DIPLOMOVÁ PRÁCE. Konfiskace nemovitého majetku. Bc. Michaela Rašková

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Veřejná správa Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE Konfiskace nemovitého majetku

Bc. Michaela Rašková 2013

0

Čestné prohlášení "Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Konfiskace nemovitého majetku“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury".

…………………………………….. vlastnoruční podpis

1

Motto: Není moudrý, kdo ví mnoho, ale ten, kdo ví co je třeba. Aisopos Odvaţ se pouţít vlastní rozum. Emanuel Kant Poznat nesmírnou sloţitost skutečností, to je pro mě věc úcty k ţivotu, která stupňuje v úţas. Karel Čapek

S hlubokou úctou mým rodičům, mému manţelu a mým dětem…

Za cenné rady při psaní této práce bych chtěla poděkovat svojí vedoucí práce doc. JUDr. Ivaně Průchové CSc.

2

Anotace Tato práce pojednává o konfiskaci majetku jako zásahu do vlastnického práva a jejím významu pro vývoj právních vztahů k nemovitostem na území České republiky. Zvláště se věnuje konfiskaci majetku a jeho přidělování podle dekretů presidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a s ní spojeným věcem, jako je národní správa konfiskovaného majetku jako zajišťovací titul, a knihování. Ve vztahu k dekretům č.12/1945 Sb., a č. 108/1945 Sb., je řešena otázka restitucí majetku po roce 1989. V závěru jsou shrnuty poznatky z oblasti nabývání a pozbývání vlastnického práva s ohledem na přídělové právo a jsou řešeny otázky související s obnovou katastrálního operátu přepracováním, jako je narovnání evidence právních vztahů pod druhé světové válce. Abstrakt This work deals with the confiscation of property as interference in property rights and its importance for the development of real-estate law in the Czech Republic. Especially with confiscation of property and pays its allocation under Decrees of President of the Republic No. 12/1945 and No. 108/1945, and related matters, such as the national administration of confiscated property as hedging a title and booking. In relation to the decrees No.12/1945 and No. 108/1945, it addressed the question of property restitution after 1989. The conclusion summarizes the findings from the acquisition and loss of ownership rights with respect to rationing law and addressed issues relating to the renewal of the cadastral revision, as the settlement of registration of legal relations under the Second World War. Klíčová slova: konfiskace, příděl, vlastnické právo, přechod vlastnického práva, restituce, národní správa, intabulace, obnova katastrálního operátu přepracováním Keywords: confiscation, allocation, ownership, transfer of ownership rights, restitution, national administration,deposit, restoration cadastral revision

3

Obsah

1.Úvod…………………………………………………………………..str.5 2.Konfiskace jako zásadní zásah do vlastnického práv………….….str.7 2.1.Konfiskace dle dekretů presidenta republiky…………………...str.11 2.1.1.Dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb.……............... str.16 2.1.2.Dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb.….……….... str.19 3.Národní správa……………………….…………………………….…str.22 4.Přídělové řízení……………………………………………………...str.25 4.1.Příděl rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu vydaným dle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb.…………………………………………………....str.28 4.2. Příděl dle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.………str.31 5.Knihování konfiskátů a přídělů………………………...…….….…str.35 6.Restituce………………………………………………………….…..str.40 7.Závěr………………………………………………………………....str.46 8.Seznam literatury………………………………………………..….str.52 9.Seznam příloh…………………………………………………….…str.59 Přílohy …………………………………………………………….…..str.60

4

1 Úvod Předkládaná práce se věnuje konfiskaci jako zásahu do vlastnického práva obecně zejména konfiskaci nemovitostí po druhé světové válce, dále se zabývá otázkami, spojenými s konfiskovaným majetkem, a jeho dalším přidělováním v rámci pozemkových reforem. Vzhledem k nedávným restitucím majetku v souvislosti se zákonem č. 229/1991 Sb., v platném znění, dodnes probíhajícím vlastnickým sporům týkajících se období roku 1945- 1948 a snahou o zrušení tzv.“ Benešových dekretů“, je toto téma stále aktuální. Aspekty zásahů do vlastnického práva formou konfiskace, a jejich bezpochyby politický podtext, jsou popsány v úvodních kapitolách práce. Nepochybně se jednalo o značné mnoţství nemovitého majetku. U jehoţ části nejsou dodnes vyjasněné majetkové vztahy. Tento problém, který byl částečně způsoben vedením přídělových řízení, nedokončením přídělových řízení, neodborností orgánů, které tato řízení prováděly s nemalým mnoţstvím majetku1. Osídlení pohraničních oblastí, umístění majetku a následná kolektivizace - tyto záleţitosti mají nedozírné následky pro současnost a to jak právní, tak demografické. Práce se skládá z několika provázaných částí, které spolu souvisí. V první části je nejprve obecně pojednáno o konfiskacích majetku z pohledu historie, včetně rozboru judikatury k platnosti právních norem legalizujících konfiskaci majetku po druhé světové válce. Druhá část je věnována podrobnější charakteristice podmínek konfiskace podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy dekretu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen dekret. č. 108/1945 Sb.) a dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen dekret č. 12/1945 Sb.) včetně přídělových řízení z nich vyplývajících a národní správy.

1

Tato část práce se opírá

Pozn. tato problematika se týká hlavně pohraničních oblastí republiky, kde došlo k hromadným konfiskacím majetku a k odsunu převáţné většiny obyvatelstva. Týká se zásadně Ústeckého, Moravskoslezského, Českobudějovického kraje.

5

především o dobové monografie, časopisecké a sborníkové články či komentáře. Třetí část se zabývá příděly nemovitého majetku a knihováním těchto přídělů. Čtvrtá část této práce pojednává o restitucích a soudních sporech týkajících se restitucí majetku šlechtických rodů. V této části jsou pouţity jak zdroje autorky vlastní, tak zdroje z dostupné literatury. Závěr práce shrnuje dopady konfiskací a přídělových řízení do současnosti zejména pak dopady na evidenci nemovitostí a mapové podklady v souvislosti s obnovou operátu přepracováním.

6

2 Konfiskace jako zásadní zásah do vlastnického práva. Obecně lze shrnout definici konfiskace (lat. confiscatio) jako originální způsob nabytí vlastnictví státem. Jedná se o zabavení majetku (čili odnětí majetku) bez poskytnutí náhrady. Konfiskace se uplatňovala jiţ ve starém českém právu, stávala se tak jedním z trestních postihů za tzv. zločin proti panovníkovi, jeho cti a důstojnosti,2 jak se tehdy posuzovala opozice vůči panovníkovi. Konfiskace měly zásadně politický podtext, ale nebyly zpochybňovány ani samotnými trestanými. Tehdejší společnost tento akt povaţovala za právo panovníka potrestat rebely a zrádce jako znovu nastolení práva a spravedlnosti ve společnosti. Legitimita tohoto aktu byla odvozena od právních zvyklostí. Vţdy šlo o ekonomické oslabení či likvidaci opozice a současně také zajištění potřeb královské pokladny. Předmětem konfiskace byly většinou alodní statky3 nikoliv statky lenní4. U lenních statků nedocházelo ke klasické konfiskaci ale ke konci platnosti lenní smlouvy, a tím vrácení statku vazalem seniorovi (v podstatě se jednalo o konfiskaci skrytou). V Českých zemích poprvé konfiskoval majetek5 ve větším rozsahu Ferdinand I. Jednou z největších známých konfiskací bylo zabavení majetku českých stavů po roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře. Průběh a důvody byly v podstatě vţdy stejné, majetek byl zkonfiskován, a buď následně rozprodán, nebo byl poskytnut jako odměna věrným za loajalitu

2

Crimen laese maiestatis

3

Alodiální statek je starší označení pro úplné vlastnictví nemovitostí a statků, se kterým vlastník mohl volně nakládat. [cit. 16.3.2013]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/ KUKLÍK, Jan. Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha: Auditorium, 2011, 114 s. ISBN 978-808-7284-254. 4

Lenní statek (země) udělený lenním pánem (seniorem) leníkovi (vazalovi). Drţitel léna mohl lenních statků plně uţívat a byl za to povinen poskytovat senioru lenní sluţby, být mu nápomocen tzv. radou a pomocí (consilium et auxilium). Udílení léna byla zpočátku osobní, později obvykle dědičná. Počátky léna jsou spjaty s vojenskými potřebami (vytváření vojenské opory franských majordomů od 8. století, v římskoněmecké říši za saské dynastie v době bojů s Maďary v 10. století, půda pro léna byla často získávána zábory církevních majetků). Na léno se postupně měnila i většina úřadů. Lenní systém přispěl ke stabilizaci společenských vztahů, mohl se stát nástrojem panovnické politiky při upevňování jednoty království. [cit. 16. 3. 2013] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/ KUKLÍK, Jan. Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha: Auditorium, 2011, 114 s. ISBN 978-808-7284-254. 5

Za majetek byly povaţovány věci movité, nemovité ale také dluţní úpisy, jistiny cla a mýta apod.

7

vůči panovníkovi. Další velká konfiskace následovala po tzv. valdštejnském spiknutí, kdy byl konfiskován majetek Albrechta z Valdštejna, Trčky z Lípy, Viléma Vchyňského a dalších. Na základě shora uvedených konfiskací bylo v Čechách a na Moravě velké mnoţství majetku české a moravské šlechty zabaveno a rozprodáno šlechtě cizí. Konfiskační proces v tehdejších podmínkách byl z právního hlediska značně komplikovaný pro absenci základních právních norem a jednotných prováděcích předpisů (pravidel), velkého mnoţství majetku a osob, kterých se konfiskace týkala. Neexistoval úřad, který by konfiskace vykonával,6 nýbrţ jednotlivé komise, které se řídily vlastními pravidly. Prvními akty, které obsahovaly konfiskační normy, byly výnosy Maxmiliána Bavorského, komisaře pro Čechy. Jejich součástí byla pravidla udělování trestů a

současně

pravidla

dalšího

naloţení

s konfiskovaným

majetkem.

Konfiskace ovšem neprobíhala pouze na základě vydání konfiskačního aktu, ale dle tehdejších zvyklostí probíhalo formální soudní řízení. K faktické změně vlastnictví ovšem došlo jiţ samotným proviněním, tedy projevem vůle směřující proti důstojnosti majestátu krále. Veškeré majetkové převody uskutečněné během povstání aţ do jeho poráţky tedy byly neplatné a nový nabyvatel byl povinen majetek králi vydat. V průběhu soudního řízení bylo nutno majetek zajistit tak, aby nedošlo ke zmaření účelu řízení. O vině a trestu rozhodovala komise na základě rozsudku. Majetek zabavený vojskem ještě před bitvou na Bílé hoře byl povaţován za jiţ zkonfiskovaný a soudnímu řízení nepodléhal. Po konfiskaci majetku následovalo jeho ocenění a rozprodání, dalo by se říci v jakési draţbě. Kaţdou kupní smlouvu musel před vloţením do zemských desk schválit císař. Následkem pobělohorských konfiskací pak byla změna politické a národnostní struktury šlechty, důsledkem toho došlo k nárůstu centralismu a absolutismu7. Po první světové válce došlo ke konfiskaci majetku Habsburků. Československá republika nárok příslušníků dynastie neuznala a svými 6

Byly pouze ustanovovány komise.

7

KUKLÍK, Jan. Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha: Auditorium, 2011, 114 s. ISBN 978-808-7284-254.

8

zákony jim zabránila v protirepublikánském působení na svých územích. Dynastii byl zkonfiskován téměř veškerý majetek, jak rodové dědictví, tak soukromé vlastnictví jednotlivých členů rodu8. Podle usnesení mezinárodní konference dohodových mocností měly sice nástupnické státy RakouskoUherské monarchie vyplácet rodině jako náhradu alespoň roční příspěvek, kaţdý z nich 5 tisíc liber, avšak všechny státy usnesení neplnily a nezaplatily. V souvislosti s mírovými dohodami a se shora uvedenou konfiskací, jejíţ důsledky jsou patrné i v současnosti, bych se chtěla zmínit a za všechny uvést soudní spor o učení vlastnictví k mobiliáři st. zámku Konopiště, kde ţalobkyní byla Sofie Hohenberger, která odvíjela své vlastnické nároky (a tudíţ právní zájem na věci) od svého právního předchůdce, kterému byl majetek konfiskován jako členu panovnické rodiny. V této věci rozhodoval Nejvyšší soud9 a Ústavní soud.10 Podle jejich závěrů, pokud stát nepřikročil k aktu, kterým by obnovil vlastnické právo tam, kde bylo v poválečném období odňato (konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními) nelze se cestou ţaloby podle obecných právních předpisů domáhat ochrany vlastnického práva proti třetím subjektům, které vlastnické právo nabyly od státu, a ani proti státu. Tento soudní spor ukazuje, ţe se nelze v případě konfiskace majetku domoci jeho navrácení klasickou soudní cestou. Je pouze na státu zda uzná „křivdy“ a přistoupí k jejich zmírnění pouze cestou zákona11 . Takzvanou „skrytou“ konfiskaci obsahoval také § 9 zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového12, ve znění pozdějších předpisů, který 8

Zákon č. 354/1921 Sb. z. a. n., o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 9. 2012]. 9

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010 sp. zn 28 Cdo 1310/2010 [cit. 26. 9. 2012] Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 10

Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. ÚS 21/05 [cit. 26. 9. 2012] Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/. Ve věci obcházení restituce ţalobami. 11

Restituční titul

12

O náhradě za převzatý majetek bude rozhodnuto zvláštním zákonem. Zvláštním zákonem provede se zásada, ţe bez náhrady bude převzat majetek příslušníků nepřátelských států, příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, majetek nadací spočívajících na právech ze šlechtictví zrušeného zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís.

9

ovšem obecně konfiskačním titulem nebyl, neboť na základě něho byl vlastník dotčeného majetku omezen v nakládání s ním a pokud stát zamýšlel majetek převzít, tak pouze za náhradu, která měla být vlastníku poskytnuta. Majetek se pouze zabíral za náhradu, coţ sice bylo omezení vlastníka, ale tento zábor nesplňoval znaky konfiskace.

61 Sb. z. a n.; majetek, jehoţ uţívání zakládá se na výkonu funkcí, úřadů a důstojenství cizozemských, nebo který s takovou funkcí, úřadem nebo důstojenstvím jest spojen; majetek bezprávně nabytý; majetek osob, které se hrubě provinily proti československému národu ve světové válce; konečně majetek, který podle ustanovení zákonů finančních připadne státu jako splátka na dávku z majetku. Při převzetí zabraného majetku jest postupovati tak, aby osoby, pro které na zabraném majetku váznou práva, jakoţ i osoby, které mají proti dosavadnímu vlastníku právo z poměru sluţebního, zaopatřovacího a pachtovního, nebyly zkráceny. Zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. PŠENIČKOVÁ, Jana. Sborník právních a ostatních předpisů k provádění pozemkových reforem po roce 1945. Vyd. 1. V Praze: Státní ústřední archiv, 1998, 203 s. ISBN 80-8547545-6.

10

2.1 Konfiskace podle dekretů presidenta republiky Další velkou vlnou konfiskace majetku, u které bych se zastavila a kterou bych se zabývala podrobněji vzhledem k jejímu dopadu na současnost, je konfiskace majetku německého a maďarského obyvatelstva po druhé světové válce. Konfiskace se týkala velkého mnoţství osob dále pak německých a maďarských právnických osob, spolků a pod a samozřejmě majetku Německé říše a Maďarského království. V rámci organizovaného odsunu bylo ke konci roku 1946 přesídleno více jak 2. miliony osob a v rámci divokých odsunů bylo vysídleno více jak 600 000 němců13. Konfiskaci téţ podléhal majetek osob tzv. státně nespolehlivých, které vyvíjely během války činnost proti československé republice14. Principiálně se „německý a maďarský majetek“ konfiskoval bez náhrady a konfiskace byla zaloţena na národnostním principu15, na rozdíl od majetku osob státně nespolehlivých kde bylo ke konfiskaci nutné rozhodnutí státního orgánu16. Vlastnictví konfiskovaného majetku přešlo ex lege na stát dnem účinnosti dekretu a případné rozhodnutí správního orgánu o subjektu konfiskace mělo pouze charakter deklaratorní. Jistě není nezajímavé i to, ţe konfiskaci podléhala i tzv. leţící pozůstalost. To jest i majetek, který byl dosud projednáván v dědickém řízení a nebyl podle tehdy platného Císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s. obecný zákoník občanský, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 946/1811 Sb. z.s.), odevzdán dědicům17. Nebylo rozhodné, zda zůstavitelem či dědicem byla osoba 13

HOŠKOVÁ, Eva, 1940-1945 14

, MIKULE, Vladimír, HON, Jan, ANTUSCH, Wilfrid a : studie a dokumenty , 2003, str. 59

Pozn. tato konfiskace nebyla zaloţena na národnostním principu

15

§ 2 dekretu č. 12/1945 Sb. Za osoby národnosti německé nebo maďarské jest povaţovati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdruţujících osoby německé nebo maďarské národnosti. 16

Zpravidla národního výboru, okresního, krajského, zemského

17

§ 819 zákona č. 946/1811 Sb. z. s. Jakmile na základě došlé přihlášky dědické bude soudem uznán dědic po právu a budou jím splněny povinnosti, odevzdá se mu dědictví a projednání se uzavře. Ostatně jest na dědici, chce-li se domoci převodu vlastnictví věcí nemovitých, aby zachoval předpis § 436.

11

podléhající konfiskaci. V kaţdém případě se zde uplatňovala konfiskace majetku, přičemţ rozhodným datem byl 30. říjen 1945. V případě dědice byl oprávněn podat dědickou přihlášku i národní správce. Dekrety ovšem obsahovaly spoustu nedořešených problémů, které vyvolávaly s tím související otázky, které zůstaly sporné a jejich řešení vyţadovalo poměrně sloţitou interpretaci. Zásadní otázkou bylo nabývání vlastnictví k nemovitým věcem. Podle tehdy platného občanského práva bylo tradičně vlastnictví či jiná věcná práva k nemovitostem nabýváno intabulací (vkladem), tedy aţ tzv. „zaknihováním“ práva dle listiny knihovním soudem vzniklo vlastnictví (popř. jiné právo). Podle dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., ale byla konfiskace majetku, jak právním titulem, tak způsobem nabytí vlastnického práva, jak jiţ bylo shora uvedeno, jednalo se o originální způsob nabytí vlastnictví ex lege a intabulace neboli vklad byla v pozemkových knihách vyznačována pouze z pořádkového (evidenčního) hlediska a neměla konstitutivní účinky. Samotná podstata konfiskačního aktu, protoţe konfiskace jako taková byla v podstatě opatřením sankčním (trestním), byla institutem veřejného práva. Tento institut zasahoval do soukromoprávních vztahů tím, ţe majetek byl sice nabýván státem, ale závazky (dluhy) spojené s majetkem nabývány nebyly. Ve smyslu dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. byl předmětem konfiskace majetek zrádců a nepřátel republiky (coţ je zcela zřejmá rovina trestní odpovědnosti) a mohlo by se v tomto případě jednat o konfiskaci v důsledku odpovědnosti subjektivní (zavinění) ovšem konfiskace majetku osob národnosti německé a maďarské, bez ohledu na jejich osobní zavinění (na principu kolektivní viny) se jeví jako konfiskace v důsledku odpovědnosti objektivní. Objektivní odpovědnost těchto osob ovšem nevyplývá z dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. ale z mírových dohod o poválečném uspořádání Evropy18. Další otázkou, která byla nejasná a prakticky důleţitá, byla otázka, zda v případech konfiskace podle § 3 dekretu č 12/1945 Sb., nebo podle 18

MINISTERSTVO VNITRA, Všeobecná úprava konfiskace nepřátelského majetku, rok 1946, směrnice č. 1710-30/4-46-89-Vb/3 ze dne 12. června 1946. Dohoda o reparacích- pokyny k odlišení reparačního majetku od konfiskovaného. „ …konfiskovaný majetek německé říše a říšskoněmeckých příslušníků na čsl. území má býti podle dosavadních proposic započítán na čsl. podíl na reparacích…“

12

§ 1 odst.1 a odst.2 dekretu č. 108/1945

Sb. k tomu, aby konfiskace

ex lege nastala, bylo třeba deklaratorního rozhodnutí příslušným správním orgánem, který by ji závazně vyhlásil. Rozhodnutí o určité fyzické či právnické osobě vytvářelo subjektivní stránku konfiskace, ale samotný akt konfiskace ani neprovádělo a ani nedeklarovalo. Ač tedy bylo rozhodnuto ve smyslu § 3 dekretu č. 12/1945 Sb., či ve smyslu § 1 odst.1 a odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb. účinnost konfiskace nastala retroaktivně, ke dni účinnosti obou dekretů popř. ke dni faktického skončení okupace. Uvedené nejasnosti a pochybnosti byl nucen odstraňovat aţ Nejvyšší správní soud19. Vzhledem k tomu, ţe v období devadesátých let minulého století zejména v souvislosti s vydáváním restitučních předpisů bylo učiněno několik pokusů k „prolomení Benešových dekretů“, chtěla bych v této souvislosti zmínit Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 14/94 ze dne 8. 3. 1995 týkající se legality a legitimity dekretu č. 108/1945 Sb. Navrhovatel podal s odkazem na ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 182/1993 Sb.) spolu s ústavní stíţností proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, také návrh na zahájení řízení podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d zákona č. 182/1993 Sb. Ve svém návrhu a to ve vztahu k dekretu č. 108/1945 Sb. uvedl: „ … Krajský soud v Ústí nad Labem v rozporu s nyní platným ústavním právem, jakoţ i v rozporu s ústavním právem platným v roce 1945, prohlásil dekret č. 108/1945 Sb. za platnou součást "našeho právního řádu" a současně prohlásil, ţe tento dekret je "zákonným aktem, na jehoţ základě byl majetek konfiskován". Podle ústavní listiny z roku 1920 náleţela moc zákonodárná pouze Národnímu shromáţdění a jeho oběma sněmovnám….. Ţádný jiný ústavní orgán, neţ právě vyjmenované Národní shromáţdění, popř. jeho 24 členný výkonný výbor, nebyl nadán zákonodárnou pravomocí. Ať uţ byl tedy dr. Edvard Beneš

19

Viz. ONDRUŠ, Radek. Vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních 1918-1948 a jejich vyuţití v současné aplikační praxi. Praha: Linde, 2001, 435 s. ISBN 80-720-1293-2.

13

čímkoliv, popř. v rozhodné době, kdy dekrety vydával, dokonce i prezidentem (a tím podle právního názoru navrhovatele nebyl a být nemohl, neboť dne 5. 10. 1938 abdikoval a po něm byl řádně zvolen jiný prezident Československé republiky), nemohl ani jako soukromá osoba, ani jako prezident republiky Československé být

nadán zákonodárnou

pravomocí. Pokud tedy vydával jakékoliv akty, byly to nanejvýše správní akty moci vládní a výkonné, vydávané v rozporu s tehdy platným ústavním právem a od samého počátku akty nulitní.

Ze shora uvedených důvodů

navrhovatel poţadoval, aby Ústavní soud prohlásil dekret č. 108/1945 Sb. za akt od samého počátku nulitní.

Pokud by se Ústavní soud domníval,

ţe se jednalo o právní akt či dokonce zákon, navrhl tuto právní normu zrušit. V uvedeném nálezu se Ústavní soud zabýval několika otázkami. Jednou z nich byla otázka, zda napadený dekret č. 108/1945 Sb. byl vydán legitimně a došel k závěru, ţe dekret č. 108/1945 Sb. „neodporuje právním zásadám civilizovaných společností Evropy platným v tomto století“, ale je právním aktem své doby, opírajícím se i o mezinárodní konsens…“. Problematikou legitimity a legality Benešových dekretů se zabývají i autoři publikace Dekrety presidenta republiky 1940-1945, Dokumenty I20. Snahy o zpochybnění legitimity zahraničního odboje byly po válce velmi silné, hlavně ze strany komunistů a slovenské politické reprezentace. V uvedené publikaci je na str. 19 uvedeno: „Představa moţnosti revokace abdikačního rozhodnutí neměla oporu v ústavní listině. Proti zpochybnění kontinuity prezidentského úřadu E. Beneše stojí názory i usnesení vlády v čele s Msgr. Šrámkem z 3. Prosince 1942 o další platnosti prezidentského úřadu prezidenta Edvarda Beneše. V usnesení se uvádělo, ţe vláda československá v shodě s věrnými občany nikdy nepokládala tuto rezignaci za platnou, neboť byla protiprávně vynucena. S ohledem na nemoţnost zvolit Národním shromáţděním nového prezidenta se vláda na návrh svého předsedy podle ustanovení § 58 odst. 5 ústavní listiny usnesla, ţe E. Beneš

20

JECH, Karel a Karel KAPLAN. Dekrety , 1995, 21071 s. ISBN 80-857-6548-9.

14

-

zůstává ve své funkci aţ do doby, kdy bude moţno zvolit nového prezidenta.“ Shora uvedená argumentace tedy svědčí o tom, ţe dekrety byly vydány legálním způsobem a orgánem nadaným legitimitou tyto předpisy vydat. K tomuto argumentu téţ svědčí i čl. I odst. 1 a 2 ústavního zákona č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky, podle kterého Prozatímní národní shromáţdění schválilo a prohlásilo za zákon ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky, vydané na základě § 2 ústavního dekretu prezidenta republiky 2/1940 Sb. Úř. věst. čsl., o prozatímním výkonu moci zákonodárné, republikováno vyhláškou č. 20/1945 Sb. S touto argumentací mohu jenom souhlasit.

15

2.1.1. Dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Jak je jiţ shora uvedeno, konfiskace majetku byla více méně zaloţena na národnostním principu21. Podle § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb. se majetek osob uvedených pod písmenem a) a b) konfiskoval účinností dekretu. Rozhodnutí zemského národního výboru podle § 3 odst. 2 citovaného dekretu bylo pouze rozhodnutím, kterým se stanovilo, zda ta či ona osoba spadá pod ustanovení jeho § 1 odst. 1 písm. a) nebo b). Toto rozhodnutí mělo deklaratorní charakter a působilo tedy ex tunc, od účinnosti dekretu, a to bez ohledu na dobu svého vydání. Bez tohoto rozhodnutí nebylo lze stanovit, která osoba ustanovení § 1 dekretu podléhala. Odchylně tuto povinnost vydat rozhodnutí o osobě podléhající konfiskaci ve smyslu § 3 odst. 2 dekretu 12/1945 Sb. judikoval Nejvyšší správní soud, který ve svém Nálezu č. 337/45-6 ze dne 31. 12. 194622 uvádí: „K provedení konfiskace zemědělského majetku vyslovené v § 1 dekretu č. 12/1945 Sb., není ze všech okolností třeba, aby mu předcházelo deklaratorní rozhodnutí o tom, ţe jsou v konkrétním případě splněny podmínky této konfiskace. Takovéto rozhodnutí příslušný úřad, uzná-li to za potřebné, můţe vydat z moci úřední, k návrhu legitimované strany je vydat musí“. Na základě shora uvedeného lze tedy dovodit, ţe ne v kaţdém případě bylo nutno vydat rozhodnutí o tom, která osoba podléhá konfiskaci. Domnívám se, ţe se mohlo jednat pouze o ty osoby, u kterých bylo z jiných okolností zřejmé, ţe se jedná o osoby konfiskaci podléhající. [viz příloha č. 1]. Těmito mohly být pouze osoby uvedené v § 1 odst. 1 písm. a), neboť za tyto osoby bylo lze povaţovat osoby, které se při jakémkoliv sčítání lidu od roku 1929 přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin, útvarů nebo politických stran, sdruţujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Tato skutečnost se tedy dala ověřit z dostupných zdrojů. Tehdy platná judikatura zejména pak Nález 21

Vrácení československého státního občanství ve smyslu ustanovení § 3 dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, osobě jejíţ majetek byl konfiskován, nemělo na konfiskaci majetku této osoby ţádný dopad – Rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 847/2001 ze dne 26. února 2003. Téţ srov. Boh. 1598/47 ( Nález ze dne 11. 4.1947 č. 866/46-4) 22

ONDRUŠ, Radek. Vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních 1918-1948 a jejich vyuţití v současné aplikační praxi. Praha: Linde, 2001, 435 s. ISBN 80-720-1293-2. Téţ. Boh. A 1512/46

16

Nejvyššího správního soudu 373/46-4 ze dne 30. 1. 1947 ovšem připouští i širší výklad tohoto ustanovení kdyţ je zde uvedeno, ţe za osobu podléhají konfiskaci „ dluţno povaţovati ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného dekretu23 téţ onu osobu, která se stala členem národních skupin nebo útvarů nebo skupin sdruţujících osoby německé národnosti, bez ohledu na to, zda se při sčítání lidu k německé národnosti přihlásila či nikoliv24. O tom zda byl někdo zrádcem nebo kolaborantem ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b), se muselo dle mého názoru rozhodovat ve správním řízení. Shrneme-li shora uvedené podle dekretu 12/1945 Sb., byl konfiskován nejen majetek osob německé národnosti a maďarské národnosti, právnických osob, sdruţení a spolků sdruţujících německé a maďarské osoby, ale i osob, které byly v těchto organizacích sdruţovány bez ohledu na jejich národnost. Okruh osob byl tedy značně velký. Existovaly však také výjimky z konfiskace a to u osob německé a maďarské národnosti, tzv. antifašistů, kterým se majetek nekonfiskoval25. O tom, kdo splňoval podmínky, rozhodoval na návrh příslušné rolnické komise ONV zemský národní výbor. Konfiskace majetku dle dekretu 12/1945 Sb., na základě kterého byl jako první konfiskován zemědělský majetek, měla svoje opodstatnění, neboť bylo nutno zajistit poválečnou výrobu potravin. Zajišťovacím titulem k tomuto dekretu byl v tomto případě dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců 23

Dekret 12/1945 Sb.

24

ONDRUŠ, Radek. Vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních 1918-1948 a jejich vyuţití v současné aplikační praxi. Praha: Linde, 2001, 435 s. ISBN 80-720-1293-2. 25

UL 21/45 Sdělení ministerstva vnitra - Výjimky z opatření proti Němcům Na četné dotazy národních výborů a správních komisí sděluje ministerstvo vnitra: Z opatření, která jsou prováděna proti Němcům, jsou vyňati 1. ti, kdoţ se vrátili z koncentračních táborů a vězení, pokud se v nich ocitli následkem politického nebo rasového útisku; 2. ti, o nichţ se prokáţe, ţe činně podporovali český národ v boji proti nacizmu; 3. zaměstnanci, jichţ jest bezpodmínečně zapotřebí k udrţení provozu závodu.

Národní výbory, správní komise, jakoţ i bezpečnostní orgány a jiné orgány veřejné správy poskytnou těmto osobám ochranu osobní i ochranu jejich majetku. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2.2012].

17

a kolaborantů a některých organisací a ústavů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen dekret č. 5/1945 Sb.) jímţ se mimo jiné zavedla tzv. národní správa. Národní správci měli za úkol zajistit plynulý provoz podniků a hospodářství konfiskovaných dle „Benešových dekretů“. Zemědělským majetkem ve smyslu § 4 dekretu 12/1945 Sb. byla zemědělská a lesní půda, budovy a zařízení slouţící k zemědělské činnosti, zemědělské závody a s tím související ţivý a mrtvý inventář (zvířata, vybavení budov, stroje apod.) se všemi právy (např. právo rybolovu). Dosavadní uţívací vztahy váznoucí na konfiskovaných podstatách byly podle § 5 dekretu č. 12/1945 Sb., zrušeny vyjma těch, kde nájemcem byla osoba splňující podmínky nároku na příděl půdy.

Patronátní práva

a povinnosti, spojené se zemědělským majetkem zanikla účinností dekretu bez náhrady26. Otázky dluhů a nároků váznoucích na majetkových podstatách mělo vyřešit vládní nařízení27. Konfiskovaný majetek spravoval aţ do jeho přidělení Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství

26

V případech zvláštního zřetele hodných poskytne Národní pozemkový fond náhradu.

27

Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu č.j. R II 138/46 ze dne 5.2.1947 Řečenými dekrety byl jiţ ze zákona zkonfiskován majetek osob v nich uvedených. Ze znění § 1 obou dekretů ve srovnání s § 5, odst. 3 dekr. č. 12/1945 Sb. a § 5, č. 3 dekr. č. 108/1945 Sb. je patrno, ţe zůstávají s výjimkou patronátních povinností (§ 5, odst. 2 dekr. č. 12/1945 Sb.) nedotčeny dluhy osoby, jejíţ majetek byl konfiskován. Zákon jen ponechal příští zákonné úpravě, které z těchto dluhů a do jaké míry budou v rámci provedené konfiskace vypořádány. Z toho však, ani ze znění obou konfiskačních dekretů nelze dovodit, ţe konfiskací majetku zanikla v osobě dluţníka, jehoţ majetek propadl konfiskaci, obligační jeho povinnost k placení dluhů vzniklých před konfiskací a ţe důsledkem toho ztratil i pasivní procesní způsobilost ve sporu vedeném jen proti němu osobně věřitelem o zaplacení takového dluhu, nebo ţe je pořad práva v příčině takových pohledávek proti němu vyloučen. Tak dalekosáhlé důsledky nebyly vysloveny ani přímo, ani nepřímo ţádným právním předpisem. Vţdyť i osoby, jejich majetek propadl konfiskaci, mohou poté znovu nabývat majetek, jím disponovat a mohou mít i majetek v cizině, postiţitelný exekucí podle tuzemských exekučních titulů na podkladě mezinárodních smluv, a nelze proto brániti věřiteli takové osoby, aby si, chce-li tomu, nevymohl jen proti ní rozsudek a hojil se na jejím případném majetku, zejména nedojde-li jeho pohledávka vůbec nebo zčásti vypořádání podle příští zmíněné jiţ zákonné úpravy. Téţ srov. Výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 11. listopadu 1946 o vymáhání pohledávek proti konfiskovanému majetku. (Věstník min. spravedlnosti z 31. prosince 1946, Sdělení č. 51.)

18

2.1.2 Dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. Další majetek28 byl konfiskován dekretem č. 108/1945 Sb. Vzájemný poměr mezi dekretem č. 12/1945 Sb., a dekretem č. 108/1945 Sb., je upraven v § 17 dekretu č. 108/1945 Sb.29 Okruh osob, které podléhaly konfiskaci, byl v podstatě totoţný jako u dekretu č. 12/1945 Sb. a o tom, na které osoby dekret dopadal, vydával rozhodnutí příslušný okresní národní výbor. Rozhodnutí bylo doručováno veřejnou vyhláškou podle Směrnice Ministerstva vnitra č. 401/46 ze dne 7. 2. 1946, kterou se upravuje způsob rozhodování podle § 1 odst. 4 dekretu.30 [viz příloha č. 2] Oproti dekretu 12/1945 Sb., je však konstrukce rozhodného data, ke kterému je majetek konfiskován, odlišná. Zákonodárce vztáhl tentokrát rozhodné datum konfiskace ke dni faktického skončení okupace31. Dekret téţ dopadá i na majetky, které byly ve vlastnictví osob podléhajících konfiskaci po 29. 9. 1938 i kdyţ v rozhodné době jiţ byly ve vlastnictví osob, které konfiskaci nepodléhaly. Tato konstrukce je zcela logická v souvislosti s dekretem č. 5/1945 Sb., podle kterého jsou neplatné všechny majetkové převody a právní jednání pokud byly uzavřeny po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce. K takovému případu mohlo dojít při zabavování majetku německého obyvatelstva ţidovského vyznání po 29. 9. 1938. I na takový majetek 28

Pokud nebyl zkonfiskován podle rozsudků soudů nebo znárodněn dekrety presidenta republiky č. 100 aţ 103/1945 Sb., případně zvláštními předpisy týkajícími se lázní, léčebných či ošetřovatelských ústavů. 29

Tento dekret se nevztahuje na zemědělský majetek, pokud je konfiskován podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a podle obdobných předpisů, platných na Slovensku. 30

Konfiskace správa a převod nepřátelského majetku, zákony vyhlášky směrnice a pokyny, vyd. Právní odbor osidlovacího úřadu a Fond národní obnovy v Praze. 1947 , str. 44 31

§ 1 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb. Konfiskuje se bez náhrady - pokud se tak jiţ nestalo pro Československou republiku majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva (jako pohledávky, cenné papíry, vklady, práva nehmotná), který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byl nebo ještě jest ve vlastnictví… Srov. Směrnice Ministerstva vnitra č. 1700-27/3-46-82-Vb/3 k §§ 1 a 2 dekretu č. 108/1945 Sb. Faktickým skončením okupace jest rozuměti onen časový moment, kdy nadvláda okupantů byla povalena. Tato doba bude v v některých částech republiky různá, podle toho, jak probíhal národní odboj…. . Účelem tohoto ustanovení jest, aby nepřátelský majetek byl postiţen jiţ v oné době kdy německá a maďarská a maďarská okupace fakticky skončila.

19

po splnění zákonných podmínek dopadal dekret č. 108/1945 Sb. Na základě shora uvedeného by bylo moţno se domnívat, ţe zde byla tzv. dvojí křivda. Nejprve došlo k zabavení majetku z důvodu okupace a následně pak k jeho konfiskaci Československým státem. V této souvislosti byly vydány předpisy restituční, na základě kterých měly předmětné osoby moţnost majetek restituovat. Ke zjištění rozsahu konfiskovaného majetku, zejména pak toho, který nebylo moţno zjistit z dostupných zdrojů, tj. např. z pozemkových knih, bylo vyhlášeno Osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy pod. č. j. 395/1946, ţe kaţdý občan je pod sankcí 1 000 000 Kč povinen vydat či nahlásit tento majetek prostřednictvím tzv. soupisové přihlášky, která měla právě obsahovat seznam věcí. Princip zjišťování a zajišťování majetku podléhajícího konfiskaci je prakticky totoţný, jak je popsáno v kap. 2. Rozsah konfiskovaného majetku dle dekretu 108/1945 Sb., je na rozdíl od dekretu 12/1945 Sb. podstatně větší, neboť se neomezuje pouze na movité a nemovité věci, ale i na práva, cenné papíry, vklady u peněţních ústavů, podíly v obchodních společnostech apod. Podle dekretu č. 108/1945 Sb., konfiskoval se téţ majetek, který byl vyňat z konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. Jednalo se sice o zemědělský majetek, který je specifikován v § 4 dekretu č. 12/1945 Sb., ale s odkazem na § 17 dekretu č. 108/1945 Sb., a směrnici Ministerstva vnitra č. 1700-27/3-46-82-VB/3 byly vyňaty z konfiskace podle dekretu 12/1945 Sb., domovní zahrady, pokud byl dům konfiskován podle dekretu č. 108/1945 Sb., dále pak stavební parcely, plochy letišť, pozemky slouţící lázeňskému provozu, budovy, které byly součástí průmyslových podniků (s výjimkou podniků zemědělských). Dekret č. 108/1945 Sb. obsahuje ustanovení o výjimkách32. Jedná se jak o výjimky týkající se vymezení majetku, tak výjimky týkající se okruhu osob. Z konfiskace se vyjímá podle § 2 dekretu 108/1945 Sb. majetek, který slouţil konfiskovaným osobám pro jejich osobní potřebu (potřeby 32

Z konfiskace vyňata jest ta část movitého majetku osob, uvedených v § 1, odst. 1, č. 2 a 3, jíţ jest nevyhnutelně třeba k ukojení ţivotních potřeb nebo k osobnímu vykonávání zaměstnání těchto osob a jejich členů rodiny (jako oděv, peřiny, prádlo, domácí nářadí, potraviny a nástroje). Podrobnosti o rozsahu tohoto majetku stanoví vláda nařízením. Vláda můţe nařízením stanoviti, ţe se majetek určitého okruhu osob, spadajících pod ustanovení § 1, vyjímá částečně nebo zcela z konfiskace.

20

hygienické, loţní prádlo apod.) Krom toho byla vyňata z konfiskace i hrobová příslušenství33. Z konfiskace byl téţ vyjmut majetek manţelů osob, které podléhaly konfiskaci, pokud jej nakoupili z výlučně vlastních prostředků nebo jej do manţelství vnesli. Jinak majetek nabytý za trvání manţelství pořízený ze společných prostředků konfiskaci podléhal. Konfiskace majetku ve

spoluvlastnictví

byla

upravena

tak,

ţe

podléhal-li

konfiskaci

spoluvlastnický podíl větší neţ ideální polovina, byl konfiskován majetek celý a osobám, na které nedopadalo ustanovení § 1 dekretu č. 108/1945 Sb. byla poskytnuta náhrada. Jinak konfiskaci podléhal pouze spoluvlastnický podíl osoby uvedené v § 1 dekretu č. 108/1945 Sb. S ohledem na účinnost dekretu bylo nutno také řešit otázku tzv. leţících pozůstalostí. Leţící pozůstalost byl institut podle tehdy platného občanského práva, kdy majetek po zůstaviteli nebyl ještě odevzdán dědicům. Proto bylo nutno zkoumat, zda osoba, která podléhala konfiskaci, zemřela před faktickým ukončením okupace či po tomto datu. Pro tyto konkrétní případy bylo stanoveno rozhodné datum, a to 30. října 1945, coţ byl den účinnosti dekretu. Pokud tedy osoba podléhající konfiskaci zemřela před faktickým ukončením okupace, ale pozůstalost, která se stále posuzovala jako by byla v drţbě zůstavitele, nebyla odevzdána do 30. 10. 1945, majetek byl konfiskován. Pokud osoba zemřela v mezidobí mezi faktickým ukončením okupace a 30. říjnem 1945 byl majetek konfiskován vţdy. Pokud zemřela osoba podléhající konfiskaci aţ po datu 30. října 1945, nebylo ţádného majetku k odevzdání. Pokud před 30. říjnem 1945 zemřela osoba konfiskaci nepodléhající, ale na dědice dopadalo ustanovení § 1 dekretu, byl konfiskován jejich dědický nárok.

33

Výnos ministerstva financí č. 314-48 404/70-Má ze dne 17. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012].

21

1.

1971

3 Národní správa Podle § 109 odst. zákona č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky ze dne 29. února 1920, (dále jen zákon č. 121/1920 Sb.) bylo lze omezit vlastnictví toliko zákonem. Dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. tuto podmínku splňoval. Národní správa podle toho dekretu splňovala v podstatě jediný účel, a to zajištění majetku, který přicházel v úvahu ke konfiskaci, a nejenom jeho. Způsob zajištění byl u jednotlivých typů nemovitého majetku různý. Záleţelo na uţitku, který měl být z majetku dosaţen. U zemědělské půdy bylo úkolem národního správce zajistit sklizení úrody, obhospodařování polí, údrţba mrtvého a péče o ţivý inventář do doby neţ bude s majetkem konečně naloţeno (přiděleno nebo vráceno). Národní správa v obytných domech spočívala v údrţbě majetku a výběru nájemného. Správa podniků a ţivností vyţadovala nároky na

vedení

podniku,

ekonomické

zajištění

chodu

podniku,

péče

o zaměstnance vše za účelem plynulosti výroby a zajištění sluţeb34. Národní správa tedy znamenala vzhledem k účinnosti dekretu č. 5/1945 Sb., a to k datu 23. 5. 1945, podstatné omezení vlastnických práv vlastníka. Jednalo se o tzv. holé vlastnictví, kde vlastnické právo vlastníka bylo omezeno na minimum35.

Národní správu bylo moţno uvalit i na majetek

opuštěný, který byl dosud ve vlastnictví osob jinak státně spolehlivých tam, kde by hrozil vznik škody, nebo by došlo k omezení chodu hospodářství. Národní správa vznikala buď podle § 2 dekretu č. 5/1945 Sb., přímo ze zákona a potom mělo rozhodnutí příslušného orgánu deklaratorní charakter anebo dle § 7 dekretu č. 5/1945 Sb., vznikala na základě 34

Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2008 Komp. 3/2008. Institut národní správy nalézá svůj normativní základ v dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů (dále jen „dekret o národní správě“). Tento dekret předvídá zavedení národní správy ve dvou případech. Prvním případem je zavedení národní správy dle § 2 dekretu na majetek osob státně nespolehlivých, jejichţ definice se podává v § 4 a 5 dekretu, druhým případem je zavedení národní správy dle § 3 dekretu do všech podniků a majetkových podstat, jestliţe to vyţaduje plynulý chod výroby a hospodářského ţivota, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v drţbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých. Národní správa se zaváděla rozhodnutím příslušného správního orgánu. 35

Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011 sp. zn. 22 Cdo 4048/2009 Následkem zavedení národní správy- přestoţe vedla k omezení uţívání a disponování s věcmi - nebyl přechod majetku na stát…

22

konstitutivního

rozhodnutí

příslušného

orgánu.

Majetkové

podstaty

spadající pod národní správu sestávaly nejenom z majetku nemovitého, ale

i

majetku

movitého

jak

bylo

jiţ

shora

uvedeno,

a s tím souvisejících práv a závazků.36 Vzhledem k rozsahu zajišťovaného majetku právní předpisy připouštěly i několik oddělených národních správ na jedné majetkové podstatě. Podmínka uvalení národní správy byla splněna i v případě, ţe osobou státně nespolehlivou byl jeden ze spoluvlastníků. Národní správa byla institutem dočasným, neboť dle § 11 dekretu č. 5/1945 Sb. měla být zrušena, jakmile pominuly důvody, pro které byla zavedena. Na základě výměru o zavedení národní správy a ustanovení národního správce měl být proveden právní pořádek v pozemkových knihách, horních knihách, ţelezničních knihách nebo zemských deskách z moci úřední knihovním soudem. Národní správa se v příslušných knihách zapisovala poznámkou. Současně se národní správa zapisovala téţ do obchodního rejstříku37. Národní správu mohl zrušit příslušný orgán, který ji zavedl nebo zemský národní výbor z moci úřední. [viz. příloha č. 3] Ke zrušení národní správy mohlo dojít z několika důvodů. Za prvé odpadnutím důvodů uvedených v § 3

dekretu

č.

5/1945

Sb.,

tj.

jiţ

zde

netrval

veřejný

zájem

na zachování plynulosti chodu hospodářství nebo došlo k navrácením majetku do dispozice jejího vlastníka a to z toho důvodu, ţe se buď majetku opuštěného ujal jeho vlastník, který byl osobou státně spolehlivou, nebo přestal být vlastník povaţován za osobu státně nespolehlivou. Za druhé byl majetek konfiskován příslušným dekretem nebo znárodněn. Další moţnosti ukončení národní správy jsou uvedeny v § 24 dekretu č. 5/1945 Sb., a týkaly se osob, které majetek, pozbyly v důsledku národní, politické nebo rasové persekuce. Jednalo se v podstatě o navrácení v předešlý stav. Národní správci měli postavení veřejných orgánů a byli jmenováni jmenovacím dekretem. Národní správce nebyl ve sluţebním poměru s orgánem, který jej 36

, Jan.

. . ISBN 80-872-8412-7.str. 144-150.

37

NEŠPOR, Zdeněk. Národní správa průmyslových a řemeslných podniků. Praha: Orbis, 1945. str. 85-88

23

jmenoval, ale jednalo se o poměr mandátní. Jeho úkolem bylo ve veřejném zájmu vykonávat správu soukromého majetku. Národní správce vykonával funkci statutárního orgánu bez moţnosti výkonu práva vlastnického, zastupoval podnik nebo majetkovou podstatu navenek před soudy a úřady38.

38

NEŠPOR, Zdeněk. Národní správa průmyslových a řemeslných podniků. Praha: Orbis, 1945. str. 107-109

24

4 Přídělová řízení V roce 1946 byl prakticky veškerý konfiskovaný majetek pod národní správou. Jak jiţ bylo shora uvedeno, ke zrušení národní správy mohlo dojít mimo jiné i z důvodu jeho přidělení v přídělovém řízení. V zásadě se v té době rozhodovalo o tom, v jakém objemu bude majetek umístěn do soukromých rukou a v jakém rozsahu si jej ponechá stát vzhledem ke vzrůstajícím snahám o znárodnění. Zejména se jednalo o velké majetkové podstaty průmyslových podniků, řemeslných a obchodních ţivností a zemědělských podniků. Pojem příděl definoval ve své knize Osidlovací právo hmotné JUDr. Viktor Knapp. Podle něho se jedná o úplatný přechod vlastnického práva, k němuţ dochází na podkladě veřejnoprávní ţádosti a který je dokonán administrativním rozhodnutím39. Příděl je derivativním (odvozeným od původního vlastníka) nabytím podle § 423 zákona č. 946/1811 Sb. z s.40 Ovšem k tomu aby došlo k dovršení aktu nabytí vlastnictví, muselo dojít dle ustanovení § 425 a násl. stejného zákona k odevzdání věci.41 K přídělům konfiskovaného majetku jednotlivcům i právnickým osobám soukromého práva docházelo podle dekretů č. 12/1945 Sb., a č. 108/1945 Sb., které obsahovaly jak ustanovení týkající se konfiskace majetku tak ustanovení o jeho rozdělení tedy přídělech. Dalšími dekrety souvisejícími s příděly byly dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, (dále jen dekret č. 28/1945 Sb.) zákon č. 31/1947 Sb., o

některých

zásadách

při

rozdělování

nepřátelského

majetku,

konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, 39

SPÁČIL, Jiří. O nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přidělenému podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945. Právo a podnikání. roč. 1998, č. 7. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2013]. 40

§ 423 Věci, které mají jiţ vlastníka, nabývají se prostředečně tím, ţe se právním způsobem převedou od vlastníka na jinou osobu. § 424 Právní důvod prostředečného nabytí zakládá se na smlouvě; na pořízení pro případ smrti; na soudcovském výroku nebo na nařízení zákona. 41

§ 425 Pouhý právní důvod neskýtá ještě vlastnictví. Vlastnictví a všechna věcná práva vůbec mohou, vyjímajíc případy ustanovené v zákoně, býti nabývána jen právním odevzdáním a převzetím.

25

č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění zákona č. 116/1949 Sb. (dále jen zákon č. 31/1947 Sb.) nebo vládní nařízení č. 163/1947 Sb. o přídělu konfiskovaných rodinných domků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vládní nařízení č. 163/1947 Sb.). Ustanovení dekretu č. 12/1945 Sb. a zmíněného dekretu č. 28/1945 Sb. se do jisté míry překrývají. Zásadním rozdílem ovšem je, ţe dekret č. 28/1945 Sb. obsahuje ustanovení § 5 odst. 2, kde je uvedeno, ţe vlastnictví k přidělené věci se nabývá dnem převzetí drţby, naproti tomu dekret č. 12/1945 Sb. zvláštní ustanovení o nabývání majetku neobsahuje. Vzhledem k tomu, ţe oba dekrety upravují problematiku přidělování konfiskované zemědělské půdy lze se proto domnívat, ţe dekret 28/1945 Sb. je praktickou novelou dekretu č. 12/1945 Sb.42 Můţeme tak usuzovat i z toho, ţe zákonodárce zřejmě ve sledu událostí a nutností upravit co nejrychleji vztahy k zemědělské půdě pozapomněl jaksi řešit základní věc a to je nabývání vlastnictví k přiděleným věcem. S ohledem na

zákonný

mechanismus

nabývání

vlastnictví

k nemovité

věci,

tj. na základě listinného podkladu, bylo nutné ještě podle zákona č. 946/1811 Sb. z. s. její faktické odevzdání. U movité věci je princip odevzdání jasný a zcela logický, netřeba se zde o něm zmiňovat. Ale u nemovité věci k odevzdání věci, (mám na mysli fyzickému odevzdání) jiţ z podstaty věci nelze. Toto „fyzické odevzdání“ právě nahrazoval vklad neboli intabulace v příslušných knihách. Pokud by se tedy přídělové řízení řídilo pouze ustanoveními dekretu č. 12/1945 Sb., bylo by nutné ještě na základě rozhodnutí o přídělu (přídělové listiny) provést intabulaci knihovním soudem. Zcela evidentně toto nebyl záměr zákonodárce. Proto se domnívám, ţe následoval velice brzy po dekretu 12/1945 Sb., dekret č. 28/1945 Sb., který problematiku odevzdání věci řeší zcela odlišně neţ obecné předpisy a je tedy předpisem speciálním k zákonu č. 946/1811 Sb. z s. Tento názor vyslovil i Ústavní soud ve svém Nálezu ÚS č. 166/95 ze dne 14. června 1995, ţe existovala i za platnosti zákona 42

SPÁČIL, Jiří. O nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přidělenému podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945. Právo a podnikání. roč. 1998, č. 7. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2013].

26

č. 946/1811 Sb. z s. řada případů „kdy docházelo k nabytí vlastnictví k nemovitostem bez zřetele na zmíněný intabulační princip. Tak tomu bylo např. u nabytí vlastnictví vydraţené nemovitosti vydraţitelem udělením příklepu (§§ 156, 237 ex. ř.), nabytí vlastnictví a věcných práv k nemovitostem vyvlastněním, nebo nabytí vlastnictví převzetím drţby přidělené půdy (§ 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb.). Tyto případy přechodu vlastnictví k nemovitostem byly tedy záleţitostí lex specialis…“ To tedy znamená, ţe i za platnosti zákona č 946/1811 Sb. z s. existovaly výjimky z principu intabulace. Stejný deficit jako u dekretu č. 12/1945 Sb., právní úpravy nabývání vlastnictví k přidělenému majetku lze nalézt i u dekretu č. 108/1945 Sb. Při absenci zvláštní právní úpravy bylo tedy nutno vycházet z obecných předpisů, zejména pak obecného zákoníku občanského a knihovního zákona, a tedy vycházet z principu intabulace tj. konstitutivního zápisu v pozemkové knize (dnešní vklad do katastru nemovitostí). Zde se jeví právní úprava dekretů jako nekoncepční a nejednotná. I kdyţ v kontextu doby jí lze chápat. Pokud bychom se ovšem přiklonili k teorii vyjádřené JUDr. Spáčilem v článku O nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přidělenému podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945. Právo a podnikání. roč. 1998, č. 7. pak ani u dekretu č. 108/1945 Sb., s ohledem na čsl. přídělové právo43 a rozsáhlou judikaturu, ţe „ Právo čsl. spočívá tedy na theorii adsignační, přídělové, ţe totiţ nabytí půdy se uskutečňuje přiznáním jí se strany povolaného k tomu úřadu správního tedy úředním správním aktem. Nabytí tj. tedy povahy veřejnoprávní.“ Dle tohoto stanoviska se vlastnické právo nabývalo rozhodnutím o přídělu nikoliv intabulací, i kdyţ toto právní předpis neupravoval. Nezdá se, ţe by soudní praxe vyjasnila tuto otázku zcela, kdyţ v rámci restitucí se právě s ohledem na nejasnosti v právních předpisech upravujících příděly vedlo tolik soudních sporů.44 43

Např. Zákon č. 81/1920 Sb., kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový.) 44

Např. Nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 1995 ÚS č. 1/95 o zrušení § 32 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

27

4.1 Příděl rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu vydaným podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb. Zemědělskou půdu po konfiskaci spravoval Národní pozemkový fond45. Ve smyslu § 7 dekretu č. 12/1945 Sb., se přiděloval zemědělský majetek osobám slovanské národnosti a to deputátníkům a zemědělským dělníkům46, malozemědělcům,47 mnohočlenným zemědělským rodinám48 dále pak obcím49 a okresům. Obce jako samosprávné celky mohly nabývat majetek přídělem do vlastnictví ještě do 31. 12. 1949. Ač samospráva obcí právně nikdy nezanikla, na základě § 30 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého zaniklo finanční hospodaření obcí, bylo obcím fakticky znemoţněno nakládat s vlastním jmění (nemovitým, movitým i nehmotným majetkem zejména pak finančním). De fakto se však přídělové listiny vydávaly formálně za účelem provedení právního pořádku v evidenci nemovitostí, buď pro obce, nebo pro národní výbory ještě do roku 1989.[viz. příloha č. 4] Dělníkům a veřejným zaměstnancům se přidělovala půda za účelem výstavby rodinných domků do výměry 0,5 ha. Lesní půda se přidělovala lesním druţstvům nebo obcím. Na všech přidělených nemovitostech vázlo omezení převodu, neboť ve smyslu ustanovení § 8 dekretu 12/1945 Sb., bylo moţno převést, pronajmout nebo zatíţit přidělený majetek jen se schválením Národního pozemkového fondu (později okresního národního výboru).

45

Vládní nařízení č. 70/1945 Sb. ze dne 3. září 1945 kterým se vydává statut Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 46

Deputátníkovi a zemědělskému dělníkovi ve výměře aţ do 8 ha orné anebo aţ do 12 ha zemědělské půdy vzhledem na její bonitu. 47

Malozemědělci ve výměře doplňující jím dosud vlastněný pozemkový majetek nejvýše do 8 ha orné anebo aţ do 12 ha zemědělské půdy vzhledem na její bonitu. 48

Mnohočlenné zemědělské rodině ve výměře doplňující jí dosud vlastněný pozemkový majetek nejvýše do 10 ha orné anebo aţ do 13 ha zemědělské půdy vzhledem na její bonitu . 49 Tehdy ještě samosprávným.

28

Uchazeči ţádali o příděl půdy na základě přihlášky, která se podávala u příslušné místní rolnické komise,50 příp. u místního národního výboru v lokalitě, kde se předmětný zemědělský majetek nacházel. Přihlášky musely obsahovat osvědčení domovské obce o trvalém bydlišti a osvědčení o národní způsobilosti. Místní rolnická komise vypracovávala návrhy přídělových plánů, které následně schvalovala okresní rolnická komise a Ministerstvo zemědělství. Přídělové plány obsahovaly přehledy půdy určené k přidělení, vycházeje přitom se zápisů z pozemkových knih v rozsahu tak, jak byly uţívány původními vlastníky. Stejným způsobem se evidoval ţivý mrtvý inventář zásoby a ostatní související zařízení. Majetek, který měl být převzat obcemi či státem, byl v přehledu veden zvlášť. Dále přídělový plán obsahoval seznam uchazečů o příděl. Osoby, které měly předností právo, byly označeny zvlášť. Přídělový plán obsahoval téţ grafickou část. Zde byl příděl vyznačen do katastrální mapy (hranice přídělu) a tam označen pořadovým číslem přídělu. [viz příloha č. 5] V rámci této grafické části byla řešena i společná zařízení, tj. cesty, mostky apod. V podstatě se jednalo o dnešní podobu pozemkových úprav. Přídělový plán byl vyloţen k nahlédnutí přídělcům, aby projevili souhlas s výměrou a umístěním navrţeného přídělu, jakoţ i výší úhrady. K tomu účelu se svolávaly schůze oprávněných uchazečů, kde rozhodovala nadpoloviční většina. I zde lze spatřovat jistou analogii se současným stavem řízení o pozemkových úpravách. Přídělový plán téţ obsahoval návrh úhrad za přidělený majetek. Způsob výpočtu náhrady vycházel z hrubých naturálních výnosů, které se násobily úředně stanovenými průměrnými cenami, jejich součet pak tvořil roční průměrnou úrodu, coţ byl nejniţší základ, jeho dvojnásobek pak nejvyšší základ pro počítání úhrady. Na tomto základu se pak počítaly sráţky za ztíţené terénní podmínky a sociální poměry uchazeče apod. Z toho potom 50

§ 9 zákona č., 12/1945 Sb. Při místním národním výboru, v jehoţ obvodu se nachází konfiskovaný majetek, zvolí si uchazeči, příslušní podle § 7 dekretu č. 12/1945 Sb, odst. 1, písm. a), b), c), d) a f), místní rolnickou komisi, skládající se nejvíce z 10 členů. Zástupci místních rolnických komisí zvolí na schůzi okresní rolnickou komisi při okresním národním výboru, která můţe míti nejvýše 10 členů. Místní rolnická komise vypracuje přídělový plán s návrhem na úhradu za přidělený majetek a předloţí jej ke schválení okresní rolnické komisi.

29

vznikl konečný předpis úhrady za příděl. Na základě shora uvedených přídělových plánů byly vydávány jednotlivé přídělové listiny. Listiny kromě parcelní náplně obsahovaly i ustanovení o povinnostech, zejména pak omezení převodu jen s přivolením Národního pozemkového úřadu (po jeho zrušení příslušného okresního národního výboru). Vlastnické právo k majetku přidělovanému podle dekretu č. 12/1945 Sb., vznikalo dnem převzetí drţby. Jednalo se o zcela zásadní průlom v nabývání majetku a popření principu intabulace. Přídělce tedy nabýval majetek dnem, který byl uveden v rozhodnutí o přídělu jako datum převzetí přídělu, resp. povinnosti ujmout se drţby. V tomto kontextu je z pohledu nabývání vlastnictví zavádějící ustanovení § 10 dekretu č. 28/1945 Sb., neboť podle tohoto ustanovení „ zápisy v pozemkové knize, nutné k uskutečnění přídělu a po případě k odevzdání půdy [§ 2, odst. 1, písm. b)], obstará Národní pozemkový fond.“ Jedná se o nešťastnou reformulaci svádějící k názoru, ţe zápis v pozemkové knize měl konstitutivní charakter51. Opak byl pravdou. Zápisy v pozemkové knize měly pouze evidenční charakter. Byly zakládány tzv. předběţné knihovní vloţky, které obsahovaly v listu A pouze číslo popisné zemědělské usedlosti, bez dalšího a v listu B obsahovaly informaci o vlastníku přídělu. Jiné zápisy jiţ provedeny nebyly a tyto provizorní knihovní vloţky, vzhledem k uzavření pozemkových knih, zůstaly do současnosti, aniţ by byly nahrazeny. S ohledem na současný stav evidence nemovitostí v katastru nemovitostí a případným řízením o obnovách katastrálního operátu je dnes z takto dochovaných záznamů poměrně sloţité provést rekonstrukce přídělů.

51

S ohledem na tehdy platný zákon č. 946/1811 Sb. z.s., obecný občanský zákoník a zákon č. 95/1871 ř.z. o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách. (Obecný knihovní zákon) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 11. 2012].

30

4.2 Příděl dle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. Rozdělení majetku konfiskovaného zmíněným dekretem je obsahem části III dekretu. A dále rozdělování majetku konfiskovaného podle zmíněného dekretu upravoval mimo jiné zákon č. 31/1947 Sb. a vládní nařízení č. 163/1947 Sb. Zvláštními vyhláškami osidlovacího úřadu pak byly vyhlašovány rámcové plány. Správu konfiskovaného majetku vykonával Fond národní obnovy při osidlovacím úřadu, který byl právnickou osobou zřízenou právě dekretem č. 108/1945 Sb.,52 a který se téţ podílel na rozdělování konfiskovaného majetku. Úkoly, které Fond národní obnovy plnil, spočívaly v převzetí majetku, jeho úschově a vypořádání závazků váznoucích na konfiskovaných majetkových podstatách53. Fond národní obnovy nespravoval lázeňský majetek. V rámci své činnosti měl téţ právo dohledu nad národními správci, kteří byli na základě dekretu č. 5/1945 Sb., dosazeni k výkonu národní správy v konfiskovaných objektech a podnicích. Osidlovací úřad a Fondy národní obnovy vydávaly podzákonné předpisy, kterými upravovali povinnosti při správě konfiskovaného majetku.54 Osidlovací úřad vypracovával po dohodě s příslušnými ministerstvy a dalšími příslušnými orgány rámcové plány, kterými se stanovily malé, střední majetkové podstaty a průmyslové podniky a jejich způsob přidělení55. Vyhlášením rámcového plánu se v podstatě vyjímal majetek 52

§ 3 odst. 1. K obstarávání úkolů souvisících se zatímní správou konfiskovaného majetku a jeho rozdělením se zřizuje při kaţdém osidlovacím úřadě Fond národní obnovy (v dalším jen Fond). Fond jest samostatná právnická osoba. Zastupuje ho finanční prokuratura, pokud statut Fondu nestanoví jinak. 53

§ 2 zákona č. 31/1947 Sb.

54

Např. Směrnice Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze ze dne 26. března 1946 pro okresní národní výbory a místní národní výbory k vyhlášce ze dne 6. Prosince 1946 o národní správě obytných domů, konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb. (Ú.l.I. č. 220/46, běţ. 2144, vydané v Ú.l.II. č. 89/1947 ze dne 16. IV. 1947 Národní výbory pečují o to, aby všechny obytné domy konfiskované v jejich správním obvodu byly řádně spravovány a zejména aby do všech obytných domů byla zavedena národní správa. Konfiskace správa a převod nepřátelského majetku, zákony vyhlášky směrnice a pokyny, vyd. Právní odbor osidlovacího úřadu a Fond národní obnovy v Praze, 1947. Str 379 55

Způsobem uvedeným v předchozím odstavci připraví osidlovací úřady návrhy zvláštních přídělových nařízení podle druhů konfiskovaného majetku, který bude určen k přidělování, a stanoví v nich znaky, podle nichţ budou majetkové podstaty rozlišovány na malé, střední a velké, vlastnosti, jeţ musí míti přídělci dotčeného druhu majetku, směrnice pro výpočet výše úhrady a způsob jejího splácení přídělci, podmínky, za nichţ má dojíti k přídělu nebo můţe býti přidělený majetek odňat, a jak se má naloţiti s majetkovou podstatou. Podle

31

z přídělového řízení podle části III, oddíl 2 dekretu. V rámci rámcového plánu byl stanoven účel a způsob naloţení s částí konfiskovaného majetku. V zásadě se jednalo o účel plnění veřejných úkolů, hospodářské výstavby státu, druţstevnictví apod. Účelem byl tedy zjevně veřejný zájem a tomu téţ odpovídal povolený okruh uchazečů. Jednalo se o jednotlivé resorty státní správy, státní podniky dle zákona č. 404/1922 Sb., svazky územní samosprávy, svazky zájmové samosprávy, jiné veřejnoprávní korporace zájmové a kulturní, podniky znárodněného průmyslu, zemědělská a spotřební druţstva56. Pro jednotlivé uchazeče pak byl majetek vyňat dílčími plány. Na základě těchto dílčích plánu pak osidlovací úřad a Fond národní obnovy vydávaly rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku.57 [viz příloha č. 6] Na základě rámcových plánů a přídělových nařízení

byly

sestavovány

úhradové

a

přídělové

plány.

Na základě dílčích rámcových plánů se přidělovaly zejména obytné nájemní domy ve prospěch obcí a rodinné domy. Zákon č. 31/1947 Sb., upravuje zásady pro tzv. zkrácené přídělové řízení s odkazem na § 6 odst. 2 dekretu. Pro zkrácené přídělové řízení platily tyto zásady, odpadlo zřizování přídělových komisí ve smyslu § 9 dekretu a vypracování přídělových a úhradových plánů, o přídělu rozhodoval osidlovací úřad na návrh místního národního výboru u malých konfiskovaných podstat a na návrh okresního národního výboru u středních konfiskovaných podstat. Návrhy byly vyloţeny k veřejnému nahlédnutí těchto podkladů vydá vláda jednotlivá přídělová nařízení. Provedení těchto nařízení přísluší osidlovacímu úřadu, který je můţe prováděti postupně podle oblastí a druhů přidělovaných podstat. Konfiskace správa a převod nepřátelského majetku, zákony vyhlášky směrnice a pokyny, vyd. Právní odbor osidlovacího úřadu a Fond národní obnovy v Praze, 1947, str.379 56

Vyhláška osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy č. 1870/1946 Ú.l.l. ze dne 7. října 1946 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. Vyhláška osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy č. 1587/1946 Ú.l.l. ze dne 23. července 1946. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 57

Např. Osidlovací úřad v Praze vyňal podle § 1 vyhlášky ze dne 25. července 1946 č. 1587 U.l.l. souhrnným rámcovým plánem ze dne 12. října 1949 č. 714 uveřejněným ve věstníku osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze roč. IV, č. 12 z přídělového řízení podle části III, oddílu 2 dekretu č. 108/1945 Sb. nemovitosti uvedené v§ 1 souhrnného rámcového plánu ve prospěch obcí v jejichţ obvodu leţí.

32

po dobu 15 dnů u příslušného národního výboru. Národní výbor měl téţ povinnost v místě obvyklým způsobem zveřejnit informaci o vyloţení návrhu. K tomuto návrhu mohl podat připomínky kaţdý československý státní občan nebo osoba, která byla za něho povaţována. V případě, ţe národní výbor svoji povinnost nesplnil, plnil ji za něj osidlovací úřad nebo mohl tento rozhodnout i bez návrhu. Osidlovací úřad měl téţ oprávnění s ohledem na podané připomínky a po vyjádření zemského národního výboru se odchýlit od návrhu příslušného národního výboru. Osidlovací úřad vydával rozhodnutí o přídělu a Fond národní obnovy jej fyzicky odevzdával. Zvláštní reţim byl upraven pro příděly rodinných domů. Za tím účelem byla vydána osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy Směrnice č. j. 133.333/1948 pro místní národní výbory o provádění jejich úkolů při přídělu rodinných domků konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb. Při přídělu rodinných domů platila zásada, ţe nabyvatelem se mohl zpravidla stát uţivatel domku, který byl zpravidla i národní správcem, který zde bydlel od dne 1. 4. 1947, měl československé státní občanství, slovanskou národnost, byl národně a státně spolehlivý včetně jeho rodinných příslušníků58 a byl soudně bezúhonný. Tento uţivatel musel téţ prokázat, ţe má v okolí domu zaměstnání. Pokud dostal při přídělu domu přednost přednostní uchazeč, byl uţivateli domu poskytnut náhradní příděl. U ţadatelů ze smíšených manţelství byla přípustná výjimka pouze u manţelství uzavřených před 21. 5. 1938 a politicky spolehlivých.59 Současně existovali tzv. přednostní uchazeči,60kteří mohli podávat přihlášky k přídělu i na rodinné domky, blíţe

58

Pozn. nabyvatel nemohl být svobodný. Zvláštní podmínky pro vdovy a vdovce mající v péči dítě. 59

Pozn. vysvědčení o politické spolehlivosti vydávalo na ţádost Ministerstvo vnitra.

60

Dle § 7 odst. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. při přidělování konfiskovaného majetku budiţ přihlíţeno především k účastníkům národního odboje a jejich pozůstalým rodinným příslušníkům, k osobám poškozeným válkou, národní, rasovou nebo politickou persekucí, k osobám vracejícím se do pohraničí, které byly nuceny opustiti, nebo do vlasti z ciziny a k osobám, které v důsledku územních změn přeloţily své bydliště na ostatní území Československé republiky. Předpoklady přednostního postavení nutno náleţitě prokázati. Téţ. Dle § 1 a § 6 zákona č. 255/1946 Sb. o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů § 84 odst. 1 zákona č. 164/1946 Sb. o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

33

neurčené stačilo jen uvést obec a přihlášku podat u příslušného národního výboru. Tito předností uchazeči měli přednostní právo na příděl rodinného domu i přes to, ţe v domě nebydleli a dům byl jiţ obydlen za předpokladu, ţe zaměstnání přednostního uchazeče mělo z hlediska osídlení a výstavby státu větší váhu61. U přednostního uchazeče platilo totéţ, co u uţivatele domu, pokud mu nebyl v pohraničí přidělen domek, měl nárok na náhradní přidělení. Přihlášky k přídělu rodinného domu se podávaly ve dvouměsíční lhůtě po zveřejnění rámcového přídělového plánu se seznamem domků určených k přídělu. Přihláška musela obsahovat osobní údaje uchazeče včetně potvrzení o jeho způsobilosti, údaje o rodinných příslušnících, případný návrh na sloučení nebo vyloučení majetkových podstat z přídělu a případnou nabídku vlastních nemovitostí, které např. osídlenec vlastnil ve vnitrozemí a byl nucen je nabídnout osidlovacímu úřadu, pokud je nepřevedl na své zletilé dítě. Ţadatelé mohli téţ ţádat o přidělení nemovitostí konfiskovaných dle dekretu č. 12/1945 Sb., (doplňkový příděl), které bezprostředně sousedily s nemovitostmi, které byly předmětem ţádosti o příděl. Řízení o doplňkovém přídělu však probíhalo v souladu s dekretem 12/1945 Sb., a přídělová listina, byla vystavena na doplňkový příděl k č. p. Shora uvedená směrnice, upravuje i postavení ostatních uchazečů, tzn. osob, které nejsou přednostním uchazečem, uţivatelem či právnickou osobou a ucházejí se o příděl domu v pohraničí. Na ţádosti těchto ostatních uchazečů ţadatelů docházelo, pokud skončilo řízení o přídělu shora uvedeným osobám. Poté mohli ostatní uchazeči ţádat o nepřidělené rodinné domy.

61

Stupeň důleţitosti posuzoval příslušný národní výbor.

34

5 Knihování konfiskátů a přídělů Konfiskací majetku a jeho rozdělováním vznikl jiný právní stav, neţ byl stav knihovní, a to v takovém rozsahu majetku, ţe bylo nutno vydat novou právní normu týkající se provádění knihovního pořádku. Jedním z důvodů bylo i to, ţe starý knihovní zákon jiţ neodpovídal potřebám, byl zaloţen na tradičních zásadách nabývání vlastnictví k nemovitému majetku, tzv. zásadě intabulační, kterou např. dekret č. 28/1945 Sb., zcela vylučoval. Knihovní orgány

62

byly při řízení vázány tak přísnými podmínkami, ţe by vzhledem

k objemu změn, které nastaly, nebyly schopny knihovní pořádek vůbec provést. Zásadním zásahem do skutečného stavu byly pozemkové úpravy, dle kterých docházelo k odlišné parcelaci a změnám hranic pozemků, ke slučování s rozdělování pozemků. Dle přídělových plánů byly pozemky slučovány a přidělovány v jiném rozsahu neţ byl majetek evidován v knihovních tělesech v knihovních vloţkách u původních vlastníků. Bylo to i z toho důvodu, ţe byly např. rozsáhlé majetky konfiskovány jak dle dekretu č. 12/1945 Sb., tak i podle dekretu č.108/1945 Sb., a způsob jejich rozdělování probíhal v různých reţimech a různým nabyvatelům. Tyto změny se ovšem netýkaly jen majetku konfiskovaného, ale do pozemkových úprav byl zahrnován i majetek nekonfiskovaný a na základě směn63 pak probíhalo rozdělování či scelování bloků pozemků, tak aby stav odpovídal skutečným potřebám osídlenců64. Zcela zásadně tento problém eskaloval 62

knihovní soudy Instrukce k zákonu č. 90/1947 sb., čl. 9 odst. 3 písm. d) : Jde-li jen o dobrovolné směny pro účely vnitřního osídlení nebo pozemkových úprav souvisících s osídlením nebo o náhrady za majetek takovými směnami poskytnutý je listinou vkladnou protokol nebo prohlášení Fondu národní obnovy. Konfiskace správa a převod nepřátelského majetku, zákony vyhlášky směrnice a pokyny, vyd. Právní odbor osidlovacího úřadu a Fond národní obnovy v Praze, 1947 str. 39 63

64

Noví osídlenci zejména pak zemědělci s dosavadní výměrou zemědělské půdy do 13 ha byli nuceni ve smyslu § 2 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. půdu ve vnitrozemí i s příslušnými budovami odevzdat Národnímu pozemkovému fondu, s ostatním majetkem mohli naloţit volně. Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. R I 363/48 ze dne 18. 5.1948 Poznámkou osídlení v knihovní vloţce podle § 6, odst. 1 zák. č. 90/1947 Sb. přešla disposiční moc s nemovitostmi, zapsanými v této vloţce pozemkové knihy, na Národní pozemkový fond a dosavadní knihovní vlastníci pozbyli práva jakékoli disposice s tímto majetkem. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2013]

35

v pohraničních oblastech, kde byla míra vysídlení původního obyvatelstva a míra dosídlení nejvyšší. Vzhledem k tomu, ţe se skutečný stav zcela rozešel se stavem evidenčním, vznikla potřeba uţ s ohledem k budoucímu obchodování s nemovitostmi, provést knihovní pořádek rychle a účelně ve zjednodušených řízeních. K provádění knihovního pořádku ohledně majetku konfiskovaného a následně přidělovaného byl vydán zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 90/1947 Sb.). Jedním z prioritních úkolů, který měl zákon vyřešit, bylo provedení knihovního pořádku v případech, kdy se přídělcům přidělovaly pozemky z různých knihovních vloţek s novými hranicemi parcel, kde jiţ byly vydány přídělové listiny, ale nebyly ještě vyhotoveny měřičské a geodetické podklady. V této souvislosti, jak jiţ bylo v této práci zmíněno, pro překlenutí doby, byly zřizovány tzv. předběţné knihovní vloţky, kde bylo uvedeno na listě A pouze č. p. domu či usedlosti a na listu B údaje o vlastníku příp. na listu C údaj o omezení převodu65. [viz příloha č.7].

Na

původních

knihovních

vloţkách

mělo

být

ve smyslu

§ 3 knihovního zákona poznačeno, na základě kterého předpisu nastala konfiskace. V praxi ovšem tato povinnost nebyla plněna beze zbytku, neboť konfiskace byla vyznačována víceméně jen podle dekretu č. 108/1945 Sb., podle dekretu 12/1945 byla vyznačována jen sporadicky. [viz příloha č. 8] Přidělovaný majetek se zapisoval buď do nových knihovních vloţek bez závad,66 nebo byl- li všechen majetek zapsaný v původní knihovní vloţce přidělován jednomu nabyvateli, zůstala knihovní vloţka původní a na listě B se jen poznamenala změna vlastníka a v listě C se provedl zápis, ţe se závady nepřejímají67. Aby tento postup mohl být dodrţen, muselo být 65

Pozn. Týkalo se hlavně zemědělského majetku, kde ve vloţce zcela chyběla parcelní náplň. 66

Pozn. Nový nabyvatel nepřejímal spolu s majetkem dluhy, které na majetku vázly a některé sluţebnosti zejména pak ty, které souvisely s osobou podléhající konfiskaci. apod. 67

Srov. VESELÝ, Vilém. Knihování přídělů. vydání 1. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1947. Sbírka právních pojednání svazek 84.str. 30 Přídělci měli dostat majetek „ čistý“. Z této tísně hledá osnova východisko radikálním odklonem od dosavadních předpisů o kautelách, kterých je třeba šetřit, kdyţ se ze zatíţené

36

knihovnímu soudu známo, který se majetek konfiskuje. Knihovní ţádosti o provedení knihovního pořádku mohly podávat jen příslušné orgány a to Národní pozemkový fond68, Ministerstvo zdravotnictví a Fond národní obnovy. Ve výjimečných jednoduchých případech kdy se neměnily hranice drţby, podával knihovní ţádost sám nabyvatel, národní podniky a ředitelství státních drah. Jak bylo jiţ shora uvedeno, ne ve všech knihovních vloţkách, byla konfiskace vyznačována. Zřejmě kapacita příslušných orgánů nestačila na tak velký objem majetku a změn s tímto majetkem spojených. Tato skutečnost má ovšem dopad na současný stav prokazování nabývacích titulů při převodu majetku státu, ač tedy tyto zápisy neměly konstitutivní charakter69. Vzhledem k tomu, ţe konfiskace poznačena nebyla, je třeba sloţitě a jinými pomocnými listinami prokazovat, ţe se jedná o majetek státu právě z titulu konfiskace podle dekretů a ţe je stát oprávněn s uvedeným majetkem disponovat70. Zvláštní reţim knihování probíhal u majetku země, Československé republiky či majetku obcí pokud tyto majetky přešly do vlastnictví Německé říše či obcí jako německých právnických osob.

Tato situace mohla nastat zejména v pohraničních

oblastech připojených k Německé říši. Vzhledem k tomu, ţe tzv. Sudety nebyly v době okupace území Československé republiky, ale byly územím vloţky má nějaká nemovitost odepsat bez závad. Vychází ze stanoviska, ţe konfiskačními předpisy byl vlastně uţ vztah závazku ke konfiskovanému majetku jaksi přerván, neboť bylo znemoţněno věřiteli, aby se normálním způsobem (zejména exekucí) domáhal a také došel uspokojení svého nároku z majetku konfiskovaného. 68

Srov. Výnos ministerstva spravedlnosti č. 63.072/47-II/1 ze dne 26. září 1947. Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství v Praze připojí zpravidla k hromadné ţádosti o provedení knihovního pořádku dle § 10 zákona č. 90/1947 Sb. a čl. 8 instrukce k provedení knihovního pořádku výnos č. 13/1947 Věst.) mimo hromadnou přídělovou listinu ještě dílčí přídělové listiny určené pro jednotlivé přídělce. VESELÝ, Vilém. Knihování přídělů. vydání 1. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1947. Sbírka právních pojednání svazek 84. 69

Srov. Usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6A 84/2002 ze dne 22. 7. 20032002 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nssoud.cz/. Ţádost bývalého Národního pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství v Praze o vyznačení konfiskace byla pouze opatřením tohoto orgánu učiněným podle § 3 odst. 1 bodu 1. zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, které nemělo konstitutivní účinky. Pro nabytí vlastnictví tímto způsobem je pak nerozhodné, zda o něm byl učiněn zápis v pozemkových knihách či nikoli 70

Pozn. Jedná se zejména o majetek, který si stát ponechal např. jako rezervu NPF, nebo se jednalo o majetek přidělený státní organizaci.

37

Německé říše, podléhaly i německé jurisdikci. Zápisy do pozemkových knih během okupace se prováděly dále na stát tedy na „ das Deutsche Reich“ nebo ve prospěch obcí „ die Gemeinde“. Majetek Německé říše konfiskaci podléhal ovšem kontinuita právního postavení obcí vzhledem k Ústavnímu dekretu presidenta republiky č. 11/1944 Sb., ze dne 3. srpna 1944, o

obnovení

právního

pořádku,

publikovaného

ve

sbírce

zákonů

pod č. 30/1945 Sb., jako vyhláška ministra vnitra byla obnovena. Z toho důvodu nebyl konfiskován majetek obcí, ale právě s ohledem na shora uvedený dekret o obnovení právního pořádku měl být obnoven zápis v pozemkových knihách na obce podle práva Československé republiky. Vkladnými listinami byly kromě rozhodnutí o přídělu také jiné listiny vydané příslušnými orgány. Takovými listinami byly např. i zápisy a vyúčtování za odcházejícím přídělcem. [viz příloha. č. 9] Zvláště knihovány byly téţ nemovitosti bývalého veřejného statku71 v souladu s § 21 zákona č. 90/1947 Sb. Nemovitosti veřejného statku bylo lze připsat do knihovní vloţky pozemkové či ţelezniční knihy, potvrdí-li dosavadní vlastník, ţe proti zápisu nemá námitky. Z principu veřejného statku ovšem nebylo moţno zjistit vlastníka, neboť se jednalo o věc obecnou, uţívanou a zapisovanou v pozemkové knize pouze v seznamech bez vlastníka. Aţ na základě ustanovení § 147 zákona č. 150/1948 Sb., ústava Československé republiky, bylo stanoveno, ţe národním majetkem je rovněţ jakýkoliv veřejný statek, který slouţí obecnému pospěchu. Intabulační princip uplatňovaný (i kdyţ ne zcela, srov. kap. Přídělové řízení) podle zákona č. 946/1811 Sb. z. s. ovšem zcela vyloučil zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 141/1950 Sb.), který umoţnil v § 111 odst. 1 nabytí vlastnictví k věcem tedy i k nemovitostem, jiţ samou smlouvou. Podle ustanovení § 114 zákona č. 141/1950 Sb. pozbyl zápis v pozemkové knize konstitutivní povahu i v případech přechodu vlastnictví výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. V této souvislosti je třeba se zmínit o tom, ţe opuštěním intabulačního principu a ukončením „povinnosti knihovat“ nastal zmatek a chaos v evidenci vlastnických práv k nemovitostem, neboť 71

Jednalo se o majetek bez vlastníka zapisované v pozemkové knize pouze v seznamech.

38

bylo povinností stran předkládat listiny pouze k evidenčnímu účelu, coţ se v praxi, dodrţovalo jen minimálně. Tak je mezi dnem účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., tj. 1. ledna 1951 a dnem 1. dubna 1964, kdy nabyl účinnosti zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 22/1964 Sb.) naprosté vakuum co se týče evidence právních vztahů k nemovitostem.

39

6 Restituce Pojem restituce by se dal obecně charakterizovat jako navrácení práva či v jiném navrácení v předešlý stav nebo vyplacení peněţité náhrady za podmínek zákona72. Restitučními předpisy vydanými po roce 198973, které mají vazbu na dekrety č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb., a č. 108/1945 Sb., jsou zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 229/1991 Sb.), zákon č. 243/1992 Sb. kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 243/1992 Sb.) a zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 172/1991 Sb.). Dalo by se uvaţovat za určitých podmínek i o zákonu č. 87/1991 Sb.74o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů a o zákonu č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi) 72

, Jan.

. Vyd. 1. str.

143 73

Předmětem rozboru nejsou restituční předpisy vydané bezprostředně po ukončení druhé světové války. 74 Srov. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29.10.1992 sp. zn. 20 Co 413/1992 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22.2. 2013] Splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. můţe v případech konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. soud posuzovat jen tehdy, jestliţe správní orgán rozhodoval aţ po 25.2.1948 o tom, jsou-li splněny podmínky podle dekretu č. 108/1945 Sb., za nichţ pak došlo ze zákona ke konfiskaci majetku stanovené tímto dekretem. Srov. Nález ústavního soudu ze dne 16.12.2004 sp. zn. III ÚS 107/04 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/ Restituční zákon č. 87/1991 Sb. omezil v ust. § 3 odst. 2 moţnost přezkoumávání převodů majetku, odehrávajících se mimo rozhodné období, toliko na nejextrémnější případy bezpráví, jestliţe ke konfiskaci majetku "došlo z důvodu rasové perzekuce". Ústavní soud zastává názor, ţe pojem rasová perzekuce je třeba pro účely restituční interpretovat tak, ţe zahrnuje pouze nejkřiklavější formy rasismu, páchané zejména formou holocaustu, nikoliv však jiné formy perzekuce z důvodů národnostních. Taková interpretace nenarušuje ústavní princip rovnosti v právech, zakotvený v článku 1 Listiny. Extenzivní výklad pojmu rasová perzekuce, pouţitý Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. 8. 2000, č. j. 28 Cdo 1733/2000-275, není v souladu se smyslem restitučního zákonodárství a nemůţe obstát.

40

Vzhledem k tomu, ţe zákon č. 229/1991 Sb., neobsahoval právní úpravu vztahující se přímo k dekretům č. 12/1945 Sb. a č.108/1945 Sb., nýbrţ pouze zmocnění k vydání zákonného podkladu k restituci majetku československých občanů, kteří ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinili se proti československému státu a nabyli zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímţ některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo jiţ ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské75, byl na základě tohoto zmocnění byl vydán zákon č. 243/1992 Sb., kterým byl zákon o půdě nepřímo novelizován. Tím ovšem zákonodárce podstatně rozšířil rozhodné období a okruh osob, neboť původně bylo zamýšleno zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimţ došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 aţ 198976. Vzhledem k tomu, ţe ke konfiskaci majetku dle dekretu č. 12/1945 Sb., a tím přechodu na stát došlo, jak bylo jiţ několikrát zmiňováno, ex lege účinností dekretu a účinky konfiskace majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb. nastaly faktickým skončením okupace, rozšiřuje se rozhodné období aţ k roku 194577. V rámci restituční praxe ovšem vyvstala otázka, zda mohla nastat situace,

ţe

osoby

německé

či

maďarské

národnosti

nepozbyly

československého státního občanství. A pokud nepozbyly, zda mohou být 75

§ 7 zákona č. 229/1991 Sb. Srov. např. Nález Ústavního soudu ze dne 29.10.1997 sp. zn. II.ÚS 170/96 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22.2. 2013] Podle § 2 zák. č. 243/1992 Sb., který činí průlom do rozhodného období podle zák.č. 229/1991 Sb., je oprávněnou osobou státní občan České republiky, který ztratil majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět státní občanství m.j. podle ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. 77 srov. např. Nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 1997 sp. zn. II. ÚS 317/96 [cit. 18. 1. 2013]Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/ 76

41

povaţovány za oprávněné osoby dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. Existovaly tedy dva problémy, které bylo nutno vyřešit. Prvním problémem bylo, zda vůbec mohla nastat situace, ţe československý státní občan německé či maďarské národnosti nepozbyl občanství podle tehdy platných předpisů. Na základě § 1 odst. 1 a odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. českoslovenští občané německé či maďarské národnosti pozbyli československé státní občanství v případě, ţe nabyli jiné státní občanství (např. připojením územní k Německé říši) nebo dnem, kdy uvedený dekret nabyl účinnosti. Státní občanství nepozbyli jenom ti občané německé a maďarské národnosti, kteří se v rozhodné době78 přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky nebo ti, kteří prokázali, ţe se neprovinili proti Československé republice ve smyslu § 2 odst. 1 dekretu č. 33/1945 Sb. Odpověď tedy zní, taková situace dle zákona mohla nastat. S touto premisou ovšem nepočítá ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., neboť je zde kumulovaná podmínka pozbytí majetku a nabytí občanství. Pokud někdo občanství nepozbyl, pak jej ani nemohl znovu nabýt. Tento problém se stal základním při posuzování oprávněných osob a jeho řešení se dostalo aţ do fáze návrhu na zrušení ustanovení § 2 odst.1 zákona č. 243/1992 Sb., u Ústavního soudu. Problém tedy nebyl vyřešen zákonnou cestou nýbrţ cestou judikatury ústavního soudu. Ve svém nálezu ze dne 4. října 1995 sp. zn. II. ÚS 22/94 Ústavní soud konstatoval, ţe pokud se podle zákona č. 243/1992 Sb., navrací majetek osobám, které majetek podle dekretu pozbyly a byly zbaveny občanství, pak je nabyly zpět z toho důvodu, ţe se neprovinily proti Československé republice, pak by měl být navrácen i majetek osobám, které se téţ neprovinily, ale občanství vůbec nepozbyly. Dále Ústavní soud konstatoval ţe „ Jiný výklad by zcela odporoval principům restitučních zákonů, které směřují k částečné nápravě křivd a nikoliv k odškodňování za ztrátu občanství." Shodně tuto problematiku řešil a interpretoval Ústavní soud i v nálezu 78

§ 18 dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2.2012].

42

ze dne 12. října 1995 sp. zn. III. ÚS 39/95, kdyţ výklad, vylučující osoby německé a maďarské národnosti, které nepozbyly československé státní občanství, z nároků na vydání majetku podle restitučních předpisu označil za "diskriminační" a "v rozporu s úmyslem zákonodárce vyjádřeným v § 1 zákona č. 243/1992 Sb.," pokud tedy soudy judikovaly problematiku pozbytí a nabytí příp. nepozbytí majetku stále platily další dvě podmínky k uplatnění nároku, a to pozbytí majetku dle předmětných dekretů a neprovinění se proti Československé republice. Zvláštním restitučním předpisem, který má vazbu na dekret č.5/1945 Sb., a zákon č. 128/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění pozdějších předpisů je zákon č. 212/2000 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a o změně zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 212/2000 Sb.). Podle ustanovení § 6 zákona č. 212/2000 Sb., se posouvá rozhodné období aţ k 29. září 1938 a dále se rozšiřuje okruh oprávněných osob. Zvláštní skupinou restituentů jsou šlechtické rody. Šlechtické rody, které patřily k největším vlastníkům půdy, přišly kromě majetku zabraného podle záborového zákona o velkou část majetku v letech 1945 aţ 1947 na základě dekretu č. 12/1945 a dekretu č. 108/1945 Sb. Zvláštním zákonem č. 143/1947 Sb., přešel na stát majetek hlubocké větve Schwarzenbergů. Po přijetí restitučních zákonů, zejména pak zákona č. 243/1992 Sb. uplatnili své nároky na vydání majetku potomci šlechtických rodů. K úspěšným restituentům patřili Lobkowitzové, Coloredo-Mansfeldové, část rodiny Kinských, a orlická větev Schwarzenbergů. Naopak neúspěšnými restituenty byl František Oldřich Kinský z českokamenické (choceňské) větve rodiny Kinských.

Vzhledem k tomu, ţe neuspěl v restitučním řízení, obrátil

se s ţalobou na určení vlastnictví k příslušnému soudu. Konečný verdikt vynesl aţ Ústavní soud ve svém stanovisku pléna Pl. ÚS-st.21/05. Právní věta zmíněného stanoviska pléna zní „ Ţalobou o určení vlastnického práva

43

nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehoţ zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.“ Na základě výše uvedeného plyne, ţe pokud tedy oprávněné osoby z řad šlechtických rodů splnily podmínky stanovené v restitučních předpisech, byl jim majetek vydán. Pokud ovšem podmínky nesplnily jako shora zmíněný František Oldřich Kinský nebo potomci rodu Herbersteinů, nebylo moţno se domoci svých práv na českém státu obecnou ţalobou na určení vlastnictví. Dalším restitučním předpisem, který se dotýká shora uvedených dekretů, je zákon č. 172/1991 Sb. Respektive jedná se o jeho ustanovení § 2, 2a,2b a 2c. V původním znění zákon obsahoval pouze § 2, podle kterého za určitých zákonných podmínek přecházely do vlastnictví obcí věci, které obce vlastnily k 31. 12. 1949. Prokázat vlastnictví obce dle předmětného ustanovení bylo moţno buď zápisem do pozemkové knihy (výpisem z knihovní vloţky), anebo přídělovou listinou. Zde ovšem docházelo ke zpochybňování vlastnictví obce ze strany státu, neboť zápisy v pozemkové knize byly prováděny ještě po rozhodném datu a listiny byly téţ vystavovány jiţ ne na obec, ale zpravidla na místní nebo městský národní výbor.

Pokud byla vydána přídělová listina podle dekretu

č. 12/1945 Sb., pak bylo moţno dovodit vlastnictví obce na základě data převzetí drţby v ní uvedeném, tak jak je uvedeno v dekretu č. 28/1945 Sb. S odkazem na kapitolu přídělové řízení, ač tedy dekret č. 12/1945 Sb. nomy upravující vznik vlastnictví neobsahoval, obsahoval je dekret č. 28/1945 Sb., který byl tedy předpisem speciálním k tehdy platnému zákonu č. 946/1811 Sb. z. s. Z počátku vydávání majetku dle ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb., provázely nejasnosti a právě teprve soudní praxe sjednotila názor, ţe u přídělů dle dekretu č. 12/1945 Sb. nastal přechod vlastnictví faktickým převzetím drţby. Z toho důvodu se zkoumaly přídělové listiny nikoliv zápisy v pozemkových knihách, kde byly zápisy zemědělského majetku prováděny pouze v předběţných knihovních vloţkách bez parcelní náplně viz. kap. Knihování konfiskátů a přídělů.

44

Ovšem dekret č. 108/1945 Sb., ţádné takové ustanovení o vzniku vlastnictví k přídělu převzetím drţby neobsahoval a ani ţádný další předpis upravující přídělové řízení dle dekretu č. 108/1945 Sb., bylo nutno se tedy řídit předpisy obecnými tehdy platnými, obecným občanským zákoníkem a knihovním zákonem při zachování intabulačního principu. Tento zásadní nedostatek nebo řekněme-li rozpor v interpretaci restitučního předpisu, byl zhojen teprve novelou zákona o majetku obcí zákonem č. 114/2000 Sb. kde byl s účinností od 1. 7. 2000 do zákona včleněn § 2a, který uţ princip intabulace zcela vylučuje a pro účely tohoto zákona je nadále povaţováno vlastnictví k rozhodnému datu za prokázané po splnění podmínek v ustanovení § 2a uvedených. Tato novela zákona, která přišla, jak se lidově říká „pět minut po dvanácté“, teprve zapracovala dosavadní soudní praxi, která nahrazovala absenci úpravy nabývání vlastnictví obce z historickoprávního pohledu. Z tohoto důvodu také vydávání majetku obcím podle § 2 a § 2a trvá dodnes, ač tedy poslední zákon č. č. 173/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ze dne 26. dubna 2012 ve svém § 8 stanoví, ţe „ Pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat ţalobu na určení vlastnickéhopráva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, povaţuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.“ Dovoluji si poznamenat, ţe vydávání majetku obcím trvalo téměř 22 let a zdá se, ţe ne vinou obcí nebo státu. Příčinou je právní úprava, která nestanovila od počátku jasná pravidla, moţná i z neznalosti zákonodárce o pravidlech přídělového řízení a způsobu nabývání vlastnictví a pojmu vlastnictví jako takového se všemi jeho atributy.

45

7 Závěr Konfiskací podle dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., nabyl stát obrovské mnoţství majetku zejména v pohraničních oblastech. Prakticky současně s konfiskací majetku probíhaly vlny vysídlení původního obyvatelstva, ať to byly odsuny řádně organizované nebo „divoké“, coţ mělo za následek mnoţství opuštěných nemovitostí.

Nedalo

se předpokládat, ţe by se původní vlastníci dobrovolně před vysídlením podíleli

na

zachování

zemědělské

činnosti

na

konfiskovaných

nemovitostech nebo na zachování výroby v podnicích. Z tohoto důvodu byl vydán jako první dekret týkající se majetku, dekret č. 5/1945 Sb., na základě kterého byla uvalena na majetek osob státně nespolehlivých (ale nejenom těch) národní správa jako zajišťovací titul. Zajišťovací titul proto, ţe měl zajistit pouze funkčnost hospodářství v období mezi vydáním tohoto dekretu, tj. dnem 19. 5. 1945 to znamená koncem války, a vydáním zákonných předpisů upravujících konečné naloţení se zajištěným majetkem. Těmito předpisy byly právě dekret č. 12/1945 Sb., dekret č. 28/1945 Sb., který téţ upravoval podmínky osidlování konfiskované půdy, dále dekret č. 108/1945 Sb. a s ním související zákon č. 31/1947 Sb. Vzhledem k tomu, ţe stát nabyl majetek ex lege účinností dekretu č. 12/1945 Sb., tj. ex nunc anebo faktickým ukončením okupace podle dekretu č. 108/1945 Sb., tj. ex tunc bylo téţ nutno zajistit zápisy práv do příslušných knih. K zajištění tohoto úkolu byl vydán zákon č. 90/1947 Sb., který oproti původní právní úpravě zákona č. 95/1871 Sb. ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, podstatně zjednodušoval zápisy do pozemkových knih.

Dle nového předpisu o „knihování“ postačilo pouze konfiskaci

majetku podle dekretů vyznačit (konfiskováno podle dekretu č. 12/1945 Sb., konfiskováno podle dekretu č. 108/1945 Sb.) na listu A pozemkové knihy. Ţe se ve skutečnosti tato povinnost nedodrţovala, je patrné z výpisů z pozemkových knih, které jsem měla moţnost prostudovat. Současně byl zaveden

i

zjednodušený

reţim

zapisování

přiděleného

majetku

do předběţných knihovních vloţek bez bliţší identifikace přiděleného majetku. Předpokládalo se, ţe se postupně na základě přídělových plánů budou postupně vystavovat přídělové listiny a zakládat vloţky konečné 46

s uvedením seznamu nemovitostí na listu A a uvedení vlastníka na listu B včetně uvedení nabývacího titulu. Tam kde se přidělovaly části nemovitostí, bylo nutné vyhotovovat ještě geometrické plány. Tento nelehký úkol nemohly příslušné orgány zvládnout za krátký časový úsek, tj. od konce druhé světové války do doku 1951,79 kdy se zcela změnil pohled na vlastnictví, kde půda patří všem, kteří na ní hospodaří, na zápisy vlastnictví apod. (přestala být povinnost knihovat, to znamená evidovat majetkové převody v pozemkových knihách a tyto byly uzavřeny) a kdy se ještě navíc prováděla revize první pozemkové reformy zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů, a měla být provedena nová pozemková reforma podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, ve znění pozdějších předpisů. Současně se zakládáním zemědělských druţstev docházelo k nucené kolektivizaci a vnášení přidělovaného majetku do zemědělských druţstev, bez toho aniţ se majetkové převody jakkoliv zaznamenávaly do evidence. Z tohoto důvodu nebyla dokončena ani původní přídělová řízení. Přídělové listiny se v mnoha případech vystavovaly uţ jen formálně při tzv. „akci KZEN“80 v osmdesátých letech minulého století při komplexním zakládání evidence podle zákona č. 22/19964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů a při dědických řízeních např. i na zesnulé přídělce, bez toho aniţ by byly vyřešeny části přidělených parcel jejich geometrickým zaměřením. Ani nová evidence nemovitostí po roce 1964 nevyřešila problém, neboť se evidence nevedla podle vlastnických vztahů ale podle vztahů uţivatelských. Zemědělská půda v uţívání státních a druţstevních organizací se zapisovala sice na listy vlastnictví původních vlastníků, ale do „oddílu DLV“ s poznámkou uţívání socialistické organizace jako parcely – původ zjednodušená evidenci (PK, EN, grafický přídělový plán).

Nadále přetrvávaly rozpory mezi zákresem přídělové

79

Vţdyť např. vydávání majetku podle zákona č. 229/1991 Sb. a zákonů s ním souvisejících a rozhodování pozemkových úřadů o obnově vlastnictví trvalo v podstatě do dnešní doby tj. 22 let. Pozemkové úpravy podle zákona č. 139/2000 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.3.2013]. se v podstatě teprve zahajují. 80

Komplexní zakládání evidence nemovitostí

47

parcely s příslušnou výměrou a jejich hranicích v terénu. Za toho stavu (ne) evidence nemovitostí byl vydán zákon č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů, který převzal soubor geodetických i soubor popisných informací evidovaných podle dnes jiţ zrušeného zákona č. 22/1964 Sb. Přídělová řízení na přidělování pozemků z konfiskovaného majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. nejsou do dnešní doby na celém území našeho státu zcela dokončena a toto podstatně ztěţuje provedení obnovy katastrálního operátu81 a dokončení digitalizace katastrálních map. Tato úloha dokončit přídělová řízení připadla Státnímu pozemkovému úřadu (dříve pozemkovému úřadu). Proces je o to komplikovanější, ţe přídělová řízení probíhala v různých katastrech, v různých obdobích pouze podle rámcových předpisů vydaných, za tímto účelem a tudíţ není přídělový operát ve všech katastrálních územích stejný. Přídělové plány (grafické přídělové plány) byly kdysi sestavovány s ohledem na

poţadavky

veřejného zájmu. Ke kaţdé usedlosti byly přidělovány pole, záhumenky, louky atd. a to v jednotlivých blocích pokud moţno pravidelných tvarů a tak musely být často měněny i katastrální hranice. Výměra jednotlivých bloků pozemků a jejich polohopisné učení byly stanovovány primitivními metodami často bez provádění měření a místních šetření. Proto jsou dnes jejich hranice uváděny pouze jako prozatímní a výměry přibliţné. Některé dochované přídělové listiny obsahují jméno přídělce, číslo popisné usedlosti ovšem neobsahují často bliţší identifikaci osob, zejména pak datum narození nebo jejich bydliště ani parcelní náplň, některé nebyly vydány vůbec. Z pozemkových knih nelze také zjistit všechny informace, neboť

81

Výsledkem obnovy katastrálního operátu, která je prováděna na základě § 13 aţ 17 katastrálního zákona (č. 344/1992 Sb.), je i nová digitální katastrální mapa, kterou je nahrazena dosavadní katastrální mapa na plastové fólii. Obnova katastrálního operátu se provádí třemi způsoby – novým mapováním, na podkladě výsledků pozemkových úprav a přepracováním. V souvislosti s tvorbou digitální katastrální mapy dochází v některých případech ke změně výměry parcel. Při novém mapování, kdy je průběh hranic pozemků v terénu nově zjišťován a souřadnice lomových bodů hranic parcel na základě měření nově určovány, dochází ke změně výměry u většiny parcel. Obdobně je tomu i při obnově katastrálního operátu na podkladě výsledků pozemkových úprav. Při přepracování původní katastrální mapy do digitální podoby, coţ je dnes nejčastěji realizovaný způsob obnovy, dochází ke změně výměry evidované v katastru jen tehdy, je-li překročena stanovená mezní odchylka. K tomu dochází přibliţně u 10 % parcel.

48

dokladem o vlastnictví byla přídělová listina, přitom nebylo nutné, aby byla tato listina zapsána do pozemkové knihy, protoţe právo vznikalo dnem převzetím drţby. V současné době je platným mapovým podkladem analogová katastrální mapa v S-JTSK, grafický přídělový plán a mapa digitální. V souboru popisných informací katastru nemovitostí jsou dosud evidovány parcely zjednodušeným způsobem původ pozemkový katastr, evidence nemovitostí nebo grafický přídělový plán, parcely jsou evidovány bez přesné výměry (pokud jsou vedeny v půdních celcích) a kultury. Cílem je, aby byly na celém území ČR vytvořeny přesné digitální mapy, odstraněny parcely vedené zjednodušeným způsobem a nahrazeny parcelami katastru nemovitostí.

K tomu cíli lze dojít několika cestami

prostřednictvím dvou subjektů na základě řízení. Jedním z nich je katastrální úřad, druhým je Státní pozemkový úřad. Katastrální úřad má za úkol provést obnovu

katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických

informací a převod číselného vyjádření analogové mapy do digitální podoby nebo provést obnovu katastrálního operátu novým mapováním. Státní pozemkový úřad provádí obnovu katastrálního operátu na základě komplexních pozemkových úprav, při kterých vzniká nová digitální mapa. Vzhledem k tématu práce se budu zabývat pouze zhodnocením obnovy katastrálního operátu přepracováním ve vztahu ke konfiskacím a přídělům. Při obnově katastrálního operátu přepracováním provede katastrální úřad částečnou revizi katastru v rozsahu alespoň podle § 50 odst. 4 písm. a), e), f), h) a i), a doplnění neúplných údajů podle písmene g)82 vyhlášky č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, ve znění pozdějších předpisů. Při doplňování údajů do katastru nemovitostí právě spolupracuje katastrální úřad se Státním pozemkovým úřadem, který provádí na základě jednoduchých pozemkových úprav rekonstrukce přídělů a s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, který provádí lustraci majetku s ohledem na osobu vlastníka na LV 11 000, lustraci majetku u osob narozených kolem roku 1900 a dříve a provádí právní pořádek v katastru

82

Pokud není vlastník znám např. pro jeho datum narození na počátku 20. století nebo nebylo dokončeno přídělové řízení a posledním známým vlastníkem je poslední knihovní vlastník, který podléhal konfiskaci, katastrální úřad provede zápis majetku na LV 11 000 – vlastník neznámý.

49

nemovitostí ohlašováním konfiskovaného majetku na stát. Dále jsou doplňovány

pozemky

dosud

evidované

zjednodušeným

způsobem

83

do obnovovaného souboru geodetických informací . Provádí se oprava chyb v katastru nemovitostí a dochází k porovnání souladu mezi souborem popisných a souborem geodetických informací. Provádí se nový výpočet výměr dílů bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ). Na základě obnovy operátu přepracováním je uveden do souladu soubor popisných informací a soubor geodetických informací a dochází k vytvoření parcel katastru nemovitostí evidovaných ve výměře84 dle přesné digitální mapy85. Závěrem si dovoluji konstatovat, ţe veškerého úsilí při obnově operátu by nebylo třeba, pokud by byl dokončen proces přidělování konfiskovaného majetku tak jak bylo původně zamýšleno. Bohuţel historie se ubírala jinou cestou, cestou experimentu, který neměl v našich podmínkách tradici a proto byl jiţ od počátku odsouzen k zániku. Po roce 1989 byl obnoven pohled na vlastnické právo, na jeho vznik a zánik a v souladu s naší tradicí byl i obnoven katastr nemovitostí. Bude ještě dlouhou dobu trvat, 83

§ 63 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb.,

84

§ 63 odst. 6 vyhlášky č. 26/2007 Sb. V souboru popisných informací se při obnově katastrálního operátu přepracováním při shodném kódu způsobu určení výměry ponechají dosavadní výměry v případě, ţe nejsou překročeny mezní odchylky podle bodu 14.9 přílohy, a v ostatních případech se zavedou výměry určené z grafického počítačového souboru digitalizované katastrální mapy. 85

§ 63 odst. 4 vyhlášky č. 26/2007 Sb. Souřadnice lomových bodů hranic parcel analogové mapy a parcel zjednodušené evidence, souřadnice lomových bodů obvodů budov a obvodů vodních děl a souřadnice lomových bodů dalších prvků polohopisu se: a) převezmou z registru souřadnic těchto bodů evidovaných v katastru, b) vypočtou z výsledků dřívějšího geodetického nebo fotogrammetrického určení polohopisu v S-JTSK nebo v původním souřadnicovém systému, ve kterém bylo provedeno číselné zaměření přepracovávané katastrální mapy, nebo z výsledků měření dokumentovaných v záznamech podrobného měření změn v místním souřadnicovém systému; v případě dalších prvků polohopisu převezmou z geodetické části dokumentace skutečného provedení stavby podle zvláštního právního předpisu 112), c) určí vektorizací rastrových souborů analogových map v S-JTSK nebo v jiném souřadnicovém systému transformovaných do S-JTSK, u nichţ je eliminována deformace mapy, nebo d) určí kartometrickou digitalizací, pokud nelze uţít postup podle písmene c), přičemţ souřadnice se transformují do S-JTSK po mapových listech nebo po blocích.

50

neţ se podaří napravit chyby učiněné v minulosti.

51

8 Seznam literatury 1/ JECH, Karel a Karel KAPLAN.

, 1995, 21071 s. ISBN 80-857-

6548-9. 2/ JECH, Karel a Karel KAPLAN.

, 1995, 21071 s. ISBN 80-857-

6548-9. 3/ JECH, Karel, Jan, MIKULE, Vladimír, HON, Jan, ANTUSCH, Wilfrid a HOŠKOVÁ, Eva, prezidenta republiky: studie a dokumenty 1940-1945 , 2003, 688 s. ISBN 80-723-9132-1. 4/ KUKLÍK, Jan. Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století. Praha: Auditorium, 2011, 114 s. ISBN 978-808-7284-254. 5/

, Jan.

.

ISBN 80-872-8412-7. 6/ NEŠPOR, Zdeněk. Národní správa průmyslových a řemeslných podniků. Praha: Orbis, 1945. 7/ ONDRUŠ, Radek. Vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních 1918-1948 a jejich vyuţití v současné aplikační praxi. Praha: Linde, 2001, 435 s. ISBN 80-720-1293-2. 8/ PŠENIČKOVÁ, Jana. Sborník právních a ostatních předpisů k provádění pozemkových reforem po roce 1945. Vyd. 1. V Praze: Státní ústřední archiv, 1998, 203 s. ISBN 80-854-7545-6. 9/ SLEZÁK, Lubomír. Zemědělské osidlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Vyd. První. Brno: Blok, 1978. 10/ VESELÝ, Vilém. Knihování přídělů. vydání 1. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1947. Sbírka právních pojednání svazek 84.

52

Články 1/ KINDL Milan, KNAPP Viktor, K některým otázkám konfiskace podle dekretů prezidenta republiky č. 12 a č. 108/1948 Sb., Právník rok:1994 číslo: 7 strana: 620 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2012]. 2/ MRUZEK, Karel, Význam zápisu vlastnického práva v pozemkové knize pro určení doby nabytí nebo pozbytí vlastnictví k nemovitostem, Správní právo rok: 1993, číslo 1 strana:11 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2012]. 3/ SPÁČIL, Jiří. O nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku přidělenému podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945. Právo a podnikání. roč. 1998, č. 7. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2013]. 4/ SPÁČIL, Jiří. Současná judikatura o vlastnickém právu k majetkupřešlému na stát bez právního důvodu před 1. 1. 1990. Právní fórum. roč. 2011, č. 6.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2012].

Zákony, komentáře 1/ Konfiskace správa a převod nepřátelského majetku, zákony vyhlášky směrnice a pokyny, vyd. Právní odbor osidlovacího úřadu a Fond národní obnovy v Praze, 1947 2/ MINISTERSTVO VNITRA, Všeobecná úprava konfiskace nepřátelského majetku, rok 1946 3/ Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s. obecný zákoník občanský, v znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 11. 2012]. 4/ Zákon č. 95/1871 ř.z.o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, (Obecný knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 11. 2012]. 5/ Zákon č. 11/1918 Sb. z. a. n., recepční zákon, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 6/ Zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 53

7/ Zákon č. 81/1920 Sb., kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě, ve znění pozdějších předpisů. (Zákon přídělový.) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 8/ Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky ze dne 29. února 1920, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 9/ Zákon č. 354/1921 Sb. z. a. n., o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 9. 2012]. 10/ Dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26. 9. 2012]. 11/ Dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakoţ i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 12/ Dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 13/ Ústavní dekret č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2. 2013]. 14/ Dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2. 2013]. 15/ Vyhláška ministra vnitra č. 30/1945 Sb. o platnosti ústavního dekretu presidenta republiky č. 11/1944 Úř. Věst. čsl. o obnovení právního pořádku In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 16/ Ústavní dekret č. 2/1940 Úř. věst. čsl., o prozatímním výkonu moci zákonodárné, republikován vyhláškou č. 20/1945 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 17/ Vládní nařízení č. 70/1945 Sb. ze dne 3. září 1945 kterým se vydává statut Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 54

In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 18/ Vyhláška Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze č. 1870/1946 Ú. l. l. jíţ se vyhlašuje rámcový plán pro způsob naloţení určitou částí majetku konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945 č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy ve prospěch zemědělského a spotřebního druţstevnictví In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 19/ Zákon č. č. 255/1946 Sb. o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 20/ Sdělení ministerstva vnitra č. UL 21/45 - Výjimky z opatření proti Němcům In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2.2012]. 21/ Zákon č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2.2012]. 22/ Zákon č. 128/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2.2012]. 23/ Zákon č. 164/1946 Sb. o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 24/ Vyhláška osidlovacího úřadu v Praze č. 1587/1946 Ú. l. l. kterou se vyhlašuje rámcový plán pro způsob naloţení s určitou částí konfiskovaného majetku ve prospěch veřejných úkolů nebo hospodářskou výstavbu státu In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 25/ Ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 26/ Vládní nařízení č. 163/1947 Sb. o přídělu konfiskovaných rodinných domků (přídělové nařízení pro rodinné domky) ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 2 2013]. 27/ Zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, ve znění pozdějších předpisů 55

In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2 2013]. 28/ Zákon č 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 6. 1. 2012]. 29/ Nařízení Sboru pověřenců č. 26/1948 Sb. SNR, kterým se upravuje vynětí zemědělského majetku osob maďarské národnosti z konfiskace. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21.2.2013]. 30/ Zákon č. 279/1949 Sb. o finančním hospodaření národních výborů, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21.2.2013]. 31/ Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 32/ Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2013]. 33/ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 4. 2012]. 34/ Výnos ministerstva financí č. 314-48 404/70-Má ze dne 17. 1. 1971 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 35/ Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2013]. 36/ Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2013]. 37/ Zákon č. 243/1992 Sb. kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 2. 2013]. 38/ Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2013]. 39/ Zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2012]. 40/ Zákon č. 212/2000 Sb. zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a o změně zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě

56

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10.2.2012]. 41/ Zákon č. 139/2000 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.3.2013]. 42/ Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška) In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 3. 2013].

Judikatura: 1/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2003 sp. zn. 22 Cdo 847/2001 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 2/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2008 sp. zn. Komp. 3/2008[cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 3/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. května 1948 sp. zn. R I 363/48 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2013] 4/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 1947 sp. zn. RII 138/46 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2013] 5/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011 sp. zn. 22 Cdo 4048/2009 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 6/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010 sp. zn 28 Cdo 1310/2010 [cit. 26. 9. 2012] Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 7/ Nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 14/94 [cit. 10. 2. 2012] Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/ 8/ Nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 1997 sp. zn. II. ÚS 317/96 [cit. 18. 1. 2013]Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/ 9/ Nález Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2004 sp. zn. III ÚS 107/04 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/

57

10/ Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005 sp. zn. Pl. ÚS 21/05 [cit. 26. 9. 2012] Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/ 11/ Nález Ústavního soudu ze dne 14. června 1995 sp. zn. Pl. ÚS 1/95 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nalus.usoud.cz/ 12/ Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22 července 2003 sp. zn. 6A 84/2002 [cit. 18. 1. 2013] Dostupné z: http://www.nssoud.cz/ 13/ Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. října. 1992 sp. zn. 20 Co 413/1992 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013] 14/ Nález Ústavního soudu ze dne 29.října.1997 sp. zn. II.ÚS 170/96 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013] 15/ Nález Ústavního soudu ze dne 4. října 1995 sp. zn. II. ÚS 22/94 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013] 16/ Nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1995 sp. zn. III. ÚS 39/95 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]

58

9 Seznam příloh 1/ Vyhláška-seznam osob podléhajích konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. 2/ Seznam osob podléhajích konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb. Konfiskační výměr 3/ Výpis z pozemkové knihy s vyznačením národní správy 4/ Přídělová listina ONV dle dekretu č. 12/1945 Sb. 5/ Grafický přídělový plán 6/ Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku 7/ Předběţná (dočasná) knihovní vloţka 8/ Knihovní vloţka s vyznačením konfiskace dle dekretu č. 108/1945 Sb. Knihovní vloţka bez vyznačení konfiskace dle dekretu č. 12/1945 Sb. 9/ Zápis za odcházejícím přídělcem

59

Příloha č. 1

60

61

Příloha č. 2

62

63

Příloha č. 3

64

65

Příloha č. 4

66

67

68

Příloha č. 5

69

Příloha č. 6

70

71

Příloha č. 7

72

Příloha č. 8

73

74

Příloha č. 9

75