Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva
Diplomová práce
SPOLUVLASTNICTVÍ
Lucie Podařilová 2006
Čestné prohlášení :
Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma: Spoluvlastnictví zpracovala sama a
uvedla jsem všechny použité prameny.
Poděkování:
Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu své diplomové práce doc. JUDr. Josefu Fialovi, CSc. za cenné připomínky, rady a ochotnou pomoc při zpracovávání mé práce. Dále bych ráda poděkovala Výzkumnému institutu pro hospodářské právo střední a východní Evropy
(FOWI) a všem sponzorům, kteří se podíleli na projektu Österreichische Rechtschule in Brünn (Aktion Österreich –
Tschechische Republik, Bundesministerium für Bildung,
Wissenschaft und Kultur, Europäischer Fonds für regionale Entwicklung – EFRE, Baier
Lambert Rechtsanwälte OEG, Erste Österreichische Sparkassen Bank, GK Construction Bau GmbH, ULC Carnogursky Universal Legal Consulting, Vorlickova & Leitner). 2
Obsah S E Z N AM P O U Ž IT Ý C H ZK RA T E K . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. 5 1.
Ú V OD . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. 6
2.
S P O L UV L A S T N IC T V Í O B E C N Ě A J E H O D R U HY . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. 8 2 .1 2 .2
P O J E M S P O L U V L A S T N I C T V Í . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. 8 D R U H Y S P O L U V L A S T N I C T V Í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. 9 2.2.1 P o d íl o v é s p o l u v la s t n ic t v í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. 9
2.2.2
2.2.3
2.2.4
B e zp o d íl o v é sp o lu v la s t n i c t v í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 1 1
B y to v é v l a st n i c t v í ( sp o l e č en s t v í v l a s tn í ků b y t o v ý ch j e d no te k ) . .. . 1 3
Sp o lu vl a s t n i c t v í m o v i t ý c h a n em o v i t ý c h v ě c í .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 1 5
3.
P O J EM P O D ÍL O V É H O S P O L UV L AS T N I C T V Í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 1 6
4.
V Z N IK S P O LU V L AS T N ICK É H O V Z T A HU. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 1 9 4 .1
4 .2
5.
4 .3
O R I G I N Á R N Í Z P Ů S O B Y V Z N I K U . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 0 4.1.1 Z p r a c o vá n í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 0
4.1.2
Z h o to ven í n o v é v ě c i . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 1
4.2.2
D ěd ěn í .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 3
D E R I V A T I V N Í Z P Ů S O B Y V Z N I K U . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 2 4.2.1 S m l ou v a . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 2 PŘEDPOK LÁDA NÉ
. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 4
V N IT Ř N Í V Z T A H Y . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 5 5 .1
P R Á V A K E S P O L E Č N É V Ě C I .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 6 5.1.1 P r á vo v ě c d r ž e t .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 6
5.1.2
5.1.3
6.
SPO LEČ EN ST VÍ
5 .2
5.1.4
P r á vo v ě c u ž í va t . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 2 7
P r á vo p o ží va t p lo d y a u ž i t k y . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 0
P r á vo s e s p o l e č n o u v ě c í n a k l á d a t . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 1
O C H R A N A . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 2
H O S P OD AŘ E N Í S E S P O L E Č N O U V Ě C Í (S P R Á VA ) . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 4 6 .1
6 .2
H O S P O D A Ř E N Í S E S P O L E Č N O U V Ě C Í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 4 6.1.1 H o s pod a ře n í s e sp o le č n o u v ě c í v u ž š ím s l o va s m ys lu . .. .. . .. .. . .. .. . 3 5
6.1.2
D ů l ež i t á zm ě n a sp o l e čn é v ě c i .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 7
6.2.2
M im o řá dná sp rá v a . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 4 0
S P R Á V A S P O L E Č N É V Ě C I . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 7 6.2.1 Ř ád ná sp rá v a .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 3 7
3
6 .3 6 .4 6 .5 6 .6
7.
8. 9.
S P R Á V C E . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . V Y Ú Č T O V Á N Í . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . ROZ H O DN U T Í SO U D U O H O SPO D A Ř EN Í SE SPO LEČ NO U VĚC Í (O S PR Á V Ě) . U Ž Í V Á N Í S P O L E Č N É V Ě C I .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 6.6.1 D oh od a o u ž ív á n í v ěc i .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. .
6.6.2
44 46 47 49 49
R o z hod nu t í s o u du o u ž í v á n í v ě c i sp o lu vl a s t n í k y . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 5 1
V N ĚJ Š Í V Z T A H Y.. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 5 3 7 .1 7 .2
P O H L E D Á V K Y S P O L U V L A S T N Í K Ů V Ů Č I T Ř E T Í M O S O B Á M .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 5 3 S P O L E Č N É D L U H Y .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 5 4
8 .1
OCHR ANA
P R ÁV O D I S P O N OV A T S E S V ÝM P O D ÍL E M . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 5 5 POD ÍLU
.. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 6 0
Z Á N IK . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 6 2 9 .1 9 .2 9 .3
P Ř E K Á Ž K Y Z R U Š E N Í S P O L U V L A S T N I C T V Í . .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . Z R U Š E N Í S P O L U V L A S T N I C T V Í D O H O D O U .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . Z R U Š E N Í S P O L U V L A S T N I C T V Í R O Z H O D N U T Í M S O U D U . . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 9.3.1 Ř í z e n í o z r u š e n í a v y p o ř ádá n í s p o l u v l a s tn i c t v í .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. .
9.3.2
9.3.3
9.3.4
63 67 69 70
R e á ln é ro z d ě l en í .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 7 2
P ř i k á zá n í v ě c i j ed n om u n e bo v í c e sp o l u v l a st n í ků m . .. . .. .. . .. .. . .. .. . 7 7
P r o d e j v ěc i a ro z d ě l en í v ý t ě ž ku p o d l e v ýš e p od íl ů .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 8 0
10 .
Z Á V Ě R .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 8 3
11 .
L IT E R A T U R A A P R AM EN Y .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 8 7
12 .
C IZ O J A Z Y Č N É R E SUM E – D I E Z U S AMME N F AS S UN G. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 9 1
13 .
S E Z N AM P Ř ÍL O H .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 9 4 Příloha 1 -
V yb r a ná u st a n o v en í z O b čZ .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 9 4
Příloha 3 -
V yb r a ná u st a n o v en í z p ř i p r a vo va n éh o ob ča n sk éh o ko d ex u 9 4
Příloha 2 -
V y b ra ná u s ta n o ve n í z A B G B .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . .. .. . 9 4
4
ABGB
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AußStrG BSM EO
EVHGB
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch Außerstreitgesetz
Zákon o nesporném řízení
Exekutionsordnung
Exekuční řád
Bezpodílové spoluvlastnictví manželů
Europäische Verordnung,
(Vierte Verordnung zur Einführung
Nařízení EU k obchodnímu zákoníku
handelsrechtlicher Vorschriften im Lande Österreich)
GBG
Grundbuchgesetz
ObčZ
Občanský zákoník
NS
Nejvyšší soud ČR
OGH
Oberste Gerichtshof
OZO
Obecný občanský zákoník
WEG
Wohnungseigentumsgesetz
o.s.ř. SJM
ZPO
Zákon o pozemkové knize
Nejvyšší soudní dvůr
Občanský soudní řád
Společné jmění manželů
Zákon o vlastnictví k bytům
Zivilprozessordnung
Občanský soudní řád
5
1. ÚVOD
Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila právní institut občanského práva
spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví (condominium, communio) existovalo již v římském právu.
V té době byla hlavní příčinou vzniku spoluvlastnictví situace, kdy se nedělitelná věc stala
předmětem dědictví a připadla do vlastnictví více osobám. Dalším podnětem pro vznik
spoluvlastnictví byl nedostatek peněžních prostředků. Ať už se jedná o věc movitou nebo nemovitou, je určitou výhodou získat ji za poloviční cenu. Mezi osobami, které měli jednu věc ve „společném vlastnictví“ vznikaly vztahy mnohdy komplikované, které bylo třeba
právně regulovat. Spoluvlastnický vztah tak vzniká nejen na základě projevu vůle, ale i bez projevu vůle subjektů (ex lege, rozhodnutí státního orgánu...). Z toho vyplývá, že
spoluvlastnictví je právním institutem, který není ojedinělý a v praxi se vyskytuje poměrně často.
V současné době probíhají práce na rekodifikaci občanského práva, přičemž chystaná
právní úprava je do značné míry inspirována Obecným občanským zákoníkem, který u nás
platil od roku 1811 až do 31.12.1950. Nová úprava chystá právě v oblasti spoluvlastnictví značné změny, resp. návrat ke klasickým pravidlům. Vzhledem k tomu, že v Rakousku Obecný občanský zákoník (dále jen OZO) resp. Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (dále
jen ABGB) platí dodnes, rozhodla jsem se tuto práci sepsat jako práci srovnávací. Znalosti
této problematiky - normativní úprava i judikatura rakouských soudů - tak jistě budou pro mě mít v budoucnosti význam pro interpretaci obdobných ustanovení nového občanského zákoníku.
Cílem mé práce je především postihnout nejdůležitější rozdíly mezi právní úpravou
spoluvlastnictví v „našem“ občanském zákoníku a v ABGB, dále srovnat pojem, způsoby
vzniku spoluvlastnictví, základní momenty ve vztahu mezi spoluvlastníky - vnější a vnitřní vztahy - a způsoby zániku spoluvlastnictví. V závěru se zaměřím na posouzení efektivnosti
právní úpravy u nás i v Rakousku de lege lata a s ohledem na připravovaný soukromoprávní
kodex i na právní úpravu spoluvlastnictví de lege ferenda. Mým záměrem je především najít
odpověď na otázku, zda je naše právní úprava dostatečná, tzn. zda postihuje nejdůležitější otázky týkající se vztahu spoluvlastnictví a zda je efektivní.
Jsem si vědoma toho, že rakouské právo i české právo náleží do evropského
kontinentálního právního systému, který judikaturu soudů za pramen práva nepovažuje. 6
Stejně jako u nás tedy nejsou v Rakousku rozhodnutí soudů
obecně závazná. ABGB
dokonce výslovně stanoví, že „soudcovské rozsudky vydané v jednotlivých právních
rozepřích nemají nikdy moc zákona a nelze je vztahovat na jiné případy nebo na jiné osoby.“ Přesto je však judikatura soudů fakticky pramenem práva u nás i v Rakousku. Především tzv. konstantní judikatura vyšších soudů významně působí na rozhodování soudů
v obdobných případech v budoucnu. Vzhledem k tomu, že ABGB platí v Rakousku nepřetržitě od roku 1811 a konkrétně ustanovení o spoluvlastnictví nedoznala od té doby
větších změn, je judikatura značně rozvinutá, stabilní a především by bez ní nebylo možné ABGB vůbec aplikovat na současné právní vztahy. S ohledem na tuto skutečnost
v některých případech budu nucena srovnávat nejen čistě zákonnou právní úpravu, ale
i rozhodování soudů (především rozhodování nejvyšších soudů). Pokusím se do práce zařadit alespoň ta nejdůležitější rozhodnutí českých a rakouských soudů.
Není-li v práci výslovně stanoveno, že se jedná o rakouskou právní úpravu nebo
nevyplývá-li to z kontextu, je předmětem zkoumání český právní řád. Pokud bude v práci
použito termínu spoluvlastnictví, je třeba jej chápat ve smyslu podílového spoluvlastnictví s ideálnímu podíly (s výjimkou kapitoly 2.). Totéž platí pro pojem rakouského práva „společenství“. Tato práce vychází z platného stavu ke dni 1. 3. 2006.
7
2. SPOLUVLASTNICTVÍ OBECNĚ A JEHO DRUHY 2.1 Pojem spoluvlastnictví
Podstata spoluvlastnického práva je stejná jako podstata vlastnického práva. Jedná se
rovněž o právo věcné, tedy o právo absolutní (tzn. takové, které působí erga omnes
a povinnost má negativní povahu) a jehož předmětem je individuálně určená věc v právním smyslu.
Věc může být ve vlastnictví jednoho subjektu (výlučné vlastnictví) nebo ve vlastnictví
více subjektů. Kdyby totiž k jedné věci existovalo několik vlastnických práv, docházelo by
k jejich kolizi1. Proto občanský zákoník (dále jen ObčZ) ve svém § 136 zajišťuje pluralitu subjektů
vlastnického
práva
(spoluvlastnictví).
spoluvlastnictví (ani podílového
spoluvlastnictví),
ObčZ
neuvádí
rozlišuje
jen
žádnou
definici
mezi podílovým
spoluvlastnictvím a společným jměním manželů (dále jen SJM). Věc ve spoluvlastnictví patří tedy více subjektům společně, přičemž na všechny spoluvlastníky se pohlíží jako na
vlastníka jediného. Jedná se tedy o určitou právní fikci. Jinak řečeno, práva vlastníka
předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním (§ 123 ObčZ), přísluší při spoluvlastnictví více osobám (viz 5.1).
V § 308 ABGB uvádí zákonodárce ve výčtu věcných práv právo držby, vlastnické
právo, zástavní právo, služebnosti a dědické právo. Vychází tak z existence výlučného
vlastnictví. Přitom ABGB na dalších místech počítá i se situací kdy jedna věc náleží do vlastnictví více subjektů. „Náleží-li doposud nerozdělená věc současně několika osobám,
vzniká společné vlastnictví. Hledí-li se k celku, pokládají se spoluvlastníci za osobu jedinou,
pokud však jsou jim přiděleny určité, byť neoddělené části, má každý spoluvlastník úplné vlastnictví části jemu náležející“ 2. ABGB tedy narozdíl od naší právní úpravy obsahuje
Rozsudek NS ze dne 21. 5. 2003, sp.zn. 22 Cdo 382/2002: „Je vyloučeno, aby vlastnické právo k celé věci mělo více osob, které nejsou jejími spoluvlastníky. Mimo právní režim spoluvlastnictví nelze nabýt vlastnické právo k již existující věci, aniž by současně nezaniklo vlastnické právo jejímu dosavadnímu vlastníku, a naopak, vlastník věci, která nadále existuje, nemůže pozbýt vlastnictví k ní, aniž by jej současně nenabyla osoba jiná. V případě existence více titulů je na soudu, aby posoudil, který z nich ve vzájemné konkurenci lépe obstojí a je na rozdíl od druhého právně účinný. Soud se v takovém případě neobejde bez posuzování titulů z hlediska jejich časové posloupnosti, jejich právních účinků, závaznosti, popř. vykonatelnosti.“ 2 Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1935, s. 220. 1
8
legální definici spoluvlastnictví (§ 361 ABGB), přičemž tato definice nebyla od roku 1812 novelizována a lze ji vztáhnout na všechny druhy spoluvlastnictví.
2.2 Druhy spoluvlastnictví
Spoluvlastnictví
Podílové
ideální
kombinace
Bezpodílové
reálné
2.2.1 Podílové spoluvlastnictví
Při této formě spoluvlastnictví jsou určeny podíly, a to buď ve formě ideálního podílu
nebo ve formě reálného podílu. Reálné spoluvlastnictví náš právní řád nezná, tím se tedy
v našich podmínkách pojem podílové spoluvlastnictví zužuje na podílové spoluvlastnictví
ideální. I rakouská úprava reálné spoluvlastnictví nezná, i když v některých spolkových zemích zůstala tato forma spoluvlastnictví zachována (viz dále). V rámci této práce je tedy třeba pod pojmem podílové spoluvlastnictví nadále rozumět pouze jeho zúžený význam. 1) Ideální spoluvlastnictví nebo-li „spoluvlastnictví nedělené“3
Typické pro podílové spoluvlastnictví (condominium pro indiviso) je, že věc není
rozdělena, je rozděleno pouze vlastnické právo, a to na ideální podíly tzv. kvóty, přičemž
s podíly je možné disponovat.
Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1935, s. 221.
3
9
Občanský zákoník upravuje podílové spoluvlastnictví v hlavě druhé společně s dalším
právním institutem, kterým je společné jmění manželů.
Rakouské právo zná pro podílové spoluvlastnictví více synonym. Tak se můžeme
setkat s označením schlichtes Miteigentum („jednoduché, prosté“ spoluvlastnictví), ideeles
Miteigentum (ideální spoluvlastnictví), Quotenmiteigentum (spoluvlastnictví vyjádřené kvótami),
Bruchteilsmiteigentum
(„spoluvlastnictví
vyjádřené
zlomkem“)
nebo
Anteilsmiteigentum (podílové spoluvlastnictví). Základní úpravu ideálního spoluvlastnictví
nalezneme v § 361 a § 825 ABGB. Zvláštním typem podílového spoluvlastnictví v Rakousku je tzv. Quantitätseigentum, jehož podíly jsou vyjádřeny zlomkem (viz 4.1.1).
množstvím nikoli
2) Reálné spoluvlastnictví nebo-li „spoluvlastnictví dělené“4
Spoluvlastnictví s podíly reálnými umožňuje, aby každý spoluvlastník měl ve svém
„vlastnictví“ reálnou část věci, nikoli její ideální podíl. V tomto případě tedy není rozdělené ani právo ani věc. Reálné spoluvlastnictví vznikne pokud existuje věc, která tvoří jeden celek a každý ze spoluvlastníků má právo k přesně vymezené části této věci. Každý ze
spoluvlastníků v tomto případě smí s konkrétní částí nemovitosti nakládat, aniž by k tomu
potřeboval souhlas ostatních spoluvlastníků, jak je tomu při spoluvlastnictví ideálním. Tento typ spoluvlastnictví náš právní řád nezná. Díky široké definici § 361 ABGB, nalezneme úpravu reálného spoluvlastnictví právě v § 361 ABGB, 2. věta.
Tento typ spoluvlastnictví je třeba odlišovat od tzv. děleného vlastnictví –
condominium pro diviso (§ 357 až 360 ABGB). V daném případě rozlišujeme vrchního
vlastníka (vlastník substance) a užitkového vlastníka (vlastníka užitků). Jak vrchní vlastník tak užitkový vlastník jsou chráněni vlastnickou žalobou i vůči sobě navzájem. Pojem dělené
vlastnictví je zavádějící. Spíše se jedná o zvláštní typ omezení vlastnického práva a tedy
o vlastnictví jediné. Rozdíl spočívá tedy v tom, že v případě spoluvlastnictví děleného dle
§ 361 ABGB jde o reálné podíly (každý spoluvlastník má reálnou část věci ve svém vlastnictví jako část věci) a v případě děleného vlastnictví dle § 357 ABGB jde o reálné díly
Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1935, s. 222.
4
10
(nejedná se o část věci, nýbrž o samostatnou věc)5. Platí ovšem, že oba instituty se shodují v tom, že ochrana vlastnického práva náleží několika osobám současně. Další úvahy na téma děleného vlastnictví jsou nadbytečné, neboť nejsou předmětem této práce.
Reálné spoluvlastnictví nelze od roku 1879 v Rakousku platně zřídit6. Ovšem
v některých spolkových zemích (Salzburg, Burgenland, atd.) trvá již existující dělené spoluvlastnictví
ve
formě
tzv.
Stockwerkseigentum
(patrové
vlastnictví)
a Kellereigentum (právo sklepní) nadále a je stále předmětem zápisu do pozemkové knihy
(obdoba našeho katastru nemovitostí). Patrové vlastnictví a právo sklepní jsou kombinací ideálního a reálného spoluvlastnictví7.
Patrové vlastnictví je založeno na reálných podílech a ideálních podílech. Reálným
podílem je patro v domě a ideální podíly se týkají např. pozemku, na kterém bytový dům stojí, střechy, schodiště atd. Podstatou patrového vlastnictví, jak název sám napovídá, bylo rozdělení budovy horizontálně. Na užívání společných částí se užije přiměřeně § 833 ABGB an.8
Především ve vinařských oblastech se vyskytuje tzv. právo sklepní. Pozemek patří
vlastníku A, sklep vlastníku B a ostatní společné věci jsou ve vlastnictví vlastníka A i B.
2.2.2 Bezpodílové spoluvlastnictví
Dalším typem spoluvlastnictví je spoluvlastnictví bez podílů. Obecně platí, že
spoluvlastník nemůže volně disponovat se svým podílem, a že musí všichni spoluvlastníci jednat společně.
Zatímco u podílového spoluvlastnictví jsou podíly
vyjádřeny,
u bezpodílového spoluvlastnictví podíly vyjádřeny nejsou a každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci.
U spoluvlastnického vztahu rozlišujeme tzv. vnitřní vztahy (vztahy
mezi
spoluvlastníky navzájem) a tzv. vnější vztahy (vztahy mezi spoluvlastníky a třetími
osobami). Z hlediska tzv. vnějších vztahů není rozdíl mezi podílovým a bezpodílovým Rouček, F., Sedláček J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1935, s. 222. 6 Rozhodnutí OGH ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. 4 Ob 2229/96i: „Ode dne účinnosti zákona RGBl 1879/50 je horizontální dělení domů (Stockwerkseigentum) zakázáno. Právní vztahy založené před účinností tohoto zákona zůstávají nadále v platnosti.“ 7 Rouček, F., Sedláček J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl druhý. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1935, s. 223. 8 Rozhodnutí OGH ze dne 3 .6. 1982, sp. zn. 3 Ob 559/82.
5
11
spoluvlastnictvím patrný. Jinak je tomu z hlediska tzv. vnitřních vztahů. U podílového spoluvlastnictví jsou rozhodující pouze majetkové vztahy mezi subjekty. Při bezpodílovém spoluvlastnictví je zohledněna i osobní stránka vztahu mezi spoluvlastníky.
Spoluvlastnictví bez podílů znal občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) ve svém
původním znění. Rozlišoval v hlavě třetí (Osobní spoluvlastnictví) podílové a bezpodílové
spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM). V § 136 odst. 2 tehdejšího ObčZ bylo stanoveno, že „spoluvlastnictví je podílové nebo bezpodílové, bezpodílové spoluvlastnictví může
vzniknout jen mezi manžely.“
I když bezpodílové spoluvlastnictví mohlo vzniknout jen mezi manžely, nevylučovalo
toto ustanovení možnost vzniku podílového spoluvlastnictví mezi manžely. Jak již bylo řečeno, v případě této formy spoluvlastnictví nejsou vyjádřeny podíly. Spoluvlastník resp.
manžel (manželka) tak měl vlastnické právo k celé věci, totéž právo měl i druhý spoluvlastník. Vlastnické právo jednoho spoluvlastníka bylo omezeno vlastnickým právem
druhého spoluvlastníka a naopak. Předmětem bezpodílového spoluvlastnictví mohlo být vše
co bylo předmětem osobního vlastnictví. Tímto předmětem v souladu s ust. § 127 původního znění ObčZ byly „především příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení“.
V osobním vlastnictví byly dále „zejména věci domácí a osobní potřeby, rodinné domky
a rekreační chaty“. V bezpodílovém spoluvlastnictví tak nemohl být kupříkladu pozemek.
Zákonem č. 91/1998 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 94/1963 Sb. (zákon
o rodině) a současně také občanský zákoník vzniklo společné jmění manželů. Od 1. 8. 1998
občanský zákoník tedy již neupravuje bezpodílové spoluvlastnictví, ale společné jmění
manželů (dále jen SJM) s tím, že věci, které patřily do BSM se staly součástí SJM.
Základní rozdíl spočívá v tom, že předmětem SJM jsou nejen tyto věci, ale současně práva
a závazky. Je třeba také poznamenat, že může dojít ke kombinaci podílového
spoluvlastnictví se společným jměním manželů. Bude-li předmětem společného jmění
manželů spoluvlastnický podíl na určité věci, potom tito manželé vystupují vůči ostatním podílovým spoluvlastníkům pouze jako jeden subjekt. Pro vztahy mezi manžely se užijí ustanovení o SJM a pro vztahy k ostatním spoluvlastníkům ustanovení o spoluvlastnictví. Ke
specifické situaci dochází, pokud manželé nabývají věci společně buď dědictvím nebo darem. Podle ustanovení § 143 ObčZ nemohou být věci získané dědictvím nebo darem
12
předmětem SJM. Pokud tedy nabudou manželé společně věc dědictvím nebo darem, nevznikne mezi nimi SJM, ale podílové spoluvlastnictví9.
Rakouská právní teorie řadí pod tento typ spoluvlastnictví tzv. Gesamthandeigentum
(vlastnictví ke společné ruce), které vzniká pokud více vlastníků může vykonávat svoje práva pouze společně, a kterým nevzniká žádný ideální podíl, se kterým by mohli
disponovat. Tedy jednoduše řečeno, věc není rozdělena a náleží všem spoluvlastníkům a současně ani vlastnické právo není rozděleno, protože spoluvlastníci mohou disponovat
s věcí jedině společně. Hlavním smyslem je právní oddělení společného majetku od
soukromého vlastnictví zúčastněných a dále vyloučení dispozičního práva s podílem, který se týká věcí náležejících do společného majetku.
Příkladem tzv. Gesamthandeigentum jsou např. osobní společnosti obchodního práva
(čl. 7, č. 9 EVHGB). Část teoretiků rakouského práva řadí pod tento typ i majetkové
společenství manželů (Gütergemeinschaft). To ovšem popírá OGH ve svém rozhodnutí10,
ve kterém říká, že ABGB vlastnictví ke společné ruce vůbec nezná. V Rakousku se tedy
podle převažujících názorů i podle judikatury Nejvyššího soudního dvora uplatňuje zvláštní
právní konstrukce, kdy majetkové společenství manželů nespadá do bezpodílového spoluvlastnictví, ale považuje se za spoluvlastnictví s ideálními podíly, přičemž tyto nejsou vyjádřeny zlomkem.
2.2.3 Bytové vlastnictví (společenství vlastníků bytových jednotek)
V našich podmínkách je tento typ spoluvlastnictví v souladu s § 125 odst. 1 ObčZ
upraven zvláštním zákonem, a to zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů). Uvedená zvláštní
stanoví,
že
právní úprava je umožněna občanským zákoníkem,
který
předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové
prostory (§ 118 odst. 2 ObčZ) a který v ust. § 125 odst. 1 odkazuje na zákon o vlastnictví
srov. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 205. 10 Rozhodnutí OGH ze dne 4. 7. 1952, sp. zn. 2 Ob 337/52: „Vlastnické právo manželů žijících v majetkovém společenství je schlichtes Miteigentum bez jeho vyjádření podílů ve formě zlomku. Rakouské právo (rozuměj ABGB) vlastnictví ke společné ruce nezná.“ 9
13
bytů. Specifickou povahou bytu nebo nebytového prostoru, které nemohou být fakticky samostatnými, oddělitelnými částmi budovy, se zabýval ve svém nálezu Ústavní soud11.
Lze říct, že bytové spoluvlastnictví je kombinací reálného spoluvlastnictví k určité
části budovy – k bytu či nebytovému prostoru a ideálního podílového spoluvlastnictví
společných částí budovy. Dřívější právní úprava (zák. č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům) vycházela z tzv. monistické teorie, z teorie vlastnictví bytů. Podle této teorie byl
byt výlučným předmětem a společné části byly předmětem osobního spoluvlastnictví. Naproti tomu současná právní úprava bytového vlastnictví vychází z tzv. teorie dualistické
a její koncepce spoluvlastnické. V souladu s touto teorií je hlavním předmětem budova, přičemž určitý subjekt je jejím spoluvlastníkem a vedlejším předmětem je byt, jehož je
subjekt vlastníkem. Tento typ spoluvlastnictví představuje především výhodu pro
menšinového spoluvlastníka. To je takový spoluvlastník, který má na budově menší podíl než ostatní spoluvlastníci. Minoritní spoluvlastník, který je současně vlastníkem jednotky
může svůj byt užívat nebo i pronajmout, aniž by k tomu potřeboval souhlas ostatních spoluvlastníků budovy12. Naproti tomu menšinový spoluvlastník ideálního podílu by mohl
užívat byt ve společné budově jen tehdy pokud o tom rozhodne většina, popř. soud na návrh
menšinového spoluvlastníka. Menšinový vlastník bytu v budově v rámci bytového vlastnictví může se svojí jednotkou volně nakládat. Může ji kupříkladu prodat a to aniž by se zde uplatnilo předkupní právo, jak ho známe u ideálního spoluvlastnictví. V souladu
s ust. § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů je „k přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby a o změně stavby zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Jde-li o modernizaci,
rekonstrukci, stavební úpravy a opravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, postačuje souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek“. Z tohoto ustanovení je
patrné mnohem silnější postavení minoritního spoluvlastníka v rámci tohoto zákona než postavení menšinového spoluvlastníka v případě ideálního spoluvlastnictví. Ten totiž může být dle § 139 odst. 2 ObčZ při rozhodování o hospodaření se společnou věcí přehlasován 11
Nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001 , sp. zn. Pl. ÚS 51/2000: „Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je potom z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek.“ 12 srov. Baudyš, P. Katastr a nemovitosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 212.
14
většinou spoluvlastníků, která se počítá podle velikosti podílů. Jako další rozdíl lze uvést § 12 zák. o vlastnictví bytů a § 139 odst. 1 ObčZ. Minoritní spoluvlastník v rámci úpravy
bytového spoluvlastnictví je oprávněn a povinen v poměru odpovídajícím velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Menšinový ideální spoluvlastník je na tom podstatně hůře, neboť z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
Wohnugseigentumsrecht – bytové spoluvlastnictví je upraveno v Rakousku zákonem
o vlastnictví bytů – Wohnungseigentumsgesetz (dále jen WEG). Právní úprava bytového vlastnictví určitým způsobem nahradila tzv. Stockwerkseigentum. Jedná se rovněž o kombinaci ideálního a reálného spoluvlastnictví, ovšem budova není rozdělena
horizontálně. Úprava bytového vlastnictví je v podstatě stejná jako u nás. Vlastníci bytů jsou rovněž ideálními spoluvlastníky celé nemovitosti, která je rozdělena na jednotlivé byty.
Ovšem v Rakousku se „vlastníci“ bytu nepovažují za vlastníky bytu v pravém slova smyslu,
nýbrž jim náleží pouze právo užívat a disponovat s bytem, nikoli s celou nemovitostí.
Subjektem tohoto práva je buď výlučný vlastník nemovitosti nebo v terminologii českého zákonodárství společenství vlastníků jednotek (Eigentümerpartnerschaft), kterým náleží právo nemovitost výlučně užívat a disponovat s ní. Právní konstrukce je obdobná jako v našem právním řádu.
2.2.4 Spoluvlastnictví movitých a nemovitých věcí
Dále je možné rozlišovat spoluvlastnictví movitých věcí a nemovitých věcí. Toto
dělení má význam především pro rakouské právo, neboť ABGB věnuje zvláštní pozornost vytyčování nových hranic při zrušení spoluvlastnictví resp. při dělení pozemků (§ 845 an. ABGB). Rovněž domnělé společenství se týká sousedních pozemků, tedy nemovitostí (viz 4.3.). Občanský zákoník v rámci úpravy spoluvlastnictví toto rozlišování zvlášť
nezdůrazňuje. Rozdělení na spoluvlastnictví věcí movitých a nemovitých má však i u nás
význam např. s ohledem na formu právních úkonů, je-li jejich předmětem nemovitost (viz 4.2.1).
15
3. POJEM PODÍLOVÉHO SPOLUVLASTNICTVÍ A PRÁVNÍ SPOLEČENSTVÍ Charakteristickými
rysy
a spoluvlastnický podíl (viz níže).
podílového
spoluvlastnictví
je
pluralita
subjektů
Podílovým spoluvlastníkem může být každý, komu náleží právní subjektivita (fyzické
osoby, právnické osoby, stát). Občanský zákoník ani ABGB nestanoví žádná omezení13,
nezáleží rovněž na vztahu mezi spoluvlastníky. Podílovým spoluvlastníkem tak mohou být
jak příbuzní tak manželé, jiné osoby blízké nebo jakýkoli jiný subjekt. V souvislosti se subjekty podílového spoluvlastnictví bývá v teorii rozlišováno mezi osobním podílovým
spoluvlastnictvím (mezi fyzickými osobami) a smíšeným typem spoluvlastnictví (mezi fyzickými osobami a právnickými osobami či státem)14. Podílovými spoluvlastníky15 mohou
být i manželé, což připouští i rakouské právo16.
Spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech
a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci (§ 137 odst. 1 ObčZ).
„Spoluvlastnický podíl není však jen mírou účasti na vlastnickém vztahu ke společné věci,
nýbrž také určuje rozsah práv a povinností jednotlivých spoluvlastníků za trvání účasti na vztahu ke společné věci“.17 Výše podílu je stanovena buď zákonem nebo dohodou účastníků.
Jestliže výše podílů není takto určena konstruuje pro tento případ zákon právní domněnku, že podíly jsou stejné. O velikosti podílu dle rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, že se může změnit jen některým ze způsobů, jakým podílové spoluvlastnictví vzniká nebo zaniká18. V ABGB není jako v občanském zákoníku podíl definován.
Obsah podílového spoluvlastnictví tvoří práva a povinnosti, které jsou obsahem
výlučného vlastnictví (oprávnění věc držet, užívat, požívat její plody a užitky a nakládat s ní) Jediná výjimka je stanovena zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a WEG. Spoluvlastnické právo má v tomto případě akcesorickou povahu a spoluvlastníky společných částí domu, společných zařízení atd. mohou být pouze vlastníci bytů. 14 srov. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 200. 15 Podle převažující teorie, která považuje majetkové společenství manželů za schlichtes Miteigentum jehož podíly nejsou vyjádřeny zlomkem, je v tomto případě třeba chápat tyto podíly jako podíly vyjádřené zlomkem. 16 srov. Eccher, B., Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 3. Wien: Orac, 1989, s. 245. 17 Rozsudek NS ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1213/99. 18 Rozsudek NS ze dne 20 .1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98 In Právní rozhledy, 1999, č. 4, s. 208: „Takovým způsobem nejsou investice do společné věci jakéhokoli rozsahu či formy, pokud se jimi společná věc nemění natolik, že by vznikla nová.“ 13
16
a práva a povinnosti specifické pro spoluvlastnický vztah. V odborné literatuře19 se nejčastěji tato specifická práva a povinnosti rozdělují na práva a povinnosti týkající se: •
vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky – tzv. vnitřní vztahy,
•
vztahu všech spoluvlastníků k třetím osobám ohledně společné věci – tzv. vnější
•
vztahu jednoho spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům ohledně jeho podílu.
vztahy,
Podstatou vnitřního vztahu je do jaké míry se spoluvlastníci podílejí na právech
a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnického vztahu. Při určování této míry je
rozhodující velikost podílu. Vnější vztahy představují vzájemný vztah spoluvlastníků ke
třetím osobám. Ve vztahu k třetím subjektům platí, že spoluvlastníci jsou z právních úkonů týkajících se společné věci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Navenek jednají jako jeden subjekt. Občanský zákoník tak zakládá pro tento případ vztah aktivní či pasivní solidarity (viz 7. kapitola). Tyto vztahy nelze od sebe striktně oddělovat, neboť vnější vztahy jsou vnitřními ovlivněny právě pluralitou subjektů.
ABGB rovněž jako české právo pohlíží na spoluvlastníky jako na jednu osobu. Na
spoluvlastnictví však pohlíží jako na tzv. právní společenství ve smyslu ABGB (§ 825).
ABGB výslovně pojem „schlichtes Miteigentum“ nebo dalších názvů, které by označovaly
„naše“ ideální podílové spoluvlastnictví neužívá. V § 361 ABGB hovoří pouze o „společném vlastnictví“, což by bylo možné volně přeložit jako spoluvlastnictví. Ovšem
v ustanoveních § 825 an. už na tento pojem nikde nenarazíme. Nejvyšší soudní dvůr – Oberste Gerichtshof (dále jen OGH) definuje spoluvlastnictví jako „rozdělení práva
k celistvé věci na části vyjádřené zlomkem takovým způsobem, že každému spoluvlastníkovi náleží stejná oprávnění k věci, ale každý spoluvlastník může se svým podílem volně disponovat. Tak každému spoluvlastníkovi zásadně náleží právo na užívání společné věci“20.
I když OGH hovoří o spoluvlastnictví, má tím ve skutečnosti na mysli pouze ideální podílové spoluvlastnictví.
Zákon v § 825 ABGB říká, že „jakmile náleží více osobám nerozděleně vlastnictví
totožné věci nebo totožného práva vzniká společenství“. Právní společenství v širším slova srov. Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2002, s.126. 20 Rozhodnutí OGH ze dne 27. 2. 1995, sp zn. 1 Ob 533/95. 19
17
smyslu zahrnuje především tzv. jednoduché společenství (schlichte Rechtsgemeinschaft).
Hlava šestnáctá ABGB (§ 825 an.) se však subsidiárně užije např. na společenství dědiců21 a společenství vlastníků jednotek22. Jednoduché společenství
ve smyslu § 825 nelze
zaměňovat se společností občanského práva dle § 1175 ABGB, jejímž účelem je zisk (dle některých teoretiků může být i nezisková)23. Nositelem vůle totiž není společenství, ale vždy jednotliví spoluvlastníci.
Základní rozdíl mezi českou a rakouskou právní úpravou tkví v tom, že právní
společenství podle § 825 ABGB se netýká pouze spoluvlastnictví. Tato ustanovení se užijí i na další společenství věcných práv (např. spoludržba). Vzhledem k tomu, že rakouské
právo pohlíží na ideální spoluvlastnictví jako na právní společenství, setkáme se tak v ABGB např. s tím, že spoluvlastníci mohou žádat „vystoupení ze společenství“ (§ 834
a § 835 ABGB). Pro zjednodušení a lepší pochopení dané problematiky je třeba pojem rakouského práva společenství nadále chápat jako ideální podílové spoluvlastnictví.
Rozhodnutí OGH ze dne 14. 3. 1979, sp. zn. 1 Ob 549/79: „Dohoda mezi dědici o společné držbě a užívání pozemku (zahrady), který je v podnájmu jen jednoho z nich, je v pochybnostech třeba chápat tak, že vztahy mezi nimi jsou vztahem spoluvlastníků. Ustanovení §§ 825 an. ABGB se na jejich vztahy užijí obdobně. Je-li jeden vyloučen druhým a neexistují-li pravidla užívání, může se bránit žalobou.“ 22 Rozhodnutí OGH ze dne ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 6 Ob 633/88: „§ 825 ABG an. se užijí ve všech případech týkajících se společenství, pokud neexistuje odlišná úprava v zákoně nebo ve smlouvě. Analogicky se tato ustanovení užijí rovněž na společnosti, které nespadají do věcného práva.“ 23 Rozhodnutí OGH ze dne 31. 8. 1983, sp. zn. 1 Ob 577/83: „Společnost občanského práva se odlišuje od schlichtes Miteigentum vůlí účastníků, kteří nechtějí společnou věc jen držet a spravovat, ale také užívat, a to organizovaně a za společného působení. Společnost je tak založena na společném působení, obzv. společném hospodaření, kdežto spoluvlastnictví je naproti tomu založeno primárně na společném vlastnictví.“ 21
18
4. VZNIK SPOLUVLASTNICKÉHO VZTAHU
Podílové spoluvlastnictví lze chápat jako vlastnictví vykonávané více subjekty –
spoluvlastníky. S ohledem na tuto skutečnost lze spoluvlastnictví ke společné věci nabýt jako vlastnické právo originárně a derivativně. Originárním (původním) způsobem nabytí
je takové nabytí, kdy nabyvatel neodvozuje své právo od předchozího subjektu. Mezi takové způsoby nabytí řadíme např. zpracování (§ 135b ObčZ) a vydržení (§ 134 ObčZ).
Derivativním (odvozeným) způsobem nabytí je takové nabytí, kdy nabyvatel odvozuje své právo od předchozího subjektu. V tomto případě půjde především o dědění, koupi a prodej, darování, směnu atd.
Dále teorie rozlišuje při vzniku vlastnictví resp. spoluvlastnictví převod a přechod
vlastnického práva. Při převodu záleží na projevu vůle převodce. Při přechodu není projevu
vůle třeba, k nabytí vlastnického práva dochází na základě jiné právní skutečnosti (zákon, rozhodnutí orgánu).
Vznik spoluvlastnického vztahu není v občanském zákoníku výslovně upraven. Jak
bylo řečeno výše vzniká v souladu s ust. § 132 ObčZ: • • • •
smlouvou (kupní, darovací nebo jinou smlouvou),
děděním,
rozhodnutím státního orgánu nebo
na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
Narozdíl od ObčZ je v ABGB výslovně vznik výslovně upraven. Podle ust. § 825
ABGB vzniká spoluvlastnictví: • • • •
nahodilou událostí,
ze zákona,
na základě závěti nebo
na základě smlouvy.
Tento výčet je taxativní. ABGB na tomto místě výslovně neuvádí jako důvod vzniku
spoluvlastnictví rozhodnutí státního orgánu. Přesto i rakouské právo tento typ vzniku zná a lze ho dovodit interpretací. Spoluvlastnictví totiž nevzniká přímo ex lege, ale až na základě
19
právní skutečnosti, se kterou tento zákon vznik spojuje24. Takovou právní skutečností může
být právě rozhodnutí orgánu (příklep v dražbě, usnesení, rozsudek, soudní smír). Jako další právní skutečnost na základě, které vzniká spoluvlastnictví lze uvést právní úkon inter vivos
(smlouva), právní úkon mortis causa (závět) a nahodilou událost (např. vydržení, dědění ze
zákona, společný nález atd.). Zákonodárce se zde tedy dopustil nepřesnosti ve výčtu důvodů vzniku spoluvlastnictví. Nicméně výkladem lze dovodit, že důvody vzniku jsou v rakouském právu stejné.
V dalším výkladu se budu zabývat jen těmi nejčastějšími a nejdůležitějšími důvody
vzniku spoluvlastnictví.
4.1 Originární způsoby vzniku
V případě originárního vzniku spoluvlastnictví stojí za zmínku zpracování věci
a nabytí spoluvlastnictví k nově zhotovené věci.
4.1.1 Zpracování
Zpracování je v ObčZ upraveno v § 135b. Zpracováním je zhotovení nové věci z věci,
která je svou podstatou odlišná od věci původní. Většinou půjde o použití cizího materiálu ke zhotovení výrobku. Nová věc tak vznikne v důsledku změny věci jednoho subjektu a činnosti (práce) druhého subjektu25. Podstata zpracování je stejná jako v ABGB.
Dle ObčZ může spoluvlastnictví zpracováním vzniknout stejně jako vlastnictví
výlučné, a to podle pravidel stanovených zákonem (§ 135b odst. 1 a odst. 2 ObčZ) s tím, že na straně zpracovatelů bude vystupovat více subjektů. Je-li zpracovatelem jen jeden subjekt a věc náleží jen jednomu subjektu nemůže k nově zhotovené věci v souladu s ObčZ vzniknout spoluvlastnictví, pokud se na tom účastníci nedohodnou. V rakouském právu
však je takový vznik spoluvlastnictví možný, a to za těchto podmínek26: • • •
mezi vlastníkem a zpracovatelem není uzavřena žádná dohoda,
zpracovatel a vlastník jsou odlišnými subjekty,
zpracováním věci došlo k jejímu zhodnocení.
Rouček, F., Sedláček J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl třetí. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1935, s.583. 25 srov. „zpracuje-li někdo“
24
20
Podíly spoluvlastníků odpovídají tomu, jak věc zhodnotili27. Zrušení takového
spoluvlastnictví má však speciální režim a podléhá ust. § 415 ABGB, nikoli ust. § 830 a 841 ABGB.
Ustanovení občanského zákoníku o zpracování cizí věci se obdobně užijí i na sloučení
věci. ABGB o sloučení výslovně hovoří. Sloučení je spojení samostatných věcí. Důsledkem
je vznik samostatné věci, jejíž původní části již nelze oddělit. I v tomto případě vzniká dle
ABGB spoluvlastnictví. Spoluvlastníky už nejsou zpracovatel a vlastník, nýbrž dva vlastníci, a to v poměru hodnoty jejich částí. Bude-li se jednat o sloučení těchto věcí (tzv. Mengesachen),
vzniká
tzv.
Quantitätseigentum
(spoluvlastnictví
vyjádřené
množstvím) . Quantitätseigentum je rovněž typem podílového spoluvlastnictví s tím, že 28
podíly nejsou vyjádřeny procentem ani zlomkem, ale množstvím29. Množství může být
kdykoli vyjádřeno zlomkem nebo procentem. Proto není striktní rozlišování mezi Qoutenmiteigentum a Quantitätsmiteigentum nutné. Význam však bude mít rozlišování při
dělení, neboť při spoluvlastnictví vyjádřeném množstvím se uplatní zjednodušené zrušení
spoluvlastnictví. Žalobce totiž může zvláštní žalobou požadovat vydání množství, které mu náleží.
4.1.2 Zhotovení nové věci
Vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil (poněkud
odlišná pravidla platí pro zpracování dle § 135b ObčZ). Podle rozsudku NS je-li nově
zhotovenou věcí stavba je třeba při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito
osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího
obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli spoluvlastnický vztah založit. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž
Koziol, H., Welser, R. Grundriss des bürgerlichen Rechts, Band I. 12. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2002. s.284. 27 např. Zpracovatel vytvoří z cizího zlata prsten, který má hodnotu 1.200,- €. Cizí zlato mělo hodnotu 800,- €. Zpracováním se celkově věc zhodnotila o 400,- €. Podíly spoluvlastníků činí 2:1. 28 Rozhodnutí OGH ze dne 15. 5. 1973, sp. zn. 4 Ob 528/73: „Jsou-li Mengesachen (Quantitätssachen) - tedy věci, u kterých už jejich samostatné části nepřipadají v úvahu, protože se s nimi zachází už jen s ohledem na jejich počet, váhu, velikost... (např. písek, tekutiny, obilí) – různých vlastníků bez jejich souhlasu ve vymezeném množství sloučeny, vzniká tak v souladu s ust. § 415 ABGB až do oddělení množství, které náleží jednotlivým vlastníkům, vzniká Quantitätseigentum.“ 29 např. 1000 kg pšenice v určitém skladu 26
21
z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, jsou stavebníky všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky30.
Rakouská judikatura je v této otázce nejednotná. Při zhotovení nové věci se podle
jedné z teorií má za to, že v pochybnostech je věc ve spoluvlastnictví jen pokud se na
zhotovení věci podíleli účastníci finančně. Jiný názorový proud hovoří o tom, že
spoluvlastnictví vzniká v pochybnostech při jakémkoli zhotovení movité věci. Nicméně v obou případech se postupuje v souladu s ust. § 914, který zohledňuje záměr účastníků31.
4.2 Derivativní způsoby vzniku 4.2.1 Smlouva
Ke vzniku spoluvlastnického vztahu na základě smlouvy může dojít následujícími
způsoby32:
a) předmětem převodu je věc, která je ve výlučném vlastnictví •
•
buď převádí výlučné vlastnické právo jeden převodce na více nabyvatelů33
nebo výlučný vlastník převádí na nabyvatele pouze část věci, čímž mezi nimi vznikne spoluvlastnický vztah
b) předmětem převodu je věc, která je v podílovém spoluvlastnictví, kterou převádí podíloví spoluvlastníci na jiné spoluvlastníky, čímž dojde ke změně v subjektech a vzniká nový spoluvlastnický vztah
Rozsudek NS ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001: „Pokud však stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (resp. pokud jde o manžele, je podíl předmětem jejich společného jmění). Tak tomu bude zejména pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o "společném užívání", aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví. Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci.“ 31 Eccher, B., Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch, Band 3. Wien: Orac, 1989, s. 245. 32 srov. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a. s., 2002, s. 203 -204. 33 Aby došlo ke vzniku spoluvlastnického vztahu smlouvou musí na straně nabyvatelů vystupovat všichni spoluvlastníci. 30
22
Bude-li předmětem převodu nemovitost, která je předmětem evidence v katastru
nemovitostí je ke vzniku spoluvlastnického vztahu v souladu s ust. § 133 odst. 2 ObčZ zapotřebí ještě další právní skutečnosti – vkladu do katastru nemovitostí. I v rakouském právu je třeba k nabytí vlastnictví podle právní teorie34 vkladu do pozemkové knihy.
Smlouva o převodu nemovitosti musí být dle ObčZ písemná (§ 46 ObčZ). Jinak je
tomu v rakouském právu. ABGB ovládá princip formální volnosti právních úkonů.
V souladu s tímto principem je platná i ústní smlouva, kterou se převádí nemovitost. Při převodu nemovitosti je však zapotřebí následně vyhotovit písemnou smlouvu, pokud má
dojít ke vkladu nemovitosti do pozemkové knihy. Vkladové řízení je totiž naopak ovládáno principem formálnosti. Ovšem smlouva o převodu nemovitosti, která byla uzavřena ústně se
nestává neplatnou a zavazuje obě smluvní strany, ale k nabytí vlastnického práva nestačí. Platí ovšem pravidlo, že na nemovitostech nevzniká společenství až s vkladem práva na
podíl do pozemkové knihy. Ten, kdo nabude podíl na nemovitosti, aniž byl ještě proveden vklad práva, může proti ostatním spoluvlastníkům vznášet nároky, které se týkají spoluvlastnického vztahu35. Zákon nestanoví žádné zvláštní náležitosti smluv o převodu
věci do spoluvlastnictví. Smlouva se tedy nestane neplatnou, pokud v ní nebude vyjádřena výše spoluvlastnických podílu. Náležitosti budou vždy odpovídat konkrétnímu typy smlouvy, o který jde (kupní, darovací atd.).
4.2.2 Dědění
Ke vzniku spoluvlastnictví děděním může dojít dvojím způsobem:
a) předmětem dědictví je pouze podíl k určité věci
b) předmětem dědictví je věc, která byla ve výlučném vlastnictví zůstavitele a existuje více dědiců
•
buď se dědicové vypořádají dohodou dle § 482 ObčZ, kterou mezi nimi vznikne
•
ze závěti
•
spoluvlastnictví
nebo rozhodnutím soudu (srov. § 483 ObčZ)
Lehre von Titel und Modus Rozhodnutí OGH ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 1 Ob 259/03z: „Vznikne-li smluvní nárok, v jehož důsledku má nabyvatel právo žádat o vklad do pozemkové knihy a spoludržba na získaných nemovitostech mu již byla předána, musí se s ním od té doby jednat jako se spoluvlastníkem.“ 34 35
23
ABGB na tuto problematiku nahlíží poněkud odlišně, což souvisí s rozdílnou právní
úpravou dědictví. Pro účely této práce postačí poukázat na to, že v § 550 ABGB je upraven institut tzv. Erbengemeinschaft (společenství dědiců), které vzniká po smrti zůstavitele,
pokud zanechal více dědiců. Toto společenství je považováno za spoluvlastnictví s ideálními
podíly a ust. § 825 an. ABGB se užijí přiměřeně. Zvláštní pravidla platí např. pro správu a zastupování ve věcech pozůstalosti, kdy postačí návrh menšinového spoluvlastníka
a o sporu rozhodne pozůstalostní soud. Za podílové spoluvlastnictví se rovněž považuje společenství dědiců, kteří spravují pozůstalost, kterou je obchodní společnost. Pokud však
budou provádět správu více za účelem dosažení zisku vzniká konkludentně společnost občanského práva36.
4.3 Předpokládané společenství
V rakouském právu existuje zvláštní institut tzv. předpokládaného (domnělého)
společenství, který náš právní řád vůbec nezná. V souladu s ust. § 854 ABGB tak vzniká
podílové spoluvlastnictví také na základě vyvratitelné právní domněnky. „Brázdy, ploty,
ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a ostatní podobné rozhrady, které se nacházejí
mezi sousedními pozemky, se považují za společné vlastnictví, pokud znaky, nápisy nebo jiné
značky neprokazují opak.“ Tento výčet je demonstrativní. Předpokládaným společenstvím
je také společný příjezd k oběma pozemkům a přirozený i uměle vybudovaný kanál pro dešťovou vodu37.
Veškeré rozhrady ve smyslu § 854 ABGB jsou výhodou pro oba sousední pozemky,
přičemž smyslem často nebývá jen pouhé určení hranic. Za místa, o kterých hovoří zákon se
považují v rakouské odborné literatuře místa mezi domy k nabírání vody, místa určená k užívání při opravách atd. Jak již bylo řečeno výše, podle většiny názorů v rakouském právu neexistuje reálné spoluvlastnictví, podle některých však jsou příkladem reálného
spoluvlastnictví právě rozhrady. Dále zákon upravuje užívání těchto společných věcí. Podle mého názoru spadá toto užívání také do problematiky sousedských
práv či omezení
vlastnického práva. Proto nepovažuji za nutné v rámci této práce zacházet do podrobností ohledně tohoto užívání. 36 37
Rozhodnutí OGH ze dne 6. 12. 1961, sp. zn. 5 Ob 366/61. Rozhodnutí OGH ze dne 17. 5. 1984, sp. zn. 6 Ob 542/83.
24
5. VNITŘNÍ VZTAHY
Podstatou vnitřních vztahů je do jaké míry se spoluvlastníci podílejí na právech
a povinnostech vztahujících se ke společné věci.
V souladu s ust. § 123 ObčZ náleží každému vlastníkovi, následující oprávnění –
tzv. vlastnická triáda38: • • •
ius possidendi – právo věc držet,
ius utendi et fruendi – právo věc užívat a požívat její plody a užitky (fructus
naturales a fructus civiles),
ius disponendi – právo rozhodovat o právním i faktickém osudu věci.
Stejná oprávnění náleží i spoluvlastníkům s tím, že tato oprávnění jsou omezena
oprávněními ostatních spoluvlastníků.
Vzhledem k tomu, že tato práva příslušejí všem spoluvlastníků jsou vztahy mezi nimi
upraveny jak v ObčZ tak v ABGB, aby nedocházelo ke kolizi těchto práv.
ObčZ upravuje jak se při pluralitě vlastníků jedné věci vyjadřuje podíl jednotlivých
spoluvlastníků na právech a povinnostech vyplývajících ze společného vlastnictví k věci (viz
§ 137 odst. 1 ObčZ) a dále určuje způsob jakým se vytváří vůle spoluvlastníků se společnou věcí hospodařit (viz § 139 ObčZ)39. Spoluvlastník má tedy stejná práva jako výlučný
vlastník, ovšem s ohledem na velikost jeho podílu. Narozdíl od výlučného vlastnického
práva však vyžaduje někdy realizace tohoto práva splnění dalšího zákonného předpokladu, jímž je v případě hospodaření se společnou věcí rozhodnutí většiny nebo rozhodnutí soudu. Všichni spoluvlastníci tedy mají právo držet a užívat předmět svého spoluvlastnictví, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, a to v rozsahu odpovídajícím velikosti jejich podílů.
Pokud ke kolizi práv spoluvlastníků nedochází resp. pokud „jsou ve shodě“ (§ 828
ABGB), pak podle ABGB mohou spoluvlastníci se společnou věcí zacházet libovolným
způsobem40. V daném případě se ABGB vůbec na podíly neodvolává. Bylo by možné říct,
že dokud mezi spoluvlastníky nevznikne spor týkající se společné věci, nevyjadřuje podíl
jednotlivého spoluvlastníka (tak jako u nás) míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech V ABGB obdobné ustanovení nenajdeme. Rozsudek NS ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2608/2000. 40 Rozhodnutí OGH ze dne 19. 10. 1999, sp. zn. 4 Ob 269/99h: „Užívání společné věci jen jedním ze spoluvlastníků není výlučným užíváním a tím užíváním bez právního titulu, dokud nevznikne zájem na užívání u ostatních spoluvlastníků...“ 38 39
25
a povinnostech ke společné věci. Jakmile však mezi spoluvlastníky dojde k neshodě,
„nemůže žádný ze spoluvlastníků provést jakoukoli změnu na věci, kterou by bylo nakládáno
s podílem jiného spoluvlastníka.“ ABGB výslovně upravuje společná práva spoluvlastníků (§ 828 ABGB) a práva spoluvlastníků ke společné věci (§ 833 an. ABGB). Jeho úprava je
tedy podrobnější než úprava v ObčZ, který se až na ust. § 137 ObčZ a § 139 ObčZ výslovně vůbec touto problematikou nezabývá.
Další práva a povinnosti může stanovit zvláštní zákon. ABGB se o tom dokonce ve
svém § 826 výslovně zmiňuje. Práva a povinnosti spoluvlastníků v souladu s tímto ustanovením závisí na tom jakým způsobem došlo ke vzniku společenství. Jestliže tedy bude
existovat zvláštní úprava pro některá společenství (např. bytové vlastnictví), užije se tato zvláštní úprava. Bude-li však společenství založeno smlouvou, užijí se převážně dispozitivní ustanovení § 825 an. ABGB.
5.1 Práva ke společné věci 5.1.1 Právo věc držet
Právo věc držet opravňuje spoluvlastníky k tomu, aby věc byla v jejich faktické moci.
To, že mají spoluvlastníci věc ve své faktické moci jim umožňuje věc užívat a nakládat s ní. Je tedy předpokladem pro ostatní složky vlastnické triády. Subjektem společné držby může být buď třetí osoba odlišná od vlastníka nebo spoluvlastníci v rámci vlastnické triády.
ABGB výslovně v ust. § 833 stanoví, že držba náleží všem podílníkům resp.
spoluvlastníkům (společná držba – Mitbesitz). Spoluvlastníci jsou oprávněni vůči třetím
subjektům podat žalobu proti rušení držby (Besitzstörungsklage) nebo žalobu proti odnětí držby (Besitzentziehungsklage). Dokonce se takové žaloby připouští i mezi spoluvlastníky41.
Podle rozhodnutí OGH42 se ustanovení § 825 an. ABGB užijí i na společnou držbu (která
není součástí vlastnické triády), neboť je rovněž věcným právem (§ 308 ABGB)43.
Koziol, H., Welser, R. Grundriss des bürgerlichen Rechts, Band I. 12. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2002, s. 247. 42 Rozhodnutí OGH ze dne 6. 10. 1988, sp. zn. 6 Ob 633/88 a Rozhodnutí OGH ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 1 Ob 259/03z. 43 Některé teorie však vycházejí z předpokladu, že společná držba nesplňuje podmínky společenství, neboť není subjektivním právem. Proto se užijí ust. § 825 an. ABGB pouze analogicky. Domnívám se, že na společnou držbu, která je součástí vlastnické triády, by se tato ustanovení měla aplikovat přímo (srov. § 833 ABGB). 41
26
Občanský zákoník výslovně tzv. společnou držbu (spoludržitelství) neupravuje.
Nicméně pluralita držitelů není vyloučena. S ohledem na ust. § 123 Občz je společná držba
rovněž součástí vlastnické triády a tedy náleží všem spoluvlastníkům dohromady. Podat žalobu na ochranu držby bezpochyby spoluvlastníci mohou, neboť se analogicky
(§ 853 ObčZ) užijí prostředky na ochranu vlastnického práva (§ 126 ObčZ). Otázkou je jak
by český soud posoudil žalobu na ochranu držby jednoho spoluvlastníka proti jinému spoluvlastníkovi. V souladu s rozhodováním soudů (viz 5.2) pravděpodobně není taková
žaloba vyloučena. V literatuře však existují také názory, které takovou žalobu nepřipouští,
vzhledem k tomu, že podstatou vlastnických žalob je ochrana proti zásahům třetích osob. Mezi spoluvlastníky by tedy taková žaloba nepřipadala v úvahu. Takové spory mezi spoluvlastníky by bylo možné řešit postupem podle ust. § 139 ObčZ.44 V Rakousku se podle
převažujících názorů
45
taková žaloba nevylučuje. Není pochyb o tom, že je možná žaloba
jednoho spoluvlastníka proti druhému na odnětí držby. Jednotná však judikatura není v otázce žaloby na rušení držby.
5.1.2 Právo věc užívat
Užívání věci náleží zásadně každému vlastníkovi, tedy i každému spoluvlastníkovi.
Právo každého spoluvlastníka užívat společnou věc je však omezeno právem dalšího spoluvlastníka. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích.
V jednom ze svých rozhodnutí46 Nejvyšší soud řešil kolizi práva na ochranu obydlí
a práva vlastníka resp. spoluvlastníka na užívání věci. Došel k právnímu závěru, že právu na ochranu obydlí a soukromí je v zásadě třeba dát přednost před právem spoluvlastníka na
užívání věci v podílovém spoluvlastnictví. Rozhodl tak především vzhledem k tomu, že by
práva jednoho spoluvlastníka byla ve zjevném nepoměru k povinnostem druhého
spoluvlastníka47. Stejnou úvahou se řídil Nejvyšší soud ve svém dalším rozhodnutí, ve
Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 212. 45 Gamerith, H. In Rummel, P., Aicher, J., Bydlinsky, M. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch, Band 1. 3. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2000, s. 1139. 46 Rozsudek NS ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 863/2004 In Právní rozhledy, 2005, č. 14, s. 530. 47 V daném případě šlo o dům se dvěma byty, z nichž přízemní užívali žalobci, byt v prvním poschodí žalovaní. Do půdních prostor, které mají právo užívat všichni spoluvlastníci domu, bylo možné vstoupit jen přes byt žalovaných. 44
27
kterém však došel k opačnému závěru a dal přednost právu na užívání věci před právem na ochranu obydlí48.
Občanský zákoník nestanoví pro spoluvlastnictví žádné zvláštnosti týkající se práva
užívat společnou věc. Tam, kde spoluvlastníkovi není zajištěno užívání věci ve
spoluvlastnictví v rozsahu určeném jeho podílem, má nárok na poskytnutí tomu odpovídající náhrady. „ Neposkytnutí tohoto vyrovnání může představovat majetkový prospěch získaný
bez právního důvodu a tedy může být bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 451
odst. 2 občanského zákoníku, takže i podílovému spoluvlastníku může vzniknout povinnost k vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 451 občanského zákoníku.“
49
Je-li
některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci rozhodnutím ostatních spoluvlastníků zcela vyloučen, nemusí toto rozhodnutí obsahovat určení náhrady za toto vyloučení50.
ABGB i rakouská judikatura vychází naopak ze zásady, že není-li užívání věci
spoluvlastníky upraveno, může každý ze spoluvlastníků užívat společnou věc libovolným způsobem. Právo užívat věc se totiž vztahuje na celou společnou věc51 (srov. kap. 5).
Užívání věci tedy náleží zásadně každému ze spoluvlastníků. Pokud není tímto užíváním
rušeno užívání ostatních spoluvlastníků přípustné i takové užívání věci, které je nepoměrné k podílu, a to dokud ostatní spoluvlastníci nepožádají o odlišný způsob užívání52. 48
Rozsudek NS ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1213/99: „Při užívání společné věci rovnodílnými spoluvlastníky je každý z nich omezen stejným právem druhého. Rovnodílní spoluvlastníci věci - domu jsou oprávněni užívat jediný byt ve společném domě ve stejném rozsahu, dovoluje-li to velikost tohoto bytu a jejich osobní poměry. Jestliže dosud užíval takový byt jeden ze dvou rovnodílných spoluvlastníků, pak umožňuje-li to velikost bytu a osobní poměry spoluvlastníků, nic nebrání tomu, aby soud upravil užívání společného domu tak, že takový byt budou nadále užívat oba spoluvlastníci. Užívá-li sám jeden z rovnodílných spoluvlastníků jediný byt ve společném domě, realizuje tak právo užívat věc i na úkor práva druhého spoluvlastníka. Jestliže druhý spoluvlastník má zájem své právo užívat společný dům realizovat stejným způsobem, a velikost bytu a osobní poměry spoluvlastníků to umožňují, pak nedojde-li k dohodě spoluvlastníků, soud užívání bytu oběma spoluvlastníky v tomto domě upraví. Obydlím (prostorem sloužícím k bydlení) každého spoluvlastníka je potom jen ta část bytu, která mu byla rozhodnutím soudu k užívání určena. Nemůže být proto užívání bytu druhým spoluvlastníkem porušením práva na ochranu obydlí.“ 49 Rozsudek NS ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1213/99: „Proto nelze pokládat za odporující ustanovením občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví, že spoluvlastníkovi, který své právo užívat věc nemohl realizovat buď vůbec nebo pouze částečně, náleží peněžité vyrovnání.“ Rozsudek NS ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2616/99 In Právní rozhledy č. 8/2001, s. 389: „Podílovému spoluvlastníku, který užívá společnou věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, vzniká bezdůvodné obohacení. Protože není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno.“ 50 Rozsudek NS ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1313/1997. 51 Rozhodnutí OGH ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 1 Ob 220/05t. 52 Rozhodnutí OGH ze dne 28. 8. 1969, sp. zn. 1 Ob 148/69: „Užívání je přípustné do té míry, dokud neruší v užívání jiného spoluvlastníka“.
28
V souladu s judikaturou Nejvyššího soudního dvora se uplatňují následující principy,
které jsou ve své podstatě obdobné jako způsoby rozhodování našich soudů: •
Každý spoluvlastník má nárok na užívání věci v míře, která přibližně odpovídá
velikosti jeho podílu, pokud lze užívání věci alespoň pomyslně rozdělit a to s ohledem na osobní potřebu spoluvlastníka53.
•
Při uzavírání dohody je třeba zohlednit, jestli dohodnuté užívání je zájmem všech
•
Pokud je užívání společné věci rozděleno nepřiměřeně k velikosti podílů
spoluvlastníků22.
spoluvlastníků nebo je užívání věci dokonce svěřeno jen jednomu spoluvlastníkovi, mají ostatní spoluvlastníci právo na odměnu54. Za určitých okolností se může
spoluvlastník práva na užívání věci vzdát zcela s tím, že přenechá právo užívání třetí
osobě za úplatu.55
I v Rakousku může tedy spoluvlastník žádat náhradu za to, že jiný spoluvlastník
(spoluvlastníci) užívá společnou věc nad rámec odpovídající jeho podílu. Podle
převažujících názorů je však možné tuto náhradu požadovat jen do budoucna (ex nunc). To,
že nelze požadovat náhradu ex tunc, OGH nepovažuje za protiprávní. Svoje rozhodnutí odůvodňuje tím, že se takový závěr nepříčí základním principům a ABGB nestanoví žádné podrobnosti pro tento případ56. Rovněž nelze užít ust. § 1041 ABGB57, neboť základním
předpokladem (stejně jako u náhrady škody) je, že k užívání došlo bez právního důvodu. Spoluvlastník však jak bylo řečeno může užívat společnou věc libovolně (§ 828 ABGB),
Rozhodnutí OGH ze dne 19. 10. 1999, sp. zn. 4 Ob 269/99h: „Užívání společné věci jen jedním ze spoluvlastníků není výlučným užíváním a tím užíváním bez právního titulu, dokud nevznikne zájem na užívání u ostatních spoluvlastníků, neboť právo na užívání společné věci může být omezeno jen konkrétním způsobem užívání ostatních. I když neexistují žádná pravidla o užívání, může spoluvlastník, který je rušen v užívání dle § 828 ABGB požadovat ve sporném řízení odstranění či pozastavení výkonu těchto opatření. Dokud neexistují pravidla o užívání věci nemůže jeden ze spoluvlastníků vykonávat své užívací právo tak, že by ostatní z užívání předem (např. závorou) vyloučil.“ 53 Rozhodnutí ze dne 25. 2. 1997, sp. zn. 5 Ob 47/97s. 54 Rozhodnutí OGH ze dne 5. 7. 1972, sp. zn. 1 Ob 115/72: „Určit odměnu za užívání spoluvlastníkovi, který užívá větší část společné věci než odpovídá velikosti jeho podílu je možné jen do budoucna.“ 55 Rozhodnutí OGH ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. : „Možná je dokonce taková úprava, že jeden nebo všichni spoluvlastníci jsou z předchozího užívání zcela vyloučeni.“ 56 Rozhodnutí OGH ze dne 11. 11. 1981, sp. zn. 3 Ob 631/81. 57 § 1041 ABGB: „Je-li užívána věc jiného bez jeho příkazu, může vlastník...požadovat hodnotu věci, kterou měla v době tohoto užívání...“
29
neužívá tedy věc bez právního důvodu. Nicméně řada autorů má na tuto problematiku odlišný názor a náhradu za užívání věci připouští i ex tunc58.
Problematika užívání společné věci spadá dle rozhodnutí59 Nejvyššího soudu pod
pojem „hospodaření se společnou věcí“ ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ. Rovněž tak v rakouském právu užívání věci souvisí se správou společné věci. Vzhledem k tomu, bude o užívání společné věci v dalších podrobnostech pojednáno v následující kapitole.
5.1.3 Právo požívat plody a užitky
Požitky zahrnují plody přirozené (fructus naturales)60 a plody obecné (fructus civiles).
Nárok na požitky je v ABGB výslovně upraven (§ 839 a § 840) a je projevem práva na
podíl. Na přirozených požitcích vzniká dle rakouské právní úpravy po jejich oddělení
spoluvlastnictví. Požitky se rozdělují s ohledem na podíly spoluvlastníků. Zákon primárně pro rozdělení požitků stanoví jejich reálné rozdělení. Pokud takto však požitky nebude možné rozdělit, pak je každý ze spoluvlastníků oprávněn požadovat veřejnou dražbu
a výtěžek bude rozdělen mezi spoluvlastníky s ohledem na velikost jejich podílů.
K obecným plodům náleží např. nájemné, příjmy z pojištění věci, a to i když smlouvu
s pojišťovnou uzavřel jen jeden ze spoluvlastníků. Nárok na nájemné nelze samostatně někomu odstoupit, neboť se jedná o společnou pohledávku dle § 848 ABGB.
Při rozdělování požitků se v pochybnostech má za to, že podíly spoluvlastníků jsou
stejné. Je-li mezi spoluvlastníky uzavřena dohoda o pravidlech rozdělování požitků, která se
odlišuje od zákonné úpravy, neváže taková dohoda právní nástupce. Pokud právní nástupce takovou dohodu neschválí, nemůže dojít k jednomyslnosti a dohoda se tímto ruší61. Pravidla
o rozdělování požitků se užijí rovněž na dělení nákladů mezi spoluvlastníky (náklady na zachování věci, náklady na opravu, daně, úroky z půjček atd.).
Občanský zákoník se vůbec ve svých ustanoveních, která se týkají spoluvlastnictví,
o rozdělování plodů a užitků nezmiňuje. Na spoluvlastnictví se pohlíží jako na vlastnické právo, které náleží více subjektům. Lze tedy dovodit, že i právo na požitky a užitky ze srov. Oberhofer, R. Anspruch des Miteigentümers auf Benützungsentgelt auch für die Vergangenheit? Wohnrechtliche Blätter, 2004, s. 209. 59 Rozsudek NS ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98 In Právní rozhledy, 1999, č. 4, s. 207-209. 60 Za přirozené plody považuje ABGB ve svém § 405 „bylinky, houby a další rostliny, které na pozemku rostou, stejně jako všechny požitky ze zvířat.“ 61 Rozhodnutí OGH ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 5 Ob 310/3d. 58
30
společné věci náleží všem spoluvlastníkům dohromady s ohledem na velikost jejich podílů.
Dojde-li ke kolizi tohoto práva mezi spoluvlastníky, nevyplývá z ObčZ jak by měli spoluvlastníci postupovat. Do úvahy připadá postup v souladu s ust. § 139 odst. 2 ObčZ. Přednost bude mít dohoda, kterou si spoluvlastníci požitky rozdělí buď podle velikosti
podílů nebo jakýmkoli jiným způsobem. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o rozdělení požitků a užitků většina. Proti takovému rozhodnutí o hospodaření se společnou věcí se nemůže menšinový spoluvlastník nijak bránit, může však požadovat vydání užitků připadajících na jeho podíl62. Výkladem lze tedy dospět k závěru, že úprava je u nás i v Rakousku obdobná.
5.1.4 Právo se společnou věcí nakládat
Každý vlastník má právo rozhodovat o právním osudu jeho věci (převod na jiného,
přenechání do nájmu atd.) a o jejím faktickém osudu (spotřebování věci, změna věci atd.). Dokonce věc může i opustit (ius deriliquendi) a zničit (ius abutendi).
U spoluvlastnictví je tomu jinak. K nakládání s celou věcí jsou totiž oprávněni
spoluvlastníci jen společně, což vyplývá z ust. § 139 odst. 1 ObčZ. Žádný ze spoluvlastníků
nesmí společnou věc měnit nebo ji dokonce prodat bez souhlasu všech. Pokud by například
byl jen jeden ze spoluvlastníků nezpůsobilý k právním úkonům nebo by byl omezen v této způsobilosti a neexistoval by souhlas jeho zástupce, pak není možné považovat podmínku souhlasu za splněnou. To však neznamená, že by spoluvlastník nemohl volně disponovat se svým podílem (viz kap. 8).
I v Rakousku jsou k nakládání se společnou věcí oprávněni pouze všichni
spoluvlastníci. Pokud se na nakládání s věcí neshodnou, nemůže žádný spoluvlastník provést
„změnu“ (Veränderung) na věci takovým způsobem, že by nakládal s podílem jiného spoluvlastníka. „Změna“ podle ust. § 828 ABGB zahrnuje rovněž jak faktické tak právní nakládání s věcí63. Právní úprava je tedy v tomto směru stejná v Rakousku i u nás.
Fiala, J. Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2005, s. 208. 63 Změnu podle ust. § 828 ABGB nelze zaměňovat se změnou podle § 834 ABGB v rámci mimořádné správy. 62
31
5.2 Ochrana
Ve vztahu ke společné věci mají spoluvlastníci tatáž práva jako vlastníci. Na ochranu
práva všech proti třetím osobám jim slouží žaloba na vydání věci (žaloba reivindikační), žaloba zápůrčí (negatorní), rovněž není vyloučena žaloba na určení.
Dle § 139 odst. 1 ObčZ jsou z právních úkonů týkajících se společné věci oprávněni
a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Zápůrčí žalobu proti třetí osobě však může podat i jen jeden z podílových spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde64. Tento
závěr nelze učinit v případě žaloby reivindikační. Vzhledem k tomu, že jde o žalobu na vydání věci a přisouzením věci jen jednomu ze spoluvlastníků by mohla být porušena práva ostatních, je třeba mít za to, že z povahy věci vyplývá, že vindikační žaloba bude zpravidla
vyžadovat souhlasu všech spoluvlastníků. Od tohoto souhlasu by bylo možné upustit např. při nebezpečí z prodlení nebo jde-li o věc menší hodnoty65.
K otázce zda přísluší spoluvlastníkovi vlastnická žaloba proti jinému spoluvlastníkovi
se vyslovil Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích66 tak, že „také podílové spoluvlastnictví je
nutno chránit proti každému, kdo neoprávněně do vlastnického práva zasahuje, a to i tehdy, jestliže si nedovoleně počíná některý ze spoluvlastníků; jestliže podílový spoluvlastník neoprávněně zasáhne do spoluvlastnictví druhého spoluvlastníka, je nutno dotčenému spoluvlastníkovi přiznat právo na ochranu.“67
Pokud společnou věcí došlo k protiprávnímu zásahu do práv třetích osob, jsou ve
sporu o odvrácení takového zásahu pasivně legitimováni všichni spoluvlastníci68.
Rozsudek NS ze dne 3. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1794/96: „Trpění ani souhlas ostatních podílových spoluvlastníků, jejichž podíl činí jednu polovinu, s užíváním předmětu spoluvlastnictví třetí osobou není sám o sobě pro rozhodnutí v této věci určující.“ 65 Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 211. 66 N S 3 Cz 3/87: „Ochranu práv podílového spoluvlastníka proti zásahu ze strany druhého ze spoluvlastníků, který bez souhlasu spoluvlastníka (spoluvlastníků) mění nebo změnil podstatu společné věci, soud přizná s použitím ust. § 132 ObčZ. Dotčenému spoluvlastníkovi náleží i právo na náhradu škody, která mu uvedeným jednáním spoluvlastníka případně vznikla.“ 67 Fiala, J. Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s, 2005, s. 208: „Vzhledem k tomu, že ObčZ v platném znění tuto ochranu výslovně neupravuje, je nutno analogicky použít ustanovení, upravující vztahy obsahem i účelem nejbližší, a dotčenému spoluvlastníkovi přiznat základní právo vůči rušícímu spoluvlastníkovi, jímž je právo na uvedení věci do původního stavu.“ 68 Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 208. 64
32
Názory našich soudů a rakouských soudů69 jsou v této otázce jednotné. Při aktivní
legitimaci vzniká společenství nerozlučné jen pokud by rozhodnutí, které by se týkalo jen
jednoho ze spoluvlastníků mělo takové následky, že by bylo třeba takovou situaci řešit dalšími rozhodnutími, které by vzniklý stav upravily (např. zřízení služebnosti ve prospěch
společné věci). V souladu s ustálenou judikaturou je každý podílový spoluvlastník oprávněn
podat negatorní žalobu, a to s ohledem na celou věc a k zajištění práva všech spoluvlastníků70. Nejvyšší soudní dvůr však pro tento případ stanovil omezení tak, že tuto
žalobu není oprávněn podat jen jeden spoluvlastník, pokud by ostatní spoluvlastníci chtěli zachovat stávající stav71.
Obecně platí v rakouském právu pro pasivní legitimaci zásada, že spoluvlastníci tvoří
společenství nerozlučné72 (§ 14 ZPO) nelze-li jinak povinnost, která je jim uložena
rozhodnutím splnit (např. něco strpět). Výjimku z této zásady tvoří např. žaloba na náhradu škody proti jednomu ze spoluvlastníků. Rakouské
právo
rovněž
připouští
žaloby
mezi
spoluvlastníky
navzájem73.
Spoluvlastník však nemůže proti jinému spoluvlastníkovi podat žalobu na vydání věci, protože v tomto případě proti sobě stojí dva stejné nároky.74
Rozhodnutí OGH ze dne 24.3.1998, sp. zn. 1 Ob 80/97i: „Každý spoluvlastník může použít všechny právní prostředky na ochranu držby, rovněž může bez souhlasu ostatních spoluvlastníků podat proti třetím osobám žalobu na ochranu vlastnického práva, žalobu na vyklizení a žalobu negatorní,“ 70 Rozhodnutí OGH ze dne 25. 6. 1987, sp. zn. 6 Ob 609/87: „Když podílník společenství uplatní právo všech, je pouze on procesní stranou a zamítavé rozhodnutí váže jen jeho.“ 71 Rozhodnutí OGH ze dne 25. 3. 1981, sp. zn. 6 Ob 806/80. 72 Rozhodnutí OGH ze dne 1. 4. 1953, sp. zn. 1 Ob 261/53: „Vlastnická žaloba musí směřovat proti všem spoluvlastníkům.“ 73 srov. Rozhodnutí OGH ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. 5 Ob 153/00m. 69
33
6. HOSPODAŘENÍ SE SPOLEČNOU VĚCÍ (SPRÁVA)
Hospodaření se společnou věcí je v ObčZ věnováno pouze jedno ustanovení zákona,
a to § 139 odst. 2 a 139 odst. 3. Naproti tomu ABGB o správě společné věci pojednává
v sedmi ustanoveních zákona (§ 833 – 838a ABGB). Žádná ze zkoumaných právních úprav neobsahuje definici těchto pojmů75.
Vzhledem k tomu, že problematika správy společné věci je značně obsáhlá, dovolila
jsem si tuto kapitolu pro přehlednost rozdělit na více podkapitol s tím, že hospodaření se
společnou věcí (česká právní úprava) je obsaženo v podkapitole 6.1 a správa společné věci (rakouská právní úprava) v podkapitole 6.2.
6.1 Hospodaření se společnou věcí hospodaření se společnou věcí
hospodaření v užším slova smyslu dle § 139 odst. 2 ObčZ
důležitá změna dle § 139 odst. 3 ObčZ
Platná právní úprava (§ 139 odst. 2 a ost. 3 ObčZ) rozlišuje rozhodování
spoluvlastníků při hospodaření se společnou věcí a rozhodování o důležitých změnách
společné věci. Obě ustanovení upravují hospodaření se společnou věcí. Ust. § 139 odst. 3
však představuje výjimku z § 139 odst. 2 a vztahuje se jen na případy sporu menšinových podílových spoluvlastníků s většinovými podílovými spoluvlastníky o důležitou změnu společné věci76.
Rozhodnutí OGH ze dne 8. 11. 1966, sp. zn. 8 Ob 310/66. srov. Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Díl třetí. Praha: Nakladatelství V. Linharta, 1936, s. 617: „K řádné správě náležejí věci, které se stále opakují a podle hospodářských zásad jsou spojeny s rozumným užíváním věci“ (Rozhodnutí uveřejněné pod Gl. U. N. F. 6517). 76 Rozsudek NS ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1470/2002 In Právní rozhledy, 2003, č. 10, s. 526, 527: „Ustanovení § 139 odst. 3 ObčZ představuje výjimku z ustanovení § 139 odst. 2 ObčZ a vztahuje se jen na případy sporu menšinových (přehlasovaných) podílových spoluvlastníků s většinovými podílovými spoluvlastníky o důležitou změnu společné věci. Nesouhlas rovnodílného podílového spoluvlastníka s postavením garáže druhým spoluvlastníkem na společném pozemku nelze nahradit postupem podle § 139 odst. 2 ObčZ.“ 74 75
34
Podle § 139 ObčZ není možné řešit např. záležitosti, ve kterých jde o celkovou změnu
spoluvlastnického vztahu (předmět spoluvlastnictví, osoby spoluvlastníků). Smyslem tohoto ustanovení je řešení sporů v rámci existujícího právního vztahu77. Nelze tedy tímto
postupem nahradit nesouhlas spoluvlastníka se změnou přirozené podstaty věci (např.
přeměna zahrady na stavební parcelu) nebo nesouhlas jednoho ze spoluvlastníků s převodem spoluvlastnického podílu ve smyslu § 140 ObčZ. Rovněž není přípustné řešit podle ust. § 139 ObčZ neshodu spoluvlastníků v otázce prodeje společné věci.
6.1.1 Hospodaření se společnou věcí v užším slova smyslu
Při hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí se především uplatní jejich dohoda.
Protože vztahy mezi spoluvlastníky při hospodaření jsou složité a často jsou zájmy
jednotlivých spoluvlastníků odlišné, zakotvuje ObčZ ve svém § 139 odst. 2 tak tzv. princip
majorizace. O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou
podle velikosti podílů nikoli podle počtu hlasů. Ve věcech řádné správy tedy může fakticky rozhodování přejít na většinového spoluvlastníka.
K hospodaření se společnou věcí může dojít buď přímo (užívání spoluvlastníky) nebo
nepřímo (nájem společné věci a získání peněžního přínosu nebo výpůjčka)78.
Za hospodaření se společnou věcí se v souladu s ustálenou judikaturou považuje
například: • •
užívání společné věci jejími spoluvlastníky79,
údržba věci, její oprava, ale také její úprava, popř. její změna včetně odstranění či
likvidace80,
•
požaduje-li jeden nebo více spoluvlastníků, aby s věcí bylo naloženo způsobem
•
určení (nového) nájemce části nemovitosti, která již byla pronajata k témuž účelu81,
•
přinášejícím finanční prospěch (např. pronájem společné věci),
rozhodnutí o tom, jaký náklad a v jaké výši má být vynaložen do společné věci82.
77 Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 216. 78 Bezděk, A.: Menšinový spoluvlastník ve světle judikatury Nejvyššího soudu české republiky, Jurisprudence, 2003, č. 4, s. 4. 79 Rozsudek NS ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98. 80 srov. Rozsudek NS ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1300/2001. 81 Rozsudek NS ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 22 Cdo 400/98.
35
Naopak o hospodaření se společnou věcí nejde pokud některý ze spoluvlastníků ke
spoluvlastnickému podílu zřídil zástavní právo. Ke zřízení zástavního práva tedy není zapotřebí souhlasu ostatních spoluvlastníků. Vlastník však nemůže zastavit reálnou část své
nemovitosti, např. jedno patro budovy. Byt nebo nebytový prostor podle zákona o vlastnictví
bytů zastavit lze, neboť byty nebo nebytové prostory mohou být v souladu s ust. § 118 odst.
2 ObčZ předmětem občanskoprávních vztahů. V případě, že by mělo dojít k uspokojení věřitele výkonem rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu, učiní-li ten kdo má předkupní právo (v tomto případě některý z dalších
spoluvlastníků, pokud se dražby
zúčastní) podání ve stejné výši jako nejvyšší podání, udělí mu licitátor příklep (§ 23 odst. 11 zák. o veřejných dražbách83). Ostatní spoluvlastníci tak nejsou chráněni jako dřív, kdy bylo
možné zabránit dražbě tím, že ten kdo měl předkupní právo mohl převzít podíl za odhadní cenu84.
Z ustanovení § 139 odst. 2 ObčZ vyplývá, že kterýkoli spoluvlastník může podat
návrh k soudu jen tehdy, když: • • •
nastane rovnost hlasů,
nedosáhne-li se většiny (např. někteří ze spoluvlastníků se odmítnou hlasování
zúčastnit) anebo
nedosáhne-li se dohody.
Jinak se přehlasovaní spoluvlastníci musí rozhodnutí většiny podřídit. Pro rozhodnutí
většiny nestanoví zákon žádné formální náležitosti, musí však alespoň splňovat obecné náležitosti právních úkonů.
Rozsudek NS ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99:„Předpokladem platnosti takového rozhodnutí a povinnosti menšinového spoluvlastníka přispět na náklady vynaložené na společnou věc podle velikosti svého podílu je, že menšinovému spoluvlastníku byl ostatními spoluvlastníky záměr vynaložit určité náklady předestřen a že se mohl k němu vyjádřit.Pokud uvedený předpoklad nenastal, vyplývá povinnost menšinového spoluvlastníka podílet se na vynaložených nákladech z titulu bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení v souvislosti s vynaložením nákladů na nutnou opravu nebo údržbu vzniká za trvání spoluvlastnického vztahu vynaložením těchto nákladů. Nejde-li o náklady na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká tato povinnost při zániku podílového spoluvlastnictví.“ 83 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. 84 § 8 odst. 2 zák. č. 174/1950, o dražbách mimo exekuci: „Socialistické právnické osoby mohou až do zahájení dražby převzít věci a práva prodávané dražbou za odhadní cenu.“ 82
36
6.1.2 Důležitá změna společné věci
Podle § 139 odst. 3 ObčZ jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní
spoluvlastníci žádat, aby rozhodl soud. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit menšinovým
spoluvlastníkům zvrátit rozhodnutí většinových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí v tak zásadní otázce hospodaření se společnou věcí, jakou je důležitá změna společné
věci. Důležitou změnou bude např. zásadní změny na nemovitosti (podstatná nebo rozsáhlá přestavba domu, terénní úpravy), změna účelu využití (změna účelového určení stavby),
omezení užívání společné věci po delší dobu apod.85 Ovšem změna podstaty společné věci se za důležitou změnu věci dle § 139 odst. 3 ObčZ nepovažuje a proto nesouhlas
spoluvlastníka nelze nahradit rozhodnutím soudu86. Další podrobnosti budou uvedeny
v rámci srovnání s mimořádnou správou společné věci (6.2.2).
6.2 Správa společné věci správa společné věci
řádná správa § 833 ABGB
mimořádná správa § 834 ABGB
6.2.1 Řádná správa
Správa je opatření právní nebo faktické povahy, které slouží k zajištění nebo zlepšení
společné věci nebo k nakládání s požitky87. Od správy je třeba odlišovat užívání věci, které spočívá ve faktickém braní užitků a nakládání s věcí - zcizování, faktické zásahy do podstaty (viz 6.5).
Při výkonu řádné správy musí být splněny kumulativně následující podmínky:
srov. Plecitý, V., Kocourek, J. Občanský zákoník. 3. vydání. Praha: Eurounion Praha, 2004, s. 171. NS 3 Cz 3/87: „Podíloví spoluvlastníci se mohou dohodnout o změně podstaty společné věci, a to i dodatečně; nesouhlas spoluvlastníka tu však nelze nahradit rozhodnutím soudu.“ 87 Eccher, B., Hofmeister, B. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 3. Wien: Verlag Orac, 1989, s. 303.
85 86
37
•
opatření, která jsou vykonávána v rámci řádné správy musí sloužit k udržení
•
musí být účelná a důležitá,
• •
a zajištění provozu společné věci,
musí být vykonávána ve prospěch všech spoluvlastníků,
neměla by zapříčinit mimořádné náklady88.
Mezi udržovací opatření ve smyslu § 833 ABGB náleží: stavební opatření, nároky
z odpovědnosti za vady, výběr odborníků a povinnost něco strpět. Stavební opatření se
budou uplatňovat především u nemovitostí, konkrétně u staveb. Je třeba posoudit s ohledem na stáří, způsob a stav společného domu, zda tato opatření vůbec k zachování stavu nemovitosti ještě vůbec slouží. Nárok z odpovědnosti za vady vůči zhotoviteli nebo
zciziteli se bude rovněž považovat za řádnou správu, pokud opravou nevzniknou další náklady, dále musí sloužit k zachování společné věci a nesmí se příčit účelu, ke kterému věc slouží. K zachování věci slouží rovněž zadávání práce odborníkům (např. výběr správce,
nikoli jeho ustavení) a příjímání půjček ke krytí nákladů. Konečně musí spoluvlastníci strpět vstup a užívání objektů, které mají výlučně ve svém užívání. Tento případ se však vztahuje pouze na společenství vlastníků bytových jednotek. Za řádnou správu se rovněž považuje uzavírání nájemních smluv s třetím subjektem.
O těchto záležitostech rozhodují v souladu s ust. § 833 ABGB spoluvlastníci většinou
určenou podle velikosti podílů. Právní úprava v Rakousku je tedy v tomto ohledu shodná s naší právní úpravou. ABGB však nijak neupravuje jaký má být zvolen postup v případě, že dojde k rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny. V případě rovnosti hlasů se analogicky
užije ust. § 835 ABGB a rozhodne soudce v nesporném řízení. Možnost zajištění za škody a vystoupení ze společenství se však v tomto případě neužije (viz 6.2.2).
Ostatní spoluvlastníci jsou těmito rozhodnutími vázáni. Ochrana menšinových
spoluvlastníků89 je dle judikatury Nejvyššího soudního dvora zajištěna dvojím způsobem.
Vzhledem k tomu, že správa společné věci náleží všem spoluvlastníkům společně (srov.
Rozhodnutí OGH ze dne 9. 12. 1954, sp. zn. 3 Ob 662/54 a rozhodnutí OGH ze dne 30. 8. 1997, sp. zn. 1 Ob 176/67. 89 srov. Thöni, W. Das Anhörungsrecht des Miteigentümers in Angelegenheiten der ordentlichen Verwaltung. Juristische Blätter, 1992, s. 7. 88
38
§ 833 ABGB), musí být menšina vždy o rozhodování většiny vyrozuměna90. Menšina však
má dle ustálené judikatury OGH také tzv. Anhörungsrecht - právo se k rozhodování
vyjádřit. Nemá však žádnou možnost domáhat se změny rozhodnutí u soudu. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích91 již také opakovaně rozhodl v této otázce ve prospěch menšinového
spoluvlastníka. V jednom ze svých rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že předpokladem
platnosti rozhodnutí o tom jaký náklad a v jaké výši má být vynaložen do společné věci a povinnosti menšinového spoluvlastníka přispět na náklady vynaložené na společnou věc
podle velikosti svého podílu je, že menšinovému spoluvlastníku byl ostatními spoluvlastníky záměr vynaložit určité náklady předestřen a také že se k němu mohl vyjádřit92. Tento závěr
potvrdil v dalším rozhodnutí93, ve kterém právo na vyjádření spoluvlastníka zdůvodnil
s odkazem na ust. § 137 odst. 1 ObčZ. Z tohoto ustanovení totiž vyplývá povinnost
spoluvlastníka podílet se podle výše svého podílu na nákladech vynaložených na společnou věc. Spoluvlastník má právo být o zamýšlené investici informován a může se k ní vyjádřit.
To vyplývá dle NS i z logického výkladu ust. § 139 odst. 2 ObčZ. „Má-li v úvahu připadat
dohoda spoluvlastníků nebo rovnost hlasů nebo nedosažení většiny, musí být menšinovému
spoluvlastníku záměr investici provést (a to jakého druhu a v jaké výši) ostatními
spoluvlastníky předestřen, aby se tak mohl vyjádřit k tomu, zda s ní souhlasí či nikoliv (a také případně uvážit možnost zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu). Pokud by
menšinovému spoluvlastníku vůbec nebyla dána možnost vyjádřit se k zamýšlené investici (druhu a výši), pak i za situace, kdy by s takovou investicí souhlasila většina spoluvlastníků, počítaná podle velikosti podílů, nejde o rozhodnutí většiny ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ.
V takovém případě by šlo z hlediska hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí o neplatný právní úkon.“ Tato rozhodnutí ovšem nebyla přijata k publikaci ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť není jednotný názor Nejvyššího soudu v tom, že Rozhodnutí OGH ze dne 19.11.1986, sp. zn. 3 Ob 71/86: „Řádná správa, která je vykonávána většinou musí zohledňovat i zájmy menšiny.“ Rozhodnutí OGH ze dne 15. 1. 1936, sp. zn. 2 Ob 22/36: „Vzhledem k tomu, že správa společné věci náleží všem podílníkům, nemůže rozhodnutí většiny aniž by byla vyrozuměna menšina nahradit takové usnesení většiny rozhodnutí většiny jako celku.“ Rozhodnutí OGH ze dne 27. 11. 1990, sp. zn. 5 Ob 102/90: „Usnesení většiny váže také menšinu, pokud měla možnost se k otázce vyjádřit.“ 91 Rozsudek NS ze dne 21 .6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99; Rozsudek NS ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1658/2001; opačným způsobem rozhodl NS v usnesení ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1990/99. 92 Rozsudek NS ze dne 21.6.2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99. 93 Rozsudek NS ze dne 5.2.2003, sp. zn. 22 Cdo 1658/2001. 90
39
opomenutí menšinového spoluvlastníka způsobuje absolutní neplatnost rozhodnutí většinových spoluvlastníků94.
6.2.2 Mimořádná správa
K důležitým změnám95 dle § 834 ABGB patří všechna opatření mimořádné správy,
která slouží k zachování nebo k lepšímu užívání základní podstaty věci. Podmínky pro mimořádnou správu jsou následující:
• •
u zamýšlených opatření lze očekávat vyšší náklady nebo
tato opatření nejsou v zájmu všech spoluvlastníků.
Mezi opatření mimořádné správy náleží mimořádné právní úkony týkající se společné
věci, značné faktické zásahy do věci a závažné změny týkající se hospodaření se společnou
věcí. Půjde kupříkladu o přestavbu domu nebo o dohodu o užívání věci (viz níže). Pro posouzení mimořádnosti a závažnosti je rozhodující nejen finanční stránka, ale často také imateriální stránka (např. závažná změna na historické budově).
1) Mezi mimořádné právní úkony týkající se společné věci náleží: •
uzavírání a výpověď nájemní smlouvy mezi spoluvlastníky96; nájemní smlouvy
s třetí osobou však pouze za mimořádné situace (např. smlouva je uzavírána na neobvykle dlouhou dobu)97,
•
dohoda o užívání společné věci nebo změna pravidel užívání věci98,
Vojtek, P. Nejvyšší soud České republiky: K důsledkům rozhodnutí podílových spoluvlastníků o finančně nevýhodném užívání společné věci. Právní rozhledy, 2003, č. 1, s. 44. 95 Rozhodnutí OGH ze dne 11. 1. 1984, sp. zn. 1 Ob 789/83: „Za mimořádné změny ve smyslu § 834 ABGB a §835 ABGB se nepovažují přirozené změny stavu společné věci, které nastaly pozvolnou změnou v porostu nemovitosti díky nečinnosti spoluvlastníků.“ 96 Rozhodnutí OGH ze dne 10. 6. 2000, sp. zn. 1 Ob 36/00a: „Nájemní smlouva uzavřená menšinovým spoluvlastníkem nebo spoluvlastníkem kterému náleží 1/2 váže ostatní podílníky jen pokud ji následně, výslovně nebo mlčky schválili popřípadě má-li spoluvlastník (1/2) k dispozici rozhodnutí soudce v nesporném řízení.“ Rozhodnutí OGH ze dne 6. 3. 1990, sp. zn. 5 Ob 528/90. 97 srov. Hoyer, H. Aufkündigung von Bestandverhältnissen bei Miteigentum. Wohnrechtliche Blätter, 1991, s. 52. 98 Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4 Ob 2024/96t: „Pravidla o užívání věci mohou být přijata spoluvlastníky buď jednomyslně nebo mohou být založena (také na návrh menšiny) rozhodnutím soudce v nesporném řízení. Jsou mimořádnými změnami ve smyslu § 83, pro které neplatí většinový princip, který je omezen § 835, protože při užívání věci je disponováno s podílem ostatních.“ Rozhodnutí ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 5 Ob 20/01d: „Také změna dohody o užívání věci je možná pouze při dosažení jednomyslnosti.“
94
40
•
rozhodnutí spoluvlastníků o tom, zda svěří správu třetí osobě nebo jen některému ze
spoluvlastníků (ne však samotný výběr správce!).
Prodej společné věci a další dispozice nespadají v žádném případě do řádné správy. Do
mimořádné správy náleží jen zcela výjimečně. Takové nakládání se společnou věcí se bude řídit ust. § 828 ABGB (viz 5.1.4) 2) Značné faktické zásahy
Rakouská judikatura se zabývá značnými faktickými zásahy převážně u nemovitostí,
resp. u budov. Většinou půjde o stavební úpravy99, především o generální opravu budovy.
O generální opravě je však možné za určitých situacích rozhodnout i v rámci řádné správy.
Pokud se však náklady na opravu budovy budou blížit její hodnotě, pak nikdy nepůjde o řádnou správu. Naopak, budou-li náklady zanedbatelné je možné rozhodnout o generální opravě v rámci řádné správy.
Dalšími faktickými zásahy, které se týkají budov jsou: stržení budovy, podstatná
změna ve vzhledu budovy (i světelná reklama umístěná na budově), různé přístavby,
rozšiřování budov atd. S tím souvisí i podání návrhu na zahájení stavebního řízení a další opatření s tím související.
3) Závažné změny v účelu hospodaření se společnou věcí
Takové změny lze spatřovat např. ve změně způsobu obhospodařování zemědělských
pozemků, v přestavbě dílny na byt, změně skladu na saunu a dalších především stavebních změnách, které znamenají rozšíření způsobu užívání věci.
Jak české soudy tak rakouské soudy nejsou při rozhodování vázány návrhy účastníků
a záleží především na jejich právním uvážení a na okolnostech případu. Nicméně judikatura
je v otázce mimořádných právních úkonů velmi podobná. Větší odchylky v rozhodování soudů však lze vypozorovat v rámci tzv. mimořádných právních úkonů (ad 1).
Rozhodnutí OGH ze dne 28. 1. 1997, sp. zn. 5 Ob 2435/96s: „Výstavba podkroví je mimořádnou změnou ve smyslu § 834 ABGB, kterou lze prosadit v případě menšiny pouze ve sporném řízení a v případě většinového usnesení v řízení nesporném“. 99
41
•
České soudy možnost uzavření nájemní smlouvy mezi spoluvlastníky týkající se společné věci vylučují. Taková smlouva by totiž obcházela základní principy
spoluvlastnictví a je v rozporu s ust. § 663 ObčZ100. Starší judikatura rakouských
soudů byla stejného názoru. Vycházela rovněž z toho, že spoluvlastník nemůže být současně nájemce i pronajímatel. Již od roku 1970 rakouské soudy rozhodují101
konstantně tak, že takové smlouvy spoluvlastníci mezi sebou uzavírat mohou. Platí však, že „nájemní smlouva, kterou uzavírá spoluvlastník sám se sebou vyžaduje k platnosti souhlas ostatních spoluvlastníků.“102
•
Užívání společné věci jak již bylo několikrát řečeno spadá pod pojem hospodaření se
společnou věcí (tedy § 139 odst. 2 ObčZ), není tedy jako v rakouském právu mimořádnou změnou věci (v podrobnostech viz 6.5).
•
Institut správce vůbec ObčZ neupravuje, proto také nerozlišuje mezi ustavením správce a jeho výběrem. Je tedy těžké uzavřít, zda by ustavení správce u nás bylo možné považovat za důležitou změnu (v podrobnostech viz 6.3). Mimořádná správa dle § 834 a 835 ABGB právo žádat zajištění za budoucí škody právo žádat vystoupení ze společenství nechtějí - li vystoupit
žádají - li vystoupení v nevhodný čas
shodnou-li se, rozhodne los nebo rozhodce soudce srov. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 26 Co 170/2001-65 a Rozsudek NS ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1658/2001. 101 Rozhodnutí OGH ze dne 10. 4. 1974, sp. zn. 1 Ob 22/74: „Spoluvlastník může společnou věc nebo její část užívat buď na základě dohody o užívání (nebo soudem stanovených pravidel užívání) nebo na základě nájemní smlouvy.“ Rozhodnutí OGH ze dne 5. 12. 1987, sp. zn. 2 Ob 524/87: „Takový spoluvlastník je na jedné straně nájemcem a na druhé straně společně s ostatními spoluvlastníky pronajímatel.“ 100
42
V případě mimořádné správy již nepostačuje většina hlasů. ABGB v § 834 stanoví, že
„při důležitých změnách, mohou přehlasovaní žádat zajištění za budoucí škodu nebo pokud to bude odepřeno, požadovat vystoupení ze společenství“. Lze tedy říct, že pokud nedojde
k jednomyslnosti, záleží na přehlasovaných. Pokud budou požadovat zajištění za budoucí
škody a toto zajištění jim bude poskytnuto, lze tato opatření provést. Pokud jim však zajištění poskytnuto nebude, mohou žádat vystoupení ze společnosti. Vystoupením ze
společnosti se rozumí uplatnění svého práva na zrušení (rozdělení) spoluvlastnictví (§ 830 a § 841 ABGB). Pokud spoluvlastníci nedosáhnou jednomyslnosti, uplatní se pravidla v souladu s ust. § 835 ABGB. Jestliže budou přehlasovaní spoluvlastníci žádat vystoupení v nevhodný čas anebo vystoupit vůbec nechtějí, rozhodne los, rozhodce nebo soudce. Los
nebo rozhodce rozhodne jen pokud se na tom shodnou všichni spoluvlastníci. V opačném případě rozhodne soudce.
Na tomto místě je třeba upozornit na to, že rakouská úprava je od naší značně odlišná.
Zatímco podle ObčZ mohou přehlasovaní bez dalšího žádat soud, aby rozhodl o důležité
změně, kterou navrhuje většina, v rakouském právu je situace o poznání složitější. Pokud se spoluvlastníci neshodnou, může dojít až ke zrušení spoluvlastnictví. I když to ObčZ
výslovně nestanoví, je tato situace možná i u nás. Nebudou-li spoluvlastníci ochotni
důležitou změnu dle § 139 odst. 3 ObčZ akceptovat a nebudou žádat, aby o změně rozhodl soud, nic nebrání tomu, aby požádali o zrušení spoluvlastnictví. Takové zrušení však bude
možné kdykoli, neboť náš právní řád nevhodnou dobu vůbec nezná (viz níže). Pozitivně hodnotím rakouskou úpravu z toho důvodu, že sám zákon upřednostňuje nejen dohodu, ale i další mimosoudní řešení (los, rozhodce). I takové řešení ObčZ nijak nevylučuje, i když výslovně se o tom nezmiňuje.
Podle rozhodnutí OGH103 je usnesení většiny platné (nedojde-li k dohodě, rozhodnutí
losem nebo rozhodcem) jen je-li potvrzeno „neutrální instancí“. V souladu s ustálenou judikaturou schválí soudce důležité změny většiny, jsou-li tyto změny zjevně výhodné pro celé společenství, tedy pro všechny spoluvlastníky. V opačném případě rozhodnutí většiny
spoluvlastníků o důležitých změnách neschválí. Požaduje-li většina např. důležitou změnu
102 103
Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4 Ob 2024/96t. Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4 Ob 2024/96t.
43
ve formě výpovědi z nájmu, který nemá pro společenství do budoucna význam, soudce takovou mimořádnou změnu schválí. Soudce naopak neschválí výstavbu podkroví v domě,
protože tato výstavba je výhodná pouze pro spoluvlastníka, který bude podkroví užívat.
Menšina, která by chtěla prosadit opatření týkající se mimořádné správy, nemůže soud
k rozhodnutí povolat. Pokud však dojde k rovnosti hlasů, bude se postupovat v souladu s ust. § 835 ABGB a může dojít k tomu, že bude rozhodovat soud. Soud rozhoduje v nesporném řízení.
Usnesení většiny ve věcech mimořádné správy může být přijato jen pokud se k tomu
mohla menšina vyjádřit (Anhörungsrecht)104. Pokud by většina bez ohledu na menšinu
(anebo pokud menšina výkon pozastavila) schválená opatření provedla, není podle
převažující judikatury následné schválení soudem možné105. Takové rozhodnutí nemůže
v takovém případě nahradit žádné soudní rozhodnutí106. I když obsahově opatření provedená
svévolně (tj. bez souhlasu menšiny nebo soudu) spadají do mimořádné správy, je třeba
postupovat v souladu s ust. § 829 ABGB. Taková opatření se totiž považují za zásah do práva spoluvlastníka na podíl. Spoluvlastník může podat žalobu na ochranu svého podílu.
V řízení o této žalobě soudce již neposuzuje, zda tato opatření byla výhodná či nikoli. Spoluvlastníci, kteří postupovali bez souhlasu menšiny nebo soudu se považují za jednatele
proti vůli ostatních dle § 1040 ABGB (není totéž jako jednatelství bez příkazu), v tomto
případě ostatních spoluvlastníků. S ohledem na tuto skutečnost, odpovídají za škodu, za ušlý zisk a nepřísluší jim náhrada nákladů. Naše soudy tuto otázku dosud nevyřešily uspokojivým způsobem (viz 6.2.1).
6.3 Správce
Občanský zákoník s funkcí správce vůbec nepočítá. Nicméně nelze vyloučit situaci, že
se spoluvlastníci na ustavení správce shodnou. V praxi se tak u nás neděje často
a spoluvlastníci si společnou věc spravují sami. Rakouské právo naopak s institutem správce počítá a upravuje ho v § 836 an. ABGB107.
Rozhodnutí OGH ze dne 5. 12. 1968, sp. zn. 2 Ob 361/68. Rozhodnutí OGH ze dne 29. 9. 1981, sp.zn.4 Ob 560/81. srov. Rozhodnutí OGH ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 5 Ob 70/99a: „Opačný výklad těchto ustanovení však není zjevně protizákonný.“ 106 Rozhodnutí OGH ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 1 Ob 267/02z. 107 N a p o s t a v en í sp r áv c e o h l e d n ě p o v i n n o s t i p řed k l ád a t ú č t y a j eh o n á ro k u n a o d m ě n u s e u ž i j e p ř i m ě ř en ě u s t . § 1 0 02 an . o z m o c n ěn í , p ln é m o c i . 104 105
44
Teorie rozlišuje tzv. společnou správu (gemeinschaftliche Verwaltung) a tzv. správu
„určenou osobou“ (Fremdeverwaltung).
Za správce se považuje i takový spoluvlastník, který spravuje společný majetek aniž
by byl pověřen ostatními spoluvlastníky. Takový spoluvlastník se považuje v souladu s ust. § 837 ABGB (3. věta) za „pověřeného správce“, nikoli za jednatele bez příkazu.
Ustanovení § 1035 ABGB, které pojednává o jednatelství bez příkazu se užije jen pokud by
takový správce překročil práva, která mu vyplývají z řádné správy. Pokud by jednal proti vůli ostatních spoluvlastníků považuje se za jednatele dle § 1040 ABGB.
Je-li správa vykonávána více subjekty (§ 838 ABGB), uplatní se i při rozhodování
mezi nimi většinový princip. Neuplatní se princip kolektivní plné moci dle § 1011 ABGB.
V daném případě nezáleží na velikosti podílů, hlasy se počítají podle počtu subjektů. Výkon správy více subjekty lze upravit odchylně, neboť se jedná o dispozitivní úpravu. 1) Ustanovení správce a výběr správce
Určenou osobou – správcem se tedy může stát jak třetí osoba tak i některý ze
spoluvlastníků. Problematická bude společná správa především v případě spoluvlastníků, kteří se nebudou ochotni na společné správě dohodnout a budou mít protichůdné zájmy
a názory. Dále pokud jeden ze spoluvlastníků je většinovým spoluvlastníkem a ostatním brání ve výkonu správy, nepředkládá jim účty, neposkytuje jim výnosy atd. Za těchto situací je ustanovení správce nevyhnutelné.
O změně společné správy na Fremdeverwatlung se musí usnést všichni spoluvlastníci
jednomyslně (viz výše). Nedojde-li ke shodě, rozhodne podle § 838 ABGB o této změně
jako o otázce mimořádné správy soudce v nesporném řízení. Rozhodnutí o přechodu na
Fremdeverwatlung váže tak jako samotné ustanovení správce i právní nástupce.
Po přechodu na Fremdeverwaltung následuje samotný výběr správce. Výběr správce je
však výkonem řádné správy. O tomto výběru tedy rozhoduje většina spoluvlastníků (§ 833
ABGB) nebo není-li dána většina soudce v nesporném řízení (§ 836 ABGB). Menšina má pouze právo vyjádřit se (Anhörungsrecht) k ustanovení a výběru správce, žádná další práva v této souvislosti jí nepřísluší108.
108 Rozhodnutí OGH ze dne 10. 9. 1952, sp. zn. 2 Ob 613/52: „Výběr správce je opatření, o kterém se rozhoduje většinou. Většina není vázána žádnými příkazy přehlasované menšiny.“
45
2) Postavení správce
Správce je zmocněncem všech spoluvlastníků a jako takový musí chránit zájmy všech,
tedy i těch, kteří s jeho ustanovením nesouhlasili. Spoluvlastníci, kteří s jeho ustanovením nesouhlasili musí ovšem ustanoveného správce strpět109. Podle OGH je správce oprávněn
pouze k výkonu řádné správy a je vázán pokyny většinových spoluvlastníků. Jakmile došlo k ustavení správce nejsou spoluvlastníci v souladu s ustálenou judikaturou oprávněni vykonávat správu společné věci. Taková správa totiž náleží výlučně správci110. Novější judikatura111 sice pořád vychází ze stejného názoru, nicméně už není tak striktní112. 3) Zánik funkce správce
Funkce správce zaniká jeho smrtí a zproštěním funkce. Při jeho odvolání rozhoduje
opět většina spoluvlastníků nebo při rovnosti hlasů soudce.
6.4 Vyúčtování
Osoba, která s věcí hospodaří má povinnost podle ABGB podat vyúčtování ostatním
spoluvlastníkům. Platný občanský zákoník tuto povinnost neupravuje. V občanském zákoníku z roku 1950 však tato problematika obsažena byla. Při tvorbě občanského zákoníku z roku 1964 se totiž vycházelo z představy, že spoluvlastnictví bude vznikat pouze u věcí osobní spotřeby, domů a chat. Jestliže však budeme považovat vedení účetnictví za
hospodaření se společnou věcí, lze dovodit z ust. § 139 odst. 2 ObčZ, že spoluvlastník který
s věcí přímo nehospodaří na takové vyúčtování právo má. Těžko by totiž uplatnil své právo na užitky a plody věci, které je mu dáno § 123 ObčZ113. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí114 otázkou vyúčtování zabýval v jiných souvislostech. O tom, zda nárok na
Rozhodnutí OGH ze dne 21. 4. 1961, sp. zn. 2 Ob 162/61. Rozhodnutí OGH ze dne 3. 4. 1969, sp. zn. 5 Ob 102/69. 111 Rozhodnutí OGH ze dne 7. 12. 1999: „..to platí v každém případě ve vztahu mezi spoluvlastníky a správcem.“ O vztazích ke třetím osobám již OGH nehovoří. 112 srov. Schauer, M. Verwalterbestellung und konkurrierendes Verwaltungshandeln von Miteigentümern. Wohrechtliche Blätter, 1999, s. 384. 113 Spáčil, J. Nejvyšší soud České republiky: Žaloba spoluvlastníka na podání vyúčtování hospodaření se společnou věcí. Právní rozhledy, 2005, č. 13, s. 497. 114 Usnesení NS ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 492/2005 In Právní rozhledy, 2005, č. 13, s. 496: „Žaloba spoluvlastníka na podání vyúčtování hospodaření se společnou věcí není žádnou žalobou na pouhé vydání dokladů o hospodaření; tyto doklady není třeba v žalobě označit.“ 109 110
46
podání vyúčtování z hospodaření se společnou věcí vyplývá z ObčZ či jiných právních předpisů neučinil žádný závěr.
Jak již bylo řečeno výše, ABGB úpravu vyúčtování obsahuje. K předkládání účtů je
povinen buď správce nebo spoluvlastník, který spravuje společný majetek. OGH se ve svém rozhodnutí115 pokusil o definici předkládání účtů (Rechnungslegung). Jedná se o detailní
uspořádanou zpravidla písemně zpracovanou zprávu o příjmech a výdajích společenství. Povinnost předkládat účty zahrnuje také povinnost předložit příslušné doklady a to tak, aby
byla umožněna následná kontrola veškerých příjmů a výdajů. ABGB nestanoví žádnou lhůtu, ve které je třeba účty předložit. Nestanoví ani období, za které mají být účty
předloženy. Obecně platí, že se účty předkládají až na konci období, ve kterém byla vykonávána správa. Pokud by však došlo ke sporům ohledně doby trvání, nerozhoduje většina nýbrž soud. Zákon nestanoví také formu, ve které mají být účty předkládány. Účty
musí být na požádání předloženy každému ze spoluvlastníků. Právo na předložení účtů se promlčuje v souladu s ust. § 1478 ABGB v obecné promlčecí lhůtě třiceti let.
6.5 Rozhodnutí soudu o hospodaření se společnou věcí (o správě)
Ustanovení § 139 odst. 2 ObčZ vyjadřuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi
účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. V souladu s tímto ustanovením není soud vázán
návrhy účastníků (tzv. iudicium duplex). Kdyby totiž soud byl návrhy spoluvlastníků vázán,
nemohl by provést uspořádání vztahů mezi nimi nejvhodnějším způsobem116. Rozhodnutí
soudu podle § 139 odst. 2 věty druhé ObčZ je konstitutivní povahy. To znamená, že je
z hlediska hmotného práva právní skutečností, s níž je spojen vznik, změna nebo zánik hmotněprávního vztahu s účinky ex nunc. Podstatou tohoto rozhodnutí je, že soud nahrazuje určitý hmotněprávní úkon – dohodu nebo většinové rozhodnutí spoluvlastníků. Teprve tímto
rozhodnutím nastane změna právního stavu. Z rozhodnutí podle § 139 odst. 2 věty druhé ObčZ musí být zjevné, že „se jím nahrazuje to, co chybí k dosažení většiny hlasů či
k dosažení dohody o sporném právním úkonu, jehož chce žalobce v rámci hospodaření se
společnou věcí docílit.“ Jde tedy o nahrazení chybějícího projevu vůle spoluvlastníka, který
jej odmítá učinit, čímž brání tomu, aby se sporný právní úkon hospodaření se společnou věcí 115
Rozhodnutí OGH ze dne 1. 6. 1976, sp. zn. 5 Ob 555/76.
47
stal perfektním a účinným117. Návrh na úpravu užívání věci v podílovém spoluvlastnictví
není návrhem na určení dle § 80 písm. c) o.s.ř.118
Rozhodnutí soudu podle § 139 odst. 3 ObčZ je naproti tomu rozhodnutím, kde soud
nemůže sám změnit rozhodnutí většiny. Může pouze vyhovět návrhu spoluvlastníka, který je žalobou na určení nepřípustnosti změny (§ 80 písm. c) o.s.ř.) nebo jej zamítnout119. Rozhodnutí soudu je tedy rozhodnutím deklaratorním.
V souladu s ustanovením § 838a ABGB, které nabylo účinnosti teprve nedávno,
(1. 1. 2005) rozhodne spory vyplývající ze správy a užívání společné věci mezi spoluvlastníky soudce v nesporném řízení120. Před přijetím této novely nebylo stoprocentně
jisté zda věc má být rozhodována ve sporném nebo v nesporném řízení. Ust. § 1 AußStrG přitom výslovně stanoví, že „tento zákon se užije na takové věci, o nichž to stanoví zákon“.
Užije se však i na věci, které svojí podstatou náleží bez jakýchkoli pochybností mezi nesporné.121 Nicméně výslovná úprava vnesla do této problematiky světlo. Ve věcech řádné
správy i ve věcech mimořádné správy soudce tedy rozhoduje v nesporném řízení. České
právo nemá žádný zvláštní zákon, který by upravoval tzv. nesporné řízení. Postupuje se tedy
v souladu s o.s.ř., přičemž se jedná o řízení sporné122, i když toto řízení vykazuje určité Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha a. s., 2002, s. 214. 117 Rozsudek NS ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2613/2000 In Právní rozhledy, 2003, č. 2, s. 93: „Žalobce domáhající se rozsudku, jímž by soud rozhodl o neshodě podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí (§ 139 odst. 2 věta druhá ObčZ), by měl žalobním petitem navrhovat nahrazení chybějícího projevu vůle spoluvlastníka.“ 118 Rozsudek NS ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98 In Právní rozhledy, 1999, č. 4, s. 208: „3. O návrh odpovídající ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. jde tehdy, jestliže se žalobce v souladu se zněním tohoto ustanovení domáhá, aby soud deklaratorním rozhodnutím prohlásil určitý právní vztah či právo za již existující. Pokud žalobce v řízení o úpravu užívání věci, jež je předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků. vychází z toho či tvrdí, že o tomto užívání nebylo platně rozhodnuto většinou spoluvlastníků nebo, že se nedosáhlo dohody ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ, pak jeho návrh, aby soud konstitutivním rozhodnutím určil, který ze spoluvlastníků a v jakém rozsahu bude společnou věc užívat, není žalobou na určení podle § 80 písm. c) o.s.ř.“ 119 Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 207. 120 Nesporné řízení není v rakouském právu obsaženo v občanském soudním řádu (ZPO), ale existuje zvláštní zákon o nesporném řízení (AußStrG). 121 Rozhodnutí OGH ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 5 Ob 230/99f: „Většina má právo na to, aby bylo rozhodnuto v nesporném řízení o jejím rozhodnutí o opatření mimořádné správy, které menšina zamítla, když už většinové usnesení existuje a je třeba jednomyslnosti“ Rozhodnutí ze dne 16. 9. 1997, sp. zn. 5 Ob 265/97z: „Spory mezi spoluvlastníky může rozhodovat soudce v nesporném řízení jen pokud tu je rovnost hlasů nebo nelze-li při mimořádných změnách dosáhnout jednomyslnosti a ostatní nepodnikli žádné kroky ve smyslu § 834 a § 835 ABGB.“ 122 Rozsudek NS ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98 in Právní rozhledy, 1999, č. 4, s. 208: „V dané věci jde o tzv. řízení sporné, které může být zahájeno jen podáním návrhu na zahájení řízení (žalobou).“ 116
48
zvláštnosti (viz výše). Vzhledem k tomu, že soud spolupůsobí při vytváření společné vůle
všech spoluvlastníků a jeho rozhodování zakládá práva a povinnosti, považují se v Rakousku obě rozhodnutí za rozhodnutí konstitutivní (jak o řádné tak o mimořádné správě).
6.6 Užívání společné věci
Výše již bylo řečeno, že užívání věci judikatura zařadila pod pojem hospodaření se
společnou věcí (v užším slova smyslu). Nejedná se tedy o důležitou změnu ve smyslu ust. § 139 odst. 3 ObčZ. ABGB se na užívání věci dívá odlišně. Judikatura nezařazuje
užívání společné věci pod pojem správy se společnou věcí (naše hospodaření), ovšem uzavírání dohod o užívání společné věci považuje za výkon mimořádné správy. ABGB
pojem správa a užívání společné věci rozlišuje, i když užívání věci upravuje ve stejných
ustanoveních, ve kterých je upravena řádná a mimořádná správa (§ 833 ABGB a § 834
ABGB). Jedná-li se tedy o „užívání základní podstaty“ je postup stejný jako v případě
řádné správy. Půjde-li však o „důležité změny, které slouží k lepšímu užívání společné věci“
užije se ust. § 834 ABGB o mimořádné správě. Je zřejmé, že výklad těchto ustanovení je
problematický. Judikatura se k této otázce vyjadřuje jen zřídka a není tudíž ustálená. Podle komentáře k ABGB123 není důležité odlišovat „užívání“ a „lepší užívání“, rozhodující je
jestli takové užívání je důsledkem řádné nebo mimořádné správy.
6.6.1 Dohoda o užívání věci
Vzhledem k tomu, že úprava v ABGB je převážně dispozitivní (kogentní jsou jen
ust. § 829, 831, 832 a 364c), mohou spoluvlastníci uzavřít dohodu o užívání věci124. Při
sjednávání této dohody platí pro podílové spoluvlastníky smluvní volnost. To však neplatí u společných vlastníků jednotek, kteří jsou omezeni WEG. Vzhledem k tomu, že se jedná
o opatření mimořádné správy je ke schválení dohody zapotřebí jednomyslnosti. Dohoda o užívání věci mezi spoluvlastníky upravuje výlučné nebo společné užívání věci nebo její
vymezené části na delší dobu. Tato dohoda může být mezi spoluvlastníky uzavřena jen je-li možné se společnou věcí disponovat. S věcí nelze disponovat, pokud byla uzavřena nájemní Gamerith, H. In Rummel, P., Aicher, J., Bydlinsky, M. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. 3. vydání. Wien: Manzsche Veralgs- und Universitätsbuchhandlung, 2000, s. 1143. 123
49
smlouva s třetí osobou nebo se spoluvlastníkem. S ohledem na smluvní volnost je zřejmé, že
dohodu o užívání věci lze změnit. Judikatura však není jednotná v otázce, jak může ke
změně dojít. Jedním z názorů je, že změnit dohodu o užívání věci nebo pravidel o užívání věci schválených soudem lze až po zrušení původní dohody. V jiných rozhodnutích soudů125
se setkáme s názorem, že změnu pravidel užívání může schválit soudce v nesporném řízení
na návrh jednotlivých spoluvlastníků, obzvláště ztratila-li původní dohoda svůj smysl
s ohledem na změnu možností užívání společné věci. Změna dohody je pak přípustná jako mimořádná změna pouze jednomyslně. Z dohody o užívání věci vzniká trvající právní vztah. OGH126 se tak ve svých odůvodněních odvolává především na možnost neformální výpovědi
z dlouhodobých vztahů z důležitého důvodu (viz např. § 1117 ABGB).
I dle české právní úpravy (srov. § 139 odst. 2 ObčZ, 2. věta) si mohou spoluvlastníci
upravit užívání společné věci dohodou. Ke schválení dohody o užívání věci je samozřejmě
zapotřebí souhlasu všech spoluvlastníků, jinak by k dohodě nemohlo vůbec dojít. Pokud však k dohodě nedojde, postačí pokud se na určitém způsobu užívání dohodne většina spoluvlastníků v souladu s ust. § 139 odst. 2 ObčZ.
Jinak je tomu v rakouském ABGB. Sjednání dohody o užívání věci je dle ustálené
rakouské judikatury mimořádným právním úkonem. Bude tedy třeba postupovat v souladu s ust. § 834 ABGB o mimořádné správě. Ke schválení dohody bude tedy zapotřebí jednomyslnosti.
ObčZ ani ABGB nestanoví obsahové náležitosti dohody o užívání věci ani co je jejím
předmětem. Rakouské právo stojí na principu neformálnosti právních úkonů. Vzhledem
k tomu, že ABGB nestanoví pro tuto dohodu písemnou formu lze ji uzavřít ústně. Ovšem ani podle českého práva není potřeba k uzavření této dohody písemné formy, a to ani tehdy, jestliže předmětem spoluvlastnictví je nemovitost127.
Rozhodnutí OGH ze dne 13. 1. 1995, sp. zn. 5 Ob 3/95: „Běžná(obvyklá) smlouva o užívání věci způsobuje pouze změnu obecného užívacího oprávnění (Gebrauchsbefugniss) spoluvlastníka na zvláštní užívací právo (Nutzungsrecht) k určitým částem věci.“ 125 Rozhodnutí OGH ze dne 21. 3. 1991, sp. zn. 8 Ob 648/90. 126 Rozhodnutí OGH ze dne 2. 5.1979, sp. zn. 3 Ob 47/78: „Výpovědní důvod dle § 1117 ABGB vzniká za analogického užití i při dlouhodobých právních vztazích, které byly založeny dohodou o užívání věci ve smyslu § 838 ABGB“. 127 Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 212. 124
50
Dohoda o užívání věci může vzniknout za uvedených podmínek i konkludentně 128.
Dle OGH však o takovém projevu vůle nelze s ohledem na všechny okolnosti (zvyklost, obyčej)
z žádného
rozumného
důvodu
pochybovat.
Rakouské
soudy
připouštějí
konkludentní vznik dohody o užívání věci pokud jsou tato pravidla vykonávána dlouhodobě
a žádný ze spoluvlastníků nevznesl námitky. K tomu, aby dohoda nevznikla mlčky postačí
nesouhlas jen jednoho spoluvlastníka. I u nás platí obdobná pravidla. Pokud jde o dobu takového užívání, je třeba ji posoudit vždy v konkrétním případě.
Dohoda o užívání věci (také konkludentní) týkající se movitosti je podle OGH129
závazná pro univerzálního právního nástupce spoluvlastníka, pro ostatní právní nástupce je však závazná jen pokud ji sami schválili. Odlišná pravidla platí pro nemovitosti. V ust. § 828 odst. 2 ABGB, které nabylo účinnosti 1. 7. 2002 je stanoveno, že pravidla o užívání nemovité věci jsou závazná i pro právní nástupce, pokud jsou vyznačeny poznámkou
(Anmerkung) v pozemkové knize. Naše soudy se k této otázce vyjádřily tak, že „práva
a povinnosti z dohody podílových spoluvlastníků o užívání společné nemovitosti nezanikají smrtí osob z této dohody zavázaných nebo oprávněných a mohou být zároveň se spoluvlastnickým podílem převedeny na právní nástupce účastníků takové dohody.“130
6.6.2 Rozhodnutí soudu o užívání věci spoluvlastníky
Pokud se spoluvlastníci nebudou ochotni nikterak dohodnout, rozhodne o užívání věci
soudce131.
Soudce při stanovení způsobu užívání rozhodne některým z následujících způsobů132:
•
rozdělí užívání věci tak, že jednotliví spoluvlastníci budou užívat určité, jim vyčleněné části společné věci,
Rozhodnutí OGH ze dne 17. 9. 1975, sp. zn. 1 Ob 177/75 a Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 212. 129 Rozhodnutí OGH ze dne 2. 9. 1980, sp. zn. 5 Ob 559/80. 130 Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 208. 131 Rozsudek NS ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2613/2000: „Nedošlo-li mezi podílovými spoluvlastníky k dohodě o způsobu užívání společné věci, nelze návrh na rozhodnutí o neshodě o právech a povinnostech spoluvlastníků, týkající se užívání společné věci, zamítnout s poukazem na již existující stav užívání věci, nýbrž je třeba způsob užívání společné věci výrokem rozhodnutí soudu stanovit.“ Rozsudek NS ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1812/2001 In Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 148: „Neúspěšný bude se svým návrhem podle rozhodnutí Nejvyššího soudu tzv. většinový spoluvlastník, který právně relevantně rozhodl o způsobu či rozsahu užívání společné věci. Taková žaloba je neopodstatněná..“ 128
51
•
celou společnou věc bude užívat jen jeden ze spoluvlastníků s tím, že ostatním spoluvlastníkům bude poskytnuta náhrada (zpravidla peněžitá náhrada, možné je i zkrácení povinností atd.),
•
spoluvlastníci budou věc užívat střídavě v určitých časových obdobích. V rakouském právu je postup obdobný. Není-li dohoda, rozhodne o užívání společné
věci soudce. Výsledkem takového řízení je tzv. Benützungsregelung (soudní pravidla
o užívání věci). Tím, že je uzavírání dohody o užívání věci zařazeno pod mimořádnou správu, je tím zajištěna ochrana menšinového spoluvlastníka.
Soudem schválená pravidla o užívání neplatí zásadně pro právní nástupce (viz výše),
pokud je však sami následně neschválili. Výjimku tvoří soudem určená nebo smluvně dohodnutá pravidla mezi spoluvlastníky o užívání nemovité věci, pokud jsou vyznačeny
poznámkou (Anmerkung) v pozemkové knize (§ 828 odst. 2 ABGB, účinnost od 1. 7. 2002). Tato poznámka má pouze deklaratorní účinky. Obdobné ustanovení v ObčZ nenajdeme.
Pokud již existuje dohoda o užívání věci, může být předmětem řízení dle § 835 ABGB
pouze určení odměny za užívání. I v tomto případě jde o důležitou změnu. Tímto způsobem
však není možné určit odměnu užívání věci, pokud byla výslovně sjednána bezúplatnost takového užívání. Odměna za užívání se určuje tak, že na spoluvlastníka se pohlíží jako na nájemníka té části podílu, která přesahuje velikost jeho podílu. Cena se následně určí tak, aby odpovídala ceně obvyklé v místě kde se věc nachází133.
Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 215. 133 Rozhodnutí OGH ze dne 23. 1. 1990. sp,. zn. 5 Ob 87/90. 132
52
7. VNĚJŠÍ VZTAHY
Tzv. vnější vztahy představují vzájemný vztah spoluvlastníků ke třetím osobám.Ve
vztahu k třetím subjektům platí, že spoluvlastníci jsou z právních úkonů týkajících se společné věci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Navenek jednají jako jeden subjekt. Občanský zákoník tak zakládá pro tento případ vztah aktivní či pasivní solidarity (vznik ex lege). ABGB rovněž považuje společníky za jednu osobu (srov. § 828).
7.1 Pohledávky spoluvlastníků vůči třetím osobám
Dlužník v souladu s ust. § 139 ObčZ, který zakládá vztah aktivní solidarity, může
splnit celé plnění do rukou jednoho ze spoluvlastníků a tím zaniká povinnost plnit vůči
ostatním. ABGB takové splnění však neumožňuje. Dokonce výslovně stanoví (§ 848
ABGB), že „ten kdo má vůči společenství dluh nemůže platit jednotlivým podílníkům.“
Dlužník se tak nesprostí dluhu vůči společenství tím, že jej zaplatí jen jednomu ze
spoluvlastníků. Dle zákona tak může učinit jen je-li tento dluh splacen takovému spoluvlastníku, který „řádně představuje“ společenství. Lze tedy říct, že dluh musí být splacen buď všem spoluvlastníkům nebo v rámci řádné správy většině nebo správci, který byl
touto
většinou
ustaven.
Pohledávky
majetkového
společenství
jsou
totiž
tzv. Gesamthandforderungen – pohledávky ke společné ruce (nejedná se o tzv. „bloße
Forderungen“). Protože se jedná pouze o majetkové společenství, existuje tu těsná vazba na společný majetek. Proto náleží pohledávky všem spoluvlastníkům134. ABGB však nestanoví
žádné omezení v uplatňování pohledávky pro spoluvlastníky. Tzn., že jeden spoluvlastník může žalovat společnou pohledávku za celé společenství135. V komentáři k ABGB136 se
uvádí, že by bylo správnější rozlišovat v těchto případech dělitelné a nedělitelné plnění.
V případě dělitelného by se pak nejednalo o pohledávky ke společné ruce, ale o společné pohledávky v souladu s ust. § 888 ABGB. Dlužník by pak mohl splnit jednotlivým spoluvlastníkům s ohledem na velikosti jejich podílů.
srov. Gamerith, H. In Rummel, P., Aicher, J., Bydlinsky, M. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. 3. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2000, s. 1204. 135 Eccher, B., Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch, Band 3. Wien: Verlag Orac, 1989, s. 380. 136 tamtéž s. 380 134
53
Výše uvedené si můžeme shrnout na příkladu. Vznikne-li nárok na náhradu škody,
která byla způsobena na celé věci, může dle ObčZ požadovat každý ze spoluvlastníků od škůdce celou náhradu škody, kdežto dle ABGB tuto náhradu může požadovat jen celé
společenství. Jednotlivý spoluvlastník by ji mohl požadovat jen pokud byl ustaven za správce. ABGB se snaží ochránit ostatní spoluvlastníky především v případech, kdy vznikne
např. nárok na náhradu škody vůči společné věci atd. Do dalších podrobností není vhodné zacházet, neboť se jedná o problematiku závazkového práva.
7.2 Společné dluhy
Občanský zákoník klade důraz na ochranu věřitele. Proto pro případ společných
závazků zakládá vztah pasivní solidarity. V takovém případě vzniká věřiteli právo požadovat plnění od všech dlužníků společně, od některého z nich nebo od každého jednotlivě. Ze závazků týkajících se společné věci může věřitel žádat celé plnění od kteréhokoli spoluvlastníka137. V tomto případě se úprava v základní podstatě nijak neodlišuje.
Narozdíl od výslovné úpravy společných pohledávek nenajdeme v ABGB v rámci
šestnácté hlavy, která pojednává o spoluvlastnictví, žádné ustanovení o společných dluzích. V § 848 ABGB je pouze zakotvena ochrana třetích osob po zániku společenství, a to tak,
že „také osobní práva, která náleží třetí osobě vůči společenství, mají bez ohledu na
rozdělení svoji předchozí sílu“. Pokud se jedná o nedělitelné plnění pak ručí spoluvlastníci
i po zániku spoluvlastnictví solidárně. Je-li dělitelné, ručí za každý závazek samostatně s ohledem na velikost podílů138. I když, jak bylo řečeno výše, nelze zaměňovat právní
společenství dle § 825 an. ABGB se společností občanského práva, v tomto případě se její právní úprava použije (srov. § 1203 ABGB).
např. § 3 odst. 5 a § 8 odst. 5 zák. č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů: „máli k pozemku (stavbě, bytu...) více subjektů vlastnické právo, jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně.“ 138 srov. § 1203 ABGB: „k pohledávkám nebo dluhům společnost má právo nebo povinnost každý člen jen do výše svého podílu...“
137
54
8. PRÁVO DISPONOVAT SE SVÝM PODÍLEM
V ust. § 829 ABGB je výslovně upraveno právo spoluvlastníka na jeho podíl.
V souladu s tímto ustanovením „je každý podílník (spoluvlastník) plným vlastníkem svého
podílu“ a má právo se svým podílem volně disponovat. Může ho tedy zcizit a zastavit aniž by musel žádat ostatní spoluvlastníky, dokonce je o tom nemusí ani nikterak informovat. V rakouském právu tedy neexistuje zákonné předkupní právo. V této souvislosti je třeba poznamenat, že zákonné předkupní právo u spoluvlastnictví tradiční právní řády kontinentální Evropy vůbec neznají.
Spoluvlastník dle české právní úpravy může rovněž se svým podílem nebo s jeho
částí disponovat. Rovněž nepotřebuje souhlas ostatních spoluvlastníků, ale přesto i v tomto případě existuje jakési trvalé omezení ve formě předkupního práva139. Jak již bylo řečeno
jedná se o institut, který je spoluvlastnictví cizí. Občanský zákoník z roku 1964 zákonné předkupní právo ve své původní podobě vůbec neupravoval, k jeho zakotvení došlo až novelou č. 509/1991 Sb.140 Podle současné právní úpravy je předkupní právo mezi
podílovými spoluvlastníky zákonným předkupním právem (vzniká přímo ze zákona) a má
věcnou povahu. Působí vůči každému spoluvlastníku věci i jeho právním nástupcům a pro
spoluvlastníka věci zakládá povinnost, aby v případě chce-li svůj podíl na věci zcizit, jej přednostně nabídl ke koupi ostatním spoluvlastníkům. Jde o právní vztah, v němž právu
jedné strany na přednostní nabídku ke koupi a možnost jejího využití odpovídá povinnost strany druhé.
Právní úprava předkupního práva se týká pouze smluvního převodu. Neplatí pro
přechod práva ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu.
Rozsudek NS ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99: „Institut předkupního práva mezi spoluvlastníky je prostředkem omezujícím právo spoluvlastníka v jeho dispozici s majetkem – ve volné možnosti úplatně převést svůj spoluvlastnický podíl na třetí osobu...je trvalým omezením jedné ze tří nejvýznamnějších složek obsahu práva vlastnického – práva nakládat svou věcí, konkrétně převést ji na jiného.“ 140 Na našem území bylo zákonné předkupní právo podílových spoluvlastníku do občanského práva zavedeno občanským zákoníkem roku 1950. V daném případě se jednalo o přednostní zákonné předkupní právo socialistických právnických osob. Do té doby právní úprava podílového spoluvlastnictví podle Obecného občanského zákoníku (OZO) z roku 1811, předkupní právo mezi spoluvlastníky neznala. V OZO bylo předkupní právo upraveno pouze jako právo založené smlouvou, které se ve vztahu k nemovitostem zápisem do veřejných knih mohlo stát právem věcným. ObčZ z roku 1964 předkupní právo mezi spoluvlastníky původně neupravoval. Za jeho účinnosti byl podle ustanovení § 140 ObčZ k převodu podílu na jiného (kromě na spoluvlastníka nebo na vlastní potomky) vyžadován souhlas ostatních spoluvlastníků, bez něhož nebyl převod podílu platný. Tento požadavek se vztahoval jen na věci v osobním spoluvlastnictví, u věcí v soukromém vlastnictví se souhlas spoluvlastníků nevyžadoval. 139
55
Právní úprava předkupního práva v důsledku omezení dispozice s podílem jednoho
spoluvlastníka preferuje zájem dalších spoluvlastníků. Předkupní právo spoluvlastníků se však neuplatní, jde-li o převod osobě blízké (§ 116, 117 ObčZ). Zákon tedy vztah
spoluvlastníka k osobě blízké považuje za významnější než vztah ke spoluvlastníkovi když
spoluvlastníka při dispozici s jeho podílem ve vztahu k osobě blízké předkupním právem neomezuje. V této souvislosti judikoval Nejvyšší soud, že „vloží-li spoluvlastník – společník obchodní společnosti svůj spoluvlastnický podíl k nemovitosti do obchodní společnosti
s ručením omezeným, aniž by spoluvlastnický podíl nabídl k odkoupení ostatním spoluvlastníkům, porušil svou právní povinnost, která mu vyplývá z předkupního práva ostatních spoluvlastníků.“141 V dalším ze svých rozhodnutí však již rozhodl opačně, když za
použití analogie došel k závěru, že právnická osoba může být osobou blízkou spoluvlastníku –
fyzické osobě, která je jejím společníkem. S ohledem na personální
a majetkové propojení těchto osob lze jejich vztah kvalifikovat jako vztah obdobný vztahu rodinnému ve smyslu § 116 ObčZ a současně zakládá stav, kdy újmu, kterou by utrpěla
jedna z nich, by druhá osoba pociťovala jako újmu vlastní. Vkládá-li tedy spoluvlastník spoluvlastnický podíl k nemovitosti do společnosti
s ručením omezeným, jejímž
je
společníkem, jde ve smyslu ustanovení § 140 ObčZ o převod spoluvlastnického podílu na osobu jemu blízkou142.
Právní teorie není jednotná v názoru, zda „převod osobě blízké“ ve smyslu § 140
ObčZ je pouze převodem úplatným nebo zda jde i o převod bezúplatný143.
Vzhledem k nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva
spoluvlastníků v části druhé ObčZ (věcná práva), lze v souladu s ust. § 853 ObčZ užít analogicky § 602 an. ObčZ (závazkové právo) s tím, že ta ustanovení jež se týkají pouze smluvního předkupního práva, nelze použít.144
Rozsudek NS ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1143/2000 In Právní rozhledy, 2001, č. 8, s. 388. Rozsudek NS ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1836/2003. 143 srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 405 a Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., s. 211. 144 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1994, sp. zn. 14 Co 369/94 In Právní rozhledy, 1997, č. 2, s. 91, 92: „Ustanovení § 140 ObčZ, který upravuje nakládání spoluvlastníka se svým podílem na věci, je třeba v souvislosti s ustanovením § 602 odst. 1 a § 606 ObčZ vykládat tedy tak, že pouze tehdy, kdy některý ze spoluvlastníků chce úplatně převést svůj podíl na společné věci na třetí osobu, která není pro něho osobou blízkou (§ 116, § 117 ObčZ), a tato třetí osoba nabídne odkoupení jeho podílu, vznikne spoluvlastníku povinnost nejdříve svůj podíl nabídnout ke koupi ostatním spoluvlastníkům. Není-li takové třetí osoby 141
142
56
Dojde-li k porušení předkupního práva může se oprávněný vzhledem k tomu, že se
jedná o právo věcné povahy buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, resp.
se může žalobou domáhat, aby soud uložil nabyvateli podílu na společné věci povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu podílu za stejných podmínek, za nichž žalovaný podíl nabyl (§ 161 odst. 3 OSŘ) anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. S ohledem
na § 40a, který se na zákonné předkupní právo dle § 140 ObčZ užije (nikoli však na smluvní
předkupní právo dle § 602 an.), může se oprávněný dovolat relativní neplatnosti právního úkonu vůči oběma účastníkům takového právního úkonu145. K porušení povinností ze
zákonného předkupního právního vztahu dochází nejen tehdy, kdy zavázaná osoba vůbec oprávněné osobě svůj podíl nenabídne, ale i tehdy, kdy „zavázaná osoba učinila oprávněné
osobě řádně nabídku s ohlášením všech podmínek nabídnutých třetí osobou, ovšem
oprávněný spoluvlastník ji s ohledem na obsah podmínek nepovažoval za přijatelnou, a poté zavázaná osoba podíl na věci převede na třetí osobu (nabyvatele) za podmínek výhodnějších, než jaké byly obsahem nabídky oprávněné osobě (například nižší cena).“
146
Pro posouzení
zda došlo k porušení předkupního práva není podle Nejvyššího soudu rozhodující, „zda
v době, kdy mu byl podíl nabídnut k výkupu, zde existoval konkrétní zájemce o koupi
nabízející prodávajícímu spoluvlastníku kupní cenu, nýbrž rozhodující je porovnání ceny,
případně dalších podmínek, za nichž došlo k prodeji jinému s tím, za jakou cenu a za jakých podmínek nabídl předtím povinný spoluvlastník prodej oprávněnému.“147
a spoluvlastník nechce setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu (hodlá se svého podílu zbavit), nemůže postupovat podle ustanovení § 606 ObčZ, nýbrž jen podle ustanovení § 141 odst. 1 nebo ustanovení § 142 odst. 1 ObčZ, tedy zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví dohodou uzavřenou s ostatními podílovými spoluvlastníky nebo vymoci si na základě žaloby rozhodnutí soudu o jeho zrušení a vypořádání.“ 145 V tom tkví rozdíl mezi předkupním právem věcné povahy a obligační povahy. U předkupního práva, které má povahu závazkového práva by se ten, kterému toto právo svědčí mohl domáhat jen náhrady škody podle ust. § 420 ObčZ. 146 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1994, sp. zn. 14 Co 369/94 In Právní rozhledy, 1997, č. 2, s. 91, 92. 147 Rozsudek NS ze dne 18. 10. 2001, sp.zn. 25 Cdo 2764/99 a usnesení NS ze dne 28.3.2002, sp. zn. 30 Cdo 153/2002: „V této souvislosti bylo mimo dalšího odkázáno na skutečnost, že samotnou okolností, že v době učiněné nabídky k výkupu zde neexistovala konkrétní osoba nabízející prodávajícímu spoluvlastníku kupní cenu, není předkupní právo ostatních spoluvlastníků porušeno, nehledě k tomu, že ani prodávající spoluvlastník není (ze zákona) vázán k prodeji tomu, kdo mu předtím koupi za určitou cenu nabídl, ale je vázán (výlučně) tím, že na třetí osobu nepřevede svůj podíl za cenu či dalších podmínek pro ni výhodnějších, než jaké uvedl v nabídce oprávněnému. „Cena nabídnutá někým jiným" se totiž neváže k osobě potencionálního kupce, ale k ceně (s přihlédnutím k dalším nabízeným podmínkám), za níž lze v daném čase a místě prodej realizovat. Proto došlo-li k prodeji osobě nikoliv blízké za cenu a dalších podmínek uvedených v předchozí nabídce oprávněnému, který ji nevyužil, je zřejmé, že taková cena je v daném místě a čase cenou nejen reálně dosažitelnou, ale byla i reálně dosažena.“
57
V případě, že by předkupní právo chtělo uplatnit více spoluvlastníků a nedohodnou-li
se o jeho výkonu, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů (nikoli rovným dílem jak tomu bylo v ObčZ z roku 1950).
Ustanovení § 140 ObčZ je ustanovením dispozitivním a spoluvlastníci se od něj tedy
mohou odchýlit. Tato skutečnost dle názoru Nejvyššího soudu vyplývá zejména ze
skutečnosti, že na porušení předkupního práva váže zákon jen relativní neplatnost, a také z toho, že § 140 ObčZ s dohodou spoluvlastníků o výkonu předkupního práva počítá.148
Podle § 605 ObčZ není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí
oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka k výkupu „zavázanou
osobou“ se vykoná ohlášením všech podmínek. Jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná. Nabídka je jednostranný právní úkon adresovaný oprávněnému, který musí obsahovat: • • •
obecné náležitosti vyžadované zákonem pro právní úkony (§ 37 ObčZ),
obecné náležitosti vyžadované pro návrh na uzavření smlouvy (§ 43a ObčZ),
oznámení všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy (předmět koupě a cena věci) i další požadavky a podmínky za nichž má dojít k prodeji.149
Zákon však již nestanoví náležitosti či formu souhlasu oprávněného spoluvlastníka.
Souhlas spoluvlastníka k převodu tak může být dán i ústně. Je však třeba, aby tento souhlas
byl dán takovým způsobem, aby nevzbuzoval pochybnosti zda došlo skutečně k projevu vůle
spoluvlastníka, jímž byl vyjádřen souhlas s převodem spoluvlastnického podílu. Samozřejmě
bude s ohledem na obtížnost dokazování lepší zajistit si od oprávněného spoluvlastníka či spoluvlastníků písemný souhlas. Ze stejného důvodu bude vhodné učinit i samotnou nabídku písemně i když se nejedná o nemovitost.
Předkupní právo s věcněprávními účinky se v souladu s ust. § 603 ObčZ nabývá
vkladem do katastru nemovitostí. Předkupní právo spoluvlastníků nevzniká na základě Rozsudek NS ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 446/2002: „Občanský zákoník počítá s dohodou spoluvlastníků o výkonu předkupního práva. Dohodnou-li se podíloví spoluvlastníci, že každý z nich prodá svůj podíl třetí osobě, nemohou v případě realizace této dohody namítat relativní neplatnost pro porušení předkupního práva.“ 149 srov. Rozsudek NS ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 33 Odo 178/2003-306. 148
58
písemné smlouvy, ale na základě zákona. Ačkoli žádný právní předpis nestanoví, že by se
předkupní právo spoluvlastníků do katastru nemovitostí nezapisovalo, běžně se toleruje, že toto předkupní právo se v katastru nemovitostí výslovně neuvádí (srov. ust. § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb.150) Praxe rozhodování katastrálních úřadů i rozhodování soudů151 vycházela
z předpokladu, že předkupní právo s věcnými účinky nebrání převodu nemovitosti – neznamená omezení vlastníka ve smluvní volnosti (srov. § 5 odst. 1 písm. f) zák.
č. 265/1992 Sb.). Svoje rozhodování odůvodňovaly tím, že § 603 odst. 3 ObčZ s porušením předkupního práva výslovně počítá a tedy ten, komu svědčí toto právo se následně může
svého práva domáhat (viz níže). Na praxi rozhodování katastrálních úřadů reagoval Ústavní soud tak, že „nelze vystačit s tvrzením, že vkladem provedeným bez vědomí spoluvlastníka se
vlastně nic nestalo, když on o své předkupní právo, konstituované v § 603 občanského zákoníku, nepřišel.“ Spoluvlastnictví je totiž výrazem vlastnického vztahu ke společné věci
s tím, že spoluvlastník může se svým podílem nakládat jen s ohledem na zájmy ostatních spoluvlastníků. A proto stejně tak jako nikdo v zásadě nemůže být spravedlivě nucen, aby setrvával ve spoluvlastnickém vztahu, tak nemůže být nucen, aby přijal jiného spoluvlastníka bez projevu vlastní vůle152.
Posledně uvedená zásada se v tomto případě v rakouském právu neuplatní. Platí totiž
„zásada volné dispozice s podílem“. Přesto i v Rakousku může být právo volně disponovat
se svým podílem omezeno, a to dle § 364c ABGB zákazem zcizení (rozuměj zákaz převodu vlastnictví) a zákazem zatížení podílu (zákaz zřídit zástavní právo a věcná užívací práva jako
je nájem, pacht). Tyto zákazy je však možné založit pouze smluvně nebo závětí, přičemž zavazují pouze prvního vlastníka. Vůči třetím osobám mají zákazy (věcněprávní) účinky
pouze pokud byly založeny mezi osobami vyjmenovanými v § 364c ABGB (např. mezi rodiči a dětmi, mezi manžely) a pokud došlo ke vkladu do pozemkové knihy. Toto
ustanovení se v praxi užívá pouze na nemovité věci, protože v případě movitých neexistuje
žádná veřejná kniha, kam by bylo možné tyto zákazy vložit. V souladu s tímto ustanovením zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. 151 Rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 33 Ca 207/93: „Zamítnutí návrhu na vklad převáděného spoluvlastnického podílu k nemovitosti opírající se o stanovisko, že smluvní volnost převodce je omezena předkupním právem spoluvlastníků podle § 140 ObčZ, nemá opory v zákoně. I když v daném případě převodce dokonce výslovně připustil, že svou nabídkovou povinnost nesplnil, není to důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad.“ 150
59
by bylo možné mezi spoluvlastníky zřídit smluvní předkupní právo, které by však bylo
pouze obligační povahy. Předkupní právo s věcněprávními účinky tak nelze mezi spoluvlastníky zřídit ani smluvně (s výjimkou osob uvedených v § 364c ABGB).
8.1 Ochrana podílu
Spoluvlastník dle českého práva má ve vztahu ke společné věci jako každý právní
subjekt právo na ochranu proti třetím osobám (viz 5.2) Je-li předmětem této ochrany podíl, může se domáhat této ochrany spoluvlastník nejen vůči třetím osobám, ale i vůči ostatním spoluvlastníkům. Bude se moci domáhat vydání užitků věci anebo jejich přiměřené části. Vůči třetím subjektům, které jej ruší v jeho oprávněních, může podat negatorní žalobu.
Mezi spoluvlastníky je možná i žaloba na určení153. Takovou žalobu může podat
spoluvlastník, jestliže někdo popírá jeho vlastnický podíl anebo jeho výši nebo naopak tvrdí, že je výlučným vlastníkem celé věci154. Žaloba na vydání věci je v tomto případě
vyloučena, neboť se jedná o ideální podíl na věci. Rovněž připadá v úvahu ochrana ve
smyslu § 5 ObčZ (ochrana prostřednictvím příslušného orgánu státní správy) a § 6 ObčZ (svépomoc).
Také podle judikatury rakouských soudů má spoluvlastník v rámci práva na
ochranu svého podílu právo na veškeré právní prostředky ochrany s jedinou výjimkou.
S ohledem na chybějící právní titul je jisté, že žaloba na vydání věci bude mít neúspěch.
V souvislosti s uplatňováním svého práva na podíl má spoluvlastník právo podat vlastnickou
žalobu proti tomu kdo věc užívá bez právního titulu. To platí i pro menšinového spoluvlastníka155. Dále je oprávněn v důsledku dispozičního práva požadovat náhradu škody,
Nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 279/95. Rozsudek NS ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2024/99: „Při spornosti otázky, kdo je spoluvlastníkem většinového podílu na společné věci, má menšinový podílový spoluvlastník naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c) o.s.ř.) na určení většinového spoluvlastníka.“ Rozsudek NS ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 63/2001: „V řízení o určení spoluvlastnictví není nutná, jako podmínka aktivní legitimace, účast všech spoluvlastníků, vymezujících se vůči druhé skupině spoluvlastníků, na jedné straně.“ 154 Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 211. 155 Rozhodnutí OGH ze dne 9.11.1993. sp. zn. 5 Ob 561/1993: „Spoluvlastník (zde menšinový spoluvlastník) je sice oprávněn k podání žaloby proti neoprávněným zásahům do jeho vlastnictví (společného) proti každému – tedy i proti jinému spoluvlastníkovi. Je tedy oprávněn podat i žalobu na vyklizení proti neoprávněnému držiteli. Z toho ovšem nevyplývá, že poté má následovat vydání tohoto vyklizeného objektu tomuto spoluvlastníkovi. K tomu by musel mít právní titul. Může tedy žalobou takové vydání požadovat, ale bude jako žalobce v nevýhodě.“ 152 153
60
pokud se omezí pouze na svůj podíl. Toto právo mu přísluší bez ohledu na souhlas či nesouhlas dalších spoluvlastníků156. Jak již bylo zmíněno v Rakousku probíhá řízení ve
sporech vyplývajících ze správy a užívání věci podle zvláštního zákon o nesporném řízení.
Uplatnění práva na podíl se však naproti tomu děje v řízení sporném. Soudce se v tomto
případě totiž nijak nepodílí na tvorbě vůle. Podílový spoluvlastník pouze uplatňuje svoje právo na podíl vůči ostatním spoluvlastníkům nebo se brání zásahům do jeho práva (viz níže).
156
Rozhodnutí OGH ze dne 21. 10. 1982, sp. zn. 7 Ob 739/82.
61
9. ZÁNIK
Podílové spoluvlastnictví zaniká stejnými způsoby jako výlučné vlastnictví. Právní
teorie tak rozlišuje absolutní zánik vlastnictví, kdy vlastnické právo nepřechází na žádný
subjekt a relativní zánik vlastnictví, kdy vlastnické právo nabývá od původního vlastníka
vlastník nový. Dále je možné rozlišovat zánik vlastnického práva na základě vůle a nezávisle
na vůli dosavadního vlastníka. Na základě vůle zaniká vlastnické právo v důsledku
právního úkonu dosavadního vlastníka (např. smlouva, opuštění, spotřebování, zničení).
Nezávisle na vůli dosavadního vlastníka dochází k zániku vlastnického práva v důsledku
události (smrt vlastníka, zánik věci, ztráta věci) nebo rozhodnutí státního orgánu.
S ohledem na skutečnost, že „nikdo v zásadě nemůže být spravedlivě nucen, aby
setrvával ve spoluvlastnickém vztahu“157, připouští ObčZ v ust § 141 a § 142 specifický
zánik vlastnického práva resp. spoluvlastnictví – zrušení. Zrušení spoluvlastnictví může mít za následek: • •
buď vznik výlučného vlastnictví
nebo vznik nového spoluvlastnického vztahu, který má však jiný obsah a odlišné subjekty158
I rakouské právo připouští takový zánik spoluvlastnického vztahu. Dokonce výslovně
stanoví, že „každý spoluvlastník může zpravidla žádat zrušení společenství.“ V ABGB je
úprava zrušení spoluvlastnictví roztříštěná tak, že na jednom místě je upraveno právo každého spoluvlastníka na zrušení společenství (§ 830 ABGB) a na jiném místě jeho dělení (§ 841 ABGB). Je tedy v prvé řadě zapotřebí objasnit vztah mezi § 830 ABGB, který hovoří o zrušení společnosti resp. spoluvlastnictví (Aufhebung) a § 841 ABGB, který používá
výraz rozdělení spoluvlastnictví (Teilung). ABGB nezná náš pojem vypořádání spoluvlastnictví, upravuje pouze způsoby vypořádání – rozdělení věci, není-li možné prodej
věci a rozdělení výtěžku (Zivilteilung). Podle § 830, věta druhá může každý spoluvlastník žádat „zrušení společenství“. V § 841 se naproti tomu hovoří o „dělení, které je třeba provést po zrušení společenství“.
Nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 279/95. Rozsudek NS ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2884/99: „V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví lze přikázat věc do výlučného vlastnictví jen jednomu z účastníků. Má-li být věc přikázána některým z více spoluvlastníků (čímž nadále zůstává věcí v podílovém spoluvlastnictví), nepřikazuje se jim do 157 158
62
Zdá se tedy, že v tomto ohledu je naše úprava stejná, neboť ke zrušení dle ObčZ
dochází rovněž ve dvou fázích – zrušení a vypořádání. V komentáři k ABGB159 se však
uvádí, že oba pojmy (zrušení a dělení) je třeba chápat jako identické. Spoluvlastnictví totiž nemůže být zrušeno, dokud společná věc není rozdělena. Společenství tedy nemusí být
nejprve zrušeno, aby mohlo dojít k jeho rozdělení. Dle tohoto názoru je třeba § 841 spíše
chápat tak, že je třeba o zrušení nebo-li rozdělení spoluvlastnictví před jeho faktickým rozdělením požádat. To je však pouze otázka výkladu. Zákonná úprava se mi však v otázce fází zániku spoluvlastnictví zdá velice podobná.
9.1 Překážky zrušení spoluvlastnictví 1) Důvody zvláštního zřetele hodné
Ze zásady, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen, aby setrvával ve spoluvlastnickém
vztahu, existuje výjimka. V souladu s ust. § 142 odst. 2 ObčZ z důvodů zvláštního zřetele
hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením jejího výtěžku. Vzhledem k tomu, že zákon nepočítá s možností
zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání reálným rozdělením a z toho, že tento způsob vypořádání má před ostatními přednost vyplývá, že soud je povinen (nemůže zamítnout
návrh) tímto způsobem podílové spoluvlastnictví zrušit a vypořádat vždy, pokud je reálné
rozdělení možné. Pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ činí z ust. § 142 odst. 2 „právní normu s relativně neurčitou hypotézou - tj. právní normu, jejíž hypotéza není
stanovena přímo právním předpisem, ale která tak přenechává soudu, aby podle svého
uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností“160. Důvody zvláštního zřetele hodné budou spočívat zejména v tom, že způsob vypořádání by některého ze spoluvlastníků poškodil161.
"výlučného" vlastnictví, ale do podílového spoluvlastnictví, přičemž je nezbytné stanovit výši nově konstituovaných spoluvlastnických podílů.“ 159 Eccher, B.,Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 3. Wien: Verlag Orac, 1989, s. 265. 160 Rozsudek NS ze dne 12. 2. 2004, sp.zn. 22 Cdo 2288/2003. 161 V rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 19 Co 880/2003-113 soud tyto důvody spatřoval v tom, že „jde o rodný dům žalovaného, který zde bydlel do svých 21 let a poté trávil na nemovitostech víkendy, ve věku žalovaného, v okolnostech, za jakých došlo k tomu, že žalovaný se stal podílovým spoluvlastníkem...Také podíl žalovaného na opravách a údržbě nemovitostí byl větší. Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by v tomto případě bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o neshody mezi účastníky, ty samy o sobě nemohou být důvodem ke zrušení podílového spoluvlastnictví, neboť
63
Z ustanovení § 142 odst. 2 ObčZ nevyplývá, že by žalobce musel prokazovat existenci
závažných důvodů, pro které není zachování spoluvlastnického vztahu možné. Naopak soud (nevyhoví-li návrhu) musí své rozhodnutí odůvodnit existencí důvodů hodných zvláštního zřetele. Nemožnost zrušení spoluvlastnictví podle občanského zákoníku je považována za tzv. absolutní nemožnost zrušení spoluvlastnictví162. 2) Odklad zrušení
Rakouské právo stojí na principu tzv. relativní nemožnosti zrušení spoluvlastnictví.
Právo na rozdělení společenství dle § 830 ABGB není nárokové, jedná se pouze o oprávnění. V rakouském právu existují překážky, které mohou zrušení spoluvlastnictví dočasně zabránit. Dokladem tohoto tvrzení je zvláštní institut rakouského práva odklad zrušení, který vychází z obecně
uznávané zásady dobré víry, dále ze zásady hospodárnosti
a solidarity. Každý spoluvlastník má sice právo požadovat zrušení spoluvlastnictví, avšak nikoli pokud by se tak mělo stát v nevhodnou dobu (Unzeit) nebo v neprospěch (na újmu) ostatních spoluvlastníků. Judikatura163 i převážná většina právních teoretiků se shodla na tom, že nevhodná doba je: • • • •
objektivní,
vzniká nezávisle na účastnících - vyplývá ze samotné podstaty věci,
ovlivňuje všechny stejným způsobem - rozdělení by ovlivnilo obě strany stejně,
taková doba, která je pouze přechodná - doba, u které je možné předvídat její nepříliš vzdálený konec.
Za nevhodnou dobu se považuje164 např. inflace, soudní řízení (soudní spor s třetí
osobou o vlastnické právo), změna územního plánu (plánované zřízení veřejné přístupové
mohou být řešeny podle § 139 ObčZ.“ Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem NS ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2288/2003. 162 srov. Eliáš, K., Zuklínová, M. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde Praha a.s., 2001, s. 191. 163 Rozhodnutí OGH ze dne 15.3.1951, sp. zn. 2 Ob 510/50: „Nevhodná doba ve smyslu § 830 ABGB je tu pouze za existence přechodného výjimečného stavu, jako např. při krizových projevech v hospodářství v důsledku války. Jakmile však, což se hodí na dnešní situaci v Rakousku, dochází ke stabilizaci, nelze nadále mluvit o nevhodné době ani když hospodářské poměry v důsledku trvající nejistoty politické situace nejsou vůbec stabilní.“ 164 srovnej Eccher, B., Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. Wien: nakladatelství Orac, 1989, s. 277.
64
cesty k části pozemku), nezletilost spoluvlastníka, který se brání rozdělení (takový odklad se v praxi považuje za nemožný, přesahuje-li 4 roky) atd.
Zrušení spoluvlastnictví bude odloženo dále např. z důvodu těžkého onemocnění,
vysokého věku, hrozící ztráty obydlí spoluvlastníka nebo při nepřiměřeně vysoké daňové
zátěži. V těchto případech se jedná o odklad zrušení spoluvlastnictví s ohledem na neprospěch (újma) ostatních spoluvlastníků 165. Nevýhoda musí splňovat stejné podmínky
jako nevhodná doba. Rozdíl tkví pouze v tom, že tato nevýhoda neplyne ze samotné podstaty věci, ale ze společného zájmu všech spoluvlastníků, kteří si rozdělení nepřejí. 3) Další překážky zrušení společenství podle ABGB
ABGB vedle odkladu zrušení vypočítává ve svém § 844 věci a práva – „služebnosti,
hraniční mezníky a listiny potřebné ke společnému užívání“ – které „nelze dělit“, tzn. je
vyloučeno jak reálné rozdělení, tak veřejná prodej věci a rozdělení výtěžku. Pro tyto věci je stanoven specifický režim.
Listinami ve smyslu § 844 jsou např. smlouvy, účetní knihy, ne však dopisy nebo
soukromé listiny. Pokud je to možné, úschovu listiny zajistí nejstarší spoluvlastník. Ostatní pak mají právo kdykoli o to požádají k nahlédnutí do těchto listin, mohou si rovněž pořizovat opisy, výpisy, kopie. Hraniční mezníky vymezuje zákon o zeměměřičství (Vermessensverordnung) a další zmínku nalezneme v § 845 ABGB.
Právo na rozdělení je nedílně spjato s vlastnickým právem a nelze je tedy zcizit nebo
zastavit. ABGB sice upřednostňuje právo na zrušení spoluvlastnictví, protože „vynucené
společenství je pramenem celé řady sporů“166, přesto se práva na rozdělení společenství
(§ 830 ABGB) může spoluvlastník vzdát. Tohoto práva se může vzdát na dobu určitou nebo
neurčitou, nikoli však „na stálo“ (§ 832 ABGB, 2. věta). Pokud se zaváže pokračovat ve
spoluvlastnictví, nemůže před uplynutím doby požadovat zrušení spoluvlastnictví (§ 831 ABGB)167. Tím podle převažujících názorů není dotčeno jeho právo s podílem disponovat.
srov. Eccher, B., Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. Wien: nakladatelství Orac, 1989, s. 288. 166 Rozhodnutí OGH ze dne 17.12.1963, sp. zn. 8 Ob 319/63. 167 Rozhodnutí OGH ze dne 30.4.1996, sp. zn. 4 Ob 2086/96k: „Dohoda o pokračování společenství může být tak jako každý trvající (dlouhodobý) právní vztah být z důležitých důvodů předčasně zrušena, obzvláště je-li další pokračování nemožné nebo neakceptovatelné.“ 165
65
Stejně jako dohoda o užívání společné věci je i „dohoda o pokračování společenství“168
trvajícím právním vztahem a tento může předčasně zaniknout především jestliže není další trvání možné a neakceptovatelné, čímž je zrušení spoluvlastnictví nevyhnutelné169.
Občanský zákoník takovou možnost spoluvlastníkům nedává a soudy vychází z toho,
že toto právo nelze ani vyloučit ani omezit, ať už dohodou spoluvlastníků nebo jejich
jednostrannými prohlášeními, kterými by se předem vzdávali možnosti spoluvlastnictví zrušit170.
Ke zrušení spoluvlastnictví může dojít na základě dvou právních skutečností, kterými
je dohoda nebo rozhodnutí soudu.
Zrušení spoluvlastnictví dohoda v souladu s ust. § 141 ObčZ a § 841 ABGB los nebo rozhodce dle § 841 ABGB rozhodnutí soudu
reálné rozdělení v souladu s § 142 ObčZ a § 841 ABGB
přikázání věci v souladu s § 142 ObčZ
prodej věci a rozdělení výtěžku v souladu s § 142 ObčZ a § 843 ABGB
Rozhodnutí OGH ze dne 27. 4. 1967, sp. zn. 6 Ob 115/67: „Podílníci mohou uzavřít dohodu o pokračování společenství. Tato smlouva má obligatorní účinky.“ 169 Gamerith, H. In Rummel, P., Aicher, J., Bydlinsky, M. Kommentar zum Alllgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. 3. vydání. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2000, s. 1135. 170 Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník, Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 214. 168
66
9.2 Zrušení spoluvlastnictví dohodou
Občanský zákoník při zániku spoluvlastnictví jeho zrušením dává přednost dohodě
mezi spoluvlastníky (srov. § 141 a 142 ObčZ171). Dohodu lze uzavřít kdykoli za trvání
spoluvlastnického vztahu, tzn. i v průběhu soudního řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ve smyslu § 142 ObčZ. Dokonce i po vydání rozsudku, pokud ještě
rozsudek nenabyl právní moci, je možné uzavřít dohodu o zrušení spoluvlastnictví, jejíž
obsah se může lišit od obsahu nepravomocného soudního rozsudku. Uzavření dohody mezi
spoluvlastníky kdykoli za trvání tohoto právního vztahu nelze ani vyloučit ani jakkoli omezit
dohodou mezi spoluvlastníky, kterou by se předem vzdávali možnosti zrušit tímto způsobem spoluvlastnictví anebo v něm setrvat po určitou dobu172. Jak vyplývá z ust. § 841 ABGB
může dojít ke zrušení spoluvlastnictví jednomyslně. ABGB tedy stejně jako náš právní řád upřednostňuje dohodu. Pokud se však spoluvlastníci neshodnou, rozhodne los nebo rozhodce. Pokud se neshodnou ani na jednom z těchto způsobů rozhodne o zrušení spoluvlastnictví soudce na základě konstitutivní žaloby (Rechtsgestaltungsklage). Rakouská
právní úprava se snaží, aby spoluvlastníci našli smírné řešení i jiným způsobem (los, rozhodce) než se obrátí na soud. Tuto možnost ObčZ spoluvlastníkům nedává.
Pro dohodu nejsou v ObčZ ani v ABGB stanoveny žádné zvláštní náležitosti. Jelikož
se jedná o právní úkon, budou se na ni vztahovat obecná ustanovení o právních úkonech (§ 34 an. ObčZ a § 859 an. ABGB)173. V dohodě však musí být obsažen způsob vzájemného
vypořádání. Spoluvlastníci si mohou zvolit jakýkoli způsob vypořádání. Mohou však využít i jeden ze způsobů vypořádání v souladu s ust. § 142 ObčZ, přičemž tyto způsoby mohou kombinovat174. I v Rakousku si spoluvlastníci mohou v dohodě sjednat buď konkrétní
§ 142 odst. 1 ObčZ: „nedojde-li k dohodě...“ srov. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a. s., 2002, s. 222. 173 srov. požadavky stanovené v ust. § 5 odst. 3 zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. 174 V praxi se nejčastěji objevuje reálné rozdělení věci nebo přikázání spoluvlastnického podílu jednomu ze spoluvlastníků (více spoluvlastníkům). Nucený prodej věci bude nepraktický neboť postačí prodej společné věci s tím, že výtěžek si spoluvlastníci rozdělí mezi sebe. 171
172
67
pravidla rozdělení175 nebo si mohou sjednat pouze způsob jakým ke zrušení spoluvlastnictví
dojde (los, rozhodce).
Tato dohoda podle českého práva řeší vztah všech spoluvlastníků ke společné věci
(nikoli pouze k podílu), musí se tedy týkat vždy celého předmětu spoluvlastnictví a jejími účastníky musí být všichni spoluvlastníci. Nelze ji tedy zaměňovat s dohodou podle ust.
§ 140 ObčZ o převodu spoluvlastnického podílu (viz výše), neboť účastníkem takové dohody je pouze převodce a nabyvatel. V této dohodě rovněž není třeba upravovat vzájemné
vztahy mezi spoluvlastníky a ani jejich vzájemné vypořádání. Dohodu o zrušení spoluvlastnictví je třeba odlišovat rovněž od smlouvy o převodu vlastnictví, kterou všichni
podíloví spoluvlastníci převádějí vlastnictví ke společné věci na jiný subjekt nebo na jiné subjekty. Podobnost s dohodou o zrušení spoluvlastnictví lze spatřovat pouze v tom, že této dohody se musí rovněž účastnit všichni spoluvlastníci176, týká se rovněž celé věci nikoli
podílu a konečně není vyloučeno, aby v důsledku této smlouvy došlo ke zrušení spoluvlastnictví177.
Dohoda o zrušení spoluvlastnictví dle rakouského práva178 je právním úkonem, na
kterém se účastní rovněž všichni spoluvlastníci a který je uplatněním jejich práva na
rozdělení společenství resp. zrušení spoluvlastnictví. Taková dohoda vylučuje uplatnění svého práva v soudním řízení a nebere ohled na překážky v rozdělení jakými jsou nevhodná doba nebo neprospěch ostatních.
Je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost je pro dohodu stanovena v § 141 ObčZ
písemná forma. Nesplnění této podmínky způsobuje absolutní neplatnost (§ 40 ObčZ). Tato
dohoda je považována za dohodu o převodu vlastnictví, protože na jejím základě dochází ke
změně v subjektech vlastnického (spoluvlastnického) vztahu179. Ust. § 141 ObčZ je tedy jen
potvrzením toho, co je řečeno v § 46 ObčZ. Rovněž v souladu s ust. § 133 odst. 2 ObčZ je Konkrétní pravidla pro rozdělení: např. rozdělení společné věci; přechod vlastnictví jen na jednoho nebo jen některé spoluvlastníky, kteří poskytnou ostatním přiměřenou náhradu; dobrovolná veřejná dražba; dohoda dědiců. 176 srov. Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a. s., 2002, s. 222. 177 Např. je-li společná věc převedena do výlučného vlastnictví nabyvatele, je-li podíl převeden na jediného spoluvlastníka, reálné rozdělení, dobrovolná dražba atd. 178 Rozhodnutí ze dne 26.6.1974, sp. zn. 1 Ob 105/74: „Dohoda o reálném rozdělení nemovitosti uzavřená mezi spoluvlastníky je synallagmatickým právním vztahem.“ 179 Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha a. s., 2002, s. 221. 175
68
dohoda předmětem vkladu do katastru nemovitostí. Pokud dohoda o vypořádání nebyla
uzavřena v písemné formě, je povinen každý ze spoluvlastníků vydat ostatním na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali.
Pokud bude předmětem rozdělení nemovitost, nebude dle ABGB zapotřebí její
písemné formy, protože to ABGB výslovně nepožaduje. Nicméně platí to co bylo řečeno o písemné formě právních úkonů v Rakousku (viz 4.2.1). S ohledem na to, že tento požadavek v ABGB není stanoven, neupravuje zákon ani písemné potvrzení jaké známe z našeho práva.
9.3 Zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu
K zániku spoluvlastnictví rozhodnutím soudu v souladu s ust. § 142 ObčZ dochází ve
dvou fázích180: • •
zrušením spoluvlastnictví a
vypořádáním jedním ze způsobů uvedených v ust. § 142 odst. 1 ObčZ.
Z uvedeného vyplývá, že po zrušení spoluvlastnictví musí vždy následovat jeho
vypořádání, přičemž vypořádáním se rozumí konečná a úplná likvidace spoluvlastnictví (srov. úvod ke kapitole 9).
Vypořádání soud provádí následujícími způsoby:
• • •
reálné rozdělení věci podle výše podílů,
přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům,
prodej věci a rozdělení výtěžku podle výše podílů.
Z dikce zákona vyplývá (což bylo několikrát potvrzeno i soudní praxí181), že v ust.
§ 142 odst. 1 ObčZ jsou stanoveny nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity.
Rovněž z ust. § 842 ABGB vyplývá, že první fází zániku spoluvlastnictví je zrušení
a pak teprve následuje rozdělení (srov. úvod ke kapitole 9.). I když ABGB pojem vypořádání
nepoužívá je úprava obdobná. Lze tedy říci, že k „vypořádání“ podle ABGB může dojít Rozsudek NS ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2884/99: „Bylo-li podílové spoluvlastnictví zrušeno, ale dosud nevypořádáno žádným ze tří způsobů uvedených v § 142 odst. 1 ObčZ, nezaniklo.“ 181 Usnesení NS ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2568/2003. 180
69
dvěma způsoby: rozdělením spoluvlastnictví (Naturalteilung nebo-li Realteilung)
a prodejem věci ve veřejné soudní dražbě (Zivilteilung). Rovněž ABGB dává přednost
reálnému rozdělení. Pokud společná věc nemůže být buď vůbec rozdělena nebo by tím došlo ke snížení její hodnoty, dojde k prodeji věci ve veřejné dražbě. ABGB vůbec neupravuje jako způsob „vypořádání“ přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. Tato možnost je
v rakouském právu považována spíše za výjimku z ust. § 843 ABGB. Některé zákony (např.
§ 142, § 415 HGB, § 10 AnerbenG atd.) umožňují, aby není-li možné reálné rozdělení věci,
připadla tato věc do rukou jen jednoho ze spoluvlastníků. Ostatní spoluvlastníci si mohou poté při převodu na jednoho z nich zřídit v souladu s ust. § 1072 ABGB předkupní právo.
9.3.1 Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
Jestliže některý ze spoluvlastníků již nechce setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu
a nebylo dosaženo dohody, má i menšinový spoluvlastník právo podat návrh na zrušení
a vypořádání spoluvlastnictví. Tento závěr platí jak pro českou tak pro rakouskou právní úpravu. Je-li ex lege (§ 844 ABGB) zrušení spoluvlastnictví u některých věcí nemožné,
právo na zrušení spoluvlastníkovi vůbec nepřísluší a bude tedy zbytečné žalobu podávat (viz 9.1).
1) Podle ObčZ a o.s.ř.
Ten kdo žádá zrušení spoluvlastnictví nemusí v návrhu uvádět důvody, pro které
zrušení spoluvlastnictví žádá. Návrh podaný u soudu je žalobou podle ust. § 80 o.s.ř., kterou je sledováno vydání konstitutivního rozhodnutí182 s účinky ex nunc. Z ust. § 142 ObčZ a z ust. § 91 odst. 2 o.s.ř.183 vyplývá, že účastníky řízení musí být vždy všichni spoluvlastníci.
Při svém rozhodování není soud vázán návrhy účastníků v tom, jakým způsobem má
k vypořádání dojít – tzv. judicium duplex (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Může tak např. věc rozdělit přesto, že se navrhovatel domáhal přikázání svého spoluvlastnického podílu ostatním spoluvlastníkům. Předmětem takového řízení musí být vždy celá věc a předmět řízení,
Rozsudek NS ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2858/2000: „Na vydání konstitutivního rozhodnutí soudu nelze aplikovat § 3 odst. 1 ObčZ; aplikace tohoto ustanovení je možná teprve na výkon jednotlivých práv a povinností z nově založeného právního vztahu vyplývajících.“ 182
70
jímž
je jak zrušení
dělitelný184.
tak i vypořádání
podílového spoluvlastnictví, nemůže být
Soud svým rozhodnutím upravuje určitý hmotněprávní vztah. V určitých případech tak
může být žádoucí vyřešit i další otázky, které jsou mezi spoluvlastníky sporné. Soud může na návrh účastníků provést vypořádání podílového spoluvlastnictví jako vypořádání
v širším slova smyslu. Takové vypořádání může soud provést jen na základě návrhu účastníka185. V jeho rámci se přihlíží např. i k tomu, zda a do jaké míry některý z dřívějších
podílových spoluvlastníků zhodnotil společnou věc investicemi anebo jinými náklady, které ostatní spoluvlastníci nevynakládali186. 2) Podle ABGB a ZPO
Rakouská právní úprava je v tomto ohledu velice podobná naší. Spoluvlastník má
právo na zrušení spoluvlastnictví (s výše uvedenými výjimkami) a proto nemusí taktéž
v žalobě uvádět žádné důvody pro zrušení spoluvlastnictví. Žaloba znějící na reálné
rozdělení může, ale nemusí obsahovat návrh jakým způsobem má k rozdělení dojít187.
Zvláštností v rakouském právu je aktivní legitimace u spoluvlastníka, který se rozhodl
požádat o zrušení spoluvlastnictví u nemovitosti. K podání takové žaloby je aktivně legitimován především spoluvlastník, který je zapsán v pozemkové knize. Až potud by
rakouská právní úprava nebyla nijak zvláštní. Podat ji však může dle mínění OGH i takový
spoluvlastník, který v pozemkové knize zapsán ještě není (např. nebylo-li ještě rozhodnuto
Jedná se o taková společná práva a povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky hmotněprávního vztahu. 184 Nález Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 687/04: „a to ani v tom smyslu, že by byla oddělitelná část výroku vyslovujícího zrušení podílového spoluvlastnictví od části vyslovující, který ze zákonem stanovených způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví soud zvolil a jak vypořádání upravil. Celý výrok ve věci samé je vždy jedním ze způsobů zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a rozhodnutí ve věci, byť se skládalo z několika částí, není rozhodnutím o několika právech se samostatným skutkovým základem. Jednotlivé části výroku nelze v těchto případech oddělovat, soud musí mít možnost posoudit celou věc komplexně tak, aby soudní rozhodnutí odpovídalo úpravě hmotného práva a respektovalo ochranu vlastnických práv garantovaných článkem 11 Listiny základních práv a svobod.“ 185 srov. Rozsudek NS ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1644/2005: „O návrhu požadujícím zaplacení určité částky z důvodu širšího vypořádání je však vždy třeba rozhodnout samostatným výrokem rozsudku, nikoli jen v rámci náhrady za spoluvlastnický podíl.“ 186 Holub, M., Pokorný, M., Bičovský, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 226. 187 Rozhodnutí OGH ze dne 27. 6. 1984, sp. zn. 1 Ob 584/84. 183
71
o vypořádání dědiců)188. Tento právní závěr nepotvrdila česká judikatura, když vychází
z toho, že před pravomocným skončením řízení o dědictví nemůže soud rozhodovat
o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k věcem po zůstaviteli mezi více dědici
s poukazem na to, že nabyli vlastnictví k těmto věcem smrtí zůstavitele podle velikosti dědických podílů189. V řízení mají spoluvlastníci postavení společenství nerozlučného (§ 14 ZPO), a to buď na straně žalobců nebo žalovaných.
Rozhodnutí soudu je také konstitutivním rozhodnutím a soud rovněž není návrhem ve
smyslu § 405 ZPO vázán190, rozhoduje dle svého uvážení. Rakouský soud ovšem s ohledem
na § 405 ZPO nemůže rozhodnout o jiném způsobu rozdělení resp. zrušení191. Pokud má
soudce za to, že není možné reálné rozdělení a požaduje-li žalobce reálné rozdělení, nemůže
soudce rozhodnout, že věc bude prodána v dražbě. V takovém případě musí žalobu zamítnout.
Stejně tak jako u uplatnění práva na podíl dojde k rozdělení ve sporném řízení, nikoli
v nesporném dle AußStrG192.
9.3.2 Reálné rozdělení
Primárně se v souladu s ust. § 142 ObčZ a ust. § 841 ABGB uplatní reálné rozdělení
věci. Definici rozdělení věci nenajdeme v žádné z porovnávaných právních úprav. OGH v jednom ze svých rozhodnutí193 reálné rozdělení definoval tak, že je to „rozdělení společné
věci na části podobných vlastností tak, aby hodnota všech částí odpovídala hodnotě celé společné věci“194.
Rozhodnutí OGH ze dne 25. 10. 1961, sp. zn. 5 Ob 312/61: „Právo spoluvlastníka, který má podle těchto ustanovení nárok na rozdělení nepředpokládá ani na jeho straně ani na straně ostatních spoluvlastníků vlastnictví, které je zapsáno v pozemkové knize. Postačí také vlastnictví, které v pozemkové knize ještě zapsáno není (Einantwortung – odevzdání dědictví).“ 189 Fiala, J., Holub, m., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 218. 190 Soudce však není vázán pouze návrhem žalobce jakým způsobem má k rozdělení dojít. Žaloba tento návrh ostatně nemusí ani obsahovat. 191 Soud není oprávněn k tomu, aby přiznal žalobci něco co žalobce sám nepožadoval. To platí především o požitcích, úrocích a dalších vedlejších pohledávkách. Srov. také Rozhodnutí OGH ze dne 8. 2. 1965, sp. zn. 3 Ob 18/65. 192 Rozhodnutí OGH ze dne 22. 3. 1993, sp. zn. 1 Ob 527/93. 193 Rozhodnutí OGH ze dne 29. 9. 1965, sp. zn. 7 Ob 231/65. 188
72
Předpoklady pro provedení reálného rozdělení soudem jsou dle ObčZ tyto: •
mezi spoluvlastníky nebyla uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
•
podání návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,
• •
(dále jen dohoda),
rozdělení věci je dobře možné (fakticky i právně),
některý ze spoluvlastníků je ochoten hradit náklady na rozdělení věci195. Předpoklady pro provedení reálného rozdělení soudem dle ABGB jsou následující:
• • • •
mezi spoluvlastníky nebyla uzavřena dohoda,
neshodli se na rozhodnutí losem nebo rozhodcem,
podání návrhu na rozdělení společné věci,
neexistují překážky zrušení spoluvlastnictví jako je nevhodná doba, újma některého ze spoluvlastníků, dohoda o pokračování spoluvlastnictví nebo jde o věci, které nelze vůbec rozdělit (listiny, hraniční mezníky a služebnosti dle § 844 ABGB),
•
věc může být rozdělena (fakticky nebo právně) nebo věc může být rozdělena bez snížení její hodnoty (hospodárnost).
Zjištění zda lze konkrétní věc rozdělit je vždy výsledkem individuálního posouzení
věci. Při rozhodování o reálném rozdělení dle § 142 ObčZ soud zohlední především
velikosti podílů a účelné využití věci196. Účelné využití věci bylo v původním znění občanského zákoníku z roku 1964 vázáno na zájmy společnosti a pouze na přikázání věci197.
Obdobně u nás hodnota reálných podílů má odpovídat hodnotě spoluvlastnických podílů. Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník, Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 216: „Před případným reálným rozdělením věci soudním orzhodnutím je třeba uvážit, do jaké míry lze požadovat na účastnících vynaložení nákladů spojených s reálným orzdělením (zejména stavby); jestliže by reálné rozdělení věci bylo možné jen na základě nákladných úprav, bylo by třeba považovat věc za nedělitelnou.“ 3 Cz 18/88: „Než soud rozhodne o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě jejím reálným rozdělením, je povinen se zabývat tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci nebo některý z nich (někteří z nich) ochotni hradit náklady na rozdělení věci.“ 196 Do ust. § 142 odst. 1 ObčZ byla věta druhá vložena až novelou č. 509/1991 Sb. Do té doby se účelné využití věci zohledňovalo pouze u přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. Srov. Usnesení NS ze dne 21.10.2004, sp. zn. 22 Cdo 2568/2003: „Je-li takto věc možné rozdělit, nemůže soud zkoumat účelné využití věci, které ostatně není rozhodující a navíc se toto kritérium uplatňuje jen při rozhodování o přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu.“ 197 srov. § 142 Obč Z v původním znění: „přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita v souladu se zájmy společnosti.“ 194 195
73
Zřetel účelného využití věci je většině právních řádů kontinentální Evropy cizí.
Judikatura českých soudů nepovažuje však tato hlediska za rozhodující. Vychází z toho, že hlediska uvedená v § 142 odst. 1 ObčZ je třeba vzít pouze do úvahy198.
Z ust. § 829 a § 841 ABGB vyplývá, že se věc rozdělí v závislosti na velikosti podílů
(zákon to nestanoví výslovně). Jinak by totiž nemohlo k rozdělení dojít „ke spokojenosti
každého ze spoluvlastníků“ (§ 841 ABGB). Tento závěr potvrzují i soudy ve svých rozhodnutích, když při rozdělení vycházejí z „principu poměrnosti“. Při rozdělení společné věci by mělo vzniknout přinejmenším tolik podílů kolik je spoluvlastníků. Menší odchylky
mohou být mezi spoluvlastníky finančně dorovnány, větší odchylky nikoliv. Za takové situace je reálné rozdělení nemožné 199. Dle judikatury OGH200 musí existovat možnost, aby
věc byla rozdělena na díly alespoň obdobných vlastností. Veličinami, které je třeba zkoumat jsou např. poloha, bonita půdy, způsob využití, atd. 201
Rakouská právní úprava „účelné využití“ nezná. ABGB vychází z principu
hospodárnosti. Platí, že věc nesmí být rozdělena takovým způsobem, že by došlo ke
značnému snížení její hodnoty (§ 843 ABGB). Takové značné snížení hodnoty je dáno, když celá věc po objektivním zhodnocení má podstatně vyšší cenu než části, které vznikly jejím rozdělením nebo samotné rozdělení by znamenalo nepřiměřeně vysoké náklady.
Nehospodárné by tedy bylo rozdělení, kdyby mezi spoluvlastníky vzniklo nepřiměřeně vysoké dorovnání202. Jinými slovy řečeno, hospodárné je rozdělení pokud i po rozdělení věci
na části nedojde k celkovému snížení hodnoty věci a není nutné mezi spoluvlastníky tyto rozdíly peněžitě dorovnávat203.
Takové rozdělení věci musí být v souladu s ust. § 142, věta třetí ObčZ a ust. § 843
ABGB možné jak fakticky, tak právně.
srov. „soud přihlédne“ Rozhodnutí OGH ze dne 18. 1. 1983, sp. zn. 4 Ob 510/82: „Při reálném dělení nemovitostí nemůže být řeči o dílech přibližně stejných vlastností, když se na jedné části vyskytuje dům a druhou část je možné užívat pouze k zemědělství“. 200 Rozhodnutí OGH ze dne 28. 1. 1988, sp.zn. 6 Ob 712/87. 201 srov. Rozhodnutí OGH ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 7 Ob 23/03p: „Při reálném rozdělení musí být možné věc rozdělit nejen tak, aby věci byly přibližně stejných vlastností (gleichwertig), ale také tak, aby byly stejného druhu (gleichartig)“. 202 Rozhodnutí OGH ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 10 Ob 242/02i. 203 U nás není v této otázce judikatura rozvinutá. Spíše by záleželo na konkrétním případě. Nicméně peněžité dorovnání se obecně připouští. 198
199
74
Podle české právní úpravy je rozdělení fakticky možné, je-li technicky proveditelné
a funkčně opodstatněné. Z hlediska právního je možné např. u budov, při jejichž rozdělení
je třeba postupovat v souladu se stavebními předpisy (zák. č. 50/1976 Sb.). V souladu s ustálenou judikaturou je možné pouze vertikální rozdělení budovy204. Dle rozhodnutí NS
může soud v souladu s ust. § 5 zák. o vlastnictví bytů zrušit a vypořádat spoluvlastnictví k budově tak, že vznikne bytové vlastnictví205. Dobře možné je rozdělení věci, pokud i po
jejím rozdělení mohou bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny206.
Výrok rozsudku, kterým se uskutečňuje reálné rozdělení věci musí být určitý.
V případě nemovité věci musí být ve výroku nemovitost přesně označena a vymezena, přičemž soud přihlíží k tomu, jak je nemovitost zapsána v katastru nemovitostí207.
Rakouské soudy vycházejí z toho, že fakticky nemožné je rozdělení, když věc
nemůže být rozdělena aniž by klesla její hodnota208. Právně nemožné je dělení, pokud tak
Rozsudek NS ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1456/2000: „Reálné rozdělení stavby je možné jen tehdy, jestliže vzniknou na základě stavebních úprav učiněných podle stavebních předpisů samostatné věci. K reálnému rozdělení stavby na dvě nebo více samostatných věcí rozdělení stavební parcely geometrickým oddělovacím plánem nestačí. Stavbu lze reálně dělit jen vertikálně.“ srov. Rozhodnutí OGH ze dne 4. 2. 1976, sp. zn. 7 Ob 512/76: „Přípustné je pouze vertikální rozdělení budovy, ovšem jen za toho předpokladu, že každou část je možné užívat samostatně a bez zatížení jinými.“ 205 Rozsudek NS ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004: „Možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytovému domu rozdělením na jednotky soud posuzuje i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Soud přistoupí k takovému rozdělení jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 ObčZ.“ 206 Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 219, 221: „Pozemky jako samostatné věci ve smyslu práva jsou zásadně dělitelné kdykoliv...U pozemků lze dovodit schopnost i po rozdělení sloužit k zemědělským výrobním či rekreačním účelům především tehdy, nevzniknou-li rozdělením pozemky nevhodného tvaru a budou-li samostatně přístupny.“ „Při úvaze, zda je vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví k pozemku, na němž je postavena stavba nebo který přiléhá k zastavěnému pozemku, jeho reálným rozdělením dobře možné, soud vždy přihlíží k tomu, aby rozdělením pozemku nebyl vlastník stavby umístěné na něm nebo na pozemku sousedícím znemožněn přístup k této stavbě. vyžaduje-li zachování přístupu takové stavební úpravy, k nimž je třeba kladného stanoviska stavebního úřadu, soud si opatří vyjádření stavebního úřadu k možnosti těchto úprav z hlediska stavebních předpisů.“ Rozsudek NS ze dne 27. 5. 2004. sp. zn. 22 Cdo 629/2004: „Jestliže pro stavbu, která je obytným domem před jejím rozdělením na dvě samostatné stavby zavedena jediná elektrická, vodovodní a plynovodní přípojka, je jeho reálné rozdělení možné jen za předpokladu řešení tohoto stavu zřízením věcného břemene podle § 142 odst. 3 ObčZ, spočívajícího v právu vlastníka té tavby, k níž nejsou přípojky napojeny, užívat přípojky druhé stavby rovněž reálným rozdělením vzniklé.“ 207 srov. Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 217. 208 Rozhodnutí OGH ze dne 14. 5. 1980, sp. zn. 536/80. 204
75
stanoví zákon (např. § 12 WEG) nebo je-li dělení technicky nemožné s ohledem na schválený územní plán. Některé zákazy si upravují spolkové země ve svém zákonodárství.
Rakouská judikatura209 připouští i částečné zrušení spoluvlastnictví. To však jen za
předpokladu, že je zachována jednota zbývající „společnosti“ a reálně nerozdělené věci
zůstanou společnou věcí nebo dojde ke zrušení spoluvlastnictví prodejem věci a rozdělením jejího výtěžku v soudní dražbě. Ve svém rozhodnutí210 tak OGH připustil, že je možné
provést vedle sebe jak reálné rozdělení věci, tak její prodej a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky. Celek se však dle slov OGH považuje za reálné rozdělení. I u nás by takové částečné zrušení spoluvlastnictví připadalo v úvahu. Např. může dojít k situaci, kdy věc je
reálně rozdělena tak, že část připadne jednomu spoluvlastníkovi do výlučného vlastnictví a zbylá část „zůstane“ ve spoluvlastnictví zbývajících spoluvlastníků. Zákon rovněž připouští
přikázání věci
více
spoluvlastníkům.
Nicméně
přesto
dojde
k zániku
spoluvlastnického vztahu a vznikne vztah nový. Předmětem řízení je celá společná věc.
Proto soud nerozhoduje pouze o podílu žalobce. Spoluvlastnictví se zrušuje celé a znovu se rozhoduje o dalším uspořádání vlastnictví k věci. Kombinace způsobů vypořádání však
podle ObčZ možná není. Zákon stanoví pouze pořadí těchto způsobů vypořádání spoluvlastnictví, kombinace způsobů vypořádání je možná jen v rámci dohody.
Realizaci vypořádání reálným rozdělením nemovitostí usnadňuje od 1. 4. 1983
ust. 142 odst. 3 ObčZ. V souladu s tímto ustanovením může soud při zrušení a vypořádání
spoluvlastnictví rozdělením věci zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti. Nemůže tedy soud, jak vyplývá ze znění zákona, zřídit věcné břemeno při zrušení a vypořádání
přikázáním věci za přiměřenou náhradu. Podle ust. § 142 odst. 3 může být rozhodnutím
soudu zřízeno jen věcné břemeno spojené s vlastnictvím nemovitosti. Je tedy vyloučeno založení práva odpovídajícího zřízení věcného břemene, které by náleželo určité osobě. I rakouský soud může bez návrhu účastníků v souladu s ust. § 842 ABGB rozhodnout
o tom, zda je třeba pro některého ze spoluvlastníků zřídit služebnost k jeho „podílu“ (nově
vzniklé nemovitosti).
Rozhodnutí OGH ze dne 14. 02. 1951, sp. zn. 3 Ob 494/50: „Při prodeji části společné věci se nejedná o důležitou změnu ve smyslu § 834 ABGB, která může být schválena soudcem v nesporném řízení, nýbrž musí být podána žaloba na rozdělení věci, která - narozdíl od původních soudních rozhodnutí- může směřovat na rozdělení věci jen na jedné části.“ 210 Rozhodnutí OGH ze dne 7. 1. 1970, sp. zn. 6 Ob 315/69. 209
76
V § 847 ABGB je zakotvena ochrana práv třetích osob po zániku spoluvlastnictví.
Zákon stanoví, že „všechna zástavní práva, služebnosti jakož i další věcná práva se
vykonávají po rozdělení stejně jako před rozdělením“. Pokud však vázne služebnost jen na
určité části, v ostatních částech právo této služebnosti zaniká. Pokud zákon hovoří na tomto
místě o rozdělení má tím na mysli jak reálné rozdělení, tak „rozdělení“ prodejem věci a rozdělením výtěžku. Tím je potvrzena zásada, že tato práva nemohou být reálným rozhodnutím dotčena. Rovněž občanský zákoník zakotvuje ochranu práv třetích osob, když
v druhé větě ust. § 142 odst. 3 ObčZ stanoví, že nemůže být zrušení a vypořádání
spoluvlastnictví na újmu osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti váznoucí.
9.3.3 Přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům
V rakouském právu je vypořádání přikázáním věci do vlastnictví jednomu ze
spoluvlastníků spíše výjimkou a ABGB tuto možnost vůbec nepřipouští (viz 9.3). Proto se následující výklad bude týkat pouze české právní úpravy.
Soud může podle občanského zákoníku provést způsob vypořádání podílového
spoluvlastnictví, spočívající v přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za
přiměřenou náhradu, jen pokud není rozdělení věci dobře možné. Jedná se v pořadí o druhý způsob vypořádání spoluvlastnictví.
Pro zrušení a vypořádání formou přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům
musí být splněny následující předpoklady: • • • • • • •
mezi spoluvlastníky nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,
podání návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,
není „dobře možné“ rozdělení věci,
neexistují důvody zvláštního zřetele hodné,
spoluvlastník (spoluvlastníci) má o věc zájem a s přikázáním věci souhlasí,
stanovení přiměřené náhrady,
schopnost spoluvlastníka, kterému je věc přikázána do vlastnictví přiměřenou
náhradu zaplatit211.
Nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03: „Pokud závěr obecných soudů o solventnosti žalobce nemá oporu v provedených důkazech, neboť z výsledků provedeného dokazování nevyplývá podklad pro jednoznačný závěr soudů o tom, že by byl žalobce schopen poskytnout náhradu ostatním 211
77
Zákon hovoří o přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům. Není tedy možné
věc přikázat do vlastnictví třetí osobě, ani osobám blízkým, na které je možné převést spoluvlastnický podíl dle § 140 ObčZ.
Soud je při rozhodování o přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům povinen
přihlédnout k účelnému využití věci. V rámci posuzování účelného využití věci lze vedle velikosti podílů212 zohlednit celou řadu skutečností rozhodných pro rozhodnutí o tom,
kterému z účastníků bude věc přikázána do vlastnictví213. Otázka, komu bude věc přikázána,
záleží tedy vždy na úvaze soudu a zpravidla se tak stane proti vůli druhého spoluvlastníka (spoluvlastníků). V tomto případě na sebe naráží právo nebýt nucen setrvat ve
spoluvlastnictví a právo na vlastnictví. Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že institut zrušení spoluvlastnictví není porušením Listiny základních práv a svobod214.
Soudy se v praxi řídí zásadou215, že nelze věc přikázat tomu ze spoluvlastníků, který ji
chce prodat, pokud druhý spoluvlastník ji chce užívat. Nejvyšší soud tuto zásadu nikterak nepopírá, ovšem dle jeho rozhodnutí216 nelze s ohledem na změny ve společenských poměrech tento princip absolutizovat.
Ústavní soud v dalším nálezu vyslovil názor, že „zákonem
stanovená
možnost
zrušení podílového spoluvlastnictví ve svých důsledcích znamená pro spoluvlastníka, jehož spoluvlastníkům při přikázání věci dle § 142 odst. 1 ObčZ, výsledek řízení před obecnými soudy nevyhovuje kritériím spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 356 odst. 1 LZPS...“ 212 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 3 Cdo 82/93: „Jestliže spoluvlastnické podíly některých účastníků řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kteří chtějí setrvat ve spoluvlastnictví při vyloučení zbývajícího účastníka řízení ze spoluvlastnictví za náhradu, jsou ve svém souhrnu stejně velké jako podíl toho, kdo má být ze spoluvlastnictví vyloučen, není hledisko velikosti podílů pro výsledek řízení významné. Při projevení vůle některých spoluvlastníků setrvat s některými z ostatních spoluvlastníků v podílovém spoluvlastnictví je třeba při aplikaci kritéria velikosti podílů jejich podíly sčítat. S řešením, že věc může být přikázána za náhradu více spoluvlastníkům výslovně počítá ustanovení § 142 odst. 1 věta třetí ObčZ a tudíž by nebylo logické, kdyby se mohla poměřovat pouze velikost podílů jednotlivých spoluvlastníků. Navíc takové řešení zajišťuje stranám sporu v jejich antinomii rovné postavení.“ 213 Rozsudek NS ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1644/2005: „Pokud § 142 odst. 1 ObčZ stanoví, že soud přihlédne k účelnému využití věci, jde o právní normu s relativně neurčitou hypotézou. Pro rozhodnutí soudu komu nemovitost přikázat není absolutně rozhodující ani výše podílů, ani účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní. Soud ovšem musí řádně zdůvodnit, proč kritéria výše podílů a účelného využití věci nejsou v konkrétním případě rozhodující.“ 214 Nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. I. ÚS 278/96: „Ohledně porušení čl. 11 odst. 4 Listiny se stěžovatelé dopouštějí omylu, neboť institut zrušení podílového spoluvlastnictví nelze zaměňovat s právním institutem vyvlastnění ve veřejném zájmu.“ 215 Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 1965, sp. zn. 7 Co 220/65 In Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 1965, č. 48. 216 Rozsudek NS ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 946/2004.
78
spoluvlastnický podíl je přikázán ostatním spoluvlastníkům, nucené odejmutí vlastnického práva, jež musí splňovat ústavní podmínky stanovené čl. 11 odst. 4 LZPS“. V této
souvislosti dále uvedl, že „přiměřenou náhradu nutno chápat jako hodnotový ekvivalent
vyjádřený v penězích, ekvivalent umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci, jaká
byla představována podílem spoluvlastníka, jenž byl přisouzen ostatním
spoluvlastníkům“217. Soud při stanovení výše přiměřené náhrady vychází z ceny, za níž by
byla v daném místě a čase v souladu s nabídkou a poptávkou prodána nemovitost obdobných kvalit218.
Den, kdy soud zrušuje podílové spoluvlastnictví a kdy je vypořádává je (měl by být)
zásadně totožný a rozhodná je obecná cena nemovitosti k tomuto dni219. Základem pro
stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování. Náhrada představuje příslušný podíl ceny, za niž by bylo možno prodat celou věc, nikoliv cenu, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl220.
Jak bylo řečeno výše, předmětem řízení je celá společná věc. Proto soud nerozhoduje
pouze o podílu žalobce. Spoluvlastnictví se zrušuje celé a znovu se rozhoduje o dalším uspořádání vlastnictví k věci. V tomto případě se věc přikazuje jednomu ze spoluvlastníků
Nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 1994, III. ÚS 102/94. Rozsudek NS ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 885/2001. 219 Rozsudek NS ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 9/2005: „Dojde-li k situaci, kdy se den zrušení a den vypořádání nebudou shodovat, je třeba postupovat obdobně podle zásad při vypořádání SJM. Obdoba je dána tím, že takovéto spoluvlastnictví zaniká dříve, než se vypořádává, přičemž cena téže vypořádávané věci může být rozdílná v době zániku a v době vypořádání spoluvlastnictví. Soudy dle ustálené soudní praxe při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví (SJM), vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví (SJM), ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání.“ 220 Rozsudek NS, sp. zn. 2 Cdon 425/96 a Rozsudek NS ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 356/2000: „Přiměřenou náhradu ve smyslu § 142 odst. 1 ObčZ je nutno chápat jako hodnotový ekvivalent, vyjádřený v penězích, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci, jakou představoval podíl spoluvlastníka, přisouzený ostatním spoluvlastníkům. Za takovou nelze považovat náhradu, vycházející jen z ceny zjištěné podle předpisu o oceňování nemovitostí.“ Rozsudek NS ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 539/2003: „Snížení ceny stanovené podle cenového předpisu o 25% z důvodu spoluvlastnictví předmětných nemovitostí v daném případě nemá opodstatnění. Nelze pominout, že se jedná o vypořádání spoluvlastníků po zániku spoluvlastnictví, kdy nadále vlastníkem nemovitostí bude jen jeden z nich. Ten, jemuž budou nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví, by odpočtem snížení z důvodu spoluvlastnictví byl nepřiměřeně finančně zvýhodněn na úkor toho spoluvlastníka, který o svůj spoluvlastnický podíl přichází, protože by získal nemovitosti v ceně vyšší o dané snížení. Snížení ceny z důvodu spoluvlastnictví by snad mohlo mít vliv na obvyklou cenu nemovitosti a její prodejnost jen za situace trvajícího spoluvlastnictví, např. při prodeji spoluvlastnického podílu.“ 217 218
79
do výlučného vlastnictví nebo více spoluvlastníkům do podílového spoluvlastnictví. V tom je také základní rozdíl proti vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů221.
9.3.4 Prodej věci a rozdělení výtěžku podle výše podílů
V pořadí třetím způsobem dle ObčZ a dle ABGB v pořadí druhým způsobem zrušení
a vypořádání spoluvlastnictví je prodej věci a rozdělení výtěžku.
Pro tento způsob vypořádání musí být dle ObčZ splněny následující podmínky: • • • • •
mezi spoluvlastníky nebyla uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,
podání návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,
rozdělení věci není dobře možné,
neexistují důvody zvláštního zřetele hodné,
nejsou dány podmínky pro přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků nebo více spoluvlastníkům222,
• o vlastnictví k věci nemá žádný ze spoluvlastníků zájem. Předpoklady pro prodej společné věci a rozdělení výtěžku (Zivilteilung)
dle ust. § 843 ABGB jsou tyto: • • • • •
mezi spoluvlastníky nebyla uzavřena dohoda,
neshodli se na rozhodnutí za pomoci losu nebo rozhodce, podání návrhu na zrušení spoluvlastnictví,
neexistují překážky zrušení spoluvlastnictví,
věc nemůže být vůbec rozdělena nebo by jejím rozdělením došlo ke značnému snížení její hodnoty223,
srov. Fiala, J., Holub., M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. Praha: Linde Praha, a. s., 2005, s. 215. 222 Rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1563/99 In Soudní rozhledy 2000, č. 9, s. 268: „Podmínky pro přikázání věci za přiměřenou náhradu ve smyslu § 142 odst. 1 ObčZ nejsou dány, i když žalobce navrhuje, aby věc, jíž nelze rozdělit, byla přikázána jemu, jestliže nemá na zaplacení přiměřené náhrady, sám nechce věc užívat a hodlá ji naopak prodat, pokud mu bude přikázána a jestliže ani další spoluvlastník přikázání věci do svého vlastnictví za náhradu nenavrhuje. V takovém případě může soud nařídit prodej věci.“ 223 Rozhodnutí OGH ze dne 29. 8. 1979, sp. zn. 1 Ob 691/79: „Rozdělení věci ve veřejné soudní dražbě je možné jen, je-li reálné rozdělení nemožné. Žalobu, která požaduje Zivilteilung je třeba tedy odmítnout, je-li reálné rozdělení nemožné.“ 221
80
• •
alespoň jeden ze spoluvlastníků tento způsob vypořádání požaduje,
tento spoluvlastník nese důkazní břemeno a musí prokázat, že reálné rozdělení věci je nemožné a nehospodárné.
Občanský zákoník stanoví, že výtěžek se rozdělí podle velikosti podílů. Ani
v Rakousku tomu nemůže být jinak. I když se ABGB v § 843 o tom jak má být rozdělen výtěžek mezi spoluvlastníky vůbec nezmiňuje, je rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky možné jedině s ohledem na velikost podílů (srov. § 841 ABGB224).
Nařídí-li soud zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tímto způsobem, užije se na výkon
rozhodnutí ust. § 348 o.s.ř. o rozdělení společné věci. Bude-li se vykonávané rozhodnutí
týkat movitých věcí užije se přiměřeně ust. § 323 an. o.s.ř. a u nemovitých věcí se výkon provede přiměřeně podle ust. § 335 an. o.s.ř. Pro prodej věci a rozdělení jejího výtěžku podle
ust. § 843 ABGB se užije ust. § 352 an. exekučního řádu (EO). V exekučním řádu však
chybí výslovná úprava prodeje movitých věcí. Analogicky se na movité věci bude aplikovat totéž ustanovení exekučního řádu jako na nemovitosti225.
Průběh dražby je nadbytečné na tomto místě podrobněji rozvádět. Za zmínku však
stojí, že příklep ve veřejné dražbě není v rakouském právu považován za veřejnoprávní akt, ale pohlíží se na něj jako na kupní smlouvu 226. Tato skutečnost má další právní
následky u nemovitostí. Vydražiteli je vystavena úřední listina, na jejímž základě může vydražitel po nabytí právní moci této listiny požadovat vklad práva do pozemkové knihy.
Před vkladem je však možné provést „záznam“ (Vormerkung) v pozemkové knize
(§ 38 GBG). Tento záznam neplní stejnou úlohu jak jsme zvyklí u katastru nemovitostí. Slouží k podmíněnému zápisu (v našem případě) nabytí vlastnictví. Jedná se o jakýsi
„předběžný vklad“ práva k nemovitostem. Poté co vydražitel doloží pravomocnou úřední listinu o příklepu, nabude vklad práva účinnosti. Praktický význam tkví v tom, že zajišťuje
rychlost vkladu a slouží k ochraně pořadí daného subjektu. Vlastníkem se tedy vydražitel
Ust. § 841, věta druhá ABGB: „Rozdělení (resp. zrušení spoluvlastnictví) musí být provedeno ku prospěchu všech spoluvlastníků.“ 225 Rozhodnutí OGH ze dne 11. 9. 1985, sp. zn. 3 Ob 78/85: „...není v exekučním řádu výslovně upraven prodej věci a rozdělení výtěžku (Zivilteilung). Jedná se o zákonodárcem nezamýšlenou, tedy nechtěnou mezeru v zákoně. To vede k analogickému užití § 352 EO na movité věci.“ 226 Rozhodnutí OGH ze dne 10.1.1988, sp.zn. 3 Ob 100/86. 224
81
nestane v důsledku rozhodnutí o příklepu, ale u movité věci jejím předáním a u nemovitosti jejím vkladem do pozemkové knihy.
Naproti tomu podle ust. § 336l odst. 2 o.s.ř. se stává vydražitel vlastníkem vydražené
nemovitosti, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke
dni usnesení o příklepu (nikoli vkladem práva do katastru nemovitostí). V souladu s ust. § 7 zák. č. 265/1992 Sb.227 dojde tedy k zápisu vlastnického práva vydražitele záznamem, který má pouze deklaratorní účinky.
227 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
82
10. ZÁVĚR
Ve své diplomové práci jsem se věnovala charakteristice právního institutu
spoluvlastnictví, především podílovému spoluvlastnictví s ideálními podíly. Svoji pozornost jsem zaměřila zejména na jednotlivé aspekty podílového spoluvlastnictví od jeho vzniku až po jeho zánik. Jelikož je tato práce koncipována jako srovnávací, pokusila jsem se vystihnout nejdůležitější shody a rozdíly mezi českou a rakouskou právní úpravou.
Naše současná platná právní úprava spoluvlastnictví je jednoznačně stručnější než
úprava v ABGB. Větší pozornost věnuje zániku spoluvlastnictví resp. jeho zrušení
a vypořádání než jeho existenci. Občanský zákoník tak vůbec nezná např. institut správce,
právo spoluvlastníka na vyúčtování, nakládání s plody a užitky, dohodu o „pokračování společenství“ a tzv. relativní nemožnost zrušení spoluvlastnictví.
Tato situace by se měla v dohledné době změnit. V České republice se připravuje
zásadní reforma občanského práva - kodex soukromého práva - který by měl na jedné straně
přizpůsobit právní úpravu současným potřebám a současně odstranit pozůstatky původní právní úpravy, které se nepodařilo odstranit jednotlivými novelami. Občanský zákoník
z roku 1950 a z roku 1964 do spoluvlastnictví vnesly řadu prvků, které většina právních řádů kontinentální Evropy (i Rakousko) vůbec neznají. Jedná se především o zákonné předkupní
právo, ztíženou možnost zrušení spoluvlastnictví až nemožnost jeho zrušení a především důraz na veřejný zájem. I přes četné novelizace občanského zákoníku z roku 1964 tak
zůstaly i pro institut spoluvlastnictví zachovány některé prvky socialistické koncepce. Nový kodex soukromého práva zamýšlí navrátit spoluvlastnictví původní podobu. Naše strohá
právní úprava má být rozšířena. Nová právní úprava bude inspirována původní, tedy rakouskou právní úpravou spoluvlastnictví a tradičními právními řády kontinentální Evropy.
Tak mají být zakotveny výše zmíněné instituty rakouského práva (s drobnými odchylkami),
které v naší právní úpravě nenalezneme. Dokonce v některých otázkách má být novější
úprava podrobnější (např. dohoda o „pokračování společenství“). Připravovaný nový kodex je shodný s rakouskou úpravou i v tom, že na spoluvlastníky pohlíží jako na společenství
a stejně jako ABGB umožňuje přiměřené použití ustanovení o spoluvlastnictví i pro společenství jiných věcných práv. Obdobná by měla být i úprava zpracování věci a její vazba
na spoluvlastnictví. Dále se navrhuje stanovit vyvratitelnou domněnku, že tam kde není jasné, komu z vlastníků sousedních pozemků rozhrada náleží, náleží jim společně. Zde je 83
patrná inspirace rakouským „domnělým společenstvím“.
I v Rakousku se připravují výrazné změny v právní úpravě spoluvlastnictví. Základní
ustanovení týkající se spoluvlastnictví (§ 825 až 843 ABGB) nebyla od roku 1811 do roku 2002 v Rakousku novelizována. Zákonná úprava spoluvlastnictví tak zůstává v podstatě již po 195 let nezměněná. S ohledem na změnu společenských, politických a hospodářských
podmínek byl nucen zákonodárce přistoupit v Rakousku ke dvěma novelám, a to v roce
2002 (§ 828 odst. 2 ABGB) a poměrně nedávno novelizoval § 838a ABGB. Novela z roku
2005 se však nedotkla nijak základních principů, na kterých je postaveno rakouské
spoluvlastnictví. Pokud nahlédneme do ABGB zjistíme, že i výrazové prostředky odpovídají době 19. století. Tomu, že úprava v Rakousku je již zastaralá nasvědčuje situace, která
panuje v odborných kruzích. V roce 2002 se sešla konference, jejímž hlavním tématem bylo „ABGB na cestě do 3. tisíciletí – potřeba reformy.“
Platná právní úprava v Rakousku je založena na značné volnosti spoluvlastníků.
Veškeré vztahy si mezi sebou spoluvlastníci mohou upravit dohodou. Až jako poslední možnost připadá dle ABGB v úvahu soud. To je patrné především u mimořádné správy
a u zrušení spoluvlastnictví, kde ABGB dává spoluvlastníkům možnost obrátit se na
rozhodce nebo rozhodnout losem. Rozhodování losem je však již zastaralé a v Rakousku se v praxi neužívá.
Dalším projevem zmíněné volnosti je dispozice s podílem. V Rakousku totiž
neexistuje zákonné předkupní právo. Neuplatní se v tomto směru zásada vyslovená v jednom z nálezů Ústavního soudu, že „nikdo nemůže být nucen, aby přijal jiného spoluvlastníka bez
projevu vlastní vůle.“ Domnívám se, že právo disponovat se svým podílem by nemělo být
omezeno. Toto omezení se mi jeví jako protiústavní. Listina základních práv a svobod stanoví ve svém čl. 11 odst. 4, že nucené omezení vlastnického práva (tedy i vlastnického práva k podílu) je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Podmínka veřejného zájmu u zákonné předkupního práva podle platné právní úpravy už dávno ztratila svůj smysl. V důvodové zprávě k zákonu č. 509/1991 Sb., kterým bylo opět
zavedeno zákonné předkupní právo se pouze uvádí, že „nové znění odstraňuje podmínku souhlasu ostatních spoluvlastníků při převodu spoluvlastnického podílu a zavádí opět
předkupní právo spoluvlastníků.“ Občanský zákoník z roku 1964 se tak navrátil k úpravě, která byla obsažena v občanském zákoníku z roku 1950 aniž by respektoval nastalé změny 84
ve společnosti. Současně vede taková úprava k obcházení zákona. Připravovaný kodex se zákonným předkupním právem nepočítá se zdůvodněním, že se jedná institut, který je spoluvlastnictví cizí.
Přílišná volnost spoluvlastníků je ve svých důsledcích na újmu ostatních
spoluvlastníků, čímž dochází rovněž k omezení jejich vlastnického práva. Mám tím na mysli
právo spoluvlastníka na zrušení spoluvlastnictví. Rakouská i česká právní úprava je v tomto
ohledu poněkud nevyrovnaná. Na jedné straně se menšinový spoluvlastník ve věcech řádné správy (hospodaření se společnou věcí v užším) musí podřídit rozhodnutí většiny, nedojde-li k rovnosti hlasů nebo k dohodě. Na druhé straně však i takový menšinový spoluvlastník má právo na zrušení spoluvlastnictví, což je potom na újmu všech spoluvlastníků.
Na tuto situaci reaguje připravovaná reforma ABGB, která by měla posílit postavení
menšinových spoluvlastníků v rámci řádné správy a značně omezit právo spoluvlastníka na
zrušení spoluvlastnictví. Zůstane zachována tzv. relativní nemožnost zrušení spoluvlastnictví (s ohledem na nevhodnou dobu a újmu ostatních spoluvlastníků). V případě, že se některý ze spoluvlastníků zaváže k tomu, že nebude žádat vystoupení ze společenství, bude mít
možnost žádat takové vystoupení před uplynutím doby jen z důležitého důvodu. Dalším z významných bodů této reformy je usnadnění rozhodování většiny ve věcech mimořádné
správy. Nadále by nebylo k provedení opatření mimořádné správy předchozí rozhodnutí soudu, ale soud by usnesení většiny na návrh menšiny pouze přezkoumával.
Zatímco u nás se tedy zamýšlí prosadit větší volnost spoluvlastníků při prosazování
jejich práva na zrušení spoluvlastnictví, v Rakousku se chystá úprava opačná. Základním motivem pro změnu této úpravy v Rakousku je myšlenka zachování spoluvlastnictví.
V důsledku zrušení spoluvlastnictví na sebe naráží právo jednoho spoluvlastníka na zachování spoluvlastnictví (právo vlastnit majetek) a právo druhého na zrušení
spoluvlastnictví. Myslím si, že i přesto by spoluvlastníkovi měla být zachována co možná největší volnost v tomto ohledu. Tuto skutečnost ostatně potvrzuje i Všeobecná deklarace
lidských práv, když ve svém článku 20 stanoví, že „nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení.“. Souhlasím také s názorem OGH z roku 1963, že „vynucené
společenství je pramenem celé řady sporů." Nový kodex soukromého práva zamýšlí zásadu, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat zakotvit výslovně.
85
Na závěr zbývá posoudit, která z právních úprav je efektivnější. O rakouské právní
úpravě spoluvlastnictví platí totéž co o ABGB obecně. Nevýhodou této právní úpravy je tedy její letitost, nepřehlednost a použité zastaralé výrazové prostředky. Přesto je tato úprava
efektivní. Velkým pomocníkem je totiž rozvinutá a konstantní judikatura rakouských soudů,
resp. Nejvyššího soudního dvora. K určité přehlednosti ve velkém množství soudních
rozhodnutí přispívá i právní informační systém, který je provozován Úřadem spolkového kancléře a je od roku 1997 dostupný na internetových stránkách. Tento systém je
srozumitelný i pro laika a jeho značnou výhodou je, že obsahuje ta nejdůležitější rozhodnutí (ve vazbě na ABGB dokonce i rozhodnutí z roku 1914), která jsou opatřena právní větou. U každého rozhodnutí se vyskytují odkazy na rozhodnutí, ve kterých byl vysloven stejný, obdobný či opačný právní názor (což je spíše výjimkou). Především vyspělá rakouská
judikatura tedy udržela právní úpravu spoluvlastnictví po celá léta bez výrazných změn a tím překonala handicap rakouské úpravy spoluvlastnictví.
Naproti tomu je česká úprava sice přehlednější, není však dostatečná a je zatížena
prvky, které jsou již zastaralé. Kdyby se občanský zákoník ve větší míře zaměřil na úpravu existujícího vztahu (hospodaření se společnou věcí) a pokud by byla úprava jednoznačnější
a podrobnější, snad by nebylo třeba nepřekonatelné rozpory mezi spoluvlastníky řešit soudní
cestou až zrušením spoluvlastnictví. I přes tato negativa naší právní úpravy by mohla i tato úprava být efektivní, kdyby české soudy rozhodovaly rychleji. Při srovnání rakouské právní
úpravy a české právní úpravy spoluvlastnictví nelze porovnávat pouze právní normy. Záleží
totiž také na jejich aplikaci. Nelze tedy opomenout poslední srovnání v této práci – délku soudního řízení u nás a v Rakousku, kdy doba řízení je v Rakousku v průměru poloviční
Není ojedinělé, že řízení před první instancí u nás v těchto případech trvá 6 let i více. Tuto situaci je možné vysledovat i z rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, kdy tento
soud dospěl např. v roce 2004 k závěru, že spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti Moniky Škodákové u Okresního soudu ve Strakonicích, který trval 14 let, skutečně provázely delší průtahy.
Ke zpracování práce jsem používala zejména aktuální odbornou literaturu a časopisy,
vyhledávací systémy právních předpisů apod. S ohledem na nedostatek rakouské právní literatury v České republice jsem se nemohla obejít bez internetových zdrojů, které obsahují nejaktuálnější informace k tématu a především rozhodnutí rakouských soudů. 86
11. LITERATURA A PRAMENY
1.
Publikace
Baudyš, P. Katastr a nemovitosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-
7179-824-X.
2.
Doralt, P., Nowotny, Ch., Schauer, M. Bürgerliches Recht 1. 4. vydání. Wien:
3.
Doralt, P., Nowotny, Ch., Schauer, M. Bürgerliches Recht 2. 4. vydání. Wien:
Service Fachverlag an der Wirtschaftsuniversität Wien, 2001.
Service Fachverlag an der Wirtschaftsuniversität Wien, 2001.
4.
Eccher, B., Hofmeister, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen
5.
Eliáš, K., Zuklínová, M. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva.
6.
Fiala, J. Bytové vlastnictví v České republice. 1. vydání. Brno: nakladatelství
7.
Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. vydání. Brno: Masarykova univerzita Brno
8.
Fiala, J., Holub, M., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání
Gesetzbuch. Band 3. 1. vydání. Wien: Verlag Orac, 1989. ISBN 3-7015-4171-X.
1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2001. ISBN 80-7201-303-0.
JURIDICA BRUNENSIA, 1995. ISBN 80-85964-06-6.
a nakladatelství Doplněk, 2002. ISBN 80-210-2793-2, ISBN 80-7239-111-9.
s judikaturou a literaturou. 10. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2005. ISBN 807201-526-5.
9.
Gamerith, H. In Rummel, P., Aicher, J., Bydlinsky, M. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. 3. vydání. Wien: Manzsche Verlagsund Universitätsbuchhandlung, 2000. ISBN 3-214-04447-8. 87
10.
11.
Gschnitzer, F. Österreichisches Sachenrecht. 2. vydání. Wien: Springer-Verlag,
1985. ISBN 3-211-81831-6.
Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání.
Praha: nakladatelství C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-797-9.
12.
Kocourek, J., Plecitý, V. Občanský zákoník. 3. vydání. Praha: Eurounion Praha,
13.
Koziol, H., Welser, R. Grundriss des bürgerlichen Rechts. Band I. 12. vydání. Wien:
14.
Pimmer, H. Praxiskommentar zum Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 2.
15.
Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku
16.
Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku
1.
2004. ISBN 80-7317-034-5.
Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2002. ISBN 3-214-14706-4.
1. vydání. Wien: Verlag Orac, 1987. ISBN 3-7015-4171-X.
občanskému, Svazek 1. Díl druhý. 1. vydání. Praha: Nakladatelství V. Linharta.
občanskému. Svazek 1. Díl třetí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství V. Linharta.
Články z odborných časopisů, časopisy
Bezděk, A. Menšinový spoluvlastník ve světle judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Jurisprudence, 2003, č. 4, s. 3 an.
2.
Derbolav, D. Ist eine Reform der Bestimmungen des ABGB über die Gemeinschaft
3.
Eliáš, K. Koncepce nového občanského kodexu. Právní rádce, 2001, č. 8, s. 12-15.
des Eigentums angezeigt? Wohnrechtliche Blätter, 2003, s. 133.
88
4.
Fleischmann, F. Benützungsregelungen bei Miteigentum an Liegenschaften.
5.
Ganner, M. Zum Umfang des Gebrauchsrechts aus dem schlichten Miteigentum – am
6.
Holzner, Ch. Ausschluss der Zivilteilung durch § 364c ABGB, Juristische Blätter,
7.
Hoyer, H. Aufkündigung von Bestandverhältnissen bei Miteigentum. Wohnrechtliche
8.
Oberhofer, R. Anspruch des Miteigentümers auf Benützungsentgelt auch für die
9.
Perner, S. § 890 Satz 2 ABGB – ein Fall der „Gesamthandforderung“? Juristische
10.
Thöni, W. Das Anhörungsrecht des Miteigentümers in Angelegenheiten der
11.
immolex, 2002, s. 136.
Beispiel der „Wegparzelle“. Wohnrechtliche Blätter, 2001, s. 206.
2004, s. 477.
Blätter, 1991, s. 152.
Vergangenheit? Wohnrechtliche Blätter, 2004, s. 209.
Blätter, 2004, s. 609.
ordentlichen Verwaltung. Juristische Blätter, 1992, s. 7.
Schauer, M. Verwalterbestellung und konkurrierendes Verwaltungshandeln von Miteigentümern. Wohnrechtliche Blätter, 1999, s. 384.
Právní předpisy
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, JGS Nr. 946/1811, ve znění pozdějších předpisů Außerstreitgesetz, BGBl I Nr. 111/2003, ve znění pozdějších předpisů EVHGB, DRGBl I Nr. 49/1999
Exekutionsordnung, RGBl Nr. 79/1896, ve znění pozdějších předpisů Grundbuchgesetz, BGBl Nr. 39/1955, ve znění pozdějších předpisů
Usnesení předsednictva ČNB č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod 89
Wohnungseigentumsgesetz, BGBl I Nr. 70/2002, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů Zivilprozessordnung, RGBl Nr. 113/1895, ve znění pozdějších předpisů Internetové zdroje
http://diskuse.juristic.cz/480556/clanek/legislativa
http://www.epravo.cz
http://www.ipravnik.cz/
http://www.judikatura.cz/ http://www.justice.at/ http://www.nsoud.cz/
http://www.psp.cz/
http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t0685_09.htm
http://www.ris.bka.gv.at/bundesrecht/ http://www.ris.bka.gv.at/jus/
http://www.ris.bka.gv.at/vfgh/
http://www.ris.bka.gv.at/vwgh/ http://www.wien.gv.at/
http://zcu.juristic.cz/download/rekodifikace/obcan/OZ_konsolidovana_verze_duben_05.zip http://www2.uibk.ac.at/zivilrecht/buch/
www.juristic.cz
www.lexisnexis.at
www.pravniradce.ihned.cz
www.ris1.bka.intra.gv.at/rdt/ 90
12. CIZOJAZYČNÉ RESUME – DIE ZUSAMMENFASSUNG
Diese Arbeit befasst sich mit einer Art des Eigentumsrechts, und zwar mit dem
Miteigentum. Das Hauptziel dieser Arbeit ist die Vergleichung der Prinzipien der Rechtsregelung in der Tschechischen Republik und Österrich. Es geht also um eine vergleichende Diplomarbiet.
Der Beweggrund dieser Arbeit als eine vergleichende Arbeit zu verfassen ist die
gegenwärtige Situation in der Tschechischen Republik. Zur Zeit arbeiten nämlich die besten Juristen an einem neuen bürgerlichen Kodex. Diese Rekodifikation geht vor allem von den
alten Prinzipien aus, d. h. von dem Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuch. ABGB gilt seit dem Jahre 1811 in Österrich bis heute. Konkret die Bestimmungen über das Miteigentum blieben fast unverändert. Das Hauptziel liegt in der Beurteilung des Wirkunggrades der
Rechtsregelung in der Tschechischen Republik und in Österreich. Weil diese Arbeit nicht
nur die über das Miteigentum behandelnden österreichischen und tschechischen
Rechtsnormen vergleicht, aber auch die Rechtsprechung vergleicht, wird in dieser Arbeit häufig mit der Judikatur des Obersten Gerichtes und des Obersten Gerichtshofes gearbeitet.
Das zweite Kapitel behandelt das Miteigentum allgemein, wobei die Arten des
Miteigentums ausgeführt sind. Miteigentum ist ein Eigentumsrecht, wobei das Recht und die
Sache selbst geteilt wird. Der wichtigste Unterschied liegt darin, dass in Österreich von einer rechtlichen Gemeinschaft gesprochen wird und diese Regelungen werden vor allem für
Miteigentum verwendet. Analog kann man diese Rechtsnormen über das Miteigentum auch
für andere dingliche Rechte benützen. Die Arten des Miteigentums sind allgemein ähnlich. In Österreich gibt es noch einen Art des Miteigentums, welche unsere Rechtsordnung nicht kennt – Quantitätseigentum. Das sogenannte Quantitätseigentum entsteht an einem Gemenge
vertetbarer Sachen. Die Anteile werden nicht in einer Quote, sondern in einem Quantum ausgedrückt. Bei diesem Art gilt eine vereinfachte Auseinandersetzung.
Das dritte Kapitel beschäftigt sich mit dem Termin des „schlichten Miteigentums“.
Das schlichte Miteigentum wird sowohl in ABGB als auch im tschechischen Gesetzbuch
geregelt. Wie in der Tschechischen Republik werden die Miteigentümer fiktiv für eine Person betrachtet. Aber das Miteigentum bezeichnet das ABGB ausdrücklich als eine Gemeinschaft. Da kann Z.B. der Miteigentümer in Österreich aus der Gemeinschaft „austreten“.
91
In dem vierten Kapitel wird vor allem die Entstehung des schlichten Miteigentums
analyziert. Die Entstehungsgründe sind fast gleich. In ABGB findet man zwei
Hauptunterschiede. Erstens gibt es in Österreich einen speziellen Entstehungsgrund – die vermutete Gemeinschaft. Diese Gemenischaft entsteht an den Scheidewänden der
Nachbargrundstücken. Zweitens geht es um die Entstehung des Miteigentums bei der Verarbeitung und Vereinigung der Sache.
Das fünfte Kapitel beschreibt die Rechte der Miteigentümer (Teilhaber) an der
gemeinsamen Sache. Das Prinzip der Regelung bei uns und in Österreich ist derselbe. Die Rechte der Miteigentümer sind immer mit den Rechten der anderen begrenzt. Das ABGB im
Unterschied zum tschechischen bürgerlichen Gesetzbuch die Problematik der Aufteilung der Nutzungen ausdrücklich regelt.
Was die Verwaltung der gemeinsamen Sache betrifft, wird dieses Gebiet in dem
Kapitel sechs beschrieben. Man unterscheidet sowohl in Österreich als auch in der
Tschechischen Republik die sogennante ordentliche Verwaltung und die außerordentliche Verwaltung. In Angelegenheiten der ordentlichen Verwaltung entscheidet die Mehrheit aller Miteigentümer, berechnet nach Anteilen. Das gilt für beide Regelungen. Viel komplizierter
ist aber der Veraluf bei der außerordentlichen Verwaltung laut ABGB. Unserer Regelung
fehlt an dem Rechtsinstitut eines Verwalters. Damit ist auch verbunden, dass bei uns nicht wie in Österreich die Rechnungslegung geregelt ist. Als ein Beispiel für den Unterschied kann noch die Regelung der Benützung dienen. Vor allem muss man auf die Tatsache
hinweisen, dass die Benützung der gemeinsamen Sache die österreichische Judikatur zu der außerordentlichen Verwaltung zählt.
Das siebente Kapitel wird den Rechtsbeziehungen zu den Dritten gewidmet. Die
Forderungen
der
Miteigentümer
sind
nach
dem
österreichischen
Recht
die
Gesamthandforderungen, d.h. die Forderungen gehören der ganzen Gemeinschaft und der
Schuldner kann nicht den Schuld, der die gemeinsame Sache betrifft, nur einem
Miteigentümer erfüllen (im Unterschied zu uns). Die Regelung der Schulden ist schon ähnlicher. ABGB allein betont noch bei den Schulden die Beschützung der Dritten nach der Aufhebung des Miteigentums.
Das Recht auf den Anteil wird in dem achten Kapitel geschildert. Mit diesem Recht
hängt vor allem das Recht mit dem Anteil frei zu verfügen zusammen. Das österreichische 92
Recht gewährt den Miteigentümern eine große Freiheit in diesem Zusammnenhang. Diese Freiheit wird damit zum Ausdruck gebracht, dass die österreichische Regelung das
gesetzliche Vorkaufsrecht gar nicht kennt. Die Regelung des Vorkaufsrechts in dem
tschechischen bürgerlichen Gesetzbuch ist überflüssig, weil dieser Rechtsinstitut vor allem für das sozialistische Recht nützlich war.
Die Diplomarbeit beschreibt das Miteigentum von der Entstehung bis zum Untergang.
Das Kapitel Nummer neun wird also der Regelung der Aufhebung des Miteigentums
gewidmet. Primär wird die Vereinbarung verwendet, erst dann kommt die richterliche Teilung in Frage. Diese Regelung gilt auch in Österreich, obwohl das ABGB die
Miteigentümer viel mehr zur Vereinbarung aufruft. Diese Vereinbarung kann laut ABGB
sowohl das Teilungsvorgang aber auch eine Einigung über das Entscheidungsart (Los, Schiedsmann)
enthalten.
Unseres
Recht
unterscheidet
drei
Typen
von
Auseinandersetzungen: die Realteilung, die Zuweisung der gemeinsamen Sache an einem oder mehrere Miteigentümer und die Zivilteilung. Die Realteilung und die Zivilteilung kennt auch das österreichische Recht. Die Möglichkeit der Übernahme durch einen oder mehrere Teilhaber erfolgt nur ausnahmsweise, wenn das ein spezielles Gesetz erlaubt. Der Hauptunterschied bei der Aufhebung des Miteigentums liegt darin, dass das ABGB an der
Konstruktion der sog. relativen Unmöglichkeit der Aufhebung steht und das tschechische
bürgerliche Gesetzbuch hingegen die sog. absolute Unmöglichkeit regelt. Die relative Unmöglichkeit ist zeitlich begrenzt (Unzeit, Nachteil der übrigen) und die absolute
Unmöglichkeit bedeutet, dass das Gericht das Miteigentum aus den rücksichtswürdigen Gründen überhaupt nicht aufhebt.
Am Ende der Diplomarbeit wird vor allem der Wirkungsgrad der tschechischen und
der östereeichischen Rechtsregelung de lege lata und de lege ferenda bewertet. Vereinfacht
kann man sagen, dass die Rechtsregelung des neuen tschechischen Privatrechstkodex die
wichtigsten Elemente der österreichischen Regelung übernehmen sollte (die vermutete
Gemeinschaft, der Verwalter, die Rechnungslegung, die Aufteilung von den Früchten und
Nutzungen, die relative Unmöglichkeit der Aufhebung des Miteigentums, usw.). Ob die
Effektivität der Rechtsregelungen besser wird, zeigt uns die Zeit. Man darf aber nicht vergessen, dass die Rechtsregelung ohne eine effektive Rechtsanwendung nie genügend effektiv sein kann.
93
13. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 -
Vybraná ustanovení z ObčZ
Příloha 2 -
Vybraná ustanovení z ABGB
Příloha 3 -
Vybraná ustanovení z připravovaného občanského kodexu
94
