DIOGENES Antická tragikomedie z 21. století
Napsal: Martin Prajza
* Osoby: Diogenes ze Sinope - starořecký filosof Heron - jeho přítel a obdivovatel Alexandr Veliký - makedonský král Filip - televizní moderátor Lýdie - jeho žena Helena - jeho dcera Manažer - úspěšný podnikatel Bezdomovec - neúspěšný houmlesák Antonín - perverzní theatrofil Psycholožka - odbornice na perverze Asistentka - televizní děvče pro všechno dav - dvě až tři osoby snažící se vytvořit iluzi davu
Scéna 1. Diogenes, Heron Scéna je po celou hru rozdělena na dvě poloviny Vpravo je stůl a lednice - slouží střídavě jako kuchyň a TV studio. Vlevo vinice, kde bydlí Diogenes ve svém sudu - zde se odehrávají všechny scény z antického Řecka. Na scénu přibíhá Heron, objeví se Diogenes.
HERON: Diogenesi! Diogenesi! DIOGENES: Herone, už jsem ti to několikrát vysvětloval. Diogenes skloňujeme - Diogenes, bez Diogena, takže pátým pádem oslovujeme, voláme - Diogene! Tak co se děje? HERON: V celém Korintu se vykládá, že k nám míří Alexandr Makedonský a chce taky navštívit tebe! DIOGENES: Mě? Proč mě? HERON: Donesly se k němu zprávy o tvé moudrosti a skromném životě a chce tě navštívit. Prý se rozhodl, že ti splní jakékoliv přání. DIOGENES: Jakékoliv přání? No to by...a víš to jistě. Nejsou to jenom řeči? HERON: Vím to úplně jistě. Totiž Kallimachos, který slouží v Alexandrově osobní gardě, má bratra a jeho teta... DIOGENES: Tak teta!.. Jakékoliv přání? Co bych si tak měl přát? Vlastní chrám, představ si – chrám Artemidy, chrám Diův, chrám Diogena …nebo nějakou důležitou státnickou funkci? HERON: Ale vždyť ty nic nepotřebuješ, Diogene. Jsi nejskromnější člověk v Řecku! Stačí ti jenom tvůj plášť a sud. DIOGENES: Máš pravdu. To je ale smůla. Taková příležitost! Aristoteles, pche! Aristoteles byl Alexandrův učitel. Najali si ho, jako nějaký otrok se nechal koupit a sloužil jim. To za mnou Alexandr sám osobně přijde. Jo, když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře...Jaký Mohamed? HERON: Ale vždyť ty taky vyučuješ Diogene. DIOGENES: To je něco jiného. Já to dělám protože musím, abych měl na jídlo, když mi nikdo nic nepřinese. Nemáš něco k snědku? HERON: Nevěděl jsem... DIOGENES: No dobrá. Najím se hroznů. Zase. HERON: Jsi tak skromný! DIOGENES: Co mi zbývá. Máš ještě nějaké novinky? HERON: Krates z Théb, ten boháč, prý rozdal veškeré jmění a začal se toulat světem jako žebrák. Rovná spory mezi lidmi a píše básně. DIOGENES: To je nápad! Že já taky nemám nějaké jmění. Ale kdybych nejprve zbohatl, tak by to šlo. HERON: Tak já už zase běžím. DIOGENES: Počkej, Herone. Nezahrajeme si něco? Třeba kostky. HERON: Já už opravdu musím jít, čeká mě Kyniska. DIOGENES: Kyniska...Hele, tamhleten balvan. Kdo s ním dohodí dál! HERON: Brzy zase přijdu.. DIOGENES: Dobrá, jdu se oddávat blaženému nicnedělání v naprostém odloučení od veškerého pachtění po světských statcích. HERON: Jsi opravdový mudrc! Tak nashledanou, Diogenesi. (odchází) DIOGENES: Diogene! Pátý pád... Tak sám král Alexandr Veliký mi splní jakékoliv přání. Což je skvělé. Ale já si nemůžu nic přát, protože jsem spokojený ve své prostotě. Což je zoufalé. (odchází)
1
Scéna 2. Filip, Lýdie, Helena Odehrává se v pravé části scény, v kuchyni. Je slyšet televize, Lýdie sedí u stolu a ovladačem přepíná TV programy. Přichází Filip.
FILIP: Ahoj, Lýdie. LÝDIE: Ahoj, miláčku. FILIP: Tak co, dívala jsi se na televizi? LÝDIE: Ale jistě. Dáš si pivo? FILIP: A jak se ti to líbilo? Bylo to dobré? LÝDIE: Abych pravdu řekla, zdálo se mi..., že se ti moc leskne čelo. FILIP: Ty pitomé maskérky! LÝDIE: A taky, když tě kamera zabrala hodně zblízka, tak ti z levé nosní dírky trčel dlouhý, černý, odporný chlup. FILIP: Mám ho tam ještě? Filip zakloní hlavu a Lýdie mu chlup zkušeným pohybem vytrhne.
LÝDIE: Už jsi zase fešák, drahoušku. FILIP: A co moji dnešní hosté. Pěkně se do sebe pustili, co? LÝDIE: Nelíbil se mi ani jeden. Ten ekolog měl na rameni lupy a ten ministr měl zase v oku takový tik. A teď do toho ještě ten tvůj chlup... FILIP: Příště budu mít podnikatele a bezdomovce, rozumíš, ten kontrast! LÝDIE: Bezdomovce? Představ si, šla jsem ti dnes vyzvednout ten doporučený dopis na poštu a ta holka za přepážkou se podívala na jméno a říká : Filip Ryšavý. Není váš manžel ten televizní moderátor? Už jsi slavný, miláčku. FILIP: Začínám být hodně známý. A vypadá to, že kromě Polarit a Deviace bych mohl uvádět i Kdo s koho! LÝDIE: Ale to přece dělá Rajchrt. FILIP: Asi brzo skončí. Má nějaké zdravotní problémy, něco s trávením a je to prý dost vážné. LÝDIE: Ale to je skvělé! A navíc, za chvíli tady máme podzim a to se vždycky žaludeční choroby zhoršují. FILIP: Je to chudák, Lýdie. Hodně poslední dobou sešel. LÝDIE: To dostaneš určitě přidáno! FILIP: Dostanu. LÝDIE: Kolik? FILIP: Měl bych skoro o polovinu víc než teď. LÝDIE: To už bys mi mohl konečně koupit to autíčko, malinké autíčko, které bude jenom moje a potom jednou taky domeček... Lýdie se lísá k Filipovi. V tom se ozve zvonek.
LÝDIE: Telefon! (jde k telefonu, který stojí na ledničce) Prosím. Ano...Ano...To je policie. Něco s Helenou. Prý si pro ni máme přijet na stanici.. FILIP: Počkej. (Jde k telefonu). Filip Ryšavý. Ano, to jsem já...Děkuji, nashledanou. (k Lýdii) Znají mě. Přivezou nám ji sem. Co proboha zase provedla. Kde vůbec byla? LÝDIE: Já nevím. Šla na nějakou demonstraci. Ještě jsem jí udělala svačinu. FILIP: Moje dcera na policii! To bude něco pro novináře, jestli se to dovědí. Po chvíli ticha se ozve zvonek. 2
LÝDIE: Telefon! FILIP: To je domovní zvonek. Filip odchází a vrací se s Helenou. Ta vyjde před stůl a se vzdorovitým výrazem zůstane stát.
LÝDIE: Helenko, dítě moje, co ti udělali? FILIP: Co jsi zase prováděla? HELENA: Nic. FILIP: Nic, a za to tě sebrali? HELENA: Pronásledují bořitele svých chrámů. LÝDIE: Jakých chrámů, zlatíčko? Tys byla v kostele? FILIP: Co to meleš? Tak co jsi udělala? HELENA: Hodila jsem pár šutrů na hypermarket. FILIP: Proboha! Váš boj proti mezinárodním řetězcům, co? Co ti ten hypermarket udělal? LÝDIE: Oni ti tam prodali prošlé zboží, že děťátko? FILIP: Moje pověst! LÝDIE: Jeho pověst! HELENA: (zapáleně deklamuje) Nadnárodní kapitál drancuje naše přírodní bohatství, finanční oligarchie ovládá to, čemu vy říkáte demokracie, a ty myslíš na svoji pověst! LÝDIE: A na té policii se k tobě chovali dobře? FILIP: Já ti nerozumím. Co ti schází? Máš úplně všechno. HELENA: Ty, když říkáš ”všechno”, tak myslíš jen na peníze. LÝDIE: Představ si, Helenko, že tatínek dostane přidáno. FILIP: Nemyslím jen na ně, ale jak chceš bez nich žít? HELENA: Myslíš, že bez toho to nejde? Vezmi si takového Budhu... nebo Diogenes. Ten žil v sudu a byl spokojený. FILIP: Diogenes...Heleno, proč to nemůže být jako dřív. Přece jsme si tak rozuměli, hráli jsme spolu hry, třeba šachy! HELENA: Šachy! Ta rasistická hra! FILIP: Proč rasistická, proboha? HELENA: Vždycky začíná bílý! LÝDIE: (která mezi tím přinesla talíře) Tak pojďte už jíst. FILIP: Já dnes nebudu. Nemám už vůbec chuť! (odchází) HELENA: Kde jsi to jídlo koupila? LÝDIE: V tom nově otevřeném Kauflandu. Představ si, že... Helena znechuceně odchází. Lýdie nechápavě zase sklidí ze stolu a taky odchází.
3
Scéna 3. Diogenes, Filip Je noc, takže pokud možno při tlumeném osvětlení vyjde Diogenes, protáhne se, zívne a zády k divákům začne močit. To doprovází nahraný zvuk. Když končí a otřepává se, na své půlce jeviště, v kuchyni, se objeví Filip. Je v županu. Jde k lednici, vyndá pivo a nalije si. Oba muži poté své pohyby směřují ke středu jeviště, kde se nakonec srazí. Nejdříve strnou, potom úlek.
FILIP: Co to...co to má znamenat? Co tu děláte? DIOGENES: A co ty jsi zač? Tebe neznám. FILIP: Jsem Filip Ryšavý. Filip Ryšavý, jestli vám to něco říká. (předvádí) Vážení diváci, v dnešním pořadu Polarity uvidíte... (Diogenes nechápavě hledí). A kdo jste tedy vy? DIOGENES: Jsem Diogenes ze Sinope. Diogenes! (deklamuje) Vše přirozené je dobré, nedbej zákonů společnosti... FILIP: Jo tak. Takže vy si myslíte, že jste ten slavný řecký filosof. Tak proto ten oděv. Ale jak jste se sem dostal? DIOGENES: Já si nic nemyslím. Já jsem slavný řecký filosof! FILIP: Ale třiadvacet století po smrti. DIOGENES: Třiadvacet století po smrti? Já jsem po smrti? A kde to jsem? Má duše se vrátila do světa idejí. Ten pitomec Platón měl pravdu! FILIP: Nejste v žádném světě idejí. Jste ve 21. století. DIOGENES: (odběhne a ukazuje) Počkat, vždyť tady je můj sud, moje hůl, vždyť já jsem doma, v Korintu. FILIP: Takže buď spím nebo...už vím! Nedávno jsem měl v pořadu autora sci-fi. Mohlo by se jednat o časoprostorový tunel. Chápejte, došlo k smrštění čtvrté dimenze, pak natažení, vznikla trhlina a my jsme se v ní setkali! DIOGENES: Takže ty jsi opravdu z budoucnosti? FILIP: A vy zřejmě opravdu z minulosti. Stejně si myslím, že je to blbost. DIOGENES: Víš co, tak mi pověz, co se o mně v té vaší budoucnosti povídá. FILIP: Pokud vím, tak nic z toho, co jste napsal, se nedochovalo. Všechny spisy se ztratily. DIOGENES: Tak člověk se namáhá, píše po večerech, kazí si oči a potom to klidně někdo ztratí! FILIP: Ví se jenom, že jste se narodil kolem roku 400 před Kristem... DIOGENES: Před čím? FILIP: ...a zemřel asi 323 před Kristem. Jste představitel kynické filosofie, která hlásala oproštění se ode všech potřeb. Jste nejznámějším představitelem této filosofie, a to hlavně díky svému způsobu života. Prý jste žil v sudu a měl jenom plášť, hůl a tornu na chleba. DIOGENES: No to je všechno pravda! Takže jsem nejznámějším představitelem! FILIP: A potom už se dochovalo jenom několik historek a výroků. DIOGENES: Vtipných výroků? Řekni jakých. FILIP: Tak třeba jste prohlásil: Člověku nezbývá než rozum nebo provaz. Všechno přirozené je dobré a tedy jsou dobré způsoby barbarských kmenů. Co je na tom, že Oidipus se oženil s vlastní matkou? Vždyť psi to dělají pořád. Proč si lidé oškliví lidožroutství? Co je na lidském mase ošklivého? DIOGENES: To je dobré. To si musím zapamatovat. Řekni ještě něco. FILIP: Původně jste prý měl ještě dřevěný pohárek na vodu. DIOGENES: Ten pořád mám.
4
FILIP: Jednou jste ale viděl malé dítě, jak pije vodu z dlaní a pohárek jste zahodil, že je to vlastně nepotřebný přepych. DIOGENES: To taky není špatné. A ještě něco? FILIP: A jednou vás navštívil v Korintu Alexandr Veliký, makedonský král, a řekl, že vám splní jakékoliv přání. A vy jste se zrovna vyhříval na slunci a jenom jste mu řekl: Ustup mi ze slunce. DIOGENES: No dobře a co jsem si potom přál? FILIP: No už nic. Pro vás, šťastného člověka, mohl udělat jedinou věc - přestat vám stínit. A Alexandr pochopil, že přestože nemáte nic, jste šťastnější než on s bohatstvím celé své říše. DIOGENES: Jo ták. Už je mi to jasné. To bylo to přání. No to je chytré. Ustup mi ze slunce! Velmi chytré.. FILIP: To je asi tak všechno, co vím. Moc se toho o vás nedochovalo. DIOGENES: No není to zase tak špatné. A poslyš, možná, že ti to jméno ani nic neřekne, ale ví se něco v té vaší budoucnosti o nějakém Aristotelovi? FILIP: No samozřejmě! Je to nejvýznamnější učenec starověku. Říká se mu král filosofů a jeho díla jsou ještě dnes vydávána. DIOGENES: (zhnuseně) Král filosofů! Člověk se snaží, trpí v nějakém pitomém sudu, pan Aristoteles si žije v pohodlí a prý král filosofů. Král filosofů! Diogenes naštvaně odchází, Filip také vycouvá z kuchyně, částečně z obav před rozlíceným Aristotelem.
5
Scéna 4. Diogenes, Alexandr Makedonský, Heron, dav Na ”starověkou” část scény vběhne Heron, na jeho zavolání vchází Diogenes.
HERON: Diogenesi, teda, Diogene! Už jde! Za chvilku tu bude! Rychle! DIOGENES: Co blázníš? Už jsi se přece ode mě mohl naučit klidu a rozvaze. Tak se prosím tě vydýchej, tak , a v klidu mi pěkně pověz, kdo jde a kdo tu za chvilku bude. HERON: Alexandr, makedonský král! DIOGENES: (podlehne panice až hysterii) Alexandr...proboha....víš to jistě? Odkud jde, kdy tu bude, co mám dělat? Rychle, dones hůl, chlebník a pohárek. Klid, musím se připravit, slunce je tady, stín jde takhle, já si sednu sem, jo, to bude ono. Ale hlavně...(naráz se uklidní)...se musím tvářit lhostejně. A moudře. Diogenes se posadí. Vchází Alexandr s doprovodem.
ČLOVĚK Z DAVU: Hle králi makedonský, to je slavný filosof Diogenes. ALEXANDR: Slyšel jsem mnoho o tvé moudrosti. Jeden slavný filozof - Aristoteles - mě vychovával, za druhým jsem dnes vážil dlouhou cestu. Pověsti nelhaly, opravdu zde má sud a má jen plášť, hůl a chlebník. Z titulu své všemohoucnosti jsem se rozhodl, že ti splním jakékoliv přání, které nyní vyslovíš. DIOGENES: (Vstane, trochu Alexandra pošoupne a zase sedne) Ustup mi ze slunce! HLASY Z DAVU: Ustup mi ze slunce. Jak moudré! Ustup mi ze slunce. To je úžasné! Dav zpívá: Ustup mi ze slunce poslyšte mudrce ani slavný král nemá co by dal. On občan moudrý je v poklidu si žije stačí mu jen sud vyzrál na osud. Diogenes povstane a začne sám zpívat s čím dál tím větším zaujetím. Ostatní ho naopak sledují s čím dál tím větším úžasem. Když to Diogenes zpozoruje, raději umlkne.
Diogenes zpívá: Ustup mi ze slunce poslyšte mudrce ani slavný král nemá co by dal. On občan moudrý je v poklidu si žije stačí mu jen sud vyzrál na osud. On občan skromný je ze druhých netyje obdiv lidu má slavný budu já! ALEXANDR: Kdybych nebyl Alexandrem, přál bych si být Diogenem. A teď nám ještě dokaž svoji moudrost a řekni nám některé ze svých pověstných vtipných výroků. DIOGENES: Člověku nezbývá než rozum nebo provaz. (Po tomto výroku, jakož i po dalších se dav výborně baví a z reproduktoru jde nahraný smích jako v sitcomu. Diogenes se dostává do role showmana.) 6
Všechno přirozené je dobré a tedy jsou dobré způsoby barbarských kmenů. (smích)Co je na tom, že Oidipus se oženil s vlastní matkou? Vždyť psi to dělají pořád. (smích) Proč si lidé oškliví lidožroutství? Co je na lidském mase ošklivého? (smích) ALEXANDR: Přesvědčil jsem se, že jsi opravdu moudrý a vtipný filozof. Má cesta za tebou nebyla zbytečná. Teď však musím jít . Odcházím dobýt Perskou říši. (Alexandr a dav odcházejí) HERON: Byl jsi báječný. DIOGENES: Taky si myslím. Herone, ne, že by mi na tom nějak záleželo, ale tuším, že tato návštěva se zapíše do dějin. HERON: Jdu to všem povědět, Diogenesi. (odchází) DIOGENES: Diogene…O tomhle až se dozví Aristoteles, tak pukne zlostí. Král filosofů. Pche! (odchází)
7
Scéna 5. Filip, Manažer, Bezdomovec, Asistentka Kuchyň se promění v TV studio. Jen drobnými úpravami to provede Asistentka, důležitý je pouze stůl v popředí, který zůstává. Vejde Filip.
FILIP:
Dobrý večer vážení diváci, já vás vítám při sledování diskusního pořadu Polarity, v němž vám dnes představím dvě osoby, stojící na velmi vzdálených stupních společenského žebříčku, dva muže, reprezentující zcela odlišný životní styl. Jako první přichází pan Rudolf, úspěšný podnikatel a náš přední odborník v oblasti managementu. Dobrý večer. Řekněte nám prosím o sobě pár slov.
Přichází Manažer, přivítá se s Filipem a posadí se ke stolu. MANAŽER: Tak myslím, že mohu směle prohlásit, že jsem to, čemu se v Americe říká selfmademan. Zhruba před deseti lety jsem začal prakticky od nuly. Neměl jsem tehdy víc než milión, založil jsem svoji první firmu, ta mi vydělala na nové investice, založil jsem další firmu a tak to pokračovalo a dnes se mohu pochlubit tím, že například moje společnost... FILIP:
Prosím nejmenovat! To by byla skrytá reklama.
MANAŽER: Zkrátka, dnes vlastním několik firem a zároveň vedu soukromé kurzy pro manažery, jež navštěvují mladí ambiciózní manažeři, kteří chtějí v byznysu něco dokázat. FILIP:
Děkuji, to nám pro začátek stačí. A já teď přivítám našeho druhého hosta. Je jím pan Mirek. Pan Mirek je bezdomovec. Teď si asi řeknete - chudák. Ale nelitujte ho předčasně! I takový člověk může žít plný a spokojený život. Dobrý večer. Povězte nám něco o sobě, podobně jako pan Rudolf.
Příchod Bezdomovce provázejí mírné komplikace-je poněkud nesvůj. K moderátorovi ho nasměruje Asistentka, když mu poté moderátor gestem naznačí, aby se posadil, nechápavě hledí na ruku a situaci opět zachraňuje Asistentka, která ho usadí.V ruce má po celou dobu síťovku s prázdnými láhvemi.
BEZDOMOVEC: Tak já jsem to, čemu se v Americe říká houmeles. Před deseti lety jsem ještě měl spoustu peněz, asi dvacet tisíc, ale nějak se to všechno zvrtlo a dnes nemám nic. Teď žiju na nádraží s Béďou a Hovňasem. Hlavně vybíráme popelnice, prázdné láhve a tak. FILIP:
Výborně. Ještě poprosím naši asistentku, aby donesla hostům občerstvení (Asistentka přinese dvě minerálky). .A teď, jaké bude dnešní téma. Já jsem oba hosty požádal, aby se pokusili o vlastní definici pojmu ”úspěch”. Co je to úspěch, kdo a proč je podle nich úspěšný člověk. Pro větší názornost měli oba dva nejdříve svou co nejstručnější definici úspěchu napsat na velký arch papíru. Máte to oba pánové? Výborně. Nejdříve požádám pana Rudolfa.
Manažer se postaví s rolí papíru. Asistentka mu pomáhá rozbalovat. Objeví se nápis ÚSPĚCH=PENÍZE.
FILIP:
Teď vás ještě poprosím o stručný komentář.
MANAŽER: Podívejte se, já vycházím z toho, že pokud jste úspěšný v nějaké činnosti, dříve nebo později vám to také přinese peníze. Peníze jsou tedy měřítkem úspěchu. Tím pojmem peníze myslím, že máte více peněz než ostatní lidé. Ve svých manažerských kurzech vycházím ze dvou základních předpokladů. Zaprvé - být úspěšný znamená vydělávat více peněz než jiní lidé. A za druhé úspěšný může být úplně každý, všichni lidi, zároveň. FILIP:
Děkuji. Ale myslím si, že mezi vámi sedí i takoví, kteří si říkají ”Je to opravdu všechno?” Opravdu je možno všechno přepočítat na peníze? Není tady ještě něco jiného, není možné zažít pocit osobního úspěchu zcela nezávisle na hmotných statcích? A právě proto je tady dnes pan Mirek, člověk, který zdánlivě nemá vůbec nic a přece také dokáže žít plným životem. Pane Mirku, prosím vaši definici úspěchu.
Bezdomovec s Asistentkou podobně jako v prvním případě rozbalují roli papíru. Je podstatně ušmudlanější a písmo rozmazané. Objeví se nápis ÚSPĚCH=PENÍZE. Moderátor je v rozpacích.
MODERÁTOR: Je to skutečně váš papír? Nevyměnil jste ho s někým? No tak stručný komentář prosím. BEZDOMOVEC: Já si myslím, že kdo má peníze, má všechno. Já nemám peníze a mám hov...nemám nic. I Béďa říká, že ze všeho nejvíc by chtěl prachy.
8
MODERÁTOR: Tak já myslím, že poděkujeme oběma dnešním protagonistům a já se s vámi budu těšit na další vydání pořadu Polarity. Moderátor rozčileně odchází. Manažer se sebevědomě rozloučí s publikem, může popř. rozdat několik vizitek a odchází. Bezdomovec se šourá rovněž k východu, ale ještě se otočí, vrátí se pro láhve od minerálek, strčí je do síťovky a odchází.
9
Scéna 6. Diogenes, Heron, dav Na ”starořeckou” část scény přichází Diogenes.
DIOGENES: Jak to ten chlap říkal? Prý jsem odhodil pohárek, když jsem uviděl dítě, jak pije z dlaní. Takže: Hle, to dítě pije z dlaní! Můj pohárek na vodu je zcela nepotřebným přepychem! Odhodí pohárek. Ozve se výkřik a vyjde Heron, drže se za hlavu.
HERON: Diogene, někdo po mně hází nádobím! DIOGENES: To jsem byl já. Viděl jsem dítě, jak pije z dlaní a odhodil jsem svůj zbytečný pohárek. HERON: To je úžasné, Diogene. Taková moudrost. Škoda, že to nikdo neviděl. DIOGENES: Aha, to máš pravdu. Zbytečně jsem se namáhal. HERON: Já si to budu ještě dlouho pamatovat. (promne si bouli) DIOGENES: Musím to provést ještě jednou, někde mezi lidmi. Teď jich bude spousta na náměstí. Herone, půjdeme na agoru. Ale zase tam nemůžu celý den čekat, až se nějaké dítě napije z dlaní...Herone, mám nápad! HERON: A nebude to nějaký podvod? DIOGENES: Dějiny to tak chtějí. Oba zajdou a na scéně se znova objeví Diogenes a v pozadí několik osob. Poté přichází Heron. Jde v podřepu, táhne za sebou dřevěného koně a v puse má dudlík. Batolí se k Diogenovi, ale ten se tváří, že ho nezná a odhání ho. Pantomimicky mu naznačuje, aby nabral z kašny vodu do dlaní a napil se. Heron to konečně provede.
DIOGENES: Hle, to dítě pije z dlaní! Můj pohárek na vodu je zcela nepotřebným přepychem! (Odhodí pohárek). Už ho nepotřebuju! HLASY Z DAVU: Jak moudré! Úžasné! Jaký to filosof! Vvynoříse babka a protestuje.
BABKA: Ale vždyť to není žádné dítě! Diogenes ji nemilosrdně přetáhne holí, až babka zasténá a rychle zmizí.
HLAS Z DAVU: Diogene, řekni nám ještě něco moudrého a vtipného.. DIOGENES: Dobrá. To se stalo ještě v Aténách. Platón nazval člověka dvounohým zvířetem bez peří. Přinesl jsem do Akademie oškubaného kohouta a řekl jeho žákům: Hle, Platónův člověk. (dav je nadšen a ozve se nahraný smích jako v sitcomu). A když mě u Kréty zajali piráti, tak jsem na trhu s otroky zvolal: Kdo potřebuje pána? Jsem filosof a kdo mne koupí, bude mě muset poslouchat. (smích) Dav odchází. DIOGENES: A nějaká oslavná písnička nebude? …Herone, zvládli jsme to. Dones mi pohárek. HERON: Vždyť ho už nepotřebuješ, Diogene. DIOGENES: No jo, vždyť já už teď budu muset pít jenom z dlaní. To jsem nedomyslel. Diogenes odchází, za ním nechápající Heron.
10
Scéna 7. Filip, Psycholožka, Antonín, Asistentka Asistentka upraví kuchyň v TV studio. Přichází Filip, poté Psycholožka.
FILIP: Vážení diváci, vítám vás při sledování pořadu Koníček nebo deviace? Jako odborná poradkyně dnes bude působit psycholožka doktorka Hortensie Vřesinská. Dobrý večer. PSYCHOLOŽKA: Dobrý den. FILIP: A hlavní postavou dnešního pořadu je pan Antonín. Tak jak jste již zvyklí, panu Antonínovi jsme změnili obličej pomocí počítačové techniky. Asistentka přivádí Antonína. Na obličeji má karnevalovou masku,nic nevidí. Všichni se posadí ke stolu.
FILIP: Řekněte nám, pane Antoníne, jakou úchylku, nebo koníčka - to dnes večer odborně posoudíme, vy vlastně máte. ANTONÍN: Tak já chodím do divadla. FILIP: A já se vás zeptám přímo: Co vás k tomu vede? Proč jako my ostatní nesedíte u televizoru? ANTONÍN: Mě to uspokojuje. Ten kontakt s živými herci mně přináší takový...dobrý pocit. FILIP: Paní doktorko, můžete to vysvětlit? PSYCHOLOŽKA: Ano. Jedná se o perverzi, kdy zpočátku polymorfně perverzní deviant postupně regreduje do stádia infantilní sexuality a projevuje se pak těmito prásárničkami, promiňte, deviacemi. FILIP: Pane Antoníne, jak to vlastně u vás začalo? Kdy jste si těchto sklonů všiml poprvé? ANTONÍN: Mě k tomu už v útlém mládí vedl otec. PSYCHOLOŽKA: Tak to je obzvlášť nechutné. ANTONÍN: Když mi bylo asi devět let, koupil mi tatínek loutkové divadlo. FILIP: A co jste s ním dělal? ANTONÍN: Vymýšlel jsem si své vlastní pohádky a hrál je kamarádům. PSYCHOLOŽKA: Jedná se o zjevnou snahu vyrovnat se s frustrací viny a zatažením většího kolektivu do svých nechutností nalézt pocit ospravedlnění. FILIP: Jak se to potom vyvíjelo dál? ANTONÍN: Asi od patnácti let jsem začal navštěvovat místní divadlo a nakonec jsem na střední škole založil ochotnický divadelní kroužek. FILIP: Co jste v tom vašem kroužku prováděli? ANTONÍN: My jsme tam nacvičovali divadelní hry... FILIP: No a dál? ANTONÍN: ...a hráli jsme je pak ostatním spolužákům. FILIP: Paní doktorko, setkala jste se už ve své praxi s podobným případem? PSYCHOLOŽKA: Ano, a bohužel musím konstatovat, že v poslední době se podobné deviace dokonce šíří. FILIP: Ale vždyť se zdá, že o nic tak nebezpečného nejde. Této, řekněme, zálibě, se věnuje jen ten, kdo chce a neohrožuje tím ostatní. PSYCHOLOŽKA: Tak to je častý argument a nebezpečný omyl. Ale je odbornými studiemi prokázáno, že lidé, kteří začnou takto nevinně jako pan Antonín, nakonec mohou zcela přestat sledovat televizi. FILIP: Sledujete televizi, pane Antoníne? ANTONÍN: ...Ne. 11
PSYCHOLOŽKA: Ano! U takového člověka se pak příliš vyhraní jeho individualita, nesdílí s ostatními společné hodnoty přinášené nám televizní obrazovkou, je narušeno jeho sociální chování, neboť se v zaměstnání nemůže se spolupracovníky bavit o televizních pořadech a nakonec ztrácí přátele a uzavírá se do kroužku stejných úchylů, tedy postižených. FILIP: Mohou být ohroženy i děti těchto lidí? PSYCHOLOŽKA: To je na tom to nejsmutnější. Svoji deviaci přenášejí na nevinné děti, které by za normálních okolností čekalo šťastné mládí s Pokemony. Co děláš s dětmi ty prasáku? Psycholožka se rozlítí a Filip ji uklidňuje.
ANTONÍN: Já hraju dětem loutkové divadlo. FILIP: Můžete nám něco z toho předvést? Antonín se schová za stůl a sehraje krátký nevinný dialog s připravenými maňásky. (Možno modifikovat podle loutek)
1. MAŇÁSEK: Lesněnko, kde ses tady vzala? 2. MAŇÁSEK: Jdu na maliny, Pařízku. 1. MAŇÁSEK: Mohu ti pomoci sbírat, Lesněnko? 2. MAŇÁSEK: To bys byl moc hodný, Pařízku. PSYCHOLOŽKA: Tak to bylo opravdu nechutné. FILIP: Myslím, že každý divák si už může udělat obrázek sám. A na závěr dnešního pořadu obvyklá otázka. Pane Antoníne, chcete se ukázat divákům? ANTONÍN: (po chvíli mlčení se ozve zpod stolu)...Raději ne. FILIP: Já se s vámi loučím, pane Antoníne, děkuji vám za odvahu, že jste dnes přišel a loučím se taky s paní doktorkou Hortensií Vřesinskou. Přichází Asistentka a Antonína odvádí, Psycholožka něco šeptá Filipovi. Filip je v rozpacích.
FILIP: Tady paní doktorka mě požádala, jestli by si v našem pořadu nemohla na závěr zazpívat. (Signalizuje do ”režie”, nakonec rezignuje). Tak myslím, že by to šlo, trochu času ještě máme, tak prosím. Psycholožka se stylizuje do role naivní dívenky a zpívá.
PSYCHOLOŽKA: Říkaj o mně, že jsem holka světem protřelá teď poslyšte, co vám povím já jsem nesmělá. Ta má asi tucty chlapců liška podšitá málokdo však v mou komůrku za mnou zavítá. Myslejí si, že jsem světák mám vše v malíčku já si přitom v duši zpívám smutnou písničku: Tralalala tralalala kdo se mi zalíbí Tralalala tralalala kdopak mne políbí.
12
Během písničky se vynoří zbloudilý Antonín, který v masce stále nic nevidí, Asistentka ho rychle odvádí ven. Filip během zpěvu nervózně kontroluje čas, nejraději by Psycholožku zarazil, při závěrečném opakujícím se tralala už ji násilím odvléká ze scény, Psycholožka se však ještě naposledy nadšeně vynoří, než je definitivně odklizena.
FILIP: Tak to bylo takové zpestření pořadu Koníček nebo deviace? Děkuji vám za pozornost a těším se na vás za týden při sledování dalšího pokračování našeho pořadu. Přivítáme pana Luďka. Pan Luděk je florofil. Florofil je člověk, který se sexuálně ukájí na květinách. Pan Luděk nám poví o svém oblíbeném tulipánu a dozvíte se, co se mu přihodilo na dovolené v Bolívii s jednou masožravou květinou. Takže nashledanou za týden. Odchází.
13
Scéna 8. Diogenes, Filip, Lýdie, Helena Na obou stranách jeviště noc. Vynoří se Diogenes a Filip a odehraje se podobné setkání jako ve scéně č.3. Tentokrát je zřejmé, že vzájemnou srážku očekávali.
FILIP: Tak nebyl to jenom sen. DIOGENES: Taky jsem si nebyl úplně jistý. Tak jak jde život, chlapče? FILIP: Abych vám řekl pravdu, nestojí to za moc. DIOGENES: Ale vždyť život tam u vás musí být báječný. Už u nás to není špatné a co teprve po takové době! FILIP: Pořád se za něčím honíme a když toho dosáhneme, honíme se zase za něčím dalším. Mám uvádět nový pořad, budu mít víc peněz, víc slávy, zvyknu si a zase mi to bude málo. To vy si báječně žijete! Vy nic nepotřebujete a přitom jste šťastný. DIOGENES: Tak na tohle ti můžu poradit výbornou fintu. U nás to udělal jeden boháč z Théb, Krates. Všechno své jmění rozdej a potom choď světem jako žebrák. Krates je teď ohromně populární. FILIP: Všechno rozdej, to se vám řekne. Živím rodinu. DIOGENES: A čím ty se vlastně živíš? FILIP: Já jsem televizní moderátor. DIOGENES: Co to je? FILIP: Televize je takové zařízení, jak bych to jednoduše vysvětlil, tam vlezete do takové místnosti a všichni lidé v zemi vás potom doma vidí v takových malých bedýnkách. A já, jako televizní moderátor, tam ty lidi uvádím a vykládám si s nimi. DIOGENES: Všichni lidé najednou je vidí? FILIP: Všichni, kdo se zrovna dívají. DIOGENES: Takže, když pronesu nějakou moudrost, tak o tom hned všichni vědí? FILIP: Jo. DIOGENES: Poslyš, a nemohl bys mě do té televize vzít? FILIP: No, to přece...ale...možná by to šlo. Vystoupil byste v mém pořadu.. To bude nejzajímavější host, jakého kdo zatím v televizi měl! To bude něco! Pojďte dál. (Diogenes vejde do kuchyně). Ale kam já vás teď v noci narychlo uložím? DIOGENES: Jen ne žádný zbytečný přepych. Já jsem zvyklý se uskrovnit. Já se vyspím tady na té stolici. Normálně spím v sudu. FILIP: Já jsem úplně zapomněl. Takže opravdu, můžu vás tady nechat? Tak dobrou. Filip odchází, Diogenes usíná u stolu. Světlo se stáhne, opět rozsvítí, je ráno. Diogenes se probouzí. Vchází Helena. Uvidí Diogena, ten ji také spatří. Helena si ho prohlíží užasle, Diogenes Helenu s erotickým zájmem. Najednou Helena jakoby na něco přišla a odběhne. Rychle se vrací, v rukou třímá chřestidla, tančí a zpívá.
HELENA: Hare Krišna, hare hare, hare Krišna...atd. Přichází Lýdie, sleduje s úžasem Diogena i křepčící Helenu, nakonec přichází Filip.
FILIP: (ke Heleně) Co blázníš? Nech toho! LÝDIE: Kdo je ten pán, Filipe? FILIP: To je pan Diogenes ze Sinope, řecký, antický filosof. Přicestoval k nám časem až ze 4. století před naším letopočtem. LÝDIE: Takovou dálku! Až z Řecka. HELENA: Konečně jsi tati přivedl někoho, kdo vypadá normálně. 14
FILIP: Pan Diogenes vystoupí v mém pořadu. LÝDIE: V Řecku jsme byli loni na dovolené. Znáte Athény? HELENA: Máš dobrý ohoz. FILIP: Bude nějaký čas bydlet u nás, dokud nezařídím v televizi vše potřebné. Musíme ho taky trochu seznámit s naším světem. HELENA: Pojď se mnou do školy. FILIP: Heleno, přijdeš pozdě. Miláčku, ubytuj prosím tě pana Diogena zatím v mé pracovně, já už musím taky, mám natáčení. Večer se uvidíme. (Odchází) LÝDIE: Moře teda máte krásné. Ale ty památky. Nejsou vůbec udržované! Prý divadla a chrámy a přitom jsou to jenom ruiny. Viděl jste Svatovítský chrám? Tomu říkám udržovaná památka. A jak je starý! Diogenes si Lydii mlsně prohlíží, ta si toho všimne, je potěšená.
LÝDIE: Tak pojďte, musíte být unavený. Já vám rozestelu. (odcházejí)
15
Scéna 9. Filip, Diogenes, Asistentka Asistentka připraví TV studio a přichází Filip.
FILIP: Dobrý večer, vážení diváci. Dnešní pořad Polarity bude trochu netradiční a to ze dvou důvodů. Za prvé - dnes budu mít jenom jednoho hosta, za druhé - hosta se budete ptát přímo vy, u obrazovek, a to prostřednictvím telefonních dotazů. Ale to nejdůležitější - hostem večera je pan Diogenes ze Sinope, antický filosof ze 4. století před naším letopočtem. Dobrý večer! Přichází Diogenes, sedá si ke stolu. FILIP: A ještě důležitá informace, na jaký telefon nám můžete volat. To vám ukáže naše asistentka. Vejde Asistentka, sundá telefonní přístroj ze stolu a ukáže na něj. Odchází.
FILIP: Děkuji. Chce položit první otázku tady někdo v sále? Tak ještě asistentka nese občerstvení. Asistentka přinese Diogenovi minerálku. Ten si Asistentku zálibně prohlíží.Ozve se zazvonění. FILIP: A už tady máme první telefonický dotaz. Prosím, můžete hovořit.. Dotazy diváků jsou vždy uvedeny zvoněním telefonu, Filip zvedne sluchátko a poté se ozve předem nahraný hlas z reproduktorů. První dotazy jsou uvedeny různým „to už jsem já?“ a „můžu mluvit?“, jak to bývá při skutečných telefonátech na živo v TV či rozhlase. Po „vtipných“ Diogenových odpovědích se ozve nahraný smích.
DOTAZ: Pane Diogenesi... DIOGENES: Diogene! DOTAZ: ...jak se vám u nás líbí? DIOGENES: (nejdříve k Filipovi) Opravdu mě teď všichni vidí a slyší? Tak přicestoval jsem teprve před pár týdny, zatím bydlím tady u Filipa a musím říci, že se u něj cítím velmi příjemně. Určitě je to pohodlnější než v sudu. (smích) FILIP: Chtěl bych zdůraznit pro ty, kteří to možná nevědí, že Diogenes ze Sinope je představitelem kynické filosofie, která hlásala oproštění se od všech potřeb. Žil v sudu, neměl takřka nic a přesto mu to stačilo ke štěstí. Tímhle směrem byste možná mohli zaměřit své dotazy. Ten kontrast k naší konzumní společnosti. DOTAZ: Jaký je váš vztah k ženám? Jste ženatý? DIOGENES: V Řecku mě nazývají moudrým, z čehož vyplývá, že ženatý jsem nikdy nebyl (smích). Ale jinak v tomhle směru rozhodně nejsem asketa a nic si neupírám a například s paní Lydií, manželkou tady od Filipa...(Filip se na Diogena překvapeně podívá a ten rozpačitě zmlkne. Vysvobodí ho zvonění telefonu). DOTAZ: Jaký je váš vztah k otrokům? Máte nějaké? DIOGENES: Spíše naopak. Já sám jsem upadl do zajetí a stal se otrokem. A k tomu bych vám mohl říct takovou veselou historku. Na trhu s otroky...(Filip ho zarazí a ukazuje na hodinky) DOTAZ (hlas Heleny): Co si myslíte o globalizaci světa? Filip zpozorní, neboť poznal Helenin hlas. Diogenes nechápe otázku, Filip mu šeptem něco vysvětluje.
DIOGENES: U nás se o takovou globalizaci pokusil Alexandr zvaný Veliký. Dobil celý známý svět. Já jsem žil ve svém sudu. A myslíte, že já jsem šel za ním? Ne, on přišel za mnou! A co myslíte, že řekl? Řekl: Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogenem. (smích) DOTAZ (hlas Heleny): Co si myslíte o nadnárodních sítích hypermarketů? FILIP: Heleno! Nech toho! Filip rozezleně vyskočí. Diogenes v klidu sám bere telefon při dalších zazvoněních. DOTAZ: Věříte v Boha? 16
DIOGENES: Nejenom to. My Řekové věříme dokonce ve spoustu bohů. (smích) DOTAZ: Jaký máte důchod? Vždyť tady se z toho nedá žít. DIOGENES: Tak nestěžuju si. Pořídil jsem si z něho docela slušný sud. (smích) DOTAZ: Nechtěl byste se stát čestným občanem naší obce? Filip zaklapne telefon. Snaží se ukončit Diogenovu exhibici.
FILIP: Tak bohužel čas našeho pořadu vypršel a musíme se s vámi rozloučit. Já děkuji panu Diogenovi, který už bohužel spěchá a uvidíme se zase za týden u vašeho oblíbeného pořadu Polarity. Filip se snaží dostat Diogena pryč z jeviště, tomu se moc nechce. Uklání se a mává, ozve se nahraný aplaus. Diogenes konečně odchází s Filipem. Přichází Asistentka aby odnesla minerálku (a zároveň upravila scénu jako kuchyň), za ní se opět vynoří Diogenes a mlsně ji pozoruje, něco jí pošeptá a Asistentka přikývne. Odchází Diogenes, poté, co připraví kuchyň, i Asistentka.
17
Scéna 10. Diogenes, Lýdie, Helena, Filip Lýdie sedí v kuchyni před televizí a přepíná ovladačem. Diogenes vchází.
LÝDIE: Byl jsi báječný, drahoušku. Tak vtipně jsi na všechno odpovídal. No já jsem se tak nasmála. DIOGENES: Ano? Bylo to dobré? Jak jsem vypadal? LÝDIE: Možná se ti trošičku lesklo čelo. DIOGENES: Ty pitomé maskérky! LÝDIE: A kde zůstal Filip? DIOGENES: Ještě mají v televizi nějakou poradu, prý přijde později. Tak jsem si vzal taxíka. LÝDIE: To znamená, že máme chvilku času jenom pro sebe, brouku. Lýdie se sápe po Diogenovi, ale toho to příliš nepřekvapuje. Je vidět, že to není poprvé. DIOGENES: Nebylo by nejdřív něco k večeři? LÝDIE: Ale drahoušku, pak bys zase usnul. Lýdie odtáhne Diogena do zákulisí, ten se však ještě vynoří... DIOGENES: Aspoň pivo si vezmu. ...ale rázná ruka Lýdie ho opět stáhne ze scény. Po malé pauze přichází Helena. Vynoří se poněkud zničený Diogenes.
HELENA: No Diouši byl jsi fakt super. Dívali jsme se na tebe u kámošky. Všem ses’ moc líbil a zítra tě mám přivést. Přijdeš? DIOGENES: Ale to víš, že jo (reaguje spíše apaticky a shání se po pivu). HELENA: S tou globalizací jsi jim to nandal. Jako že ti stačí ten sud a tak. DIOGENES: To jsem rád, že se vám to líbilo. HELENA: Víš, ty jsi opravdu úplně jiný, než ostatní chlapi. Já jsem se do tebe asi...Diogene, víš, že jsem ještě panna? DIOGENES: To u nás v Thrákii... HELENA: Dioušku, já bych chtěla, abys byl mým prvním mužem. DIOGENES: (v rozpacích) To mě moc těší, Helenko ale... HELENA: Pojď se mnou do mého pokoje. DIOGENES: Když já teď zrovna...jsem vyčerpaný. HELENA: Pojď, já už nemůžu čekat! DIOGENES: Ale matka je doma a za chvíli přijde Filip. Helena Diogena i přes jeho protesty odvleče, podobně jako před tím její matka. Po krátké pauze přichází Filip, mírně opilý a vynoří se již notně zničený Diogenes a lačně se chopí piva. Oba usednou ke stolu.
DIOGENES: Tak co nového na poradě? Ty jsi pil! FILIP: Lýdie a Helena jsou doma? DIOGENES: Jo, obě už spí... jako zařezané. FILIP: Ty jsi pořád spokojený. Ale to je tím, že vlastně nic nepotřebuješ. Já tě obdivuju čím dál tím víc. Diogene, kdybych měl ještě někdy děti, chtěl bych, abys byl jejich otcem! DIOGENES: Tak já už jsem vlastně...
18
FILIP: Diogene, vykašleme se tady na to všechno, odstěhujeme se někam pryč, mimo civilizaci, necháme si jenom plášť, hůl, chlebník a najdeme si dva sudy. Do těch si vlezeme, vysteleme si je mořskou trávou.... (Filip blábolí až nakonec usne s hlavou na stole) DIOGENES: (pohladí Filipa po hlavě) Ale to víš, že jo. Určitě to tak uděláme...možná...někdy... Diogenes vezme do jedné ruky pivo, do druhé TV ovladač a zapne imaginární televizor a postupně přepíná programy. To doprovází nahraný zvuk z reproduktorů. Na „antickou“ část jeviště vběhne Heron, rozhlíží se a volá.
HERON: Diogenesi! DIOGENES: (opraví ho, aniž spustí oči z obrazovky) Diogene! HERON: (stále se marně rozhlíží) Diogene, moudrý Diogene! Kde jsi? Heron smutně usedá, Filip stále spí a Diogenes spokojeně hledí na TV a popíjí pivko. Stmívačka.
KONEC
19
