Demonstrativní jízda Hitlera a demonstrativní jízda NATO vše jako přes kopírák. Martin

Demonstrativní jízda Hitlera a demonstrativní jízda NATO – vše jako přes kopírák. Martin Stropnický: „Rusko porušilo mezinárodní právo, Evropa je v nebezpečí a veřejný přesun NATO je ukázkou obrany“. Naši politici: „Bojkot ruských oslav konce války je žádoucí, prezident ať zváží účast.“ Video z 1939 Demonstrativní jízda Hitlera a demonstrativní jízda NATO – vše jako přes kopírák. Martin Stropnický: „Rusko porušilo mezinárodní právo, Evropa je v nebezpečí a veřejný přesun NATO je ukázkou obrany“. Naši politici: „Bojkot ruských oslav konce války je žádoucí, prezident ať zváží účast.“ Video z 1939 Před 70-ti léty se svět radoval z konce nejhorší války v dějinách a vypadá to, že se opravdu čekalo, až pomřou všichni její pamětníci, aby se do třetice zopakovalo tažení na vznik velké Evropy a dávného plánu, že bude sahat až do Ruska. A že toto dění opět graduje k válce. A protože vším opakujeme třicátá léta, nepřekvapuje mě, že k veřejnému přechodu vojsk NATO dojde m.j. právě přes území Polska a Česka, tedy přes země, kde 2.WW začala. České hranice přitom konvoj překročí na třech místech – Bohumín, Náchod a Harrachov, což jsou místa téměř shodná s těmi, kudy do Prahy dorazila vojska Hitlera (a shodná s těmi, která byla po 39. následně zabrána – pro srovnání si najděte Ostravsko, Náchod a Harrachov zde )

Mapa vstupu vojsk NATO na české území a následný přejezd směrem na Prahu a poté do Plzně

Opakujeme tanky 1968 nebo krizi 1929 a rok 1939? Jak čas od konce Velké světové pokročil, málem už se nevěří, že Hitler a nacismus byli zlo a za nejhorší událost našich dějin jsou považovány ruské tanky z roku 1968 (což samozřejmě zlo bylo). Obhájci dnešního přejezdu konvojů NATO Českem v tom vidí satisfakci za 68. a jsou v euforii, že tuto záruku naší bezpečnosti a ochrany uvidí živě. Já toto nadšení nesdílím a pochod, který má být demonstrací jednoty a síly Evropy, vnímám pro Evropu naopak jako varující. A jestli v něm někdo vidí pozitivní analogii k roku 1968, já v něm vidím nebezpečnou analogii se vstupem hitlerovských vojsk na území Česka a s přehlídkou vojenské techniky v Praze v roce 1939. I tehdy to byla jízda demonstrující silnou a jednotnou Evropu, ale jak čas ukázal, byla to demonstrativní jízda směrem k Rusku (SSSR), která měla sovětskému „agresorovi“ ukázat, že Evropa se jeho „expanzivnímu“ komunismu ubrání. Až čas ukázal, že cílem nebyla obrana před Ruskem, ale naopak rozšíření Evropské říše až do Ruska a proto napadení Ruska. A že dalším cílem bylo vyhlazení Slovanů a přístup k ruským přírodním zdrojům. A jako tehdy, i nyní je Česko nějak v centru dění – kolony přijedou ze Severu a opět se sejdou v Praze… Už nějakých dvacet let tvrdím, že od roku 2008 začneme opakovat události 30. let – krizi, nezaměstnanost, nacismus, válku (?). První potvrzení mi přišlo s pádem Lehman Brothers v září 2008 (začátek krize), druhé zprávou o pádu letadla v Katyni v roce 2010 (návrat témat minulosti). Ale že to dále bude probíhat až takto ,to by mě tehdy nenapadlo. A co probíhá? Krize samozřejmě nemá konce a nemá řešení a stejně jako tu minulou z krachu Wall Street 1929 vyřešila až válka, i teď se situace opakuje. Stejně jako v 30. letech se buduje jednotná Evropa, až je téměř hotová – pomaloučku a nenápadně je dotažena k jediné centrální vládě se sídlem v Bruselu (Hitler chtěl sídlo v Mnichově) , k jediné centrální bance se sídlem ve Frankfurtu (Hitler jí chtěl rovněž v Mnichově). Čtvrt století po pádu berlínské zdi se ukazuje, jaký byl účel jejího pádu a že cílem rozdrolení všech zemí (Československo, Jugoslávie, Rusko) bylo jejich nové spojení pod vládu nového centra. Jen dvě země se tehdy spojily: NSR a NDR a vytvořily nové Německo, které opět má v nové Evropské říši hlavní slovo. A jak to měl v plánu Hitler, i nyní nám evropská centrála socialisticko-komunisticky diktuje, jak má v Evropě fungovat rodina, jak se mají vychovávat děti, kolik žen a mužů má kde zastávat nějaké funkce, jaké potraviny se mají jíst, jaké očkování je povinné. Centrálně řeší nezaměstnanost a vzdělávání, dokonce určuje správnou víru a náboženství. A co je hlavní – všem vládám Evropy určuje, jak mají vládnout, takže o nějaké suverenitě zemí už dávno nemůže být řeč. A ke své moci má ten nejdůležitější prostředek: centrální banku a s ní všechny ty úvěry, úroky a dluhopisy, přes které se stala vládcem jak jednotlivců, tak majitelem celých států. Hitler by záviděl a bil se do hlavy: vše se dalo udělat tak elegantně, jen kdyby mu už před 70-ti léty soudruzi z USA a GB řekli, že správně mělo být: „banky místo tanky“. Ale když to dál na Východ už sametově nejde (protože Putin je zrádce NWO) musí si banky pomoci opět tanky.

Současné zadlužení světa – kdo je zadlužený a kdo potřebuje válku? A jako před léty tady opět máme takovou „maličkost“, že do třetice je třeba konečně pokořit Rusko (a veškerou tu “ slovanskou verbež“, jak se vyjádřil Marx, který za tím účelem pro Slovany vymyslel komunismus).

Evropa v roli zachránce USA Porcování světa, zahájené v roce 1914 a mající za cíl zničení všech monarchií (a zavedení žádaného ateismu) válkou začalo, rudou „barevnou revolucí“ v Rusku pokračovalo a rozdrolením Evropy do republik skončilo. Komunismus pak měl na spoustu let udržet Rusko v zaostalosti a tím ho zbavit možnosti velmocenské konkurence. Americký dolar slavil – aniž se na území USA prolévala krev, zadlužil celou Evropu a bez jakékoliv námahy si mohl užívat blahobytu své měny. Ale ve své nenažranosti si přivodil krach a v roce 1929 dostal celý svět do velké krize. A vyřešit ji mohla jenom další válka. Dnes si myslím, že proti sobě byly poštvány dva socialismy – komunistický a nacistický a že bylo jedno, který zvítězí a který z jejich vůdců vytvoří říši, zabírající Evropu a Rusko. Po Napoleonovi to byl už druhý takový pokus a existuje mnoho literatury o tom, že USA podporovaly oba vůdce s tím, že nakonec budou spolupracovat s vítězem, protože oba měli být zárukou jedné centrální moc nad Evropou a Ruskem. Když dnes vidím, k jakému socialismu směřuje Evropa, tak nepochybuji, že tomu tak bylo. Ale než došlo k válečnému konfliktu mezi oběma, byla i tehdy Evropa nejdříve sjednocována a tomuto úsilí Hitlera bylo nečinně přihlíženo, ač si v Evropě dělal, co chtěl. To mi potvrzuje, že k tomu dostal ze zámoří posvěcení a podporu a že se jen čekalo, až dojde na jeho konfrontaci s Ruskem. V ní se věřilo, že Hitler Rusko pokoří – po létech se totiž ukazuje, že Stalin udělal něco, co se dnes říká o Putinovi, a to je zrada Nového světového řádu. Na rozdíl od Lenina a Trockého totiž Stalin zaujal tvrdé antisionistické postoje (a vypadá to, že své zednářství vyměnil za vlastenectví). Hitlerovo tažení na Rusko skončilo stejně, jako to Napoleonovo a ač se sen o velké Evropské říši rozplynul, úspěchem jejich architektů jistě bylo, že socialismus se rozšířil nad polovinu Evropy, čímž do zaostalosti dostal mnohem více Slovanů a tím se Západ na roky zbavil konkurence. Ale sen o Evropské říši a o dalším tažení na Rusko neskončil v nenávratnu, byl jen odložen. Když jsem kdysi četla, že k novému pokusu dojde poté, až svět dostatečně zapomene na zvěrstva fašismu a Německu bude vše odpuštěno, přišlo mi to jako sci-fi. A ono je to tady jen s tím rozdílem,že tentokrát vše mělo proběhnout sametově – tedy už jen přes banky. Najednou je jasné, že tzv. disidenti byli ve východních zemích léta připravováni na okamžik, kdy se z nich stanou vůdcové protektorátů Evropské říše. Takový okamžik nastal, když byl do čela SSSR zvolen Gorbačov a kdy naprosto „spontánně“ během několika týdnů v celém východním bloku padl komunismus. Od té doby byla „sametově“ a „barevně“ tvořena nová jednotná Evropa (kde to nešlo sametově, tam se bombardovalo – těsně před cílem přece nelze ustoupit a účel světí prostředky). Za čtvrt století od pádu komunismu jsou všechny evropské země členy EU a členy NATO. Pokud jde o Rusko, i tam vše pokračovalo sametově – Gorbačov a Jelcin to jistili a vyhlídky na zotročení a rozkradení Ruska byly radostné. Ale do toho v roce 2000 přišel Putin a kolonizaci Ruska vystavil stopku. A od té doby svět nemá většího nepřítele a většího agresora, než je Rusko s Putinem v čele.

Nová Evropské říše a Rusko opět jako agresor A jsme v současnosti: Evropská říše je hotová, ale její krize graduje stejně, jako krize celého Západu. Dolar se hroutí a představy, jak krizi zastaví investiční expanze směrem dál na Východ, dostávají na frak. Už bylo téměř hotovo – nejen evropské, ale i mnohé bývalé sovětské země už jsou v EU a v NATO a už byl čas prosadit své zájmy na Ukrajině a poté se vydat s barevnými revolucemi do Ruska (nemluvě o dění v Africe a na Blízkém východě). Na rozdíl od evropských a bývalých sovětských zemí se ale Rusko rozhodlo bránit diktátu hodnot podle EU a USA. A rozhodlo se bránit své hranice před dalšími základnami NATO, které už má i bez Ukrajiny a Krymu všude kolem dokola. A za to, že se Rusko rozhodlo bránit (!) byl z něj učiněn agresor, před kterým se musí bránit Evropa a

celý svět…..! EU do konce roku podepíše smlouvu TTIP, která bude výhodná jen pro USA a Evropany zotročí. Mezitím EU už národům Evropy určuje i to, jak mají splachovat. EU právě přestěhovala sídlo své centrální banky do nové budovy, ze které bude mít pod kontrolou banky a hospodaření všech zemí. A EU teď bude demonstrovat svoji jednotu veřejným defilé vojsk NATO. Je to prý nutné, protože bezpečnost Evropy je ohrožena novodobým Hitlerem – Putinem, který se údajně rozhodl, že obnoví SSSR a to nejen tak, že bude zabírat jednu evropskou zemi po druhé, ale tentokrát dorazí až do USA. Protože si to nemyslím, k přejezdu vojsk NATO Českem mám negativní postoj. Ale uvědomila jsem si, že jednou jsme v roce 1999 demokraticky (?) do NATO vstoupili a tudíž musím respektovat, že přesuny vojsk NATO přes Česko se dějí zcela pravidelně. S čím jsem ale měla problém je, proč se přesun najednou děje veřejně, mým pohledem jako provokativně demonstrativní, a proč je to najednou nutné. Náš Ministr obrany Martin Stropnický mi to vysvětlil. https://www.youtube.com/watch?v=nvWaIWNgWCA#action=share Americký konvoj v ulicích Estonska

Martin Stropnický: „Rusko porušilo mezinárodní právo, veřejný přesun vojsk je ukázkou naší bezpečnosti“ Náš Ministr obrany na brífinku k přesunu vojsk NATO na úvod řekl to, co už mi je jasné: „Česká republika se v roce 1999 naprosto demokraticky rozhodla pro vstup do aliance NATO“. A tedy ať se to někomu líbí nebo ne, je to fakt, který je nutné respektovat. Chtít to najednou změnit jinak, než zvolením jiných politiků a referendem, by bylo nedemokratické ( pokud to nechceme na způsob nějakého Majdanu). Vzápětí se náš Ministr obrany vyjádřil k tomu, na co mě jeho názor zajímal nejvíce, a to byla otázka, proč se přesun tentokrát děje veřejně a nikoliv pod plachtami či letadly a přes železnici, jak to bylo doposud běžné. Ministr obrany to vysvětlil takto: „Rusko porušilo mezinárodní právo.“ Další jeho vysvětlení už budu citovat jen vlastními slovy: „Bezpečnostní situace Evropy je taková, že Rusko musí vidět jednotnost Evropy a její připravenost k obraně. Veřejným přesunem vojáků a techniky NATO dostane český národ poprvé příležitost vidět, pod jak velikou ochranou je a čeho je součástí.“ Chtěla bych se našeho Ministra obrany zeptat, kam do Evropy už to Rusko dorazilo, že se máme všichni bát a radovat se, že nad sebou máme zachránce NATO. Co jsem vyčetla, tak Hitler se ruské agresi bránil tak, že pro vyhnání Rusa z Evropy hnal své vojáky až do Moskvy. Totéž před ním před ním udělal Napoleon, který Rusa vyháněl z Paříže . A říkám si, proč žádný z obou vojevůdců nepočkal, až Rus do Evropy skutečně dorazí a proč oba k jeho „vyhánění“ vážili tak daleké cesty, že nedbali ani na nevlídný mráz ruské země? Jak to bylo za Napoleona a Hitlera, to mám vyčtené a jak se říká, papír snese všechno. Ale v současnosti žiji a nemusím číst knihy,, dnes stačí pozorovat současnost. A ať se dívám, jak se dívám, nikde v Evropě žádného Rusa, před kterým bych potřebovala volat o pomoc a záchranu, nevidím. Já nějak kam se se podívám, všude vidím jen Američana a Brusel a EU a o osudu Evropy opět rozhodující Německo. Odpověď Martina Stropnického, že Rusko porušilo mezinárodní právo mě nepřesvědčila a ráda bych se ho zeptala: Existuje nějaký příklad, kdy aliance NATO někoho opravdu bránila? Já u ní totiž obrannou politiku marně hledám a ať se dívám, jak se dívám, tak po roce 89 v Evropě a kolem Ruska vidím jen její expanzi. A rozpíná se skutečně Rusko do Evropy anebo EU a NATO k ruským

hranicím?

Základny NATO kolem hranic Ruska

Jaké mezinárodní právo má Martin Stropnický na mysli? Právo se bránit anebo právo bombardovat Vietnam či Kosovo či kohokoliv, či dodávat zbraně Ukrajině ? Nebo snad už musela aliance NATO bránit a ochraňovat USA a Evropu před útoky některé ze zemí níže?

Přehled zemí,před jejichž „agresí“ NATO „ubránilo“ USA a země Evropy A je podle mezinárodního práva v pořádku, když jsou proti lidem, kteří chtějí hovořit svou řečí, nasazeni nacisté? A že národ, který nechce politiku EU se nesmí svobodně rozhodnout o své budoucnosti?

https://www.youtube.com/watch?v=hd6pw5OLZ5A Oslavy výsledků referenda na Krymu v březnu 2014 Říká se, že spravedlnost je slepá. Mezinárodní právo, které v připojení Krymu k Rusku vidí své porušení, je ale i hluché a chromé a každý, kdo se jim ohledně Krymu ohání, je na tom stejně. Anebo má opravdu svinský žaludek. Nějak mám pocit, že Shakespeare by celé současné světové dění lépe nesepsal a náš Ministr obrany svou roli nezahrál lépe, než Anthony Hopkins, leda že by si i v reálu hověl v roli Jaga (která mi zrovna k němu neladí). A proto mi přijde, že jako většina našich politiků, ani on už nedomýšlí, že „Čisté svědomí, nejtvrdší měna“. Politici na to běžně mají žaludek, o žaludek našeho Ministra obrany se ale docela obávám, a to mnohem více, než o žaludek našeho Ministra zahraničí Zaorálka…

Rusko po roce 1989, Krym a mezinárodní právo Poté, co Gorbačov (nyní žijící v Chicagu a volající po Perestrojce i v USA) ve spolupráci s americkým prezidentem Reaganem, připravil půdu, padl v roce 1989 komunismus, což byla moc dobrá věc. Bohužel, jen do doby, než se začalo ukazovat, že země bývalého sovětského vlivu postupně jen přecházely pod novou řídící centrálu – pod vliv EU. A NATO. Gorbačovovi se dnes těžce stárne, že tehdy uvěřil příslibu USA, že po rozpadu Varšavské smlouvy se aliance NATO ani o píď neposune směrem na Východ. Osobně bych takovou dohodu (byť jen ústní) mezi dvěma tehdy nejvyššími představiteli zeměkoule, vnímala jako akt mezinárodního práva. Následující léta však ukázala, že to byl akt mezinárodního práva, dodržený jen jednou stranou – Ruskem, zatímco druhá strana, NATO, se mezitím rozšířila až k ruským hranicím. A zatímco Varšavská smlouva se dávno ocitla v propadlišti dějin, NATO od 89. obklíčilo už téměř celé Rusko a podle mezinárodního práva to bylo a je v pořádku. A nad trpělivostí Ruska nelze než žasnout! V roce 1990 vyhlásily nezávislost první tři bývalé republiky SSSR – Estonsko, Lotyšsko a Litva a všechny tři v roce 2004 vstoupily do NATO a následně do EU. Ruský vliv v těchto zemích skončil a nikde jsem nečetla,, že by je od té doby Rusko nějak napadalo. Z iniciativy Ruska vzniklo v roce 1991 Společenství nezávislých států (SNS), které sdružovalo tyto bývalé sovětské země: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán a Gruzii. Ukrajina tuto smlouvu nikdy neratifikovala a zachovala si status pozorovatele a po ztrátě Krymu v březnu 2014 oznámila úplný odchod ze SNS. Turkmenistán přerušil své stálé členství v roce 2005 a je v současné době přidruženým členem. V srpnu 2008 oznámila odchod ze SNS Gruzie, když gruzínský parlament vzhledem k ozbrojenému konfliktu s Ruskem hlasováním anuloval smlouvu o členství v SNS. Sídlem SNS je Běloruský Minsk. A teď pohled na bývalé sovětské země, hraničící s Ruskem: Estonsko, Lotyšsko a Litva – členové NATO a EU. Ázerbájdžán – stálé mise v EU a partner NATO. Moldavsko – před uzavřením asociační dohody s EU a nejspíše před nějakou další barevnou revolucí. Arménie – země před převratem na způsob ukrajinského. Gruzie – další země, která prošla barevnou revolucí a převratem z roku 2008, po kterém vznikly autonomní republiky Abcházie a Jižní Osetie, žádající o uznání (podobně jako LLR a DLR na Ukrajině), zatímco s Gruzií EU už vyjednává asociační dohodu.

Abcházie, Jižní Osetie a Gruzie na hranicích s Ruskem Ať se snažím, jak se snažím, nezávislost bývalých sovětských zemí, hraničících s Ruskem, marně hledám – jedna vedle druhé jsou stavěny před volbu: buď NATO a EU anebo Rusko a ve všech probíhají nějaké ty barevné revoluce. V možnosti svobodné volby, čímž myslím zcela ekonomické otázky, jako jsou zdroje energií, obchodování atd., jsou na tom stejně, jako země EU. A Ukrajina je kromě válečného stavu i ve stavu ekonomického kolapsu právě proto, že byla postavena před tuto nutnost výběru, přičemž USA investovaly 5 miliard dolarů – plus koláčky Viktorie Nulandové – aby se rozhodla tak, jak si Západ přeje. Kdo nechtěl koláčky a Banderovce a rozhodl se pro separaci, ten se nerozhodoval svobodně, ale pod „nátlakem“ Putina… A totéž platí pro Krym, kde se lidé rozhodli pro připojení k Rusku. Západ tomu souhrnně říká „porušení mezinárodního práva“ a v rámci mezinárodního práva se chystá zaútočit na Rusko pro jeho „agresivní rozpínavost“…

Opakování 30. let – krize a hrozba války. Návrat nacismu a bojkot ruských oslav vítězství Co je ovšem dnes nejsmutnější je, že mezinárodnímu právu nevadí očividný návrat fašismu na Ukrajině, že ho dokonce oslavuje a financuje. Pro mě je to další potvrzení, že opakujeme 30. léta a že nová Evropská říše, sloužící zájmům USA, ho opět oživila k tažení proti Rusku. A jak uplynulo 70 let od konce války a jak její pamětníci vymřeli a nová generace se stala zmanipuloaelným objektem k přepisování dějin a přijímání „správných“ informací, nestačím se divit tlaku na našeho prezidenta, aby se neúčastnil ruských oslav porážky fašismu a naprosto se nestačím divit, že se jich nezúčastní ani vrcholná představitelka země, která má fašistická zvěrstva na svědomí. Co je potěšující je, že německý národ na to má jiný názor (viz úvodní strana deníku Spiegel), než většina Evropy. A musím dodat, že opět velmi, velmi hloupé Evropy. Konvoje ať si projedou Českem i celou Evropou jak chtějí, za sebe v demonstrativních reakcích proti nim nevidím žádný smysl – Evropa je dávno uvařena a obávám se, že o útoku na Rusko je dávno rozhodnuto a Dragounská jízda je toho pouze symbolem, nikoliv tím, kdo o tom rozhoduje. Před několika dny se Evropská centrální banka přestěhovala do nového sídla. V souladu s mottem nové Evropské říše: „Kdysi tanky, dnes banky“ je dnes správným místem odporu to, které zvolili tito demonstranti: https://www.youtube.com/watch?v=2w-DWV0joTY

Pane Ministře obrany a česká vládo, ač stokrát chápu, že demokraticky se naše republika rozhodla pro vstup do NATO a přesuny těchto vojsk tedy je nutné demokraticky respektovat, nevysvětlil mi nikdo z vás, proč se mám radovat z jejich současného veřejného , tedy demonstrativního přesunu. Já totiž tento přejezd vůbec nevnímám jako uklidnění strachu z nepřítele, ve mě naopak ten veřejný přejezd vyvolává strach z nové války. Vaše nadšení a aplaudování nesdílím, protože na rozdíl od vás je pro mě jen potvrzením přípravy útoku na Rusko. Evropa podobnou přehlídku své „obranné jednoty a síly“ už zažila, ale tehdy jako dnes to bylo jen manifestační poselství Rusku, že bude napadeno. Evropa se tehdy mýlila, když skutečného agresora oslavovala stejně jako dnes a přála mu úspěšné dobití země, která byla pouze postavena před nutnost se bránit. Architekti Evropské říše, ve které Slované mají být pouze slaves, už dvakrát v Rusku nepochodili přesto, že předtím dostali na kolena celou Evropu. Ať už tento úkol na sebe v zájmech jediné celosvětové moci vzal Napoleon či Hitler a ač jim jejich nadřízení, sídlící ve VB a v USA, zajistili nejvyspělejší techniku své doby, tyto pokusy už dvakrát narazily na vůli a odhodlání té „slovanské verbeže“, která se nikdy neprosila ani o komunismus ani o fašismus. Slovanská duše se ale už dvakrát projevila jako mnohem silnější zbraň, než veškerá technika. A dnes, kdy ta „slovanská verbež“ disponuje i vlastní a velmi vyspělou technikou, je třetí pokus o koloniální zotročení Ruska hazardem s osudem celé planety. Na závěr vkládám připomenutí, že vojska „ochraňující“ bezpečnost a jednotu Evropské říše už v historii Evropy oslavována byla a že to nedopadlo dobře (video zahrnuje sedm krátkých videí, samostatně vložit nešla, proto zvlášť doporučuji především část 2/7, ač za shlédnutí stojí všechna): https://www.youtube.com/watch?v=KhjNBT3wF2U&index=2&list=PL678DEE55666A2E55 Filozof Anatole France je autorem citátu, který měl v oblibě i americký prezident Abraham Lincoln : „Nevážím si nikoho, kdo není dnes moudřejší než včera“. Je těžké očekávat nějaké zmoudření u našich politiků, když napříč celou Evropou jsou to už jen loutky v čele novodobých protektorátních území. Skuteční vůdcové národů se rodí jen výjimečně a většinou končí tak, jako skončil Abraham Lincoln nebo G.F.Kennedy. A pokud se chce někdo v naší české současnosti podobnému smýšlení alespoň přiblížit, je označován za psychopata, což může potvrdit jak bývalý prezident Klaus, tak současný prezident Zeman (námitky vůči oběma mám, ale jednak se z mého pohledu oba stali „moudřejšími než včera“). Nepřeji si opakování nacismu a nepřeji si další útok na Rusko a další válku. Nelíbí se mi veřejná demonstrace vojenské síly NATO a nelíbí se mi bojkot ruských oslav porážky fašismu. V žádném případě si nemyslím, že Rusko je dokonalá země. Ale na oslavu těch, kteří ve válce strádali a umírali tak, že o tom USA nemají ani ponětí, na jejich podporu v tom, co se na ně chystá a s vděkem za jejich obranu slovanství, budu nosit svatojiříkovskou stužku, jejíž historie sahá do doby, kdy slovanství ubránili před Osmany a pokračuje ubráněním Slovanů před fašismem. Na Ukrajině se za její nošení zavírá a vraždí a chci věřit, že v Česku to média nevyhodnotí jako ruskou propagandu, ale jako demokratický projev úcty k zemi, která nezapomněla, co je to vlast, tradice a národní suverenita.

Související: Jak Evropa 1989 zachránila USA Doporučuji: Nacismus a sjednocená Evropa

– Pozorovatelka – 23.3.2015