RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 10. března 2011 (OR. en) 7599/11
WTO 97 SERVICES 28 FDI 7 PI 17 MAP 2 ECOFIN 132 COMPET 105 SOC 230 POLGEN 45 PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generální tajemnici Evropské komise Datum přijetí: 10. března 2011 Příjemce: Pierre de BOISSIEU, generální tajemník Rady Evropské unie Zpráva Komise Evropské radě Předmět: - Zpráva o překážkách obchodu a investic (2011) - Zapojení našich strategických hospodářských partnerů do úsilí o zlepšení přístupu na trh: priority pro opatření k odstranění překážek obchodu Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2011) 114 v konečném znění.
Příloha: KOM(2011) 114 v konečném znění
7599/11
ij TEFS
CS
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 10.3.2011 KOM(2011) 114 v konečném znění
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉ RADĚ Zpráva o překážkách obchodu a investic (2011) Zapojení našich strategických hospodářských partnerů do úsilí o zlepšení přístupu na trh: priority pro opatření k odstranění překážek obchodu
SEK(2011) 298 v konečném znění
CS
CS
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉ RADĚ Zpráva o překážkách obchodu a investic (2011) Zapojení našich strategických hospodářských partnerů do úsilí o zlepšení přístupu na trh: priority pro opatření k odstranění překážek obchodu
1.
ÚVOD
Jakožto největší světový obchodní blok a nejdůležitější zdroj i cíl přímých zahraničních investic má EU neodmyslitelný zájem na zajištění otevřeného a spravedlivého systému celosvětového obchodu. Tento zájem se může v nadcházejících letech jen zvyšovat – do roku 2015 bude 90 % světového růstu vytvářeno mimo Evropu. Evropské hospodářství se potřebuje chopit příležitosti, kterou představují vyšší úrovně růstu v zahraničí, zejména v Asii. Klíčovým poselstvím nové obchodní strategie EU1 je, že souběžně s programem vyjednávání musí být naše obnovená obchodní politika průbojnější, a to v neposlední řadě proto, aby zajistila, že evropské společnosti nebudou připraveny o oprávněné možnosti přístupu na trh a že naše práva budou řádně prosazována za účelem zajištění rovných podmínek pro všechny. Komise bude tento program soustředěně a neústupně prosazovat. Komise je rovněž rozhodnuta pokračovat v boji proti protekcionismu. Vzhledem k tomu, že EU věří v přínosy otevřených trhů doma i v zahraničí, potřebuje zapojit své partnery, aby v duchu reciprocity a vzájemných přínosů vynakládali stejné úsilí jako EU2. Základním prvkem obchodní politiky EU bylo a nadále bude pomáhat evropským společnostem při získávání přístupu na trhy třetích zemí. Zde však musí EU své úsilí ještě zvýšit. Je prokázáno, že hlavní úkol obchodní politiky dnes nespočívá především ve snižování celních sazeb u zboží, nýbrž v překonávání právních a správních překážek, získávání lepšího přístupu na trhy pro služby a investice, otevírání trhů veřejných zakázek, lepší ochraně a prosazování práv duševního vlastnictví a v řešení neodůvodněných překážek, které brání udržitelné dodávce surovin. Obecněji je třeba zajistit, aby obchod přispíval k udržitelnému rozvoji, s přihlédnutím k sociálním dopadům překážek obchodu. Studie ukazují, že hrubý domácí produkt (HDP) EU by se mohl zvýšit o více než půl procenta, pokud splníme svůj program dvoustranných a mnohostranných jednání.3 Toto číslo se však může zdvojnásobit, pokud EU se svými hlavními obchodními partnery, jako jsou USA a Čína, dosáhne skutečného pokroku v oblasti necelních překážek obchodu a v právních a správních otázkách.4 Obchodní politika může a musí významně přispět k růstu a zaměstnanosti. Strategie pro přístup na trh5 tvoří klíčový prvek našich činností v oblasti prosazování práva zaměřených na to, aby obchodní dohody vedly k dosažení skutečných obchodních přínosů. 1 2 3
4
5
CS
Obchod, růst a celosvětové záležitosti, KOM(2010) 612, 9.11.2010. Závěry Evropské rady ze dne 16. září 2010. Pracovní dokument útvarů Komise „Obchod motorem prosperity“ doprovázející sdělení Komise „Obchod, růst a celosvětové záležitosti“; http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/november/tradoc_146940.pdf Pracovní dokument útvarů Komise „Obchod motorem prosperity“, viz poznámka pod čarou č. 3, str. 9. http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/november/tradoc_146940.pdf KOM(2007) 803, 11.12.2007.
3
CS
Zvláštní pozornost je věnována preventivním opatřením včetně použití mechanismů včasného varování stanovených v dohodách WTO o technických překážkách obchodu a sanitárních a fytosanitárních opatřeních. Komise je odhodlána pokračovat v rozvíjení svého nového způsobu spolupráce s členskými státy a podniky na odstraňování překážek na trzích třetích zemí; z tohoto cíle hodlá učinit základní pilíř našich vztahů se třetími zeměmi, a to i na nejvyšší úrovni. Podle názoru Komise by se tato problematika přístupu na trh měla stát důležitou součástí probíhajících jednání v Evropské radě na téma posílení našich strategických hospodářských partnerství, čehož – chceme-li účinněji prosazovat zájmy EU v zahraničí – dosáhneme stanovením priorit, zefektivněním různých nástrojů a koordinací našich poselství. O prioritách bychom měli uvažovat zvláště nyní, kdy svoji činnost zahajuje Evropská služba pro vnější činnost. Toto je první výroční zpráva Evropské radě o překážkách obchodu a investic ve třetích zemích; první zmínku o ní nalezneme ve sdělení Komise Evropa 20206. Tato zpráva poskytuje příležitost zaměřit pozornost na společné úsilí, které je třeba vyvinout v souvislosti s vybraným souborem překážek přístupu na trh, včetně opatření „za hranicemi“ a praxe v oblasti průmyslové politiky7. U hlavních obchodních partnerů EU skutečně došlo k významnému obnovení zájmu o průmyslovou politiku. To někdy zahrnuje praktiky, které by mohly poškozovat zájmy EU, jako například aktivní podpora „národních šampiónů“. V této zprávě jsou uvedeny překážky, které mají velký hospodářský a/nebo systémový význam pro evropské podniky na trzích některých strategických partnerů. Patří mezi ně rovněž omezení vývozu surovin, která přísně vzato nejsou překážkami „přístupu na trh“, ale která jsou pro evropské společnosti stejně škodlivá, a to zejména pro návazné evropské výrobce, kteří tyto suroviny využívají v hotových výrobcích, jež vyvážejí. Tato zpráva pomůže zaměřit debaty v Evropské radě na společné priority přístupu na trh, abychom mohli využít plný potenciál kombinované síly EU a zajistit přímé přínosy pro oblast růstu a tvorby pracovních míst v Evropské unii. 2.
VÝZNAMNÉ PŘEKÁŽKY V NAŠICH VZTAZÍCH SE STRATEGICKÝMI PARTNERY
Tato zpráva se zaměřuje na překážky, které mají velký hospodářský a/nebo systémový význam pro evropské podniky na trzích některých našich strategických partnerů – Číny, Indie, Japonska, Brazílie/Argentiny (u posledně jmenovaného seskupení kvůli rozměru sdružení volného obchodu Mercosur), Ruska a USA. V roce 2009 představoval obchod s těmito partnery 45 % našeho obchodu se zbožím a komerčními službami (přičemž na USA připadalo 19 % a na Čínu 10 %) a 41 % toků našich přímých zahraničních investic (PZI)8 (jen na samotné USA připadalo 35 %). Jelikož EU nevede v současné době se čtyřmi z šesti těchto partnerů žádná dvoustranná jednání ohledně dohod o volném obchodu, je posílení společného přístupu k těmto zemím o to důležitější. Zaměření zprávy na tyto strategické partnery samozřejmě neznamená, že Komise podceňuje význam překážek na jiných důležitých a v mnoha případech rozvíjejících se trzích, jako jsou země sdružení ASEAN, země Rady pro spolupráci zemí Zálivu, země jižního a východního sousedství nebo jiní strategičtí partneři jako například Mexiko a Jižní Afrika. Přiložený pracovní dokument útvarů Komise doplňuje tuto zprávu o další podrobnosti o vynaloženém 6 7
8
CS
KOM(2010) 2020, 3.3.2010. Další informace o praxi v oblasti průmyslové politiky lze nalézt v dokumentu „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace“, KOM(2010) 614, 28.10.2010. V roce 2009 došlo k mírnému snížení investic Evropské unie v Japonsku.
4
CS
úsilí a předpokládaných opatřeních za účelem řešení překážek, které byly identifikovány v širším kontextu třiceti dvou nejdůležitějších vývozních trhů. Výběr konkrétních překážek vychází z nedávných společných posouzení situace v sedmi dotčených zemích a z průběžného sledování ochranných opatření zavedených v návaznosti na nedávnou hospodářskou a finanční krizi.9 Podobná analýza proběhla na žádost Rady10 v letech 2009/2010, kdy bylo vybráno 205 hlavních překážek u 32 trhů. 2.1.
Čína
Čína je druhým největším obchodním partnerem EU, zatímco EU je největším obchodním partnerem Číny. Čína je zdrojem nejen levného spotřebního zboží, ale také rozhodujících vstupů pro naše odvětví zpracovatelského průmyslu. Bez ohledu na významný schodek našeho dvoustranného obchodu se Čína stala nejrychleji rostoucím trhem pro náš vývoz zboží a služeb a významnou cílovou zemí pro investice EU. V roce 2009 vyvezla EU do Číny zboží v hodnotě 82 miliard EUR – navzdory krizi je to stále o 4 % více než v roce 2008 a ke konci října 2010 náš vývoz meziročně vzrostl o 38 %. Celkově se vývoz z EU do Číny mezi lety 2005 (prvních 11 měsíců) a 2010 (prvních 11 měsíců) více než zdvojnásobil (121 %). Tato úroveň vývozu EU však stále nedosahuje svého potenciálu a lepší přístup na trh by vývozcům a investorům z EU umožnil přispívat k fenomenálnímu hospodářskému růstu Číny a plně se jej účastnit. Deset let po přistoupení k WTO se musí Čína ještě stále zlepšovat v uplatňování klíčových zásad WTO, kterými jsou nediskriminace, transparentnost a národní zacházení. Důležité překážky přístupu na trh přetrvávají v oblasti normalizace a technických předpisů, jakož i v oblasti služeb, investic a zadávání veřejných zakázek. Nedostatečné prosazování práv duševního vlastnictví a zatěžující postupy osvědčování i představují i nadále významný problém. Rostoucí obavy pak vzbuzují náznaky, že čínské orgány provádějí intervenční průmyslovou politiku zaměřenou na nahrazování dovozu, nucený převod technologií a přednostní přístup místních výrobců k surovinám. Patří sem i průmyslové subvence, jako jsou zvýhodněné úvěry od státních bank, poskytování pozemků, zvýhodněné ceny vstupů (energie) a vývozní úvěry. Jako nejdůležitější problémy pro hospodářské subjekty z EU byly určeny tyto překážky: 1) V oblasti surovin se nyní Čína systematicky uchyluje k opatřením omezujícím trh, jako jsou vývozní cla a kvóty. V roce 2009 tato omezení nepříznivě ovlivnila dovoz surovin z Číny do EU v hodnotě zhruba 1,2 miliardy EUR, což představuje 6 % celkového dovozu tohoto zboží do EU. Celých 59 % čínského dovozu zasaženého těmito opatřeními tvořily průmyslové suroviny. Tyto překážky obchodu jsou obzvláště problematické v globálním prostředí, kde není snadno dostupný žádný alternativní zdroj dodávek ani žádná náhražka dané suroviny. Nedávné problémy týkající se obchodu se vzácnými zeminami jsou toho typickým příkladem. Překážky uplatňované v Číně v souvislosti se vzácnými zeminami nepříznivě ovlivnily 62 % celkového dovozu těchto druhů vzácných zemin do EU v roce 2009.11 Snížení čínských kvót na vývoz vzácných zemin vedlo k jejich výraznému nedostatku na trhu a prudkému růstu cen, což mělo značný dopad na výrobní náklady produktů, k jejichž výrobě 9
10
11
CS
Viz například GŘ pro obchod, „Sedmá zpráva o opatřeních, která mohou omezovat obchod“, listopad 2010; http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/october/tradoc_146796.pdf Závěry ze zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 8. prosince 2008, dokument č. 16198/08. Vzácné zeminy jsou vymezeny jako kovy vzácných zemin, skandium a yttrium (HS 280530), sloučeniny ceru (HS 284610) a sloučeniny kovů vzácných zemin (HS 284690).
5
CS
se vzácné zeminy využívají. Ceny vzácných zemin se zvýšily až o 500 % a předpokládá se, že v důsledku nejnovějšího snížení vývozních kvót ještě dále porostou. Průmysl EU využívá vzácné zeminy ve stále širší škále návazných aplikací, přičemž mezi hlavní užití patří katalyzátory pro automobily, odvětví IKT (například desky s plošnými spoji, optická vlákna a polovodiče), lampy na bázi fosforu, silné permanentní magnety (používané například v elektromobilech nebo větrných turbínách), technologicky vyspělé výrobky ze skla a keramika. Vzhledem ke stávajícímu a zejména budoucímu rozvoji evropského hospodářství jde proto skutečně o mnoho. 2) Hlavním problémem, pokud jde o zadávání veřejných zakázek a duševní vlastnictví, je politika „domácí inovace“ zaměřená na podporu čínských podniků při stoupání v hodnotovém řetězci. Toto je závažný problém pro evropské společnosti, které chtějí vyvážet z EU nebo již v Číně působí. V minulosti tato politika vážně brzdila přístup k čínským veřejným zakázkám v široké škále inovativních odvětví od ekologických technologií až po telekomunikace požadavkem, aby si zahraniční podniky zaregistrovaly v Číně svá práva duševního vlastnictví. Návrh pravidel také požaduje, aby uchazeči uvedli obchodně citlivé informace týkající se inovací a práv duševního vlastnictví. V rámci hospodářského a obchodního dialogu na nejvyšší úrovni ale čínská vláda poskytla ujištění, že nebude pohlížet na výrobky a služby rozdílně podle toho, kde jsou registrovány příslušné patenty. Dále ujistila, že nebude přijímat nebo ponechávat v platnosti opatření, která z místa vzniku výrobku nebo služby nebo z vlastnictví práv k příslušnému duševnímu vlastnictví činí podmínku pro přidělení vládní zakázky. Komise toto oznámení přivítala, avšak bude pozorně sledovat provádění dotyčných opatření, a to i na úrovni jednotlivých provincií, aby byly vytvořeny rovné podmínky mezi čínskými společnostmi, společnostmi s účastí zahraničního kapitálu se sídlem v Číně a zahraničními společnostmi. Obecněji řečeno, čínský rámec zadávání veřejných zakázek zůstává neúplný a neprůhledný. Je zapotřebí rozsáhlých reforem k zajištění souladu s mezinárodními normami a předvídatelného prostředí pro uchazeče. K dosažení těchto cílů napomůže přistoupení Číny k Dohodě o vládních zakázkách. V širší oblasti práv duševního vlastnictví zůstává přístup k čínskému systému prosazování práv duševního vlastnictví pro zahraniční podniky stále obtížný – především pokud působí v tvůrčích a inovativních odvětvích – neboť jsou znevýhodněny přísnějšími požadavky ohledně příslušných formalit, které se na ně vztahují. Zejména požadavky ohledně legalizace a notářského ověřování plných mocí a důkazů pocházejících ze zahraničí jsou zatěžující a nákladné a brání zahraničním hospodářským subjektům, aby účinně hájily svá práva u soudů a správních orgánů. Kromě toho je získávání předběžných soudních příkazů obtížné a náhrady škody přiznané soudem jsou často příliš nízké. 3) Čína ukládá stále více požadavků na dodržování zvláštních čínských norem a souvisejících zatěžujících postupů nezávislého zkoušení a osvědčování. Tyto požadavky jsou často v rozporu s mezinárodními normami a postupy a znevýhodňují zahraniční podniky. Významným příkladem je odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT), kde celková složitost a nedostatek transparentnosti čínských právních a správních předpisů a postupů posuzování shody přispívají ke stále méně předvídatelnému podnikatelskému prostředí a k závažným problémům při přístupu na trh pro zahraniční společnosti a společnosti s účastí zahraničního kapitálu.
CS
6
CS
4) Co se týče investic, stávající objemy svědčí o obrovském nevyužitém potenciálu. Přestože evropské společnosti investovaly v roce 2009 v Číně více než 5 miliard EUR, je to méně než 3 % celkových odchozích investic. Stávající investiční prostředí v Číně je negativně ovlivňováno nedostatkem transparentnosti a svojí nepředvídatelností. Kromě toho čínské předpisy zejména v odvětví energetiky (ohledně kvalifikačních požadavků, omezeného přístupu ke koncesovaným projektům a montážních požadavků) zabraňují energetickým společnostem z EU v plném přístupu na čínský trh, především v odvětví obnovitelných zdrojů energie. Kromě toho, jak o tom svědčí takzvaný „katalog investic“, zůstává řada důležitých odvětví pro zahraniční investice v Číně uzavřena nebo je do nich přístup omezen prostřednictvím společných podniků, kapitálových stropů, limitů na počet provozoven atd. Prostřednictvím kombinovaného dopadu různých opatření využívá Čína svůj investiční režim jako nástroj k řízení svého hospodářského rozvoje, zejména zvýhodňováním místních společností prostřednictvím převodu technologií a „know-how“. Toto je závažný problém pro evropské společnosti, které chtějí v Číně investovat. Nadcházející revize katalogu investic představuje vhodnou příležitost dát čínským úřadům jednoznačně najevo, že je v Číně zapotřebí skutečně otevřeného a nediskriminačního investičního prostředí. 2.2.
Indie
Indie je významný obchodní partner EU a rostoucí hospodářská mocnost. S tempem růstu mezi 8 a 10 % ročně je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Příjem na jednoho obyvatele se v období let 1990 až 2005 více než zdvojnásobil. Současně v průběhu pouhých čtyř let vzrostl objem obchodu mezi EU a Indií o 31 % na více než 53 miliard EUR v roce 2009 a investice EU do Indie se od roku 2003 zvýšily více než čtyřnásobně na 3,1 miliardy EUR v roce 2009. Obchodní režim a právní a správní prostředí Indie jsou však nadále poměrně restriktivní. 12 Kromě vysokých celních překážek vytváří Indie rovněž řadu necelních překážek v podobě množstevních omezení, dovozních licencí, zatěžujících povinných zkoušek (například u pneumatik) a osvědčení u velkého počtu výrobků, jakož i složitých a zdlouhavých celních řízení. Pokud jde o duševní vlastnictví, bylo zaznamenáno určité zlepšení v oblasti infrastruktury pro prosazování práv duševního vlastnictví, avšak stále existují významné obavy, pokud jde o reakci Indie na padělání a pirátství. Kromě toho v oblasti zadávání veřejných zakázek zůstává indický právní a správní rámec neúplný. Je zapotřebí rozsáhlých reforem k zajištění souladu s mezinárodními normami a předvídatelného prostředí pro uchazeče. Stávající výkonnost obchodu mezi EU a Indií proto ani zdaleka nedosahuje svého potenciálu. Komplexní a ambiciózní dohody o volném obchodu s Indií, které jsou v současnosti předmětem jednání, by mohly představovat jedno z nejvýznamnějších ujednání, jaké kdy EU uzavřela. Obchodní ujednání tohoto rozsahu by pro obě ekonomiky vytvořilo značné přínosy, které se podle umírněných odhadů pohybují mezi 9 a 19 miliardami EUR. Následující překážky představují významná narušení obchodu s Indií, jež je nutno vyřešit: 1) V souvislosti s novými bezpečnostními ustanoveními byly navrženy zatěžující požadavky týkající se udělování licencí, které by v případě svého plného použití nepříznivě ovlivnily 12
CS
V roce 2008 zařadila Světová banka Indii na 120. místo (ze 178), pokud jde o „snadnost podnikání“.
7
CS
přístup evropských hospodářských subjektů k obchodním zakázkám v oblasti telekomunikací. Zmíněná ustanovení stanoví požadavky na předběžné bezpečnostní prověrky a převod technologií, jakož i povinnost nahradit zahraniční inženýry indickými. Takové požadavky nemají v mezinárodním měřítku obdoby a poškodily by investice v Indii. V roce 2009 vyvezla EU do Indie telekomunikační zařízení v hodnotě jedné miliardy EUR. 2) Další aktuální obchodní problém se týká nedávných indických opatření omezujících vývoz bavlny. Od roku 2004 do roku 2009 se dovoz bavlny do EU zvýšil o 17 %. Několik bavlněných výrobků čelí v Indii omezení vývozu.13 Ačkoli celkový dovoz těchto bavlněných výrobků do EU během uvedeného pětiletého období klesl o 48 %, nedávná opatření týkající se tohoto zboží jsou významná, jelikož 23 % dovozu těchto druhů bavlněných výrobků do EU v roce 2009 pocházelo z Indie. Kromě toho má politika Indie, jakožto druhého největšího producenta bavlny na světě (20 % celosvětové produkce) a jediného čistého vývozce bavlny na světě, významný dopad na celosvětové dodávky bavlny a tudíž i na ceny, přičemž zhoršuje globální vzestupnou spirálu cen. Evropský průmysl proto čelí velmi vysokým cenám a nedostatečné nabídce, jelikož Indie je pro EU hlavním zdrojem dovozu bavlněných výrobků. 3) Kromě toho indická investiční politika i nadále brání zahraničním investicím. Mnoho důležitých hospodářských odvětví, jako je maloobchodní prodej různých značek zboží, zůstává uzavřeno pro zahraniční investice a byla přijata řada opatření ke kontrole zahraničních kapitálových toků a zajištění maximálních výhod pro místní společnosti prostřednictvím převodů technologií a know-how. 4) A konečně, sanitární a fytosanitární dovozní požadavky, které přesahují rámec mezinárodních norem, aniž by byly vědecky odůvodněny, brání různým druhům vývozu z EU, především vývozu drůbeže, vepřového masa, zeleniny, ovoce a dřeva. 2.3.
Japonsko
Japonsko je jako vysoce rozvinutá ekonomika a významný celosvětový obchodník a investor důležitým partnerem EU již nyní, přičemž stále nabízí další obchodní příležitosti s vysokým potenciálem. Tato země je sedmým největším vývozním trhem EU: v roce 2009 směřovala čtyři procenta veškerého exportu zboží a služeb z EU právě do Japonska. V období let 2005 až 2009 však vývoz zboží z EU do Japonska klesal v průměru téměř o 6 % ročně. Stále vysoký přebytek obchodní bilance Japonska je z části odrazem přetrvávajícího problematického přístupu zahraničních podniků na japonský trh. Zatímco celní sazby jsou v Japonsku obecně nízké, právní a správní překážky obchodu se zbožím a službami, jakož i překážky investování a přístupu k veřejným zakázkám zůstávají vysoké a jsou vnímány průmyslem EU jako jeden z hlavních důvodů, proč je japonský trh často považován za obtížnější než jiné trhy. 14 Rok 2010 však přinesl obnovený závazek užších hospodářských vazeb mezi EU a Japonskem v rámci debat v tzv. skupině na vysoké úrovni zřízené v rámci summitu EU–Japonsko v dubnu 2010. Evropská unie dala jasně najevo, že schopnost Japonska prokázat, že právní a správní překážky lze odstranit, je jedinou a nejdůležitější podmínkou pro užší hospodářskou integraci mezi EU a Japonskem.
13 14
CS
Kódy HS 5201, 5202, 5203, 5205, 5206 a 5207. Assessment of barriers to trade and investment between the EU and Japan (Posouzení překážek obchodu a investic mezi EU a Japonskem), zpráva vypracovaná společností Copenhagen Economics, listopad 2010; http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/february/tradoc_145772.pdf
8
CS
Následující tři významné překážky jsou proto dobrými modelovými případy pro posouzení snah Japonska o zlepšení přístupu na trh k oboustrannému prospěchu EU i Japonska. 1) První příklad se týká významných překážek, jimž podniky z EU čelí na japonském trhu veřejných zakázek, přestože je Japonsko jednou ze stran Dohody WTO o vládních zakázkách (GPA). Japonsko se zavázalo otevřít partnerům v rámci GPA (a tudíž podnikům z EU) trh veřejných zakázek v hodnotě přibližně 22 miliard EUR. V roce 2007 to představovalo pouze 4 % celkové hodnoty japonských trhů veřejných zakázek a 0,5 % HDP Japonska. Naproti tomu japonské společnosti měly přístup na trhy veřejných zakázek v EU v hodnotě 312 miliard EUR (neboli 2,5 % HDP Evropské unie). Základem tohoto problému jsou mimo jiné omezení přístupu k zakázkám zadávaným provozovateli železniční a městské dopravy, nadměrné limity pro veřejné zakázky na stavební práce a neexistence úplného pokrytí místních veřejných zadavatelů. 2) Za druhé, zavádění nových zdravotnických prostředků na japonský trh zůstává obtížné, neboť japonský právní a správní rámec nedostatečně uznává mezinárodní normy a vyžaduje zdlouhavé schvalovací postupy. Jen polovina zdravotnických prostředků prodávaných na trzích EU a USA je dostupná v Japonsku. 3) Pokud jde o sektor finančních služeb, evropské pojišťovnictví průběžně vyjadřuje značné znepokojení nad zvýhodňováním japonské pošty japonským regulačním orgánem. Namísto vyrovnání podmínek uplatňovaných vůči soukromým japonským a zahraničním subjektům by nové právní a správní předpisy připravované vládou ještě více diskriminovaly zahraniční pojišťovací společnosti. 2.4.
Mercosur: Brazílie a Argentina
Brazílie je 10. největším obchodním partnerem EU (podle údajů z roku 2009), přičemž hodnota vývozu zboží z EU do této země dosahuje více než 21 miliard EUR, zatímco EU je největším obchodním partnerem Brazílie, na nějž připadá téměř čtvrtina jejího celkového obchodu. Brazílie je rovněž největším vývozcem zemědělských produktů do EU, přičemž na ni připadá osmina z celkového zemědělského dovozu do EU. Evropská unie je největším zahraničním investorem v Brazílii. Brazilský trh je však poměrně silně chráněn uplatňovaným celním sazebníkem, jehož cla dosahují v průměru 12 %, a významnými necelními překážkami, které brání činnosti obchodníků a investorů. Argentina je pro EU rovněž důležitým obchodním partnerem a EU je také největším zahraničním investorem v Argentině, přičemž na ni připadá asi polovina přímých zahraničních investic v Argentině. Jak zdůraznily různé monitorovací zprávy vypracované mezinárodními organizacemi i Komisí15, reakce argentinské obchodní politiky během celé hospodářské krize byly obzvláště problematické, přičemž od roku 2008 byl zaveden značný počet nových ochranných opatření. V rámci sdružení Mercosur projednávají Brazílie a Argentina v současné době s EU dohodu o přidružení, která bude zahrnovat dohodu o volném obchodu. V tomto kontextu se za účelem usnadnění přístupu na trh v obou zemích musíme zabývat těmito významnými překážkami obchodu: 15
CS
Viz například GŘ pro obchod, „Sedmá zpráva o opatřeních, která mohou omezovat obchod“, listopad 2010; http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/october/tradoc_146796.pdf
9
CS
1) V Brazílii se spravedlivý přístup zahraničních podniků na rostoucí trh veřejných zakázek, který je již tak omezen, stává ještě obtížnějším – nedávno přijatý zákon zavedl 25% preferenční rozpětí pro místní zboží a služby a zadávání zakázek na zboží a služby považované za předmět národního strategického zájmu omezil jen na vnitrostátní dodavatele. To již nyní nepříznivě dopadá na evropské dodavatele v oblasti IKT. Vzhledem k velikosti brazilského trhu veřejných zakázek (v roce 2007 byla jeho hodnota odhadována přibližně na 133 miliard EUR) a k jeho vysokému potenciálu je toto opatření významnou překážkou – tím spíše, že jeho zdůvodnění se zdá být součástí širší průmyslové politiky. 2) Co se týče Brazílie i Argentiny, existují v obou zemích omezení námořní dopravy, která se bezprostředně týkají podniků EU. Dohody o rozdělení trhu nákladní dopravy mezi Brazílií a Argentinou omezují příležitosti lodních společností z EU zapojit se do mezinárodního obchodu mezi oběma zeměmi. Vzhledem k velikosti a růstu obchodních toků uvnitř sdružení Mercosur i obchodních toků mezi Evropskou unií a sdružením Mercosur a k pravděpodobnému růstu těchto toků v důsledku případné dohody o volném obchodu mezi sdružením Mercosur a EU je tato otázka pro společnosti z EU zvlášť důležitá. 3) Brazílie a Argentina také brání obchodu prostřednictvím různých opatření omezujících vývoz surovin. Mezi dotčené výrobky patří zemědělské produkty a rovněž surové kůže a kožky včetně „wet-blue“. Pokud jde o zemědělské produkty, u některých z nich, jako jsou sojové boby, dosahují vývozní daně v Argentině až 35 %. Spolu se zatěžujícími celními řízeními, jako jsou „vývozní rejstříky“, například pro hovězí maso a obilí, mají tato opatření značný nepříznivý dopad na návazné evropské výrobce a v konečném důsledku i na spotřebitele. Typickým případem jsou surové kůže, kožky a „wet-blue“, jejichž velmi významnými světovými výrobci jsou právě Brazílie a Argentina. Kožedělný průmysl EU je silně závislý na dodávkách z Brazílie a Argentiny; hodnota dovozu surových hovězích kůží, kožek a „wet-blue“ z Brazílie, na který se vztahovala uvedená omezení, v roce 2009 činila 87 milionů EUR (12 % celkového dovozu EU) a v případě Argentiny dosáhl dovoz surových hovězích kůží, kožek a „wet-blue“, na který se vztahovala uvedená omezení, hodnoty 81,2 milionu EUR (10 % celkového dovozu EU). Využívání vývozních daní z kůží a kožek vede k významným konkurenčním nevýhodám pro kožedělný průmysl EU, neboť tyto poplatky tvoří velmi podstatnou část výrobních nákladů. Je třeba poznamenat, že souběžně se zaváděním omezení vývozu rozvíjejí Brazílie a Argentiny svá vlastní odvětví výroby hotových kožených výrobků. Díky snadnému přístupu k levným surovinám, které nejsou dostupné pro jejich zahraniční konkurenty, se tato odvětví již dnes stala mezinárodně velmi konkurenceschopnými. 4) Významným obchodním omezením, které Argentina zavedla v reakci na hospodářskou a finanční krizi, je také rozšíření jejího systému neautomatických licencí na širokou škálu výrobků. Tento systém, který byl zpočátku zaměřen na textil, obuv a hračky, je uplatňován stále více i na další výrobky, jako jsou pneumatiky, železné trubky, stroje a mechanická zařízení (například výtahy, sklízecí stroje), obecné kovy a výrobky z obecných kovů a autodíly. Možné ztráty evropských vývozců se odhadují nejméně na 45 milionů EUR. Kromě toho existují náznaky, že rozsah systému neautomatických licencí by mohl být ještě více rozšířen. Charakteristickým rysem těchto opatření jsou velmi často „dobrovolné“ závazky dovozců, kteří se zaručí, že přizpůsobí úroveň svého dovozu domácí výrobě. Podle téže logiky přijala argentinská vláda rovněž opatření k omezení dovozu některých potravinářských výrobků, mimo jiné neformálním vyzýváním supermarketů, aby nadále neprodávaly tyto výrobky, a zdržováním vydávání takzvaných „osvědčení o propuštění do volného oběhu“.
CS
10
CS
2.5.
Rusko
Rusko je jedním z klíčových obchodních partnerů EU a dvoustranné obchodní toky prudce rostly až do poloviny roku 2008, kdy Rusko v reakci na hospodářskou a finanční krizi zavedlo v oblasti obchodu jednostranná omezující opatření, aby ochránilo svůj domácí průmysl. Tato ochranná opatření vážně poškodila obchodní vztahy mezi EU a Ruskem. V roce 2009 představoval vývoz zboží z EU do Ruska 65,6 miliardy EUR (pokles z 89,1 miliardy EUR v roce 2007), zatímco dovoz z Ruska činil 115 miliard EUR (oproti 144,5 miliardy EUR v roce 2007). U komerčních služeb činil vývoz z EU 18,3 miliardy EUR (2009) a odchozí přímé zahraniční investice EU dosáhly 26,3 miliardy EUR (2008). I nadále hrají v ruském hospodářství důležitou úlohu státní podniky. Nepříznivý dopad řady nedávných ochranných politických programů uplatňovaných Ruskem na vývoz z EU byl natrvalo zachován prostřednictvím konsolidace dočasných zvýšení ruských cel v rámci společného vnějšího celního sazebníku celní unie s Kazachstánem a Běloruskem, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2010.16 Rusko nedávno urychlilo svůj proces přistoupení k WTO a má v úmyslu jej dokončit v průběhu tohoto roku, v důsledku čehož by takto zvýšená cla klesla zpět na nižší úrovně sjednané s členy WTO. V posledních letech zavedlo Rusko vysoká vývozní cla na řadu komodit, které jsou důležité pro dovozce v EU, jako je dřevo, železný a neželezný šrot. Vzhledem k rozsahu ruských dodávek mají tyto politiky významný dopad na průmysl EU. Hodnota dovozu průmyslových surovin, kterých se tyto překážky týkají, z Ruska do EU dosáhla v roce 2009 téměř 3 miliard EUR. V rámci přistoupení Ruska k WTO, jež by zajistilo stabilnější podmínky pro podnikání v Rusku a spolupráci s ním, bylo nedávno dosaženo dvoustranné dohody ohledně dosud nevyřešených otázek, jako jsou vývozní cla na dřevo a diskriminační železniční poplatky. Zásadní význam pro zájmy podniků z EU mají tyto překážky obchodu: 1) Jedním z klíčových problémů pro vývozce z EU, zejména malé podniky, jsou i nadále nákladná a zatěžující celní řízení včetně svévolného oceňování a využívání minimálních cen. Zavedení celní unie mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem problémy v této oblasti ještě zhoršilo. 2) Důležitým bodem na pořadu jednání s Ruskem zůstávají rovněž problémy s prosazováním práv duševního vlastnictví. V Rusku se stále ještě ve vysoké míře vyskytuje padělání a pirátství. Prodej a používání padělaného zboží je rozšířené na pouličních trzích i v běžném maloobchodu. Systematické porušování patentů, obchodních tajemství a know-how v inovativních odvětvích navíc ohrožuje konkurenceschopnost EU. Vytvoření celní unie mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem dne 1. ledna 2010 s sebou přineslo výrazné riziko dalšího oslabení prosazování ochrany obchodních známek. Toto riziko souvisí se slabým režimem ochrany práv duševního vlastnictví v Kazachstánu, jehož prostupné hranice umožňují vstup padělaného zboží a nezákonný souběžný dovoz z asijských zemí, zejména z Číny. 3) Dalším zdrojem významných obav zůstává investiční politika Ruska, která se zaměřuje na ochranu a podporu domácího průmyslu. Investiční opatření související s obchodem obsahují 16
CS
Komise odhaduje, že celkové náklady spojené se zvýšením cel zavedeným Ruskem v průběhu hospodářské krize a konsolidovaným v rámci společného vnějšího celního sazebníku celní unie mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem dosahují 540 milionů ročně (asi 860 milionů za rok v celní unii jako celku). Viz také: GŘ pro obchod, Pátá zpráva o opatřeních, která mohou omezovat obchod, listopad 2009; GŘ pro obchod, Šestá zpráva o opatřeních, která mohou omezovat obchod, květen 2010.
11
CS
požadavky týkající se místního obsahu, prodeje na domácím trhu, vývozní výkonnosti a převodu technologií. Nejnovějším příkladem této politiky je nedávná „lokalizační iniciativa“, která má poskytnout pobídky pro zahraniční společnosti, aby zakládaly v Rusku výrobní závody v řadě odvětví včetně automobilů, elektroniky a léčiv. Kromě toho ruský zákon o zahraničních investicích do strategických odvětví stanoví velmi nízké prahové hodnoty pro schvalování zahraničních energetických investic v Rusku ex ante, což velmi ztěžuje investice EU na navazujícím ruském trhu s energiemi. 4) V neposlední řadě existují problémy týkající se sanitárních a fytosanitárních požadavků, které nadále významně omezují vývoz z EU do Ruska. Většina ruských sanitárních a fytosanitárních opatření není v souladu s mezinárodními normami a neopírá se o žádné vědecké zdůvodnění. Hospodářská hodnota vývozu, který může být těmito překážkami postižen, je významná: v roce 2009 představoval vývoz zemědělských produktů do Ruska přibližně 10 % celkového vývozu EU do Ruska a dosáhl hodnoty téměř 7 miliard EUR. Rusko je tudíž hlavním vývozním trhem pro zemědělské produkty a omezení v této oblasti představují přímé nebezpečí pro společnosti působící v tomto odvětví. 2.6.
Spojené státy americké
Spojené státy jsou zdaleka největším obchodním a investičním partnerem EU. V roce 2009 činil vývoz zboží a komerčních služeb z EU do USA 322 miliard EUR (20,6 % celkového vývozu EU), zatímco dovoz zboží a služeb z USA dosáhl 281,9 miliardy EUR (17,6 % celkového dovozu do EU). Evropská unie a USA mají nejvíce integrované hospodářské vztahy na světě, což dokládají bezkonkurenční úrovně stavů vzájemných investic, které v roce 2009 dosáhly 1 044,1 miliardy EUR, co se týče amerických investic do EU, a 1 134 miliard EUR, co se týče investic EU do USA, zatímco toky investic z EU do USA v roce 2009 dosáhly 75,1 miliardy EUR a toky investic z USA do EU dosáhly 97,8 miliardy EUR. Obrovský potenciál tohoto transatlantického vztahu však není ani zdaleka plně využit. Vzhledem k nízkým průměrným celním sazbám (pod 3 %) spočívá klíč k uvolnění tohoto potenciálu v boji proti necelním překážkám. Největší překážky spočívají v rozdílnosti norem a předpisů na obou stranách Atlantiku. V sázce je mnoho: nedávná studie naznačuje, že odstranění pouze poloviny stávajících necelních překážek a rozdílů v předpisech mezi EU a USA by zvýšilo HDP Evropské unie o 122 miliard EUR ročně.17 Na pozadí tohoto významného vztahu s hlubokou tradicí je nejdůležitější vyřešit tyto překážky na straně USA: 1) Nízká úroveň otevřenosti trhů vládních zakázek v USA pro zájemce z EU je očividná. Částečně vyplývá z omezeného rozsahu závazků USA v rámci Dohody o vládních zakázkách, které se týkají pouze 3,2 % trhu veřejných zakázek v USA (v celkové hodnotě 34 miliard EUR). Naopak EU se zavázala otevřít zhruba 15 % svých trhů veřejných zakázek pro ostatní strany Dohody o vládních zakázkách. Iniciativa Buy American ještě více omezila faktický přístup na trh USA s veřejnými zakázkami v oblastech, na něž se nevztahují závazky USA v rámci GPA, a to prostřednictvím nových diskriminačních ustanovení obsažených v zákoně o ozdravení americké ekonomiky a nových investicích (American Economic Recovery and Reinvestment Act) a v podobných právních a správních předpisech. Tato ustanovení vytvořila další nejistotu pro zahraniční hospodářské subjekty na trhu USA a fakticky je vyloučila 17
CS
„Non-Tariff Measures in EU-US Trade and Investment – An Economic Analysis“ (Necelní opatření v obchodu a investicích mezi EU a USA – ekonomická analýza); vypracovala společnost Ecorys; zveřejněno na internetu dne 16. prosince 2009. http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2009/december/tradoc_145613.pdf
12
CS
z určitých nabídkových řízení především ve stavebnictví a měla velmi nešťastný dominový efekt ve formě podobných opatření v dalších zemích. Jiným příkladem škodlivých praktik je zákaz zadávat vládní zakázky v USA společnostem označovaným v angličtině výrazem „inverted companies“, což jsou původně americké společnosti, které změnily svou daňovou příslušnost a přešly pod daňový systém jiné země. 2) Další horizontální překážkou, která může mít významný hospodářský a praktický dopad na vývoz z EU do USA, jsou ustanovení o tzv. „100% kontrole“. Tento právní předpis USA, který má zvýšit bezpečnost tím, že zabrání případným teroristickým hrozbám ohrožujícím systém mezinárodního obchodu využívající námořní kontejnery, předpokládá od 1. července 2012 zavedení 100% kontroly (předběžné kontroly kontejnerů před příjezdem do přístavů v USA) u všech kontejnerů směřujících do USA. Jeho následky jsou tak dalekosáhlé, že by působil jako vážná překážka obchodu mezi EU a USA. Ačkoli bylo nedávno v rámci jednání v Transatlantické hospodářské radě dosaženo pokroku směrem k tomu, aby USA uznaly pojetí „schváleného hospodářského subjektu“, bude muset EU i nadále velmi pečlivě sledovat další vývoj ohledně této překážky. 3.
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PŘEKÁŽKY: SPOLEČNÝCH TRENDŮ A PRIORIT
HORIZONTÁLNÍ
ANALÝZA
Překážky uvedené v oddílu 2 jsou výběrem nejdůležitějších problémů, s nimiž se evropské společnosti setkávají, když chtějí získat přístup na trhy našich strategických partnerů. Některé druhy překážek se opakují. Následující analýza těchto společných prvků může být užitečná pro určení nejlepších způsobů řešení těchto problémů včetně možností získání většího vlivu a pro vymezení zdokonalené a průbojnější strategie odstraňování těchto překážek do budoucna. 3.1.
Zadávání vládních zakázek
Trhy veřejných zakázek zůstávají pro zahraniční zájemce značně uzavřené, což zřetelně dokládají výše uvedené problémy v USA, Číně, Japonsku a Brazílii. Z obchodního hlediska však tyto trhy nejsou vůbec zanedbatelné a jejich dosud nevyužitý potenciál je značný. V roce 2007 činily výdaje vynaložené prostřednictvím veřejných zakázek zhruba 16 % HDP v EU, 11 % v USA a 18 % v Japonsku. Údajů týkajících se rozvíjejících a rozvojových ekonomik je nedostatek: souhrnná hodnota těchto trhů vládních zakázek v roce 2007 byla v Indii a v zemích sdružení Mercosur (Brazílii a Argentině) odhadnuta přibližně na 212 miliard EUR. V absolutním vyjádření to sice může být poměrně málo, avšak očekává se, že tyto trhy výrazně porostou a pravděpodobně se z nich stanou významné budoucí obchodní příležitosti v odvětvích, ve kterých je průmysl EU vysoce konkurenceschopný. Veřejné zakázky jsou však pravděpodobně největším segmentem trhu, na který se poměrně málo vztahují mezinárodní závazky. Stranami Dohody o vládních zakázkách (GPA) je pouze 14 zemí. Ze šesti strategických partnerů uvedených v této zprávě je v současnosti členem GPA jen USA a Japonsko, zatímco Čína právě vyjednává o přistoupení. Navíc si i ty země, které Dohodu o vládních zakázkách podepsaly, vyjednaly významná omezení svých závazků k otevření trhu v podobě minimálních prahových hodnot nebo vyloučení některých odvětví či subjektů (například na nižší než federální úrovni). Není proto divu, že když v letech 2008 až
CS
13
CS
2009 zasáhla svět finanční a hospodářská krize, bylo v oblasti zadávání veřejných zakázek zaznamenáno šíření ochranných opatření.18 Kromě toho se GPA rovněž vyznačuje významnou asymetrií v tom, co jednotlivé strany nabízejí, pokud jde o závazky ohledně přístupu na trh, přičemž EU je mnohem otevřenější než ostatní strany. Je zřejmé, že naši obchodní partneři nepostupují v této oblasti dostatečně recipročně. Například v roce 2007 činila hodnota zakázek nabídnutých zahraničním zájemcům v rámci GPA v USA pouhých 34 miliard EUR a v Japonsku to bylo 22 miliard EUR. To je v ostrém protikladu k trhům veřejných zakázek v hodnotě 312 miliard EUR, které se zavázala otevřít Evropská unie. Je tudíž zcela odůvodněné zasadit se o větší přístup na trhy veřejných zakázek, zejména s ohledem na naše strategické partnery, kteří neposkytli reciproční závazky. Bude nutno zesílit snahy o zvýšení mezinárodních závazků – ať již prostřednictvím probíhajících jednání o GPA a prodloužení příslušnosti ke GPA, prostřednictvím dohod o volném obchodu vyjednaných Evropskou unií nebo prostřednictvím cílených dvoustranných jednání. Vzhledem k relativní otevřenosti EU pro zahraniční zájemce se však snižuje její vliv v obchodních jednáních o přístupu na zahraniční trhy veřejných zakázek. 19 Za účelem posílení vlivu a zabezpečení lepší symetrie v přístupu na trhy veřejných zakázek uvedla Komise ve svém nedávném sdělení o obchodní politice a v Aktu o jednotném trhu, že je třeba vyvinout v tomto směru zvláštní iniciativu a že má v úmyslu předložit v tomto roce příslušný návrh. Vyjasnit pravidla týkající se přístupu zboží, služeb a společností třetích zemí na trhy veřejných zakázek v EU a zajistit tak rovné příležitosti na dotčeném trhu by bylo jedním hlavním cílem tohoto nového právního nástroje, dalším pak posílení pozice EU při vyjednáváních o přístupu společností z EU na trhy veřejných zakázek třetích zemí, abychom tak u našich obchodních partnerů dosáhli (dalšího) otevření těchto trhů. Kromě toho bude nutné uskutečnit jednání na vysoké úrovni, abychom zajistili, že evropské společnosti budou mít přístup k oprávněnému podílu na zahraničních trzích vládních zakázek. 3.2.
Účinná ochrana práv duševního vlastnictví
Obtíže uvedené výše v souvislosti s čínskými a ruskými trhy jsou typickým příkladem hlavních problémů, s nimiž se setkávají evropské podniky při vývozu výrobků a služeb, které jsou předmětem ochrany z hlediska práv duševního vlastnictví. V globalizovaném hospodářství spočívá komparativní výhoda ekonomiky EU stále více ve zboží a službách s vysokou přidanou hodnotou a vysokou úrovní uplatněného duševního vlastnictví. V důsledku toho dochází k silnému narušení růstu, zaměstnanosti a inovací v EU, když jsou naše nápady, značky a výrobky nelegálně využívány a padělány. Nedostatečná právní ochrana a neexistence účinného prosazování práv duševního vlastnictví včetně nedostatečné ochrany zeměpisných označení brání evropským podnikům využívat přínosy plynoucí z významných vývozních příležitostí. Abychom uvedli (jen omezený) příklad, v roce 2007 měly zemědělské produkty, na něž se vztahují chráněná označení původu (CHOP) a chráněná zeměpisná označení (CHZO), odhadovanou velkoobchodní hodnotu 14,2 miliardy EUR a odhaduje se, že asi 30 % CHOP a CHZO se vyváží mimo EU. Posílení ochrany práv duševního vlastnictví pro naše podniky je tedy klíčovým prvkem k zajištění konkurenceschopnosti EU v celosvětovém hospodářství. 18
19
CS
Viz například GŘ pro obchod, „Sedmá zpráva o opatřeních, která mohou omezovat obchod“, listopad 2010. Viz pracovní dokument útvarů Komise „Obchod motorem prosperity“ doprovázející sdělení Komise „Obchod, růst a celosvětové záležitosti"; strany 52 a násl., a sdělení Komise „Na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství“, viz návrh č. 24, s. 18.
14
CS
Určitého pokroku, co se týče ochrany práv duševního vlastnictví, bylo dosaženo, a to zejména prostřednictvím posíleného provádění strategie Komise v oblasti prosazování práva20. Silná ustanovení ohledně práv duševního vlastnictví byla vyjednána v rámci dvoustranných dohod. S řadou podobně smýšlejících zemí byla uzavřena Obchodní dohoda proti padělatelství (ACTA)21. S některými klíčovými partnery, jako jsou Čína a Rusko, byly posíleny zvláštní „dialogy o právech duševního vlastnictví“. Také nové poradenské kontaktní místo, které bylo otevřeno v Číně pro MSP a otázky práv duševního vlastnictví, velmi účinně napomohlo evropským MSP chránit a bránit svá práva duševního vlastnictví v této zemi22, stejně jako projekt „IPR2“23, což je partnerský projekt mezi EU a čínskými orgány, který má zvýšit účinnost prosazování práv duševního vlastnictví v Číně. V rámci nedávno uskutečněného hodnocení strategie Komise v oblasti prosazování práva24 byl učiněn závěr, že tato strategie je důležitá a že vedla k několika úspěchům, avšak vzhledem k tomu, že je uplatňována již 6 let, vyžaduje určité úpravy. V souladu s tím nyní Komise přezkoumává svou strategii, kterou je nutno zdokonalit prostřednictvím komplexnějšího přístupu (zejména vzhledem k širší škále zájmů zúčastněných stran, jako jsou otázky související s rozvojem) na základě výše uvedeného hodnocení a dalších zdrojů poznatků a informací včetně široké konzultace se zúčastněnými stranami. 3.3.
Udržitelná dodávka surovin
Růst celosvětové poptávky a rostoucí tlak na ceny způsobený rychlou industrializací rozvíjejících se ekonomik vyvolaly obavy o řádné fungování světových trhů se surovinami. 25 Dovoz surovin představuje přibližně jednu třetinu dovozu do EU. Při výrobě a vývozu mnoha technologicky vyspělých a ekologičtějších výrobků je průmysl EU vysoce závislý na dovozu určitých surovin. Obchodní omezení u těchto druhů zboží tedy mohou nepříznivě ovlivnit konkurenceschopnost průmyslu EU. Pokud se produkce dané suroviny soustředí v omezeném počtu zemí, omezení vývozu mají významný dopad na celosvětový trh s danou surovinou a mohou pro průmysl EU představovat velmi vážný problém.26 Používání vývozních omezení producentskou zemí navíc vyvíjí tlak na další vývozce, aby následovali tohoto příkladu a chránili svá domácí navazující odvětví, čímž rozpoutají řetězovou reakci, která zhoršuje deformace na světových trzích a tlačí ceny nahoru. Kromě toho, jelikož budou mít ceny na domácích trzích v zemích, které uplatňují omezení, klesající tendenci, může to odrazovat od dalších investic do výroby nebo těžby, a tudíž ještě více ohrožovat dlouhodobou dodávku těchto surovin.
20 21
22 23 24
25
26
CS
Strategie prosazování práv duševního vlastnictví ve třetích zemích, 2004. Stranami dohody jsou Austrálie, Kanada, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Maroko, Nový Zéland, Singapur, Švýcarsko, Spojené státy a EU. http://www.china-iprhelpdesk.eu http://www.ipr2.org Hodnocení strategie prosazování práv duševního vlastnictví ve třetích zemích, ADE, listopad 2010 – http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/november/tradoc_147053.pdf Podrobnější informace viz pracovní dokument útvarů Komise „Obchod motorem prosperity“ doprovázející sdělení Komise „Obchod, růst a celosvětové záležitosti"; strana 65 a obrázek 15. Riziko spojené s dodávkami je způsobeno skutečností, že vysoký podíl celosvětové výroby (tj. zpracovatelské kapacity, která přetváří danou surovinu do podoby komerčních průmyslových výrobků) pochází převážně z jedné země nebo z několika málo zemí: to je případ Číny (antimon, kazivec, gallium, germanium, grafit, indium, hořčík, vzácné zeminy a wolfram), Ruska (platinové kovy), Konžské demokratické republiky (kobalt, tantal) a Brazílie (niob a tantal). Tuto koncentraci výroby v mnoha případech ještě prohlubuje nízká nahraditelnost a nízká míra recyklace.
15
CS
Z vybraných zemí uvedených v této zprávě zavádějí v současné době omezení vývozu surovin Argentina, Brazílie, Čína, Indie a Rusko. Tato opatření nepříznivě ovlivnila dovoz surovin do EU v hodnotě téměř 6 miliard EUR v roce 2009. Nedávná studie OECD ukázala, že v období let 2003 až 2009 uplatňovalo vývozní cla 65 členských států WTO27. Údaje shromážděné Komisí28 ukázaly, že k září 2009 se omezení vývozu, jimž čelí hospodářské subjekty z EU, týkala více než 1 200 celních položek.29 Mezi země ukládající největší počet opatření patřily Čína, Rusko, Argentina a Ukrajina. Nejvíce postiženými sektory byly zemědělské produkty, nerosty, chemikálie, surové kůže a kožky, dřevo a výrobky ze dřeva a kovy. Řešení tohoto druhu opatření narušujících obchod je však velmi náročné, neboť současná pravidla WTO tato opatření zcela nevylučují. Zatímco množstevní omezení (zejména vývozní kvóty a vývozní licence) podléhají pravidlům GATT, na vývozní daně se mnohostranně uplatňovaná pravidla obecně nevztahují30. V rámci svého obecného přístupu k surovinám proto Komise vypracovala zvláštní obchodní strategii pro suroviny, která stojí na třech pilířích: na jednáních o příslušných pravidlech na mnohostranné a dvoustranné úrovni, na prosazování stávajících práv napadáním nezákonných omezení vývozu, a to pokud možno i prostřednictvím postupů pro řešení sporů v rámci WTO, a na dalších osvětových činnostech zaměřených do třetích zemí, které je mají přesvědčit o globální povaze surovin a o přínosech, jež mohou mít jasná obchodní pravidla v této oblasti pro ně samotné. Evropská unie provádí tuto strategii mimo jiné prostřednictvím řady obchodních jednání, zahájením řízení v rámci WTO proti řadě opatření omezujících vývoz uplatňovaných Čínou (v této souvislosti již Komise zkoumá nejvhodnější další kroky, které by mohly být podniknuty, včetně možného následného řízení v rámci WTO) a podporou debat o této otázce v rámci dvoustranných kontaktů a na různých fórech, jako je OECD. I nadále bude nezbytné nastolovat téma surovin při jednáních s příslušnými partnery na nejvyšší úrovni a v co největší možné míře využívat dostupné způsoby řešení sporů a vyjednávání dohod o volném obchodu, pokud jsou k dispozici. 3.4.
Služby
Rychle se rozvíjející sektor služeb přispívá k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst na celém světě více než jakékoli jiné odvětví. V EU představuje sektor služeb přibližně tři čtvrtiny HDP, přes 70 % pracovních míst31 a asi 30 % vývozu z EU. Přesto obchod se službami tvoří pouze 20 % světového obchodu. Evropská unie je „lídrem na trhu“ v celosvětovém obchodu se službami, který v roce 2009 představoval 27 % celosvětového vývozu a 25 % celosvětového dovozu. Služby jsou tedy oblastí mezinárodního obchodu, v níž je průmysl EU vysoce konkurenceschopný, ale v níž mu obchodní překážky – jak ukazují překážky uvedené v oddílu 2 u Japonska a sdružení Mercosur – nadále zabraňují v plném využívání výhod jeho vysoké konkurenceschopnosti. Omezení obchodu se službami mají 27
28
29
30
31
CS
To představovalo výrazný nárůst oproti období let 1997 až 2002, kdy tyto nástroje využívalo 39 členů WTO, viz J. Kim, „Nedávné trendy v omezeních vývozu”, OECD Trade Policy Working Papers, 101, 2010. Databáze zahrnuje 19 zemí včetně Alžírska, Argentiny, Brazílie, Číny, Egypta, Indie, Indonésie, Kazachstánu, Ruska, Jižní Afriky, Thajska a Ukrajiny. Opatření je vymezeno jako celní položka na úrovni HS4, která podléhá množstevnímu omezení (vývozní kvótě nebo zákazu vývozu), vývozní dani nebo procesu neautomatického povolování vývozu, viz GŘ pro obchod, Suroviny. Výroční zpráva za rok 2009, http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/june/tradoc_146207.pdf S výjimkou případů, kdy byly vyjednány v rámci protokolů o přistoupení k WTO, jako je tomu u řady surovin v případě Číny a Ruska. Podle zprávy „Zaměstnanost v Evropě 2010“ (s. 165) činila v roce 2009 zaměstnanost v odvětvích služeb v EU 70,4 %.
16
CS
podobu buď překážek vstupu na trh, přímé diskriminace zahraničních poskytovatelů služeb oproti domácím poskytovatelům nebo právních a správních překážek, které platí pro všechny poskytovatele, ale de facto vytvářejí další překážky pro zahraniční poskytovatele. Jelikož přibližně 75 % obchodu se službami se týká dodávek infrastrukturních služeb, mohlo by větší otevření obchodu se službami rovněž zlepšit konkurenceschopnost výrobních podniků, což by vedlo k celkovému zvýšení blahobytu. Naše snahy o otevírání trhů se službami v zahraničí je nutno zesílit. Evropská unie v současné době jedná o liberalizaci obchodu se službami v mnohostranném rámci Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) a prostřednictvím dvoustranných dohod o volném obchodu. Druhé z uvedených řešení již přineslo významný liberalizační balíček v rámci dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou. V návaznosti na tento důležitý precedens by měla EU upřednostňovat služby, aby v budoucích dohodách dosáhla vysoce ambiciózních výsledků, v krátkodobém horizontu zejména s Indií a Kanadou. 3.5.
Investice
Současná fáze globalizace s prudkým nárůstem integrovaných dodavatelských řetězců zaznamenala dramatický nárůst přímých zahraničních investic (PZI). Přímé zahraniční investice jsou považovány za jeden z klíčových faktorů při posilování hospodářského růstu, a to i u rozvojových zemí. Přímé zahraniční investice představují důležitý zdroj zvyšování produktivity a hrají rozhodující úlohu při zakládání podniků v zahraničí a budování globálních dodavatelských řetězců jako součásti moderního mezinárodního hospodářství. Nedávný výzkum také ukázal, že otevřené investiční prostředí hraje důležitou úlohu v zajišťování pracovních míst v EU.32 Jako největší zdroj přímých zahraničních investic v celosvětovém hospodářství má EU klíčový zájem na zlepšování přístupu na zahraniční trhy a uvolnění plného potenciálu vnitřní síly EU v oblasti služeb a usazování. Překážky pro zahraniční investice mají podobu právních a správních omezení, jež OECD řadí do tří širokých kategorií: i) omezení zahraničního vlastnictví vlastního kapitálu, ii) povinné postupy kontroly a schvalování zvyšující náklady na vstup a iii) provozní omezení, jako jsou omezení ohledně cizinců pracujících v dceřiných společnostech nebo požadavky na státní příslušnost a bydliště členů představenstva, vstupní omezení a diskriminační nařízení vlády nebo omezení repatriace zisků. Většina omezení platí v sektorech služeb, přičemž k nejvíce omezeným odvětvím patří doprava, telekomunikace, finance a elektřina. Přestože restriktivnost předpisů upravujících PZI v jednotlivých zemích není snadné měřit, jasně patrná je vysoká úroveň překážek pro investice v Indii, Číně a Rusku, jak je uvedeno v oddílu 2. Vzhledem k přínosům zahraničních investic se EU snaží vytvořit pro evropské investory v zahraničí přitažlivé a stabilní prostředí a rovněž chránit a podporovat otevřený investiční režim v samotné EU v duchu reciprocity a vzájemného prospěchu. Tyto cíle jsou sledovány jak na jednáních a při rozhovorech s klíčovými partnery, jako jsou USA, Čína a Rusko, tak prostřednictvím aktivní účasti na práci probíhající na mezinárodních fórech, jako jsou OECD, UNCTAD a G8/G20. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a rozšířením kompetencí EU na oblast přímých zahraničních investic se investiční politika komplexněji vypracovává a řídí na evropské úrovni, což poskytuje Evropské unii větší vliv při vyjednávání, takže může nejen přispět k postupnému odstraňování omezení pro přímé zahraniční investice ve třetích zemích, ale také zajistit lepší ochranu investic pro všechny evropské podniky – a mezitím 32
CS
Viz zpráva společnosti Copenhagen Economics, „Impacts of EU outward FDI“ (Dopady přímých zahraničních investic z EU), 20. května 2010, http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/june/tradoc_146270.pdf
17
CS
zajistit úrovně ochrany, které si před přijetím Lisabonské smlouvy členské státy jednotlivě vyjednaly s třetími zeměmi. Komise již zveřejnila sdělení33 o mezinárodní investiční politice, které zvyšuje konkurenceschopnost EU a tím přispívá k dosažení cílů inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění stanovených ve strategii Evropa 2020. Obnovená obchodní strategie rovněž zavazuje EU k řešení potřeb investorů z EU mimo území EU včetně jednání o komplexním přístupu na trh a ustanoveních na ochranu investic s klíčovými obchodními partnery, nejnaléhavěji s Indií, Kanadou a Singapurem, kde obchodní jednání již značně pokročila. Evropská unie rovněž zváží samostatné investiční dohody s dalšími významnými obchodními partnery, jako jsou Čína a Rusko. Existence konkrétních investičních překážek bude kromě tohoto velmi závažného a rozvíjejícího se programu vyjednávání vyžadovat individuální přístup k případům a angažovanost na vysoké politické úrovni s cílem zajistit, aby nedocházelo ke znevýhodňování evropských investorů. 3.6.
Právní a správní otázky – technické předpisy a normy (technické překážky obchodu a sanitární a fytosanitární otázky)
Mnoho vývozců z EU uvádí jako hlavní problémy přístupu na trh především překážky související s technickými předpisy a normami. Příklady uvedené v oddílu 2 popisují problémy v odvětví informačních technologií v Číně a Indii nebo v odvětví zdravotnických prostředků v Japonsku. Takové překážky mohou mít významný hospodářský dopad na výrobce, neboť přinejmenším vyžadují úpravu výrobků a výrobních zařízení, aby bylo dosaženo souladu s rozdílnými požadavky. Jelikož se společnosti z EU stále častěji stávají součástí globálních dodavatelských řetězců, rozdíly v předpisech a normách zvyšují náklady na účast v globální ekonomice a snižují konkurenceschopnost místních společností na celosvětovém trhu. Právní a správní otázky uvedené v této zprávě v souvislosti s Čínou, Indií, Japonskem a Ruskem by mohly nepříznivě ovlivnit vývoz z EU, jehož hodnota v roce 2009 činila přibližně 13,7 miliardy EUR. Právní a správní překážky rovněž velmi významně brání transatlantickému obchodu. Vyskytují se v mnoha různých odvětvích, jako je automobilový průmysl, kde americké bezpečnostní předpisy představují 42 norem, jež musejí výrobci automobilů a vybavení prodávaného v USA dodržovat a jež se liší od mezinárodních norem, nebo jako je textilní průmysl, kde zákon pro zlepšení bezpečnosti spotřebního zboží (Consumer Product Safety Improvement Act) stanoví dalekosáhlé požadavky. Některé takové překážky jsou pouze důsledkem rozdílů v právním a správním přístupu. Tyto rozdíly mohou být zcela oprávněné a jednoduše odrážet historický vývoj právních a správních přístupů, rozdíly ve výši příjmů, spotřebitelské preference a vnímání rizik. Avšak v mnoha případech jsou rozdíly – jako například požadavky dvojího zkoušení a nadměrné požadavky na dokumentaci – využívány systematičtěji s cílem zvýhodnit nebo chránit domácí výrobu. Zatímco v případě posledně uvedených překážek bude zapotřebí silná, cílená a asertivní reakce ze strany EU, první skupinu překážek je nutno řešit systematičtější, dlouhodobou spoluprací a dialogem, jež zejména zvýší transparentnost a předvídatelnost právních a správních režimů. Příklad čínských opatření v odvětví informačních technologií uvedený v oddílu 2 dokládá problémy spojené s právními a správními normami. Co se týče vymezení bezpečnostních problémů, čínská opatření jdou daleko nad rámec běžné praxe v jiných zemích a příslušných 33
CS
KOM(2010) 343 v konečném znění, 7.7.2010; http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/july/tradoc_146307.pdf
18
CS
mezinárodních norem34. Nutnost dodržovat čínské vnitrostátní normy způsobuje evropským společnostem značné náklady. Ačkoli zásahy na vysoké úrovni vedly k některým úpravám čínské politiky, základní problém neuznávání mezinárodních norem přetrvává. Evropská unie vede s čínskými orgány řadu dialogů o právních a správních otázkách, jejichž cílem je upozornit Čínu na výhody používání mezinárodních norem a povzbudit ji k dalšímu zapojování do mezinárodních organizací pro normalizaci. Je zřejmé, že v sázce je velmi mnoho, a k dosažení hmatatelného pokroku bude zapotřebí pravidelných jednání na vysoké úrovni, mimo jiné v rámci hospodářského a obchodního dialogu na nejvyšší úrovni, ale rovněž na summitech. V této problematice je obvyklé, že preventivní kroky před přijetím opatření jsou mnohem slibnější než snaha o zrušení opatření, která již prošla legislativním procesem. Tuto filosofii je třeba zapracovat do strategie EU pro řešení právních a správních otázek. Stejně tak se během posledních let značně zvýšilo využívání obchodních překážek v podobě pravidel o bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a zdraví rostlin, jak ukazují závažné překážky popsané v oddílu 2 v případě Ruska a Indie, což vývozcům z EU způsobuje vážné problémy. Ruské a indické příklady ukazují, že vlády jdou často nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu zdraví spotřebitelů v jejich zemích, a používají omezení v podobě sanitárních a fytosanitárních požadavků, aby chránily domácí výrobce zemědělských produktů před konkurencí. Jelikož se celní překážky pro zemědělské produkty budou v nadcházejících letech postupně snižovat, existuje reálné riziko, že se tyto problémy v budoucnu ještě více rozšíří. 3.7.
Celní překážky
Jak lze vidět na příkladech ruských celních opatření a argentinského systému dovozních povolení, jež jsou uvedeny v oddílu 2, vedle sofistikovanějších nových forem opatření i nadále existují tradiční celní překážky. Od vypuknutí finanční a hospodářské krize v roce 2008 vyvolávají opatření v obou zemích u evropských vývozců stále větší obavy. Podrobná analýza provádění těchto opatření vypovídá o přetrvávajícím nedostatku transparentnosti, o správní diskriminaci v podobě zatěžujících postupů a často o svévolném výkladu stávajících předpisů, například pokud jde o určování celní hodnoty zboží. Evropská unie proti takovým opatřením rázně vystupuje, zejména tam, kde existují dobré důvody se domnívat, že opatření nejsou v souladu s pravidly WTO, jako v případě argentinského systému dovozních povolení. Nicméně v tomto posledně uvedeném případě ani koordinovaný postup v rámci WTO společně s dalšími partnery, na něž mají tato opatření stejný dopad, nepřineslo významné výsledky. Bude proto nezbytné posoudit, zda není oprávněné používat jiné prostředky, například formální postupy řešení sporů v rámci WTO nebo silnější politické intervence. 4.
CESTA VPŘED: JAK LZE ÚČINNĚJI ŘEŠIT VÝZNAMNÉ PŘEKÁŽKY PŘÍSTUPU NA TRH?
Ačkoli přesný hospodářský dopad překážek uvedených v této zprávě nelze podrobně kvantifikovat, mohou tato opatření nepříznivě ovlivnit evropský vývoz v hodnotě 96 až 130 miliard EUR (9 až 12 % celkového vývozu EU v roce 2009) a dovoz surovin do EU
34
CS
Příslušnou normou by byla norma ISO/IEC 15408, kterou doplňuje Dohoda o uznávání společných kritérií upravující vzájemné uznávání osvědčení bezpečnosti IT.
19
CS
v hodnotě přibližně 6 miliard EUR35. Tyto odhady „potenciálně nepříznivě ovlivněných obchodů“ by neměly být vykládány jako ukazatel objemu „zmařených obchodů“ EU. Zmařené obchody jsou implicitně jen zlomkem „nepříznivě ovlivněných obchodů“ a měly by být výrazně nižší, avšak vzhledem k dostupným informacím a komplexní povaze překážek obchodu je nelze přesně kvantifikovat.36 Uváděná čísla nicméně poskytují představu o objemech obchodu, jež mohou být nepříznivě ovlivněny různými opatřeními. Vyřešení těchto překážek by tudíž mělo významný dopad na vývoz z EU a poskytlo by další přístup k důležitým trhům vládních zakázek. Kromě hospodářských přínosů, které mají být zajištěny programem vyjednávání EU, by se tak velmi významně přispělo k vnějšímu rozměru cílů strategie Evropa 2020, které spočívají v inteligentním a udržitelném růstu podporujícím začlenění. Nicméně k dosažení těchto přínosů je nezbytné, aby všichni dotčení aktéři – a to zejména Komise, jakožto představitel Evropské unie v otázkách obchodu, za pomoci delegací EU, jež jsou nyní začleněny do Evropské služby pro vnější činnost, na straně jedné a příslušné orgány členských států na straně druhé – postupovali skutečně aktivně. Je zapotřebí společné úsilí na všech úrovních, abychom našim strategickým partnerům koordinovaně zdůrazňovali význam, který má vyřešení překážek uvedených v této zprávě pro naše dvoustranné vztahy. Jednotné vystupování je v tomto ohledu rozhodující. Pokud dokáže EU postupovat koordinovaně a rozhodně a přitom vyváženě uplatňovat různé aspekty našich nástrojů pro řešení vnějších vztahů, je pravděpodobnější, že budou naši strategičtí partneři reagovat konstruktivně. V tomto ohledu stanovila Evropská rada na svých zasedáních v září a prosinci 2010 potřebu vymezit zájem EU vůči jejím strategickým partnerům. Pověřila vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby ve spolupráci s Komisí a Radou ve složení pro zahraniční věci „stanovila společné evropské zájmy a určila všechny možné pákové efekty k jejich dosažení“. Tuto zprávu – v rámci programu prosazování obnovené obchodní politiky EU – lze chápat jako příspěvek k tomuto pověření. Překážky uvedené v této zprávě a doprovodná horizontální analýza tvoří výběr otázek přístupu na trh, které je nutno se strategickými partnery EU přednostně řešit. Existuje již řada zvláštních fór na vysoké úrovni s některými strategickými partnery EU, například Transatlantická hospodářská rada s USA, hospodářský a obchodní dialog na nejvyšší úrovni s Čínou nebo skupina na vysoké úrovni s Japonskem. Přístup na trh a zejména právní a správní překážky hrají na těchto fórech důležitou úlohu. Mají-li však být zájmy EU prosazovány razantněji, musí být EU připravena v případě potřeby vznést problematiku překážek přístupu na trh na summitech a dalších setkáních na nejvyšší úrovni.
35
36
CS
Toto číslo se týká pouze omezení vývozu zemědělských produktů a dovozu průmyslových surovin, který představuje pouze jednu třetinu celkového dovozu surovin do EU (11 % celkového dovozu do EU). Zbývající dvě třetiny dovozu surovin do EU se týkají energetických surovin (23 % celkového dovozu do EU). Ačkoli se podrobné statistiky ohledně omezení vývozu energetických surovin teprve vypracovávají, je zřejmé, že tato omezení převažují v řadě klíčových zemí, které jsou producenty energetických surovin. Významným příkladem je v tomto ohledu Rusko, kde platí 30% vývozní clo na plyn, které má dopad na dovoz zemního plynu do EU v hodnotě 13,1 miliardy EUR (28 % celkového dovozu zemního plynu do EU). Tyto odhady založené na stávajících obchodních tocích jsou rovněž ovlivňovány dalšími faktory, které mají tendenci snižovat skutečnou hodnotu „potenciálně nepříznivě ovlivněných obchodů“. Například, čím větší je dotyčná obchodní překážka, tím nižší budou pozorované „nepříznivě ovlivněné“ obchodní toky. V krajním případě nebude při zákazu vývozu nebo dovozu zaznamenán žádný obchod, takže se tento zákaz v údaji o „potenciálně nepříznivě ovlivněných obchodech“ nijak neprojeví, zatímco ve skutečnosti je hospodářský dopad této překážky velmi významný. Tento ukazatel proto může mít tendenci zvýrazňovat váhu nižších překážek a snižovat význam přísnějších překážek.
20
CS
Je zřejmé, že ofenzivní a defenzivní zájmy jsou propojené a že reciprocita a vzájemné přínosy jsou důležité pojmy v mezinárodních vztazích a v obchodní politice především. Bude proto třeba posoudit, zda lze získat větší vliv tím, že obavy EU ohledně překážek přístupu na trhy jejích strategických partnerů uvedeme do souvislosti se zájmem každého z těchto partnerů na zvýšeném přístupu na trh EU. V tomto ohledu bude pro zadávání vládních zakázek, jak je uvedeno v oddílu 3 této zprávy, navržena zvláštní iniciativa. Ve všech ostatních oblastech je nutno co nejvíce využívat stávající nástroje s cílem přimět partnery EU, aby vynakládali stejné úsilí k otevírání trhů jako EU. Důležitou úlohu při sledování evropských zájmů týkajících se přístupu na trh budou hrát delegace EU, které představují naše antény pro analýzu situace ve vnitrostátních systémech našich strategických partnerů včetně hospodářských a politických zájmů a praxe v oblasti průmyslové politiky. Bude důležité využívat tyto antény tak, aby zásahy na vysoké politické úrovni ohledně překážek přístupu na trh byly dobře připraveny, aby byly založeny na veškerých dostupných politických a hospodářských informacích a aby se včas přijímala vhodná následná opatření. Tato zpráva stanoví ambiciózní program. Jeho cílem je pozvednout a vyvážit úroveň zásahů EU v souvislosti s určitými problémy týkajícími se překážek vstupu na trhy našich strategických partnerů. Koordinovaný postup na nejvyšší politické úrovni může zásadně zapůsobit ve prospěch vývozních a investičních zájmů evropských společností a v konečném důsledku i ve prospěch hospodářského růstu a zaměstnanosti v Evropě. Komise bude pravidelně sledovat pokrok v plnění tohoto programu a každoročně podávat příslušnou zprávu Evropské radě.
CS
21
CS
