DIPLOMOVÁ PRÁCE
Rok obhajoby: 2012
Martin Muzikář
Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra občanského práva
Vypořádání společného jmění manželů
Autor diplomové práce: Bc. Martin Muzikář Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. Rok obhajoby: 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, že tuto diplomovou práci na téma "Vypořádání společného jmění manželů" jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu i další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu. Tato práce nebyla využita k získání jiného či stejného titulu.
V Praze dne
................................... Martin Muzikář
Poděkování Chtěl bych poděkovat prof. JUDr. Janu Dvořákovi, CSc. za odborný dohled, trpělivý přístup a podnětná doporučení, která mi při zpracovávání této diplomové práce poskytl a které přispěly ke zkvalitnění tohoto textu. Děkuji také svým rodičům, kteří mi po dobu mého studia poskytovali velkou podporu, a to nejen hmotnou, ale i duševní.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1. Obecný výklad o majetkovém společenství manželů ........................................................ 3 1.1 Ekonomické aspekty majetkového společenství manželů ............................................................... 3 1.2 Právní aspekty majetkového společenství manželů ......................................................................... 6 1.3 Historický exkurz..............................................................................................................................9
2. Zánik společného jmění manželů ...................................................................................... 13 2.1 Zánik společného jmění manželů v souvislosti se zánikem manželství ........................................ 13 2.2 Zánik společného jmění manželů za trvání manželství.................................................................. 14 2.3 Hospodaření s majetkem od zániku do vypořádání SJM ............................................................... 16
3. Vypořádání společného jmění manželů............................................................................ 19 3.1 Obecný výklad o vypořádání společného jmění manželů .............................................................. 19 3.2 Vypořádání společného jmění manželů dohodou manželů............................................................ 20 3.3 Vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu ......................................................... 27 3.3.1 Obecný výklad o vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu ....................... 27 3.3.2 Předmět vypořádání společného jmění manželů ..................................................................... 28 3.3.3 Oceňování majetku při provádění vypořádání společného jmění manželů............................. 32 3.3.4 Provádění vnosů a zápočtů při vypořádání společného jmění manželů .................................. 40 3.3.5 Určení výše podílů na společném jmění manželů ................................................................... 42 3.3.6 Konečné přikázání věcí ze společného jmění manželů ........................................................... 46 3.3.7 Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů .................................................. 48 3.4 Vypořádání SJM na základě zákonné domněnky dle § 150 odst. 4 OZ ........................................ 50 3.5 Vypořádání společného jmění manželů v souvislosti se zúžením SJM ......................................... 52
4. Vypořádání SJM v řízení o dědictví ................................................................................. 56 4.1 Procesní otázky vypořádání společného jmění manželů................................................................ 56 4.2 Otázka aplikace ustanovení § 175l odst. 1 OSŘ ............................................................................ 56 4.3 Předmět vypořádání společného jmění manželů ............................................................................ 61 4.4 Usnesení soudního komisaře o vypořádání společného jmění manželů ........................................ 64
5. Zánik a vypořádání SJM podle insolvenčního zákona ................................................... 67 Závěr ........................................................................................................................................ 70 Conclusion ............................................................................................................................... 72 Seznam použité literatury a pramenů .................................................................................. 74
Úvod Společné jmění manželů patří mezi základní instituty občanského práva, které upravuje nejen jeho vznik a trvání, ale i jeho zánik a vypořádání. Občanský zákoník upravuje problematiku zániku a vypořádání společného jmění manželů jen v několika málo paragrafech, a tak by se mohlo na první pohled zdát, že se jedná o nepříliš náročnou problematiku. Opak je však pravdou. Vzhledem k tomu, že právní úprava této oblasti je poměrně sporá. Význam rozhodovací praxe zde hraje neobyčejně důležitou roli. Tento fakt zohledňuje i následující práce. Stručná právní úprava však odpovídá charakteru této problematiky. Každé manželství je totiž velmi specifické, což se promítá i do majetkové sféry. Není proto možné, aby zákon poskytl "kompletní recept" na řešení majetkových sporů mezi manžely a stanovil tak určitá neměnná, dogmatická pravidla. Vždy se jedná o zásadní rozhodnutí ovlivňující budoucí život muže a ženy a velmi často i jiných osob (např. dětí). Každý případ proto vyžaduje citlivé individuální posouzení, které musí respektovat mnohdy velmi napjaté vztahy účastníků. Není proto divu, že otázka manželských majetkových sporů se stala námětem mnoha úspěšných filmů z právního prostředí (Kramerová versus Kramer, Lhář, lhář aj.). Problematika vypořádání společného jmění manželů je však i obsahově náročná, neboť se zde musí respektovat odlišný charakter různých majetkových položek. Za existence manželství se totiž do společného jmění manželů může dostat nejen nemovitost či věc movitá, ale i obchodní podíl, dluh vůči bance či pohledávka vůči jiné osobě. Základním cílem této práce je poskytnout ucelený pohled na problematiku vypořádání společného jmění manželů, přičemž se zde zaměřením především na oceňování majetku pro účely vypořádání a na vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví. Pro naplnění tohoto cíle je nutné na daný problém nahlížet nejen prismatem platných a účinných právních předpisů (občanský zákoník, občanský soudní řád, insolvenční zákon, zákon o rodině, zákon o oceňování majetku a mnoho dalších), ale zohlednit i judikaturu, která zde hraje zásadní roli. Práce vychází z mnoha odborných článků upravujících tuto problematiku, ze kterých je často vidět, že některé otázky lze řešit různě a někdy jsou dokonce názory na danou otázku protichůdné. Tato práce vychází z platných a účinných právních předpisů, a to ve stavu k 1.4.2012. Vzhledem k době, ve které vzniká, je však doplněna i o změny v souvislosti s již platným novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který vyšel ve Sbírce zákonů dne 22.3.2012. Veškeré změny, které se týkají vypořádání společného jmění manželů,
1
jsou pro přehlednost zařazeny v informačních boxech vždy na konci příslušné kapitoly. Práce je strukturována do jednotlivých kapitol, které postupují od obecných ke konkrétním problémům v oblasti vypořádání společného jmění manželů. První kapitola tedy poskytuje určitý teoretický náhled do problematiky. Souhrnně pojednává zejména o ekonomických, historických a právních aspektech tohoto institutu. Druhá kapitola pojednává o zániku společného jmění manželů, přičemž zkoumá jednotlivé způsoby zániku společného jmění manželů, a to jak v souvislosti se zánikem manželství, tak i za trvání manželství. Důležitá je také otázka hospodaření s majetkem od zániku do vypořádání společného jmění manželů, které se věnuje konec této kapitoly. Klíčovou částí této práce je kapitola třetí, která upravuje jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění manželů. V této kapitole se více zabývám otázkou oceňování majetku pro účely vypořádání, neboť tato problematika je v poslední době předmětem mnoha diskusí. Výskyt některých problematických aktiv (věc pořízená na leasing, obchodní podíl, členská práva a povinnosti spojená s užíváním družstevního bytu aj.) vyvolává nejen otázku, zda tento majetek vůbec zařadit do společného jmění manželů, ale zejména otázku, jak jej ocenit. Do této kapitoly se pokusím začlenit nejen poznatky nabyté studiem příslušné judikatury, ale i teoretické a praktické poznatky týkající se problematiky oceňování (zejména oceňování nemovitostí, oceňování podniku a oceňování nehmotných aktiv). V této kapitole (ve srovnání s ostatními) se budu nejvíce věnovat rozboru současné judikatury, která zde významně dotváří celkový charakter tohoto institutu. Ve čtvrté kapitole jsou rozebrány některé otázky vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví. V této kapitole bych chtěl zohlednit poznatky nabyté na základě analýzy vybraných usnesení o vypořádání společného jmění manželů či usnesení o dědictví obsahujících vypořádání společného jmění manželů. Pro úspěšné naplnění cíle práce je nutno se zabývat i problematikou zániku a vypořádání společného jmění manželů podle insolvenčního zákona. O tomto tématu pojednává poslední, pátá kapitola. Práce je v příloze doplněna o vzory některých písemností, se kterými se při vypořádání společného jmění manželů setkáme nejčastěji (dohoda o vypořádání společného jmění manželů, smlouva o zúžení společného jmění manželů obsahující vypořádání společného jmění manželů, rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, usnesení o vypořádání společného jmění manželů a o dědictví).
2
1. Obecný výklad o majetkovém společenství manželů Manželství je jednou z nejvýznamnějších institucí společenského života a již od dávných dob je tradičně chápáno jako základ pro vytvoření rodiny. Jedná se proto o jeden ze zásadních pojmů občanského, resp. rodinného práva. Společenskou žádanost tohoto institutu podporuje i skutečnost, že zatímco vztahy vznikající v rámci manželství jsou právem zvlášť upraveny, mimomanželské soužití (tedy soužití na "psí knížku") takto upraveno není. Požadavek na určité právní uspořádání některých typů vztahů v manželství se pak dotýká nejen vztahů osobních mezi manžely a mezi rodiči a dětmi, ale i vztahů majetkových. Obě složky nejsou oddělenými nádobami, neboť majetkové uspořádání manželů má určitý vliv na jejich osobní vztahy a vztahy s jinými rodinnými příslušníky, stejně jako mají osobní vztahy mezi manžely vliv na vztahy majetkové. V následující práci se však budu zabývat především vztahy majetkovými – vztahy, které se týkají majetkového společenství manželů. Majetkovým společenstvím manželů rozumíme soubor majetkových právních vztahů mezi manžely navzájem a mezi manžely a třetími osobami, které vznikají v důsledku uzavření manželství a které jsou upraveny normami manželského majetkového práva.1
1.1 Ekonomické aspekty majetkového společenství manželů Rodina, která vzniká na základě manželství, není jen soužitím dvou osob různého pohlaví a dětí, kde hrají hlavní roli osobní a citové vztahy mezi jednotlivými členy, společné bydlení a společné spravování domácnosti. Velmi důležitá, a pro stát ještě významnější, je funkce rodiny jakožto základní hospodářské jednotky ve společnosti. Manželství sice není vytvářeno za účelem dosažení zisku,2 nicméně fakt, že rodina dosahuje určitých úspor z rozsahu, je zřejmý. Soužití dvou či více osob dohromady vždy vyjde levněji, než kdyby tyto osoby žily samostatně. Z tohoto hlediska tedy žádný významný rozdíl mezi rodinami "manželskými" a "nemanželskými" není. Zásadní rozdíl však lze spatřovat v riziku, které podstupují členové těchto dvou různých typů rodin. Rozvázání vztahu a s tím související rozpad rodiny, která není založena manželstvím, je mnohem snadnější. To pak může mít negativní dopad na sociální situaci jednotlivých členů rodiny, neboť právo neposkytuje nemanželským vztahům na rozdíl od vztahů manželských žádné jistoty. Důsledkem může být až sociální vyloučení opuštěného partnera v případě, kdy se nemůže vrátit do rodiny původní. I přesto však v poslední době stále více lidí dává přednost soužití na "psí knížku" před vstupem do svazku 1
Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 9. Z tohoto důvodu jsou také poměrně často odmítány koncepce chápající manželské majetkové společenství jako právnickou osobu. 2
3
manželského. Tento znepokojující fakt názorně ukazuje následující graf: 100 000 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000
počet sňatků
40 000
počet rozvodů
30 000 20 000 10 000 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
0
Graf č. 1: Počet sňatků a počet rozvodů v letech 1989-2010 Zdroj: Český statistický úřad
Z výše uvedeného grafu jasně vyplývá, že počet uzavřených sňatků klesl od roku 1989 téměř o polovinu (z 81.262 v roce 1989 na 46.746 v roce 2010), zatímco počet rozvodů zůstal přibližně stejný.3 Velmi znepokojivý je také výrazně klesající trend počtu uzavřených sňatků, který v budoucnosti s nejvyšší pravděpodobností povede k tomu, že se obě linie v grafu protnou, tj. že nastane situace, kdy v daném roce bude počet uzavřených sňatků stejný jako počet rozvodů.4 V roce 2010 bylo uzavřeno pouze 46.746 sňatků, zatímco rozvodů bylo 30.783. Zajímavostí je relativně velký nárůst počtu sňatků v roce 1990, který byl způsoben vyhlášeným zrušením novomanželských půjček, a znatelný pokles počtu rozvodů v roce 1999, který byl způsoben novelizací zákona o rodině a občanského zákoníku zákonem č. 91/1998 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.8.1998.5 Výše uvedené případy mohou sloužit jako příklady pozitivních stimulů vedoucích ke zvýšení počtu uzavřených sňatků, resp. snížení počtu rozvodů. Konkrétní vývoj je tak kromě psychologických a sociologických faktorů významně ovlivněn i legislativními a ekonomickými zásahy ze strany státu. Mezi legislativní zásahy podporující nárůst počtu sňatků můžeme zařadit například zavádění různých dávek poskytovaných manželským rodinám, slevu na dani na manžela či na 3
Nelze proto souhlasit s nepodloženými argumenty mnoha článků o této problematice, že počet rozvodů neustále roste. Snižující se poměr počtu uzavřených sňatků ku počtu rozvodů (který je způsoben klesajícím počtem uzavřených sňatků) je totiž někdy mylně interpretován tak, že dochází ke zvyšování počtu rozvodů. Z grafu je však jasně patrné, že počet rozvodů je od roku 1989 přibližně stejný. 4 Dle mých výpočtů na základě regresní a korelační analýzy by k této situaci (při zachování trendu obou časových řad) mělo dojít v roce 2019. 5 Více k této významné novelizaci viz kapitola 1.3 Historický exkurz.
4
dítě, ale také samotnou právní úpravu majetkového společenství manželů. Všechny tyto skutečnosti významně ovlivňují muže a ženu při rozhodování, zda vstoupí do svazku manželského. Někteří lidé si tyto skutečnosti uvědomují více, jiní méně. Se snižujícím se počtem uzavřených sňatků úzce souvisí stále vyšší věk novomanželů, který je mimo jiné ovlivněn vysokými finančními nároky na založení rodiny. Mnoho mladých lidí v dnešní době nechce vstoupit do svazku manželského jednoduše proto, že na rodinu nemá čas nebo peníze. Tuto skutečnost ilustruje následující graf. Zatímco v roce 1989 byl průměrný věk ženichů 24,6 let a nevěst 21,8 let, v roce 2010 byl průměrný věk ženichů 32,2 let a nevěst 29,4 let. 35 30 25 20 muži
15
ženy 10 5
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
0
Graf č. 2: Průměrný věk novomanželů v letech 1989-2010 Zdroj: Český statistický úřad
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak budou stále aktuálnější následující otázky: Proč mladí lidé zakládající rodinu nechtějí uzavírat sňatek a proč dávají raději přednost soužití na "psí knížku"? Co by měl stát dělat pro to, aby motivoval mladé lidi k uzavření sňatku? Otevírá se zde řada námětů pro zpracování sociologických průzkumů na toto téma, kdy cílem by bylo odhalení hlavních faktorů, které mají vliv na výrazný pokles počtu uzavřených sňatků v posledních letech. Některé starší sociologické studie považují za hlavní příčiny poklesu počtu uzavřených sňatků nedostatek bytů, emancipaci žen, zvyšující se nezaměstnanost mladých lidí, zvyšující se úroveň vzdělávání, přehnané životní plány, vliv nemanželského rodinného prostředí či odchýlení od tradičních křesťanských hodnot.6
6
Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., Vymětalová, S.: Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Slon, Praha 2000, s. 76.
5
1.2 Právní aspekty majetkového společenství manželů Majetkové vztahy mezi manžely navzájem a mezi manžely a třetími osobami musí být modifikovány určitou zvláštní úpravou, jejímž cílem je podřídit tyto vztahy zájmům celé rodiny. Klíčovou roli zde hraje potřeba posílení majetkové jednoty a trvalosti svazku manželského (a tedy rodiny jako celku) a zabránění roztříštěnosti rodinného bohatství. Dalším důvodem pro zvláštní právní úpravu této problematiky je požadavek určité míry právní ochrany jednoho manžela před druhým. Právní normy musí zabezpečit, aby nedocházelo ke zneužívání dominantního postavení jednoho z manželů (např. muž jako bohatý podnikatel nesmí zneužívat svého dominantního postavení vůči své ženě, která je v domácnosti). Tento zvláštní právní režim upravující veškeré majetkové vztahy, k jejichž vzniku dochází v důsledku vzniku manželství, je označován jako manželské majetkové právo. Manželské majetkové právo může být chápáno v užším nebo v širším slova smyslu.7 V užším slova smyslu se manželským majetkovým právem rozumí právní úprava manželských majetkových vztahů v občanském zákoníku. V širším slova smyslu se pak jedná i o úpravu obsaženou v jiných právních normách (a to nejen v právních normách práva soukromého, ale i práva veřejného). Právní úprava se do struktury uspořádání majetkového společenství manželů promítá různým způsobem. Manželské majetkové vztahy tak mohou být upraveny občanským zákoníkem (takto je tomu např. v Německu, Švýcarsku či ve Francii), nebo jsou upraveny zvlášť, a to zpravidla v zákoně o rodině (takto je tomu např. v Polsku). Tuzemská právní úprava prošla během svého dlouholetého vývoje oběma typy právního uspořádání. K druhému způsobu se přiklonil zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném (dále jen "ZoPR"). Současná právní úprava však upravuje manželské majetkové vztahy v občanském zákoníku, přičemž akcentována je primárně jejich příslušnost k právním normám práva vlastnického. Společné jmění manželů je dnes upraveno v části druhé občanského zákoníku (Věcná práva), v hlavě druhé (Spoluvlastnictví a společné jmění), a to v § 143-151 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ"). Nutno podotknout, že právní úprava této problematiky je relativně stálá a v čase se zpravidla nijak zásadně nemění. O to větší význam je zde proto přikládán soudní a notářské praxi. Z hlediska typu uspořádání můžeme rozlišovat několik režimů majetkového společenství manželů. V případě univerzálního majetkového společenství je do společného majetku manželů zahrnut všechen majetek manželů, manželé tedy nemají žádný výlučný majetek. Naproti tomu v případě odděleného (samostatného) majetkového režimu společný majetek man-
7
Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 11.
6
želů nevzniká. Omezené majetkové společenství manželů, které stojí na pomezí těchto dvou extrémů, se vztahuje jen na určitý okruh věcí, nejčastěji na věci nabyté pouze za trvání manželství. Tento režim je v současné době aplikován i v České republice. Na právní úpravu této problematiky je kladen specifický požadavek, který spočívá v povaze adresátů těchto právních norem – právní úprava by neměla být příliš komplikovaná, neboť musí být dobře pochopena i "prostým" občanem. Nelze zde předpokládat, že adresáti mají určité právní vzdělání. Proto by jim měla být právní úprava maximálně srozumitelná. To však neznamená, že se má jednat o úpravu strohou, právem by měly být pokryty všechny situace, které život přináší. Vzhledem k tomu, že se však jedná o téměř nesplnitelný požadavek, případné mezery zaplňuje výklad či judikatura. Právní úprava manželských majetkových vztahů významně modifikuje obecnou právní úpravu vlastnického a závazkového práva. Z hlediska modifikace obecné úpravy vlastnického práva dochází k vytvoření zvláštního typu bezpodílového spoluvlastnictví. To se sice navenek projevuje jednotlivými oprávněními vlastníka (ius possidendi, ius utendi, ius fruendi a ius disponendi, popř. ius abutendi), nicméně manžel je zde omezen stejnými právy druhého manžela.8 Již ze samotného názvu tohoto institutu vyplývá, že společné jmění manželů vzniká pouze mezi manžely, nikoliv mezi partnery ve smyslu zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Tato skutečnost je výslovně zdůrazněna v ustanovení § 136 odst. 2 OZ, podle kterého může společné jmění vzniknout jen mezi manžely. Partneři však mohou být podílovými spoluvlastníky dle § 137 an. OZ. Společné jmění manželů nelze v současnosti chápat jako druh spoluvlastnictví existující vedle spoluvlastnictví podílového.9 V rámci společného jmění manželů neexistují spoluvlastnické podíly, a to především s ohledem na skutečnost, že společné jmění se týká i jiných práv než jen práva vlastnického. Manželé jsou spoluvlastníky společných věcí, nicméně jde o spoluvlastnictví uvnitř rodinného společenství, v rámci kterého není jakékoliv vymezování podílů na společné věci na místě. Z hlediska modifikace obecné úpravy závazkového práva se jedná zejména o omezení týkající se kupní smlouvy a darovací smlouvy. Další významnou modifikaci v této oblasti zakotvuje i § 114 OZ, dle kterého u pohledávek a závazků vzniklých mezi manžely promlčení ani nepočíná ani neběží (nejde-li o úroky či opětující se plnění). Pro společné jmění manželů obecně platí zásada rovnoprávnosti manželů a společná a
8
R 42/1972: „Každý z manželů má totiž vlastnické právo k celé věci, a to tak, že práva jednoho manžela jsou omezena stejnými právy druhého.“ 9 Takto bylo chápáno majetkové společenství manželů dle původního znění občanského zákoníku z roku 1964, kdy vedle podílového spoluvlastnictví existovalo bezpodílové spoluvlastnictví manželů.
7
stejná účast na nabývání práv.10 S těmito zásadami je úzce spojena zásada ekonomické solidarity manželů. Toto pojetí nejlépe odpovídá dnešní realitě a překonává již zastaralý názor, dle kterého by měl být manžel z hlediska majetkových práv v manželství zvýhodněn. V řádném manželství se totiž oba manželé společně přičiňují o rozkvět rodiny, a to ať již jsou oba výdělečně činní, anebo když jeden manžel umožňuje tomu druhému ničím nerušený výkon výdělečné činnosti tím, že se stará o společnou domácnost a vychovává děti. Přičinění k rozkvětu rodiny tedy vždy nemusí (a někdy ani nemůže) mít finanční charakter. „Na nabytí majetku má zásluhu nejen ten, kdo přímo vydělává, nýbrž i ten, kdo s výdělkem hospodaří, dovede jím tak hospodárně hradit náklady na uspokojování potřeb rodiny, takže majetek rozmnožuje. Tuto zásluhu zákon odměňuje a hodnotí stanovením zásadní rovnosti podílů obou manželů na jmění patřícím do zákonného společenství. Uskutečňuje se tak požadavek skutečné, materiální rovnosti manželů.“11 Právní úprava vycházející z těchto zásad pak manželský svazek upevňuje a neodrazuje občany od uzavření manželství. Výše uvedené zásady se odrážejí například v § 19 odst. 2 ZoR, podle kterého poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a o děti. Uzavření manželství má však významný dopad i do jiných oblastí než jen do oblasti majetkového společenství manželů. Se vznikem manželství je spojen vznik společného nájmu bytu manželů, stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství (§ 704 odst. 1 OZ) a zařazení manžela do I. dědické skupiny v případě úmrtí manžela (§ 473 odst. 1 OZ). Významné jsou i otázky statusové, jako je například získání statusu osoby blízké (§ 116 OZ). Z práva veřejného jsou důležité zejména dopady do oblasti daňového práva (např. sleva na dani na manžela). BOX č. 1: Společné jmění manželů v novém občanském zákoníku V novém občanském zákoníku [zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ")] dochází k zásadní změně z hlediska systematického zařazení problematiky společného jmění manželů. Nově bude tato problematika upravena v části druhé (Rodinné právo), hlavě I (Manželství), a to v dílu 4 (Povinnosti a práva manželů) a v dílu 5 (Zánik manželství). Díl 4 obsahuje oddíl 1 nazvaný Obecná ustanovení (§ 687-707 NOZ), který kromě obecných zásad obsahuje výklad některých nových pojmů (např. obvyklé vybavení rodinné 10
Dnes je tato zásada zakotvena v ustanovení § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoR"), dle kterého mají muž a žena v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Tato zásada ale neplatila vždy. Například dle § 1237 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen "OZO") bylo poskytováno více práv muži jakožto tvůrci hodnot vytvořených za trvání manželství. 11 Blažke, J.: Majetkové právo manželské. Orbis, Praha 1953, s. 261.
8
domácnosti) a oddíl 2 nazvaný Manželské majetkové právo (§ 708-753 NOZ). Některé další otázky týkající se vypořádání společného jmění manželů jsou zařazeny v dílu 5, oddílu 3 nazvaném Následky zániku manželství, a to zejména v ustanoveních § 764-765 NOZ. Došlo tak k opětovnému zařazení manželského majetkového práva do oblasti práva rodinného (srov. zákon č. 265/1949 Sb., zákon o právu rodinném). Celkově je právní úprava této problematiky jakousi syntézou dosud platného zákona o rodině a občanského zákoníku, která je výrazně doplněna mnoha závěry, ke kterým dospěla judikatura. Majetkové společenství manželů dostálo v novém občanském zákoníku dvou významných změn. První zásadní změnou je možnost smluvně nahradit režim společného jmění manželů režimem oddělených jmění (§ 729-730 NOZ). Druhou výraznou změnou je možnost zrušení společného jmění manželů za trvání manželství soudem na návrh některého z manželů. Další změny, které se dotýkají vypořádání společného jmění manželů, jsou podrobněji rozebrány v příslušných boxech v níže uvedených kapitolách.
1.3 Historický exkurz Historický výklad o vývoji majetkového společenství manželů na našem území začneme právní úpravou v obecném zákoníku občanském (zákon č. 946/1811 Sb. z. s.). Tehdejší úprava vycházela z odděleného majetkového režimu manželů. Každý z manželů tak nabýval věci výhradně pro sebe.12 V souladu s tímto režimem pak byla možnost převodu vlastnictví mezi manžely. Nerovné postavení muže a ženy v manželství však bylo zakotveno již v samotném textu zákona.13 Žena měla podle tehdejších společenských konvencí uspokojovat pouze běžné potřeby domácnosti (tj. menší nákupy, nikoliv však již například nákup nábytku), zbylé záležitosti měl na starosti muž. Výrazným projevem nerovnosti muže a ženy v manželství byla tzv. mucianská presumpce (§ 1237 OZO), kdy v případě pochybností o tom, komu věc patří, platilo, že věc patří muži, jestliže žena neprokázala, že věc nabyla ona sama. Nerovnoprávnost se však netýkala pouze sféry majetkové, ale i sféry statusové – postavení otce rodiny a jeho otcovská moc ve smyslu § 147 OZO totiž do jisté míry připomínaly postavení patris familias ve starém Římě. Oddělený majetkový režim však nebyl jediným možným řešením pro úpravu majetkových vztahů mezi manžely. Manželé totiž spolu mohli smluvně uzavřít tzv. společenství stat12
§ 1237 OZO: „Neučinili-li manželé zvláštní úmluvy o upotřebení svého jmění, podrží každý manžel své dřívější vlastnické právo a druhý nemá nároku na to, co každá strana během manželství získá a jakýmkoli způsobem dostane.“ 13 § 91 OZO: „Muž je hlava rodiny. V této vlastnosti přísluší mu obzvláště právo vésti domácnost; náleží mu však také závazek, aby poskytoval manželce podle svého jmění slušnou výživu a zastupoval ji ve všech případnostech.“
9
ků (§ 1233 an. OZO), ve kterém si mezi sebou mohli ujednat, na který majetek se bude tato smlouva vztahovat. Předmětem smlouvy mohlo být i „budoucí jmění“, tedy majetek nabytý za trvání manželství. V případě zařazení nemovitosti do společenství statků se zapsala tato skutečnost do pozemkových knih, čímž vzniklo druhému manželovi věcné právo na polovinu nemovitosti (§ 1236 OZO). Hlavním smyslem tohoto institutu bylo pořízení pro případ smrti manžela, na základě kterého měl pozůstalý manžel nárok na polovinu majetku zařazeného do společenství statků (v případě nemovitých věcí nabýval pozůstalý manžel ihned polovinu nemovitosti). Společenství statků muselo být uzavřeno formou notářského zápisu. Až do přijetí zákona o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.) platila v Čechách a na Slovensku rozdílná právní úprava majetkového společenství manželů. Slovenská právní úprava vycházela z uherského obyčejového práva a měla podobu tzv. koakvizice.14 Rozlišoval se tak majetek výlučný a majetek společně nabytý (koakvizice, coacquisitio coniugum). Do výlučného majetku patřilo vše, co bylo nabyto před uzavřením manželství, majetek získaný dědictvím nebo darem za trvání manželství a dále věci podle svého účelu sloužící jen jednomu z manželů. Dle zvykového práva však výlučný majetek manželky spravoval manžel. Do koakvizice spadal především majetek získaný prací a společné úspory, popř. i to, o čem se mezi sebou manželé dohodli. Každý z manželů pak nakládal se svou částí koakvizice sám a oba manželé nakládali společně s tou částí, kterou nabyli společně. Volné nakládání s majetkem spadajícím do koakvizice bylo možné pouze za předpokladu, že se jednalo o nakládání hospodárné. Institut koakvizice velmi významně ovlivnil další vývoj právní úpravy majetkového společenství manželů a do právní úpravy společného jmění manželů se promítá i dodnes. V další etapě historického vývoje občanského práva bylo z občanského zákoníku vyděleno právo rodinné, kdy vznikl samostatný zákon o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.), který nabyl účinnosti dne 1.1.1950.15 Z občanského zákoníku byla vyčleněna i právní úprava manželských majetkových vztahů, které byly označeny jako tzv. zákonné společenství majetkové (§ 22-29 ZoPR). Právní úprava vycházela z výše popsané koakvizice. Zákon tak upravoval společný majetek manželů, do kterého spadaly tzv. získané majetky (§ 22 odst. 2 ZoPR), tedy majetek nabytý za trvání manželství (s výjimkou majetku získaného dědictvím či darem a majetku sloužícího k osobním potřebám nebo k výkonu povolání). Obvyklou správu tohoto majetku mohl provádět každý z manželů sám; jestliže však šlo o správu majetku přesa14
Tato právní úprava se však nevztahovala na šlechtice a honoraciory (osoby, které nabývaly majetek na základě duševní činnosti – vědy, umění či veřejného úřadu) – zde panovala nerovnost manželů, kdy za hlavního nabyvatele byl považován muž. U takovýchto manželství se předpokládalo, že muž má na rozmnožení majetku podstatně vyšší zásluhy než žena. U "prostého lidu" byla úprava více rovnoprávná. 15 Tento zákon tak existoval nejprve vedle obecného zákoníku občanského z roku 1811, od 1.1.1951 pak tato úprava existovala vedle tzv. středního občanského zákoníku (zákon č. 141/1950 Sb.).
10
hující obvyklé meze, pak byl nutný souhlas druhého manžela. Právní úprava připouštěla změnu rozsahu zákonného společenství majetkového smlouvou ve formě notářského zápisu. Fakticky i právně již tedy byla plně akcentována zásada majetkové rovnoprávnosti muže a ženy v manželství, i když některá výkladová stanoviska zněla stále ve prospěch muže.16 Dnešní občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), který nabyl účinnosti dne 1.4.1964, obsahoval na rozdíl od dřívějšího pojetí kogentní právní úpravu, bylo tedy prakticky nemožné odchýlit se od textu zákona. Došlo tak opět k zařazení problematiky manželského majetkového práva do občanského zákoníku, kde byly tyto otázky upraveny v § 143-151 OZ jako tzv. bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Koncepce bezpodílového spoluvlastnictví byla zvolena především proto, že „toto právně jednotné a nedělitelné společenství po majetkové stránce nejvýrazněji vyjadřuje trvalý životní svazek obou manželů a jejich postavení v manželství, v němž muž i žena jak ve vztahu k sobě, tak ve vztahu k dětem mají stejná práva a stejné povinnosti.“17 Pro bezpodílové spoluvlastnictví manželů (na rozdíl od spoluvlastnictví podílového) bylo typické, že nebyl nijak zvlášť vyjádřen podíl na společné věci – to ani nebylo potřeba, jelikož pro účely manželského soužití nebylo takovéto vymezení účelné. Pohledávky a dluhy do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepatřily. Vedle společného majetku existoval i majetek oddělený, kdy vlastníkem takovýchto věcí byl pouze jeden z manželů. Kromě věcí nabytých před uzavřením manželství se jednalo i o věci získané dědictvím nebo darem a věci, které podle své povahy sloužily osobní potřebě či výkonu povolání jen jednoho z manželů. Současný občanský zákoník byl v oblasti manželského majetkového práva několikrát novelizován. První změnu přinesl zákon č. 131/1982 Sb., který doplnil do § 149 OZ odstavec čtvrtý, a to ustanovení o nevyvratitelné právní domněnce týkající se vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jestliže jej do určité doby neprovedli sami manželé. Vedle toho byl tímto zákonem zaveden i institut relativní neplatnosti právních úkonů (§ 40a OZ), na základě kterého mohli manželé disponovat se společnými věcmi i v souvislosti s nikoliv běžnými záležitostmi (ve smyslu § 145 odst. 1 OZ), aniž by takováto dispozice byla již od počátku stižena neplatností. Další změny způsobila novelizace provedená zákonem č. 509/1991 Sb. Došlo k rozšíření pojmu výlučného majetku v § 143 OZ, kdy do tohoto majetku spadaly i věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů. Dále byla odstraněna přílišná kogentnost právní úpravy zařazením nového ustanovení § 143a OZ, které umožnilo doho-
16
Jednalo se například o situaci, kdy manžel mohl určit, který majetek potřebuje pro sebe a své povolání, zatímco žena toto právo neměla. 17 Kratochvíl, Z. a kol.: Nové občanské právo. Orbis, Praha 1965, s. 229.
11
dou sepsanou formou notářského zápisu rozšířit či zúžit zákonem stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Rozkvět podnikatelské činnosti v souvislosti se změnou politického režimu se odrazil i do oblasti majetkového společenství manželů, kdy došlo k zařazení § 148a OZ. Novelizace provedená zákonem č. 264/1992 Sb. zařadila do občanského zákoníku § 149a OZ, který požadoval písemnou formu pro dohody mezi manžely týkající se nemovitostí. Nejvýznamnější změna občanského zákoníku z hlediska dopadu do právní úpravy majetkového společenství manželů byla provedena zákonem č. 91/1998 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.8.1998. Institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů byl nahrazen institutem společného jmění manželů. Společné jmění manželů již není zákonodárcem označeno jako forma spoluvlastnictví, která existuje vedle spoluvlastnictví podílového. Hlavním důvodem je především skutečnost, že předmětem společného jmění manželů nejsou pouze věci a práva, ale nově i závazky, které vznikly za trvání manželství (s určitými výjimkami).18 Na rozdíl od dřívější právní úpravy je do společného jmění manželů zařazena i kategorie věcí, které slouží k výkonu povolání jednoho z manželů. Tato novelizace také zavedla tzv. předmanželské smlouvy, ve kterých si mohou muž a žena před uzavřením manželství smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy (§ 143a odst. 3 OZ). Dále je zakotvena vyvratitelná právní domněnka, podle které se má za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů (§ 144 OZ). Tímto ustanovením lze dokumentovat obrovský posun v otázce rovnoprávnosti manželů [srov. s problematikou mucianské presumpce dle § 1237 OZO (viz výše)]. Celkově lze říci, že i přes zdánlivou podobnost bezpodílového spoluvlastnictví manželů a společného jmění manželů jsou zde značné rozdíly: „Jedná se o dva rozdílné instituty, a to pojmenováním, předmětem (včetně možnosti jeho modifikací i před uzavřením manželství), rozsahem i obsahem, i zánikem.“19 S institutem bezpodílového spoluvlastnictví manželů však musí být dobrý právník i v dnešní době dokonale obeznámen, neboť není výjimkou, že se s ním v současné soudní i notářské praxi stále setkáváme.
18
Zahrnutí závazků do společného jmění manželů bylo reakcí na zhoršující se situaci v ČR, kdy rostoucí zadluženost českých domácností musela být zohledněna i v právní úpravě společného jmění manželů. 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2000, sp. zn. 30 Cdo 1803/2000.
12
2. Zánik společného jmění manželů 2.1 Zánik společného jmění manželů v souvislosti se zánikem manželství Existence společného jmění manželů je v zásadě vázána na trvání manželství, neboť podle § 149 odst. 1 OZ zaniká společné jmění manželů zánikem manželství. Manželství může zaniknout buď smrtí jednoho z manželů (resp. jeho prohlášením za mrtvého), nebo rozvodem. Smrt jednoho z manželů je právní událost, se kterou je spojen zánik manželství a tedy i zánik společného jmění manželů. V případě, že dojde ke společné smrti obou manželů (např. při autohavárii), zkoumá se, který z manželů zemřel dříve. Společné jmění manželů pak zaniká již smrtí prvního manžela, přičemž se po něm projedná dědictví, v rámci kterého se vypořádá i společné jmění manželů. Teprve poté se projedná dědictví i po druhém zemřelém manželovi, v rámci kterého se již žádné vypořádání společného jmění manželů neprovádí. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, tj. prohlídkou těla zemřelého (§ 84 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách), soud dotyčnou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jiným způsobem. Za mrtvou prohlásí soud také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije (§ 7 odst. 2 OZ). Prohlášení za mrtvého se provádí podle ustanovení, která upravují ediktální řízení o prohlášení za mrtvého [§ 195-200 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ")]. Pro vypořádání společného jmění manželů je pak rozhodný den právní moci rozhodnutí o prohlášení za mrtvého (§ 22 odst. 1 ZoR), nikoliv den, který byl stanoven jako den smrti (popř. den, který dotyčná osoba nepřežila).20 V případě, že dojde ke zrušení rozhodnutí o prohlášení za mrtvého (například proto, že se po několika letech nalezne dlouhodobě nezvěstný manžel), pak se manželství obnovuje pouze tehdy, jestliže druhý manžel dosud neuzavřel manželství jiné (§ 22 odst. 2 ZoR). Současně pak dochází i k obnovení společného jmění manželů, přičemž s ohledem na povahu věci se jedná o obnovu ex tunc. Na situaci by se tedy hledělo tak, jako by k prohlášení za mrtvého vůbec nedošlo, a proto by trvalo i společné jmění manželů. Jestliže manželství zanikne rozvodem, pak den rozhodný pro vypořádání společného jmění manželů je den právní moci rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí. Proti rozsudku není přípustná žaloba na obnovu řízení [§ 230 odst. 1 písm. a) OSŘ].
20
Pokud tedy například byl rozhodnutím ze dne 5.1.2012 stanoven den smrti na 12.6.2011 a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.2.2012, pak pro vypořádání společného jmění manželů bude rozhodný stav ke dni 12.2.2012, kdy manželství zaniká.
13
2.2 Zánik společného jmění manželů za trvání manželství Kromě případů vymezených v § 149 odst. 1 OZ existují i případy, kdy manželství sice trvá, ale společné jmění manželů zaniká. Jedná se o dva případy: výrok trestního soudu o propadnutí majetku jednoho z manželů a prohlášení konkursu na majetek jednoho z manželů. Dřívější právní úprava znala i jiné způsoby zániku majetkového společenství manželů za trvání manželství. Tak například dle § 25 odst. 2 ZoPR, zanikalo zákonné majetkové společenství zbavením svéprávnosti jednoho z manželů. I současný občanský zákoník umožňoval před novelizací provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. zrušit bezpodílové spoluvlastnictví manželů za trvání manželství, a to rozhodnutím soudu podle § 148 odst. 2 OZ. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo možné zrušit pouze ze závažných důvodů, zejména jestliže by další trvání bezpodílového spoluvlastnictví odporovalo pravidlům socialistického soužití (tj. dnešním dobrým mravům). Novelizace provedená zákonem č. 509/1991 Sb. dále umožnila v § 148a odst. 2 OZ zrušit bezpodílové spoluvlastnictví manželů rozhodnutím soudu, jestliže jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Výrokem trestního soudu o propadnutí majetku společné jmění manželů zaniká [§ 66 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TZ")]. Společné jmění manželů pak zaniká dnem právní moci daného výroku. Odsouzený manžel je zbaven práva nakládat s majetkem ve společném jmění manželů, neboť dle § 66 odst. 5 TZ připadá propadlý majetek státu. Společné jmění manželů zaniká i v případě, kdy soud uloží trest částečného propadnutí majetku. Trest propadnutí majetku může soud uložit jen v případech vymezených v § 66 odst. 1 TZ, tj. odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo odsuzuje-li jej za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Soud v tomto případě rozhoduje s ohledem na poměry pachatele a okolnosti spáchaného trestného činu. Kromě výše uvedených případů lze uložit trest propadnutí majetku i tehdy, jestliže trestní zákoník uložení tohoto trestu výslovně dovoluje (§ 66 odst. 2 TZ). Trest propadnutí majetku se vztahuje na veškerý majetek, který je ve vlastnictví odsouzeného ke dni, kdy výrok trestního soudu o propadnutí majetku nabyl právní moci (jedná se tedy o veškerý výlučný majetek odsouzeného a příslušnou část společného jmění manželů, která mu připadne po vypořádání). K tomuto datu se také provádí vypořádání společného jmění manželů. Trest propadnutí majetku se naopak nevztahuje na prostředky či věci, které jsou nezbytně potřebné k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat (§ 66 odst. 3 TZ). Odsouzený manžel tak k výše uvedenému dni přestává vykonávat svá práva ze společ-
14
ného jmění manželů a na jeho místo nastupuje stát zastoupený Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů). Dohodu o vypořádání společného jmění manželů s druhým manželem pak za odsouzeného uzavírá tento orgán. Společné jmění manželů může za trvání manželství zaniknout také prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů [§ 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "InsZ")]. K zániku společného jmění manželů dochází dnem, kdy bylo rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek manžela zveřejněno v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 InsZ). Po prohlášení konkursu na majetek manžela se provede vypořádání společného jmění manželů [§ 268 odst. 2 písm. a) InsZ]. Problematika zániku a vypořádání společného jmění manželů podle insolvenčního zákona je blíže rozebrána v kapitole 5. Zánik a vypořádání SJM podle insolvenčního zákona. Společné jmění manželů, které zaniklo za trvání manželství, může být obnoveno pouze rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů (§ 151 OZ). To znamená, že poté, co společné jmění manželů zanikne za trvání manželství, lze jej obnovit pouze způsobem dle § 151 OZ. Není tedy možné přijmout výklad, podle kterého vzniká jakási "druhá etapa" společného jmění manželů, která má svůj počátek například ve výroku trestního soudu o propadnutí majetku jednoho z manželů.21 Zákon neuvádí konkrétní důvody, pro které lze společné jmění manželů obnovit, nicméně lze říci, že soud by měl návrhu vyhovět, pokud již nebudou existovat důvody, které vedly k zániku společného jmění manželů a toto obnovení nebude ani v rozporu se zájmy druhého manžela ani v rozporu s dobrými mravy. Další podmínkou pro obnovení společného jmění manželů je i to, že zaniklé společné jmění manželů již bylo vypořádáno.22 Obnovení společného jmění manželů nastává právní mocí rozsudku o obnovení společného jmění manželů, a to s účinky ex nunc.23 Stav v době od zániku společného jmění manželů až do jeho obnovení má svá zvláštní specifika – manželství sice trvá, majetkové společenství manželů však nikoliv. Majetkové otázky v tomto období nelze řešit dle § 853 OZ, tj. analogií podle zásad upravujících společné jmění manželů. V tomto období existuje pouze výlučné vlastnické právo každého z manželů, 21
R 42/1972: „Občanský zákoník, který vylučuje možnost zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů dohodou, nepřipouští ani možnost dohody manželů o jeho obnovení. Obnovení zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví je možné jenom rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů (§ 151 o. z.). Toto rozhodnutí působí ex nunc, takže se vztahuje jenom na to, co bylo nabyto (§ 143 o. z.) po právní moci tohoto rozhodnutí, nevztahuje se však na majetek dříve nabytý.“ 22 Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M.: Společné jmění manželů. Linde, Praha 2009, s. 162. 23 R 42/1972: „Toto rozhodnutí působí ex nunc, takže se vztahuje jenom na to, co bylo nabyto (§ 143 o. z.) po právní moci tohoto rozhodnutí, nevztahuje se však na majetek dříve nabytý.“
15
popř. podílové spoluvlastnictví manželů. Každý z manželů tedy nabývá majetek vlastním jménem a sám pro sebe, popř. jej nabývají oba manželé najednou do podílového spoluvlastnictví. Zánik majetkového společenství manželů však nemá vliv na trvání rodinných povinností včetně vzájemné výživy a jiných vyživovacích povinností (např. vyživovací povinnosti k dětem).
2.3 Hospodaření s majetkem od zániku do vypořádání SJM Období, ve kterém společné jmění manželů již zaniklo, ale dosud nebylo vypořádáno, může být v praxi poměrně dlouhé (tato situace nejčastěji vzniká v případě, kdy již byl podán soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů a řízení se protahuje). Proto tedy vzniká otázka, jak si počínat v této situaci, která není zákonem výslovně upravena. V tomto případě je nutné postupovat dle § 853 OZ. Podle tohoto ustanovení lze použít ustanovení občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem i účelem nejbližší. Proto se tedy právní vztahy týkající se zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů budou řídit ustanoveními o společném jmění manželů. Musíme však mít na stále paměti, že společné jmění manželů již zaniklo, což hraje významnou roli při použití těchto ustanovení. Do zaniklého společného jmění manželů budou připadat i další přírůstky či výnosy ze společného majetku. Může se jednat například o úroky z běžného účtu, který je součástí společného jmění manželů, finanční částky plynoucí z pronájmu bytu, který je součástí společného jmění manželů atd. Do zaniklého společného jmění dále připadnou i peněžní ekvivalenty věcí ze společného jmění manželů (např. peníze získané prodejem nemovitosti či peníze získané jako pojistné plnění při realizaci pojistné události). Zaniklé společné jmění manželů se tedy v zásadě nerozšiřuje, nicméně je možné, aby se zvýšilo přírůstkem nebo aby se změnilo v souvislosti s určitými ekonomickými událostmi (např. nákup či prodej). Drtivá většina případů rozmnožení majetku bývalých manželů tedy bude již jejich výlučným majetkem (např. mzda, sociální dávka či výhra v loterii). Mezi bývalými manžely může vzniknout podílové spoluvlastnictví. V období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání užívají oba bývalí manželé majetek v zaniklém společném jmění manželů společně (§ 145 odst. 1 OZ per analogiam).24 To platí nejen pro spotřebu takovýchto věcí, ale i pro jejich údržbu. K údržbě by se tedy mělo používat především společných prostředků (např. společného běžného účtu). Pokud 24
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004: „O jiném postupu by bylo možno uvažovat jen v případě, že účastníci by měli ve společném jmění anebo ve vlastnictví dvě věci sloužící alespoň přibližně rovnocenně stejnému účelu (např. dva byty). Pokud tomu tak není, nemůže v souladu s dosavadní judikaturou týkající se bezpodílového spoluvlastnictví jeden z bývalých účastníků společného jmění manželů zcela vyloučit z užívání věci, která dosud nebyla po zániku společného jmění vypořádána.“
16
však některý z manželů užívá společnou věc sám, pak je povinen financovat provoz a údržbu z vlastních zdrojů. Problematická může být v praxi otázka obvyklé, resp. nikoliv obvyklé správy majetku v zaniklém společném jmění manželů dle § 145 odst. 2 OZ. Z tohoto hlediska je nutné sledovat především okolnosti, za kterých došlo k zániku společného jmění manželů a v závislosti na tom posuzovat, zda byl dán souhlas bývalého manžela k nakládání s majetkem. Jestliže se bude bývalý manžel dovolávat neplatnosti takovéhoto úkonu, využívá svého práva dle § 40a OZ (jedná se o relativní neplatnost právního úkonu). Případné spory mezi bývalými manžely by řešil soud na návrh jednoho z bývalých manželů. V období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání panuje mezi bývalými manžely určitá nejistota – pokud bývalí manželé nejsou schopni se dohodnout, neví, komu co v budoucnu připadne na základě rozhodnutí soudu. V praxi se pak může jednat o velmi komplikované spory. Je proto v zájmu obou bývalých manželů, ale i dalších rodinných příslušníků spor co nejrychleji, rozumně a se vzájemným respektem urovnat dohodou, neboť tyto spory mohou mnohdy vést až k šikanózním výkonům práv. Takováto dohoda má jistě svůj význam i tehdy, pokud by se jednalo pouze o dílčí věci spadající do společného jmění manželů. Občanské právo sice má k dispozici nástroje, které mohou tento spor urovnat, nicméně na prvním místě by měla být vždy dohoda obou bývalých manželů, přičemž by zde měl být brán zřetel i na ostatní rodinné příslušníky (především děti). BOX č. 2: Zánik společného jmění manželů v novém občanském zákoníku Nejvýznamnější změnou, kterou přinese nový občanský zákoník v rámci této problematiky, je možnost zrušení společného jmění manželů za trvání manželství soudem na návrh některého z manželů. Soud společné jmění manželů zruší na návrh některého z manželů, existuje-li pro to závažný důvod (§ 724 odst. 1 NOZ). Pro pojem „závažný důvod“ stanoví zákon demonstrativní výčet uvedený v § 724 odst. 2 NOZ. Takovýmto závažným důvodem je vždy skutečnost, že: - manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželovi, - manžela lze považovat za marnotratného, - manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Závažným důvodem může být i to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. Bude tedy otázkou rozhodovací praxe, co vše ještě bude možno považovat za závažný důvod ve smyslu § 724 odst. 1 NOZ a co již nikoliv. Lze však
17
říci, že tento závažný důvod by se měl vždy přímo dotýkat majetku ve společném jmění manželů s ohledem na podstupovaná rizika, a to v takové míře, že je ohrožena budoucí existence společného jmění manželů. Dovolím si zde proto upozornit na neurčitost některých použitých pojmů v § 724 odst. 2 NOZ. Judikatura zde bude muset jistě vysvětlit, kdy již lze manžela považovat za marnotratného. Dále je problematické, co se rozumí pod pojmem „nepřiměřená rizika“. Zákonodárce měl zřejmě na mysli podstupování nepřiměřených rizik ve vztahu k majetku (např. manžel je hazardní hráč či investor na kapitálovém trhu s výrazným sklonem k riziku), lze si však jistě představit i podstupování jiných nepřiměřených rizik (např. manžel je kaskadér či profesionální sportovec a denně "hazarduje" se svým zdravím). Bude i v tomto případě možné zrušit společné jmění manželů? Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce závažnou otázku, formulace zákona by zde měla být více konkrétní. Poté, co soud společné jmění manželů zruší, je přípustná jeho případná obnova (§ 726 odst. 1 NOZ), a to zejména pokud pominou důvody zrušení společného jmění manželů. Co se týče obnovy společného jmění manželů, které zaniklo na základě zákona (tedy insolvenčního zákona nebo trestního zákoníku), tato obnova bude možná jen tehdy, bude-li to v zájmu obou manželů (§ 726 odst. 2 NOZ). Pozitivně lze hodnotit nově zařazené ustanovení, které se týká hospodaření s majetkem v období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, podle kterého se pro tuto problematiku přiměřeně použijí ustanovení o společném jmění manželů (§ 736 NOZ). Doposud je tato situace řešena poněkud neprakticky, a to využitím analogie dle § 853 OZ.
18
3. Vypořádání společného jmění manželů 3.1 Obecný výklad o vypořádání společného jmění manželů Jestliže společné jmění manželů zanikne, provede se jeho vypořádání (§ 149 odst. 2 OZ). Vypořádání společného jmění manželů lze uskutečnit třemi způsoby: a) dohodou manželů dle § 150 odst. 1 a 2 OZ, b) rozhodnutím soudu dle § 150 odst. 3 OZ, c) uplatněním nevyvratitelné právní domněnky dle § 150 odst. 4 OZ. Občanský zákoník koncipuje ustanovení § 149 odst. 2 OZ jako ustanovení kogentní, manželům tedy nepřísluší rozhodovat o tom, zda zaniklé společné jmění manželů vypořádají či nikoliv. V případě, že by se manželé rozhodli vypořádání vůbec neprovést, nastoupí zákonná domněnka dle § 150 odst. 4 OZ. Podstatou vypořádání společného jmění manželů je likvidace tohoto společného jmění, která vychází z nepřípustnosti situace, aby existovalo společné jmění manželů mimo manželství. Při vypořádání společného jmění manželů se tedy musí vypořádat celé společné jmění, nikoliv pouze jeho část.25 K vypořádání společného jmění manželů však může dojít i kombinací (klidně i všech tří) výše uvedených postupů. Je tedy například možné, aby si bývalí manželé vypořádali určitou část společného jmění manželů dohodou a část, ohledně které se nemohou dohodnout, nechat na rozhodnutí soudu. S povinností vypořádat společné jmění manželů úzce souvisí i skutečnost, že nárok na vypořádání společného jmění manželů se nepromlčuje, jelikož jde o nárok vyplývající z výkonu vlastnického práva (§ 100 odst. 2 OZ).26 Vypořádání společného jmění manželů se provádí vždy k okamžiku zániku společného jmění (má tedy účinky ex tunc), a to i když je zde určitý časový odstup mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů. V tomto mezidobí tak panuje určitá nejistota.27 Účelem vypořádání společného jmění manželů je stanovit, jaký majetek ze společného jmění manželů zůstane ve výlučném vlastnictví každého z manželů. To však zároveň znamená i určit, že druhý manžel k takovému majetku vlastnictví ztrácí. To platí i pro případ, kdy se po vypořádání společného jmění manželů dostane věc do podílového spoluvlastnictví – jeden manžel totiž ztrácí vlastnictví k podílu, který zůstal tomu druhému. Vypořádáním společného 25
R 42/1972: „Vypořádání dohodou manželů se musí týkat všeho majetku, který ve smyslu ustanovení § 143 o. z. do jejich bezpodílového spoluvlastnictví náležel a který jako společný existoval v době zániku tohoto spoluvlastnictví.“ 26 R 42/1972: „Právo na vypořádání tohoto spoluvlastnictví se nepromlčuje (§ 100 odst. 2 o. z.), poněvadž jde o výkon vlastnického práva.“ 27 Tato konstrukce nápadně připomíná situaci v řízení o dědictví, kdy po dobu tohoto řízení může existovat určitá nejistota, komu připadne majetek z pozůstalosti, ačkoliv dědici například rok po úmrtí zůstavitele nabudou majetek ve stavu k datu úmrtí zůstavitele.
19
jmění manželů se tedy žádné vlastnictví nezřizuje ani nenabývá, nejde o žádný převod ani přechod (jako je tomu například při vypořádání podílového spoluvlastnictví).28 V praxi také může nastat situace, že po rozvodu ještě nedojde k vypořádání společného jmění manželů a jeden z manželů již uzavře manželství nové. V tomto případě platí, že vše, co zůstane nově ženatému manželovi či nově vdané manželce na základě vypořádání společného jmění manželů s bývalým manželem, je výlučným majetkem a takovýto majetek tedy nespadá do nového společného jmění manželů. Dikce § 143 odst. 1 písm. a) OZ totiž předpokládá, aby došlo k nabytí majetku. Vypořádáním společného jmění manželů však dotyčná osoba žádný majetek nenabývá, a proto se nikdy nemůže jednat o majetek spadající do společného jmění manželů. Tuto skutečnost zohledňují i daňové předpisy, kdy předmětem daně z příjmů fyzických osob není příjem plynoucí z vypořádání společného jmění manželů [§ 3 odst. 4 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů].
3.2 Vypořádání společného jmění manželů dohodou manželů Z hlediska způsobů vypořádání společného jmění manželů je na prvním místě dohoda obou účastníků.29 Při provádění vypořádání společného jmění manželů by si tak účastníci měli uvědomit, že rozdělení majetku touto metodou je nejsnazším a zároveň nejefektivnějším řešením pro všechny zúčastněné strany. Jediný případ, při kterém tento způsob vypořádání nepřichází v úvahu, je při zániku společného jmění manželů smrtí (resp. prohlášením za mrtvého), kdy se provádí vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví.30 Dohoda o vypořádání společného jmění manželů je dvoustranný právní úkon, jehož cílem je nastolit jistotu ohledně budoucích vlastnických poměrů, a to jak pro oba manžele, tak i ve vztahu ke třetím osobám. Pro dohodu o vypořádání společného jmění manželů obecně platí ustanovení týkající se právních úkonů, resp. smluv, která vychází ze zásady autonomie vůle a smluvní volnosti subjektů. Předně je nutné připomenout, že tento právní úkon musí být učiněn osobou, která má plnou způsobilost k právním úkonům. Ta vzniká v plném rozsahu podle § 8 odst. 1 OZ dosažením zletilosti (tedy dovršením osmnáctého roku, popř. uzavřením manželství po dovršení šestnáctého roku). Za osobu zbavenou nebo omezenou ve způsobilosti k právním úkonům by dohodu o vypořádání společného jmění manželů uzavíral soudem usta28
Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M.: Společné jmění manželů. Linde, Praha 2009, s. 145. Ve světle tohoto výkladu se pak jeví poněkud problematickou formulace § 5 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého může vlastnictví jednotky vzniknout na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů. 29 V textu je záměrně použit pojem "účastníci", který zahrnuje nejen manžele, ale i bývalé manžele. 30 R 42/1972: „Pokud tedy manželství a bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo smrtí jednoho z manželů nebo jeho prohlášením za mrtvého, nelze uzavřít dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví.“
20
novený opatrovník, přičemž k platnému uzavření dohody je třeba schválení soudu (§ 28 OZ). Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný (§ 37 odst. 1 OZ). U manželských vztahů není neobvyklé, že mohou po rozvodu nastat situace, kdy se citové vztahy (neshody nastalé v souvislosti s rozvodem) přelévají i do sféry majetkové. Může tak dojít například k tomu, že bývalý manžel donucuje pod hrozbou fyzického násilí (vis absoluta) či psychickým nátlakem (vis compulsiva) svou bývalou manželku, která s ním stále žije v jednom bytě, aby podepsala dohodu o vypořádání společného jmění manželů, pro ni zjevně nevýhodnou. Podpis však nemusí být nutně vynucen pouze manželem, důležitou roli zde mohou sehrát například i rodiče některého z manželů. Takto uzavřená dohoda by byla od počátku neplatná a v úvahu zde přichází i možnost žaloby o neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů.31 Právní úkon také musí dostát požadavkům uvedeným v § 39 OZ; dohoda o vypořádání společného jmění manželů tedy nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu anebo jej obcházet ani se nesmí příčit dobrým mravům (srov. § 3 odst. 1 OZ). Ustanovení upravující obsah dohody o vypořádání společného jmění manželů (§ 149 odst. 2 a 3 OZ) mají dispozitivní charakter, poskytují tedy účastníkům pouze jakýsi návod, jak vypořádání provést.32 Není tedy nezbytně nutné, aby v duchu těchto ustanovení účastníci například dalekosáhle zjišťovali, co vše z výlučných majetků bylo vynaloženo na společný majetek a co vše ze společného majetku bylo vynaloženo na majetky výlučné. V souladu se zásadou autonomie vůle a smluvní svobody subjektů je možné, když jeden z účastníků nabude na základě dohody podstatně menší podíl nebo se mu z dohody nedostane ničeho.33 Nesmí tím však být dotčena práva věřitelů. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu, jinak je neplatná (§ 150 odst. 1 OZ ve spojení s § 40 odst. 1 OZ). Tento požadavek byl zakotven novelizací občanského zákoníku provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.8.1998. Do této doby žádný specifický požadavek na formu dohody o vypořádání společného jmění manželů neexistoval. Manželé měli pouze povinnost vydat si na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali (§ 149 odst. 2 původního znění občanského zákoníku). Jednotlivé věci, práva a pohledávky, které tvoří předmět vypořádání společného jmění 31
Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M.: Společné jmění manželů. Linde, Praha 2009, s. 146. Objevil se však i názor, že „ustanovení § 150 ObčZ [dnes § 149 odst. 2 a 3 OZ], které upravuje vypořádání BSM, je kogentní povahy“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2005, sp. zn. 22 Cdo 1052/2004). S tímto názorem však nelze souhlasit. 33 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2000, sp. zn. 22 Cdo 726/99: „Pokud je BSM vypořádáno dohodou, uplatní se při jejím uzavírání dispozitivní volnost účastníků občanskoprávních vztahů. Proto dohoda o vypořádání BSM, kterou jeden z účastníků nabude podstatně menší podíl, případně se mu nedostane ničeho, není neplatná pro rozpor s § 150 obč. zák. [dnes § 149 odst. 2 a 3 OZ].“ 32
21
manželů, musí být přesně popsány, aby byly jednoznačně identifikovatelné a nezaměnitelné s jinými. Nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, musí být v dohodě označeny tak, aby splňovaly požadavky kladené ustanovením § 5 odst. 1 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "KZ"). Pokud má být na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů proveden zápis změny vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, musí být tato dohoda spolu s návrhem na vklad zaslána příslušnému orgánu evidence nemovitostí.34 Jestliže je předmětem dohody o vypořádání společného jmění manželů též nemovitost, nabývá tato dohoda účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí (§ 149a OZ, § 150 odst. 1 OZ). Přitom je rozhodný den, kdy byla smlouva předložena příslušnému katastrálnímu pracovišti k provedení vkladu. Podle současné právní úpravy musí mít každá dohoda (tedy i ta, jejímž předmětem je nemovitost) písemnou formu. Do 1.1.1993 (tj. do novelizace občanského zákoníku provedené zákonem č. 264/1992 Sb., která nově zavedla § 149a OZ) však ani dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jejímž předmětem byla nemovitost, nemusela mít písemnou formu. Může nastat situace, že bude uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů týkající se nemovitosti, nicméně do tří let od zániku společného jmění manželů nedojde k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí.35 V tomto případě pak nastupuje zákonná domněnka (§ 150 odst. 4 OZ), dle které bude nemovitost podílovým spoluvlastnictvím manželů, přestože byla uzavřena dohoda týkající se nemovitosti. Podíly obou spoluvlastníků budou stejné. Uzavřená dohoda týkající se nemovitosti sice je platná, ale nikoliv účinná (srov. § 149a OZ, podle kterého nabývá dohoda účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí) a účinná již ani být nemůže, neboť došlo k uplatnění zákonné domněnky. Otázkou pak zůstává, jak interpretovat pojem „dohoda týkající se nemovitostí“ – zda jej chápat v užším slova smyslu pouze jako jedno z mnoha ustanovení dohody, anebo zda jej chápat v širším slova smyslu jakožto celou dohodu o vypořádání společného jmění manželů. „V této souvislosti je nutno podotknout, že na dalším obsahu té které smlouvy nezáleží. Vždy, když je jejím objektem rovněž nemovitá věc, podléhá tomuto zvláštnímu režimu.“36 Z výše uvedeného lze tedy usuzovat, že pojem „dohoda týkající se nemovitostí“ je nutno chápat v širším slova smyslu. Důsledkem 34
Návrh na vklad je možné od 1.1.2012 (po novelizaci zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) podávat prostřednictvím vkladového formuláře, a to buď v písemné, nebo elektronické podobě. Od 1.1.2013 pak bude podávání návrhu na vklad prostřednictvím tohoto formuláře povinné; sepisování vlastního návrhu na vklad tak již nebude možné. 35 Z dikce § 150 odst. 4 OZ („…nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu…“) analogicky vyplývá, že stačí do tří let podat návrh na vklad do katastru nemovitostí. V této lhůtě tedy nemusí dojít k faktickému zápisu vlastnického práva, ale stačí pouze podání návrhu na vklad. 36 Eliáš, K. a kol.: Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde, Praha 2008, s. 680.
22
neúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů (na kterou se přijde až po třech letech od zániku manželství, kdy katastrální pracoviště provede zápis na základě uplatnění zákonné domněnky) pak bude aplikace zákonné domněnky nejen na věci nemovité, ale i na věci movité. Tyto movité věci však již bude mít v užívání ten z účastníků, který je k tomu podle dohody oprávněn. Fakticky tak dochází k určitému zkrácení jednoho z účastníků, který si "nehlídal" svou povinnost ohledně zápisu do katastru nemovitostí. V této souvislosti je nutné připomenout klasickou římskoprávní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (nechť si každý střeží svá práva), čemuž odpovídá i ustálená judikatura.37 Výše uvedený problém může být v praxi do jisté míry řešen tím, že při vypořádání společného jmění manželů jsou uzavírány dvě dohody: jedna, která se týká nemovitých věcí zapisovaných do katastru nemovitostí a druhá, která se týká zbylého majetku. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí být uzavřena do tří let od zániku společného jmění manželů, jinak nastupuje zákonná domněnka dle § 150 odst. 4 OZ. Objevují se názory, že dohodu je možné uzavřít i po třech letech od zániku manželství, a to ve formě mimosoudní dohody, jestliže probíhá soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů.38 S tímto názorem však nelze souhlasit. Již samotný gramatický výklad ustanovení § 150 odst. 4 OZ nám říká, že k vypořádání společného jmění manželů zákonnou domněnkou dochází v případě, „nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou“. Pokračování tohoto ustanovení („nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu“) na této situaci nic nemění. V tomto případě je tak dle mého názoru nutné ctít starší, ale logičtější rozhodnutí v této věci.39 V průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů je však možné kdykoliv uzavřít soudní smír dle § 99 OSŘ, a to bez ohledu na lhůtu uvedenou v § 150 odst. 4 OZ. Dohodu o vypořádání společného jmění manželů je možné uzavřít i před zánikem společného jmění manželů. Jedná se o případ rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu (§ 24a ZoR), 37
R 44/2000: „Byl-li návrh na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, nelze vklad povolit.“ 38 R 44/2000: „Výjimku tvoří pouze případy, kdy návrh na vklad do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů byl podán sice po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, ale v průběhu soudního řízení vedeného o vypořádání tohoto společného jmění zahájeného před uplynutím tří let od zániku společného jmění manželů, neboť nevyvratitelná domněnka podílového spoluvlastnictví bývalých manželů k vypořádávanému majetku nemohla, s ohledem na probíhající soudní řízení, nastat (§ 150 odst. 4 obč. zák.).“ 39 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2000, sp. zn. 22 Cdo 2574/98: „Možnost uzavření dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví po uplynutí doby tří let od jeho zániku za situace, kdy probíhá u soudu včas zahájené řízení o jeho vypořádání, vylučuje přímo ustanovení § 149 odst. 4 ObčZ [dnes § 150 odst. 4 OZ]. Již gramatický výklad citovaného ustanovení (slov "nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví k vypořádání dohodou") vede k závěru, že zákon dává možnost vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dohodou jen do tří let od jeho zániku.“
23
kdy jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, soud manželství rozvede bez zjišťování příčin rozvratu, pokud je (mimo jiné) předložena písemná smlouva s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Pojem „smlouva upravující vypořádání vzájemných majetkových vztahů“ je poměrně široký a zahrnuje tedy nejen dohodu o vypořádání společného jmění manželů,40 ale i dohodu o narovnání ve smyslu § 585 OZ.41 Tato dohoda může být sepsána ve formě notářského zápisu, k čemuž v praxi také poměrně často dochází. Soud tuto dohodu nijak neposuzuje ani neschvaluje a nepřezkoumává její obsah, omezuje se pouze na konstatování, že došlo k předložení požadovaných dokumentů. Dohoda nabývá účinnosti dnem právní moci rozsudku o rozvodu dle § 24a ZoR, pokud by se však týkala nemovitostí, nabývá účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Jestliže k rozvodu nedojde, pak je i takováto dohoda o vypořádání společného jmění manželů právně irelevantní. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů se může týkat buď celého společného jmění manželů, nebo jen jeho části. Částečné vypořádání společného jmění manželů tak nezpůsobuje neplatnost takovéto dohody.42 Pro oba účastníky je jistě lepší, když si sami dohodou vypořádají alespoň část majetku, než kdyby se nedohodli vůbec. O zbylé části majetku může rozhodnout soud nebo se provede vypořádání na základě zákonné domněnky. Pokud se však účastníci dohodnou na tomto "dílčím" vypořádání společného jmění manželů, není již možné vypořádanou část majetku znovu vypořádávat. Je však možný i postup, kdy se účastníci dohodnou pouze na vypořádání části společného jmění při současném prohlášení, že vůči sobě nemají žádné další nevypořádané nároky ze společného jmění manželů.43 40
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2006, sp. zn. 30 Cdo 2193/2005: „Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů uzavřená podle ustanovení § 24a odst. 1 zákona o rodině je sice zvláštním institutem ve vztahu k ustanovením § 149 a § 150 obč. zák., pojmově ovšem nevylučuje dohodu o vypořádání společného jmění manželů.“ 41 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.2.2010, sp. zn. 28 Cdo 4913/2009: „Není vyloučeno, aby dohoda uzavřená na základě § 24a zákona o rodině, resp. některé z ustanovení této dohody, měla charakter generálního narovnání ve smyslu § 585 obč. zák., protože jejich účel je velmi podobný v tom, že mají předejít budoucím sporům.“ 42 Tato úprava platí až od novelizace provedené zákonem č. 131/1982 Sb., kterou byl do občanského zákoníku zařazen dnešní § 150 odst. 4 OZ (dříve § 149 odst. 4 OZ). Do této doby platil názor uvedený v R 70/1965: „ustanovení předpokládá ovšem dohodu ohledně veškerého majetku spadajícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nikoli jen dohodu částečnou. Jinak by vlastně nedošlo k vypořádání, jak to uvedené zákonné ustanovení předpokládá.“ Dnešní pojetí lze podpořit rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.9.2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003: „Po účinnosti zák. č. 131/1982 Sb., kterým se měnil a doplňoval občanský zákoník a upravovaly některé další majetkové vztahy, bylo možné uzavřít platně dohodu, která vypořádávala pouze část hodnot náležících do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“ 43 R 62/1974: „Nelze také vyloučit, že bezpodíloví spoluvlastníci uvedou např. v písemně uzavřené dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví jmenovitě jen některé věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to, komu z nich připadnou, ale připojí k této dohodě prohlášení, o tom, že nemají vůči sobě další nevypořádané nároky z bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“
24
Sami účastníci si však nemusí být vždy vědomi, co vše do společného jmění manželů spadá, resp. co vše může v čase vyjít najevo. Může se například jednat o vybavení kůlny na chalupě, jehož hodnota je nepatrná. Pak by však po objevení každé věci, o které se účastníci nedohodli, bylo třeba dohodu doplňovat, neboť do té doby, než uplyne tříletá lhůta pro uplatnění zákonné domněnky, je věc součástí nevypořádaného společného jmění manželů. Z tohoto důvodu je vhodné v dohodě uvést jakousi generální klausuli, která bude dopadat i na tyto věci. Ta může mít například následující podobu: „Kdyby se v budoucnu objevily další, v této dohodě nejmenované věci, pak tyto věci zůstanou ve vlastnictví toho, u něhož zůstaly.“ Práva věřitelů nesmí být dohodou o vypořádání společného jmění manželů nijak dotčena (§ 150 odst. 2 OZ). Úzce to souvisí se zásadou ochrany práv třetích osob (nelze jednostranně zasáhnout do práv jiných osob). Není proto tedy možné, aby dohoda nápadně, jednostranně a neodůvodněně znevýhodnila toho z manželů, který je dlužníkem třetí osoby. Jinak by se v případě prokázaného úmyslu mohlo jednat o trestný čin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a) TZ.44 Otázkou však je, jak potom na takovouto dohodu nahlížet. Takovýto zásah do práv věřitelů nezpůsobuje podle judikatury neplatnost dohody, ale její relativní bezúčinnost.45 Dohoda tedy vyvolává sledované právní následky (vypořádání společného jmění manželů), avšak ve vztahu k třetím osobám, v jejichž prospěch byla tato bezúčinnost nastolena, se na dohodu pohlíží, jako by její právní účinky vůbec nenastaly. Neúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů nastává bez dalšího, tedy přímo ze zákona.46 Dohoda o vypořádání společného jmění manželů může být uzavřena i ve prospěch třetí osoby ve smyslu § 50 OZ, nejčastěji se zde jedná o děti účastníků. V tomto případě dochází k převodu vlastnictví ve prospěch třetí osoby (ať již darem nebo koupí), i když mezi manžely se o převod vlastnictví nejedná. V případě, že třetí osobou bude nezletilé dítě, pak toto nemůže dát souhlas ve smyslu § 50 odst. 3 OZ. Nejprve tedy musí být ustanoven kolizní opatrovník 44
R 56/2003 (tr.): „Při vypořádání společného jmění manželů, z nichž jeden je dlužníkem třetí osoby, musí být zachována rovnováha mezi zájmy druhého manžela a právy věřitelů, která podle § 150 odst. 2 občanského zákoníku nesmí být dohodou manželů dotčena. Pokud je tato rovnováha podstatným způsobem narušena takovou dohodou o vypořádání společného jmění manželů, která nápadně, jednostranně a z hlediska zásad stanovených v § 149 odst. 2, 3 občanského zákoníku neodůvodněně znevýhodní toho z manželů, který je dlužníkem třetí osoby, budou tím naplněny znaky trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. [dnes § 222 odst. 1 písm. a) TZ]. Uvedený závěr ovšem platí jen za předpokladu, že uzavření takové dohody se týká věcí nebo jiných majetkových hodnot, které jsou způsobilé k tomu, aby se z nich věřitel reálně uspokojil. Jestliže věřitel z nich nemůže být uspokojen, a to ani exekucí, pak ani nemůže být jejich zcizení příčinou toho, že uspokojení věřitele je i jen částečně zmařeno.“ 45 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2007, sp. zn. 20 Cdo 2085/2006: „Není pochyb o tom, že zásah do práv věřitelů ve smyslu ustanovení § 150 odst. 2 ObčZ nezpůsobuje neplatnost, nýbrž tzv. relativní bezúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů.“ 46 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2007, sp. zn. 20 Cdo 2085/2006: „Aby ustanovení § 150 odst. 2 ObčZ nebylo obsoletní právní normou, je namístě takový výklad, podle něhož zásah do práv uvedených osob (věřitelů) má za následek bez dalšího (tj. bez nutnosti domáhat se vyslovení právní neúčinnosti soudem podle § 42a ObčZ) neúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů.“
25
a smlouva musí být schválena soudem. BOX č. 3: Dohoda o vypořádání SJM v novém občanském zákoníku Nový občanský zákoník přináší do této oblasti několik změn, které ponejvíce vychází z již ustálené judikatury. V některých případech se však jedná o úpravu úplně novou. Dohodu o vypořádání společného jmění manželů bude možno uzavřít již v době před rozvodem (dnes je to možné pouze v případě tzv. rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu dle § 24a ZoR). Podle důvodové zprávy totiž „není důvod mezi "rozvody" [tj. rozvodem se zjišťováním příčin rozvratu a rozvodem bez zjišťování příčin rozvratu] rozlišovat“. Takováto dohoda pak bude mít účinky ke dni, kdy společné jmění manželů zaniklo, popř. kdy bylo zrušeno nebo zúženo (§ 738 odst. 1 NOZ). Dohoda o vypořádání společného jmění manželů již nebude vždy vyžadovat písemnou formu. Písemná forma bude vyžadována pouze v případech, kdy byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva (§ 739 odst. 1 NOZ). Pokud dohoda o vypořádání společného jmění manželů nevyžaduje písemnou formu, má manžel právo požadovat na druhém manželovi potvrzení o tom, jak se vypořádali (§ 739 odst. 2 NOZ). V rozporu se současnou koncepcí dochází ke změně chápání pojmu „dohoda týkající se nemovitostí“ ve smyslu § 149a OZ. Tento pojem bude dle nového zákona chápán v užším slova smyslu, tj. jako jedno z mnoha ustanovení dohody o vypořádání společného jmění manželů. Podle současného výkladu je takovouto dohodou celá dohoda o vypořádání společného jmění manželů (byť obsahuje i ustanovení týkající se věcí movitých). Tato změna bude mít zásadní dopad na účinnost dohody, neboť takováto dohoda o vypořádání společného jmění manželů nabývá právních účinků až zápisem do veřejného seznamu pouze v části týkající se této věci (§ 738 odst. 1 NOZ). Jestliže tedy nedojde k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, pak neúčinná bude pouze ta část dohody, která se týká nemovitosti. Příznivě lze hodnotit to, že došlo k zohlednění judikatury v oblasti vypořádání společného jmění manželů ve vztahu k třetím osobám. Bylo-li právo třetích osob vypořádáním společného jmění manželů dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že vypořádání je vůči ní neúčinné (§ 737 odst. 1 NOZ). Jedná se o tzv. relativní bezúčinnost vypořádání společného jmění manželů. Vypořádáním tak budou vyvolány sledované právní následky, nicméně ve vztahu k třetím osobám, v jejichž prospěch je tato bezúčinnost nastolena, se na dohodu pohlíží, jako by její právní účinky vůbec nenastaly.
26
3.3 Vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu 3.3.1 Obecný výklad o vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu Pokud účastníci neprovedou vypořádání společného jmění manželů dohodou, rozhodne na návrh některého z nich soud. Tento návrh musí být podán do tří let od zániku společného jmění manželů. Návrh může být podán některým z účastníků, popř. správcem konkurzní podstaty (v případě zániku společného jmění manželů podle insolvenčního zákona). Zvláštním případem je vypořádání společného jmění manželů v důsledku smrti některého z manželů v rámci řízení o dědictví.47 Řízení o vypořádání společného jmění manželů je návrhové, přičemž jakmile je soudu podán návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, soud jej musí provést. Návrh, který je podán soudu, musí obsahovat především skutečnosti, na základě kterých je možné vymezit předmět vypořádání a ocenit jednotlivé položky, popř. stanovit nerovné podíly při vypořádání společného jmění manželů. Návrh musí obsahovat i důkazy, které potvrzují tyto skutečnosti, a návrh konečného rozhodnutí, které navrhovatel požaduje. Soud vypořádání neprovede pouze v případě, když zjistí, že vypořádání již bylo provedeno. Případnou námitku, že k vypořádání společného jmění manželů již došlo, vznáší žalovaný. Pokud by však před podáním návrhu došlo k uzavření dohody, která je neplatná (např. došlo k uzavření ústní, nikoliv písemné dohody), je možné řízení zahájit. I přes účast soudu by mělo být vypořádání provedeno především s ohledem na vůli účastníků, soud by měl tedy respektovat projevenou shodu účastníků, i pokud by se jednalo jen o jednotlivou věc.48 V průběhu řízení může soud vyzvat účastníky k poskytnutí doplnění či důkazů ohledně tvrzených skutečností. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, ve kterém mají oba účastníci postavení navrhovatele i odpůrce (iudicium duplex). Je tomu tak zejména proto, že pokud jeden z účastníků podá návrh na vypořádání, druhý účastník již z důvodu překážky litispendence tento návrh podat nemůže. Stejně tak zpětvzetí žaloby není účinné, jestliže se zpětvzetím žaloby nesouhlasí druhá strana.49
47
Více viz kapitola 4. Vypořádání SJM v řízení o dědictví. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.9.2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003: „Po účinnosti zák. č. 131/1982 Sb., kterým se měnil a doplňoval občanský zákoník a upravovaly některé další majetkové vztahy, bylo možné uzavřít platně dohodu, která vypořádávala pouze část hodnot náležících do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“ 49 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.1999, sp. zn. 22 Cdo 233/99: „Proto je v případě návrhu na vypořádání BSM třeba "navrhovatelem" ve smyslu § 96 OSŘ rozumět jak navrhovatele, tak i odpůrce. Z toho důvodu je třeba k účinnosti zpětvzetí žaloby souhlas žalovaného, a to i v případě, že ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. V tomto případě nejde o nesouhlas odpůrce se zpětvzetím návrhu podle § 96 odst. 2 OSŘ, ale o skutečnost, že za navrhovatele je třeba považovat obě strany sporu, a proto zpětvzetí návrhu učiněné jen jednou z nich nemůže vést bez souhlasu (vyjádření shodné vůle) druhé strany k zastavení řízení.“ 48
27
K řízení o vypořádání společného jmění manželů je podle § 88 písm. b) OSŘ příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu. Takovým soudem je ten, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v ČR, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů a není-li takového soudu (manželé neměli společné bydliště, anebo jej měli, ale v době podání žaloby tam nikdo z nich nebydlí), pak je příslušný obecný soud žalovaného (dle § 85 odst. 1 OSŘ); není-li ani takového soudu, je příslušný obecný soud žalobce (dle § 85 odst. 1 OSŘ). Podáním návrhu na zahájení řízení vzniká navrhovateli povinnost zaplatit poplatek [§ 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Výše tohoto poplatku činí 2.000,- Kč a zvyšuje se vždy o 5.000,- Kč za každou nemovitost a o 15.000,- Kč za každý podnik nebo jeho organizační složku, která je předmětem vypořádání společného jmění manželů. Řízení může být ukončeno uzavřením soudního smíru ve smyslu § 99 OSŘ, kdy dochází k uzavření jakési "dohody" o vypořádání společného jmění manželů. Neshledá-li soud rozpor obsahu smíru s právními předpisy, schválí jej usnesením o schválení smíru. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. 3.3.2 Předmět vypořádání společného jmění manželů Předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů je společné jmění manželů, popř. jeho část.50 To závisí na návrhu na vypořádání společného jmění manželů, kterým je soud vázán jen z hlediska předmětu, nikoliv však z hlediska způsobu vypořádání (§ 153 odst. 2 OSŘ a contrario).51 Soud tedy v rámci řízení nemusí zjišťovat, co vše patří do společného jmění manželů a vypořádá pouze majetek, který účastníci učiní předmětem řízení. Jestliže by došlo k situaci, že některý majetek ze společného jmění manželů nebude soudem vypořádán, jistě to nezpůsobuje neplatnost takového soudního rozhodnutí. Předmětem vypořádání mohou být nejen věci, ale i práva, pohledávky a závazky.52 Věci Věci, které mají být předmětem vypořádání společného jmění manželů, musí v době zániku společného jmění manželů tvořit jeho součást a v době, kdy o nich soud rozhoduje,
50
R 104/1967: „Předmětem vypořádání, které spočívá ve zjištění a rozdělení společného majetku, může být jen majetek, který existuje ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví jako společný.“ 51 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004: „V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soud vypořádá jen ty věci (majetek) náležející do tohoto spoluvlastnictví, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí.“ 52 R 46/1966: „Při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není možné nechat stranou ani pohledávky a dluhy, které vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“
28
musí reálně existovat. Do společného jmění manželů budou zahrnuty i věci (popř. jejich ekvivalenty), se kterými bylo neprávem disponováno jedním z účastníků v období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání.53 Pokud by došlo v tomto období k odcizení věci neznámým pachatelem či k úplnému znehodnocení věci, která je součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů, není možno ji do vypořádání zahrnout. V řízení může dojít ke sporu, zda určitá věc patří do společného jmění manželů, či nikoliv. Účastník, který tvrdí, že daná věc patří do společného jmění manželů, nese důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství. V případě, že nabytí věci za trvání manželství prokáže a druhý účastník tvrdí opak (tedy, že věc nespadá do společného jmění manželů), nese důkazní břemeno on. Do společného jmění manželů budou spadat i manžely společně postavené stavby, a to bez ohledu na to, kdo se na jejich výstavbě finančně podílel; tím však nejsou dotčeny závazky manželů vůči takovýmto osobám.54 Důležitá je zde pouze skutečnost, že stavba byla dokončena za trvání manželství. Proto i stavba, kterou před uzavřením manželství začal stavět jeden z manželů, ale která byla dokončena až po uzavření manželství, je součástí společného jmění manželů.55 Účastník však má právo požadovat na druhém účastníkovi to, co ze svého vynaložil na společný majetek (§ 149 odst. 2 OZ). Zde může vzniknout otázka, co lze rozumět pod pojmem „dokončená stavba“. Odborná literatura má za to, že takováto stavba nemusí být ani kompletně dostavena.56 V praxi je často pro účastníky problematické pochopit, že do společného jmění manželů náleží také všechny přírůstky výlučných majetků. Typicky se jedná o situaci, kdy jeden
53
R 42/1972: „Pokud jeden z manželů nakládá s věcí, která byla v bezpodílovém spoluvlastnictví (…), způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 o. z. [dnes § 145 odst. 2 OZ], soudy správně vycházejí z toho, že je při vypořádání nutno i takovou věc do bezpodílového spoluvlastnictví zařadit, neboť v tomto spoluvlastnictví zůstává. Pokud ovšem šlo o dispozici platnou [např. věc byla převedena (darována, prodána apod.) na jiného se souhlasem obou manželů], nelze již tuto věc do bezpodílového spoluvlastnictví zařazovat. Podle povahy právního úkonu by bylo možno do bezpodílového spoluvlastnictví zahrnout jen peněžitou částku nebo jinou věc za původní věc získanou.“ 54 R 42/1972: „Jde-li o postavení nového rodinného domku, jehož stavebníky byli manželé, a stavba byla za trvání manželství dokončena, pak do bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří nemovitost v celé své hodnotě ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez ohledu na účast jiných osob při výstavbě. Závazky vůči těmto osobám nelze ovšem ponechat stranou při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“ 55 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004: „Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností. To platí i v případě, že stavbu započal jeden z manželů před uzavřením manželství, stavebně však byla dokončena až za trvání manželství.“ 56 Škárová, M. a kol.: Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. Linde, Praha 2008, s. 241: „U běžných občanských staveb jako jsou rodinné domky či rekreační chaty, dosáhne stavba této kvality tehdy, pokud jsou dokončeny prvky dlouhodobé životnosti (základy, svislé a vodorovné konstrukce, schodiště), z nichž je nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží stavby.“
29
z manželů má ve výlučném vlastnictví činžovní dům (nabytý například dědictvím, darem či na základě předpisů o restituci majetku), který pronajímá. Veškeré takto získané finanční prostředky v době trvání manželství pak jsou součástí společného jmění manželů. Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, které se týká věci, se týká i její součásti.57 Vypořádání pouze součásti věci tak nepřipadá v úvahu. Jestliže dochází k vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, pak ten z účastníků, který ztratil vlastnictví k domu či bytu, ztrácí také právo na jeho užívání.58 Soud pak může vyslovit povinnost, aby se tato osoba z nemovitosti vystěhovala. Pokud však po vypořádání společného jmění manželů manželství trvá, pak manžel toto právo neztrácí. Práva, pohledávky a závazky Předmětem vypořádání společného jmění manželů jsou i společná práva, pohledávky (majetek poskytnutý ze společného jmění manželů třetí osobě) a závazky (majetek poskytnutý třetí osobou do společného jmění manželů). Rozhodnou skutečností je zde to, zda tyto pohledávky nebo závazky vznikly za trvání manželství a zda byly poskytnuty ze společného jmění manželů, resp. plynuly do společného jmění manželů. Obecně platí, že vypořádání společného jmění manželů nesmí mít vliv na třetí osoby (věřitele, dlužníky, ručitele aj.).59 Do společného jmění manželů je nutné zahrnovat i členská práva a povinnosti, které jsou spojeny se společným užíváním družstevního bytu. Této majetkové položce se podrobněji budu věnovat níže, obecně však lze říci, že v průběhu řízení soud s tímto majetkem zachází velmi podobně jako s bytovou jednotkou. Do společného jmění manželů je dále nutné zařazovat i obchodní podíl nabytý na základě prostředků patřících do společného jmění manželů.60 Pokud by byl tento obchodní podíl nabyt z prostředků spadajících do výlučného vlastnictví některého z účastníků, pak by byl z vypořádání vyloučen. Protože se majetkové hodnoty vložené do podnikání mohly stát vlastnictvím obchodní společnosti, při vypořádání se pouze určí hodnota takového majetku a dále se pracuje jen s touto hodnotou. Při provádění vypořádání je však nutné přikázat obchodní
57
R 4/1992: „Součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu, pokud není zákonem stanoveno jinak. Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní.“ 58 R 36/1966: „Připadne-li domek ze jmění, jež tvořilo zákonné majetkové společenství manželů, do vlastnictví jednoho manžela, stává se užívání bytového prostoru druhým z nich užíváním bez právního důvodu.“ 59 R 42/1972: „Vypořádání těchto společných práv a povinností se ovšem týká vztahů mezi manžely a nezasahuje do práv a povinností třetích osob, které nejsou účastníky řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“ 60 R 68/2005: „Jestliže jeden z manželů za trvání manželství nabude z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek [popř. hodnota takového podílu] ze zákona součástí společného jmění manželů.“
30
podíl jako takový, nikoliv jen jeho hodnotu, a to manželovi, který je společníkem.61 Soud nemůže svým rozhodnutím měnit okruh společníků ve společnosti a zasahovat tak do společenské smlouvy. V případě akcií (jakožto podílu na majetku akciové společnosti) či jiných cenných papírů však lze tyto cenné papíry přikázat kterémukoliv z manželů.62 V případě společné pohledávky vůči třetí osobě platí, že pohledávka může být přikázána účastníkům v různém poměru. Specifickým typem pohledávky může být vklad u jakékoliv finanční instituce (banka, pobočka zahraniční banky, stavební spořitelna, družstevní záložna aj.). Zde se vždy vychází ze stavu k datu zániku manželství. Důvodem je snaha předejít tomu, aby si účastníci ihned po zániku manželství převáděli finanční prostředky ze společného účtu jinam, kde "nebudou vidět" (například na účet rodičů). Velmi často se totiž stává, že před vypořádáním zaniklého společného jmění dojde k většímu výběru peněžních prostředků ze společného účtu. Tento problém řeší již i ustálená judikatura.63 Při vypořádání však nelze v zásadě přihlížet k částkám vybraným ze společného účtu za trvání manželství.64 Závazek manželů zaplatit společný dluh vypořádá soud zpravidla tak, že jej přikáže oběma účastníkům, neboť na společných dluzích (včetně příslušenství, např. úroků, které nastanou v budoucnu) se oba manželé podíleli stejně.65 Pokud se bude projednávat sporný (dostatečně neprokázaný) závazek, kdy jeden z účastníků tvrdí existenci tohoto závazku a druhý jeho existenci popírá, měl by být dluh přikázán tomu, kdo existenci tohoto závazku tvrdí. Mohlo by se totiž stát, že se jeden z účastníků domluví s údajným věřitelem o fiktivním dluhu spadajícím do společného jmění manželů, aby se tak obohatil na úkor druhého účastníka. Při vypořádání pohledávek a závazků patřících do společného jmění manželů je nutné přihlédnout též k jejich promlčení. Jestliže v průběhu řízení vyjde najevo, že doba promlčení
61
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004: „Rozhoduje-li soud po zániku SJM o jeho vypořádání, nestačí přikázat hodnotu obchodního podílu, ale je třeba přikázat obchodní podíl. Z ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ pak logicky plyne, že obchodní podíl může být přikázán jen podnikajícímu manželovi.“ 62 Dvořák, T.: Vypořádání společného podílu v některých obchodních společnostech po zániku nebo zúžení společného jmění manželů. Právní fórum, 2011, č. 2, s. 69. 63 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.6.2005, sp. zn. 22 Cdo 1135/2005: „Přikázání vkladu na vkladní knížce některému z účastníků výrokem rozsudku však nepřichází v úvahu, jestliže ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků vklad na vkladní knížce již neexistoval. Pokud neexistoval, protože účastník vklad bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a vypořádat ji.“ 64 R 6/72: „Při vypořádání ve smyslu ustanovení § 150 o. z. [dnes § 149 odst. 2 a 3 OZ] nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z vkladní knížky, na níž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na osobní majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 o. z. [dnes § 145 odst. 2 OZ].“ 65 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.10.2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006: „V řízení o vypořádání SJM nelze obecně vyloučit možnost přikázat celý zůstatek společného dluhu účastníků (včetně jeho příslušenství) k úhradě každému z nich rovným dílem (např. došlo-li zaviněním obou účastníků k vyššímu nárůstu dluhu a nelze odhadnout, jak dále poroste a kdy bude splacen).“
31
již uběhla (například jedním z účastníků bude toto promlčení namítáno), měli by oba účastníci nabýt takovou pohledávku či závazek rovným dílem, aby i další osud této pohledávky či závazku dopadl na oba účastníky stejně.66 Až čas ukáže, zda jsou tyto pohledávky nebo závazky skutečně promlčeny a zda vůbec bude v budoucnu námitka promlčení vznesena. 3.3.3 Oceňování majetku při provádění vypořádání společného jmění manželů Jestliže se vypořádání společného jmění manželů provádí dohodou, není určení ceny jednotlivých majetkových položek příliš důležité (účastníci o ceně sami přemýšlejí a diskutují, cena majetku však nikde explicitně nefiguruje). Při vypořádání společného jmění manželů dohodou se tedy účastníci cenou majetku přímo nezabývají a pouze určují, komu co zůstane. Jinak je tomu však při vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu, kdy je nutné stanovit cenu majetku. I zde by však mělo platit, že řízení by mělo vést oba účastníky ke shodě a nikoliv k vzájemnému přetahování se o cenu jednotlivých majetkových položek. Proto je nutné formulovat určitá v zásadě (nikoliv však bezvýhradně) platící pravidla pro oceňování majetku, která co nejvěrněji zobrazí předmět vypořádání společného jmění manželů. Obecný výklad o oceňování majetku, zejména věcí movitých Při provádění vypořádání společného jmění manželů soud nejprve určí rozsah předmětného majetku. V dalším kroku musí přistoupit k ocenění jednotlivých majetkových položek, aby majetek spravedlivě rozdělil mezi oba účastníky. Cena může být určena shodným prohlášením obou účastníků. Zde se však mohou vyskytnout určité proti sobě jdoucí snahy, kdy každý z účastníků se bude snažit o co nejvyšší možné ocenění věcí, které pravděpodobně připadnou tomu druhému, zatímco u věcí, které pravděpodobně připadnou jemu, se bude snažit, aby byly oceněny v co nejnižší hodnotě. Pokud se účastníci nedohodnou na ceně majetku, musí být tato cena určena soudem, resp. znaleckým posudkem. V tomto případě je třeba ustanovit znalce dle § 127 odst. 1 OSŘ. Ve zcela výjimečných případech lze postupovat i podle § 136 OSŘ, tedy jestliže lze výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Nejedná se zde však o libovůli soudu, úvaha soudu musí být podpořena dostatečně logickými argumenty. Typicky se může jednat o situaci, kdy výši nároku lze přesně vyčíslit, avšak takový postup by byl ve srovnání s dosaženým výsledkem nepřiměřeně nákladný. 66
R 7/1991: „Ak sa súd pri vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva zaoberá aj pohl’adávkami a dlhmi, ktoré vznikli za trvania tohto spoluvlastníctva, prihliada aj k tomu, či už tu neubehla premlčacia doba k uplatneniu nároku na zaplatenie dlhu. Ak by výsledky objasnenia tejto otázky nasvedčovaly tomu, že táto premlčacia doba už ubehla, potom je správne, aby sa pri vyporiadaní bezpodielového spoluvlastníctva rozhodlo, že obaja spoluvlastníci sú povinní uhradiť takýto dlh v rovnakom pomere.“
32
Otázkou je, jakým způsobem by měl být majetek oceněn. Je totiž častým problémem, že dochází ke ztotožňování obvyklé ceny a tržní hodnoty, i když se nejedná o totéž.67 Cenou obvyklou (ve smyslu zákona o oceňování majetku) se rozumí „cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění“ (§ 2 odst. 1 ZOM). Naproti tomu tržní hodnota je „odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku.“68 Nejde ani tak o rozdíly v jednotlivých definicích (jejichž popis by již přesahoval rámec této práce), z hlediska oceňovacího postupu jsou zde však rozdíly zásadní. Jestliže má oceňovatel zjistit cenu obvyklou (tedy cenu podle zákona o oceňování majetku), pak musí postupovat podle zákona o oceňování majetku a nemůže majetek oceňovat tržní hodnotou. Oceňovatel postavený před úkol ocenit majetek cenou obvyklou je tedy svázán metodami uvedenými v zákoně o oceňování majetku (popř. v oceňovací vyhlášce) a nemůže postupovat jinak. Jestliže oceňovatel zjišťuje tržní hodnotu (která lépe odpovídá reálné ceně aktiva), pak postupuje především podle mezinárodních oceňovacích standardů a postupy uvedenými v zákoně svázán není. Základním smyslem oceňování cenou obvyklou je to, aby „ocenění pro státní potřeby bylo co nejvíce standardizováno a dávalo menší prostor pro oceňovatelův subjektivní přístup a současně aby bylo v případě pochybností snadněji přezkoumatelné“.69 Ocenění podle zákona o oceňování majetku je pak nutné provádět tehdy, jestliže na to zákon odkazuje, popř. tak stanoví přímo zákon o oceňování majetku. Při provádění vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem, však z žádného právního předpisu nevyplývá, že majetek musí být oceňován cenou obvyklou – nestanoví tak ani zákon o oceňování majetku a ani se na tento 67
Jurečka, J.: Hlavní zásady oceňování nehmotného majetku dle zákona č. 151/1997 Sb., ve srovnání s oceňováním tržní hodnotou, s. 5: „V oceněních podle Zákona [zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOM")] se oceňovatelé dopouštějí formálních nejasností, kdy se snaží cenu obvyklou "naroubovat" na tržní ocenění. Ať už při ocenění podle Zákona [zákona o oceňování majetku] použijí jakýkoliv způsob, ale přitom opomenou použít postup předepsaný v Zákoně [zákoně o oceňování majetku] a tabelované údaje ve Vyhlášce [vyhlášce Ministerstva financí č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (oceňovací vyhláška)], potom nejde o "čisté" ocenění podle Zákona [zákona o oceňování majetku]. Do jaké míry mohou taková smíšená ocenění "projít" u uživatelů a u případných kontrolních orgánů nikdy není předem jisté. Skutečností je, že sporů kolem výsledků ocenění stále přibývá.“ 68 International valuation stadard 1 (IVS 1), 2007, p. 4.2.1.: „Market value is the estimated amount for which a property should exchange on the date of valuation between a willing buyer and a willing seller in an arm’slength transaction after proper marketing wherein the parties had each acted knowledgeably, prudently and without compulsion.“ 69 Jurečka, J.: Hlavní zásady oceňování nehmotného majetku dle zákona č. 151/1997 Sb., ve srovnání s oceňováním tržní hodnotou, s. 3.
33
předpis neodvolává občanský zákoník. V případě vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví je v § 175l odst. 1 OSŘ stanoveno, že „soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku“. Zde by tedy podle doslovného výkladu měl být k oceňování použit pouze zákon o oceňování majetku. Tento požadavek plyne především ze skutečnosti, že na ceně tohoto majetku je zainteresován i notář jako soudní komisař, jelikož z celkové hodnoty majetku se počítá jeho odměna. Soudní komisař by tedy neměl být takovýmto oceněním ani poškozen ani zvýhodněn. Praxe je zde však taková, že ocenění majetku (především osobních automobilů a nemovitostí) zde často není ani řešeno znaleckým posudkem; stačí například, když účastníci řízení dodají ocenění od provozovatele autobazaru či od realitní kanceláře. Otázkou pak zůstává, nakolik v takovýchto případech dochází k reálnému zobrazení ceny daného aktiva. Rozdíl mezi obvyklou cenou a tržní hodnotou je nejvíce patrný u některých "problematických" aktiv jako jsou například členská práva a povinnosti spojené s užíváním družstevního bytu, obchodní podíl či finanční leasing. Jestliže je pak znalec při oceňování svázán metodami stanovenými v zákoně o oceňování majetku, určení ceny nemusí odpovídat reálné skutečnosti. Tomu odpovídá i fakt, že v současné době jsou budoucí znalci (například studenti Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické, oboru Finance a oceňování podniku) u těchto "moderních" položek konfrontováni především s postupy podle mezinárodních oceňovacích standardů. Oceňování podle zákona o oceňování majetku se buď nevyučuje vůbec, anebo jen v minimální míře. Všechny výše uvedené skutečnosti tak podle mého názoru vedou k tomu, že pro účely vypořádání společného jmění manželů by se mělo vždy vycházet z tržní hodnoty daného aktiva. Poslední dobou je otázka oceňování majetku velmi často diskutována a dochází ke kritice ztotožňování nominální a reálné hodnoty majetku (popř. vnosů) při rozhodování soudů.70 Jenže jestliže chceme odstranit tento problém, musíme nejprve vycházet z konceptu tržní hodnoty a nikoliv z konceptu ceny obvyklé podle zákona o oceňování majetku. Pouze tržní hodnota umožňuje uplatnit některé subjektivní faktory, které zákon o oceňování majetku neumožňuje. Další významnou otázkou je, k jakému datu ocenění majetku provádět. Podle současné praxe lze v soudním řízení zvolit v zásadě jednu ze dvou možností. První možností je ocenit majetek ke dni zániku společného jmění manželů. Takto se postupuje v řízení o dědictví, kdy se majetek oceňuje k datu úmrtí zůstavitele (ke dni zániku společného jmění manželů). Řízení 70
Srov. například výraznou kritiku ztotožňování nominální a reálné hodnoty vnosů a zápočtů ve článku Karla Svobody (Svoboda, K.: K problému vnosů při vypořádávání společného jmění manželů. Právní fórum, 2010, č. 2, s. 53 an.). S tímto článkem naprosto souhlasím, neboť plně aplikuje poznatky ekonomické teorie na problematiku oceňování majetku při vypořádání společného jmění manželů.
34
o dědictví však bude věnována následující kapitola, a proto nechme tento první přístup prozatím stranou. Při oceňování majetku pro účely vypořádání společného jmění manželů zaniklého jinak než smrtí manžela se dle současné judikatury vychází z ceny v době, kdy se provádí vypořádání společného jmění manželů (a ze stavu majetku v době zániku společného jmění manželů).71 Tento přístup však neplatí bezvýjimečně, a proto je v odborné literatuře relativizován.72 Zkusme se tedy blíže podívat na to, jak se může cena majetku v průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů měnit a jaké závěry z toho lze pro oceňování majetku vyvodit. Volbou okamžiku ocenění by mělo být dosaženo co nejpřesnějšího cenového zobrazení daného aktiva. Z tohoto pohledu se tedy zdá být vhodné provádět ocenění v době, kdy se vypořádání provádí. Vzhledem k opotřebení tomu ale vždy tak být nemusí. Pokles hodnoty aktiva, které užívají oba účastníci, by měl totiž oba účastníky postihnout stejně. K odchylce ceny v době zániku společného jmění manželů od ceny v době provedení vypořádání společného jmění manželů může dojít v zásadě ze dvou důvodů (předpokládejme, že věc zůstane fyzicky nezměněna, neuvažujeme tedy technické zhodnocení věci, zničení věci neznámým pachatelem apod.): a) v důsledku působení ekonomických faktorů (utváření ceny na základě střetu nabídky a poptávky, změna obecně závazných cenových předpisů aj.) – zde může cena vzrůst či poklesnout, b) v důsledku znehodnocení věci opotřebením – zde může cena pouze poklesnout. Opotřebením věci budeme pro účely dalšího výkladu rozumět snížení ceny aktiva v období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání. S ohledem na možnou délku řízení lze říci, že právě opotřebení může mít na cenu věci významný vliv. Na působení ekonomických faktorů nemají účastníci vliv a nemohou tedy ovlivnit, jaká bude například cena zlatého svícnu či akcií společnosti ČEZ. Účastníci však mohou ovlivnit cenu věci opotřebením a z tohoto důvodu je nutné sledovat, komu věc připadne. V případě, že k opotřebení věci nedojde, anebo dojde k opotřebení přibližně stejným zapříčiněním obou účastníků, může být věc oceněna k datu vypořádání. V případě, že dojde k opotřebení jedním účastníkem a soud věc přikáže druhému, lze věc ocenit také k datu vypořádání. Jestliže však dojde k opotřebení věci účastníkem, který ji po zániku společného jmění manželů užívá a pak 71
R 11/2001: „Při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Zhodnocení společné věci účastníky v době po zániku jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze zdrojů, jenž vytvořily toto spoluvlastnictví, nemá vliv na cenu, kterou soud pro účely řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů stanoví.“ 72 Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 216 an.
35
je mu přikázána, není správné, aby tento účastník nabýval věc v hodnotě k datu vypořádání. Představme si například automobil, který má v době zániku společného jmění manželů hodnotu 50.000,- Kč a který od této doby používá výhradně muž. Vypořádání společného jmění manželů je prováděno až po dvou letech, kdy je hodnota automobilu 10.000,- Kč. Pokud pak při vypořádání společného jmění manželů bude nabývat automobil muž, jeho hodnota by měla být ta vyšší (neboť po celé období automobil užíval jen on a za snížení ceny může on). Pokud by naopak automobil nabývala žena, hodnota automobilu by měla být ta nižší (žena se o snížení ceny automobilu nijak nezasloužila, a proto by jí k tomuto "vraku" mělo být poskytnuto ještě něco; to je vyjádřeno tím, že hodnota nabývaného automobilu bude pouze 10.000,- Kč a nikoliv 50.000,- Kč). Je však nutno poznamenat, že soudy k tomuto problému v rozhodovací praxi přihlíží. Jestliže přijmeme fakt, že pro účely vypořádání společného jmění manželů se vychází z ceny majetku v době, kdy se provádí vypořádání, vyvstává poslední otázka, a sice, co přesně se rozumí „dobou, kdy se provádí vypořádání“. Existuje řada aktiv, jejichž cena je vysoce citlivá na působení ekonomických faktorů (např. akcie, zlato či nemovitosti). Cena takovýchto aktiv pak může v průběhu několika měsíců vzrůst či poklesnout i o několik desítek procent, a proto je zde potřeba přesně určit den ocenění. Přesně určený den navíc potřebuje znát i znalec, aby věděl, ke kterému dni má ocenění majetku provádět. Je tímto dnem den rozhodnutí soudu? Nebo je to nějaký blíže specifikovaný den v průběhu řízení? Osobně se přikláním spíše ke druhé variantě, neboť těžko můžeme na soudci požadovat, aby v den rozhodnutí například zjišťoval cenu vypořádávaných akcií. Z výše uvedeného je tedy patrné, jak problematické je jednoznačně určit den, ke kterému se bude oceňovat vypořádávaný majetek. Současná koncepce je poměrně komplikovaná v tom smyslu, že se v rámci jednoho řízení může oceňovat k různým datům. Proto jsem toho názoru, že jednodušší by byla koncepce, podle které by se všechny věci oceňovaly k jednomu datu a případné nároky z titulu výrazného opotřebení výlučně jedním účastníkem či z titulu podstatné změny ceny aktiva by se řešily jako pohledávky jednoho manžela vůči druhému. Oceňování nemovitostí Oceňování nemovitostí může být problematické s ohledem na komplikace, komu bude nemovitost přikázána do vlastnictví. Otázkou je, zda má být do ceny zahrnuto i užívací právo rozvedeného manžela (jakési "budoucí opotřebení" nemovitosti) za období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání. Komplikovanost této otázky dokládá i nejednoznačná a mnohdy si odporující judikatura Nejvyššího soudu České republiky. V prvním případě se
36
Nejvyšší soud ČR přiklonil k názoru, že do ceny nemovitosti je nutné zahrnout i právo bydlení rozvedeného manžela.73 Ve druhém případě však zastával názor, že při určení ceny se k tomuto právu nepřihlíží.74 Nejednoznačnost judikatury zde má dle mého názoru dva zdroje, které mají tendenci působit proti sobě. Zaprvé, pokud budeme vycházet z konceptu tržní hodnoty, je nutné užívací právo do ceny nemovitosti zařadit. Představme si situaci, kdy máme dva úplně identické rodinné domy. V prvním případě jej prodává třicetiletý muž – samotář a v druhém případě čerstvě rozvedení manželé. Je jisté, že informovaný kupující by byl ochoten v prvním případě zaplatit větší cenu, anebo by při stejné ceně dal přednost první nemovitosti. Zadruhé, při oceňování obecně nelze počítat s cenou práva, o němž nevíme, zda bude založeno a jaké bude mít trvání.75 Dle mého názoru má však druhý aspekt daleko větší význam, neboť jeho nerespektování přímo odporuje samotnému smyslu ekonomické teorie – nemohu ocenit právo, když nevím, s jakou pravděpodobností nastane a zejména zda vůbec nastane. Pro úplnost nutno podotknout, že z hlediska oceňování však nelze ztotožňovat užívací právo rozvedeného manžela a věcné břemeno bydlení, neboť o věcné břemeno je samozřejmě nutné cenu nemovitosti snížit – věcné břemeno skutečně existuje (je zapsáno v katastru nemovitostí) a toto „zatížení přímo z povahy věci sleduje nemovitost, na které lpí“.76 Z výše uvedených důvodů se tedy přikláním k tomu, aby se cena užívacího práva rozvedeného manžela do ceny nemovitosti nezařazovala, tj. aby se vycházelo pouze z tržní hodnoty nemovitosti jako takové. Případná povinnost podle § 712 odst. 3 OZ ve spojení s § 705 odst. 2 OZ týkající se družstevního bytu (tedy povinnost poskytnout rozvedenému manželovi, který je povinen vyklidit byt, náhradní ubytování) tím však není dotčena. Rozvedený manžel, kterému družstevní byt zůstal, má pouze povinnost poskytnout bývalému manželovi náhradní ubytování, nemusí tedy žádný byt kupovat, stačí, když jej pouze pro bývalého manžela zajistí (například dojedná nájemní byt na jiném místě). Z tohoto hlediska pak lze v zásadě postavit na roveň výdaje a starosti toho, kdo se musí odstěhovat (výdaje spojené s hledáním stěhovací firmy a se stěhováním samotným, práce spojená se stěhováním atd.) a toho, kdo musí náhrad73
R 61/2000: „Cenu nemovitosti, která byla součástí společného jmění manželů, je třeba při jeho vypořádání stanovit s přihlédnutím k případné existenci práva bydlení bývalého spoluvlastníka (rozvedeného manžela).“ 74 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.11.2000, sp. zn. 22 Cdo 1217/99: „V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jehož předmětem je rodinný dům, soud při stanovení jeho ceny nepřihlíží k tzv. obsazenosti domu spočívající v tom, že v něm jeden nebo oba účastníci dosud bydlí.“ 75 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.11.2000, sp. zn. 22 Cdo 1217/99: „Při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví se vychází ze stavu věcí k době zániku tohoto spoluvlastnictví a lze přihlížet ke skutečnostem nastalým do doby rozhodnutí soudu. Nelze však přihlížet ke skutečnostem či právům, které ještě nevznikly, a dokonce počítat s cenou práva (cenou užívacího práva či cenou bytové náhrady), o němž není vůbec jisto, že bude založeno, popř. jaké bude mít trvání.“ 76 Švestka, J., Dvořák, J. a kol.: Občanské právo hmotné 1. ASPI, Praha 2009, s. 408.
37
ní ubytování zajistit (výdaje spojené s hledáním a zajišťováním náhradního ubytování). Navíc bytová náhrada (tedy náhradní byt či náhradní ubytování) nemusí být s odkazem na § 3 odst. 1 OZ vůbec přiznána, jestliže rozvedený manžel, který má byt vyklidit, má jiný byt.77 Odborná literatura dospívá ke stejnému závěru i v případě, kdy má rozvedený manžel dostatek peněz na zajištění bydlení.78 Pokud by se účastníci v průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů dohodli na konkrétní podobě bytové náhrady, která má určitou hodnotu (bude tedy jasná nejen její podoba, ale i její cena), je samozřejmě vhodné pro účely vypořádání společného jmění manželů bytovou náhradu do ceny bytu zahrnout a snížit tak cenu bytu o poskytnutou bytovou náhradu. Oceňování členských práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu Při oceňování členských práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu se vychází z tržní hodnoty členského podílu v bytovém družstvu.79 Došlo tak k významnému posunu. Zatímco podle starší judikatury byl družstevní byt oceňován pouze v zůstatkové hodnotě členského podílu,80 v současnosti je oceňován s ohledem na obsah členských práv, kterým je užívání družstevního bytu. Cena standardního družstevního bytu v Praze tak namísto několika tisíců korun dosahuje řádově několika milionů korun. Oceňování obchodního podílu Při oceňování obchodního podílu je nutné vycházet z tržní hodnoty podílu, která musí být stanovena znalcem. Takovéto ocenění by znalci pro oceňování podniku nemělo činit žádné potíže. Obchodní podíl nelze ocenit ve výši vypořádacího podílu s využitím ustanovení 77
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.4.2003, sp. zn. 26 Cdo 298/2002: „Při úvaze o tom, zda má být rozvedenému manželovi odepřeno právo na bytovou náhradu vyplývající ze zákona, je určující okolnost, že tomuto rozvedenému manželovi svědčí jiný právní důvod bydlení; musí jít zásadně o takový právní důvod, který je objektivně způsobilý uspokojit jeho bytovou potřebu trvale. Tak tomu bude např. tehdy, svědčí-li rozvedenému manželovi (spolu) vlastnické právo k domu nebo bytu, právo odpovídající věcnému břemenu, nebo právo (společného) nájmu bytu na dobu neurčitou; nelze vyloučit ani případ, kdy sice půjde o nájem na dobu určitou, ale kdy je nájem bytu sjednáván na dobu určitou opakovaně, nebo kdy je nájem sjednán na tak dlouhou dobu, jež umožňuje učinit závěr o tom, že bytová potřeba rozvedeného manžela je uspokojena.“ 78 Spáčil, J.: Členský podíl v bytovém družstvu jako součást společného jmění manželů. Právní fórum, 2010, č. 7, s. 313: „Protože peníze jsou "všeobecným ekvivalentem", nevidím důvod přiznat ji [bytovou náhradu] bývalému manželovi, který má dostatek peněz na pořízení vlastního bydlení.“ 79 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000: „V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou (tržní), tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.“ 80 R 43/1972: „Při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jimž vzniklo za trvání manželství právo společného užívání družstevního bytu a společné členství v družstvu, nutno přihlédnout k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu ve výši odpovídající zůstatkové hodnotě tohoto podílu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“
38
§ 61 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ObchZ").81 Při oceňování akcií se vychází z tržní ceny těchto cenných papírů. Ve většině případů zde není problém určit přesnou cenu k požadovanému dni, neboť jednotlivé burzy (v ČR je to především Burza cenných papírů Praha, a. s.) denně informují o uzavírací ceně těchto cenných papírů. V řízení o dědictví pak může soudní komisař zjistit cenu těchto akcií prostřednictvím aplikace Oceňování akcií v rámci Centrálního informačního systému Notářské komory ČR (CIS NKČR). Výjimečně jsou předmětem vypořádání i akcie v listinné podobě, u kterých nezbývá, než jejich cenu zjistit jinak (např. sdělením příslušné akciové společnosti, popř. znaleckým posudkem). Jestliže jsou akcie převoditelné pouze omezeně (např. listinné akcie na jméno), přihlédne se k tomu i při určení ceny. Oceňování finančního leasingu Finanční leasing lze charakterizovat jako finanční pronájem určité věci za sjednanou úplatu, který je spojen s právem nájemce získat v budoucnu tuto věc od pronajimatele do svého vlastnictví, jestliže splní sjednané podmínky.82 Jestliže byla za trvání manželství uzavřena leasingová smlouva, pak práva a povinnosti z této leasingové smlouvy jsou součástí společného jmění manželů, neboť se jedná o tzv. jiné hodnoty ocenitelné penězi.83 V případě společného jmění manželů se bude zřejmě nejčastěji jednat o leasingové smlouvy, jejichž předmětem je osobní automobil. Otázkou však je, jak věc pořízenou na leasing (přesněji řečeno práva a povinnosti z leasingové smlouvy) ocenit. Ocenění lze provést na základě znaleckého posudku.84 V zásadě lze mít za to, že znalec by měl vycházet z tržní hodnoty věci pořízené na leasing v době vypořádání společného jmění manželů s tím, že od této hodnoty by měl odečíst současnou hodnotu budoucích splátek,85 které bude třeba zaplatit, aby daná věc přešla do vlastnictví nájemce. K této hodnotě je dále nutné přičíst současnou hodnotu případné daňové úspory, jelikož nájemce nemusí z věci pořizované na leasing platit daně (není vlastníkem vě81
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.10.2008, sp. zn. 22 Cdo 952/2007: „Pro ocenění obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným je třeba pro účely vypořádání v SJM třeba v zásadě vycházet z obvyklé (tržní) ceny tohoto podílu, a nelze tudíž vyjít ani z vypořádacího podílu, ani z ocenění podle cenového předpisu.“ 82 Hendrych, D. a kol.: Právnický slovník. C. H. Beck, Praha 2009, s. 632. 83 Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 67. 84 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003: „Z leasingové smlouvy ovšem podnikajícímu manželovi vzniká majetkové právo ve vztahu k leasingové společnosti a je významné, jaká je jeho hodnota. (…) I pro stanovení hodnoty tohoto majetkového práva je namístě jeho ocenění znalcem z oboru ekonomiky, oceňování podniků, ke dni zániku BSM.“ 85 Současná hodnota budoucích splátek je diskontovaná hodnota budoucích splátek. Jako diskontní faktor zde může být uvažována například úroková míra, která může být dosažena při bezrizikové investici na stejně dlouhý časový horizont.
39
ci). Jestliže současná hodnota budoucích splátek bude vyšší než hodnota věci (včetně případné daňové úspory), pak je celková hodnota práv a povinností z leasingové smlouvy záporná. Jedná se tedy o závazek vůči leasingové společnosti a je nutno s ním pracovat stejně, jako by se jednalo o jakýkoliv jiný závazek (např. závazek vůči bance ze spotřebitelského úvěru). 3.3.4 Provádění vnosů a zápočtů při vypořádání společného jmění manželů Vnosy a zápočty jsou specifickým typem nároků, které jsou uplatnitelné pouze po zániku společného jmění manželů. V době trvání společného jmění manželů uplatnitelné nejsou. Tyto nároky jsou nepromlčitelné a nelze je postoupit. Smyslem zařazení těchto nároků do procesu vypořádání společného jmění manželů je zachycení veškerých přesunů ze společného jmění manželů do výlučných majetků (např. peněžní prostředky z běžného účtu obou manželů vynaložené na rekonstrukci manželova domu) a veškerých přesunů z výlučných majetků do společného jmění manželů (např. peněžní prostředky manžela nabyté dědictvím vynaložené na dům ve společném jmění manželů). U každého z účastníků je tedy nutné určit, co z jeho výlučného majetku bylo vynaloženo na společný majetek a naopak, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek (§ 149 odst. 2 OZ). Každý z účastníků pak má právo na uhrazení takto vynaložených prostředků, resp. povinnost nahradit to, co takto získal. Výlučným majetkem se zde nerozumí jen peníze, nýbrž vše, co spadá do výlučného majetku dotyčného manžela (tedy i věci, členský podíl v bytovém družstvu aj.).86 K tomu, aby byl nárok při vypořádání společného jmění manželů zohledněn, musí být nejprve uplatněn, soud tedy nemá povinnost zjišťovat, co vše z výlučných majetků bylo vynaloženo na společný majetek, resp. co vše ze společného majetku bylo vynaloženo na majetky výlučné.87 V této souvislosti je nutné připomenout, že příjem některého z manželů (např. mzda) není jeho výlučným majetkem, nýbrž bez dalšího spadá do společného jmění manželů. Pokud pak manžel vynaloží něco ze svého příjmu (tedy ze společného jmění manželů) na společný majetek, nelze započtení provést.88 Započtení nelze provést také v případě, kdy jeden manžel 86
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 2457/2004: „Za tzv. vnos jednoho z manželů do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, tj. (řečeno slovy zákona) to, co tento manžel vynaložil na společný majetek, a co má právo požadovat, aby mu ze společného majetku bylo uhrazeno, nutno považovat nejen peníze, jimiž přispěl na pořízení nebo zhodnocení společné věci, ale i hodnotu jeho majetku, která byla použita ke stejnému účelu.“ 87 Analogicky se tak zde uplatní rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004: „Předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů jsou pouze ty věci (majetek), které účastníci určili. Soud může jejich návrhy překročit pouze při stanovení ceny majetku a způsobu jeho rozdělení mezi účastníky.“ 88 R 6/1972: „Při vypořádání ve smyslu ustanovení § 150 o. z. [dnes § 149 odst. 2 a 3 OZ] nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z vkladní knížky, na níž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání
40
vynaloží prostředky ze svého výlučného majetku na výlučný majetek druhého manžela (např. manžel vynaloží zděděné peněžní prostředky na rekonstrukci domu, který je výlučným majetkem manželky). Takovýto úkon se totiž nijak nedotýká společného jmění manželů. Započitatelné plnění se však nemusí nutně týkat pouze aktiv, která jsou výlučným majetkem účastníka, plnění může být spojeno i s pasivy výlučného majetku. Může totiž nastat případ, kdy byla za trvání manželství uzavřena úvěrová smlouva, k níž se zavázal (a úvěr splatil) jen jeden z manželů. Jestliže těchto peněz bylo použito k obohacení společného jmění manželů, pak by i závazek manžela měl být zohledněn jako vnos.89 Naopak, lze uvažovat i situaci, kdy před uzavřením manželství má jeden z účastníků dluh, který byl splacen z peněžních prostředků spadajících do společného jmění manželů. Potom má tento manžel povinnost do společného jmění manželů vrátit to, co bylo na jeho dluh vynaloženo.90 Výše nároku bude zpravidla stoprocentní, tedy vnos či zápočet bude do vypořádání zařazen nejčastěji v plné výši. Nemusí tomu ale tak být vždy. Významnou otázkou je, jak tyto nároky ocenit, pokud dojde v průběhu času k významnému opotřebení věci, na kterou byl majetek vynaložen. Výše nároku by se tak měla snížit úměrně ke snížení hodnoty věci, na níž byly náklady vynaloženy. Pokud by totiž redukovány nebyly, mohl by nastat i takovýto absurdní případ. V průběhu manželství bude provedena rekonstrukce (v hodnotě 300.000,- Kč) společné nemovitosti (v hodnotě 500.000,- Kč); tuto rekonstrukci uhradí jeden z manželů ze svého výlučného majetku. Od rekonstrukce do zániku společného jmění manželů uplyne deset let a celková hodnota nemovitosti se podstatně sníží (klesne například z 800.000,- Kč na 200.000,- Kč). Lze pak při vypořádání pracovat s nárokem ve výši 300.000,- Kč? Je jasné, že nikoliv, neboť bude muset být provedena redukce. Jestliže hodnota nemovitosti klesla o 75 %, pak i hodnota nároku klesne o 75 %. Tento nárok tedy bude mít hodnotu 75.000,- Kč a nikoliv 300.000,- Kč. Pokud by naopak došlo ke zhodnocení věci v průběhu času, judikatura stanoví, že nárok nemůže být oceněn ve vyšší než 100% výši.91 S tímto závěrem však nemohu souhla-
manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na osobní majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 o. z. [dnes § 149 odst. 2 OZ].“ 89 R 57/1970: „Vznikl-li za trvání manželství dluh, z něhož byl zavázán jenom jeden z manželů, který např. uzavřel vlastním jménem smlouvu o půjčce, a bylo-li takto získaných peněz použito na koupi určité věci, tj. bylali za ně získána určitá majetková hodnota, náleží i tato hodnota (…) do bezpodílového spoluvlastnictví. K závazku manžela, který takto opatřil peníze, (…) a který je vynaložil ve skutečnosti na společný majetek ze svého, se přihlédne při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví.“ 90 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.8.2001, sp. zn. 22 Cdo 1562/2000: „Jestliže na dluh vzniklý z úvěru poskytnutého jednomu z manželů a využitého jen na jeho podnikání v době před vznikem bezpodílového spoluvlastnictví bylo plněno také z finančních prostředků náležejících do bezpodílového spoluvlastnictví, je tento manžel povinen nahradit do společného majetku to, co z něho bylo za trvání bezpodílového spoluvlastnictví na splacení úvěru vynaloženo.“ 91 R 42/1972: „Jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jenom jednomu z manželů, náleží za podmínek uvedených v ustanovení § 143 o. z. rovněž
41
sit. Soud by se totiž měl snažit o co nejreálnější ocenění majetku – nárok by tedy mělo být možné nejen snižovat, ale i zvyšovat. Tomu svědčí i názor odborné literatury: „Nedomnívám se totiž, že by nárůst hodnoty věci, kterou manželé nabyli do společného jmění na základě vnosu jednoho z nich, neměl být při vypořádávání společného jmění zohledňován ve prospěch manžela, který vnos uskutečnil.“92 Vzhledem k zásadě hospodárnosti se v řízení o vypořádání společného jmění manželů nebudou řešit nároky týkající se věcí sloužících osobní potřebě jednoho z manželů (oblečení, léky, hygienické potřeby aj.), neboť jejich hodnota je nepatrná.93 Stejně tak nelze požadovat, aby soud řešil nákup každé drobné věci z výlučných prostředků jednoho účastníka. Vždy je však nutno vycházet z konkrétní situace – pravděpodobně jinak by soud řešil nákup drahého norkového kožichu a jinak nákup obyčejného zimního kabátu. Nároky by měly být zařazeny pouze v závažnějších případech (peníze vynaložené na výstavbu rodinného domu, rekonstrukci bytu, nákup auta či nemovitosti aj.). Případné uplatňování mnoha (mnohdy až nesmyslných) nároků pak nejen, že neúměrně zatěžuje soud a prodlužuje tak řízení, ale ve svém důsledku ztěžuje život oběma účastníkům a celé jejich rodině. 3.3.5 Určení výše podílů na společném jmění manželů Dle § 149 odst. 2 OZ se při vypořádání společného jmění manželů vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. V zásadě tedy platí, že každý z manželů má poloviční podíl. Při vypořádání se však podle § 149 odst. 3 OZ přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění, přičemž při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Výše podílů by měla být stanovena až po úplném poznání předmětu vypořádání, tedy po vymezení jednotlivých majetkových položek a jejich ocenění. Z dikce dispozitivního ustanovení § 149 odst. 2 OZ vyplývá, že z rovnosti podílů obou do bezpodílového spoluvlastnictví. Při jeho vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno ze společného majetku to, co takto vynaložil. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci (např. v důsledku opotřebení společným užíváním) nižší, než byla její původní hodnota, bylo by třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, by se nehradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota takové věci vyšší než původní hodnota, pak by se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíželo.“ 92 Svoboda, K.: K problému vnosů při vypořádávání společného jmění manželů. Právní fórum, 2010, č. 2, s. 57. 93 R 42/1972: „Pokud jsou ze společného majetku za trvání manželství nakupovány běžné předměty, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a stávají se proto majetkem jen jednoho z nich, neznamená to, že by v každém případě bylo nutno jejich protihodnotu při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví do tohoto spoluvlastnictví nahrazovat. Zejména to nepřichází v úvahu tam, kde jde o věci sloužící osobní potřebě, jako např. ošacení či jiné předměty obvyklé a přiměřené osobní potřeby.“
42
manželů se pouze vychází. To znamená, že pokud nejsou dány žádné zvláštní důvody (zejména ty, které jsou uvedeny v § 149 odst. 3 OZ, ale i jiné), budou podíly obou manželů stejné. Výjimečně však mohou být podíly stanoveny i různě.94 Rozdílnost podílů může být vyjádřena buď určitým procentem, resp. zlomkem (např. jeden manžel 60 %, druhý manžel 40 %), nebo může dojít k přikázání určité věci pouze jednomu z manželů, přičemž ohledně ostatního majetku platí rovnost podílů.95 Nerovnost podílů stanovená procentem (zlomkem) Důvody, které vedou k nerovnému stanovení podílů, jsou uvedeny v demonstrativním výčtu v § 149 odst. 3 OZ, nejedná se tedy o výčet úplný. Zákon uvádí především tyto důvody: potřeby nezletilých dětí, péče o rodinu, zásluhy o nabytí a udržení společného jmění, péče o děti a obstarávání společné domácnosti. Zohlednění těchto důvodů musí vyplývat z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Důvody by měly být hodnoceny nejprve samostatně a jejich celkové působení by mělo vyústit v rozhodnutí o stanovení případné nerovnosti podílů. Nelze vytrhnout z kontextu jedno hledisko a na jeho základě nastolit nerovnost podílů. K nerovnému stanovení podílů lze dospět v zásadě dvěma způsoby. Soud buď jednomu z manželů podíl sníží v důsledku jeho "špatného chování", anebo jej zvýší v důsledku "mimořádných zásluh". V praxi je jistě častější první případ. Jedná se především o situace, kdy manžel nejen že nepracoval (ač mohl), ale ve svém volném čase se ani nijak významně nezasloužil o rozvoj rodiny a chod společné domácnosti; samotná skutečnost, že žena nepracuje a je v domácnosti, ještě nezakládá nerovnost podílů.96 Mezi takové případy může být zařazován nezájem o potřeby rodiny a dětí ("hrabání si na vlastním písečku") či určitý způsob života, který trvale narušuje manželské hospodaření (např. gamblerství, drogová závislost či závislost na alkoholu, opakovaná hrubost v rodině nebo marnotratnost). Tyto nešvary však musí být vždy poměřovány vzhledem k míře společenské tolerance v dané době, neboť chápání některých pojmů se 94
R 42/1972: „Občanský zákoník vychází při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z toho, že podíly manželů na společném majetku jsou stejné, dává však soudům možnost, aby jejich výši určily i v jiném poměru.“ 95 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99: „Znění § 150 ObčZ [dnes § 149 odst. 2 a 3 OZ] nevylučuje, aby soud vyjádřil rozdílnost podílů manželů při vypořádání společné věci, přihlížejíc k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení určité věci také tak, že věc přikáže do vlastnictví tomu z manželů, který se o nabytí a udržení společné věci zasloužil výlučně, resp. v převážné míře, aniž mu uloží, aby druhému manželovi, který se o její nabytí a udržení nezasloužil, na vyrovnání podílů zaplatil určitou finanční částku. Zákon explicitně neupravuje způsob nerovného vypořádání a disparita může být tak vyjádřena nejen procentem či zlomkem, ale i přikázáním věci jednomu z manželů, aniž je zavázán k finančnímu vypořádání s druhým manželem ohledně této věci.“ 96 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Výchozí hledisko o rovnosti podílů ovšem nemůže být zachováno, jestliže si některý z manželů počínal neodpovědně, utrácel úspory a rodinu poškozoval.“
43
může v čase vyvíjet (chování, které bylo označováno za marnotratnost před dvaceti lety dnes marnotratností být nemusí, stejně tak i chování, které je bráno jako marnotratnost dnes, může být za deset let zcela v pořádku). Dále je možné výjimečně přihlédnout i k mimořádně silným okolnostem rozvodu.97 Hledisko zásluh manžela o rozvoj rodiny a chod společné domácnosti je nutné poměřovat vzhledem k objektivní schopnosti manžela tyto podmínky splnit.98 Jinak tedy bude posuzována žena na invalidním vozíku, která se stará o domácnost jen minimálně, a jinak žena, která tráví celý den v hospodě a zanedbává domácnost, přestože přínos obou těchto žen pro chod společné domácnosti je minimální. Pro určení podílů není rozhodující jen výše příjmů, ale i způsob života manželů, vztah k rodině a ke společnému hospodaření. V této souvislosti je nutno připomenout § 19 odst. 2 ZoR, podle kterého může být poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a o děti. Ve světle tohoto ustanovení je tedy nutné brát na roveň práci manželky, která pečuje o děti a stará se o domácnost a práci manžela, který vydělává peníze – oba manželé mají o chod domácnosti stejné zásluhy. Manželka svou péčí o domácnost a o děti totiž umožňuje manželovi, aby mohl získávat peníze prací bez starostí o běžnou správu domácnosti (vaření, uklízení, vyzvedávání dětí ze školy aj.). Kdyby se totiž manžel – živitel rodiny ještě musel starat o tyto věci, jistě by se to časem projevilo na kvalitě jeho práce a na mzdě (musel by například odcházet brzy odpoledne z práce, aby vyzvedl děti ze školy, do práce by chodil pozdě, protože si ráno nestíhá udělat snídani apod.). Druhá varianta se v praxi vyskytuje méně často než ta první a k její aplikaci je nutné přistupovat velmi opatrně. Tento případ může nastat dle judikatury například tehdy, jestliže se jeden z manželů zaslouží svým mimořádným úsilím o nabytí majetku značné hodnoty.99 Nelze však bez dalšího říci, že neobvykle vysoké příjmy jednoho z manželů (byť dosažené mi-
97
Tato možnost silně připomíná právní úpravu obsaženou v zákoně o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.), podle které bylo možné stanovit nižší podíl v případě, kdy došlo k rozvodu manželství z převážné viny jednoho z manželů (§ 28 odst. 1 ZoPR). Podle judikatury však „nelze snížit vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění jen proto, že zjevnou příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.3.2007, sp. zn. 22 Cdo 2921/2005). 98 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.2.1974, sp. zn. 10 Co 87/74: „Výjimečné přiznání většího podílu při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze odůvodnit většími zásluhami o vytvoření majetku, jestliže jeden z manželů měl k tomu lepší předpoklady (vzhledem ke svému vzdělání, schopnostem, profesi, zdraví apod.) než druhý manžel, jemuž však nelze vytknout, že při starosti o rodinu, při nabývání a udržování společných věcí, při péči o dítě a při obstarávání společné domácnosti nevyužíval svých schopností a možností.“ 99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004: „(…) k odklonu od rovnosti podílů manželů na majetku v SJM, je namístě přistoupit jen za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů, zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty.“
44
mořádným úsilím) automaticky povedou k rozdílným vypořádacím podílům obou manželů.100 Za mimořádné úsilí o nabytí majetku značné hodnoty nelze považovat jakýkoliv přínos do společného majetku z výlučného majetku některého z manželů.101 Tak by například samotný fakt, že si dědic obrovského bohatství bere (prakticky jakoukoliv) ženu, do budoucna zakotvoval nerovnost podílů při případném vypořádání, což je v rozporu se zásadou rovnoprávnosti manželů. Jistě si však lze představit i další situace vedoucí ke stanovení vyššího podílu, například když se některý z manželů mimořádně zaslouží o rozvoj rodiny tím, že dlouhodobou výchovou a úsilím vychová ze svého dítěte mladého klavírního virtuose. Soud může při rozhodování o výši podílů vycházet i z událostí, které teprve nastanou (např. matce bylo svěřeno do péče několik nezletilých dětí a sama má nízký příjem, přičemž výživné nemůže stačit k uhrazení potřeb všech dětí). Důvodem pro stanovení rozdílných podílů nemůže být skutečnost, že ještě nerozvedení manželé spolu nežijí a každý z nich nabývá do stále existujícího společného jmění manželů v jiné míře. Lze si představit situaci, kdy jeden manžel vydělává 50.000,- Kč měsíčně a druhý manžel (jehož příjem činí 15.000,- Kč měsíčně) se od něj po vzájemných neshodách odstěhuje. Po několika letech dojde k rozvodu a bude zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů. Případný argument manžela, že se v době, kdy spolu manželé nežili, zasloužil daleko více o rozvoj společného jmění manželů, by tak zřejmě neobstál.102 Přikázání věci pouze jednomu z manželů Nerovné rozdělení společného majetku může vyplývat i ze skutečnosti, že určité věci budou přikázány pouze jednomu z manželů, přičemž ohledně ostatního majetku platí rovnost podílů. Takovýto postup bude dle § 149 odst. 2 a 3 OZ aplikován zejména v případech, kdy se přihlédne k potřebám nezletilých dětí, popř. k péči o děti, pokud však bude dítě po rozvodu svěřeno jen jednomu z manželů.103 Jedná se především o určitý okruh věcí potřebných pro výchovu dítěte a později pro manžela neupotřebitelných (např. kočárek, dětská postýlka, autosedačka, vajíčko), které by měly být při vypořádání společného jmění manželů poskytnuty 100
Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 230-231. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 1821/2004: „Pro úvahu o (ne)rovnosti podílů při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze považovat za relevantní, čím a v jaké výši každý z manželů přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku.“ 102 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 1342/2002: „Samotná okolnost odděleného hospodaření účastníků, byť po delší dobu, nemusí vést k závěru o potřebě stanovení rozdílných podílů účastníků na majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, nejsou-li spolehlivě zjištěny okolnosti další, pro které jsou předpoklady pro zvýhodnění jednoho z účastníků oproti druhému.“ 103 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Především je nutno přihlížet k potřebám nezletilých dětí, a to zejména v tom smyslu, aby věci, které jim dosud sloužily, mohly jim sloužit i nadále.“ S tím je konsistentní i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2011, sp. zn. 22 Cdo 3272/2010: „Hledisko zájmu nezletilých dětí může být okolností vedoucí k disparitě podílů při vypořádání SJM soudem.“ 101
45
pečujícímu manželovi jaksi "navíc". Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o drobnosti, nicméně celková cena takovýchto věcí může v souhrnu dosahovat až několika desítek tisíc korun.104 Potřeba takovéhoto způsobu vypořádání je zvláště zřetelná v případě, kdy se jedná o určité speciální pomůcky pro zdravotně postižené dítě, jejichž hodnota může být obrovská; pokud by tento fakt nebyl zohledněn, pak by mohla nastat absurdní situace, kdy by jednomu z manželů ze společného jmění manželů připadl drahý zdravotní přístroj a druhému by připadl celý zbytek společného jmění. Vždy je však nutné vycházet z konkrétní situace.105 V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je nutné připomenout, že při provádění vypořádání společného jmění manželů je nutné vypořádávat jen ten majetek, který do společného jmění manželů skutečně spadá. Pokud se bude jednat o majetek, který je ve vlastnictví dětí, není možné o něm v rámci vypořádání společného jmění manželů rozhodovat; typicky se bude jednat například o počítač, který dostalo dítě k narozeninám či i o stavební spoření.106 3.3.6 Konečné přikázání věcí ze společného jmění manželů Jestliže soud vymezil a ocenil jednotlivé majetkové položky společného jmění manželů, započetl nároky obou manželů a stanovil podíly na společném majetku, může přistoupit ke konečnému určení toho, komu z manželů daná věc zůstává ve vlastnictví a kdo k ní vlastnictví ztrácí, popř. zda oběma vlastnictví zůstane ve formě podílového spoluvlastnictví. Soud by měl v průběhu řízení usilovat o to, aby nasměroval oba účastníky k dohodě alespoň ohledně některých položek, i když i to je v některých komplikovaných případech téměř nemožné.107 Pro konečné přikázání věci potřebuje soud situaci posoudit z mnoha hledisek, přičemž platí určitá úměra, že čím hodnotnější je tato věc, tím více by se měl soud těmito hledisky zabývat. V případě některých věcí (zejména nemovitostí) totiž může soud svým rozhodnutím
104
R 70/1965: „Je totiž třeba odlišovat věci, jež mohou sloužit jen potřebě dětí a jejich životnost je krátká, takže jich manžel nemůže dále sám užívat (např. dětský kočárek, postýlka apod.), od věcí, jež mohou sloužit i potřebě jiných osob než dítěte, jež jsou trvalejší hodnoty a znamenají rozšíření majetku manžela i pro dobu, kdy dítě odroste (např. pianino, zařízení pokoje apod.).“ 105 R 70/1965: „Lze tedy k uvedené problematice vyslovit závěr, že zřetel na potřeby nezletilých dětí je třeba posoudit podle povahy každého konkrétního případu v jeho vzájemných souvislostech, podle povahy, určení a životnosti věcí, které se mají vypořádat, zejména pak i se zřetelem k tomu, zda konkrétní věc může být užívána i jinými osobami, případně zda bude a po jak dlouhou dobu užívána dětmi. Zjištění soudu tímto směrem se nesoucí se pak projeví ve výroku rozhodnutí, jímž bude majetek, spadající do bezpodílového spoluvlastnictví manželů vypořádán rovným dílem či jinak.“ 106 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.10.2003, sp. zn. 19 Co 452/2003: „Peněžní částky, které manželé vynaložili na stavební spoření ve prospěch svého nezletilého dítěte, nepatří do společného jmění manželů.“ 107 Příkladem budiž následující úsměvný úryvek: „Ve své praxi už prý vypořádávala i pavouka bydlícího u rozváděných manželů na WC. "Pavouk připadl nakonec pánovi, ale zda si ho opravdu odnesl, nevím," vypráví právnička.“ {Život na psí knížku má svá pro i proti. Stejně jako svatba. [online]. c2011 [cit. 27.12.2011]. Dostupné na World Wide Web: }.
46
znatelně ovlivnit budoucí život obou účastníků. Soud by také měl hledět na to, aby svým rozhodnutím minimalizoval riziko výskytu budoucích sporů mezi manžely ohledně vypořádávaného majetku, a to nejen soudních, ale i osobních. Z hledisek uvedených v zákoně hraje hlavní roli již zmíněný § 149 odst. 3 OZ, dle kterého mohou být motivem pro přikázání konkrétní věci potřeby nezletilých dětí, péče o rodinu, zásluhy o nabytí a udržení společného jmění, péče o děti a obstarávání společné domácnosti. V předchozí podkapitole byly tímto prismatem zkoumány především skutečnosti, které vedou k nerovnosti podílů, i při "prostém" (rovném) vypořádání společného jmění manželů je však možné, aby byla tato hlediska zohledněna. Soud tedy může vzít v potaz rekreační potřeby účastníků (přikázání rekreační chaty), potřebu dojíždění dítěte do školy (přikázání automobilu), potřebu zachování místa stávajícího bydliště (přikázání bytu) aj. Kromě hledisek uvedených v § 149 odst. 3 OZ lze však zmínit i mnoho dalších. Jedná se například o zaměstnání, vzdělání, schopnosti a dovednosti, společenské postavení, zdravotní stav, osobní zájmy a záliby účastníků, rodinnou tradici aj. Po zohlednění výše uvedených hledisek je pak například logické, aby automobil připadl účastníkovi, který má řidičský průkaz (když ten druhý jej nemá), aby klavír připadl tomu, který si jej pořídil a hraje na něj (když ten druhý na klavír hrát neumí), aby drahá sbírka vojenského vybavení připadla účastníkovi, který je vášnivý sběratel vojenské techniky apod. Judikatura okruh těchto hledisek označila pojmem účelnějšího využití věci.108 Dalším hlediskem může být dle judikatury také to, který z účastníků věc po rozvodu užívá.109 Hodnoty jednotlivých majetkových položek zpravidla nenaplní podíly obou účastníků přesně. Proto je potřeba případné nerovnosti odstranit uložením peněžitého dorovnání. Představme si například, že jediný majetek, který bude předmětem vypořádání společného jmění manželů, je nemovitost v hodnotě 1.000.000,- Kč. Vypořádání je pak možné provést tím způsobem, že jednomu z účastníků tato nemovitost připadne, přičemž bude mít povinnost vyplatit tomu druhému 500.000,- Kč. Peněžité dorovnání bývá nejčastěji uloženo jednorázově, výjimečně však může být uloženo i ve splátkách.110 108
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2004, sp. zn. 22 Cdo 1054/2004: „Pro určení, které konkrétní věci nebo pohledávky mají být každému z manželů přiděleny, nestanoví zákon výslovně žádná hlediska – určující je zásadně účelné využití věci tak, aby pokud možno nebylo třeba vyrovnání podílů peněžitou částkou.“ 109 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2003, sp. zn. 22 Cdo 980/2003: „V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví se uplatňuje zásada, aby pokud možno, zvláště s ohledem na dobu uplynulou od rozvodu manželství či oddělené bydlení manželů, byly věci přikázány tomu z účastníků, který je má či naposledy měl v držení a u něhož došlo k jejich amortizaci.“ 110 Rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25.4.1974, sp. zn. 3 Cz 15/74: „Nelze vyloučit vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, při němž by byly přikázány všechny věci do vlastnictví jednoho z manželů, kterému by bylo uloženo proplatit celý podíl druhého manžela v penězích, přičemž výjimečně lze povolit i splátky.“
47
Je-li předmětem vypořádání společného jmění manželů nemovitost, soud ji zpravidla přikazuje pouze jednomu z účastníků. V úzké návaznosti na to, komu připadne nemovitost, je nutné posuzovat i bytové zařízení, které se v nemovitosti nachází (kuchyňská linka, lednička, pračka, myčka aj.). Vzájemné manželské neshody, které vyústily v rozvod, není radno prohlubovat ještě tím, že nemovitost připadne do podílového spoluvlastnictví obou účastníků. Avšak výjimečně, s ohledem na průběh řízení a výpovědi účastníků, je i toto možné.111 Takovýto postup přichází v úvahu především tehdy, jestliže žádný z účastníků není tomu druhému schopen vyplatit peněžitou náhradu na vyrovnání podílů a jiné rozdělení majetku není možné či praktické. Přestože se judikatura v této otázce vyjádřila pouze k nemovitosti, jsem toho názoru, že za určitých okolností lze do podílového spoluvlastnictví přikázat i jiné věci (např. automobil). Soud by zde však měl být obzvláště opatrný, aby rozhodnutí o přikázání věci do podílového spoluvlastnictví nevedlo k dalšímu sporu mezi oběma účastníky (završenému podáním žaloby na zrušení a rozdělení podílového spoluvlastnictví). 3.3.7 Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů Výsledkem řízení je písemně vyhotovené soudní rozhodnutí, které je veřejnou listinou (§ 134 OSŘ). Tento rozsudek se musí vztahovat na celý předmět vypořádání, nikoliv jen na jeho část.112 Jestliže je to však účelné, může soud rozhodnout nejdříve jen o určité části (§ 152 odst. 2 OSŘ). Rozsudek o vypořádání společného jmění manželů má několik částí: záhlaví, výrok (enunciát), odůvodnění, poučení, den a místo vyhlášení a podpis soudce. Zde je především nutno uvést, co má přijít do výroku a co do odůvodnění. Výrok, který obsahuje rozhodnutí ve věci samé, obsahuje určení toho, které věci zůstanou jednotlivým účastníkům ve vlastnictví (popř. podílovém spoluvlastnictví), komu připadnou společné pohledávky a komu společné závazky. Ukládá-li soud peněžité dorovnání, stanoví povinnost jednoho účastníka vyplatit tomu druhému určitou finanční částku. Jestliže věci ještě nejsou v moci toho, komu dle rozsudku připadají, uloží soud povinnost tuto věc vydat (dodat). Dále soud ve výroku zpravidla stanoví i náhradu nákladů řízení. Konečně, soud uvede lhůtu k plnění (pariční lhůtu), jejímž uplynutím nastává vykonatelnost rozsudku (§ 160 odst. 1 OSŘ); soud může určit i lhůtu delší nebo rozhodne o plnění ve splátkách. Nic jiného již výrok dále neobsahuje. Jestliže se rozhodnutím zamítá určitý návrh (na zařazení či vyřaze-
111
R 76/1970: „Bezpodílové spoluvlastnictví manželů, do něhož náleží také rodinný domek, může být podle okolností konkrétního případu (mj. se zřetelem na vyjádření účastníků) vypořádáno – byť jistě výjimečně – i tím způsobem, že soud přikáže rodinný domek do podílového spoluvlastnictví účastníků.“ 112 R 10/1994: „Vydání částečného rozsudku v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepřichází v úvahu.“
48
ní věci, pohledávky nebo závazku do společného majetku), děje se tak pouze v odůvodnění.113 Ostatní podstatné věci jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku. Jedná se zejména o řešení otázek týkajících se předmětu společného jmění manželů a ocenění jednotlivých majetkových položek, nároků obou účastníků a jejich výše, určení podílů obou účastníků atd. Soud by zde měl klást důraz především na přehlednost a správnost výpočtu jednotlivých částek. Soud musí na základě zjištěných okolností zdůvodnit všechna tvrzení uvedená ve výroku. Pro odůvodnění jinak platí obecně ustanovení § 157 odst. 2 OSŘ. Jednotlivé věci, pohledávky a závazky musí být v rozsudku přesně popsány, aby byly jednoznačně identifikovatelné, nezaměnitelné s jinými a aby byl ohledně nich možný případný výkon rozhodnutí.114 To je nutné mít na zřeteli zejména u věcí, u kterých se vyslovuje povinnost druhého manžela tyto věci vydat. Nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, musí být v rozsudku označeny tak, aby splňovaly požadavky uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 KZ.115 Pokud má být na základě rozhodnutí proveden zápis změny vlastnického práva k nemovitosti, musí být toto rozhodnutí zasláno příslušnému orgánu evidence nemovitostí (tj. katastrálnímu pracovišti).116 Stejnopis rozsudku se doručuje účastníkům, popř. jejich zástupcům do vlastních rukou (§ 158 odst. 2 OSŘ). Výrok pravomocného rozsudku je závazný pouze pro účastníky řízení a působí tedy inter partes (§ 159a odst. 1 OSŘ); práva třetích osob jím nejsou dotčena. Rozsudek je však závazný i pro právní nástupce účastníků (např. pro dědice). BOX č. 4: Vypořádání SJM soudním rozhodnutím v novém občanském zákoníku Nový občanský zákoník bude pravidla pro vypořádání společného jmění manželů řešit v zásadě stejným způsobem jako je tomu dnes – nová právní úprava zde opět vychází zejména z ustálené judikatury. Výslovně je tak například stanoveno, že u vnosů a zápočtů se hodnota 113
R 42/1972: „Vzhledem k tomu, že soudy nejsou vázány návrhy účastníků o tom, co náleží do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, není důvodu k tomu, aby ve výroku rozsudku byl výslovně zamítán návrh domáhající se určení, že věc patří nebo nepatří do tohoto spoluvlastnictví. Vždy je nutno dbát o to, aby účastníkům bylo jasné, z čeho soud při rozhodování vycházel a které věci náležely podle názoru soudu do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Musí být proto z odůvodnění rozsudku patrno, co vše bylo podle zjištění soudu předmětem tohoto spoluvlastnictví.“ 114 To však nelze po soudu požadovat u některých "běžných" věcí nižší hodnoty (např. talíře, hrnky, knihy apod.). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.10.2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002: „Po žalobci nelze vždy žádat, aby věc, jejíhož vydání se domáhá, popsal způsobem, který by ji odlišil od všech existujících věcí stejného druhu. Postačí, popíše-li ji obecněji.“ Toto platí obdobně i pro rozsudek o vypořádání společného jmění manželů. 115 R 42/1972: „Nutno proto ve výroku rozsudku a v soudem schváleném smíru dbát o to, aby nemovitosti byly označeny způsobem uvedeným v ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. [dnes § 5 odst. 1 KZ] (…), tj. podle obcí, katastrálních území a parcelních čísel vedených v evidenci nemovitostí.“ 116 R 42/1972: „Je také třeba dbát o to, aby rozsudek (usnesení o schválení smíru), na jehož podkladě má být proveden zápis změny vlastnického práva k nemovitosti, byl zaslán, jakmile rozhodnutí nabylo právní moci, příslušnému orgánu geodézie [dnes příslušnému orgánu evidence nemovitostí].“
49
toho, co bylo vynaloženo na společný majetek (nebo ze společného majetku), zvyšuje či snižuje podle toho, jak se ode dne tohoto vynaložení do zániku společného jmění manželů zvýšila či snížila hodnota toho, na co byl tento náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 NOZ). Z hlediska předmětu vypořádání dochází k drobné změně, kdy se ze společného jmění manželů vylučuje to, co je nabyto právním jednáním vztahujícím se k výlučnému vlastnictví jednoho z manželů [§ 709 odst. 1 písm. d) NOZ]. Do této kategorie spadají například problematické příjmy z pronájmu domu, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Oproti tomu zisk z majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů je součástí společného jmění manželů (§ 709 odst. 2 NOZ). Doposud patří vše, co manžel nabyl ze svého výlučného majetku, do společného jmění manželů.
3.4 Vypořádání SJM na základě zákonné domněnky dle § 150 odst. 4 OZ Jestliže vypořádání společného jmění manželů není provedeno ani dohodou ani soudním rozhodnutím, nastupuje nevyvratitelná právní domněnka dle § 150 odst. 4 OZ. Toto ustanovení (tehdy jako § 149 odst. 4 původního občanského zákoníku) bylo do občanského zákoníku zařazeno novelizací provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. Došlo tak k odstranění nejistého právního stavu v případě, kdy nedošlo k vypořádání společného jmění manželů dohodou ani rozhodnutím soudu. Původ tohoto ustanovení lze spatřovat v tehdejší judikatuře, která se tento problém snažila řešit.117 Motivem pro přijetí této právní úpravy bylo dle důvodové zprávy podpořit „zájem na tom, aby se manželé po zániku bezpodílového spoluvlastnictví bez zbytečných odkladů především sami pokusili o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dohodou“. Smyslem ustanovení § 150 odst. 4 OZ tedy je, aby po uplynutí určité lhůty mezi manžely již neexistovalo nevypořádané společné jmění manželů. Ustanovení § 150 odst. 4 OZ zní takto: „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.“ Účinky tohoto ustanovení nastupují bezprostředně ze zákona, bez jakéhokoliv zásahu soudu či jiných osob a bez ohledu na vůli účastníků. Tyto účinky nastávají bezvýhradně jak 117
R 62/1974: „K dohodě může dojít i tak, že bezpodíloví spoluvlastníci, třebas i mlčky, shodně vycházejí z toho, že do výlučného osobního vlastnictví každého z nich připadnou ty věci, které každý měl v době vypořádání ve své dispozici a ve svém užívání.“
50
pro oba účastníky, tak i pro třetí osoby a není možné se jim nijak bránit. Ustanovení totiž oběma účastníkům poskytuje dostatečně dlouhou dobu na to, aby se mohli takovýmto účinkům bezpečně vyhnout. Pro zachování výše uvedené tříleté lhůty stačí, aby byl soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů pouze podán, rozhodování soudu totiž může ve zvlášť složitých případech trvat i několik let. Pokud však tříletá lhůta uplynula, řízení o vypořádání společného jmění manželů není možné zahájit. Na tuto skutečnost nemá vliv ani případný omyl týkající se běhu lhůty.118 Je však možné podat žalobu na určení vlastnictví či žalobu na vydání věci. Zákonná domněnka dopadá podle teleologického výkladu ustanovení § 150 odst. 4 OZ i na ten majetek, který nebyl učiněn předmětem návrhu na (částečné) vypořádání společného jmění manželů v tříleté lhůtě.119 Menšinový názor však zastává stanovisko opačné.120 Zákonná domněnka se vztahuje i na ten majetek, který byl ze společného jmění manželů vyloučen smlouvou o zúžení společného jmění manželů (zde ve smyslu § 150 odst. 4 OZ sice nedošlo k zániku společného jmění manželů, došlo však k zániku části společného jmění manželů). U movitých věcí spadajících do společného jmění manželů platí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. U ostatních movitých věcí platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Mezi účastníky zde může dojít ke vzájemným sporům, zejména o výklad slov „výlučně jako vlastník užívá“. Za „výlučné užívání“ věci nelze považovat situaci, kdy jeden z účastníků sice věc užívá, činí tak však jen proto, že druhému tuto věc zadržuje, popř. nerespektuje pravomocné soudní rozhodnutí o užívání věci oběma účastníky. Věc nemusí být fakticky užívána po celou tříletou dobu a nemusí být užívána pravidelně. Postačí i užívání po dobu kratší, musí z něj však být patrné, že je trvalé. Toto užívání nesmí být proti vůli druhého manžela. 118
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2003, sp. zn. 22 Cdo 1057/2003: „Nevyvratitelná domněnka vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů nastupuje i v případě, že návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví byl u soudu podán po uplynutí tříleté lhůty od jeho zániku jen v důsledku nesprávného vyznačení data právní moci rozsudku o rozvodu manželství.“ 119 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.8.2005, sp. zn. 22 Cdo 2679/2004: „Jestliže se nemovitosti účastníků, náležející do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, nestaly během lhůty tří let od zániku tohoto spoluvlastnictví předmětem zahájeného řízení o (částečné) vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví, staly se předmětem jejich podílového spoluvlastnictví.“ 120 Hašek, J., Kazda, P.: Nevyvratitelná právní domněnka vypořádání BSM. Bulletin Advokacie, 2006, č. 5, s. 35-36: „V okamžiku, kdy (byť i neúplný) návrh na vypořádání BSM podá k soudu ve lhůtě tří let kterýkoliv z bývalých manželů, možnost uplatnění nevyvratitelné právní domněnky jako způsobu vypořádání je zcela vyloučena do doby, než je příslušné soudní řízení ukončeno. V rámci ve lhůtě zahájeného řízení může kterýkoliv z účastníků i po lhůtě tří let od zániku manželství rozšířit předmět vypořádání BSM o další položky, které nebyly v původním návrhu uvedeny. Teprve po pravomocném skončení řízení o (byť jen částečném) vypořádání BSM lze přisvědčit názoru, že se na nevypořádaný majetek patřící do BSM uplatní nevyvratitelná právní domněnka vypořádání BSM.“
51
Pro nemovitosti je zákonná domněnka formulována jasněji, neřeší se zde otázka užívání. Po uplynutí tříleté lhůty se nemovitost stává podílovým spoluvlastnictvím obou účastníků, přičemž podíly obou účastníků jsou stejné. Tato skutečnost může být do katastru nemovitostí zapsána na základě ohlášení jednoho z bývalých manželů, který předloží pravomocný rozsudek o rozvodu a potvrzení příslušného soudu, že do tří let od právní moci tohoto rozhodnutí nebyl podán návrh na vypořádání ani že neprobíhá (či neproběhlo) takovéto řízení [§ 42 odst. 1 vyhlášky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška)]. Pro ostatní majetková práva, pohledávky a závazky platí účinek zákonné domněnky přiměřeně. Mezi tato ostatní majetková práva můžeme zařadit i členská práva a povinnosti spojené s užíváním družstevního bytu.121 Pokud však po zrušení společného nájmu družstevního bytu soudem (ve smyslu § 705 odst. 2 OZ) nedojde k vypořádání tržní hodnoty členského podílu ve společném jmění manželů a nastoupí zákonná domněnka, má účastník, který se nestal členem družstva, právo domáhat se na druhém, aby mu vyplatil polovinu tržní hodnoty členského podílu.122
3.5 Vypořádání společného jmění manželů v souvislosti se zúžením SJM K vypořádání společného jmění manželů je nutno podle § 149 odst. 4 OZ (ve spojení s § 149 odst. 2 a 3 OZ) přistoupit i tehdy, jestliže dojde k zúžení společného jmění manželů smlouvou (§ 143a odst. 1 OZ) či rozhodnutím soudu (§ 148 odst. 1 OZ). Předmětem vypořádání je ta část společného jmění manželů, která byla z jeho zákonného rozsahu vyňata a která nebyla dosud vypořádána. Zúžení společného jmění manželů může být provedeno dvojím způsobem; s tím potom souvisí i otázka vypořádání: a) zúžení SJM jako celku až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, 121
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003: „Jestliže do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů nedošlo k vypořádání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu mezi manžely jejich dohodou, ani za tím účelem nebylo zahájeno řízení u soudu, pak se na toto vypořádání (po zrušení jejich práva společného nájmu družstevního bytu – § 705 odst. 2 věta druhá ObčZ) použije ustanovení § 149 odst. 4 ObčZ o vypořádání tzv. ostatních majetkových práv manželům společných. Toto právo se vypořádá podle zásad pro vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž se vychází ze stejných podílů účastníků.“ 122 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003: „Pokud po zrušení práva společného nájmu družstevního bytu podle § 705 odst. 2 věty druhé ObčZ nedojde mezi rozvedenými manžely k vypořádání hodnoty členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, náležející do jejich bezpodílového spoluvlastnictví, dohodou ani rozhodnutím soudu k návrhu podanému ve lhůtě tří let od zániku manželství, může se manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí této lhůty, domáhat na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu.“
52
b) zúžení SJM o jednotlivé majetkové položky. V obou případech se při navazujícím vypořádání použijí dispozitivní ustanovení § 149 odst. 2 a 3 OZ. Z hlediska vypořádání však musíme rozlišovat, zda jde o zúžení společného jmění manželů soudem, nebo smlouvou. Jestliže se společné jmění manželů zužuje smlouvou, pak je možné, aby v takovéto smlouvě byl společný majetek i vypořádán. Jestliže jde o zúžení společného jmění manželů soudním rozhodnutím, pak návrh na vypořádání lze podat nejdříve poté, co rozhodnutí o zúžení společného jmění manželů nabude právní moci. Jestliže je společné jmění manželů zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, je nutné zbývající část společného jmění manželů vypořádat. Toto vypořádání lze provést již v samotném textu smlouvy o zúžení společného jmění manželů; využití této možnosti však není tak časté jako je tomu v situaci, kdy dochází k zúžení společného jmění manželů o jednotlivé majetkové položky. Jediné, co tedy není v tomto případě předmětem vypořádání, jsou věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Těmito věcmi je především obvyklé vybavení bytu (tzn. nábytek, elektrické spotřebiče, nádobí aj.). Výše uvedený pojem je však nutno vykládat z objektivního hlediska (určitého společenského standardu), nikoliv z hlediska subjektivního (zámožnost určité rodiny).123 Společné jmění manželů však může být zúženo i o jednotlivé předměty tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (např. pračka, počítač).124 Takovýto případ by spadal do skupiny zúžení společného jmění manželů o jednotlivé majetkové položky (viz níže). Vždy je však nutné respektovat, že společné jmění manželů nelze zúžit o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti jako celek. Pokud dochází k zúžení společného jmění manželů o jednotlivé majetkové položky, je nutné tyto položky také vypořádat. V praxi se zřejmě nejčastěji vyskytuje případ, kdy dochází k vynětí nemovitosti ze společného jmění manželů, kterou jeden z nich chce použít k zajištění úvěru a druhý nechce ve vztahu s bankou jakkoliv vystupovat, anebo případ, kdy si manželé koupí dům na hypotéku, tuto hypotéku splácí jen jeden z nich a manželé by proto chtěli dům přepsat pouze na toho manžela, který tento úvěr splácí. V těchto případech je praktické takovýto majetek vypořádat již v samotné dohodě o zúžení společného jmění manželů uzavřené ve formě notářského zápisu. Jestliže se manželé v této smlouvě dohodnou na tom, co již dále do společného jmění manželů spadat nebude (o co se společné jmění manželů zužuje) a explicitně stanoví, komu tento majetek připadne, vlastně již vypořádání provedli.125 Smlouva o zúže123
Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 174. Štanclová, V.: Ještě k diskuzi o zúžení společného jmění manželů. Ad Notam, 2010, č. 1, s. 11. 125 Na tuto otázku existují odlišné názory. Osobně zastávám stanoviska Marie Štanclové, Kateřiny Brejlové a Zdeňka Ryšánka publikované v časopise Ad Notam. Dovolím si tak nesouhlasit s názorem Františka Baláka (Balák, F.: K diskuzi o zúžení společného jmění manželů. Ad Notam, 2009, č. 6, s. 205): „Je-li v takovéto 124
53
ní společného jmění manželů tímto již dohodu o vypořádání části společného jmění manželů obsahuje. Navíc poskytuje oproti "obyčejné" dohodě o vypořádání společného jmění manželů vyšší právní jistotu, neboť je uzavřena ve formě notářského zápisu a je tedy veřejnou listinou ve smyslu § 134 OSŘ. Jestliže se ale manželé ve smlouvě nedohodnou o vypořádání majetkových položek vylučovaných ze společného jmění manželů, je nutné tento majetek v budoucnu vypořádat dohodou, rozhodnutím soudu či uplatněním zákonné domněnky. Jestliže se dohoda o zúžení společného jmění manželů obsahující vypořádání společného jmění manželů týká nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí, pak tato dohoda nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí (§ 143a odst. 1 OZ, § 149a OZ). Sporná může být otázka, zda se má při případném vypořádání společného jmění manželů přihlížet k předchozí modifikaci společného jmění manželů tím, že by se podle § 149 odst. 2 OZ jednalo o náklady vynaložené ze společného majetku na majetek jednoho z manželů (při zúžení společného jmění manželů) či o náklady vynaložené z majetku jednoho manžela na společný majetek (při rozšíření společného jmění manželů). Judikatura stanovila, že k modifikaci společného jmění manželů se v tomto případě nepřihlíží.126 Zúžení či rozšíření společného jmění manželů se tedy při případném budoucím vypořádání projeví pouze v tom, že předmětem vypořádání bude jen takto modifikované společné jmění manželů, ve kterém se ale žádné vnosy či zápočty z titulu předchozí modifikace společného jmění manželů provádět nebudou.
smlouvě [smlouvě o vypořádání společného jmění manželů] toliko uvedeno, kdo se po zúžení stává výlučným vlastníkem věci vyloučené ze SJM (aniž by bylo jakkoli zmíněno vypořádání, vyrovnání, náhrada, popř. použito jiných slov obdobného významu) jde podle mého názoru o natolik nedostatečné vypořádací ujednání, že nelze říci, že by účastníci touto smlouvou byli podle práva vypořádáni.“ Dle mého názoru zde bývalý soudce Nejvyššího soudu ČR vychází z přílišného formalismu. Dohoda o zúžení společného jmění manželů by měla být vykládána nejen podle jejího jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 OZ). Jestliže kontrahenti touto smlouvou chtěli docílit toho, aby určitá věc připadla ze společného jmění manželů do výlučného majetku jednoho z manželů, jedná se o vypořádání. Potřebnou právní jistotu by v tomto případě měla zajišťovat již sama skutečnost, že k uzavření této smlouvy dochází formou notářského zápisu a nikoliv skutečnost, že se ve smlouvě použijí slova jako "vypořádání", "vyrovnání" aj. V souvislosti s rozdílnými názory na tuto problematiku tak pro notáře vyplývá potřeba věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby manžele před uzavřením smlouvy řádně poučil o všech důsledcích. Aby tedy notář při sepisování smlouvy o zúžení společného jmění manželů, která obsahuje vypořádání, vyhověl všem názorovým proudům na tuto problematiku a předešel tak případným nejasnostem v případě pozdějších sporů, měl by do smlouvy o zúžení společného jmění manželů ještě zařadit to, zda se ve smlouvě určený vlastník zavazuje, že na vyrovnání podílu druhému manželovi uhradí určitou částku v dohodnutém termínu, nebo zda se manželé dohodli, že na vyrovnání podílu nebude nic hrazeno, popř. že otázka vyrovnání bude řešena později. I když mi zařazení takovéhoto ustanovení (které požaduje František Balák) přijde nadbytečné, jeho vtělením do textu smlouvy odpadají veškeré interpretační spory mezi dvěma výše uvedenými názorovými proudy. 126 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.5.2005, sp. zn. 30 Cdo 681/2004: „Předmětem vypořádání společného jmění manželů nejsou majetek a závazky, ohledně kterých bylo společné jmění zúženo smlouvou, ovšem pouze v případě, že zúžení se týkalo majetku a závazků nabytých či vzniklých po uzavření předmětné smlouvy nebo majetku a závazků, které společné jmění v době uzavření smlouvy již tvořily, a byly již mezi manžely vypořádány nebo se na ně vztahuje nevyvratitelná domněnka vypořádání.“
54
BOX č. 5: Vypořádání SJM v souvislosti se zúžením SJM v novém občanském zákoníku Zúžení společného jmění manželů bude i podle nového občanského zákoníku možné provést smluvně nebo rozhodnutím soudu. U zúžení společného jmění manželů smlouvou (smluvený režim) nedochází k významným změnám. U zúžení společného jmění manželů rozhodnutím soudu (režim založený rozhodnutím soudu) však dochází ke zpřísnění podmínek, za kterých bude moci soud společné jmění manželů zúžit, neboť pro takovéto zúžení bude muset být dán závažný důvod ve smyslu § 724 odst. 1 NOZ. Blíže k této problematice viz BOX č. 2: Zánik společného jmění manželů v novém občanském zákoníku. Stávající právní úprava limituje zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Ty pak (jako celek) nemohou být předmětem vypořádání společného jmění manželů. Nový občanský zákoník přichází s pojmem „obvyklé vybavení rodinné domácnosti“ (§ 698-699 NOZ), přičemž toto není součástí společného jmění manželů. Jedná se o soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným potřebám rodiny a jejích členů ("věci sloužící k vaření a spaní"), přičemž není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich. Společné jmění manželů tak bude možné za trvání manželství zúžit, ale obvyklé vybavení rodinné domácnosti tím nemůže být dotčeno, ledaže by jeden z manželů trvale opustil domácnost a odmítal se do ní vrátit (§ 718 odst. 3 NOZ). Do budoucna se také počítá s vytvořením veřejného seznamu dohod, které mění zákonný majetkový režim společného jmění manželů (§ 721 NOZ). Zatím však není jasné, který orgán bude tyto dohody spravovat.
55
4. Vypořádání SJM v řízení o dědictví V případě, že manželství zanikne smrtí (prohlášením za mrtvého) jednoho z manželů, dojde k vypořádání společného jmění manželů soudem v rámci řízení o dědictví podle § 175l OSŘ. I v tomto případě se při vypořádání použijí dispozitivní ustanovení občanského zákoníku, tj. § 149 odst. 2 a 3 OZ. V úvahu zde nepřichází dohoda pozůstalého manžela s dědici.
4.1 Procesní otázky vypořádání společného jmění manželů Podstatou vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví je oddělení majetku pozůstalého manžela od majetku spadajícího do dědictví. To provádí orgány, které projednávají dědictví. Od 1.1.1955 jimi byla státní notářství (zákon č. 52/1954 Sb., kterým se rozšiřuje působnost státních notářství), od 1.1.1993 to jsou soudy, které pověřují prováděním úkonů v řízení o dědictví notáře jako soudní komisaře [zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. Notář jako soudní komisař vydává v řízení o dědictví samostatně téměř všechna rozhodnutí. Od 1.7.2009 (novelizace provedená zákonem č. 7/2009 Sb.) vydává (jménem soudu) i rozhodnutí ve věci samé (tedy i rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů), která před tímto datem vydával jen příslušný soud. Vypořádání společného jmění manželů lze provést samostatným usnesením, častěji však je usnesení o vypořádání společného jmění manželů součástí usnesení o dědictví (§ 175q odst. 1 a 2 OSŘ). K řízení je věcně příslušný okresní soud (§ 9 odst. 1 OSŘ). V obvodu hlavního města Prahy jsou věcně příslušné jednotlivé obvodní soudy, v obvodu města Brna je věcně příslušný Městský soud v Brně [§ 9 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů]. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště. Neměl-li bydliště nebo nelze-li bydliště zjistit, příslušný je soud, v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy pobyt. Není-li takový soud, je příslušný soud, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek, popř. mezi několika takto příslušnými soudy ten z nich, který provedl úkon v řízení o dědictví jako první [§ 88 písm. j) OSŘ]. Příslušný soud pak pověří notáře (podle rozvrhu dle § 175za OSŘ), aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví (§ 38 odst. 1 OSŘ). Úkony notáře, které provedl jako soudní komisař, se považují za úkony soudu (§ 38 odst. 3 OSŘ).
4.2 Otázka aplikace ustanovení § 175l odst. 1 OSŘ Ustanovení § 175l odst. 1 OSŘ stanoví, že pokud měl zůstavitel s pozůstalým manže-
56
lem majetek ve společném jmění, rozhodne soud o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. Je tedy samozřejmé, že § 175l odst. 1 OSŘ dopadá na případ, kdy společné jmění manželů zaniklo smrtí (popř. prohlášením za mrtvého). Objevují se však i názory, že § 175l odst. 1 OSŘ dopadá i na situaci, kdy v době smrti zůstavitele existuje nevypořádané společné jmění manželů.127 S tímto názorem však nelze souhlasit. Vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví je možné provést pouze v případě, „měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění“. Vzhledem k tomu, že podle § 149 odst. 1 OZ zaniká společné jmění manželů zánikem manželství (tedy rozvodem), nelze již v době úmrtí rozvedeného zůstavitele hovořit o existujícím „majetku ve společném jmění“ ve smyslu § 175l odst. 1 OSŘ. Zůstavitel neměl v této době majetek ve společném jmění s přeživším bývalým manželem, hypotéza § 175l odst. 1 OSŘ tedy není naplněna. Vypořádání společného jmění manželů se tak v rámci řízení o dědictví provede tehdy a jen tehdy, jestliže došlo k zániku společného jmění manželů smrtí (nebo prohlášením za mrtvého) jednoho z manželů.128 Zde však vzniká řada otázek, jak v rámci řízení o dědictví postupovat. Pojďme si pro tedy pro následující úvahy vyčlenit dvě situace: a) dojde k rozvodu, je podán návrh na vypořádání SJM a manžel zemře, b) dojde k rozvodu, není podán návrh na vypořádání SJM a manžel zemře. Ad a) Jestliže řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo zahájeno ještě za života zemřelého manžela, stanou se účastníky tohoto řízení jeho dědicové (jsou-li známi).129 Tito dědicové jsou pak oprávněni (jakožto procesní nástupci zemřelého manžela) uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů s přeživším bývalým manželem; dohodu však musí uzavřít všichni dědici zůstavitele.130 Z hlediska řízení o dědictví pak existují dva rozdílné názory, jak může situace pokračovat. První názor je, že se dědické řízení přeruší dle § 109 odst. 1 písm. b) OSŘ (popř. soudní komisař počká, pokud očekává brzké vyřešení soudního sporu) 127
Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M.: Společné jmění manželů. Linde, Praha 2009, s. 176. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.1996, sp. zn. 24 Co 96/96: „Soud v řízení o dědictví neprovádí vypořádání nevypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele s rozvedeným manželem. Postup dle § 175l OSŘ je možný jen tam, kde manželství zaniklo až úmrtím zůstavitele, nikoli rozvodem za jeho života.“ 129 Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.7.1978, sp. zn. 3 Co 1017/78: „Jestliže zemřel jeden z účastníků občanského soudního řízení, soud může zpravidla, i když řízení o dědictví není dosud pravomocně skončeno, pokračovat v řízení, jsou-li z řízení o dědictví známi dědicové zemřelého. To musí učinit např. v případě, že jde o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo rozvodem manželství, a jeden z rozvedených manželů zemřel během občanského soudního řízení o toto vypořádání.“ 130 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.7.1999, sp. zn. 10 Ca 196/99: „Jestliže v době smrti rozvedeného manžela nebránila žádná právní překážka (zaniklé) bezpodílové spoluvlastnictví vypořádat, pak do takového práva zůstavitele vstoupili jeho dědicové; těmto dědicům ani rozvedené manželce nic nebránilo, aby uzavřeli dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“ 128
57
a počká se na výsledek řízení o vypořádání společného jmění manželů, ve kterém soud rozhodne, které věci připadají do dědictví po zemřelém manželovi.131 Druhý názor zastává stanovisko, že se v řízení o dědictví pracuje s položkou aktiv, která představuje nárok zůstavitele z dosud nevypořádaného společného jmění manželů.132 Ať tak či onak, vždy je soud rozsudkem o vypořádání společného jmění manželů vázán.133 První možnost je "čistější", ale pomalejší. Notář jako soudní komisař nebude v řízení o dědictví vůbec zjišťovat majetek spadající do společného jmění manželů a bude zkoumat pouze výlučný majetek zůstavitele. Poté, co rozsudek o vypořádání společného jmění manželů nabude právní moci, zahrne (konkrétně vymezenou) část připadající zůstaviteli do dědictví. Druhá možnost je rychlejší, ale není tolik precizní. Notář jako soudní komisař bude v řízení o dědictví zjišťovat i majetek spadající do společného jmění manželů a do dědictví zařadí poloviční podíl z tohoto zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. V řízení o dědictví však nebude vypořádání společného jmění manželů provádět. Dojde tak k zařazení jakési abstraktní položky „pohledávka/závazek z nevypořádaného společného jmění manželů“ do výlučného majetku zůstavitele (aktiv či pasiv dědictví).134 Osobně se přikláním k první metodě, neboť je preciznější a přesněji vymezuje majetek spadající do dědictví po zůstaviteli; přesnost a preciznost první metody tak dle mého názoru převyšuje rychlost metody druhé. Použití druhé metody se navíc jeví jako velmi problematická hned z několika důvodů: -
majetek spadající do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů je
131
R 44/77: „Jestliže v průběhu občanského soudního řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů jeden z bezpodílových spoluvlastníků zemře a účastníky řízení jsou potom jeho dědici, nemůže soud rozhodovat o tom, zda jednotlivým dědicům z více dědiců zemřelého bezpodílového spoluvlastníka připadnou některé věci z vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž rozhodne, že připadají do dědictví po bezpodílovém spoluvlastníku.“ 132 Škárová, M. a kol.: Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. Linde, Praha 2008, s. 484: „Řízení o dědictví není závislé na způsobu tohoto vypořádání, pokud k němu nedošlo ještě za života zůstavitele. Není proto důvod přerušovat řízení o dědictví s odkazem na to, že probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů u soudu, neboť důsledky tohoto vypořádání již nemohou ovlivnit stav ke dni úmrtí zůstavitele.“ Stejný názor je obsažen i ve Škárová, M. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Linde, Praha 2009, s. 509: „Byl-li zůstavitel rozvedený a ke dni úmrtí neměl vypořádáno společné jmění manželů s bývalým manželem, zjistí soud, co bylo předmětem nevypořádaného společného jmění manželů, a zařadí do dědictví pouze nárok zůstavitele na odpovídající podíl z vypořádání tohoto majetku ve smyslu § 149 odst. 2 OZ (zpravidla na podíl odpovídající jedné polovině nevypořádaného společného jmění), v obvyklé ceně připadající na tento podíl.“ 133 R 4/1980: „V řízení o dědictví je pak státní notářství vázáno rozhodnutím soudu [o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů] o tom, co připadá z vypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví do dědictví po zemřelém bezpodílovém spoluvlastníku, a tento majetek (dluhy) zařadí do soupisu aktiv a pasív dědictví.“ 134 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.1996, sp. zn. 24 Co 96/96: „Jestliže uvedená lhůta do dne úmrtí neuplynula nebo byl před jejím uplynutím za života zůstavitele podán návrh na vypořádání BSM u soudu, zařadí soud v dědickém řízení do aktiv, resp. pasiv dědictví (pokud zde byl společný dluh), "podíl zůstavitele z dosud nevypořádaného BSM s rozvedeným manželem", a to v ceně, která odpovídá příslušnému podílu zůstavitele ve smyslu § 150 ObčZ [dnes § 149 odst. 2 a 3 OZ] na společném majetku (příp. i dluhu). Nerozhoduje však konkrétně o jednotlivých věcech (resp. i dluzích), neboť tato otázka musí být řešena mimo řízení o dědictví.“
58
zjišťován souběžně ve dvou řízeních, s čímž mohou být spojeny i zbytečné, duplicitně vynaložené náklady (např. na dva znalecké posudky), -
v řízení o dědictví by se nemělo řešit vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem (zde sice formálně nedochází k vypořádání společného jmění manželů usnesením soudního komisaře, materiálně je však řešeno v průběhu celého řízení zjišťováním majetku, jeho oceňováním apod.),
-
soud rozhodující o vypořádání společného jmění manželů může stanovit i jiné než poloviční podíly na majetku, který spadá do společného jmění manželů,
-
přeživší bývalý manžel či dědici zůstavitele mohou proti rozsudku o vypořádání společného jmění manželů podat odvolání, v důsledku kterého může dojít ke změně rozhodnutí (ke změně předmětu vypořádání či ocenění některých majetkových položek).
Výše uvedené argumenty mohou mít za následek zbytečný výskyt dodatečných projednání dědictví, které berou čas a peníze nejen soudu a soudnímu komisaři, ale i účastníkům řízení. Ad b) Druhý případ je složitější. Zásadní otázkou je zde to, zda ještě vůbec může být po smrti zůstavitele podán návrh na vypořádání společného jmění manželů. V této věci existuje názor, že návrh na vypořádání společného jmění manželů po smrti zůstavitele již podán být nemůže a společné jmění manželů se vypořádá v řízení o dědictví.135 S tímto názorem však nelze souhlasit. Základním nedostatkem tohoto stanoviska je problematičnost procesního postavení přeživšího bývalého manžela, který není účastníkem řízení o dědictví.136 Jelikož přeživší bývalý manžel není účastníkem řízení, nemůže být vázán usnesením o vypořádání společného jmění manželů (§ 159a odst. 1 OSŘ a contrario ve spojení s § 167 odst. 2 OSŘ), ačkoliv se jedná o usnesení upravující jeho majetkové poměry. Proto jsem toho názoru, že i po smrti zůstavitele je možné podat návrh na vypořádání společného jmění manželů. Tento návrh může podat přeživší bývalý manžel nebo některý z dědiců zůstavitele. Navazující otázkou může být, co se stane, když návrh na vypořádání společného jmění 135
R 4/1980: „Nebylo-li občanské soudní řízení o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví zahájeno ještě za života obou bezpodílových spoluvlastníků, pak již není zákonného podkladu pro toto řízení a nelze u soudu podat úspěšně návrh na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví proti dědici zemřelého bezpodílového spoluvlastníka. Podání takového návrhu také nemůže dědici bezpodílového spoluvlastníka ani druhému bezpodílovému spoluvlastníku uložit státní notářství s poukazem na ustanovení § 18 not. ř., protože tu už určení toho, co z tohoto společného majetku obou bezpodílových spoluvlastníků patří do dědictví po zemřelém spoluvlastníkovi, náleží do výlučné pravomoci státního notářství.“ 136 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.11.1996, sp. zn. 24 Co 291/96: „Rozvedený manžel zůstavitele není účastníkem dědického řízení.“ S opačným stanoviskem Ilony Schelleové [„I v řízení o dědictví platí, že účastníky řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou i ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (§ 94 odst. 1 OSŘ).“] nelze souhlasit, neboť v řízení o dědictví nemůže dojít samo o sobě k jednání o právech a povinnostech rozvedeného manžela zůstavitele (tj. nepředpokládáme marginální případ, kdy rozvedený manžel zůstavitele je závětním dědicem), když § 175l odst. 1 OSŘ dopadá pouze na situace vypořádání společného jmění manželů v důsledku smrti (prohlášení za mrtvého), nikoliv v důsledku rozvodu.
59
manželů nebude podán vůbec (například proto, že účastníci či přeživší bývalý manžel o této možnosti neví nebo návrh na vypořádání podávat nechtějí). Stále zde existuje možnost, aby i po zahájení řízení o dědictví uzavřel přeživší bývalý manžel dohodu o vypořádání společného jmění manželů s dědici zůstavitele. Zde by měl významně působit notář, který by se měl snažit přesvědčit dědice zůstavitele, aby s přeživším bývalým manželem takovouto dohodu uzavřeli, neboť je především v jejich zájmu, aby společné jmění manželů bylo co nejrychleji vypořádáno. Pokud ani tak nedojde k vypořádání společného jmění manželů dohodou či rozhodnutím soudu, musí nastoupit dle § 150 odst. 4 OZ zákonná domněnka.137 Pro tuto argumentaci svědčí i historický výklad, podle kterého došlo k zařazení § 150 odst. 4 OZ do občanského zákoníku z důvodu potřeby odstranění nejistého právního stavu po zániku společného jmění manželů.138 V tomto vysoce extrémním případě pak dle mého názoru nezbývá nic jiného, než počkat do uplynutí tříleté lhůty [popř. řízení přerušit dle § 109 odst. 1 písm. b) OSŘ] a po uplatnění zákonné domněnky vypořádání v řízení o dědictví pokračovat. Mohlo by se zdát, že výše uvedené situace jsou pouze jakousi teoretickou konstrukcí, i takovéto případy se však v praxi objevují. Soudní komisař na začátku řízení zjistí, že zůstavitel byl k datu úmrtí rozvedený a začne věc řešit obvyklým způsobem; o nevypořádaném společném jmění manželů zatím neví. Problém může vyvstat na základě sdělení účastníků řízení nebo z výpisu z katastru nemovitostí, na kterém bude uvedeno, že předmětná nemovitost je ve společném jmění manželů. Notář pak musí příslušnou část společného jmění manželů, která připadne zůstaviteli, v řízení o dědictví projednat. Pokud by však k projednání tohoto majetku nedošlo, bude nutné v budoucnu provést dodatečné projednání dědictví. Pro úplnost je nutné zmínit situaci, kdy po zániku společného jmění manželů rozvodem dojde k vypořádání na základě uplatnění zákonné domněnky dle § 150 odst. 4 OZ. Pokud pak v blízké době poté dojde k úmrtí jednoho z manželů, do dědictví bude zařazeno pouze to, co ze společného jmění manželů náleží zůstaviteli jako výlučný majetek, popř. to, u čeho má podílové spoluvlastnictví s bývalou manželkou.139
137
Hypotéza tohoto ustanovení („Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu…“) je zde naplněna beze zbytku, dispozici je pak nutno vykládat s ohledem na specifičnost této situace [tedy spojení „…že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů (…) výlučně jako vlastník užívá“ chápat jako „…že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů (…) výlučně jako vlastník užíval“]. 138 Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 238. 139 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.1996, sp. zn. 24 Co 96/96: „Zaniklo-li manželství zůstavitele rozvodem a do dne úmrtí uplynuly 3 roky od zániku manželství, aniž by v této lhůtě došlo k vypořádání BSM nebo k podání návrhu na jeho vypořádání u soudu, zařadí soud v dědickém řízení ze společných aktiv a pasiv rozvedených manželů do aktiv a pasiv dědictví to, co podle domněnky uvedené v § 149 odst. 4 ObčZ [dnes § 150 odst. 4 OZ] náleží z BSM zůstaviteli.“
60
4.3 Předmět vypořádání společného jmění manželů V souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů musí soudní komisař nejprve zjistit šetřením v Centrální evidenci manželských smluv (CEMS), zda byla uzavřena manželská smlouva, na základě které došlo k rozšíření či zúžení společného jmění manželů (§ 175c odst. 2 OSŘ).140 V případě, že existenci takovéto smlouvy zjistí, nechá si její opis zaslat od příslušného notáře. Pak přistupuje ke zjišťování jednotlivých majetkových položek. V průběhu řízení o dědictví zjišťuje soudní komisař na základě dotazů směřovaných jednotlivým institucím (komerční banky, bytová družstva, finanční úřady aj.), osobním šetřením (Centrální depozitář cenných papírů, Informační systém katastru nemovitostí aj.) nebo na základě sdělení účastníků řízení jednotlivé majetkové položky, které spadají do společného jmění manželů. Poté je veškerý majetek oceňován, a to vždy ve stavu k datu úmrtí zůstavitele. K oceňování majetku v řízení o dědictví srov. podkapitolu 3.3.3 Oceňování majetku při provádění vypořádání společného jmění manželů. Ani zůstavitel v závěti ani pozůstalý manžel nemohou rozhodnout, které věci ze společného jmění manželů přijdou do dědictví a které zůstanou vlastnictvím pozůstalého manžela. Pozůstalý manžel se někdy tento problém snaží řešit tím, že se "svůj" majetek spadající do společného jmění manželů (nejčastěji běžný účet vedený na své jméno) snaží zatajit a při sepisování protokolu o předběžném šetření o něm nic nesdělí. Na to se ovšem často v průběhu dědického řízení přijde. Důvod, proč pozůstalý manžel takovýto majetek tají, je prostý. Usiluje o snížení celkové hodnoty aktiv dědictví, ze kterých se určuje odměna notáře jako soudního komisaře, tedy to, co ho ve výsledku dědické řízení stojí. Dle mého názoru zde dnes zásadní roli hrají různé sociální sítě (zejména Facebook), na kterém si lidé tyto "poznatky" velmi často sdělují. V řízení může vyvstat problém, které položky zařadit do společného jmění manželů a které do výlučného majetku zůstavitele (který není předmětem vypořádání společného jmění manželů). V některých případech může dokonce nastat situace, že majetek vůbec není předmětem dědického řízení. Tuto problematiku upravují jednotlivé zvláštní zákony. Jestliže bylo právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, členem družstva zůstává pozůstalý manžel a jemu náleží i členský podíl (§ 707 odst. 2 OZ).141 V řízení o dědictví
140
Tato evidence se týká pouze manželských smluv sepsaných po 1.7.2009. Proto se prozatím v řízení o dědictví soudní komisaři s existencí těchto smluv potýkají velice zřídka. 141 R 19/1990: „Podle ustanovení § 180 odst. 2, věta druhá o. z. [dnes § 707 odst. 2 OZ], bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne státní notářství při vypořádání mezi dědici a pozůstalým manželem. (…) Je proto nadbytečné rozhodovat o tom, že pozůstalý manžel zůstal jediným členem družstva. Nelze však vyloučit, že může být
61
k tomu soudní komisař přihlédne a do předmětu vypořádání společného jmění manželů zařadí majetkovou hodnotu (částku), která odpovídá obvyklé ceně členského podílu v bytovém družstvu.142 Jinak by totiž byl pozůstalý manžel zvýhodněn oproti ostatním dědicům. Tento závěr se ukazuje jako zvláště potřebný v případě, kdy bylo o takovémto majetku pořízeno závětí zůstavitele, který odkázal družstevní byt například svému dítěti.143 Práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření přechází po úmrtí účastníka stavebního spoření na pozůstalého manžela [§ 8 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZSS")]. Tato práva a povinnosti jsou předmětem dědění jen tehdy, není-li pozůstalého manžela a dědicové se zároveň dohodnou v dohodě o vypořádání dědictví, že práva a povinnosti ze stavebního spoření převezme jeden z nich (§ 8 odst. 2 ZSS). Jestliže práva a povinnosti ze stavebního spoření přechází na pozůstalého manžela, soudní komisař k tomu v řízení o dědictví přihlédne tím, že do předmětu vypořádání společného jmění manželů zařadí majetkovou hodnotu (částku), která odpovídá zůstatku na účtu stavebního spoření (včetně úroků a poměrné částky státní podpory) ve stavu k datu úmrtí. Peněžitá práva zaměstnance z pracovněprávního vztahu přechází do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; není-li těchto osob, stávají se předmětem dědictví (§ 328 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Peněžitá práva do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku tedy přechází přímo ze zákona na pozůstalého manžela a do dědictví nespadají. Částka, která by však tuto hranici převyšovala, by již do dědictví spadala a byla by součástí vypořádávaného společného jmění manželů. Jestliže je v pojistné smlouvě jako pojistná událost dohodnuta smrt pojištěného a nedošlo k určení osoby obmyšlené, pak právo na pojistné plnění ze zákona nabývá manžel pojištěného [§ 51 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZPS")].144 Jestliže není spornou skutečností mezi dědici, kdy bylo právo na družstevní byt nabyto; v tom případě by byl nutný postup podle ustanovení § 18 not. ř.“ 142 R 12/2001: „V řízení o dědictví je soud povinen k tomu přihlédnout, a to tak, že v usnesení vydaném podle § 175l odst. 1 o. s. ř. pozůstalému manželu uloží, aby nahradil, co ze společného majetku bylo vynaloženo na toto jeho majetkové právo.“ 143 Mikeš, J., Muzikář, L.: Dědické právo v teorii a praxi. Leges, Praha 2011, s. 77: „Připadne-li uvedená věc nebo právo do majetkové podstaty dědictví, pak dědic nabude některou z těchto hodnot tak, jak to zůstavitel v závěti zamýšlel. Dědici namísto věci či práva, s kterými bylo na něho v závěti pamatováno, připadne peněžní částka odpovídající hodnotě této věci či práva, zůstanou-li po vypořádání pozůstalému manželu.“ 144 R 9/1968: „Plnenie z poistnej zmluvy, patriace už priamo osobe z poijstnej zmluvy oprávnenej (§ 372 o. z.) [dnes § 51 odst. 2 a 3 ZPS] do dedičstva po poručitel’ovi nepatrí.“
62
pozůstalého manžela, nabývají toto právo děti pojištěného a není-li ani těchto osob, nabývají právo na pojistné plnění postupně rodiče pojištěného, osoby, které žily s pojištěným po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na pojištěného, a dědici pojištěného (§ 51 odst. 2 a 3 ZPS). Nárok na nevyplacené dávky (popř. nedoplatky) důchodového pojištění do dne smrti oprávněného nabývají postupně manžel, děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti; není-li těchto osob, stávají se předmětem dědictví (§ 63 odst. 1 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Nárok na nevyplacené dávky nemocenského pojištění přechází postupně na manžela, děti a rodiče, jestliže s pojištěncem žili v době jeho smrti ve společné domácnosti; není-li těchto osob, stávají se předmětem dědictví (§ 51 odst. 1 a 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže pojištěnec nárok na výplatu dávky za svého života neuplatnil, mohou za něj tento nárok uplatnit výše uvedené osoby. Nárok na nevyplacené peněžité dávky sociální péče nabývají postupně manžel, děti a rodiče, jestliže s oprávněným žili v době jeho smrti ve společné domácnosti; není-li těchto osob, stávají se předmětem dědictví (§ 104 odst. 2 a 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Nárok na nevyplacené dávky pro osoby se zdravotním postižením nabývají postupně manžel, děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 17 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů). U příspěvku na zvláštní pomůcku přechází tyto nároky pouze tehdy, jestliže byla zvláštní pomůcka zakoupena před smrtí oprávněné osoby, jinak nárok na výplatu této dávky zaniká. Problematika úrazového pojištění zaměstnanců bude od 1.1.2013 nově upravena zákonem č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚP"). Podle tohoto zákona bude nárok na výplatu dávky úrazového pojištění postupně přecházet na manžela, děti a rodiče, jestliže žili s příjemcem v době jeho smrti ve společné domácnosti; nebude-li těchto osob, stanou se předmětem dědictví (§ 36 odst. 1 a 2 ZÚP). V průběhu řízení o dědictví může dojít ke sporu mezi účastníky o to, co náleží do společného jmění manželů a co nikoliv. Může se jednat například o situaci, kdy bude zjištěna existence běžného účtu zůstavitele, na kterém je uložena částka ve výši několika set tisíc korun. Zatímco manželka zůstavitele bude tvrdit, že tento majetek spadá do společného jmění manželů, děti zůstavitele budou tvrdit, že se jedná o výlučný majetek jejich otce. Nebude-li
63
možné přes všechnu snahu soudního komisaře tento spor odstranit dohodou účastníků, bude nutné postupovat podle § 175l odst. 1 OSŘ ve spojení s § 175k odst. 3 OSŘ. Soudní komisař se tak omezí pouze na zjištění spornosti této majetkové položky. Při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví se pak k takovýmto položkám nepřihlíží. Nezařazení majetku, popř. dluhů do aktiv či pasiv dědictví v důsledku postupu podle § 175l odst. 1 OSŘ ve spojení s § 175k odst. 3 OSŘ nebrání účastníkům řízení, aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví (§ 175y odst. 1 OSŘ).145 V případě, že po pravomocném skončení řízení o dědictví vyjde najevo další majetek, který spadá do společného jmění manželů, provede se dodatečné dědické řízení podle § 175x OSŘ. Objeví-li se nově pouze dluh zůstavitele spadající do společného jmění manželů, řízení o dědictví se neprovede.
4.4 Usnesení soudního komisaře o vypořádání společného jmění manželů Od 1.7.2009, po novelizaci občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb., vydává usnesení ve věci samé, tedy i samostatná usnesení o vypořádání společného jmění manželů146 a usnesení o dědictví obsahující usnesení o vypořádání společného jmění manželů notář jako soudní komisař. Písemně vyhotovené usnesení obsahuje základní náležitosti podle § 169 odst. 1 OSŘ. Toto usnesení má několik částí: záhlaví, výrok (enunciát), odůvodnění, poučení, den a místo vyhlášení a podpis notáře jako pověřeného soudního komisaře. Usnesení se dle § 175a odst. 3 OSŘ doručuje účastníkům řízení do vlastních rukou. Soudní komisař nejprve určí ve výroku obvyklou cenu majetku, kterou měl zůstavitel s pozůstalým manželem ve společném jmění manželů. Pak je možné přistoupit k samotnému vypořádání společného jmění manželů. Jestliže by z vypořádání mělo pozůstalému manželovi připadnout více, než je jeho nárok, je potřeba případné nerovnosti odstranit uložením peněži-
145
R 70/2008: „Postupem podle § 175y odst. 1 o. s. ř. může být soudním rozhodnutím odstraněna spornost aktiv nebo pasiv dědictví (§ 175k odst. 3 o. s. ř.) nebo spornost skutečnosti významné pro vypořádání společného jmění manželů (§ 175l o. s. ř.) na základě žaloby o určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. nebo může být vztah mezi dědici (mezi dědici a pozůstalým manželem) vyřešen na základě žaloby na plnění podle § 80 písm. b) o. s. ř., kdy otázky sporných aktiv nebo pasiv dědictví nebo skutečností významných pro vypořádání společného jmění manželů, budou řešeny jako otázky předběžné.“ 146 R 50/1985: „Štátne notárstva tiež správne vydávajú samostatné rozhodnutie o všeobecnej cene majetku, výške dlhov a čistej hodnote dedičstva podl’a ustanovenia § 37 Not. por. [dnes § 175o OSŘ, ale i §175l OSŘ] v tých prípadoch, v ktorých vznikajú (alebo z postojov a prednesov účastníkov možno dôvodne predpokladať, že vzniknú) rozpory medzi dedičmi týkajúce sa nielen rozsahu majetku patriaceho do dedičstva, ale aj jeho ceny, prípadne rozpory v spojitosti s uplatňovanými investíciami vloženými niektorými z účastníkov do majetku poručitel’a.“ Stejný názor je obsažen i ve Škárová, M. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. Linde, Praha 2009, s. 527: „Spojování usnesení není vhodné ani v těch případech, kdy mezi dědici jsou spory a lze očekávat, že všechna usnesení budou napadána odvoláním.“
64
tého dorovnání.147 V praxi je totiž téměř pravidlem, že do společného jmění manželů spadá několik běžných účtů, hotovost, automobil, bytové zařízení aj. Pro účastníky řízení by bylo nepraktické stanovit, že pozůstalému manželovi připadá polovina (popř. jiný vypořádací podíl) každé majetkové položky. Účastníci řízení se tedy nejčastěji dohodnou na tom, který majetek připadá pozůstalému manželovi ze společného jmění manželů s tím, že ten pak do dědictví dluží určitou částku na vyrovnání podílů z titulu vypořádání společného jmění manželů.148 Pohledávka vůči pozůstalému manželovi z titulu vypořádání společného jmění manželů je potom jednou z položek aktiv připadajících do dědictví. Tuto pohledávku může nabýt nejen některý z dědiců, ale i sám pozůstalý manžel. Jestliže ji nabývá některý z dědiců, v usnesení se stanoví, že tento dědic nabývá danou částku a že pozůstalá manželka tuto částku příslušnému dědici vyplatí. Jestliže ji nabývá sám pozůstalý manžel, formulace usnesení může být například takováto: „pozůstalá manželka nabývá pohledávku vůči sobě samé ve výši 154.540,Kč, která připadla do dědictví z titulu vypořádání společného jmění manželů dle výroku I. (a která tak zaniká splynutím pohledávky a dluhu v osobě pozůstalé manželky)“. Obdobně se postupuje i v případě, kdy pozůstalému manželovi připadne ze společného jmění manželů méně, než činí jeho vypořádací podíl. Pak by do pasiv dědictví připadl dluh na vyrovnání podílů vůči pozůstalému manželovi z titulu vypořádání společného jmění manželů. Vždy však záleží na konkrétní dohodě účastníků řízení. Jestliže se například účastníci dohodnou, že pozůstalému manželovi připadne jedna polovina nemovitosti spadající do společného jmění manželů, pak druhá polovina této nemovitosti patří do aktiv dědictví. Pokud bychom tedy uvažovali situaci, kdy zůstavitel zemřel ženatý a měl jedno dítě, pak jedna polovina nemovitosti připadne manželce při vypořádání společného jmění manželů a zbytek (tedy druhou polovinu nemovitosti) si dědici rozdělí rovným dílem. Výsledkem tedy bude, že nemovitost bude v podílovém spoluvlastnictví pozůstalé manželky (tři čtvrtiny vzhledem k celku) a syna (jedna čtvrtina vzhledem k celku). Takovýto postup však nemusí být pro účastníky příliš praktický, neboť mnohdy nechtějí, aby se v rámci rodiny štěpily podíly k příslušným
147
R 34/1976: „Postup státních notářství při určování toho, které věci z bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří do dědictví, je zpravidla takový, že určují, která věc náleží do dědictví a která žijícímu manželovi, a případný rozdíl v hodnotě se vyrovnává pohledávkou, která se zařazuje do soupisu aktiv nebo pasiv dědictví jako tzv. náhradová pohledávka zůstavitele nebo pozůstalého manžela. Rovněž se určuje, že společný majetek zůstává ve vlastnictví pozůstalého manžela, který je povinen vyplatit do dědictví polovinu hodnoty tohoto majetku.“ 148 R 19/1990: „K pochybením, popřípadě k nejasnostem, dochází při formulaci nároků z vypořádání. Lze souhlasit s tím, že je třeba používat výrazů "dluh" nebo "pohledávka" a nikoli pouze "částka" nebo "hotovost" apod. Jestliže se podíly vyrovnávají v penězích, je vhodné určit, že "do dědictví patří pohledávka pozůstalého manžela ve výši" nebo že "do dědictví patří dluh vůči pozůstalému manželu". (…) Je neurčitý např. výrok "do dědictví se přikazuje veškerý majetek a pozůstalému manželu pohledávka za dědictvím ve výši odpovídající hodnotě poloviny majetku".“
65
nemovitostem. Pro odůvodnění usnesení o vypořádání společného jmění manželů a usnesení o dědictví obsahující vypořádání společného jmění manželů platí obdobně to, co bylo řečeno v podkapitole 3.3.7 Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, neboť pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí dle § 169 odst. 4 OSŘ ustanovení § 157 odst. 2 OSŘ obdobně. BOX č. 6: Vypořádání SJM v řízení o dědictví v novém občanském zákoníku V novém občanském zákoníku nezůstane opomenuta ani problematika vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví (§ 764 NOZ). Do jisté míry se tak jedná o zdůraznění myšlenky obsažené v § 175l odst. 1 OSŘ tím, že bude zařazena i do hmotněprávního předpisu. Zřejmě k jediné výraznější změně zde dochází v případě vypořádání společného jmění manželů v souvislosti s prohlášením manžela za mrtvého. Vypořádání společného jmění manželů se v tomto případě provede ke dni, který byl v rozhodnutí stanoven jako den jeho smrti (§ 764 odst. 2 NOZ).
66
5. Zánik a vypořádání SJM podle insolvenčního zákona Společné jmění manželů (dlužníka a jeho manžela) může za trvání manželství zaniknout prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů (§ 268 odst. 1 InsZ). K zániku společného jmění manželů dochází dnem, kdy bylo rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek manžela zveřejněno v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 InsZ). Problematiku zániku a vypořádání společného jmění manželů upravuje insolvenční zákon především v § 268-276. Jestliže byl vznik společného jmění manželů vyhrazen ke dni zániku manželství (podle § 143a odst. 2 OZ), má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství. Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu nemůže vzniknout společné jmění nové. Po prohlášení konkursu na majetek manžela se provede vypořádání společného jmění manželů [§ 268 odst. 2 písm. a) InsZ]. Kromě tohoto případu se vypořádání provede i tehdy, jestliže: a) SJM zaniklo dříve, ale do prohlášení konkursu dosud nebylo vypořádáno, b) SJM bylo zúženo smlouvou dle § 143a odst. 1 OZ nebo rozhodnutím soudu dle § 148 odst. 1 či 2 OZ a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno. V obou výše uvedených případech [ad a) a ad b)] se prohlášením konkursu staví tříletá lhůta pro uplatnění zákonné domněnky vypořádání společného jmění manželů (§ 150 odst. 4 OZ), jestliže má skončit nejpozději do šesti měsíců od prohlášení konkursu. Jestliže v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka probíhá řízení o vypořádání společného jmění manželů, pak se takovéto řízení nepřerušuje, namísto dlužníka do něj však nastupuje insolvenční správce, který se tak stává účastníkem řízení (§ 273 odst. 1 InsZ). K vypořádání společného jmění manželů může dojít dohodou nebo rozhodnutím soudu. Návrh na vypořádání společného jmění manželů může podat soudu insolvenční správce nebo druhý manžel, nikoliv však dlužník. Také dohodu o vypořádání společného jmění manželů uzavírá s druhým manželem namísto dlužníka insolvenční správce. Tato dohoda je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud (§ 271 odst. 1 InsZ). Insolvenční soud tuto dohodu schválí, jestliže s ní souhlasí věřitelský výbor a pokud není v rozporu s právními předpisy (§ 271 odst. 2 InsZ). Takto schválená dohoda pak má účinky pravomocného rozsudku. V případě nepatrného konkurzu (který se v těchto případech vyskytuje častěji) však schválení insolvenčního soudu ani souhlas věřitelského orgánu není třeba [§ 315 odst. 1 písm. b) InsZ]. Dojde-li po prohlášení konkursu na majetek dlužníka k uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů dlužníkem, pak je takováto dohoda neplatná (§ 270 odst. 1 InsZ).
67
Mezi manžely tak již není možné platně uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Toto ustanovení zabraňuje tomu, aby docházelo k poškozování věřitelů uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů, podle které by například všechen majetek připadl manželovi dlužníka, a dlužníkovi by ze společného majetku nepřipadlo nic. Neplatné se však prohlášením konkursu stávají i dohody, které byly uzavřeny již po podání insolvenčního návrhu dlužníkem, resp. poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jde-li o insolvenční návrh věřitele [§ 269 odst. 1 písm. d) InsZ]. Pokud by došlo na základě takovéto neplatné dohody k zápisu změny v katastru nemovitostí, ohlásí insolvenční správce tuto skutečnost příslušnému katastrálnímu pracovišti (§ 269 odst. 3 InsZ). Na základě tohoto ohlášení pak provede příslušné katastrální pracoviště zápis do katastru nemovitostí. Rozhodnutí o tom, zda insolvenční soud schvaluje dohodu o vypořádání společného jmění manželů, se doručuje účastníkům dohody a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání společného jmění manželů není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud tuto dohodu neschválí, se mohou odvolat pouze účastníci dohody (§ 272 odst. 2 InsZ). K uspokojení pohledávek věřitelů slouží veškerý výlučný majetek dlužníka a dále majetek, který byl ze společného jmění manželů dlužníkovi přikázán. Jestliže však nelze provést vypořádání společného jmění manželů z toho důvodu, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který spadá do společného jmění manželů, zahrne se celé společné jmění do majetkové podstaty (§ 274 InsZ). Věřitelé pak tedy budou uspokojeni z celého společného jmění manželů, přičemž druhému manželovi bude přiznána pouze (prakticky nedobytná) pohledávka za svým manželem ve výši poloviny (popř. jiného vypořádacího podílu) na společném jmění manželů. Tato pohledávka se dle § 275 InsZ považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako pohledávky ostatní.149 Zákon se k dotyčné problematice vyjadřuje jasně, i přesto však jdou některé výklady proti jeho textu.150 Velice nešikovně řeší insolvenční zákon v § 269 odst. 2 situaci, kdy v době prohlášení konkursu již uplynula tříletá lhůta pro vypořádání společného jmění manželů dle zákonné domněnky (§ 150 odst. 4 OZ). V tomto případě nastávají účinky stanovené v § 150 odst. 4 OZ 149
R 52/98: „Soud, který rozhoduje ve sporu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vyvolaném konkursním řízením, není oprávněn určit pořadí pohledávky, která druhému z manželů vůči úpadci z titulu vypořádání vznikla.“ 150 Dvořák, T.: Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum, 2010, č. 2, s. 58: „Tato úprava je nejasná potud, že není zřejmé, zda náleží manželu dlužníka v tomto případě také jeho podíl z vypořádání zaniklého SJM. Odpověď na výše uvedený problém je však dle mého soudu prostá, totiž vzhledem k tomu, že dlužník odpovídá svým věřitelům veškerým svým (výlučným i společným) majetkem, manžel dlužníka nic nedostane.“
68
až po šesti měsících od prohlášení konkursu a do této doby lze uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo podat návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu.151 Pokud je tedy v této lhůtě uzavřena dohoda nebo podán návrh soudu, právní účinky zákonné domněnky nenastanou vůbec (hledí se na ně, jako by nikdy nenastaly). Ustanovení § 269 odst. 2 InsZ však neřeší, kdy před prohlášením konkursu tato tříletá lhůta uplynula, neboť jeho hypotéza se omezuje pouze na následující formulaci: „Jestliže v době prohlášení konkursu již uplynula lhůta k vypořádání společného jmění manželů (…)“. Rozhodně není žádoucí, aby se toto ustanovení vztahovalo i na vypořádání podle zákonné domněnky, které nastalo například několik let před úpadkem dlužníka. Dle systematického výkladu (zejména s ohledem na § 269 odst. 1 InsZ) lze mít za to, že toto ustanovení se týká těch zákonných domněnek, které nastaly po podání insolvenčního návrhu dlužníkem, resp. poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jde-li o insolvenční návrh věřitele.152 Výše uvedené ustanovení je dle mého názoru z hlediska právní teorie nelogické, neboť jestliže ustanovení § 150 odst. 4 OZ zakotvuje nevyvratitelnou právní domněnku, jejíž účinky nastávají uplynutím času, pak by žádný jiný zákon stejné právní síly neměl takto nastalé účinky nijak narušovat. Dotčená ustanovení (§ 150 odst. 4 OZ a § 269 odst. 2 InsZ) tak jdou výslovně proti sobě, což je v přímém rozporu s požadavkem právní jistoty. Tomuto teoretickému nesouladu nezabrání ani § 269 odst. 2 InsZ in fine, který stanoví, že práva třetích osob nabytá v dobré víře nejsou uplatněním § 269 odst. 2 InsZ dotčena. Po uplynutí konkursu je možné (jestliže manželství stále trvá) společné jmění manželů obnovit, a to rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů (§ 151 OZ). Návrh na obnovení společného jmění manželů je nutné podat i v případě, kdy dojde ke zrušení konkursu podle § 308 InsZ. Zákon neuvádí důvody, pro které lze společné jmění manželů obnovit, lze však říci, že soud by měl návrhu vyhovět, jestliže již nebudou existovat důvody, které vedly k zániku společného jmění manželů a toto obnovení nebude ani v rozporu se zájmy druhého manžela ani v rozporu s dobrými mravy. Společné jmění manželů se obnovuje právní mocí rozsudku o obnovení společného jmění manželů, a to s účinky ex nunc.153
151
Ustanovení § 269 odst. 2 InsZ hovoří o tom, že lze uzavřít „novou dohodu“. Jak je však možné hovořit o nějaké nové dohodě, když žádná stará dohoda uzavřena nebyla? Vždyť v předmětné situaci se jedná o to, že došlo k vypořádání společného jmění manželů na základě zákonné domněnky dle § 150 odst. 4 OZ (jehož účinky toto ustanovení odsouvá) a tato domněnka za žádnou dohodu považována být nemůže. Kromě obsahových "zvláštností" tak toto ustanovení obsahuje i formální nepřesnosti. 152 Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s. 245. 153 R 42/1972: „Toto rozhodnutí působí ex nunc, takže se vztahuje jenom na to, co bylo nabyto (§ 143 o. z.) po právní moci tohoto rozhodnutí, nevztahuje se však na majetek dříve nabytý.“
69
Závěr Právo poskytuje návod pro řešení různých životních situací, mezi které patří i vypořádání společného jmění manželů. Ani sebelepší právní úprava však nemůže případným kritickým situacím v manželství zabránit. Může však jejich následky zmírnit a poskytnout tak všem zúčastněným stranám uspokojivé řešení sporného případu. Právo zde působí jako jakýsi "noční hlídač", který se probouzí v momentě, kdy je nutné mezi manžely vyřešit určitý spor. K této problematice je nutné přistupovat obzvláště citlivě, neboť obsah manželských majetkových vztahů je primárně ovlivňován vzájemnými citovými vztahy. Právě proto musí právní úprava rodinného práva více než jiná právní odvětví reflektovat soudobé poznatky sociologie, psychologie a dalších společenských věd. Tato diplomová práce vycházela především z judikatury a odborných článků, které poskytují hlubší náhled na poměrně strohou právní úpravu. Jistě by mohla být vypracována detailnější úprava vypořádání společného jmění manželů, rozhodování v těchto věcech však nesmí připomínat "právní stroj", který je omezen mantinely jednotlivých ustanovení zákona. Klíčovou roli zde totiž hraje úsudek zkušeného právníka, který po analýze dané situace rozhodne o věci v duchu příslušných pružných ustanovení zákona. Při zpracovávání této práce jsem se proto musel vypořádat s rozdílnými názory na daný problém i s neaktuálností některých myšlenek. Práce reaguje na poměrně velký počet výkladových sporů, kdy nechybí ani vyjádření vlastního názoru k dané problematice podpořené příslušnými argumenty. V současné době musíme čelit velmi znepokojivému faktu, že počet uzavřených sňatků od roku 1989 dramaticky klesá. Tuto problematiku jsem blíže analyzoval v kapitole první a upozornil jsem na některé stimuly, které by mohly tento trend oslabit. Velice přínosný by zde byl sociologický výzkum faktorů, které mají za následek tento nepříznivý vývoj. V budoucnu tak bude zajímavé sledovat, jak tato čísla ovlivní nová právní úprava (tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Myslím si, že k žádné viditelné změně nedojde, neboť nový občanský zákoník k uzavírání sňatků občany nijak nemotivuje; to je však dle mého názoru špatně. V práci jsem se s ohledem na v úvodu vytyčený cíl více zabýval aktuální otázkou oceňování majetku pro účely vypořádání společného jmění manželů. V podkapitole 3.3.3 Oceňování majetku při provádění vypořádání společného jmění manželů jsem proto na problém nahlížel z ekonomického hlediska prismatem základních zásad pro oceňování majetku. Výsledkem je několik doporučení, která usilují o to, aby ocenění majetku pro účely vypořádání společného jmění manželů co nejvíce odpovídalo reálné hodnotě daného aktiva. V této kapitole poukazuji na rozdíly mezi konceptem obvyklé ceny a tržní hodnoty, které jsou v současnosti
70
velmi často ztotožňovány. To však přináší znalcům nemalé problémy, které se mohou odrážet i do soudního řízení. V kapitole 4. Vypořádání SJM v řízení o dědictví jsem se zabýval především problematickou otázkou aplikace ustanovení § 175l odst. 1 OSŘ, tedy situacemi, ve kterých se společné jmění manželů vypořádá v řízení o dědictví; i na tuto otázku existují rozdílné názory. Praktická část této kapitoly vycházela z analýzy některých usnesení o vypořádání společného jmění manželů, resp. usnesení o dědictví obsahujících vypořádání společného jmění manželů. S ohledem na dobu, ve které tato práce vznikala, bylo nutné uvést i kompletní přehled změn týkajících se vypořádání společného jmění manželů v souvislosti s novou právní úpravou (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Po provedené analýze lze konstatovat, že nová právní úprava zachovává kontinuitu s právní úpravou současnou. Změny, které text nového občanského zákoníku přináší, jsou spojeny zejména se zařazením příslušné judikatury ohledně některých problematických otázek. Doufejme tedy, že nastávající změny napomohou ke zvýšení právní jistoty manželů, ale i třetích osob v době zvyšující se zadluženosti českých domácností.
71
Conclusion Law provides guidance for dealing with various situations, among them the settlement of community property of spouses. Not even the best legislation can avoid the critical situations in marriage. However, it can mitigate their effects and provide all parties a satisfactory solution of the problem. Law acts here as a "night watchman" who wakes up in the moment when it is necessary to solve the specific dispute between the spouses. This issue must be treated very carefully because the subject of matrimonial property relations is primarily influenced by reciprocal emotional relationships. That is why the family law more than other branches of law have to reflect current knowledge of sociology, psychology and other social sciences. This thesis was primarily based on analysis of practice of the courts and papers, which afford the deeper insight into the relatively short legislation. Certainly could be adopted more particular legislation of the settlement of community property of spouses, decisions on such matters but may not look like as a "juristic machine", which is limited by the particular provisions of law. A key role is played by the legal conclusion of an experienced lawyer who, after analysis of the situation, adjudge in the spirit of the flexible provisions of the law. During the work on this thesis, I therefore had to deal with the different views on the problem and with the obsolete ideas. The work responds to a relatively large number of interpretative differences with the declaration of my own opinion on the problem supported by the relevant arguments. Today we face a very anxious fact that the number of marriages since 1989 is sharply decreasing. This issue is further analyzed in the first chapter where I pointed to some stimuli, which could weaken this trend. It could be very beneficial to realize a sociological research on the factors that cause this adverse trend. In the future it will be interesting to see how these numbers will be affected by the new legislation (i. e. law No. 89/2012 Coll., Civil Code). I think that there will be no visible change, because the new Civil Code does not motivate people to get married; but this is, in my opinion, wrong approach. With regard to the set goal at the beginning, I dealt with the current issue of valuation of the property for purpose of the settlement of community property of spouses. That is why I regarded the problem from an economic point of view through the prism of the fundamental principles for the valuation of assets in the subsection 3.3.3 Valuation of property in the settlement of community property of spouses. The result is a number of recommendations that seek to ensure that valuation of property for purpose of the settlement of community property
72
of spouses closely corresponded to the real value of the asset. In this chapter, I also point out the differences between the concept of common price and market value, which are currently identified. This approach brings to authorized experts many problems that can be reflected in the process of the settlement of community property of spouses. In chapter 4. Settlement of community property of spouses in the inheritance process, I dealt mainly with the problematic issue of application of provision § 175l par. 1 CPC that describes situations in which the community property of spouses is settled in the inheritance process; there are also divergent views on this issue. The practical part of this chapter is based on an analysis of some decisions on the settlement of community property of spouses and decisions on inheritance containing the settlement of community property of spouses. Given the time in which this thesis was ordered, it was necessary to give a complete overview of changes related to the settlement of community property of spouses in connection with the new legislation (law No. 89/2012 Coll., Civil Code). After the analysis, we can say that the new legislation maintains continuity with the current legislation. Changes of the text of the Civil Code are mainly linked to the inclusion of relevant practice of the courts with regard to some problematic issues. Let’s hope, that in the time of increasing indebtedness of Czech households the future change of legislation will help to increase legal certainty of spouses and third parties.
73
Seznam použité literatury a pramenů Literatura •
BIČOVSKÝ, Jaroslav – HOLUB, Milan – POKORNÝ, Milan. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009. 200 s. ISBN 978-80-7201-747-8.
•
BLAŽKE, Jaromír. Majetkové právo manželské. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953. 326 s.
•
DVOŘÁK, Jan – SPÁČIL, Jiří. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2. vyd. Praha: ASPI, 2007. 252 s. ISBN 978-80-7357-262-4.
•
ELIÁŠ, Karel a kol. Občanský zákoník: velký akademický komentář. 1. vyd. Praha: Linde, 2008. 2639 s. ISBN 978-80-7201-687-7.
•
ELIÁŠ, Karel – ZUKLÍNOVÁ, Michaela – HAVEL, Bohumil – DVOŘÁK, Tomáš. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 574 s. ISBN 978-80-7380-205-9.
•
ELIÁŠ, Karel – ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. 1. vyd. Praha: Linde, 2001. 302 s. ISBN 80-7201-303-0.
•
FIALA, Josef – KINDL, Milan a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9.
•
FIALA, Roman. Přehled judikatury ve věcech dědických. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 494 s. ISBN 80-7357-182-X.
•
FIALOVÁ, Ludmila – HAMPLOVÁ, Dana – KUČERA, Milan – VYMĚTALOVÁ, Simona. Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. 1. vyd. Praha: Slon, 2000. 163 s. ISBN 8085850-87-7.
•
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1.
•
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha: Beck, 2010. 1122 s. ISBN 978-80-7400-320-2.
•
KRATOCHVÍL, Zdeněk a kol. Nové občanské právo. 1. vyd. Praha: Orbis, 1965, 716 s.
•
MIKEŠ, Jiří – MUZIKÁŘ, Ladislav. Dědické právo v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Leges, 2011. 432 s. ISBN 978-80-87212-79-0.
•
RADVANOVÁ, Senta – ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Kurs občanského práva: instituty rodinného práva. 1. vyd. Praha: Beck, 1999. 227 s. ISBN 80-7179-182-2.
•
ROUČEK, František – SEDLÁČEK, Jaromír a kol. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 1. vyd. Praha: Linhart, 1937. 1011 s.
•
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. I, § 1-139. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 1287 s. ISBN 978-80-7400-109-3.
74
•
ŠARMAN, Jan. Přehled judikatury ve věcech majetkových vztahů mezi manžely. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 263 s. ISBN 80-7357-216-8.
•
ŠKÁROVÁ, Marta a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4. vyd. Praha: Linde, 2009. 1263 s. ISBN 978-80-7201-769-0.
•
ŠKÁROVÁ, Marta a kol. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. 3. vyd. Praha: Linde, 2008. 1150 s. ISBN 978-80-7201-728-7.
•
ŠVESTKA, Jiří – DVOŘÁK, Jan a kol. Občanské právo hmotné 1. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468-0.
•
ŠVESTKA, Jiří – DVOŘÁK, Jan a kol. Občanské právo hmotné 3. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2009. 306 s. ISBN 978-80-7357-465-9.
•
ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. I, § 1-459. 1. vyd. Praha: Beck, 2008. 1221 s. ISBN 978-80-7400-004-1.
•
WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 5. vyd. Praha: Linde, 2008. 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3.
Odborné články •
BALÁK, F. K diskuzi o zúžení společného jmění manželů. Ad Notam, 2009, č. 6, s. 204 an.
•
BAUDYŠ, P. Uspořádání majetkových poměrů mezi manželi a darování na případ smrti. Ad notam, 2004, č. 4, s. 96 an.
•
BAUDYŠ, P. Vypořádání nemovitostí vyloučených ze společného jmění jeho zúžením. Bulletin advokacie, 1999, č. 8, s. 19 an.
•
BREJLOVÁ, K. Zákonné zásady vypořádání společného jmění manželů. Ad Notam, 2011, č. 1, s. 3 an.
•
BRUK, D. Ještě pár poznámek k vypořádání hodnoty "družstevního bytu" v rámci vypořádávání zaniklého SJM. Právní rozhledy, 2002, č. 10, s. 499 an.
•
DVOŘÁK, J. Předmět společného jmění manželů a způsoby jeho nabývání. Právní fórum, 2006, č. 12, s. 413 an.
•
DVOŘÁK, J., SPÁČIL, J. Vypořádání společného jmění manželů v soudním řízení. Právní fórum, 2007, č. 7, s. 247 an.
•
DVOŘÁK, T. K judikatuře určující výši přiměřené náhrady při zániku společného členství v bytovém družstvu. Soudní rozhledy, 2001, č. 12, s. 413 an.
•
DVOŘÁK, T. K některým otázkám existence a zániku společného členství manželů v bytovém družstvu. Ad Notam, 2002, č. 3, s. 51 an.
•
DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum, 2010, č. 2, s. 56 an.
•
DVOŘÁK, T. Vypořádání společného obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným po zániku nebo zúžení společného jmění manželů. Právní fórum, 2010, č. 11, s. 534 an.
75
•
DVOŘÁK, T. Vypořádání společného podílu v některých obchodních společnostech po zániku nebo zúžení společného jmění manželů. Právní fórum, 2011, č. 2, s. 66 an.
•
DVOŘÁKOVÁ-ZÁVODSKÁ, J. Konec manželství v Čechách? Zpravodaj Jednoty českých právníků, 2012, č. 1, s. 47 an.
•
FIALA, J. K rozdílu mezi vypořádáním společného jmění manželů a uzavřením dohody o vypořádání. Právní rozhledy, 1999, č. 2, s. 79 an.
•
HAŠEK, J., KAZDA, P. Nevyvratitelná právní domněnka vypořádání BSM. Bulletin advokacie, 2006, č. 5, s. 35 an.
•
HULMÁK, M. Některé problémy majetkových vztahů mezi manžely po poslední novele zákona o rodině. Právní rozhledy, 2000, č. 4, s. 143 an.
•
CHALUPA, L. Zúžení společného jmění manželů. Bulletin advokacie, 2006, č. 7-8, s. 46 an.
•
CHALUPA, L. Žaloba na vyklizení a vypořádání společného jmění manželů. Právní rádce, 2005, č. 3, s. 18 an.
•
JEŘÁBKOVÁ, M. Daňové dopady vypořádání společného jmění manželů. Daně a právo v praxi, 2010, č. 11, s. 7.
•
JUREČKA, J. Hlavní zásady oceňování nehmotného majetku dle zákona č. 151/1997 Sb., ve srovnání s oceňováním tržní hodnotou.
•
KLIČKA, O. Vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství a dědické řízení. Ad Notam, 2006, č. 6, s. 176 an.
•
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Vypořádání společného jmění manželů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie, 2006, č. 10, s. 41 an.
•
KRATOCHVÍL, Z. Nevyvratitelná právní domněnka při zániku SJM. Bulletin advokacie, 2006, č. 10, s. 46 an.
•
KREJČOVSKÝ, O. Členský podíl v družstvu a společné jmění manželů. Ad Notam, 2005, č. 4, s. 137 an.
•
MAREŠOVÁ, M. Společné jmění manželů ve vztahu k závazkům jednoho z manželů. Ad Notam, 2007, č. 1, s. 12 an.
•
PEJŠEK, V. Vypořádání některých tzv. "ostatních majetkových práv" ze společného jmění manželů. Právní rádce, 2005, č. 7, s. 13 an.
•
RYŠÁNEK, Z. Zúžení společného jmění manželů smlouvou. Ad Notam, 2009, č. 1, s. 26 an.
•
SAYEHOVÁ, H. K článku JUDr. Luboše Chalupy: Zúžení společného jmění manželů (diskuse). Bulletin advokacie, 2006, č. 11-12, s. 86 an.
•
SOUČKOVÁ, K., PETROVÁ, R. Otázka aplikace nevyvratitelné právní domněnky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. společného jmění manželů. Bulletin advokacie, 2008, č. 12, s. 29 an.
•
SPÁČIL, J. Členský podíl v bytovém družstvu jako součást společného jmění manželů. Právní
76
fórum, 2010, č. 7, s. 309 an. •
SPÁČIL, J. Společné jmění manželů v nejnovější judikatuře. Právní fórum, 2010, č. 5, s. 219 an.
•
SVOBODA, K. K problému vnosů při vypořádávání společného jmění manželů. Právní fórum, 2010, č. 2, s. 53 an.
•
ŠTANCLOVÁ, V. Ještě k diskuzi o zúžení společného jmění manželů. Ad Notam, 2010, č. 1, s. 9 an.
•
ŠUSTROVÁ, D. Co nového přinese novela zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Ad Notam, 2011, č. 6, s. 30 an.
•
VAŠÍČEK, M., CHOBOLA, T. Nad povahou lhůty pro vypořádání SJM dohodou podle § 150 ObčZ: Skutečně na to mají bývalí manželé pouze tři roky? Právní rozhledy, 2002, č. 9, s. 441 an.
•
VAŠÍČEK, M., DVOŘÁČEK, D. Společné jmění manželů a vypořádání závazků. Právní rozhledy, 2004, č. 11, s. 420 an.
•
VAŠKE, V. Nad ustanovením § 150 odst. 2 ObčZ. Právní rozhledy, 2006, č. 9, s. 340 an.
•
VESELÁ, J., ČERVOVÁ, A. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným a vypořádání SJM v rámci řízení o dědictví. Ad Notam, 2006, č. 1, s. 22 an.
•
VESELÝ, J. Změny v právní úpravě majetkového společenství manželů v oblasti nemovitostí a jejich úskalí. Ad Notam, 1998, č. 3, s. 51 an.
•
VLASÁKOVÁ, L., KŘÍŽOVÁ, V. Modifikace rozsahu SJM a odpovědnost manželů za závazky. Ad Notam, 2004, č. 3, s. 61 an.
Internetové zdroje •
Český statistický úřad. Dostupné na World Wide Web: .
•
Život na psí knížku má svá pro i proti. Stejně jako svatba. [online]. c2011 [cit. 27.12.2011]. Dostupné na World Wide Web: .
•
International valuation stadards 1, 2 and 3. [online]. c2012 [cit. 12.2.2012]. Dostupné na WWW: .
Legislativa (ve znění pozdějších předpisů k 1.4.2012) •
zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném
•
zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník
•
zákon č. 52/1954 Sb., kterým se rozšiřuje působnost státních notářství
•
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
•
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
•
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
77
•
zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení
•
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
•
zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
•
zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)
•
zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)
•
zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
•
zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
•
zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)
•
zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
•
zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)
•
zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
•
zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)
•
zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě)
•
zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství
•
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
•
zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
•
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
•
zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců
•
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
•
zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů
•
zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
•
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
•
vyhláška Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška)
•
vyhláška Ministerstva financí č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (oceňovací vyhláška)
78
Ostatní prameny •
důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
•
důvodová zpráva k zákonu č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy
•
důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
79
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek……………………………………………………………
I
Příloha č. 2: Seznam grafů………………………………………………………………………....
I
Příloha č. 3: Dohoda o vypořádání společného jmění manželů……………………........................
II
Příloha č. 4: Smlouva o zúžení společného jmění manželů obsahující vypořádání SJM.................
IV
Příloha č. 5: Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů…...................................
VI
Příloha č. 6: Usnesení o vypořádání společného jmění manželů a o dědictví..................................
IX
Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek zkratka
význam
BSM
bezpodílové spoluvlastnictví manželů
CEMS
Centrální evidence manželských smluv
CIS NKČR
Centrální informační systém Notářské komory České republiky
ČNR
Česká národní rada
ČR
Česká republika
ČSR
Česká socialistická republika
InsZ
insolvenční zákon
IVS
Mezinárodní oceňovací standardy (International valuation standards)
KZ
katastrální zákon
LV
list vlastnictví
NOZ
nový občanský zákoník
ObchZ
obchodní zákoník
OSŘ
občanský soudní řád
OZ
občanský zákoník
OZO
obecný zákoník občanský
SJM
společné jmění manželů
TZ
trestní zákoník
ZOM
zákon o oceňování majetku
ZoPR
zákon o právu rodinném
ZoR
zákon o rodině
ZPS
zákon o pojistné smlouvě
ZSS
zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření
ZÚP
zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců
Příloha č. 2: Seznam grafů Graf č. 1: Počet sňatků a počet rozvodů v letech 1989-2010 .................................................................. 4 Graf č. 2: Průměrný věk novomanželů v letech 1989-2010 .................................................................... 5
I
Příloha č. 3: Dohoda o vypořádání společného jmění manželů DOHODA O VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ uzavřená mezi: 1. Miroslavem Novým, nar. 1.1.1963, r. č. 630101/0146, bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14 a 2. Evou Novou, nar. 5.2.1965, r. č. 655205/0142, bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14.
I. Manželství účastníků této dohody bylo uzavřeno 1.2.1983. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 16 C 152/2011 – 34, který nabyl právní moci dne 5.4.2011, bylo manželství manželů Nových rozvedeno. II. Účastníci této dohody výslovně prohlašují, že uzavřením manželství došlo ke vzniku společného jmění manželů, po celou dobu trvání manželství toto společné jmění manželů existovalo a nebylo za trvání manželství zrušeno, zúženo nebo rozšířeno a zaniklo až dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. III. Účastníci této dohody výslovně prohlašují, že k datu podpisu smlouvy zahrnují do společného jmění manželů podle ustanovení § 143 an. občanského zákoníku následující majetek, který si rozdělují takto: 1. do výlučného vlastnictví Miroslava Nového (shora) připadá následující majetek: − byt č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314, postavený na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68, zapsáno na LV č. 556 (vlastnictví bytu a nebytového prostoru) a na LV č. 1856 (vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory) pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, − obývací pokoj z dřevodružstva Český Brod, − pianino zn. Petrof, 2. do výlučného vlastnictví Evy Nové (shora) připadá následující majetek: − osobní automobil Opel Corsa 1.4 TDI, v. č. 0925225, RZ: 1A6 5284, − psací stroj zn. Oliver, − notebook zn. Sony, − automatická pračka zn. Indesit, − elektrická kompresorová chladnička zn. Calex. Miroslav Nový (shora) se zavazuje, že na vypořádání podílů ze společného jmění manželů vyplatí Evě Nové (shora) částku 200.000,- Kč (slovy: dvě stě tisíc korun českých), a to nejpozději do 1.5.2012. Úhrada bude provedena na účet Evy Nové (shora) č. 12875695/0800 u České spořitelny, a.s. IV. Účastníci této dohody shodně prohlašují, že touto dohodou jsou vypořádány jejich vzájemné majetkové vztahy a že vůči sobě navzájem nemají pohledávek. V. Vyjde-li dodatečně najevo, že v této dohodě nejsou uvedeny některé věci, které patřily do společného jmění manželů Nových (shora), dohodli se tito tak, že tyto věci patří tomu, který věc našel nebo její existenci zjistil jako první.
II
V případě, že by se objevily nějaké závazky převzaté za trvání manželství, účastníci této dohody prohlašují, že tyto závazky netvoří ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku jejich společné jmění a náleží, včetně povinnosti jejich splacení, výlučně tomu, kdo učinil právní úkon k jejich převzetí. VI. Účastníci této dohody souhlasí s tím, aby se podle této dohody v případě povolení vkladu vyznačilo v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha na LV č. 556 a na LV č. 1856 pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, že Miroslav Nový (shora) je výlučným vlastníkem bytu č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314, postaveného na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68. VII. Účastníci prohlašují, že tuto dohodu podepsali po zralé úvaze a bez jakéhokoliv nátlaku a že vyjadřuje jejich svobodnou vůli. Na důkaz toho připojují své vlastnoruční podpisy:
V Praze dne 12.3.2012
................................................
................................................
Miroslav Nový
Eva Nová
III
Příloha č. 4: Smlouva o zúžení SJM obsahující vypořádání SJM Strana první N 61/2011 NZ 39/2011
NOTÁŘSKÝ ZÁPIS sepsaný přede mnou, JUDr. Janou Novákovou, notářkou v Praze, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1253/12, v notářské kanceláři tamtéž, dne 11.9.2011 (slovy: jedenáctého září roku dvoutisícíhojedenáctého). --------------------------------------------------------------------------------------------------------------Přítomni jsou účastníci, mně osobně neznámí, kteří prohlásili, že jsou v plném rozsahu způsobilí k právním úkonům a svoji osobní totožnost prokázali platnými úředními doklady: -----------------------1. pan Miroslav Nový, nar. 1.1.1963, r. č. 630101/0146, bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14, --2. paní Eva Nová, roz. Novotná, nar. 5.2.1965, r. č. 655205/0142, bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14. -----------------------------------------------------------------------------------------------------Shora uvedení účastníci uzavřeli dnes přede mnou tuto --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- smlouvu -------------------------------------------------------------------- o zúžení společného jmění manželů dle § 143a odst. 1 občanského zákoníku ------------Za prvé: Shora uvedení účastníci prohlašují, že uzavřeli dne 1.2.1983 sňatek před Obvodním národním výborem v Praze 10. Sňatek je zapsán v knize manželství Obvodního úřadu pro Prahu 10, svazek 53, ročník 1983, strana 81, pod řadovým číslem 512. Toto manželství dosud trvá. ----------------------------Za druhé: Shora uvedení účastníci nabyli za trvání manželství do společného jmění manželů byt č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314, postavený na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68, a to dle smlouvy o bezplatném převodu vlastnictví bytové jednotky, podle které byl povolen vklad do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-5 5213/2000. Tyto nemovitosti jsou zapsány na LV č. 556 (vlastnictví bytu a nebytového prostoru) a na LV č. 1856 (vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory) pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha. -------------Za třetí: Shora uvedení účastníci se dohodli podle § 143a odst. 1 občanského zákoníku o zúžení společného jmění manželů takto: --------------------------------------------------------------------------------------Veškeré nemovitosti uvedené v článku "Za druhé" (byt i podíl na společných částech domu a na pozemku) budou nadále ve výlučném vlastnictví Evy Nové (shora). Účastníci se dohodli, že na vyrovnání nebude nic hrazeno. ----------------------------------------------------------------------------------------------Za čtvrté: Tato smlouva o zúžení společného jmění manželů podléhá vkladu do katastru nemovitostí. Vkladem do katastru nemovitostí se stane Eva Nová (shora) výlučným vlastníkem výše uvedených nemovitostí, a to s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad (§ 2 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb.). Za páté: Podle této smlouvy se v případě povolení vkladu vyznačí v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha na LV č. 556 a na LV č. 1856 pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, že Eva Nová (shora) je výlučným vlastníkem bytu
IV
Strana druhá č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314, postaveného na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68. -----------------------------------Za šesté: Jeden stejnopis tohoto notářského zápisu se vydává Miroslavu Novému (shora), čtyři stejnopisy Evě Nové (shora). -----------------------------------------------------------------------------------------------
Potvrzuji, že jsem sepsala tento notářský zápis, který byl účastníkům přečten, jimi schválen a vlastnoručně podepsán. Poté jsem jej podepsala i já, notářka a opatřila otiskem kulaté úřední pečeti. ------------
................................................ Miroslav Nový, v. r.
................................................ L. S.
JUDr. Jana Nováková, v. r.
................................................ Eva Nová, v. r.
Potvrzuji, že tento stejnopis notářského zápisu souhlasí doslovně a úplně s jeho originálem sepsaným dne 11.9.2011, pod č. j. N 61/2011, NZ 39/2011, uloženým ve sbírce listin JUDr. Jany Novákové, notářky v Praze, se sídlem Praha 1, Revoluční 1253/12. -------------------------------------------------------V Praze dne 11.9.2011 -----------------------------------------------------------------------------------------------
V
Příloha č. 5: Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů 16 C 125/2011 – 126
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Novákovou v právní věci žalobkyně Evy Nové, nar. 5.2.1965, bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14, proti žalovanému Miroslavu Novému, nar. 1.1.1963, bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14, o vypořádání společného jmění manželů, takto: I . Z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá a) do vlastnictví žalobkyně: − tranzistorový radiopřijímač zn. Dolly v ceně 200,- Kč, − vysavač zn. Eta v ceně 300,- Kč, − pračka zn. Candy v ceně 800,- Kč, − obývací stěna zn. Ramona v ceně 9.600,- Kč, − čalouněná sedací souprava (jedna rozkládací lavice a dvě křesla) v ceně 4.200,- Kč, − mahagonový konferenční stolek v ceně 600,- Kč, − šedý koberec s geometrickým vzorem v ceně 200,- Kč, tedy věci v celkové ceně 15.900,- Kč, b) do vlastnictví žalovaného: − osobní automobil Škoda Favorit, v. č. 0925225, RZ: 1A4 5214, v ceně 35.000,- Kč, − televizor zn. Grundig, v. č. 262815, v ceně 1.800,- Kč, − skříň v provedení hnědý dub mořený v ceně 900,- Kč, − dvě čalouněná lůžka v provedení hnědý dub mořený v ceně 2.000,- Kč, tedy věci v celkové ceně 39.700,- Kč. I I . Do majetku žalobkyně dále připadá vklad na vkladní knížce č. 265345/0800 vedené u České spořitelny, a. s., se zůstatkem 5.706,50 Kč. I I I . Žalobkyně je povinna vydat žalovanému televizor zn. Grundig, v. č. 262815, skříň v provedení hnědý dub mořený a dvě čalouněná lůžka v provedení hnědý dub mořený, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. I V . Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 2.246,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V . Každý z účastníků je povinen zaplatit státu – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradě nákladů řízení 1.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění účastníků s tím, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno. Před podáním návrhu nabídla žalovanému vypořádání dohodou, se kterou
VI
však žalovaný nesouhlasil. Požadovala, aby jí byly do výlučného vlastnictví přikázány všechny věci, které si účastníci za trvání manželství pořídili, s tím, že žalovanému vyplatí jeho podíl v penězích. Žalovaný požadoval, aby mu byl přikázán do vlastnictví osobní automobil, na jehož zakoupení přispěl ze svých oddělených prostředků částkou 10.000,- Kč, a dále alespoň část nábytku, protože se v krátké době bude stěhovat do pronajatého bytu v Říčanech, kde již pracuje. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 16 C 152/2011, bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne 1.2.1983 bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 23.3.2011, který nabyl právní moci dne 5.4.2011. Manželství bylo bezdětné. Ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen "o. s. ř.") soud zjistil, že za trvání manželství zakoupili ze společných prostředků tranzistorový radiopřijímač zn. Dolly, vysavač zn. Eta, pračku zn. Candy, obývací stěnu zn. Ramona, čalouněnou sedací soupravu, konferenční stolek, koberec, skříň a dvě lůžka. Dále za trvání manželství zakoupili osobní automobil Škoda Favorit za 70.000,- Kč, na zaplacení kupní ceny použili zčásti společné úspory, částku 10.000,Kč dodal žalovaný ze svých oddělených úspor z doby před sňatkem se žalobkyní. Pokud žalovaný tvrdil, že televizor zn. Grundig, v. č. 262815, zakoupil rovněž ze svých oddělených úspor z doby před uzavřením manželství, soud jeho tvrzení neuvěřil. Z výpovědi žalobkyně a pokladního paragonu soud zjistil, že televizor byl zakoupen za 4.600,- Kč dne 20.4.1992, tedy již za trvání manželství účastníků. S výpovědí žalobkyně a pokladním paragonem je v souladu zjištění, že dne 19.4.1992 – tedy bezprostředně před koupí televizoru – byla z vkladní knížky č. 265345/0800 vedené u České spořitelny, a.s. vybrána částka ve výši 4.600,- Kč. S přihlédnutím k § 143 občanského zákoníku (dále jen "o. z.") je nutno z uvedených skutkových zjištění dovodit, že do společného jmění účastníků patří všechny shora uváděné věci včetně televizoru zn. Grundig. Ze shodných tvrzení účastníků a z vkladní knížky č. 265345/0800, kterou předložila žalobkyně k důkazu, soud zjistil, že účastníci měli společné úspory, jež ke dni právní moci rozvodu jejich manželství činily 5.706,50 Kč. S tímto zůstatkem žádný z účastníků po rozvodu nenakládal, vkladní knížka je v držení žalobkyně. Ze shodných výpovědí účastníků soud dále zjistil, že společně uzavřeli za trvání manželství s Českou spořitelnou, a. s., smlouvu o úvěru. Část úvěru splatili za trvání manželství. Zůstatek úvěru ke dni právní moci rozvodu jejich manželství činil 8.600,- Kč. Dluh již zanikl splněním, všechny splátky po rozvodu zaplatil žalovaný. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaný má ze společného majetku v držení jen osobní automobil Škoda Favorit. Žalobkyně nemá řidičské oprávnění. Ze znaleckého posudku Ing. Jakuba Nováka, znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady movitých věcí, soud zjistil ceny bytového zařízení ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku. Ze znaleckého posudku Ing. Ladislava Hryze, obor ekonomika – ceny motorových vozidel, soud zjistil, že cena osobního automobilu Škoda Favorit podle jeho stavu ke dni právní moci rozvodu manželství činí 35.000,- Kč a že vozidlo je v dobrém technickém stavu. Neprovede-li se vypořádání společného jmění manželů dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (§ 150 odst. 3 o. z.). Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít zřetel též k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 149 odst. 2 a 3 o. z.). V projednávané věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal, sporným byl spíše způsob rozdělení společného majetku mezi účastníky. Osobní automobil soud přikázal do vlastnictví žalovaného se zřetelem k tomu, že žalobkyně nemá řidičské oprávnění. Požadavek žalobkyně, aby jí byly přikázány do výlučného vlastnictví všechny věci ze společného jmění účastníků, je nutno považovat za neúčelný. Je na místě, aby se každému účastníkovi dostala část věcí tvořící společný majetek, jehož zůstatková cena je s ohledem na stáří věcí po-
VII
měrně nízká, užitná hodnota je však dosud značná, a pokud má žalovaný s ohledem na zařizování nového bytu pro bytové vybavení nadále uplatnění, byl by žalobkyní požadovaným vypořádáním neodůvodněně znevýhodněn. Kromě toho nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla k dispozici finanční částku, kterou by byla schopná žalovanému při jí navrhovaném způsobu vypořádání na vyrovnání podílů zaplatit. Za vhodnější je tedy nutno považovat rozdělení společných věcí mezi účastníky tak, aby částka představující finanční vyrovnání podílů účastníků byla co nejmenší. Žalobkyni bylo uloženo, aby žalovanému vydala věci, které jsou v jejím držení a byly přikázány do vlastnictví žalovaného. Při vypořádání vzal soud v úvahu, že podle výsledků dokazování žalovaný zaplatil část kupní ceny za automobil, jež činila 70.000,- Kč, ze svých úspor z doby před manželstvím, a to ve výši 10.000,- Kč. Tato částka představovala jednu sedminu z celkové kupní ceny. Se zřetelem k tomu, že účastníci automobil společně užívali, bylo nutno ve prospěch žalovaného odečíst z hodnoty automobilu ke dni zániku společného jmění rovněž jednu sedminu ceny, kterou k tomuto dni automobil měl, tedy částku 5.000,- Kč. Dále bylo nutno vzít v úvahu, že žalovaný zaplatil na společný dluh účastníků po zániku společného jmění 8.600,- Kč ze svých prostředků. Cena všech věcí ve společném jmění manželů činí 55.600,- Kč, spolu s vypořádávaným vkladem je celková cena všech vypořádávaných hodnot 61.306,50 Kč, po odečtení redukovaného vnosu žalovaného ve výši 5.000,- Kč činí hodnota majetku 56.306,50 Kč. Každý z účastníků by tedy měl obdržet majetek v hodnotě jedné poloviny uvedené částky, tj. 28.153,25 Kč. Žalobkyni byly přikázány hodnoty v ceně 21.606,50 Kč. Žalovaný by jí proto měl zaplatit na vyrovnání jejího podílu 6.546,75 Kč. Vzhledem k tomu, že po zániku společného jmění zaplatil na společný dluh účastníků 8.600,- Kč, tedy za žalobkyni 4.300,- Kč, nutno o tuto částku snížit uvedený obnos na vyrovnání podílů, který tak činí 2.246,75 Kč. Tuto částku musí žalovaný zaplatit žalobkyni, aby jejich podíly na společném majetku byly stejné. Náklady znaleckých posudků činily celkem 6.000,- Kč, každý z účastníků složil zálohu ve výši 2.000,- Kč. Soud proto podle výsledku řízení uložil oběma účastníkům, aby státu zaplatili na náhradě nákladů řízení každý 1.000,- Kč, neboť ani u jednoho z nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Každému z účastníků se dostalo poloviny společného majetku, nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich. Soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat u Obvodního soudu pro Prahu 10 odvolání k Městskému soudu v Praze, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení.
V Praze dne 12.3.2012 ................................................ JUDr. Jana Nováková, v. r. samosoudce
Za správnost vyhotovení: Bc. Jana Žemličková
VIII
Příloha č. 6: Usnesení o vypořádání společného jmění manželů a o dědictví 24 D 313/2011 – 83
USNESENÍ Obvodní soud pro Prahu 10, pověřenou soudní komisařkou JUDr. Janou Novákovou, notářkou v Praze, se sídlem kanceláře Praha 1, Revoluční 1253/12, ve věci dědictví: Miroslav Nový, nar. 1.1.1963, r. č. 630101/0146, posledně bytem Praha 10, Na Hroudě 1314/14, zemř. 1.1.2012 bez zanechání závěti, za účasti: 1) manželky Evy Nové, nar. 5.2.1965, bytem jako zůstavitel a 2) syna Filipa Nového, nar. 4.4.1985, bytem Praha 10, Vršovická 1624/32, I . u r č u j e obvyklou cenu majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů k datu úmrtí s pozůstalou manželkou Evou Novou (shora), částkou 2.858.821,12 Kč. I I . u r č u j e , že z tohoto majetku patří do aktiv dědictví: - 1/2 (jedna polovina) bytu č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314, postaveného na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68, zapsáno na LV č. 556 (vlastnictví bytu a nebytového prostoru) a na LV č. 1856 (vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory) pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, v obvyklé ceně za tuto jednu polovinu ve výši 1.000.000,- Kč, - pohledávka vůči manželce Evě Nové z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 429.410,56 Kč, a pozůstalé manželce Evě Nové (shora) připadá: - 1/2 (jedna polovina) bytu č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314, postaveného na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68, zapsáno na LV č. 556 (vlastnictví bytu a nebytového prostoru) a na LV č. 1856 (vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory) pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, v obvyklé ceně za tuto jednu polovinu ve výši 1.000.000,- Kč, - bytové zařízení v ceně 20.000,- Kč, - sporožirový účet č. 0123457885/0800 vedený na zůstavitele u České spořitelny, a.s., se zůstatkem 68.414,50 Kč k datu úmrtí, - účet č. 1321563846/3500 vedený na manželku zůstavitele u ČSOB, a.s., se zůstatkem 769.906,62 Kč k datu úmrtí, - hotovost zanechaná doma ve výši 500,- Kč, s tím, že dluží do dědictví 429.410,56 Kč z titulu vypořádání společného jmění manželů. III. určuje: a) obvyklou cenu majetku b) výši dluhů c) čistou hodnotu dědictví
1.429.410,56 Kč, 0,- Kč, 1.429.410,56 Kč.
I V . s c h v a l u j e dohodu o vypořádání dědictví, dle které majetek připadající do dědictví nabývají dědici ze zákona t a k t o : manželka Eva Nová (shora) nabývá pohledávku vůči sobě samé ve výši 429.410,56 Kč, která připadla do dědictví z vypořádání společného jmění manželů dle výroku II. (a která tak zaniká splynutím pohledávky a dluhu v osobě pozůstalé manželky), syn Filip Nový (shora) nabývá 1/2 (jednu polovinu) bytu č. 1314/13 v budově Vinohrady č. p. 1314,
IX
postaveného na pozemku parc. č. 1234/68, s podílem 326/14355 na společných částech domu a na pozemku parc. č. 1234/68, zapsáno na LV č. 556 (vlastnictví bytu a nebytového prostoru) a na LV č. 1856 (vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory) pro obec Praha, katastrální území Vinohrady, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, v obvyklé ceně za tuto jednu polovinu ve výši 1.000.000,- Kč. V . u r č u j e odměnu notářky JUDr. Jany Novákové, se sídlem Praha 1, Revoluční 1253/12, částkou 13.450,- Kč, hotové výdaje 404,- Kč a DPH 20 %, tj. 2.770,80 Kč, celkem tedy 16.625,- Kč. Z této částky připadá k úhradě na Evu Novákovou (shora) 4.994,- Kč a na syna Filipa Nového (shora) 11.631,- Kč. Celková částka ve výši 16.625,- Kč byla uhrazena dne 10.3.2012 na účet JUDr. Jany Novákové č. 1234576932/0300 u ČSOB, a.s. V I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění: Výrokem I. byla dle § 175l občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") určena obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky a výrokem II. rozhodnuto o tom, co z tohoto majetku patří do dědictví a co připadá manželce. Bylo přihlédnuto k návrhům účastníků řízení a postupováno dle zásad uvedených v § 149 odst. 2 a 3 občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Ve výroku III. soud na základě provedeného soupisu aktiv a pasiv dědictví, sestaveného podle údajů účastníků řízení a výsledků šetření určil podle § 175o o. s. ř. obvyklou cenu majetku zůstavitele, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví. Zůstavitel nezanechal závěť, k datu úmrtí byl ženatý a měl jedno dítě. Manželka a syn jsou povoláni dědit ze zákona jako dědici v I. skupině dle § 473 odst. 1 o. z., jsou způsobilí dědit, dědictví neodmítli a uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví uvedenou ve výroku rozhodnutí, která byla dle § 482 o. z. schválena. Usnesení o dědictví bylo vydáno podle § 175q odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. Odměna notářky jako soudní komisařky za úkony provedené v tomto řízení a náhrada hotových výdajů byla stanovena dle vyhl. č. 196/2001 Sb. Základem odměny je obvyklá cena majetku po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru (§ 12 odst. 1 a § 25 vyhl. č. 196/2001 Sb.), tj. 1.429.500,- Kč. Z prvních 100.000,- Kč se odměna měří sazbou 2 % (2.000,- Kč), z dalších 400.000,- Kč se měří 1,2 % (4.800,- Kč), z dalších 500.000,- Kč se měří 0,9 % (4.500,- Kč) a z částky převyšující tuto hranici, tj. ze 429.500,- Kč se měří 0,5 %, tj. 2.150,- Kč, celkem tedy 13.450,- Kč. Hotové výdaje byly určeny dle § 16 a § 19 vyhl. č. 196/2001 Sb. a činí 404,- Kč. Z takto vypočtené částky se měří DPH 20 %, tj. 2.770,80 Kč. Odměnu, náhradu hotových výdajů a částku odpovídající DPH v celkové výši 16.625,- Kč hradí dědici dle poměru na nabytém majetku (§ 140 odst. 3 o. s. ř.). V řízení o dědictví, které může být zahájeno i bez návrhu, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení [§ 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení u Obvodního soudu pro Prahu 10 nebo u podepsané soudní komisařky.
V Praze dne 14.3.2012 ................................................ JUDr. Jana Nováková, v. r. soudní komisařka
Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Nováková
X
