Diplomová práce. Právo na zaměstnání právní úprava a její aplikace v praxi

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce Právo na zaměstnání – právní úprava a její aplikace v praxi

Markéta Čepeláková 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právo na zaměstnání – právní úprava a její aplikace v praxi zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. …………………………………………….

Děkuji vedoucí diplomové práce paní JUDr. Janě Zachovalové, Ph.D. za její cenné připomínky, ochotu a věnovaný čas.

Obsah Úvod.........................................................................................................................6 1 Právo na zaměstnání ...........................................................................................8 1.1 Mezinárodní dokumenty................................................................................8 1.2 Právo EU .....................................................................................................10 1.3 Právo na práci vs. právo na zaměstnání ......................................................13 1.4 Zákon o zaměstnanosti a právo na zaměstnání ...........................................14 1.5 Zákaz diskriminace......................................................................................15 2 Nezaměstnanost .................................................................................................17 3 Státní politika zaměstnanosti ...........................................................................19 3.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí ...........................................................20 3.2 Úřad práce ...................................................................................................22 4 Pasivní politika zaměstnanosti .........................................................................26 4.1 Zprostředkování zaměstnání........................................................................27 4.1.1 Zprostředkování zaměstnání Úřadem práce ........................................28 4.1.2 Zprostředkování zaměstnání agenturami práce ...................................40 4.2 Podpora v nezaměstnanosti .........................................................................44 4.3 Podpora při rekvalifikaci .............................................................................51 4.5 Zhodnocení právní úpravy pasivní politiky zaměstnanosti .........................52 5 Aktivní politika zaměstnanosti ........................................................................54 5.1 Překlenovací příspěvek, příspěvek na zapracování, společensky účelná pracovní místa ...................................................................................55 5.2 Investiční pobídky .......................................................................................57 5.3 Rekvalifikace ...............................................................................................58 5.3.1 Obecně o rekvalifikaci .........................................................................58 5.3.2 Formy rekvalifikace .............................................................................61 5.3.3 Průběh rekvalifikace ............................................................................61 5.3.4 Úspěšnost absolventů rekvalifikačních kurzů .....................................62 5.4 Veřejně prospěšné práce ..............................................................................63 5.5 Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ..............................64

5.6 Sdílené zprostředkování zaměstnání ...........................................................66 5.7 Cílené programy k řešení zaměstnanosti .....................................................67 5.8 Zhodnocení právní úpravy aktivní politiky zaměstnanosti .........................68 Závěr .....................................................................................................................69 Resumé ..................................................................................................................72 Použité zdroje .......................................................................................................74

Úvod Pro svou práci jsem si vybrala téma právo na zaměstnání z pohledu právní úpravy a aplikace v praxi. Domnívám se, ţe jde o zajímavé a často diskutované téma mezi odbornou i laickou veřejností, protoţe problematika ztráty zaměstnání a následné nezaměstnanosti se dotýká celé společnosti. Je velmi důleţité věnovat pozornost právní úpravě, která pomáhá těmto situacím předcházet nebo je řešit. Dnes, v době, kdy je naše ekonomika dotčena ekonomickou krizí, je téma práva na zaměstnání aktuálnější neţ kdy jindy. Nástroje politiky zaměstnanosti musí fungovat co nejefektivněji, tak aby se nezvyšovala míra nezaměstnanosti, ale zároveň musí respektovat všudypřítomná úsporná opatření státního rozpočtu. Význam vybraného tématu spočívá také v tom, ţe otázka práva na zaměstnání se v průběhu ţivota dotkne většiny z nás a to buď jakoţto uchazečů o zaměstnání nebo přímo zaměstnavatelů, kteří budou zaměstnání těmto uchazečům poskytovat. Právní úprava práva na zaměstnání prodělala za posledních 20 let nespočet změn. Jde o oblast rychle se vyvíjející, kde je nutné neustále drţet krok s trhem práce a reagovat na problémy, které se v této oblasti objevují. Asi největší změny přinesl vstup České republiky do Evropské unie a z toho vyplývající nutnost harmonizace vnitrostátních právních předpisů zaměstnanosti s právem EU. Důsledkem toho bylo přijetí zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který nahradil původní úpravu obsaţenou ve dvou zákonech č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti a č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti. Přestoţe zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti zavedl řadu nových institutů k potírání nelegální práce, rozšířil pravomoc úřadů práce a upravil postavení občanů států EU na trhu práce v ČR, nebyl ani on v době přijetí dokonalý. Dokladem toho je i skutečnost, ţe dodnes byl jiţ předmětem několika desítek novel. V této práci nejdříve vymezím právo na práci a právo na zaměstnání, jako pojmy, které jsou často vzájemně zaměňovány. Dále zmíním mezinárodní a evropské dokumenty, z nichţ vnitrostátní úprava často vychází a následně zaměřím svou pozornost především na českou právní úpravu práva na zaměstnání

6

a na formy jeho realizace. Rovněţ povaţuji za důleţité dotknout se problematiky nezaměstnanosti, která je v posledních letech velmi diskutovaná a s tématem mé práce úzce souvisí. Za stěţejní část své práce povaţuji právní úpravu zprostředkování zaměstnání Úřadem práce a otázku podpory v nezaměstnanosti. Neméně důleţité jsou ale i aktivity státu v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, které mají směřovat

k co

nejvyšší

zaměstnanosti,

proto

vyberu

z mého

pohledu

nejpřínosnější nástroje a těm se budu blíţe věnovat. Právní úprava práva na zaměstnání doznala na počátku roku 2012 velkého počtu změn, zmíním proto jejich důvody a navrhnu, jakým směrem by se dle mého názoru měla právní úprava do budoucna ubírat. Jelikoţ je Právo na zaměstnání velmi širokým tématem, zaměřím svou pozornost v jednotlivých kapitolách na oblasti, kterých se dotkly poslední změny nebo které povaţuji za významné. Cílem mé práce je především zmapování aplikace právní úpravy práva na zaměstnání v praxi a úvahy de lege ferenda. Diplomová práce vychází z právního stavu ke dni 31. 1. 2012.

7

1

Právo na zaměstnání

1.1

Mezinárodní dokumenty Jelikoţ vnitrostátní právní úprava práva na zaměstnání vychází alespoň

v základech z mezinárodní úpravy, ráda bych zmínila nejdůleţitější dokumenty, které se vztahují k tématu této diplomové práce. Za jeden z nejznámějších dokumentů povaţuji Všeobecnou deklaraci lidských práv. Přestoţe je nezávazná, je široce respektovaná a jako první uznala práva a svobody kaţdého člověka. V článku 23 odst. 1 zakotvuje: „právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.“1 Deklarace se obrací na jednotlivce jako na nositele lidských práv. Vzhledem k nezávazné povaze Všeobecné deklarace lidských práv, bylo třeba upravit lidská práva a svobody mezinárodní smlouvou. Z tohoto důvodu byly v roce 1966 přijaty dva pakty vycházející z Všeobecné deklarace lidských práv, ale obracející se na jednotlivé státy. Byl jím Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a také pro mou práci významnější Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,2 zakotvující v článku 6 právo na práci a závazek státu přijmout opatření k dosaţení plné a produktivní zaměstnanosti. Na rozdíl od Všeobecné deklarace lidských práv, obsahuje Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech ustanovení o kontrole, která je prováděna pomocí předkládání zpráv o přijatých opatřeních. Mezi významné organizace, zajišťující ochranu lidských práv a svobod patří Rada Evropy. V roce 1950 byla na úrovni Rady Evropy přijata Úmluva o

1

Všeobecná deklarace lidských práv, podepsaná v Paříţi dne 10. 12. 1948, (Všeobecná deklarace lidských práv).

2

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, přijatý v New Yorku dne 19. 12. 1966, publikovaný pod č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (Československá socialistická republika Pakt podepsala 7. Října 1968).

8

ochraně lidských práv a základních svobod,3 která svým zaměřením postihuje pouze okruh lidských práv chránících ţivot, důstojnost a politická práva. Sociálních práv se dotýká jen okrajově, nemá proto pro tuto práci příliš velký význam. Za mnohem významnější pro oblast sociálních práv povaţuji Evropskou sociální chartu,4 přijatou členskými státy Rady Evropy v roce 1961. Evropská sociální charta zakotvuje 19 základních zásad a principů, a to zejména právo na práci, na spravedlivé pracovní podmínky, na spravedlivou odměnu za práci a další. V roce 1988 byl přijat Dodatkový protokol, který zakotvil dalších 12 práv, a v roce 1996 byla Charta revidována a bylo přijato 8 nových článků. Charta je pro Českou republiku závazná od roku 1999 a obsahuje i kontrolní mechanismus, prováděný předkládáním zpráv Generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.5 Mezi další prameny mezinárodní úpravy práva na zaměstnání bych ráda zařadila Úmluvy Mezinárodní organizace práce (dále „MOP“), tedy organizace podporující mezinárodně uznávaná lidská a pracovní práva. MOP byla zaloţena v roce 1919 a jako první specializovaná mezinárodní organizace byla přijata do systému OSN.6 Jejím hlavním úkolem je přijímání mezinárodních pracovních standardů prostřednictvím úmluv, protokolů a doporučení. Na kaţdoročních konferencích jsou přijímány normy v různých podobách a ty jsou poté předkládány členským státům, které zajišťují jejich ratifikaci, čímţ se tyto dokumenty stávají závaznými. Pokud členský stát tyto dokumenty neratifikuje, vzniká mu pouze povinnost podávat informace o stavu svého zákonodárství v dotčené oblasti a uvést důvody bránící ratifikaci.7

3

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, publikovaná pod č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ve znění následujících předpisů.

4

Evropská sociální charta publikovaná pod č. 14/2000 Sb. m. s., o Evropské sociální chartě.

5

Tamtéţ.

6

Základní informace o MOP. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. Změněno 30.1.2012 [cit. 2012-02- 10]. Dostupné z: .

7

Tamtéţ.

9

Za nejdůleţitější Úmluvu MOP povaţuji Úmluvu č. 122 o politice zaměstnanosti, ratifikovanou 15. 7. 1975. Tato úmluva v čl. 1 vyjadřuje závazek členských států vyhlásit a provádět jako jeden z hlavních cílů: „aktivní politiku zaměřenou na podporu plné a produktivní zaměstnanosti a svobodné volby povolání.“8 Dále stanovuje, co konkrétně bude tato politika zajišťovat a jak se bude cílů dosahovat. Za velmi přínosnou povaţuji tripartitní spolupráci zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů a zástupců vlád při přijímání politik a programů, kde mají všichni zástupci stejný poměr hlasů, s výjimkou hlasování na Mezinárodní konferenci práce, kde mají zástupci vlád počet hlasů dvojnásobný. Z dalších důleţitých úmluv a doporučení bych ráda zmínila: Úmluvu č. 111 a doporučení o diskriminaci v zaměstnání a povolání z roku 1958 Úmluvu č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti z roku 1988 Úmluvu č. 181 o soukromých agenturách práce z roku 1997

1.2

Právo EU Česká republika je od 1. 5. 2004 členem Evropské unie a právo na

zaměstnání vychází z části z úpravy EU, i zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) v § 1 konstatuje soulad úpravy s právem EU. Z tohoto důvodu povaţuji za důleţité se právu EU alespoň okrajově věnovat, dříve neţ přejdu k vnitrostátnímu zakotvení. Jsem si vědoma, ţe právo EU je tématem velmi obsáhlým a mohla bych mu věnovat mnohem více prostoru, ale jelikoţ to není hlavním tématem mé práce, pokusím se vybrat jen to podstatné. Otázka práva na zaměstnání spadá do problematiky sociální politiky EU. Ta funguje na principu koordinace národních systémů, neboť rozdílná hospodářská vyspělost neumoţňuje harmonizaci národních úprav.

8

Úmluva MOP o politice zaměstnanosti publikovaná pod č. 490/1990 Sb., o Úmluvě o politice zaměstnanosti (č. 122).

10

Závazek zlepšování pracovních podmínek a zaměstnanosti se objevil jiţ ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství z roku 1957, přejmenované později Lisabonskou smlouvou na Smlouvu o fungování EU (dále jen „SFEU).9 K realizaci tohoto závazku byl zaloţen Evropský sociální fond, jehoţ hlavním posláním je sníţení nezaměstnanosti, rozvoj trhu práce a pomoc nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce.10 Za základ právní úpravy sociální politiky a klíčové ustanovení pro právo na zaměstnání povaţuji článek 151 SFEU, který vymezuje cíl Evropské unie a členských států: „podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením.“11 Právo na práci je upraveno rovněţ v Chartě základních práv pracujících, kterou Česká republika ratifikovala v roce 1999. Přestoţe je tato Charta pouze politickou deklarací a není tedy právně závazná, stala se základem pro další vývoj sociální politiky EU. Výrazný posun v uplatňování koordinované sociální politiky EU, zapříčinil podpis Amsterodamské smlouvy v roce 1997. V návaznosti na Amsterodamskou smlouvu byla zformulována Evropská strategie zaměstnanosti, jejímţ pokračováním bylo přijetí Lisabonské strategie v roce 2000. Lisabonská strategie se vedle ekonomického rozvoje zaměřovala na dosaţení plné zaměstnanosti a měla za cíl do roku 2010 vytvořit z Evropské unie: „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností.“12 Přijetí Lisabonské smlouvy13 v roce 2009 přineslo

9

Smlouva o zaloţení Evropského společenství podepsaná v Římě dne 25. 3. 1957

10

Evropský sociální fond v ČR. [online]. Změněno 5.1.2012 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: .

11

Smlouva o fungování Evropské unie (ve znění Lisabonské smlouvy) publikovaná pod č. 44/2004 Sb. m. s., Čl. 151

12

Lisabonská strategie. Evropská komise. [online]. Změněno 30. 10. 2010 [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

11

v oblasti sociální politiky změny. Mezi cíle Evropské unie se mimo jiné dostalo dosaţení plné zaměstnanosti a nová tzv. horizontální sociální klauzule14 v článku 9 SFEU zavazuje EU při vymezování a provádění politik přihlíţet mimo jiné k: „požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti.“ Jelikoţ doba pro uplatňování Lisabonské strategie v roce 2010 vypršela a stanoveného cíle nebylo dosaţeno, bylo třeba formulovat novou strategii na dalších deset let. Nová strategie, která pro rok 2020 stanovuje 5 hlavních cílů, se nazývá Strategie Evropa 2020. Cílem v oblasti zaměstnanosti je v roce 2020 zaměstnat 75% osob ve věkové kategorii od 20 do 64 let, přičemţ při uplatňování této strategie kaţdý stát přihlíţí ke svým konkrétním podmínkám a sám si stanoví, jakými prostředky tohoto cíle dosáhne.15 Hlavním nástrojem sociální politiky EU jsou směrnice, které zavazují členské státy, jen pokud jde o výsledek. Nástroje, které pak stát zvolí k naplnění daného výsledku, jsou na jeho uváţení. V této oblasti jsou ale institucemi EU připraveny velmi podrobně, proto je prostor pro vlastní uváţení velmi malý.16 Na směrnice, které se dotýkají zákona o zaměstnanosti, je odkaz v § 1 zákona o zaměstnanosti, proto povaţuji za zbytečné je zde uvádět. Transpozice směrnice EU byla důvodem přijetí i jedné z posledních novel17 zákona o zaměstnanosti.

13

Lisabonská smlouva publikovaná pod č. 111/2009 Sb. m. s., o sjednání Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství.

14

Zaměstnanost a sociální věci. Integrovaný portál Euroskop.cz [online]. Změněno 10.3.2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: < http://www.euroskop.cz/688/sekce/zamestnanost-asocialni-veci/>.

15

Strategie Evropa 2020. Hospodářská komora České republiky [online]. Změněno 1.3.2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: < http://www.komora.cz>.

16

Politiky EU – zaměstnanost a sociální věci. Integrovaný portál Euroskop.cz [online]. [cit. 2012-03- 10]. Dostupné z: .

17

Šlo o zákon č. 1/2012, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, přijatý v důsledku implementace směrnice č. 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

12

1.3

Právo na práci vs. právo na zaměstnání Pojem

práce

v nejobecnějším

pojetí

můţe

být

definován

jako:

„Cílevědomá lidská činnost vytvářející hodnoty.“18 Za práci v tomto smyslu můţeme označit nepřeberné mnoţství aktivit kaţdodenního ţivota, jelikoţ smyslem většiny činností je vytvořit určitou hodnotu. Pro mou práci je významnější uţší pojetí práce jako činnosti fyzické nebo duševní, oceněné penězi a slouţící jako hlavní zdroj obţivy. Pokud mluvíme o práci v tomto smyslu, můţeme mít na mysli konkrétní vykonávanou aktivitu, druh zaměstnání nebo například činnost osoby samostatně výdělečně činné. Proto je podle mého názoru důleţité rozlišit právo na práci a právo na zaměstnání. Oba pojmy jsou na první pohled snadno zaměnitelné, ale ve skutečnosti má kaţdý z nich odlišný význam. Právo na práci je jedním z ústavně zaručených práv. Řadí se mezi hospodářská, sociální a kulturní práva. Ustanovení práva na práci v Listině základních práv a svobod vychází ze závazků plynoucích ze zmíněných mezinárodních dokumentů. Právo na práci je zakotveno v Listině základních práv a svobod v článku 26: (1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. (3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. (4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.19

18

BULISOVÁ, J. Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. 1.vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2003. S. 256

19

Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., v znění pozdějších předpisů.

13

Jde o právo, které spadá pod článek 41 Listiny základních práv a svobod, lze se ho tedy domáhat pouze v mezích zákona. Při realizaci práva na práci má významnou úlohu stát, vystupující jako garant, zajišťující jeho realizaci a poskytující hmotné zabezpečení jedincům, jeţ nemohou právo na práci realizovat. Stát by měl rovněţ všem zajistit rovný přístup k realizaci práva na práci a práva na zaměstnání. Přestoţe se zdá, ţe právo na zaměstnání lze zaměnit za právo na práci, je právo na zaměstnání pojmem uţším s poměrně jiným významem. Zatímco právo na práci zahrnuje téměř jakoukoli činnost, spojenou s realizací zájmů za účelem dosaţení prostředků pro svou existenci, právo na zaměstnání, se pak vztahuje pouze k činnosti, kde k realizaci zájmů dochází výkonem závislé práce20 zaměstnance pro zaměstnavatele.

1.4

Zákon o zaměstnanosti a právo na zaměstnání Za klíčový předpis pro tuto práci povaţuji zákon o zaměstnanosti.

Vzhledem k poměrně rychlému vývoji trhu práce a nutnosti harmonizace s právem EU, byl tento zákon jiţ mnohokrát novelizován. Jeho cílem je dosáhnout plné zaměstnanosti, zabránit nelegální práci, předcházet nezaměstnanosti a poskytnout zvláštní ochranu osobám se zdravotním znevýhodněním.21 Je pochopitelné, ţe zákon o zaměstnanosti není zcela samostatným a izolovaným předpisem, ale je provázán především se zákoníkem práce nebo například s antidiskriminačním zákonem.22 Za zásadní ustanovení celé mé práce povaţuji § 10 zákona o zaměstnanosti: „Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může 20

Pojem závislá práce je definován v § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

21 LEIBLOVÁ, Zdeňka. Zákon o zaměstnanosti s komentářem : včetně prováděcích předpisů k 1.4.2009. 5. aktualiz. vyd. Olomouc : ANAG, 2009. 22

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

14

pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu (dále jen "zaměstnání"), na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem.“ Jde tedy o právo osoby, která se rozhodla získávat prostředky své obţivy závislou prací, netýká se proto osob podnikajících například podle ţivnostenského zákona.23 Podstatné je, ţe jde o právo osoby, která chce a můţe pracovat. Právo na zaměstnání zahrnuje také moţnost obrátit se na Úřad práce ČR s ţádostí o zprostředkování zaměstnání. Je třeba zmínit, ţe jde pouze o právo. Nikdo není v dnešní době nucen pracovat, pokud má jiný zdroj obţivy. Jestliţe se ale rozhodne, ţe pracovat chce, stát mu pomůţe najít si zaměstnání a po přechodnou dobu mu za splnění dalších podmínek poskytne podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Na druhou stranu se musí při hledání zaměstnání zapojit sám jedinec, ucházející se o práci, jenţ musí splnit podmínky uloţené zákonem. Přesto se někteří lidé stále mylně domnívají, ţe stačí pasivně čekat a spoléhat pouze na činnost státu. Zákon o zaměstnanosti kromě práva na zaměstnání upravuje státní politiku zaměstnanosti, zaměstnávání osob se zdravotním postiţením a cizinců a další oblasti.

1.5

Zákaz diskriminace Významný

problém

dnešní

doby

spatřuji

v diskriminaci

v pracovněprávních vztazích. Diskriminace je častým předmětem diskuzí, ale přesto se v četných případech vyskytuje, ať uţ při hledání zaměstnání nebo později při odměňování za provedenou práci. Jde o problém celosvětový, proto je tématem mnohých mezinárodních smluv. Český zákonodárce zařadil antidiskriminační ustanovení mezi základní ustanovení zákona o zaměstnanosti. Původně byl v § 4 zákona o zaměstnanosti poměrně rozsáhlý výčet diskriminačních důvodů, ale v souvislosti s přijetím

23

Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

15

antidiskriminačního zákona byl výčet nahrazen odkazem na tento zákon. Tuto změnu povaţuji za zdařilou a bylo by podle mého názoru zbytečné věnovat se diskriminačním důvodům i v zákoně o zaměstnanosti. V případě nutnosti upravit nový diskriminační důvod tak dojde ke změně pruţněji, jelikoţ postačí změnit ustanovení antidikriminačního zákona, na který zákon o zaměstnanosti odkazuje. Zaměstnavatelé by si měli dávat pozor na kritéria, na základě kterých své zaměstnance vybírají, protoţe například odmítnutí uchazeče muţského pohlaví jen z důvodu, ţe nabízená pozice je ryze ţenská, je podle názoru soudu jednoznačně diskriminační.24 Uchazeči se nyní, v době poměrně vysoké nezaměstnanosti, setkávají u přijímacích pohovorů velmi často s neúspěchem. Proto se domnívám se, ţe příčinu svého neúspěchu mohou často spatřovat v diskriminačním přístupu zaměstnavatele. Z toho důvodu by měli být zaměstnavatelé při výběru budoucích zaměstnanců opatrní a měli by pečlivě stanovit kritéria výběru. Jinak se můţe zaměstnavatel snadno dopustit přestupku a bude mu hrozit od Státního úřadu inspekce práce nebo oblastních inspektorátů práce pokuta aţ do výše 1 mil. Kč.25

24

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 7 Ca 109/2006-40: Zaměstnavatel odmítnul uchazeče, který se ucházel o místo dělníka ve výrobě a zpracování ryb, jen z důvodu, ţe jde o práci v ryze ţenském kolektivu, kde se ţeny převlékají atd. Soud označil postup, při kterém je uchazeč odmítnut jen na základě kritéria pohlaví, za diskriminační, jelikoţ povaha tohoto zaměstnání neodůvodňuje rozdílné zacházení mezi muţi a ţenami.

25

Zákon o zaměstnanosti, § 140 odst. 4, písm. a)

16

2

Nezaměstnanost Tématem úzce spjatým s právem na zaměstnání a zaměstnaností je zcela

nepochybně nezaměstnanost. Proto bych se jí chtěla alespoň ve zkratce věnovat, neţ přejdu k činnostem státu a jím zřízených orgánů, které se snaţí nezaměstnanosti co nejvíce předejít. Nezaměstnanost je dle mého názoru významným problémem moderní společnosti a výrazem nesprávného zabezpečování státní politiky zaměstnanosti. Právě ta má usilovat o dosaţení plné zaměstnanosti, jak to deklaruje § 1 zákona o zaměstnanosti. O závaţnosti problému svědčí rovněţ nejnovější statistiky: míra registrované nezaměstnanosti v průběhu ledna 2012 vzrostla oproti prosinci 2011 o 0,5 procenta na 9,1% a nárůst nezaměstnanosti byl zaznamenán ve všech okresech. K 31. 1. 2012 Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce“) evidoval 534 089 uchazečů o zaměstnání a pouze 34 471 volných míst, coţ je v průměru 15,5 uchazeče na jedno pracovní místo. V některých okresech dokonce připadá na jedno volné místo aţ 60 uchazečů o zaměstnání. 26 Nezaměstnanost můţe mít značné dopady na hospodářství státu ale i na zdraví jedince, protoţe můţe negativně působit na psychiku člověka. Pro vyjádření nezaměstnanosti jako závaţného společenského problému, ale musíme brát v úvahu pouze osoby, které nemají zaměstnání, ale hledají ho a jsou ochotny do něj nastoupit, tzn. nedobrovolně nezaměstnané.27 Vedle nich existuje početná skupina osob, které sice zaměstnané nejsou, ale ani o to nestojí, jelikoţ upřednostňují volný čas před prací. Je logické, ţe sebelepším zajišťováním státní politiky zaměstnanosti tuto skupinu nejspíše neovlivníme. Zde hovoříme o dobrovolně nezaměstnaných.28 26

Tisková zpráva – Nezaměstnanost v průběhu ledna 2012 v ČR vzrostla na 9,1% [online]. MPSV,

2012

[cit.

2012-03-01].

Dostupné

z:

. 27

BUCHTOVÁ, B., BOLELOUCKÝ, Z., FUCHS, K. aj. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada, 2002, s. 67.

28

Tamtéţ, s. 65.

17

Podle příčiny je moţné vymezit druhy nezaměstnanosti a to: frikční, cyklickou a strukturální, objasňující existenci nezaměstnaných, a to především těch nedobrovolně nezaměstnaných. Frikční nezaměstnanost je výrazem situace, kdy lidé neustále mění zaměstnání v důsledku stěhování, lepší pozice nebo ohodnocení a na nějaký čas se ocitnou v pozici nezaměstnaných. Stále také vznikají a zanikají zaměstnavatelé a s nimi pracovní místa, tato nezaměstnanost však nečiní velký problém, protoţe nemá dlouhodobý charakter.29 Strukturální nezaměstnanost je závaţnější, neboť nastává v souvislosti se sníţením poptávky po určitém zboţí nebo zavedením nových technologií, v jejichţ důsledku dochází ke sníţení počtu pracovních míst v jednom odvětví, ale naopak vznikají nová pracovní místa v jiných odvětvích. Problém spočívá v nevyhovující kvalifikaci uchazečů a můţe být umocněn neochotou obyvatelstva stěhovat se za prací. K řešení tohoto druhu nezaměstnanosti povaţuji za nejlepší nástroj rekvalifikaci. Cyklická nezaměstnanost je nepřímo úměrná s vývojem ekonomiky země, přičemţ kdyţ ekonomika roste, míra nezaměstnanosti klesá a naopak. Za specifický druh můţeme povaţovat sezónní nezaměstnanost spojenou se sezónními pracemi jen v určitém ročním období.30 Jak uţ jsem naznačila výše, největší problém činí dlouhodobá nezaměstnanost. Právě ta představuje společenský a politický problém a signalizuje, ţe je třeba na trhu práce nějakým způsobem zasáhnout. Tyto potřeby pak vyvolávají nutnost změn v oblasti právní úpravy práva na zaměstnání. K nezaměstnanosti

se

vrátím

později

nezaměstnanosti.

29

Tamtéţ, s. 66.

30

Tamtéţ, s. 67.

18

v souvislosti

s podporou

v

3

Státní politika zaměstnanosti Nástroje a činnosti, kterými stát zajišťuje realizaci práva na zaměstnání,

můţeme zahrnout pod pojem státní politika zaměstnanosti. Jde o jakýsi program zaměřený na určitý cíl. Ten je v tomto případě vyjádřen v § 1 zákona o zaměstnanosti a je jím dosaţení plné zaměstnanosti a ochrana před nezaměstnaností. Státní politika je tedy činností zaměřenou na řešení problémů trhu práce s cílem dosáhnout produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti.31 Ideálním stavem by byla rovnováha mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, která je ale obtíţně dosaţitelná, jelikoţ nová pracovní místa neustále vznikají, zatímco jiná zanikají. Proto bude vţdy existovat určitá nerovnováha. Dosaţitelnějším cílem je plná zaměstnanost, tzn. stav, kdy všichni, kteří mohou a chtějí pracovat, mají zaměstnání.32 Státní politika zaměstnanosti v sobě zahrnuje například: zabezpečení práva na zaměstnání, sledování trhu práce, uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti (tedy zajišťování rekvalifikací a poskytování příspěvků), poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci a další činnosti.33 Zákon o zaměstnanosti uvádí pouze demonstrativní výčet, který se neustále vyvíjí v souvislosti s potřebami trhu práce i z důvodu nutnosti plnit závazky z přijatých mezinárodních smluv, jimiţ je Česká republika vázaná. Mezi nejdůleţitější závazky patří zajištění rovného přístupu muţů a ţen, jakoţto jednoho z klíčových principů práva EU nebo ochrana osob, které mají nějakým způsobem ztíţené postavení na trhu práce. Zde je vyjádřena potřeba zásahu ze strany státu. Pokud by měl trh práce fungovat bez zásahu státu, nedokáţe nikdy vytvořit rovné podmínky pro všechny. Úkolem státní politiky zaměstnanosti je především sledování trhu práce, kontrola dodrţování zákona o zaměstnanosti zaměstnavateli a osobami, kterým

31

GALVAS, M. Pracovní právo. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. S. 180.

32

Tamtéţ. S. 180.

33

Zákon o zaměstnanosti, § 2odst. 1.

19

jsou poskytovány sluţby podle tohoto zákona a vyhodnocování získaných poznatků, na jejichţ základě je realizována další činnost. Státní politiku zaměstnanosti vytváří stát, ale k jejímu efektivnímu provádění je třeba, aby se zapojily i další subjekty právních vztahů zaměstnanosti jako jsou fyzické osoby, které mají způsobilost být zaměstnancem podle zákoníku práce, zaměstnavatelé, agentury práce a další. Státní správu státní politiky zaměstnanosti svěřuje zákon Ministerstvu práce a sociálních věcí a Úřadu práce.34 Těmto dvěma subjektům se budu ve své práci blíţe věnovat. Z hlediska územního působení můţeme politiku zaměstnanosti dělit na centrální (velkou) a regionální (malou). Centrální politika zaměstnanosti vytváří strategii na celorepublikové úrovni, zatímco regionální politika zahrnuje základní sluţby zaměstnanosti jako je konkretizace globální politiky a vytváření nových pracovních míst.35 Toto dělení je jistě velmi účelné, jelikoţ v různých místech republiky jsou zcela rozdílné podmínky, ať uţ jde o zaměření výroby nebo míru nezaměstnanosti. Aby byla politika zaměstnanosti realizována co nejefektivněji, měla by reagovat na regionální problémy a potřeby. Za důleţitější však povaţuji dělení podle zaměření činností na pasivní politiku zaměstnanosti (tedy poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci a zprostředkování zaměstnání) a aktivní politiku zaměstnanosti (činnosti a opatření směřující k dosaţení maximální moţné zaměstnanosti),36 kterým se budu podrobněji věnovat dále ve své práci.

3.1

Ministerstvo práce a sociálních věcí Státní správa na úseku zaměstnanosti je účelně rozdělena mezi

Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) a Úřad práce, přičemţ

34

Tamtéţ, § 2.

35

BIČÁKOVÁ, Olga. Spolupráce úřadů práce a a zaměstnavatelů při realizaci státní politiky zaměstnanosti v období hospodářské recese. Práce a Mzda. 2009, č. 5, s. 11.

36

Zákon o zaměstnanosti, § 104 odst. 1.

20

kaţdý z těchto orgánů má odlišné úkoly, ale zároveň spolu oba velice úzce spolupracují. „Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky.“37 Výše uvedenou definici chápu jako obecnou charakteristiku MPSV v systému ostatních ministerstev. Vymezení konkrétních úkolů a činnosti při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, tedy v oblasti podstatné pro mou práci, nalezneme aţ v zákoně o zaměstnanosti. MPSV zajišťuje státní politiku na celorepublikové úrovni. Sleduje problémy trhu práce v celé České republice a snaţí se na ně reagovat zpracováním koncepcí nebo stanovisky a návrhy k připravovaným právním předpisům dotýkajícím se politiky zaměstnanosti. Vydává vyhlášky (například vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti) k provedení zákonů, poskytuje údaje jiným orgánům a spolupracuje i s orgány jiných členských států Evropské unie.38 Další významnou činností MPSV je realizace investičních pobídek, kterými se rozumí podpora tvorby nových pracovních míst. Jelikoţ jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, budu se tomuto tématu věnovat v příslušné kapitole. Zde jsem investiční pobídky zmínila, protoţe jde o jediný nástroj aktivní politiky zaměstnanosti financovaný přímo MPSV, namísto Úřadu práce.39

37

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstvem a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. § 9.

38 39

Zákon o zaměstnanosti, § 6. STEINICHOVÁ, L. a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1. vyd. Praha :Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 316 s.

21

3.2

Úřad práce Úřad práce jako správní úřad s celostátní působností byl zřízen zákonem č.

73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Tento zákon upravuje organizační členění a úkoly, které jsou pak dále konkretizovány v zákoně o zaměstnanosti. Úřad práce vykonává tyto činnosti: všem občanům poskytuje informace o situaci na trhu práce, o dalším vzdělávání a podmínkách zaměstnávání v zahraničí, osobám

se

zdravotním

postiţením

zabezpečuje

pracovní

rehabilitaci zaměřenou na získání a udrţení vhodného zaměstnání, poskytuje poradenské sluţby uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání poskytuje sluţby spojené se zprostředkováním vhodného zaměstnání zaměstnavatelům

poskytuje

informace

v oblasti

pracovních

příleţitostí, můţe poskytnout příspěvky v rámci aktivní politiky zaměstnanosti a další.40 Od účinnosti zákona o Úřadu práce, tedy od 1. 4. 2011, se úřady práce, zřízené dle zákona o zaměstnanosti, povaţují za kontaktní pracoviště krajských poboček Úřadu práce.41 Dnes je Úřad práce České republiky členěn na generální ředitelství a krajské pobočky, jejichţ součástí jsou kontaktní pracoviště. Nadřízeným správním úřadem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Důvodem změny organizační struktury byla velká finanční náročnost a nejednotnost rozhodování a vnitřního uspořádání úřadů práce.42 Zákonem o Úřadu práce ČR by měly být tyto problémy eliminovány. Řízení realizace politiky zaměstnanosti je přeneseno na specializovaný úřad – Úřad práce ČR, nahrazující 40

Sluţby a činnosti Úřadu práce České republiky v oblasti zaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV.

[online].

Změněno

15.4.2011

[cit.

2012-03-10].

Dostupné

z:<

http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/cinnosti_up>. 41

Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 6 odst. 3.

42

Důvodová zpráva k č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky (Sněmovní tisk).

22

77 samostatných úřadů práce. Dále je posílena úloha krajských poboček a tím je dosaţeno i značné úspory nákladů. Generální ředitelství Úřadu práce je zřízeno jako správní úřad s celostátní působností. Vykonává činnost na celém území ČR a je jakýmsi prostředníkem mezi MPSV a krajskými pobočkami. Ministerstvu především zajišťuje podklady pro jeho činnost v oblasti zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, spolupracuje s ním při plnění úkolů stanovených předpisy Evropské unie a spolupracuje s dalšími správními úřady. Dále také uděluje a odnímá povolení ke zprostředkování zaměstnání,43 provádí kontrolní činnost v oblasti hmotné podpory na vytvoření nových pracovních míst a na rekvalifikaci a v dalších oblastech. Ve vztahu ke krajským pobočkám vykonává generální ředitelství především řídící činnost. Krajské pobočky Úřadu práce sledují situaci trhu práce a realizaci politiky zaměstnanosti především na svém území. Za klíčovou činnost krajských poboček povaţuji zprostředkování zaměstnání. Za tím účelem vedou evidenci uchazečů o zaměstnání, evidenci zájemců o zaměstnání a evidenci volných míst. Dále poskytují nejrůznější informace a vyplácejí podporu v nezaměstnanosti a podporu rekvalifikaci.44

při

Jsou

prostřednictvím

kontaktních

pracovišť

nejblíţe

k uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání. Na svých internetových stránkách zveřejňují statistiky týkající se zaměstnanosti ve svém obvodu, vyhodnocují situaci na trhu práce ve svém obvodu a přijímají ţádosti zaměstnavatelů o příspěvky v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Od 1. 1. 2012 mělo dojít ke zvýšení činnosti krajských poboček Úřadu práce v oblasti spolupráce se zaměstnavateli, pokud jde o zjišťování volných pracovních míst. Zaměstnavatelé jiţ nyní nemají povinnost hlásit volná pracovní místa, tak jak tomu bylo do 31. 12. 2011. Úkolem krajských poboček je tak aktivněji jednat se zaměstnavateli o umístění uchazečů a zájemců o zaměstnání.45 Krajské pobočky 43

Do 31. 3. 2011 tato činnost náleţela MPSV.

44

Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů, §8a

45

Důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk).

23

mají v rámci své činnosti také kontrolní pravomoc, a to v oblasti zjišťování výše průměrného měsíčního výdělku pro účely výpočtu podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci.46 Výše zmíněné aktivity povaţuji za stěţejní pro oblast práva na zaměstnání. Z mnoha dalších činností jsem vybrala činnosti, které rovněţ povaţuji za významné. První z činností povaţuji za významnou z důvodu členství České republiky v Evropské unii. Úřad práce je v důsledku vstupu do EU, součástí sítě EURES (angl. European Employment Services), která poskytuje sluţby uchazečům a zájemcům o zaměstnání, zaměstnavatelům a všem, kteří chtějí pracovat ve státech sítě EURES. Těmito státy jsou všichni členové EU a Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Poskytování sluţeb zahrnuje zveřejnění databáze volných pracovních míst, poradenskou a informační činnost kontaktními pracovníky EURES na Úřadu práce.47 V důsledku členství České republiky v EU vykonává Úřad práce i další činnosti v oblasti rozvoje zaměstnanosti, a to realizaci projektů financovaných z prostředků Evropského sociálního fondu. Jedním z projektů je „Efektivní systém rozvoje,“ zaměřený na omezení nelegálního zaměstnávání. Součástí zmíněného projektu je systém „DONEZ – docházka nezaměstnaných.“ Ten posiluje kontrolu nelegálního zaměstnávání tím, ţe zavádí povinnost uchazečů o zaměstnání docházet na kontaktní místa Czech POINT, zpravidla v čas běţné pracovní doby. Absence bez řádné omluvy znamená zahájení správního řízení o vyřazení uchazeče z evidence uchazečů o zaměstnání.

Docházka však nesmí uchazečům o zaměstnání způsobovat

nepřiměřené obtíţe nebo výdaje. O úspěšnosti projektu svědčí výsledky za první dva měsíce fungování projektu. Bylo zahájeno správní řízení s 800 uchazeči, coţ v případě jejich vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, přinese úspory státního rozpočtu na podporu v nezaměstnanosti ve výši přesahující 12 milionů 46

Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, § 127 odst. 2

47

NAVRÁTIL, M. Služba EURES v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru. Integrovaný portál MPSV. [online]. Změněno 18. 7. 2011 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/eures/sit_eures>.

24

Kč.48 Existence povinnosti dostavit se na místo Czech POINT někdy i třikrát týdně znamená pro uchazeče finanční výdaje za dopravu i omezení volného času. Z tohoto důvodu si mnoho uchazečů na systém DONEZ stěţuje. Řadu stíţností zaznamenal i veřejný ochránce práv, který jiţ kontaktoval Úřad práce ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby ověřil fungování systému.49 Systém DONEZ povaţuji za účinnou formu kontroly a překáţku nelegálního zaměstnávání. V důsledku vysoké míry nezaměstnanosti jsou vynaloţeny nemalé výdaje ze státního rozpočtu na podporu v nezaměstnanosti, je proto nezbytné kontrolovat, zda nedochází k jejich zneuţívání. Pokud někdo poţádá o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a rozhodne se vyuţít pomoci Úřadu práce, musí očekávat určité povinnosti. Proto povinnost docházet v určitou dobu na kontaktní místo Czech POINT nejvýše po dobu tří měsíců nepovaţuji za formu omezování volného času. Síť kontaktních míst veřejné správy Czech POINT je dostatečně rozšířena tak, ţe po celé České republice je více neţ 6600 míst,50 kam se můţe uchazeč dostavit. Proto dle mého názoru nemohou vznikat extrémní náklady na dopravu, tak jak je často poukazováno ve stíţnostech na tento systém. Role Úřadu práce v oblasti zaměstnanosti je dle mého názoru zásadní, proto se budu některým jeho činnostem věnovat dále především v souvislosti se zprostředkováním zaměstnání nebo poskytováním podpory v nezaměstnanosti.

48

Tisková zpráva - Vyhodnocení projektu „Efektivní systém rozvoje“ za první dva měsíce provozu [online]. MPSV, 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: .

49

Počet stíţností na nový systém DOcházky NEZaměstnaných roste. Veřejný ochránce práv. [online].

Změněno

19.

1.

2012.

Dostupné

z

zpravy/tiskove-zpravy-2012/pocet-stiznosti-na-novy-system-dochazky-nezamestnanychroste/>. 50

Czech POINT [online]. Změněno 13. 03. 2012 [cit. 2012-03-13]. .

25

Dostupné z:

4

Pasivní politika zaměstnanosti Termín pasivní politika zaměstnanosti v zákoně o zaměstnanosti

nenajdeme, zmiňují se o něm pouze předpisy týkající se státního rozpočtu. Pasivní politika zaměstnanosti zahrnuje oblast zprostředkování zaměstnání a poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. Zákon o zaměstnanosti se této oblasti věnuje v části druhé. V oblasti pasivní politiky zaměstnanosti se v posledních letech vyskytly problémy, spočívající především v nutnosti sniţovat výdaje státního rozpočtu. Pokud jde o oblast pasivní politiky zaměstnanosti, je třeba zaměřit se na sniţování výdajů na podporu v nezaměstnanosti. Zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé zneuţívali moţnost výkonu nekolidujícího zaměstnání při současném pobírání podpory

v nezaměstnanosti.

Pokud

například

neměl

zaměstnavatel

pro

zaměstnance dostatek práce v rozsahu týdenní pracovní doby, dohodl se se zaměstnancem na skončení pracovního poměru s tím, ţe ho znovu zaměstná jako uchazeče o zaměstnání v tzv. nekolidujícím zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti aţ do 31. 12. 2010 umoţňoval současně pobírání podpory v nezaměstnanosti a výkon zaměstnání s měsíční odměnou nebo výší výdělku nepřesahující polovinu minimální měsíční mzdy.51 Nutnost sníţení výdajů státního rozpočtu (tedy i sníţení výdajů na podporu v nezaměstnanosti) a snaha zabránit zmíněnému účelovému jednání vedla k zavedení úpravy, nepřipouštějící moţnost výkonu zaměstnání při současném poskytování podpory v nezaměstnanosti. Další problém představovali uchazeči, kteří bez váţných důvodů ukončili zaměstnání z vlastní vůle nebo dohodou se zaměstnavatelem. V době, kdy je míra nezaměstnanosti vysoká, by se měl kaţdý zaměstnanec snaţit udrţet si své zaměstnání a nezatěţovat nadměrně Úřad práce. Zákonodárce se snaţí takovému jednání předcházet sníţením podpory v nezaměstnanosti pro takové uchazeče o zaměstnání. Ćímţ by mělo současně dojít i k sníţení výdajů na podporu v nezaměstnanosti.

51

Zákon o zaměstnanosti ve znění zákona č. 149/2010 Sb.

26

V následujících kapitolách vymezím činnosti, které jsou zahrnuty do pasivní politiky zaměstnanosti, a přitom se zaměřím především na oblasti, které povaţuji za problematické nebo které prošly v poslední době významnějšími změnami.

4.1

Zprostředkování zaměstnání Kaţdý má právo zvolit si své zaměstnání sám, případně má moţnost

obrátit se na Úřad práce nebo agentury práce, které mu zaměstnání zprostředkují. Co se rozumí zprostředkováním zaměstnání upravuje, v souladu s mezinárodními dokumenty, zákon o zaměstnanosti v § 14 odst. 1: Zprostředkováním zaměstnání se rozumí a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen "uživatel"), c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. Vnitrostátní úprava vychází z Úmluvy MOP č. 88,52 ve které se členské státy zavázaly provádět bezplatně zprostředkování zaměstnání a jiné činnosti k zajištění plné zaměstnanosti. Hlavním zprostředkovatelem je Úřad práce, který ovšem vykonává pouze činnosti uvedené pod písmeny a) a c). Zaměstnávání osob za účelem dočasného výkonu práce u jiné právnické nebo fyzické osoby, umoţňuje zákon o zaměstnanosti pouze agenturám práce, tedy subjektům působícím při zprostředkování zaměstnání vedle Úřadu práce. Agentura práce je fyzická nebo právnická osoba provádějící všechny zprostředkovatelské činnosti uvedené v § 14 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, pokud má k těmto činnostem povolení od Úřadu práce České republiky. Úřad práce nejen vydává povolení k zprostředkování zaměstnání, ale následně i vede seznam agentur práce.

52

Úmluva MOP č. 88 o organizaci sluţeb pro zprostředkování práce, ratifikována 12.června 1950 a vyhlášena pod č. 17/1991 Sb.

27

V souvislosti se zprostředkováním zaměstnání povaţuji za důleţité zmínit, ţe ne kaţdá činnost, která slouţí k vyhledání zaměstnání, se povaţuje za zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti. Zveřejňování nabídek volných pracovních míst na internetu nebo v novinách nemůţe být povaţováno za zprostředkování zaměstnání. Uchazeč po nalezení vhodné nabídky kontaktuje přímo zaměstnavatele, proto vydavatel novin nebo provozovatel portálu s nabídkami práce není zprostředkovatelem a není pro tuto činnost vyţadováno povolení. Poradenskou a informační činností prováděnou krajskými pobočkami Úřadu práce a agenturami práce se rozumí například poskytování informací o trhu práce, o volných pracovních místech a předpokladech pro výkon konkrétních povolání.

Dále

doporučení

vhodného

zaměstnání

nebo

rekvalifikace,

s přihlédnutím k zdravotnímu stavu, kvalifikaci, schopnostem a zkušenostem. 4.1.1

Zprostředkování zaměstnání Úřadem práce Na tomto místě bych se ráda věnovala zprostředkování zaměstnání

Úřadem práce, jelikoţ Úřad práce povaţuji za hlavního zprostředkovatele vhodného zaměstnání. Konkrétně jsou k zprostředkování příslušné krajské pobočky Úřadu práce. Právě činnost Úřadu práce je vyjádřením závazku k zajištění bezplatného zprostředkování práce, plynoucího z úmluvy MOP č. 88. Úřad práce není omezen pouze na území ČR, ale můţe zprostředkovávat práci do zahraničí i ze zahraničí, jelikoţ v důsledku vstupu ČR do EU se Úřad práce stal součástí systému EURES, viz kapitola 3.2. Osoba, která se obrací na Úřad práce, s ţádostí o zprostředkování vhodného zaměstnání, můţe vystupovat v postavení zájemce nebo uchazeče o zaměstnání. „Uchazečem o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání krajskou pobočku Úřadu práce, v jejímž územním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je

28

krajskou pobočkou Úřadu práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání.“53 Při splnění dalších podmínek (kterým se budu věnovat v další kapitole) má uchazeč o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo na podporu při rekvalifikaci. Zájemce o zaměstnání je fyzická osoba, která poţádá krajskou pobočku Úřadu práce o zprostředkování vhodného zaměstnání a ta ho zařadí do evidence zájemců o zaměstnání. Zájemce má zájem o zprostředkování vhodného zaměstnání, zatímco je nadále zaměstnán nebo se soustavně připravuje na budoucí povolání apod. Z toho důvodu je institut zájemce o zaměstnání povaţován za účinný nástroj prevence nezaměstnanosti.54 Rozdíl mezi zájemcem a uchazečem o zaměstnání spatřuji především v tom, ţe uchazeč má širší okruh práv a povinností. Oba mají právo na zprostředkování zaměstnání a na rekvalifikaci, ale uchazeč má navíc při splnění dalších podmínek nárok na podporu v nezaměstnanosti. V souvislosti s širším okruhem práv, má uchazeč o zaměstnání i širší okruh povinností, a to především sdělovat veškeré informace, které usnadní zprostředkování zaměstnání a poskytovat Úřadu práce součinnost. Uchazeč o zaměstnání dále nemá moţnost zvolit si, na kterou krajskou pobočku Úřadu práce se obrátí a zpravidla musí poţádat o zprostředkování zaměstnání místně příslušnou krajskou pobočku podle bydliště, přičemţ přenesení místní příslušnosti je moţné pouze ze závaţných důvodů. Zájemce o zaměstnání má kromě jiţ zmíněných práv moţnost zvolit si, na kterou krajskou pobočku se obrátí s ţádostí o zprostředkování vhodného zaměstnání a rovněţ má povinnost poskytovat Úřadu práce součinnost. Pokud se opět vrátím k nejvýznamnějšímu právu obou subjektů, je jím právo na zprostředkování zaměstnání. Toto zaměstnání musí splňovat podmínky, takzvaného „vhodného zaměstnání“, definovaného v § 20 odst. 1 zákona o zaměstnanosti: „Vhodným zaměstnáním, pokud tento zákon nestanoví jinak, je zaměstnání 53

Zákon o zaměstnanosti, § 24

54

BIČÁKOVÁ, Olga. Zájemce o zaměstnání. Práce-Mzdy-Odvody. 2011, roč. 6, č. 10, s. 13

29

a) které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, b) jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby, c) které je sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce a d) které odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání.“ Pokud má být zaměstnání zprostředkováno dlouhodobě evidovanému uchazeči o zaměstnání, nemusí být splněna buď podmínka uvedená pod písmenem b) nebo pod písmenem c). U dlouhodobě nezaměstnaných, tedy osob, které jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání vedeny déle neţ 1 rok, je nezbytné zachovat pracovní návyky. Tomu poslouţí i zaměstnání, které délkou pracovní doby nebo délkou pracovněprávního vztahu jinak neodpovídá vhodnému zaměstnání.55 Úřad práce zprostředkuje zaměstnání osobám, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání. Pozornost by měla být, dle mého názoru, zaměřena primárně na uchazeče o zaměstnání, proto se budu nyní věnovat právě evidenci uchazečů o zaměstnání. Pro samotné zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání musí fyzická osoba splňovat podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti. Uchazeč nesmí být osobou uvedenou v § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (nesmí tedy být zejména v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru, osobou samostatně výdělečně činnou, soudcem, nesmí se soustavně připravovat na budoucí povolání a další).56 U tohoto pravidla jsou ale současně zákonem o zaměstnanosti připouštěny určité výjimky, jako například výkon tzv. nekolidujícího zaměstnání, tedy zaměstnání, které nebrání zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Jde o 55

STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti: komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. S. 37

56

Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se dle § 5 písm. d) zákona o zaměstnanosti, povaţuje denní studium nebo prezenční forma studia na vysoké škole.

30

pracovní nebo sluţební poměr se sjednanou výší výdělku nepřesahující polovinu minimální mzdy a činnost na základě dohody o provedení práce a o pracovní činnosti s měsíční odměnou nepřesahující polovinu minimální mzdy. Nekolidující zaměstnání však nesmí bránit poskytování součinnosti a musí být Úřadu práce oznámeno v den podání ţádosti o zprostředkování vhodného zaměstnání nebo v den nástupu k výkonu takové činnosti, bez ohledu na výši měsíčního výdělku nebo odměny.57 Rovněţ krátkodobé zaměstnání, které není pro uchazeče o zaměstnání vhodným zaměstnáním, zprostředkované Úřadem práce na dobu nepřesahující tři měsíce, není překáţkou v evidenci uchazečů o zaměstnání.58 Zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání téţ nebrání soustavná příprava na budoucí povolání, pokud osoba soustavně se připravující na budoucí povolání získala v posledních dvou letech důchodové pojištění v délce alespoň 12 měsíců. Osoby soustavně se připravující na budoucí povolání byly do 31. 12. 2011 znevýhodněny tím, ţe přestoţe při studiu pracovaly, nemohly se v případě ztráty zaměstnání stát uchazeči o zaměstnání a v praxi s tím nastávaly problémy. Šlo například o případ, kdy uchazečka o zaměstnání vedená v evidenci uchazečů začala studovat v prezenční formě vysokou školu. Výuka však probíhala v upraveném programu pouze v sobotu, proto studium nebránilo uchazečce ve výkonu případného povolání. Úřad práce ale na základě vzniklé překáţky uchazečku z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadil. Přestoţe vyřazená uchazečka o zaměstnání namítala v odvolání proti rozhodnutí úřadu práce nutnost vykládat ustanovení zákona podle úmyslu zákonodárce (tedy vyloučit moţnost stát se uchazečem o zaměstnání u studentů prezenční formy studia, kterým ve většině případů brání denní forma studia v moţnosti stát se zaměstnancem), správní orgán odvolání zamítl. Vyřazená uchazečka neuspěla ani u soudu. Ten dospěl k názoru, ţe z potvrzení o studiu jasně vyplývá prezenční forma studia a úřad práce není povinnen dále zkoumat, kdy probíhá výuka. Další problém Městský soud spatřoval v placení zdravotního pojištění, jelikoţ by 57


58


31

docházelo k duplicitě.59 Zákon č. 367/2011 Sb.60 odstranil tvrdost spočívající ve vyloučení moţnosti stát se uchazečem o zaměstnání všem osobám, které se soustavně připravují na budoucí povolání, a zavedl výše zmíněnou výjimku. S moţností zařazení osoby soustavně se připravující na budoucí povolání do evidence uchazečů o zaměstnání je spojena výhoda spočívající v moţnosti poţádat o poskytování podpory v nezaměstnanosti. Do 31. 12. 2011 se pracující studenti prezenční formy studia, v případě ztráty zaměstnání, nemohli stát uchazeči o zaměstnání a poţádat o poskytování podpory v nezaměstnanosti, přestoţe byli důchodově pojištěni. Tito studenti byli vůči ostatním osobám, které podmínky zařazení do evidence uchazečů splňovaly, v nerovném postavení. Dle mého názoru by stát měl osoby, které si vysokou školou zvyšují kvalifikaci spíše podporovat. I kdyţ tato změna můţe znamenat mírné zvýšení výdajů státního rozpočtu na politiku zaměstnanosti, povaţuji ji za velmi významnou a zdařilou. Kromě jiţ výše zmíněných překáţek, upravených v § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti spočívajících ve výkonu činnosti spojené s určitou formou výdělku, mohou bránit zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání další okolnosti, například dočasná pracovní neschopnost, invalidita ve třetím stupni (s výjimkou fyzických osob, invalidních ve třetím stupni, schopných výdělečné činnosti za mimořádných podmínek),61 výkon trestu, ochranného opatření vazby nebo poskytování peněţité pomoci v mateřství.62 Další překáţkou bránící zařazení osoby do evidence uchazečů o zaměstnání je nesouhlas se zpracováním údajů nebo neposkytnutí osobních údajů.63 Zákon č. 367/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 výčet překáţek zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání ještě rozšířil. Reagoval tak na případy zneuţívání zprostředkování zaměstnání, kdy někteří lidé bez váţného důvodu 59

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 Cad 113/2008.

60

Zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

61

Zákon o zaměstnanosti, § 25 odst. 2 písm. d).

62

Tamtéţ, § 25 odst. 2.

63


32

skončili zprostředkované zaměstnání nebo zapříčinili skončení ze strany zaměstnavatele v krátké době po nástupu do zaměstnání. Přestoţe tito lidé neměli nárok na podporu v nezaměstnanosti, mohli být znovu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a stát na jejich evidenci a zprostředkování zaměstnání vynakládal nemalé finanční prostředky. Nově je v § 25 odst. 8 zákona o zaměstnanosti zakotveno ustanovení bránící zařazení do evidence osobám, které bez váţného důvodu skončí vhodné zaměstnání ze své vůle dohodou nebo zapříčiní skončení ze strany zaměstnavatele. Zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je znovu moţné aţ po šesti měsících ode dne sjednaného jako den nástupu do zprostředkovaného zaměstnání. V případě splnění podmínek pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je uchazeč zařazen dnem podání ţádosti.64 Jestliţe se ţádosti nevyhovuje, rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce ve správním řízení a vydá rozhodnutí o nezařazení. Proti tomuto rozhodnutí je moţné podat opravný prostředek podle správního řádu.65 Uchazeč přestává být uchazečem buď ukončením vedení v evidenci, nebo vyřazením. Úřad práce ukončí evidenci uchazeče na základě skutečností uvedených v § 29 zákona o zaměstnanosti, kterými jsou například ţádost o ukončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, oznámení o skutečnosti bránící zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nástup k výkonu trestu odnětí svobody a další. Ukončení s sebou nenese ţádnou sankci a Úřad práce o něm nevydává rozhodnutí ve správním řízení.66 Naproti tomu vyřazení z evidence uţ má sankční povahu a je vydáváno ve správním řízení. Důvody vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání jsou upraveny v § 30 zákona o zaměstnanosti. Podle příčin vyřazení můţeme rozlišit i zmíněné sankce. 64

Výjimkou je situace, kdy fyzická osoba podá ţádost do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání nebo jiných činností uvedených v § 25 odst. 1 nebo v § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, pak se stává uchazečem dnem následujícím po skončení zaměstnání.

65 66

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. STEINICHOVÁ, L. a kol.

Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1. vyd. Praha:Wolters

Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 49

33

Přičemţ mírnější sankce – nemoţnost znovu se registrovat po dobu 3 měsíců od vyřazení uchazeče z evidence uchazečů o zaměstnání, je spojena například s opomenutím oznámit výkon činnosti, která dle § 25 zákona o zaměstnanosti brání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, neoznámením dalších skutečností nebo neposkytnutím souhlasu se zpracováním osobních údajů. Naproti tomu přísnější sankce s sebou nese nemoţnost znovu se registrovat 6 měsíců od vyřazení a nastává především úmyslným jednáním uchazeče o zaměstnání, jakým je například výkon nelegální práce, odmítnutí vhodného zaměstnání nebo rekvalifikace či maření součinnosti s Úřadem práce a další.67 Důvody vyřazení spojené s přísnější sankcí povaţuji za nejdůleţitější, jelikoţ v praxi převaţují a chápu je jako výraz neochoty pracovat nebo hledat si zaměstnání. Prvním z důvodů pro vyřazení, kterému bych se ráda více věnovala, je výkon nelegální práce uchazečem o zaměstnání.68 Jde o významný problém, na jehoţ řešení se Úřad práce v poslední době značně zaměřuje. Nelegální práce je definována mezi základními pojmy v § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti a její charakteristika byla upravena novelou zákona č. 367/2011 Sb. s účinností k 1. 1. 2012 a znovu pak novelou zákona č. 1/2012 Sb. k 5. 1. 2012. Problémem byla obtíţná prokazatelnost nelegální práce. Práci, která měla znaky závislé práce69 a měla být vykonávána v pracovněprávním vztahu, vykonávaly fyzické osoby jako osoby samostatně výdělečně činné nebo na základě smluv podle občanského nebo obchodního zákoníku.70 Tím docházelo k únikům na pojistném na zdravotní pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na dani z příjmu ze závislé činnosti, přičemţ fyzické osoby vykonávající takovou práci neměly ochranu

67

Zákon o zaměstnanosti, § 30 odst. 4, písm. b).

68

Tamtéţ, § 30 odst. 1 písm. e).

69

Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 2. (dále jen „zákoník práce“)

70


34

poskytovanou zákoníkem práce. Novela zavedla odkaz na zákoník práce a jeho vymezení závislé práce, která můţe být vykonávána pouze v základním pracovněprávním vztahu.71 Tím došlo k úpravě definice tak, aby byla nelegální práce lépe prokazatelná. Zákonodárci si od úpravy definice nelegální práce slibují i snazší prokazování v České republice hojně vyuţívaného a často diskutovaného švarcsystému.72 Novelou zákona o zaměstnanosti, provedenou zákonem č. 1/2012 Sb., s účinností od 5. 1. 2012 přibyl (v souvislosti s implementací směrnice 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí) v zákoně o zaměstnanosti postih za nelegální zaměstnávání cizince bez platného povolení k pobytu, přestoţe by toto povolení měl mít podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Kromě rozšíření okruhu nelegální práce došlo také k výraznému zvýšení sankcí, které za ni mohou být uloţeny. Maximální výše pokuty uloţené fyzické osobě, vykonávající nelegální práci se zvýšila z 10 000 Kč na 100 000 Kč. Právnická nebo fyzická osoba, která umoţní výkon nelegální práce, se dopustí správního deliktu, za který můţe být uloţena pokuta ve výši aţ 10 000 000 Kč, nejméně však 250 000 Kč. Dalším a neméně významným důvodem pro vyřazení z evidence je odmítnutí nastoupit do vhodného zaměstnání bez váţného důvodu. Právě odmítnutí nastoupit do zaměstnání svědčí o nezájmu uchazeče nalézt zaměstnání. Stát na jeho evidenci a další činnosti vynakládá zbytečně nemalé finanční prostředky, proto Úřad práce uchazeče vyřadí z evidence ke dni, kdy k takovému odmítnutí došlo. Pokud krajská pobočka Úřadu práce najde uchazeči vhodné zaměstnání,

vydá

mu

doporučenku

a

pošle

ho

přímo

k případnému

zaměstnavateli, u něhoţ se uchazeč o zaměstnání dozví, jakou práci bude 71 72

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Švarcsystém bývá charakterizován jako najímání osob samostatně výdělečně činných (namísto zaměstnávání zaměstnanců) pro výkon práce ve vztahu podřízenosti a na pracovišti osoby, která si takovou práci sjednává.

35

vykonávat a jaká je například dopravní dostupnost do místa výkonu práce. Na základě těchto informací uchazeč zaměstnání přijme nebo odmítne. V případě odmítnutí uchazečem o zaměstnání, vyznačí zaměstnavatel na doporučence důvody odmítnutí a s tím se uchazeč vrací zpět na Úřad práce. Je pak na Úřadu práce, aby zhodnotil důvody odmítnutí uvedené v doporučence. Pokud je neshledá váţnými, uchazeče vyřadí. Zaměstnavatel má moţnost uchazeče o zaměstnání odmítnout, pokud neodpovídá jeho poţadavkům. Tuto skutečnost opět vyznačí do doporučenky s tím rozdílem, ţe pro uchazeče o zaměstnání nemá negativní důsledky spočívající v moţnosti vyřazení uchazeče z evidence uchazečů o zaměstnání. V některých případech můţe být sporná závaţnost důvodů, které vedly uchazeče o zaměstnání k odmítnutí zaměstnání. Důvody povaţované uchazečem za nepřekonatelné překáţky přijetí zaměstnání můţe však Úřad práce shledat naprosto malichernými. Některé váţné důvody jsou vyjmenovány v § 5 zákona o zaměstnanosti (jako například nezbytná osobní péče o dítě do 4 let, docházka dítěte do předškolního zařízení a povinná školní docházka, zdravotní důvody, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání atd.), ale v dalších případech záleţí na posouzení Úřadem práce. Jelikoţ se lidé často brání proti rozhodnutí o vyřazení, není výjimkou ani soudní rozhodování o závaţnosti důvodů bránících nástupu do vhodného zaměstnání. Judikatura v souvislosti s vyřazením z evidence dovodila, ţe váţným důvodem nemůţe být například špatná doprava na pracoviště, poněvadţ se nevyskytuje ve výčtu v § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti.73 Pokud jde o samotný projev odmítnutí vhodného zaměstnání, dovodila judikatura následující: „Pojem odmítnutí nastoupit do vhodného zaměstnání nelze vykládat extenzivně, jako jakýkoli projev nesouhlasu s podmínkami zaměstnání, ale

jedině

jako

výslovné

a

jednoznačné

odmítnutí

zprostředkovaného

zaměstnání.“74 Šlo o případ, kdy muţ 20 let pracoval jako řidič z povolání a obrátil se na úřad práce s ţádostí o zprostředkování obdobného zaměstnání. Úřad 73

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 Cad 76/2006.

74

Tamtéţ.

36

práce mu nalezl zaměstnání vrátného – telefonisty. Uchazeč při výběrovém řízení uvedl, ţe nastoupí, ale pokud nalezne výhodnější nabídku, ze zaměstnání okamţitě odejde. To vyvolalo u zaměstnavatele nezájem a do doporučenky uvedl informaci o odmítnutí ze strany uchazeče. Úřad práce poté nezkoumal bliţší okolnosti, za nichţ probíhalo výběrové řízení, a na základě údajů v doporučence uchazeče vyřadil z evidence. Nejvyšší správní soud konstatoval, ţe se správní orgány nedostatečně zabývaly tím, co uchazeč skutečně zaměstnavateli řekl. Informace o tom, ţe ze zaměstnání odejde, pokud dostane lepší pracovní nabídku, mohla vyvolat u zaměstnavatele nezájem, ale nemůţe být vykládána jako odmítnutí vhodného zaměstnání.75 Konkrétní okolnosti případu a přístup jednotlivých uchazečů, by měly být lépe zjišťovány, neboť k takovým případům můţe v praxi docházet často. Na druhou stranu věřím, ţe není v moţnostech krajských poboček, věnovat tolik času a úsilí kaţdému uchazeči a podrobně zjišťovat příčiny odmítnutí. Dosavadní způsob rozhodování není příliš ideální, neboť vede k podávání velkého mnoţství opravných prostředků a následně i k zahlcování soudů. Úřad práce by mohl rozhodovat méně formálně, lépe zjišťovat skutkový stav a aţ na základě něj vydávat rozhodnutí o vyřazení z evidence. Obdobný názor má i Nejvyšší správní soud: „Úřad práce je vždy před vydáním rozhodnutí o vyřazení z evidence povinen založit své rozhodnutí na podkladě zjištění skutkového stavu, která nevzbuzují pochybnosti, neboť jen takto zjištěný skutkový stav může být základem pro rozhodnutí, u kterého je přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem a odpovídající okolnostem daného případu.“76 Bylo by vhodné také upravit oblast váţných důvodů tak, aby byla rozhodnutí Úřadu práce více předvídatelná a uchazeči nezkoušeli uvádět důvody jen „co kdyby je Úřad práce shledal závaţnými“. Novým důvodem pro vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání je od 1. 1. 2012 odmítnutí vykonávat veřejnou sluţbu v rozsahu nepřevyšujícím 20 hodin týdně. Důvodem pro vyřazení je pouze 75

Tamtéţ.

76

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 4 Ads 161/2008.

37

odmítnutí veřejné sluţby uchazečem o zaměstnání evidovaným déle neţ 2 měsíce. Veřejná sluţba je institutem, upraveným v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Do konce roku 2011 veřejnou sluţbu zabezpečovaly obce a od roku 2012 byla přesunuta do kompetence krajských poboček Úřadu práce. Veřejná sluţba, je neplacená činnost, která „obnovuje a upevňuje pracovní návyky u uchazečů o zaměstnání a posiluje jejich následné začlenění do společnosti.“77 Původně veřejnou sluţbu vykonávaly jen osoby v hmotné nouzi, ale nyní se zapojí i dlouhodobě vedení uchazeči o zaměstnání. Veřejnou sluţbu přivítali především obce, například v Chomutově vyuţili výpomoc uchazečů o zaměstnání při odklízení veřejných prostranství při sněhové kalamitě.78 Pokud má tedy uchazeč o zaměstnání skutečný zájem pracovat, nebude mít problém zapojit se do veřejné sluţby, přestoţe jde o neplacenou činnost. Další ze skutečností, způsobující vyřazení z evidence, které bych se ráda věnovala je maření součinnosti s krajskou pobočkou Úřadu práce.79 Poskytování součinnosti je jednou ze základních podmínek vedení uchazeče v evidenci uchazečů o zaměstnání. Co se rozumí mařením součinnosti nalezneme v § 31 zákona o zaměstnanosti, který zde vymezuje nejčastější případy, ale opět je ponechán prostor na uváţení Úřadu práce. Vedle odmítnutí vhodného zaměstnání je maření součinnosti další frekventovanou příčinou vyřazení z evidence a svědčí o tom opět i rozsáhlá judikatura. Převáţně jsou za maření součinnosti povaţovány případy omisivního jednání uchazeče. Za maření součinnosti podle § 31 zákona o zaměstnanosti, je povaţováno rovněţ i úmyslné jednání, kdy uchazeč nechal potvrdit tři ze čtyř doporučenek jiným zaměstnavatelem, neţ doporučil Úřad práce.80 Přestoţe uchazeč poukazoval na omyl, je téměř nepravděpodobné, ţe by k němu došlo ve třech ze čtyř případů. 77

Tisková zpráva – První výsledky realizace veřejné služby v novém roce [online]. MPSV, 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: < http://www.mpsv.cz>.

78

Tamtéţ.

79

Zákon o zaměstnanosti, § 30 odst. 2 písm. f).

80


38

Takové chování je typickým projevem nezájmu nalézt vhodné zaměstnání a je důvodem pro vyřazení uchazeče z evidence uchazečů o zaměstnání. Naproti tomu účast na výběrovém řízení, jakoţto projev vlastní snahy získat zaměstnání je omluvitelným důvodem pro neúčast na Úřadu práce ve stanoveném termínu, přestoţe není uvedena mezi váţnými důvody v § 5 zákona o zaměstnanosti.81 Zde je třeba vzít v úvahu význam vedení uchazeče v evidenci uchazečů o zaměstnání, tedy zprostředkování zaměstnání. Vlastní snaha nalézt vhodné zaměstnání by proto měla být vţdy hodnocena kladně a Úřad práce by na ní měl při rozhodování o porušení povinností uchazeče brát ohled. Myslím si, ţe problém s uchazeči, kteří ve skutečnosti o ţádné zaměstnání nestojí a ţádost o zařazení do evidence podali jen, aby dostali podporu v nezaměstnanosti, není snadno řešitelný. Problém spatřuji v tom, ţe tito lidé zbytečně zatěţují Úřad práce. Ten by pak mohl věnovat větší péči uchazečům skutečně hledajícím nové zaměstnání. Současně by se ale měl změnit i postup Úřadu práce, jelikoţ často nebere v úvahu skutečný účel zákona o zaměstnanosti a samotného zprostředkování zaměstnání a nedostatečně zjišťuje skutkové okolnosti. Přestoţe nepochybuji o závaţnosti důvodů pro vyřazení uchazeče z evidence, jako je například odmítnutí nastoupit na dohodnutou rekvalifikaci nebo podrobit se lékařskému vyšetření a dalších, nebudu se jim, vzhledem k jejich niţší frekventovanosti, ve své práci dále věnovat. V souvislosti se zprostředkováním zaměstnání bych ráda zmínila osoby, kterým je věnována zvýšená péče. Nutnost zvýšené péče a odlišného přístupu v poradenství i zprostředkování je zapříčiněna okolnostmi, jako jsou: zdravotní stav, věk, péče o dítě a další.82 Jde o rizikové skupiny, které nacházejí uplatnění na trhu práce velmi obtíţně a bez zvýšené péče by se dostaly do pozice dlouhodobě nezaměstnaných. Ke zvýšení šance nalézt vhodné zaměstnání můţe slouţit individuální akční plán, vypracovaný krajskou pobočkou Úřadu práce za

81


82


39

spolupráce samotného uchazeče. Tento dokument upravuje konkrétní postup uchazeče tak, aby ho připravil a motivoval k budoucímu uplatnění na trhu práce. K tomu, aby mohl Úřad práce uchazeči o zaměstnání zprostředkovat vhodné zaměstnání, musí mít dostatek informací o volných pracovních místech. Do 31. 12. 2011 měli zaměstnavatelé povinnost83 nahlásit Úřadu práce do 10 dnů volná pracovní místa, která poté Úřad práce nabízel uchazečům. Z důvodu sníţení administrativní zátěţe byla tato povinnost zákonem č. 367/2011 Sb. zrušena, ale nadále zůstala zaměstnavateli moţnost volná místa Úřadu práce hlásit. V důsledku toho má od 1. 1. 2012 dojít ke zvýšení aktivity krajských poboček Úřadu práce a jejich spolupráce se zaměstnavateli.84 Přestoţe zrušení povinnosti povaţuji za dobrý krok, hlášení volných míst bude dle mého názoru pro zaměstnavatele stále výhodné, jelikoţ jim můţe Úřad práce dle zvolených poţadavků vyhledat vhodné zaměstnance. Nejsem si ale jistá, zda můj názor budou sdílet i samotní zaměstnavatelé a obávám se, aby nedošlo k sníţení počtu nabízených míst a v souvislosti s tím k úbytku úspěšně zprostředkovaných zaměstnání. To by v současné době, při poměrně vysoké míře nezaměstnanosti, naší ekonomice jistě neprospělo. 4.1.2

Zprostředkování zaměstnání agenturami práce Vedle Úřadu práce zprostředkovávají zaměstnání agentury práce, tedy

fyzické nebo právnické osoby s povolením Úřadu práce k zprostředkování zaměstnání.85 Zprostředkování zaměstnání není ţivností dle ţivnostenského zákona a není tedy nutné získat ţivnostenské oprávnění, ale „pouze“ zmíněné povolení Úřadu práce.86 Povolení ke zprostředkování zaměstnání uděluje generální ředitelství Úřadu práce na základě splnění podmínek uvedených v § 60

83 84

Dle § 35 zákona o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 470/2011 Sb. Důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk).

85


86

TOŠOVSKÝ, A. Agenturní zaměstnávání v praxi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. S. 33.

40

zákona o zaměstnanosti a souhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra na dobu nejvýše 3 let, přičemţ lze toto povolení vydávat opakovaně. Úřad práce následně vede seznam agentur, kterým bylo vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání.87 Činnost agentur práce je prováděna za účelem dosaţení zisku. Za zprostředkování zaměstnání, tedy mohou agentury práce poţadovat úhradu, vţdy ale musí jít o úhradu od zaměstnavatelů, kteří hledají zaměstnance, nikdy nemohou vyţadovat úhradu od fyzických osob vystupujících na straně případných zaměstnanců. Agentury práce stejně jako Úřad práce vyhledávají zaměstnání pro osoby, které se o práci uchází, pro zaměstnavatele vyhledávají zaměstnance a rovněţ poskytují poradenství a informace.88 Specifickou formou zprostředkování zaměstnání, kterou Úřad práce vykonávat nemůţe, je agenturní zaměstnávání. Tím je zaměstnávání fyzických osob za účelem dočasného přidělení zaměstnance k uţivateli,89 kdy vzniká trojstranný právní vztah mezi agenturou práce, zaměstnancem a tzv. uţivatelem (zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec dočasně přidělen agenturou práce). Agentura práce uzavírá s fyzickou osobou za účelem výkonu práce pro uţivatele, pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti. Kromě obecných náleţitostí vyţadovaných zákoníkem práce, musí být součástí pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti závazek agentury práce zajistit zaměstnanci dočasný výkon práce u uţivatele a současně závazek zaměstnance vykonávat práci na základě pokynů uţivatele.90 Poté agentura práce uzavře s uţivatelem písemnou dohodu o dočasném přidělení zaměstnance, která dle § 308 odst. 1 zákoníku práce musí obsahovat: 87

Zákon o zaměstnanosti, § 65.

88


89

Zákon o zaměstnanosti, § 14 odst. 1, písm. b).

90

TOŠOVSKÝ, A. Agenturní zaměstnávání v praxi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. S. 48

41

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance, b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento druh práce, c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat práci u uživatele, d) místo výkonu práce, e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu práce u uživatele, f) informace o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách zaměstnance uživatele, který vykonává nebo by vykonával stejnou práci jako dočasně přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím ke kvalifikaci a délce odborné praxe (dále jen "srovnatelný zaměstnanec"), g) podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; není však možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele, h) číslo a datum vydání rozhodnutí, kterým bylo agentuře práce vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání. Samotnému přidělení zaměstnance k dočasnému výkonu práce pro zaměstnavatele, je uskutečněno na základě jednostranného písemného pokynu agentury práce, který následuje po uzavření dohody o dočasném přidělení zaměstnance. Náleţitostmi takového písemného pokynu jsou dle § 309 odst. 2 zákoníku práce: a) název a sídlo uživatele, b) místo výkonu práce u uživatele, c) dobu trvání dočasného přidělení, d) určení vedoucího zaměstnance uživatele oprávněného přidělovat zaměstnanci práci a kontrolovat ji,

42

e) podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím doby dočasného přidělení, byly-li sjednány v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce [§ 308 odst. 1 písm. g)], f) informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele. Agentura práce a uţivatel musí zajistit dočasně přidělenému zaměstnanci, aby jeho pracovní nebo mzdové podmínky nebyly horší neţ podmínky, jaké mají nebo by měli srovnatelní zaměstnanci. Agentura práce můţe stejného zaměstnance ke stejnému uţivateli přidělit na dobu nepřesahující 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců s výjimkou případu, kdy o dlouhodobější přidělení poţádá sám zaměstnanec nebo pokud zaměstnanec vykonává práci za dobu náhrady za zaměstnankyni uţivatele čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou nebo za zaměstnance uţivatele, který čerpá rodičovskou dovolenou.91 Zákon o zaměstnanosti z okruhu osob, které mohou být agenturou práce dočasně přiděleni k výkonu práce pro uţivatele, některé osoby vylučuje. Jde o zaměstnance, kterým byla udělena zelená karta nebo modrá karta, zaměstnance kterým bylo vydáno povolení k zaměstnání nebo o osoby se zdravotním postiţením.92 Agentura je dále dle zákona o zaměstnanosti povinna uzavřít pojištění záruky pro případ úpadku,93 je povinna vést evidenci a kaţdoročně sdělovat generálnímu ředitelství úřadu práce informace o: a) počet volných míst, na která bylo požadováno zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a), b) počet jimi umístěných fyzických osob, z toho počet uchazečů o zaměstnání umístěných na základě dohody s Úřadem práce podle § 119a, c) počet jejich zaměstnanců, kteří byli dočasně přiděleni k výkonu práce u uživatele, přičemž se uvede zvlášť počet občanů České republiky, počet občanů Evropské unie, počet občanů ostatních členských států Evropského 91

Zákoník práce, § 309 odst. 6.

92


93

Zákon o zaměstnanosti, § 58a.

43

hospodářského prostoru a Švýcarska a počet ostatních cizinců podle státní příslušnosti.94 Ani úpravě činností agentur práce se nevyhnuly změny provedené s účinností od 1. 1. 2012. Zákonem č. 367/2011 Sb. bylo do našeho právního řádu zavedeno tzv. sdílené zprostředkování zaměstnání, kterému se blíţe věnuji v kapitole týkající se nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.

4.2

Podpora v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti má zmírnit finanční dopady ztráty zaměstnání.

Je poskytována uchazeči, který splní zákonné podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti. Těmi jsou doba důchodového pojištění v rozhodném období, podání ţádosti o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a skutečnost, ţe ţadatel není ke dni podání ţádosti poţivatelem starobního důchodu.95 Délka rozhodného období byla od 1. 1. 2012 zkrácena z 3 let na 2 roky proto, aby se přiblíţila úpravě v jiných evropských zemích, a zároveň více motivovala uchazeče k vlastní aktivitě při hledání a udrţení zaměstnání.96 Aby vznikl uchazeči o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti, musí splňovat podmínku důchodového pojištění alespoň po dobu 12 měsíců v rozhodném období. Pokud není splněna podmínka důchodového pojištění, je moţné započítat tzv. náhradní dobu zaměstnání,97 tedy dobu, kdy byla vykonávána některá z taxativně vyjmenovaných činností, které jsou tak významné, ţe jejich výkon je povaţován za splnění podmínky důchodového pojištění. Nutným předpokladem pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti je vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Proto pokud bude uchazeči ukončeno vedení 94


95


96


97

Zákon o zaměstnanosti, § 41 odst. 2. Za náhradní dobu zaměstnání je povaţována doba přípravy osoby se zdravotním postiţením k práci,

pobírání invalidního důchodu pro

invaliditu třetího stupně, osobní péče o dítě do 4 let a další.

44

v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo pokud z ní bude vyřazen, zanikne mu současně nárok na podporu v nezaměstnanosti.98 O přiznání podpory v nezaměstnanosti rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce jako správní orgán. Přiznání podpory v nezaměstnanosti, kromě jiţ zmíněného pobírání starobního důchodu nebo nesplnění podmínky doby pojištění, brání i další skutečnosti uvedené v § 39 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, například skončení pracovního vztahu v posledních 6 měsících před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Další překáţkou je vznik nároku na výsluhový příspěvek (jestliţe je vyšší neţ podpora v nezaměstnanosti) nebo výkon tzv. nekolidujícího zaměstnání. Překáţka přiznání podpory v nezaměstnanosti spočívající ve skončení zaměstnání z důvodu porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem je formulovaná podobně jako překáţka zařazení nebo vedení uchazeče v evidenci uchazečů o zaměstnání99 s tím rozdílem, ţe pokud jde o překáţku zařazení nebo vedení v evidenci, týká se pouze zprostředkovaného zaměstnání. Z toho vyplývá, ţe pokud si fyzická osoba najde zaměstnání sama, bez pomoci Úřadu práce, a zaměstnavatel s ní skončí pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, můţe tato osoba být vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale nebude mít nárok na podporu v nezaměstnanosti. Novela zákona o zaměstnanosti, provedená zákonem č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zavedla od 1. 1. 2012 novou překáţku přiznání

podpory

pracovněprávní

v nezaměstnanosti

vztah

uchazeči,

zaměstnavatelem

se

z důvodu

kterým

byl

porušení

skončen povinností

zaměstnance zvlášť hrubým způsobem v době dočasné pracovní neschopnosti.100 Doba, po kterou je podpora v nezaměstnanosti vyplácena se označuje za podpůrčí dobu101 a její délka závisí na věku uchazeče. Jelikoţ starší uchazeči 98


99

Tamtéţ, § 25 odst. 8 písm. b).

100

Tamtéţ, § 39 odst. 2 b).

101

Tamtéţ, § 43.

45

hledají uplatnění na trhu práce obtíţněji, je nutné jim věnovat zvýšenou pozornost. Uchazečům mladším 50 let je podpora v nezaměstnanosti poskytována po dobu 5 měsíců, uchazečům ve věku 50 – 55 let po dobu 8 měsíců a uchazeči starší 55 let mají podpůrčí dobu nejdelší, tedy 11 měsíců, s tím, ţe rozhodující je věk v době podání ţádosti o podporu v nezaměstnanosti.102 Výše podpory v nezaměstnanosti závisí na průměrném čistém měsíčním výdělku v posledním ukončeném zaměstnání, který byl naposledy pouţíván v rozhodném období pro pracovněprávní účely.103 U osoby samostatně výdělečně činné se vypočítá z posledního vyměřovacího základu přepočteného na 1 měsíc.104 Doklady nutné pro výpočet je povinen uchazeč Úřadu práce doloţit. Výše podpory v nezaměstnanosti je stanovena procentní sazbou, která se v průběhu podpůrčí doby sniţuje, aby se uchazeč nespoléhal pouze na finanční zajištění od Úřadu práce, ale sám se zapojil při hledání zaměstnání. V prvních dvou měsících podpůrčí doby činí procentní sazba 65% procent z průměrného čistého měsíčního výdělku v posledním zaměstnání nebo z vyměřovacího základu. Další dva měsíce se procentní sazba sniţuje na 50% a po zbývající podpůrčí dobu dosahuje pouze 45%.105 Na výši podpory v nezaměstnanosti má dále vliv způsob ukončení posledního zaměstnání, jelikoţ osoba, která ukončila poslední zaměstnání sama nebo dohodou bez váţného důvodu,106 má nárok na podporu v nezaměstnanosti pouze ve výši 45% z průměrného měsíčního výdělku nebo vyměřovacího základu a to po celou podpůrčí dobu. Aby bylo zabráněno nadměrným výdajům ze státní politiky zaměstnanosti, stanoví zákon maximální výši podpory v nezaměstnanosti jako 0,58 násobek průměrné mzdy národního hospodářství za první tři čtvrtletí roku

předcházejícího

102

roku,

ve

kterém

uchazeč

poţádal

o

podporu

Tamtéţ.

103

Zákoník práce, § 354 povaţuje za rozhodné období předchozí kalendářní čtvrtletí.

104


105


106

Je třeba posuzovat váţné důvody opět podle § 5, písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o

zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

46

v nezaměstnanosti.107 Výše průměrné mzdy je kaţdoročně vyhlášena ve sdělení MPSV a v roce 2011 šlo o částku 23 726 Kč,108 maximální výše podpory v nezaměstnanosti pro rok 2012 je tedy 13 762 Kč. Můţe se stát, ţe z nějakého důvodu nelze prokázat výši průměrného výdělku nebo vyměřovacího základu nebo je fyzické osobě do rozhodného období započtena pouze náhradní doba zaměstnání a v důsledku toho opět nemůţeme brát v úvahu průměrný měsíční výdělek z posledního zaměstnání. V těchto případech se výpočet provádí opět z průměrné mzdy národního hospodářství a to v prvních dvou měsících 0,15 násobkem, dalších dvou měsících 0,12 násobkem a po zbytek podpůrčí doby 0,11 násobkem průměrné mzdy národního hospodářství. V době, kdy je uchazeči vyplácen starobní důchod, dávky nemocenského pojištění nebo během pobytu uchazeče ve vazbě se poskytování podpory v nezaměstnanosti zastaví a pokračuje se v něm, aţ tyto skutečnosti pominou.109 Poskytování podpory v nezaměstnanosti se dle § 44 odst. 3 zákona o zaměstnanosti zastaví také po dobu výkonu nekolidujícího zaměstnání. Toto ustanovení povaţuji za problémové. Přestoţe chápu úmysl zákonodárce sníţit výdaje na státní politiku zaměstnanosti, domnívám se, ţe můţe být v tomto případě dosaţeno opačného efektu. Jestliţe zaměstnanec vykonává nekolidující zaměstnání, jsou u něj zachovány zaměstnanecké návyky a tím je dle mého názoru zajištěno lepší uplatnění na trhu práce. Pokud mu ale přestane být po dobu výkonu nekolidujícího zaměstnání poskytována podpora v nezaměstnanosti, usoudí uchazeč o zaměstnání, ţe je pro něj výhodnější takové zaměstnání nevykonávat a bez vyvinutí úsilí pobírat podporu v nezaměstnanosti. V důsledku toho nejen ţe nedojde ke sníţení výdajů státu, ale sníţí se tím i uplatnitelnost uchazeče na trhu práce. Pokud jde o běh podpůrčí doby, povaţuji za důleţité zmínit případ, kdy je uchazeči vypláceno odstupné, odchodné nebo odbytné. 107


108

Sdělení MPSV č. 435/2011 Sb. o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1.

aţ 3. čtvrtletí 2011 pro účely zákona o zaměstnanosti. 109


47

Uchazeči o zaměstnání, kterému bylo podle jiných právních předpisů z posledního zaměstnání vyplaceno odstupné, odbytné nebo odchodné, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného stanovená jinými právními předpisy. Ustanovením předchozí věty není dotčeno poskytování podpory v nezaměstnanosti po celkovou dobu stanovenou tímto zákonem.110 Citované znění je zpřesněním úpravy zavedené do našeho právního řádu zákonem č. 347/2010 Sb.,111 s účinností od 1. 1. 2011. Ten byl přijat v souvislosti se zavedením úsporných opatření a z důvodu chybného legislativního procesu112 byl nálezem Ústavního soudu113 zrušen s účinností k 31. 12. 2011. Nedostatkem zrušeného zákona nebyla jen procedura přijetí, ale také nejednoznačná formulace § 44a, který zněl takto: „Uchazeči o zaměstnání, kterému přísluší podle jiných právních předpisů z posledního zaměstnání odstupné, odbytné nebo odchodné, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která odpovídá výši odstupného, odbytného nebo odchodného; tato doba se určí podle příslušného násobku průměrného měsíčního výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, kterým byla uchazeči o zaměstnání stanovena výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Ustanovením předchozí věty není dotčeno poskytování podpory v nezaměstnanosti po celkovou dobu stanovenou tímto zákonem.“114 V praxi, ale vznikl nespočet problémů s aplikací tohoto pravidla, protoţe nebylo zřejmé, zda se podpůrčí doba odkládá pouze o dobu minimálního nároku

110 111

Tamtéţ, § 44a. Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými

opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. 112

Zákon č. 347/2010 Sb., byl projednán ve stavu legislativní nouze, aniţ by k tomu byly

dány důvody. 113

Nález Ústavního soudu ze dne 1.3.2011, sp. zn. Pl. ÚS 55/10.

114

Zákon o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 347/2010Sb.

48

na odstupné, daného zákonem nebo zda se bere v úvahu například kolektivní smlouva, která zajišťuje delší dobu poskytování odstupného. Dále nastávaly situace, kdy uchazeči o zaměstnání nárok na odstupné, odchodné nebo odbytné sice vznikl, ale ve skutečnosti nebylo vyplaceno. Podpůrčí doba byla odloţena a uchazeč zůstal bez finančních prostředků. Na problémy s aplikací tohoto ustanovení upozorňoval opakovaně i Veřejný ochránce práv a při projednávání zákona č. 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, navrhoval poslancům, aby podali návrh na zrušení ustanovení § 44a zákona o zaměstnanosti.115 V důsledku toho byl přijat zákon, 116 který odstranil problémy s aplikací § 44a zákona o zaměstnanosti upřesněním znění a vloţením § 44b zákona o zaměstnanosti, ale ve zbývajících částech vycházel ze znění zrušeného zákona č. 347/2010 Sb. Nyní zákon o zaměstnanosti pamatuje i na situaci, kdy uchazeči sice vznikl nárok na odstupné, odchodné nebo odbytné, ale nebylo mu vyplaceno. Jelikoţ stát usiluje o to, aby uchazeč nezůstal bez příjmů, Úřad práce rozhodne o poskytnutí kompenzace od zařazení uchazeče do evidence uchazečů o zaměstnání do doby, po kterou mělo být odstupné nebo odbytné vypláceno.117 Výše kompenzace se vypočte jako 65% průměrného čistého měsíčního výdělku v posledním zaměstnání. O poskytnutí kompenzace Úřad práce informuje zaměstnavatele a ten je povinen vyplacenou kompenzaci Úřadu práce uhradit a to i v případě, ţe jiţ odstupné, odchodné nebo odbytné vyplatil.118 115

VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Informace o činnosti podávaná veřejným ochráncem práv dle

ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ „zákon o veřejném ochránci práv“) za období od 1. ledna do 31. března 2011 [online]. Brno: Veřejný ochránce práv, vydáno 22. 4. 2011 [cit. 2012-0309]. Dostupné z: < http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckousnemovnu/> 116

Zákon č. 364/2011 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými

opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. 117

Opět se vychází ze zákonné minimální doby, nebere se ohled na znění kolektivních smluv.

118

Zákon o zaměstnanosti, §44b.

49

Přestoţe se uchazeč o zaměstnání můţe rovněţ účastnit rekvalifikace, je vyloučené vyplácet současně podporu v nezaměstnanosti i podporu při rekvalifikaci. Pokud je uchazeči vyplácena podpora v rekvalifikaci, není vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Po tuto dobu se podpůrčí doba zastaví a pokračuje, aţ kdyţ přestane být poskytována podpora při rekvalifikaci.119 Povaţuji za důleţité ještě zmínit řešení situací, kdy byla podpora v nezaměstnanosti poskytována v nesprávné výši, neboť k těmto situacím můţe v praxi rovněţ dojít. Pokud byla uchazeči o zaměstnání vyplacena podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci niţší nebo mu byla úplně odepřena, rozhodne krajská pobočka Úřadu práce ve správním řízení o jejím dodatečném přiznání a doplacení. Obdobný postup platí i v případě, kdy byl se zaměstnancem

skončen

pracovní

poměr

z důvodu

porušení

povinností

zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem (v důsledku toho nebyla uchazeči o zaměstnání přiznána podpora v nezaměstnanosti) a soud následně rozhodne o neplatnosti takového skončení. Krajská pobočka Úřadu práce vezme v úvahu rozhodnutí soudu o neplatnosti skončení pracovního poměru a podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci uchazeči o zaměstnání dodatečně přizná a doplatí.120 Nárok uchazeče o zaměstnání na doplacení podpory v nezaměstnanosti není neomezený, nýbrţ zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy měla být poskytnuta její splátka.121 V případě poskytnutí podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci neprávem nebo ve vyšší částce, rozhodne krajská pobočka Úřadu práce ve správním řízení o sníţení nebo zastavení výplaty. Zde je třeba navíc vzít v úvahu zavinění uchazeče o zaměstnání. Pokud byla uchazeči o zaměstnání poskytnuta podpora v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci ve vyšší částce bez jeho zavinění, rozhodne sice krajská pobočka o sníţení nebo zastavení výplaty, ale po uchazeči o zaměstnání nebude moţné neprávem přiznanou část vymáhat. 119


120

Tamtéţ, § 54.

121


50

Jestliţe uchazeč záměrně nesprávně uvedl údaje rozhodné pro výpočet výše podpory v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, je povinen neprávem přiznanou částku vrátit. Z uvedeného pravidla platí výjimka uvedená v § 56 zákona o zaměstnanosti.

Uchazeči

vzniká

povinnost

vrátit

poskytnutou

podporu

v nezaměstnanosti i v případě, ţe nezavinil její neoprávněné poskytování. Jde o případy, kdy příslušný orgán rozhodne o neplatnosti skončení zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti a jestliţe byl uchazeči přiznán starobní důchod nebo dávky nemocenského pojištění.122 Obdobně jako nárok uchazeče o zaměstnání na doplacení podpory v nezaměstnanosti, tak i nárok Úřadu práce na vrácení neprávem přiznané podpory v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci zaniká uplynutím 5 let ode dne jejich přiznání, přičemţ judikatura dovodila, ţe jde o lhůtu prekluzivní. Proto musí být neprávem vyplacená část v této lhůtě i vymoţena a nestačí pouze nařízení exekuce. 123

4.3

Podpora při rekvalifikaci Nárok na podporu při rekvalifikaci má uchazeč, účastnící se rekvalifikace

zabezpečené krajskou pobočkou Úřadu práce v případě, ţe není poţivatelem starobního důchodu. Na rozdíl od podpory v nezaměstnanosti, kdy je třeba podat ţádost, o podpoře při rekvalifikaci rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce z moci úřední. Přestoţe se rekvalifikace můţe účastnit i zájemce o zaměstnání, nárok na podporu má pouze uchazeč o zaměstnání. Zájemci o zaměstnání můţe Úřad práce pouze poskytnout úhradu prokázaných nákladů spojených s rekvalifikací. Za takové náklady je povaţováno jízdné, stravné, výdaje za ubytování, pokud se rekvalifikace uskutečňuje mimo místo bydliště účastníka rekvalifikace.124 Podpora při rekvalifikaci je vyplácena po celou dobu rekvalifikace mimo dobu, kdy je poskytování zastaveno z důvodu poskytování starobního důchodu 122

Tamtéţ, § 56.

123

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 305/2006.

124

Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o

zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců.

51

nebo dávek nemocenského pojištění nebo po dobu vazby. Důvody pro zastavení poskytování podpory při rekvalifikaci jsou zde shodné s důvody zastavení poskytování podpory v nezaměstnanosti. Výše podpory při rekvalifikaci činí 60% průměrného měsíčního čistého výdělku v posledním zaměstnání. Rovněţ je zákonem stanovena maximální výše podpory a to jako 0,65 násobek průměrné mzdy v 1. -3. čtvrtletí roku předcházejícího roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil rekvalifikaci.

4.4

Zhodnocení právní úpravy pasivní politiky zaměstnanosti Právní úprava v oblasti pasivní politiky zaměstnanosti v posledních letech

musela reagovat na potřebu zavedení úsporných opatření. Z toho důvodu byla sníţena podpora v nezaměstnanosti pro uchazeče, kteří bez váţného důvodu ze své vůle nebo dohodou ukončili poslední zaměstnání. Dále bylo vyloučeno současné pobírání podpory v nezaměstnanosti a odchodného, odbytného nebo odstupného nebo současné pobírání podpory v nezaměstnanosti a výkon nekolidujícího zaměstnání. Tyto změny povaţuji za zdařilé a jistě přispěly ke sníţení výdajů na podporu v nezaměstnanosti, jelikoţ jiţ v roce 2011 se sníţil počet uchazečů, kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti a klesla i průměrná výše podpory v nezaměstnanosti.125 Přestoţe úspora státních výdajů je z výše uvedených údajů patrná, domnívám se, ţe mohlo dojít v některých případech i k opačnému efektu. Někteří uchazeči o zaměstnání, kteří dříve vykonávali nekolidující zaměstnání při současném pobírání podpory v nezaměstnanosti a tím si udrţovali své pracovní návyky, raději takové zaměstnání ukončili, protoţe je pro ně výhodnější pobírat podporu v nezaměstnanosti bez vynaloţení většího úsilí. Domnívám se, ţe ještě existují moţnosti, kterými by bylo moţné dosáhnout dalších úspor. Jednou z nich je započítání doby, kdy je uchazeči o zaměstnání vypláceno odstupné, odchodné nebo odbytné do podpůrčí doby. 125

Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v 1. pololetí 2011. [online]. MPSV, 2011

[cit. 2012-03-19]. Dostupné z: .

52

Domnívám se, ţe smyslem poskytování podpory v nezaměstnanosti po podpůrčí dobu, je pomoci překlenout tíţivou ţivotní situaci. Zmíněným uchazečům dle mého názoru pomáhá překlenout tuto situaci jiţ právě poskytování odstupného, odchodného nebo odbytného a proto by podpůrčí doba neměla být o tuto dobu posunuta, ale měla by se o tuto dobu zkrátit. V souvislosti s podporou v nezaměstnanosti bych ráda navrhla jednu změnu. Jde o výši podpory v nezaměstnanosti poskytované ţenám,126 které se staly uchazečkami o zaměstnání poté, co přestaly pečovat o dítě do 4 let. V takovém případě uchazečka o zaměstnání splňuje podmínky pro poskytování podpory v nezaměstnanosti, tím, ţe jí je započítána náhradní doba zaměstnání. Výše podpory v nezaměstnanosti, ale činí pouze 0,15 násobek průměrné mzdy národního hospodářství za 1. -3. čtvrtletí předcházejícího roku, po dobu prvních dvou měsíců podpůrčí doby. Po dobu dalších dvou měsíců 0,12 násobek a po zbytek podpůrčí doby 0,11 násobek. Domnívám se, ţe výše podpory v nezaměstnanosti takových uchazeček o zaměstnání by měla být odvozena z průměrného měsíčního výdělku před začátkem péče o dítě do 4 let. Ţeny, které v rozhodném období pečovaly o děti do 4 let, by neměly být znevýhodněné vůči uchazečům, kteří v rozhodném období vykonávali zaměstnání, zakládající účast na důchodovém pojištění. Vím, ţe stejný problém by mohli spatřovat ostatní uchazeči, kterým se do doby důchodového pojištění započítala náhradní doba zaměstnání, ale domnívám se, ţe například u ţen po rodičovské dovolené je tento problém nejvíce patrný. Dle statistik,127 ţeny do 34 let věku často nemohou z důvodu péče o děti najít vhodné zaměstnání. Stát by jim proto měl ulehčit, alespoň tím, ţe jim bude poskytována podpora v nezaměstnanosti ve výši odvozené od posledního měsíčního výdělku. Domnívám, ţe tím by u většiny takových uchazeček o zaměstnání došlo k zvýšení podpory v nezaměstnanosti. 126

Ve stejném postavení mohou být i muţi po rodičovské dovolené, ale pro účely nastínění

problému zmiňuji ţeny. 127


[cit. 2012-03-19]. Dostupné z: .

53

5

Aktivní politika zaměstnanosti Činnost Úřadu práce a MPSV směřující k dosaţení rovnováhy mezi

nabídkou a poptávkou na trhu práce, upravenou v části páté zákona o zaměstnanosti, můţeme nazvat také aktivní politikou zaměstnanosti. Kromě MPSV a Úřadu práce se mohou na realizaci aktivní politiky zaměstnanosti podílet i jiné subjekty. V § 104 zákona o zaměstnanosti nalezneme demonstrativní výčet nástrojů, slouţících k realizaci aktivní politiky zaměstnanosti. Jsou jimi zejména: -

rekvalifikace

-

investiční pobídky

-

veřejně prospěšné práce

-

společensky účelná pracovní místa

-

překlenovací příspěvek

-

příspěvek na zapracování

-

příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.128

Kromě výše uvedených nástrojů označuje § 105 odst. 1 zákona o zaměstnanosti za součást aktivní politiky zaměstnanosti i: -

poradenství zabezpečená Úřadem práce

-

podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením

-

sdílené zprostředkování zaměstnání

-

cílené programy k řešení zaměstnanosti.

Jak jsem jiţ několikrát zmiňovala, situace na trhu práce se rychle mění, a proto je i výše uvedený výčet nástrojů neuzavřený a počítá s dalším vývojem a moţností doplnění. V případě potřeby reakce na situaci na trhu práce můţe Úřad práce ověřovat nové nástroje a opatření, které pokud se osvědčí a budou účinné, mohou být později promítnuty přímo do zákona. Poslední dostupné souhrnné informace o stavu zaměstnanosti a nezaměstnanosti přinesla analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v 1.

128


54

pololetí 2011, zpracovaná MPSV.129 Tyto údaje by měly být podkladem pro rozhodování o pouţití nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Přestoţe v roce 2011 celková míra zaměstnanosti vzrostla, zvýšil se počet dlouhodobě nezaměstnaných, uchazečů se zdravotním postiţením a uchazečů nad 55 let věku. V návaznosti na tyto skutečnosti by měly být pouţity nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, zaměřené především na tyto skupiny osob. Reakcí na některé problémy v oblasti zaměstnanosti, bylo přijetí novely zákona o zaměstnanosti, provedené zákonem č. 367/2011 Sb., s účinností od 1. 1. 2012. Zmíněný zákon přinesl několik změn, které by měly zefektivnit nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a zabránit jejich zneuţívání. Nyní se budu věnovat vybraným nástrojům, přičemţ za nejvýznamnější povaţuji rekvalifikace, proto jimţ budu věnovat nejvíce prostoru.

5.1

Překlenovací příspěvek, příspěvek na zapracování, společensky účelná místa Nejnovějším nástrojem, který přibyl do výčtu nástrojů, je překlenovací

příspěvek zavedený od 1. 1. 2011 zákonem č. 347/2010 Sb. Jde o nástroj, který má motivovat nezaměstnané, aby svou situaci řešili zahájením samostatné výdělečné činnosti. Překlenovací příspěvek je obnoveným institutem, který byl součástí právního řádu od nabytí účinnosti zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, tedy od 1. 10. 2004 aţ do přijetí novely, provedené zákonem č. 382/2008 Sb., která s účinností od 1. 1. 2009 překlenovací příspěvek zrušila z důvodu nízkého vyuţití.130 Nyní má tento příspěvek sníţit náklady státního rozpočtu na podporu v nezaměstnanosti tím, ţe Úřad práce poskytne, na základě dohody, osobě samostatně výdělečně činné příspěvek na pokrytí provozních nákladů v prvních měsících podnikání. Tím přestane být osoba uchazečem o zaměstnání, pobírajícím podporu v nezaměstnanosti, a naopak začne do státního rozpočtu přispívat placením daní atd. 129


[cit. 2012-03-19]. Dostupné z: . 130

ASPI [databáze]. Verze 13+. Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012 [cit. 2012-03-01].

55

Obdobným nástrojem je příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa, vyhrazeného pro uchazeče, kterému nelze zprostředkovat zaměstnání jiným způsobem. Společensky účelné místo vzniká na základě dohody mezi Úřadem práce a zaměstnavatelem nebo mezi Úřadem práce a uchazečem o zaměstnání, který takové místo zřídil pro sebe za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti.

Na rozdíl od překlenovacího příspěvku, slouţí tento

příspěvek k pokrytí mzdových nákladů. 131 Ţádost o příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa jsem osobně podávala a překvapilo mne, jaké informace je třeba Úřadu práce sdělit. Kromě obecných informací o ţadateli (tj. zaměstnavateli), je třeba vyplnit údaj o počtu zaměstnanců k poslednímu dni měsíce předcházejícímu podání ţádosti a počtu vyhrazených pracovních míst. Dalšími údaji nezbytnými pro posouzení ţádosti je informace, zda zaměstnavatel je nebo není v likvidaci nebo konkurzním řízení a zda jiţ je příjemcem prostředků ze státního rozpočtu, fondů EU atd., poskytovaných na stejný účel, jaký je uveden v ţádosti. Od 1. 1. 2012 mělo novelou, provedenou zákonem č. 367/2011 Sb., dojít ke sníţení administrativní zátěţe zaměstnavatelů132 tím, ţe pro účely řízení o poskytnutí příspěvku na společensky účelné místo jiţ nemusí zaměstnavatel dokládat potvrzení o bezdluţnosti a Úřad práce si ho vyţádá sám. I kdyţ jsem se na Úřad práce obrátila v únoru 2012, tedy v době, kdy jiţ byla více neţ měsíc účinná zmíněná novela, upozornila mne pracovnice kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce v Ústí nad Labem, ţe k ţádosti musím doloţit potvrzení o bezdluţnosti od okresní správy sociálního zabezpečení, celního úřadu, finančního úřadu a od všech zdravotních pojišťoven, kde je zaměstnavatel sám pojištěn a kde jsou hlášeni jeho zaměstnanci. Kromě toho je ještě třeba doloţit výpis z ţivnostenského rejstříku a doklad o zřízení účtu. Přestoţe se zákonodárce snaţí ulevit zaměstnavatelům od administrativní zátěţe, nejsem si jista, zda mají stejnou snahu i zaměstnanci 131


132

Důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o

zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk).

56

konkrétních kontaktních pracovišť a krajských poboček Úřadu práce, kteří o novince neinformují133 moţná z důvodu, aby se jim nezvýšila administrativní zátěţ. Zákon o zaměstnanosti věnuje skupinám osob se specifickými potřebami, z důvodu věku, zdravotního stavu, péče o dítě nebo jiných zvýšenou pozornost. Ten, kdo tyto osoby zaměstná, můţe ţádat o poskytnutí dalšího z příspěvků a to příspěvku na zapracování, kompenzující sníţený pracovní výkon osoby. Zmíněné příspěvky

jsou

poskytovány

na

základě

dohody

mezi

ţadatelem

(zaměstnavatelem) a Úřadem práce a pro uzavření dohody je opět podstatná bezdluţnost ţadatele. Jmenované nástroje hodnotím velice kladně, jelikoţ se domnívám, ţe skutečně přispívají jak k sniţování nezaměstnanosti, tak k úsporám státního rozpočtu a peníze vynaloţené na poskytnutí příspěvku se do rozpočtu v krátké době vrátí v souvislosti s provozováním výdělečné činnosti a s tím spojeným placením daní, pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zvýšená péče o ohroţené skupiny osob je rovněţ velmi důleţitá, jelikoţ tyto osoby by nemohly na trhu práce uspět v konkurenci ostatních a stát by vynakládal velké částky na jejich ţivobytí. Pomocí těchto příspěvků, které představují zlomek jinak vynaloţených nákladů, dochází opět k úspoře státních peněz a zároveň k soběstačnosti chráněných osob.

5.2

Investiční pobídky Neméně významným nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti jsou

investiční pobídky. Je to opět nástroj, kterým stát zajišťuje realizaci práva na zaměstnání svých občanů. Obecně jsou investiční pobídky upraveny v zákoně č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů. Dva druhy investičních pobídek upravuje dále zákon o zaměstnanosti. Jde o hmotnou podporu vzniku nových pracovních míst a podporu školení a rekvalifikaci nových 133

I kdyţ ţadatel se o moţnosti ponechání vyţádání potřebných dokladů na Úřadu práce,

dozví přímo z ţádosti, kde má na výběr, zda potřebné doklady doloţí sám nebo poţádá Úřad práce o zjištění nedoplatků.

57

zaměstnanců u zaměstnavatelů, kterým byly Ministerstvem průmyslu a obchodu přislíbeny investiční pobídky. Poskytování této hmotné podpory je zaměřeno především na oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti. Výše podpory a oblasti, kterým jsou poskytovány investiční pobídky, upravuje nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek. Hmotná podpora je opět poskytována na základě písemné dohody a je určena na financování konkrétního účelu. Nedodrţení těchto podmínek by znamenalo porušení rozpočtové kázně. Výše hmotné podpory na vytvoření nových pracovních míst je 50 000 Kč na jedno nově vzniklé pracovní místo ve stanovené oblasti. Hmotná podpora rekvalifikace a školení zaměstnanců tvoří 25% nákladů, přičemţ můţe být vyšší v závislosti na velikosti podniku a na tom, zda jde o rekvalifikaci osoby zdravotně postiţené.134

5.3

Rekvalifikace

5.3.1

Obecně o rekvalifikaci Za nejznámější nástroj politiky zaměstnanosti povaţuji rekvalifikaci.

V situaci, kdy nabídka na trhu práce neodpovídá poptávce a uchazeči a zájemci o zaměstnání nemají potřebnou kvalifikaci pro nabízená pracovní místa, nabízí moţnost řešení rekvalifikace. Ta spočívá v rozšíření nebo získání kvalifikace v úplně jiném oboru, neţ v jakém uchazeč dosud pracoval a umoţňuje reagovat na potřeby trhu. Pojem rekvalifikace zahrnuje i získání kvalifikace osobou, která dosud ţádnou kvalifikaci neměla (měla například pouze základní vzdělání).135 Aby byla zajištěna odbornost rekvalifikace, můţe jí provádět jen zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem nebo škola zapsaná v rejstříku škol a školských zařízení nebo rekvalifikační zařízení, přičemţ řádné studium na 134

Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů.

135

KOLMAN, P. Veřejná správa na úseku zaměstnanosti. Právo pro podnikání a zaměstnání.

2008, č.4, s. 16.

58

středních a vysokých školách není povaţováno za rekvalifikaci.136 Důleţité je, ţe s účastí na rekvalifikačním programu nejsou spojeny ţádné výhody jako v souvislosti se studiem (např. sleva na dopravě, na daních atd.). Jelikoţ jde o další vzdělávání mimo systém škol, absolvent rekvalifikačního kurzu obdrţí osvědčení o absolvování kurzu, ale nemůţe tímto způsobem získat například výuční list. Úřad práce zajišťuje rekvalifikaci a hradí náklady s ní spojené osobám vedeným

jako

uchazeč

o

zaměstnání

(tedy

osobám,

které

nejsou

v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru, osoby samostatně výdělečně činné atd. a které poţádají Úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání), ale i zájemcům o zaměstnání (osobám, které jsou zaměstnané, ale poţádají Úřad práce o zprostředkování zaměstnání). Konkrétně zajišťuje rekvalifikaci místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce, podle bydliště uchazeče nebo zájemce o zaměstnání. Institut rekvalifikace povaţuji za velice významný, neboť můţe nastat situace, kdy člověk nenajde uplatnění ve svém oboru například z důvodu zániku průmyslového odvětví, ve kterém celý ţivot pracoval nebo například nemůţe vykonávat tuto činnost ze zdravotních důvodů a stane se uchazečem o zaměstnání. Stav, kdy člověk nemá zaměstnání má dopad nejen finanční, ale i psychický nebo zdravotní a rekvalifikace dá těmto lidem moţnost naučit se něco zcela nového a znovu se uplatnit na trhu práce. Aby si mohl uchazeč o zaměstnání zajistit základní ţivotní potřeby, náleţí mu po dobu rekvalifikace takzvaná podpora při rekvalifikaci, které se budu ve své práci věnovat později. Další moţnost představuje rekvalifikace zaměstnanců na základě dohody mezi zaměstnavatelem a úřadem práce za účelem dalšího pracovního uplatnění zaměstnanců.

V případě,

ţe

bude

rekvalifikaci

provádět

akreditované

rekvalifikační zařízení, musí být účastníkem dohody kromě Úřadu práce a zaměstnavatele také toto rekvalifikační zařízení. Úřad práce můţe na základě 136

Aktivní politika zaměstnanosti a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. [online].

Integrovaný

portál

MPSV

[cit.

2012-02-

.

59

16].

Dostupné

z:

dohody se zaměstnavatelem hradit náklady rekvalifikace, ne však náhradu mzdy, která náleţí zaměstnanci po dobu rekvalifikace, pokud je prováděna v pracovní době. Co se povaţuje za náklady rekvalifikace je uvedeno ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Aby Úřad práce uhradil alespoň částečně náklady rekvalifikace, musí jít o získání, rozšíření nebo zvýšení kvalifikace. Financováno nemůţe být prohloubení nebo udrţení kvalifikace zaměstnance, jelikoţ by šlo o výkon práce a náklady by v tomto případě musel hradit zaměstnavatel.137 Dále není moţné, aby zaměstnavatel rozhodl o libovolném zaměření rekvalifikace. Pokud se na financování podílí Úřad práce musí jít o činnost vyuţitelnou u stávajícího zaměstnavatele nebo jinde na trhu práce, v případě, ţe je rekvalifikace prováděna se záměrem přechodu do jiného zaměstnání. Zaměstnanec účastnící se rekvalifikace v pracovní době má ze zákona nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu probíhá rekvalifikace zřídka. Jestliţe se má Úřad práce spolupodílet na financování rekvalifikace, je samozřejmé, ţe musí být dodrţeny stanovené podmínky a jejich porušení znamená opět porušení rozpočtové kázně. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by docházet ke zneuţívání. Obzvláště dnes, v době hospodářské recese, kdy mnoho podniků prochází velkými organizačními a strukturálními změnami, má rekvalifikace velký význam. Můţe usnadnit provádění těchto změn rozšířením nebo změnou kvalifikace stávajících zaměstnanců, tak aby byli schopni vykonávat jinou náplň práce, čímţ zamezí jejich propouštění. Nejvyšší přínos rekvalifikace pro státní politiku zaměstnanosti (a tím i pro právo na zaměstnání) spatřuji v tom, ţe pomáhá předcházet ztrátě zaměstnání a zvyšuje šanci uspět při hledání nového zaměstnání, pokud uţ ke ztrátě přeci jenom došlo.

137

STEINICHOVÁ, L. a kol. Zákon o zaměstnanosti. Komentář. 1. vyd. Praha :Wolters

Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 175.

60

5.3.2

Formy rekvalifikace Úpravu forem a nákladů rekvalifikace, ponechává zákon o zaměstnanosti

na prováděcím předpisu, kterým je vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Rekvalifikace probíhá ve formě vzdělávání: a) ve vzdělávacích programech dalšího profesního vzdělávání, b) ve speciálních programech k získání konkrétní pracovní dovednosti, c) ve vzdělávacích aktivitách v rámci mezinárodních programů, d) ve vzdělávacích programech určených pro uchazeče o zaměstnání, kterým se věnuje zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání podle § 33 zákona, e) ve školních vzdělávacích programech pro střední vzdělávání v rámci soustavy oboru vzdělání, f) v jiných vzdělávacích aktivitách, které směřují k získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace.138 Obecně mohou rekvalifikační programy probíhat formou prezenční i distanční nebo jejich kombinací. Kvalita programů je garantována tím, ţe rekvalifikaci můţe provádět jen zařízení, které splní zákonné podmínky uvedené v § 108 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. 5.3.3

Průběh rekvalifikace Novela zákona o zaměstnanosti, provedená zákonem č. 367/2011 Sb.,

s účinností od 1. 1. 2012, zavedla moţnost výběru rekvalifikace ze strany uchazeče nebo zájemce o zaměstnání. Tím má být zaručena suverenita těchto osob při výběru kurzu. Kvalita je zaručena omezeným výběrem pouze z akreditovaných zařízení a zneuţívání139 účasti na rekvalifikacích je zabráněno omezenou částkou 50 000 Kč za kurzy v průběhu 3 po sobě jdoucích let. Vedle tohoto systému 138

Vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a

o rekvalifikaci zaměstnanců. 139

Ke zneuţívání by mohlo dojít účastí na velkém mnoţství rekvalifikačních kurzů jen za

účelem získání podpory při rekvalifikaci.

61

existuje i systém původní, kdy rekvalifikaci navrhují krajské pobočky Úřadu práce. Myslím si, ţe moţnost volby rekvalifikačního kurzu samotným uchazečem o zaměstnání je zdařilou novinkou, jelikoţ takto jsou aktivněji zapojeni do zvyšování kvalifikace přímo osoby, kterých se rekvalifikace týká a to, ţe se naučí něco z oboru, který si sami vybraly, je motivuje k snaze uspět na trhu práce. Na výběr konkrétního kurzu uchazečem o zaměstnání bude navazovat odborné posouzení pracovníků Úřadu práce o uplatnění uchazeče nebo zájemce na trhu práce a o přínosnosti pro konkrétní osobu. Výsledkem tohoto posouzení bude rozhodnutí Úřadu práce, zda je kurz pro uchazeče nebo zájemce o zaměstnání vhodný a přínosný a zda tedy kurz proplatí. Pokud se Úřad práce rozhodne cenu rekvalifikace uhradit, vydá o tom uchazeči o zaměstnání potvrzení. Na jednu stranu by měli mít sami uchazeči a zájemci moţnost rozhodovat o svém zaměření, jelikoţ oni sami znají nejlépe své schopnosti a kvality, ale jestliţe má rekvalifikační kurz být proplacen Úřadem práce, musí mít i on při výběru určité kompetence a tento systém podle mého názoru ideálně propojuje oba poţadavky. Jelikoţ jde ale o novinku v českém právním řádu, nemohu posoudit úspěšnost tohoto systému v praxi. Absolvování rekvalifikace představuje pro uchazeče nebo zájemce určitý závazek, neboť nemůţe bez relevantních důvodů odmítnout nástup do zaměstnání odpovídajícího nové kvalifikaci. V opačném případě by musel dle § 109a odst. 8 zákona o zaměstnanosti, cenu rekvalifikace Úřadu práce uhradit. 5.3.4

Úspěšnost absolventů rekvalifikačních kurzů Pro hodnocení významu rekvalifikace jako nástroje aktivní politiky

zaměstnanosti jsem si vybrala statistiku o rekvalifikaci za rok 2011,140 zveřejněnou na oficiálních stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Od počátku roku 2011 bylo v celé České republice umístěno do 12 měsíců po úspěšném absolvování rekvalifikace 30 977 uchazečů z celkových 75 897. Toto 140

Statistiky o rekvalifikacích. [online].

Integrovaný portál MPSV. [cit. 2012-03-01].

Dostupné z: .

62

číslo mě velmi překvapilo. Čekala bych větší úspěšnost absolventů rekvalifikace při hledání zaměstnání. Příčinu nízké úspěšnosti spatřuji především v zaměření kurzů neodpovídající potřebám trhu práce v jednotlivých regionech. Další důvod můţe spočívat v nedostatečné motivaci zaměstnavatelů zaměstnávat tyto absolventy. Nebo neúspěšnost absolventů rekvalifikací při hledání zaměstnání způsobuje špatná hospodářská situace, kdy je přirozeně málo volných pracovních míst a hodně nezaměstnaných bez ohledu na to, jakou mají kvalifikaci. Příznivěji podle mého názoru dopadla statistika doby umístění absolventů rekvalifikace, kdy přes tři čtvrtiny umístěných absolventů nalezlo své uplatnění do půl roku po ukončení kurzu. Rychlé nalezení uplatnění je důleţité pro moţnost aplikace získaných vědomostí a dovedností v praxi. Přestoţe povaţuji rekvalifikaci za velmi důleţitý nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, myslím, ţe by krajské pobočky Úřadu práce měly věnovat větší pozornost aktuální situaci a potřebám na regionálním trhu práce a výsledek tohoto průzkumu by měl být základem výběru zaměření rekvalifikačních kurzů tak, aby kvalifikace absolventů kurzů co nejlépe odpovídala poţadavkům trhu práce. Zároveň by měla být soustředěna pozornost na kvalitu a náplň kurzů a jejich přínos pro absolventy, jelikoţ během poměrně krátké doby by měli účastníci rekvalifikačních kurzů dostat ty nejpodstatnější informace, kterým je v řádných studijních oborech věnováno i několik let výuky.

5.4

Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce jsou časově omezené pracovní příleţitosti

spočívající v údrţbě veřejných prostranství atd. Slouţí k zachování pracovních návyků u uchazečů o zaměstnání, u kterých hrozí dlouhodobá nezaměstnanost. Jde o práci pro obce, státní nebo jiné obecně prospěšné společnosti. Úřad práce by měl kaţdého uchazeče o zaměstnání, kterému nebude moci

63

zprostředkovat vhodné zaměstnání umístit do systému veřejně prospěšných prací nebo veřejné sluţby.141 Zaměstnavatel pro uchazeče o zaměstnání vytváří na základě dohody s Úřadem práce pracovní místa na dobu nejvýše 12 měsíců, ale taková místa můţe vytvářet i opakovaně. Úřad práce zaměstnavateli poskytuje zaměstnavateli příspěvek na úhradu skutečně vynaloţených nákladů na mzdy nebo platy takových zaměstnanců včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění za tohoto zaměstnance.142 Za veřejně prospěšné práce náleţí zaměstnanci mzda nebo plat a umoţňuje uchazečům pracovat, jestliţe nemohou nalézt vhodné zaměstnání. Zde spočívá rozdíl mezi veřejně prospěšnými pracemi a veřejnou sluţbou, o které jsem se zmínila v souvislosti s důvodem pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Veřejná sluţba je činností neplacenou, zatímco za veřejně prospěšné práce náleţí zaměstnanci mzda nebo plat. Novela zákona o zaměstnanosti, provedená zákonem č. 367/2011 Sb., s účinností od 1. 1. 2012 stanovila kritéria vhodnosti pracovního místa vytvořeného pro výkon veřejně prospěšné práce. Uchazeč umístěný na takovéto místo musí být zdravotně způsobilý a rozsah pracovního úvazku nesmí přesahovat 50% stanovené týdenní pracovní doby.143

5.5

Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením Další oblastí, kde projevuje nutnost ingerence státu je zaměstnávání osob

se zdravotním postiţením, nejčastěji uplatňovanými nástroji v této oblasti jsou pracovní rehabilitace nebo podpora vzniku chráněných pracovních míst upravených v části třetí zákona o zaměstnanosti. Ochrana je poskytována osobám, které jsou uznány invalidními orgánem sociálního zabezpečení a dále po dobu 12 141


zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk). 142


143


64

měsíců od rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení, kterým přestaly být uznávány za invalidní.144 Pracovní rehabilitace zahrnuje především poradenskou činnost, ale zároveň podporu vytváření vhodných pracovních podmínek. Kvalifikovaní pracovníci Úřadu práce pomohou této skupině osob najít vhodné zaměstnání s ohledem na jejich specifické potřeby a zároveň zajistí odpovídající pracovní prostředí u zaměstnavatele. Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené na základě dohody zaměstnavatele s Úřadem práce pro osobu se zdravotním postiţením minimálně na dobu tří let. Úřad práce jako kompenzaci za sníţený pracovní výkon poskytuje zaměstnavateli příspěvek. Stejný příspěvek můţe být poskytnut i osobě se zdravotním postiţením, která se rozhodla vykonávat samostatně výdělečnou činnost. Kromě zmíněného příspěvku můţe být Úřadem práce poskytnut zaměstnavateli nebo osobě samostatně výdělečně činné příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů. Do 31. 12. 2011 existoval v českém právním řádu institut chráněná pracovní dílna. Šlo o pracoviště, kde minimálně 60% zaměstnanců tvořily osoby se zdravotním postiţením. Novela zákona o zaměstnanosti provedená zákonem č. 367/2011 Sb., s účinností od 1. 1. 2012 však tento institut zrušila a ponechala pouze chráněné pracovní místo. Aby mohl být zaměstnavatel chráněnou pracovní dílnou, musel zaměstnávat alespoň 60% osob se zdravotním postiţením. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 367/2011 Sb., byla se zjišťováním dodrţení stanoveného poměru zaměstnanců spojena velká administrativní náročnost, proto byla úprava chráněné pracovní dílny zrušena a zákon o zaměstnanosti dnes upravuje pouze chráněná pracovní místa. Podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením povaţuji za nesmírně důleţitou, jelikoţ jak jsem jiţ zmínila, jde o skupinu osob, která by mohla jen těţko obstát na trhu práce vedle „zdravých“ uchazečů. Stát má zajistit kaţdému realizaci jeho práva na zaměstnání a to je moţné pouze pokud bude

144


65

osobám se zdravotním postiţením věnovaná zvýšená pozornost a speciální péče. Větší efektivitu by přinesla větší finanční podpora, ale ta není moţná z důvodu aktuálních všudypřítomných úsporných opatření. Proto musíme povaţovat dosavadní úpravu za dostačující. Co se týká zrušení chráněných pracovních dílen, myslím si, ţe jen čas ukáţe, zda byla tato úprava skutečně nadbytečná. Jsem přesvědčena, ţe v době přijetí zákona o zaměstnanosti, v roce 2004, jistě existovaly důvody pro zavedení dvou samostatných institutů místo jednoho univerzálního, ale zároveň věřím, ţe rozhodnutí o nadbytečnosti zvláštní úpravy chráněné pracovní dílny vycházelo z dlouholeté praxe.

5.6

Sdílené zprostředkování zaměstnání Naopak novým institutem je sdílené zprostředkování zaměstnání, které má

za cíl zefektivnit zprostředkování zaměstnání a propojit veřejné a soukromé sluţby zaměstnanosti.145 Sdílené zprostředkování zaměstnání spočívá v přenesení zprostředkování zaměstnání skupiny osob z Úřadu práce na agenturu práce. Půjde o skupinu, kde budou zástupci jak dobře, tak i hůře umístitelných uchazečů a agentura práce bude odměněna za kaţdého uchazeče, kterému zprostředkuje zaměstnání. Příplatek bude agentuře náleţet za pracovní smlouvu na dobu neurčitou nebo za udrţení zaměstnání po dobu delší 6 měsíců, přičemţ za zprostředkování není povaţováno zaměstnání samotnou agenturou práce. Nadále bude nutné zachovat kontrolu ze strany úřadu práce, jelikoţ zajištění moţnosti realizace stále zůstává úkolem státu a není moţné ho přesunout zcela na soukromou osobu. Po přečtení důvodové zprávy se domnívám, ţe jde o potřebné opatření aktivní politiky zaměstnanosti, ale jen praxe ukáţe, zda dosáhne slibovaných výsledků.

145


zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk).

66

5.7

Cílené programy k řešení zaměstnanosti Na tomto místě bych ráda zmínila projekty zaměřené na řešení

regionálních problémů. V místě mého bydliště v Ústeckém kraji probíhá v posledních letech několik takových projektů financovaných z Evropského sociálního fondu. Tyto programy se zaměřují především na osoby ohroţené na trhu práce, pomáhají mladým lidem získat základní pracovní návyky, přispívají k návratu osob dlouhodobě nezaměstnaných na trh práce a podporují a motivují uchazeče starší 50 let k znovunalezení uplatnění. Blíţe se zmíním o regionálním projektu Na startu v padesáti, realizovaném především na Chomutovsku a Mostecku. Na startu v padesáti má pomoci uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání zvýšit šanci na uplatnění na trhu práce realizací rekvalifikačních kurzů zaměřených na získávání dovedností v oblasti práce s počítači nebo poradenstvím a individuální podporou při hledání zaměstnání.146 Jelikoţ byl tento projekt zahájen 1. 3. 2012, nejsou zatím k dispozici výsledky úspěšnosti projektu, ale domnívám se, ţe zájem o účast v projektu bude veliká, jelikoţ uchazečů o zaměstnání nad padesát let je na Chomutovsku a Mostecku mnoho. Velký počet uchazečů o zaměstnání je způsoben

restrukturalizací

hlavních

průmyslových

odvětví

spojenou

se

sniţováním počtu pracovních míst. Uchazeči o zaměstnání, kteří velkou část svého ţivota strávili prací v dolech nebo v elektrárnách nyní nesplňují kvalifikační poţadavky na pracovníky v nově vznikajících průmyslových odvětvích. Podle mého názoru by realizace takovýchto regionálních projektů měla v činnosti krajských poboček Úřadu práce převaţovat, jelikoţ kombinuje nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, jako jsou rekvalifikace, poradenství a další a dokáţe nejlépe reagovat na konkrétní regionální problémy trhu práce.

146

Na startu v padesáti [online]. Evropský sociální fond. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z:

67

5.8

Zhodnocení právní úpravy aktivní politiky zaměstnanosti Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti povaţuji za poměrně účinné.

Přestoţe výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti v roce 2011 klesly, míra zaměstnanosti nepatrně stoupla. Problematickými stále zůstávají osoby, kterým Úřad práce věnuje zvýšenou pozornost, především osoby se zdravotním postiţením, osoby pečující o dítě do 15 let věku nebo osoby nad 55 let věku. Na tyto uchazeče o zaměstnání by se měl Úřad práce při realizaci nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti nadále zaměřovat. Domnívám se, ţe velmi účinný je příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa, kdy je zaměstnavatel přímo motivován ke zřízení pracovního místa pro uchazeče, kterému nelze zajistit pracovní uplatnění jinak. Volných pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání je v současné době velmi málo, proto by měl být příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa jedním z klíčových nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Sníţení

výdajů

bych

naopak

navrhovala

v oblasti

rekvalifikací.

Nepochybuji o jejich výhodách, ale jak ukázaly výsledky úspěšnosti absolventů rekvalifikace při hledání vhodného zaměstnání, nejde o příliš účinný nástroj, který by výrazně sniţoval nezaměstnanost a umoţňoval lidem realizovat právo na zaměstnání. To je dle mého názoru způsobeno poklesem nabídky volných pracovních míst ze strany zaměstnavatelů. Jestliţe na trhu práce nejsou volná pracovní místa, nezajistí uchazeči o zaměstnání uplatnění ani široká kvalifikace. Doporučila bych proto při rozdělování finančních prostředků na jednotlivé nástroje, věnovat pozornost především těm, které přispějí ke vzniku nových pracovních míst. Takovými nástroji jsou dle mého názoru například příspěvek na zapracování, příspěvek na zřízení společensky účelného místa nebo překlenovací příspěvek. Cestu k dosaţení 75 % zaměstnanosti ve věkové skupině 20-64, jako jednoho z cílů strategie Evropa 2020,147 spatřuji právě v efektivní realizaci aktivní politiky zaměstnanosti. 147

Strategie Evropa 2020. Hospodářská komora České republiky [online]. Změněno 1. 3.

2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: < http://www.komora.cz>.

68

Závěr Při studiu zákona o zaměstnanosti mne zprvu mne překvapil počet novel, kterými si zákon prošel, ale po napsání této práce jsem přesvědčena, ţe většina z nich byla ţádoucí a nutná. Oblast práva na zaměstnání se vyvíjí neskutečně rychle a pokud by na vzniklé změny nereagovala novela, mohlo by docházet například ke zneuţívání systému vyplácení podpor v nezaměstnanosti, příspěvků, které jsou nástroji aktivní politiky zaměstnanosti nebo i samotné činnosti Úřadu práce. Domnívám se, ţe zákonodárce poměrně dobře nalezl kompromis mezi nutností zavedení úsporných opatření na jedné straně a zabezpečením realizace práva na zaměstnání na straně druhé. S některými ustanoveními zákona o zaměstnanosti nesouhlasím. Například pokud jde o výši podpory v nezaměstnanosti uchazečů o zaměstnání, kteří v rozhodném období pečovali o dítě do 4 let. Podpora v nezaměstnanosti se těmto osobám vypočítá násobkem průměrné mzdy národního hospodářství za 1. - 3. čtvrtletí předcházejícího roku. Domnívám se, ţe stát osoby v rozhodném období pečující o děti do 4 let vrhá do značně nevýhodného postavení oproti osobám, které v rozhodném období pracovaly a byly důchodově pojištěny. Osoby pečující o děti jsou povaţovány za osoby, jenţ potřebují zvýšenou péči. Poskytnutím nejniţší moţné podpory v nezaměstnanosti, která má uchazeči o zaměstnání pomoci překonat tíţivou ţivotní situaci, v tomto případě ale z daleka nepovaţuji za projev zvýšené péče. Přitom by stačilo, aby těmto osobám byla výše podpory v nezaměstnanosti vypočtena rovněţ z průměrné mzdy nebo platu v posledním zaměstnání. Naopak příliš vstřícná se mi jeví právní úprava vůči osobám, které mají nárok na odstupné, odchodné nebo odbytné. Jim je podpora v nezaměstnanosti poskytována aţ po uplynutí doby pro výplatu odstupného, odchodného nebo odbytného. Domnívám se, ţe délka podpůrčí doby byla stanovena tak, aby odpovídala době, po kterou uchazeči o zaměstnání nutně potřebují překlenout nepříznivou finanční situaci. Myslím si, ţe k překlenutí této doby by jim pomohla jiţ výplata odstupného, odchodného nebo odbytného. Podpůrčí doba by měla být

69

o dobu poskytování vyplaceného odstupného, odchodného nebo odbytného zkrácena. Při podrobnějším prostudování problematiky jsem změnila názor na rekvalifikaci. Stále ji povaţuji za důleţitý nástroj, avšak nyní, v době špatné ekonomické situace, by podle mého názoru měla být dána přednost spíše jiným nástrojům. Rekvalifikace nedokáţe vyřešit aktuální problém s nedostatkem volných pracovních míst, tak jako například překlenovací příspěvek nebo příspěvek na zapracování. Ráda bych zde připomněla svou zkušenost s podáním ţádosti o příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa, kdy jsem se přesvědčila, ţe úmysl zákonodárce nemusí být v praxi vţdy naplňován. Dokladem toho je skutečnost, ţe od 1. 1. 2012 mělo dojít k sníţení administrativní zátěţe zaměstnavatelů tím, ţe jiţ nebude třeba k ţádostem o poskytnutí příspěvků na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, dokládat potvrzení o bezdluţnosti ţadatele. Úřad práce je schopen si poţadované informace zjistit sám, proto je zbytečné zatěţovat zaměstnavatele. Přestoţe byla více neţ měsíc účinná novela zákona, která tuto změnu zavedla, pracovnice krajské pobočky Úřadu práce mne upozornila, ţe k ţádosti o poskytnutí příspěvku na zřízení společensky účelného pracovního místa, musím potvrzení o bezdluţnosti doloţit, aniţ by mne informovala o moţnosti zjištění potřebných údajů samotným Úřadem práce. Protiargumentem můţe být fakt, ţe moţnost zjištění informací o bezdluţnosti samotným Úřadem práce je uvedená v samotné ţádosti. Po zaměstnavateli by tedy nemělo být bezpodmínečně vyţadováno obstarání těchto potvrzení. Domnívám se tak, ţe realizace práva na zaměstnání někdy nemusí záleţet jen na právní úpravě, ale také na přístupu jednotlivých osob a to ať jiţ jde o pracovníky Úřadu práce nebo o uchazeče o zaměstnání. Ve své práci jsem dospěla k závěru, ţe realizace práva na zaměstnání je zajištěna především efektivním uplatňováním politiky zaměstnanosti. Přesvědčila jsem se, ţe toto uplatňování můţe být v praxi velmi problematické. Vzhledem ke skutečnosti, ţe zaměstnání je z mnoha důvodů pro člověka velmi důleţité, je nutné vzniklé problémy překonávat, řešit je a snaţit se tím o dosaţení co moţná

70

nejvyšší míry zaměstnanosti. Jen efektivním uplatňováním politiky zaměstnanosti a reakcí na potřeby trhu práce, můţeme v oblasti zaměstnanosti v 2020 dosáhnout vytyčeného cíle. Tím je dle usnesení vlády, přijatého v návaznosti na strategii Evropa 2020, dosaţení 75 % ve věkové skupině 20 – 64 let. Poněvadţ ale celková míra zaměstnanosti v České republice v roce 2011, činila v tomto věkovém rozmezí jen 70,6 %, je zřejmé, ţe k dosaţení cíle máme před sebou ještě velmi dlouhou cestu.

71

Resumé A job is very important for many of us, because it is the way to earn money, that is neccesary for our everyday life. It is the most common means of subsistence. In these days of high unemployment there is a huge problem to find a job, therefor there exists an option to get a help from the Employment Offices. This option is called the right to employment. It comprises of a possibility to ask the relevant Employment Office for a help with finding a new employment or for an unemployment benefits. The Employment Offices aslo provide informations of the situation in the local labour market. The right to employment is one of the basic social rights, that is guaranteed by the international documents, by the Constitution and the laws. It warrants to anybody who wants and can work a mediations of proper employment by the Employment Office. The role of the state is to fight against the unemployment by many means and to strive for the biggest amount of employed inhabitants. Primarily certain groups need a bigger attention. These groups are older people, mothers with small children or graduates with no working experiences. It is not allowed to intervene in the labour market, so the only option is to give a signifiant attention to people, who have worse position in the labour market, and help them find an employment, that is relevated to their skills and knowledge. The right to employment as one of the social rights was modified by many international documents. These documents are a base for law adaptation of the employment right in the Czech Republic. One of the most significant changes in the laws has come after accession of the Czech republic to the European Union. By this act it has been accepted a brand new law in order to ensure the same methods as they are in membership states. Because unemployment sphere and labour market is going through incessant changes, it has been modified more than 30 times. It is necessary to react promptly to the situation and problems on the labour market. Very important changes came on the 1st of January 2012. In was neccesary to react to many cases of illegal work. The illegal work means nowadays a huge problem for the state, because in this case the taxes aren’t paid and it causes a big

72

decrease of state incomes. Employers often abuse the situation of people, who can´t find an employment in a long term and they are “forced“ to accept worse conditions of an emplyoment. The state is going to struggle with this situation with more frequent inspections and higher fines. That should discourage employers from such activity. Next problem is higher expenditures of state budget. The Employment Office activities and unemployment benefits is a huge burden of our state. As the rate of unemployment is increasing, it is harder to lower the expenditures. It is necessary to controll the system of allocating benefits to those, who really need it. There exist a big group of people, who don´t want to work and abuse the unemplyment benefits. A considerable care should be given to handicapped persons, who wouldn´t find an employment without a state help and intervene. The Government motivates employers to create new jobs for these people by providing allowances connected with their engagement. Financial means should be used for employment support, because it solves unemployment problems in long term. Providing unemployment benefits to people can help them to overcome a difficult situation, but it doesn´t solve the problem as it is. The state ought to constantly monitor the labour market situation, react to new problems, focus on threatened groups and prevent unemployment benefit abusing. If these activities are done properly, the umployment right will be guarateed and the rate of unemplyment will be decreased. This diploma thesis analyses above mentioned activities, points out problems and suggests posssible changes.

73

Použité zdroje Odborné publikace BĚLINA, M. Pracovní právo. 4. dopl. a přeprac. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. GALVAS, M. Pracovní právo. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. KLÍMA, K. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň : Aleš Čeněk, 2005. STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti : komentář. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. LEIBLOVÁ, Z. Zákon o zaměstnanosti s komentářem : včetně prováděcích předpisů k 1.4.2009. 5. aktualiz. vyd. Olomouc : ANAG, 2009. STÁDNÍK, J., KIELER, P.: Přehled judikatury. Zákon o zaměstnanosti. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. TOŠOVSKÝ, A. Agenturní zaměstnávání v praxi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. BUCHTOVÁ, B., BOLELOUCKÝ, Z., FUCHS, K. aj. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada, 2002. BULISOVÁ, J. Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2003.

Odborné články KOLMAN, Petr. Správa na úseku zaměstnanosti. Veřejná správa. 2008, roč. 19, č. 13, s. 16. BIČÁKOVÁ, Olga. Státní politika zaměstnanosti v právním kontextu roku 2010. Práce a mzda. 2010, č. 4, s. 29. BIČÁKOVÁ, Olga. Činnost úřadů práce ve vztahu k uchazečům o zaměstnání. Práce a mzda. 2010, č. 8, s. 44.

74

BIČÁKOVÁ, Olga. Novelizace zákona o zaměstnanosti. Práce a mzda. 2008, č. 6, s. 42. BIČÁKOVÁ, Olga. Spolupráce úřadů práce a a zaměstnavatelů při realizaci státní politiky zaměstnanosti v období hospodářské recese. Práce a Mzda. 2009, č. 5, s. 11. BIČÁKOVÁ, Olga. Zájemce o zaměstnání. Práce-Mzdy-Odvody bez chyb pokut a penále. 2011, roč. 6, č. 10, s. 13 Právní předpisy Všeobecná deklarace lidských práv, podepsaná v Paříţi dne 10. 12. 1948, (Všeobecná deklarace lidských práv). Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, přijatý v New Yorku dne 19. 12. 1966, publikovaný pod č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, publikovaná pod č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ve znění následujících předpisů. Evropská sociální charta publikovaná pod č. 14/2000 Sb. m. s., o Evropské sociální chartě. Úmluva MOP o politice zaměstnanosti publikovaná pod č. 490/1990 Sb., o Úmluvě o politice zaměstnanosti (č. 122). Smlouva o zaloţení Evropského společenství podepsaná v Římě dne 25.3.1957. Smlouva o fungování EU (ve znění Lisabonské smlouvy) publikovaná pod č. 44/2004 Sb. m. s. (dále jen „SFEU). Lisabonská smlouva publikovaná pod č. 111/2009 Sb. m. s., o sjednání Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství.

75

Úmluva MOP č. 88 o organizaci sluţeb pro zprostředkování práce, ratifikována 12.června 1950 a vyhlášena pod č. 17/1991 Sb. Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., v znění pozdějších předpisů. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 1/2012, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstvem a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Zákon č. 364/2011 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.

76

Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Sdělení MPSV č. 435/2011 Sb. o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. aţ 3. čtvrtletí 2011 pro účely zákona o zaměstnanosti. Judikatura Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 7 Ca 109/2006-40. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 Cad 113/2008. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 Cad 76/2006. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 4 Ads 161/2008. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 6 Ads 3/2006. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 4 Ads 122/2007. Nález Ústavního soudu ze dne 1.3.2011, sp. zn. Pl. ÚS 55/10. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 305/2006. Internetové zdroje Základní informace o MOP. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [online]. Změněno

30.

1.

2012

[cit.

.

77

2012-02-

10].

Dostupné

z:

Evropský sociální fond v ČR. [online]. Změněno 5. 1. 2012 [cit. 2012-0210]. Dostupné z: . Lisabonská strategie. Evropská komise. [online]. Změněno 30. 10. 2010 [cit.

2012-02-10].

Dostupné

z:

. Zaměstnanost a sociální věci. Integrovaný portál Euroskop.cz [online]. Změněno

10.

3.

2012

[cit.

2012-03-10].

Dostupné

z:

. Strategie Evropa 2020. Hospodářská komora České republiky [online]. Změněno

1.

3.

2012

[cit.

2012-03-10].

Dostupné

z:

. Politiky EU – zaměstnanost a sociální věci. Integrovaný portál Euroskop.cz

[online].

[cit.

2012-03-

10].

Dostupné

z:

. Tisková zpráva – Nezaměstnanost v průběhu ledna 2012 v ČR vzrostla na 9,1%

[online].

MPSV,

2012

[cit.

2012-03-01].

Dostupné

z:

. Sluţby a činnosti Úřadu práce České republiky v oblasti zaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV. [online]. Změněno 15. 4. 2011 [cit. 2012-0310]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/cinnosti_up>. NAVRÁTIL, M. Služba EURES v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru. Integrovaný portál MPSV. [online]. Změněno 18. 7.

2011

[cit.

2012-01-25].

Dostupné

z:

. Tisková zpráva - Vyhodnocení projektu „Efektivní systém rozvoje“ za první dva měsíce provozu [online]. MPSV, 2011 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: . Počet stíţností na nový systém DOcházky NEZaměstnaných roste. Veřejný ochránce

práv.

[online].

Změněno

19.

1.

2012.

Dostupné

.

78

z

Czech POINT [online]. Změněno 13. 03. 2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: . Tisková zpráva – První výsledky realizace veřejné služby v novém roce [online].

MPSV,

2012

[cit.

2012-03-01].

Dostupné

z:

<

http://www.mpsv.cz/files/clanky/12060/tz_300111.pdf>. VARVAŘOVSKÝ, Pavel. Informace o činnosti podávaná veřejným ochráncem práv dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ „zákon o veřejném ochránci práv“) za období od 1. ledna do 31. března 2011 [online]. Brno: Veřejný ochránce práv, vydáno 22. 4. 2011 [cit. 2012-03-09].

Dostupné

z:

cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/>. Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v 1. pololetí 2011. [online].

MPSV,

2011

[cit.

2012-03-19].

Dostupné

z:

. Aktivní politika zaměstnanosti a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. [online]. Integrovaný portál MPSV [cit. 2012-02- 16]. Dostupné z: . Statistiky o rekvalifikacích. [online].

Integrovaný portál MPSV. [cit.

2012-03-01]. Dostupné z: . Ostatní ASPI [databáze]. Verze 13+. Wolters Kluwer ČR, a. s. 2012 [cit. 2012-0301]. Důvodová zpráva k č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky (Sněmovní tisk). Důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk).

79

Důvodová zpráva k zákonu č. 1/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Sněmovní tisk).

80

Diplomová práce. Právo na zaměstnání právní úprava a její aplikace v praxi

Recommend Documents