DIDAKTIKA FYZIKY DIDAKTICKÉ PRINCIPY (ZÁSADY) Prof. RNDr. Emanuel Svoboda, CSc

DIDAKTIKA FYZIKY DIDAKTICKÉ PRINCIPY (ZÁSADY) Prof. RNDr. Emanuel Svoboda, CSc.

CITÁTY KOMENSKÉHO  „Poněvadž při všem je nesnadněji odučovati se než učiti se, musí být opatrně přihlíženo k tomu, aby se ničemu nebylo třeba se odučovati; a toho nelze dosíci jinak, než když se předem vystříháme toho, aby se žáci neučili špatnému nebo aby se dobrému neučili špatně.“  „Vše, co se žáci dovídají, má jim být srozumitelné. Kde se zmateně vyučuje, tam se zmateně učí.“

Didaktické principy:  Dynamický systém vědecky zdůvodněných a zobecněných požadavků a pravidel odrážejících poznání zákonitostí procesu učení a vyučování a určujících charakter výuky  S (stimul)  R (reakce)  Z (zpevnění)  Zákon motivace: učení je efektivní, je-li vyvoláno otázkou, vytvoří-li se zájem o probíranou problematiku, navodí-li se problémová situace.  Zákon zpětné informace (zpětná vazba): učení je efektivní, dochází-li ke zpevňování poznatků (kontrolní otázky, procvičování, dávkování učiva)

Didaktické principy:  Zákon transféru: učení je efektivní, je-li zaměřeno na využití poznatků, na praktické činnosti žáků  Zákon opakování: učení je efektivní, je-li učivo opakováno po určitých celcích (struktura učiva, obměna úkolů, nové souvislosti, vztahy, návaznosti)  Výuka jako proces řízený učitelem

Didaktické principy (zásady) Určují (vztahují se na, týkají se):  Cíle výuky a její obsah (učivo základní a rozšiřující)  Výukové metody  Organizační formy výuky a didaktické prostředky za daných podmínek výuky  Dosažené výsledky výuky Tedy didaktické principy odpovídají základním didaktickým kategoriím Principy jsou vždy formulovány z hlediska určité filozofické koncepce (senzualismus, pragmatismus apod.) a ovlivňují je teorie vzdělávání (mění se jejich smysl a obsah, vznikají principy nové)  V současné pedagogické literatuře různé systémy DP podle jednotlivých autorů

Princip vědeckosti, přiměřenosti a srozumitelnosti učiva  Výklad na odpovídající úrovni odborné, vědecké, technické; aktuální informace  neustálá modernizace obsahu vzdělání  celoživotní sebevzdělávání učitele  Nezkreslené informace, ale přiměřené věkovým zvláštnostem žáků  didaktické zjednodušování, spirálový výklad učiva  Srozumitelnost - poznatek je srozumitelný jen tehdy, dovede-li jej žák zařadit do dříve osvojené poznatkové soustavy a dovede jej použít

Princip cílevědomosti, soustavnosti (systematičnosti) a vazby na praxi  Cíle výuky. Výběr učiva. Logická struktura jeho obsahu; strukturované VH „jdoucí“ za naplněním cílů výuky  Pojmotvorný proces, obsahová i didaktická systematičnost výkladu opírající se o poznatky dříve osvojené  Systematická obsahová i didaktická výstavba soustavy veličin a jejich jednotek  Systematické řešení úloh různými postupy  Postupné zvyšování nároků na žáky včetně neustálé aktivizace žáků  Soustavnost opakování, procvičování, zadávání úkolů (pravidelnost i v domácí přípravě, vedení poznámek)  Systematická kontrola a hodnocení výkonů žáků  Využití teoretických poznatků v praxi; řešení problémů praktického charakteru  smysluplnost výuky ve škole (k čemu je to dobré - to umět vysvětlit; motivovat žáky)

Princip žákovy aktivity a uvědomělé spolupráce při vyučování  Volba a střídání metod, prostředků a forem k vyvolání zájmu o předmět, potřeby poznat jev, k vyvolání aktivity a k vytváření podmínek pro tvůrčí samostatnou činnost žáků (motivace)  Žák dovede něco udělat (formulování cílů v oblasti porozumění a aplikací, dovedností), ale musí dostat příležitost, aby projevil svůj postoj  Vždy něco nového, aktivní práce s předloženými informacemi a se získanými zkušenostmi – učit se s porozuměním a úmyslem naučit se požadovaným poznatkům, dovednostem, bez zbytečného „biflování“  Řídící role učitele v procesu výuky, která zasahuje všechny stránky rozvoje osobnosti žáka

Princip postupnosti  Od jednoduchého k složitějšímu (obecnému)  Od lehčího k těžšímu  Od blízkého ke vzdálenému  Od konkrétního k abstraktnímu  Od obecného k zvláštnímu  Souvislost s principem přiměřenosti

Princip názornosti (jednota konkrétního a abstraktního, empirického a teoretického)  Tradiční pojetí tohoto principu vystihuje Komenského zlaté pravidlo učitele (Didaktika velká): „Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všechno bylo předváděno všem smyslům, kolika možno.“ Smyslové poznání skutečných předmětů, procesů a jevů pokud možno bezprostředně, přímo nebo v jejich názorném zobrazení. Názor jako prvotní zdroj informací o reálných předmětech, objektech a jevech + slovo učitele (učebnice, …)

Pokusy

Princip názornosti (jednota konkrétního a abstraktního, empirického a teoretického)  Zrakové a sluchové vnímání (srozumitelnost, příklady); v tradičním pojetí výuky 80 % sluch a jen 12 % zrak   více využívat zrakových receptorů  význam experimentů s důkladným vysvětlením (pozor na nebezpečí povrchního popisu objektů a jevů)  Význam historického přístupu – ilustrace poznatku + názorné řešení problému (experimenty) a hledání obecné zákonitosti jevů  Problém: senzualismus; klamání smyslů   smyslová stránka nestačí, nutné rozumové zpracování vjemů a generalizace (abstraktní myšlení)

Princip názornosti – nástup rozumové činnosti

 Od konkrétní operace s věcmi se postupně přechází k myšlenkovým operacím s pojmy (abstraktní myšlení)  role didaktických prostředků (vhodné a srozumitelné příklady pro vytvoření názoru na daný jev či objekt; pomůcky, obrazy, grafy apod.)  Problém: vnímání pojmů jako atom, pohyb molekul, foton, elektrický proud jako jev či veličina, kvantové stavy, . . .  Řešení: Zprostředkované slovo učitele (vhodná volba postupu včetně pokusů, systematizace) + použití názoru, analogie, modelu (a postupné zpřesňování modelu, zpřesňování faktů)

Názornost – pokrač.  Používání symbolů, značek, schémat, obrázků a jejich interpretace (pozor na přeplněnost obrázků)

 Používání matematických prostředků a počítačů ve výuce fyziky (tabulky, grafy, analytické tvary vztahů, zpracování měření, interpretace výsledků měření, ...)  NÁZORNOST jako doplňující zdroj informací tak akceleruje proces vnímání a zapamatování  Cíl: Dostatečná zásoba zkušeností a představ, přiměřené rozvinuté abstraktní myšlení

Princip trvalosti a spolehlivosti  Spojování osvojené hlavní myšlenky se znalostmi předchozími  Základní (kmenové), rozšiřující a doplňující učivo  Procvičování učiva s přidáním něčeho nového  pohyb vpřed (např. při řešení úloh)  Pravidelné opakování (ve VH, na konci tématu, tematických celků – nutné vymezení času v časově tematickém plánu!!)  Rozvoj žáka je funkcí vhodně konstruované výuky

Princip kolektivního charakteru výuky a individuální přístup k žákům

 Volba forem práce s kolektivem a forem práce žáků v kolektivu  řídící proces  Dobrá znalost individuálních zvláštností žáků

Princip vazby daného předmětu na ostatní předměty výuky  Výchovná i vzdělávací stránka mezipředmětových vztahů  Matematika  Chemie  Biologie  Historie  Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova - RVP pro gymnázia

Žáci na vás čekají…………..