Den prvý. Jak se nikdo neutopil a vedoucí málem umřeli smíchy. Nadešla kýžená chvíle – není třeba velkých slov. Všechno rychle zabalíme a hurá – směr Ohnišov! Po příjezdu do tábora Tomáš vydá pokyny: „Každý ať se správně chová a nedělá blbiny.“ Kdo má chuť a plavky sebou, utíká se osvěžit. Vedoucím se táhne hlavou: „Hlavně v klidu to přežít!“ Heja hou, heja hou! Ať se nikdo neleká – indiáni už sem jdou! Každý strašně haleká. Předvedou Vám beze strachu ukázky své kultury. Vyvstávají malby z prachu a úžasné skulptury. Aradona chechtavá již nás k svému dílu láká. Před zraky všech odkrývá portrét Velkého ptáka. Lída – Divoká včela nudí nás svým proslovem. Na všechny však dojem dělá když odhalí svůj totem. Večer potom pod hvězdami bavíme se velice. Tomáš svými historkami polechtá nám bránice. První den je za námi. Díky – Manitou náš! A jen nebe s hvězdami drží nad námi stráž.
Den druhý Jak Salmonela vařila pro útvar rychlého nasazení a nenaučili jsme se vietnamsky Ráno zazní písnička, rozepneme zipy. Rozlepíme si víčka a opustíme tee-pee. Po snídami vydáme se na dalekou cestu. Zahrajeme si hry v lese a míříme k městu. Barbucha nám důtklivě ohodnotí pořádek. Výsledky pak pečlivě zapisuje do řádek. Salmonela překonala všechny platné normy. Obědem by nasytila i členy Zlaté hordy. Po večeři Velký pták dí: „Předvedete nám své vlohy. Kultura vám neuškodí!“ A už dělá rozhovory. Slavný manager Hejkal provede nás pouští, kde ukrytý zloduch čeká s velmi rychlou spouští. Přijít má naučná lekce jazyka nám cizího. Míša ale mluvit nechce – radši hraje němýho. A když všichni slavný herci odloží své papíry, v kulisách tajemné noci hrajem si na upíry. Díky, Velký Manitou, za ten krásný cen. Půjdeme teď do stanů – dej nám sladký sen.
Den třetí Jak jsme uviděli ufony a Barbucha tancovala. Ráno stany otevřeme, ze svých střev jsme v šoku. Tak se rychle rozběhneme stezkou rychlých kroků. I když noc se mžikem zdá, vždy nám řádně vyhládne. V kuchyni se zase chystá další skvělá snídaně. Tarokéz zná vázat uzle. To je staré pravidlo: Nesmotá s provazu puzzle, ale koňské udidlo. Stopaři viděli v lese vlky a též muflony. Petr jenom hlavou třese: „Nebyli to ufoni?“ Odpoledne pak zjistíme že Manitou přišel o zrak. My mu trasu vytyčíme, aby neupadl naznak. Je to ale velká potíž, pro ženy i pro lovce. Nemůžeme užít totiž žádná běžná příslovce. Prší, prší, jen se leje. Utíkáme do stanů. Barbucha se ale směje a tančí tanec šamanů. Protože déšť z nebe pršíty, ty, ty náš Manitou! V kuchyni se s námi sešel dávný přítel Vinetou. Všechno mělo konec dobrý, můžeme jít v klidu spát. Vinetou je indoš chrabrý, necháme si o něm zdát.
Den čtvrtý Jak nebyl polední klid a Tarokézové se otužovali Dneska ráno se nám nechce ani vylézt ze stanů. Velký čulibrk hned vece: „Dneska je den malérů! Proto spíš, než běhat v lese budeme si šetřit svaly.“ Indián to těžce nese, vedoucí to uvítali. V táboře však vládne hlad a tak musíme chca-nechca jít bizony stopovat támhle do Bílého lesa. Po obědě vydatném má klid býti polední. Avšak o táboře tichém všichni kolem pouze sní. Aby byli všichni zdrávi, soutěže se zúčastní. Vodou budou pocákáni – krásně je to otuží. Tarokéz má legraci rád. A vždy po náročném dni i on má chuť se smát. A tak mír – kvapem k ohni. Dnes tu pantomimu hrají ze života bílých ras. Všichni se jak blázni smějíi ty straky kolem nás. Pantomima – to je věda! Nesmíš užít žádných slov. Uhodnout se někdy nedá, zda jsi ryba nebo slon. Slunce hvězdy vystřídaly, na obloze ztemnělé. Dneska jsme se dobře měli a teď jdem do postele.
Den pátý Jak jsme objevili poklad a dospělákům nepomohly úplatky Dneska ráno velmi brzo vylézáme z obydlí. Čeká na nás hradu torzo, už tam nikdo nebydlí. Cesta tam je daleká, pralesem i pouští. Tarokéz se neleká lesa ani houští. Kompas – to je dobrý nápad, ukazuje správný směr. Abychom místo na západ nešli třeba na sever. Když po skalách vyšplháme, tyčí se nad námi hrad. V lese potom začínáme sváděti boj o poklad. Nejprve je třeba najít čtyři klíče ukryté. Indiáni musí splnit úkoly v nich vyryté. V lese oheň rozděláme a v chladivém stínu stromů buřtíky si opékáme, než vydáme se domů. Večer zjistí staré kůže, že se na ně chystá past. Úplatek jim nepomůžeani prachy ani chlast. Barbucha dostane chůdy, Bára zase maluje. Tomášovi čistí zuby a Pavlík – ten tancuje. I když dnešní den byl dlouhý, všem se líbil, doufám moc. Zdál se okamžikem pouhým a teď už jen – dobrou noc.
Den šestý Jak otužilci přežijí koupel a Adam nebyl dobře schovaný Jen co se slunce vyhoupne nad hory, všichni odložíme křepce svoje spací úbory. Proslulý klub otužilců přibral nové členy, kteří zcela bez rozpaků vrhnou se do vody. Všichni koupel přežijí a u okénka kuchyně se šálkem čaje zahřejí bez odmluvy, povinně. Salmonela se svým týmem naplní nám žaludky. Všichni potom před odchodem navštívíme záchodky. Dnes luštíme tajnou zprávu. Do tábora máme jít podepsat se do hangáru, nesmíme se nechat chytit. Bílá holubice hlídá tábor ostřížím zrakem. Adam, byť se dobře skrývá, je později stejně lapen. Po poledním spočinutí hrajeme hry ve vodě. Touha zvítězit nás nutí nenechat nic náhodě. Večer v kině promítají film velice poučný, kterak v Americe žijí, Indiáni skutečný. Zase vyšly hvězdičky a my půjdem spát. Indošský sen za víčky necháme si zdát.
Den sedmý Povídka jen pro silné nátury Sobotní poledne bylo ráno jako každé jiné. První vzhůru byl Velký pták, a tak uchopil do ruky kravský roh a vyhlásil budíček. Pomalu vylézáme ze stanů. Někomu to, pravda, nejde zrovna snadno, protože o různé nevinné legrácky není nouze. Tak třeba kuchařka Salmonela se po otevření dvířek ocitá po kolena ve vodě, protože Bára s Gábinou jí v noci přestěhovaly stan do koupaliště. Radka může mluvit o štěstí, ta měla zabarikádovaný vchod jenom vlastním automobilem. Jelikož se ale večer přejedla lívanců, její střeva se docela hlasitě hlásila o slovo. Její ultrazvukový řev ale slyšely pouze předškolní děti. Než pochopily, co se děje a vzbudily dospělé, bylo již pozdě. Radka se rázem ocitá po kolena ve .... Při nástupu počítáme děti. Kuchařky se radují, protože stany číslo 24, 25 a 26 zavalil strom, takže je o několik hladových krků méně. A to už včera nejedly děti ze stanů č. 16,18 a 20, protože omylem dostaly místo čaje rum. Tito šťastlivci se tou dobou léčili z otravy alkoholem v nedaleké nemocnici. Po vydatném obědě, který ovšem stihlo jen deset nejrychlejších, je znovu nástup. Počítáme děti. Další tři odpadly, protože byly tak vysílené, že nedošly do hangáru. Kuchařky se radují. Voláme na záchranku, nečekáme na její příjezd, protože máme přesný časový rozvrh a dvouhodinové zpoždění nepřipadá v úvahu. Ještě si v lese najdeme houby a kořínky ke svačině - a možná i k večeři - a nastupujeme do autobusu. Dospělé trochu zarazily černé brýle řidiče, bylo totiž pod mrakem. Ale poté, co si všimli bílé hole, opřené o sedadlo, bylo vše jasné. Lída je výborný navigátor a tak nám osmikilometrová šestihodinová jízda rychle utekla. Znovu nástup. Dvě děti jsme zapomněli zřejmě v lese. Kuchařky se radují. Řadíme se podle velikosti. Ti větší dostávají padáky, menším postačí igelitové pytlíky. Ještě se v rámci základního paravýcviku podíváme na parašutisty. Prví se trefil přímo do betonového kříže. Tleskáme. Druhý skončil v nedalekém kukuřičném poli, i přesto tleskáme. Doskok třetího parašutisty děti neuvidí. Naštěstí. Poté, co mu Barbucha poskytla poslední pomoc a přivolaný farář poslední pomazání, přistavují nám letadlo.
Některé slabší povahy trochu vyděsily odpadávající šroubky, nalomené křídlo či díra v trupu zvící talíře. Ti zůstávají na letištní ploše a poklekají k modlitbám za ty, kteří do letadla nastoupili. Startujeme. Dírou v podlaze sledujeme ubíhající trávu a najednou po půl hodině jsme ve vzduchu. Pevně se držíme a krajinu pod sebou bombardujeme naplněnými pytlíky. Kroužíme nad táborem. Někteří už nevydrží, vyskakují z letadla a zběsile se tahají za šňůry padáků. Otvírají se igelitové pytlíky . Děti nabírají rychlost. Zjevně se pokoušejí trefit do kříže z krepáku, který vytvořil Pavel na louce. Radka tam stojí s ním a vzhlíží vzhůru s otevřenou náručí. Zřejmě se pokouší chytit ty, kterým se padák neotevře. Uvidíme později. Gábina připoutala Čertíka tkaničkou k sedadlu. To je dobře, její obličej měnící barvy a třesoucí se ruce totiž nevěstí nic dobrého. Naštěstí ji v poslední chvíli zachytí pilot, který právě opouští letadlo. Druhému pilotovi se, díky bohu, zasekly pásy, a tak chtíc, nechtíc, musí s námi přistát. Celkem máme osm vyražených zubů, dvacet boulí a několik zlomeni. Můžeme tedy přistání označit za hladké. Obloha se vyjasnila, a tak se můžeme podle hvězd dobře orientovat a vydat se zpět do tábora. K ránu první z nás zakopnou o prázdný kyblík na zbytky. Jsme v táboře! Ještě se rychle pomodlíme a ti šťastnější z nás si zalezou do spacáku. Ostatní sundají celty a zabalí se do nich. Už se těšíme na další pěkný den!
Den osmý Jak byla rozcvička a nebyl polední klid Ráno ze stanů nás láká nejenom svit sluníčka. Pod vedením Velkého ptáka bude dneska rozcvička. Každý už se jistě těší, jak si pěkně zacvičí. Velký pták tu zatím řeší svou proměnu v Ptačici. Píšťalka nám udá rytmus, protáhneme si svaly. Kdo přežije ostrý poklus, ten se svalí do trávy. Důležitou součástí dne je i hygiena ranní. Většina si oči promne, jen pár zubní pastu shání. Po výborném nasnídání zábava už na nás čeká. Budem hádat povolání od ševce po lékárníka. Indiánům to dnes pálí, všechno správně uhodli. Že učitel žáky chválí a farář se pomodlí. Odpoledne slunce pálí, ruší se polední klid. Celý tábor se hned sbalí, jdem se k vodě opálit. V kuchyni se sejdeme, hezký film tu promítají. Za břicha se popadáme – Fantozzi nás dobře baví. A když potom kino skončí, do stanů si zalezem. A než zavřeme oči, dobrou noc si popřejem.
Den devátý Jak Salmonela přežila v divočině a jak jsme pochodovali v noci Slunce svítí, větřík duje, zkrátka – ráno, jak má být. Opouštíme svoje sluje, jdem si zuby vyčistit. Indiáni menšího vzrůstu hrát hry do lesa jdou. Indiáni většího vzrůstu na lavičky usednou. Budou se u ohně učiti, kterak se divadlo hraje. Velký pták bude je mučiti, skoro ho slyším, jak laje. Odpoledne pak bedlivě, sledujeme hodiny. Po dvou nebo jednotlivě jdeme do divočiny. Nasbíráme byliny, mozky potrápíme. Uhodneme hádanky a zpátky vyrazíme. Salmonela se připraví jako vždycky pečlivě. Když se v divočině ztratí, zaručeně přežije. Kotlík, pepo, sirky, rýži do batohu nahází. Pevné boty obuje si a na pochod vyrazí. Protože je večer krásný, jdem tu trasu pod hvězdami. Všichni potom oddychnou si, když jsou zase mezi námi. Všem se nám už oči klíží, ještě druhá večeře. Večerka se kvapem blíží, spánek klepe na dveře.
Den desátý Jak jsme savovali a slavné režisérce nebylo nic dobré Rosa už se jemně na louce netřpytí, když to hadí plémě ze stanů se vyřítí. Tarokéz – toť tvor je lačný, po všeliké zábavě. A když už pak není lačný, běhá s míčem v trávě. Savuješ, savuji, savujeme, vyzdobíme si svá trička. Pak si taky zaplaveme. Kam se hrabe rozcvička! Nové tváře hledáme pro pořad Na vlastní uši. Komu úkol zadáme zatím nikdo netuší. Režisérka slavná totiž přijela až z Prahy. Je s ní ale velká potíž, ukáže se záhy. pořád jenom něco mele, haní naši snahu. Ať si strčí za klobouk tu svou slavnou Prahu! Flegmatici, cholerici – všichni jedna rodina. Usaďte se na lavici, představení začíná! Mates – plavčík flegmatický nechá klidně tonout robě, jehož rodič cholerický ocitá se málem v hrobě. Flegmatická WC baba dá nám pěkně do těla. Nechce pustit dovnitř chlapa, ten se málem podělá. Dnes je veršů trochu více, událo se toho moc. Umyjte si pěkně líce, přeji Vám všem dobrou noc.
Den jedenáctý Jak Emil Nádeníček oral a Staré kůže zvítězily S Kateřinou, Kateřinou po zaznění budíčku neležíme pod peřinou, běžíme na rozcvičku. Gábina se dneska mění v traktoristu Emila. Od svítání do setmění šíré lány obdělá. Nádeníček Emil běhá po táboře. Sic se dlouho nemyl, ale pěkně oře. Den probíhá jako jiné – míčové hry, plavání. Možná Vám ty verše divné trochu nudou zavání. Večer ale konají se slíbené odvetné akce. Staré kůže chystají se udělit nám kruté lekce. Mezi rty si dáme lžičky, ujdem trasu určenou. Předáme si malé míčky s pusou pevně zavřenou. Klacík sevři koleny, brambor si dej pod bradu. Pobav svoje kolegy, dopřej jim tu zábavu. Staré kůže zvítězily, upřímně se radují. Potupně nás porazily. teď vesele hodují. Smáli jsme se moc a moc, teď už ale končíme. Popřejeme dobrou noc, na lože se svalíme.
Den dvanáctý Jak jsme vyplenili Nové Město a šťastně se vrátili Dneska žádné otálení a rychle ze stanu ven. Ukončíme svoje snění, čeká nás náročný den. Nové Město vezmem ztečí obchody tam navštívíme. Peněženky se nám ztenčí, zásoby jim vykoupíme. Před odchodem ještě kvapně oloupeme brambory. Vrhneme se na to houfně – jsou jich asi tři hory. Cesta vede lesem, houštím. Nelekneme se ničeho. Tarokéz se klidně pouští i do lesa temného. Dobře jsme si nakoupili, najedli se zmrzliny. Bledé tváře neuchránily před námi krám jediný. Odpoledne se vydáme na zpáteční cestu. Když se všichni spočítáme, dáme sbohem městu. Po výstupu náročném as miliónu schodů v našem houfu početném vracíme se domů. Šťastně jsme se navrátili, do trávy se svalíme. Řádně jsme se unavili, teď se ještě najíme. Protože nás nohy bolí, dneska bez velkých cáchů únava nás raz dva skolí do stanů a spacáků.
Den třináctý Jak jsme zase šli k vodě a večer stezku odvahy Ani slunce dnes nemůže ze stanů nás vytáhnout. Všichni jsme jak líné kůže ne a ne se ráno hnout. Na procházku vyrážíme jenom kousek od tábora. Tam se všichni vyfotíme. Řeknem: „SÝR!“ ne rebarbora. Jen co třetí udeřila, jdeme zase k vodě. Pavlínka si připravila něco proti nudě. Obujeme si holinky na nohy i ruce. Příjemné dvě hodinky utečou jak vánoce. Stíny už se prodlužují, šplhají se po svahu. Indiáni uvažují, jestli mají odvahu. Tarokéz, ten nezná strach. Na palouku už naň čeká velký bubák Pavel Slach. Pavlínka nás taky leká. A na štěstí zpáteční svítíme jak bludičky. Všichni byli stateční, i nejmenší holčičky. Jen si ještě vypovíme své zážitky u ohně. Pak se k spánku uložíme, bylo toho dneska hodně.
Za dospělé Uteklo těch čtrnáct dní jako voda v potoce. Tak ať naše ahoj! zazní zase příště – po roce. Tábor už je za námi, zbývá jenom jedna noc. Nám dospělým bylo s vámi fajn a príma. A to moc! Slibujem, že na vás doma budem dlouho vzpomínat. Snad se zase za rok s váma budeme moct přivítat. Vzpomínejte i vy na nás, ať pořádně škytáme! Ať celý rok škytá Hlava, než se zase shledáme! A když potom tábor bude jenom krásnou vzpomínkou, můžem všichni čelit nudě s veršovanou kronikou.
