Debatní informační list #3 Všechno pěkně roste Ahoj! Je tu další turnaj a další debatní noviny. Tentokrát o tom, jaké to bylo ve Stuttgartu (díky Judy), pár věcí o Katechce, naší ředitelce soutěží, která co nevidět odlétá za prací do světa. Kde jinde než tady poděkovat Katechce za super okamžiky a všechny věci, které pro ADK udělala, takže díky moc! Dozvíte se také, jak probíhala veřejná debata s přednáškou profesionálního aktivisty Matěje Hollana a kdo se jí všechno zúčastnil. Anička Hlaváčová se ujala role módní poradkyně, takže doufáme, že po přečtení jejích rad budeme moci posílat Vaše fotky do módních agentur a z výtěžku uspořádáme turnaj ještě větší, než tento! A že bude co překonávat — nymburský turnaj je největší turnaj za posledních minimálně pět let. Tady se sluší poděko-
vat vám všem, kteří na turnaje jezdíte, díky! Sliby se mají plnit, a tak se konečně dočkáte i dávno propagovaného rozhovoru se Šimonem. A pokud máte s sebou pastelky, rozhodně nepřehlédněte kreativní poslední stránku. Na závěr ještě doplňme, že do práce na tomto čísle se zapojilo rekordních pět pisatelů, a proto ještě jednou — díky! Příjemné čtení, užijte si turnaj a hodně štěstí do debat!
Vašek & Vojta
Zážitky ze Stuttgartu Judita Zelbová píše o svém prvním mezinárodním turnaji Když jsem seděla ve vlaku do Stutt- bych byla z jednoho z posledně jmegartu, tak mi z ničeho nic došlo, že novaných států a musela cestovat tak kdyby mi o tom někdo řekl ještě před daleko a ještě přes časová pásma, půl rokem, vysmála bych se mu do vlezla bych si v prvním hotelu ve obličeje. Strávila jsem totiž čtyři roky Stuttgartu pod peřinu a týden z ní debatováním v češtině souběžně se nevylezla. čtyřmi roky, kdy jsem hlasitě odmíta- Přijeli jsme už prakticky za tmy, takže la možnost, že bych to zkusila v an- celé město okolo nás krásně svítilo a gličtině. („Neumím anglicky, neumím blikalo. Co mi udělalo trochu menší debatovat, proč by mi měla jít kombi- radost, byly kopce — spousty kopců. nace obojího?“) Jenže když jsem si na V životě jsem na sebe nebyla naštvakonci léta přečetla, že se blíží EurO- nější, že neumím trochu líp balit a pen, které mě vyjde doslova na pár zmenšit tak svůj kufr alespoň na pokorun (díky grantu), je blízko a v do- loviční velikost a desetinovou váhu. bě, kdy by mě snad i měli pustit ze O co míň Stuttgart ráno blikal, o to školy, a že to všem okolo připadá víc zvonil (pochybuju, že existuje lepjako dobrý nápad, přihlásila jsem se a ší budík, než kostelní zvony non-stop ke svému velkému překvapení byla i mezi 7:00 a 7:05). Pátek byl taky prvpřijata. ní den, kdy nás čekalo debatování. Na osmihodinovou cestu vlakem Na programu Czech Blue (náš tým!) jsem nadávala tak týden dopředu. byli Dánové a tamní gymnázium. UrKdyž jsem ji pak absolvovala a o den vali jsme dva balloty (ve dvou debapozději seděla na zahajovacím cere- tách...). moniálu, došlo mi, jak absurdní moje Bylo docela zajímavé pozorovat, jak fňukání bylo. Nejen, že se na prezen- málo nám na vítězství záleželo. Czech taci objevovaly vlajky států typu Dán- Blue si prostě nejel do Stuttu pro vísko, Chorvatsko a Švédsko, ale pak tězství ale za zábavou a s tím, že by taky Kanada, Jižní Korea a Katar. Kdy- bylo fajn, kdybychom si neutrhli úpl-
nou ostudu. Jsem fakt ráda, že tuhle filosofii se mnou sdílela i Péťa a chvílemi i Petr a Tom (když zrovna opustili plán: „Chceme aspoň jedno vítězství.“ a když jsme ho dosáhli, tak „Chceme ještě jedno.“). Všechny ty debaty to dost výrazně zpříjemnilo. Když pomineme fakt, že jsme (do) vypracovávali argumentaci vždycky večer před debatami společně se svým vypůjčeným koučem (patří ti poděkování od nás všech, Shippy ) a ani jednou jsme neskončili před půlnocí (fotky na facebooku mluví za vše), tak jsem měla z konečného výsledku spíš radost. Předebatovali jsme dvě německá gymnázia a jeden
izraelský tým a od nedělního večera už jsme si mohli jenom užívat Stuttgart, učit se pozorováním a fandit. Všechny tři zbylé české týmy totiž do osmifinále postoupily a ten národní to dopracoval dokonce až do semifinále a vyhrál cenu za nejlepší tým, pro který není angličtina první jazyk. Náramná zábava bylo nakupování. Neumím německy a jediné, co se Petrovi podařilo mi narvat do hlavy cestou ve vlaku, byla slova a fráze: „Dobrý den“, „Děkuji“, „Nashledanou“, „Promiňte“, a „Prosím“, k čemuž jsem přidala svoje jediné slovíčko, které jsem si cíleně našla ještě před odjezdem: „Svařené
víno“. Všechna jsem je uměla vydolovat, když jsem měla dostatek času, což ale v případě nákupů většinou nebylo. Několikrát jsem se při odchodu omlouvala, při příchodu prosila a za účet zdravila. Taktika některých pokladních („Když vám tu cenu zopakuju německy třikrát bez toho, že bych vám ji prostě ukázala, tak vám to přece musí dojít.“) tomu taky moc nepřidala. Ale až na ten případ, kdy jsem si spálila pusu, protože jsem nebyla schopná stánkaři s kebabem vysvětlit, že opravdu nechci chilli omáčku, se to obešlo bez větších problémů. EurOpen mi zase po čase připomnělo, proč jsem s debatováním začala především. Protože je to skvělý způsob, jak se naučit slušně mluvit, přesvědčit ostatní o čemkoliv a v případě tohohle turnaje i anglicky. Protože potkáte spoustu zábavných lidí, kteří možná budou o dost lepší debatéři než vy, ale kteří se přesto budou smát opening line vaše-
ho kolegy (Tom: „Oh Canada, why are you doing this to us?“) a hned po tom, co vaši linii rozsekají na kousíčky, tak s vámi začnou řešit, jak je úžasné, že mají ve Stuttgartu tolik hodných rodičů, co pro úplně cizí lidi napečou hromady skvělého jídla. Protože debatní turnaje nejsou jenom o debatování a vítězství, ale taky o uvolnění, v případě EurOpen třeba na kluzišti a s hrnkem horké čokolády. Protože i když můj kufr vážil snad dvě a půl tuny, málokdy jsem ho musela tahat do schodů sama (děkuju). Buďte chytřejší než já a vyrazte do Stuttgartu dřív než ve svém maturitním ročníku. Stojí to za to.
Sbohem a šáteček Katechka o tom, co jí debata dala a vzala Debatování se věnuji zhruba polovinu svého života, vyzkoušela jsem si snad všechny možné role — od těch řečnických, přes trenérské a školitelské až po ty funkcionářské či organizátorské. Tento turnaj je pro mě na nějakou dobu poslední, protože mě pracovní povinnosti odvály do Maďarska za dalším dobrodružstvím. A tak mě napadlo trošku zabilancovat a pokusit se kvantifikovat své působení v debatě a zavzpomínat třeba hned na tu první. Zároveň bych chtěla poděkovat všem těm, s kterými jsem měla za posledních 14 let šanci trávit čas. Debaters rock! Věk Kolika kluby jsem prošla
347 měsíců 3 (Hejčín, VADA Arabská, Open Gate)
Kdy byla moje první debata
listopad 1999 (a vyhrály jsme!)
Jakou pozici jsem nejčastěji zastávala
A3/N3 (v týmu Forgetmenots)
Kolik turnajů jsem organizovala Kolik týmů jsem koučovala Kolik států jsem díky debatě navštívila Kolik jsem rozhodla debat Kolikrát jsem litovala, že jsem vůbec s debatou začala Kolik tezí jsem vymyslela Jak dlouho jsem vám vymýšlela teze, školila, akreditovala a upravovala pravidla
11 (ovšem málokdy sama, ve dvou se to lépe táhne) 27 (včetně týmů reprezentačních) 11 237 v GB + min. 100 v zahraničí + doba před Greyboxem 1x (ale rychle mě to přešlo ) To se nedá spočítat… ale stovka jich bude 6 let
Tenkrát poprvé — Byl milosrdný Katechka píše o svém prvním styku Nastoupila jsem do druháku na šestiletém česko-anglickém Gymnáziu v Olomouci-Hejčíně a v září se pro náš ročník dělal nábor do debatního klubu, který na škole patřil k nejžádanějším kroužkům. Pro srovnání - z mé třídy se nás zapojila více než třetina a z vedlejšího béčka jakbysmet. Klub tehdy vedl můj učitel dějepisu, John Wickham, a se školením nováčků pomáhali starší debatéři.
Po měsíci teoretického tréninku nastal den D(ebaty). Na klání Debatního poháru, v kterém se debatovalo hlavně “meziměstsky”, za námi na školu přijel tým z Přerova. Kdo přesně v tom týmu byl, si už nevybavuju, ale
… s debatou matně si vzpomínám na Davida Skálu. Rozhodovat přijel René Brinda. Debatovali jsme na tezi “Marihuana by měla být legalizována”. S holkama jsme debatu tehdy tak žraly, že jsme během přípravy společně navštívily dokonce i knihovnu, prostě jsme byly zodpovědná afirmace. Já jsem byla trojka a v této první ostré debatě se potvrdilo to, co jsem si myslela - dělat trojku není až tak jednoduché. Poznámky jsem měla notně zmatené, ale povedlo se mi mluvit překvapivě i docela dlouho. Debatu jsme na plné čáře prohrály. Částečně proto, že jsme se dost handrkovaly, nebyly sehrané a měly toho paradoxně dost načteno. Tak jsme to všechno chtěly předat a jaksi jsme zapomněly na to, co negace vlastně říkala. Vyhrály jsme ale v tom, že nás to stmelilo jako tým a motivovalo do toho jít ještě jednou. Ještě bych doma našla ballot z té debaty spolu s Reného flowsheetem, na kterém mi přišlo nejúžasnější to, že byl nakreslený — alespoň z dálky se mi takhle zdálo jeho písmo.
Ohlédnutí za veřejnou debatou Vojta Černý popisuje veřejnou debatu z pohledu organizátora Je 30. října. 303. den v roce, svátek ven-men & one-woman show. Před má Tadeáš a Kanada slaví osmnácté šestou se konečně uvolní naše místvýročí Québeckého referenda o sa- nost, tak spěcháme dovnitř, poslední mostatnosti. Skončilo těsnou poráž- kontrola, jestli je vše na svém místě. kou nacionalistů (50,6 % : 49,4 %). Vypadá to ok, vchází první diváci, Nervozita pořadatelů je na berou místa. Slušná účast, říkám si maximu – kolik dorazí lidí? Co se mů- v duchu. Nějakých padesát lidí přišlo. že zvrtnout? Jaké budou reakce? Ná- Hollan si chystá přednášku na počítadech, výdech. Pivo. Nádech a výdech či, hledá se mikrofon. Ouha, první ještě jednou a jde se na to! překážka — není k nalezení. Nevadí, Setkání s Hollanem u staroměstské a kluci to uřvou. Prezident se ujímá běžíme na Právnickou fakultu. Po slova, představuje se, pár hřejivých cestě vypráví, jak na každou přednáš- slov na úvod a dává slovo Hollanovi. ku chodí parta jeho odpůrců od ha- Ten chvíli bojuje s powerpointem, ale zardu, kteří mu přerušují řeč. První nakonec vítězí a dokazuje, proč je krůpěje studeného potu jsou tady. člověk pánem tvorstva. Ukazuje, co Co budeme dělat, jestli tady fakt bu- se snaží změnit, jak to vypadá v Brně dou, běží mi hlavou. Asi to nějak bu- před a po zákazu hracích automatů deš muset zvládnout, odpovídám si (jako by to zákaz automatů spravil). vzápětí. Má s sebou i známého, bývalého Abych uvedl věci na pravou míru, na gamblera. Popisuje zrovna svůj příPrávnické fakultě Univerzity Karlovy běh (ten gambler), když v tom to přiuspořádala ADK veřejnou debatu o jde. Někdo z první řady zvedá hlas, zákazu hazardu s výstupem Matěje dost neurvale skáče do řeči a ptá se, Hollana, který dlouhodobě bojuje za jestli mu někdo držel pistoli u hlavy, zákaz hracích automatů. když hrál. Nedržel, dělal jsem to dobUž pár desítek minut před celou se rovolně, zní odpověď. Přestřelka se začínají scházet první diváci této se- přiostřuje, divák začíná urážet, tak to
nevydržím, jdu dopředu a vstupuji do diskuze. Jsme rádi za Vaše připomínky, ale máme málo času, otázky si nechte na potom. Díky, že nevyrušujete a chováte se slušně. Podle potlesku z publika bych si tipnul, že dotyčný asi nevyhraje cenu o nejoblíbenějšího člověka večera. Dopřednášeno. Prezident si bere slovo. Vysvětluje, co teď přijde. Debata. Vchází Bára, Honza, Šimon, Petr, Matěj, Michal a ukazují nám, jak vypadá akademická debata. Silná sestava. Debatují o zákazu hazardu, publikum to baví, každý je odměněn slušným potleskem. Po debatě dokonce přichází guru přítomných zástupců hazardu a chce po nás kontakt na všechny řečníky, asi aby jim nabídl práci pro lobby hazardu. Ještě před debatou se prezident ptá, kdo je pro zákaz hracích automatů. Zvedá se les rukou, víc než polovina. Po debatě přichází stejná otázka. No, řady nám prořídly, negace holt byla lepší. Prostor pro diskuzi diváků. Slovo si bere zástupce hazardu. Otázka je tak dlouhá, až budí podezření, že jsme svěd-
ky řeči N4, která navíc proti pravidlům doplňuje o nové informace. Je to dvacet ostrých minut, kdy pár lidí chce říct svůj názor. Už se ale blížíme ke konci, tak prezident poděkuje, upozorní na letáčky u dveří a rozpouštíme se. Tedy naoko. Lidi si pořád chtějí povídat, tak je musíme opakovaně vykazovat z místnosti, ať si svoje debaty vyřeší v hospodě. Kam mimochodem míříme taky, zapít dnešní večer. Domů se dostávám kolem půlnoci, unavený, ale s dobrým pocitem. Docela se nám to povedlo!
Co na sebe na debatní turnaj Anička Hlaváčová a módní policie V debatě jde hlavně o to, co říkáte, popřípadě jak to říkáte. Všichni známe kolonky „obsah, strategie, styl“ a body v ballotu, které v nich po skončení debaty vždy horlivě hledáme. A taky všichni víme, že kategorie styl reflektuje hlavně styl mluvení a ne styl šatníku. To však neznamená, že to jak na debatě člověk vypadá, není důležité. To, že je debatér společensky oblečen a že se toto hodnotí v kategorii formy, je jednak obsaženo přímo v pravidlech, ale i kdyby platilo, že se debata dá vyhrát v pytli od brambor, je to, jak vypadáme, nesmírně důležité.
„ke kultuře projevu patří v debatě rovněž to, jak je debatér oděn – rozhodčí proto v kategorii formy hodnotí také vhodnost společenského oděvu debatéra.“ „Debatéři si v průběhu debaty vykají a jsou společensky oblečeni.“ Pravidla KPDP Pod pojmem, že debatér má na turnaji být společensky oblečen, se toho skrývá mnoho a jakkoliv si mnozí se složitým úkolem zabalit na turnaj něco pěkného poradí bravurně, stále se najde dost debatérů, na kterých je vidět, že tápají. Pokusím se udělat
nějaký krátký přehled toho, co určitě ne, a naopak na co se spolehnout a neudělat chybu. Termín společenské oblečení pod sebou může skrývat všechno od velké večerní róby po tmavé kalhoty a košili. Tak nějak z logiky věci je jasné, že pro debatu se uplatní spíš ten druhý případ. Asi nejblíže by se tomu dal přiblížit anglický termín semi-formal. Pokud si ale do Google Images dáte tenhle výraz, o moc moudřejší nebudete. Tento styl je někde na pomezí mezi pohodlným neformálním stylem a klasickým oblekem nebo kostýmem. Typicky semi-formal oblečeného debatéra si představuji v košili, tmavších kalhotách (nezapomeňte na pásek, hezky vypadá a kalhoty drží tam, kde mají ), uzavřených botách a podle počasí svetru, blejzru nebo saku. Slečnu potom v sukni, šatech, společenských kalhotách (tzn. žádné džíny, ale to je snad každému jasné) nebo s hezkým topem nebo halenkou (jednoduché tričko, pokud je nakombinované správně, je také v pořádku) a uzavřené boty. Co se týče saka nebo svetru, u pánů není nutné, spíš záleží na teplotě a vašem stylu. Nicméně se sakem opatrně, košile je dle etikety něco jako pánské horní prádlo, takže pánové — pozor na to, co odhalujete.
To že byste měli být společensky oblečeni, neznamená, že se musíte bát barev a na turnaje balit jen odstíny šedé . Naopak správně zvolená barva vypadá skvěle a dodá vašemu outfitu energii. Popsané oblečení je pochopitelně spíše pro inspiraci, záleží na vašem stylu a možnostech vašeBarvy rozhodně nejsou na škodu. ho šatníku. Účelem tohoto článku rozhodně není zabíjet kreativitu, spíš naopak. Tady je pět nejčastějších chyb, kterých je možné si všimnout skoro na každém turnaji. Doufejme, že po přečtení tohoto článku se nám je podaří vyhubit… 1. To že si k džínům vezmu něco formálního, z nich nedělá formální oblečení. Pouze výjimečně můžou tmavé džíny hezky zkombinované se zbytkem oblečení projít jako oděv vhodný na debatu. Takový outfit vytvořit je náročné a šance, že budete vypadat nesourodě a rozhodně ne formálně, je veliká. Proto je lepší držet se staré známé poučky, že džíny nejsou společenské oblečení. V krajním případě se dají u chlapců tolerovat rovně střižené klasické tmavší džíny s páskem a zastrčenou košilí. Ale klasické plátěné kalhoty vypadají lépe, jsou stejně nebo i více pohodlné, tak proč neopustit věčnou džínovou uniformu a nezkusit to? 2. Podle bot poznáš člověka. Při diskusi, na co se na člověku podíváme napoprvé, málokdy padne odpověď boty. To však neznamená, že boty nejsou důležitou součástí oděvu a že nejsou ostatními bedlivě sledovány. Když pominu zdravotní aspekty (ke kterým se svojí průměrnou výškou podpatku rozhodně nejsem kvalifikovaná), kvalitní a opečovávané boty jsou důležité a do jisté míry slouží jako vizitka. S touto částí outfitu se dá perfektně experimentovat, ale pokud na to nemáte čas, náladu nebo zkušenosti, vůbec nic nezkazíte koženými uzavřenými tmavými botami. Dámy se nemusí trápit na supervysokých podpatcích, balerínky vypadají výrazně lépe
než jehly, na kterých nemáte ještě úplně vypilovanou chůzi. Když je venku 30 stupňů, dá se uvažovat ze zdravotního hlediska i kvůli pohodlnosti o otevřených botách, páskové sandálky uprostřed ledna ale rozhodně nepůsobí dobře. 3. Hlavně ať to padne. Aby vám to slušelo, cítili jste se dobře a hlavně dobře vypadali, musí oblečení sedět. I kdyby oblečení splňovalo všechna ostatní kritéria, tak prostě nebude vypadat dobře, když vám budou kalhoty nebo sukně v pase (nebo ještě lépe přes boky) příliš těsné a hříchy večerní čokolády budou (nejlépe pod tenkým úpletem) narušovat vaši siluetu. A ani padající kalhoty, sjíždějící silonky, rozepínající se košile a ostatní znaky toho, že oblečení bylo šito na jinou postavu, než je ta vaše, na eleganci nepřidá. Je lepší oželet poslední módní trend (který je třeba shodou okolností vymyšlený na slečnu s chlapeckou postavou), aby vám to slušelo. 4. Večerní oblečení na debatu nepatří. To platí hlavně pro slečny, pánové to mají přeci jen jednoduché, v černém obleku se zvládne skoro všechno a rozdíly, který je na den a který na večer málokdo pozná. Slečny to mají složitější. Plně chápu, že šaty, které jste pořídili do tanečních nebo na nějakou společenskou událost, vám děsně sluší a je třeba je co nejvíce ukázat. Ale i sebekrásnější a sebevíce padnoucí koktejlky nebo taneční šaty budou při vaší řeči vypadat, že jste si spletli událost (nebo že jste dorazili rovnou z nějakého plesu). Využijte šatník plný večerních šatů jako záminku chodit více na party a na debatní akce si vezměte něco více pracovního. A u chlapců platí, že není nutné kvůli debatě ruinovat Vesta a motýlek dodají outfitu rodinný rozpočet a pořizovat nový oblek vtip — takhle se má semi-formal (nebo používat oblek po tatínkovi). Stačí dělat. pěkné tmavší kalhoty a košile (která nemusí být obleková) a bude vám to slušet. 5. Seksi oblečkem rozhodčího neoslníš!!! I když se na první pohled může zdát, že odhalené nohy a příliš velké výstřihy vám mohou v debatě jen pomoci, ve skutečnosti tomu tak není. Nadpis tohoto bodu je záměrně napsán s chybou, protože očividná snaha o to vystavit svoje přednosti maximálně na odiv působí ve velké části levně a nepěkně. Nehledě na to,
že nesplňuje požadavky na formální oblečení. To neznamená, že na debaty odteď budeme chodit jen v roláku a sukni až na zem. Vkusně upozornit na to, že máte krásné nohy vůbec není chyba, ale všeho moc škodí. Však ne nadarmo se říká, že je lepší nechat něco pro představivost. A k tomuto ještě jedna poznámka pro dámy. V krátké sukni je nesmírně náročné sedět — obzvláště čelem k rozhodčímu, kdy jsou vaše nohy pod lavicí vidět. Správně sedět není pohodlné a od určité délky (teda krátkosti) sukně to je nemožné. Nechte kratičké sukně na party a na debatu si vezměte něco praktičtějšího. Doufám, že jste nalezli inspiraci (a nepoznali se v popisovaných chybách ). Doufám, že od příštího turnaje budu potkávat jen samé vkusně a správně oblečené debatéry a debatérky. Za rozhodčí slibuji, že i my (stejně jako vy) si tato pravidla přečteme a vynasnažíme se podle nich řídit.
Takhle to má vypadat!
Aby to nebyly samý interní vtipy Rozhovorová štafeta začíná — tentokrát se Vašek ptá Shippyho Co tě vlastně přivedlo k debatování? Tuším, že v kvartě do naší hodiny fyziky přišla Martina Grieslerová a Milan Štemberk a lákali nás na Debatní ligu. Což vlastně ani nebylo potřeba, protože jsme si se spolužáky říkali už předtím, že bychom to chtěli zkusit, ale nevěděli jsme, že můžeme. A jaké byly začátky, předpokládám, že jsi nebyl hned hvězdou DL… Na prvním turnaji jsme prohráli snad všechny debaty. Takže aspoň můžu všem začátečníkům říkat, že pokud vyhráli alespoň jednu debatu na svém prvním turnaji, tak dopadli lépe než já. A mají potenciál být lepší než ty. Tak to mají vždycky. Mimochodem teď se dívám do Greyboxu a vážně jsme všechno prohráli, ale debatovali jsme jenom čtyři debaty. Já mám pocit, že tam něco chybí. To je blbost, od té doby, co jsem smazal tlačítko „smazat“ se z Greyboxu nic neztrácí. Shippy, tys někdy dostal 65 řečnických bodů?! My jsme měli hroznou rivalitu s tím druhým týmem, protože jsme byli
stejně špatný, ale bylo hrozně napínavý, kdo bude o něco míň špatnej. A když se ukázalo, že míň špatnej budu já, tak přestali debatovat. Nevím, jaká je v tom kauzalita. Jaká debata byla nejzábavnější? Bylo to Nad Alejí Open na klasickou tezi „Negace by měla vyhrát tuto debatu“. Jak může afirmace v téhle debatě vyhrát? Jak říkal Petr Novák — jednoduše, přinese tři argumenty, které rozum-
ně dokážou, že afirmace by neměla zvítězit pomocí navázání kritéria, které si rozumně stanoví. Bylo to fakt divný a skončilo to remízou. Myslím, že první argument byl: tohle je první argument, tohle je jeho obsah, tohle je důkaz a tohle závěr. Druhý: negace by měla vyhrát, protože první a nejsilnější argument afirmace je prázdná slupka. Třetí argument byl, že negace je papírově silnější, takže by měla vyhrát. Čtvrtý, že negace je papírově silnější, takže by neměla vyhrát. Pátý byl o tom, že by negace měla vyhrát, protože afirmativní linie je nekonzistentní. Šestý argument byl, že máme příliš mnoho argumentů. Ten byl dobrej, nutno říct, že se zakládal na faktických podkladech. Pojďme na něco vážnějšího, co je na debatě nejpřínosnější? Odznáčky, vždycky jsem si přál vypadat jako sovětský generál. Víš, že když do Googlu zadáš Senegal, tak jsou skoro všechny zprávy o fotbale? Ty se na tu otázku připravuješ! A co říkáš na jejich politický dění? Nic jsem nezjistil. Jenom to, že jdou do zápasu s Pobřežím slonoviny. Pak jdou do války proti tabáku a taky
podle Ookla Net Index má Senegal rychlejší připojení k internetu než USA a Velká Británie.
A jak by se jmenovaly tvoje děti? Po nejlepších debatérech světa? A kdo by to byl? No přece mi dva. Jakože by byl Šimon mladší a Václav hezčí, jo? Václav hezčí Podhajský. Co děláš kromě debaty? Teď momentálně fotím — všechno, co se hejbe. Vždyť si nám říkal, že se nemáme hejbat.
A kromě toho dělám kognitivní vědu na Yale. Co to je kognitivní věda? Je to široký obor na pomezí psychologie, informatiky a behaviorální ekonomie a spousty dalších věcí. V zásadě se jedná o studium vnímaní, ale to je tak široká nálepka, že se do ní vejde hrozně moc věcí. A nemohl bys říct něco jako, dělejte debatu, abyste se taky dostali na Yale? K dostání se na Yale je potřeba být v něčem fakt dobrej a pro mě to byla debata. Krom toho jsem se přes debatu dostal do mezinárodního prostředí, kde jsem poznal, že jsem sice
dobrej, ale zdaleka ne tolik, jak bych mohl být, a že se musím snažit. Dalo mi to pokoru. A umění argumentovat a strukturovat argumentaci je užitečné při psaní esejí, což člověk během přijímacího řízení dělá furt. Rozhovor proběhl na Skypu, což mělo své výhody i nevýhody. Šimon například mohl vyhledávat na internetu a připravit se na záludné otázky. Na druhou stranu software pro záznam zvuku selhal a nahrávka zní asi jako rozhovor Dartha Vadera a strašidla Barbuchy.
Barvičky Aby i afirmace měla co dělat, když mluví N3 Nemáte pastelky? Nevadí, přímo na turnaji si můžete koupit zvýrazňovač o třech barvách.
