Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Design a politika ČR
Monika Boušková III. ročník Specializace v pedagogice, Pg- Vv
Vedoucí práce: MgA. Lucie Tatarová
Praha 2011
Název: Design a politika v ČR Anotace: Boušková,M.: Design a politika ČR /Bakalářská práce/ Praha 2011/ Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, katedra výtvarné výchovy 49 s.
Autor se ve své bakalářské práci zabývá činností Design centra České republiky od jeho vzniku, přes jeho jednotlivé funkce, až po jeho zánik. Poukazuje zde na výsledky činnosti Design centra České republiky a na jeho předcházející instituce, bez kterých by nikdy nemohl vzniknout v podobě, ve které jsme ho znali. Autor se podrobněji zabývá jeho předchůdci, tedy Radě výtvarné kultury výroby a posléze Institutu průmyslového tvarování (designu). Na závěr se autor také zmíní o společnosti CzechTrade, která přebrala funkci v ICSD po zrušení Design centra České republiky. Dále také o institucích Design kabinetu CZ a o Unii profesionálních designérů, které vznikly po ukončení Design centra České republiky v roce 2008. Také se zde autor zaměří na spolupráci mezi školou a muzeem při výuce designu a propagaci designu.
Klíčová slova: Design, Rada výtvarné kultury výroby, Institut průmyslového tvarování (designu), Design centrum České republiky, instituce, CzechTrade,
Title: Design and Politics in Czech Annotation: Design and Politics in the Czech Republic (Czechoslovakia) The first official organization for design was established by the Czechoslovakian government in 1964. Since it was prohibited to use a word “design” in the name of the newly established organization, because it promoted the “forbidden style” of Western Europe, the organization was called The Council for Creative Culture of the Production. The Council was composed of ministries´ representatives and the secretariat, which focused on design exhibitions and their evaluation. The Council also began to cooperate on the international level. In 1967, the Czechoslovakian Council was accepted into the International Council of Societies of Industrial Design (ICSID). After the Soviet invasion of Czechoslovakia in August 1968, the Council for Creative Culture of the Production was renamed according to soviet standard to the Institute of Technological Aesthetics. The Institute continued in its work, focusing mainly on exhibitions and project exchanges solely with other socialist countries. After the Velvet Revolution in 1989, Czechoslovakia was in 1993 divided into two separate states – the Czech Republic and the Slovak Republic. And so was the Institute, which was replaced by two new distinct design organizations. The Design Center of the Czech Republic has evolved in a very promising way. It has cooperated with western countries and it has been accepted into another two international organizations
–
ICOGRADA
(graphic
design)
and
IFI
(interior
design).
In 2000, the Design Center was accepted into BEDA, the European organization, which associates the European design organizations and cooperates with the European Union. Moreover, the Center was elected to the BEDA´s council and participated in preparing the cooperation with the EU on various projects.
The Center
also arranged
a
world
conference
of
BEDA
and
ICOGRADA
organizations
with the theme of Graphic Design. The best students of Czech design schools were also invited to the conference and thus got the opportunity to win recognition in the international arena. In 2007, the Minister of Industry and Trade Martin Říman decided to dissolve the Design Center. Thus, due to this decision, the Czech Republic has become the only European country without any design government organization for the management and maintenance of design in the economic culture.
Prohlášení: Tuto práci jsem vypracovala samostatně, veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Karlova má právo uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Karlova oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně Univerzity Karlovy.
Praha, 31. 3. 2011
.......................................................... podpis
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala mému konzultantovi práce Zbyňku Vokrouhlickému za jeho ochotu, vstřícnost, cenné připomínky, jeho čas a archivní materiály, které mi byl ochoten poskytnout. Také bych ráda poděkovala mé vedoucí práce Lucii Tatarové, za její připomínky a pomoc při zpracování bakalářské práce.
1 Úvod - charakteristika designu................................................................................................... 1 2 Předchůdci design centra ČR:..................................................................................................... 3 2. 1 Rada výtvarné kultury výroby ............................................................................................ 3 2.2 Institut průmyslového tvarování (designu) ......................................................................... 8 3 Design centrum České republiky .............................................................................................. 12 3.1 Struktura a činnost organizace Design centra ČR ............................................................. 15 3.2 Mezinárodní vztahy ........................................................................................................... 15 3.2.1 Výstavní činnost ............................................................................................................. 18 3.2.2 Hodnotitelská a expertizní činnost................................................................................. 21 3.2.3 Program „Design“........................................................................................................... 21 3.2.4 Odborné soutěže............................................................................................................ 22 3.2.5 Publikační činnost .......................................................................................................... 23 3.2.6 Knihovna......................................................................................................................... 25 3.2.7 Spolupráce Design centra se školami............................................................................. 26 4 Zánik Design centra České republiky........................................................................................ 29 5 Současnost ............................................................................................................................... 30 6 Shrnutí: ..................................................................................................................................... 34 7 Výtvarný projekt: Design ve výtvarném umění ........................................................................ 34 7. 1 Dílčí téma: Co je to vlastně design? ................................................................................. 35 7. 2 Dílčí téma: Výroba z drátů - drátování ............................................................................. 35 7. 3 Dílčí téma: Nové výrobky ze starých ................................................................................ 36 7. 4 Studenti a návštěvy výstav týkajících se designu ............................................................. 36 8 Návrhy design předmětů.......................................................................................................... 37 8. 1Návrh prkýnka na maso .................................................................................................... 37 8. 2 Návrh cukřenky a stojanu na ubrousky ............................................................................ 38 8. 3 Návrh věšáku na utěrky/chňapky ..................................................................................... 40
Příloha: ........................................................................................................................................ 41 Použitá literatura: ....................................................................................................................... 47
1 Úvod - charakteristika designu Od doby, kdy Joseph Sinel poprvé použil slova industrial design, uplynulo již 111 let. Během mnoha roků se stal průmyslový design samostatným oborem a velmi složitou disciplínou, která hledá po celém světě směry svého vývoje a šíři působnosti. Mnoho lidí se může domnívat, že v oblasti designu jde ryze o záležitost estetickou, někdo může tvrdit, že se jedná o výlučně konstrukční charakter. V jiném období se kladl důraz na funkční přístup designu k tvorbě sériově vyráběných předmětů. Všechny názory mají racionální odůvodnění, ovšem žádný z nich nevystihuje přesnou definici. Vytrácí se z nich skutečná podstata designu, především zahrnutí lidského faktoru do celého procesu vývoje a tvorby předmětů vyráběných masovým průmyslem. V současnosti je design velmi diskutovaným tématem. Můžeme vidět spoustu televizních pořadů nebo tištěných plátků o bydlení, módě, o nejnovějších trendech od bytových doplňků po odívání. V dnešní době chápe většina naší společnosti slovo design jako něco, co má styl, co vypadá dobře. Design však není jen o vnější schránce předmětu, design je o detailním promyšlení účelnosti vnitřní stavby předmětu. Zajímá se především o jeho funkčnost a snadné využití. Design má nespočet definic, několik zde uvedu. „Design…je výrazem schopnosti lidského ducha překročit své hranice.“1 „Ať se zabýváš jakýmikoli věcmi, vždy si povšimneš, že dobrým a užitečným je dána i krása.“2 „Umění designu, které určuje, že věci, na které se díváme, vypadají tak, jak vypadají, má mnohem větší a hlubší dopad než kterýkoli jiný druh umění. Každý je mu denně vystaven. Téměř vše, co je k vidění v našich městech, bylo vytvořeno tímto uměním.“ (David Pye)
1
Georgie Nelson, The problem of Design, 1957, str. 54.
2
Baldassare Castiglione, Il libro del cortegiano, 1528, str. 115.
1
„Design nespočívá v hotovém výrobku, ale v aktu jeho tvorby. Nikoli tedy ve výsledku, ale v procesu.“ (Andrea Branzi) „Design není vědou ani uměním, není to společensko-kulturní fenomén ani nástroj prodeje. Je to inovační proces, který využívá informace a poznatky ze všech těchto oblastí.“ (Anne Marie Boutin, Liz Davis) „Design je záležitostí každého z nás: žijeme v něm, modlíme se v něm a hrajeme si v něm. *…+ Má vliv na každého, v každé chvíli. Pokud designu lépe neporozumíme, budeme svědky neustálého zhoršování našeho životního prostředí, a to navzdory zlepšujícím se strojům a přístrojům.“ (P. J. Grillo) „Design, ve svém konečném cíli znamená tvorbu lepších věcí pro lidi. Touto cestou může také přinášet větší zisky.“3 „Slovo design má mnoho různých významů: je to proces, prostředek ke zvýšení prodeje a zároveň etapa na cestě k výrobě. Design výrobky pozvedá a pomáhá je prodat: řeší problémy a je nositelem ideje: je to umělecká, obchodní, intelektuální a fyzická činnost. Tato mnohostrannost – nebo dvojsmyslnost – je něco, s čím se musíme naučit žít, jako s nevyvratitelným faktem.“ (Frederique Huygen) „ Design je výslednicí úsilí o vytvoření nejen technicky funkčního průmyslového výrobku, ale i vkusného a umělecky dokonalého předmětu. V tomto kontextu není krásná forma pouze elegantním obalem. Kromě užitné funkce design propůjčuje předmětům řadu dalších výhod a má dobrý vliv na prodej.“4 V Československé republice trvalo dlouho, než došlo ke správnému pochopení výše uvedených definic designu. To se pochopitelně odráželo i ve snaze založit, jako tomu bylo v západní Evropě, oficiální organizaci pro rozvoj uplatňování designu. Proto také byla v Československé republice zřízená organizace, která nesla název Rada výtvarné 3
Bruce Nussbaum, Business Week, 2009, str. 13.
4
Petr Zec, Designing Success, 1999, str. 75.
2
kultury výroby. I přesto, že plnila tytéž funkce jako západoevropská design centra, musela při vstupu vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 ukončit svoji činnost a místo ní byl veden boj o zřízení nové organizace pro tuto oblast. Následující organizací po Radě výtvarné kultury výroby byl Institut průmyslového tvarování. Teprve do závorky bylo možné použít slova design. Tento problém přetrvával v podstatě až do Sametové revoluce, tedy do roku 1989. Vzhledem k tomu, že se v té době Československá republika rozdělila na dva samostatné státy, bylo zřejmé, že i pro oblast designu bude nutné vytvořit dvě samostatné státní organizace. Konečně se podařilo prosadit pro oba samostatné státy slovo design. Díky tomu došlo k zřízení Design centra České republiky a Design centra Slovenské republiky. V roce 2007 bylo Design centrum České republiky rozhodnutím ministra průmyslu Martin Římana zrušeno.
2 Předchůdci design centra ČR: 2. 1 Rada výtvarné kultury výroby Jaká byla ale původně úloha design centra v rozšíření jeho vlivu? V období po druhé světové válce bylo třeba rychle obnovovat průmyslovou výrobu a trh, kde hrála velkou roli mezinárodní konkurence. K ní měly napomáhat různé instituce, mezi které patřil v první řadě průmyslový design. První vláda tento problém chápala. Z tohoto důvodu již na konci války v roce 1944 vytvořila britskou Radu pro design (design council). Ta měla za úkol vytvořit podmínky pro úspěch britského průmyslu v exportu britského zboží. Pro každodenní úkoly v této souvislosti Rada pro design založila v roce 1956 Design centrum a jeho slavnostního otevření se zúčastnil dokonce i člen královského rodu vévoda z Edinburgu. „Podle slov prvního britského ředitele Design centra sira Paula Reillyho bylo hlavním úkolem londýnského Design centra a jeho pobočky v Glasgow vystavovat a propagovat moderní britské výrobky a tím podporovat jejich export do ostatních zemí.“ 5
5
Design Revue 74 průmyslu a obchodu, 1974, str. 20.
3
Tuto úlohu design centra po skončení války stále více chápaly i ostatní státy a byly v nich také zakládány design centra. V Československu pochopení významu designu trvalo poněkud déle než v jiných zemích. Proto první státní instituce pro průmyslový design byla založena až v roce 1964, tehdy ještě pod názvem Rada výtvarné kultury výroby. A to z toho důvodu, že název design připomínal západoevropskou terminologii kapitalistických zemí, což se nehodilo pro socialistické zřízení. Naproti tomu sám vznik Rady výtvarné kultury výroby byl důkazem toho, že i československá vláda si uvědomovala význam designu pro rozvoj československého hospodářství a jeho exportní schopnost. Ke vzniku Rady výtvarné kultury výroby pomohla delegace z britského průmyslu. V jejích řadách byl i ředitel design centra sir Paul Really a člen královské rodiny lord Snowdon. Ten při diskuzi s ministryní spotřebního průmyslu Boženou Machačovou vedl debatu, ve které jí vysvětlil, že sice oceňuje, že v Československu existuje již dost zboží, ale jeho úroveň stále neodpovídá ani požadavkům pro export, ani nedokáže uspokojit potřeby československého lidu. Ministryně spotřebního průmyslu Božena Machačová si po diskuzi s britskou delegací konečně uvědomila význam samotného designu. Z tohoto důvodu svolala v roce 1964 poradu předních průmyslových i kulturních činitelů. Mezi nimi byli zástupci ministerstev vnitřního zahraničního obchodu, těžkého i všeobecného strojírenství, ministerstva kultury, školství, zástupci Svazu československých výtvarných umělců, například Zdeněk Kovář a Jindřich Chalupecký, a zástupci Svazu architektů, například Jaroslav Frágner, a dále i zástupci podniků a škol (Vysoká škola umělecko- růmyslová). Po obsáhlé diskuzi bylo nakonec rozhodnuto vytvořit v Československu orgán podobný těm, jaké už dlouho existovaly v západoevropských zemích. A tak roku 1965 vznikla Rada výtvarné kultury výroby, která plnila v podstatě stejné funkce jako evropská design centra. Rada výtvarné kultury výroby měla být: „Poradním a iniciativním orgánem vlády, posuzujícím, koordinujícím a usměrňujícím zásadní otázky kulturního vývoje výroby a prodeje výrobků v souvislosti s tvorbou životního
4
a pracovního prostředí *…+ společnosti.“6 Hlavní úkoly této organizace byly stanoveny v jejím Statutu. Rada výtvarné kultury výroby vznikla především za účelem splnění těchto úkolů: „Posuzovat a usměrňovat *…+ kulturně politické koncepce výtvarného, popřípadě architektonického vývoje v jednotlivých oblastech výroby; projednávat, hodnotit a koordinovat společné perspektivní problémy a plány výtvarného vývoje různých oblastí společenské výroby, jejichž řešení přesahuje možnosti jednotlivých resortů a vyžaduje koordinace; koordinovat činnosti výrobních, obchodních a uměleckých organizací, institucí a ústavů, podílejících se na rozvoji kulturní úrovně výroby a prodeje; sledovat a hodnotit světový rozvoj výtvarné kultury výroby a prodeje výrobků a navrhovat vládě nebo jednotlivým resortům rámcové směry uplatnění progresivních výsledků této činnosti v podmínkách Československé republiky; sledovat plnění vládních usnesení o zásadách organizace výtvarného vývoje, zejména v *československé+ společenské výrobě, projednávat a doporučovat vládě nebo příslušným ústředním orgánům vydání potřebných opatření k zajištění rozvoje kulturní úrovně výroby a prodeje výrobků; vyhlašovat celostátní soutěž o vynikající výrobek; vyjadřovat se k otázkám odborné výchovy kádrů v oborech průmyslového výtvarnictví, aby náplň výchovy byla v souladu s potřebami průmyslu a hledisky rozvoje výtvarné kultury výroby.“7 Vedle Rady bylo vytvořeno jí podřízené středisko výtvarné kultury výroby, které bylo výkonným orgánem Rady a zastávalo tak její každodenní rutinní činnost. Posláním střediska Výtvarné kultury výroby bylo: „Podněcovat a koordinovat činnost výrobních, obchodních a jiných organizací k cílevědomé práci o neustálé zvyšování funkční a výtvarné hodnoty výrobků a jakosti služeb, popularizovat progresivní výsledky docílené v této oblasti, vydávat odborné a propagační časopisy, aktivně zjišťovat
6
Stenografický protokol z ustavujícího zasedání RVKV konaného 16. dubna 1965.
7
Statut Rady výtvarné kultury výroby, schváleno v březnu 1965.
5
a prosazovat objektivní obecný zájem spotřebitelů, prosazovat výsledky pokrokového navrhování.“8 Rada výtvarné kultury výroby představovala reprezentativní státní orgán, ale hlavní úkoly v každodenní činnosti řídil její sekretariát nesoucí název Středisko výtvarné kultury výroby. Hlavní úkoly Střediska výtvarné kultury spočívaly: „Ve sledování světového
rozvoje
Výtvarné
kultury
výroby,
jak
z hlediska
teoretického,
tak i praktického, pořádání odborných seminářů pro tvůrčí pracovníky, pracovníky výroby, obchodu a ostatních organizací, organizování a poskytování poradenské služby jak pro potřeby tvůrčích pracovníků, tak pro potřeby výroby, obchodu a jiných organizací, organizování celostátní soutěže vynikající výrobek z pověření Rady výtvarné kultury výroby, její vyhodnocování a odměňování, pořádání tvůrčích výstav, obesílání tuzemských a zahraničních výstav vlastními expozicemi s cílem propagovat výsledky ČSR výtvarné kultury výroby, vydávání časopisů pro spotřebitelskou veřejnost s cílem prosazovat obecný zájem spotřebitele.“9 Ustavující zasedání Rady výtvarné kultury výroby proběhlo v dubnu roku 1965. Pod vedením předsedkyně Machačové proběhla už na této první schůzi zajímavá debata o tom, co sami zástupci zainteresovaných stran vidí jako problém nebo jako chybějící prvek pro dobré fungování systému. Členové rady navrhli upravit vztahy s komisí pro zavádění nových druhů zboží, dále řešili jak zajistit dostatek výtvarníků pro výrobu a zároveň volali po zkušenostech a literatuře ze zahraničí spolu s žádostí o členství v Mezinárodní radě společností pro průmyslový design ICSID. V rámci Střediska výtvarné kultury výroby bylo zřízeno i teoreticko-výzkumné pracoviště. Mezi jeho hlavní úkoly patřila i spolupráce se školami, na kterých se vyučoval design a to platilo jak na středních, tak i na vysokých školách.
8
Podle Statutu střediska výtvarné kultury výroby, schváleno v listopadu roku 1965.
9
Podle Statutu střediska výtvarné kultury výroby, schváleno v listopadu roku 1966.
6
Zbyněk Vokrouhlický uvádí, že: „není sporu o tom, že Rada výtvarné kultury výroby, respektive Středisko výtvarné kultury výroby, sehrály pro rozvoj průmyslového designu pro naše hospodářství a kulturu, ale i pro jeho úspěšné zavádění do výroby, pro jeho uplatňování i v dalších sférách veřejného života, při oceňování dobrých výsledků jednotlivých podniků i tvůrců designu *…+, pořádáním výstav dokonalého designu nejen doma, ale i v zahraničí, což napomáhalo i exportu čs. průmyslové produkce a dobrého jména celého Československa.“10 Dalším z důležitých úkolů Rady výtvarné kultury výroby bylo navázat spolupráci s evropskými design centry a stát se členem světové organizace designu ICSID, což se jí také v roce 1967 podařilo. Mohla se tak zúčastňovat významných mezinárodních akcí v oblasti designu a přinášet zkušenosti z práce design center z jiných zemí. Zkratka ICSID znamená Internacional council of societies of industrial design. Můžeme říct, že je světovým představitelem designérské profese. Vznikl v roce 1957 na kongresu
designérských
organizací
jednotlivých
zemí.
ICSID
má
statut B u organizace OSN (Organizace spojených národů), což znamená, že je jejím poradním orgánem v otázkách designu. Nejvyšším představitelem ISCID jsou kongresy pořádané každé dva roky vždy v jiné členské zemi. Po přijetí Rady výtvarné kultury výroby do ICSID se delegace Rady výtvarné kultury výroby začala zúčastňovat těchto kongresů a dalších akcí pořádaných ICSID. Byly jimi například semináře, konference, porady apod. za zmínku stojí, že některých akcí pořádaných Radou výtvarné kultury výroby se účastnili přední činitelé ICSID, např. generální tajemnice Cresoniere nebo prezident ICSID Vienot.11 Rada výtvarné kultury výroby vydávala i vlastní dvojjazyčný čtvrtletník Czechoslovak Industrial Design (Československý průmyslový design) s podtitulkem Sborník pro otázky průmyslového návrhu a měsíčník Bulletime s názvem Design v teorii a praxi. Čtvrtletník Czechoslovak Industrial Design byl psán česky s anglickými překlady statí a vycházely 10
Český design 12, 1960, str. 34.
11
http://www.icsid.org/about/about.htm.
7
v něm teoretické články, zkušenosti ze světa v oblasti designu, příklady vynikajících českých výrobků a publikoval informace o činnosti Rady výtvarné kultury výroby. Pravidelně přinášel výsledky designérských soutěží pořádaných Radou výtvarné kultury výroby a jinými organizacemi jako například družstva a podniky místního hospodářství. Rada výtvarné kultury výroby pořádala i soutěž „Vynikající výrobek roku,“ který značnou měrou přispíval k propagaci dobrých československých výrobku a tím i k jejich lepšímu exportu. Tato soutěž se konala pravidelně každý rok a byly v ní oceňovány práce předních českých průmyslových designérů. Řada těchto vyznamenaných výrobků se využívala i na nejrůznějších mezinárodních akcích, jakými jsou například mezinárodní veletrhy nebo mezinárodní výstavy. Dále také dosáhly velkých úspěchů na světové výstavě EXPO v Bruselu. Rada výtvarné kultury výroby se zasloužila i o to, že průmysloví designéři jako tvůrci výrobků, měli právo nahlížet do podnikových knih a přesvědčovat se o tom, kolik výrobků se vyrobilo a kolik se jich prodalo, což ovlivňovalo jejich honoráře za jimi navržené výrobky. Přední českoslovenští designéři se stávali i předsedy výtvarných rad v jednotlivých podnicích a měli tak právo rozhodovat o výrobě kvalitních výrobků. Ze všech těchto vyjmenovaných úkolů vyplývá, že Rada výtvarné kultury výroby sehrávala v rozvoji designu v československém národním hospodářství významnou úlohu, zasadila se o jeho propagaci a tím i uplatňování v průmyslové výrobě. A to i přesto, že oficiálně se v Československu slovo průmyslový design nepoužívalo.
2.2 Institut průmyslového tvarování (designu) Začátek sedmdesátých let přinesl do veřejného života Československa podstatné změny v důsledku intervence Sovětského svazu v roce 1968. Tyto změny se týkaly nejen politického, ale i hospodářského vývoje Československé socialistické republiky a dotkly se i oblasti úrovně kulturní výroby. Celý veřejný život v Československé socialistické republice se přizpůsoboval sovětským zkušenostem, a protože v SSSR existoval Institut technické estetiky, výše uvedené změny v této oblasti se hluboce odrazily i v Československé socialistické republice. Byla zrušena Rada výtvarné kultury
8
výroby a místo ní byl zřízen v roce 1972 Institut průmyslového tvarování. Znovu se tak nemohlo použít slova design, a proto se nová státní organizace pro tuto oblast nazývala Institutem průmyslového tvarování. Opakovaně se projevila obava o využití slova design, které bylo užíváno v západní Evropě, a proto bylo toto slovo považováno za součást ideologického vlivu kapitalistické světa. Kvůli tomu se slovo design nepodařilo vložit do názvu nové organizace. Tak se lidé museli spokojit pouze s výrazem průmyslové tvarování. Přestože slovo design má mnohem širší význam než slovo tvarování. Pozitivní stránkou věci bylo, že výraz průmyslový design mohl být používán alespoň pod názvem této instituce. To však pouze v závorce. Nová organizace s dvojím názvem byla zřízena 5. června 1972 v Praze. Institut průmyslového tvarování (designu) navázal na činnost Rady výtvarné kultury výroby. Díky začlenění do tehdejšího federálního Ministerstva pro technický a investiční rozvoj dostal také další nové funkce. Zároveň se jeho výzkumné a vývojové činnosti staly nedílnou součástí vědeckotechnické základny pro Československou socialistickou republiku. „Institut se stal odbornou a vědeckovýzkumnou institucí již zmíněného ministerstva pro technický a investiční rozvoj pro zajišťování koncepce rozvoje průmyslového designu včetně meziodvětvových vztahů a koordinaci činnosti orgánů a institucí, které pečují o zvyšování kulturní úrovně výroby výrobků.“ 12 Institut průmyslového tvarování (designu) měl především: „Soustavně zpracovávat přehled o současném stavu průmyslového designu ve světě, na základě využívání a hodnocení všech pramenů informací, udržovat přehled o stavu průmyslového designu a jeho využití v Československé socialistické republice, sledovat zaměření plánu pracovišť průmyslového designu, upozorňovat v rámci svého pověření na nežádoucí duplicity a na oblasti nedostatečně rozvinuté, vypracovávat rozbory stavu designérských pracovišť, stanoviska ke zřizování nových pracovišť a návrhy na úpravy designérských pracovišť. Dalším úkolem sledovat řešení úkolů státního plánu 12
Podle zřizovací listiny Institutu průmyslového tvarování (designu) ze dne 5. června 1972.
9
technického rozvoje, u nichž má velký význam uplatnění průmyslového designu. Zpracovávat stanoviska pro oponentní řízení, sledovat realizaci těchto úkolů v praxi; rozvíjet metodiku průmyslového designu; analyzovat vývoj kvalifikační struktury v oblasti průmyslového designu a předkládat nadřízeným orgánům návrhy na její zkvalitnění, na přípravu plánů výchovy designérů v Československu i v zahraničí, provádět odborné školení pracovníků formou seminářů, přednášek a konferencí; organizovat hodnocení úrovně výrobků z hledisek kritérií průmyslového designu a výběr pro vyhlášení Vynikajícího výrobku roku včetně celostátní propagace dosažených výsledků.“13 Statut, který byl vydán roku 1985, přinesl změnu v názvu. Institut průmyslového tvarování se konečně mohl oficiálně přejmenovat na Institut průmyslového designu. Kromě nových funkcí nahrazoval Institut průmyslového tvarování v podstatě činnost Rady výtvarné kultury tvarování. Ze Statutu je jasné, že jeho hlavním posláním bylo i nadále: „Organizování uplatnění průmyslového designu při zvyšování komplexní jakosti výrobků a vykonávání výzkumu a experimentální designérské činnosti na úrovni pětiletých a ročních plánů a zabezpečení realizace výsledků této činnosti. Institut průmyslového tvarování (designu) také poskytoval přímou pomoc výrobním organizacím a výzkumným ústavům ve formě konkrétních řešení úkolů průmyslového designu.“14 Podle článku Zbyňka Vokrouhlického zde dochází ovšem ke změně oproti Radě výtvarné kultury výroby. „Původní poslání Rady výtvarné kultury výroby být nezávislým orgánem vlády pro otázky designu tak bylo oslabeno, neboť Institut průmyslového tvarování musel plnit úkoly vyplývající z požadavků výrobních podniků.“ 15 Řada institucí v Československé republice byla chválena za své odborné práce a teoretické pracoviště Institutu průmyslové výroby (designu) nebylo výjimkou. 13
Pověření funkcí vedoucího pracoviště vědeckotechnického rozvoje ze 4. února 1976.
14
Statut Institutu průmyslového designu účinného od 1. července 1985.
15
Český design 12, 1960, str. 14.
10
Nejednalo se pouze o průmyslové návrhářství, ale i o ekonomický přínos designu pro podnik, jímž se zabývala v sedmdesátých letech Gita Procházková, která dříve působila na VŠE (Vysoká škola ekonomická). Institut průmyslového tvarování (designu) také zároveň navázal na publikační činnost Rady výtvarné kultury výroby a pokračoval ve vydávání časopisu CID. To vše ale již pod názvem Design v teorii a praxi. Na rozdíl od předešlého byl tisknut pouze v českém vydání. Velký význam pro rozvoj designu v Československé republice a pro jeho uplatňování ve výrobě sehrával měsíčník Institutu průmyslového designu – Průmyslový design. I nadále v něm vycházelo velké množství odborných statí o designu, o snahách designu, co vlastně design znamená a jaké jsou jeho hlavní úlohy. Našlo se zde i mnoho převzatých článků. Například reporty ze zahraničí nebo články o výstavách a to nejen ze SSSR. Institut průmyslového designu nevydával pouze CID, ale i neperiodické publikace z oblasti designu jako například zvláštní číslo Revue průmyslu a obchodu věnované pouze designu. (Revue průmyslu a obchodu. 4/1974. Praha: ČTK). Byly zde zmínky nejen o činnostech design center v jiných evropských zemích, kde měly tyto instituce tradici, ale i o roli v jednotlivých oborech průmyslové výroby. Mohli jsme zde také najít publikace příspěvků jako např. „Výtvarně technický rozvoj ve výrobě užitkového skla“ (Rudolf Pavlišta), „Design – součást efektivního vývozu porcelánu“ (Oldřich Micka), „Průmyslový design v nábytkářství“ nebo „Jak to vidí spotřebitel“ (Vlasta Štěpová). Tyto články napsali povětšinou ředitelé významných podniků z daného oboru. Velký význam měla i činnost Institutu průmyslového designu v oblasti pořádání mezinárodních výstav, které se konaly pokaždé s jinou tématikou, za účasti delegací z řad evropských zemí a pravidelně pod názvem: „Svět v předmětu.“ To vše přispívalo k rozšiřování autority Institutu průmyslového designu na mezinárodním designérském fóru. Pro exportní politiku Československé republiky v hospodářství měly velký význam i samostatné výstavy v řadě zemí jako například v Polsku, Německé demokratické republice, Německu, Bulharsku nebo ve Velké Británii.
11
Mezi významné výstavní akce Institutu průmyslového designu patřila i výstava „Design v socialistické společnosti“ pořádaná v Praze v paláci Hybernia. Účastnily se jí všechny socialistické země včetně Kuby. Tato výstava se ukázala jako pádný důkaz toho, že se problematice designu věnuje velká pozornost i v řadě evropských socialistických zemí a to opět včetně Kuby. Obě tyto instituce, jejichž sídlem byla Praha, měly pobočky v Bratislavě ve Slovenské republice. Přestože byl Institut průmyslového designu pověřen vedoucí funkcí vědeckovýzkumného pracoviště, z čehož pro něj vyplývaly určité povinnosti, které s designem souvisely jen nepřímo, i nadále plnil úkoly převzaté od Rady výtvarné kultury výroby. Po celou dobu existence socialistického zřízení se podařilo zachovat Institut průmyslového designu jako výraz státní péče o design, jako tomu je v celé řadě zemí světa.
3 Design centrum České republiky Sametová revoluce v roce 1989 přinesla do politiky a hospodářství Československa řadu podstatných změn, které nezůstaly bez povšimnutí ani bez uspořádání státní péče o design. K ukončení činnosti Institutu průmyslového designu došlo 31. prosince 1990. A vzhledem k rostoucím tendencím o vytvoření samostatného slovenského státu bylo zřejmé, že i pro oblast designu bude nutné vytvořit dvě samostatné organizace. Jednu pro Českou republiku, druhou potom pro rodící se Slovenskou republiku. Současně bylo nutné vzít v úvahu rostoucí tendence k samostatnému uspořádání Moravy. Bylo rozhodnuto, že nově vznikající Design centrum České republiky bude umístěno v Brně, podobně jako řada jiných celostátních institucí jako Ústavní soud. Rozhodnutím ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Karla Dyby bylo, jako nástupnická organizace Institutu průmyslového designu, zřízeno 1. ledna 1991 Design centrum České republiky se sídlem v Brně. Základním posláním Design centra České republiky je: „Rozvoj teorie designu a pomocných oborů, poradenská a expertizní činnost, informačně výchovná činnost,
12
hodnotitelská činnost, výstavní činnost, mezinárodní spolupráce s designérskými organizacemi a propagační a osvětová činnost.“16 Podrobné úkoly této organizace byly formulovány ve Statutu Design centra České republiky, který byl vydán ministrem Karlem Dybou dne 26. srpna 1991. „Základním posláním Design centra je péče o systematické a efektivní využívání designu v průmyslové výrobě, ekonomice a tvorbě životního prostředí. Hlavní funkcí Design centra je soustavné zpracovávání a zprostředkovávání informací o současném stavu a vývojových tendencích oboru a o jeho historii. *…+ Design centrum působí současně jako odborný poradní orgán vlády České republiky pro otázky uplatňování designu v hospodářské politice a strategii hmotné kultuře a ekologii.“ Podle článku 3. Statutu je jednou z významných funkcí Design centra: „Vypracovávat strategii začleňování designu do hospodářské politiky vlády, připravovat podklady pro její rozhodovací procesy a z toho vyplývající návrhy na potřebná legislativní opatření, poskytovat odborné konzultace a zpracovávat expertízy pro management, výrobu a obchod, připravovat a vypisovat soutěže designu a organizovat jejich hodnocení, pořádat odborné semináře, sympózia a konference, pořádat tematické a autorské srovnávací výstavy, vydávat periodické i neperiodické odborné publikace a poskytovat kvalifikované informace hromadným sdělovacím prostředkům o poslání a funkcích designu. Design centrum soustavně spolupracuje s obdobnými institucemi v tuzemsku i zahraničí a je členem ICSID a aktivně se zúčastňuje jeho akcí, ve styku se zahraničím využívá název: Design centre of Czech Republic (DCCR).“ Podle článku 4. Statutu: „Design centrum řídí a za jeho činnost odpovídá ředitel, kterého jmenuje a odvolává zřizovatel, který zároveň Design centru určuje rozpočtové prostředky.“ 17 Jedním z prvořadých úkolů Design centra bylo podle článku náměstka ředitele Design centra Jiřího Cicvárka: „Zajistit každodenní fungování organizace na *…+ principech, které by byly kompatibilní s design centry průmyslově vyspělých zemí Evropy, 16
Podle zřizovací listiny Design centra České republiky z 20. prosince 1990.
17
Statut Design centra České republiky účinného od 1. července 1991.
13
bylo zpracováno Memorandum o úkolech a cílech nového Design centra České republiky, *…+ byli kontaktováni čeští designéři, kteří před lety opustili vlast a odešli do emigrace, navazovaly se či obnovovaly vztahy s důležitými organizacemi a osobnostmi světa mezinárodního designu.“18 Prvním sídlem pro Design centrum České republiky se staly místnosti v domě č. 5 na Jakubském náměstí v Brně. Poprvé tyto prostory byly veřejnosti otevřeny v říjnu roku 1991 vernisáží, která nesla název: „Design není, ptejte se…“ Sídlo pro Design centrum České republiky bylo v Brně, ale pracoviště Design centra České republiky v Praze. Postupem času získalo Design centrum České republiky nové prostory v Brně v Radnické ulici, kde se daly zřídit mnohem reprezentativnější výstavní prostory i kanceláře pro jednotlivé obory. Původním sídlem pobočky v Praze byla Dlouhá a Sekaninova ulice. Odtud se pobočka přestěhovala do Jungmanovy ulice, do tak zvaného Mozareta, které disponovalo vynikající výstavní síní. Po dvouleté činnosti Design centra a po zkušenostech z jeho fungování bylo třeba upravit i jeho Statut. To se stalo díky rozhodnutí ministra hospodářství Karla Dyby 1. listopadu 1993, kdy vydal nový Statut. Ten ponechával v platnosti hlavní poslání a úkoly Design centra tak, jak byly uvedeny ve Statutu z roku 1991. Změny se týkaly především organizačních činností Design centra, mezi které v první řadě patřilo vytvoření dozorčí rady Design centra České republiky. Do její působnosti patřilo zejména: „Projednávat a zaujímat stanoviska k činnosti Design centra České republiky, vyjadřovat se k návrhům a podnětům týkajících se koncepce činnosti Design centra České republiky, předkládaných ředitelem Design centra České republiky ministerstvem hospodářství a vyjadřovat se k návrhu rozpočtu Design centra České republiky, který je předkládán ministru hospodářství. *…+ Dalším úkolem činnosti dozorčí rady je dohlížet na činnost Design centra z hlediska úkolů vymezených Statutem, kontrolovat průběžně čerpání rozpočtu, potvrzovat pololetní a roční zprávy ředitele, posuzovat dosažené 18
Český design 14, 1964, str. 18.
14
výsledky a navrhovat ministru hospodářství další použití finančních prostředků na činnost Design centra České republiky. *…+Členy dozorčí rady jmenuje a odvolává ministr hospodářství.*…+ Zasedání dozorčí rady se koná jedenkrát za čtvrt roku a svolává ho předseda dozorčí rady. Předseda dozorčí rady má právo svolat mimořádné zasedání rady, pokud takovéto zasedání požadují alespoň tři členové řady, nebo ředitel Design centra České republiky. *…+ Organizační a administrativní práce spojené s činností dozorčí rady zabezpečuje a vykonává Design centrum České republiky. Podle nového Statutu dostal ředitel právo zřizovat stálé, nebo dočasné poradní orgány a jmenovat a odvolávat jejich členy.“ 19
3.1 Struktura a činnost organizace Design centra ČR Ředitel design centra byl Statutem pověřen vydat organizační řád, podle kterého byla vytvořena struktura Design centra. Podle organizačního řádu byly založeny tři hlavní složky Design centra České republiky. První složkou bylo samostatné pracoviště v Praze. Dále se brněnské pracoviště rozčlenilo na sekretariát ředitele a programový odbor, v němž se uskutečňovalo hodnocení designu, soutěže, regionální střediska a program design. Druhým útvarem byl úsek informací, který zahrnoval informační servis a knihovnu, vydávání odborného časopisu, výchovu a osvětu. Dále to byly galerie samostatné pro Brno i Prahu a výstavní činnost. Každý z těchto dvou úseků byl řízen náměstkem ředitele. Pražské pracoviště mělo v první řadě na starosti mezinárodní spolupráci a mezinárodní výstavy pořádané Design centrem České republiky a bylo řízeno třetím náměstkem ředitele. Řediteli podléhala ekonomika Design centra České republiky.
3.2 Mezinárodní vztahy Pražské pracoviště se věnovalo rozsáhlé mezinárodní spolupráci. Ta se členila na dvoustrannou spolupráci s obdobnými institucemi v zahraničí, zejména v Evropě, a dále na úkoly vyplývající z členství Design centra v mezinárodních organizacích. Na rozdíl od Institutu průmyslového designu, který byl pouze členem ICSID, 19
Statut design centra České republiky ze dne 1. listopadu 1993.
15
pražské pracoviště dosáhlo členství Design centra České republiky v dalších významných mezinárodních organizacích. Mezi ně patřila v první řadě ICOGRADA, do které Design centrum vstoupilo v roce 1995. ICOGRADA je organizace zabývající se grafickým designem. Dále IFI, které sdružovalo organizace zabývající se interiérovým designem a architekturou. Vedle těchto světových organizací se Design centrum České republiky stalo v roce 2000 členem evropské designérské organizace BEDA (Byro evropských designérských organizací). Ta pracuje přímo s orgány Evropské unie, což mělo pro Design centrum České republiky velký význam, neboť tím bylo Design centrum České republiky napojeno na program Evropské unie týkající se designu. To umožnilo Design centru České republiky, které bylo zvoleno do vedení BEDA, aby se zapojilo do programu Evropské unie na téma: „Pomoc a podpora malým a středním evropským podnikům ze strany designu.“ Tohoto programu se zúčastnilo šest evropských design center vybraných orgány Evropské unie. Program trval tři roky a každoročně se konalo dvojí zasedání. Pokaždé bylo v jiné zemi a přinášelo konkrétní údaje o podpoře designu malým a středním podnikům. Pro Design centrum České republiky bylo důležité, že závěrečné zasedání tohoto programu se konalo roku 2007 z rozhodnutí Evropské unie v Praze. Všichni jeho účastníci se shodli na tom, že ze všech předchozích zasedání bylo pražské zasedání nejlépe organizované a vyslovili proto Design centrum České republiky vysoké uznání. Toto ocenění se nevztahovalo pouze na Design centrum České republiky. Je třeba vzít v úvahu, že v době, kdy se Design centrum České republiky účastnilo tohoto evropského programu, Česká republika nebyla ještě ani členem Evropské unie. V roce 2007 BEDA schválila vlastní „Strategic policy
plan“ (Strategický politický
program), na jehož vypracování se aktivně podílelo i Design centrum České republiky. Tento plán byl předložen i různým orgánům Evropské unie a získal dokonce podporu vedení Evropské unie. Program vytyčoval konkrétní cíle pro členské organizace BEDY a jeho úkolem bylo představit design jako významného pomocníka pro rozvoj evropského hospodářství a směřovat k tomu, aby se toto hospodářství vyrovnalo konkurenční Asii a Americe.
16
Pro BEDA Design centrum uspořádala zasedání výkonného výboru BEDA v Praze, kterého se zúčastnila i řada delegací ze střední Evropy. Ty sice nebyly členy vedení BEDA, ale vzhledem k tomu, že patřily zeměpisně do oblasti střední a východní Evropy, byly pozvány na toto zasedání jako pozorovatelé. Rozsáhlá mezinárodní spolupráce Design centra České republiky posilovala jeho mezinárodní autoritu, což se projevilo například tím, že představitel Design centra České republiky byl již v roce 1993 zvolen do vedení ICSID. Zástupci Design centra České republiky se zúčastňovali pravidelně všech kongresů ICSID, ICOGRADA i IFI. Design centrum České republiky bylo také zvoleno do vedení BEDA v roce 2000. V této funkci setrvalo až do jeho zrušení. Pro ICSID Design centrum České republiky zorganizovalo dvě regionální designérské konference a zasedání výkonného výboru ICSID. Prezident ICSID Ital Augosto Morello přijel na pozvání Design centra České republiky dvakrát do naší země. V Brně se regionální konference zúčastnila také generální tajemnice ICSID Kaarina Pohto. Pro ICOGRADU Design centrum České republiky byl v červnu roku 2002 v Brně zorganizován Světový kongres grafického designu. Jeho součástí se stal i mezinárodní workshop studentů grafického designu, kterého se účastnili studenti nejen z Evropy, ale i z Ameriky, Afriky a Asie. Při příležitosti tohoto kongresu pozvalo Design centrum České republiky do Brna i výkonné výbory ICSID a IFI na jednání s výkonným výborem ICOGRADU. Poprvé se tak podařilo, aby se vedení všech těchto tří organizací setkalo a projednalo vlastní společnou spolupráci v zájmu rozvoje designu na celém světě. Důsledkem toho bylo o několik let později vytvoření společné organizace těchto tří mezinárodních designérských institucí. Význam této brněnské schůze se zakrátko kladně ukázal i v tom, že zpočátku ICSID a ICOGRADA, ke kterým později přistoupilo i IFI, vytvořily společnou mezinárodní designérskou organizaci pod názvem IDA (Internacionál design aliance). Tato skutečnost se projevila ve zvýšení autority Design centra České republiky v mezinárodním designérském hnutí. Design centrum České republiky se pravidelně zúčastňovalo všech kongresů ICSID i ICOGRADY, kde představitelé Design center často
17
přednášeli své referáty. Na jednání s Design centrem České republiky přijížděly i významné designérské organizace z celého světa. Mezi nimi byla například i delegace design centra z Číny, která v roce 2007 přijela požádat Design centrum České republiky o pomoc českých designérů při přípravách letních olympijských her v Pekingu. Další významnou delegací byla i delegace designérů z Finska, která v Praze připravovala výstavu finského designu. Dále delegace francouzského centra designu, která připravila expozici vlastního designu v Praze a v Brně, delegace belgického designu, která připravovala v Praze a v Brně výstavu belgického designu. Do Prahy a Brna byl pozván i prezident ICOGRADY a zástupci rakouských designérských organizací, kteří v Praze a v Brně pomáhali s výstavou rakouského designu. Významným hostem byl i ředitel německého Design centra z Essenu, který se zúčastnil práce mezinárodní poroty soutěže o vynikající výrobek roku a připravil výstavu německý design v Praze a v Brně. Do poroty soutěže o vynikající výrobek roku přijeli i zástupci z dalších zemí jako z Rakouska, Německa, Francie, Anglie a Itálie. Mezinárodní vztahy Design centra České republiky tak velkou měrou přispívaly k dobré pověsti České republiky v oblasti designu v zahraničí, což se projevovalo v růstu zájmu o export českého zboží.
3.2.1 Výstavní činnost Design centru České republiky bylo Statutem uloženo pořádat „výstavy tematické, autorské a srovnávací, jak v tuzemsku, tak i v zahraničí.“ Pro plnění tohoto závažného úkolu bylo nezbytné vypracovat koncepci výstav pořádaných Design centrem České republiky. Ta byla krátce po vydání Statutu v roce 1993 zpracována tak, že byl vypracován přehled o významných zahraničních výstavách designu, o současných výstavách pořádaných evropskými design centry a plán na pořádání výstav Design centra České republiky v tuzemsku. Rozsáhlá výstavní činnost Design centra České republiky se dělí na dvě velké oblasti. Zaprvé výstavy domácího designu v České republice a za druhé výstavy českého designu vysílané do řady zahraničních zemí.
18
V prvé řadě bylo nezbytné zapojit se do mezinárodních designérských výstav pořádaných v různých zemích světa. Takových výstav se Design centrum České republiky účastnilo ve Francii, v Jižní Koreji, Slovinsku a Itálii. Na těchto výstavách delegace Design centra České republiky projednala možnosti výměn designérských výstav s delegacemi řady cizích zemí. Design
centrum
České
republiky
disponovalo
dvěma
vlastními
galeriemi
(v Praze a v Brně), což umožňovalo pravidelné pořádání jak autorských, tak obecných designérských výstav. Protože tyto výstavy měly dopad na širokou veřejnost, byly pořádány i v dalších městech jako v Ostravě, Hradci Králové, Plzni, Českých Budějovicích či Teplicích. A to proto, aby se i široká veřejnost mimo Prahu a Brno seznamovala nejen s činností Design centra České republiky, ale zejména s úspěchy českého průmyslu. Dařilo se pořádat výstavy z různých soutěží organizovaných Design centrem České republiky, probíhaly také výstavy významných českých průmyslových podniků. K takovým důležitým akcím Design centra České republiky patřila i účast na mezinárodních veletrzích v Brně, kde Design centrum České republiky prezentovalo vlastní expozice. Docházelo k dobré spolupráci mezi Design centrem České republiky a Uměleckoprůmyslovým muzeem, Národním technickým muzeem a Vysokou školou uměleckoprůmyslovou. Tyto výstavy sloužily nejen k prezentaci dobrého českého designu, ale i jako významná součást výchovné a osvětové činnosti Design centra České republiky. Návštěvníci měli možnost získávat přehled o dobrých českých výrobcích a přispívali tak i k zvýšenému zájmu o jejich prodej. K významným domácím výstavám patřily pravidelné expozice s názvem: „Studentský design,“ na nichž byly prezentovány práce studentů středních a vysokých škol vyučujících design. Tyto výstavy umožňovaly představovat práce budoucích designérů, což směřovalo k tomu, aby se jednotlivé průmyslové podniky seznamovaly s tvůrčí činností studentů a mohly je tak kontaktovat pro budoucí spolupráci. Do této kategorie patří i mezinárodní výstava s názvem: „Mladý obal.“ Ve spolupráci se Slovenskem a Polskem a průmyslovými podniky se tato výstava zabývala návrhy studentů designérských škol na tvorbu obalů průmyslově vyráběných produktů a přinášela velmi dobré výsledky. Řada podniků dokonce
19
od studentů koupila jejich návrhy a začala tyto obaly vyrábět. I to byla pomoc Design centra České republiky českému průmyslu. Další podstatnou akcí byla pravidelná výstava „Interiér roku.“ Konala se ve spolupráci s českými organizacemi pro architekturu. Mezi nejvýznamnější domácí výstavy patřily výstavy vynikajících výrobků roku. Tyto výrobky vzešly z každoročně pořádané soutěže. Byly vybírány mezinárodní porotou a zahraničními designéry, aby šlo o objektivní posouzení produkce českého průmyslu. Součástí výstavní činnosti Design centra České republiky bylo i pořádání výstav českého designu v zahraničí a naproti tomu pořádání výstav designu z různých zemí v České republice. Design centrum České republiky se pravidelně zúčastňovalo designérských výstav v Lublani na Slovinsku, na kterých předvádělo vynikající výrobky designérských organizací z Evropy, Asie i Ameriky. Dále se Design centrum České republiky účastnilo Mezinárodních designérských výstav ve francouzském St. Etienu. Kromě toho byly pořádány expozice Českého designu v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Polsku, Belgii, Itálii, Anglii, Číně a dokonce i v USA a Mexiku. Významnou součástí všech těchto výstav bylo pořádání tiskových konferencí a u řady z nich byly uspořádány také různé semináře a přednášky, kterých se účastnili i významní představitelé evropského designu. Domácí i zahraniční výstavy pořádané Design centrem byly významnou vizitkou jeho práce a současně důležitým ukazatelem vývoje české průmyslové produkce, a tím přispívaly k zvyšování exportu. Zásadním aspektem všech výstav byl fakt, že při těchto příležitostech se pravidelně konaly tiskové konference a řada přednášek. Zejména při zahraničních výstavách bylo důležité, že se jejich zahájení zúčastnili přední designéři, kteří přednesli řadu referátů o úloze designu v jejich zemích, což významně obohacovalo zkušenosti Design centra České republiky.
20
3.2.2 Hodnotitelská a expertizní činnost Trvalou součástí práce Design centra České republiky byla i hodnotitelská činnost. Několik odborných komisí Design centra České republiky, jejichž členy se stávali přední čeští designéři na základě požadavků jednotlivých průmyslových podniků nebo celých organizací (například Svaz českých výrobních družstev), hodnotila produkci těchto podniků, vyjadřovala se k úrovni designu výrobků a doporučovala podnikům zkvalitnění jejich designu. Šlo o velice rozsáhlou organizační práci. Bylo totiž nutné výrobky hodnotit v předvýrobní etapě, aby tak bylo skutečně možné design těchto výrobků ovlivnit před jejich závěrečnou výrobou. Znamenalo to, že tyto komise byly nuceny navštěvovat jednotlivé podniky nebo posuzovat výrobky na výstavách a veletrzích. Šlo o významnou pomoc českému průmyslu a tato činnost Design centra České republiky byla výrobními podniky vysoce hodnocena. Členové těchto hodnotitelských komisí byli nejen přední čeští designéři, ale také pedagogové z designérských škol a to jak středních, tak vysokých.
3.2.3 Program „Design“ Z dlouholeté zkušenosti z hodnotitelské činnosti přivedlo Design centrum České republiky ministerstvo průmyslu a obchodu k návrhu vypracovat zvláštní program, který dostal název „Design“ a jehož smyslem bylo poskytovat zejména malým a středním podnikům finanční pomoc pro využívání práce designérů. Tyto zkušenosti ukázaly, že malé a střední podniky chtějí využívat práce designérů ke zkvalitnění práce jejich produkce, ale mnohdy neměly dostatek finančních prostředků na zaplacení práce designérů. Podle tohoto programu mohly malé a střední podniky žádat o finanční pomoc na práci designérů. Řízením tohoto programu bylo pověřeno Design centrum České republiky. O program byl každoročně projevován zvýšený zájem, o čemž svědčí několik údajů. Hlavním cílem bylo, aby žádosti jednotlivých podniků odpovídaly potřebám českého hospodářství a zabezpečovaly vysokou kvalitu průmyslové produkce. Přihlášky do tohoto programu opět hodnotily odborné komise Design centra České republiky,
21
které se vyjadřovaly ke kvalitě návrhů na zařazení do programu a vyšší finanční podpory. Například v období let 2003 – 2006 komise vybraly 557 konkrétních projektů, které dostaly na práci designérů podporu ve výši 40 130 000 korun. V roce 2007 Design centrum České republiky obdrželo celkem 247 žádostí o podporu. Z nich komise vybraly 95 projektů a designéři dostali na práci celkem 10 000 000 korun. Zajímavé je, že řada těchto projektů mohla být po realizaci zařazena do soutěže „O vynikající výrobek roku,“ v němž řada z nich úspěšně obstála a výrobky získaly díky tomu titul vynikající výrobek roku. Je nutno uvést, že principy tohoto programu byly převzaty ze zkušeností Design center Velké Británie a Francie. Ve Velké Británii udělovala tuto podporu Rada pro design jako vládní orgán pro otázky designu, zatímco ve Francii pomoc poskytovaly regionální vládní orgány. Tato pomoc byla vysoce hodnocena českými malými a středními podniky, protože mohly využívat práce designérů a seznamovat se s významem designu pro podnikání. To vedlo k tomu, že začaly využívat práce designérů i bez státní finanční pomoci.
3.2.4 Odborné soutěže K významné činnosti Design centra patřilo i pořádání odborných soutěží, které se dělily do dvou oblastí. Za prvé šlo o celostátní soutěž nazývanou zpočátku „Dobrý design,“ fungující od roku 1991, která se v roce 2000 změnila na soutěž „Vynikají design roku.“ Druhým okruhem bylo pořádání soutěží na požádání řady výrobních podniků. Soutěž o vynikající výrobek roku postupně dosáhla tak vysoké úrovně, že záštitu nad ní přebíral předseda vlády. Nejvyšším oceněním v této soutěži bylo udílení titulu „Národní cena za design“ spojená s odměnou 100 000 korun a předávaná ministrem průmyslu a obchodu. Slavnostní vyhlašování Vynikajících výrobků roku se, za účasti členů vlády a dalších představitelů českého průmyslu a kultury, uskutečňovalo v Betlémské kapli a to ve spolupráci s ČVUT, protože tato galerie patří zmiňované vysoké škole. I tato skutečnost významnou mírou přispívala k zdůrazňování významu
22
designu pro naše národní hospodářství. Hlavním cílem této soutěže bylo nejen propagovat dobré výrobky, ale také vyvolávat zájem výrobců i samotných designérů o trvalé zvyšování kvality výrobků a tím konkurenční schopnosti českého průmyslu. Postupem
času
byly
v rámci
této
akce
udělovány
další
ceny
například:
„Cena za ekologický design,“ „Cena za manažerský počin roku v oblasti designu“ a „Cena za propagaci designu.“ K činnosti Design centra České republiky v oblasti soutěží patří i každoročně vyhlašovaná soutěž „Interiér roku“ zahájená v roce 1995. Do této kategorie patří i soutěž nazvaná „Česká židle,“ jejíž výsledky byly prezentovány na světové výstavě židlí v italském městě Udine. Smyslem těchto soutěží bylo podněcovat výrobce k produkci dobrých designérských návrhů, které by reprezentovaly práci jednotlivých průmyslových odvětví a oborů. I tyto akce přispívaly ke zvyšování zájmu zahraničního obchodu o českou průmyslovou produkci.
3.2.5 Publikační činnost Mezi významné činnosti patřilo vydávání periodického a neperiodického odborného časopisu pro design, úzká spolupráce s tiskem, rozhlasem a televizí. Design centrum České republiky vydávalo vlastní měsíčník Bulletin a čtvrtletník Design trend. Bulletin přinášel pravidelné zprávy o činnostech Design centra České republiky. Zprávy o soutěžích, informace o mezinárodním designérském hnutí a informace o pořádaných výstavách domácích i zahraničních přinášel Design Trend. Také se zabýval teoretickými úvahami o designu, jeho rozepři při rozvoji různých oblastí národního hospodářství a také informoval o vývoji designu v zahraničí a publikoval i samostatné články významných zahraničních autorů psaných speciálně pro tento časopis. Časopis Design Trend byl publikován v češtině a angličtině, obsahoval velké množství fotografií zejména ze zahraničí, ale i z Česka. V posledních letech bylo grafické řešení tohoto časopisu svěřeno studentům VŠUP (Vysoká škola uměleckoprůmyslová) z ateliéru grafického designu a komunikace. Pro studenty bylo výhodné, že mohli získávat praktické zkušenosti z oblasti svého
23
vlastního oboru studia. To byla další sféra, v níž docházelo k úzké spolupráci mezi Design centrem České republiky a vysokými školami. Časopis ve stále větší míře získával autoritu v různých zemích světa, kde byla vysoce hodnocena jeho úroveň. I tento magazín přispíval k upevňování autority Design centra České republiky v mezinárodním designérském hnutí, zejména v organizaci ICSID a ICOGRADA. Od června 2002 byl vydáván i v elektronické podobě časopis Bulletin, čímž se v podstatě rozšířil okruh jeho čtenářů. Vzhledem k dnešnímu významu televize jako média rozvinulo Design centrum České republiky spolupráci s Českou televizí, s Novou a Primou. Od ledna roku 1993 bylo s Českou televizí natočeno 13 dílů o významu designu pro každodenní život našich občanů. Tyto jednotlivé díly byly v roce 2001 sestříhány do jednoho pořadu s cílem používat tento materiál pro školy a pro různá školení. Pro televizi Nova bylo natočeno 26 epizod vzdělávacího seriálu, které zařadila Nova do svého ranního vysílání. Kromě toho byl v roce 2005 natočen informační program pro kabelovou televizi Forcable Karneval o světě předmětu, který pojednával o různých aspektech designu při tvorbě domácího prostředí, o významu designu pro pracovní prostředí a využívání volného času. Design
centrum
České
republiky
pořádalo
pravidelné
tiskové
konference
pro novináře, které jim zprostředkovávaly informace o jednotlivých činnostech Design centra České republiky. Dobře se vyvíjela spolupráce Design centra České republiky s pražským i brněnským rozhlasem, přičemž bylo natočeno několik pořadů o designu, které přispívaly k propagaci významu designu. V roce 2005 se konala první nesoutěžní přehlídka filmů o designu nazývaná Designfest. Cílem tohoto programu bylo nekomerční formou zpřístupnit co nejširší veřejnosti kvalitní filmy o designu, designérech, architektuře a dalších příbuzných oborech. Přehlídka trvala 3 dny a konala se v brněnském kině Art. O rok později byla uvedena do provozu doména, která v průběhu roku přinášela aktuální informace o programu dalšího ročníku této přehlídky. Také ukazovala různé filmy o designu,
24
které se podařilo Design centru České republiky získat od zahraničních partnerských design center. Druhý Designfest se konal i v Praze, zatímco třetí ročník se konal zase jen v Brně, a to přímo v prostorách Design centra České republiky. Designfest měl velký ohlas, jeho tři ročníky zhlédlo mnoho tisíc návštěvníku. Přispíval tak k ozřejmování úlohy designu pro každodenní život obyvatel.
3.2.6 Knihovna Významné místo v činnosti Design centra České republiky sehrávaly knihovny, které byly jak v Brně, tak v Praze. Staly se neocenitelnou pomůckou pro studenty designu, designéry a architekty a ve stále větším měřítku i pro širokou veřejnost. Z toho důvodu se otvírací doba knihovny přizpůsobila tak, aby jí mohli navštěvovat i lidé po pracovní
době.
Brněnská
knihovna
evidovala
1061
knižních
titulů
a 50 časopiseckých titulů, z toho 29 zahraničních designérských časopisů. Pražská knihovna nevedla knižní tituly, ale disponovala jen 50 časopisy, z toho také bylo 29 zahraničních. Neexistoval prakticky žádný designérsky významný zahraniční časopis, který by návštěvníkům knihovny nebyl k dispozici. Význam spočíval v tom, že fakticky knihovny Design centra České republiky byly jedinými místy, která disponovala designérskými časopisy ze zahraničí. To do značné míry způsobovalo, že obě knihovny byly široce navštěvovány jak designéry a architekty, tak zejména studenty designu, pedagogy škol designu a samozřejmě širší a širší veřejností. I když z počátku tyto časopisy, zejména zahraniční, mohly být studovány pouze v knihovnách, v poslední době si je bylo možné také vypůjčit. Pro zájemce, především pro studenty, bylo možné významné články okopírovat zdarma, což bylo vysoce ceněno. Počet zaregistrovaných čtenářů činil 1260 lidí, ale ve skutečnosti do knihovny chodilo zájemců mnohem více. Knihovny zabezpečovaly i informační úkoly pro návštěvníky Design centra České republiky, pracovníci knihoven prováděli návštěvníky výstav a poskytovali jim informace nejen o činnosti Design centra České republiky, ale i obecné informace o designu a jeho rozvoji. V obou knihovnách byl knižní a časopisecký fond průběžně
25
doplňován videotékou o designu a to jak přejatými, tak vlastními materiály. Obě knihovny vedly v evidenci designéry České republiky a informace o jejich dílech a specializacích. Sloužilo to zejména podnikům, které tak mohly zjišťovat, který designér se zabývá jejich oborem, získat jeho kontaktní údaje a tím s ním navázat spolupráci.
3.2.7 Spolupráce Design centra se školami Od samého vzniku první vládní organizace pro design - Rady výtvarní kultury výrobyse začala rozvíjet i spolupráce s designérskými středními odbornými i vysokými školami. Pro Radu výtvarné kultury výroby bylo nezbytné získávat na těchto školách pedagogy pro pomoc při hodnocení designu výrobku a také pro odborné poradenství při výstavní činnosti Rady výtvarné kultury výroby. Odborní učitelé z obou těchto škol pracovali v hodnotitelských komisích Rady výtvarné kultury výroby. Posuzovali návrhy výrobních podniků a vyjadřovali se ke scénářům jednotlivých výstav pořádaných Radou výtvarné kultury výroby. Řada vynikajících
pedagogů
jak z vysoké
školy uměleckoprůmyslové v Praze,
tak ze středních uměleckoprůmyslových škol navíc pro výstavní účely zapůjčovala výrobky
s vynikajícím
designem,
které
oni
sami
navrhovali.
Po
vzniku
vědeckovýzkumného pracoviště Rady výtvarné kultury výroby se mnoho pedagogů zúčastňovalo besed a odborných seminářů pořádaných Radou výtvarné kultury výroby. V této vývojové etapě státní péče o design potřebovala Rada výtvarné kultury výroby nutně odbornou pomoc pro formulování vlastního programu. Z tohoto hlediska šlo o pasivní spolupráci, kdy Rada výtvarné kultury ještě neměla možnost přispívat designérským školám aktivním způsobem. Po vzniku Institutu průmyslového tvarování (designu) se spolupráce se školami dále rozvinula do několika oblastí. Za prvé do Institutu průmyslového designu přicházeli někteří absolventi těchto škol do stálého pracovního poměru. Za druhé Institut průmyslového designu začal organizovat odborné výstavy zejména studentů středních uměleckých průmyslových škol jako například sklářské školy v Železném brodě.
26
Dále také spolupracoval s karlovarskou střední školou pro porcelán a se střední uměleckoprůmyslovou školou v Uherském hradišti a v Turnově a to ve výstavních síních Design centra v Brně i v Praze. Velký úspěch měly především výstavy, na kterých studenti těchto škol sami předváděli tvorbu například skleněných figurek a dekoraci porcelánu a keramiky. To vedlo Institut průmyslového designu k myšlence využívat tyto školy i pro jejich účast na brněnských veletrzích spotřebního průmyslu, kde se široká veřejnost mohla seznámit nejen s produkty studentů těchto škol, ale dokonce s tím jak tyto výrobky vznikaly. Na tyto výstavy si studenti přiváželi potřebná zařízení, na kterých přímo před zraky diváků vyráběli skleněné figurky, brousili sklo a dekorovali předměty pro každodenní potřebu z oblasti keramiky. V tomto smyslu už šlo o aktivní spolupráci Institutu průmyslového tvarování s designérskými školami. Tuto činnost zmíněné školy vysoce oceňovaly, protože šlo o jejich významnou propagaci. Někdy dokonce sloužila jako nábor nových studentů. Studenti těchto škol mohli navštěvovat veletrhy a bezplatně se tak seznamovat s produkcí řady vystavujících zemí nejen z Evropy, ale i z Japonska. Pro školy měl velký význam i fakt, že za prostory v Institutu průmyslového designu nemusely školy platit nájemné. Pochopitelně i nadále pokračovala spolupráce pedagogů těchto škol v hodnotitelských komisích Institutu průmyslového designu. Na těchto příkladech je vidět, jak Institut průmyslového designu přistoupil i k aktivní spolupráci s designérskými školami. O tom svědčí i skutečnost, že k maturitám studentů středních škol byli vysíláni i odborníci z Institutu průmyslového designu a to díky tomu, že oni sami kdysi tyto školy absolvovali. Nového rozvojového stupně ve spolupráci s designérskými školami dosáhlo zejména Design centrum České republiky. I přestože nadále organizovalo samostatné výstavy některých těchto škol, začaly se organizovat výstavy kolektivní. Šlo o výstavy s názvem „Studentský
design,“
kterých
se
zúčastňovaly
prakticky
všechny
střední
uměleckoprůmyslové školy z České republiky. Tyto výstavy byly hodnoceny odbornou
27
komisí a nejlepší práce byly oceňovány diplomy. Úroveň těchto výstav byla velice kvalitní. Díky tomu mohlo Design Centrum v posledních letech své existence tyto kolektivní výstavy nazývat „Národní cena za studentský design.“ Kromě těchto výstav organizovalo Design centrum, ve spolupráci se slovenským Design centrem, výstavy s názvem „Mladý obal.“ Účastnili se jich studenti designérských škol (vysokých i středních) ze zahraničí. Bylo dobré, že tyto výstavy byly připravovány ve spolupráci s průmyslovými podniky. Některé z nich dokonce udělovaly vynikajícím návrhům finanční ocenění. Na druhé straně pro podniky byly tyto výstavy příležitostí k tomu, aby si dobře navržené obaly zabezpečovaly pro vlastní potřeby, to znamená jako obaly jejich výrobků. Studenti tak mohli uzavírat s oněmi podniky dohody o spolupráci. Popularita těchto akcí ve světě rychle rostla, takže posledních výstav „Mladý obal“ organizovaných Design centrem České republiky se zúčastňovali i studenti z celé Evropy, Asie a Ameriky. Není bez zajímavosti, že vítězem poslední soutěže „Mladý obal“ se stal japonský posluchač studující v Americe. Pro České vysoké učení technické byla uspořádána výstava studentů fakulty stavební v Praze a v Brně pro Vysoké učení technické v Brně. Tím se rozšířil okruh škol i na technické školy. Velký význam ve spolupráci se školami měl i počin Design centra České republiky v tom, že svěřil grafickou úpravu studentům Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Konkrétně ateliéru grafického designu a komunikace pod vedením jejich profesora. Pro studenty, kteří se na tvorbě jednotlivých čísel Design trendu podíleli, bylo důležité, že už při vlastním studiu mohli přispívat k vydávání významného designérského časopisu. Pro Design centrum České republiky bylo důležité, že za návrhy grafického designu časopisu nemusel platit tak vysoké honoráře. Úspěšně se rozšiřující práce Design centra České republiky byla bohužel přerušena jeho náhlým zánikem. Bylo to nevýhodné nejen pro školy, ale i pro Design centrum České republiky. Naštěstí Design kabinet CZ pokračuje ve spolupráci se středními i vysokými školami a v pořádání výstavy „Národní cena za studentský design“. Tento kabinet pokračoval i v pořádání výstavy pro zrakově postižené a to nejen v České
28
republice, ale tato expozice byla uspořádána kabinetem i ve Velké Británii, ve Švédsku a USA. To vše ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí. Zrušením Design centra České republiky přestala systematická spolupráce s designérskými školami, zejména v oblasti výstav, které pro studenty designérských škol měly velký význam. Je to nejen škoda pro studenty designérských škol, ale i pro obecné střední školy a gymnázia, protože na těchto výstavách se všichni mohli seznamovat s tím co Design je a jaký má význam pro každodenní život.
4 Zánik Design centra České republiky Přes značné pozitivní výsledky Design centra České republiky se začaly v polovině roku 2007 objevovat náznaky, že ministerstvo průmyslu a obchodu hodlá Design centrum České republiky zrušit. V tiskové zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 11. července 2007 bylo uvedeno: „Z dosavadní debaty o budoucnosti Design centra České republiky zatím vyplynuly čtyři varianty právní formy, ve které by v budoucnu mohlo Design centrum České republiky existovat. Jedná se o zachování stávající právní formy, převedení na příspěvkovou organizaci či obecně prospěšnou společnost nebo o transformaci na akciovou společnost. Podklady pro rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu Martina Římana budou připraveny do poloviny srpna tak, aby bylo možné změnu realizovat k 1. lednu 2008.“20 Tato zpráva vyvolala veliký údiv nejen v České republice, ale i rozhodný protest ze strany všech mezinárodních organizací designu a stejně tak u jednotlivých design center. Na adresu ministra průmyslu a obchodu Martina Římana i na adresu vlády České republiky začaly chodit dopisy varující před zrušením Design centra České republiky jako významného činitele mezinárodního designérského hnutí a oplývající dosavadní činnost Design centra České republiky. Zejména vyzdvihovaly jeho velký přínos do mezinárodní designérské spolupráce. Řada z těchto dopisů byla zasílána přímo na Úřad vlády České republiky. V odpovědi na dopis prezidenta BEDY Michaela
20
http://www.mpo.cz/dokument32318.html.
29
Thompsona však vedoucí Úřadu vlády České republiky Jan Novák v dopise z 28. května 2007 popřel úmysl ministra zrušit Design centrum České republiky. Naopak uvedl, že vláda je připravena zabezpečit lepší fungování Design centra České republiky. „Přesto, bez ohledu na tyto připomínky, ministr Martin Říman rozhodnutím č. 214/2007 dospěl ke dni 31. října 2007 ke zrušení Design centra České republiky, se sídlem v Brně, organizační složkou státu, IČ 13693972, které bylo zřízeno rozhodnutím č. 12 ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky ze dne 20. Prosince 1990. Nástupnickou organizací určil Ministerstvo průmyslu a obchodu, organizační složku státu.“21 V tomto rozhodnutí nebylo uvedeno, kdo se o rozvoj designu v České republice bude nadále konkrétně starat, protože ani jedna ze čtyř výše uvedených variant v rozhodnutí ministra nebyla uvedena. Takovéto jednostranné rozhodnutí dospělo k tomu, že se Česká republika stala jedinou evropskou zemí bez design centra jako vládního orgánu pro péči a uplatňování designu v hospodářství a kultuře.
5 Současnost Ministerstvo průmyslu a obchodu si nakonec uvědomilo hrůzu rozhodnutí ministra a snažilo se alespoň nějakým způsobem nahradit rozsáhlou činnost Design centra České republiky jiným způsobem. Nakonec pověřilo vlastní podřízenou organizaci Czech trade, aby převzala alespoň některé činnosti bývalého Design centra České republiky. To se týkalo v první řadě zabezpečení členství v ICSID a BEDA. Tímto úkolem byli pověřeni pracovníci bývalého Design centra České republiky. Jejich cílem byla likvidace Design centra České republiky. To se jim nakonec podařilo a Czech trade byl do ICSID i do BEDA přijat. Do IFI ani do ICOGRADY Czech trade nepodal přihlášku. V rámci 21
Czech
trade
bylo
posléze
zřízeno
oddělení
Design
for
export
Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu o zrušení Design centra České republiky ze dne 23. října
2007.
30
(Design pro export), což samo o sobě dokazuje nesprávnost tohoto rozhodnutí, neboť design není jen pro export, ale týká se českého hospodářství jako celku a jeho přínos je důležitý pro celé obyvatelstvo České republiky. Kromě toho se Czech trade nezabývá výstavní činností designu, nevydává žádné designérské publikace, neorganizuje hodnocení designu ani designérské soutěže a nemá knihovnu designu. Také pomoc malým a středním podnikům je velice omezená a má zcela jiný charakter. Eventuální finanční příspěvek pro designéra vyžaduje, aby designér pracující pro podnik v první řadě navrhl nový design výrobku. V tomto případě to je zcela chybné pojetí, protože obchází autorský zákon, neboť v principech této pomoci není zahrnuto, že nový návrh na design nebude realizován designérem, který ho navrhne. Přitom tedy nebude mít jistotu, že tento nový design sám vypracuje. Czech trade neorganizuje ani mezinárodní spolupráci v oblasti designu. Mezi nové organizace vzniklé po zrušení Design centra České republiky patří jednak Design
kabinet
a
dále
založení
profesionální
organizace
designéru
UPD
(Unie profesionálních designérů). Design kabinet nahradil práci Design centra České republiky zejména v oblasti pořádání alespoň některých výstav (studentský design) a to jak v sídle Design kabinetu v Praze na Václavském náměstí, tak se je snaží také vysílat do zahraničí. Od Design centra České republiky převzal Design kabinet i knihovnu s fondem designérských časopisů z Evropy. Obdobně jako Design centrum České republiky organizuje Design kabinet odborné semináře a posílá elektronické informace v podobě rozesílaných emailů. Hlavním cílem Unie profesionálních designérů je ochrana a zachovávání profesionálních zájmů svých členů, jejich materiálních a morálních práv a péče o rozvoj přátelských solidárních vztahů mezi svými členy. Jako oficiální představitel profese designu v České republice Unie profesionálních designérů rozvíjí následující činnosti: Je oficiálním mluvčím pro otázky designu vůči vládním orgánům a organizacím České republiky, jakož jsou ministerstva, hospodářská komora České republiky, Svaz průmyslu
31
a obchodu České republiky, dále pro ostatní tvůrčí svazy, jako Obec architektů, Unie výtvarných umělců a pro média. Spolupracuje s příslušnými ministerstvy, to je Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo kultury a Ministerstvo životního prostředí. Unie profesionálních designérů je partnerem profesionálních designérských organizací v zahraničí a také v členských zemích Evropské unie. Unie profesionálních designérů vede databázi profesionálních designérů a poskytuje svým členům pomoc při ochraně autorských a průmyslových práv. Pro své členy připravuje informace o designérských soutěžích, výstavách, konferencích a odborných akcích. V roce 2009 uspořádala Unie profesionálních designérů dva mezinárodní designérské semináře
ve
spolupráci
s organizací
profesionálních
holandských
designérů
a holandským velvyslanectvím v České republice. Téma prvního semináře znělo „Průmyslový design a jeho význam pro podniky“ a druhé téma bylo „Obalový design.“ Na obou seminářích vedle českých designérů měli projevy i belgičtí designéři. V současné době působí v České republice také Občanské sdružení „Czechdesign.cz,“ které vzniklo v roce 2003. Jeho cílem je podporovat český design prostřednictvím pravidelného internetového portálu zaměřeného na celosvětový design. Upozorňuje na informace o českém designu a jeho akcích doma i v zahraničí. I z tohoto důvodu umožňují stránky Občanského sdružení „Czechdesign.cz“ jejich četbu v češtině, italštině a angličtině. Kromě výše uvedených organizací pracují v České republice asociace českých designérů a asociace moravských designérů. Jsou to tradiční profesionální spolky, jejichž členy jsou zkušení a erudovaní designéři. V České republice dále působí Unie výtvarných umělců, která sdružuje řadu profesních spolků, jako například: malba, plastika, grafika, sklo, keramika, nábytková tvorba, film, video. UVU (unie výtvarných umělců) se podílí na organizování výstav, soutěží a na udílení speciálních cen, což ale dělala již za doby existence Design centra České republiky.
32
Každoročně je v České republice organizovaná mezinárodní designérská výstava a na ní je udílená cena Czech Grand Design. Akademie designu je volným sdružením odborníků (novináři, publicisté, kurátoři muzeí a galerií a teoretici, s vyloučením českých designérů), kteří od roku 2006 udělují cenu Czech Grand Design. Tvůrci ani firmy se do Czech Grand Design nemohou přihlásit, jsou nominováni právě skupinou akademiků podle jejich vědomí a znalostí. Nejde tak ani o soutěž. Jde spíš o anketu sloužící k propagaci konkrétních tvůrců. Jak je vidět z uvedeného přehledu, v České republice existuje celá řada organizací a škol, které se zabývají problematikou designu, výstav designu a dalších designérských akcí. Existuje Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Unie výtvarných umělců, Design kabinet, Asociace designérů Čech a Moravy, Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní technické muzeum a Akademie designu. Znamená to, že by měly dobře spolupracovat při propagaci designu, při výuce designu a také při zahraniční spolupráci v oblasti designu. V praxi to ale funguje tak, že úzká spolupráce existuje jen mezi některými zmiňovanými organizacemi jako například mezi Vysokou školou uměleckoprůmyslovou a Uměleckoprůmyslovým muzeem, nebo Národním technickým muzeem a Unií průmyslových designérů. Neexistuje však nějaký stálý koordinační výbor těchto výše uvedených organizací, což znamená, že v České republice nenajdeme ucelenou celostátní koncepci rozvoje a uplatňování designu. Doposud chybí to, o co po celou dobu své existence usilovalo Design centrum České republiky. Doporučuji
tedy
dát
podnět
k vytvoření
takového
koordinačního
výboru,
ať už by svolavatelem byla kterákoli z výše uvedených organizací. Cílem takového koordinačního výboru by mělo být zabezpečovat tvorbu celostátní politiky v oblasti designu, doporučovat ji vládě a příslušným ministerstvům České republiky, zabezpečovat jednotnou propagaci českého designu v zahraničí, zejména v Evropské unii a jejich orgánech a to hlavně z důvodu označení roku 2010 Evropskou unií jako „Rokem kreativity a inovace.“ Právě tyto pojmy jsou designu vlastní.
33
6 Shrnutí: Design se v České republice začal uplatňovat mnohem později než v jiných evropských zemích. Vytvořením státních organizací pečujících o rozvoj a uplatňování českého designu se zakrátko vyrovnalo vývoji designu v evropských i světových zemích. Dosahovalo tak vynikající úrovně z hlediska postavení českého designu ve světě. Z uvedeného přehledu o státních organizacích pro design v České republice je zřejmé, že vládní organizace designu v Československé republice, poté v České republice, závisela do velké míry na politické situaci v zemi. To je velký rozdíl ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, kde státní organizace pro design existují trvale bez rozlišení toho, jaká je konkrétní vláda v tom či onom státě. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu o zrušení Design centra České republiky vrátilo tuto situaci zpět a do značné míry oslabilo pozici českého designu ve světě. I když v současné hospodářské situaci neexistuje naděje na vytvoření samostatného státního orgánu pro design, je nezbytné uvažovat o vytvoření koordinačního výboru všech organizací pro design existujících v České republice, což nemusí být finančně náročný aspekt. Vyrovnali bychom se tím alespoň do jisté míry situaci, která panuje ve většině evropských a dalších zemí světa. Znamenalo by to alespoň první krok k obnově autority českých designérských organizací ve světě a možnost jejich aktivního zapojení do všech mezinárodních designérských organizací, nevyjímaje tvorbu jejich politiky.
7 Výtvarný projekt: Design ve výtvarném umění Stanovená věková hranice: 15 let Pedagogický záměr: Pomoci studentům nalézt a vytvořit si vztah k designu. Uvědomit si důležitost designu ve společnosti. Seznámit se s hlavními aspekty designu a jeho činností. Technika: práce se dřevem, vypalování dřeva, práce s drátem, práce s nevyužitým či zbytkovým materiálem, malba, kresba
34
Časové rozmezí: dle stanovené výuky, lze použít i dvou hodinové výuky výtvarné výchovy ve škole
7. 1 Dílčí téma: Co je to vlastně design? Motivace: Vysvětleme si, co je to vlastně design. Povězme studentům, proč je tak důležité spojit estetickou a funkční stránku navrhovaného předmětu. Ukažme si, jaký je rozdíl mezi předmětem, který je vyráběn sériově pro potřebu široké veřejnosti a předmětem, který je navržen jak pro své funkce, tak pro svou vysokou estetickou hodnotu. Studenti dostanou úkol, donést ze své domácnosti předmět, o kterém si myslí, že vyroben jak pro svou funkci, tak pro svou vysokou estetickou hodnotu. Každý student tento předmět představí ostatním a poví, proč zrovna vybral tento a zdůvodní jeho obě funkce. Výtvarný problém: Hlavním úkolem je seznámit studenty s funkčností a uplatnění designu. Vzbudit jejich zájem o design předmětů a pochopit jeho důležitost při navrhování. Úkol: Studenti se zamyslí nad přineseným předměty a budou se snažit najít pro ně řešení, kterými by se podle nich mohly vylepšit. Poté svá řešení, či nápady přenesou na papír pomocí kresby. Výtvarná technika; materiály, potřeby a pomůcky: pro tento projekt je potřeba tužka, guma a čtvrtky Vazby: tvorba návrhů, design soutěže, samostatnost, rozvíjení fantazie Hodnocení: Hodnoceni budou studenti hlavně za svou aktivitu v diskuzi a poté za snahu přenést objekt se svým vylepšeným nápadem pomocí kresby na čtvrtku
7. 2 Dílčí téma: Výroba z drátů - drátování Motivace: Poukázat na to, co všechno se dá vyrobit z drátů. Dráty jako takové se dají použít jak pro pouze dekorativní účely, tak pro funkčně a esteticky využitelné předměty. Právě jimi se budeme se studenty zabývat. Zamyslíme se nad využitelností daného materiálu a popovídáme si o předmětech, které jsou jím vyrobeny. Výtvarný problém: Úkolem tohoto projektu je vytvořit si svou vlastní představu o funkčnosti předmětu, který si student musí sám navrhnout a vyrobit. Hlavní 35
podstatou je využitelnost a použitelnost sladěná s určitým estetickým vcítěním při vytváření předmětu z drátu. Úkol: Studenti si navrhnou na papír jednoduché náčrty předmětů, které se pak pokusí vyrobit z drátů. Cílem bude vytvoření funkčního předmětu, který by zároveň také plnil funkci estetickou. Po zvážení náčrtů a uchopení úkolu studenti vyrobí dané předměty. Výtvarná technika; materiály, potřeby a pomůcky: Dráty – měděné, ocelové, včelařské, štípací kleště, kleště s kulatými čelistmi, papír, tužka Vazby: poukázání na lidová řemesla a lidové umění Hodnocení: Hodnocení bude založeno na aktivitě studentů a snaze navrhnout a vytvořit dané předměty.
7. 3 Dílčí téma: Nové výrobky ze starých Motivace: Názorně ukázat na využitelnost starých předmětů pro výrobu nových, které mohou být stejně funkční a dokonce esteticky mnohem zajímavější než předešlé. Ze součástek již vyřazených předmětů (počítačové součástky, součástky z různých starých spotřebičů, či elektroniky) zkusit vymyslet a vytvořit objekt, který bude funkčně využitelný a navrhnout mu i určitý estetický vzhled. Výtvarný problém: Úkol spočívá ve vytvoření nového objektu ze starého. Jde o pochopení využitelnosti již použitých materiálů, které můžeme zpracovat pro nové potřeby. Zamyšlení se nad obnovitelností materiálu a jeho recyklací. Úkol: Studenti si navrhnou na papír jednoduché náčrty předmětů, které se pak pokusí vyrobit z drátů. Cílem bude vytvoření funkčního předmětu, který by zároveň také plnil funkci estetickou. Po zvážení náčrtů a uchopení úkolu studenti vyrobí dané předměty. Výtvarná technika; materiály, potřeby a pomůcky: Dráty – měděné, ocelové, včelařské, štípací kleště, kleště s kulatými čelistmi, papír, tužka Hodnocení: Hodnocení bude založeno na aktivitě studentů a snaze navrhnout a vytvořit dané předměty.
7. 4 Studenti a návštěvy výstav týkajících se designu Pro výuku na školách lze také uplatnit navštěvování výstav týkajících se designu. Pro každou věkovou skupinu studentů lze najít výstavu, která by odpovídala jejich
36
potřebám věku. S mladšími dětmi můžeme navštívit například výstavy týkající se návrhů hraček a stolních her. Se staršími dětmi můžeme jít na výstavy, či soutěže pořádané studenty vysokých škol, nebo na výstavy interiérů, či na různě zaměřené design výstavy. Výstavy můžeme nalézt ve veletržních palácích, nebo různých galeriích. Dříve byly tyto výstavy pořádány převážně v Design centru České republiky, což bohužel po jeho zrušení již není možné.
8 Návrhy design předmětů Pro svoji bakalářskou práci jsem se rozhodla navrhnout soubor předmětů, které by plnily funkci estetickou i funkční. Tyto předměty jsou navržené pro denní užití v domácnosti a vyzkoušené v praxi. Zaměřila jsem se na návrhy předmětů, které se dají využít převážně v kuchyňském prostředí. Cílem návrhů bylo dosáhnout funkčnosti předmětů. První tři předměty jsou vyrobeny mnou ze dřeva v dřevařské dílně, další z kovu a poslední z drátů.
8. 1Návrh prkýnka na maso
Tímto návrhem jsem chtěla poukázat na to, že i obyčejná věc může být zpracována zajímavým a vtipným způsobem. Návrh prkýnka jsem udělala podle kýty, kterou často můžeme vidět v obchodech. Právě inspirace vyobrazení kýty v obchodech mě přivedla na myšlenku nakreslit na prkýnko tento dekorativní vzor pro dělení masa. Vzor je vypálen pomocí pájky – vypalovačky na dřevo. Prkýnko i přesto zůstává plně funkční a je možné ho i zavěsit.
37
8. 2 Návrh cukřenky a stojanu na ubrousky Tyto předměty jsem zpracovala také ze dřeva. Jedná se o dvoudílnou sadu na jídelní, či konferenční stůl. Předměty jsou opět zhotoveny v dílně a ozdobeny dekorativním vzorem pomocí pájky – vypalovačky na dřevo. Cukřenka je navržena v netradiční formě krychle, která připomíná kostkový cukr. Víko ze dřeva je vyhotoveno těsně, proto se
do cukru nemůže dostat žádný prach, ani jiné věci. Stojan na ubrousky je ve stylu města. Když se podíváme zblízka, uvidíme, že jeho jednotlivé části se skládají z domů. Stojan na ubrousky drží u sebe pomocí šesti šroubků, které se dají kdykoli vyšroubovat. Tím se stává stojan na ubrousky i velmi skladným, protože ho bez problémů uložíme i do nízkého šuplíku.
38
39
8. 3 Návrh věšáku na utěrky/chňapky Tento předmět jsem vyrobila ze zbytků součástek starého počítače a potáhla ho kůži. Jedná se o silný magnet, který je potažen černou kůží. Díky tomu je přitahován ke kovovým předmětům. Na sporáku často nemáme prostor k odložení utěrky, či chňapky, proto jsem vymyslela tento věšák, který udrží velkou zátěž. Na věšák lze pověsit i jiné věci, například vařečky, či kuchyňské nástroje, které zrovna používáme. Věšák můžeme samozřejmě použít i na lednici, nebo jiné spotřebiče kdekoli v bytě.
40
Příloha: Vybráno ze statutů Design centra České republiky
41
Organizační schéma Design centra ČR
42
Stenografický protokol o ustanovujícím zasedání Rady výtvarné kultury výroby
43
Zřizovací listina Institutu průmyslového tvarování
44
Zřizovací listina Design centra České republiky
45
Rozhodnutí o zrušení Design centra
46
Použitá literatura: Baleka, Jan. Výtvarné umění. Praha: Academia, 1997. Bernard, Marianne, et al. Universální lexikon umění. Praha: Gafoprint-Neubert, Knižní klub, 1996. Bulletin. Měsíčník Design centra České republiky. CID – design v teorii a praxi. Bulletin vědeckovýzkumného pracoviště Rady výtvarné kultury výroby. CZECHDESIGN.CZ. „Proč?“ Czechdesign.cz. Online 8. 1. 2011.
Czech
Trade.
„Design
export“
VzechTrade.cz.
On-line
23.
11.
2010.
Defining design. ICSID Papers, 1994. Design Cabinet CZ. „O nás.“ DesignCabinet.cz. On-line 5. 1. 2011. Design Trend – Revue soudobého designu. Vydáno Design centrem České republiky. Heufler, Grehard. Design Basics. Zürich: Niggli Verlag AG, 2004. Hulák, Jiří. „Černý pátek českého designu aneb Design centrum ČR – přežitá instituce?“ Ateliér 2/2008:3. ICSID. „about us.“ ICSID.org. On-line 18. 11. 2010. Kobosil Karel. Česká design 1990 – 2005. Brno: Design Centrum ČR 2005. MacDonald, Stuart, ed. Design Issues in Europe Today. BEDA, 2004. Marjánko Bedřich. „Společnost zaživa pohřbená.“ Totalita.cz. On-line 19. 12. 2010.
47
Pověření funkce vedoucího pracoviště vědeckotechnického rozvoje (pro Institut průmyslového designu). 1976. Revue průmyslového obchodu. 4/1974. Praha: ČTK. Říman, Martin. „Knižák zapomněl, co psal.“ MF Dnes 9. 11. 2007. On-line 16. 12. 2010. Sedmerová, Zuzana. „Program Design.“ Bulletin 12/2007: 4-5. Stanovy Unie profesionálních designérů ČR. 2008. Statut Design centra České republiky. 1991. Statut Design centra České republiky. 1993. Statut Institutu průmyslového designu. 1985. Statut Rady výtvarné kultury výroby. 1965. Statut Střediska výtvarné kultury výroby. 1965. Stenografický zápis z ustanovujícího zasedání Rady výtvarné kultury výroby. 1965. Timmers, Geert, and Hans Rynnel, rep. Design Is at the Heart od today's Economy. The European Forum Entrepreneurship for the future, 2001, Stockholm: Svensk Industri Design, 2001. Tisková zpráva MPO z 11. 7. 2007. On-line 7. 2. 2011. Trade Review. Dvouměaíčník pro zahraniční obchod agentury CzechTrade. Unie výtvarných umělců ČR. „Základní informace.“ UVU ČR. On-line 5. 12. 2010. 48
Vokrouhlický, Zbyněk. „Design Promotion in Czech Rapublic: from Central Regional Activities.“ Design Promotion for a Nation/Region in Ever-increasing Globalization. Gwangju International Design Conference, 18. – 19. Června 2004, Gwangju City, Jižní Korea. Gwangju: Korea Institute of Design Promotion, 2004. Výroční zprávy o činnosti Design centra České republiky za roky 2002, 2005, 2006. Zec, Peter. Designing Success. Essen: Design Zentrum Nordrhein Westfalen Edition, 1999. Zřizovací listina Design centra České republiky. 1990. Zřizovací listina Institutu průmyslového tvarování (designu). 1972.
49
