Deklarace Globálních odborů k Summitu G-20 v Londýně Duben 2009
Průvodní zpráva: From: Irma Procházková [mailto:
[email protected]] Sent: Wednesday, March 25, 2009 7:37 AM To: Irma Procházková Subject: Info k G-20 pro odborové svazy Vážené kolegyně a kolegové, v příloze najdete Deklaraci Globálních odborů k nadcházejícímu jednání G-20. Globální odbory tvoří Mezinárodní odborová konfederace (MEOK), Odborový poradní výbor při OECD (TUAC) a mezinárodní odborové odvětvové federace (GUF). Text zmíněné Deklarace jsme dopisem M.Štěcha z 23.3.09 postoupili M.Topolánkovi, a to i v jeho funkci předsedy Evropské rady, v níž by se měl zasedání G-20 zúčastnit.Stejného dne předaly tuto Deklaraci členské organizace MEOK vládním představitelům ve svých zemích. Globální odbory důrazně upozorňují na to, že současnou krizi nemohou vlády a finanční instituce řešit bez odborů a občanské společnosti. Navíc, byť je prioritou řešení krize, je třeba dosáhnout toho, aby se tato situace již neopakovala. S pozdravem Zdeněk Málek
1
Deklarace Globálních odborů k Summitu G-20 v Londýně Duben 2009 I.
Úvod a shrnutí
1. Světová ekonomika je uprostřed vše zahrnující trojité krize, která začala na trhu bydlení ve Spojených státech, šířila se v neregulovaném stínovém finančním systému a vyústila zprvu v krizi úvěrového trhu a poté v krizi zaměstnanosti. Nyní se rozvinula do složitého a nebezpečného bludného kruhu, kde klesající ceny obytných domů a zvyšující se nezaměstnanost společně přispívají ke krizi na úvěrovém trhu. Tato krize se rozšířila po průmyslově vyspělých, industrializujících se i rozvojových ekonomikách. 2. Když se vedoucí představitelé G20 poprvé setkali ve Washingtonu v listopadu 2008, svět již čelil nebývalému útlumu růstu, kdy v průmyslově vyspělých zemích klesala výroba. Situace v současné době je dramaticky horší. V posledním čtvrtletí 2008 byly zaznamenány šokující poklesy HDP. V přepočtu na roční míru, HDP v ekonomikách G7, Evropské unii a OECD jako celek se snížil o 6 %.1 To jsou nejhorší čísla, jaká kdy byla zaznamenána. Nákaza se rozšířila do industrializujících se a rozvojových ekonomik, kde se nyní růst zastavil a HDP na hlavu klesá. V roce 2009 rychle sílí dopad recese v rozvojových oblastech, protože jejich vývoz prudce klesá a toky soukromého kapitálu vysychají. Mezinárodní měnový fond (MMF) identifikoval 26 nízkopříjmových zemí v Africe, Asii, Severní a Jižní Americe a Východní Evropě jako „vysoce zranitelné“ vůči nepříznivým účinkům globální recese v roce 2009.2 Ekonomická krize ohrožuje miléniové cíle rozvoje, které stanovily minimální cíle pro globální úsilí pro boj s mnoha ze základních příčin chudoby. Deset let pokroku dosaženého ve snižování chudoby bylo zmařeno v několika málo měsících. 3. V prvních měsících roku 2009 nezaměstnanost dále rychle rostla. Nyní se zdá pravděpodobné, že „nejhorší“ scénář MOP pro celosvětový růst nezaměstnanosti o 50 milionů v roce 2009 se ukáže jako příliš optimistický.3 Přes 200 milionů pracovníků může být uvrženo do extrémní chudoby, většinou v rozvojových a industrializujících se zemích, kde většinou neexistují žádné záchranné sítě. Bude to znamenat, že počet chudých pracujících - kde na jednoho člena rodiny připadá méně než 2 dolary denně - se může zvýšit na 1,4 miliardy. 60 procent chudých lidí ve světě tvoří ženy. Pracovníci po celém světě, kteří ztrácejí svá pracovní místa a své domovy, představují nevinné oběti krize: krize, kterou přivodila nenasytnost a nekompetence ve finančním sektoru, krize, která však měla svůj základ v politice privatizace, liberalizace a deregulace trhu práce uplatňované v posledních dekádách. Účinky této politiky 1
OECD, Čtvrtletní národní účty, 18.2.2009. MMF, Důsledky globální finanční krize pro země s nízkým příjmem, 2009. 3 MOP, Globální trendy zaměstnanosti, 28.1.2009. 2
2
stagnující mzdy, škrty v sociální ochraně, eroze práv pracovníků, zvýšení rozsahu nejisté práce, posílení váhy finančního sektoru v ekonomice - společně přispěly ke zvýšení nerovností a zranitelnosti. Rozměry této krize dosvědčují selhání těchto politik. Bez radikální odpovědi vlád tato nejvážnější ekonomická krize od dob velké deprese 30. let minulého století přeroste do sociální a nakonec i do politické krize. 4. Až se naše ekonomiky začnou zotavovat, nebude možný žádný návrat k „zaběhnuté praxi“. Krize musí být signálem pro skoncování s ideologií ničím nespoutaných finančních trhů, kde se samoregulace vyjevila jako podvod a nenasytnost získala převahu nad racionálním úsudkem ke škodě reálné ekonomiky. Je nutné vybudovat novou národní a globální regulatorní architekturu, která obnoví primární funkci finančních trhů, tj. zajistit stabilní a nákladově účinné financování produktivních investic v reálné ekonomice. Navíc k tomu bude nutné nastavit nový model ekonomického rozvoje, který bude ekonomicky účinný, sociálně spravedlivý a udržitelný z hlediska životního prostředí. Bude nutné skoncovat s politikami, které v posledních dvou desetiletích produkovaly masivní nerovnosti. To vyžaduje zásadní změnu v provádění politiky. Vedoucí představitelé G20 musí zahájit multilaterální proces, spolupracovat s ostatními vládami, s OSN a dalšími institucemi s cílem znovu narýsovat řízení globální ekonomiky tak, aby sociální otázky a otázky životního prostředí byly povýšeny na stejnou úroveň priorit jako obchod a finance. 5. Globální odbory proto vyzývají představitele G20, aby ve spolupráci s dalšími vládami a mezinárodními institucemi vypracovali strategii o pěti bodech, která by se napřed měla vypořádat s krizí a potom vybudovat spravedlivější a udržitelnější světovou ekonomiku pro budoucí generace. Tato strategie musí: -
provést plán koordinovaného mezinárodního oživení a trvale udržitelného růstu, který bude mít maximální účinek na tvorbu pracovních míst, soustředí se na veřejné investice, aktivní politiky trhu práce a bude chránit ty nejzranitelnější pomocí rozšířených sociálních sítí a investic do „zelené ekonomiky“, které mohou posunout světovou ekonomiku na cestu nízkouhlíkového růstu. Rozvojovým a industrializujícím se zemím musí být poskytnuty zdroje a prostor k provádění proticyklických politik (§ 6-17);
-
ihned znárodnit insolventní banky tak, aby byla obnovena důvěra a poskytování úvěrů ve finančním systému a navíc k tomu stanovit nová pravidla a mechanismy ke kontrole globálních financí s plným zapojením všech nositelů oprávněného zájmu. K tomuto účelu navrhujeme akční plán o osmi bodech (§ 18-22);
-
potírat riziko mzdové deflace a zvrátit růst nerovnosti příjmů rozšířením rozsahu kolektivního vyjednávání a posílením institucí pro stanovování mezd, aby se tak nastavila důstojná úroveň minimálního příjmu na trhu práce (§ 23-26);
-
připravit půdu pro dalekosáhlou a ambiciózní mezinárodní dohodu o změně klimatu na setkání COP15 v Kodani v prosinci 2009 (§ 27-29);
-
ustanovit legislativní měřítko pro normy a instrumenty mezinárodních ekonomických a sociálních institucí - MOP, MMF, Světové banky, WTO a OECD - a k tomu navíc tyto instituce reformovat a vybudovat účinné a účty skládající globální ekonomické řízení (§ 3033).
3
II. Plán koordinované mezinárodní obnovy a udržitelného růstu Potřeba koordinace 6. První prioritou pro vedoucí představitele G20 musí být obnovit důvěru zastavením volného pádu světového růstu a zvrácením pokračujícího poklesu zaměstnanosti. Za tím účelem musí vlády přijmout všechna potřebná opatření a musí využít svých pák vůči bankám, aby se znovu rozhýbalo poskytování úvěrů, a musí poskytnout dodatečnou likviditu. Počínaje listopadem 2008 většina zemí G7 a dalších zemí v G20 i mimo tuto skupinu ohlásila nebo již provádí fiskální patření na podporu růstu. Tato opatření by měla dvojnásobný účinek na pracovní místa a růst, kdyby byla prováděna koordinovaně a mezinárodně se doplňovala.4 Až dosud takováto koordinace chybí: pobídky ve Spojených státech představují nejméně 2 % HDP ročně, zatímco opatření ohlášená v zemích EU až do počátku února 2009 představovala méně než 1 % HDP Evropské unie. Skupina G20 musí přimět ty, kdo se "bezplatně vezou", aby se připojili a přijali koordinovaná opatření k stimulaci světové ekonomiky - země mající přebytky zahraničního obchodu by měly zaujmout vedoucí postavení. Opakujeme svou výzvu k přijetí globálního plánu obnovy v rozsahu nejméně dvou procent objemu světové výroby. Centrální banky by měly pokračovat ve snižování úrokové míry a provést kvantitativní uvolnění měnové politiky, aby tak státní investování mohlo být financováno s nízkými náklady na úrok. Zaměření veřejných výdajů na zaměstnanost 7. Aby se dosáhlo co největšího účinku na růst a zaměstnanost, musí být opatření také zaměřena na situaci uvnitř zemí. Existuje potřeba narýsovat novou ekonomickou mapu, která bude identifikovat odvětví představující nejvíce příležitostí pro budoucí růst. Vlády by měly přijít s programy investic do infrastruktury, které povzbudí růst poptávky v co nejkratším termínu a ve střednědobé perspektivě zvýší růst produktivity v celé reálné ekonomice. Měla by být zahájena opatření na podporu kupní síly příjemců nízkých platů, včetně domácností s jedním živitelem, kde tímto živitelem jsou převážně ženy. Když přisuneme peníze do kapes a peněženek lidí s nízkými příjmy, povzbudíme tím ekonomiku, protože tito lidé velmi pravděpodobně rychle utratí dodatečnou hotovost a zajistí tím pomoc při zvládnutí recese. To se může uskutečnit zvýšením dávek, pomocí soustav přímého vytváření pracovních míst a změn ve zdanění. Zdroji by se nemělo plýtvat na neúčinné všeobecné snižování daní: v průběhu ekonomického poklesu mají výdaje na sociální bezpečnostní sítě a transfery ve prospěch služeb státní správy, například v oblasti vzdělávání a zdravotnictví, téměř dvojnásobný účinek v porovnání se snižováním daní. Zelené investování a zelená pracovní místa 8. Nikdy nebyla lepší příležitost pro zahájení „Zeleného nového údělu“, k němuž vyzval Program Spojených národů pro životní prostředí (UNEP). Program „zelených pracovních míst“ vyžaduje, aby vlády provedly rozsáhlé investice do zelené infrastruktury, například do energetické účinnosti a obnovitelných energií - čímž se v řadě sektorů vytvoří pobídky pro vytváření vysoce kvalitních pracovních míst - a vyžaduje také posílení finančních zdrojů na výzkum a vývoj, rozšiřování a široké uplatňování nových technologií a zvýšení úrovně programů rozvoje.
4
MMF, Fiskální politika pro krizi, 29.12.2008. 4
Kvalitní veřejné služby 9. Jako součást nového modelu rozvoje musí vlády zvýšit roli veřejného sektoru celostátního i místního - při poskytování kvalitních základních služeb, jako je vzdělávání, zdravotnictví, dodávky vody, kanalizace, vynucování práva, bezpečnost a zabezpečení, požární ochrana a ochrana občanů. Kvalitní veřejné služby mohou znamenat rozhodující přínos pro sociální soudržnost a spravedlnost, které jsou spolu s účinnou a etickou správou v legislativní oblasti a aplikací regulačních rámců základním kamenem pro zdravou demokratickou společnost. 10. Nadešel také čas pro investování do lidí - do jejich vzdělání a zdraví a do péče o děti a staré lidi. Když stále rychleji dochází k ztrátám pracovních míst v odvětvích zasažených krizí, existuje jasné zdůvodnění pro investice do vzdělávání a odborného výcviku, aby se tak podpořil přesun pracovníků do sektorů, kde existuje potřeba vytvořit a obsadit volná pracovní místa. Světová zdravotnická organizace (WHO) například odhaduje, že v sektorech zdravotnictví a péče vznikne ve světě potřeba dalších 4,2 milionů pracovních míst, mezi jiným vzhledem k stárnutí obyvatelstva. Aby se splnil cíl poskytnout kvalitní vzdělání všem dětem školního věku do roku 2015 bude v sektoru školství zapotřebí celosvětově vyškolit 18 milionů nových učitelů. Miliony dalších učitelů a instruktorů budou zapotřebí pro odbornou výchovu a výcvik v profesích, které jsou základem reálné ekonomiky, a pro přeškolování pracovníků v souladu s restrukturalizací ekonomik. Kromě toho musí vlády zvýšit úsilí vedoucí ke snižování chudoby žen, které v současné době představují většinu chudých lidí na světě. Aktivní politiky trhu práce 11. Za prioritní je nutné považovat udržet lidi v práci, zachovat pracovní sílu pohromadě a udržet lidi v aktivitě. Rozhodující úlohu musí sehrát aktivní politiky trhu práce; přesto však výdaje na ně představují jen velmi okrajovou část fiskálních balíčků přijatých ve většině zemí. Je zapotřebí provádět programy ke snížení rizika nezaměstnanosti a ztráty mzdy a také poskytovat podporu příjmu. V těchto těžkých dobách musí být podniky sociálně odpovědné a musí udržet své pracovníky co nejdéle. V MOP se pracovníci, vlády a zaměstnavatelé dohodli, že „restrukturalizace by měla být založena na dialogu mezi vedením podniků, odbory a zástupci pracovníků“5. Podniky, které dostávají veřejnou podporu, musí dodržovat dohody s vládami a odbory a provádět dohodnuté restrukturalizační programy zahrnující složky zaměstnanosti a výcviku. 12.
5 6
Vlády musí uskutečnit politiky trhu práce, které -
odradí podniky od toho, aby sáhly k propouštění při prvním náznaku potíží, a poskytnou podporu podnikům postiženým dočasnými potížemi s úvěrem;
-
se zaměří na skupiny nejvíce postižené krizí, jako jsou mladí a starší pracovníci, nekvalifikovaní pracovníci, dočasní pracovníci a ti, co pracují na částečný úvazek, ženy a migrující pracovníci;
-
zvýší úsilí o odstranění rozdílů v odměňování mezi ženami a muži, jejichž velikost se odhaduje na více než 22 %6;
-
poskytnou podporu příjmu, zejména cestou rozšíření dávek v nezaměstnanosti;
Globální forum MOP pro dialog o dopadu finanční krize na pracovníky ve finančním sektoru, 24.-25.2.2009 ITUC, nerovnost mužů a žen na trhu práce: přehled globálních trendů a vývoje, 2009. 5
-
zajistí plné respektování národních a mezinárodních standardů týkajících se práv pracovníků při skončení pracovního poměru;
-
podpoří investování do lidí a nabídnou jim lepší možnosti pro výcvik s cílem usnadnit lidem všech věkových kategorií získání nových dovedností;
-
zajistí migrujícím pracovníkům stejná práva jako ostatním občanům, protože jejich stigmatizace nejen vede k růstu xenofobie, ale v konečných důsledcích zvyšuje rozsah chudoby.
Podpora pro industrializující se a rozvojové ekonomiky 13. Jak globální nezaměstnanost narůstá, většina pracovníků na celém světě nemá při ztrátě zaměstnání nárok na dávky v nezaměstnanosti a když zestárnou, mohou se spolehnout pouze na své vlastní úspory nebo na podporu rodinných příslušníků. Krize znamená závazek a současně také příležitost k vybudování účinných sociálních bezpečnostních sítí, které mohou fungovat jako automatické stabilizátory v zemích, které je v současné době nemají, bez ohledu na jejich stupeň rozvoje. 14. Zvýšení příjmů pracovníků a rozšíření jejich sociální ochrany bude zvlášť důležité pro zotavení industrializujících se ekonomik, které dosáhly vysokého růstu založeného na rozvoji vývozu, ale nyní čelí následkům zhroucení, k němuž došlo na jejich hlavních exportních trzích. Ekonomické zotavení a také dosažení trvale udržitelného dlouhodobějšího růstu v těchto zemích bude záviset na jejich schopnosti vybudovat silnější základnu domácí poptávky. To bude vyžadovat zlepšení dodržování práv pracovníků, aby odbory mohly dojednat zvýšení mezd v souladu se zvýšenou produktivitou a komplexnější sociální ochranu prostřednictvím programů týkajících se například starobních důchodů a zdravotní péče. Takovéto strategie pomohou napravit „globální nerovnováhu“ v obchodu a finančních tocích a zvrátí dosavadní trend zvyšování nerovnosti příjmů, který se v mnohých z těchto zemí projevuje. 15. Když se budou průmyslově vyspělé a industrializující se země snažit o zotavení, existuje riziko, že nízkopříjmové ekonomiky budou ponechány stranou. Chudí lidé stále trpí následky potravinové krize. I když se v podmínkách globální recese ceny potravin a komodit snížily, účinky jsou stále citelné: například ceny obilovin jsou dnes stále o 71 % vyšší než byly v roce 2005. Vzhledem ke klesajícím příjmům bude ekonomická krize dále zhoršovat účinky potravinové krize, přičemž nejvíce postiženi budou chudí lidé na venkově a ve městech, zemědělci bez vlastního pozemku, domácnosti vedené ženou a lidé nedávno postižení nezaměstnaností, včetně migrujících pracovníků. Je naprosto nezbytné zvýšit úrovně oficiální rozvojové pomoci. Rozpočty rozvojové pomoci, zejména pro nejméně rozvinuté země je třeba udržet a přijmout závazky a časový rozvrh ke splnění úkolu Organizace spojených národů dosáhnout pro tuto pomoc úrovně 0,7 % HDP. Vlády musí mít problematiku zabezpečení potravinami ve svých programech a spolupracovat při budování dlouhodobé odolnosti sektoru zemědělství s cílem zajistit, že lidé budou mít dostatek peněz na základní obživu a že jim bude zajištěn bezpečný a trvale udržitelný přístup k potravinám. 16. Většina rozvojových a některé industrializující se země provádějí procyklickou fiskální politiku, protože na ně mezinárodní finanční instituce tlačí, aby v dobách krize dodržovaly „fiskální kázeň“. Mezinárodní komunita musí podpořit expanzivní programy obnovy v rozvojových zemích. Ty jsou nutné, aby se zabránilo dalšímu rozšiřování chudoby a aby se přispělo ke zvýšení globální poptávky. Důležitou roli při zajištění toho, že všechny regiony světa se budou podílet na úsilí o zotavení, musí sehrát mezinárodní a regionální rozvojové banky a také 6
další agencie. To vyžaduje zvýšení finanční pomoci mezinárodních finančních institucí a dárcovských zemí, a také skoncování se škodlivou ekonomickou politikou stanovování podmínek při poskytování pomoci ze strany mezinárodních finančních institucí. Ty by měly rozšířit iniciativy pro odpouštění dluhů a provést reformy řízení tak, aby země, jichž se jejich činnost nejvíce týká, měly širší možnosti pro stanovení svých politik. Obnovit veřejnou podporu pro globální systém obchodování 17. Obchod se hroutí, je to však více důsledek smršťování reálné ekonomiky než protekcionismu. Musíme se vyvarovat chyb z krize 30. let minulého století, abychom se nevrátili k politice „ožebrač svého souseda“. Obchod může posílit ekonomický růst, oživení a rozvoj, ale jen při správných podmínkách. Obnovení legitimnosti a veřejné podpory pro světový systém obchodu a dovršení obchodních dohod v rámci kola z Dauhá vyžaduje dosáhnout pokroku při vymáhání ochrany základních práv pracovníků. Vyžaduje to rovněž zajistit, aby rozvojové země byly schopny dosáhnout ekonomického oživení, zvýšit zaměstnanost za slušných podmínek a v budoucnosti rozvíjet průmysl a, tam kde je to nutné, kontrolovat krátkodobé toky kapitálu s cílem splnit cíle rozvoje. Bude to také vyžadovat vypracování dalších mechanismů, včetně nárazníkových zásob a kompenzačních mechanismů, s cílem chránit nízkopříjmové země proti kolísání trhů s primárními komoditami. III. Nová pravidla pro globální finanční trhy 18. Vedoucí představitelé G20 musí okamžitě jednat, aby se obnovila likvidita a solventnost v bankovním systému, aby plnil svou hlavní roli spočívající ve financování produktivních investic. Kromě toho musí vedoucí představitelé G20 nastartovat proces základních reforem globálního finančního systému, aby se tak skoncovalo s posílením váhy finančního sektoru, který devastuje reálnou ekonomiku. Vlády musí zajistit, že se krize těchto rozměrů už nikdy nebude opakovat. Obnovit důvěru, znárodnit banky 19. V bankovním sektoru je velký počet insolventních bank, které by již dávno zkrachovaly, kdyby nedošlo ke krizi takového rozsahu a kdyby některé z nich nebyly „příliš velké na to, aby ztroskotaly“. Vlády mají dvě možná východiska: (i) vytvořit instituci pro shromáždění „špatných aktiv“, kam mohou bankéři převést svá toxická aktiva; nebo (ii) znárodnit všechny slabé banky s cílem odstranit riziko, které pro systém představují. První možnost neoddělí „špatná“ aktiva od „dobrých“, ani neobnoví důvěru a přispěje pouze k zhoršení stavu veřejných financí. Rovněž taková pomoc z nesnází akcionářům bank bude znamenat transfer od pracujících lidí ve prospěch nejbohatších domácností světa, protože právě tyto domácnosti mají převážné zastoupení mezi akcionáři finančních institucí. Za současných okolností je znárodnění jedinou cestou, jak obnovit důvěru, poskytnout spravedlivé sdílení rizika a zajistit, že daňoví poplatníci budou mít prospěch z případných zisků, jakmile se obnoví solventnost. Reformovat finanční systém 20. Vlády musí také napravit demokratický deficit, který dosud charakterizoval úsilí o navržení nové pokrizové finanční architektury. Neměly by ponechat reformu finančního systému expertům Fóra pro finanční stabilitu (FSF) - jsou to titíž experti, kteří vytvořili současný systém, který se nyní tak katastrofálně zhroutil. Kromě toho FSF v minulosti selhalo tím, že nespolupracovalo s odbory, občanskou společností a dalšími představiteli oprávněných zájmů, 7
včetně OSN a MOP, a nemá také náležitou strukturu řízení, expertizu ani zdroje, aby toto selhání v budoucnosti napravilo. 21. Současná krize odhalila omezení existující pro systém „delegovaného dohledu“, který stanoví, že jen malá část finančního systému (například komerční banky) vyžaduje řádný dohled. Některé iniciativy po září 2008 identifikovaly potřebu obrátit nedůsledný přístup k regulaci globálních financí, který v nedávné minulosti existoval.7 Nadešel čas pro závaznou regulaci, která zajistí veřejnou kontrolu a dohled nad všemi finančními institucemi, produkty a transakcemi. Navrhujeme následující plán o osmi bodech: Zakročit proti „stínové“ finanční ekonomice. Vlády musí zajistit plné pokrytí regulací všech finančních institucí, produktů a transakcí. Z regulace, která se vztahuje na jiné instituce zabývající se řízením aktiv, nesmí být vyňaty zejména instituce soukromého sdružování kapitálu (hedžové fondy a fondy typu private equity). Tato regulace zajistí skládání účtů investorům, průhlednost a tam, kde to bude nutné, odpovědnost zaměstnavatele. Musí být zakázány všechny formy mimobilančních transakcí spojených s úvěrem. Finanční produkty, které přesunují úvěrové riziko (například výměna při nedodržení splátek úvěru a obligací) a jiné neprůhledné „strukturované produkty“, které se na trzích vyskytují ve formě sekuritizovaných úvěrů, se musí dostat pod dohled veřejných orgánů. Jako obecné pravidlo platí, že obchodování musí být navázáno na prospěšné vlastnictví. Aby se zabránilo konfliktu zájmu při oceňování produktů a institucí musí být řádně regulovány i ratingové agentury. Skoncovat s daňovými a regulačními ráji a vytvořit nové mechanismy pro mezinárodní zdanění. Vedoucí představitelé G20 se musí dohodnout na opatřeních v rámci mezinárodní spolupráce, aby prosadili dodržování mezinárodních standardů v daňových rájích, finančních centrech mimo vlastní zemi a jurisdikcích chránících bankovní tajemství - včetně 38 teritorií uvedených v hledáčku OECD, ale i dalších. Musí také skoncovat se „soutěžením až na dno“ mezi daňovými systémy, což v mnoha zemích vede k erozi zdroje daňových příjmů. Vlády by měly vypracovat balíčky sankcí s cílem chránit svou daňovou základnu, včetně restrikce investic pro institucionální investory a vyšších pokut pro daňové podvody. Kromě toho by mělo být zavedeno mezinárodní zdanění finančních transakcí, například pro krátkodobé transakce a přesuny hotovostí a z výtěžku by měl být financován veřejný dluh daňových poplatníků, který vznikl v důsledku krize. Takováto daň by pomohla chránit rozvojové země proti kolísání globálních trhů. Rozvojovým zemím zajistit spravedlivý a trvalý přístup k mezinárodnímu financování. Rozvojovým zemím by měl být umožněn přístup k podmínkám poskytování úvěru, které odpovídají jejich potřebám a kapacitě. Opatření v tomto směru zahrnují aktivaci programu zvláštních práv čerpání, urychlení regionální měnové spolupráce a přesměrování současných toků kapitálu ze zemí majících přebytky na běžném účtu, včetně přesměrování jejich suverénních (státních investičních) fondů ve prospěch cílů rozvoje. Reformovat model soukromého bankovnictví, aby se zabránilo vzniku bublin v aktivech a snížilo riziko pákových mechanismů. Pravidla pro kapitálovou přiměřenost - výše kapitálu, 7
Modernizovat americký systém finanční regulace, Panel Kongresu pro dohled (COP), Zvláštní zpráva o reformě regulace, leden 2009: http://cop.senate.gov/documents/cop-012909-report-regulatoryreform.pdf; Zásady pro novou finanční architekturu, Stiglitz, Komise expertů předsedy Valného shromáždění Spojených národů pro reformy mezinárodního měnového a finančního systému, leden 2009; http://un.org/ga/president/63/commission/newfinancialarchitecture.pdf 8
kterou banky mají povinnost držet jako záruku pro vlastní poskytování úvěru - musí být dále utužena a navázána na růst bankovních rezerv ve formě aktiv a na stupeň rizika spojeného s těmito aktivy. To by odradilo banky od toho, aby se vystavovaly přílišnému riziku, které vyplývá z jejich aktiv. Pomohlo by to také posunout alokaci aktiv ve prospěch sociálně žádoucích cílů a usnadnilo by to kontrolu cenové inflace aktiv prováděnou centrálními bankami. Kontrolovat odměňování vedoucích pracovníků, akcionářů a dalších finančních prostředníků. Soustavy odměňování musí být regulovány zákonem, aby se zajistilo, že budou odrážet a podporovat dlouhodobý ekonomický, sociální a environmentální výkon, a aby podniky mohly přidělit zisk do podnikových rezerv za účelem investování do produktivních aktiv. Odměňování řídících pracovníků a obchodníků musí být zastropováno, aby bylo v souladu s odměňováním pracovníků a výší důchodů a, v případě finančních služeb, aby bylo navázáno na odpovědnou prodejní a úvěrovou praxi. Mělo by být zakázáno převést na hotovost soustavy odměn a jiné soustavy navázané na výkon před uplynutím pěti let. Akcionářům je nutné zabránit plenění majetku podniků, k němuž v dobách růstu dochází pomocí dividend a programů odkupu akcií, což vyústí v podkapitalizování závěrečných účtů podniků v době ekonomického poklesu. Zejména instituce typu private equity vyvolaly riziko pro miliony pracovních míst vzhledem k používanému neudržitelnému modelu výkupu a převzetí při použití pákového mechanismu. Chránit rodiny proti dravému půjčování peněz. Vlády by měly učinit kroky ke zvýšení bezpečnosti poskytování úvěru rodinám pracovníků tím, že zajistí průhlednost finančních kontraktů (úvěry na bydlení, kreditní karty, pojištění), přístup k účinné nápravě, blízkost služeb a cenovou dostupnost (stropy na úrokové sazby a poplatky). Systémy odměňování a pobídkové systémy v bankách, pro jejich zaměstnance a jiné poskytovatele úvěru, by měly být navrženy tak, aby zajistily odpovědnou praxi prodeje a poskytování úvěru, praxi, která bude sloužit zájmům zákazníků. Upevnit a posílit veřejné skládání účtů, rozšířit mandát a zdroje orgánů dohledu. Vlády musí zasáhnout, aby skoncovaly s roztříštěným přístupem k finanční regulaci, který je v současné době rozdělen podle podnikatelských aktivit a národních jurisdikcí. Tam kde je to potřebné, zejména v Evropě, musí existovat nadnárodní konsolidace. Orgány dohledu musí disponovat dostatečnými pravomocemi pro vynucování a zdroji, které odpovídají jejich úkolům. Zejména musí být rozšířen jejich mandát tak, aby pokrýval monitorování inflace ceny aktiv. V jejich organizační a řídící struktuře musí být slyšen hlas odborů. Navíc k tomu by měl rámec pro dohled, včetně „kolegií supervizorů“ zajišťovat spolupráci finančních orgánů s odbory a jinými reprezentativními strukturami na pracovištích ve finančním sektoru: například podnikovými radami. Měl by také dbát mezinárodních rámcových dohod, které jsou uzavírány mezi federacemi Globálních odborů a nadnárodními podniky. Restrukturalizovat a diverzifikovat bankovní sektor. Aby dobře fungovaly vyvážené a robustní domácí finanční služby sloužící reálné ekonomice a splňující potřeby rodin pracovníků, musí existovat různost typů podniků a právních forem. Vlády by měly podporovat alternativní modely odlišné od bankovních a pojišťovacích služeb operujících za účelem zisku, jako například úvěrová sdružení, družstevní bankovnictví, vzájemné pojištění a jiné veřejné finanční služby mající základ v komunitě. Měly by též přijmout kroky, které zajistí, že v budoucnosti nevzniknou velké konglomeráty, které jsou buď „příliš velké, aby se připustilo jejich selhání“ nebo které kombinují různé typy obchodování: bankovní a pojišťovací služby, investiční bankovnictví atd. Restrukturalizace musí být provedena na bázi nejvyššího standardu sociálního dialogu a je nutné zmírnit jakýkoli dopad na zaměstnanost. 9
Chránit starobní důchody pracovníků 22. Vedoucí představitelé G20 musí také vyvinout aktivitu na podporu kapitálově zajištěných penzijních soustav. Krize odhalila nebezpečí, které vyplývá z ničím neomezeného investování manažery fondů spravujících úspory pracovníků na důchod do „stínového“ finančního sektoru. Penzijní fondy se sídlem v zemích OECD ztratily v roce 2008 ze svého jmění 3,3 biliony US dolarů, tj. 20 % v reálném vyjádření, v důsledku poklesu hodnoty svého majetku, aktiv s fixním příjmem, investování do hedžových fondů a do strukturovaných produktů. Okamžitý dopad krize pocítí hlavně lidé, kteří se blíží věku odchodu do důchodu, jejichž starobní důchody spadají do kategorie nechráněných „příspěvkově definovaných“ soustav, kde konečná úroveň starobního důchodu závisí na výkonu penzijního fondu. Vlády by měly přijmout kroky zajišťující adekvátní důchody pro pracovníky chráněné těmito soustavami, včetně toho, že zajistí, aby se zaměstnavatelé podíleli na riziku a na financování. Musí být také posíleny stávající soustavy státních záruk a obecně regulační pravidla pro investování penzijních fondů. IV. Zastavit mzdovou deflaci a potírat krizi spravedlivého rozdělování 23. „Flexibilizace“ trhů práce, ke které došlo během posledních 25 let ve většině ekonomik, zvýšila riziko mzdové deflace, jež přispěla ke krizi, protože vedla ke snížení kupní síly pracovníků a k jejich zvýšené nejistotě. Vlády se nesmí dopustit stejných chyb jako ve třicátých letech minulého století, kdy dopustily kompetitivní snižování mezd. Místo toho, aby dále prováděly politiky oslabující ochranu pracovníků a zvyšující nejistotu zaměstnání, musí zajistit zavedení minimálních úrovní na trzích práce, což zabrání hrozící spirále deflace výdělků a cen. Musí jednat, aby chránily základní práva pracovníků a rozšíření kolektivního vyjednávání, a musí aktivně povzbudit přestavbu institucí působících ve prospěch spravedlivějšího rozdělování příjmů a bohatství. Minimální mzdy by měly být tak vysoké, aby zajistily důstojné životní podmínky pro pracovníky a jejich rodiny, a tím zabránily dalšímu zvyšování počtu chudých pracujících. Většinu pracovníků s velmi nejistými pracovními podmínkami tvoří ženy. Dosažení rovnosti mezi muži a ženami a odstranění diskriminace vůči ženám v zaměstnání se proto musí stát hlavní prioritou v národních a mezinárodních politických programech. 24. Před krizí rostla příjmová nerovnost uvnitř zemí i mezi zeměmi. Ve dvou třetinách nejbohatších členských zemí OECD nedosahovala zvýšení mezd úrovně širších měr růstu produktivity8 a podíl mezd na národním důchodu poklesl ve všech zemích, ze kterých jsou k dispozici údaje. V rozvojových zemích, ještě před potravinovou krizí 2007-2008 a před současnou finanční krizí, Světová banka konstatovala, že ve 46 z celkem 59 zkoumaných zemí nerovnost v průběhu předchozí dekády vzrostla. Existující nerovnosti dále zhorší společné působení krize světového potravinového systému a současná zhoršující se ekonomické situace. Místo stabilního ekonomického růstu založeného na investicích, produktivitě a rostoucí prosperitě pracujících lidí jsme byli svědky série spekulativních bublin, které zvýšily bohatství několika vyvolených, a ztráty musí nyní splácet mnoho nevinných. Potřebujeme nový model ekonomického rozvoje, který bude udržitelný z hlediska životního prostředí a zajistí vyvážený růst mezd v souladu se zvyšováním produktivity. Požadujeme také spravedlivější systém zdanění, který se vypořádá s nerovností tím, že posune břemeno zdanění z pracovní síly na kapitál.
8
„Rostoucí nerovnost“ , OECD, říjen 2008. 10
25. Ve většině rozvojových zemí jsou instituce trhu práce ještě slabší než v průmyslově vyvinutých zemích a velká část jejich pracovních sil je vytlačena do „neformální ekonomiky“, kde pracovníci nemají vůbec žádnou ochranu. K ochraně pracovníků proti zneužívání je nutné mít základní instrumenty regulace trhu práce - jako jsou minimální mzdy, maximální pracovní doba, odstupné pro případ ztráty zaměstnání a omezení pro využívání smluv na dobu určitou - a také plné dodržování základních standardů práce, aby se pracovníci mohli organizovat a kolektivně vyjednávat za účelem dosažení vyšších mezd a lepších pracovních podmínek. Mezinárodní finanční instituce by proto neměly v době současné krize prosazovat další deregulaci trhů práce v rozvojových zemích, protože to jen zhorší situaci pracovníků zejména vzhledem k tomu, že pro velkou většinu pracovníků v rozvojových zemích neexistují žádné programy podpory příjmu, na které by se mohli spolehnout. Mezinárodní finanční instituce by měly spolupracovat s MOP a snažit se o prosazení bezpečného zaměstnání s odpovídající mzdou, sociální ochranou a příslušnými právy. 26. Posuzujeme-li situaci z dlouhodobějšího hlediska, jeví se vhodné znovu oživit tripartitní struktury pro ekonomické a sociální konzultace a plánování politik, které byly odrazovým můstkem pro 30 let vysokého ekonomického růstu a zvyšování životní úrovně v poválečném období. Zapojení zástupců pracujících lidí do rozhodování, které předurčuje zaměstnanost a ekonomický růst je nejen konsistentní s demokratickými principy, ale je také ekonomicky smysluplné. Alternativa neoliberálního modelu nás odsuzuje k opakování chyb z dvacátých a devadesátých let minulého století a k udržování spirálově rostoucí nerovnosti, která vyústila ve finanční nestabilitu a nakonec v kolaps na burzách. V. Položit základy pro mezinárodní smlouvu o zmírnění důsledků změn klimatu 27. Vedoucí představitelé G20 musí zajistit, že krize nepovede k vykolejení naléhavých opatření, která jsou zapotřebí k vyrovnání se ze změnou klimatu. Místo toho, jak požadujeme v této deklaraci, vlády musí nasadit koordinovanou globální fiskální reakci na krizi a dosáhnout pokroku v prosazování „programu zelené ekonomiky“ a připravit tak půdu pro ambiciózní dohodu o klimatu, k níž má dospět zasedání v Kodani. To jsou zásadní kroky, máme-li zabránit tomu, aby se světová průměrná teplota nezvýšila o více než 2 procenta a abychom předešli dalekosáhlé klimatické katastrofě: v nejlepším případě ztrátě 5 % globální produkce a to navždy (podle Sternovy zprávy), nebo v horším případě zhroucení celých společností, jak to předpovídají současné modely dlouhodobého vzájemného působení životního prostředí a ekonomické činnosti. Je nezbytné, aby zasedání G20 vyslalo silné poselství týkající se nutnosti dosažení dohody v Kodani. Taková dohoda musí obsahovat ambiciózní úkoly pro průmyslově vyspělé země týkající se snížení emisí skleníkových plynů, jakož i účinná opatření pro dosažení snížené úrovně nebo kontrolovaného zvýšení emisí těchto plynů v rozvojových zemích, aby se v nich nastartoval rozvoj založený na nízkém obsahu uhlíku. 28. Vlády musí dospět k závěru, že dosažení dohody o změně klimatu je závislé na vybudování širokého a udržitelného politického konsensu o cílech, jakož i o prostředcích k jejich dosažení. Dohoda musí dokládat, že vlády, které ji podepíší, jsou si vědomy sociálních a ekonomických důsledků jejího provádění a že přijmou jasné strategie pro reakci na tyto důsledky. Až doposud výzvy týkající se zaměstnanosti i potenciální přínosy zůstávaly neřešeny. Nová dohoda o změně klimatu musí rovněž vyzvat vlády, aby prováděly konzultace, plánovaly a prováděly „spravedlivou strategii přechodu“ zaměřenou na ochranu lidí, kteří jsou nejvíce
11
zranitelní vůči rizikům vyplývajícím ze změny klimatu, a na důsledky přizpůsobení se změně klimatu, případně na jejich zmírnění. Taková „přechodová“ strategie musí zahrnovat mj. ustanovení o konzultacích s odbory, zaměstnavateli a občanskou společností, programy rozvoje dovedností, politiky sociální ochrany a ekonomické diverzifikace. 29. Průmyslově rozvinuté země by měly nejchudším zemím dát k dispozici finanční a jinou podporu a umožnit jim tak vyrovnat se s problémy spojenými se změnou klimatu a realizovat to například prostřednictvím Fondu přizpůsobení, který je součástí Rámcové úmluvy Spojených národů o změně klimatu (UNFCCC). VI. Účinné a účty skládající globální ekonomické řízení 30. V roce 1944 se největší země světa shromáždily v Bretton Woods s cílem založit nové globální finanční uspořádání, které podpoří ekonomickou obnovu. Nyní musíme mít větší ambice: změna musí jít dál než je finanční regulace. Krize odhalila vážné slabiny mechanismů řízení v globální ekonomice. I když neexistuje žádný hotový projekt pro optimální řízení světa, vlády mohou začít tím, že určí požadavky pro globální soudržnost v takových oblastech, jako jsou životní prostředí, finance, rozvojová pomoc, migrace, pracovní síly, zdraví a energie, kde je zcela zřejmé, že samotné řízení na národní úrovni nedostačuje a že je zapotřebí nová světová institucionální architektura představující „velký globální úděl“. Má-li se pohnout dopředu agenda týkající se obchodu, bude zapotřebí mít mnohem silnější sociální pilíř s cílem předcházet přesunům zaměstnanosti, které vyvolá zesilující soutěž, a poradit si s nimi. Proces G20 obsahuje některé potřebné prvky, ale stále zůstává převážně zaměřen na finanční problémy. Problémy reálné ekonomiky, otázky důstojné práce a snížení chudoby se v diskusích v rámci probíhajícího procesu pojímají jako okrajové. Navíc země představující třetinu světového obyvatelstva nejsou zastoupeny u jednacího stolu a nemají žádné prostředky k ovlivnění práce G20. 31. Existuje potřeba mít nové rozhodovací fórum na globální úrovni pro otázky ekonomické a sociální politiky, které bude kombinovat účinnost, legitimnost a skládání účtů. Možný výchozí bod je charta nebo právní nástroj o globálním ekonomickém a sociálním řízení založený na instrumentech OECD, WTO, MOP, MMF a Světové banky, jak to navrhla německá kancléřka a italský ministr financí. Tato charta by obsahovala syntézu vůdčích principů těchto institucí, referenční standardy, například základní standardy práce MOP a směrnice OECD pro nadnárodní podniky, úmluvu proti podplácení a zásady pro řízení podniků. Vznikla by tak pravidla tržního chování s „připojenými prvky týkajícími se zaměstnanosti a rozvoje podnikání, sociální ochrany, humánních pracovních podmínek, zdravých pracovních vztahů a práv při práci“9, jak jsou obsaženy v programu důstojné práce MOP. Naléháme na vedoucí představitele G20, aby tento návrh náležitě zvážili a zahájili proces konzultací, který je nutný pro vybudování podpory pro svolání skutečně autoritativního globálního summitu vedoucích světových představitelů. Tento postup je nezbytný pro řízení naší stále více vzájemně závislé světové ekonomiky. 32. Vlády musí začít pracovat, nemohou to však nechat na bankéřích a úřednících ministerstev financí, kteří se budou scházet za zavřenými dveřmi. Odbory jsou připraveny zapojit se do tohoto procesu konstruktivně a vyzývají vlády, aby jim poskytly místo u jednacího stolu. Je zapotřebí, aby se odbory plně zapojily do nových struktur řízení a poradních struktur 9
Prohlášení MOP, WTO, MMF, OECD, Světové banky a Německa, 5.2.2009, dostupné na http://www.oecd.org/document/32/0.3343.en_2649_34487_42124384_1_1_1_1.00.html 12
mezinárodních organizací, podobně jako je tomu v OECD. V souladu s mandátem obsaženým v Deklaraci o sociální spravedlnosti v řádně probíhající globalizaci“ přijaté Mezinárodní konferencí práce v červnu 2008, Mezinárodní organizace práce by měla být v centru nové mnohostranné architektury, která bude moci účinně reagovat na současnou krizi v globalizaci určované trhem a měla by posunout zaměstnanost, sociální priority a prosazování důstojné práce do centra rozhodování. 33. Existuje potřeba zvýšit zastoupení a sílu chudších zemí v globálních institucích a procesech. Vlády industrializujících se zemí a rozvojových zemí se musí plně podílet na práci institucí nového ekonomického pořádku. Zejména Světová banka, která je na rozvojové země zaměřena, jim musí dát hlasovací práva - založená nejen na ekonomických, ale i sociálních kritériích - která se budou nejméně rovnat právům průmyslově vyspělých zemí. Stejně naléhavá potřeba existuje pro reformu MMF, který by měl změnit svou řídící strukturu a zvýšit zastoupení „klientských“ zemí s nízkou úrovní příjmu a industrializujících se zemí, jejichž role v globální ekonomice se v posledních několika letech zvýšila. Vedoucí představitelé G20 se již dohodli, že zvýší zdroje poskytované mezinárodním finančním institucím10, ale zároveň Světová banka i MMF musí skoncovat s vnucováním podmínek rozvojovým a industrializujícím se zemím, které je nutí k procyklické politice. Například dohoda o naléhavé půjčce MMF dojednaná s několika vládami počínaje říjnem 2008 obsahuje náhlé zvýšení úrokové míry, snížení mezd a starobních důchodů, zvýšení poplatků za veřejné služby a privatizaci státem vlastněných institucí a několik dohod obsahuje také povinnost provést reformy sociální ochrany, které by mohly zrušit její dostupnost pro ty, kteří nepatří k nejvíce zranitelným. Místo toho by se základem pro takové dohody mělo stát dosažení důstojných podmínek práce a dodržování základních standardů práce. Své místo v G20 by měly zaujmout regionální organizace jako jsou Africká unie (AU), Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) a Organizace amerických států (OAS), právě tak jako je má Evropská komise (EC). VII. Závěr 34. Odbory již dlouho kritizují nerovnováhu v prioritách přikládaných ekonomickým a sociálním institucím a rostoucí nadvládu neregulovaných a neřízených finančních trhů ke škodě potřeb financování, které existují v reálné ekonomice, což podkopává její schopnost poskytnout důstojnou práci všem. Vlády ve spolupráci se sociálními partnery a za přispění relevantních mezinárodních organizací, jako je MOP, musí vytvořit nový světový ekonomický řád. To vyžaduje zásadní obrat v zaměření politiky: je nutné „dát do popředí lidi“. Odbory a pracovníci, které zastupujeme, však nemají důvěru v to, že vlády a bankéři tentokrát dají vše do pořádku. Pracující lidé musí dostat místo u jednacího stolu. Musí být plná průhlednost, nic nesmí zůstat tajné, musí probíhat konzultace. Organizace globálních odborů jsou připraveny sehrát svou roli při budování spravedlivější a zelenější budoucnosti. * * * *
10
Komuniké ministrů financí G20 a guvernérů centrálních bank - 14.3.2009. 13
