Deset lekcí z deseti let ãeské transformace

DT: 338.246(437);338.246.025.88(437) klíčová slova: transformace – institucionální ekonomie –– morálka v ekonomice – Česká republika

Deset lekcí z deseti let ãeské transformace Lubomír MLČOCH*

Úvod1 Autor pfiedkládaného pfiíspûvku si uvûdomuje, Ïe pokus o formulování pouãení z ãeské cesty transformace po deseti letech hledání, bloudûní a uãení se je vystaven moÏné reakci typu „po bitvû je kaÏd˘ generál“. Nicménû autor mÛÏe odkázat ke skuteãnosti, Ïe jeho alternativní pohled a kritika ãeské strategie transformace se datují k samému zaãátku tohoto bezprecedentního procesu. (Odkazy na pfiedchozí pfiíspûvky a studie lze nalézt v rozsáhlé bibliografii v studii zmínûné zde v poznámce 1 a také v závûru pfiíspûvku.) V 70. a 80. letech pracoval autor tohoto pfiíspûvku 18 let ve státních podnicích, z toho 15 let v jednom praÏském podniku vyrábûjícím elektrické Ïárovky (Tesla Hole‰ovice). Tento velmi dlouh˘ a velmi speciální „sabbatical“ vyústil v autorovu „vûdeckou konverzi“ z hlavního proudu mikroekonomie k institucionální ekonomii a k behaviorální teorii firmy. Nejen autorovy deskripce zvnitfiku „reálného socializmu“, ale také autorÛv v˘zkum ãeské ekonomické transformace jsou zaloÏeny na této metodologii. Hned zpoãátku se autor rozhodl kombinovat pfiedná‰ky a v˘zkum formálních, právních institucí se zkoumáním role institucí neformálních, vãetnû úlohy morálky v ekonomice. Autor je pfiesvûdãen, Ïe evoluãní proces ãeské transformace plnû ospravedlnil jeho metodologick˘ pfiístup. Nyní je jiÏ jasné, Ïe trÏní ekonomika bez pevn˘ch a vynutiteln˘ch pravidel a bez morálních základÛ prostû nefunguje. Lekce 1: Podcenûní institucí je velmi nákladné. Amitai Etzioni jiÏ v roce 1991 poukázal na to, Ïe transformace postkomunistick˘ch zemí je obfiím laboratorním experimentem, kter˘ vyvolává otázku, do jaké míry je na tento proces aplikovatelná ekonomická teorie hlavního proudu. Je v˘sledkem ãeské zku‰enosti, Ïe v tomto obrovském testu aplikovatelnosti experimenty monetaristÛ hlavního proudu selhaly. * dûkan Fakulty sociálních vûd UK Praha (e-mail: [email protected]) âlánek je upravenou ãeskou verzí pfiíspûvku pfiipraveného na semináfi „Lessons and Challenges in Transition“, konaného v Konferenãním sálu âNB 22. záfií 2000. 1 Pfiedkládan˘ pfiíspûvek je zaloÏen na ‰ir‰í autorovû studii „Restrukturalizace vlastnick˘ch práv: institucionální pohled“ (Mlãoch – Machonin – Sojka, 2000). To autorovi dovoluje struãnost a odkazování k tomuto pramenu. Bez toho by pfiíspûvek mohl b˘t povaÏován za pfiíspûvek ve vûdeckém slova smyslu „nestandardní“.

Finance a úvûr, 51, 2001, ã. 4

193

Podcenûní institucí – jak formálních, tak neformálních, vãetnû etiky podnikání –, to byla hlavní slabina tohoto zpÛsobu uvaÏování. První washingtonsk˘ konsenzus byl podroben zevrubné anal˘ze a byl kritizován dokonce renomovan˘mi ekonomy Svûtové banky (Stiglitz, 1999). Pokud jde o principy této doktríny, vyvolává ãeská zku‰enost pochybnosti a váhání zvlá‰tû: – o pfiesvûdãení, Ïe ekonomická reforma je dÛleÏitûj‰í neÏ kultivace právního fiádu a sociálního kapitálu, – o vífie, Ïe rychlá privatizace je lep‰í neÏ pfiístup gradualistick˘, – o tvrzení, Ïe privatizace má pfiednost pfied fie‰ením problémÛ zamûstnanosti a pfied vytváfiením nov˘ch pracovních míst, – o prioritû dÛrazu na ekonomickou stabilizaci pfied ekonomick˘m rÛstem. V dÛsledku podcenûní institucí trpí ãeská ekonomika neefektivní vynutitelností práva a substandardní etikou podnikání. Dûravé zákony, ãi dokonce jejich absence zabraÀují vzniku standardních institucí kapitálového trhu. Náhlé zv˘‰ení poãtu soudních podání – i stovky tisíc pfiípadÛ roãnû – znemoÏnilo, aby byly obchodní konflikty fie‰eny v pfiijatelném ãase. Vzájemná mezipodniková zadluÏenost vyletûla v letech tzv. pfiedprivatizaãní agónie o dva fiády nahoru (mûfieno v bûÏn˘ch cenách) a podíl ‰patn˘ch úvûrÛ v portfoliu ãeského bankovního sektoru dosahuje stále témûfi 30 %. Sociální kapitál byl po‰kozen v dÛsledku chybného konceptu, konceptu vulgárního liberalizmu. Je obtíÏné odhadnout velikost ztrát zpÛsoben˘ch podcenûním institucí bûhem ãeského transformaãního experimentu, ale patrnû není pfiehánûním, pokud fiekneme, Ïe ‰lo o fiád stovek miliard korun. Lekce 2: Nestabilita „pravidel hry“ mûla svÛj pÛvod v „duchu vzpoury“. âistá ekonomická teorie se otázkám vlastnictví nevûnuje – pfiedpokládá, Ïe soukromé vlastnictví existuje. To vedlo mnoho „ãist˘ch ekonomÛ“ k podcenûní v˘znamu institucionální ekonomie. Ekonomie odkazuje anal˘zu sloÏitého sociálního pfiediva k právním vûdám, sociologii a politologii. Ale nové trendy v ekonomickém my‰lení – jako konstituãní politická ekonomie, ‰kola „vefiejné volby“ a zvlá‰tû nová institucionální ekonomie – podporují staré tvrzení ãeského meziváleãného kfiesÈanského sociologa Bedfiicha Va‰ka, kter˘ napsal (Va‰ek, 1931) uprostfied tzv. velké deprese: „Otázka vlastnictví je nejústfiednûj‰í, nejobtíÏnûj‰í eticko-hospodáfiskou otázkou doby. KdyÏ se v ní najde správné stanovisko, veliká fiada problémÛ sama sebou odpadá; kdyÏ je tato v˘hybka postavena nesprávnû, pak celá soustava eticko-hospodáfiská ujíÏdí po nesprávn˘ch kolejích.“ V dÛsledku ãeské cesty transformace byla vlastnická v˘hybka postavena nesprávnû a ãást ãeské ekonomiky stále je‰tû jede po nesprávn˘ch kolejích. Za Ïivota posledních tfií generací do‰lo v na‰í zemi k velkému poãtu zmûn a pfievratÛ ve vlastnick˘ch vztazích, vãetnû násiln˘ch zásahÛ do vlastnick˘ch práv. Nestabilita v‰ech institucí a vlastnick˘ch institucí zvlá‰tû patfií tak dnes k nejdÛleÏitûj‰ím ekonomick˘m rysÛm na‰í zemû. V. KlusoÀ (1999) popisuje tyto zmûny a odkazuje nûkolik století národních dûjin zpût aÏ k husitsk˘m válkám 15. století a k vyvlastnûní ãeské ‰lechty po prohrané bitvû na Bílé hofie r. 1620. I kdyÏ se omezíme jen na pfiesuny ve vlastnick˘ch právech ve 20. století, poãet transakcí, které se vymykají z normálních etick˘ch standardÛ byznysu, je depresivní. Jen ve zkratce: první meziváleãná po-

194


zemková reforma s vyvlastnûním velk˘ch pozemkov˘ch vlastníkÛ, loupeÏe Ïidovsk˘ch a ãesk˘ch majetkÛ bûhem nacistického protektorátu, pováleãné konfiskace vlastnictví „váleãn˘ch zrádcÛ a kolaborantÛ“ a násiln˘ transfer 3 milionÛ sudetonûmeck˘ch obãanÛ, „národní správcovství“ a osidlování pohraniãí tzv. zlatokopy a koneãnû organizovaná spoleãenská loupeÏ „ve velkém“ v podobû komunistického znárodnûní po Únoru 1948… Po ãtyfiiceti letech socialistick˘ systém zkolaboval a privatizace, rekonstrukce soukrom˘ch vlastnick˘ch práv, se stala imperativem. Nane‰tûstí „duch vzpoury“, kter˘ filozofka Hannah Arendtová (Arendt, 1961) odhalila v my‰lení „rebelÛ“ Marxe, Nietzsche a Kirkegaarda, byl v na‰í zemi stále je‰tû pfiítomen. Lekce 3: Správné pochopení v˘chodiska transformace bylo dÛleÏité – byla to spí‰e neÏ “pfiíkazová“ ekonomika ekonomika neregulérní, ekonomika monopolistická trÏní zaloÏená na kvazivlastnick˘ch oprávnûních. Diskuze o interpretaci vlastnictví za socializmu pokraãuje dokonce i po pádu socializmu. Tato perspektiva mÛÏe napomoci i tehdy, kdy jde o cíl ustavení svobodné trÏní ekonomiky. Je nemoÏné porozumût ãeské cestû transformace v 90. letech bez hluboké anal˘zy systému, kter˘ se vyvinul z potlaãení PraÏského jara v roce 1968 a z ãeské reakce na breÏnûvovskou „normalizaci“ v letech sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch. Zde spoléhá autor na své vlastní deskriptivní studie podloÏené praktickou zku‰eností. Byl to paradox komparativní ekonomie, tak jak byla praktikována na Západû (Mlãoch, 1994a), která velmi záhy a nezvratnû demonstrovala nemoÏnost racionální kalkulace v ekonomickém systému bez existence soukromého vlastnictví (L. von Mises, F. A. Hayek). KdyÏ v‰ak mûla ãelit praktickému pokusu o uskuteãnûní komunistického utopického projektu, západní komparativní ekonomie odloÏila stranou své vlastní dÛkazy a pfiijala argumenty oficiální komunistické ideologie, podle nichÏ to mûl b˘t stát, kdo mûl na sebe vzít v˘kon vlastnick˘ch práv spoleãnosti jako celku. Esej Warrena Nuttera (1968) „Trhy bez vlastnictví – velká iluze“ byl typick˘ tím, Ïe se nezab˘val svûtem reálného socializmu, ale tfiicet let star˘m ãistû teoretick˘m konceptem Oscara Langeho. NutterrÛv argument lze sumarizovat takto: existence oddûlen˘ch soukrom˘ch vlastníkÛ je podmínkou trhu, tedy trh nemÛÏe existovat v systému celospoleãenského vlastnictví. Co si ale poãít s faktem, Ïe v reálném socializmu byly statky prodávány a kupovány, vznikaly a byly pfierozdûlovány zisky…? Podle tohoto uvaÏování byl socializmus úplnou antinomií walrasiánského konkurenãního trhu, tedy trhu s nulovou specifiãností aktiv, s nulov˘mi transakãními náklady na trhu a s prohibitivnû vysok˘mi náklady na interní organizaci uvnitfi firem. Oba tyto abstraktní modely, tj. utopick˘ model komunistické superorganizace a WalrasÛv model dokonalé konkurence, jsou pro anal˘zu reálného socializmu nevhodné. Nová institucionální ‰kola transakãních nákladÛ nabízí koncepty a nástroje vhodnûj‰í. Tato anal˘za poskytuje interpretaci systému – plnû konzistentní s autorovou osobní zku‰eností – jako speciálního pfiípadu trÏní ekonomiky zaloÏené na kvazivlastnick˘ch oprávnûních a pracující za formální fasádou hierarchick˘ch plánovacích her. Tak i v reálném socializmu byla pfievaÏující koordinaãní


195

role plnûna trÏními silami, jakkoli deformovan˘mi a praktikujícími informaãní distorzi a monopolní diskriminaci. V tomto svûtle se podstatnû mûní cel˘ pojem privatizace a porozumûní ekonomické transformaci. Transformace vidûná jako „cesta od pfiíkazové ekonomiky k ekonomice trÏní“ byla zavádûjící, pfiíli‰ zjednodu‰ená a pfiíli‰ ideologická. Nebylo nutné objevovat trh, jako by aÏ dosud vÛbec neexistoval. Ve skuteãnosti transformace nepfiedstavovala dokonce ani zcela novou tvorbu vlastnick˘ch struktur. Cílem transformace mûlo b˘t nahrazení ménû formálních oprávnûní právním systémem vlastnick˘ch práv a kultivace existujících trhÛ – dosud neefektivních, nepruÏn˘ch, nesoutûÏních, monopolizujících a diskriminujících – na trhy otevfienûj‰í, kompetitivnûj‰í a efektivnûj‰í. Jistû, pÛvodní situace na startu ekonomické transformace byla v˘znamnû ovlivnûna existujícím rozdûlením oprávnûní. J. Stiglitz (1999) ukazuje, Ïe ãe‰tí reformátofii nebyli sami, pokud jde o chybné uÏívání uãebnicov˘ch definic jasnû definovan˘ch vlastnick˘ch práv z 19. století pro privatizaci obfiích postsocialistick˘ch obchodních spoleãností a o obhajování soukromého vlastnictví jako normy v jeho podobû pfied Berlem a Meansem, tedy pfied oddûlením vlastnictví a fiízení. Lekce 4: Transformaci „od socializmu k trhu“ pfiekáÏelo ideologické my‰lení. Radikální liberalizmus za‰tiÈoval kompaktní zájmové skupiny star˘ch struktur a skryt˘ nacionalizmus. „âistá ekonomická teorie“ tak poskytovala krytí pro pochybné praktiky. Privatizace v postkomunistick˘ch zemích nemÛÏe b˘t z podstatn˘ch dÛvodÛ symetrickou institucionální zmûnou vÛãi pÛvodnímu znárodnûní. Nov˘ institucionální rámec plánovaného hospodáfiství byl v nûkdej‰ím âeskoslovensku v zásadû ustaven bûhem pûti let (1948–53). Tzv. „pfiechodné období“ budování socializmu bylo skuteãnû speciální „‰okovou terapií“. ·ok zpÛsobil zpfietrhání pfiediva historicky se vyvinuv‰ích institucí. Komunistická revoluce vykofienila ustavené sociálnû-ekonomické hodnoty. Byl to pfiípad ostré diskontinuity v evoluci institucionálního rámce. Je pfiíznaãné, Ïe architekti ãeské transformace potfiebovali rovnûÏ 5 let k tomu, aby prohlásili privatizaci za „v zásadû ukonãenou“. Václavem Klausem podporovan˘ „kapitalizmus bez pfiívlastkÛ“ byl komentátory hodnocen jako „marxizmus naruby“ (T. Halík) ãi jako „marxistická vulgarizace Friedricha Hayeka“ (M. Petrusek). KvÛli uchvátané privatizaci, a dokonce – co hÛfie – kvÛli vestavûn˘m zájmÛm kompaktních zájmov˘ch skupin architekti ãeské cesty neuspûli v implementaci právního rámce, kter˘ se natolik osvûdãil v západních trÏních ekonomikách. Jedna vûc je chybné pochopení liberální doktríny, druhou vûcí bylo zneuÏití ideologie sevfien˘mi zájmov˘mi skupinami, které jsou v na‰ich privatizaãních hrách stále je‰tû pfiítomny. V dÛsledku jejich aktivního lobbování a v dÛsledku sÀatku politické a staronové ekonomické moci do‰lo k tomu, Ïe standardní „xeroxová kopie“ kapitalizmu byla zcela opu‰tûna. Rámec standardní trÏní ekonomiky se nepodafiilo ustavit – tak zní tvrdé hodnocení V. Bárty a V. Benáãka jiÏ v kvûtnu 1997. Paradoxem je, Ïe ideologie radikálního liberalizmu slouÏila zájmÛm star˘ch nomenklaturních struktur a nacionálnû neutrální liberální doktrína

196


byla pouÏita pro podporu principu „rodinné stfiíbro musí zÛstat v ãesk˘ch rukách“. Jako na ‰achovnici cylindrického ‰achu se nûkdej‰í proponenti marxizmu objevili v pfievleku pravicovû orientovan˘ch anarchistÛ. V nûkolika jin˘ch pfiípadech fundamentalistiãtí neoklasiãtí ekonomové odmítli jakékoli dÛvody pro pfiizpÛsobení ekonomické teorie zcela odli‰n˘m institucionálním rámcÛm, jako byl reáln˘ socializmus i tranzitivní ekonomika. Jejich teoretická zaslepenost a nesmírné politické ambice byly velmi dobfie konzistentní s jiÏ zmínûn˘mi vestavûn˘mi zájmy. Av‰ak rekonstrukce institucionálního rámce ekonomiky se neredukuje na ideologicky formulované principy soukromého vlastnictví. Skuteãná transformace vyÏaduje v˘chovu nov˘ch vlastníkÛ k vífie v fiád a jeho pravidla, k obãansk˘m ctnostem a k pfiijetí standardÛ etického chování. Lekce 5: Instrumentální racionalita nestaãí. Îádn˘ ekonomick˘ systém nemÛÏe b˘t vybudován jen na sebezájmu. âeská strategie transformace byla ovlivnûna vírou v moc instrumentální racionality soukromého vlastnictví, pfiesvûdãením, Ïe ekonomické chování je motivováno v˘luãnû intencionální kauzalitou a konsekvencionalizmem. Av‰ak konkrétní forma fiádu na trhu se nemÛÏe vyvinout bez doprovodného rozvoje „struktur víry“ úãastníkÛ trhu a tyto struktury víry se utváfiejí v procesu uãení se ãinností (learning by doing). Modelová simulace trhu uÏívající nástrojÛ opakovan˘ch her (superher) ukazuje (Heap, 1989), Ïe: – „poãáteãní podmínky“ jsou vÏdycky dÛleÏité, jsou zakódovány jako informace v pamûti hráãÛ, ovlivÀují proces jejich dal‰ího uãení bûhem hry (tzv. agentura historie). Samotn˘ pfiedpoklad instrumentální racionality hráãÛ neposkytuje dostateãn˘ základ, z nûhoÏ by bylo moÏné odvodit detailnûj‰í rysy spontánního utváfiení institucí bûhem hry zvané byznys. Také poãáteãní rozdûlení vlastnick˘ch práv ovlivÀuje maximalizaci bohatství v urãitém ãasovém horizontu; – dostateãnû dlouh˘ ãasov˘ horizont pro hru je dÛleÏit˘, neboÈ jen ve vífie v neukonãenost hry je ‰ance na to, aby hráãi usilovali o kooperativní formy chování. Dokonce i malá „nadûje na nesmrtelnost“ staãí a nemusí to b˘t nutnû transcendence v teologickém slova smyslu; spí‰e to mÛÏe b˘t potfieba pokraãování ve hfie (taková jako pfiedání genÛ pro podnikání dûtem a vnukÛm). Na druhé stranû, absence oãekávání neukonãenosti hry – jak je tomu ve vysoce sekularizované ãeské spoleãnosti – vede hráãe k nekooperativnímu chování a „dilema vûznû“, známé z teorie her, pak pfievaÏuje; – kategorick˘ morální imperativ Kantova typu a deontologie (pocit mravnû zavazující povinnosti) v chování hráãÛ na trhu usnadÀují zrod kooperativního chování ve prospûch spoleãného dobra. Utilitarizmus a sebezájem jsou bezpochyby dÛleÏité v kaÏdodenním Ïivotû, ale samy o sobû nestaãí. A opût: „staãí jen nûkolik málo spravedliv˘ch“. JestliÏe v‰ak – nane‰tûstí – schází i tûch nûkolik málo spravedliv˘ch, pak na trhu dominuje chování „ãern˘ch pasaÏérÛ“; – na‰e negativní ãeská zku‰enost plynoucí z opomíjení tûchto poznatkÛ vedla autora k tomu, Ïe ãesk˘ liberalizmus nazval „vulgárním liberalizmem“, jak˘msi nov˘m materialistick˘m zpÛsobem uvaÏování o trhu a o spoleãnosti. Lze uzavfiít tvrzením, Ïe morální základy institucí jsou


197

mnohem obecnûj‰ího charakteru a Ïe je nelze redukovat jen na racionální kalkul hlavního proudu neoklasické teorie. Nedostatek porozumûní pro tyto „idealistické“, ãi dokonce „náboÏenské“ aspekty ekonomického chování byl bohuÏel pro reprezentativní osobnosti ãeské transformace typick˘ (s v˘jimkami, které potvrzují pravidlo). Lekce 6: Opomíjení morální dimenze bylo chybou. Spoleãensk˘ úkol privatizace mûl bezprecedentní rysy také z morálního hlediska. Trh za normálních okolností alokuje zdroje a rozdûluje dÛchody. V moderních ekonomikách potom daÀové a dûdické zákonodárství poskytuje korekce pÛvodního rozdûlování a generuje tak koneãnou distribuci bohatství. Ale jak – podle jak˘ch pravidel a kritérií – lze rozdûlovat naakumulovaná postkomunistická národní kapitálová aktiva? Na poãátku onoho obfiího sociálního experimentu stálo masivní vyvlastnûní soukrom˘ch vlastníkÛ a bûhem nûkolika dekád reálného socializmu byly trÏní alokace bohatství radikálnû deformovány. Ekonomická transformace neznamená jen privatizaci bez ohledu na to, v ãí prospûch („cui bono?“), jak byl tento problém nûkdy prezentován v ideologii radikálních liberálÛ. Rekonstrukce institucionálního rámce nezbytného pro dobré fungování moderní trÏní ekonomiky se dot˘ká i ‰ir‰ího kontextu fiádu, tedy právního a morálního fiádu. StûÏí lze pfiijmout tvrzení, Ïe nové rozdûlení vlastnick˘ch práv musí vyplynout ze hry spontánních sil a z „revoluãní sociální etiky“. „Vlastnické systémy nejsou obecnû s to zajistit vynucení vlastnick˘ch práv vlastní silou. Závisejí na konstelaci právních procedur, a to v rámci práva jak obãanského, tak trestního. Právní procedury samotné nemohou b˘t nahlíÏeny jako vûc cenového systému.“ (K. Arrow citován dle (Stiglitz, 1999)). Podobnû je v chování úãastníkÛ trhu nezbytn˘ alespoÀ minimální respekt vÛãi pravidlÛm. Shrnuto: v˘sledek ãeské cesty privatizace ocenûn˘ etick˘mi hledisky lze popsat jako v˘slednici nûkolika etick˘ch principÛ váÏen˘ch vyjednávací silou rÛzn˘ch zájmov˘ch skupin, jeÏ za nimi stály. Nane‰tûstí, nad moralitou vlastnick˘ch restitucí a pragmatizmem a utilitarizmem tradiãních cest privatizace (pfiímé prodeje zahraniãním investorÛm, vefiejné soutûÏe, strategické aliance a joint ventures) – s pfieváÏnû pozitivními dopady na rodící se trhy – pfieváÏila kuponová privatizace, nacionalistické privatizace financované z úvûrÛ kvaziprivátních (ve skuteãnosti státních) bank a divoké formy privatizace – s pfieváÏnû negativními dopady. Agregátní celkov˘ v˘sledek sociálních a politick˘ch sil v postkomunistické transformaci ukazuje na: 1. neochotu respektovat standardy etického chování pfievaÏující v západních zemích, 2. silnou „závislost na cestû“ (path dependency) na zvycích, obyãejích a vzorech chování zdûdûn˘ch z reálného socializmu. Nej‰kodlivûj‰í dopady na rozvíjející se trhy byly zpÛsobeny divok˘mi formami privatizace, podvodn˘mi praktikami „svlékání aktiv“ a „tunelováním“ státních, kvazistátních, a dokonce privatizovan˘ch firem, bank a investiãních fondÛ. Nûktefií „rádobyreformátofii“ ãelící bezprecendentnímu úkolu masové privatizace argumentovali ve prospûch „revoluãní sociální etiky“. Uvnitfi skupiny hlavních architektÛ ãeské privatizace pfievládlo pfiesvûdãení, Ïe standardní etika podnikání je jakousi „‰lehaãkou na dortu“, kterou

198


si nemÛÏeme dovolit – alespoÀ ne teì. Ve svûtle her simulujících trÏní ekonomiku, jeÏ jsme zmínili v˘‰e, není Ïádn˘ prostor pro etiku mimofiádn˘ch situací, které opomíjejí potfiebu budování institucí spoleãného dobra, vzájemné dÛvûry a ducha spolupráce. BohuÏel, dokonce i doãasné praktiky „revoluãní etiky“ zpÛsobují dlouhodobé ‰kody na sociálním pfiedivu, oslabují ducha dÛvûry a pfiiná‰ejí ne-fiád do celé ekonomiky. Je nutné odmítnout prohlá‰ení Václava Klause o „planém moralizování“ jako chybné pochopení základÛ trÏní ekonomiky, jeÏ autora tohoto prohlá‰ení diskvalifikuje dokonce i v samotném rámci ãisté ekonomické teorie. Lekce 7: I transformace samotná musí podléhat fiádu. Ministr pro privatizaci a pozdûj‰í pfiedseda Fondu národního majetku Tomá‰ JeÏek, obdivovatel F. A. Hayeka a jeden z mála v t˘mu Václava Klause, kdo byl zakotven v náboÏenské (protestantské) tradici, pochopil – po nûkolika letech –, Ïe radikální liberalizmus jeho spolupracovníkÛ má málo spoleãného s jeho Mistrem Hayekem. Tehdy (1997) napsal: „Jednou z nejvût‰ích lekcí z privatizace v âeskoslovensku je nevyhnutelnost konzistentní spolupráce mezi právem a ekonomií. Po fiadu let obû disciplíny operovaly v âR v oddûlen˘ch sférách, coÏ je ‰patná situace a je zvlá‰tû nebezpeãná pro privatizaci. Privatizaãní proces je hlavnû právní transformací s dramatick˘mi ekonomick˘mi dÛsledky, nicménû tato separace znamená, Ïe právníci nerozumûjí ekonomick˘m procesÛm a ekonomové mají mal˘ ohled na právo.“ Neporozumûní ekonomice ze strany právníkÛ by mohlo b˘t pochopitelné jako druh omezené racionality, jeÏ je dÛsledkem chybûjící zku‰enosti. Mal˘ ohled na právo ze strany ekonomÛ odráÏí zase v‰udypfiítomn˘ oportunizmus. Tento chybûjící fiád mezi právem a ekonomikou si v ãeském pfiípadû zaslouÏí hlub‰í anal˘zu. Zdá se, Ïe pro ãeské právníky mají právní procedury málo spoleãného se spravedlností: stra‰livé dûdictví formálního „pozitivního“ práva z let komunizmu dominuje, zatímco smysl pro „pfiirozené právo“ – a pro spravedlnost – schází. „âeské obchodní soudy trpí formalistick˘m man˘rizmem,“ je pfiíznaãné ohodnocení soudce Ústavního soudu. Nejvût‰í lekce z ãeské privatizace tedy mÛÏe b˘t formulována v ‰ir‰ím oboru jako nezbytn˘ ohled ekonomÛ na morálku a právo a jako potfieba právníkÛ mít nezbytn˘ smysl pro spravedlnost a pro pfiirozené právo. BohuÏel, chápání práva ve smyslu nûkdej‰ího marxisticko-leninsko-stalinského nástroje tfiídního zájmu a tfiídního násilí je zde stále pfiítomno. Kuponová privatizace poskytla velmi symptomatick˘ pfiíklad. Byla zapoãata – v prvním plánu – na ãistû egalitáfisk˘ch principech zdûdûn˘ch z ideologie reálného socializmu. Na konci kuponová privatizace vyústila ve velkou koncentraci bohatství a ekonomické moci, jeÏ rovnûÏ pfiipomíná pfiedchozí kastovní principy reálného socializmu. Kuponová privatizace nebyla ani efektivní, ani fair. Nefér manipulace s minoritními akcionáfii, nakládání a obchodování s privilegovan˘mi informacemi, chybûjící ãi zmanipulované vykazování v˘sledkÛ – v‰echny tyto substandardní praktiky zpÛsobily stav v‰udypfiítomné nedÛvûry, která zablokovala vznik kapitálového trhu. Právo bylo uÏito a zneuÏito ke koncentraci vlastnictví, pfiiãemÏ „pravidla hry“ mûla pouze vyvolat zdání legality takov˘ch transakcí vlastnick˘ch práv, jeÏ by byly ve stabilizovan˘ch trÏních ekonomikách nepfiijatelné, ãi dokonce nelegální.


199

Lekce 8: Uchvátaná privatizace bez pevn˘ch pravidel ohrozila rodící se fiád. âeská zku‰enost z prvních let transformace ukazuje, Ïe existuje trade off mezi rychlostí privatizace na stranû jedné a rodící se etikou podnikání a právním fiádem na stranû druhé. Pokusy zmûnit formální vlastnické instituce pfiíli‰ rychle a bez adekvátního úsilí o vãasné ustavení právního rámce pro fungování trhu vedou k destabilizaci spoleãnosti a ekonomiky. To ohroÏuje spoleãensk˘ pofiádek a dále podminovává etické standardy beztak jiÏ oslabené bûhem ãtyfi desetiletí reálného socializmu. Chybûjící pevná a vynutitelná pravidla hry a uchvátaná spoleãenská transformace byly praktick˘m dÛsledkem ‰patnû pochopeného a/nebo zneuÏitého liberalizmu v âeské republice. „Rychlost byla povaÏována za absolutnû nezbytnou a z tûchto dÛvodÛ nebyla za pfiípustnou povaÏována Ïádná strategie, která nenavrhovala dostateãnû rychlé kroky.“ (Klaus – Tfiíska, 1995, s. 140). âasování institucionální zmûny je pro období pfiechodu velmi dÛleÏité. Tvrdím, Ïe pokuty za pfiekroãení povolené rychlosti je nutné platit nejen v pÛvodním kontextu, ale i v pfieneseném smyslu. Doprava je bez jasn˘ch a vynutiteln˘ch pravidel nebezpeãná. TotéÏ platí o vznikajících kapitálov˘ch trzích. Po nûkolik let – to je nutné pfiipustit – se teoretiãtí ekonomové soustfieìovali na spoleãenské náklady gradualistick˘ch cest transformace a argumentovali hrozbami zpomalení privatizace (Hausner, 1992). Vypadalo to, jako by bylo nutné platit jen za pomalou institucionální zmûnu. Toto hledisko se rodilo z iluze zastávané radikálními liberály a neoklasick˘mi ekonomy, Ïe rychlá institucionální zmûna je principiálnû moÏná a pro efektivní transformaci absolutnû nezbytná. Naopak, pfiísloví ze starého ¤íma nabízí opaãn˘ pohled: „festina lente – spûchej pomalu!“ Institucionální zmûna a restrukturalizace ekonomiky pfiedstavují obrovskou spoleãenskou investici na cestû k regulérní trÏní ekonomice. Institucionální ekonomové odhalili, Ïe základem pro smluvní a finanãní disciplínu je „private ordering“ jako v˘sledek dlouhodobé evoluce v zaveden˘ch trÏních ekonomikách. Chybûjící „private ordering“ vede nutnû k iluzivnímu spoléhání se na „právní centralizmus”. Stát jako garant spravedlnosti v ekonomice pak selhává v jedné ze sv˘ch klíãov˘ch funkcí. Obchodní soudy jsou po léta blokovány haldami netknut˘ch ãi nerozfie‰en˘ch smluvních konfliktÛ. Bûhem období tzv. „pfiedprivatizaãní agónie“ – coÏ byl termín ze slovníku ãesk˘ch vládních ekonomÛ – vláda zcela rezignovala na v˘kon „corporate governance“ (správy obchodních spoleãností). Státní podniky byly plnû kontrolovány manaÏery a v systému liberalizovan˘ch cen a svobodného podnikání – jehoÏ se úãastnili i vrcholoví manaÏefii státních podnikÛ – prakticky zmizela jasná definice krádeÏe, jak je jí rozumûno v právním státû. Dvefie byly otevfieny pro netransparentní transakce státních aktiv do soukrom˘ch rukou. Objevil se docela nov˘ termín „tunelování“, postihující celou mnoÏinu podvodn˘ch vzorcÛ chování (jako „svlékání podnikov˘ch aktiv“), z nichÏ mnohé byly jakousi „invencí a inovací“ na tomto pochybném terénu. Byl to typick˘ produkt uãení se z období reálného socializmu s jeho znám˘m úslovím „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“. Koneãnû krádeÏ – pokud bychom mohli uÏít tohoto termínu – je obvykle tím nejrychlej‰ím transferem vlastnick˘ch práv! A ãistû instrumentálnû chápaná racionalita, jaká u nás nebyla v˘jimkou, nemusí nic namítat ani proti takové „privatizaci“! Na‰tûstí máme v âeské republice také pozitivní zku‰enosti. Mám na mysli

200


pfiípady strategick˘ch aliancí s multinacionálními obchodními spoleãnostmi. KdyÏ taková aliance uspûje, je domácí prÛmysl zachránûn, lidská aktiva z minulosti obohacena a celá síÈ domácích subdodavatelÛ je s to se napojit na tuto „vlajkovou loì“. Velké nadnárodní obchodní spoleãnosti pfiiná‰ejí manaÏerské dovednosti, profesionální postupy a etické standardy, jeÏ pomáhají vychovávat nové prÛmyslové lídry. „Private ordering“ a rodící se trh dostávají velk˘ impulz „zdola” díky vstupu strategického investora a zemû hledající cestu k právnímu fiádu dostávají velkou pomoc. Zku‰enost ãeské transformace ukazuje, Ïe postsuverénní postsocialistick˘ stát musí pfii ustavování sv˘ch institucí a pfii sankcionování rodícího se právního a morálního fiádu hledat pomoc od nadnárodních obchodních spoleãností. A to je koncekoncÛ tou jedinou ‰ancí, jak reálnû urychlit transformaci. Lekce 9: Rychlá privatizace “na státní útraty” vyústila v Potûmkinovy vesnice. Rychlost zmûny mÛÏe vést také k formálnosti a k umûlé povaze nového institucionálního rámce, v jehoÏ „rekombinované podobû“ se pak reprodukují staré dysfunkce minulého reÏimu v souladu s principem „závislosti na cestû“ (path dependency principle). Tyto faktory rovnûÏ vyúsÈují v kontinuitu sociální schizofrenie starého reÏimu, jeÏ je charakterizována ostrou diskrepancí mezi deklarovanou ideologií a skuteãnû provádûnou hospodáfiskou politikou. To vysvûtluje „záhadu“, Ïe radikální liberalizmus kormidelníka ãeské transformace pfiivedl na‰i ekonomiku do slepé uliãky „bankovního socializmu“. Mnohé spoleãnosti a banky byly privatizovány jen podle jména. Stát zÛstal hlavním investorem v nejvût‰ích finanãních institucích, jeÏ zaloÏily nejvût‰í investiãní privatizaãní fondy. Tyto fondy mûly spravovat portfolia, jeÏ zahrnovala úãasti ve dvou aÏ pûti stech podnicích, a tak reprezentovala impéria ãasto vût‰í neÏ nûkdej‰í rezortní ministerstva. Stát zÛstal nepfiím˘m vlastníkem v dÛleÏitém sektoru ekonomiky, kter˘ byl soukrom˘ jen z formálnû právního hlediska, nikoli co do skuteãné ekonomické odpovûdnosti. Tak se stát nemohl vyhnout – i v termínech corporate governance – své vlastnické odpovûdnosti. Stát rovnûÏ zÛstal nejvût‰ím vûfiitelem mnoha velk˘ch a stfiedních podnikÛ v dÛsledku privatizaãních úvûrÛ, dluhÛ nesplacen˘ch Fondu národního majetku, nezaplacen˘ch daní, nezaplaceného sociálního a zdravotního poji‰tûní… NesoutûÏní finanãní struktury a nevyfie‰ené problémy typu principal-agent (vlastník-manaÏer) byly smutn˘m dûdictvím z ãasÛ „huráprivatizace“. Nedostatek morální integrity pfiinesl tyto Potûmkinovy vesnice ãeské cesty privatizace. „Kulisy“ privatizace zÛstaly neodhaleny pfiinejmen‰ím po nûkolik let, dokonce i pro zahraniãní experty mezinárodních institucí. Likvidace kulis je nyní velmi nákladná… Lekce 10: Nepochopení a zneuÏití ekonomické teorie po‰kodilo a diskreditovalo její povûst. Po selhání marxistick˘ch spoleãensk˘ch vûd je toto dal‰í selhání pro sociální kapitál âeské republiky velmi nákladné. Ve vzorku postkomunistick˘ch zemí se âeská republika odli‰ovala vysok˘mi ambicemi sv˘ch architektÛ transformace a jejich teoretick˘m záze-


201

mím. Po nûjakou dobu se zdálo, Ïe âeská vláda je tím nejosvícenûj‰ím „vladafiem“ na svûtû. Nane‰tûstí, dne‰ní ekonomická teorie je velmi diferencovaná a ani relativnû vysoká kompetence v jedné ze ‰kol ekonomického my‰lení neposkytuje Ïádné jednoznaãné záruky dobrého porozumûní základÛm trÏní ekonomiky. V tomto smyslu dokonce ani série ãestn˘ch doktorátÛ neposkytují Ïádnou licenci pro kormidlování transformace. A co je hor‰í, Ïádná ekonomická teorie není dostateãnû chránûna proti moÏnému zneuÏití. Václav Klaus se skupinou poradcÛ a spolupracovníkÛ patfiil k monetarizmu hlavního proudu ekonomie, v‰ichni zastávali imperiální pojetí ekonomické vûdy. Ale nûktefií z nich byli informováni také o existenci nové institucionální ‰koly (ekonomii transakãních nákladÛ). Uveìme jeden pfiíklad z této ‰koly, aãkoli by bylo moÏné (a uÏiteãné) analyzovat chybné interpretace a vulgarizace F. A. Hayeka, neadekvátní aplikace my‰lenek Miltona Friedmana na postsocialistickou realitu a dal‰í. Teorém Ronalda Coaseho byl uÏit a zneuÏit k teoretickému ospravedlnûní ideologie, která byla pfiipravena tolerovat cesty a metody divoké privatizace. V imaginárním svûtû s nulov˘mi transakãními náklady není poãáteãní distribuce vlastnick˘ch práv k majetku podstatná. âteme-li peãlivû pfiedná‰ku laureáta Nobelovy ceny z roku 1991, kdy ãeská transformace vlastnick˘ch práv byla jiÏ zapoãata, není nesnadné rozpoznat, Ïe Coase vyz˘vá ke studiu spoleãností s nenulov˘mi transakãními náklady, nikoliv k aplikaci teorému, jehoÏ validita je omezena na ideální svûty. Je to v˘zva pro reáln˘ svût, v nûmÏ základní ideální pfiedpoklady chybí. Transakãní náklady jsou v moderní spoleãnosti pfiíli‰ dÛleÏité, pokud ne pfiímo prohibitivní, neÏ abychom je nemuseli brát do úvahy. Institucionální investofii na poãínajícím ãeském kapitálovém trhu pfiedvedli vzorce chování dokonale odli‰né od pfiijaté moudrosti západních uãebnic. Po dlouhou dobu nebyla dostateãná politická vÛle k ustavení standardních institucí pro regulaci ãeského kapitálového trhu. Koncentrace vlastnictví byla povaÏována ãistû instrumentálnû za nevyhnuteln˘ proces. AÏ posud nemají malí akcionáfii dostateãné právní záruky proti diskriminaci ze strany majoritních investorÛ ani ze strany managementu sv˘ch vlastních institucí. DÛvody pro odkládání právní ochrany jsou jasné. Taková ochrana by mohla zpÛsobit zpomalení procesu koncentrace vlastnick˘ch práv, a proto etika byznysu ãi úvahy o sociální spravedlnosti musejí jít stranou. Existuje také alternativní vysvûtlení této chybûjící politické vÛle: vestavûné zájmy pirátÛ na kapitálov˘ch trzích, ktefií dávají pfiednost dÏungli a kladou odpor zavedení pevn˘ch pravidel… Proces pfiirozeného v˘bûru v ãeské ekonomice trpí nejen absencí úãinné regulace a efektivní vynutitelnosti práva na vznikajícím kapitálovém trhu, ale také neefektivním procesem exitu. Málo efektivní a pomalé procedury bankrotu jsou zpÛsobeny obdobnou nemocí na trzích politick˘ch. 11 dodatkÛ k zákonu o bankrotech bûhem nûkolika let je nedobrou vizitkou práce zákonodárn˘ch sborÛ: ‰patnû soutûÏní politické trhy dávají moÏnost vytváfiet pfiekáÏky a udrÏovat vysoké transakãní náklady pro transfery ‰patnû veden˘ch spoleãností. „TrÏní prostfiedí postrádá adekvátní ãisticí mechanizmy. Spoleãnosti jsou ãasto fiízeny nebo vlastnûny lidmi, ktefií nedodrÏují smlouvy, nebo dokonce zákon, anebo lidmi, ktefií nejsou kompetentní […]“ (Dfievíãská v˘zva, 1999) Kompaktní zájmové skupiny pÛvodních vítûzÛ privatizaãních her fúzovaly s politickou mocí a dûlaly v‰e, co bylo v jejich silách, aby odsunuly platnost Coaseho teorému do imaginárního svûta. Separace jaké202


koli „ãisté ekonomické teorie“ od reálného svûta je jak˘msi „umûním pro umûní“. ZneuÏití „ãisté“ teorie pro ‰pinavé praktiky v reálném svûtû je mnohem hor‰í. Nejen pro svût sám, ale bohuÏel také pro dobrou reputaci ekonomické teorie. LITERATURA ARENDT, H. (1961): Between Past and Future. London, Faber and Faber, 1961. BÁRTA, V. – BENÁâEK, V. (1997): Standardní kapitalismus se nepovedl. Hospodáfiské noviny ze dne 30. 5. 1997, s. 10 a ze dne 3. 6. 1997, s. 8. BERRY, J. M. (1989): The Interest Group Society. Washington, D. C., Library of Congress, 1989. BLOMMENSTEIN, H. – MARRESE, M. (1991): Transformation of Planned Economies: Property Rights Reform and Macroeconomic Stability. OECD, Centre for Cooperation with European Economies in Transition, Paris, 1991. DEMBINSKI, P. H. (1994): Le régime de propriété en économie centralement planifiée: Les lecons d’une epérience. In: Fuchs, E. – Ossipow, W.(eds): État, identités, économie et Droits de l’Homme. Fribourg, 1994. DHERSE, J.-L. – MINGUET, D. H. (1998): L’Éthique ou le Chaos? Press de la Renaissance, Paris, 1998. „Dfievíãská v˘zva“ (1999): Jak oÏivit ãeskou ekonomiku – Koncentrovat se na rychlé odstranûní klíãov˘ch brzd rÛstu. http://www.drevic.cz [cit.: bfiezen 1999] EGGERTSSON, Th. (1992): Economic Behavior and Institutions. Cambridge, Cambidge University Press, 1992. ETZIONI, A. (1991): Eastern Europe. The Wealth of Lessons. Challenge, July–August 1991, pp. 4–10. FRYDMAN, R. – RAPACZYNSKI, A. (1994): Privatization in Eastern Europe: Is the State Withering Away? Budapest, CEU, 1994. GROSFELD, I. (1994): Triggering Evolution: the Case for Breakthrough in Privatization. Paris, Delta, Spring 1994 – mimeo. HAUSNER, J. (1992): Populist Threat in Transformation of Socialist Economy. Warsaw, Friedrich Ebert Foundation, 1992. HAYEK, F. A. (1982): Law, Legislation and Liberty. London, Routledge and Kegan Paul, 1982. HAYRI, A. – McDERMOTT, G. (1995): Restructuring in the Czech Republic – Beyond Ownership and Bankruptcy. Prague, CERGE-EI Working Paper, no. 66, May 1995. HEAP, S. H. (1989): Rationality in Economics. Oxford, Basil Blackwell, 1989. HOBSBAWM, E. J. (1996): The Future of the State. Development and Change, vol. 27, 1996, pp. 267–278. JASINSKI, P. – YARROW, G. (1995): Privatisation. An Overview of the Issues. Studies in Regulation (Regulatory Policy Institute, Hertford College, Oxford), 1995, no. 4. JEÎEK, T. (1997): The Czechoslovak Experience with Privatization. Journal of International Affairs, 50, Winter 1997, no. 2. KENWAY, P. (1994): The Concentration of Ownership and its Implications for Corporate Governance in the Czech Republic. University of Reading, Department of Economics, Paper No. 288, June 1994. KLAUS, V. (1994): Rebirth of a Country. Five Years After. Prague, Ringier âR, 1994. KLAUS, V. (1999): Právo v rychle se mûnící spoleãnosti. Proglas, 9, 1999, no. 3, ss. 6–9. KLAUS, V. – T¤ÍSKA, D. (1995): Recenzní zamy‰lení nad knihou J. Kornaie „Socialistick˘ systém: Politická ekonomie komunismu“. Finance a úvûr, 1995, ã. 3, s. 137–42. KLUSO≈, V (1999): Vlastnická dimenze spoleãenské odpovûdnosti. Politická ekonomie, 1999. KOSLOWSKI, P. (ed.) (1997): Business Ethics in East Central Europe. Berlin-Heidelberg, Springer-Verlag, 1997. MAGNUSSON, L. – OTOSSON, J. (ed.) (1997): Evolutionary Economics and Path Dependence. Cheltenham, Edvard Elgar, 1997.


203

MEJST¤ÍK, M. (ed.) (1997): The Privatization Process in East-Central Europe. Evolutionary Process of Czech Privatization. Dordrecht-Boston-London, Kluwer Academic Publishers, 1997. MERTLÍK, P. (1995): Czech Privatization: From Public Ownership to Public Ownership in Five Years? Prague Economic Papers, 1995, no. 4. MERTLÍK, P. (1998): Emerging Ownership Structure in Central and Eastern Europe. In: Transformace a integrace âeské republiky do evropské ekonomiky. Acta oeoconomica pragensia, 1998, ã. 8. MLâOCH, L. (1991): Planning Process in a Company: an Analysis. Prague, Foundation of Charta 77, 1991. (v ãe‰tinû: Institute for the Economy and Management of the Scientific and Technological Development, Praha, srpen 1983 – mimeo) MLâOCH, L. (1992a): Czechoslovak Economy between the Past and the Future. Prague Economic Papers, 1992, no. 3, pp. 209–220. MLâOCH, L. (1992b): Institutions in the Course of the Economic Transformation of Postsocialist Czechoslovakia. Acta Universitatis Carolinae, Oeconomica, 1992, no. 1, pp. 18–28. MLâOCH, L. (1992c): Synthesis of Descriptive Analyses of a Traditional Model. Prague Economic Papers, 1992, no. 4, pp. 311–322. MLâOCH, L. (1994a): Economic Transformation and the Concept of Order. Prague Economic Papers, 1994, no. 2. MLâOCH, L. (1994b): The Ethical Dimension of the Reestablishment of Private Property in the Czech Republic. In: Cultural Consequences of Economic Transition. Éditions Fates, Troyes, 1994. MLâOCH, L. (1995a): Privatizace jako problém institucionálního evolucionismu. Finance a úvûr, 1995, ã. 4. MLâOCH, L. (1995b): The Restructuring of Property Rights through the Institutions, Economist’s Eyes. Prague Economic Papers, 1995, no. 2. MLâOCH, L. (1997): Zastfiená vize ekonomické transformace. Praha, Karolinum, 1997. MLâOCH, L. (1998a): Czech-style Capitalism. Praha, Nová Pfiítomnost, ãerven 1998, ss. 22–24. MLâOCH, L. (1998b): Czech Privatization: A Criticism of Misunderstood Liberalism (Keynote Address.) Journal of Business Ethics, July 1998. MLâOCH, L. (2000): Úvahy o ãeské ekonomické transformaci. Praha, Vy‰ehrad, 2000. MLâOCH, L. – MACHONIN, P. – SOJKA, M. (2000): Economic and Social Changes in Czech Society after 1989 (An Alternative View). Prague, Charles University, The Karolinum Press, 2000. (vydáno zároveÀ i v ãeské verzi) MURRELL, P. (1993): What is Shock Therapy? What Did it Do in Poland and Russia? Post-Soviet Affairs, vol. 9, 1993, no. 2, pp. 111–140. NORTH, D. C. (1992): Privatization, Incentives, and Economic Performance. In: Siebert, H. (ed.): Symposium in Honor of Herbert Gierssch. Kiel Institute of World Economy, 1992, pp. 24–37. NUTTER, G. W. (1968): Markets without property: A grand illusion. In: Beadles, N. A. – Drewey, L. A. (ed.): Money, the market and the state – economic essays in honour of James Muir Waller. Athens University of Georgia Press, 1968. SHLEIFER, A. (1999): Establishing Property Rights. Washington, D. C., The World Bank, Annual Conference on Development Economics, April 1999. STARK, D. (1996): Recombinant Property in East-European Capitalism. AJS, vol. 101, 1996, no. 4. STARK, D. – BRUSZT, L. (1998): Postsocialist Pathways. Transforming Politics and Property in East Central Europe. Cambridge University Press, 1998, 284 pp. STIGLITZ, J. (1993): Financial Systems for Eastern Europe’s Emerging Democracies. San Francisco, ICEG, 1993. STIGLITZ, J. (1999): Whither Reform. Ten Years of the Transition. (Keynote Address.) Annual Bank Conference on Development Economics, Washington, D. C., World Bank, April 28–30, 1999. SZELÉNYI, I. (1995): The Rise of Managerialism: The New Class after the Fall of Communism. Collegium Budapest, Discussion paper, no. 16, Budapest, October 1995. VA·EK, B. (1931): Spravedlnost v Ïivotû hospodáfiském. Praha, 1931. WILLIAMSON, O. E. (1985): The Economic Institutions of Capitalism. London, Free Press, 1985.

204


WILLIAMSON, O. E. (1994): Institutions and Economic Organization: The Governance Perspective. Washington, The World Bank Annual Conference on Development Economics, 1994. WISEMAN, J. (1988): Privatization in the Command Economy. In: Ott, A. – Hartley, K. (eds.): Privatization and Economic Efficiency. London, Edward Elgar Ltd., 1988. World Bank (1999): Czech Republic. Crisis, Adjustement and EU Accession. (A World Bank Country Study), September 1999.

SUMMARY JEL Classification: P3 Keywords: transition – institutional economics – morality in economics – Czech Republic

Ten Lessons from Ten Years of the „Czech Way“ Lubomír MLČOCH – Charles University, Faculty of Social Sciences

The paper is based on a broader study of three authors: Mlãoch, Machonin and Sojka. The underestimation of institutions – both formal and informal ones, including business ethics – was the key weakness of ex-Prime Minister Václav Klaus’ “Czech way” of transition during 1989–99. Then, the rhetoric of radical liberalism shielded certain interest groups, and due to the wedding of political and old-new economic powers, the standard framework of a free-market economy was transgressed and thus rendered ineffective. The absence of effective regulation, contract enforcement, and bankruptcy procedures flowed from the same disingenuous situation on the Czech political scene. The Czech economy of that era seems now little more than a Potemkin village of free-market capitalism.


205

Deset lekcí z deseti let ãeské transformace

Recommend Documents