědělské

a

těchto

kontrolních

potravinářské

inspekce

dokumentů. v případě

potřeby může v závazném stanovisku požádat, aby řízení o propuštění zboží

do

volného

oběhu

zůstalo

nadále

přerušeno

(předběžné

opatření), je-li to nezbytné k řádnému dokončení kontroly a k vydání konečného závazného stanoviska. V případě,

že

Státní

zemědělská

a

potravinářská

inspekce

zjistí, že výrobek odpovídá bezpečnostním požadavkům podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků a předpisů Evropského společenství, vydá o tom pro celní úřad závazné stanovisko, a to do 3 pracovních dnů po přerušení celního řízení (§ 11 odst. 3 zákona o obecné bezpečnosti výrobků). Jestliže celní úřad nebyl do 3 pracovních dnů po přerušení celního řízení vyrozuměn, má se za to, že potravina je bezpečná. Celní úřad informuje o této skutečnosti dovozce a pokračuje v celním řízení. Jestliže Státní potravinářská a zemědělská inspekce zjistí, že výrobek je nebezpečný, vydá o tom pro celní úřad bezodkladně závazné

stanovisko.

Celní

úřad

rozhodne

o

nepropuštění

zboží

do

volného oběhu a připojí na průvodní dokumentaci k tomuto výrobku předloženou k celnímu řízení (např. fakturu, nákladní list) doložku s následujícím oběhu

není

textem.

povoleno

–

„Nebezpečný Nařízení

výrobek

(EHS)

33

–

uvolnění

č. 339/93“.

k volnému

Dovozce

může,

respektive musí navrhnout přidělení jiného celně schváleného určení a to propuštění do jiného celního režimu, než je volný oběh, zákon o obecně

bezpečnosti

výrobků

to

totiž

nezakazuje,

zakazuje

pouze

propuštění do volného oběhu nebo může požádat o přidělení jiného celně schváleného určení např. o zničení zboží pod dohledem celního úřadu.

To

však

nevzniknou životy

celní

žádné

lidí

přidělení

úřad

výlohy

nebo

celně

a

povolí

pouze

zničením

ohroženo

nebude

životní

schváleného

tehdy,

ohroženo

prostředí.

určení

pokud

zpětný

tím

státu

zdraví

Možné

je

vývoz

nebo

rovněž

mimo

území

Společenství. V případě, že je zboží propuštěno do jiného celního režimu nebo je mu přiděleno jiné celně schválené určení, celní úřad uvede

do

rozhodnutí

v celním

(JSD)

řízení

nebo

rozhodnutí

o

přidělení jiného celně schváleného určení, že se jedná o zboží, které

nemohlo

být

propuštěno

do

volného

oběhu

v souvislosti

s porušením zákona o obecné bezpečnosti výrobků a uvede důvod. O

závazné

stanovisko

celní

úřad

žádá

i

v případech,

kdy

potraviny nejsou nahlášeny v systému rychlého varování, ale celní úřad

má

z jiných

důvodů

podezření,

že

jsou

potraviny

zdravotně

závadné. Je to třeba případ ořechů, u nichž má celní úřad často podezření,

že

jsou

napadeny

plísní.

Celní

úřad

tak

postupuje

především u prvních zásilek. Pokud je v závazném stanovisku uvedeno, že jsou potraviny nezávadné, zpravidla celní úřad u následujících opakujících se zásilek závazné stanovisko již nevyžaduje. Evropskému

společenství

však

není

lhostejná

ani

zdravotní

nezávadnost potravin z jeho území vyvážených, do určité míry tak vlastně chrání i spotřebitele mimo své území. V čl. 12 Nařízení č. 178/2002 je stanoveno, že potraviny a krmivo vyvážené nebo znovu vyvážené ze Společenství za účelem uvedení na trh třetí země musí splňovat odpovídající požadavky potravinového práva, pokud nestanoví jinak orgány dovážející země nebo právní postupy platné v dovážející zemi. Pokud je v souladu s ustanovením článku 12 odst. 1 Nařízení č. 178/2002

znemožněn

nemohou

uvedeny

být

vývoz na

trh

nebo

zpětný

v Evropském

vývoz

potravin,

společenství,

nebo

které které

vážně poškozují lidské zdraví, celní úřad nepropustí tyto závadné potraviny

do

navrženého

režimu

bez

doložení

splnění

specifických

požadavků v zemi dovozu nebo požadavků stanovených v bilaterálních dohodách

uzavřených

mezi

Evropským

34

společenstvím

nebo

jedním

z členských

států

a

třetí

zemí

případně

bez

doložení

souhlasu

kompetentního úřadu země dovozu. I v této oblasti dochází k úzké spolupráci případě Pokud

mezi

celní

Inspektoráty provozovatel

zemědělskou potravinu v oblasti

a

správou

Státní

jinými

zemědělské

potravinářského

potravinářskou

nevyhovující potravin

a

do

inspekci

země,

o

dozoru,

potravinářské

podniku

požadavkům třetí

a

orgány

inspekce.

informoval

záměru

platných informuje

v tomto

Státní

vyvést

určitou

právních Státní

předpisů

zemědělská

a

potravinářská inspekce Generální ředitelství cel, že:
provozovateli potravinářského podniku bylo uloženo nevyvážet potravinu mimo Evropské společenství bez doložení, že potravina splňuje

specifické

požadavky

v zemi

dovozu

nebo

požadavky

stanovené v bilaterálních dohodách uzavřených mezi Evropským společenstvím nebo jedním členským státem a třetí zemí nebo
že mu bylo uloženo opatření nevyvážet potravinu, která nemůže být

uvedena

na

trh

v Evropském

společenství

bez

předložení

souhlasu kompetentního úřadu země dovozu nebo bez dokladu o splnění těchto požadavků nebo předložení souhlasu kompetentního úřadu třetí země dovozu, že potravina může být vyvezena do dané třetí země nebo
že

provozovateli

vyvést

mimo

potravinářského

Evropské

podniku

společenství

byl

potraviny,

uložen

zákaz

které

vážně

poškozují lidské zdraví.14 Generální

ředitelství

zadá

tyto

informace

do

kontrolních

mechanismů celní správy. Celní úřad nepropustí na základě informací Státní zemědělské a potravinářské inspekce do režimu vývozu nebo režimu tranzitu:
potravinu nevyhovující požadavkům platných právních předpisů v oblasti

potravin

do

třetí

země

bez

doložení

splnění

specifických požadavků země dovozu nebo požadavků stanovených v bilaterálních

dohodách

uzavřených

mezi

Evropským

společenstvím nebo jedním členským státem a třetí zemí;
potravinu, která nemůže být uvedena na trh Společenství bez předložení souhlasu kompetentního úřadu země dovozu;

14

Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel, Služební předpis č. 39/2006 - Postup celních orgánů při provádění celního dohledu nad bezpečností potravin neživočišného původu, čl. 18.

35


potravinu, která vážně poškozuje lidské zdraví. Celní

úřady

současně

o

nepropuštění

potraviny

inspektoráty Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

36

informují

5.3.1 Dohled orgánů celní správy nad potravinami ozářenými ionizujícím zářením a nad geneticky modifikovanými potravinami

V rámci celního řízení je rovněž kontrolováno, zda v případě dovozu

potravin

ozářených

ionizujícím

zářením,

což

se

provádí

například u koření (kmín, pepř, koriandr, majoránka a jiné), sušené zeleniny a bylin, dovoz probíhá v souladu se zákonem o potravinách, tedy že ozářené potraviny nebo suroviny splňují podmínky a požadavky stanovené

zákonem

a

v ozařovně

schválené

společenství

a

prováděcím

která

předpisem,

zda

byly

příslušným

orgánem

Komise

uvedena

seznamu

ozařoven

je

na

ozářeny

Evropských zveřejněném

v Úředním věstníku Evropských společenství a zda ozářená potravina je

doprovázena

dokumentací

s údaji

o

názvu

a

adrese

ozařovny

a

dalšími údaji. Celní

úřad

dohlíží

i

nad

dovozem

a

vývozem

geneticky

modifikovaných potravin ze třetích zemí. Dovážet nebo vyvážet lze pouze geneticky modifikované organismy nebo

genetické

produkty

zapsané do Seznamu pro uvádění do oběhu nebo pro které byl vydán souhlas

nebo

povolení

pro

uvádění

do

oběhu

příslušným

úřadem

členského státu. Osoba oprávněná k uzavřenému nakládání je oprávněna dovážet nebo vyvážet geneticky modifikované organismy, na které se toto

oprávnění

nakládání. životního

vztahuje,

Osoba,

pokud

které

prostředí,

je

jsou

bylo

určené

uděleno

oprávněna

výlučně

povolení

dovážet

nebo

pro

pro

uzavřené

uvádění

vyvážet

do

geneticky

modifikované organismy, na které se povolení vztahuje, pokud jsou určeny výlučně pro uvádění do životního prostředí. Přitom je osoba, která

hodlá

povinna

dovézt

ministerstvu

předpokládaném místě

nebo

na

geneticky

geneticky

životního

dovozu

nebo

vyvézt

a

o

z území

prostředí

modifikovaného

poskytnout

předpokládaném

vstupním

republiky.

České

organismu

nebo

modifikované

informace

nebo

Dovozce

organismy

výstupním

nebo

genetického

o

vývozce

produktu

je

rovněž povinen uvědomit ihned příslušný celní úřad a příslušný orgán dozoru

o

příchodu

takového

provedení

kontroly

a

zboží

poskytnout

do

vstupního

orgánům

místa,

umožnit

provádějícím

kontrolu

nezbytnou součinnost. Své Celní

kompetence

úřady

celní

kontrolují,

úřady zda

opět

realizují

dovážené,

37

vyvážené

v celním nebo

řízení.

provážené

zásilky, které jsou při propouštění do celního režimu deklarovány jako geneticky modifikované organismy nebo genetické produkty, jsou vybaveny

příslušnými

doklady

podle

zákona

78/2004

č.

Sb.,

o

nakládání s geneticky modifikovanými organismy a geneticky produkty nebo

zvláštními

právními

předpisy,

ve

znění

pozdějších

předpisů

(dále jen „zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy“); zajistí zboží v

případě zjištění porušení tohoto zákona nebo v

případě podezření na

porušení tohoto zákona a informují neprodleně

příslušné orgány dozoru; vedou evidenci všech dovážených, vyvážených a

provážených

genetických

zásilek

produktů,

geneticky

včetně

modifikovaných

zásilek

organismů

propuštěných

přes

a

státní

hranice, přitom do ní umožní nahlédnout pracovníkům ostatních orgánů dozoru. Spolupráce s nimi probíhá i ve formě práva žádat od nich v případě nutnosti odbornou pomoc. Pokud

zásilka

geneticky

modifikovaných

organismů

nesplňuje

podmínky zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy, celní úřad je do navrženého celního režimu nepropustí. Zákon hovoří o nepropuštění do navrženého celního režimu, v těchto případech tedy není zakázán pouze celní režim volný oběh, ale každý celní režim. Celní úřad vydá rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu a

dovozce

tak

musí

navrhnout

přidělení

jiného

celně

schváleného

určení kromě propuštění do celního režimu. V úvahu tedy přichází umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu, zpětný vývoz zboží z celního území Společenství, zničení zboží a přenechání zboží ve prospěch státu. Je téměř jisté, že žádný celní úřad by z opatrnosti

nepovolil

zničení

takového

zboží

na

území

České

republiky, snad pouze po konzultaci s příslušným orgánem dozoru, že způsob zničení zboží je naprosto bezpečný k životu a zdraví lidí a životnímu prostředí. Totéž lze konstatovat o přenechání zboží ve prospěch státu, neboť celní úřad, který by takové celně schválené určení povolil, by řešil problém, jak s takovým zbožím dále naložit. Při umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu by zboží zůstalo na území České republiky a problém, jak s ním dále naložit, by se pouze odsunul. Prakticky je jediným vhodným řešením přidělení

celně

schváleného

určení

území Společenství.

38

zpětný

vývoz

zboží

z celního

Zákaz propuštění zboží, pokud nevyhovuje podmínkám stanoveným zákonem o nakládání s geneticky upravenými organismy se samozřejmě týká

i

celního

Evropského (nejedná vývoz

vývoz,

společenství.

se

o

zboží

Společenství nepropuštění kontrolovat

režimu

zboží

tak

Zboží

navržené

institut

shodný

s celně

z celního

území

a

v okamžiku,

zboží toto

do

zboží

a

je

do

celního

schváleným

Společenství)

kdy

celního

nemůže

celní

režimu pak

věcí

má

úřad

vývoz,

vydá končí

jiných

opustit

území

režimu

vývoz

určením

zpětný

status

zboží

rozhodnutí jeho

o

pravomoc

příslušných

orgánů

dozoru, které jsou samozřejmě celními úřady informovány, aby nad tímto zbožím dozíraly. Zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy klade důraz i na způsob tranzitu přes území České republiky. Je možné je přepravovat nežádoucímu

pouze úniku

v

dopravních

prostředcích

zabezpečených

geneticky

modifikovaných

organismů

proti nebo

genetických produktů do životního prostředí nebo jejich ztrátě či odcizení. Pokud tato podmínka není splněna, nelze zboží do režimu tranzit propustit. Prakticky je to však při vstupu takové zásilky na území České republiky po zrušení vnitřních hranic nerealizovatelné. Do režimu tranzit by takovou zásilku propouštěl celní úřad v jiné členské zemi Evropského společenství a ten se samozřejmě nespadá pod jurisdikci České republiky.

39

5.4 Kontroly prováděné orgány celní správy podle zákona o obalech

Odpady z obalů představují velmi významnou kategorii odpadů. V České

republice

bylo

v roce

2005

uvedeno

na

trh

850

tis.

tun

obalů. Odpady z obalů tvoří významný podíl na komunálním odpadu, 17% hmotnosti

a

20

až

30%

z objemu

veškerého

odpadu.15

komunálního

Vzhledem k objemu a významu odpadů z obalů, existuje zvláštní právní úprava obalů. Ovšem stejně jako v obecné úpravě odpadů je i u odpadu z

obalů

kladen

prvořadý

důraz

na

prevenci,

tedy

na

předcházení

vzniku odpadů z obalů a to ovlivňováním jejich vlastností a možnosti využití.

V komunitárním

právu

je

oblast

obalů

a

odpadů

z obalů

upravena směrnicemi, tedy předpisy nikoliv s přímým účinkem, jedná se

např.

o

Směrnici

94/62/ES

o

obalech

a

obalových

odpadech,

vnitrozemským právním předpisem je to pak zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obalech“). Zákon o obalech definuje v ustanovení § 2 odst. 1 obal jako výrobek zhotovený z materiálu jakékoli povahy a

určený

k pojmutí,

ochraně,

manipulaci,

dodávce,

popřípadě

prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli. Obaly se člení na:
prodejní, s ním,

sloužící

z hlediska

k bezprostřední konečného

ochraně

uživatele

výrobků

a

tvoří

(spotřebitele)

jeden

celek a
skupinové a přepravní obaly sloužící k ochraně již zabalených výrobků

(prodejních

celků)

a

jejich

účelem

je

především

usnadnit manipulaci s těmito celky, ať již při jejich nabízení uživateli (spotřebiteli) nebo při jejich přepravě. Z okruhu obalů, na které se zákon o obalech vztahuje, jsou vyloučeny

kontejnery

používané

při

silniční,

železniční,

lodní

a

letecké přepravě. Předmětem právní regulace jsou obaly, které jsou na území České republiky uváděny na trh nebo do oběhu. V případě uvedení na trh se jedná o první předání nebo nabídnutí obalu k předání nebo o první

15

Damohorský, M. Právo životního prostředí. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 414.

40

převedení vlastnického práva k obalu mezi jednotlivými subjekty na území České republiky a v případě uvedení do oběhu o každé další předání takového obalu v rámci obchodního řetězce až ke konečnému uživateli v České republice. Za uvedení obalu na trh se považuje rovněž jeho dovoz.16 Dovoz obalu znamená propuštění ze státu, který není

Evropské

členem

režimu

volného

unie,

oběhu,

na

území

aktivního

republiky

České

zušlechťovacího

do

styku,

celního

do

režimu

dočasného použití nebo do režimu přepracování pod celním dohledem. Celní nakládání

orgány s obaly

jsou a

jedněmi

odpady

z řady

z obalů.

správních

Provádějí

úřadů

v oblasti

především

kontrolu

dovozu obalů a balených výrobků a to v rámci celního řízení při propouštění

dovážených

samostatných

obalů

nebo

spolu

s

baleným

výrobkem do výše jmenovaných celních režimů. Celní úřady kontrolují, zda hmotnost a objem obalu jsou co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek, zda materiál, z něhož je obal vyroben odpovídá ustanovení § 4 zákona o obalech. Splnění těchto povinností lze prokázat předložením technické dokumentace, která obsahuje popis obalu nebo obalového prostředku nebo prohlášení o shodě. Celní úřady dále kontrolují, zda v případě, kdy je na obalu vyznačen materiál, z něhož je vyroben, je toto označení v souladu s právem Evropských společenství. vyrobeny,

(Označování

však

není

obalu

údaji

o

materiálu,

povinné).

Pokud

jsou

dováženy

z něhož výrobky

jsou ve

vratných zálohovaných obalech, pak celní úřady kontrolují, zda jsou řádně označeny a to podle technické normy ČSN 77 0053 na obalu samotném nebo na jeho štítku. U osob, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a neprokáží, že celkové množství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg (např. údaje z evidence o obalech vedené

podle

vyhlášky

č.

641/2004,

o

rozsahu

a

způsobu

vedení

evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence) a zároveň jejich roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč (např. kopie daňového přiznání), je

celní

úřad

při

dovozu

obalů

nebo

balených

výrobků

oprávněn

kontrolovat také plnění povinností zpětného odběru obalů nebo odpadů z obalů (§ 10 zákona o obalech) a využití odpadu z obalů (§ 12

16

Damohorský, M. Právo životního prostředí. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 418.

41

zákona

o

obalech).

předložením nositeli

oznámení

povinnosti

Splnění o

těchto

registraci

zpětného

do

odběru

povinností Seznamu

nebo

lze

osob,

využití

prokázat

které

odpadu

jsou

z obalů

(dále jen "Seznam") vydaný Ministerstvem životního prostředí nebo potvrzení o podání návrhu na zápis do Seznamu (např. doručenka, razítko

podatelny)

nebo

smlouvy

o

převedení

vlastnického

práva,

kterou se přenášejí povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů na jinou osobu spolu s převedením vlastnického práva k obalu, k němuž se tyto povinnosti stanoví nebo smlouvy o sdruženém plnění uzavřené s autorizovanou obalovou společností. Kontrolu při celním řízení celní úřad zaměřuje zejména na ty povinnosti, deklaranta

jejichž

ověření

(dovozce)

a

považuje

charakter

s ohledem

zásilky

za

na

spolehlivost

nezbytné.

Při

tom

přihlíží také ke skutečnosti, zda lze splnění příslušných povinností v rámci ověřování přijatého celního prohlášení objektivně posoudit a zda může být jejich splnění hodnověrně doloženo. Zjistí-li celní úřad

při

prohlášení podmínek potřebných úřadu

kontrole není

dovozu

obalů

doloženo

stanovených dokladů.

potřebné

17

nebo

doklady

zákonem

o

nezbytnými obalech,

Nepředloží-li

doklady

nebo

balených

pro

na

že

ověření

vyžádá

deklarant

nejsou-li

výrobků,

si

splnění

předložení

vyžádání

pochybnosti

celní

celnímu

o

splnění

zákonných podmínek odstraněny ani kontrolou předložených dokladů, celní úřad propustí kontrolované zboží do příslušného celního režimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzve příslušné kontrolní orgány ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo životního prostředí. Uvedením obalu na trh se rozumí rovněž přeshraniční přeprava obalů nebo baleného do

České

výrobku z jiného členského státu Evropské unie

republiky.

Přeshraniční

přeprava

obalů

je

v kompetenci

orgánů celní správy. V případě kontroly přeshraniční přepravy obalů se však kontroly neodehrávají v rámci celního řízení, nýbrž jsou prováděny

pracovníky

tzv.

mobilního

dohledu

mimo

prostory

orgánů

celní správy nebo prostory přepravce či příjemce zásilky, většinou na

veřejných

zákona

o

komunikacích.

obalech

se

Osobou

v případě

odpovědnou

přeshraniční

17

za

splnění

přepravy

podmínek

obalů

nebo

Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel, Vnitřní předpis č. 89/2006 - Kontroly prováděné celními orgány podle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů, čl. 4 odst. 4.

42

balených

výrobků

rozumí

osoba,

v jejíž

prospěch

se

přeprava

uskutečňuje, tzn. osoba, která obaly nebo balené výrobky v České republice přijímá za účelem jejich distribuce nebo používání nebo která se stává jejich vlastníkem.18 dokladů

potvrzujících

kontrol

v rámci

jejich

celního

Kontrolované povinnosti včetně

splnění

řízení.

jsou

Zákon

o

stejné obalech

jako při

v případě kontrolách

celních orgánů odkazuje přímo na celní zákon, oprávnění a povinnosti orgánů celní správy tedy při kontrolách obalů neupravuje zákon o obalech, ale celní zákon a zákon o celní správě.

18

Ibidem, čl. 5 odst. 2.

43

6 OCHRANA SPOTŘEBITELE PODLE ZÁKONA O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE 6.1 Charakteristika zákona o ochraně spotřebitele z hlediska kompetencí orgánů celní správy

Zákonem,

který

sice

nelze

v žádném

případě

považovat

za

komplexní normu, ale ochranu spotřebitele má již v názvu je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Dne 12.2.2008 se stal účinným zákon č. 36/2008 Sb., jímž byl zákon o ochraně spotřebitele významně

změněn,

jelikož

však

novelizovaný

zákon

o

spotřebitele

ještě nebyl ve větší míře aplikován v praxi a řízení zahájená přede dnem

nabytí

účinnosti

zákona

č.

36/2008

Sb.

se

dokončí

podle

dosavadní právní úpravy, takže velká část právě probíhajících řízení probíhá

podle

dosavadní

právní

úpravy,

bude

praxi

orgánů

celní

správy podle novelizovaného zákona o ochraně spotřebitele věnována samostatná kapitola. Zákon o ochraně spotřebitele stanoví některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo

jiných

Dozor

nad

právnických

dodržováním

osob

založených

některých

k ochraně

povinností

daných

spotřebitele. tímto

zákonem

přísluší i orgánům celní správy, konkrétně celním úřadům. Jedná se o jedny z kompetencí, které celní úřady vykonávají bez souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží. Zákon sám se totiž vztahuje pouze na prodej

výrobků

a

poskytování

služeb

v případech,

kdy

k plnění

dochází na území České republiky. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky. Kompetence celních úřadů jsou však omezeny pouze

na

dozorovou

činnost,

ukládání

sankcí

a

úkony

související

s ochranou spotřebitele před výrobky nebo zbožím porušující některá práva duševního vlastnictví. Zákon o ochraně spotřebitele zakazoval klamat

spotřebitele

neúplných,

nepřesných,

zamlčováním nákupních

údajů

o

podmínek

spotřebitele podle

zejména

dvojsmyslných

skutečných

§

8

§

znění). odst.

nepravdivých, nebo

2

44

8 Za

odst. klamání

zákona

nedoložených,

přehnaných

vlastnostech

(ustanovení

v dosavadním

ustanovení

uváděním

o

výrobků 1

zákona

údajů nebo

úrovni

o

ochraně

spotřebitele ochraně

anebo

se

pak

spotřebitele

v dosavadním znění považovala také nabídka nebo prodej výrobků nebo zboží

porušujících

některá

práva

duševního

skladování těchto výrobků za účelem dodržováním

zákazu

klamání

vlastnictví,

jakož

i

nabídky nebo prodeje. Dozor nad

spotřebitele

nabídkou

nebo

prodejem

výrobků nebo zboží porušujících některá práva duševního vlastnictví vykonávaly v oblasti obchodu a služeb živnostenské úřady, na úseku zemědělských,

potravinářských,

kosmetických,

mydlářských,

saponátových a tabákových výrobků Česká zemědělská a potravinářská inspekce a pouze celní úřady vykonávaly dozor nad dodržováním tohoto zákazu bez ohledu na druh kontrolovaného zboží nebo výrobků. Celní

úřady

byli

při

vykonávání

dozoru

vybaveny

řadou

oprávnění, ta realizovaly společně s Českou obchodní inspekcí anebo samostatně, to ale jenom v případech důvodného podezření, že výrobky nebo

zboží

porušovaly

některá

práva

duševního

vlastnictví.

Takže

pokud pracovníci celního úřadu chtěli vstupovat při výkonu kontroly dle

zákona

prostor zákona

o

ochraně

spotřebitele

kontrolované o

ochraně

osoby

do

provozoven

s úmyslem

spotřebitele

bez

nebo

skladových

vykonávat

kompetence

podle

přítomnosti

pracovníků

České

obchodní inspekce, pak museli mít důvodné podezření, že se v těchto prostorech

nachází

výrobky

nebo

zboží

porušující

některá

práva

duševního vlastnictví. Náhodná kontrola, tedy kontrola bez důvodného podezření by byla bývala kontrolou protiprávní s důsledky z toho vyplývajícími. informacemi,

Bylo

ze

tedy

kterých

nezbytné, bylo

možné

aby

celní

formálně

úřad

právně

disponoval dovodit,

že

kontrolované zboží bylo důvodně podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví. Celní

úřady

monitorování, prováděných

často

na

zpravidla

provádí

ve

poznatky

získané

využívají

základě

jiných

zákonů,

je

svém

územním

obvodu

v průběhu

kontrol

téměř

vyloučeno,

aby

kontroly bývaly provedeny náhodně bez předchozí přípravy, samozřejmě však mohly být provedeny náhle např. na základě vnějšího podnětu. Při předchozím monitorování je možné vycházet z informací uvedených ve sdělení o přijetí opatření nebo v rozhodnutí o přijetí opatření dle Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém

bylo

zjištěno,

že

tato

práva

45

porušilo,

tedy

z informací

samotných

vlastníků

práv

duševního

vlastnictví,

které

poskytují

v případech, kdy žádají o přijetí opatření celních orgánů, ocitne-li se zboží v některé ze situací, které Nařízení předpokládá. Dále je možné vycházet z obdobných informací a podkladů zaslaných majitelem práv na základě učiněné výzvy dle ustanovení § 8a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Je možné také vycházet ze zjevných nedostatků zboží

např.

markantů,

ze

ve

zpracování,

skutečnosti,

kvalitě

že

způsob

materiálu, balení

způsobu

neodpovídá

užití balení

originálních výrobků nebo zboží není obvyklým způsobem baleno vůbec. Podkladem může být hodnota zboží (celní hodnota při dovozu zboží, prodejní hodnota při kontrole v provozovně) a to pokud je nápadně nízká, je však nutné brát v úvahu sezónní výprodeje značkového zboží a podobné akce, nelze tedy vzít nízkou hodnotu kontrolovaného zboží za

jediné

vodítko.

Většina

držitelů

práv

duševního

vlastnictví

především světově známých ochranných známek prohlašuje, že prodej originálních

výrobků

se

nikdy

neuskutečňuje

formou

stánkového

či

obdobného prodeje (na tržištích) a pokud se takto prodává, může se jednat

o

padělky

nebo

napodobeniny.

To

však

neplatí

u

všech

ochranných známek. V úvahu přicházely i jiné relevantní okolnosti vedoucí k důvodnému podezření, že zboží nebo výrobky duševního vlastnictví.

46

porušují práva

6.2 Oprávnění orgánů celní správy podle zákona o ochraně spotřebitele

Celní úřady jsou tedy oprávněny kontrolovat právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, skladují, distribuují, dovážejí, vyvážejí, nakupují, prodávají nebo dodávají výrobky a zboží na vnitřní trh nebo vyvíjejí jinou podobnou činnost na vnitřním trhu. Při výkonu některých

úkonů

následně

pak

tohoto

při

dozoru,

ničení

konkrétně

padělků

a

při

zadržení

nedovolených

zboží

a

napodobenin,

poskytnutí upravených padělků k humanitárním účelům a zabrání zboží a pro odvolání proti rozhodnutí celních orgánů však již od 12.7.2007 nepostupovali

podle

zákona

o

ochraně

spotřebitele

nýbrž

podle

ustanovení §§ 32 a 33 zák. č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákon, ve znění pozdějších 12.7.2007

předpisů, totiž

(dále

vstoupil

jen

„zák.

v účinnost

191/1999

č.

zák.

č.

Sb.“).

173/2007

Sb.,

Dne který

změnil zák. č. 191/1999 Sb. Do zák. č. 191/1999 Sb. byla vložena ustanovení upravující opatření celního úřadu při ochraně vnitřního trhu před výrobky a zbožím, které není pod celním dohledem a kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví (ustanovení §§ 32 a 33). Tak jsou zák. č. 191/1999 Sb. upravena oprávnění, která celní úřad má při výkonu dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele. Novela zák. č. 191/1999 Sb. sice výslovně nezrušila ustanovení upravující oprávnění

celního

spotřebitele,

ale

úřadu jednalo

při se

kontrole

o

zákon

v zákoně

novější,

než

o byl

ochraně zákon

o

ochraně spotřebitele, upravující stejnou oblast a obě úpravy nemohly obstát vedle sebe, bylo proto třeba uplatnit zásadu „Lex posterior derogat

priori“19

a

příslušná

ustanovení

zákona

o

ochraně

spotřebitele považovat za zrušená, přestože nová úprava v zák. č. 191/1999 Sb. je o poznání úspornější úpravou než byla příslušná ustanovení

v zákoně

o

ochraně

spotřebitele.

Nejednalo

se

o

stav

ideální. Rozsah dozoru celního úřadu byl totiž i nadále upraven zákonem o ochraně spotřebitele, podle zákona o ochraně spotřebitele celní

19

úřad

rovněž

ukládají

sankce,

Knapp, V. Teorie práva. Praha: C.H.Beck, 1995, s. 115.

47

pouze

oprávnění

při

samotném

výkonu dozoru byla upravena zák. č. 191/1999 Sb., jedná se tedy o úpravu poněkud nesystémovou. Navíc ne všechny celní úřady dostatečně teoreticky

znají

derogační

pravidla,

nová

ustanovení

upravující

oprávnění při výkonu dozoru v zák. č. 191/1999 Sb. ignorovaly a i nadále při výkonu dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele v plném rozsahu

postupovaly

jednotlivých

podle

celních

úřadů

tohoto

zákona.

odstranila

Nejednotný

novela

zákona

postup

o

ochraně

spotřebitele účinná ode dne 12.2.2008, které je věnována zvláštní kapitola. Zákon č. 191/1999 Sb. stanoví podmínky, za kterých se provádí zásah celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají

zboží,

k duševnímu

jehož

vlastnictví

výrobou na

nebo

celním

úpravou

území

byla

porušena

Evropských

práva

společenství

podle bezprostředně závazného právního předpisu, jímž je Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních,

která

mají

být

přijata

proti

zboží,

o

kterém

bylo

zjištěno, že tato práva porušilo. Nařízení stanovuje podmínky, za kterých celní orgány přijímají opatření, existuje-li podezření, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví v situacích, kdy je:
navrženo

do

volného

oběhu,

do

režimu

vývozu

nebo

zpětného

vývozu;
odhaleno území

při

provádění

Společenství,

osvobozením

od

cla,

kontrol

zboží

umístěného zpětně

vstupujícího v režimu

vyváženého

nebo

na

celní

s podmíněným umístěného

do

svobodného celního pásma nebo celního skladu (čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (ES č. 1383/2003). Podle

těchto

právních

norem

mohou

orgány

celní

správy

kontrolovat a přijímat opatření pouze u zboží pod celním dohledem, jemuž

zboží

podléhá

od

vstupu

na

celní

území

Společenství

tak

dlouhou, jak je nutné pro zjištění jeho celního statusu a nejedná-li se o zboží Společenství, do okamžiku změny jeho celního statusu nebo u zboží, které je kvůli předpokládanému vývozu z území Společenství předloženo celnímu úřadu k provedení celního řízení. Je zřejmé že nařízení Rady ES č. 1383/2003 a zák. č. 191/1999 Sb. chrání jiné společenské zájmy než zákon o ochraně spotřebitele a působí

v jiných

situacích.

Zatímco

48

prvně

jmenované

chrání

zájmy

především vlastníků, jimž svědčí práva duševního vlastnictví, zákon o ochraně spotřebitele chrání zájmy nejslabších článků v obchodních vztazích a to spotřebitelů. Proto považuji přesun úpravy oprávnění při

výkonu

dozoru

nad

ochranu

spotřebitele

ze

zákona

o

ochraně

spotřebitele do zák. č. 191/1999 Sb. za nevhodné. Touto změnou se dále štěpí oblast ochrany spotřebitele a její jednotlivé fáze do jednotlivých zákonů, přestože vhodnější by byl zcela opačný trend. Celní úřady jsou při výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených v zákoně o ochraně spotřebitele oprávněny:
vstupovat do provozoven nebo skladových prostor, o kterých mají důvodné

podezření,

že

se

v nich

nabízejí,

skladují

nebo

prodávají výrobky nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví a do objektů výrobce, dovozce nebo distributora;
vyžadovat

předložení

příslušné

dokumentace

a

poskytnutí

pravdivých informací;
ověřovat

totožnost

fyzických

osob,

jsou-li

kontrolovanými

osobami a též totožnost fyzických osoby, které při kontrole zastupují kontrolované osoby;
požadovat písemná

od

nebo

kontrolovaných ústní

osob

vysvětlení,

potřebné

celní

doklady,

úřad

je

údaje

zaznamená

a do

kontrolního protokolu;
odebírat

za

náhradu

od

kontrolovaných

osob

potřebné

vzorky

výrobků nebo zboží k posouzení, zda nejde o výrobek nebo zboží porušující

některá

práva

duševního

vlastnictví

ke

klamání

spotřebitele. Pokud

celní

distribuci,

dovoz

spotřebitele

úřad nebo

porušováním

zjistil

nabídku,

vývoz

výrobků

některých

práv

prodej, nebo

skladování

zboží

duševního

či

klamající

vlastnictví,

nemohl již tuto skutečnost samozřejmě pominout, nýbrž byl povinen činit procesní úkony vedoucí k zamezení jejich dalšího rozšiřování na trhu. Celní úřad takové zboží rozhodnutím zadržel a to bez ohledu na

práva

třetích

podle

zák.

č.

191/1999

Sb..

Odvolání

proti

rozhodnutí o zadržení zboží nemá odkladný účinek. Zadržením zboží jsou zásadním způsobem omezena vlastnická práva kontrolované osoby a to v okamžiku, kdy ještě stále existuje možnost prokázání, že se nejedná o výrobky nebo zboží porušující práva duševního vlastnictví. Proto je třeba věnovat náležitou pozornost náležitostem rozhodnutí,

49

ať už se jedná o přesné uvedení důvodu zadržení, včetně okolností, které vedou k důvodnému podezření, že se jedná o výrobky nebo zboží, které porušují některá práva duševního vlastnictví, ale stejně tak popisu výrobků nebo zboží a jejich množství. Zadržení zboží trvá do doby,

než

zabrání,

bude

pravomocně

případně

do

rozhodnuto

doby,

kdy

bude

o

jejich

prokázáno,

propadnutí že

se

nebo

nejedná

o

výrobky nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví. Kontrolované osoby často následně po zadržení zboží předloží doklady,

např.

vlastnictví, vlastnictví světově

licenční

především na

smlouvu,

ochranné

kontrolovanou

proslulé

a

známé

jíž

majitel

práva

duševního

známky

převedl

práva

duševního

osobu.

Chráněny

ochranné

známky

totiž

jako

nejsou

Nike

či

pouze

Adidas.

Ochraně podléhají i výrobky nebo zboží s označením, u nichž by běžný spotřebitel

vůbec

nepředpokládal,

že

jsou

chráněny

a

ani

je

za

„značkové zboží“ v obecném smyslu nepovažují. Pak se stává ovšem až dodatečně, že kontrolované osoby předkládají licenční smlouvy nebo jiné

doklady,

konstatovat,

na

že

ke

jejichž

základě

klamání

musí

spotřebitele

příslušný

porušením

celní

úřad

některých

práv

duševního vlastnictví nedošlo. Je otázkou, zda činění příslušných kontrolních a následujících procesních úkonů u zboží nebo výrobků označenými neznámými ochrannými známkami není v podstatě zbytečné a kontraproduktivní. Vlastníci proslulých a známých ochranných známek tak široké licenční smlouvy neposkytují. úřadů,

aby

rozlišovali

mezi

Není však na vůli celních

jednotlivými

ochrannými

známkami

dle

jejich proslulosti. Příslušné kontrolní úkony a procesní postup musí být zachovány u všech důvodných podezření klamání spotřebitele bez ohledu

na

druh

porušovaného

práva

duševního

vlastnictví

a

jeho

proslulost. Celní úřad je oprávněn uskladnit zajištěné výrobky nebo zboží klamající

spotřebitele

V naprosté

většině

nebo

výrobky

minimalizováno

mimo

mimo

dosah

případů

celní

dosah

osoby,

riziko

zcizení

osoby,

úřad

nebo

jíž

jíž

uskladňuje bylo

jiné

bylo

zadrženo.

zajištěné

zadrženo,

neoprávněné

aby

zboží bylo

manipulace.

Zboží nebo výroky je ponecháváno u osoby, které bylo zboží zadrženo zcela výjimečně.

50

6.3 Správní trestání podle zákona o ochraně spotřebitele

Uložením

opatření

prostřednictvím

o

dochází

zajištění ke

klamání

zboží

nebo

výrobků,

spotřebitele

však

jehož

pravomoc

celního úřadu neskončila, zadržení zboží nebo výrobků je předběžným opatřením. Pokud bylo prokázáno klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem

výrobků

nebo

zboží

porušujících

některá

práva

duševního

vlastnictví, jakož i skladováním těchto výrobků nebo zboží za účelem nabídky

nebo

50.000.000,-

prodeje, Kč

(§

24

celní odst.

úřad 1

uložil

zákona

o

pokutu ochraně

až

do

výše

spotřebitele).

Ředitel celního úřadu současně vždy uložil propadnutí nebo zabrání výrobků nebo zboží klamající spotřebitele, pokud ukládal pokutu, dle ustanovení § 24 zákona o ochraně spotřebitele. Zvláštním však je, že od 12.7.2007 se pokuta ukládá podle zákona o ochraně spotřebitele, ale zabrání nebo propadnutí výrobků nebo zboží, kterým jsou porušena práva duševního vlastnictví, celní úřad uloží podle ustanovení § 33 odst. 2 zák. č. 191/1999 Sb.. Celní úřad tak vydává rozhodnutí o uložení pokuty podle zákona o ochraně spotřebitele, propadnutí nebo zabrání věci nebo zboží však vysloví podle zák. č. 191/1999 Sb.. Nicméně

zákonodárce

jasně

deklaroval,

že

zboží

klamající

spotřebitele způsobem uvedeným v ustanovení § 8 odst. 2 zákona, tedy pokud porušuje práva duševního vlastnictví, se již nikdy nemá vrátit zpět kontrolované osobě a následně na trh. Obávám

se

však,

že

v tomto

bodě

je

v zákoně

o

ochraně

spotřebitele mezera. V ustanovení § 33 odst. 2 zák. č. 191/1999 Sb. je

uvedeno,

že

celní

úřad

uloží

rozhodnutím

kromě

pokuty

i

propadnutí nebo zabrání výrobků nebo zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví. Uložení zabrání nebo propadnutí zboží nebo věci je podle mého názoru podmíněno uložením pokuty. Jiným ustanovením zák. č. 191/1999 Sb. pak povinnost ani možnost uložit zabrání zboží nebo výrobků celnímu úřadu již stanovena není. Může však nastat situace, kdy pokuta ukládána vůbec nebude. Tak zákon o ochraně spotřebitele v dosavadním znění v odst. 10 uváděl, že pokutu podle tohoto zákona lze uložit do tří let ode dne, kdy k porušení došlo, (podle nynější právní úpravy jsou to 2 roky ode dne, kdy se o něm celní úřad dozvěděl, nejpozději do 5 let, kdy byl spáchán). Navíc nynější znění zákona o ochraně spotřebitele upravuje liberační

51

důvody,

kdy

správní

delikt

k uložení

právnická

osoba

neodpovídá.

propadnutí

spotřebitele

(a

a

nebo

byl

by

fyzická

Celní

úřad

zabrání

nucen

osoba pak

zboží

takové

–

podnikatel)

nemá

nebo

věci

právní věcí

nebo

za

titul

klamající

zboží

vydat

kontrolované osobě, přestože to zajisté nebylo úmyslem zákonodárce. Jiný postup by však byl v rozporu se zákonem, porušením ústavní zásady zákonnosti zakotvenou v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy, tedy že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Zákonodárce považoval klamání spotřebitele způsobem uvedeným v §

8

odst.

2

za

skutek

vysoce

společensky

nebezpečný.

Lze

tak

usuzovat z horní hranice pokuty, ta činila dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele v dosavadním znění 50.000.000,- Kč, přičemž

při

stanovení

výše

pokuty

se

mělo

přihlížet

k povaze

protiprávního jednání a k rozsahu jeho následkům. Výrobky zabrání

je

nebo

zboží,

většinou

u

něhož

zničeno,

bylo

ale

vysloveno

ředitel

propadnutí

celního

nebo

úřadu

může

rozhodnout, že pokud jsou využitelné pro humanitární účely budou poskytnuty

k těmto

účelům

a

to

bezplatně.

Zák.

č.

191/1999

Sb.

stanovuje, jakým organizacím mohou být výrobky nebo zboží poskytnuty a za jakých podmínek tak lze učinit. Problematickou podmínkou může být, že přejímající organizace je po převzetí výrobků nebo zboží povinna

neprodleně

odstranit

a

zničit

prvky

porušující

práva

duševního vlastnictví, tedy např. odstranit označení „adidas“, což ne vždy je technicky možné bez poškození samotné věci. Navíc každý výrobek nebo zboží musí

být označen neodstranitelnou barvou nápisem

„humanita“ i když tak, aby nebyla snižována důstojnost fyzických osob,

které

budou

tyto

výrobky

užívat.

Samozřejmě

není

možné

připustit, aby uživatelé, i když v rámci humanitární pomoci, byli klamáni dojmem, že snad užívají „značkové“ výrobky nebo zboží. Lze jen stěží najít zcela optimální řešení, jímž by bylo možné zcela uspokojivě

vyřešit

nastíněný

problém

tak,

aby

nebylo

pokračováno

v porušování práv duševního vlastnictví a klamání spotřebitele a to navíc za určité účasti státu a aby současně bylo možné výrobky nebo zboží využít tak, aby nebyly poškozeny, ale aby ani případně nebyla narušována lidská důstojnost následných uživatelů.

52

Dalším zakázaným chováním je nabídka, prodej a vývoz výrobků nebo zboží určených pro humanitární účely. Podle ustanovení § 7b zákona o ochraně spotřebitele nikdo nesmí nabízet za účelem prodeje, prodávat

a

humanitární

vyvážet

výrobky

účely

označeny

a

nebo

zboží,

nápisem

které

byly

„humanita“

určeny

podle

pro

zvláštního

právního předpisu. Jedná se opět o zák. č. 191/1999 Sb. Již bylo uvedeno, že tento zákon stanovuje podmínky pro převedení padělků pro humanitární skladování

účely.

Zjistí-li

výrobků

„humanita“,

nebo

postupoval

celní

úřady

nabízení,

zboží

neodstranitelně

zcela

stejně

jako

prodej

označených

či

nápisem

v případech

klamání

spotřebitele. K dozoru nad dodržováním tohoto zákazu jsou příslušné pouze a jenom celní úřady. Rovněž porušení této povinnosti považoval zákonodárce

za

společensky

velmi

nebezpečné,

neboť

i

v těchto

případech byla horní hranice sankce za porušení povinnosti stanovena ve výši 50.000.000,- Kč. Doposud však porušení tohoto zákazu na rozdíl

od

porušení

zákazu

klamání

spotřebitele

nabídkou

nebo

prodejem výrobků porušujícího některá práva duševního vlastnictví nebylo zjištěno. Povinnosti dodržování

dle

zákona

dozírají

o

orgány

ochraně celní

spotřebitele,

správy,

nemají

nad

jejichž

pouze

osoby

nabízející nebo prodávající výrobky nebo zboží, ale rovněž majitelé nebo

spolumajitelé

patentů,

majitelé

ochranných

známek,

majitelé

autorského práva nebo jiného práva chráněného autorským zákonem nebo majitelé práva k zapsanému průmyslovému vzoru nebo užitnému vzoru nebo jejich zástupci. Jsou povinni na vyzvání předložit dozorovému orgánu

dokumentaci

potřebnou

k provedení

posouzení

výrobků

nebo

zboží a to ve lhůtě do 15 pracovních dnů ode dne vyrozumění. Přitom odpovídají úplná.

za

Jsou

to,

že

povinni

předaná celnímu

dokumentace úřadu

oznámit

je

pravdivá,

změny

a

přesná

jsou

a

rovněž

povinni v případě pochybností o oprávněnosti nebo věcné správnosti podat stanovisko ke zjištěným vadám. Za nedodržení této povinnosti bylo

opět

konstatovat,

možné že

uložit

pokutu

zákonodárce

vůbec

do

výše

50.000.000,-

společenskou

Kč.

nebezpečnost

Lze mezi

jednotlivými typy porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele nerozlišoval, neboť u všech byla horní hranice pokuty stanovena do výše 50.000.000,- Kč a kromě propadnutí výrobků nebo zboží jiné sankce ani nestanovoval. Na druhou stranu, co se týká

53

závažnosti a výše společenské nebezpečnosti porušení povinností, za něž ukládají sankce orgány celní správy, výši sankce mohly a musely diferencovat podle povahy protiprávního jednání a rozsahu následků. Na tomto místě je vhodné zmínit, že majitel práva duševního vlastnictví nese plnou odpovědnost za to, jaké informace, podklady a dokumentaci předloží celnímu úřadu. Podle ustanovení § 8a zákona o ochraně spotřebitele totiž vznikne-li na základě jeho nepravdivých, nepřesných,

neúplných

nebo

neplatných

podkladů

předaných

celnímu

úřadu kontrolované osobě škoda rozhodnutím celního úřadu, odpovídá za tuto škodu majitel práva duševního vlastnictví. Musel by ji však uplatnit

v občanskoprávním

za

řízení,

její

uplatnění

a

přiznání

celní úřad odpovědnost nenese. Při aplikací zákona o ochraně spotřebitele však orgány celní správy

řeší

některé

poměrně

závažné

problémy

související

s dokazováním a užitím správního uvážení při určení, zda předmětné výrobky

nebo

zboží

porušují

neporušují

či

práva

duševního

vlastnictví, tedy zda jsou padělky ve smyslu ustanovení § 2 písm. r) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele. Úsudek o tom, zda se jedná o padělky si totiž na rozdíl od úpravy v zák. č. 191/1999 Sb., kde o tom na návrh majitele práva rozhoduje příslušný krajský soud, činí celní úřad sám. Celní úřady si s tím ne vždy vědí rady, především si neuměly

či

nechtěly

připustit,

že

jde

skutečně

o

otázku

jejich

správního uvážení plynoucího z provedených důkazů a že se nemohou odkázat pouze na vyjádření majitele práva duševního vlastnictví nebo posudek

znalce.

odpovědnost podle

na

Některé majitele

ustanovení

§

8a

celní

úřady

měly

tendenci

práva

duševního

vlastnictví,

odst.

1

o

zákona

ochraně

přenášet

kteří

mají

spotřebitele

povinnost na vyzvání předložit celnímu úřadu dokumentaci potřebnou k provedení posouzení výrobků nebo zboží. Celní úřady pak měly snahu přikládat

vyjádřením

vlastníků

práv

duševního

vlastnictví

váhu

jakéhosi rozhodnutí arbitra, jehož názor je závazný a bez něhož nelze konstatovat, zda podezřelé výrobky nebo zboží jsou nebo nejsou padělky.

S tím

však

v žádném

případě

nelze

souhlasit.

Podklady

předložené majitelem práva duševního vlastnictví jsou pouze jedním z důkazů, které celní úřady musí hodnotit v souvislosti s ostatními důkazy a přiložit jim určitou důkazní váhu. Nejsou pro celní úřad závazné, zákon o ochraně spotřebitele jim takovou váhu nepřisuzuje,

54

i

když

lze

připustit,

že

stanovisko

majitele

práva

duševního

vlastnictví je důležitým podkladem pro rozhodnutí v dané věci. Navíc majitelé práv duševního vlastnictví někdy předložení podkladů omezí na vágní a ničím nepodložené sdělení, ve kterém pouze konstatují, že předmětné ochrannými

zboží

je

označeno

známkami.

Tato

způsobem

vyjádření

zaměnitelným

nelze

ani

s jejich

považovat

za

dostatečnou dokumentaci pro provedení posouzení zboží. Celní úřad nemůže pouze na základě takového vyjádření kvalifikovaně rozhodnout o tom, že se jedná o padělky. V případě zboží podezřelého z porušení práv duševního vlastnictví je nezbytné, aby celní úřad, který má ve věci

rozhodnout,

vlastní

hodnocení

disponoval stavu

podklady,

věci,

např.

které

mu

porovnání

umožní

způsobu

provést provedení

podezřelého zboží se zbožím originálním, shodnosti nebo podobnosti označení podezřelého zboží s ochrannou známkou apod. Toto hodnocení by mělo být objektivní a jeho výsledkem by měl být nepochybný závěr, zda

se

jedná

o

zboží

porušující

práva

duševního

vlastnictví

či

nikoliv. Přitom by mělo být vždy bráno na zřetel, zda jsou předmětné výrobky nebo zboží způsobilé vyvolat v průměrném spotřebiteli omyl, že se jedná o originální výrobky nebo zboží. I z tohoto hlediska, tedy z hlediska rozhodování, zda předmětný výrobek nebo zboží je způsobilý vyvolat ve spotřebiteli omyl, že se jedná o originální výrobek nebo zboží, je zajímavý problém známý v celní správě pod označením „problém čtyř pruhů“. Různé celní úřady nezávisle na sobě zajistily sportovní obuv kvůli podezření z klamání spotřebitele, obuv byla v různém barevném provedení a byla označena čtyřmi pruhy rovněž různého barevného provedení. Vzniklo podezření, že se jedná o klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem výrobků nebo

zboží

porušujících

některá

práva

duševního

vlastnictví,

konkrétně práva k ochranné známce „adidas“. V rámci celní správy (a nejen

tam)

se

rozvinula

diskuse,

zda

se

jedná

nebo

nejedná

o

porušení práva duševního vlastnictví, když ochranná známka „adidas“ je

v registru

vlastnictví

ochranných

definována

známek

nápisem

vedených

„adidas“,

Úřadem

průmyslového

vyobrazením

lotosového

květu a třemi pruhy (s vroubkovanými okraji). Předmětná obuv však byla

označena

pouze

čtyřmi

pruhy

bez

nápisu

a

bez

vyobrazení

lotosového květu, které by mohly u spotřebitele vyvolat dojem, že se jedná o originální obuv ochranné známky „adidas“. Navíc provedení

55

pruhů

v registru

ochranných

známek

je

s

okraji

vroubkovanými,

zatímco pruhy na zajištěné obuvi měly okraje rovné. Některé orgány celní správy zastávaly názor, že nabízením nebo prodejem této obuvi je klamán spotřebitel, neboť čtyři pruhy jsou zaměnitelné s pruhy třemi a je všeobecně známo, že souběžné pruhy charakterizují výrobky ochranné známky „adidas“ a to i bez dalšího označení, které definuje zapsanou ochrannou známku „adidas“. Tento názor

také

v Praze

převládá

v rozsudku

u

civilních

ze

dne

soudů.

29.5.2006,

Tak

sp.

např.

zn.

Městský

32Cm

soud

38/2005-110

konstatoval, že: „Lze považovat za skutečnost obecně známou (kterou dle

ustanovení

§

121

o.s.ř.

není

třeba

dokazovat),

že

označení

sestávající z rovnoběžných kontrastních pruhů je pro výrobky žalobce zcela

typické,

spotřebitelé

na

základě

toho

rozeznávají

výrobky

žalobce od výrobků jiných. Běžný spotřebitel však nerozeznává, zda jsou

vedle

sebe

spotřebiteli

umístěny

není

třeba

pruhy

tří,

předkládat

popřípadě

další,

pro

čtyři.

Průměrnému

žalobcovy

ochranné

známky typické znaky, jako např. vyobrazení „lotosového květu“ či označení adidas, neboť již samotné pruhy typicky umístěné jsou pro výrobky žalobce příznačné a všeobecně známé po celém světě.“ Protipólem tohoto názoru je závěr, který jsem vždy zastávala i já,

že

výrobky

s originálními

označené

výrobky

pruhy

čtyřmi

společnosti

adidas

nejsou

Group

zaměnitelné

označenými

třemi

pruhy. Je totiž mezi spotřebiteli všeobecně rozšířeno vědomí, že výrobky

ochranné

známky

„adidas“

jsou

označeny

třemi

souběžnými

pruhy a výrobky s jiným počtem pruhů navíc bez označení dalšími znaky, jimiž je ochranná známka definována, tak nemohou být s nimi zaměnitelné. prodejce zastávají známce,

Vždyť

je

všeobecně

znám

padělků:

„Více

pruhů,

trestní

soudy

(trestný

obchodnímu

jménu

a

více

a

s nadsázkou

adidas“.

čin

Tento

porušování

chráněnému

označení

chápán

výrok

názor

vesměs

práv

k ochranné

původu,

§

150

trestního zákona). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.10.2000, sp. zn. 3 TZ 221/2000 judikoval: „V případě H. T. P. odvolací soud ohledáním zajištěné obuvi zjistil, že jde o výrobky, které nejsou opatřeny třemi ale čtyřmi pruhy, jejich různobarevné provedení není typické pro obuv firmy Adidas (černá a bílá) a nejsou ani označené lotosovým květem. Pokud tedy bylo zcela zřejmé, že inkriminované výrobky

nejsou

opatřeny

ochrannými

56

známkami

specifikovanými

v odborném vyjádření zástupce firmy Adidas ani znaky, jež se jim svým tvarem nebo vyobrazením podobají do té míry, že by je bylo možno snadno zaměnit, nelze ani dovodit, že odvolací soud pochybil, jestliže

nepovažoval

k objasnění

shora

uvedených

skutečností

za

potřebné přibrat též znalce z příslušného oboru.“ V tomto usnesení Nejvyšší soud evidentně zastává názor, že výrobky označené čtyřmi pruhy

nelze

bez

dalšího

považovat

za

zaměnitelné

se

zapsanou

ochrannou známkou „adidas“. Celní úřady při svém rozhodování samozřejmě musí vycházet ze svého vlastního správního uvážení, přičemž musí vzít v úvahu všechny okolnosti každého jednotlivého případu. Nicméně orgány celní správy neopomíjejí ani právní názory obecných soudů, jsou pro ně určitým vodítkem, zvláště když rozhodování o tom, zda zboží práva duševního vlastnictví

porušuje

či

nikoliv,

je

otázkou

právní

a

nikoliv

znaleckou. Po několikaměsíčních diskusích v celní správě převážil názor,

že

průměrného

výrobky

označené

spotřebitele

čtyřmi

zaměnitelné

pruhy

zásadně

nejsou

s originálními

pro

výrobky

označenými ochrannou známkou „adidas“ a jejich nabízení či prodej nelze označit za klamání spotřebitele.

57

6.4 Změny v zákoně o ochraně spotřebitele účinné ode dne 12.2.2008

Zákonem

36/2008

č.

Sb.

(účinným

ode

dne

12.2.2008)

bylo

v zákoně o ochraně spotřebitele zcela zrušeno ustanovení o zákazu klamání spotřebitele (§ 8), to však neznamená, že by se nabízení nebo

prodej

výrobků

nebo

služeb

porušujících

práva

duševního

vlastnictví z pohledu ochrany spotřebitele stalo legálním. Nabízení nebo prodej výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje a dále neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu (zákona o ochranných známkách) v obchodním

styku

jsou

v novém

ustanovení

§

5

odst.

2

zákona

o

ochraně spotřebitele označeny za klamavou obchodní praktiku, která je jako jeden z druhů nekalé obchodní praktiky výslovně v ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele zakázaná. Orgány celní správy i nadále vykonávají dozor nad dodržováním tohoto zákazu a současně

také

výrobků

určených

změněného celní

nad

dodržováním pro

ustanovení

správy

však

zákazu

humanitární

§

7b

také

zákona

získali

nabízení,

účely o

a

vývozu

do

pouze

spotřebitele.

Orgány

zakotveného

ochraně

další

prodeje

novou

kompetenci

a

to

nad

dodržováním povinnosti provozovatele tržiště (tržnice) včetně obce pronajímající

veřejného

část

prostranství

k příležitostnému

stánkovému prodeji vést evidenci prodávajících a předložit ji na žádost dozorovému orgánu. Pro orgány celní správy to může být velkým přínosem,

neboť

teď

mají

možnost

celkem

jednoduše

zjistit

konkrétního prodávajícího na tržišti, ať už před započetím kontroly, přičemž nemusí jít vždy o dozor prováděný podle zákona o ochraně spotřebitele nepodaří

u

anebo

po

jejím

konkrétního

skončení,

prodejního

když místa

se

v jejím

zjistit,

průběhu kdo

je

prodávajícím. Zákon

č.

36/2008

Sb.

zcela

zrušil

ta

ustanovení

zákona

o

ochraně spotřebitele, která upravovala oprávnění celních úřadů při výkonu dozoru podle zákona o ochraně spotřebitele a jejich procesní postup při zjištění nabídky, prodeje, skladování, distribuce výrobků nebo zboží porušujícího práva duševního vlastnictví. Byl tak zcela odstraněn v kapitole 7.1. popsaný problém vzniklý novelou zák. č. 191/1999 Sb. při tehdy stávajícím nezměněném znění zákona o ochraně

58

spotřebitele.

Napříště

by

již

tedy

všechny

celní

úřady

měly

postupovat podle zák. č. 191/1999 Sb., tedy podle jeho opatření při ochraně vnitřního trhu před výrobky a zbožím, které není pod celním dohledem a kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví. Zákonem č. 36/2008 Sb. došlo i k rozsáhlým změnám zákona o ochraně spotřebitele v části správních deliktů, nicméně orgány celní správy, respektive celní úřady jsou i nadále příslušné k projednání správního deliktu spáchaného:
porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik, tedy nabízením některá

nebo práva

prodejem

výrobků

duševního

nebo

služeb

vlastnictví,

jakož

porušujících i

skladováním

takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje;
nabízením, prodejem nebo vývozem výrobků, které byly určeny pro humanitární účely a označeny nápisem „humanita“ podle zák. č. 191/1999 Sb. a dále
správního deliktu spáchaného provozovatelem tržiště (tržnice) tím, že nevede nebo nepředloží evidenci prodávajících. Sprání delikty jsou nyní mnohem podrobněji upraveny, tedy jsou jmenovitě

vypočítána

jednotlivá

společensky

nebezpečná

jednání

a

více rozlišeny jsou i horní hranice výše pokut, které lze za ně uložit, horní hranice výše pokut jsou odstupňovány podle společenské nebezpečnosti jednotlivých protiprávních skutků. Za všechny správní delikty,

které

projednávají

orgány

celní

správy

podle

zákona

o

ochraně spotřebitele lze uložit pokutu do 5.000.000,- Kč. Nově zákon o ochraně spotřebitele upravuje liberační důvody. Příslušný subjekt za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Dále upřesňuje okolnosti, k nimž se musí při určení výměry pokuty

přihlédnout

(klasicky

je

to

závažnost

správního

deliktu,

zejména způsob jeho spáchání a jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Podle

ustanovení

v dosavadním samosprávy v mezích vývozu

znění

a

své a

§

jsou

ostatní

zákona

orgány

orgány

působnosti

uvádění

21

výrobků

státní

veřejné

veškerá

o

ochraně správy,

správy

opatření,

nebezpečných

jsou

aby

spotřebitele orgány povinny

zamezily

svou

územní činit

dovozu,

zaměnitelností

s potravinami do oběhu nebo zamezily jejich dalších oběh. Blíže však

59

opatření

nespecifikoval

a

nečiní

tak

ani

po

novele

zákonem

č.

36/2008 Sb.. Celní úřad by výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami nepropustil do navrženého celního režimu, lze je totiž hodnotit

jako

výrobky

nebezpečné

z hlediska

obecné

bezpečnosti

výrobků. Ostatně zpravidla jsou již zjištěné výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami nahlášeny do výstražného systému pro výměnu

informací

o

nebezpečných

nepotravinářského charakteru (RAPEX).

60

spotřebitelských

výrobcích

7 KONTROLA PŘEPRAVY ODPADŮ ORGÁNY CELNÍ SPRÁVY

Česká republika je smluvní stranou Basilejské úmluvy o kontrole pohybu

nebezpečných

zneškodňování,

odpadů

vyhlášené

ve

přes

hranice

Sbírce

zákonů

Přepravu odpadů dále upravuje Nařízení

států

pod

a

jejich

100/1994

č.

Sb..

Rady (EHS) č. 259/1993 o

dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení č. 259/93“), které zřizuje systém pro kontrolu odpadů a zároveň implementuje na úrovni EU i Basilejskou úmluvu; Nařízení Rady (ES) č. 1420/1999, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro přepravu některých druhů odpadů do některých nečlenských zemí OECD, ve znění pozdějších předpisů; Nařízení Komise (ES) č. 1547/1999, kterým se stanoví kontrolní postupy podle Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 pro přepravu některých druhů odpadů do některých zemí, na něž se nevztahuje Rozhodnutí Rady OECD č. C (92) 39 v konečném znění, ve znění

pozdějších

předpisů

a

řada

dalších

předpisů

sekundárního

práva. Vnitrostátním právním předpisem je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpadech“). Je zřejmé, že přeprava odpadů

je

poměrně

kontrolními přepravě

orgány

podrobně přepravy

přeshraniční

upravena. odpadů

ale

V České

celní

rovněž

při

úřady

republice a

to

jsou

nejen

vnitrostání

při

přepravě

nebezpečných odpadů. Konkrétní oprávnění a povinnosti při kontrole odpadů jsou orgánům celní správy stanoveny zákonem o odpadech. Kontrolám celních úřadů tedy podléhají movité věci, kterých se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech, tak jak odpady definuje zákon o odpadech v ustanovení § 3 odst. 1. Odpady se pro přeshraniční přepravu odpadů za účelem jejich využití dělí na: a) odpady uvedené na červeném seznamu (příloha IV

Nařízení

č.

III

Nařízení

č.

II

Nařízení

č.

259/93), b) odpady

uvedené

na

žlutém

na

zeleném

seznamu

(příloha

259/93), c) odpady

uvedené

seznamu

259/93),

61

(příloha

d) odpady neuvedené na žádném ze seznamů uvedených podle písmene a) až c). Podle

čl.

16

a

21

čl.

Nařízení

259/93

č.

je

přeshraniční

přeprava odpadů za účelem jejich využití uvedeném na červeném a žlutém seznamu a odpadů neuvedeném na žádném ze seznamů zakázána, s výjimkou které

přeshraniční

se

vztahuje

přepravy

rozhodnutí

odpadů do

Rady

států

Organizace

a

ze

pro

států,

na

hospodářskou

spolupráci a rozvoj a do států a ze států, které jsou smluvními stranami

Basilejské

úmluvy

nebo

s nimiž

ČR

uzavřela

dohodu

nebo

úmluvu. Tato přeshraniční přeprava je podle čl. 6 až 8 a čl. 10 Nařízení listem odpadů,

259/93

č.

nebo

Formulářem

které

rozhodnutím

možná

pouze

oznámení

osvědčují,

že

ministerstva.

s Oznamovacím

listem

a

pro

byl

Formulářem vydán

Přeshraniční

souhlas přeprava

a

Zasílacím

pohyb/sledování

ministerstva odpadů

za

a

s

účelem

jejich využití uvedených na zeleném seznamu nevyžaduje až na výjimky souhlas

příslušných

odpadů,

musí

však

správních být

úřadů

doprovázeny

pro údaji

přeshraniční stanovenými

přepravu v čl.

11

Nařízení č. 259/93 a jejich přeshraniční přeprava je možná pouze do oprávněného zařízení.20 Podle § 54 odst. 2 zákona o odpadech je přeshraniční přeprava odpadů

do

České

republiky

zakázána, s výjimkou odpadů

za

vzniklých

účelem

odstranění

v sousedních

státech

v důsledku živelných pohrom nebo za stavu nouze. Podle § 54 odst. 3 zákona se odpad vzniklý v České republice přednostně využívá v České republice, nejedná-li se o jeho využití v jiných členských státech Evropské unie. V případech přeshraniční přepravy odpadů za účelem jejich

odstranění

(vývozu

z území

České

republiky),

musí

být

v průvodních dokladech uveden také souhlas kompetentního úřadu země určení. Celní úřady v žádném případě nemají kompetence k udělování povolení k přepravě odpadů, nejsou dozorovými orgány veřejné správy v tomto smyslu. Celní úřady jsou pouze orgány kontrolující soulad uskutečňované

přepravy

s příslušnými

právními

předpisy

a

s povoleními na jejich základě vydanými. Příslušným správním úřadem pro přeshraniční přepravu odpadů a kontaktním subjektem za Českou

20

Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel, Služební předpis č. 18/2005 – Kontrola přepravy odpadů, čl. 11.

62

republiku je Ministerstvo životního prostředí (§ 53 odst. 2 zákona o odpadech). Při přeshraniční přepravě odpadů celní úřady a) zda

odpad

je

vybaven

Oznamovacím

a

Zasílacím

kontrolují: listem

nebo

Formulářem oznámení nebo Formulářem pro pohyb/sledování odpadů, rozhodnutím

ministerstva

životního

prostředí

nebo

průvodním

průvodních

dokladech

dokladem pro zelený seznam; b) zda

odpad

podle

odpovídá

právních

údajům

předpisů

uvedeným

na

Evropského

společenství,

zákona

a

prováděcích právních předpisů; c) zda

přepravované

zboží,

které

není

vybaveno

doklady

požadovanými pro přepravu odpadů, není odpadem; d) zda přeshraniční přeprava odpadu není v

rozporu s právními

předpisy Evropského společenství a zákonem. Zjistí-li celní úřad, že přeshraniční přeprava je nedovolenou přepravou

podle čl. 26

příslušných

oznámení,

Nařízení souhlasu

č. 259/93, nebo

tedy

schválení,

dopravou

popřípadě

bez pokud

specifikace nákladu v příslušných dokladech není shodná se skutečným obsahem

nákladu

uskutečňována

nebo

že

v rozporu

přeshraniční

s rozhodnutím,

přeprava

může

odpadů

nařídit

je

přerušení

přepravy a odstavení vozidla na místo k tomu určené. Celní úřad v tom případě může stanovit kauci ve výši od 10 000 Kč do 50 000 Kč. Pokud řidič nesloží požadovanou kauci, jsou celní úřady oprávněny přikázat

řidiči

jízdu

na

nejbližší,

z hlediska

bezpečnosti

a

plynulosti provozu na komunikacích vhodné místo k odstavení vozidla, zadržet řidiči doklady k vozidlu a nákladu a zakázat pokračování v jízdě.

vozidla

Řidič

může

pokračovat

v jízdě

po

zaplacení

požadované kauce řidičem nebo dopravcem, nebo po zaplacení pokuty České inspekci životního prostředí za spáchání správního deliktu. V případě

pochybností,

zda

je

přeprava

odpadu

prováděna

do

oprávněného zařízení, celní úřady pořídí kopie průvodních dokladů, potřebnou

fotodokumentaci

životního

prostředí.

a

předají

V případech

písemný

zjištěné

podnět

Ministerstvu

přeshraniční

přepravy

odpadů uvedených na červeném, žlutém seznamu a odpadů neuvedených na žádném ze seznamů do ČR, ministerstvo vždy v rozhodnutí určí, kam bude odpad dopraven. Podle přepravou

informací odpadů

je

médií ve

by

se

skutečnosti

63

mohlo

zdát,

putováním

že

přeshraniční

kamiónů

naložených

neidentifikovatelným

odpadem

mířících

na

ilegální

skládky

či

umístění. Není tomu tak. Přeshraniční přeprava odpadů mnohem častěji spočívá

především

v přepravě

recyklovatelných

odpadů

ze

zeleného

seznamu (papír, železný šrot, recyklovatelné plastové odpady). Stává se však, že takový odpad není doprovázen stanovenými doklady, i když jinak nic nenasvědčuje jejich nedovolené přepravě. V takovém případě celníci zpravidla vozidlo odstaví, řidič se spojí s přepravcem a doklady k odpadu jsou během několika hodin předloženy. Odpad pak pokračuje v původně zamýšlené přepravě. Při

kontrolách

zastavovat

vozidla,

přepravy

odpadů

nařizovat

jsou

odstavení

celní

vozidla

úřady na

oprávněny

vhodné

místo,

kontrolovat doklady provázející odpad a zboží, doklady prokazující totožnost osoby přepravující odpad, provádět fyzickou kontrolu opadů a zboží, odebrat a analyzovat vzorky a pořizovat fotodokumentaci. Oprávnění celních úřadů ale nejsou omezena jen na činnost na „cestě“,

nýbrž

v případě

porušení

právních

při

předpisů

kontrole

přepravy

Evropských

odpadů

společenství

zjištění

upravujících

dozor nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj

jsou

oprávněny

provádět

šetření

na

místě

vzniku

odpadů

u

původce, držitele nebo oznamovatele a na místě určení u konečného příjemce. Vzhledem k možnému nebezpečí pro zdraví člověka je však doporučováno, aby pracovníci celních úřadů tyto kontroly prováděli za

přítomnosti

nařízeno

přísně

inspekce

České dbát

o

životního

ochranu

prostředí,

bezpečnosti

a

přičemž

zdraví

při

je

práci.

Zjištění včetně protokolu o průběhu a výsledcích kontroly jsou pak zasílání

Ministerstvu

životního

prostředí

k provedení

vrchního

státního dozoru. Případ z Celního úřadu Česká Lípa z roku 2005 byl jedním z prvních, upozornil na problém možných nedovolených přeprav odpadů, vzápětí silně medializovaných a vlastně odstartoval řadu kontrolních akcí jak orgánů celní správy tak České inspekce životního prostředí a

Ministerstva

vstup

České

životního

republiky

prostředí.

do

Evropské

Rovněž unie

a

poukázal s tím

na

fakt,

spojené

že

zrušení

kontrol zboží přímo na hranicích s sebou může nést i negativa. Česká všímaví

a

Lípa

je

tak

jim

imatrikulovaných

v

malé začal Německu

okresní

město,

být

podezřelý

mířících

64

lidé

v něm

zvýšený

k bývalému

žijící

pohyb

statku

za

jsou

kamiónů městem.

Občané

bydlící

poblíž

statku

upozornili

na

nezvykle

silný

pohyb

kamiónů celní úřad. Pracovníci celního úřadu přijeli na místo právě v okamžiku,

kdy

k objektu

Kontrolou

nákladu

komunální

doklad,

a

dokladů

zatímco

recyklovatelný

plastový

místem

vedly

určení

mířily bylo

celní

naložené

zjištěno,

podle

odpad.

plně

čtyři

dokladů

Tento

úřad

že

měl

rozpor

je

přepravován

být

přepravován

spolu

k podezření,

kamióny.

že

s neuvedeným se

jedná

o

nedovolenou přepravu odpadů. Celní úřad nařídil přerušení přepravy a vozidla

nechal

odstavit.

Současně

vyzval

ke

spolupráci

Českou

inspekci životního prostředí (dále jen „Inspekce“) a podal podnět Ministerstvu

životního

prostředí.

Dále

pak

šetření

již

vedla

Inspekce a Ministerstvo životního prostředí, později ve spolupráci s německými

orgány

státní

správy.

Bylo

zjištěno,

že

areál

byl

pronajat fyzickou osobou – podnikatelkou od Pozemkového fondu České republiky za účelem podnikání – recyklace odpadů. Tato osoba byla konečným příjemcem odpadů a organizátorem jejich přeprav. Tvrdila však, že došlo k omylu, že komunální odpad do její provozovny vůbec dopraven neměl být, že byl určen na skládku v Německu. Podnikatelce byla Inspekcí uložena pokuta. Přepravci pokuta uložena nebyla. Po několika týdnech Inspekce požádala celní úřad o uvolnění odstavených vozidel a o jejich doprovod na hranice České republiky s Německem,

aby

se

odpad

cestou

do

Německa

bez

doprovodu

„neztratil“. Inspekce spolu s Ministerstvem životního prostředí a německými orgány státní správy zjistily původce odpadu v Německu a dohodli takový postup, že i komunální odpad již do objektu navezený bude odvezen zpět do Německa. Celní úřad byl požádán o spolupráci, konkrétně o dohled nad nakládáním a přepravou odpadu na hranici České republiky s Německem. Celní úřad žádosti vyhověl, přestože mu takovou povinnost zákon o odpadech neukládá a v současné době se nakládají

a

odvážejí

první

kamiony

německého

komunálního

odpadu

z území České republiky pod dohledem celního úřadu. Stejná

oprávnění

jako

výše

popsaná

mají

celní

úřady

při

vnitrostátní přepravě odpadů. Kontrola vnitrostátní přepravy je však omezena

na

právním

předpise

předpisů)

nebezpečné

a

odpady,

(vyhláška

jakékoliv

č.

jiné

tedy

odpady

381/2001

Sb.,

uvedené

v prováděcím

ve znění

odpady vykazující

jednu

pozdějších nebo

více

nebezpečných vlastností uvedených v příloze k zákonu o odpadech. Při

65

vnitrostátní přepravě odpadů celní úřady kontrolují, zda se nejedná o přepravu

nebezpečného

odpadu,

v případech

vnitrostátní

přepravy nebezpečných odpadů celní úřady kontrolují, zda je odpad vybaven evidenčním listem pro přepravu nebezpečných odpadů po území České

republiky

uvedeným.

a

V případě

doprovázeny

zda

odpad

přepravy

evidenčním

odpovídá

údajům

nebezpečných

listem,

podávají

v evidenčním

odpadů, celní

které úřady

listě nejsou podnět

Ministerstvu životního prostředí. Celní úřady dohlíží nad přepravou odpadů i v rámci činností, které jsou jim nejvíce vlastní a to v průběhu celního řízení, tj. v řízení, jehož účelem je propuštění zboží zahraničního statutu do navrženého režimu. Zákon o odpadech zakazuje propustit do navrženého režimu:
zboží, které není deklarováno jako odpad, ale je odpadem;
zboží deklarované jako odpad, které není vybaveno doklady podle právních předpisů Evropského společenství, zákona o odpadech a prováděcích právních předpisů;
odpad, který neodpovídá údajům uvedených v dokladech;
vývoz zboží deklarovaného jako odpad do států, které nejsou členskými státy Evropské unie nebo dovoz tohoto zboží z těchto států;
jestliže,

dovozem

baterií

nebo

akumulátorů

ze

států,

které

nejsou členskými státy Evropské unie je porušen zákaz dovozu baterií a akumulátorů, pokud obsahují více než 0,0005 hmotn. % rtuti

nebo

není

dodrženo

jejich

označení

podle

zákona

o

odpadech. Pokud celní úřad rozhodne o nepropuštění zboží do navrženého režimu, je dovozce povinen neprodleně odpad vyvézt zpět do státu, který není členským státem Evropské unie. Celní úřad o tom informuje Ministerstvo

životního

prostředí.

V tomto

okamžiku

mohou

nastat

potíže, které jsou velmi špatně řešitelné. Jedná se o případy, kdy je dovozce nečinný, nesplní povinnost vyvézt odpad zpět do státu, který není členským státem Evropské unie. Zboží sice není propuštěno do navrženého režimu, ale stále se fyzicky nachází na území České republiky, přičemž se samozřejmě může jednat o odpad nebezpečený. V tom případě celní úřady informují Ministerstvo životního prostředí a dále postupují na základě jeho pokynů a ve spolupráci s ním. Celní

66

úřady vůbec v případě dozoru nad přepravou odpadů úzce spolupracují s ostatními orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství. Často se jedná o odbornou pomoc České inspekce životního prostředí anebo

o

rozhodnutí

krajských

úřadů

v případě

pochybností,

zda

přepravované zboží je či není odpadem. Někdy

jsou

problematické

zásilky

použitého

textilu

do

tzv.

second handů. Zásilky nejsou baleny jako běžné textilní zboží nýbrž připomínají odpad. Jsou baleny v balících bez rozdílu druhů, textil není tříděný a balíky jsou staženy drátem. V těchto případech, tedy v případech pochybností celní úřad žádá Českou inspekci životního prostředí o poskytnutí odborné pomoci, konkrétně o vyjádření, zda se jedná o odpad či nikoliv. Zpravidla se v těchto případech inspekce vyjádří v tom smyslu, že se o odpad nejedná a zásilka je propuštěna do navrženého celního režimu jako použitý textil Zásadnějším problémem je však fakt, že orgány celní správy ať už v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie nikdy fyzicky nezkontrolují všechny zásilky zboží dovezeného ze třetích zemí. Je zřejmé, že se na území České republiky mohou dostat odpady bez

jakékoliv

kontroly

a

dohledu,

pokud

v dokladech

nejsou

deklarovány jako odpad a jedná se o zásilky, které celní úřady v tom kterém

konkrétním

případě

fyzicky

nezkontrolují.

Celní

správa

samozřejmě má systém databází podezřelých subjektů, případně zásilek a upozorňování na ně, ale všechny tyto systémy lze obejít, neboť zboží může dovézt a podat návrh na propuštění do navrženého režimu prakticky

kdokoliv,

tedy

jakékoliv

prokazatelné

i

právě

historie

a

vzniklé

právnické

fyzické

osoby,

osoby

které

bez

začaly

podnikat teprve nedávno. Obávám se však, že tento problém prakticky nemá řešení, takto dovezené odpady mohou být zjištěny až dlouho po jejich

dovozu

nebo

vůbec.

Navíc

přistoupením

České

republiky

k Evropské unii 1.5.2004 se území České republiky stalo součástí jednotného vnitřního trhu, což znamenalo úplné zrušení kontrol zboží na

vnitřních

hranicích

včetně

kontrol

z hlediska

technických,

veterinárních a jiných předpisů tedy včetně předpisu upravujících nakládání

s odpady.

Dnem

1.5.2004

přestaly

celní

úřady

vykonávat

kontroly zboží při jeho vstupu na území České republiky, možnost zachytit

vstup

odpadů

na

území

České

republiky,

tedy

odpadu

přepravovaného v rozporu s příslušnými právními předpisy klesl téměř

67

na minimum. Stále však existovaly hraniční kontroly osob prováděné příslušníky

služby

cizinecké

a

pohraniční

policie

na

hraničních

přechodech. Stávalo se tak, že při svých kontrolách zachytili i vozidla, která se jim zdála být podezřelá z hlediska přepravy odpadů a

upozornili

na

ně

pracovníky

celního

úřadu,

kteří

pak

činili

příslušné výše popsané úkony. K půlnoci mezi 20. a 21. prosince 2007 se však Česká republika stala součástí schengenského prostoru a byly zrušeny

hraniční

kontroly

prováděné

příslušníky

Policie

České

republiky podél celé pozemní hranice se sousedními státy. Teď již prakticky neexistuje možnost zachytit nedovolenou přepravu odpadů a to ani těch nebezpečných již v okamžiku jeho vstupu na území České republiky.

68

8 CENOVÁ KONTROLA ORGÁNY CELNÍ SPRÁVY

Cílem cenové kontroly není bezprostředně chránit spotřebitele, nýbrž

především

trh

proti

zneužívání

postavení

na

trhu.

Avšak

v okamžiku, kdy dojde ke zneužití postavení na trhu, tedy k situaci, kdy

ceny

na

trhu

nejsou

výsledkem

účinné

konkurence,

jsou

poškozovány i zájmy konečného spotřebitele. Základní právní normou pro cenovou regulaci je zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ zákon o cenách“). Cenové kontrolní orgány stanovuje zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky

v oblasti

cen,

ve

znění

pozdějších

předpisů.

Z orgánů

celní správy je cenovým kontrolním orgánem pouze Celní úřad Kolín, který vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen u tabákových výrobků a vydává rozhodnutí o regulaci cen u tabákových výrobků.

Celní

samozřejmě

i

úřady

spotřební

vykonávají daně

správu

spotřebních

z tabákových

výrobků,

daní

a

zřejmě

to

proto

zákonodárce přiřknul kompetence při kontrolách cen tabákových výroků orgánům

celní

správy,

konkrétně

Celnímu

úřadu

Kolín.

Celní

úřad

Kolín totiž je pověřen k distribuování tabákových nálepek, jejichž použitím

je

zaplacena

spotřební

daň.

Tabákové

výrobky,

konkrétně

cigarety jsou také jedněmi z výrobků, u nichž je cena pro konečného spotřebitele státem regulována. Podle ustanovení §§ 110 a 111 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebních daních“) prodejce nesmí:
prodávat cigarety konečnému spotřebiteli za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, pokud zákon o spotřebních daní nestanovuje jinak;
při prodeji cigaret konečnému spotřebiteli poskytovat žádnou slevu;
prodej

cigaret

vázat

na

prodej

jiných

předmětů

a

pokud

je

k cigaretám přidán nebo přibalen jiný předmět, nesmí být při prodeji konečnému spotřebiteli celková cena odlišná od ceny pro konečného spotřebitele uvedené na tabákové nálepce;
prodávat cigarety konečnému spotřebiteli za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce. Cenová kontrola spočívá jednak ve zjišťování, zda prodávající nebo

kupující

neporušují

ustanovení

69

zákona

o

cenách

a

cenové

předpisy a jednak v ověřování správnosti předkládaných podkladů pro potřeby

vyhodnocování

vývoje

cen,

regulace

cen

a

pro

řízení

o

porušení cenových předpisů. Přitom pracovníci cenových kontrolních orgánů jsou oprávněni v souvislosti s výkonem kontrolní činnosti, pokud není zvláštními předpisy stanoveno jinak, vstupovat do všech prostorů

kontrolovaných

subjektů,

nahlížet

do

účetních

a

jiných

podkladů a požadovat od kontrolovaných subjektů vytvoření podmínek nezbytných pro výkon cenové kontroly.21 Přestože kontrolním cenovým orgánem je ze zákona pouze Celní úřad Kolín, neznamená to, že musí cenovou kontrolu provádět pouze on. Celní úřad Kolín může pověřit jiný celní úřad k provedení cenové kontroly,

bude

se

tak

dít

především

v případech,

kdy

je

kontrolováno, zda prodávající nebo kupující neporušují ustanovení zákona o cenách a cenové předpisy, to znamená v případech, kdy je kontrolováno, zda prodejce neprodává cigarety za ceny jiné, než je cena pro spotřebitele uvedená na tabákové nálepce. Nebylo by totiž v moci Celního úřadu Kolín, aby tyto cenové kontroly prováděl u prodejců

na

území

celé

republiky,

České

bylo

by

to

i

velmi

neefektivní. Tyto cenové kontroly se pravidelně provádějí, zjištění jsou

však

ve

prodávají

většině

cigarety

za

negativní, ceny

to

uvedené

znamená, pro

že

prodejci

spotřebitele

na

vesměs

tabákové

nálepce. V rámci

cenové

regulace

orgány

celní

správy

projednávají

i

některé správní delikty, jejichž skutková podstata je dána zákonem o spotřebních

daních,

v ustanovení

§

porušuje

cenové

povinnosti

15

na odst.

předpisy,

uložené

nějž 1

odkazuje

písm. jestliže

zvláštním

g)

zákon

o

cenách,

konstatuje,

u

tabákových

právním

že

prodávající

výrobků

předpisem

když

poruší

(zákonem

o

spotřebních daních). Tak se kontrolovaná právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu podle zákona o spotřebních daních tím, že
prodá konečnému spotřebiteli cigarety za cenu nižší nebo vyšší, než je

cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové

nálepce nebo poskytne konečnému

21

spotřebiteli slevu z ceny pro

Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel, Vnitřní pokyn č. 1/2007 – provádění cenové kontroly, čl. 2, odst. 1-2.

70

konečného

spotřebitele

(§

135b

odst.

1

písm.

c)

zákona

o

spotřebních daních);
prodá konečnému spotřebiteli cigarety, ke kterým je přidán nebo přibalen jiný předmět, za celkovou cenu odlišnou od ceny pro konečného spotřebitele uvedené na tabákové nálepce nebo váže prodej cigaret konečnému spotřebiteli na prodej jiných předmětů (§ 135b odst. 1 písm. d) zákona o spotřebních daních);
spotřebuje cigarety zakoupené za cenu nižší, než je cena pro konečného

spotřebitele

uvedená

na

tabákové

nálepce

(§

135b

odst. 1, písm. i) zákona o spotřebních daních). Za spáchání správního deliktu prvních dvou skutkových podstat lze uložit sankci ve výši do 2.000.000,- Kč, v posledním případě pak do výše 50.000,- Kč. Zákon v oblasti Podle

o cen

cenách,

respektive

zakazuje

ustanovení

§

určité

111a

zákon chování

zákona

o

o i

spotřebních konečnému

ochraně

daních

však

spotřebiteli.

spotřebitele

konečný

spotřebitel nesmí nakupovat cigarety za cenu nižší, než je cena pro konečného tento

spotřebitele

zákon

podstatou

jinak.

přestupku,

uvedená

Tento tudíž

na

zákaz

tabákové však

zákonodárce

není

nálepce,

nestanoví-li

doprovázen

pravděpodobně

skutkovou nepovažuje

porušení tohoto zákazu za dostatečně společensky nebezpečné.

71

ZÁVĚR

Ochrana spotřebitele je oblastí velmi rozmanitou, zahrnuje řadu jednotlivých právních předpisů ať už právních předpisů Společenství nebo předpisů vnitrostátních. Se skutečností, že jejich předmětem je úprava

společenských

vztahů

značně

různorodých,

souvisí

i

různorodost jejich adresátů, orgánů dozoru, kontrolních a procesních postupů.

Nezpochybnitelným

přiznává

užší

širší

či

faktem

je,

že

kompetence

orgánům

většina

celní

právních

správy předpisů

týkajících se ochrany spotřebitele, přestože si to odborná i laická veřejnost ne vždy uvědomuje. Pravomoce orgánů celní správy nejsou všemi právními předpisy týkající se ochrany spotřebitele dány shodně. Tak v některé oblasti orgány celní správy vykonávají pouze kontroly a zjištěná porušení povinností kontrolovanými subjekty předávají k řešení jiným orgánům dozoru, jako je tomu například podle zákona o obalech nebo v případě vnitrostátní přepravy nebezpečných odpadů. V jiných oblastech orgány celní

správy

nejen

kontrolují,

ale

přijímají

i

některá

opatření

zpravidla zabraňující dalšímu nakládání se závadnými výrobky nebo zbožím, mající však pouze charakter předběžného opatření, jako je tomu

například

u

přeshraniční

přepravy

odpadů.

V rámci

celního

řízení celní úřady zamezují trvalému vstupu závadných výrobků na území

republiky

České

ať

již

vydáním

rozhodnutí

o

nepropuštění

zboží, jako je tomu podle zákona o odpadech, který výslovně zakazuje dovoz

odpadu

s geneticky

porušujícího

zákon

modifikovanými

o

odpadech,

organismy

nebo

zákona

podle

o

zákona

nakládání o

obecné

bezpečnosti výrobků a zákona o potravinách v případech nebezpečných výrobků

a

potravin

nebo

zrušením

platnosti

celního

prohlášení

v případě jeho nedoložení potřebnými doklady podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků. A konečně orgány celní správy postupují podle právních

předpisů,

kontrol

a

odpovědnosti

které

vydávání za

jim

udělují

předběžných

porušení

nejen

opatření

povinností

pravomoce nýbrž

i

k provádění k vyvozování

kontrolovanými

subjekty

v oblasti ochrany spotřebitele. Je to zákon o ochraně spotřebitele a zákon o cenách spolu se zákonem o spotřebních daních, podle nichž ukládají orgány celní správy sankce za spáchané správní delikty, o jejichž skutkových podstatách již bylo zmiňováno dříve.

72

Není myslitelné, aby pracovníci orgánů celní správy beze zbytku odborně obsáhli všechny oblasti, v nichž mají orgány celní správy kontrolní

pravomoce.

Není

možné,

aby

byli

odborníci

na

obecnou

bezpečnost výrobků, obaly, odpady či bezpečnost potravin. Je proto naprosto

nezbytná

příslušnými

orgány

spolupráce dozoru,

orgánů

k níž

celní

také

správy

skutečně

s jinými

dochází

a

to

na

základě institutů upravených zákonem (vydání odborného stanoviska) ale i vzájemnou neformální pomocí. Pracovníkům celní správy musí být při výkonu dozoru vždy zcela jasné,

jakou

kontrolu

podle

jakého

právního

předpisu

právě

vykonávají, aby se tak vyvarovali procesních chyb ve svém postupu, především

při

opatřování

případných

důkazů

a

při

přijímaní

předběžných opatření. Je to důležité i protože se stává, že při výkonu dozoru podle zákona o odpadech, zjistí porušení zákona např. podle zákona o obalech. To znamená, že se může stát, že v jeden okamžik aplikují více právních norem současně. Situaci mají ztíženou i absencí jednotných definic základních pojmů a užíváním různých označení Alespoň

v podstatě částečná

spotřebitele

by

shodných

kodifikace orgánům

institutů právních

celní

správy

v jednotlivých

předpisů

zákonech.

v oblasti

usnadnila

jejich

ochrany

aplikaci,

především by však kodifikace přispěla k bezvadnosti právních úkonů jimi činěných při ochraně spotřebitele a k vyšší efektivitě jejich činnosti v této oblasti. Kodifikace by však jistě přispěla i k lepší orientaci nejen samotných spotřebitelů v právní úpravě je chránící, ale

rovněž

k prohloubení

subjektů právního

nesoucích vědomí

povinnosti a

k větší

z nich právní

vyplývající, jistotě

všech

zúčastněných. Obávám se však, že vzhledem ke stále se rozšiřující oblasti činnosti

ochrany nelze

spotřebitele

a

ne

v nejbližší

době

očekávat, ba právě naopak.

73

zcela ani

systematické částečné

zákonodárné

zlepšení

stavu

RESUMÉ

It

is

evident

that

the

competencies

of

the

Customs

Administration bodies to protect a consumer, possibly even connected with the protection of the environment, are fairly wide. At this point it is good to remark that the protection of a consumer is only a part of the activities executed by the Customs Administration, which perhaps opens up questions whether the competencies of the Customs Administration of the Czech Republic are not too wide or vague. However, as the protection of a consumer has been gaining its importance

in

the

society,

and

thus

also

legally,

the

Customs

Administration of the Czech Republic have been paying more attention to the issue of the protection of a consumer. As it was mentioned above, the Customs Administration do not execute their powers only within their

customs

procedures,

nature,

but

more

which and

is

more

historically often

also

the

closest

outside

to

customs

procedures, during inspection activities, which have nothing to do with import and export of goods. Despite the fact that the Customs Administration have got a complex system of education, either long term courses or individual thematic trainings, planned in advanced or prepared as a prompt reaction

to

the

changes

made

in

the

legal

regulations

or

newly

discovered forms of breaching the law by the inspected subjects, it is not reasonable to assume that the customs officers professionally master all the areas in which the Customs Administration execute their powers. Therefore it is absolutely necessary that the Customs Administration

bodies

co-operate

with

the

relevant

inspection

authorities. The co-operation among these two bodies is not based only

on

the

legally

assigned

duties,

which

mean

to

provide

professional assistance or to give a mandatory statement, but also it is often a form of natural co-operation arising out of the idea of

sharing

a

common

interest

during

the

inspections

of

how

the

duties by the relevant subjects are met within the protection of a consumer.

Usually

co-operation

agreements

are

signed

between

the

General Directorate of Customs and relevant central bodies of the state administration, but what turned out as very effective is often more or less informal co-operation of their executive bodies (e.g.

74

Agriculture and Groceries Inspectorate and Czech Trade Supervision and customs offices or customs directorates). The powers of the Customs Administration bodies are not set forth identically by all the legal regulations. So in practice, some bodies of the Customs Administration perform only inspections, and then they report the individual offences to different bodies to take care of them, as is for example the case of the Act on Packaging or in the case of inner state transportation of hazardous waste. In other areas, the Customs Administration bodies do not only inspect, but

they

also

take

some

action,

usually

preventing

further

manipulation with harmful products or goods, which however has got a character of preventive action only, as is for example the case of trans-state transportation of wastes. Within the customs procedure the customs offices prevent a permanent entry of harmful products to the

territory

of

the

Czech

Republic,

and

the

goods,

either

by

issuing a resolution on not allowing the goods to enter, as per the Act on Wastes, which strictly bans the import of waste breaching the Act on Wastes, the Act on Manipulation with Genetically Modified Organisms or per the Act on General Safety of Products and the Act on Groceries, in cases of hazardous products and groceries, or annul the

validity

of

customs

declaration

in

case

that

the

necessary

documents set forth by the law are not presented, as per the Act on General Safety of Products. And lastly, the Customs Administration bodies proceed pursuant to legal regulations, which grant powers to them

not

only

to

perform

inspections

and

to

issue

preventive

resolutions, but also they grant them to call for the execution of responsibility arising out of breaching the duties by the subjects which are inspected in the area of the protection of a consumer. It is the Act on the Protection of a Consumer and the Act of Prices, together with the Act on Consumption Taxes, per which the Customs Administration Bodies impose sanctions for the committed offenses, the nature of which has been already described above. So the Customs Administration employees must always fully understand which type of supervision they are executing at the moment, so that they are aware of the proper ruling legal norm and so that they avoid procedural mistakes,

mainly

while

accepting

preliminary

collecting

actions.

possible

Moreover,

75

evidence

their

and

situation

is

while more

difficult because of the lack of unified definitions of terms and because

of

using

various

terms

describing

in

fact

identical

institutes in the individual acts. At least a partial codification of legal regulations in the area of the Protection of a Consumer would

also

help

to

the

Customs

application

would

be

simplified,

Administration but

mainly,

bodies,

their

their

codification

would contribute to faultless procedures performed during protecting the rights of a consumer, and to higher efficiency in this area. This codification would also surely contribute to better orientation of consumers themselves in the legal regulations protecting them, as well as to better orientation of the subjects which are legally responsible to perform the duties set forth by the legal provisions protecting consumers and to their greater legal confidence in this area. But I am afraid that with respect to the rapid growth of the area

of

the

protection

of

a

consumer,

and

to

the

not

quite

systematic legislature, we cannot expect even partial improvement in this area, but quite the opposite.

76

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A JUDIKÁTŮ

1. Cingroš, J., Dudová, J., Jančářová, I., Pekárek, M., Průchová, I.

Právo

životního

prostředí,

3.

díl.

Brno:

Masarykova

univerzita, 2007 2. Damohorský, M. Právo životního prostředí, Praha: C.H.Beck, 2007 3. Horová, O. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006 4. Hulva, T. Ochrana spotřebitele. Praha: ASPI, 2005 5. Janok, M. Ceny a cenová politika, Vybrané problémy. Bratislava: Vysoká škola ekonomická, 1992 6. Knapp, V. Teorie práva. Praha: C.H.Beck, 1995 7. Lábíková, R. Obecná bezpečnost výrobků, Technické požadavky na výrobky, Odpovědnost za výrobek. Brno: Masarykova univerzita, 2001 8. Petržílek, P. Zákon o obalech. Praha: IFEC s.r.o., 2002 9. Rychetský, D. Odpady – podnikatelem bez pokut. Brno: ERA group spol. s r.o., 2002 10.

Švestka,

J.,

Jehlička,

O.,

Kratochvíl,

M.

Právní

ochrana

spotřebitele v České republice. Praha: C.H.Beck, 1999 11.

Týč, M. Základy práva Evropské unie. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004

12.

Zapletal, M. O ochraně spotřebitele. Praha: Linde Praha, a.s., 2000

13.

Zdražil, M. O ochraně spotřebitele. Praha: Linde Praha, a.s., 2000

14.

Celní

správa

České

republiky,

Generální

ředitelství

cel,

Služební předpis 18/2005 - Kontrola přepravy odpadů 15.

Celní správa České republiky, Generální ředitelství cel, SPČ 29/2004 – Volný oběh

16.

Celní

správa

České

republiky,

Generální

ředitelství

cel,

Vnitřní pokyn č. 89/2006 - Kontroly prováděné celními orgány podle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších 17.

Celní

správa

Služební

České

předpis

č.

republiky,

Generální

40/2006

Postup

-

ředitelství

celních

provádění dohledu nad obecnou bezpečností výrobků

77

orgánů

cel, při

18.

Celní

správa

Služební

České

předpis

provádění

č.

celního

republiky, 39/2006

Generální

–

dohledu

Postup nad

cel,

ředitelství

celních

bezpečností

orgánů

při

potravin

neživočišného původu 19.

Celní

správa

České

republiky,

Generální

cel,

ředitelství

Vnitřní pokyn č. 1/2007 – provádění cenové kontroly 20.

Metodická pomůcka č. 3/2006, Celní ředitelství Hradec Králové, oddělení 40 – Ochrany duševního vlastnictví, Hradec Králové, 2006

21.

Metodická pomůcka č. 4/2006, Celní ředitelství Hradec Králové, oddělení 40 – Ochrany duševního vlastnictví, Hradec Králové

22.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2006, sp. zn. 32Cm 38/2005-110

23.

Usnesení

Nejvyššího

soudu

ze

221/2000

78

dne

19.10.2000,

sp.

zn.

3

TZ

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Celní prohlášení (současně rozhodnutí v celním řízení) Příloha č. 2: Rozhodnutí o přerušení řízení o propuštění zboží do volného oběhu Příloha č. 3: Sdělení celního úřadu o přerušení řízení o propuštění zboží do volného oběhu Příloha č. 4: Závazné stanovisko Státní zemědělské a potravinářské inspekce Příloha č. 5: Rozhodnutí o stanovení podmínek dočasně uskladněného zboží Příloha č. 6: Závazné stanovisko Státní zemědělské a potravinářské inspekce

79