RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 15. září 2011 (OR. en) 14268/11
AUDIO 36 JEUN 48 TELECOM 126 CONSOM 144 JAI 630 PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generální tajemnici Evropské komise Datum přijetí: 14. září 2011 Příjemce: Uwe CORSEPIUS, generální tajemník Rady Evropské unie Č. dok. Komise: KOM(2011) 556 v konečném znění Předmět: ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o uplatňování doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb – OCHRANA DĚTÍ V DIGITÁLNÍM PROSTŘEDÍ
Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2011) 556 v konečném znění.
Příloha: KOM(2011) 556 v konečném znění
14268/11
mku DG I 2B
CS
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 13.9.2011 KOM(2011) 556 v konečném znění
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o uplatňování doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb – OCHRANA DĚTÍ V DIGITÁLNÍM PROSTŘEDÍ – {SEK(2011) 1043 v konečném znění}
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o uplatňování doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006 o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a on-line informačních služeb – OCHRANA DĚTÍ V DIGITÁLNÍM PROSTŘEDÍ –
1.
ÚVOD
Cílem doporučení o ochraně nezletilých osob z roku 1998 a 20061 bylo zajistit, aby si členské státy a dané odvětví uvědomily nové problémy v oblasti ochrany nezletilých osob v elektronických médiích, zejména problémy spojené s využíváním a rostoucím významem on-line služeb. Vzhledem k tomu, že regulace není vždy s to držet s tímto vývojem krok, požadovala se tato doporučení s cílem prosazovat a rozvíjet vhodné rámcové podmínky jinými než čistě právními prostředky, například prostřednictvím spolupráce zúčastněných stran nebo spoluregulace či samoregulace2. Mezitím došlo při používání médií ze strany spotřebitelů, a zejména nezletilých osob, k výrazným a neustále se zrychlujícím změnám. Nezletilé osoby využívají média stále více prostřednictvím mobilních přístrojů, včetně (on-line) videoher, a na internetu existuje stále více mediálních služeb na vyžádání. Jako nový jev získaly od vydání posledního doporučení obrovský význam stránky sociálních sítí, a to pro jednotlivé uživatele i z hlediska celé společnosti. Pravděpodobně se objeví další změny, které ještě nemůžeme ani předvídat. Tento nový vývoj poskytuje nezletilým osobám mnoho příležitostí, přináší však určité problémy, pokud jde o jejich ochranu, jelikož se rodiče často potýkají s potížemi při plnění svých povinností ve vztahu k novým technologickým výrobkům a službám, s nimiž jsou obvykle méně obeznámeni než jejich děti. Musíme si proto položit otázku, zda jsou stávající politiky dosud vhodné a přiměřené k zajištění vysoké úrovně ochrany nezletilých osob v celé Evropě. S cílem lépe posoudit to, co se již uskutečnilo a jaké další kroky mohou být zapotřebí, analyzuje tato zpráva (v reakci na výzvu uvedenou v bodě 6 doporučení z roku 2006)
1
2
CS
1998: Doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o rozvoji konkurenceschopnosti evropského průmyslu audiovizuálních a informačních služeb podporou vnitrostátních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých osob a lidské důstojnosti (98/560/ES, Úř. věst. L 270, 7.10.1998, s. 48–55 (http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31998H0560:EN:NOT)). 2006: Doporučení Evropského parlamentu a Rady o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď v souvislosti s konkurenceschopností evropského průmyslu audiovizuálních a online informačních služeb ze dne 20. září 2006 (2006/952/ES, Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 72–77 (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32006H0952:CS:NOT)). Současně je nutno zajistit, aby veškerá přijatá spoluregulační nebo samoregulační opatření byla v souladu s právem v oblasti hospodářské soutěže.
1
CS
provádění a účinnost opatření uvedených v doporučeních z roku 1998 a 2006 v členských státech. Zpráva byla vyhotovena na základě informací, které členské státy uvedly ve svých odpovědích na dotazník. Zpráva doplňuje řadu opatření v Digitálním programu pro Evropu3. Podrobnější informace o odpovědích a o konkrétních příkladech přijatých opatření jsou uvedeny v připojeném pracovním dokumentu útvarů Komise. 2.
ZJIŠTĚNÍ
2.1.
Vypořádání se s nedovoleným či závadným obsahem
Poskytovatelé obsahu a služeb vyvíjejí stále větší úsilí s cílem vypořádat se s diskriminačním a jiným nedovoleným či závadným obsahem, zejména prostřednictvím dobrovolných závazků / kodexů chování, které existují ve 24 členských státech4. Co se týká obsahu na internetu, některé z těchto iniciativ předpokládají, že internetové stránky mohou udávat dodržování kodexu chování pomocí příslušné značky. V členských státech se mimoto vynakládá úsilí na rozvoj a usnadnění přístupu ke kvalitnímu a vhodnému obsahu pro nezletilé osoby, například prostřednictvím zvláštních internetových stránek pro děti a zvláštních vyhledávačů5. Ačkoliv v členských státech panuje shoda, že podpora samoregulačních opatření (kodexů chování) je užitečná, přetrvává obava, že se úrovně ochrany, jichž bylo v této oblasti dosaženo, dosud významně liší. V zájmu dalšího pokroku by měla být stávající opatření proti nedovolenému či závadnému obsahu trvale sledována, aby byla zajištěna jejich účelnost. Vyvíjejí se například kontaktní místa pro oznamování takovéhoto obsahu, která zajistí poskytovatel obsahu a která mají používat děti a rodiče, a tato kontaktní místa jsou podporována funkčními interními infrastrukturami, všechny tyto iniciativy však postrádají společné znaky a úspory z rozsahu, které by zvýšily jejich účinnost. 2.2.
Horké linky
Digitální program pro Evropu požaduje, aby členské státy do roku 2013 plně zrealizovaly horké linky pro oznamování urážlivého nebo škodlivého obsahu na internetu. V členských státech a v Norsku jsou již horké linky široce zavedeny a využívány. Základní mechanismus podpory představuje i nadále spolufinancování horkých linek z programu Evropské komise Bezpečnější internet.
3
4 5
CS
KOM(2010) 245 v konečném znění/2: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Digitální program pro Evropu (ze dne 26. srpna 2010 – opravené znění) (http://ec.europa.eu/information_society/digitalagenda/index_en.htm). Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 7 a poznámka pod čarou č. 27. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 7, 8 a poznámky pod čarou č. 31, 32.
2
CS
Některé členské státy odkázaly rovněž na Asociaci internetových horkých linek INHOPE6, která byla založena v roce 1999 na základě dřívějšího akčního plánu ES pro bezpečnější internet a nyní je financována v rámci programu Bezpečnější internet. Zahrnuje země mimo Evropu7 a jejím cílem je zvýšení spolupráce v této oblasti. Horké linky, které jsou členy asociace INHOPE, musí dodržovat její kodex správné praxe. Členy asociace INHOPE jsou horké linky ve 24 členských státech8. Řada horkých linek je součástí tzv. „postupů k zjištění a odstranění nedovoleného obsahu“9, v jejichž rámci se poskytovatelé internetových služeb zavazují, že neprodleně odstraní nedovolený obsah, který veřejnost oznámila prostřednictvím horké linky. Devatenáct členských států10 uvedlo, že byly vyvinuty a že se používají postupy k zjištění a odstranění nedovoleného obsahu. Ve fungování horkých linek, a zejména postupů k zjištění a odstranění nedovoleného obsahu však existují značné rozdíly. To se týká rozhodnutí o tom, že určitý obsah není dovolený, přezkumu těchto rozhodnutí, vysledování jeho zdroje a poskytovatele webhostingových služeb, a zejména oznamování příslušným orgánům11. Ačkoliv to nebylo součástí dotazníku, Bulharsko a Slovinsko poukázaly na sledování horkých linek12. Rozsáhlé zřizování a vytváření sítí horkých linek je povzbudivé, není však dostatečné. Za účelem posílení jejich účinnosti a zajištění větší soudržnosti mezi členskými státy (např. osvědčené postupy ve vzájemných vztazích s orgány pro vymáhání práva) je nutno uvážit způsoby zajištění toho, aby byly horké linky známější a snáze přístupné pro uživatele internetu, včetně dětí, a zlepšení jejich fungování a rozvoje synergií s ostatními souvisejícími službami (např. linky pomoci a informační střediska, čísla 116 000/116 111). Horké linky by měly být mimoto podrobněji sledovány. 2.3.
Poskytovatelé internetových služeb
Poskytovatelé internetových služeb se obecně podílejí v rostoucí míře na ochraně nezletilých osob, a to navzdory své omezené odpovědnosti a povinnosti podle směrnice o elektronickém obchodu13. To se týká jejich právních povinností v souvislosti s nedovoleným obsahem, zejména však společných dobrovolných závazků a dodržování kodexů chování.
6 7 8 9
10 11 12 13
CS
http://www.inhope.org/gns/home.aspx Členy asociace INHOPE jsou horké linky z 35 zemí z celého světa. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 35. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 8, 9. Pokud jde o omezenou odpovědnost a povinnost poskytovatelů internetových služeb podle směrnice o elektronickém obchodu, viz poznámka pod č. 13 v této zprávě. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 39. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 9. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 9. Podle směrnice o elektronickém obchodu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1–16) (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000L0031:cs:NOT) nemají poskytovatelé internetových služeb obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na
3
CS
Sdružení poskytovatelů internetových služeb však obvykle nemají žádný zvláštní mandát, pokud jde o ochranu nezletilých osob. Podepsání a dodržování kodexů chování pro ochranu nezletilých osob je proto pro členy těchto sdružení obvykle nepovinné14. Mimoto pouze osm členských států15 a Norsko uvedlo, že se během sledovaného období na vypracování kodexů chování podíleli spotřebitelé nebo orgány veřejné správy, a pouze šest členských států16 uvedlo, že jsou zavedeny systémy hodnocení za účelem posouzení účelnosti těchto kodexů. Celkem pouze 11 členských států17 a Norsko má za to, že systém samoregulace a kodexy chování poskytovatelů internetových služeb jsou náležitě přizpůsobeny novému digitálnímu prostředí. Poskytovatelé internetových služeb se vybízejí, aby se ještě aktivněji podíleli na ochraně nezletilých osob. Mělo by se více rozšířit a podrobně sledovat používání kodexů chování. Sdružení poskytovatelů internetových služeb se vybízejí, aby ochranu nezletilých osob zahrnula do svých mandátů a aby odpovídajícím způsobem zavázala své členy. Větší účast spotřebitelů a orgánů na vypracování kodexů chování by mimoto pomohla zajistit, aby samoregulace správně reagovala na rychle se vyvíjející digitální prostředí. 2.4.
Stránky sociálních sítí
Stránky sociálních sítí poskytují nezletilým osobám ohromné příležitosti. Ačkoliv jejich význam vzrostl teprve relativně nedávno, staly se již prostředkem vzájemné interakce a komunikace mezi nezletilými osobami. Stránky sociálních sítí však mají rovněž značná potenciální rizika, která lze shrnout pomocí kategorií „nedovolený obsah“, „obsah nepřiměřený věku“, „nevhodný kontakt“ a „nevhodné chování“18. Jednou ze slibných možností, jak bojovat proti těmto rizikům, jsou pokyny určené poskytovatelům stránek sociálních sítí a/nebo uživatelům. Na takovéto pokyny odkázalo pouze 10 členských států19 a ještě méně členských států uvedlo, že jsou zavedeny systémy hodnocení za účelem posouzení jejich účelnosti20; uplatňování pravidel týkajících se právně nevynutitelných předpisů je proto v současnosti dosti nerovnoměrné. Tento nedostatek by bylo možno částečně odstranit prostřednictvím „Bezpečnějších zásad tvorby sociálních sítí pro EU“21, k nimž se přihlásilo 21 sociálních sítí.
14 15 16 17 18 19 20 21
CS
protiprávní činnost (čl. 15 odst. 1). Poskytovatelé internetových služeb mají omezenou odpovědnost za přenášené informace (čl. 12 odst. 1), za automatické dočasné přechodné ukládání těchto informací (čl. 13 odst. 1) a za informace ukládané na žádost příjemce služby (čl. 14 odst. 1). Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 46. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 48. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 49. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 50. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 52. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 58. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 12. http://ec.europa.eu/information_society/activities/social_networking/docs/sn_principles.pdf
4
CS
Vzhledem k obrovskému rozšiřování stránek sociálních sítí nezahrnují kontrolní systémy provozovatelů účinně a soudržně všechna potenciální rizika. Podporuje se aktivní zapojení zúčastněných stran, zejména prostřednictvím další osvěty, pokud jde o rizika a způsoby jejich snižování, širší využívání pokynů se sledováním jejich uplatňování. Na sociálních sítích se v rostoucí míře zavádějí kontaktní místa pro oznamování s náležitě fungující interní infrastrukturou s cílem pomoci dětem vypořádat se s groomingem, internetovou šikanou a podobnými záležitostmi, řešení se však vyvíjejí individuálně. Mimoto není rozšířeno používání standardního nastavení ochrany soukromí („privacy by default“) pro děti, které se připojují na stránky sociálních sítí. 2.5.
Problematický obsah na internetu pocházející z ostatních členských států / ze zemí mimo EU
Většina členských států se domnívá, že podíl závadného obsahu pocházejícího z jejich vlastního území je velmi nízký, podíl závadného obsahu z ostatních členských států je podstatně vyšší a nejvyšší je podíl závadného obsahu pocházejícího ze zemí mimo EU22. Co se týká možného zlepšení, některé členské státy usuzují, že by bylo snazší další harmonizované ochrany dosáhnout spíše na evropské úrovni, což by uvítaly, než na mezinárodní úrovni23. Navzdory tomu se obecně považuje za užitečné vybízet třetí země, aby přijaly opatření na vnitrostátní úrovni, a velká většina členských států a Norsko jsou pro uzavření dalších dohod se třetími zeměmi24. Jako žádoucí se jeví větší spolupráce a harmonizovaná ochrana s ohledem na problematický obsah na internetu. Ačkoliv tento obsah pochází většinou ze zemí mimo EU, některé členské státy se domnívají, že by tento přístup byl reálnější na evropské úrovni než za účasti třetích zemí. 2.6.
Mediální gramotnost a osvěta
Všechny členské státy se zavázaly podporovat jako účinné preventivní nástroje mediální gramotnost a zvyšování povědomí o rizicích on-line médií a o stávajících nástrojích ochrany. V členských státech se zejména zvyšuje počet příslušných iniciativ v podobě partnerství veřejného a soukromého sektoru. Podle zpětné vazby poskytnuté členskými státy se jako cenné rámce v těchto oblastech ukázaly program Evropské komise Bezpečnější internet a projekt EU Kids Online25.
22 23 24
25
CS
Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 60. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 13. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 13 a poznámka pod čarou č. 63. Pokud jde o boj proti šíření materiálů o sexuálním zneužívání dětí na internetu, zaměřuje se program Bezpečnější internet na mezinárodní a evropskou spolupráci, zejména podporou sítě horkých linek INHOPE. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 14.
5
CS
Iniciativy v oblasti mediální gramotnosti a zajišťování osvěty jsou částečně začleněny do formálního vzdělávání a vyvíjí se určité úsilí o zvýšení informovanosti rodičů a učitelů. Z hodnocení, které Komise provedla v roce 2009, však vyplynulo, že ačkoliv je toto téma zahrnuto do národních učebních programů ve 23 evropských zemích, vlastní poskytování tohoto vzdělávání je roztříštěné a nejednotné26. Ačkoliv je větší začleňování mediální gramotnosti a osvěty do školního vzdělávání pozitivní, problémem je i nadále všeobecné zahrnutí všech dětí a rodičů a soudržnost mezi jednotlivými školami a členskými státy. 2.7.
Omezení přístupu k obsahu
Omezení přístupu nezletilých osob k obsahu, který odpovídá jejich věku, vyžaduje dvě věci: na straně jedné hodnocení podle věku a klasifikaci obsahu a na straně druhé zajištění dodržování těchto hodnocení a klasifikací. Posledně uvedený úkol patří v prvé řadě k povinnostem rodičů, cennou podporu však poskytují technické systémy – filtrování, systémy ověřování věku, systémy rodičovské kontroly atd. 2.7.1.
Hodnocení podle věku a klasifikace obsahu
Zavedené systémy hodnocení podle věku a klasifikace audiovizuálního obsahu považuje za v zásadě dostatečné a účinné 12 členských států27, zatímco 13 členských států28 a Norsko se domnívá, že by se měly zlepšit. Šestnáct členských států29 a Norsko odpovědělo, že pro jednotlivé typy médií mají různá hodnocení podle věku a klasifikace. Deset členských států30 a Norsko to považuje za problém. Osm členských států31 a Norsko uvedlo, že se zvažují opatření nebo iniciativy k zajištění větší soudržnosti v této oblasti. Celkem 15 členských států32 a Norsko považuje systémy klasifikace pro všechna média nebo celoevropské systémy klasifikace mediálního obsahu za užitečné a realizovatelné. S tím nesouhlasí devět členských států33, které poukazují na kulturní rozdíly. Jedná se o oblast, v níž existuje největší roztříštěnost – představy o tom, co je nezbytné a užitečné, se v jednotlivých členských státech a mezi nimi značně liší. 2.7.2.
Technické systémy (filtrování, systémy ověřování věku, systémy rodičovské kontroly atd.)
Zdá se, že panuje obecná shoda, že samotná technická opatření nemohou ochránit nezletilé osoby před závadným obsahem a mohou být pouze jedním prvkem v balíku opatření.
26 27 28 29 30 31 32 33
CS
Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 65. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 81. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 82. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 83. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 85. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 86. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 87. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 88.
6
CS
Pokud jde o technická opatření, která mají zamezit potenciálně závadnému obsahu tím, že zajišťují dodržování příslušných hodnocení a klasifikací, členské státy jsou rozděleny, co se týká jejich užitečnosti, vhodnosti (s ohledem na právo na informace a možné zneužití cenzury), technické proveditelnosti a spolehlivosti34. Společný důraz se mimoto kladl na nutnost zajistit transparentnost, pokud jde o zařazení určitého obsahu na černou listinu a možnosti jeho odstranění. Dvacet členských států35 uvedlo, že dotyčné odvětví nebo orgány veřejné správy vyvíjejí úsilí o vývoj systému filtrování a hodnocení internetu. Dvacet čtyři členských států36 a Norsko uvedlo, že se používají nástroje rodičovské kontroly. Tyto jsou v 15 členských státech dostupné zdarma a ve čtyřech členských státech za poplatek37. Mimoto se zvyšuje úsilí o informování účastníků o dostupných systémech filtrování a hodnocení a o programovém vybavení pro ověřování věku, přičemž v 16 členských státech to představuje povinnost (na základě právních předpisů či příslušných kodexů chování poskytovatelů internetových služeb nebo mobilních operátorů)38. Ačkoliv většina členských států vidí prostor pro zlepšení svých systémů hodnocení podle věku a klasifikace obsahu, neexistuje jednoznačná shoda, pokud jde o užitečnost a realizovatelnost systémů klasifikace pro všechna média a/nebo celoevropských systémů klasifikace mediálního obsahu. Vzhledem k tomu, že obsah na internetu v rostoucí míře nezná hranice, je nutno blíže přezkoumat způsoby lepšího sladění těchto systémů. Přístroje s internetem s nástroji rodičovské kontroly jsou stále dostupnější, jejich spojení s používáním vhodného obsahu však závisí na individuálních řešeních, která se v jednotlivých členských státech a mezi nimi velmi liší. V tomto kontextu se zdá, že je vhodné zvážit inovativní systémy hodnocení podle věku a klasifikace obsahu, které by se mohly v odvětví informačních a komunikačních technologií (výrobci, poskytovatelé webhostingových služeb a poskytovatelé obsahu atd.) používat šířeji, přičemž by při místním výkladu „vhodnosti“ a zvážení zavedených přístupů k odpovědnosti jednotlivých subjektů působících na internetu byla ponechána potřebná pružnost. 2.8.
Audiovizuální mediální služby
Co se týká systémů spoluregulace/samoregulace pro ochranu nezletilých osob před závadným obsahem, audiovizuální mediální služby na vyžádání (takovéto systémy jsou zavedeny v osmi členských státech, přičemž sedm členských států má kodex chování) zaostávají za televizními programy, kde jsou takovéto systémy zavedeny ve 14 členských státech a 11 z nich má zaveden kodex chování39.
34
35 36 37 38 39
CS
V rámci programu Bezpečnější internet byla zadána srovnávací studie týkající se účelnosti dostupných řešení v oblasti filtrování, která jsou k dispozici v Evropě. První výsledky byly zveřejněny v lednu 2011. http://ec.europa.eu/information_society/activities/sip/projects/filter_label/sip_bench2/index_en.htm Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 16. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 77. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 16 a poznámka pod čarou č. 78. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 76. Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 20–22 a poznámky pod čarou č. 93, 94, 99, 100.
7
CS
Běžnými způsoby informování rodičů o existenci závadného obsahu a o nutnosti omezení přístupu ze strany rodičů jsou většinou ikony na obrazovce a/nebo zvukové upozornění bezprostředně před přenesením potenciálně závadného obsahu. To platí pro televizní vysílání i audiovizuální mediální služby na vyžádání. Většina členských států pokládá tyto signály za užitečné a některé je vyžadují v právních předpisech nebo je jejich používání stanoveno v kodexech chování. Méně se používají technická zařízení nebo programové vybavení k filtrování, včetně blokovacích systémů a kódů PIN. Klasifikace podle věku a omezení vysílacího času u audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání se využívá pouze v malém počtu členských států40. Pokud jde o spolehlivost systémů označování a varování, některé členské státy zdůraznily význam odpovědnosti rodičů a skutečnost, že tyto systémy mohou fungovat pouze tehdy, pokud rodiče zajistí jejich účinnost, a to kontrolou toho, co jejich děti sledují. Rozmanitá opatření provedená v této oblasti odrážejí rozdíly obsažené ve směrnici o audiovizuálních mediálních službách, avšak rovněž problém dospět k shodným politickým reakcím na tento problém. Obecně dostupné technické prostředky k zajištění selektivního přístupu dětí k obsahu na internetu, jako jsou nástroje rodičovské kontroly spojené s obsahem ohodnoceným podle věku, který je náležitě označen, jsou velmi rozmanité; často se zdá, že řešení vyvinutá pro lineární/televizní vysílání (např. vysílací časy) nejsou náležitě přizpůsobena internetu a ostatním audiovizuálním mediálním službám na vyžádání. 2.9.
Videohry
Celkem 17 členských států a Norsko se domnívá, že fungování jejich systémů hodnocení podle věku je uspokojivé41. Kromě Německa využívají členské státy PEGI (celoevropský informační systém pro hodnocení her)42 a PEGI Online43. Pokud jde o on-line hry, má se za to, že systém PEGI Online je v zásadě vhodným řešením, řada členských států však má obavy ohledně dosud omezené účasti odvětví v tomto systému. Systémy hodnocení pro posouzení možných příznivých či nepříznivých účinků videoher na vývoj nezletilých osob nebo na jejich zdraví jsou zavedeny pouze v pěti členských státech44 a v Norsku. Co se týká dalších možných opatření k ochraně nezletilých osob před škodlivými videohrami, jedním z nejčastěji zmiňovaných opatření byla mediální gramotnost a osvěta, zejména s cílem lépe informovat o rizicích videoher a prosazovat stávající nástroje ochrany. Pouze v osmi členských státech a v Norsku jsou však tato opatření začleněna do školního vzdělávání.
40 41 42 43 44
CS
Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 20–22. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 107. http://www.pegi.info/en/ http://www.pegionline.eu/en/ Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 118.
8
CS
Odpovědi členských států potvrzují, že jsou zapotřebí další opatření v oblasti maloobchodního prodeje videoher v prodejnách s cílem zabývat se prodejem videoher nezletilým osobám. Pouze v šesti členských státech a v Norsku45 existují příslušná opatření v oblasti osvěty a pouze ve čtyřech členských státech46 zavedli maloobchodníci příslušné kodexy chování. Ačkoliv ve většině členských států náležitě fungují systémy hodnocení podle věku (zejména PEGI), k nahlášeným problémům patří jejich omezené uplatňování na on-line hry a prodej her na maloobchodním trhu nezletilým osobám. Užitečné preventivní účinky by mimoto měla další opatření v oblasti osvěty (např. mediální gramotnost ve školách). 2.10.
Právo na odpověď v on-line médiích
Šestnáct členských států47 zajišťuje právo na odpověď vztahující se internetové noviny/časopisy; ve 13 členských státech48 se toto právo vztahuje na internetové zpravodajství; v 17 členských státech49 zahrnuje internetovou televizi; v 15 členských státech50 se vztahuje na internetové rozhlasové vysílání a v devíti členských státech51 zahrnuje ostatní on-line služby. Členské státy hodnotí úroveň ochrany před uvedením skutečností52 v on-line médiích a účelnost příslušných zavedených systémů přibližně ve stejné míře jako dostatečnou a účinnou i jako neuspokojivou. Zavedení práva na odpověď vztahujícího se na on-line média není v členských státech jednotné a u jednotlivých typů on-line médií se liší. Mimoto existuje prostor pro zvýšení účelnosti zavedených systémů. 3.
ZÁVĚRY
Jako celkový kladný výsledek šetření v členských státech týkající se různých aspektů doporučení z roku 1998 a 2006 prokazuje, že si všechny členské státy jsou vědomy problémů v souvislosti s ochranou nezletilých osob na internetu a vyvíjejí stále větší úsilí s cílem reagovat na tyto problémy. Zdá se, že k co nejpružnějšímu a nejpřiměřenějšímu řešení sbližování mezi platformami (TV, PC, chytré telefony, konzoly atd.) a audiovizuálním obsahem je nejvhodnější kombinace politik s důležitou složkou samoregulačních opatření. Podrobnější posouzení politických reakcí, které vyvinuly členské státy, však ukazuje prostředí s velmi rozmanitými (a v řadě případů i rozdílnými) opatřeními v rámci Evropy. To platí 45 46 47 48 49 50 51 52
CS
Viz pracovní dokument útvarů Komise, s. 24, 25 a poznámka pod čarou č. 119. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 120. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 128. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 129. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 130. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 131. Viz pracovní dokument útvarů Komise, poznámka pod čarou č. 132. Ve smyslu přílohy 1 doporučení z roku 2006 – Informativní obecné zásady pro provádění opatření ve vnitrostátním právu nebo právní praxi na vnitrostátní úrovni za účelem zajištění práva na uveřejnění odpovědi nebo rovnocenných prostředků nápravy v souvislosti s on-line médii.
9
CS
zejména pro vypořádání se s nedovoleným a závadným obsahem, zajištění toho, aby se sociální sítě staly bezpečnějším místem, a zjednodušení systémů klasifikace obsahu. Regulační nebo samoregulační opatření nejsou často dostatečně ambiciózní a soudržná s podobnými opatřeními, která byla zavedena v ostatních členských státech, nebo jednoduše nejsou účinně zavedena v praxi. Směsice opatření v Evropě může vést pouze k roztříštění vnitřního trhu a matení rodičů a učitelů, kteří se pokoušejí určit to, co se „má“ či „nemá“ udělat pro ochranu a posílení postavení dětí, které jdou na internet. Tato zpráva a podrobné odpovědi získané při šetření v členských státech53 prokazují, že další opatření na evropské úrovni mohou navazovat na osvědčené postupy v členských státech a v odvětví informačních a komunikačních technologií dosáhnout úspor z rozsahu, což dětem pomůže bezpečně využívat výhody neustále se vyvíjejícího digitálního prostředí.
53
CS
Pracovní dokument útvarů Komise.
10
CS
