Diplomová práce PRÁVNÍ ASPEKTY STAVEB VODNÍCH DĚL

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva

Diplomová práce PRÁVNÍ ASPEKTY STAVEB VODNÍCH DĚL Martin Vintr 2007/2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní aspekty staveb vodních děl zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

Martin Vintr

Poděkování Chtěl bych poděkovat JUDr. Aleně Klikové za konzultace, užitečné rady, pomoc při vedení mé diplomové práce a v neposlední řadě také za trpělivost a ochotu, s jakou se mi věnovala. Dále děkuji Ing. Františku Pražákovi a pracovnímu kolektivu Zemědělské vodohospodářské správy za podporu a cenné rady při zpracování práce.

2

OBSAH I.

Úvod

4

II.

Definice vodního díla

6

1.

Obecná právní definice vodního díla

6

2.

Bližší specifikace staveb vodních děl po technické stránce

8

III.

IV.

V.

Správní řízení ve věcech staveb vodních děl

11

1.

Právní předpisy a jejich aplikace – obecně

11

2.

Základní typy řízení ve věcech vodních děl, předpisy v nich použité a vztahy mezi nimi 12

Územní řízení

14

1.

Vymezení předmětu řízení

14

2.

Organizační zabezpečení

15

3.

Účastníci řízení

16

4.

Dotčené orgány

18

5.

Varianty průběhu územního řízení

20

Stavební řízení

24

1.

Vymezení předmětu řízení

24

2.

Organizační zabezpečení

24

3.

Účastníci řízení

25

4.

Zvláštnosti stavebního řízení v případě staveb vodních děl

27

5.

Varianty průběhu stavebního řízení

29

6.

Přezkum povolení pro stavbu obecným stavebním úřadem

34

VI.

Povolení k nakládání s vodami

35

VII.

Manipulační řád a výpočet povodňové vlny zvláštní povodně

37

VIII

Kolaudace

38

IX.

Odstraňování staveb vodních děl

40

X.

Opravné prostředky

42

1.

Opravné prostředky a další možnosti v rámci správního řízení

42

2.

Opravné prostředky v rámci správního soudnictví

43

XI.

Majetkoprávní režim vodních děl

45

XII.

Evidence vodních děl v katastru nemovitostí

48

XIII.

Sankce

51

XIV.

Závěr

53

XV.

Summary

55

XVI.

Seznam použité literatury

58

Příloha 1

Fotokopie zadání diplomové práce

3

I. ÚVOD Problematika staveb vodních děl je zřejmě pro většinu lidí téměř neznámé a zdánlivě okrajové téma, aspoň tedy v mém okolí takovéto reakce převažují. S tímto názorem ovšem nemohu souhlasit, což je mimo jiné také důvod, proč jsem si jako téma své diplomové práce zvolil právě právní aspekty staveb vodních děl. Vodní díla jsou zajímavá v první řadě už svým právním odvětvovým „zařazením“ – nachází se někde na pomezí správního práva (stavebního práva) a práva životního prostředí, s nezanedbatelnými prvky občanského a pozemkového práva. Jde povětšinou o zajímavé, technicky důmyslné, velmi různorodé a často i velmi esteticky výrazné stavby, nezřídka s velkým až značným vlivem na krajinný ráz. To tedy platí přinejmenším o těch „velkých“ vodních dílech, mezi něž se řadí přehrady, hráze rybníků, jezy a plavební komory, různá protipovodňová opatření, úpravy říčních koryt, ale také vodní elektrárny a čističky odpadních vod. Řadu vodních děl lze řadit do kategorie těch „menších“ nebo alespoň méně nápadných staveb, počínaje úpravami koryt potoků a říček přes vodojemy, úpravny vod a vodovodní řady a konče téměř všudypřítomnými studnami. Už při pohledu na tento výčet musí být jistě každému zřejmé, že problematika staveb vodních děl není ani zdaleka záležitostí okrajového významu, a to jak na první pohled viditelnou četností těchto staveb, tak jejich důležitostí pro ochranu životů a majetku, zásobování vodou a pro ochranu životního prostředí (bohužel, řada především dřívějších staveb, zejména velkých vodních nádrží, otázky vlivu na životní prostředí zcela ignorovala, tento trend se však naštěstí obrátil výrazně k lepšímu). A tím jsem jmenoval asi všechny důvody, které mě vedly k výběru tohoto tématu mé diplomové práce. V její první části se budu krátce věnovat definici vodního díla a také technické stránce věci, tj. normám upravujícím požadavky na výstavbu. Následně se zaměřím na správní řízení ve věcech staveb vodních děl – postupně objasním problematiku územního řízení (tj. řízení za účelem vydání územního rozhodnutí, kterým se stanoví možnosti využití území pro určitý záměr a které je ve většině případů nutným předpokladem k zahájení stavebního řízení i k řadě dalších činností), stavebního řízení (procedury, jejímž účelem je vydání stavebního povolení, nutného předpokladu k zahájení stavby), vodoprávního řízení (řízení před vodoprávním úřadem, jehož 4

výsledkem je vydání povolení k nakládání s vodami, nutného pro provoz řady vodních děl a k vydání stavebního povolení k nim) a vydávání kolaudačního souhlasu (posuzování zrealizované stavby z hlediska možností jejího užívání a dodržení podmínek stanovených právními předpisy a stavebním povolením). Přitom se zaměřím na podrobnější definování zmíněných řízení, jejich organizační zabezpečení, procesní pravidla (zejména odlišnosti oproti úpravě správního řádu) s důrazem na okruh účastníků řízení a na různé možnosti postupů žadatele i správních orgánů v rámci těchto jednotlivých řízeních. Dále se budu věnovat otázkám odstraňování staveb a krátce se (a spíše v obecné rovině) zaměřím na úpravu opravných prostředků v rámci zmíněných řízení. Další problematikou, kterou se pokusím rozpracovat, bude majetkoprávní režim vodních děl (zejména ve vztahu k pozemkům, na nichž se stavby vodních děl nacházejí) a s tím související úprava zápisů vlastnických práv ke stavbám vodních děl v katastru nemovitostí. Jako poslednímu se budu věnovat tématu odpovědnosti, tj. možnostem sankcionování protiprávního jednání a sjednávání nápravy na úseku vodního hospodářství.

5

II. DEFINICE VODNÍHO DÍLA 1. Obecná právní definice vodního díla Vodní dílo je obecně používaný termín pro každou stavbu sloužící k zadržování, jímání, vedení, nebo jinému nakládání s povrchovou či podzemní vodou.1 Legální definice2 je výrazně preciznější - v prvním odstavci uvádí obecnou definici vodního díla následovanou demonstrativním výčtem staveb, které jsou vodními díly, druhý odstavec obsahuje negativní definici a třetí postup v případě nejasnosti, zda jde o vodní dílo: Vodní díla (1) Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů3 včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, 1

Wikipedie, otevřená encyklopedie. Vodní dílo [citováno 6. 12. 2007]. Dostupná z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_d%C3%ADlo 2

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), ustanovení § 55. 3

Vodárenskými objekty se podle § 2 odstavce 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), v platném znění, rozumí zejména stavby pro jímání a odběr povrchové nebo podzemní vody, její úpravu a shromažďování.

6

g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, h) stavby odkališť, i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, j) studny, k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8. (2) Za vodní díla se podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků na jednotlivých pozemcích a stavbách k zachycení vody a k ochraně jednotlivých pozemků a staveb proti škodlivým účinkům povrchových nebo podzemních vod, jakož i jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků k akumulaci odpadních vod (žumpy) a vodovodní a kanalizační přípojky, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. Za vodní díla se také nepovažují průzkumné hydrogeologické vrty a další zařízení realizovaná v rámci geologických prací. (3) V pochybnostech o tom, zda jde o vodní dílo, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad4. Dá se říct, že jde o kvalitně zpracovanou definici vodního díla bez závažnějších nedostatků. Oproti původnímu vládnímu návrhu5 doznala definice několika úprav na základě usnesení zemědělského výboru6. Dá se však říct, že šlo jen o drobné úpravy a celková koncepce definice vodního díla (resp. vodní stavby dle vládního návrhu) zůstala zachována. Následně se definice vodního díla, konkrétně písmene c), dotkla ještě novelizace vodního zákona7, jíž bylo písmeno c) drobně upřesněno, zřejmě důsledkem určitých nejasnosti interpretace v praxi.

4

Příslušným vodoprávním úřadem je obecní úřad obce s rozšířenou působností dle § 106 odstavce 1 vodního zákona.

5

Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2000, 3. volební období. Sněmovní tisk 688/0 [citováno 22. 3. 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=688&CT1=0 6

Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2001, 3. volební období. Sněmovní tisk 688/2 [citováno 22. 3. 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&v=ZEV&ct=132&ct1=0 7

Zákon č. 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

7

Zároveň je s ohledem na fakt, že vodní dílo je ve smyslu uvedené definice stavbou, třeba doplnit definici stavby dle ustanovení § 2 odstavce 3 stavebního zákona8. Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.

2. Bližší specifikace staveb vodních děl po technické stránce Bližší požadavky na vodní díla, především po technické stránce, stanoví vyhláška Ministerstva zemědělství č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, prováděcí předpis zrušeného stavebního zákona9. Vyhláška č. 590/2002 Sb. je základním prováděcím předpisem stavebního zákona ve věcech staveb vodních děl. V § 2 definuje řadu základních technických pojmů vážících se k vodním dílům. V § 3 stanoví základní požadavky na vodní díla, mezi nimi především splnění požadavků z hlediska mechanické odolnosti a stability, ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnosti při jeho užívání a požární bezpečnosti, přiměřené odolnosti proti zneužití násilnou činností a ochrany konstrukcí vodního díla před účinky mrazu, ledu a splavenin, přičemž odkazuje na další předpisy a normy ČSN. Stanoví také, že vodní dílo je možno navrhnout jen v lokalitě s vyhovujícími morfologickými, geologickými a hydrogeologickými podmínkami a řadu dalších podmínek. Ustanovení § 3 a 4 pokračují ve stanovení obecných požadavků na stavby vodních děl a jejich zakládání, ustanovení § 6 až 19 se věnují konkrétním typům vodních děl (§ 6 přehrady a hráze, § 7 vodní nádrže a zdrže, § 8 jezy, § 9 stavby, jimiž se zřizují, upravují nebo mění koryta vodních toků, § 10 stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně kanalizačních staveb, § 11 stavby na ochranu před povodněmi, § 12 stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, § 13 stavby zřizované k plavebním účelům v korytě vodního toku nebo na 8 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). 9

Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

8

jeho břehu, § 14 stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, § 15 stavby odkališť, § 16 stavby sloužící k pozorování stavu vod, § 17 studny, § 18 hrazení bystřin a strží a § 19 rybí přechody, kanály, náhony, odpadní kanály a štoly). Vyhláška přitom vždy stanoví jen základní obecná pravidla, jimiž by se měly projektování, příprava, realizace i provoz vodních děl řídit, a řadu odkazů na další předpisy převážně technického charakteru10. Ty samozřejmě v řadě případů dále odkazují na jiné předpisy a normy ČSN11 a TVN12. 10

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,

zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, zákon č. 185/2000 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí, vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, vyhláška č. 37/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou nebo na úpravu vod, vyhláška č. 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa, vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, vyhláška č. 20/2002 Sb., o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody, ČSN 75 1400 Hydrologické údaje povrchových vod, ČSN 75 2130 Křížení a souběhy vodních toků s dráhami, pozemními komunikacemi a vedeními, ČSN 75 2410 malé vodní nádrže, ČSN 75 5115 Studny individuálního zásobování vodou, TNV 75 2935 Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních TNV 75 2415 Suché nádrže, vše v platném znění. Přehled technických norem se vztahem ke stavbám vodních děl je k dispozici také na webových stránkách Ministerstva zemědělství na adrese http://www.mze.cz/ v sekci Vodní hospodářství. 11

Česká technická norma, vydává Český normalizační institut.

12

Odvětvové technické normy vodního hospodářství, vydává Ministerstvo životního prostředí.

9

Z hlediska technickobezpečnostního dohledu se vodní díla člení do I. až IV. kategorie podle rizika ohrožení lidských životů, možných škod na majetku v přilehlém území a ztrát z omezení funkcí a užitků ve veřejném zájmu (ustanovení § 61 odstavec 2 vodního zákona), přičemž vodní díla s největším možným ohrožením jsou zařazena do I. kategorie, s rostoucím číslem míra ohrožení klesá. Vyhláška č. 471/2001 Sb., stanoví podrobná pravidla pro klasifikaci vodních děl do těchto kategorií a pro různé kategorie stanoví různě náročné požadavky na technickobezpečnostní dohled. Seznam vodních děl I. až III. Kategorie vede Ministerstvo zemědělství13.

13

Ministerstvo zemědělství, 2008. Seznam vodních děl I. až III. kategorie v České republice [citováno 29. 3. 2008]. Dostupný z: http://81.0.228.70/attachments/Prehled_VD_I.-III._kategorie_k_1.1.2008.pdf

10

III. SPRÁVÍ ŘÍZENÍ VE VĚCECH STAVEB VODNÍCH DĚL 1. Právní předpisy a jejich aplikace - obecně Řízení ve věcech staveb vodních děl jsou správními řízeními, tzn. uplatní se zde jako základní předpis správní řád14. Jelikož jde o řízení ve věcech staveb, nejdůležitějším (ve vztahu ke správnímu řádu speciálním) předpisem je stavební zákon. A jako třetí předpis je aplikován vodní zákon coby speciální předpis ke stavebnímu zákonu i správnímu řádu, který ve věcech staveb vodních děl zavádí některé procesní odchylky oproti řízení ve věcech „obyčejných“ staveb. Z opačného úhlu pohledu je stavební zákon subsidiárním předpisem vůči vodnímu zákonu a správní řád je subsidiárním předpisem vůči stavebnímu zákonu i vodnímu zákonu. Pojmy specialita a subsidiarita jsou párové výrazy, jimiž je definován vzájemný vztah právních předpisů. V případě, že ze dvou ustanovení, případně dvou skupin ustanovení právních předpisů či ze dvou různých právních předpisů má jeden ve vztahu k druhému povahu předpisu podpůrného, hovoříme o subsidiaritě. Znamená to, že tento subsidiární předpis lze použít jen podpůrně, tedy tehdy, neupravuje-li příslušnou otázku předpis druhý, který v tomto vztahu má povahu předpisu speciálního.15 Ve výsledku to znamená, že stanoví-li ustanovení vodního zákona a stavebního zákona něco odlišného, použije se ustanovení vodního zákona, totéž platí i pro konflikt stavebního zákona se správním řádem a vodního zákona se správním řádem -

ustanovení

správního řádu se použijí jen tehdy, nestanoví-li ustanovení speciálních předpisů něco jiného.

14

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

15

Sagit, nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava: Subsidiarita [citováno 29. 3. 2008]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_459.htm

11

2. Základní typy řízení ve věcech vodních děl, předpisy v nich použité a vztahy mezi nimi i. Řízení o umístění stavby – V tomto řízení je základním předpisem stavební zákon, subsidiárně se dle ustanovení § 192 stavebního zákona použije správní řád. Speciálním předpisem by byl (dle ustanovení § 115 odstavce 1 vodního zákona) i vodní zákon, pro úpravu územního řízení však nestanoví žádná speciální pravidla16. ii. Stavební řízení, řízení o odstranění stavby - V těchto řízeních je hlavním předpisem stavební zákon a subsidiárně (dle ustanovení § 192 stavebního zákona) správní řád, vůči stavebnímu zákonu pak jako speciální předpis vystupuje podle ustanovení § 15 odstavce 2 stavebního zákona a § 115 odstavce 1 vodního zákona vodní zákon, který v ustanovení § 15 a § 115 stanoví několik odchylných pravidel oproti běžnému stavebnímu řízení. iii. Řízení o vydání povolení k nakládání s vodami17 a ostatní správní řízení dle vodního zákona – V těchto případech je speciálním předpisem vodní zákon, podpůrně se dle ustanovení § 115 odstavce 1 vodního zákona použije správní řád, případně stavební zákon. iv. Řízení o uplatnění odpovědnosti ve věcech vodních děl - podle vodního zákona – Vodní zákon upravuje pokutování jiných správních deliktů na úseku vodohospodářství a v souvisejících oblastech. Zde se uplatní vodní zákon a subsidiárně (dle ustanovení § 115 odstavce 1 vodního zákona) správní řád. - podle zákona o přestupcích18 – Komplementárně k vodnímu zákonu umožňuje zákon o přestupcích sankcionování přestupků fyzických osob na úseku vodního hospodářství, subsidiárně se i zde (dle ustanovení § 51 zákona o přestupcích) použije správní řád.

16 Do úpravy územního rozhodování zasahuje jen § 23 odstavec 2 vodního zákona, podle něhož jsou Plán hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí, včetně příslušných programů opatření, podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování, územní rozhodování, vodoprávní rozhodování a povolování staveb. 17

Ustanovení § 8 a násl. vodního zákona.

18

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích").

12

- podle stavebního zákona – Zde přicházejí v úvahu dvě varianty: V případě pokutování jiných správních deliktů je speciálním předpisem stavební zákon, subsidiárním (dle ustanovení § 192 stavebního zákona) správní řád, v případě pokutování přestupků je speciálním předpisem stavební zákon, subsidiárně se použije zákon o přestupcích (ustanovení § 8 odstavce 1 zákona o přestupcích) a teprve vůči přestupkovému zákonu je subsidiárním předpisem správní řád (ustanovení § 51 zákona o přestupcích). Výše zmíněná řízení budou následně popsána podrobněji.

13

IV. ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ 1. Vymezení předmětu řízení Základním předpokladem pro zahájení stavby vodního díla je vydání územního rozhodnutí, konkrétně rozhodnutí o umístění stavby podle ustanovení § 79 stavebního zákona. Územní rozhodnutí jsou vydávána v územním řízení (ustanovení § 84 – 96 stavebního zákona). V územním rozhodnutí vymezí stavební úřad území pro navrhovaný účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území, jimiž zabezpečí zejména soulad navrhovaného projektu s cíli a záměry územního plánování, včetně architektonických a urbanistických hodnot v území, věcnou a časovou koordinaci jednotlivých staveb a jiných opatření v území, požadavky k ochraně zdraví a životního prostředí, a rozhodne o námitkách účastníků řízení.19 V územním řízení jsou vydávány také ostatní typy územních rozhodnutí – rozhodnutí o změně využití území, o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území, o dělení nebo scelování pozemků a o ochranném pásmu (ustanovení § 77 stavebního

zákona).

V záležitostech

souvisejících

s

vodními

díly

mohou

být

v konkrétních případech potřebná všechna tato rozhodnutí. Pokud by mělo být v jedné věci vydáno více z těchto rozhodnutí, lze řízení o nich spojit do jednoho dle ustanovení § 140 správního řádu. Územní rozhodnutí se dle ustanovení § 77 odstavce 2 stavebního zákona nevydává pro území, pro které je vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém tento regulační plán nahrazuje příslušná územní rozhodnutí. Dle ustanovení § 61 odstavce 2 však regulační plán nenahrazuje územní rozhodnutí v nezastavěném území. Nezastavěným územím se rozumí pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy (ustanovení § 2 odstavec 1 písmeno f) stavebního zákona), přičemž zastavěné území se vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změnou podle § 58 stavebního zákona, případně (při absenci územního plánu) je formou opatření

19

Stavocentrum, s.r.o. Stavocentrum: server pro bydlení a stavebnictví [citováno 9. 12. 2007]. Dostupná z: http://www.stavocentrum.cz/index.php?none=1&action=rubrika&c_id=374&info=1

14

obecné povahy vymezuje úřad územního plánování20 podle ustanovení § 59 a 60 stavebního zákona.

2. Organizační zabezpečení Územní rozhodnutí vydává podle ustanovení § 84 stavebního zákona příslušný stavební úřad. Obecným stavebním úřadem je podle § ustanovení 13 stavebního zákona pověřený obecní úřad21 a magistrát statutárního města, případně úřad jeho obvodu nebo městské části určený statutem a Magistrát hlavního města Prahy a úřad městské části hlavního města Prahy určený statutem, a dále městský a obecní úřad, který tuto působnost vykonával ke dni 31. prosince 200622. Kraj může dle ustanovení § 13 odstavce 2 stavebního zákona na žádost obce po projednání s Ministerstvem pro místní rozvoj nařízením kraje ke dni 1. ledna určit obecní úřad obecným stavebním úřadem, pokud bude tuto působnost vykonávat pro ucelený správní obvod. Po projednání s Ministerstvem pro místní rozvoj může kraj dle ustanovení § 13 odstavce 3 stavebního zákona působnost stavebního úřadu obecnímu úřadu také odejmout, jde-li o obecní úřad, který vykonává působnost obecného stavebního úřadu na základě nařízení kraje nebo na základě skutečnosti, že tuto působnost vykonával ke dni 31. prosince 2006 (tzn. nejde-li o pověřený obecní úřad21). Pravomoci v rámci územního rozhodování vykonávají všechny obecné stavební úřady dle ustanovení § 13 odstavce 4 stavebního zákona jako přenesenou působnost. Na území vojenských újezdů vykonávají podle ustanovení § 16 odstavce 1 stavebního zákona působnost stavebních úřadů újezdní úřady. Odvolacím orgánem je dle ustanovení § 89 odstavce 1 ve spojení s ustanovením § 178 odstavce 2 správního řádu krajský úřad, na území hlavního města Prahy 20

Působnost ve věcech územního plánování vykonávají podle § 5 odstavce 1 stavebního zákona orgány obcí a krajů, Ministerstvo pro místní rozvoj a na území vojenských újezdů Ministerstvo obrany, vymezení zastavěného území na žádost obce ve svém správním obvodu pořizuje dle § 6 odstavce 1 písmene d) stavebního zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností. 21

Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, v platném znění. 22

Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb., kterým se uveřejňuje podle § 117 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, seznam krajských a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 1. listopadu 2006

15

Magistrát hlavního města Prahy, na území vojenských újezdů pak dle ustanovení § 16 odstavce 1 písmene c) kompetenčního zákona23 Ministerstvo obrany. Ustanovení § 17 stavebního zákona zakotvuje možnost kraje a Ministerstva pro místní rozvoj vyhradit si v jednotlivých případech u vyjmenovaných staveb (dle výčtu jde především o stavby zvlášť technicky náročné a stavby s velkým vlivem na okolí) pravomoc stavebního úřadu prvního stupně. Ústředním orgánem veřejné správy ve věcech stavebního řádu je podle ustanovení § 12 odstavce 1 ve spojení s § 2 odstavcem 2 písmenem a) stavebního zákona a dle ustanovení § 14 odstavce 1 kompetenčního zákona Ministerstvo pro místní rozvoj. Mezi jeho činnosti patří především přezkoumávání rozhodnutí, kontrola činností úřadů a sjednávání výkonu státní správy na úseku územního plánování a stavebního řádu24.

3. Účastníci řízení Úpravu účastníků územního řízení obsahuje § 85 stavebního zákona a v obecné rovině § 27 správního řádu. Pravidelnými účastníky územního řízení jsou dle ustanovení § 85 odstavce 1: a) žadatel a b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, Řízení o umístění stavby lze zahájit jen na návrh (stavební zákon neupravuje jeho zahájení z moci úřední) a současně každá část území České republiky náleží jedné určité obci (výjimkou je území vojenských újezdů)25, tyto osoby jsou proto vždy účastníky.

23

Zákon č. 2/1969 S., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění (dále jen „kompetenční zákon“).

24

Ministerstvo pro místní rozvoj. Územní plánování a stavební řád [citováno 22. 3. 2008]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/uzemni-planovani-a-stavebni-rad 25

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, § 18 odstavec 1, a zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, v platném znění, § 30.

16

Dále ustanovení § 85 v odstavci 2 vymezuje další účastníky řízení, kterými (v závislosti na konkrétní situaci) mohou být: a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nejde-li o případ uvedený v písmenu d), b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, d) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu26; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. Podle ustanovení odstavce 3 účastníky řízení nejsou nájemci bytů, nebytových prostor nebo pozemků. Podle zvláštního právního předpisu27 může být dále účastníkem řízení občanské sdružení (nebo jeho organizační jednotka), jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo stavebním úřadem zahájení řízení oznámeno. Stavební úřad má přitom povinnost informovat občanské sdružení o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Informační povinnost stavebnímu úřadu vzniká na základě žádosti občanského sdružení, je-li místně a věcně specifikována, platnost takovéto žádosti je jeden rok, přičemž ji lze podávat opakovaně.

26

Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů. 27

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“); § 70.

17

Ve smyslu ustanovení § 27 správního řádu bude v územním řízení „hlavním“ účastníkem (účastníkem podle § 27 odstavce 1) žadatel, ostatní osoby pak budou „vedlejšími“ účastníky (účastníky podle § 27 odstavce 2 a 3).

4. Dotčené orgány Správní řád definuje v ustanovení § 136 odstavci 1 dotčené orgány jako „orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu“. Otázku „závazného stanoviska“ pak obecně upravuje ustanovení § 149 správního řádu. Dotčeným orgánem ve věcech územního rozhodování jsou orgány stanovené zvláštními právními předpisy, v konkrétních případech jimi mohou být např. Státní energetická inspekce28, Krajská veterinární správa29, Úřad pro civilní letectví a Ministerstvo obrany30, Ministerstvo dopravy a spojů31, Ministerstvo životního prostředí32, Hasičský záchranný sbor kraje33, orgány ochrany přírody (většinou obecní úřady obcí s rozšířenou působností)34, Krajská hygienická stanice a krajský úřad nebo Ministerstvo životního prostředí při posuzování vlivů na životní prostředí35, orgány státní památkové péče (obecní úřady obcí s rozšířenou působností)36, orgány státní správy lesů (obecní

28

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů; § 94 odstavec 2.

29

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů; § 49 odstavec 1 písmeno j). 30

Zákon č. 49/1997 Sb.o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb. , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů; § 40, 41 a 95.

31

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů; § 40, 41 a 95.

32

Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů; § 13 odstavec 2.

33

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů; § 26 odstavec 2 písmeno b) ve spojení s § 31 odstavcem 1 písmeny b) a c). 34

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; § 44 a 65.

35 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. 36

zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů; § 14 odstavec 4.

18

úřady obcí s rozšířenou působností)37 aj. Nejčastějším dotčeným orgánem ve věcech staveb vodních děl je orgán ochrany přírody (specializovaný odbor obecního úřadu obce s rozšířenou působností), resp. je jím zřejmě téměř vždy, neboť asi každé vodní dílo naplní podmínku ustanovení § 65 zákona o ochraně přírody a krajiny, totiž že jím mohou být dotčeny zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. Jistá míra dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny je vlastní téměř všem stavbám a stavby vodních děl jsou v tomto směru spíše významnější, jak svědčí například už zařazení celé řady vodních děl do procedury posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Ale i úprava vodního koryta nebo stavba studny může mít nezanedbatelný vliv na vodní poměry ve svém okolí. Rozhodnutí dotčených orgánů a závazná stanoviska jsou dle ustanovení § 86 odstavce 2 písmene b) stavebního zákona přílohami žádosti o vydání územního rozhodnutí. Ostatní závazná stanoviska (nebyla-li přílohou žádosti) musí být dle ustanovení § 89 odstavce 1 stavebního zákona uplatněna nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Obsah závazného stanoviska vydaného dotčeným orgánem je dle ustanovení § 149 správního řádu závazný pro výrokovou část rozhodnutí stavebního úřadu. Zjistí-li stavební úřad, že bylo v průběhu řízení vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti o vydání územního rozhodnutí vyhovět, je jeho povinností neprovádět další dokazování a žádost zamítnout. Dále by už ve fázi územního rozhodování měla být (především v případě přehrad, protipovodňových opatření a podobně významných vodních děl) zohledněna normativní data z odborných podkladů, v závislosti na konkrétní situaci především výsledky geologického průzkumu, studie proveditelnosti vodního díla, studie odtokových poměrů a vymezení záplavových území, případně další. Podrobnosti stanoví prováděcí právní předpisy, zejména vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla.

37

zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů; § 14 odstavec 2.

19

5. Varianty průběhu územního řízení Se stavbou vodního díla je vždy spojeno územní řízení, vodní díla totiž nejsou zahrnuta do výčtu staveb, které nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas podle ustanovení § 79 odstavce 3 stavebního zákona (a ve sporných bodech jsou ze seznamu výslovně vyloučena). Varianty průběhu řízení jsou vydání územního souhlasu, vydání územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení a vydání územního rozhodnutí v (klasickém) územním řízení. i. Vydání územního souhlasu – Při splnění podmínek podle ustanovení § 96 stavebního zákona je možné namísto územního rozhodnutí vydat územní souhlas. Územní souhlas se vydává na základě oznámení o záměru, jeho platnost je 12 měsíců a základní výhodou je, že odpadá poměrně zdlouhavé územní řízení. Podmínky dle § 96 odstavců 1 a 3 stavebního zákona pro vydání územního souhlasu jsou však poměrně náročné, a sice: - jde o záměr v zastavěné ploše nebo zastavitelném území38, - nemění se jím podstatně poměry v území, - záměr nevyžaduje nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, - závazné stanovisko dotčeného orgánu je kladné a neobsahuje podmínky, - záměr nepodléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí33 a - potenciální účastníci řízení dle ustanovení § 85 odstavce 2 písmene a) a b) s návrhem souhlasí, Současně ustanovení § 96 odstavce 2 jmenuje osm případů, v nichž postačí územní souhlas; pro stavby vodních děl jsou aplikovatelné jen následující dva: - stavby umisťované v uzavřených prostorech existujících staveb, nemění-li se vliv stavby na okolí, nebo - změny staveb. 38

Zastavitelná plocha je dle § 2 odstavce 1 písmene j) stavebního zákona plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje, zastavěné území (též „intravilán“) je dle písmene d) území vymezené územním plánem nebo postupem podle § 59 stavebního zákona, přičemž nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí.

20

Naplnění všech těchto podmínek je v případě staveb vodních děl prakticky nemožné. Velká část staveb vodních děl podstatně mění poměry v území, zdaleka ne každá leží v zastavěném území nebo zastavitelné ploše, některá vodní díla dokonce podléhají proceduře posuzování vlivů na životní prostředí39 a téměř pravidelnou součástí závazného stanoviska orgánu ochrany přírody k většině staveb vodních děl je seznam podmínek, které musí být při realizaci stavby dodrženy. A především většina vodních děl není umisťována v uzavřených prostorech existujících staveb. V praxi tak vydání územního souhlasu připadá v úvahu jen u staveb studní, a ani u těchto nelze vyloučit, že dotčený orgán své závazné stanovisko nějak podmíní40. ii. Vydání územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení – Za předpokladu naplnění podmínek podle ustanovení § 95 odstavce 1 je možné vydat rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení. Podmínky jsou přitom o něco méně náročné než v případě úpravy územního souhlasu: - záměr je v zastavitelné ploše nebo v zastavěném území, - záměr nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí35, - žádost má všechny předepsané náležitosti dle stavebního zákona a prováděcích předpisů a - žádost je doložena závaznými stanovisky dotčených orgánů a souhlasem účastníků řízení, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, jež jsou předmětem územního řízení nebo mají společnou hranici s těmito pozemky, a stavbám na nich; závazná stanoviska a souhlasy účastníků řízení musí obsahovat výslovný souhlas se zjednodušeným řízením. Podstatou zjednodušeného územního řízení je, že se územní rozhodnutí vydává bez předchozího správního řízení v celém rozsahu, tzn. že se v podstatě žádné standardní územní řízení nevede. V případě, že byly ve lhůtě 15 dní ode dne zveřejnění 39

Body 1.2 až 1.6 a 9.5 kategorie I (záměry vždy podléhající posouzení) a body 1.3, 1.4 , 1.6 až 1.9, 3.3, 3.4, 9.4, 10.3 a 10.9 kategorie II (záměry vyžadující zjišťovací řízení) Přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. 40

Běžnou praxí dotčených orgánů je přitom stanovení určitých podmínek i v tomto případě, jejich nestanovení je spíše výjimkou.

21

návrhu podány výhrady, námitky či připomínky, zahajuje stavební úřad klasické územní řízení v plném rozsahu. V opačném případě se uplynutím této lhůty stanoví fikce vydání územního rozhodnutí podle návrhu výroku, tzn. že se rozhodnutí pokládá za vydané a nabývá právní moci41. iii. vydání územního rozhodnutí v územním řízení – Není-li možné postupovat podle ustanovení § 95 nebo 96 stavebního zákona, následuje klasické územní řízení. Jde o správní řízení s několika odchylkami proti úpravě správního řádu. Jeho součástí je povinné veřejné ústní jednání, které musí být oznámeno minimálně 15 dní předem. Oznámení se v územích, pro které byl vydán územní nebo regulační plán (tzn. prakticky všechna území) provádí dle ustanovení § 87 odstavce 1 věty druhé veřejnou vyhláškou, s výjimkou účastníku dle ustanovení § 85 odstavce 1 (tj. žadatele a obce, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn), kterým je doručováno jednotlivě. Narozdíl od předchozích zjednodušených forem mohou být v případě klasického územního řízení uplatněny i jakékoliv připomínky veřejnosti. Podání připomínky, námitky nebo vyjádření nesouhlasu s vydáním územního rozhodnutí přitom samozřejmě neznamená znemožnění jeho vydání, nicméně stavební úřad se s těmito námitkami a připomínkami musí následně řádně vypořádat a svoje rozhodnutí zdůvodnit i s ohledem na ně. Pouhé vyjádření nesouhlasu není považováno za podání námitky nebo připomínky. Stavební úřad se přitom snaží dosáhnout shody mezi žadatelem a osobami uplatňujícími námitky a připomínky (ustanovení § 5 správního řádu). O námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci (ustanovení § 89 odstavce 5 stavebního zákona). Územní řízení je zakončeno vydáním územního rozhodnutí, kterým může být dle ustanovení § 92 stavebního zákona žádost povolena nebo zamítnuta, případně může být zastaveno při naplnění některé z podmínek pro zastavení řízení podle ustanovení § 41

Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Česká společnost pro stavební právo. Stavební zákon a jeho prováděcí předpisy - poznámky a vysvětlivky. Praha : ABF – nakladatelství ARCH, 2007, s. 96-97

22

66 správního řádu. Je-li žádost územním rozhodnutím povolena, stavební úřad v rozhodnutí stanoví podmínky pro využití a ochranu území a podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Může také uložit zpracování prováděcí dokumentace stavby (ustanovení § 92 odstavce 1 stavebního zákona). Doba platnosti územního rozhodnutí je 2 roky (ustanovení § 93 odstavce 1 stavebního zákona), nestanovil-li stavební úřad lhůtu delší, a na odůvodněnou žádost může být prodloužena.

23

V. STAVEBNÍ ŘÍZENÍ 1. Vymezení předmětu řízení Stavební řízení je správní řízení vedoucí k vydání stavebního povolení. Bývá zahájeno podáním žádosti o stavební povolení u příslušného stavebního úřadu.42 Bez vydání stavebního povolení nelze stavbu (není-li z režimu povolování vyňata) realizovat, respektive na takto bez povolení postavenou stavbu pohlíží stavební zákona jako na stavbu nepovolenou a jako s takovou by s ní mohlo být naloženo (více v kapitole IX.)

2. Organizační zabezpečení Pro organizaci veřejné správy ve věcech povolování staveb platí v obecné rovině totéž, co už bylo uvedeno výše v případě vydávání územního rozhodnutí – stavební povolení vydává podle ustanovení § 84 stavebního zákona příslušný stavební úřad, (kapitola IV.2), kde byla také poměrně podrobně popsána organizační struktura obecných stavebních úřadů (ustanovení § 13 stavebního zákona). V případě některých staveb, mj. vodních děl, však působnost stavebního úřadu (mimo působnosti ve věcech územního rozhodování) nevykonává obecný stavební úřad, ale speciální stavební úřad. Seznam staveb patřících do jejich působnosti stanoví ustanovení § 15 odstavce 1 stavebního zákona, vodní díla jsou zařazena pod písmeno d). Vznikne-li pochybnost, zda jde či nejde o stavbu náležející do působnosti speciálního stavebního úřadu, platí dle ustanovení odstavce 3 stanovisko speciálního stavebního úřadu. Postavení speciálního stavebního úřadu je odlišné ve dvou věcech: Jednak postupuje primárně podle zvláštních právních předpisů a až subsidiárně podle stavebního zákona a jednak může povolení pro stavbu vydat jen se souhlasem obecného stavebního úřadu dle ustanovení § 15 odstavce 2 stavebního zákona. V případě staveb vodních děl je speciálním stavebním úřadem dle ustanovení § 15 odstavce 4 a § 115 odstavce 1 vodního zákona vodoprávní úřad, kterým je obecní 42

Stavocentrum, s.r.o. Stavocentrum: server pro bydlení a stavebnictví [citováno 9. 12. 2007]. Dostupná z: http://www.stavocentrum.cz/index.php?none=1&action=rubrika&c_id=343&info=1

24

úřad obce s rozšířenou působností43. V některých případech povolování vodních děl je prvoinstančním orgánem krajský úřad44. Odvolacím orgánem je podle ustanovení § 89 odstavce 1 ve spojení s § 178 odstavcem 2 správního řádu krajský úřad, resp. (je-li krajský úřad prvoinstančním orgánem42) Ministerstvo zemědělství, ve sporných bodech45 by připadalo v úvahu i Ministerstvo životního prostředí. Ústředními orgány ve věcech vodního zákona jsou Ministerstvo zemědělství (ustanovení § 15 odstavce 1 kompetenčního zákona) a Ministerstvo životního prostředí (ustanovení § 19 odstavce 1 a 2 kompetenčního zákona), v úzkém okruhu případů Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo dopravy a spojů a Ministerstvo obrany přičemž ve věcech staveb vodních děl jsou ústředními orgány Ministerstvo zemědělství (pro většinu území státu) a Ministerstvo obrany (pro území vojenských újezdů) 45.

3. Účastníci řízení Úprava účastníků vodoprávního řízení je obsažena v ustanovení § 109 stavebního zákona a § 115 odstavcích 4 až 7 vodního zákona. i. Účastníci řízení podle stavebního zákona - „Standardními“ účastníky, tj. účastníky podle § 109 stavebního zákona, jsou: 43

Jde o zbytkovou kompetenci vodoprávních úřadů podle § 115 odstavce 1, kterou vodní zákon výslovně nesvěřuje žádnému vodoprávnímu úřadu a která tedy podle § 106 odstavce 1 vodního zákona připadá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností

44

Ustanovení § 107 písmen u) a v) vodního zákona. Písmeno u) odkazuje na významné stavby umožňující nakládání s vodami podle písmen j) až m), nicméně došlo zde zřejmě k posunu písmen jednotlivých bodů a tento odkaz proto nedává smysl. Domnívám se, že písmeno u) by mělo odkazovat na stavby umožňující nakládání s vodami dle písmen k) až n). Písmeno v) pak stanoví, že k těmto stavbám vykonává krajský úřad i ostatní kompetence vodoprávního úřadu.

45

Ministerstvu zemědělství náleží dle ustanovení § 108 odstavce 1 vodního zákona zbytková působnost ústředního vodoprávního úřadu, přičemž část působnosti dle ustanovení § 108 odstavce 2 a 3 náleží Ministerstvu životního prostředí, dle odstavce 4 Ministerstvu zdravotnictví, dle odstavce 5 Ministerstvu dopravy a spojů a dle odstavce 6 Ministerstvu obrany. Přitom se domnívám, že kompetence Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí nejsou rozděleny zcela jednoznačně a může zde teoreticky docházet ke kompetenčním sporům. Zásadním by mohl být především odstavec 3 písmeno o), podle něhož je Ministerstvo životního prostředí ústředním vodoprávním úřadem ve věcech ochrany před povodněmi podle ustanovení § 63 až 87 vodního zákona, ovšem pro povolování staveb vodních děl (včetně těch, jejichž účelem je ochrana před povodněmi; ta je přitom u řady vodních děl primárním (a někdy jediným) a u velké části ostatních sekundárním nebo méně významným účelem), je ústředním vodoprávním úřadem Ministerstvo zemědělství.

25

a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není-li stavebníkem, nejde-li o případ uvedený v písmenu g), c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku46 nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu47 ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. Podle ustanovení odstavce 2 účastníkem naopak není nájemce bytu, nebytového prostoru nebo pozemku. Účastníkem dle stavebního zákona už také není automaticky obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, může však být účastníkem podle vodního zákona. Stavební úřad může na vlastní náklady ke stavebnímu řízení přizvat i jiné osoby, zejména projektanta a zhotovitele stavby, ti však nejsou účastníky stavebního řízení. 46

K pojmu „sousední pozemek“ se vyjádřil Ústavní soud v nálezu z 22. 3. 2000, sp. zn. Pl.ÚS 19/99, v tom smyslu, že za sousední pozemky nelze považovat jen pozemky mající společnou hranici. Ústavní soud naopak vyslovil pravidlo, podle něhož je třeba pro účely řízení podle stavebního zákona za sousední pozemky považovat též takové, které nemají přímou hranici s výchozím pozemkem, pokud mohou být vlastnická nebo jiná práva k těmto pozemkům nebo stavbám na nich rozhodnutím přímo dotčena. Toto pojetí ostatně mělo v českém právním prostředí mnohaletou tradici, neboť již v prvorepublikovém období judikatura považovala za sousední též pozemky “za potokem” či “za cestou”. Při posuzování, kterých konkrétních pozemků se bude uvedené pravidlo týkat, odkázal Ústavní soud na zohlednění individuálních okolností daného případu. Krupa, Jiří. Sousední pozemek. Časopis Veřejná správa [citováno 30. 3. 2008]. Dostupná z: http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0524/konz_info.html 47

Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.

26

Navrhne-li přizvání těchto osob ke stavebnímu řízení stavebník, hradí jejich náklady (ustanovení § 113 odstavce 1 a 2 stavebního zákona). ii. Účastníci řízení podle vodního zákona - Dalšími účastníky jsou podle ustanovení § 115 vodního zákona: a) obce, v jejichž územním obvodu může dojít rozhodnutím vodoprávního úřadu k ovlivnění vodních poměrů nebo životního prostředí (odstavec 4), b) správce vodního toku v případech, kdy se řízení dotýká vodního toku (odstavec 5, část věty před středníkem)48, c) správce povodí, jestliže může rozhodnutím dojít k ovlivnění vodních poměrů v povodí (odstavec 5, část věty za středníkem)49, d) občanské sdružení, jehož cílem je podle jeho stanov ochrana životního prostředí, jestliže písemně požádá o postavení účastníka řízení do 8 dnů ode dne sdělení informace o zahájení vodoprávního řízení (odstavec 7)50; občanské sdružení je oprávněno být informováno o zahajovaných správních řízeních vedených podle vodního zákona, pokud o tyto informace vodoprávní úřad požádá; žádost musí být co do předmětu a místa řízení specifikována (odstavec 6)51.

4. Zvláštnosti stavebního řízení v případě staveb vodních děl Základní odchylkou od běžného správního řízení je větší počet možností pro 48

Dle ustanovení § 47 vodního zákona jsou vodní toky předmětem správy. Správci vodních toků jsou dle ustanovení § 48 odstavce 2 vodního zákona především podniky povodí (Povodí Vltavy, státní podnik, Povodí Labe, státní podnik, Povodí Ohře, státní podnik, Povolí Moravy, státní podnik a Povodí Odry, státní podnik), Lesy České republiky, státní podnik, vůči nimž funkci zakladatele vykonává Ministerstvo zemědělství, Zemědělská vodohospodářská správa, organizační složka státu, jejímž zřizovatelem je opět Ministerstvo zemědělství, a v menší míře obce. 49

Správci povodí jsou podniky povodí, viz výše, založené zákonem č. 305/2000 Sb., o povodích, v platném znění. Oblasti povodí definuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 292/2000 Sb., o oblastech povodí, v platném znění. 50

Dle nálezu Ústavního soudu spisová značka III.ÚS 70/97 skutečnost, že životní prostředí je veřejným statkem (hodnotou) ve smyslu preambule Ústavy a Listiny a čl. 7 Ústavy, nevylučuje existenci subjektivního práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny), jakož i práva v zákonem stanoveném rozsahu se jej domáhat (čl. 41 Listiny). Ústavní soud v tomto nálezu přiznal právnické osobě (občanskému sdružení) právo domáhat se příznivého životního prostředí jako subjektivního práva. 51

Specifikovaným předmětem žádosti je ve věcech staveb vodních děl „právo stavby“, což vyplývá z definice předmětu řízení dle ustanovení § 9 správního řádu. Specifikace místa postačí co do obce, okresu apod.

27

postup stavebního úřadu (varianty průběhu stavebního řízení). Povinnou součástí stavebního řízení jsou místní šetření a ústní jednání, od kterých může stavební úřad upustit, jen jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, odchylně je upraven také okruh účastníků řízení. Další zásadní odlišností oproti řízení dle stavebního zákona a správního řádu spočívá v úpravě lhůt k rozhodnutí v ustanovení § 115 odstavce 10 vodního zákona. V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkům vodoprávního řízení, rozhodne vodoprávní úřad bezodkladně. V ostatních případech rozhodne nejdéle do 60 dnů od zahájení vodoprávního řízení; ve zvlášť složitých případech nejdéle do 3 měsíců. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v těchto lhůtách, může lhůtu přiměřeně prodloužit odvolací orgán. V praxi to však znamená, že lhůty k vyřízení žádosti běžně překračují 3 měsíce52. Odlišná je také úprava doručování, kdy je vodoprávnímu úřadu dána možnost využívat doručování veřejnou vyhláškou častěji než obecnému stavebnímu úřadu. Vodoprávní úřad může účastníky o zahájení vodoprávního řízení uvědomit veřejnou vyhláškou nejen v případě řízení s velkým počtu účastníků53, ale také v případě liniových staveb nebo staveb zvlášť rozsáhlých54. Kromě toho je povinností vodoprávního úřadu v případech, kdy může povolení vodoprávního úřadu ovlivnit vodní poměry v územních obvodech několika obcí, oznámit dle § 115 odstavce 3 termín a předmět ústního jednání veřejnou vyhláškou i u těchto obecních úřadů. Pozvání k ústnímu jednání doručí vodoprávní úřad do vlastních rukou (nedoručuje-li veřejnou vyhláškou) účastníkům řízení nejméně 8 dnů, ve složitějších

52

Momentálně se už řada vodoprávních úřadů víceméně vypořádala s náporem žádostí o povolení k odběrům vod ze studní v souvislosti s ukončením platnosti některých těchto povolení, tedy by se průměrná délka lhůt k vydání rozhodnutí měla postupně vrátit do normálu.

53

Ustanovení § 114 odstavce 2 správního řádu; řízením s velkým počtem účastníků se rozumí řízení s více než 30 účastníky. 54

Ustanovení § 115 odstavce 8 vodního zákona; pojmu „liniová stavba“ se nejvíce blíži definice pojmu „technická infrastruktura“ v ustanovení § 2 odstavce 1 písmene k) bodu 2. stavebního zákona, pojem „stavba zvlášť rozsáhlá“ není legálně definován.

28

případech nejméně 30 dnů přede dnem konání ústního jednání, po stejnou dobu musí být vyvěšeny i vyhlášky o ústním jednání. Je-li doručováno veřejnou vyhláškou (tzn. v případě liniových a zvlášť rozsáhlých staveb a řízení s velkým počtem účastníků), musí být doručováno nejméně 30 dnů přede dnem konání ústního jednání, případně přede dnem konání místního šetření, je-li s ním ústní jednání spojeno. Veřejnou vyhláškou lze doručovat oznámení o zahájení vodoprávního řízení a účastníkům s výjimkou žadatele, správců povodí a těch, kteří v řízení vznesli námitky, též rozhodnutí (ustanovení § 115 odstavce 8 vodního zákona). A konečně posledním významným rozdílem oproti běžnému stavebnímu řízení je dle ustanovení § 15 odstavce 1 vodního zákona nutnost vydání povolení k nakládání s vodami dle ustanovení § 8 až 18 vodního zákona, je-li tohoto povolení k provozování vodního díla třeba, nejpozději současně s vydáním stavebního povolení (více v kapitole VI).

5. Varianty průběhu stavebního řízení Se stavbou vodního díla je vždy spojeno stavební řízení, neboť vodní díla nejsou zahrnuta do výčtu staveb, které vyžadují jen ohlášení podle ustanovení § 104 stavebního zákona, nebo které nevyžadují povolení ani ohlášení podle ustanovení § 103 stavebního zákona (a ve sporných bodech jsou ze seznamů výslovně vyloučena). Varianty průběhu stavebního řízení jsou pak vydání stavebního povolení, uzavření veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby nebo terénních úprav a oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení. i. Vydání stavebního povolení – Nejčastěji využívaným „typem“ stavebního řízení je klasické řízení zakončené vydáním stavebního povolení (případně zamítnutím žádosti). Úprava je obsažena v ustanoveních § 109 až 115 stavebního zákona. Stavební řízení je zahájeno podáním žádosti o vydání stavebního povolení, jejíž náležitosti a přílohy udává ustanovení § 110 stavebního zákona:

29

a) doklad prokazující vlastnické právo k pozemku, nelze-li je zjistit v katastru nemovitostí, nebo doklad prokazující existenci práva provést na daném pozemku stavbu (více v kapitole XI), b) projektová dokumentace, c) plán kontrolních prohlídek stavby, d) závazná stanoviska atd. dotčených orgánů, pokud je stavebník obstaral předem. Bližší náležitosti žádosti o vydání stavebního povolení pro stavbu vodního díla stanoví prováděcí právní předpis55. Těmito doklady jsou a) projektovou dokumentaci, b) povolení vodoprávního úřadu k nakládání s vodami podle § 8 vodního zákona, bylo-li vydáno k předmětné stavbě předem jiným vodoprávním úřadem než příslušným k vydání stavebního povolení; c) stanovisko správce povodí, s výjimkou případů, kdy se žádost o stavební povolení týká přeložky vodovodů nebo kanalizací; d) vyjádření příslušného správce vodního toku, pokud se žádost o stavební povolení týká vodního díla souvisejícího s tímto vodním tokem; e) souhlas stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, popřípadě vyjádření o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování (kapitola IV.6), f) posudek o potřebě, popřípadě návrhu podmínek provádění technickobezpečnostního dohledu na vodním díle zpracovaný odborně způsobilou osobou pověřenou k tomu Ministerstvem zemědělství v případě žádosti o povolení nového nebo změnu dokončeného vodního díla ke vzdouvání nebo zadržování vody. Vodoprávní úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání, a je-li to účelné, také místní 55

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, v platném znění, § 6, 7, 7a a 7b.

30

šetření. Termín konání ústního jednání oznámí účastníkům nejméně 8 dnů, ve složitějších případech 30 předem. Současně upozorní účastníky, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. K připomínkám a námitkám, které byly nebo mohly být uplatněny v územním řízení nebo při vydání územního opatření56, se nepřihlédne.57 Od místního šetření, popřípadě též od ústního jednání, může vodoprávní úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby57. To je možné u menších (resp. méně významných) vodních děl, v případě větších staveb to pro obvyklou náročnost realizace záměru a velikost zasaženého území zpravidla nepřipadá v úvahu. Upustí-li vodoprávní úřad od ústního jednání, určí lhůtu, do kdy mohou účastníci uplatnit námitky, a upozorní je, že k později podaným námitkám nebude přihlédnuto; určená lhůta nesmí být kratší než 8 dní, ve složitějších případech 30 dní. Vodoprávní úřad následně přezkoumá žádost podle ustanovení § 111 stavebního zákona a rozhodne o vydání nebo nevydání stavebního povolení. Splňuje-li stavba podmínky stanovené právními předpisy a příslušnými technickými normami a žádost obsahuje všechny předepsané náležitosti, stavební úřad jí vyhoví a vydá stavební povolení, v opačném případě žádost zamítne. Ve stavebním povolení stanoví vodoprávní úřad na základě vlastních požadavků a vyjádření dotčených orgánů, správců povodí a správců vodních toků podmínky, za kterých je vydává, a účel, kterému má vodní dílo sloužit; stanovené podmínky musí být dle ustanovení § 15 odstavce 3 vodního zákona v souladu s vodním zákonem. U vodních děl vzdouvajících nebo akumulujících povrchové vody a staveb využívajících jejich energetický potenciál (tedy především u staveb přehradních hrází a vodních elektráren) může vodoprávní úřad podle ustanovení § 15 odstavce 5 vodního zákona vyzvat žadatele o stavební povolení k předložení návrhu manipulačního řádu,

56

Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území, § 97 až 100 stavebního zákona.

57

Stavocentrum, s.r.o. Stavocentrum: server pro bydlení a stavebnictví [citováno 9. 12. 2007]. Dostupná z: http://www.stavocentrum.cz/index.php?none=1&action=rubrika&c_id=343&info=1

31

popřípadě k předložení výpočtu povodňové vlny zvláštní povodně, přičemž tyto podklady jsou pak nezbytné k vydání stavebního povolení (více v kapitolách VI a VII). Stavební povolení lze samozřejmě vydat jen tehdy, byla-li žádost o jeho vydání podána nejpozději poslední den platnosti územního rozhodnutí (mimo případů, kdy se územní rozhodnutí nevydává). Platnost stavebního povolení je dle § ustanovení 115 odstavce 4 stavebního zákona 2 roky, přičemž stačí. Je-li v této lhůtě stavba zahájena. Dobu platnosti stavebního povolení může stavební úřad prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím, podáním žádosti se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. ii. Uzavření veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby nebo terénních úprav – Druhou možností vodoprávního úřadu je uzavření veřejnoprávní smlouvy58 o provedení podle ustanovení § 116 stavebního zákona. S uzavřením veřejnoprávní smlouvy musí dle ustanovení § 116 odstavce 1 stavebního zákona souhlasit všechny dotčené orgány a všichni, kdo by jinak byli účastníky stavebního řízení (§ 161 odstavec 1 správního řádu). Osoby, které by byly účastníky podle zvláštního zákona, musí vodoprávní úřad o zvoleném postupu informovat do 7 dnů od předložení návrhu smlouvy. Náležitosti obsahu smlouvy v zásadě odpovídají náležitostem stavebního povolení, čili k uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba doložit všechny doklady, jako při podání žádosti o stavební povolení. Tento postup, ačkoliv obecně nabízí určité zrychlení, bude v případě vodních děl pravděpodobně spíše nevýhodný, protože bude stejně paralelně probíhat řízení o vydání povolení k nakládání s vodami, které proběhnout musí a v němž zákon neumožňuje uzavřít veřejnoprávní smlouvu. Jedno rozhodnutí vodoprávního úřadu v případě klasického postupu by tedy bylo nahrazeno jedním rozhodnutím a jednou veřejnoprávní smlouvou, což pravděpodobně věc spíše zpomalí. Praktický by tedy postup s uzavřením veřejnoprávní smlouvy mohl být nejspíš u těch vodních děl, která nevyžadují povolení k nakládání s vodami.

58

Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Obecná úprava je obsažena v ustanoveních § 159 až 170 správního řádu.

32

iii. Oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení – Třetí možností je tzv. zkrácené stavební řízení podle ustanovení § 117 stavebního zákona. Podmínkou je uzavření smlouvy mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem59 o provedení kontroly projektové dokumentace pro stavbu. Stavebník musí opatřit souhlasná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by jinak byly účastníky řízení60. Obsahují-li vyjádření těchto osob námitky, autorizovaný inspektor je s nimi projedná a pokusí se odstranit rozpory. Pokud se mu to nepodaří, předá věc vodoprávnímu úřadu, který o námitkách buď sám rozhodne a vrátí věc autorizovanému inspektorovi, nebo usnesením rozhodne, že stavba není vhodná pro zkrácené řízení, čímž je zahájeno klasické stavební řízení. Autorizovaný inspektor dále posoudí projektovou dokumentaci a připojené podklady z hlediska realizovatelnosti stavby a splnění podmínek ustanovení § 111 stavebního zákona a v případě, že stavba vyhovuje, vydá certifikát o tom, že daná stavba může být provedena. Jsou-li splněny všechny výše uvedené podmínky (obstarána souhlasná stanoviska dotčených orgánů, vyřešeny námitky a připomínky případných účastníků a udělen certifikát), stavebník zahájení stavby pouze oznámí vodoprávnímu úřadu. Výhodou postupu je rychlost a nezatěžování stavebníka, většinu záležitostí obstará autorizovaný inspektor. Nevýhodou je nákladnost postupu. Samozřejmě i v tomto případě musí být zajištěny všechny předepsané podklady a splněny požadavky právních předpisů i příslušných technických norem, v opačném

59

Autorizovaný inspektor je osoba, která vystupuje ve zkráceném stavebním řízení, kde zčásti nahrazuje stavební úřad (certifikací projektové dokumentace) a především výrazně usnadňuje stavebníkovu pozici. Postavení autorizovaného inspektora upravují ustanovení § 143 – 151 stavebního zákona a vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech, v platném znění. Seznam autorizovaných inspektorů je dostupný ze stránek Ministerstva pro místní rozvoj (www.mmr.cz). V současnosti je již jmenovaných 55 autorizovaných inspektorů, ale žádný z nich s autorizací pro stavby vodních děl.

60

V tomto bodě není dostatečně ošetřena situace, kdy účastníkem řízení může být také občanské sdružení. Stavebník nebo autorizovaný inspektor by měl nejspíš zjistit, zda stavební úřad takovéto občanské sdružení eviduje, a pak je kontaktovat. V opačném případě by mohlo občansko sdružení namítat, že nebylo získáno jeho vyjádření, ač by jinak (ve stavebním řízení) bylo účastníkem podle ustanovení § 115 odstavce 7 vodního zákona.

33

případě by autorizovaný inspektor certifikací projektu riskoval sankci dle stavebního zákona61, případně dokonce trestněprávní postih62.

6. Přezkum povolení pro stavbu obecným stavebním úřadem Podle ustanovení § 15 odstavce 2 stavebního zákona je k vydání povolení pro stavbu speciálním stavebním úřadem nutný souhlas obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek, především soulad s územně plánovací dokumentací (§ 36 až 75 stavebního zákona). Souhlas není správním rozhodnutím. Ve výsledku je tak soulad s územně plánovací dokumentací ověřován dvakrát, a sice obecným stavebním úřadem i vodoprávním úřadem.

61

Odvolání z funkce podle ustanovení § 144 odstavce 2 stavebního zákona nebo disciplinární řízení před Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

62

V krajních případech by se autorizovaný inspektor mohl dopustit například trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení § 158 nebo trestného činu obecného ohrožení podle ustanovení § 179 nebo 180 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

34

VI. POVOLENÍ K NAKLÁDÁNÍ S VODAMI Povinným předpokladem k vydání stavebního povolení ke stavbě vodního díla je dle ustanovení § 15 odstavce 1 vodního zákona vydání povolení k nakládání s vodami v případě, že vodní dílo slouží k nakládání s vodami a je-li vydání tohoto povolení k nakládání s vodami třeba. Povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami je upraveno v ustanoveních § 8 až 13 vodního zákona. Je ho třeba k činnostem dle § 8 odstavce 1 vodního zákona, pokud přesáhnou rozsah obecného nakládání s povrchovými vodami (§ 6 vodního zákona), a sice: a) jde-li o povrchové vody a nejde-li při tom o obecné nakládání s nimi 1. k jejich odběru, 2. k jejich vzdouvání, popřípadě akumulaci, 3. k využívání jejich energetického potenciálu, 4. k užívání těchto vod pro chov ryb nebo vodní drůbeže, popřípadě jiných vodních živočichů, za účelem podnikání, 5. k jinému nakládání s nimi, b) jde-li o podzemní vody 1. k jejich odběru, 2. k jejich akumulaci, 3. k jejich čerpání za účelem snižování jejich hladiny, 4. k umělému obohacování podzemních zdrojů vod povrchovou vodou, 5. k jinému nakládání s nimi, c) k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, d) k čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následnému vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie, e) k čerpání znečištěných podzemních vod za účelem snížení jejich znečištění a k jejich následnému vypouštění do těchto vod, popřípadě do vod povrchových. Není ho třeba k některým činnostem dle ustanovení § 8 odstavce 3 vodního zákona, např. k nakládání s povrchovými vodami při hasičských cvičeních a hašení

35

požárů, pro jednorázové odběry při záchranných pracích v mimořádných situacích, k odběrům pro zjišťování a hodnocení stavu vod apod. Povolení k nakládání s vodami se vydává ve správním řízení (§ 115 odstavec 1 vodního zákona). Pro řízení platí úprava dle ustanovení § 115 vodního zákona, subsidiárně se vodoprávní úřady řídí správním řádem. Účastníky řízení jsou tedy vedle žadatele jen osoby dle ustanovení § 115 odstavců 4 až 7. Podrobněji je problematika účastníků řízení podle vodního zákona zmíněna v kapitole V.3. Osoba, jíž bylo povolení uděleno, je oprávněna nakládat s vodami způsobem a v rozsahu, jaký povolení stanoví. Povolení se vydává vždy na omezenou dobu, maximálně na 10 let, v případě vypouštění odpadních vod s nebezpečnými nebo zvlášť nebezpečnými látkami dle přílohy č. 1 vodního zákona maximálně na dobu 4 let (§ 9 odstavec 2 vodního zákona). Zvláštní úprava doby platí pro povolení k využívání energetického potenciálu vody, pro něž nelze povolení vydat na dobu kratší než 25 let (§ 9 odstavec 6 vodního zákona)63. Doba platnosti lze následně prodloužil, pokud se nezměnily podmínky, za nichž bylo vydáno, v neprospěch žadatele. Žádost o prodloužení doby platnosti musí být podána nejméně 6 měsíců před uplynutím doby platnosti povolení, přičemž povolení v takovémto případě nezaniká, dokud o něm není rozhodnuto (§ 9 odstavce 4 a 5 vodního zákona). Povolení k nakládání s vodami musí být vydáno nejpozději současně s vydáním stavebního povolení ke stavbě vodního díla, k němuž je povolení k nakládání s vodami vydáváno. Jelikož obě tato řízení vede tentýž vodoprávní úřad, je běžnou praxí spojení obou řízení do společného řízení dle § 140 správního řádu a § 15 odstavce 11 vodního zákona, a vydání jen jediného rozhodnutí. Bližší náležitosti žádosti o vydání povolení k nakládání s vodami stanoví prováděcí právní předpis64.

63

Pro tyto případy naopak není stanovena maximální doba platnosti povolení, povolení k nakládání s vodami pro vodní elektrárnu může být tedy vydáno teoreticky třeba na dobu 100 let.

64

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, v platném znění, § 2, 3 a 11c.

36

VII. MANIPULAČNÍ ŘÁD A VÝPOČET POVODŇOVÉ VLNY ZVLÁŠTNÍ POVODNĚ Dle ustanovení § 15 odstavce 5 vodního zákona může vodoprávní úřad vyzvat žadatele o stavební povolení k předložení návrhu manipulačního řádu, popřípadě výpočtu povodňové vlny zvláštní povodně, a to u vodních děl vzdouvajících nebo akumulujících povrchové vody a staveb využívajících jejich energetický potenciál. Předložení návrhu manipulačního řádu, případně výpočtu povodňové vlny zvláštní povodně a jejich schválení pak může být (a zpravidla je) podmínkou pro vydání stavebního povolení ke stavbě vodního díla a pro prodloužení platnosti povolení k nakládání s vodami. Manipulačním řádem vodního díla se dle prováděcí vyhlášky k § 59 odstavci 1 písmenu a) vodního zákona65 rozumí soubor zásad a pokynů pro manipulaci s vodou k jejímu účelnému a hospodárnému využití podle povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a stavebního povolení k vodnímu dílu, ke snižování nepříznivých účinků povodní, sucha a ledových jevů, k ochraně a zlepšení jakosti vody, jakož i k zajištění bezpečnosti, stability a spolehlivosti vodního díla (§ 1 písmeno a) zmíněné vyhlášky). Vyhláška č. 195/2002 Sb. také v ustanovení § 2 stanoví veškeré náležitosti manipulačního řádu. Výpočet povodňové vlny zvláštní povodně upravuje metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí pro stanovení účinků zvláštních povodní a jejich začlenění do povodňových plánů, č. ZP11/2000. Jako zvláštní povodeň definuje ustanovení § 64 odstavce 1 vodního zákona povodeň způsobenou jinými vlivy než přírodními jevy, zejména poruchou vodního díla, která může vést až k jeho havárii (protržení) nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle.

65

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl, v platném znění.

37

VIII. KOLAUDACE Poslední podmínkou k uvedení (již postaveného) vodního díla do provozu (užívání) je vydání kolaudačního souhlasu podle ustanovení § 122 stavebního zákona nebo oznámení užívání vodoprávnímu úřadu (a následné nezakázání užívání stavby vodoprávním úřadem) podle ustanovení § 120 stavebního zákona. Bez oznámení užívání nebo vydání kolaudačního souhlasu nesmí být stavby užívána. Varianta oznámení užívání je v případě vodních děl možná zřejmě jen u individuálních staveb studní a některých dalších vodních děl pro individuální potřebu, ostatní vodní díla jsou zařaditelná do seznamu staveb66 v režimu ustanovení § 122, je pro ně tedy nutné vydání kolaudačního souhlasu. V obou případech je dle § ustanovení 125 stavebního zákona povinností stavebníka vypracovat dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud došlo během stavby k nepodstatným odchylkám, resp. vždy, jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury. Stavební úřad stanoví do 15 dnů od doručení žádosti o vydání kolaudačního souhlasu termín provedení závěrečné kontrolní prohlídky, při níž zejména zkoumá, zda byla stavba provedena v souladu s ohlášením stavebnímu úřadu, podle vydaného stavebního povolení a ověřené projektové dokumentace a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu, včetně technických požadavků na stavby vodních děl, a včetně bezbariérového užívání stavby, pokud je právním předpisem vyžadováno (což v případě vodních děl bude zřejmě jen ojedinělá výjimka). Dále stavební úřad zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor se závaznými stanovisky podle ustanovení odstavce 1, vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Kolaudační souhlas není správním rozhodnutím. Jde-li o stavbu, jejíž užívání je pouze 66

Stavba, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, například nemocnice, škola, nájemní bytový dům, stavba pro obchod a průmysl, stavba pro shromažďování většího počtu osob, stavba dopravní a občanské infrastruktury, stavba pro ubytování odsouzených a obviněných, dále stavba, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, a změna stavby, která je kulturní památkou

38

oznamováno, má stavební úřad k dispozici lhůtu 30 dní od oznámení užívání, během níž může užívání zakázat. Nezakáže-li v této lhůtě užívání stavby, považuje se stavby za schválenou. Náležitosti žádosti o vydání kolaudačního souhlasu k užívání vodních děl stanoví prováděcí právní předpis67.

67

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, v platném znění, § 7c, 7d, 11a a 11b.

39

IX. ODSTRAŇOVÁNÍ STAVEB VODNÍCH DĚL Odstraňování staveb je upraveno stavebním zákonem v ustanoveních § 128 až 131. Z úpravy je vyňato pouze odstraňování staveb, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení (§ 103 stavebního zákona), neobsahují-li azbest, ostatní stavby lze odstraňovat pouze postupem podle stavebního zákona. Vodní díla jsou stavbami, tedy se jich tato úprava také dotýká. Vodní zákon neobsahuje pro odstraňování vodních děl žádnou speciální úpravu, s výjimkou ustanovení § 15 odstavce 1, podle něhož o odstraňování (stejně jako o povolování) vodních děl rozhoduje vodoprávní úřad. První možností je odstranění stavby na žádost vlastníka podle ustanovení § 128 stavebního zákona. Stavební úřad může vlastníkovi do 30 dnů od podání žádosti sdělit, že k odstranění stavby je nutné povolení, v opačném případě platí, že stavební úřad povolení nevyžaduje. Přitom k odstranění stavby vodního díla je ve smyslu ustanovení § 15 odstavce 1 vodního zákona vždy nutné povolení, postup podle předchozí věty s pouhým oznámením o odstranění stavby tedy v případě vodního díla není možný. V povolení vodoprávní úřad zpravidla stanoví podmínky, které musí vlastník stavby při odstraňování vodního díla dodržet. Náležitosti ohlášení, dokumentace bouracích prací a povolení stanoví prováděcí právní předpisy68. Druhou možností je nařízení odstranění stavby z moci úřední podle ustanovení § 129 stavebního zákona. Odstranění lze nařídit u stavby (§ 129 odstavec 1): a) která svým závadným stavem ohrožuje život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob a její vlastník přes rozhodnutí vodoprávního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby (nepoužije se pro stavby nebo zařízení, které jsou kulturní památkou), b) prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vodoprávního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním („nepovolená stavba“), nebo c) u níž bylo stavební povolení zrušeno podle § 176 odst. 5 stavebního zákona a 68

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v platném znění, § 5 a příloha č.4,

vyhláška Ministerstvo pro místní rozvoj č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, v platném znění, § 15 a 16 a příloha č.7.

40

stavbu nelze zachovat. Nepovolenou stavbu (§ 129 odstavec 1 písmeno b) stavebního zákona) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bylo-li zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby a vlastník stavby dodatečně požádá o její povolení, vodoprávní úřad řízení o odstranění stavby přeruší a posoudí žádost o povolení stavby. Pokud stavbu povolí, řízení o odstranění stavby je tím zastaveno. V opačném případě může vodoprávní úřad vydat rozhodnutí, jímž vlastníkovi stavby nařídí odstranění stavby, a stanoví podmínky pro jeho provedení. Náklady na odstranění stavby nese vlastník stavby. Poslední možností odstranění stavby je odstranění stavby nařízené rozhodnutím soudu podle ustanovení § 135c občanského zákoníku69. V tomto případě vlastník (nebo jiná osoba, jíž bylo odstranění stavby nařízeno) pouze požádá vodoprávní úřad o stanovení podmínek pro odstranění stavby.

69

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“).

41

X. OPRAVNÉ PROSTŘEDKY 1. Opravné prostředky a další možnosti v rámci správního řízení Pro výše popsaná správní řízení (územní, stavební, vodoprávní, kolaudační řízení a řízení o odstranění stavby) platí prakticky shodná úprava opravných prostředků. Stavební zákon ani vodní zákon vlastní úpravu neobsahují, použije se tedy v plném rozsahu správní řád. Výjimkou je v těchto případech pouze vyloučení odkladného účinku podaného odvolání proti zákazu užívání stavby podle ustanovení § 120 nebo 122 stavebního zákona. Základním opravným prostředkem je odvolání proti rozhodnutí. Odvolání lze podat proti konečnému rozhodnutí ve věci (zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí, zamítnutí žádosti o vydání stavebního povolení, zamítnutí žádosti o vydání povolení k nakládání s vodami apod.), odvoláním naopak nelze napadnout např. závazné stanovisko nebo vyjádření dotčeného orgánu, jelikož tyto nejsou samostatnými rozhodnutími (§ 149 správního řádu). Podáním odvolání proti rozhodnutí se řízení přesouvá (nevyhoví-li odvolání sám prvoinstanční orgán v rámci autoremedury dle ustanovení § 87 správního řádu) k nadřízenému právnímu orgánu, který může rozhodnutí potvrdit, zrušit a vrátit prvoinstančnímu orgánu k novému projednání, přičemž prvoinstanční orgán zaváže svým právním názorem, nebo zrušit a nahradit vlastním rozhodnutím. Další možností je žádost o obnovu řízení při splnění podmínek ustanovení § 100 a 102 správního řádu; půjde však spíše o výjimečně uplatnitelnou možnost. Nezávisle na vyčerpání předchozích možností lze navrhnout vydání nového rozhodnutí podle ustanovení § 101 a 102 správního řádu, typicky podle ustanovení § 101 písmene b). Tímto způsobem lze opakovaně žádat o vydání rozhodnutí (neplatí zde překážka věci rozhodnuté podle ustanovení § 48 odstavce 2 správního řádu, jelikož zde žádné právo ani povinnost dosud přiznáno nebylo), nicméně úspěšnost tohoto postupu není nijak právně zaručena. Další možností sjednání nápravy je podání podnětu k zahájení přezkumného řízení podle ustanovení § 94 až 99 správního řádu. V něm správní orgány z moci úřední

42

přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkum může provádět správní orgán, který rozhodnutí vydal, nebo jeho nadřízený správní orgán. Při zjištění rozporu s právními předpisy lze rozhodnutí následně zrušit, změnit, nebo zrušit a vrátit k novému projednání orgánu, který je vydal, případně prvoinstančnímu orgánu. Musí však zohlednit práva dalších účastníků řízení nabytá v dobré víře (§ 2 odstavec 3 správního řádu). V případě nečinnosti správního orgánu připadá v úvahu též požádat nadřízený orgán o učinění opatření proti nečinnosti podle ustanovení § 80 správního řádu. Poslední možností, kterou dává správní řád k dispozici, je podání stížnosti proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu podle ustanovení § 175 správního řádu.

2. Opravné prostředky v rámci správního soudnictví Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího správního orgánu se lze domáhat ochrany žalobou k soudu podle soudního řádu správního70. Nebyly-li vyčerpány řádné opravné prostředky, nelze se dle ustanovení § 4 soudního řádu správního domáhat soudní ochrany. Věcně příslušným k řízení je krajský soud, proti rozhodnutí krajského soudu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Soud může napadené rozhodnutí v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 až 78 soudního řádu správního) zrušit pro nezákonnost nebo pro vady řízení nebo žalobu zamítnout, není-li důvodná. V případě zrušení rozhodnutí správního orgánu soud vysloví, že se věc vrací k dalšímu řízení, přičemž je správní orgán vázán právním názorem soudu (§ 78 soudního řádu správního). Podle povahy věci přitom může soud spolu s rozhodnutím o odvolání zrušit i prvoinstanční rozhodnutí. Druhou možností, kterou soudní řád správní nabízí, je ochrana proti nečinnosti 70

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“).

43

podle ustanovení § 79 až 81 soudního řádu správního. Vyčerpal-li účastník řízení před správním úřadem bezvýsledně všechny prostředky ochrany proti nečinnosti, lze se u soudu žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Soud takové rozhodnutí vydá, shledá-li žalobu důvodnou, v opačném případě ji zamítne. Jako poslední možnost obrany proti pravomocnému rozhodnutí lze v krajních případech použít ústavní stížnost, tvrdí-li účastník, že bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. O ústavní stížnosti rozhoduje Ústavní soud, jehož pravomocí je napadená rozhodnutí v případě rozporu s Ústavním pořádkem zrušit.71 Tento postup však bývá úspěšný jen zcela výjimečně.

71

Zákon č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

44

XI. MAJETKOPRÁVNÍ REŽIM VODNÍCH DĚL Vodní dílo je stavbou. Toto pravidlo platí jednak dle ustanovení § 2 odstavce 3 platného stavebního zákona, tak platilo i podle ustanovení § 139b odstavce 1 zrušeného stavebního zákona72. Obdobně o stavbách hovoří i ustanovení § 55 odstavce 1 vodního zákona. Dle ustanovení § 120 odstavce 2 občanského zákoníku stavba není součástí pozemku, tedy její majetkoprávní režim může být (a nezřídka bývá) odlišný od režimu pozemku. Příčinu tohoto jevu je třeba hledat převážně v situaci před rokem 1990, kdy byla řada vodních děl vybudována v korytech vodních toků především v souvislosti s právem družstevního užívání pozemků podle zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví (ustanovení § 37) nebo podle zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby (ustanovení § 2), které umožňovalo užívání pozemků jiných vlastníků ke zřizování staveb pro zemědělskou výrobu nebo činnost socialistických zemědělských organizací bez souhlasu jejich vlastníků a bez toho, aby tyto pozemky byly řádně převedeny na stavebníka takového vodního díla73. Různost vlastníků pozemku a stavby samozřejmě mohla a může nastat i u vodních děl postavených po roce 1990, ovšem v těchto případech už byla situace zpravidla řešena smluvním ujednáním mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem, případně prohlášením, jímž vlastník pozemku stavbu vodního díla povolil. Nový stavební zákon pro tento případ výslovně požaduje smluvní ujednání mezi vlastníkem nemovitosti a stavebníkem o právu provést stavbu jako podklad pro vydání územního rozhodnutí (§ 86 odstavec 2 písmeno a) ), územního souhlasu (§ 96 odstavec 3 písmeno a) ) a stavebního povolení (§ 110 odstavec 2 písmeno a) stavebního zákona)74.

72

Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

73

Ministerstvo zemědělství České republiky. Výklad č. 13 k vodnímu zákonu a souvisejícím právním předpisům [citováno 16. 3. 2008]. Dostupný z: http://www.mze.cz/attachments/vyklad_VZ_c_13.pdf

74

Z vlastní autorovy praxe zatím vyplývá, že stavebním úřadům pro tento účel postačuje jednoduché smluvní ujednání, podle něhož je jedna smluvní strana oprávněna realizovat určitou rámcově specifikovanou stavbu na určitém pozemku druhé smluvní strany. Přitom nehraje roli, zda je takovéto ujednání zahrnuto do smlouvy kupní, smlouvy o budoucí smlouvě kupní, smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni nebo odpovídající smlouvy o smlouvě budoucí, nájemní smlouvy, smlouvy o výpůjčce nebo jednoduché smlouvy obsahující pouze právo realizace stavby, která sama o sobě nesplňuje náležitosti ani jedné z předchozích smluv.

45

Pokud však jde o situace, kdy k žádné dohodě stavebníka s vlastníkem pozemku nedošlo, jedná se dle ustanovení § 135c občanského zákoníku v podstatě o neoprávněnou stavbu, čímž by bylo standardně dáno právo vlastníka požadovat odstranění stavby, případně jiné řešení dle zmíněného ustanovení § 135c (přiřknutí stavby do vlastnictví vlastníka pozemku nebo jiné uspořádání poměrů mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, typicky pomocí zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni). Tento možný problém řeší ustanovení § 50 písmene c) vodního zákona, podle něhož jsou vlastníci pozemků pod vodními díly povinni strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku, vybudovaná před účinností platného vodního zákona, tj. do 31.12.2001. Účelem ustanovení § 50 písmene c) vodního zákona bylo vyloučit možnost vlastníka pozemku, aby postupem podle ustanovení § 135c občanského zákoníku dosáhl stavu, kdy by o další existenci vodního díla umístěného v korytě vodního toku rozhodoval při nedohodě obou vlastníků v každém konkrétním případě soud. Tím je také vyloučena možnost zasáhnout z důvodů vlastnických do stávajících vodních poměrů75. U staveb vodních děl mimo koryta vodních toků, která nejsou v ustanovení § 50 písmene c) vodního zákona zmíněna, není použití ustanovení § 135c občanského zákoníku samozřejmě nijak dotčeno. Přijaté řešení dle ustanovení § 50 písmene c) vodního zákona sice zabraňuje aplikaci ustanovení § 135c občanského zákoníku, tím však není nijak dotčeno pravidlo dle ustanovení článku 11 odstavce 4 Listiny základních práv a svobod76 a ustanovení § 128 odstavce 2 občanského zákoníku, podle nichž je nucené omezení vlastnického práva možné jen za náhradu. Tato náhrada není nijak konkrétně řešena, o její výši by měl tedy (v případě nedosažení dohody mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby) rozhodnout v každém konkrétním případě soud. Pro vlastníky vodních děl77 jde o 75

Ministerstvo zemědělství České republiky. Výklad č. 13 k vodnímu zákonu a souvisejícím právním předpisům [citováno 16. 3. 2008]. Dostupný z: http://www.mze.cz/attachments/vyklad_VZ_c_13.pdf

76

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky 77

Jde převážně o veřejné instituce – Povodí Vltavy, státní podnik, Povodí Labe, státní podnik, Povodí Ohře, státní podnik, Povolí Moravy, státní podnik, Povodí Odry, státní podnik, Lesy České republiky, státní podnik, Zemědělská vodohospodářská správa a z menší části obce.

46

poměrně nepříjemnou situaci, proto se ji snaží postupně řešit78. Zákon jim v tomto směru neukládá žádnou povinnost jednat, čili záleží na přístupu jednotlivých vlastníků a jejich snaze dosáhnout nějaké dohody uspokojivé pro obě smluvní strany, případně na ochotě vlastníka pozemku absolvovat zdlouhavé soudní řízení za účelem dosažení náhrady za omezení vlastnického práva. Majetkoprávní režim vodních děl stavěných a kolaudovaných po účinnosti platného vodního zákona (tj. od 1.1.2002) a pozemků pod nimi už je zpravidla řešen důsledně, stavebníci se snaží pozemky vykoupit buď předem, nebo ideálně až po dokončení stavby (pomocí smlouvy o smlouvě budoucí kupní), kdy jsou na základě zaměření vodního díla a jeho vymezení geometrickým plánem zpravidla vykoupeny jen ty části pozemků, které jsou dotčeny stavbou vodního díla79. Vyrovnání lze případně řešit též zřízením věcného břemene, což je ovšem pro vlastníka pozemků ekonomicky méně výhodná varianta, proto se používá spíše výjimečně a převážně u pozemků, které vlastník nechce prodat, typicky jde-li o pozemky státu, které subjekt příslušný s nimi hospodařit (organizační složka státu) potřebuje k plnění funkcí státu ve smyslu ustanovení § 9 odstavce 1 zákona o majetku České republiky80 a který tedy dle ustanovení § 14 odstavce 7 téhož zákona nelze prohlásit za nepotřebný a převést na fyzickou nebo právnickou osobu81.

78

Např. praxe Zemědělské vodohospodářské správy je v tomto směru taková, že se pokud možno snaží vyhnout výplatě náhrady právě pro absenci její jasné právní úpravy a usiluje vždy o odkup pozemků pod vodními díly do vlastnictví státu.

79

Za dotčené stavbou vodního díla se kromě zastavěných pozemků považují též pozemky, které jsou nebo by byly zaplaveny při dosažení maximální hladiny na vodním díle, jde-li o vodní dílo sloužící k akumulaci vod, (přehrada, jez, suchá nádrž (poldr) apod.). 80

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupován v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 81

Častým příkladem mohou být např. stavby kanalizací ve vlastnictví obce, kdy stoka nebo výpustní objekt zasahuje na pozemek koryta vodního toku ve vlastnictví státu.

47

XII. EVIDENCE VODNÍCH DĚL V KATASTRU NEMOVITOSTÍ S majetkoprávním režimem vodních děl úzce souvisí jejich evidence v katastru nemovitostí. Dle ustanovení § 20 odstavce 1 vodního zákona ve spojení s ustanovením § 2 odstavce 1 písmene f) katastrálního zákona82 se významnější vodní díla (přehrady, hráze, jezy, stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejích březích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališť, pokud jsou spojené se zemí pevným základem), evidují v katastru nemovitostí. Toto ustanovení je součástí vodního zákona od jeho vydání (do účinnosti novely vodního zákona č. 20/2004 Sb. v nevýznamně odlišném znění), nicméně katastrální předpisy83 na vodní díla do roku 2007 nepamatovaly. Situace se změnila teprve v roce 2007. K 1.1.2007 byla vodní díla novelou katastrálního zákona84 výslovně vyňata z režimu drobných staveb (§ 27 písmeno m) katastrálního zákona) a vydáním nové katastrální vyhlášky85 s účinností k 1.3.2007 byla stanovena podrobná pravidla pro evidenci vodních děl v katastru nemovitostí. Především k dosud evidovaným typům staveb (budova s číslem popisným, budova s číslem evidenčním, budova bez čísla popisného nebo evidenčního a rozestavěná budova) přibyla pátá kategorie „vodní dílo“, ke způsobům využití stavby bylo doplněno celkem 8 kategorií využití staveb vodních děl (přehrada, hráz přehrazující vodní tok nebo údolí, hráz k ochraně nemovitostí před zaplavením při povodni, hráz ohrazující umělou vodní nádrž, jez, stavba k plavebním účelům v korytech nebo na březích vodních toků, stavba k využití vodní energie (vodní elektrárna), stavba odkaliště) a k typům ochrany nemovitostí byla doplněna kategorie 82

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“).

83

Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (též „zápisový zákon“),

zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, vyhláška č. 190/1996 Sb., Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 19. června 1996, kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb. , a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. (též „katastrální vyhláška“), v současnosti (od 1.3.2007) již neplatná. 84

Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. 85

Vyhláška Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), v platném znění.

48

„ochrana vodního díla“ se způsobem ochrany „ochranné pásmo vodního díla“86. K 1.3.2007 byla vydána také nová prováděcí vyhláška dle ustanovení § 20 odstavce 1 vodního zákona87, která stanoví podrobnější vymezení vodních děl spojených se zemí pevným základem, evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, kterými jsou přehrady, hráze, jezy, stavby k plavebním účelům zřízené v korytech vodních toků nebo na jejich březích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališť (§ 1 vyhlášky č. 23/2007 Sb.). Tato vyhláška blíže specifikuje stavby vodních děl, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí a definuje a upravuje stanovení obvodu vodního díla. Výsledkem přijetí výše zmíněných předpisů je stav, kdy v současnosti mohou být vodní díla v katastru nemovitostí evidována jako stavby, což do 1.3.2007 nebylo možné. To se týká jak vodních děl nově postavených, tak vodních děl starších, které v katastru nemovitostí evidovány nejsou. Evidence nově postavených vodních děl je víceméně samozřejmostí, vlastníci pozemků nebo jiní oprávnění jsou dle ustanovení § 10 odstavce 1 písmene d) katastrálního zákona povinni ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložit listinu, která změnu dokládá; tuto povinnost vlastníci a jiní oprávnění nemají u změn katastru, vyplývajících z listin, které jsou příslušné státní orgány povinny zasílat katastrálnímu úřadu přímo k zápisu do katastru. Tedy jednoduše řečeno, vlastník pozemku nebo stavebník je povinen ohlásit katastru nemovitostí dokončení nového vodního díla. Jako vlastník vodního díla se dle § 5 odstavce 6 katastrálního zákona zapisuje vlastník pozemku, na kterém je stavba postavena, nebo stavebník, který na pozemku stavbu provedl, pokud se listinou neprokáže, že vlastníkem je někdo jiný. Evidence vodních děl postavených před rokem 2007 v katastru nemovitostí z větší části provedena není, jelikož vlastníky ve většině případů nic nenutí ani nemotivuje o zápis stavby požádat. Potřeba zápisu stavby vodního díla do katastru nemovitostí většinou vyvstane až s případným převodem vlastnictví k vodnímu dílu, což

86

Především ustanovení § 5 a 9 a bodů 3, 4 a 6 přílohy vyhlášky č. 26/2007 Sb. (katastrální vyhláška).

87

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 23/2007 Sb.).

49

je ovšem relativně řídký jev, kromě toho lze vlastnictví převést i jen smlouvou, zápis stavby vodního díla v katastru nemovitostí není podmínkou účinnosti převodu (nebo přechodu) vlastnictví k němu. Druhou možnou situací, kdy vlastník vodního díla zpravidla usiluje o zápis vodního díla do katastru nemovitostí, je probíhající spor o vlastnictví k vodnímu dílu, kdy zápis v katastru nemovitostí sice není definitivním řešením, nicméně může výrazně zlepšit pozici strany ve sporu. Zákon č. 20/2004 Sb.88 stanoví v ustanovení článku II bodě 7 vlastníkům vodních děl povinnost nejpozději do 1. ledna 2011 předložit příslušnému katastrálnímu úřadu podklady potřebné pro zapsání staveb vodních děl a vyznačení ochranných pásem do katastru nemovitostí. Poslaneckou sněmovnou však byl 19. 3. 2008 schválen návrh novely vodního zákona89, jímž bude lhůta dle předchozí věty (tj. do 1. ledna 2011 předložit katastru nemovitostí doklady pro zápis vodního díla) zachována jen pro vlastníky vodních děl zařazených z hlediska technickobezpečnostního dohledu do I. až III. kategorie, zatímco pro vlastníky ostatních vodních děl (tzn. vodních děl IV. kategorie a vodních děl nepodléhajících technicko-bezpečnostním dohledu)90 bude tato lhůta prodloužena do 1. ledna 2021.

88

Zákon č. 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 89

Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2008, 5. volební období. Sněmovní tisk 396/0 [citováno 30. 3. 2008]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=396&CT1=0 90

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, v platném znění.

50

XIII. SANKCE Předpisy upravující otázky staveb vodních děl přirozeně pamatují také na možnost porušení těchto předpisů zakotvením možností sankcionování protiprávního jednání. Delikty na úseku vodního hospodářství postihují vodní zákon a zákon o přestupcích. Vodní zákon v ustanoveních § 116 až 125 upravuje pokutování podnikajících fyzických osob a právnických osob za porušení povinností stanovených vodním zákonem. Jde o klasické sankcionování jiných správních deliktů, k řízení je příslušná Česká inspekce životního prostředí nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, přičemž řízení vede jen ten správní orgán, který jako první zjistil porušení povinností. Ve věcech porušení stavebních předpisů u staveb vodních děl odkazuje vodní zákon na použití stavebního zákona. Nutno dodat, že jako sankce za porušení povinnosti nemusí být vždy udělena pouze pokuta. V konkrétním případě může správní orgán např. neprodloužit platnost povolení k nakládání s vodami, toto povolení odejmout apod. Takováto opatření nejsou primárně sankčního charakteru, ale mohou tak být samozřejmě použita. Komplementárně k vodnímu zákonu umožňuje sankcionování fyzických osob zákon o přestupcích, v ustanovení § 34 upravuje přestupky na úseku vodního hospodářství. Jejich okruh je výrazně užší než v případě vodního zákona, ovšem řeší to tím způsobem, že v ustanovení odstavce 1 písmene e) umožňuje uložit sankci i za jakékoliv jiné porušení vodního zákona nebo rozhodnutí vydaného podle vodního zákona. Sankcí může být dle ustanovení § 11 zákona o přestupcích napomenutí, pokuta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, v praxi ale bude ve velké většině případů připadat v úvahu pouze pokuta. Opět platí, že k řízení je příslušná Česká inspekce životního prostředí nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, přičemž řízení vede jen ten správní orgán, který jako první zjistil porušení povinností. Delikty na úseku stavebních předpisů upravuje stavební zákon v ustanoveních § 178 až 183. Rozděluje je přitom na přestupky (§ 178 a 179) a správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob (§ 180 až 181). Úprava obou kategorií

51

je v velmi podobná, včetně neobvyklého stanovení stejné výše pokut. K projednání je příslušný stavební úřad určený podle ustanovení § 13, 15 a 16 stavebního zákona. Dopustí-li se správního deliktu obec, jejíž obecní úřad je stavebním úřadem příslušným vést řízení o správním deliktu, určí nadřízený orgán, který jiný obecní úřad, který je stavebním úřadem, provede řízení a vydá rozhodnutí. Pro sankcionování přestupků se subsidiárně použije zákon o přestupcích (dle ustanovení § 2 odstavce 1), který umožňuje uložit vedle pokuty jako sankci také napomenutí, zákaz činnosti a propadnutí věci. Jak už bylo řečeno výše, v praxi je většinou použitelné jen uložení pokuty. Další kategorii sankcionování porušení povinností nabízí trestní zákon91. V trestním řízení (které vedou orgány činné v trestním řízení, tj. Policie České republiky, státní zastupitelství a soudy) mohou být sankcionována některá vážné porušení povinností vztahujících se ke stavbám vodních děl. V případě způsobení hmotné škody nebo újmy jiného charakteru samozřejmě po právní stránce nic nebrání uplatnění soukromoprávní odpovědnosti formou žaloby na náhradu škody podle ustanovení § 420 nebo 420a občanského zákoníku. Jde o zdlouhavý a náročný proces, ale v mnoha případech může slavit úspěch. Poslední a spíše teoretickou možností je uplatnění odpovědnosti za ekologickou újmu podle zákona o životním prostředí92. Prokazování příčinných souvislostí podle tohoto zákona je velmi komplikované, proto je tato úprava v praxi téměř nepoužitelná.

91

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

92

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

52

XIV. ZÁVĚR Cílem této práce bylo nabídnout přiměřeně podrobné a dostatečně obsáhlé zhodnocení problematiky staveb vodních děl z hlediska jejich právní úpravy se zaměřením na samotnou realizaci staveb vodních děl. Lze říci, že problematika staveb vodních děl je relativně uceleným souborem otázek regulovaným podobně uceleným okruhem předpisů. Dominantními právními předpisy jsou dva zákony – vodní zákon a stavební zákon, k nimž subsidiárně přistupuje správní řád. Pro stavbu samotnou je závazná také řada prováděcích předpisů stavebního zákona včetně technických norem a musí být brán ohled také na předpisy o ochraně životního prostředí. Pro související otázky (majetkoprávní režim, katastr nemovitostí, sankce a další) přistupují k výše uvedeným další předpisy. Přesto mám pocit, že to nijak nenarušuje relativní ucelenost tématu a jeho právní regulace. Zpracování tématu nebylo z hlediska získávání podkladů výrazně náročné, většina informací o dané problematice je dobře dostupná, neboť jde z velké většiny o právní předpisy. To je do určité míry výhoda i nevýhoda – výhodou je snadné obstarávání zdrojů, nevýhodou neexistence již sumarizované literatury, kterou by bylo možno použít jako vodítko při zpracování práce. Nejobtížnější na celé problematice je podle mého názoru uchopení poměrně širokého okruhu právních norem obsažených v řadě předpisů a orientace v nich. Přes určitou vnitřní ucelenost problematiky to dle mého názoru není jednoduchý úkol. Pokud mám utřídit a uzavřít nejvýznamnější poznatky, ke kterým jsem v této práci dospěl, pak mohu napsat, že regulace staveb vodních děl je dle mého názoru poměrně dobře utříděnou, z větší části neproblematickou a vysoce praktickou součástí českého právního řádu. Praktičnost tématu byl také důvod, proč jsem si ho zvolil. Neproblematičnost je myšlena z hlediska právního řádu – domnívám se, že právní předpisy upravující stavby vodních děl neobsahují závažnější nedostatky. Samozřejmě tedy řadu nedostatků obsahují, ale nikoliv závažných. Jako problematická se mi jeví úprava rozdělení pravomocí dle vodního zákona mezi několik ministerstev, především postavení Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí je špatně ošetřené a může snadno vést ke kompetenčním sporům. Ideálním (resp. nejpraktičtějším)

53

řešením by bylo nejspíš svěřit celou problematiku jen jednomu ministerstvu, pravděpodobně Ministerstvu životního prostředí, s vymezením určité jasně dané pozice dalším ministerstvům. Dalším problémem je majetkoprávní režim vodních děl - §50 vodního zákona sice zabraňuje vlastníkovi pozemku zasahovat do vodního díla, ale do budoucna by bylo přínosné jasně situaci vyřešit např. stanovením pravidel pro poskytování náhrad. Obecně známým problémem, ne však právním, ale faktickým, byla povinnost žádat o povolení k odběrům vod pro majitele studní. Záležitost krátkodobě zahltila vodoprávní úřady. Také přijetí nového stavebního zákona způsobilo řadu komplikací, jelikož většina lidí byla zvyklá na stávající úpravu. Tím samozřejmě nechci říct, že by byla nová úprava horší, ale je fakt, že přechod na ni způsobil řadě lidí celou řadu problémů. Jinak si ale troufnu říct, že právní regulace staveb vodních děl nevykazuje vážnější nedostatky. Bohužel nezapřu, že má práce postrádá větší míru přímého kontaktu se stavařskou praxí. Ta bývá často barvitější, jindy zase naopak spíše strohá oproti možnostem právního předpisu, a nezřídka si hledá své vlastní mimoprávní cesty. Nicméně můj pohled není ani úplně odtržený od reality, praxe v majetkoprávní agendě Zemědělské vodohospodářské správy mi poskytla řadu možností nahlédnout blíže do problematiky správy vodních toků, a to i z hlediska staveb vodních děl. Ve výsledku samozřejmě nepředpokládám, že by šlo o výrazný přínos právní vědě nebo praxi. Nicméně doufám, že tato má práce splní na ni kladená očekávání a především, že s ní budou případní čtenáři spokojeni.

54

XV. SUMMARY This thesis deals with the issue of waterwork constructions, especially with building of waterwork constructions as well as with other related legal questions. Its main aim is to present all main legal aspects of waterwork constructions in a clear and detailed way. Firstly the thesis focuses on the definition of waterwork constructions. Waterwork constructions are buildings, which are used for surging and accumulating of water, for the regulation of watercourses, for the protection of water and using of water, for managing surface or underground water, for the protection of ill-effects of water, for regulating and modifying water relations in landscape and for other purposes known to the Czech legal system. The buildings that are especially ranked among the waterwork constructions are damns, barriers, dikes, artificial water reservoirs, weirs, constructions arranging, changing or setting up watercourse beds, water mains, waterworks and other water main structures, sewerage structures, flood preventing constructions, irrigation and drainage structures, watercourse or shore constructions allowing river navigations, hydro plants and other facilities using the hydro energy, constructions for observing the surface and underground water conditions and wells. Secondly the thesis examines an outline of the main legislation. The most important regulations related to waterwork constructions and water management are the Waters Act (Act N.254/2001 Coll.), the Construction Guidelines (Act N.183/2006 Coll.) and the Administrative Procedure Act (Act N.500/2004 Coll.), whereas the Waters Act takes precedence over the Construction Guidelines and the Construction Guidelines takes precedence over the Administrative Procedure Act. The following part of the thesis deals with the questions of administrative procedures – the application for the planning permission procedure, the building permit procedure and the application for the occupancy permit procedure. In order to start with building a waterwork construction the planning permission for a building placement is needed. The permission is issued in the application for a planning permission procedure (in some types of cases, the simplified application for a planning permission procedure or the planning consent can be issued). Every time the

55

participants in the proceedings are the applicant and the community, in various cases there can be also other participants involved, such as an owner of the construction site in the case it is not the applicant. The planning permission is issued by the general building department, which is represented by the designated local authority and some other local authorities. The waterwork construction must be in accordance with the local zoning map and with public interests under special regulations. In the planning permission, some binding conditions are determined by the building department and prejudiced administrative bodies, particularly by the authority for the protection of nature and the landscape. The planning permission is not needed, if the concrete waterwork construction is comprised in the zoning map. The second indispensable prerequisite for a realization of a waterwork construction is the building permission, in which the building department agrees with the realisation of the project in accordance with submitted building project plans and documents. The project must meet strict demands of the Construction Guidelines, the Waters Act and many technical standards. The building permission is issued in the building permit procedure, when the procedure can be replaced by making a public-law contract between the applicant and the building department, or by notifying of the project in the accelerated building permit procedure. The participants in the procedure are the applicant and other subjects, such as adjacent owners and communities possibly affected by the realization of the project, watercourse management authorities and others, depending on a concrete situation. The building permit procedure is administrated by a special building department, the waters authority, i.e. a local authority of a community with extended powers. The procedure is finished either by an issuance of the building permission or by a dismissal of the application. If issued, the realization of the project can begin. If realized despite non-permission, the building department may order a demolition of the building. The issuance of the building permission is closely connected with issuance of the permission to waters disposal. The waters disposal permission is necessary for taking, pumping, accumulating, surging and regulating of waters, using of hydro energy and other ways of waters disposal. With no waters disposal permission for a waterwork construction, the building permission for this construction cannot be issued. 56

The last prerequisite for using of the realized waterwork construction is the occupancy permit decision. This is issued by the waters authority and means that the waters authority agrees with the using of the building. As a last part of questions connected with administrative procedures, the thesis briefly mentions the regulation of remedies. Subsequently, the thesis takes a question of proprietary rights into consideration. In the Czech legal system a building does not belong to the land, i.e. there can be two different owners in the same place – the owner of a land and the owner of a building. It is mostly caused by the regulation of the state and by the cooperative ownership in 1948-1990. The Waters Act partly solves the problems by ordering the land owners to stand the waterwork constructions on their plots. Since 2007 waterwork constructions are also registered in the land registry according to several new categories of buildings, created with respect to waterwork constructions. Waterwork constructions built before 2007 are not registered, but they should be January 1st at the latest. The last part the thesis deals with is the legal liability regulations, i.e. regulations of penalization of offences and crimes committed in the sphere of water management..

57

XVI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. Knižní publikace o Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Česká společnost pro stavební právo. Stavební zákon a jeho prováděcí předpisy poznámky a vysvětlivky. Praha : ABF – nakladatelství ARCH, 2007, 560 s.

2. Elektronické zdroje o Wikipedie, otevřená encyklopedie, 2008. Vodní dílo. [www dokument]. Dostupná z: http://cs.wikipedia.org [citováno 6. 12. 2007]. o Stavocentrum, s.r.o., 2006. Stavocentrum: server pro bydlení a stavebnictví. [www dokument]. Dostupná z: http://www.stavocentrum.cz [citováno 9. 12. 2007]. o Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2008. Sněmovní tisky. [www portál] Dostupná z: http://www.psp.cz [citováno 7. 12. 2007]. o Ministerstvo zemědělství České republiky, 2007. Ministerstvo zemědělství. [www portál]. Dostupný z: http://www.mze.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Ministerstvo pro místní rozvoj, 2008. Ministerstvo pro místní rozvoj. [www portál]. www.mmr.cz [citováno 22. 3. 2008]. o Ústavní soud České republiky, 2007. NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu. [www portál] http://nalus.usoud.cz/ [citováno 29. 3. 2008]. o Lesy České republiky, s. p., 2008. Lesy České republiky, s. p. [www portál]. Dostupný z: http://www.lesycr.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Povodí Labe, státní podnik, 2008. Povodí Labe. [www portál]. Dostupný z: http://www.pla.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Povodí Moravy, s.p., 2008. Povodí Moravy, s.p. [www portál]. Dostupný z: http://www.pmo.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Povodí Odry, státní podnik, 2008. Povodí Odry, státní podnik. [www portál]. Dostupný z: http://www.pod.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Povodí Ohře, státní podnik, 2008. Povodí Ohře, státní podnik. [www portál].

58

Dostupný z: http://www.poh.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Povodí Vltavy, státní podnik, 2007. Povodí Vltavy. [www portál]. Dostupný z: http://www.pvl.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Zemědělská vodohospodářská správa, 2008. Zemědělská vodohospodářská správa. [www portál]. Dostupný z: http://www.zvhs.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Infonia, spol. s r. o., 2006. CIR E-learning. [www portál]. Dostupný z: http://elearning.cir.cz/ [citováno 16. 3. 2008]. o Sagit, nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava, 2004. Subsidiarita. [www dokument]. Dostupný z: http://www.sagit.cz/ [citováno 9. 12. 2007]. o Ministerstvo vnitra, 2005. Časopis veřejná správa. [www dokument]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/ [citováno 9. 12. 2007].

59