Deník F.Kráčmery Nad Českým středohořím
Při svém putování krajinou letěl jsem na podzim léta páně 1910 nad krajem tak krásným, jenţ zove se České středohoří. Jiţ z dálky na mne malebné městečko jménem Třebenice hledělo, avšak při hoře Milešovce silné bouře řádily. Větry mne dále odnesly. Ne nadarmo se jí říká po našem Donnerberg (Hromová hora). Mein Gott….ale ustál jsem to! OA J.Otradovce, Milešovka, poč. 20.stol.; SOkA Litoměřice v Lovosicích, Milešovka 1910.
Mé přistání se konalo aţ v Ţatci. Město veliké to jest a krásné. Velké oslavy zde ţily. Lidé se radovali a pili. Dočesná se zde slavila neboli dočesání chmele.
Ochotný hostinský nechal mne ochutnat zdejší pivo, i kdyţ peníze jsem u sebe neměl. Lahodné aţ na jazyku se rozplývalo, ale silné dost bylo. Lidé v podnapilém stavu uchvácení mým dopravním prostředkem, zkoušet létat začali. Vzali ţoky a vzlétnout zkoušeli. Směji se ještě teď, kdyţ vzpomínám na to. Ráno odlétalo se mi těţce. Hlava těţká a zamotaná byla, jak kdyţ tím ţokem mě praštili.
Alkohol před plavbou nepoţíti! Zapíšu hned do příručky mladého vzduchoplavce. Nad polem jsem zvláštní síly cítil. Táhly mne chvíli hin a her a sem a tam... Musel jsem přistát a odpočinout si. U rybníčku seděl jsem a přemýšlel o začátku své cesty dosud tak dramatickém. Najednou mne cosi v poli upoutalo. Kámen!? Snad dva metry mít mohl a zvláštně se tam tak sám tyčil.
Tak překvapen jsem byl, ţe nevšiml jsem si ani, ţe za mnou oráč přišel. Hned zeptal jsem se ho na toto zvláštní utvoření. Ján, jak se milý oráč nazýval, mne velmi zajímavé historky vykládal. Prý uţ za Keltů zde byly a nikdo neví, proč či jak se zde vzaly. I velmi zvláštními pověstmi jsou opředeny. Tento se prý zove Zkamenělý mnich. Muzeum Louny, menhir ve Slavětíně, 60.léta 20.stol.
Byla jiţ tma, kdyţ jsem na kopci Radobýl přistál. Rozbalil jsem stan a rozhodl, ţe zde přespím. Přemýšlel jsem o tomto kraji. Jaká to podivná oblast. Unaven ze dne náročného usnul jsem eins zwei. V noci se mi zvláštní sen zdál……
SOkA Litoměřice v Lovosicích, Radobýl kolem r.1900, těžba.
Neznámý muţ seděl nedaleko ode mne. A stálé si předříkávajíc verše. „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas...“ Najednou se v Litoměřicích, městě nedalekém, rozrostl obrovský poţár. Ta neznámá osoba vyběhla ohni naproti rychlostí takovou, ţe ani já vytrvalý běţec sotva stíhal jsem ho. Ve městě horlivě s hašením pomáhal a později z otravy špinavou vodou místní zemřel. SOkA Litoměřice v Lovosicích, Litografie hrob K.H.Máchy, 2.pol.19.stol.
Ráno bylo krásné. Ptáčci zpívali a slunce jak by smet. Prapodivný sen mi v hlavě neplechu dělal. Ále fertig!!! Čert to vem! Sešel jsem cestou dolů. Stejná jako ve snu. Pouze náhoda! Však při návštěvě Litoměřic jsem si sednout při výkladu historika musel. Můj sen pravda byla. Ten zvláštní muţ Karel Hynek Mácha byl a psal svoje největší dílo Máj. Slavný básník pobývajíc zde v Litoměřicích. SOkA Litoměřice v Lovosicích, hrob K.H.Máchy, po r. 1918.
Pokračoval jsem raději ve své cestě za poznáním kraje místního. Od dávného přítele balonisty jsem zaslechl, ţe tu někde funící hora řádí. V zimě teplý vzduch stoupá vzhůru a v létě naopak tomu je. Proto, jsem se zde zastavil. Místní lidé ji nazývají Boreč.
SOkA Litoměřice v Lovosicích, Boreč po r. 1800.
Na vrcholu veselý obraz se mi naskytl. Šílenec zde u nějaké prazvláštní kouřící díry poskakoval, na zádech křídla jako od motýla. Prý létat chtěl. S opatrností jsem mu naznačil, ţe to jaksi moţné není. O jeho duševním stavu jsem se informovat nechtěl raději. Zjistil jsem však, ţe menší zájem o místní vývoj, geologii, jak se tomu odborně říká, má. Rychle jsme se přáteli stali.
Teprve z jeho vypravování mi bylo jasné, ţe s bývalými sopkami mám tu čest. Jiţ dříve jsem se dočetl o sopkách v Ottově slovníku naučném, ale představit jsem si je nedovedl. Vydavši se pěšky směrem k cíli původnímu – Třebenicím – dumal jsem o ţivotě v třetihorách. Gott sei dank, ţe ţiju v moderní době! OA J.Otradovce, hrad Košťálov.
Ani jsem se nenadál a na vrcholu další sopky jsem stál. Košťálov zove se tento kopec, prý dle zdejšího hradu zakladatele Košťála. Já našel jsem tu však uţ jen zříceninu. Jak nádherný to výhled do okolí! Širé lány, sady zalité do barev podzimu a sem tam nějaká ta sopka. A pode mnou Třebenice jako na dlani. Hned jsem si udělal jednu fotečku do sbírky.
OA J.Otradovce, Třebenice.
A fertig! Hlad se uţ stával mým věrným brachem, zrychlil jsem tedy krok a do městečka zamířil. Inu první zastávka byla v trafice u paní Zimmerové. Tabák jsem si pořídil a pročeţ cizince ve mně poznala a dokonce zvídavého, pozvala mne na kávu a dlouze jsme si vypravovali. Na doporučení této milé mladé dámy vydal jsem se na prohlídku města. OA J.Otradovce, Zimmerovi.
Městečko vypadá vskutku malebně, upravené jest a jazyk český i německý zaslechl jsem. Něco mi však nešlo do hlavy! Školu jsem potkal dvakrát, nádraţí vlaková jsem viděl dvě, pivo ochutnal jsem rozlišné ze dvou pivovarů … a dokonce dva kostely tu mají. Na tak malé městečko hodně se to zdá. Stojíce před novotou se lesknoucím evangelickým kostelem, dozvěděl jsem se, ţe Češi a Němci tu moc dobré vztahy nepěstují, a tak kaţdý po svém činí. Himmel hergot!!
OA J.Otradovce, evangelický kostel Třebenice
Zamyšlen jsem ani nezpozoroval, ţe okolo chodí lidé s koši ba i trakaři plnými ovoce. Dostal jsem chuť na trochu vitamínů a rozhodl se nějaké vlastnoručně opatřiti. Na poli mne čekalo překvapení. Lidé klečíc v hlíně, kopajíc, ale koše ţádné a úroda také ţádná. „Pojď nám pomoci!“ okřikl mne jeden z nich. „Já?“ Nu, nenechal jsem se přemlouvat a našel něco mnohem lepšího něţli vitamíny. Granát český! OA J.Otradovce, Továrna na zpracování ovoce; SOkA Litoměřice v Lovosicích, těžba granátů v Podsedicích.
Za pomoc mi pánové plné koše jablek, hrušek, marmelád a dalších dobrot (i likérů …ale PSST) naloţili. Ale to nejcennější uloţeno v kapsičce mám. Ţena má milovaná bude radost z toho daru mít. Tak a teď uţ alou domů, neţ přijdou další bouře od Milešovky!!
OA J.Otradovce, etikety místních výrobků.
