Dárky jako významná složka spotřeby

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra environmentálních studií

Dárky jako významná složka spotřeby Magisterská diplomová práce

Bc. Kateřina Štěpánková

Vedoucí práce: prof. RNDr. Hana Librová, CSc.

Brno 2015

1

2

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a veškeré zdroje uvedla v seznamu literatury.

V Brně dne 14. 12. 2015

…………………………………………………….. Kateřina Štěpánková 3

4

Na tomto místě bych především moc ráda poděkovala paní profesorce Haně Librové za její podnětné připomínky, ochotu a laskavý přístup při vedení mé diplomové práce. Poděkování patří také panu Nepalovi z agentury Focus za umožnění celorepublikového šetření na téma Dárky a za poskytnutí konzultací nad otázkami. Taktéž chci poděkovat mým respondentům. Vděčná jsem i svým rodičům za to, že mne celou dobu studia podporovali. Julkovi děkuji za jeho celkovou pomoc a podporu. Jsem vděčná za samotné téma Daru, které mne bavilo zpracovávat a v mnohém mne obohatilo.

5

6

Anotace Práce pojednává o daru a snaží se o tomto fenoménu shromáždit a propojit informace z různých oborů. Téma samotné je zajímavé jen z toho hlediska, že je rozporuplné. Na jednu stranu se společnost bez daru neobejde, je totiž důležitou součástí vazeb ve společnosti. A jak se dozvíme v této práci, blízkých vazeb v poslední době ubývá, a to může být velkým problémem dnešní doby. Na druhou stranu se nynější obdarování stalo neudržitelných konzumem, který má závažné důsledky na přírodní prostředí a v mnoha případech vede i k problémům a nepříjemným pocitům u lidí. Nemalé procento lidí je schopno se kvůli dárkům zadlužit, avšak jak se lze dočíst v této práci, ne vždy je finanční hodnota adekvátní k té citové a naopak někdy může přehnané obdarování uškodit. V práci se ukáže, že není potřebné něco tak důležitého a radostného jako je dar rušit, je však možné darování transformovat. Klíčova slova: dar, dárek, darování, vztahy, vazby, dopad na životní prostředí, kvalitativní a kvantitativní výzkum, množství. Abstract This thesis deals with the issue of gift-giving and endeavours to gather and link information pertaining to this phenomenon from different disciplines. The theme itself is interesting only in the sense that it is contradictory. On the one hand, society cannot function without gifts; it is an important part of relationships in society. And as we learn in this thesis, the number of close ties in recent years has been on the decline and it may be one of the major problems of our time. On the other hand, present-day gift-giving has turned into unsustainable consumerism and, moreover, has had serious consequences on the environment and in many cases leads to problems and causes discomfort in people. A considerable percentage of people are willing to go into debt due to gift-giving even though, as you can read in this thesis, the financial value of the gifts do not adequately match their emotional value and, conversely, excessive gift-giving can cause harm. This thesis shows that it is not necessary to abolish something that is such an important and pleasing part of our lives as is gift-giving, but that it is possible to transform the phenomenon of gift-giving in some way.

Key words: gift, gift-giving, relationships, relations, influence on environment, qualitative and quantitative research, quantity. 7

English title: Gifts as an important part of consumption

Rozsah hlavního textu včetně poznámek, bez anotace, obsahu, rejstříku, bibliografie a příloh je 27 669 slov.

8

Obsah 1

Úvod ....................................................................................................................... 13

2

Charakteristika ....................................................................................................... 15 2.1

Dar .................................................................................................................. 15

2.2

Význam daru ................................................................................................... 16

2.3

Totální závazek daru ....................................................................................... 17

2.4

Spirála obdarování .......................................................................................... 19

2.5

Altruismus či egoismus v darování ................................................................. 21

2.6

Motivy daru dnes ............................................................................................ 22

2.7

Pozor na dar .................................................................................................... 24

2.8

Rovnost daru................................................................................................... 24

2.9

HAU ................................................................................................................. 26

2.10 3

Změny v darování ................................................................................................... 28 3.1

Slovanské zvyky darování ............................................................................... 28

3.2

Neosobnost při darování ................................................................................ 30

3.3

Příležitosti obdarování v dnešní době ............................................................ 31

3.4

Darování a děti................................................................................................ 36

3.5

Dárky dle genderového pohledu .................................................................... 40

3.6

Dárky do širšího okolí ..................................................................................... 40

3.7

Ekonomická a citová hodnota darů ................................................................ 42

3.8

Nevhodné dárky ............................................................................................. 43

3.9

Skličující pocit s dary ....................................................................................... 44

3.10 4

Typy postoje k dárkům ................................................................................ 27

Dopady dárků .............................................................................................. 45

Příčiny..................................................................................................................... 53 4.1

Rozvoj daru ..................................................................................................... 53 9

5

6

4.2

Oslabené vazby ............................................................................................... 53

4.3

Důležitost neverbální komunikace ................................................................. 55

4.4

Dar jako přijatelný konzum............................................................................. 56

4.5

Komprese času umožňuje kvantitu, ale ne kvalitu daru ................................ 56

4.6

Materialismus – mnoho darů je materiálních ................................................ 57

4.7

Firmy jako důležitý činitel ............................................................................... 60

Možnosti řešení...................................................................................................... 62 5.1

Méně materiální dary ..................................................................................... 62

5.2

Nemateriální dary ........................................................................................... 64

5.3

Síla služby bližním jako dar ............................................................................. 65

Výzkum darování.................................................................................................... 67 6.1

Výzkumné otázky ............................................................................................ 67

6.2

Kvantitativní výzkum ...................................................................................... 68

6.2.1 Hypotézy ................................................................................................... 69 6.2.2 Výsledky z dotazníku................................................................................. 71 6.3

Kvalitativní rozhovory ..................................................................................... 89

6.3.1 Nemají rády tu povinnost ......................................................................... 90 6.3.2 Nevrátily by se k běžnému darování ........................................................ 90 6.3.3 Důvody omezení ....................................................................................... 90 6.3.4 Služba bližním je ceněna výše než materiální dar .................................... 91 6.3.5 Svůj systém daru mají promyšlený ........................................................... 92 6.3.6 Potřeba reciprocity a sociální kapitál ....................................................... 92 6.3.7 Sympatie k zážitkovým dárkům ................................................................ 93 6.3.8 Vztahy jsou s dary propojeny ................................................................... 93 6.4 7

Shrnutí výsledků a diskuze.............................................................................. 93

Závěr....................................................................................................................... 97 10

8

Literatura................................................................................................................ 99

Seznam tabulek .......................................................................................................... 105 Seznam obrázků.......................................................................................................... 106 9

Jmenný index ....................................................................................................... 107

10 Přílohy .................................................................................................................. 109 10.1

Rozhovory s respondenty ......................................................................... 109

Respondentka Micka .......................................................................................... 109 Respondentka Iva ............................................................................................... 112 Respondent Karel ............................................................................................... 114 Respondentka Monika........................................................................................ 117 10.2

Technická dokumentace kvantitativního šetření...................................... 121

10.3

Dotazník .................................................................................................... 122

11

12

1 Úvod Když se řekne dárek, zřejmě se mnoha lidem rozjasní nálada. Napadne je potěšení z daru, radost i překvapení. Po delším přemýšlení ale možná člověk přijde na to, že je s dárky spojeno mnoho úsilí, času i peněz. S dárky se člověk setkává v dnešní době u mnoha příležitostí – lidé si dávají dárky na narozeniny, svátky, Vánoce, Velikonoce, na Mikuláše, Den matek, darují si dárky z cest, existují firemní dárky, sponzorské dary, dárky jen tak pro radost a jiné. Nejenže je příležitostí k předávání dárků mnoho, nové se stále zavádějí, jako příklad lze v naší zemi uvést Valentýn či Den otců. Po takovémto seznamu příležitostí možná člověk zjistí, že už se často jedná o povinnost, která je daná sociální normou a nelze se ji jen tak lehce zbavit. Dárky mají zároveň velký dopad na životní prostředí. Tím, že jich je tak mnoho a jsou to věci často materiální, vyrobeny z neobnovitelných zdrojů, je s nimi spojena náročná těžba surovin, výroba, doprava, často mají krátký životní cyklus, jsou těžce opravitelné a je s nimi spojeno mnoho odpadu. Je otázkou, jestli existuje nějaké východisko z této situace, aniž by to mělo neblahý vliv na mezilidské vztahy. Dar jako takový je totiž pro vztahy velice důležitý, protože tam, kde jsou vazby, je i dar, je přítomen ve všech společnostech. Tato práce si dává za cíl odhalit, jestli takovéto východisko existuje. Jako další cíle této práce jsem si zvolila podívat se na tento fenomén z mnoha perspektiv různých oborů a snažit se v nich nalézt společný průnik. Na dar je totiž zajímavě pohlíženo z oboru – psychologie, sociologie, antropologie, filozofie i ekonomiky a ekologie. V práci se prvně zabývám charakteristikou daru, dále se zaobírám změnami v darování. Úmyslem není zkoumat historii daru, ale nalézt především rozdíly, které v poslední době nastaly. Příčinám těchto změn věnuji další část své práce a poté nahlížím na jiné formy darování. Nad dary jsem se sama začala zamýšlet z hlediska četnosti a významu a zajímalo mne, jak o tom uvažují i jiní lidé. Díky celorepublikovému průzkumu, který jsem mohla v této práci uskutečnit pomocí agentury Focus a dále mým hloubkovým rozhovorům s lidmi, kteří se se svým darováním odlišují od většiny lidí ve společnosti, jsem měla možnost toto zajímavé téma poodhalit. Jako další cíl jsem si zvolila zjistit, jak lidé vnímají četnost daru a pomocí jednotlivých otázek v dotazníku přijít na to, jak u lidí proces od koupi po likvidaci v darování probíhá. 13

V hloubkových rozhovorech pro mne bylo stěžejní zjistit, jak u lidí probíhala změna v darování, jaké důsledky jiné darování přináší a jaké z toho mají pocity. Tedy jestli změny v darovacích zvyklostech jsou použitelné pro omezený okruh lidí nebo jsou možné pro jejich rozšíření.

14

2 Charakteristika

2.1 Dar Dle Slovníku spisovné češtiny je dar věcí, která je dána jinému bez náhrady a je to něco, co člověk má, co získá (bez svého přičinění). Slovo dárek je zde popsáno jako zdrobnělina slova dar. Ve své práci používám oba výrazy, v některých případech dle literatury, v jiných dle vhodnosti (Slovník Spisovné Češtiny, 1994: 53). Darování (donatio) „V širším smyslu každá liberalita1, v užším smyslu dobrovolné a bezplatné právní jednání, kterým jedna strana (dárce) zmenšováním svého jmění druhou stranu (obdařeného) obohacuje, poskytujíc jí za tím účelem zisk majetkový, jejž tato se shodnou vůlí přijímá.“ (Ottův naučný slovník, 1997: 55). Český psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize Psychologie vděčnosti a nevděčnosti píše, že pestrost toho, co lidé dle průzkumů považují za dar, je nepředstavitelná. Pro orientaci rozdělil dary na věcné a sociální (Křivohlavý, 2007: 25): 

Dary věcné – jinými slovy dary materiální, které jsou vyjádřitelné finanční hodnotou. Tyto dary lze přesně popsat a můžeme u nich určit, oč se jedná. Za každým věcným

darem se však skrývá dar nemateriální, vyjádřený například přívětivým, prosociálním postojem dárce. Věcné dary mají rozličnou podobu (od kytičky, kterou utrhne dítě mamince, po drahé dary jako auto, dům). 

Dary sociální – jinak také dary nemateriální, jež jsou beze zbytku finanční hodnotou nevyjádřitelné. Mezi tyto dary patří pohlazení, všechny dary verbálního druhu (například poděkování),

ale i pochvala, uznání a další. Je to také udělení nebo sdělení sociálně definované hodnoty dárci. Hodnota je odvozena od poskytovatele daru, popřípadě od lidí, kteří se toho účastní. V určitých případech má i nemateriální dar svou materiální podobu, například papír u vysvědčení nebo pohár pro vítěze.

1

Liberalita – z lat. bezplatný právní úkon.

15

Ve Sborníku konference karpatologické komise pro lidové obyčeje, do něhož přispělo více autorů, se dělí dary v systematice forem na (Jakubíková in Talcarová, 2007, 12–13): 1. Materiální a) nemovitosti b) naturální (plodiny, jídlo, nápoje) c) věcné - užitkové -

estetické

-

symbolické

d) peněžní - přímá platba, šek, akcie 2. Činnostní a) práce b) starostlivost c) pomoc 3. Duchovní a) blahopřání a přání b) píseň, hudba c) modlitba (Zvláštní formou materializovaného duchovního daru jsou knihy, hudební nahrávky, lístky na umělecké představení apod.) 4. Zážitkové/pobytové a) léčebný pobyt b) turistický zájezd c) svatební cesta

2.2 Význam daru Darování je pro člověka přirozené. Dávání a přijímání začíná již úsměvem, je to jedno z prvních gest, které utváří vztah matky a dítěte, je člověku vrozený. Opětování úsměvu znamená mnoho, je určitou jistotou, že se mají matka s dítětem rádi a vyjadřuje také, že se nemusí ničeho bát, protože jsou spolu. U pozdravů je to podobné, přidává se pouze řeč. Je tam vzájemná povaha nabídky a odpovědi. Zatímco nabídka je zdvořilostí, pokud člověk neodpoví, 16

znamená to neúctu a pohrdání, jelikož přijmutí je povinnost. Na výměnu pozdravů navazují dary, jejich dávání a dostávání (Sokol, 2002: 52). Aristoteles byl po 2 500 let největším teoretikem daru. Prosazoval to, že přátelství se zakládá na dávání a vracení. Bez přátelství by nebyla komunita a bez komunity politický pořádek (Godbout, 1998: 100). „Skrze symbolický kapitál je dar vázán ke společenským skupinám – rodinám, klanům, rodům – udržuje kolektivní strategii uchování či rozšíření skupiny. Symbolický kapitál je tak současně sociálním poutem, tudíž jej lze považovat za přítomný ve všech společnostech, kde jsou sociální vazby přítomné. Dar lze tedy označit za univerzálii společnou pro jednotlivé společnosti, potažmo kultury.“ (Brožovičová in Talcarová, 2007: 28) Marcel Mauss výměnu darů nazval totálním sociálním fenoménem, což znamená, že se vyskytuje téměř ve všech oblastech kultury a ve způsobu života lidí a má mnoho funkcí (ekonomickou, sociální, morální, náboženskou, estetickou a právní). Dary sice mají ekonomickou a utilitární funkci, kdy příjemce získá určitou materiální hodnotu nebo faktickou pomoc, ale za nadřazenou, hlavní se považuje funkce symbolická/znaková společně s komunikační, jelikož dávání daru vždy o něčem vypovídá. Platí to hlavně v mezilidských vztazích, kde má dar silnou integrující funkci pro dané společenstvo (pomáhá k vyjádření soudržnosti a spolupatřičnosti). Tím se potvrzují a upevňují dlouhodobé vztahy nebo vznikají vztahy nové (Jakubíková in Talcarová, 2007: 14). Dárek ale může vazby i narušit, nebo úplně zničit. V Shakespearově hře Timon of Athens si chtěl hrdina koupit své přátele, ale kvůli takovému chování se k němu všichni otočili zády a on zůstal úplně sám. Dárek nám pomáhá vyjádřit to, co cítíme, dá se jím vyjádřit láska, přátelství nebo respekt, ale i lichotka. Může být však použit také k manipulaci, úplatku, oklamání, pokoření, uražení nebo ublížení (Komter, 2007: 93–94).

2.3 Totální závazek daru Vznik daru se vztahuje k počátkům formování lidské společnosti. S darováním v archaických společnostech je neodmyslitelně spojeno dílo Esej o daru od Marcela Mausse. Toto téma je oblíbené i u jiných autorů, například Levi Strausse, Baudrillarda, Bretona, Nicolasa a dalších.

17

Marcel Mauss popsal trojí závazek u darování. Člověk je povinen dar dát, přijmout i oplatit – tak zní totální závazek daru. Odmítnout někoho pozvat, dar dát či vzít je totéž jako odmítnout přátelství a spojenectví nebo i vyhlásit válku (Mauss, 1999: 25–26).2 Dar začíná snahou o přízeň u zatím nezávislého partnera. Když partner dar přijme, přistupuje na hru a musí se jí dál činně účastnit, přebírá vlastně břemeno (Mauss, 1999: 53). Takový člověk si musí být jist, že se bude moci revanšovat. Avšak i kdyby si jist nebyl, nepomohl by si tím, že by dar odmítl, takovým chováním by projevil obavu oplácet, přiznal by porážku a byl by umlčen, ztratil by před ostatními svou tvář a své jméno. (Mauss, 1999: 79–81). Většinou jsou dary uskutečněny na principu dobrovolnosti, i když jsou, jak vidíme, ve své podstatě přísně povinné (Mauss, 1999: 13). Mauss ve své knize popisuje dva archaické systémy darování, a to potlač a kula. Potlač U potlače šlo hlavně o manévrování a udržení prestiže a postavení. Nazýváme ho též závazkem soutěživého typu, jelikož se vyznačoval rivalitou, nevraživostí a šlo o pocit nadřazenosti. Tito lidé si navzájem dary opláceli a čas hrál velkou roli, za prvé ve výši dluhu – ročně se mohl úrok vyšplhat i na 30–100 %, a za druhé také proto, že kdo přehrál protihráče, ukázal mu, že se může dále účastnit soutěže a rituál pokračoval dál. Dokonce se stávalo, že se při potlači předměty ničily a pálily jako důkaz odmítnutí daru a nastolení hierarchie (to se pak pálil velrybí a rybí tuk v bednách, přikrývky, domy a rozbíjely se vzácné měděné předměty) (Godbout, 1998: 104) (Mauss, 1999: 79–81).3 Existuje i primitivnější (umírněnější) způsob, v rámci něhož se lidé předháněli pouze v tom, kdo dá větší dar.4 Mnoho forem potlače se však nachází mezi těmito dvěma typy, tedy mezi vypjatým ničivým a umírněnějším. Kula Existuje však i přátelštější způsob, jenž je popisován v systému zvaném kula. Tito lidé nechávali ty stejné dary kolovat z kmene na kmen, a dokonce i z ostrova na ostrov.5 Neustále obíhaly tytéž předměty (byly to vyrobené náramky a náhrdelníky), jen ve výjimečných případech jako je pohřeb bylo povoleno pouze brát a nic za to nedávat. Celé to stálo na motivu

2

Příklad, kdy lidé nemají odvahu darování odmítnout lze vidět u vánoční koledy, kdy děti chodí od domu k domu a žádají o dary (Mauss, 1999: 30). 3 Setkat se s takovými institucemi lze na severozápadě Ameriky a na americkém Severu, v Melanésii a Mikronésii. 4 Primitivnější typ potlače se nacházel na území Afriky, v Polynésii, Jižní Americe a ve zbytku Severní Ameriky. 5 Setkáme se s tím například na Trobriandských ostrovech.

18

udržování vztahů. Jsou zde přesná pravidla předávání darů, nesmí je obdarovaný držet moc dlouho, a když se předává dál, nesmí se s nimi poctít nikdo jiný než předem domluvený partner. Když kmeny tyto dary dostanou, nesmírně si jich váží a dokáží se na ně dívat celé hodiny (Mauss, 1999: 40–46). Kula existovala po pět století a zúčastňovat se jí bylo vysoce ceněno (Godbout, 1998: 106).

2.4 Spirála obdarování U daru je nejdůležitější ten první krok, jelikož tam nebylo nic předtím (Godbout, 1998: 132). Godbout i Bourdieu jsou přesvědčeni, že existuje určitá spirála daru. Godbout ji nazval spirálou štědrosti, kde ten, kdo něco dostal, chce dát příště více, a o Bourdieuho spirále ekonomického a symbolického kapitálu píše Brožovičová (Brožovičová in Talcarová, 2007). Symbolický a ekonomický kapitál

Obrázek 1: Ekonomický a symbolický kapitál (Talcarová, 2007: 27)

Darem ztrácí dárce svůj ekonomický kapitál, zároveň však získává kapitál sociální.6 Spirálu tak obtáčí darování daru a jeho navrácení protidarem původního příjemce, který daruje

6

Symbolický kapitál je jakákoliv vlastnost, již přisoudí jedinci společnost. „Sociální kapitál je výsledkem kolektivního očekávání, sociálně ustavené víry.“ (Brožovičová in Talcarová, 2007: 27).

19

dále ekonomický kapitál a zvyšuje se mu kapitál symbolický. Celkově stoupá sociální prestiž obou aktérů obdarování, kdy se ekonomické komodity směňují za symbolický kapitál. Ani jedna strana nechce zůstat ve fázi, kdy hodnota symbolického kapitálu ztrácí na své hodnotě, a to je hybnou silou recipročního chování. Čím více se snižuje ekonomický kapitál, tím více se zvyšuje symbolický kapitál7. Mezitím než je dar zase opětován, si ta strana drží nabytý status spolu se symbolickým kapitálem (Bourdieu in Talcarová, 2007: 26–27). Je to nikdy nekončící proces (Godbout, 1998: 9). Zdá se na místě otázka, zda je nekončící proces obdarování ve světě s konečnými prostředky udržitelný a vůbec možný. Podle Bourdieuho jsou u darování určitá pravidla, která se musí dodržovat. Ne vše je k darování vhodné, dar by měl mít společensky uznanou hodnotu a mít symbolický kapitál, který závisí na společenském uznání. Hodnota daru musí být vždy implicitní (známé je odlepování cenovky), díky tomu se předchází kalkulu a vypočítavosti. Kdyby se odhalila tržní cena daru, narušila by se nálepka nezávaznosti a dobrozdání se. Bourdieu upozorňuje, že je potřeba dodržovat určitý časový odstup. Tento odstup pak odděluje sociální kapitál od ekonomické směny (kde by probíhala směna komodity za komoditu). Po určitou dobu to pak tedy vypadá tak, že je dar nenávratný a je ve prospěch obdarovaného, obdarovaný má pocit, že dostal dar, který nemusí oplácet. Avšak ve skutečnosti je tam povinnost a společenská vynutitelnost. Jde vlastně jakoby o takovou společenskou hru, o jakési manévrování. Tento proces používá některá ekonomická pravidla, ale tím, že používá ustálenou formu procesu, je může společensky popřít. „Mohlo by se proto zdát, že dar je v podstatě cynickým kalkulem skrývajícím svou podstatu společenským tabu.“ (Bourdieu in Talcarová, 2007: 25–26). Godbout píše, že dar má cenu investování k sociálnímu profitu (Godbout, 1998: 119). I Levi Strauss kritizuje Maussův trojí závazek daru – dát, přijmout a oplatit – a namítá, že existuje jen jeden, a to je směna (Godbout, 1998: 123). Mnoho autorů se přiklání k tomu, že čistý dar nelze dát (např. Godbout, Bourdieu, Mauss a další). Avšak to, jestli jsou všechny dary egoistické – tedy dárce je dává s tím, že za ně dostane něco nazpět – nebo přeci jen existuje čistý, tzv. altruistický dar, stojí za zamyšlení.

7

Názorný a velice výrazný příklad lze vidět u potlače, kde se účastníci předhánějí, kdo dá více a tím si chtějí vydobýt lepší status ve společnosti.

20

2.5 Altruismus či egoismus v darování Altruistický dar je takový, od kterého – když jej dáme – neočekáváme nic nazpět. Antropolog James Laidlaw ho popisuje takto: „Čistý dar není reciproční a také nevytváří žádné osobní vztahy a závazky mezi skupinami.“ (Laidlaw in Talcarová, 2007: 87) Opakem altruismu je egoismus. Není to však tak jednoduché, lze totiž najít egoistické zalíbení i v altruismu. Je to sice jakoby nečisté, ale přeci jen je to potřebné odlišit od známého hrubého primárního egoismu. Podle Godbouta sice volný dar bez zájmu darovat nelze, ale na druhou stranu musí být nezainteresovaný. I on sám tvrdí, že dar je nabízení něčeho s riskem, jestli za to dostanu něco zpátky a překračuje to limity egoistické racionality (Godbout, 1998: 7). Karel Riegel v Ekonomické psychologii dává do porovnání dva pojmy: (1) Gift economy – tyto dárky jsou kalkulovány a směna je pouze chladným egoistickým byznysem; naproti tomu (2) Altruistický dar – ten je prostý kalkulu. Většinu darů řadí mezi tyto dvě formy. Patří mezi ně i charita8 a sponzoring. I když je to na dobrou věc, není tajemstvím, že toho využívají některé firmy, prohlašují to o sobě a plynou z toho pro ně výhody. Tyto položky jsou daňově odečitatelné a je to forma reklamy (Riegel, 2007: 82). Godbout ve své knize The world of Gift píše o zvláštní oblasti daru: darování krve a orgánů. U této oblasti nastal zajímavý jev: když se v jednom období stalo darování byznysem (lidé měli za tuto službu dostat zaplaceno), klesl u lidí zájem a chodilo darovat méně jedinců. Lidé, kteří darují, nedostávají nic nazpět, ale kdyby byla nutnost a oni by ten stejný dar potřebovali, spoléhají na to, že by jej dostali. Když lidé popisovali darování orgánu, nevyznělo to, jako by to dělali pro svůj prospěch. Mluvili spíše o dobrém pocitu. Po úspěšné transplantaci u nich nastalo něco jako znovuzrození, nepopsatelný pocit, při kterém cítili, jako by jimi zavládla nová energie, že někomu pomohli (Godbout, 1998: 54, 90). O ctnostných lidech, kteří rádi rozdělí, se dočteme například v pohádkách a pověstech. Jsou to Honzové, kteří se dělí o buchty. Známá je i povídka o vdově, jež se rozdělila o poslední mouku, kterou měla, a neubylo jí (Teťhal in Talcarová, 2007: 16). Známé je i přísloví „Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“. To je však zřejmě opět myšleno v ryzí formě, ne v takové, o níž Božena Němcová vypráví v díle O pánu Bohu: Když pán Ježíš chodil se svatým Petrem po

8

I na charitu mají lidé různé názory. Někteří ji silně prožívají, ale jsou i takoví, kteří ji tvrdě kritizují a když je někdo požádá o peníze, mají pro něj odpověď, aby neobtěžoval a šel pracovat (Budinský, 2010: 45).

21

širém světě a potřebovali jednu noc někde složit hlavu a dostat večeři, zastavili se v chaloupce, kde byla vidět chudoba. Mysleli, že zde nic nepořídí, ale mýlili se, chudá vdova jim dala výbornou polévku s posledním omastkem, který měla. Na druhý den s překvapením dostala za každé kolečko tuku peníz. Když se to dozvěděla bohatá selka, pozvala Krista a svatého Petra k sobě a chtěla jim dát polévku, aby také dostala peníze a tak jim do polévky dala opravdu dost tuku, jenže je známo, že pokud je tuku v polévce příliš, slije se do jednoho kola. Selka by dostala jen jeden peníz, ale Kristus vzpomenul na polévku od chudé vdovy: „Petře, mně chutnala lépe než tato; chudá vdova omastila ji poslední kapkou oleje a dala ji s upřímností, nečekajíc žádné odměny. Tato dává ze zisku, a proto odměny nezasluhuje. Jen kdo rád ze svého udělí, tomu Pánbůh nadělí.“ (Němcová, 2012) Otázkou pak je, jaké jsou motivace i u takových altruistických darů, zda ti, kdo za dar „nic“ neočekávají, přeci jen nevěří v nějakou vyšší sílu, dobro, které to vidí a počítá jim to ku prospěchu. Ohledně problematiky čirosti daru je užitečné podívat se na druhy mezilidských vztahů, jak je popsal Alan Fiske, a vidět v takovýchto typech skupin jejich motivy darování (Komter a Lederman, 2007).

2.6 Motivy daru dnes Abychom se mohli podívat na motivy lidí u obdarování, pomůže nám popsat si čtyři modely darování tak, jak je popsal i Alan Fiske. Lidé se chovají při různých aktivitách lidského života různě (například u plánování svatby, konání náboženských obřadů, rozhodování o různých věcech, aby se shodli na tom, co je morálně dobré nebo špatné, nebo si rozdělili majetek). U činnosti obdarování lze rozlišit čtyři modely (Komter, 2007: 98): komunitní sdílení, hodnocení autority, srovnání rovnosti a tržní ocenění. 1. Komunitní sdílení: Při těchto výměnách lze pociťovat spojitost s jinými lidmi. Často se jedná o dary jako je jídlo, péče či služby. Člověku nezáleží na tom, kolik dostane, aby mohl darovat. Důležitá je u těchto darů sentimentální hodnota, ať už se jedná o nějaké dědictví nebo o věc, kterou má člověk spojenu se vzpomínkou. 2. Hodnocení autority: Tento typ darování je motivován touhou po moci nebo zvýšením osobního statusu. Důležitými kritérii jsou moc, sláva a prestiž. Vypadá to tak, že ti mocnější uplácejí hodnotnými věcmi ty podřadnější. 3. Srovnání rovnosti: U tohoto obdarovávání je důležitá rovnost, něco jako oko za oko. K tomu, aby bylo dosáhnuto rovnosti, jsou většinou dary vážené a poměřované.

22

4. Tržní ocenění: Vztahy v tomto modelu jsou popsány jako soutěživé a bojové. Pro tyto lidi je důležité, aby výhody daru převážily náklady. Darují jen tehdy, pokud z toho něco v budoucnu budou mít. A nyní lze rozvinout tyto čtyři kategorie dle jejich motivů (Komter, 2007: 99): První kategorii lze přiradit k Fiskeho komunitnímu sdílení. Je ovlivněna motivy přátelství, lásky, vděčnosti, respektu, věrnosti a solidarity. Dárkem chceme obdarovanému předat hlavně pozitivní pocity. U těchto lidí převládá altruistické jednání a orientace na druhé. Nepotřebují vidět odměnu za dar, ale darují, protože je k tomu vede morální závazek. Stále však tato ryzí forma darování může mít strategii. Lidé mohou dávat vědomě či nevědomě dárek pro odpuštění, zlepšit jím něco z minulosti, lichotit jím někomu a také ho dávají, aby nebyli zapomenuti. Lidé mohou být motivováni rovněž tím, aby ulevili svému svědomí, takové darování lze nalézt například u charity. Také nejistota může být motivem k darování této kategorie, lidé pak darují proto, aby posilnili vztahy, které jsou nestabilní a přitom pro ně důležité. Lze k tomu přiřadit i náboženství, kde se lidé snaží zmenšit nejistotu obětí a očekávají za ni přízeň. Další kategorie patří k Fiskeho hodnocení autority a je řízena motivy ke zvýšení moci, prestiže, pověsti a slávy. Toto darování se vyznačuje silnou nerovnoměrností. Obdarovaní obdrží velké kytice, jsou zváni na bohaté hostiny a podobně. Tento novodobý potlač má ohromit ponížené a udělat z nich aktéry závislé na tom, jestli bude dárce ochoten stále sdílet hodnoty a zdroje. Mezi další známé motivy patří nepřátelství a opovržení. Dokazuje se to skrovným dárkem osobě, která byla zvyklá na bohaté dary v minulosti. Naopak nadměrné obdarovávání se může vyskytnout při pocitu závisti a nenávisti. Ve třetím modelu vhodném k přiřazení Fiskeho srovnání rovnosti, je hlavním motivem právě rovnost a reciprocita. Dary jsou dávány s pocitem, že budou v dohodnutý čas nebo až to bude nutné, vráceny. Často také dříve než jsou dary darovány, nastává tajná fáze přepočtu dluhů. K vzájemnému obdarovávání tyto lidi nevede altruistické jednání, ale vrací kvůli morálnímu závazku. Nizozemská empirická studie dokazuje, že tuto kategorii motivů vykazovalo nejvíce respondentů. Poslední kategorie motivů je manipulativní, korupční nebo vyděračská a patří k Fiskeho modelu lidských vztahů s názvem tržní ocenění. V dnešní společnosti je mnoho takových 23

osobních pohnutek skrytých. Jako příklad lze uvést farmaceutické firmy, které zvou doktory na různé akce nebo je jinak obdarovávají, aby pak oni později pomohli zase jim a nabízeli pacientům jejich produkty. Celkově zde patří i různé úplatky.

2.7 Pozor na dar Z němčiny slovo „gift“ znamenalo původně dar, později také jed a zlobu (Mauss, 1999: 125). I podle řečtiny je ve slově dar ukryto něco nebezpečného, může to být dávka, ale i smrtící dávka. Dar vyvolává slova prosím a děkuji. A slovo děkuji může vyvolat závislost (Godbout, 1998: 8). Dary vytvářejí závazek, který může být zneužit. Typickým příkladem je úplatek, kdy je člověk z pocitu závazku, strachu z prozrazení a někdy i z vydírání nucen k poskytnutí služby. Také reklamní soutěže typu kup si a vyhraj využívají slovíčka dar, ale přitom jen dar předstíraný (Sokol, 2002: 184). Bourdieu prohlašuje, že: „Dar není nic víc než formalita a sociální podvod.“ (Bourdieu in Godbout, 1998: 121). Existuje i slovní spojení pro dar, který působí potíže a zlo, který je zkázonosný a neupřímný, je to danajský dar. Přízvisko vzniklo ve středověku a dozvídáme se o něm od Homéra. V Tróji, kde Řekové (Danaové) zanechali dřevěného koně jako dar při ústupu, který jen předstírali, byl pak tento dar jejich zkázou, jelikož v něm byli schovaní bojovníci a ti v noci, když všichni spali, přepadli celé město (Budinský, 2010: 30). Darem, jenž působí potíže, může být i jen moc velký dar, který člověk nemůže druhému splatit, a tak se cítí špatně a zavázán. A proto bych zde věnovala část rovnosti v darování.

2.8 Rovnost daru Člověk by řekl, že okamžité oplacení daru může být přirozené a správné, ale dle Godbouta to není vhodné. Například když by vás někdo pozval na večeři a vy mu ihned za to přinesete protidar, znamená to, že už jste vyrovnaní a že dotyčného příště nechcete pozvat zase vy (Godbout, 1998: 10). Jistá rovnocennost u daru je zdravá, ale ne úplná, jinak by to znamenalo konec vztahu, něco jako „příště se již nemusíme vidět“. Stav, v jakém se dar většinou nachází, je něco mezi velkou nerovností, kde má někdo jakoby navrch, a vyrovnanými účty a vztah pak nemá proč existovat (Godbout, 1998: 179). Pokud se blíží rovnost, jeden z partnerů udělá extrém, aby se stav disbalancoval (Godbout, 1998: 32–33). 9

9

Bourdieu psal o tom, že je potřebné nechat časový odstup mezi darováním, aby byl oddělen od směny, Godbout píše zase o rovnosti, která odděluje darovací systém od směnného. Zatímco když v darovacím systému nastane

24

Záleží ale také na tom, s kým se obdarováváme. Godbout i Sahlins se shodují na tom, že čím je vztah těsnější, tím více si tito lidé dluží, totiž nebojí se dluhů, neklade se takový důraz na reciprocitu (Riegel, 2007: 84) (Godbout, 1998: 32–33). 10 Zajímavé je, že lidé, kteří jsou si rovni, si většinou darují dary podobné hodnoty, zato kde je sociální postavení nerovnocenné, jsou vyměňovány dárky odlišné hodnoty. Lze to vidět na příkladu rodiče a dítěte, kdy rodič dává dětem více a ti ho také „musí poslouchat“. A poté, co se postavení obrátí a rodiče jsou naopak zase závislí na svých dětech, hodnotnějších dárků budou požívat rodiče (Brožičová in Talcarová, 2007: 26). Pro dobré vztahy v rodině je důležité, aby měli členové pocit, že dostávají více, než dávají, chtěli by dát ještě více a raději oni sami dluží, než aby někdo dlužil jim. To se však neshoduje s výroky lidí, které zkoumal a popsal Sherry; respondenti neradi dluží ostatním. To už jsou raději, když dluží někdo jim (Sherry, 1993). Někdy se tvoří řetězec Darování nemusí vždy probíhat pouze vzájemně mezi dárcem a příjemcem. V darování se může vytvořit řetězec. Typickým příkladem je již zmíněné darování krve a orgánů. U takového typu darování i u dobrovolnictví nebo při pomoci u katastrof, lze také vidět, že společně s darem nemusí zákonitě vznikat vztahy (Godbout, 1998: 40, 47). Takový prvek se objevil v americkém filmu Pošli to dál (v originále Pay it forward) od režiséra Mimi Ledera. Děti ve škole dostaly za úkol vymyslet něco, co by mohlo změnit svět. Malý chlapec – hlavní postava filmu – přišel na to, že pokud on pomůže třem lidem a ti to pošlou dál a pomohou zase dalším třem lidem atd., mohl by se svět změnit k lepšímu. Je zvláštní, že děti se vlastně s dluhem už rodí, je to ale přirozené, sami ten dluh splatí tím, že dají život dál, tvoří se řetězec v darování (Godbout, 1998: 39). Dalším příkladem je dědictví.

rovnost, vztah zaniká, u ekonomického systému směny je to naopak, zaniká, když tam rovnost není (Godbout, 1998: 179). 10 Příkladem, kdy se darovací systém převrhne v trhový (ekonomický) je rozvod – lidé začnou kalkulovat. V páru se běžně nepřepočítává všechno, co pro sebe lidé udělají, nebalancují se přesně účty, ale jakmile nastane rozvod, chce z toho urvat každý co nejvíce, a když jde všechno hladce, zjistí, že přepočítávali ve vztahu celou dobu, i když je těžké si to přiznat (Godbout, 1998: 30).

25

2.9 HAU Skoro u všech společností existuje určitá síla věci. Materiální věci mají i sentimentální hodnotu. Maoři na Novém Zélandu to nazývají HAU. Toto je podstata HAU, HAU osobního vlastnictví, HAU daru, HAU lesa. Slovo HAU znamená „vítr“ a „duch“. HAU dohlíží na pohyb věcí ve společnosti, aby byly všechny dary opětovány (Bell, 2004: 40). Pokud dá jedna osoba dar druhé, ta předá dar osobě třetí a ta se rozhodne dát něco za tento dar (pudilo ji k oplacení daru HAU druhé osoby), pak musí druhá osoba dát ten dar zase první osobě (protože ve skutečnosti ona byla plodem HAU té věci). Kdyby si druhá osoba tu věc nechala, mohlo by se jí stát něco zlého. Dar tedy není pouze přijatou nezúčastněnou věcí. I když už dárci nepatří, neustále si z něj něco uchovává a HAU pronásleduje každého obdarovaného. (Mauss, 1999: 21–22). V Číně má dokonce darující nárok věc a osobu sledovat i dlouho poté, co daná věc stala majetkem obdarovaného (Mauss, 1999: 131). Tím, že něco nabízíme, dáváme i něco sami ze sebe. Darovaná věc je oduševnělá a přijmout něco od někoho znamená přijmout něco z jeho duše. Vlastně jeden druhému musí vrátit to, co je součástí jeho podstaty, jinak se věc snaží vrátit ke svému majiteli a je to nebezpečné. Dá se to však vyřešit tím, že se vytvoří protihodnota za přijatý dar – dar se opětuje (Mauss, 1999: 24). Duše jsou tedy smíšené s věcmi. Díky tomuto spojení mohou hmotné dary lidi sdružovat a oslavit tak něco nehmotného, jejich citové spojení. Bell (2004) i Dittmar (2004) poukazují na to, že věci, které dostaneme darem, mají na naše chování jiný vliv než ty věci, které si pořídíme sami pro sebe. Nevážíme si věcí pouze pro jejich materiální složku, ale také pro to spojení, které mají naše věci s osobami. Jako příklad lze uvést snubní prsten, který je pro lidi více než jen chladným materiálním předmětem. Také stůl koupený v obchodě nebude mít stejnou sentimentální hodnotu, jako když jej vyrobí nějaká blízká osoba a ten kus nábytku je s ní spojen (Bell, 2004: 41).

26

2.10 Typy postoje k dárkům Budinský rozdělil postoje, které může mít člověk k darování, do pěti typů. Člověk (Budinský, 2010: 64): a) rád dává, nerad přijímá; b) nerad dává, ale rád přijímá; c) rád dává i přijímá; d) nerad dává i přijímá; e) nemá emocionální vztah ani k jednomu. Godbout ale ve své knize píše, že pokud člověk začne k darování přistupovat s velkou racionalitou, chce z tohoto procesu vystoupit (Godbout, 1998: 95).

27

3 Změny v darování Dnes nastalo v darování mnoho změn. Dříve dárky nebyly tak environmentálně náročné, byly to většinou přírodní věci, plodiny, předměty „po domácku“ vyrobené a neměly takový užitný charakter. Pak své místo začaly mít dárky masově vyrobené a s nimi nové příležitosti k obdarovávání.

3.1 Slovanské zvyky darování Ve Sborníku konference karpatologické komise pro lidové obyčeje se můžeme dočíst o slovanských tradicích obdarování přítomné ještě nedávno na našem území. Dříve bylo nejrozšířenější darování naturálií, darovaly se plodiny, obilí i domácí výrobky – chléb, koláče, sýr, drůbež, alkohol. Dále se dávaly dary věcné – plátno a části oděvu (šátky, čepce, vlniaky, stužky, košile, zápěstky) a také pracovní nářadí (zvlášť u darů z lásky – hrábě, písty na praní, přeslice). Až později začaly přibývat užitkové předměty do domácností (různé elektrospotřebiče, bytové zařízení) a nedávno sportovní výbava, kosmetika a elektronika. Peníze se dávaly jen formou kovové mince, nezáleželo na finanční hodnotě, šlo hlavně o hodnotu symbolickou (kovová podstata působí jako magnetický prostředek zabezpečující pevnost a zároveň je to symbol prosperity). Až mnohem později se začala řešit finanční hodnota (Jakubíková in Talcarová, 2007: 13). Dary z lásky Pokud se podíváme na dary, které si mezi sebou dávali milenci v páru, věnovali si hodně dárků z přírody – rozmarýn a různé květiny (byly to hlavně místní květiny; sbírala je sobě navzájem obě pohlaví a děvčata často pro své chlapce rostliny vila). Dávalo se také ovoce (hruška, jablko, švestka, višeň), ořechy nebo doma upečená buchta, koláč, vdolek. Z trvalejších předmětů dávali šátky, pentli, sukni, čepec, košili, prsten, klobouček, hřeben, střevíce a chlapci vyřezávali písty a přeslice. Je potřeba poznamenat, že dříve dary z lásky neměly tak utilitární ráz a promítala se do nich milostná symbolika, která vycházela z tradic ještě z dob předkřesťanských (Navrátilová in Talcarová, 2007: 44). Štědrý den na našem území dříve Na rozdíl od dnešních Vánoc směřovaly dříve dary do širšího okruhu lidí i přírody. Zvykem bylo obdarovávat i zvířata, stromy a vodu. Darování probíhalo ve dvou sférách – 28

veřejné a rodinné. Běžné bylo koledování, lidé dávali dary za službu obecním i církevním služebníkům. Bylo také zvykem obdarovávat chudé, kteří přišli domů popřát vše nejlepší (Večerková in Talcarová, 101–102). Později se do darování zapojil imaginární dárce Mikuláš, který nosil nadílku. Tato tradice se udržuje již od středověku a uchovala se dodnes. Avšak církev nesouhlasila se světcem a po reformaci v německých zemích se darování posunulo také na Vánoce a dárcem se stal Ježíšek, jehož velkým zastáncem byl Martin Luther (1483–1546). Některé rodiny to však nepřijaly. V českých zemích se ujal Ježíšek až v 19. století (Římskokatolická farnost Čelákovice). Tyto zvyky jsou spojeny s novodobým fenoménem Vánoc. Vánoční stromeček se začal objevovat nejprve ve školách a až po letech se rozšířil do domácností. První vánoční stromeček u nás byl rozsvícen ve vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha v roce 1812. Na veřejném prostoru v roce 1925 (Vlašín a Hromádková, 2004). Nejdříve byl brán stromeček samotný jako dar a dárky se pod něj nekladly. Později již ano, ale bylo to hlavně ovoce a domácí pečivo. Až po nějaké době se objevují věci podobné těm dnešním (knihy, hračky, oblečení). Také se dříve obdarovávaly jen děti a až později se začali zahrnovat i dospělí. Dnešní obdarovávání kolem Vánoc je výsledkem spojení různých fenoménů – stromečku, nadílky Mikuláše i Ježíška – a nastalo zesílení i v obdarovávání v rodině, ale oslabení koledy (Večerková in Talcarová, 105).11 Také Staff potvrzuje, že je dávání vánočních dárků novou praxí. Dříve byl Štědrý den pouze svátkem, lidé oslavili tento den jen jídlem a pitím a případné dárky byly vyrobeny doma. Vše začalo poté, co koncem 19. století začal americký průmysl pumpovat přebytečné zboží na trh. V roce 1874 Macyho obchodní dům přivezl průmyslově vyrobené panenky za deset tisíc dolarů, připravil upoutávající výlohu a tak se stalo toto zboží z hromadně vyrobeného zbožím módním. Ze začátku měli lidé problém darovat něco tak neosobního, masově vyrobeného a koupeného, a to ještě z ne blízkých, světských obchodů. Ale aby si na to lidé zvykli, obchody začaly nabízet speciální „vánoční“ dárky a také schovaly manufakturní výrobek do zdobeného papíru, a tak obměkčily duše zákazníků a ti začali obdarovávat své blízké takovýmto zbožím (Staff in Riegel, 2007: 85).

11

Rozšířilo se tedy ze samotného svátku mnoho obdarování a prvotní záměr, tedy obdarovávat přes Vánoce ty, kteří to opravdu potřebují, skoro vymizel.

29

3.2 Neosobnost při darování Individuální dárky byly tedy nahrazeny dárky vyprodukovanými industriální výrobou. Balení dárků je úkon, při němž dochází k přeměně komodity na dárky.12 Je to ale pouze dočasné a částečné řešení problému anonymity a masového dojmu z koupených objektů. Když je dárek rozbalen, stává se opět komoditou, kterou musí příjemce umístit mezi svůj další majetek (Farbotko, 2013: 90). Pokud má sloužit zabalení dárku alespoň částečně k docílení osobnějšího dojmu, připadá mi zvláštní, že balicí papíry, mašle, stuhy a různé ozdoby jsou v dnešní době také vyrobené a předpřipravené cizími lidmi. Velké oblibě se těší dárkové tašky, jež nevyžadují skoro žádnou práci od dárce. Jak píše Hancock a Rehn, v poslední době se objevují také firmy zaměřující se na balení dárků, které celou práci, někdy i s výběrem obalu, udělají za dárce (Hancock a Rehn, 2011: 741). Začínají vznikat také dárkové obchody a internetové stránky, kde lze vybrat „ten správný dárek“ pro každou příležitost. 13 A nejen obchody, zřejmě existují i firmy, které se postarají o dárky za dárce – vymyslí je, nakoupí i zabalí. O jedné norské firmě se zmiňuje článek v magazínu pro ženy Ona DNES, kde se uvádí, že zakázky na jeden dárek jsou neobvyklé, zákazníci často dělají objednávky na desítky dárků (Ona DNES, 2001). Dokonce vznikají i firmy na dekorace interiéru přes svátky. Firma do domu přijde, ozdoby nainstaluje a po svátcích si je vyzvedne nazpět. Něco jako příjemná rodinná atmosféra při zdobení vánočního stromečku nebo těšení se po roce na vlastní ozdoby, odpadá (Hancock a Rehn, 2011: 741). S neosobností u darů je v poslední době spojena ještě jedna zajímavá věc; je běžné gratulovat lidem k narozeninám přes internet. Facebook, nejrozšířenější sociální síť v západním světě, upozorňuje uživatele na narozeniny, které slaví jejich přátelé, takže lidé již nemusí myslet na významný den svého blízkého či známého a často těmto lidem prostřednictvím internetu i rovnou popřejí. Jen zřídka lze postřehnout nějaké osobnější přání,

12

Je tu ještě jeden pomocník v odstraňování poskvrnění dárku zbožím a tím je Santa Claus (v České republice máme Ježíška). Santa Claus nabýval na popularitě ve 20. letech 20. století. Mýtus o něm je efektivní, jelikož nepoužívá peníze, dárky jsou vyráběné ručně, nevytváří pro sebe zisk a nepodléhá tržnímu rozhodování. Jeho jediným záměrem je udělat příjemce šťastné (Farbotko, 2013: 90). 13

Téma dárků je tak významné, že existuje mnoho firem, které si na tom založily své podnikání. Jen jako příklad zde uvádím pár stránek s nabídkou z mnoha na internetu: http://www.bestdarky.cz, http://www.megadarky.cz, http://www.obchod-darky.cz, www.netradicnizazitky.cz/, http://www.darek.cz, http://www.uzasne-darky.cz, http://www.darky.cz, http://www.darkoviny.cz a další.

30

většinou se jedná o slovní spojení „všechno nejlepší“, případně doplněné oslovením. Někteří lidé považují takovéto přání za neosobní. Ještě další zajímavá věc právě z tohoto prostředí: někteří uživatelé na facebooku blahopřejí přátelům k svátku tak, že označí na vlastním profilu všechny osoby, které oslavují ten den svátek, a napíší k tomu frázi – „všechno nejlepší k svátku“ nebo „všechno nejlepší k svátku všem…“a jména dotyčných osob. Nepíší tedy dotyčnému ani zprávu osobně.

3.3 Příležitosti obdarování v dnešní době Statistiky Vánoc Češi patří se svými útratami za Vánoce pod průměr ve srovnání se zbytkem Evropy. Pokud se srovná Česká republika se Spojenými státy, v Americe se utratí až 3× více za dárky než u nás. Zároveň ale Češi utratí 3× více než Turci a Rusové. Lidé ve Spojených státech a v Německu si potrpí během vánočních svátků na výzdobu domů a na přípravy spojené s těmito svátky; utratí za to až 6 000 Kč, v Česku je to 3 463 Kč (Hospodářské noviny: 2009). Množství nakoupených věcí někdy nekončí nákupem pro druhé, například přes Vánoce si 56 % Evropanů koupí i něco pro sebe, když nakupují dárky (Hospodářské Noviny, 2014). Typickou věcí, která patří k Vánocům, je vánoční stromeček. Živých řezaných stromků se v České republice prodá každoročně milion a po svátcích pak končí na smetišti jako odpad. Dalším problémem je to, že se jedná o stromky čím dál častěji pocházející z plantáží ze zahraničí (nejčastěji z Holandska).14 V posledních letech pochází ale i od pěstitelů z České republiky. Mnoho lidí ještě dnes stále věří tomu, že stromky musely být tak či tak prořezány kvůli hustému porostu, což ve skutečnosti při dodržování certifikovaných zásad lesnictví (FSC) a přirozené obnovy lesa není vůbec zapotřebí. (Hromádková a Vlašín, 2004). Pro mnoho lidí jsou Vánoce spíše stresující záležitostí. Teoreticky lidé ví, že by si měli užívat společně strávený čas a mít svátky pohody, ale ve skutečnosti běhají po přeplněných obchodech a ve stresu shánějí dárky. 15 Mnoho lidí tento shon nemá rádo, ale jen někteří lidé s tím opravdu něco dělají. Jsou to například svědkové Jehovovi a adventisté. Tito lidé Vánoce 14

Pro americký trh se například za rok 2007 z Číny vyvezly umělé stromky za 13,4 milionu dolarů a ozdoby za 142,6 milionu dolarů (Hancock a Rehn, 2011: 740). 15

Jen málokdo odolává takovému tlaku. Zvenčí je do nás dostáváno, že jsou Vánoce svátkem, kdy by měli být lidé pospolu a dělat si radost. Je těžké se tomu vyhnout. Může to být však problém pro mnoho lidí, kteří jsou sami. Někteří lidé si pak kompenzují toto období dárky sobě a cestují daleko do zemí za slunečnými dny (Godbout, 1998: 43).

31

neslaví, ale z pohledu dárků je potřeba vzít v úvahu to, že mají po celý rok své dárkové dny, které si sami zvolí a určí si, kdy přesně budou; bývají několikrát do roka (Hrčková in Talcarová, 113).

Tabulka 1: Finanční statistiky Vánoc Zdroj: http://byznys.ihned.cz/c1-63234360-cesi-utrati-na-vanoce-pet-tisic-korun-na-darky-setri-40-procent-lidi

Jak lze vidět z grafu, některým lidem není cizí se kvůli dárkům zadlužit. V Rumunsku se kvůli dárkům zadluží každý pátý člověk. V České republice je to skoro každý desátý člověk. Kolem 71 % lidí si dává limit na vánoční útraty, ale třetina ho stejně překročí (Hospodářské Noviny, 2014). Česká republika patří ke státům, jež za dárky utratí – poměrově k platu – hodně peněz. Po Vánocích mají obchodníci problém s obrovským propadem v tržbách. Ale i s tím si vědí rady, chuť k nakupování dalších věcí vyprovokují velkými slevami (povánočními výprodeji), a to hlavně v lednu a únoru (Hospodářské Noviny, 2014). Přes Vánoce se protočí zhruba třetina ročního obratu mnoha západních ekonomik. Maloobchodní tržby se podle analytika Skotské národní banky zvýší i o 30–40 % než po zbytek roku a u obchodních domů jsou dokonce o 70 % vyšší (Hancock a Rehn, 2011: 738). Avšak autoři nejuznávanější marketingové učebnice Marketing Management uvádí, že se o Vánocích, na sv. Valentýna a Den matek utratí jen něco málo přes polovinu rozpočtu

32

spotřebitelů na obdarování blízkých. Ostatní rozpočet zbývá na útratu po zbytek roku (Kotler, 2007: 294). Valentýn Hned v únoru nahrazuje velké povánoční nákupy shánění něčeho pro partnera, je zde datum 14. února a s ním den svatého Valentýna. Je to americký svátek, který je typický tím, že vznikl z potřeb firem, ne běžných lidí. Dostal se k nám až v posledních letech a ve statistikách lze vidět, že jej lidé sice slaví (reklama a firmy vyvinou dostatečný tlak na to, aby lidé koupili svému partnerovi na tento den nějaký dárek), ale nejsou o něm vnitřně přesvědčeni a mnoho lidí by tento svátek nejraději neslavilo. Celkem 75 % Čechů a 70 % Slováků slaví den lásky – ať už na sv. Valentýna, 1. máje anebo mají svůj vlastní den (například výročí). Ale téměř 49 % Čechů a 40 % Slováků tento svátek nemá rádo (Winklerová, 2015). Dle průzkumu Shoptetu by téměř 80 % dotázaných mužů valentýnské oslavy zcela zrušilo. U žen je to jinak – 70 % dotázaných by pravidelně slavilo. Ve skutečnosti ho slaví 88 % mužů, ale 62 % z nich jen kvůli partnerce. Z žen slaví Valentýna 86 % a 60 % z nich slaví, aniž by braly ohled na to, jestli jejich partner slaví také. Částka, kterou utratí ženy i muži za průměrný dárek je shodná a je to zhruba 500 Kč (Shoptet, 2015). Slovenští sousedé utratí přibližně 700 Kč. Starší lidé spíše slaví 1. máj a mladší lidé zase spíše Valentýna.16 Více než 10 % Čechů i Slováků plánuje oslavit tyto dny zájezdem v domovině nebo zahraničí či prodlouženým víkendem a také wellness pobytem. Pro obě pohlaví jsou oblíbené dárky s erotickým nádechem, ženy kupují nejčastěji sladkosti (bonboniéry), alkohol nebo večeři a muži obdarovávají své ženy řezanými květinami, parfémem, spodním prádlem a šperky (Winklerová, 2015). V zahraničí je oblíbená donáška dárků, i v České republice obliba využívání této služby již vzrůstá. V roce 2014 využilo donášku 15 % a v roce 2015 už jich bylo 29 % (Shoptet, 2015). Za nejhorší dárky považovali dotazovaní v průzkumu to, že na ně druhá polovička zapomněla s dárkem. 40 % Čechů a 33 % Slováků žádný dárek nedostávají. (Winklerová, 2015). Dle průzkumu jedné nejmenované banky plánuje slavnostní večeři třetina lidí a utratí za ni zhruba 675 Kč. Zajímavé je podívat se na názory spojené s placením valentýnské večeře – 2/3 Čechů u generace nad 36 let si myslí, že by oslavy měl platit muž, zato u lidí do 26 let si 70 % jedinců myslí, že by se

16

Je to zřejmě tím, že starší lidé již mají své zažité zvyky a mladší lidé nové zvyky přejímají více.

33

měli na útratě podílet půl na půl.17 Oproti roku 2014 utratí lidé (za oslavy – dárky i večeři) na Valentýna nyní až o třetinu více, a to přes 1 200 Kč (Probyznysinfo, 2015). Dary z lásky dnes Podle průzkumu Talcarové je i u mladších lidí18 Valentýn vnímán jako cizí tradice, ne zcela identická s naším prostředím a někteří jej přijímají s výhradami, hlavně kvůli jeho komerčnímu charakteru. U dnešních darů z lásky, ať už se jedná o uznávanou příležitost nebo o darování jen tak, se klade důraz na akceptování partnerovy či partnerčiny záliby a oblíbené činnosti, u chlapců je to hlavně sportovní vybavení a elektronika a u děvčat zase ozdoby a kosmetika. Nově darují šperky i dívky chlapcům, je to především náramek, řetízek, přívěsek apod. V poslední době se začalo darovat také spodní prádlo, což vypovídá o změně postoje k intimní oblasti. Spodní prádlo bylo dříve tabu, což napovídalo o nedotknutelnosti této oblasti, na rozdíl ode dneška, kdy tento typ dárku podtrhuje intimitu mladých lidí (Navrátilová in Talcarová, 2007: 49–51). Mazlíčci Rituál obdarovávání probíhá i s domácími mazlíčky. Mnoho lidí je bere jako součást rodiny, a tak – když se kupují dárky na Vánoce rodinným příslušníkům – 97 % majitelů domácích zvířat koupí dárek i svému mazlíčkovi. Vánoce však nejsou jedinou příležitostí, kdy lidé obdarovávají své zvířecí kamarády. Zvířata dostávají dárek, když mají narozeniny, když bylo zvíře déle odloučeno od svého majitele, když mazlíčci onemocněli nebo i jen tak, jako důkaz lásky (Miller, 2012). Nyní může padnout otázka, jak by mohly drobnosti pro domácí zvířata ovlivnit spotřebu a jaký to může mít dopad na životní prostředí. Počet domácností s mazlíčkem se v USA odhaduje na 68 % (Statista, 2013). V České republice jednoho nebo více domácích mazlíčků chová polovina domácností (Vavroň, 2012). Dárky pro tato zvířata často žádnými drobnostmi nejsou. Mezi oblíbené dárky patří gumové pískací hračky, vlastní psí obleček a dokonce i šperky (Miller, 2012). Zarážející je i cena dárků pro mazlíčky: v 47 % předčí cenu za dárky pro příbuzné a 28 % lidí nakoupí dražší dárek pro domácí zvíře než pro manžela/manželku, dokonce až 83 % lidí dává dárek zvířatům zabalený do balicího papíru (Schweitzer). Dle Hancocka a Rehna se ve Velké Británii okolo mazlíčků protočí částka okolo

17 18

Zřejmě je to spojeno s emancipací žen. Zkoumaná byla věková kategorie 15–20 let na území České republiky.

34

100 milionů liber za rok (Hancock a Rehn, 2011: 741). V USA je to odhadem až 31 miliard dolarů. Peníze jsou utraceny za jídlo, veterinářskou péči, doplňky, hračky a šperky (Ray, 2003). Dárky z cest Jak píše Václav Budinský, dárky z cest dříve plnily svůj význam, protože se méně cestovalo. Když už tedy někdo vycestoval, koupil něco z cesty jako kompenzaci, aby se necítil cestovatel provinile, že ostatní museli zůstat doma. V dnešní době je cestování masovou záležitostí, ale i tak se dárky vozí neustále, a to nesporně k potěšení prodavačů suvenýrů i ministrů financí turisticky navštěvovaných zemí (Budinský, 2010: 38). Svatba – nové trendy ze Západu Svatební den je neodmyslitelně spjat se svatebními dary a prošel poslední dobou řadou změn. Do našich zemí se dostávají zvyky ze západní Evropy i USA. Za posledních zhruba patnáct let se výrazně změnil původní význam daru, jakož i osob, jimž je dar určený. Velká změna je hlavně v tom, že materiální dary jsou často nahrazovány finančními dary. Do popředí se dostává užitečnost daru a jeho praktičnost. Blízká rodina daruje v dnešní době exkluzivní i drahé dary. Dary novomanželům se totiž staly poslední dobou prestižní záležitostí, a tak jsou i finančně nákladné. Často se jedná o dražší vybavení do bytu, například o nové kuchyně, pračky, sedačky apod. Během svatby nastávají rituály, při nichž se vybírají peníze, často je to spojeno s tancem (vybírá se do čepečku, na kočárek) (Fialeková in Talcarová, 2007: 85). Vznikly u nás webové stránky, kde jsou tipy, rady a praktické věci ohledně svatby.19 Členové se setkávají jak na internetu, tak i osobně. Na webové stránce je u darů k dispozici tabulka, tzv. svatební listy. Ve svatebních listech jsou vypsané dárky, které si novomanželé přejí a u aktivnějších dokonce i fotky věcí (nebo ilustrační obrázek) a přibližná cena. Hosté komunikují s koordinátorem svatby právě skrz internet, vyberou si ze seznamu a zapíší se k předmětu, který chtějí koupit. Předchází se tak situaci, kdy se dárek novomanželům nelíbí a mají ostych to dárci říci. Výhoda je také v tom, že nenastane známé faux pas, že se na stole s dárky objeví dvě žehličky, více kávovarů nebo více sad talířů. Novomanželé si také zvykli vytvářet seznam nechtěných darů (mezi nimi se nejčastěji vyskytuje růžový porcelán, křišťál, obědová souprava, obrazy, vázy apod.) Také se někdy posílá kartička společně s pozvánkou 19

Na Slovensku www.mojasvadba.sk (od roku 2004) a v České republice www.beremese.cz (od roku 2005). Hraje zde roli rozšíření a využívaní internetu, medializace a přejímání zvyků od jiných skupin lidí, díky tomu se tento trend rozšířil více ve městech, na vesnici je také větší míra konzervatismu (Fialeková in Talcarová, 2007: 88).

35

a vtipnou formou oznamuje hostům, že si novomanželé nepřejí materiální dary (Fialeková in Talcarová, 2007: 86). Z environmentálního hlediska je tento nový trend žádoucí, jelikož se novomanželé vyhnou nechtěným darům a s největší pravděpodobností nové dárky využijí, dále jsou to většinou věci praktické, které „potřebují“, a tak by si je jednoho dne zřejmě sami koupili. Na druhou stranu je potřebné pozastavit se nad tím, že se toto darování stalo prestižní záležitostí a dárci věnují obrovské částky, a tak si novomanželé mohou koupit vybavení nové, na rozdíl od situace, kdy by využili vybavení starší. Také je zároveň environmentálně méně příznivý nový zvyk obdarovávání hostů. Dávají se jim svíčky, pera, svatební víno, různé pochutiny, ale i věci s ekologicky horším dopadem jako CD s hudbou ze svatby nebo jednorázové fotoaparáty. U dětí jsou to buď kreslicí potřeby, nebo bublifuky, které jsou pak využívány při tanci. Některé nevěsty si dárky pro hosty vyrábějí samy. Dle Talcarové splňují tyto dary funkci čistého daru dle Laidlawa – nevytváří žádné osobní vztahy a závazky a jsou čistě dobrovolné, jejich funkcí je uctít hosty a poděkovat jim, že se svatby zúčastnili. Na rozdíl od toho výslužka, která se dává hostům při odchodu, má reciproční charakter, je to plánovaná odplata a je cílená (Fialeková in Talcarová, 2007: 87–89).

3.4 Darování a děti Dětem bych ráda věnovala významnější část, jelikož u dárků tvoří, dalo by se říci, skoro nejvýznamnější složku a také proto, že tato generace, tak jak ji utváříme, bude hodně klíčová v tom, co se bude odehrávat během dalších let, jak píše i Emilie Strejčková: „Budeme mít jen to, co si vychováme.“ (Strejčková, 1998: 5). Když mluvím o významné skupině v dárcích, je tím myšleno to, že pokud už se někteří lidé domluví a dají si cenový limit na dárky či omezí množství dárků nebo je úplně zruší mezi sebou dospělými, u dětí takovéto věci neplatí. Známé jsou sladkosti při návštěvách, dárky od zoubkové víly (odměna za vytrhnutý zub), přes rok jsou to dárky za úspěchy, jen tak a při dalších příležitostech. Jedná se také o příležitosti běžné, podobné jako u obdarování dospělých, akorát s více dary. Pro děti je darování velice důležitý akt. Působí to na jejich rozvoj, vkus, aktivitu, může to ovlivnit i jejich stresy, traumata a budoucí závislosti (Budinský, 2010: 41). Dárky jsou pro děti základním učením v sociálních vztazích a učením svobody (Godbout, 1998: 189). Časem nastává den, kdy i děti začínají obdarovávat své rodiče. Většinou vyrábějí nějaké ručně dělané 36

výrobky. Proto se děti z environmentálního hlediska dají považovat za dárce s poměrně malým dopadem na přírodu (mají přístup k papíru, pastelkám, keramice apod.). Na Vánoce děti začínají obdarovávat rodinu až poté, co se dozví, že dárky nosí rodiče, a to je zpravidla kolem 8 let věku dítěte. Záleží na více okolnostech, například pokud má dítě staršího sourozence, dozví se to dříve. Aby bylo dítě aktivní i další roky, je potřeba ho za dárek náležitě a velice citlivě ocenit. Očekává se výraz v tváři a hlasité poděkování Ježíškovi, tak jako si to pamatuje většina. Děti obdarovávají své rodiče i dárky z výletů, táborů apod. (Hrčková in Talcarová, 2007: 110–113). Dnes je to s dárky úplně jinak než dříve. Jak si v knize Malý Bobeš20 dokázal malý chlapec hrát s ouškem od rozbitého hrnku si lze dnes jen těžko představit. I u chudších rodin vidíme pokojíčky plné hraček. A i přesto dostávají hračky stále nové a nové. Výzkum z roku 2005 ukazuje, že 80 % dětí pod 12 let dostává průměrně 10 hraček za rok (Lancy, psychology, 2010). Klemenović uvádí, že ve vyspělých zemích polovina rodičů investuje více peněz do hraček než na vzdělávání dítěte a jeho budoucnost (Klemenović, 2014: 284–285). A přitom děti přestane hračka bavit dříve, než je opotřebena, než ji rozbijí a často i dříve než si s ní začnou hrát. Až 60 % hraček se vyhodí, aniž by s nimi cokoliv bylo.21 Pro mnoho firemních společností jsou děti pouze „dojné krávy na peníze“ (Lancy, psychology, 2010). V poslední době vzrostly nároky na dárky, které děti dostávají. Oblečení se poslední dobou považuje i přes rok za samozřejmost, a tak děti chtějí pod stromeček něco víc.22 U mladších je velice oblíbená elektronika (Hrčková in Talcarová, 2007: 109). Klemenović ve svém článku píše, že hračkami jsou vyjadřovány hodnoty dospělých do života dětí. Hračka je primitivní komunikační systém a umožňuje vyjádřit různé emoce (radost, strach, úzkost), přání, touhy i sny. Dítě je tam hlavním aktérem, plní si tím potřeby, musí samo dělat rozhodnutí a jednat nezávisle. Je velice důležité, aby rodiče svým dětem věnovali čas, ukázali jim hračku a hráli si s nimi. Zlepšuje to uvolnění atmosféry domácnosti (příjemně strávený společný čas) a výměna rolí ve hře děti učí dívat se na věci z jiného úhlu pohledu a rozvíjí u nich empatii.

20

Kniha Josefa Jeroníma Plevy popisuje nelehký život vesnického prostředí 30. let 20. století. Dle mého názoru to může ovlivnit i jeho chování, hodnoty a vztahy do budoucna. Je rozdíl, jestli má dítě k jedné hračce hluboký vztah, anebo poletuje od jedné hračky ke druhé a ani nepocítí újmu, když se některá z jeho mnoha hraček zničí nebo zmizí. 22 V knize Karla Poláčka Bylo nás pět si hlavní hrdina Petr Bajza u vánočního stromečku bystře stěžuje, že je to vlastně i tak švindl, jelikož ty věci, které dostává pod stromeček potřebuje i tak, a tak by mu je rodiče museli stejně koupit. 21

37

Jenže v posledních letech se z ručně vyráběných hraček dávají dětem hračky manufakturně a industriálně vyrobené. Hračky se rozšířily z Evropy (Německa, Skandinávie) do Ameriky a v 70. letech i do Japonska, Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Hongkongu a nově i do Číny. Dnes to probíhá tak, že 80 % hraček urazí dlouhou cestu – navržené jsou v Americe velkými firmami a vyrobí je Čína. Jsou to sofistikované hračky, které umí mluvit, zpívat, pohybovat se, objímat děti i zodpovídat jejich otázky. Jako by byly podle mého názoru přesně navrženy k tomu, aby jim co nejvíce nahradily rodiče a blízké osoby. Klemenović popisuje různé typy hraček, které děti dostávají – helikoptéry a létající drony, létající víly, panenky se strojkem, elektrická zvířata, roboty a jiné hračky s motorky a čipy uvnitř. Existují i počítače pro nejmenší s klávesnicí a myší uzpůsobenou pro děti. To umožňuje dětem vstoupit do světa techniky již ve dvou letech (Klemenović, 2014). Otázkou je, jak tyto přístroje vůbec působí na dětský mozek a vývoj.23 „Lidské mládě ale není připraveno vyrovnat se bez poškození své duševní a fyzické výbavy s čímkoli, co vybočuje z norem zakódovaných do organizmu dlouhodobým přírodním vývojem.“ (Strejčková, 1998: 33). Ať už jsou to chemické látky, různé silnější vibrace, záření a zvuky, nepřirozené světlo či jiné jevy, které nejsou v přírodě běžné, mohou nepříznivě ovlivnit vrůstání dítěte do nového společenského i celkově do životního prostředí (Strejčková, 1998: 33). Mezi dalšími hračkami jsou často počítačové hry – ty dětem utvrzují různé stereotypy (například pohlavní) a ukazují jim násilí jako cestu k řešení problémů. 24 Děti v počítačových hrách rády vyhrávají medaile a dosahují (fiktivního) úspěchu. Celé toto dění ovlivňují rodiče a u více než poloviny dětí je k hrám přivedli právě oni. V některých domácnostech je televize zapnutá v průběhu dne, a tak se pro mnoho dětí stává hračkou právě toto zařízení. Z televize pak děti přejímají chování od superhrdinů a vnímají slogany, které je učí, že důležité nejsou vztahy, ale věci.25 Televize zdůrazňuje důležitost hraček a působí tak

23

Jak říká Josef Šmajs o informační technice: „Ukazuje se, že u mladých lidí způsobuje atrofii lidského myšlení, že je připravuje o rozum a že způsobuje demenci.“ (Binar, 2015). 24

Jak upozorňuje Strejčková: „Na počátku výchovného procesu nemá dítě žádné předsudky, žádné ustálené postupy myšlení, neví nic o zvyklostech lidského jednání“ (Strejčková, 1998: 24). Tělo dětí je sice drobné, slabé, fyzicky málo zdatné, potřebuje ochranu blízkých, ale jeho mozek je plně připraven vnímat všechny podněty z okolí. Dítě prvně tedy napodobuje a nechává se ovlivňovat, teprve pak se učí. Mozek novorozence je jako nedotčená krajina a pokud se tam spojí určité věci jako silnice, už nebude hledat nové perspektivnější cesty a pracně projíždět jinudy. Dá se to přirovnat k tomu, že se staví lépe na zelené ploše, než přetváří už něco vzniklého, a tak se i stejně těžko dají odnaučit chyby ve výchově a jsou často málo efektivní (Strejčková, 1998: 28). 25

Jak píše Krajhanzl, to, co dětem dáváme, utváří také jejich vztah k divoké přírodě. Skrz knihy, filmy i dětské kreslené pořady si děti o přírodě budují přesvědčení. Obzvlášť pokud jde o hmyz, pavouky a hady. V reklamě se také objevují prvky, které nejen děti učí čeho se bát a štítit, příkladem může být známá televizní reklama na klíšťata (kde se za účelem zvýšení prodeje očkování proti klíšťové encefalitidě děsí děti sloganem „Jedna dvě,

38

reklamou na jednu z nejdůležitějších skupin – na děti.26 TV má dvojí zápor – zmíněné přejímání hodnot a nasávání negativ a taktéž čas strávený u televize, kdy si děti nehrají. Litevská studie, jež zkoumala 26 výchovných institucí se 400 dětmi od 5 do 7 let a zjišťovala, s čím si děti nejčastěji hrají, zjistila, že jsou na prvním místě postavičky (hrdinové) z jejich oblíbených seriálů z televize, následovaly technické vymoženosti jako tablety, mobily, PC a videohry. Poté jsou oblíbené kostky, míče, kulečník a podobné hračky a až na posledním místě jsou vzdělávací hry a dětské knížky (Klemenović, 2014). Dalším problémem novodobých hraček je to, že často k hraní nejsou ani vyrobené. Tyto hračky jsou mnohdy automatizované, samy vykonávají mnoho aktivit, a tak si s nimi dítě často ani nevyhraje. Zato pokud dítě hračku nedostane, vyrobí si svou vlastní. A to dítě učí vytrvalosti, zručnosti, vynalézavosti a jiným prospěšným a důležitým dovednostem. Ale co učí děti dnešní hračky? Především být dobrými konzumenty. Jsou to koupené věci znamenající určitý status. Bylo zjištěno, že děti, které se dívaly na reklamy se značkovými hračkami, měly před Vánoci znatelně delší seznam pro Ježíška a na seznamu se objevovala přání právě značkových dárků (Lancy, psychology, 2010). Důležité je poznamenat, že tento vliv působí i v budoucnu. Silné emoce, jež ovlivňují, jakou značku si v obchodě vybereme v dospělosti, pochází již z dětství (Murray, psychology, 2014). Dárky často vypovídají o vztahu rodičů a dětí a mnohdy mohou být rodiči považovány za kompenzaci nedostatečného vztahu s jejich dětmi. Rodiče pak zavalují děti dárky v domnění, že tak vynahradí svou lásku (Riegel, 2007: 90). Steven Mintz také spojuje problémy s tím, že rodiče tráví hodně času v práci a jejich pocit viny pak ovlivňuje celý vztah. Tráví s dětmi z očí do očí co nejvíce času a snaží se jim snad i více než kompenzovat čas, který s nimi nebyli (Mintz, psychology, 2015). Celkově je na děti vyvíjen obrovský tlak, hodně se od nich chce. Po dnešních dětech se požaduje to, co se dříve požadovalo po princích a princeznách z dob minulých, ať už jde o vzdělání, chování a jiné. Chceme vlastně z dnešních dětí dokonalý produkt (Godbout, 1998: 42). Mintz i Krajhanzl se shodují v tom, že děti čím dál tím více času tráví doma a rodiče jim nedovolují neplánovanou spontánní hru s kamarády. Lidé dnes klíště jde, klíště si jde pro tebe“) nebo mohou nové dezinfekční prostředky zničit nebezpečné bakterie (Krajhanzl, 2015: 73–74). 26

Ale jsou i země, například Švédsko, kde jsou reklamy pod 12 let zakázány. Zato v Americe, kde je reklama nejagresivnější, jsou děti právě nejžádanější soubor, na který se reklama zaměřuje. Děti jsou na reklamu extrémně náchylné. Do svých 8 nebo 9 let nedovedou pochopit roli reklamy. Odborníci také varují, že tento problém nebyl ani dostatečně prozkoumán.

39

upřednostňují, aby si dítě raději hrálo doma s hračkami, bylo u počítače nebo na jiném zařízení, než aby chodilo ven. Dnes si hrají děti 2–4× méně venku než před 20 či 30 lety. Tento stav má více příčin. Rodiče nechtějí pouštět své děti ven kvůli dopravě, která za poslední roky prudce vzrostla, kvůli pochybným lidem, dále mají děti často kroužky, jež jim zabírají hodně volného času a je zde i určitá pohodlnost a důraz na čistotu. Zajímavé je, že se tím i rodiče brání konfliktům se sousedy (ti mohou na děti pokřikovat) a děti, které chtějí trávit volný čas venku, vlastně už ani nemají s kým (Krajhanzl, 2015: 48).

3.5 Dárky dle genderového pohledu Z genderového hlediska se považuje darování spíše za doménu žen (Garner, Sherry, Lipovetsky, Talcarová). Ženy darují většinu dárků buď samy, nebo jako součást páru, jsou tvůrkyněmi sociálních vztahů a jejich pečovatelkami. Ale i když darují darů více, muži dávají dary zase dražší (Garner, 2011). Běžnější a evidentnější je luxusnější dárek, když jej koupí muž ženě. Muž je rád, když může své partnerce přinést dar, který ji těší svou hodnotou a ona z něj zase může vyčíst intenzitu citů, jež k ní chová (Lipovetsky, 2005: 120). Dittmar píše i o rozdílném postoji k majetku dle pohlaví. Lidé často nekupují věci pro jejich užitnou a ekonomickou funkci, ale kvůli psychologickým výhodám. Muži mají spíše praktičtější postoje k majetku – jeho cena značí, že je jiný, je schopen kontrolovat si situaci a je aktivní. U žen je to spíše o mezilidských vztazích. Žena má ráda nějakou věc, protože ji například od někoho dostala darem (Dittmar, 2004: 210).27 Celkově však začíná mezi muži a ženami mnoho věcí splývat, původní role začínají ztrácet svou legitimitu, jak se shoduje Dittmar i Lipovetsky. Pro muže již není podřadná péče o děti, domácnost a jiné oblasti života dříve charakteristické pro ženy (Lipovetsky, 2005: 112).

3.6 Dárky do širšího okolí V článku Ekonomické dimenze darování dárků domácností se uvádí, že z běžného rozpočtu domácnosti jde 4,3 % na koupené dárky. Alespoň třetina z těchto dárků je darována mimo domov, což čítá v Severní Americe 78 miliard dolarů ročně. Uvádí se, že další 2 % putují

27

Čím dál tím více mladých lidí hodnotí lidi kolem sebe právě skrz majetek. Často používají to, co se dozví o značce z masmédií. Takovýmto lidem hrozí problémy s impulsivním nakupováním, velkým zadlužením a konzumní závislostí. Trpí psychickými poruchami, zhoršují se jim vztahy v rodině i práci a mají finanční potíže. Zatím tím trpí více ženy, ale odhaduje se, že s mladou generací počet mužů s těmito problémy poroste (Dittmar, 2004: 210).

40

na charitu. Nejčastěji dochází k obdarování mezi rodinou, ale darování se týká také individuí, organizací i jiných lidí udržujících častější kontakt s dárcem. Engelova křivka vyjadřuje vztah mezi množstvím koupeného zboží v závislosti na výši příjmu. Pokud se zvýší plat, výdaje za dárky mimo domácnost se zvýší více než plat. A také pokud vzroste plat, lidé utratí více za hmotné dárky. Je to v důsledku toho, že jim zbývá na dárky méně času. Se zvyšujícím se příjmem i zvyšujícím se věkem dárce se zvyšují také výdaje na charitu. Pokud je rodina početnější, výdaje na charitu se snižují. Rovněž vzdělání ovlivňuje četnost dárků mimo domácnost. S vysokoškolským vzděláním je spojena vyšší sociální třída a lidé s vyšším statusem mají častěji širší sociální vazby, takže mají více příležitostí k obdarování než lidé z nižší vrstvy, kteří tíhnou početně k omezenějším sociálním vazbám. Pokud se podíváme na obdarovávání ve městě a na vesnici, tak obě skupiny trochu omezují okolnosti v obdarovávání mimo domácnost oproti lidem z předměstí. Z města je příčina v prchavých, plytkých vztazích a u vesnice je to omezený přístup k obchodním domům a tedy celkově k nakupování dárků. Nejdražší dárky se darují v přímé rodině, kde je menší riziko obdarování nevhodným dárkem, jelikož se rodinní příslušníci více znají a navzájem tuší svá přání a preference a tím je obdarovávání v rodině na rozdíl od širšího okolí více efektivní (Garner, 1991).

41

3.7 Ekonomická a citová hodnota darů I když lidé dávají spoustu peněz za dárky, neznamená to, že to pro obdarovaného musí mít adekvátní cenu. Rozdělujeme podle toho čtyři kvadranty (Sherry, 1993): Citová hodnota

Vysoká

I

II

Manželské dárky

Dárky od dětí rodičům

Šperky, kožich

Ruční výrobky

III

IV

Dárky

Peníze

z manželovy/manželčiny

Nízká

vybrané

od

strany kolegů na dárek, Všehochuť

rodiny Spotřebiče

Vysoká

Dárky vybírané naslepo

Nízká Peněžní hodnota Tabulka 2: Citová a peněžní hodnota daru

I Tyto dárky vyžadují čas i vhled, jsou drahé finančně a jsou cenné i po citové stránce. Jsou důležité pro minulost i budoucnost. Mohou se stát mementem a také dědictvím. II Dárek od dětí má sice nízkou finanční hodnotu, ale zato vysokou hodnotu citovou. Podobný efekt může vyvolat dobře vybraný vtip spojený s dárkem nebo ručně vyrobený dárek. III Tyto dárky jsou sice peněžně nákladné, ale citovou hodnotu mají nízkou. Setkáme se s tím například u dražších dárků od rodiny z manželovy/manželčiny strany. IV Dárky nejsou hodnotné peněžně ani citově a řadíme je mezi dárky typu „hlavně to rozbal“. Tyto dárky jsou slepě dávány i přijímány. Sherry zde řadí i dárky pod stromeček, na druhou stranu Godbout poznamenává, že rodiče se přes Vánoce vzdávají před dítětem, že jsou dárci a je to takové čistší (Godbout, 1998: 44). Z environmentálního hlediska by se dal za příznivý považovat kvadrant I, kdy má věc trvalejší hodnotu a lidé si ji cení, uchovávají ji, používají a možná se i snaží o její opravu, pokud se s věcí něco stane. Tuto věc by totiž jen tak něco nenahradilo. Dárky z kvadrantu II jsou také 42

environmentálně příznivé, kdy dětské výrobky s omezenými možnostmi nebo ručně vyráběné věci nepoškozují přírodu tak jako například dárky z kvadrantu III i IV, což jsou dárky často náročné na nerostné suroviny nebo jsou to nepotřebné věci, které obdarovaný někde založí, dá někomu jinému nebo vyhodí.

3.8 Nevhodné dárky Až 40 miliard amerických dolarů se utratí v Americe na dárky jen během svátků a 4 miliardy z toho je utraceno za dárky, jež se příjemcům nehodí (Vreeland, psychology 1998).28 Mohlo by se na první pohled zdát, že pouze 10 % dárků je nevhodných. Avšak je potřeba vzít v úvahu, že každý dar má různou cenu, vezmeme-li v potaz, že dárky typu „vše za 30 Kč“, čínské výrobky či jiné věci přitažlivé cenou jsou velice levné, a tudíž se jich do této sumy vleze obrovské množství, může jít o dramaticky větší procento věcí, které jsou vyrobeny úplně zbytečně a které přináší jen starosti.29 Oproti tomu drahé dary, jako sportovní výbava, značkové věci, televize či PC, zaujímají poměrově větší podíl ceny a často jsou vybírány na základě přání. Když se dárek pošle minimálně 2× dál, jde již o putovní dar. Dočteme se například u Riegela i Budinského, že není morální dát přijatý dar někomu jinému. Dárky jako alkohol, káva či bonboniéra ale putují běžně (Budinský, 2010: 37). Pověstní jsou těmito dary doktoři i učitelé. Dle amerického průzkumu se až 28 % respondentů přiznalo k tomu, že dají nevhodný dárek někomu jinému, praktikují tzv. „recyklaci darů“. Avšak to nevypovídá o množství lidí nespokojených s jejich dárky, mnoho lidí by to neudělalo právě kvůli tomu, že by se to mohl dozvědět dárce a ponížili by jej tím, zdá se jim to nemorální. I když „recyklace daru“ může být považována za nevhodné chování, na druhou stranu se často není čemu divit, když nejsou dárky osobní ani unikátní a nesplňují ani klíčové pravidlo daru: rezonanci s příjemcem (Vreeland, psychology, 1998).

28

Farobotko také potvrzuje obrovskou částku za zbytečné dary. V roce 2013 uvedl, že zhruba 4 miliardy liber ročně se utratí za nevyžádané dárky (Farbotko, 2013: 91). 29

Podle ČSÚ důvěra spotřebitelů poslední roky roste a „s klesajícím pesimismem domácnosti o něco více utrácejí.“ Zároveň klesla průměrná hodnota, kterou zákazníci za nákup utratí. Věcí kupují více, ale s nižší hodnotou (iDnes ekonomika, 2013).

43

Jako nevhodné se bere také veřejně zpochybňovat hodnotu daru. Avšak pro mnoho lidí je to přirozené a je potřeba počítat s tím, že dar, který věnujeme, bude předmětem hodnocení (Riegel, 2007: 84). Známé je pořekadlo: „Darovanému koni na zuby nehleď!“ Avšak, jak už jsem zmínila dříve, dary nemusí mít pouze dobrý záměr, a jak píše i psycholog Jaro Křivohlavý, v některých případech je nevděčnost na místě a je lepší dokonce dar odmítnout (Křivohlavý, 2007: 42). U dárků je velice důležitá komunikace. V povídce Magiin dárek od O´Henryho se dočteme o paradoxní situaci v darování u jednoho páru. Dívka měla nádherné vlasy a její milý měl krásné hodinky. Každý chtěl tomu druhému dopřát to nejlepší. Chlapec prodal hodinky, aby mohl dívce koupit hřebeny na její krásné vlasy a dívka prodala své vlasy, aby mohla chlapci koupit pouzdro na jeho krásné hodinky (Porter in Riegel, 2007: 85).

3.9 Skličující pocit s dary Nevhodné dárky jsou pro člověka zátěží. Ve výzkumu, který byl proveden v Americe, lidé reagovali na téma nevhodný dárek slovy jako frustrující, nudící, plný zklamání, trapný, skličující,

neomluvitelný,

zraňující,

neosobní,

bezmyšlenkovitý.

Také

se

objevilo,

že nevhodných dárků je více než vhodných a že jsou nevyhnutelné (Sherry, 1993: 229). Nejsou zátěží pouze pro člověka, ale také pro přírodu. Až 80 kg CO2-e na hlavu by mohlo být sníženo, pokud by tyto dárky vůbec nebyly koupeny (Farbotko, 2013: 91). Sokol správně poukazuje na zvláštnost spojenou s dary: „Dárek je sice věc, ale má symbolickou hodnotu. Nedává se proto, že by ho dotyčný potřeboval, ale aby reprezentoval dárce a příjemce potěšil.“ A také: „Člověka více těší dárky, které právě dostal, než ty, které má.“ (Sokol, 2002: 184) Pouze dárky od blízkých osob si uchovávají symbolickou hodnotu stále. Od ostatních lidí se stávají takovéto dárky spíše „krámy“, jež člověka netěší, ale přitom se vyhodit nedají (Sokol, 2002: 184). Sherry i Sokol se shodují v tom, že u lidí, kteří spolu nemají milostný vztah, patří mezi nejhorší dárky právě ty s nechtěnou trvalou hodnotou a měly by se dávat spíše dárky konzumovatelné nebo nehmotné. Pokud si lidé výslovně domluví pravidla a stanoví finanční strop za dárek nebo si předem dohodnou obchody (kde se dá popřípadě nevhodná věc vyměnit), může to pomoci lidem zmírnit napětí a jsou ušetřeni obav o nevhodnosti. Není to však jednoduché, pokud člověk vyzvídá nebo se ptá přímo, ztrácí pro příjemce obdarování 44

půvab a tajemnost a stává se z toho jisté a nudné obdarování. Nespokojenost se může také objevit, pokud je s dárky spojena příliš velká nebo příliš malá námaha. Pokud je úsilí moc velké, působí to na obdarovaného jako přehnané dožadování se. Na druhou stranu, bez námahy dárek postrádá láskyplnost. Například u peněz se objevuje nelibost na obou stranách – u dárce, který pouze dává hotovost, i u příjemce, jenž dostane dárek s tím, že je zavázán, aby si pro sebe koupil něco smysluplného (Sherry, 1993: 239). Avšak lidé neměli problémy jen s nevhodnými dary. Na otázku, jaké mají celkově problémy s dárky, jen málo z nich odpovědělo, že žádné. Mezi ostatními odpověďmi zazněly problémy s nakupováním, které zabere moc času a dárky stojí spoustu peněz, také měli problémy s balením nebo jim přišlo namáhavé vymýšlení správného dárku. Dárek může podle nich vyvolávat vinu a je to povinnost, jíž se nikdy nezbaví. Pro respondenty bylo nejvíce zneklidňující to, že dlužili někomu dárek. Pro některé je to nepohodlné, nelehké, hrozné, trýznivé, bezohledné, je to břemeno, tlak, něco, co člověka pronásleduje. Uvedli, že to už je lepší, když někdo dluží jim (Sherry, 1993).

3.10 Dopady dárků Australská nadace ochrany (Australian Conservation Foundation) využila data Analytického týmu integrované udržitelnosti (Integrated sustainability analysis team) z University v Sydney (University of Sydney), aby vypočítala environmentální dopady oblíbených vánočních dárků. Započítány byly i nepřímé vstupy jako například půda pro pěstování vinných hroznů k produkci láhve vína apod. Počítala se útrata, vytěžené suroviny, oxid uhličitý a jiné skleníkové plyny, spotřeba vody a půda, která byla narušena kvůli vyprodukování daného typu dárku. Faktory byly zkoumány u pěti typů dárků, a to u knížek a časopisů, u cukrovinek (jako chipsy, čokolády, lízátka), alkoholických nápojů, ale také u stále vzrůstajícího množství elektrospotřebičů a oblečení.

45

Tabulka 3: Dopady vánočních dárků Zdroj: http://www.acfonline.org.au/sites/default/files/resources/res_Xmascost.pdf

Jak lze vidět z tabulky, pouze v Austrálii díky dárkům dochází k obrovské devastaci přírody. Pokud bychom měli vypočítat tyto negativní dopady pro celý svět, byla by to znepokojivá čísla. A také, jak jsme již psali dříve, nejsou to jen Vánoce, ale i po celý rok se vyskytují takovéto dárky k různým příležitostem. U dětí se nejčastěji vyskytují různé elektronické hračky, hračky z umělých materiálů, knihy. Mladá generace inklinuje k elektronice. Dále se dávají dárky jako oblečení, knihy, květiny, šperky, drogerie. Mezi staršími lidmi jsou oblíbené věci trvalejší hodnoty. Na Valentýna se věnují květiny, sladkosti, alkohol, bonboniéry, parfémy, spodní prádlo či šperky. Mazlíčci dostávají gumové hračky, oblečky a také šperky. A nekončí to pouze dárky, s oslavami a svátky je spojena obrovská konzumace velkého množství jídla, alkoholu i cukrovinek a zřejmě i zbytků. Sám Mauss podotýká, že dnes v západní společnosti probíhá novodobý potlač, kde dochází k předhánění se v rozdávání dárků a v tom, kdo vystrojí větší hostinu (Mauss, 1999: 16). Na takových hostinách je mnoho jídla a lidé se přejídají, aby groteskním způsobem vzdali hold tomu, kdo je pozval (Mauss, 1999: 80). S dary je tedy celkově spojena obrovská spotřeba a velké množství odpadu. Již u nákupu dárku je důležité řešit celý cyklus života výrobku a jeho dopad na životní prostředí „od kolébky až do hrobu“, tedy od těžby nerostných surovin a výrobu přes užívání výrobku (například u elektronického zařízení – spotřeba energie, zátěž emisemi škodlivých látek do okolí či záření) až po likvidaci, tedy dosloužený výrobek, který se stává odpadem, často nebezpečným pro prostředí (Veronica.cz). Elektronika Jak jsme se již mohli dočíst, vzrůstá obliba darů v podobě elektroniky. Životní cyklus výrobku je však velice krátký a přitom je spojen s riziky. Průměrná doba používání elektroniky je významně krátká, například u monitoru počítače je to zhruba 4–7 let, u samotného počítače pouze 3 roky a u mobilního telefonu ještě o hodně méně. Důvodem je rychle se rozvíjející 46

software, který nahrazuje s velkou rychlostí ten starý, jenž již majitelům nevyhovuje, a tak mění zařízení za nové. Přitom uživatelé často přiznávají, že koupě nového zařízení nebyla nezbytná, je zde pár nových a rychlejších operací, bez kterých by bylo možné se obejít (Librová, 2003: 128). Na území České republiky během jednoho roku (2011) bylo odloženo asi 1,7 milionu mobilních telefonů. Avšak pouze 100 000 kusů bylo sebráno k recyklaci, což je jen 6 % (Ledvina, 2013: 22–25). U elektroniky je obrovské množství použitých látek, například u počítače lze nalézt přes 30 různých chemických látek (například olovo, železo, měď, nikl, rtuť, stříbro, zlato a další). Při těžbě ale tvoří kovy jen část vydobyté rudy, 40 % u železné rudy a pouze 1 % u mědi, zbytek je odpad (Veronica.cz). Vzácné kovy jsou navíc těženy hlavně v oblastech s nízkými náklady na pracovní sílu a tedy ze zemí třetího světa – z „jihu“. Polovina světové těžby kobaltu, který se používá například pro baterii do mobilního telefonu, se dováží ze Zambie a Konga. Zbytek toxických látek kontaminuje půdu, vodu a poškozuje zdraví pracovníků. Olovo může zrovna nevratně poškodit nervovou soustavu (Ledvina, 2013: 24). Hrozné podmínky nejsou spojeny pouze s elektronikou, setkat se s nimi lze i u jiných lukrativních odvětví daru. S květinami, oblečením, hračkami, šperky, kosmetikou, kávou a dokonce i s na první pohled nevinnou čokoládou k svátku může být spojeno utrpení mnoha lidí, zvířat a zdevastované přírody. Šperky Výtěžnost a obrovské odpady při vydobývání rudy mají u drahých kovů poměr ještě extrémnější než u zmíněných rud a netýká se to pouze elektroniky. Při těžbě zlata na jeden prstýnek připadají asi tři tuny odpadu (Kutáček a Kropecký, 2008: 9). Hračky U hraček se kromě elektroniky používají často také jednorázové baterie, plasty a jiné nebezpečné látky. Například PVC, při jehož výrobě se používá škodlivý chlor, se skoro nedá recyklovat a při spalování vytváří nebezpečné látky (Ledvina, 2008: 31). Při jeho výrobě se používají nebezpečná změkčovadla ftaláty, která na něj nejsou pevně chemicky vázána, a proto se z něj mohou postupně uvolňovat. Některé způsobují astma, alergie, mají vliv na hormonální a reprodukční systém, na imunitu a způsobují i jiné problémy (Šuta, 2008: 34). Navíc je s průmyslem hraček opět spojeno zneužívání lidské práce. U dospělých dělníků se setkáme s odpracováním i 400 hodin za měsíc (v České republice je to v porovnání zhruba 170 47

hodin). A k práci jsou přinuceny také děti. Zhruba 215 miliónů pracujících na světě jsou právě děti, nejvíce z nich pracuje v Asii (53 %), pak v Africe (30 %) a Latinské Americe (7 %) (Ledvina, 2013: 32–33). Oblečení S oblečením je také spojeno porušování mnoha pravidel v oblasti důstojné práce. Někteří zaměstnavatelé záměrně neumožňují švadlenám během práce pít, aby omezili přestávky na toaletu. Plat indonéské švadleny je kolem 1 % z celkové ceny trička nebo džínů, které se objeví v českém obchodě. A přitom šití vyžaduje z celého procesu nejvíce práce. Také proto se továrny přesouvají do zemí s levnou pracovní silou. Na Srí Lance je například v oděvním průmyslu zaměstnaný každý čtvrtý člověk (Ledvina, 2008: 65). Celkové náklady na práci v dodavatelském řetězci jsou ve všech fázích, tedy od pěstování bavlny, výroby vláken a látky až po ušití, pouze 3 nebo 4 % (tedy z celkové ceny 600 Kč pouze 23 Kč) (Ledvina, 2008: 59). Průměrné džíny urazí zhruba 19 000 km, než se dostaví do maloobchodní sítě. Na obrovských plantážích v Kazachstánu je pěstována bavlna, která míří do Turecka, kde je z ní upředeno vlákno. V Tchaj-wanu se utká z vlákna džínová látka, odtud je převezena do Portugalska na obarvení. Barva pochází z Polska. Bulharsko zpracováním zajistí, aby byla látka měkčí a nemačkala se. V Číně získají džíny definitivní podobu, ale knoflíky a nýty pocházejí z Itálie a Švýcarska. Odtud putují do Francie, kde se perou s pemzou z Turecka k dosažení moderního vzhledu. Pokud je v Portugalsku našitá firemní značka, budou mít nápis Made in Portugal a odtud putují do obchodu vybraného státu (Praktický rádce Evropana, 2009: 20, 21). Největší spotřeba textilu je v Německu, na každého občana spadá spotřeba na hlavu zhruba 20 kg oblečení na rok (Ledvina, 2008: 65). Bavlna je přitom nejvíce chemicky ošetřovanou plodinou vůbec, některé zdroje uvádějí, že až 20 % celosvětové spotřeby pesticidů je použito na pěstování bavlny. Pěstují ji často lidé, kteří jsou negramotní, kupují si na tržnicích toxické látky, jež byly v Evropě i Americe zakázány, oni si však návod neumí přečíst a stříkají plodiny ve velkém. Velký problém je také v bělení a barvení oblečení, jelikož třetina barev k látce nepřilne. Tamější čističky nejsou dostatečně rozvinuté a jedovaté látky putují často i do zdrojů pitné vody pro celou oblast (Ledvina, 2008: 57). Obrovské dopady má i oblečení z umělých materiálů, například polyesteru.30

30

O výrobě polyesterového oblečení se lze dočíst v knize profesorky Librové- Vlažní a váhaví (Librová, 2003: 97– 98).

48

Úbytek deštných pralesů Přestože zabírají deštné pralesy svou rozlohou pouze 6 % celého zemského povrchu, žije v nich více než polovina živočišných druhů (Praktický rádce Evropana, 2009: 19–20). Vyspělé státy však tato krásná území tvrdým způsobem zabírají a probíhá zde intenzivní těžba dřeva nebo se zde vypalují obrovské plochy pro zemědělské účely (například pro hovězí maso, sóju, kakao, banány či plantáže palmy olejné). Vědci odhadují, že v nenarušeném původním stavu zůstalo jen zhruba 22 % plochy pralesů. Každým rokem Země přichází o plochu o rozloze dvou Českých republik. Vážným problémem je také nelegální těžba – až 80 % stromů v brazilské Amazonii je pokáceno nezákonně (FSC stránky). Místní obyvatelé přicházejí o své domovy, o své přirozené prostředí a tedy i o možnost obstarat si základní lidské potřeby, zvířata jsou v lepším případě vyhnána ze svého přirozeného domova, v horším případě zemřou v plamenech. Místní umírají z důvodu rozlehlého kouře. Kvůli chemickým látkám, které se používají k hnojení monokultur, jsou znečištěny řeky a okolí a lidé trpí vážnými zdravotními problémy. Každoročně ubývají nepředstavitelné plochy krásné a vzácné přírody z ekonomických důvodů – firmy mají z vykořisťování zisky. Například právě palmový olej se v Evropě přidává do více jak poloviny balených výrobků, nachází se v kosmetice, drogerii, potravinách i v krmivech pro psy a kočky, je ve svíčkách, doplňcích stravy, jako jsou léky atd. (Gálik, 2012). Palmový olej je světově nejvíce konzumovaným olejem a tvoří skoro 60 % objemu všech tuků a olejů na trhu (Nantha, 2009). Kosmetika U kosmetiky se často mimo palmu olejnou vyskytují základní prvky z ropy, různé syntetické a konzervační látky (Ledvina, 2013: 16). Květiny Pro některé ženy nesmí chybět při darování květiny. Člověk by si řekl, v čem může kytička z přírody někomu uškodit. Někteří je považují za výraz našeho vztahu k živému světu (Librová, 2003), ale už si neuvědomují důsledky svého potěšení. Pěstování v České republice mělo velkou tradici, ale po druhé světové válce skoro všechna květinářství vymizela. Ještě za dob minulého režimu se jen zřídkakdy objevovaly květiny v zimě, a to buď bílý šeřík, nebo karafiát. Nevyřešené vztahy a vyrovnání majetku daly prostor zahraničním firmám s nízkými cenami. Dnes se 98 % řezaných květin dováží. Dováží se z Nizozemí, Kolumbie, Ekvádoru, Keni, 49

Indie, Peru, Brazílie, Malawi, Maroka i Thajska. Pak kytice s desíti květy nespotřebuje pouze vodu, ale také 0,5 litru ropy. Květiny urazí obrovskou cestu a přispívají tedy k znečištění prostředí svým převozem i chemickými látkami na pěstování, které zaručují dokonalý, skoro až plastikový vzhled (Ledvina: 36). Zatímco u potravin se chemizace řeší a kontroluje, u květin je tomu nechána volná ruka. Často se hnojí preventivně a na hektar choulostivé lilie se dostává za rok 250 kg pesticidů a nechybí ani umělá hnojiva (Librová, 2003: 103). Chemické látky znečišťují vodu, ovzduší a narušují místní ekosystémy.31 Škodí ale také přímo pracovníkům. Jsou zde nedůstojné podmínky pro zahradníky, většinou ženy, které musí vstoupit často ještě do nevyprchaného éteru pesticidů a mají pak vážné zdravotní problémy (závratě, vyrážky, potraty apod.). V rozvojových zemích neexistuje legislativa, která by měla kontrolu nad pracovními podmínkami a ochranou přírody (Ledvina, 2008). Přejímání zvyklostí Už i u východních států jako je Japonsko nebo Čína, kde Vánoce nejsou státem uznané svátky, se objevují přejímané zvyklosti ze západní společnosti. Například v Japonsku se slaví Vánoce hýřivým způsobem – mladí lidé si předávají drahé dary, večeře se nesou v západním stylu (jedí plné kýble Kentucky Fried Chicken). Čína jako blízký sousední stát Japonska začíná přejímat tyto zvyky také. Je to symbol kapitalismu, symbol Západu, jde to proti systému a líbí se jim to také jako forma rebelie. Hodně lidí je v nákupních centrech a ulicích, a dokonce jsou útraty v tomto období větší než u jejich národních svátků, jako je Duanwu a svátky uprostřed podzimu (Hancock a Rehn, 2011: 740). Suvenýry I ti, kteří cestují a kupují blízkým lidem dárky z cest, způsobují environmentální dopady. Na první pohled se může zdát, že podporují danou zemi, avšak pokud se země rozhodne pro turismus, často je to spojeno s velkými zásahy, profituje z toho však jen malá skupina. Celá oblast se přeorientuje, ale monokultury jak biologické, tak lidské jsou labilní. Suvenýry se vyrábějí na pásech a často nahrazují tradiční místní řemeslnické práce, které kvůli masovému turismu upadají. Pokud ale nastane nepříznivá politická nebo přírodní situace, nastává celkový úpadek. Navíc jsou například orientální koberce vyráběné v továrnách dětmi

31

Není ale jednoduché vybrat květinu, u které neznáme přesně původ a způsob pěstování, která by měla menší dopad na životní prostředí. Například růže pěstovaná ve vyhřívaném skleníku v Holandsku vyprodukuje dvakrát více CO2 (670 g) než tatáž z Keni dopravená letadlem (Ledvina, 2013: 36).

50

a ohroženy jsou dárky z cest také různé biologické druhy. Mnoho živočichů si lidé vozí jako trofeje či suvenýry (Librová, 1993: 69–70). Jídlo a pití Se svátky i oslavami je spojeno mnoho jídla a pití a často i plýtvání. Vegetariánská společnost (The Vegetarian Society) v Anglii upozorňuje na špatné zacházení se zvířaty určenými na sváteční stůl (přeplněné chovné chlévy, špatné převážení zvířat, trhání zubů a zkracování ocasů bez přítomnosti veterináře apod.) (Vegetarian Society, 2013). Avšak týká se to i cukrovinek (v nichž se mimo jiné nachází palmový olej či kakao) nebo alkoholu, jak bylo zmíněno Australskou nadací ochrany. Přes oslavy a svátky se vyprodukuje také mnoho zbytků, dochází k plýtvání potravinami. Navíc biologický odpad tvoří průměrně v našem komunálním odpadu 40 % hmotnosti a většina končí na skládkách nebo se spálí. To pak ale chybí v oběhu organických látek. Během dvacátého století středoevropské zemědělství odčerpalo zhruba polovinu organické hmoty, která se v půdě akumulovala 800–1000 let (Kutáček a Kropecký, 2008: 11). Odpady S dárky je spojeno mnoho odpadu, ať už jde o zmíněné zbytky nebo obaly, v nichž jsou dárky zabaleny, či o vyhozené věci, které se nehodily, a podobně. V komunálním odpadu tvoří více než 30 % obaly. Slouží jen krátkou dobu a zboží přitom nemusí být vždy lépe chráněno kvůli mnoha vrstvám. Dárky přispívají ke zvýšení tvorby obalů; nejenže má výrobek sám o sobě obal, dárek je ještě balen do balicích papírů, tašek, přidávají se různé mašle, stuhy apod. Typickým příkladem, kdy lze ušetřit obal, může být bonboniéra. Lze koupit místo balené bonboniéry 100 g čokoládové radosti na váhu, aniž by se zatížil odpadkový koš příjemce o papírovou krabičku, plastovou podložku pod bonbóny a plastové přebaly krabice, a to vše možná i za nižší cenu (Ledvina, 2008: 29). S odpady přitom v České republice zatím neumíme dobře hospodařit, dle statistik z roku 2010 průměrný český občan vyprodukuje zhruba 317 kg za rok a vytřídí pouze 17 %, dalších 16 % odpadu je spáleno a 68 % končí na skládce. Přitom jsou země, které dokážou využít odpady daleko lépe, například v Německu, Švýcarsku, Nizozemsku a dalších zemích se recykluje 50 i více % komunálního odpadu a v Rakousku již ze 70 % odpad recyklují (Méně je více, 2013: 5). Ale i recyklace je náročná investičně i energeticky a přeci jen nejlepší energie je energie ušetřená (Ledvina, 2008).

51

Přitom počet elektronického odpadu v posledních letech stoupá obrovským tempem. Pokud by se všechen odpad vyprodukovaný za rok měl vložit do vlakových vagónů, obtočil by se kolem celé zeměkoule. Elektronický odpad je běžně vyvážen do rozvojových zemí. V roce 2005 proběhla kontrola 18 evropských přístavů a bylo zde odhaleno, že 47 % z odpadu určeného na vývoz je ilegální. Jen z „šedého trhu“ vyvezla v roce 2003 Velká Británie nejméně 23 tisíc tun nedeklarovaného nebo elektronického odpadu. A v USA je to až 50–80 % odpadu shromážděného k recyklaci. Jen v Indii ročně projde 10 000–20 000 tun elektronického odpadu a je zaměstnáno 25 000 lidí na jeho zpracování (greenpeace.org). Pokud by lidé měli vidět všechny suroviny, které spotřebují pro svůj každodenní život a nebyly by vyváženy z očí pryč, ale byly jim vysypány na zahradu, zřejmě by to bylo jiné. Je zde příklad pro představu – kdyby se všechny látky, které lidé k životu potřebují (od dřeva, jež je potřeba na výrobu novin, přes kovy spotřebičů do auta, štěrku zdí kanceláří, až po hnojiva, která jsou použita k pěstování jídla či květin), spolu s odpady svezly, objevilo by se denně českému občanu před domem 132 kilogramů surovin, což je za rok 48 tun (Kutáček a Kropecký, 2008: 4). Podobná situace by mohla nastat s dary; pokud by lidé měli své nepoužité a vyhozené dary uschovat na zahradě, své nákupní chování by zřejmě zhodnotili. Také pokud by nebyli lidé uchlácholeni dáváním nevhodných dárků do tomboly, na charitu, jejich posíláním dál jako putovní dary, které stejně končí často zapomenuté, ale měli by je před očima, možná by si kritičtěji promysleli nakupování tolika věcí k tolika příležitostem.

52

4 Příčiny 4.1 Rozvoj daru Dar se v poslední době v mnohém rozvinul. Změna nastala v počtu příležitostí i finanční hodnotě darů. Způsobily to různé faktory (Jakubíková in Talcarová, 2007: 14): 

ekonomický faktor – vzrostla životní úroveň;



touha ozvláštnit důležité situace v životě člověka i ve společnosti různými předměty;



potřeba nahradit slábnoucí, přetrhané nebo neexistující mezilidské vztahy, které jsou pro člověka tak významné.

4.2 Oslabené vazby V moderní společnosti sociologové dlouho pozorují, jak máme v individualizovaném moderním životě oslabené sociální vazby. Dnešní vztahy jsou volnější, prchavější a lze z nich snadněji vystoupit, příkladem může být dnešní manželství. Je to však vše za cenu bezpečí. Je vůbec otázkou, zda dnešní bezpodmínečné vztahy vydrží (Godbout, 1998: 34).32 Čím dál tím více lidí žije izolovaně, jsou bezdětní a žijí vlastně z toho, co obětovali v práci (Godbout, 1998: 27). V dnešním světě je člověk nahraditelný a anonymní. Naše společnost postrádá primární sociální vazby, budování vztahů přeci jen zabírá mnoho času (Godbout, 1998: 19–20). V dnešní době sice můžeme být osvobozeni od systému daru a tedy i sociálních vazeb, ale jsme zato odevzdáváni do rukou požadavku neustálého růstu, výroby a dominance komodit. Hlavní jsou peníze. Nyní dokonce peníze vytváří i vztahy. Godbout uvádí příklad, že si lze koupit lístek na koncert a pouto, které tam vzniká, se dá spočítat. Avšak na druhou stranu i dárce, stejně jako příjemce příjemce, chce něco více než jen kvantifikovaný vztah, v tomto případě například aplaus neboli ocenění (Godbout, 1998: 160–165). Ve světě, kde je člověk zaměnitelný se zbožím si právě darem lidé dávají vědět, že jsou pro sebe jedineční (Godbout, 1998: 146).

32

Kdyby například lovec-sběrač chtěl být takto individualizovaný, mohl by kvůli tomu i zemřít. Zato dnes se to od lidí vyžaduje, dnešní byrokrat má být jedinečný a lepší než ostatní, má myslet sám na sebe a mělo by mu jít o vlastní profit (Godbout, 1998: 74).

53

Nedostatek smyslu pro komunitu Americký psycholog H. C. Cutler napsal knihu Cesta ke štěstí ve strastiplném světě, která je provázená sérií rozhovorů s Jeho Svátostí dalajlamou. Položil mu otázku, jestli existuje nějaká závažná překážka v plném vyjádření lidského štěstí anebo nějaký obecný rys společnosti, jenž je v tomto směru obzvláště významný. Dalajlama na to odpověděl, že si všiml něčeho důležitého během svých cest přes celý svět, a to nedostatku smyslu pro komunitu. Pro Tibeťany je nepochopitelné a jsou pobouření, když někdo vedle někoho žije dlouhá léta a neudržuje s ním žádné styky, nezajímá se o něj a nezná ani jeho jméno (Cutler, 2009: 24). Tento model jistě není cizí mnoha lidem dnešní západní společnosti a o to většímu počtu lidí ve městě než na vesnici. Politolog Harwardské university Putnam tvrdí, že „náš smysl pro komunitu a občanskou angažovanost v posledních třiceti letech dramaticky poklesl, a zaznamenává s obavami výrazný úpadek sousedských vztahů, přátelských večírků, skupinových diskusí, členství v klubech a kostelních výborech, politické účasti a v podstatě veškeré angažovanosti, jež umožňuje demokracii, aby fungovala.“ (Cutler, 2009: 24) Bylo zjištěno, že počet lidí, kteří si nemají s kým pohovořit o důležitých záležitostech, se v posledních dvou desetiletích ztrojnásobil. Čtvrtina americké populace nemá vůbec žádné blízké přátele a důvěrníky. V průzkumu z roku 1985 bylo zjištěno, že průměrný člověk má jen tří blízké osoby, ale do roku 2005 nastal pokles a průměrný člověk má nyní již pouze dva blízké jedince nebo důvěrníky. Naše společenská izolovanost i nedostatek smyslu pro komunitu má pak neblahý vliv na osobní, komunitní, společenské i globální úrovni. Změnil se tedy oproti dřívějšku počet kontaktů a s ním také jejich charakter. Více lidí se spoléhá jako na primární zdroj svých společenských kontaktů na rodinné příslušníky a čím dál tím méně na přátele. A celkově: „Typů pout, jež nás spojují s komunitou a sousedy, ubývá.“ (Cutler, 2009: 25–26). V posledních desetiletích se mnoho věcí ve společenských vztazích změnilo, a tak je zajímavé podívat se, které faktory tento znepokojivý trend způsobily (Cutler, 2009: 25): 

Pokrok v dopravě – stále více rodin vytrhávalo své kořeny a stěhovalo se za lepší prací nebo lepšími životními podmínkami do nových měst.



Lepší životní podmínky – rodiny si mohly dovolit poslat své děti studovat mimo svůj domov. Umožňovalo jim to přestěhovat se do jiného města nebo i státu. 54

Mladí lidé si tam pak často hledají i svou práci, a tak zůstávají daleko od svého domova a rodiny. 

Pracovní doba i dojíždění, které mají vzrůstající charakter a nedovolují lidem trávit tolik času se svou komunitou. Dlouhá pracovní doba a geografické rozptýlení rodin vedou k budování širší sítě vztahů, avšak daleko mělčím. Vzrůstá jejich kvantita, ale klesá kvalita. K realizaci lidské potřeby spojení jsou ale potřebná těsnější pouta.



Svou roli hraje i televize, počítač a rozmach internetu.33 Jak píše Cutler, internet nás sice může spojovat s rodinou, přáteli a jinými lidmi, ale může také zmenšovat potřebu stýkat se s lidmi osobně, mít s nimi těsnější spojení. Vědci dokazují, že sice takto ke spojení dochází, ale SMS či internet produkují slabší svazky než osobní komunikace (Cutler, 2009: 25). 34

4.3 Důležitost neverbální komunikace Osobní komunikace je pro vztahy velice důležitá. Přes zmiňovaná zařízení jsou možnosti komunikace omezeny. V komunikaci hraje nezastupitelnou roli neverbální komunikace. Pouze 7 % porozumění je odvozeno z toho, co je skutečně řečeno (tedy dá se to napsat), 38 % je vyčteno z hlasu a zbylých 55 % sdělení, což je většina, nám řekne řeč těla, tedy to, co se nedá jinak než přímým pozorováním a vnímáním sdělit (tedy ani v telefonu se nedá rozpoznat) (Klapetek, 2007: 112).

33

Doplnila bych k tomu, že dnes to nejsou předměty pouze fixní poutající nás k jednomu místu jako televize nebo počítač. Další a o to horší je oblíbenost smartphonů a tabletů, které jsou přenosné a zaměstnávají naši pozornost nejen doma. O popovídání si na ulici nebo v dopravním prostředku již možná mladá generace uslyší pouze od svých rodičů nebo prarodičů, ovšem pokud budou mít zájem poslouchat a věnovat se rozhovoru. Totiž i na schůzkách se objevuje problém s tím, že jsou lidé zaměřeni svou pozorností na mobilní zařízení. Lidé se často setkávají v kavárnách, restauracích a i tam narazíme na rušitele pozornosti (je to někdy hlasitá hudba, či velké televizní obrazovky). 34 Na příčiny slábnoucích vztahů je zajímavé se podívat i z environmentálního hlediska. Doprava je považována za velmi nepříznivou pro životní prostředí. U prodlužující se pracovní doby se dá předpokládat, že lidé v tomto čase méně spotřebovávají, ale svůj volný čas pak kompenzují konzumním způsobem. A pak komunikace skrze notebooky, počítače, tablety, smartphony a podobná zařízení spotřebují mnoho elektrické energie. Pro představu u TV lidé v průměru denně stráví 3 hodiny 20 minut, u mobilu 1 hodinu 49 minut a 1 hodinu 52 minut u notebooku. Zdálo by se, že člověku nezbývá na nic jiného čas, když se to sečte, je to v absolutní hodnotě 8 hodin 39 minut, které člověk stráví sledováním, čtením či posloucháním nějakého média denně. Lidé ale často provozují multitasking, což znamená, že dělají více věcí na jednou (E15, 2014). Avšak přístroje jsou energeticky náročné a doba použití je významná. Když se srovná energie spotřebovaná komunikací skrz takovéto zařízení s osobní komunikací, je tam evidentní rozdíl.

55

A tak, když si vezmeme, že lidstvo spolu komunikuje na 100 % osobně, v telefonu už komunikační možnosti klesají a lze z ní vyčíst maximálně 45 % a pokud si lidé pouze píší SMS nebo na internetu, omezují svou komunikaci pouze na 7 %. Profesor psychologie Robin Dunbar říká, že: „Nedostatek společenských kontaktů, nedostatek smyslu pro komunitu, může být nejnaléhavějším společenským problémem nového tisíciletí.“ (Cutler, 2009: 26)

4.4 Dar jako přijatelný konzum Lidé se zřejmě snaží pro vztahy dělat, co umí. A jak nejlépe uspět ve vztazích? Ukázat lidem zájem, k čemuž výborně slouží právě dar35 (Godbout, 1998: 79). Ostatně na svátky jako Den matek, Den otců, Vánoce, narozeniny apod. se kupují dárky a jsou tak či tak konzumem, ale v tyto dny se to vnímá jako psychologicky přijatelněji, jelikož se jedná o sentimentální záležitost (Bell, 2004: 42). Tuto tendenci můžeme vidět i u jinak přes rok „zelených konzumentů“, kteří se snaží snížit oběh masově vyráběných výrobků a zvýšit používání těch environmentálně přijatelnějších. Avšak když se jedná o svátky, povolí i oni ve svém přesvědčení a dodržování. Environmentální zásady pro ně nejsou o Vánocích zase tak důležité, protože příjemci takové dárky neschvalují, neakceptovali by odmítnutí darování a méně dárků se jim také nelíbí. Lidé o Vánocích odpočívají od celosvětově rozšířeného individualismu a jsou pro ně v tomto období důležitější sociální vztahy. Zatímco osobní spotřeba etických komodit může být cestou ke zvýšení sociální prestiže, u „zeleného obdarování“ to tak nefunguje, naopak to zřejmě vede ke zhoršení sociálních vazeb a má to i vliv na snížení sociální prestiže (Farbotko, 2013: 95).

4.5 Komprese času umožňuje kvantitu, ale ne kvalitu daru Objem vědomostí se neustále zvětšuje a každé čtyři roky se množství informací zdvojnásobí. Mění se doba z věku industriálního na věk digitální. Na trhu je mnoho výrobků a firmy bojují o zákazníka. Nastala již komprese času a tento trend v příštích letech ještě zesílí. Tak jako měl člověk dříve na nějakou věc hodinu, dnes už je to pouze 15 minut. Nároky se mnohonásobně zvýšily (Pacovský, 2006: 31).

35

U dětí byla zkoumána podobná záležitost. A ty děti, které více dávaly ostatním, byly atraktivnější pro ostatní a s největší pravděpodobností budou vůdčími osobnostmi (Godbout, 1998: 40).

56

Lidé tráví v dnešní době mnoho času v práci a nezbývá jim pak čas na dárky, na jejich shánění či výrobu, ani na dary formou pomoci, a tak je zde prostor pro dárky masové. Osobně mi to připomíná přirozený jev vyskytující se v přírodě, kdy některé organismy dávají přednost kvalitě a některé kvantitě. Záleží na prostředí a jiných vlivech, jak se organismus zachová. „Častým důvodem vzájemné výlučnosti různých strategií jsou vnitřní energetická omezení, tedy fakt, že organismus má k dispozici pouze omezené množství energie a musí se „rozhodnout“, do čeho ji bude investovat.“ (Storch, 2000: 20) Buďto zvolí strategii kvantity, kdy se koná snůška několikrát ročně (alespoň někdo přežije – v našem případě, alespoň nějaký dárek se uchytí). Firmy toho umí dobře využít a přirozeně souzní s takovýmto uvažováním lidí (obchody „Vše za 30 Kč“ a jim podobné pak lákají nízkými cenami a lidem tedy splňují přesvědčení „čím více, tím lépe“). Anebo může jedinec zvolit druhou strategii, a to takovou, že dá mnoho energie do kvality a potomci jsou větší, odolnější, přizpůsobenější okolí (v našem případě je to dar, který je šitý na míru).

4.6 Materialismus – mnoho darů je materiálních Jelikož mají dnešní dárky ve většině případů podobu materiální, je potřeba se na materialismus zaměřit podrobněji. Materialismus není záležitostí posledních staletí, velký rozdíl je dnes ale v tom, že lidé hledají skrz viditelnou konzumaci psychologickou pohodu. Konzum, tak jak ho známe v dnešní společnosti, dosáhl rozmachu a ctění po industriální revoluci. Dostatek prostoru pro materialismus umožnily také vysoké výdělky. Inglehart na druhou stranu tvrdí, že státy, které si splní nějaký materiální základ, pak mají ideální podhoubí pro jiné cíle, méně materiální (Inglehart in Belk, 1985: 265). Nadměrný materialismus je kritizován různými náboženstvími jako něco, co se vymyká jejich přesvědčení, učení, hodnotám. Své kritiky si ale najde i u světských autorů (Belk, 1985: 265). Materialismus se spojuje s třemi znaky – s majetnictvím, „tendence držet kontrolu nad vlastnictvím a majetkem“; dále s neštědrostí,36 „nepřejícnost a neochota dávat a sdílet majetek s jinými osobami“; a pak se závistivostí, „nepříjemnost a chorobnost, když má někdo jiný štěstí, úspěch, dobrou pověst, majetek nebo něco jiného záviděníhodného“ (Belk, 1985: 267). U materialisticky založených lidí se vyskytují některé typické znaky. Materialističtí lidé bývají méně šťastní. Spíše si svůj majetek drží, než by ho vyhodili, jsou známí sbíráním věcí.

36

Dalo by se také považovat za lakotu. Neštědří lidé mají často i negativní postoj k charitě (Belk, 1985: 267).

57

Zhmotňují i své zážitky (například na dovolené hledají či kupují suvenýry, pořizují fotografie, aby měli materiální i zážitky). Tito lidé mají spojené Vánoce s nakupováním. A mají pocit, že pokud někomu pomohou, něco někomu dají, nebudou za to dostatečně oceněni (Belk, 271– 273). Belk zkoumal materialismus u různých věkových kategorií. Rozdělil je na tři věkové kategorie: nejmladší generace byla v rozmezí věku 13–26 let, střední generace 31–58 let a nejstarší generace 55–92 let. Každá generace upřednostňovala rozdílné materiální předměty a tendence k materialismu. Nejmenší tendenci má k materialismu generace nejstarší. „Se vzrůstajícím věkem se snižuje zalíbení v penězích a jiném hmotném majetku.“ (Belk, 1985: 268) Egoistický materialismus u starých lidí klesá a jejich štěstí se orientuje na úspěch u dětí a vnoučat (Belk, 1985: 269). Nejmladší generace se soustředí plány i svým vybavením hlavně na budoucnost, nejstarší generace se orientuje na minulost. Nejmladší generace jako oblíbený majetek jmenovala stereo zařízení. 37 Od nábytku po trofeje, tak charakterizovala svůj majetek střední generace. Tyto předměty jsou známkou úspěchu či sdílených zkušeností, prostě toho, čeho dosáhli; jsou to věci vyjadřující určitou sílu a status. Nejstarší generace má jako svůj majetek, k němuž se upíná, alba s fotkami a jiné upomínkové předměty (Belk, 1985: 269). Kdybychom to měli zhodnotit z environmentálního hlediska, tak mezi nejméně příznivé patří nejmladší generace, která upřednostňuje věci, jež se rychle kazí a nejrychleji podléhají morálnímu opotřebení38. Generaci středního věku s věcmi vybavujícími byt bych hodnotila středně, jelikož i když jsou to věci spíše trvalejší hodnoty, někteří se nevyhýbají rytmu trendů a věci jsou vyměněny dříve, než by mohly být, a pak lze u popelnic na ulici nebo ve sběrných dvorech vidět funkční pračku, pěknou sedačku nebo použitelný stůl. Nejstarší generace má jako předměty, ke kterým inklinuje, alba a podobné věci s trvalou hodnotou, logicky pokud by je vyměnili, nebyl by to ten stejný předmět, a tudíž by ztratil svůj účel. Proto má tato generace nejmenší dopad na životní prostředí.

37

Dodala bych, že výzkum, kde byl zjišťován majetek, ke kterému jednotlivé věkové kategorie inklinují, byl prováděn v roce 1981, kdy možnosti elektroniky byly ještě omezené. V dnešní době by nejspíše převládala opět oblíbenost elektroniky, ale byly by to smartphony, tablety, notebooky a jiná novodobá elektronická zařízení. Takovéto zařízení slouží majiteli k mnoha činnostem: k poslouchání hudby, komunikaci s kamarády a okolím, je to informační zdroj, fotoaparát a aplikace nabízející rozličné možnosti, od her až po navigaci. 38 Morálním opotřebením se myslí věci, které jsou ještě plně funkční, ale přestávají již vyhovovat. Nejsou už z hlediska módy dost dobré, zdají se zastaralé (Librová, 2003: 128).

58

Dětem se dostává ohledně materialismu dvojí sdělení, se kterým se mají vypořádat, na jednu stranu je to mít zájem, péči a dávat pozor na svůj majetek a na druhou stranu se o něj nesobecky dělit (Belk, 1985: 269). Když dítě roste, často se stává, že si rodič najde něco, co pomáhá k tomu, aby se dítě chovalo tak, jak oni chtějí. Buď jim dávají, odmítají nebo odebírají různé materiální předměty (jako jídlo, hračky a jiné dárky, které dostávají právě od dospělých). Tyto předměty pak posilují motivaci k určitému chování. Má to symbolizovat dávání nebo odmítnutí lásky. Pokud jsou tyto předměty brány jako odměna, může to posílit materiální motivaci. Avšak nemusí se připomínat, že žádný materiální předmět, peníze ani informace nemohou nahradit dar lásky (Belk, 1985: 266). Jak již bylo dříve zmíněno, v dnešním individualizovaném moderním životě mají lidé oslabené sociální vazby, a i když si to neuvědomují přímo, cítí nedostatek těchto vazeb a snaží se je dle Belka i Bella koupit, pokouší se společenství koupit ve věcech, které – ať už sobě nebo ostatním – nakupují. Čím více lidem schází společnost, tím více se to snaží najít ve věcech. Materialismus má nahradit ztracené vazby v komunitě. Lidé pak sledují a kupují podobné značky, styl apod.39 (Belk, 1985: 266). Ale aby mohli nabývat tolika majetku, dochází ke kompetitivnímu individualismu (který je dle mého názoru paradoxně opět odtrhává od sociálních vazeb) a v mnoha směrech je toto chování nepříznivé k životnímu prostředí (Bell, 2004: 44). Jak neomezené mohou být lidské potřeby Může se zdát, že se vyrábí a konzumuje to, co lidé potřebují. Ale je zvláštní, že Američan spotřebuje 1,7× více než Němec a 2,5× více než Japonec. Spíše se však lidské potřeby řídí podle toho, na co zrovna dané osoby finančně mají (Keller, 2005: 33).40 Průměrný Američan sní 20× více jídla než průměrný Číňan. Ale vysoký konzum Ameriky nesvědčí o neomezených lidských potřebách, firmy spíše musí v konkurenčním prostředí rychle obměňovat produkty. Velkou roli hraje plánovaná kazivost výrobků a strojů a na straně populace se vytváří stále nové potřeby, trh se v této záležitosti nemusí až tak snažit, jelikož sociální charakter vyspělých zemí je přímo dokonalým podhoubím k vytváření stále nových potřeb (Keller, 2005: 37). Lidé sami sebe

39

Reklamy pak sdělují zákazníkům, že s koupí výrobků je spojena parta a jiné společenské vazby a lidé mají pocit, že jsou koupením výrobku jejich součástí (Bell, 2004). 40 Dodala bych však k tomu to, že dnes v době mnoha půjček a hypoték lidé často spotřebovávají i to, na co nemají.

59

posuzují v prvé řadě podle toho, jakými statky se dokázali obklopit. V moderní společnosti se tedy lidé více zabývají tím „mít“ než „být“ (Keller, 2005: 38).

4.7 Firmy jako důležitý činitel Není to ale pouze individuální záležitost, hodně záleží na společnosti, v níž má docházet k užitku a spotřebě statků a služeb. Někdy lidé své potřeby uspokojovat jiným než nepřirozeným a umělým způsobem ani nemohou (Keller, 2005: 34). Mnoho potřeb lidí je spíše potřebami trhu, tedy firem, které se účastní tohoto boje. Je potřeba, aby jejich vyprodukované výrobky někdo spotřebovával. Jinak by firmám nezbylo nic jiného, než zkrachovat. Mohou s tím však něco udělat, mohou přesvědčit lidi o tom, že dané výrobky potřebují. To je úlohou reklamy, vzbudit v lidech nespokojenost a najít rozřešení koupením výrobku, bez kterého se již déle nemohou obejít. Firmy útočí na smysly (nový výrobek lépe voní, chutná, je hebčí,…), smyslové vjemy souvisejí s nižšími úrovněmi nervové soustavy a ty mají vyrovnat nepříjemný pocit, jenž je často spojen s o něco vyšší cenou výrobku (Keller, 2005: 36–37). Tak, jako je vyvíjen tlak na nové potřeby ve výrobcích, děje se podobná věc u darování: „Tradiční i nově osvojené symboly a významy převrstvuje médii zprostředkovávaná a trhem podporovaná univerzalizace a komercionalizace darování, „spouštějící“ povinnost daru při různých svátečních příležitostech.“ (Navrátilová in Talcarová, 2007: 50). Vzrůstá potřeba v počtu dárků a vznikají nové příležitosti, při nichž se dárky dávají.41 Síla věcí dnes V dnešní době globální ekonomiky a nákupních center jsou věci, jež nás obklopují, vyrobeny neznámými lidmi a kupovány od lidí, které jsme nikdy neviděli, neznáme je a tyto věci jsou vybírány často podle nejpříznivější ceny a s co možná největší pohodlností. Tyto věci jsou sociálně prázdné, nemají tedy zmiňovanou vnitřní sílu, HAU (Bell, 2004: 41). Firmy nás ale přesvědčují o opaku, chtějí nás přesvědčit o tom, že si s věcmi kupujeme i sociální složku. Vyhýbají se tomu, že jsou to věci masově vyprodukované, strojově vyrobené,

41

Například Valentýn je v České republice novodobou záležitostí, nedávno se začal rozšiřovat Den otců a do Polska se z Ameriky rozšířil i Den dědečka.

60

HAU postrádající. Tyto firmy přesvědčují kupující ověřenými technikami. Lidé mají rádi nízké ceny, slyší na ně. Avšak nesmí být příliš nízké, protože pak by mohl zákazník pochybovat o kvalitě výrobku. Když však má konkurenční firma podobně příznivou cenu, jsou pro zákazníky určující jiné hodnoty a ty právě působí na emoce při nákupu dárků. Výrobek je určen právě pro Vás – takto firmy oslovují zákazníky, proč si vybrat zrovna danou věc. V reklamách se pak objevují často zájmena Ty, Vy nebo Tvoje, Vaše. Přesvědčí člověka o tom, že výrobek je připraven přesně na míru člověku, pro něhož je věc vybírána. Výrobky cílí reklamu také na určitý status, pak záleží, s jakou skupinou se osoba identifikuje. Firmy se nebojí zapůsobit na lidi se sentimentálností a používají hodnoty přátelství, rodiny i tzv. dobra pro svět (Bell, 2004: 41–42). Kdyby dnes věci měly mít HAU, mít opravdu citovou hodnotu pro člověka, aby si věcí vážil, opravil je a uchoval, nepodporovalo by to tzv. běžící pás výroby (trade mill of production), který popsal Allan Schneiberg společně s Kenneth Gould, Davidem Pellowem a dalšími. Běžící pás výroby funguje na principu neustálého ekonomického růstu. Kolečka běžícího pásu popohání vidina zisku, jeho pohonem je produkce. Ti, co běží na pásu, jsou motivování a vyžaduje se od nich, aby produkovali více, tím pádem se pás zrychluje. Lidé jsou nuceni zrychlovat, i když stojí jakoby na místě. Běžící pás výroby je vzájemně propojen s běžícím pásem spotřeby (trade mill of consumption), kde je důležité co nejrychleji konzumovat, aby se mohlo dál vyrábět. Ten, kdo nestíhá tempu nebo jej odmítá, spadne z pásu a nemůže se účastnit dalšího dění (Bell, 2004: 47–50).

61

5 Možnosti řešení Existence každého člověka je nevyhnutelně spojena se zásahy do přírody. Jak bylo zmíněno výše, environmentální i sociální dopady dárků jsou významné. Zásahy má však smysl zmírňovat. Lze vynechat některé předměty, anebo se snažit nahradit škodlivé věci méně škodlivými (Librová, 2003: 97). Při zachování stejných druhů dárků lze vybírat materiály příznivější svou těžbou, užíváním i možností recyklace.42 Lze vybírat dárky bezobalové, a když už jsou obaly nevyhnutelné, lze upřednostnit raději materiály jednosložkové, které jsou lépe tříditelné a hledá se pro ně snadněji druhotné využití než pro kombinované, jako je tetrapak (Pospíšilíková, Nekup to: 30). Je lepší upřednostnit výrobek bez baterie nebo úplně bez použití přidané externí energie. Příznivější pro přírodu i lidské zdraví jsou produkty v bio kvalitě (tedy z ekologického zemědělství), a to nemusí jít pouze o potraviny, ale i o kosmetiku, látky (bavlnu) apod. Dárky z lokální výroby podpoří místní ekonomiku a nemají takový dopad z hlediska dopravy, jsou tedy vhodnější než dovezené (Ledvina, 2013). Původ dárku by měl být při výběru opravdu důležitým kritériem. Popřípadě může člověk vyrobit dar sám, je zde větší kontrola celého procesu a zřejmě vytváří i osobnější dojem, má větší sociální hodnotu a o tu nám u daru právě jde.

5.1 Méně materiální dary Na internetu je spousta tipů na alternativní dárky, které nemají takový dopad na životní prostředí jako ty běžné. Zde jsou sepsány tipy na některé ekologické dary (Zelman, 2011):

42

U konkrétnějších příkladů, například u hraček, můžeme místo těch s elektronikou a plasty volit hračky šetrnější. Existují například chrastítka z kompostovatelného kukuřičného škrobu, filcové hračky zase podpoří užitečný chov ovcí. Lze použít materiály z nebělené bavlny nebo háčkované příze. Také jsou vhodné hračky dřevěné – buď se nechávají čisté, nebo se voskují, leští, popřípadě moří. Úprava záleží na věku dítěte. Hračku může šikovný rodič vyrobit a takový dárek bude mít jistě i vysokou hodnotu citovou (Umění vybírat: 32–33). Jak jsme se již dočetli o velkém problému s nelegální těžbou, je potřeba opět dbát na původ materiálu, FSC zaručující dřevo z šetrně obhospodařovaného lesa. U dárků jako je oblečení lze volit látky jako len, vlnu, konopný materiál (místní plodina, jejíž koupí podporujeme místní ekonomiku, nemusí cestovat takovou dálku a ke svému růstu nepotřebuje chemii), bambus (také nepotřebuje ke svému růstu pesticidy ani umělá hnojiva), dřevěnou celulózu (buková či borovicová) i eukalyptus (se svými obnovujícími porosty) (Ledvina, 2013: 8). I s vánočním stromkem si lze dobře poradit, nemusí to být ani ten umělý – těžko rozložitelný v přírodě, ani dovezený z monokulturních plantáží. Ekologické organizace rozběhly projekt, kde si lze koupit sazenici jedle bělokoré, která se dříve na našem území vyskytovala v 16% zastoupení a v roce 2004 jí bylo pouze 1 %. Tato 50cm sazenice na Vánoce poslouží jako vánoční stromeček a na jaře je vysazena do lesa, což může pomoci obnově tohoto stromu v přírodě (Vlašín a Hromádková, 2004).

62



adopce (deštného pralesa, korálového útesu, zvířete)



kurz (vaření, tance)



darování hospodářského zvířete nějaké chudé rodině



členství (v muzeu, gymnastickém oddílu)



umění (zazpívat píseň, napsat báseň)



poukaz (hlídání dítěte, pomoc na zahradě)



stažení písniček legální formou zdarma přes kupon43



přetvoření něčeho z již vyrobených věcí (znovupoužití)



věnování peněz organizaci (pomoc vzdělání žen či zdravotní péče v chudých oblastech)



napsaní vlastní kuchařky (využít i ústřižky z magazínu s recepty)



lístky na koncert či do divadla



cesta v rámci měkkého turismu44



organické květiny (koupit lze fair-tradeové, bez uhlíkové stopy a podpořit tak i zelené farmáře)



vlastnoručně upečené cukroví45



fotky (vyrobit rámečky, vyzdobit starší, již vyrobené, udělat fotokoláž)



spořící žárovka s protokolem Energy Star46



Smart strip (monitoruje používání spotřebiče, jestliže není používán, je mu vypnut přísun a šetří jak energii, tak i peníze)



znovupoužitelná plastová láhev47 či přenosný hrnek na teplý nápoj



světlo na solární pohon

43

Je ale potřeba vzít v potaz, že poslouchání hudby spotřebovává energii. Měkký turismus, též alternativní či inteligentní. Je to zodpovědný přístup turistiky k hostitelským oblastem, jak sociálně, tak i ekologicky (Librová, 1994: 72). 45 Na stránce se uvádí, že by se nejlépe měly vybrat veganské recepty, aby neměly uhlíkovou stopu. Já bych osobně dodala to, aby byly suroviny hlavně lokální. Kratší vzdálenost nemá takové zatížení z hlediska dopravy a podpoří se také místní ekonomika a tuzemští zemědělci (Ledvina, 2013: 5). 46 Označují se tím elektronická zařízení, u kterých se jedná o snížení spotřeby energie. Slouží zejména ke snížení emisí CO2 a týká se všeobecně elektronických spotřebičů. Dle výzkumů právě spotřeba energie v domácnostech, firmách a ve výrobě přispívá právě v produkci skleníkových plynů v USA ze dvou třetin (Trebatická, 2014). Pro představu, kdyby každý Američan vyměnil alespoň jednu žárovku ve svém domě, pak by se ušetřila energie na svícení pro 3 miliony domácností, 600 milionů dolarů a přes 4 miliardy kilogramů skleníkového plynu za rok, což vyprodukuje zhruba 800 000 aut (Zelman, 2010). Avšak vede se debata, jestli úsporné žárovky nemají škodlivý vliv na naše zdraví. 47 Bez BPA, tedy na rozdíl od běžné plastové lahve nádobu zdravotně nezávadnou. 44

63



balení do starých novin, map, anebo nejekologičtější způsob – dát dárek za záda a ukázat ho při předání

5.2 Nemateriální dary U darování jde často jen o navázání, oživení a prohloubení vztahu, které by nemuselo být plněno materiálním darem. Filozof René Girard tvrdí, že lidé netouží po daném předmětu, ale po spojení s předmětem. Nezáleží na užitku, ale na vztahu, jenž tím vzniká. O tom svědčí i zvyky hostů některých restaurací na jihu Francie. Nalévají si zde navzájem totéž víno ze svých karaf. Materiální výsledek je jim lhostejný, je tam nulový součet – dva identické produkty se smění a posléze zkonzumují. Ale na druhou stranu tam jde právě o to dát do pohybu vzájemné závazky srdečnosti a konverzace (Riegel, 2007: 84). Zážitkové dary Některé literatury věnující se tématu daru přitom uvádějí jako dary pouze ty materiální, avšak poslední dobou nabírá na popularitě i tzv. dar zážitkový. Více autorů (Goodman, Lim, Chan, Mogilner) již toto téma zkoumalo. Zážitkové dary přináší obdarovanému mnoho kladů, jelikož pokud člověk zažije něco pozitivního, cítí se pak lépe celkově. Zatímco materiální dar mu může přinést jen chvilkovou radost, u zážitku je to jiné, ovlivní to příjemcovu budoucnost a může tedy zapůsobit celkově na jeho spokojenost (Chan, 2014: 11). Také pokud si dárek příjemce prožije emočně, má pak i větší spojení s dárcem než u daru materiálního (Murray, psychology, 2015) Pokud ale lidé o výběru typu dárku přemýšlí, myslí si, že materiální dar splňuje sociální normu více, rovněž jde při samotném aktu lépe vidět a lidé si také myslí, že se bude více líbit než dar zážitkový, ale přitom se jim více líbí právě ty zážitkové. Avšak tyto dárky potřebují více vhledu do příjemcových preferencí a tedy i více času. Hloubka vztahu také ovlivňuje, jaký typ dárků lidé vyberou. Pokud mají vztah bližší, jsou více ochotni darovat zážitek (Goodman and Lim, 2015). Avšak i u takovýchto darů je potřeba domyslet environmentální dopad do konce. Neznamená to, že pokud je věnován zážitkový dar, problém je vyřešen. To, co na první dojem imponuje jako ekologický luxus, kdy po takovýchto lidech nezůstává odpad, ale vzpomínky, by se mělo domyslet do konce. Jsou zde určitá úskalí – environmentální rizika jsou nepřímá, nezřetelná a často komplikovaná. Tam, kde jsou investovány peníze, se opět roztáčí 64

ekonomika, je to další transakce do komplikovaného řetězce výroby a spotřeby.48 (Librová, 2003: 158). Goodman a Lim jsou přesvědčeni, že by se peníze měly utrácet za zážitkové dárky, ale co když dá lidem více něco úplně jiného, nehmotného, čeho je v dnešní době nedostatek.

5.3 Síla služby bližním jako dar Zde je zajímavé zmínit teorii transgrese. Transgrese je druh činnosti, jež je pro člověka typická a je opakem repetitivních, reprodukčních aktivit, které se dějí typicky v přírodě. „Člověk je jediný druh, který je nespokojen s tím, co je, a svými činnostmi transgreduje své aktuální jmění a bytí.“ (Librová, 1994: 21) Na transgresivních činnostech není hodnotný cíl, ale samotný výkon je hodnotou sám o sobě. Dosažení cíle nevede k uspokojení, ale podněcuje k další aktivitě. Stará potřeba je ihned vzápětí nahrazena potřebou novou. Své bytí člověk může transgredovat k různým předmětům, například k věcem – tato transgrese vede k hromadění a nabývání stále nových věcí, tedy plodí spotřební způsob života. Existuje také transgrese k sobě – snaha o poznání a zdokonalení sebe samého, seberealizace. Transgrese k symbolům – umělecká a duchovní povaha činností. A transgrese k lidem a ke společnosti – může se projevit touhou po moci i ovládání druhých, ale vede také k tomu, co je podstatné, ke službě bližním. Transgresi lze brát jako zdroj ekologické krize (hlavně transgresi k věcem), ale zároveň může být i nadějí k řešení v případě ostatních transgresí. Jedná se vlastně o jinak formulovanou problematiku hodnotových orientací a způsobu života (Librová, 1994: 21). Jako by, dle mého názoru, docházelo u daru k promíchání dvou transgresí. Tím, že nabýváme někomu hromadu věcí, si myslíme, že dosahujeme transgrese v oblastech vztahu k těmto lidem a přitom si naplňujeme transgresi k věcem. Pokud ale bereme dar jako pomocníka při budování a posílení vztahu, možná by stačila i zmíněná služba lidem ve formě věnování času. Deepak Chopra, americký lékař a zakládající prezident Americké asociace ajúverdské medicíny pocházející z Indie, ve své knize Sedm duchovních zákonů úspěchu píše také o významu daru. V této knize se lze dočíst, že nemateriální dary mají ve skutečnosti největší sílu; 48

Environmentální důsledky je těžké domýšlet do konce. Například na první pohled nevinný lístek do divadla může způsobit obrovské dopady. Řekněme prostřednictvím sopranistky, která poletí za tyto peníze na dovolenou nebo si koupí auto anebo číšníka, který nás obsluhoval a nakoupí za svůj plat své ženě kožich a květiny dovezené z Holandska (Librová, 2003: 158).

65

myslí tím modlitbu, kompliment, objetí. V životě je nutno dávat i přijímat, abychom s vesmírem udrželi energii cirkulace hojnosti a bohatství. Zákon přitažlivosti funguje tak, že čím více budeme dávat, tím více budeme dostávat (Chopra, 1996: 29–38). Čas věnovaný blízkým jako forma daru Jak píše Talcarová, sociální vazby a sociální kapitál mohou být zvýšeny i nemateriálním způsobem (Brožovičová in Talcarová, 2007: 26). Tuto skutečnost potvrzují i pocity lidí. Ti se cítí spokojení, když tráví čas se svými blízkými, socializují se a budují vztahy a naopak nespokojení, když musí trávit čas například prací a dojížděním (Mogilner, 2010, Science, Time apod.) Mogilner, Chance a Norton zkoumali ve svém článku Giving time gives you time (Dáváním času dostaneš čas ty – vlastní překlad), jak může ovlivnit vnímání času naše vlastní chování. Lidé jsou dnes stále více zaneprázdněni, 85 % rodičů by si přálo více trávit čas se svými dětmi, a kdyby jim někdo dal na výběr mezi 2 týdny dovolené nebo 2 týdny placenými navíc, vybrali by si volno. Zmínění autoři si všimli stejného fenoménu, o kterém psal Cutler a to, že lidé mají menší cítění pro komunitu. Mogilner a ostatní podotýkají, že pokud je někdo zaneprázdněný, a to hlavně ve větších městech (v článku je uveden jako příklad New York), je tento člověk méně ochotný pomáhat ostatním a je méně sociální. Výzkum ale ukazuje, že pokud člověk věnuje čas ostatním v porovnání s případem, kdy má ten stejný čas volno, vnímá u toho případu, kdy čas daruje, jako by měl on sám času více. Je to paradox, reálně má den stále 24 hodin, když ho ale lidé věnují někomu jinému, cítí jako by se čas roztáhl, i když ho objektivně mají méně. Být s ostatními a pomáhat jim totiž lidi naplňuje, cítí se schopnější, jistější a mají pocit, že se svým časem provedli mnoho. Působí to dobře jak na dárce, tak na příjemce (Mogilner a kol., 2012: 1233– 1237). Podobný výzkum byl prováděn s penězi; lidé měli pocit, že jsou bohatší, když je věnovali dál (Mogilner, 2012). A tak ti, co mají málo času, by se o něj měli více dělit, i když v reálu inklinují k tomu dávat ho méně (Mogilner a kol., 2012). Dary se tedy zřejmě dají omezit tak, aby se snížil dopad na životní prostředí a přitom to nemělo neblahý vliv na mezilidské vztahy. Dar jako takový je pro lidi a jejich fungování důležitý, ale záleží, jakou formu si sami zvolí, podobně jako si mohou lidé zvolit žít život bohatý, ale skromnými prostředky, jak o tom ve svých knihách píše profesorka Librová.

66

6 Výzkum darování

Spotřební chování se v posledních letech u lidí mění, domácnosti více utrácejí. I když je průměrná hodnota za jednotlivý nákup nižší, lidé kupují věcí více a s nižší hodnotou (iDnes ekonomika, 2013). Kvantita tedy převažuje nad kvalitou, a tak mají místo právě obchody s levným zbožím, na které lidé slyší. Lidé dávají přednost nízké ceně a pohodlnosti, nepřipadá jim zvláštní, že kupují věci od neznámých lidí, u kterých ani neví, kdo je vyrobil, jak vznikly a které jsou sociálně prázdné (Bell, 2004: 41). Je zvláštní, že více jak polovina rodičů ve vyspělých zemích investuje peníze raději do materiálních věcí – hraček, než na vzdělání dítěte a jeho budoucnost (Klemenović, 2014: 284–285). Průzkum konaný před deseti lety ukazuje, že 80 % dětí pod 12 let dostává v průměru 10 hraček za rok (Lancy, psychology, 2010). Ale jak píše Belk ve svém článku o materialismu – čím více lidem schází společnost, tím více se to snaží nalézt ve věcech (Belk, 1985: 266). Avšak takové množství věcí je z hlediska úschovy a likvidace neudržitelné. A i lidé mají s dary nepříjemností. Dary, které nejsou od partnera a mají trvalou hodnotu, se ve většině případů stávají „krámy“, jež člověka netěší, ale vyhodit se přitom nedají (Sokol, 2002: 184). Bude ale zajímavé podívat se na názory běžných občanů, co si myslí o množství darů, které se v dnešní společnosti předají. Pokud už by si lidé mysleli, že se dárků dává mnoho, napadne nás pak otázka, jak by tito lidé jednali. Jestli by nějak dárky omezili, anebo by to neřešili. Možná se najdou lidé, kteří již dárky omezili, ale důvody, které je k tomu vedly, mohou být různé. Proto jsem formulovala následující čtyři výzkumné otázky.

6.1 Výzkumné otázky Co si lidé myslí o množství darů, které se v dnešní době předají? Existují ve společnosti náznaky k omezení dárků? Co vede lidi k omezení darů? Dostávají lidé to, po čem touží?

67

Tyto otázky zodpovím svým výzkumem. Rozhodla jsem se, že nejvhodnější bude provést jak kvantitativní, tak kvalitativní výzkum, tedy smíšenou metodu. Kvantitativní výzkum poskytuje přesná, numerická data a je vhodný pro zobecnění na populaci a některé mé výzkumné otázky tuto formu vyžadovaly (Hendl, 2012: 49). Jako užitečné se jeví zapojit do výzkumu i kvalitativní výzkum s rozhovory, jenž umožní nahlédnout do problému hloubkově. Kvalitativní metoda se považuje za pružný typ a lze tedy během výzkumu modifikovat otázky a stále přicházet na nové (Hendl, 2012: 50–53). Smíšená metoda je užitečná, jelikož kvalitativní i kvantitativní přístupy se mohou vzájemně doplňovat. „Je rozumné sbírat a analyzovat data pomocí několika metod takovým způsobem, že vzniklá směs nebo kombinace dat a výsledků využívá síly a komplementarity jednotlivých přístupů.“ (Hendl, 2012: 62). Lincoln a Guba vyjádřili metaforicky tento princip pomocí příkladu rybářských sítí. Když mají dvě sítě díry, je lepší je překrýt v jednu a ta bude mít lepší úlovek, než když se použije každá zvlášť (Lincoln a Guba in Hendl, 2012: 62).

6.2 Kvantitativní výzkum Celorepublikového šetření, které bylo provedeno agenturou Focus, se zúčastnilo 1 019 respondentů ve věku od 18–88 let. Šetření probíhalo v době od 27. října do 4. listopadu 2015. Celý dotazník byl vytvořen nový (nebyl použit již existující). Příprava trvala již od jara 2015. Jak radí Punch, testovala jsem různé verze dotazníku, aby u otázek docházelo ke zlepšení jasnosti, odstranění dvojjazyčnosti a k potvrzení správného pochopení (Punch, 2008: 68). Finální dotazník se utvářel až do října 2015, obsahuje 7 otázek a je umístěn v přílohách. Obsahuje jak otázky s hodnocením, kde u dané možnosti měl respondent oznámkovat odpověď jako ve škole od 1 do 5, dále tabulku na principu odpovědí Ano/Ne, uzavřené otázky s více možnostmi a abychom se vyhnuli tomu, že budou lidé odpovídat mezi vybranými odpověďmi bezmyšlenkovitě nebo budou ovlivněni odpověďmi (mohli by se stylizovat), převažovaly otázky otevřené s tzv. kódováním (tazatel měl pro jednoduchost předpřipravené odpovědi, které však respondentovi nesděloval), tyto otázky obsahovaly i možnost odpovědi tzv. jiné, kdyby se chtěl respondent vyjádřit mimo zvolené odpovědi.

68

6.2.1

Hypotézy

Dle Garnera (1991), Lipovetského (2005) i Talcarové (2007) víme, že jsou s darem více spojovány ženy, jež jsou proslulé jako tvůrkyně a pečovatelky o sociální vztahy a dávají velké množství darů buď samy, nebo jako součást páru. O tom, že rády darují, vypovídají také výsledky průzkumů ohledně Valentýna, v nichž bylo zjištěno, že 70 % žen by tento svátek dále rádo slavilo, ale 80 % mužů by jej zrušilo. Avšak také je pravdou, že rozdíly v rolích ženy a muže se poslední dobou slévají. Proto si myslím, že: 1. Více mužů než žen si myslí, že by mohlo být darů méně. Jak píše Belk (1985), s přibývajícím věkem se mění také hodnoty lidí. Starším lidem začínají víc než hmotné věci dělat radost úspěchy jejich dětí a vnuků. Taktéž je to generace, která vyrůstala v úplně jiné době, řekněme ne v tak konzumní. U mnoha z nich bylo ještě zvykem darování, o kterém se lze dočíst ve Sborníku konference karpatologické komise pro lidové obyčeje a o kterém píši dříve (Talcarová, 2007). Má další hypotéza proto zní: 2. Se zvyšujícím se věkem se zvyšuje počet lidí, kteří si myslí, že je dárků přespříliš. Vreeland (1998) ve svém článku píše o lidech, kteří si poradili s přílišným darováním tak, aby je to nestálo moc peněz ani psychické námahy a objevily se zde i tendence k jeho omezení: dávají si limity (buďto na počet darů nebo částku za dar dané osobě), někteří obdarovávají pouze děti, kupují dárek jen jednomu členu na základě losování anebo se více lidí složí na větší dárek (Vreeland, 1998). Dále Sherry (1993) upozorňuje na emoce lidí spojené s dárky; často to nejsou pouze pozitivní asociace, provázely je mnohdy skličující pocity s dary, tak jak o tom píši v dřívějších kapitolách. Proto si myslím, že i u nás v České republice se spousta lidí zamýšlí nad dárky a: 3. Ve společnosti existují náznaky omezení daru. Chance, Mogilner a Norton (2012) a také Goodman a Lim (2015) rozebírají tématiku zážitkových darů, které patří do nemateriálních a upozorňují na to, že i když si lidé přejí raději dary zážitkové, lidé jim spíše kupují materiální dary v domnění, že je to více potěší. Je to zažitá sociální norma, proto si myslím, že celkově: 4. Lidé dostávají méně darů nemateriálních než materiálních, a to má své důsledky. 69

Mezi mé další hypotézy patří návaznost dle bydliště. Jelikož se ve městech více rozmáhají novodobé trendy, na vesnici je větší míra konzervatismu (Fialeková in Talcarová, 2007: 88). Domnívám se, že: 5. Lidé z vesnice si váží daru více než lidé z města.

70

6.2.2

Výsledky z dotazníku R3 : POHLAVÍ Frequency

Valid

Percent

muž

491

48,2

žena

528

51,8

Total

1019

100,0

Tabulka 4: pohlaví respondentů age.kat : Věk kategorie Frequency Valid

Percent

18–24 let

107

10,5

25–34 let

186

18,3

35–44 let

188

18,4

45–54 let

173

17,0

55–64 let

173

17,0

65 let a více

192

18,8

1019

100,0

Total Tabulka 5: Věk respondentů

R4 : Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání? Frequency Valid

Základní Středoškolské bez maturity (vyučen/a bez maturity) Středoškolské s maturitou Vysokoškolské Total

Percent

162

15,9

361

35,4

354

34,7

142

13,9

1019

100,0

Tabulka 6: Vzdělání respondentů D16 : Místo bydliště Frequency Valid

centrum města město – mimo centrum okrajové části města, předměstí a vesnice v těsné blízkosti velkých měst (do 5 km) vesnice Total

Percent

129

12,7

475

46,6

114

11,2

301

29,5

1019

100,0

Tabulka 7: Bydliště respondentů

71

6.2.2.1 První a druhá otázka dotazníku Jelikož již víme, že je mnoho darů vyrobeno zbytečně (v částkách se to pohybuje kolem 4 miliard liber ročně na nevyžádané dárky (Farbotko, 2013: 91)), je proto užitečné se podívat na dárky, které by lidem udělaly radost a které opravdu reálně dostávají. Z toho lze vyčíst, kde vzniká mezera právě na nevyžádané dárky, popřípadě zjistit, o co lidé opravdu stojí. U první otázky měli respondenti vyhodnotit, jak často dostávají daný typ daru. Známkovali jako ve škole na škále od 1 do 5, kde 1 znamenala – dostávám nejčastěji a 5 – nedostávám vůbec. Přitom mohli u více odpovědí zaznačit stejné číslo. Druhá otázka byla podobná, akorát měli respondenti zhodnotit, jak jim daný typ dárku dělá radost, kde 1 znamenala – dělá mi největší radost a 5 – nedělá mi žádnou radost. 1. otázka: Jak často dostávají lidé daný typ dárku na škále 1 – nejčastěji až 5 – nedostávají vůbec. 1

2

počet q1.A: elektronika

3

počet

4

počet

C

5

počet

Celke m

počet

64

229

282

242

202

1019

q1.B: knihy

171

193

210

185

260

1019

q1.C: květiny

121

176

152

148

422

1019

q1.D: oblečení a módní doplňky

210

379

250

100

80

1019

q1.E: peníze nebo poukaz do obchodu

172

285

227

139

196

1019

q1.F: dárky trvalé hodnoty (např. obraz, hrneček, šperk, keramika, …)

155

318

248

156

142

1019

q1.G: spotřební dárky (např. jídlo, nápoje, drogerie, …)

236

417

220

82

64

1019

q1.H: zážitkové dárky (např. poukaz na masáž, na relaxační víkend, kurz fotografování, …)

59

197

239

204

320

1019

q1.I: pomoc druhého, pozvání na večeři, vlastnoručně upečená buchta apod.

85

230

262

183

259

1019

2. otázka: Jaké typy dělají lidem největší radost na škále 1 – největší radost až 5 – nedělá žádnou radost. 1

2

počet

3

počet

4

počet

5

počet

Celke m

počet

q2.A: elektronika

228

293

238

137

123

1019

q2.B: knihy

243

226

166

159

225

1019

q2.C: květiny

226

190

132

139

332

1019

q2.D: oblečení a módní doplňky

265

359

234

96

65

1019

q2.E: peníze nebo poukaz do obchodu

281

319

210

96

113

1019

q2.F: dárky trvalé hodnoty (např. obraz, hrneček, šperk, keramika, …)

224

348

217

115

115

1019

q2.G: spotřební dárky (např. jídlo, nápoje, drogerie, …)

207

416

257

83

56

1019

q2.H: zážitkové dárky (např. poukaz na masáž, na relaxační víkend, kurz fotografování, …)

216

281

210

124

188

1019

229

86

131

1019

q2.I: pomoc druhého, pozvání na večeři, 241 332 vlastnoručně upečená buchta apod. Tabulka 8 1. a 2. otázka počet lidí, co dostávají a co jim dělá radost

72

Jak lze vyčíst z tabulek, je rozdíl v tom, co lidé dostávají v porovnání s tím, co by jim udělalo radost. Velký rozdíl můžeme vidět u zážitkových dárků a u posledního typu (pomoc druhého, pozvání na večeři, vlastnoručně upečená buchta apod.). Na rozdíl od tvrzení Sherryho, který psal o nelibosti u daru formou peněz na obou stranách – u dárce i příjemce – vyplývá z tabulky, že lidé peníze a poukázky dostávají rádi. Zřejmě to je způsobeno tím, že to minimalizuje situace, kdy se lidé musí rozhodovat, kam s nevhodným dárkem. Je si ale také potřeba všimnout, že lidé hodnotili celkově vyššími čísly to, co jim dělá radost, než co dostávají. Může to být způsobeno naučeným zacházením s darem, jak píše Hrčková: „…očekává se výraz v tváři a hlasité poděkování…“ (Hrčková in Talcarová, 2007: 113). Zajímavé však bude porovnání z hlediska materiálních a nemateriálních darů. Do materiálních darů jsem zařadila dárky jako je elektronika, knihy, květiny, oblečení a módní doplňky, dárky trvalé hodnoty a spotřební dárky. Do nemateriálních darů jsem zařadila zážitkové dárky, službu bližním (pomoc druhého apod.), ale i peníze a poukázky do obchodu. U typu daru, který měl představovat službu bližním (kategorie nazvaná pomoc druhého, pozvání na večeři, vlastnoručně upečená buchta apod.), jsem vybírala název velice opatrně, kvůli možné stylizaci respondentů. U peněz a poukázek jsem dlouho přemýšlela, kam je zařadit. Dle literatury v systematice forem daru patří peníze do daru materiálního peněžního (Jakubíková in Talcarová, 2007: 12). Avšak i přesto jsem zařadila peníze do daru nemateriálního; jsou to věci vybírané přímo člověkem, jenž dar dostal a není pravidlem, že jsou peníze utraceny za dar materiální. Člověk může peníze využít různými způsoby, záleží pak na hodnotách lidí, jak se rozhodnou peníze utratit, ale to by již přesahovalo možnosti této práce. CO LIDÉ DOSTÁVAJÍ Materiální dary Nemateriální dary

2 1 – nejčastěji 159,5 285,3 105,3 237,3

5 – nedostávají vůbec 227,0 152,2 195,0 242,7 175,3 258,3 3

4

Tabulka 9: Materiální a nemateriální dary, které dostávají

CO JIM DĚLÁ RADOST Materiální dary Nemateriální dary

1 – největší radost 232,2 246,0

2

305,3 310,7

5 – žádnou radost 207,3 121,5 152,7 216,3 102,0 144,0 3

4

Tabulka 10: Materiální a nemateriální dary, které jim dělají radost

Z tabulek lze vyčíst, že lidé častěji dostávají materiální dary, ale větší radost jim dělají dary nemateriální.

73

Uvádím však zde i příklad, kde srovnávám materiální a nemateriální dary bez zařazení peněz a poukázek do obchodu ani do jedné skupiny.

Co lidé dostávají (tabulka bez peněz) Materiální – co opravdu dostávají Nemateriální – co opravdu dostávají

1 nejčastěji 159,5 285,3 227 152,2 72 213,5 250,5 193,5

5 nedostávají vůbec 195 289,5

Tabulka 11: Typy dárků, které dostávají bez peněz

Co lidem dělá radost (tabulka bez peněz) 1 největší radost 5 žádnou radost Materiální – jak dělá radost 232,2 305,3 207,3 121,5 152,7 Nemateriální – jak dělá radost 228,5 306,5 219,5 105 159,5 Tabulka 12: Typy dárků, které jim dělají radost bez peněz

Situace se nyní po odstranění peněz trochu změnila, lidem dělají radost materiální i nemateriální dary přibližně stejně, avšak z první tabulky lze vidět, že lidé dostávají nemateriálních darů mnohem méně než materiálních (mnohem méně než v příkladu s penězi). Typy darů se liší u různě vzdělaných lidí: Jak často lidé dostávají (1 až 5) q1.B: knihy

R4 : Jaké ZŠ je Vaše SŠbezM nejvyšší ukončené SŠsM vzdělání? VŠ

q2.B: knihy

1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 Row N Row N Row N Row N Row N Celk Row Row Row Row N Row Celk % % % % % em N% N% N% % N% em 10,5% 15,4% 14,8% 21,6% 37,7% 100% 16,0% 17,3% 14,8% 18,5% 33,3% 100% 10,8% 15,8% 20,5% 21,3%

31,6% 100% 16,6% 19,7% 17,7% 20,5% 25,5% 100%

20,9% 21,8% 22,3% 16,4% 28,9% 23,9% 23,2% 10,6%

18,6% 100% 30,2% 23,4% 15,8% 12,7% 17,8% 100% 13,4% 100% 35,2% 31,0% 15,5% 7,0% 11,3% 100%

q1.H : zážitkové dárky (např. poukaz na masáž, na relaxační|víkend, kurz fotografování…)

R4 : Jaké ZŠ je Vaše SŠbezM nejvyšší ukončené SŠsM vzdělání? VŠ

Jakou dělá lidem radost (1 až 5)

q2.H : zážitkové dárky (např. poukaz na masáž, na relaxační|víkend, kurz fotografování…)

1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 Row N Row N Row N Row N Row N Celk Row Row Row Row N Row Celk % % % % % em N% N% N% % N% em 4,9% 10,5% 20,4% 21,6% 42,6% 100% 14,2% 17,9% 23,5% 14,8% 29,6% 100% 3,6% 12,7% 24,4% 23,5%

35,7% 100% 16,3% 26,3% 24,1% 13,9% 19,4% 100%

7,3% 24,6% 24,3% 16,9% 8,5% 33,1% 22,5% 16,9% Tabulka 13: Typy dárků dle vzdělání

26,8% 100% 26,6% 30,2% 17,5% 10,2% 15,5% 100% 19,0% 100% 28,2% 35,2% 16,2% 9,9% 10,6% 100%

Se zvyšujícím se vzděláním vrůstá počet lidí, kteří dostávají jako dárek častěji knihu. Lidé se základním vzděláním (ZŠ) dostávají knihy skoro 3× méně než lidé s vysokoškolským vzděláním (VŠ). Dalšími kategoriemi byla střední škola bez maturity (SŠbeM) a s maturitou

74

(SŠsM). Radost z knih je závislá na vzdělání, se vzrůstajícím vzděláním mají lidé z knih větší radost. Velký rozdíl je také u darů zážitkových. Zhruba 2× více lidí s vysokoškolským vzděláním dostává zážitkové dárky než lidé se základním vzděláním. A také skoro 3× více lidem nedělá žádnou radost zážitkový dar u základního vzdělání než u vysokoškolského. U radosti z trvalých dárků je o něco větší číslo u lidí s vysokoškolským vzděláním a také je více dostávají. Vysokoškolsky vzdělání lidé také častěji dostávají poslední typ dárků (pomoc, vlastnoručně upečenou buchtu apod.), ale tento typ dárku dělá různě vzdělaným lidem radost podobně vysokou měrou. U elektroniky, oblečení i peněz vyšla dost podobná čísla. Květiny dělají větší radost vysokoškolsky vzdělaným osobám a také je více dostávají, avšak zde je potřeba vzít v potaz, že ve vzorku mohlo být více vysokoškolsky vzdělaných žen. Na druhou stranu, i když by se mohlo zdát, že se tato otázka týká pouze žen, reálně vyšlo, že kytky darem dostává 26,9 % mužů. U žen je to číslo vyšší – 88,1 % žen dostává kytku darem. Když jsem zjišťovala, co si lidé dávají a co jim dělá radost dle jejich vzdělání, přišlo mi nápadné, proč mnoho věcí dělá radost právě vysokoškolsky vzdělaným osobám a proč je tito lidé dostávají. Když jsem rozdělila dichotomicky první otázku, co lidé dostávají, tedy 1–4, a to, co lidé nedostávají – 5, vyšlo mi, že lidé s nižším vzděláním nedostávají častěji většinu typů dárků.

75

elektroni ka 5 vůbec Row N % R4 : Jaké je Vaše nejvyšší ukonče né vzdělán í?

Základní

obleče ní a módní doplňk knihy květiny y 5 5 5 vůbec vůbec vůbec Row N Row N Row N % % %

peníze nebo pouka z do obcho du 5 vůbec Row N %

dárky trvalé hodnot y 5 vůbec Row N %

27,2 % 37,7 % 47,5 % 11,1 % 25,3 % 19,1 %

Středoškols ké bez maturity 20,8 % 31,6 % 46,8 % 8,0 % 21,1 % 16,1 % (vyučen/a bez maturity) Středoškols ké s 16,7 % 18,6 % 35,0 % 5,4 % 14,7 % 10,5 % maturitou Vysokoškol 16,9 % 13,4 % 36,6 % 9,9 % 19,0 % 11,3 % ské Tabulka 14: Typy dárků, které dostávají a nedostávají dle vzdělání

spotře bní dárky 5 vůbec Row N %

zážitko vé dárky 5 vůbec Row N %

pomoc druhého, pozvání na večeři, vlastnoručně| upečená buchta apod. 5 vůbec Row N %

8,0 % 42,6 %

35,8 %

6,1 % 35,7 %

26,9 %

4,8 % 26,8 %

21,5 %

8,5 % 19,0 %

19,7 %

Ti, kteří nejméně dostávají vybrané typy dárků (tedy odpověděli v první otázce 5 – tento typ dárků nedostávám vůbec), jsou lidé s nižším vzděláním. Se zvyšujícím se vzděláním roste i procento lidí, kteří tyto typické dárky dostávají. K tomuto výsledku se ještě vrátím v popisu tabulky č. 3.

R4: Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání?

Základní Středoškolské bez maturity (vyučen/a bez maturity) Středoškolské s maturitou Vysokoškolské Total Tabulka 15: Vzdělání dle věku

age.kat: Věk kategorie 35 - 44 45 - 54 55 - 64 65 a více let let let let CELKEM Column Column Column Column Column N% N% N% N% N% 4,3% 6,9% 14,5% 27,6% 15,9%

18 - 24 let Column N% 43,0%

25 - 34 let Column N% 9,7%

18,7%

35,5%

36,2%

39,9%

41,0%

34,9%

35,4%

29,0%

37,6%

46,8%

37,0%

27,7%

27,6%

34,7%

9,3% 100,0%

17,2% 100,0%

12,8% 100,0%

16,2% 100,0%

16,8% 100,0%

9,9% 100,0%

13,9% 100,0%

Je potřeba podívat se, jestli to neovlivňují další faktory, jako například věk. Avšak jak lze vidět z tabulky, mladší lidé jsou o něco jsou vzdělanější, ale rozdíl není tak markantní. Jelikož víme, že mnoho darů se vyrobí zbytečně, příjemcům se buď nelíbí, nebo nehodí, musí projít fází rozhodnutí, co s takovými dary udělají a ty jsou následně buď založené – skladují se, předávají se dál, nebo se vyhodí, vrací, prodávají apod. Jak se lidé chovají k takovémuto

76

nevyžádanému daru, zodpoví třetí otázka: Co nejčastěji děláte s dárkem, který se vám nelíbí nebo nehodí? 6.2.2.2 Třetí otázka dotazníku q3 : q3.Pokud dostanete dárek, který se vám nelíbí nebo nehodí, co s ním pak nejčastěji uděláte? Frekvence Procentuálně Valid

vrátím ho prodám ho bazar) vyhodím ho

(internet,

42

4,1 %

48

4,7 %

14

1,4 %

předám někomu jen tak

153

15,0 %

dám ho někomu dárkem

159

15,6 %

používám ho, přestože mi nevyhovuje

188

18,4 %

dám jej na nějakou sbírku (i tombola)

21

2,1 %

skladuji ho

225

22,1 %

nestalo se to

164

16,1 %

5

0,5 %

1019

100,0 %

něco jiného (vypište) Total

Tabulka 16: Co lidé udělají s nevhodným dárkem

Nejvíce lidí odpovědělo, že doma dar skladuje. Mezi odpověďmi něco jiného se objevilo 3× vyměním ho, 1× záleží na dárku a 1× žádné dárky nedostávám. Jinak se chovají k darům lidé ve městě a jinak na vesnici. Pro přehlednost jsou sloučené kategorie bydliště – centrum města a mimo centrum ve městě, název této kategorie je město. Ve druhé kategorii je sloučeno bydlení v okrajových částech města, na předměstí a na vesnici v těsné blízkosti velkých měst (do 5 km) a vesnic, tuto kategorii jsem nazvala vesnice. Důležité je podívat se i na možné skryté faktory jednotlivých proměnných. Průměrný věk na vesnici je 48,3 let a ve městě 45,5 let. Ve městě je tedy ve vzorku o něco více mladších lidí, ale velký rozdíl tam není.

77

D16: Místo bydliště (vyplní tazatel) město procentuálně %

počet q3 : q3.Pokud dostanete dárek, který se vám nelíbí nebo nehodí, co s ním pak nejčastěji uděláte?

vesnice procentuálně %

počet

vrátím ho

32

5,3 %

10

2,4 %

vyhodím ho

10

1,7 %

4

1,0 %

předám ho dál

243

40,2 %

138

33,3 %

zůstane u příjemce

225

37,3 %

188

45,3 %

nestalo se to

92

15,2 %

72

17,3 %

něco jiného, vypište:

2

0,3 %

3

0,7 %

604

100,0 %

415

100,0 %

celkem:

Tabulka 17: Co udělají lidé s nevhodným dárkem dle bydliště

Jak můžeme vidět z grafu, lidé z města jsou více ochotni dárek, jenž se jim nehodí nebo nelíbí, vrátit, častěji takový dar vyhodí nebo jej předávají dál (v této kategorii jsou obsaženy odpovědi: předám ho někomu jen tak, dám ho někomu dárkem, dám ho na nějakou sbírku (i tombola)), je to v 47,2 % případů u lidí ve městě v porovnání s 36,7 % u lidí z vesnice. Na vesnici si takový dárek zase častěji nechají (45,3 %) v porovnání s městem (37,3 %). V kategorii zůstane u příjemce jsou obsaženy odpovědi: skladuji ho a používám ho přesto, že mi nevyhovuje. Také se nepatrně méně lidem z vesnice stává to, že by dostali dárek, který se jim nelíbí nebo nehodí. Jak jsme již zjistili z literatury, dárky jsou významným ekonomickým činitelem. Přes Vánoce se zvýší maloobchodní tržby o 30–40 % než po zbytek roku a až o 70 % tržeb u nákupních center. Tam, kde lidé investují peníze, se roztáčí složitý proces výroby a spotřeby (Librová, 2003). Je otázkou, kde lidé za své dárky utrácí a zda svou koupí podpoří velké nadnárodní firmy nebo dávají přednost spíše menším obchodům a soukromníkům či stánkům a podpoří tedy místní výrobce a ekonomiku, popřípadě se snaží vyrobit dárek sami.

78

6.2.2.3 Čtvrtá otázka dotazníku

Valid

q4 : q4. Kde nejčastěji nakupujete dárky? Frekvence nákupní centra a velké obchody, hypermarkety 557 malé obchody soukromníků (např. papírnictví, dílny, antikvariáty apod.) trhy, stánky internet nekupuji dárky (spontánně, nenabízejte) dárky vyrábím (spontánně, nenabízejte) Total Tabulka 18: Kde lidé nejčastěji nakupují dárky

Procentuálně 54,7 %

185

18,2 %

56 165 49

5,5 % 16,2 % 4,8 %

7 1019

0,7 % 100,0 %

Většina lidí nakupuje své dárky v nákupních centrech a velkých obchodech, tedy zpravidla u velkých firem (54,7 %). Pouze 18,2 % provádí své nákupy v menších obchodech, 5,5 % na trzích a ve stáncích. Stále větší obliby nabývá internet, nakupuje zde 16,2 %. Vůbec nekupuje dárky 4,8 % lidí a pouze 0,7 % lidí dárky vyrábí.

Obrázek 2: Nakupování dárků dle věku

Dle grafu vidíme, že nejmladší lidé nakupují nejvíce ve velkých obchodech a na internetu, u starších jsou zase oblíbenější menší obchody a stánky, tato věková skupina také nejčastěji dárky nekupuje vůbec. 79

Zajímavé výsledky vyšly u posledních dvou možností, které se respondentům jako odpovědi nenabízely (měli na ně odpovědět spontánně) – lidé, kteří dárky nekupují a ti, kteří dárky vyrábí – nejvíce se jich nachází na vesnici.

centrum města

město – mimo centrum

nekupuji dárky (spontánně, 3 2,3 % 19 nenabízejte) dárky vyrábím (spontánně, 0 0,0 % 3 nenabízejte) Tabulka 19: Lidé, kteří nekupují dárky a vyrábí je dle bydliště

q4 : q4. Kde nejčastěji nakupujete dárky?

okrajové části města, předměstí a vesnice v těsné blízkosti velkých měst (do 5 km)

vesnice

4,0 %

6

5,3 %

21

7,0 %

0,6 %

0

0,0 %

4

1,3 %

6.2.2.4 Pátá otázka dotazníku 5. otázka (viz Tabulka 1) se skládala z velké tabulky, kde tato tabulka vypovídá o množství darů, které si lidé předají. Lidé u ní odpovídali na otázku, k jakým příležitostem a komu dávají dárky, do matice odpovědí s možnostmi Ano/Ne. Důležité je brát v potaz ty jedince, kterých se to netýká (nemají partnera, děti apod.), ti samozřejmě procentuálně započítáváni nebyli. Původně byly odstraněny atypické možnosti slavení (například Valentýn s rodiči), avšak nakonec tam tyto svátky zůstaly a lze z nich alespoň vyčíst to, že jsou lidé schopni slavit co nejvíce příležitostí s různými lidmi. 6.2.2.5 Šestá otázka dotazníku Následovala 6. otázka, jež vypovídá o tom, co si lidé myslí o množství darů, které se v dnešní době předají. Opět byly tyto odpovědi kódovány, tedy respondenti měli odpovídat na otázku spontánně. q6 : q6. Když to tedy všechno shrneme, myslíte si, že je v dnešní době „předárkováno“? Frekvence Procentuálně Valid

ano, dárků je mnoho

387

38,0 %

dárků je akorát

505

49,6 %

naopak, mohlo by jich být více

127

12,5 %

1019

100,0 %

Celkem

Tabulka 20: Názor lidí na četnost daru

Dle tabulky lze vidět poměrně příznivé zjištění. 38 % si myslí, že je „předárkováno“, skoro polovina lidí, tedy 49,6 % si myslí, že je dárků tak akorát a někteří jsou toho názoru, že by dárků mohlo být naopak více, takových lidí je ale pouze 12,5 %. 80

Partner

Procentuálně bez těch, co se to netýká

Procentuálně bez těch, co se to netýká

Děti

Procentuálně bez těch, co Příbuzní se to netýká

Rodiče

Procentuálně bez Přátelé/Zn těch, co se to ámí netýká

Procentuálně V Procentuálně bez těch, co se práci/jiná bez těch, co to netýká instituce se to netýká

Svátek

632

83,49 %

622

84,40 %

492

74,66 %

290

36,80 %

196

25,76 %

107

24,71 %

Narozeniny

746

98,55 %

719

97,56 %

643

97,57 %

651

82,61 %

608

79,89 %

308

71,13 %

Výročí

424

56,01 %

39

5,29 %

102

15,48 %

35

4,44 %

18

2,37 %

15

3,46 %

Vánoce

726

95,90 %

694

94,17 %

615

93,32 %

432

54,82 %

192

25,23 %

80

18,48 %

87

11,49 %

226

30,66 %

39

5,92 %

28

3,55 %

7

0,92 %

2

0,46 %

267

35,27 %

20

2,71 %

6

0,91 %

5

0,63 %

4

0,53 %

1

0,23 %

Den matek

61

8,06 %

6

0,81 %

279

42,34 %

10

1,27 %

2

0,26 %

1

0,23 %

Den otců

14

1,85 %

3

0,41 %

56

8,50 %

3

0,38 %

0

0,00 %

0

0,00 %

Den dětí Mikuláš

8 78

1,06 % 10,30 %

238 316

32,29 % 42,88 %

4 18

0,61 % 2,73 %

13 23

1,65 % 2,92 %

3 5

0,39 % 0,66 %

1 2

0,23 % 0,46 %

Z cest 188 24,83 % 216 Významný den (dosažení 157 20,74 % 205 úspěchu apod.) Jen tak 238 31,44 % 227 Netýká se/nemá 262 25,71 % 282 (spontánně) Tabulka 21: Na jaké příležitosti a komu dávají lidé dárky

29,31 %

166

25,19 %

61

7,74 %

85

11,17 %

46

10,62 %

27,82 %

73

11,08 %

64

8,12 %

57

7,49 %

44

Velikonoce Valentýn

10,16 % 30,80 %

124

18,82 %

100

12,69 %

144

18,92 %

63

27,67 %

360

35,33 %

231

22,67 %

258

25,32 %

586

14,55 %

57,51 %

81

Další tabulka (č. 2) je sloučená z otázek 5 a 6. Cílem této kombinace bylo zjistit, kdo jsou ti lidé, kteří dávají většinu dárků. Zda jsou to lidé, kteří jsou s tímto statusem spokojeni anebo naopak lidé, kteří by je rádi omezili. Tedy zjišťovala jsem, u jaké ze tří skupin (1. ti, kteří si myslí, že je dárků mnoho, 2. lidé, kteří si myslí, že je jich akorát a poslední, 3. skupina lidí, kteří si naopak myslí, že by jich mohlo být více) se nejvíce obdarovává, tedy jak mají zaplněnou tabulku. Toto bylo provedeno zvlášť pro kategorie lidí, jež daní respondenti obdarovávají – partnera, děti, rodiče, příbuzné, známé a kolegy v práci nebo jiné instituci. Případy, u nichž dává nejvíce lidí dárky, jsou zvýrazněny v tabulce červenou barvou.

Z tabulky č. 2 lze zjistit znepokojivou informaci – lidé, kteří si myslí, že je předárkováno, už méně dárků darují, zato lidé, kteří mají tabulku nejvíce zaplněnou, si myslí, že by mohlo být dárků naopak ještě více. Tedy ti, kteří dávají většinu dárků, si za svým konáním stojí (jsou s počtem dárků spokojeni – podle nich je dárků akorát), ve více případech si však naopak myslí, že by mohlo být dárků více.

Dále jsem zkoumala, proč vyšlo u otázky č. 1 při dichotomickém rozdělení, tedy typ daru, který lidé dle vzdělání dostávají a typ daru, který nedostávají. Výsledek vyšel takový, že lidé se základním vzděláním bez jednoho typu dárků mají u všech typů nejvyšší procento, že dárky nedostávají. Proto jsem zkoumala jejich darování v tabulce č. 5, tedy jak mají zaplněnou tabulku lidé se základním vzděláním (ZŠ), lidé se střední školou bez maturity (SŠbezM), lidé se střední školou s maturitou (SŠsM) a lidé s vysokoškolským vzděláním (VŠ). Největší procenta jsem pro přehlednost vyznačila. Z tabulky lze vidět, že například u partnera mají nejvíce zaplněnou tabulku vysokoškoláci. Také pokud rozdělíme vzdělání na nižší (ZŠ a SŠbezM) a vyšší (SŠsM a VŠ), lidé s vyšším vzděláním obdarovávají více. To se shoduje s teorií uváděnou Garnerem (1991). Podle něj lidé s vyšším vzděláním obdarovávají více, protože vysokoškolské vzdělání je spojeno s vyšší sociální třídou a ta má častější širší sociální vazby, než lidé s nižší vrstvy, kteří mají spíše omezenější sociální vazby.

82

Partner

Ano dárků je mnoho Svátek

Děti

akorát

mohlo by být víc

Ano dárků je mnoho

Rodiče

akorát

mohlo by být víc

Ano dárků je mnoho

akorát

mohlo by být víc

79,26% 86,17% 86,59% 80,78% 87,22% 85,71% 70,00% 77,68% 75,27% 100,00 %

Narozeniny

97,66% 98,94%

97,39% 97,78% 97,14% 96,96% 98,21% 96,77%

Výročí

51,51% 58,24% 62,20%

Vánoce

94,31% 97,07% 96,34% 92,83% 95,28% 94,29% 92,17% 93,75% 94,62%

Velikonoce

9,36%

Valentýn

27,09% 37,50% 54,88%

2,28%

3,06%

Den matek

5,02%

10,11%

9,76%

0,65%

Den otců

1,00%

1,33%

7,32%

0,33%

Den dětí

0,00%

1,86%

1,22%

Mikuláš

7,02%

5,21%

5,00%

7,14%

11,17% 20,73% 24,10% 32,78% 48,57%

Přátelé /Známí

Příbuzní

15,22% 14,29% 20,43%

Ano dárků je akorát mnoho

mohlo by být víc

Ano dárků je mnoho

akorát

mohlo by být víc

V práci/ji ná instituc e Ano dárků akorát je mnoho

mohlo by být víc

36,15% 36,78% 38,95%

22,83% 26,36% 31,63%

24,16% 23,04% 33,33%

81,76% 82,37% 86,32%

72,83% 83,46% 85,71%

73,83% 69,57% 70,37%

5,07%

3,78%

5,26%

50,34% 57,43% 57,89%

2,54%

2,58%

1,02%

23,55% 25,84% 27,55%

2,68%

3,91%

3,70%

17,45% 20,00% 14,81%

6,52%

4,46%

9,68%

5,07%

2,02%

5,26%

1,45%

0,78%

0,00%

0,67%

0,43%

0,00%

2,86%

1,74%

0,00%

2,15%

0,34%

1,01%

0,00%

0,72%

0,52%

0,00%

0,67%

0,00%

0,00%

0,83%

1,43%

40,43% 43,75% 41,94%

1,01%

1,26%

2,11%

0,72%

0,00%

0,00%

0,67%

0,00%

0,00%

0,56%

0,00%

6,09%

10,12%

8,60%

0,34%

0,25%

1,05%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

25,08% 37,78% 35,71%

0,43%

0,60%

1,08%

2,36%

1,26%

1,05%

0,72%

0,26%

0,00%

0,67%

0,00%

0,00%

11,70% 15,85% 36,81% 46,39% 51,43%

3,04%

1,49%

6,45%

4,05%

1,76%

4,21%

0,36%

1,03%

0,00%

0,67%

0,43%

0,00%

Z cest

19,73% 28,99% 24,39% 23,78% 31,67% 41,43% 27,39% 23,81% 24,73%

7,77%

8,06%

6,32%

Významný den

16,39% 22,07% 30,49% 24,76% 28,33% 38,57% 10,87% 10,12% 15,05%

6,76%

7,56% 14,74%

Jen tak

29,43% 31,91% 36,59% 29,64% 28,61% 47,14% 19,57% 17,86% 20,43%

Tabulka 22: Zaplněnost tabulky dle odpovědi, jestli je „předárkováno“

83

14,53% 11,08% 13,68%

10,14% 11,63% 12,24% 6,52%

6,98% 12,24%

21,38% 17,57% 17,35%

6,71% 11,30% 18,52% 8,72%

8,70% 20,37%

14,09% 14,35% 16,67%

Děti

Partner ZŠ

SŠbe zM SŠsM

VŠ

ZŠ

Rodiče

SŠbe zM SŠsM

VŠ

ZŠ

Příbuzní

SŠbe zM SŠsM

VŠ

ZŠ

SŠbe zM SŠsM

Přátelé/Známí VŠ

ZŠ

SŠbe zM SŠsM

V práci/jiná instituce VŠ

ZŠ

SŠbe zM SŠsM

VŠ

Svátek

74%

80%

86%

93%

78%

83%

85%

92%

78%

74%

75%

73%

38%

37%

36%

37%

19%

24%

30%

25%

27%

23%

26%

23%

Narozeniny

97%

99%

98% 100%

96%

99%

97%

99%

97%

98%

97%

99%

82%

84%

82%

81%

76%

79%

80%

84%

67%

70%

72%

74%

Výročí

38%

51%

62%

69%

1%

4%

7%

9%

9%

17%

14%

20%

6%

4%

5%

3%

2%

3%

3%

1%

0%

5%

2%

4%

Vánoce

94%

96%

96%

97%

95%

94%

94%

96%

88%

93%

96%

93%

50%

57%

55%

54%

15%

27%

27%

26%

12%

21%

17%

19%

9%

13%

11%

11%

25%

30%

34%

29%

5%

5%

7%

6%

5%

5%

2%

2%

1%

1%

1%

0%

0%

0%

1%

0%

Velikonoce Valentýn

28%

32%

37%

44%

2%

3%

3%

3%

1%

0%

2%

0%

0%

1%

1%

0%

1%

0%

1%

0%

0%

0%

1%

0%

Den matek

4%

10%

8%

7%

2%

0%

1%

0%

31%

39%

45%

53%

2%

1%

1%

2%

0%

0%

0%

0%

3%

0%

0%

0%

Den otců

2%

1%

3%

0%

0%

0%

1%

0%

9%

6%

10%

8%

1%

0%

0%

0%

0%

0%

0%

0%

0%

0%

0%

0%

Den dětí

0%

2%

1%

0%

23%

30%

40%

28%

1%

0%

0%

1%

3%

2%

1%

1%

0%

0%

1%

0%

0%

0%

1%

0%

Mikuláš

9%

10%

10%

13%

30%

42%

50%

40%

5%

1%

3%

3%

4%

4%

1%

3%

1%

0%

1%

1%

0%

0%

1%

0%

13%

25%

27%

30%

10%

23%

38%

42%

14%

21%

27%

41%

8%

6%

7%

12%

8%

9%

13%

15%

9%

12%

9%

13%

18%

21%

19%

26%

11%

27%

31%

36%

9%

9%

13%

13%

6%

9%

8%

10%

8%

6%

10%

5%

6%

10%

9%

14%

19%

31%

32%

40%

18%

26%

35%

44%

15%

19%

18%

24%

13%

13%

13%

13%

19%

20%

18%

18%

21%

13%

15%

13%

Z cest Významný den (dosažení úspěchu apod.) Jen tak

Tabulka 23: Zaplněnost tabulky dle vzdělání

84

Má hypotéza ohledně názoru na četnost dárků dle pohlaví zní: Více mužů než žen si myslí, že by mohlo být darů méně. Názor mužů a žen na předárkování R3 : POHLAVÍ muž počet q6 : q6. Když to tedy všechno shrneme, myslíte si, že je v dnešní době „předárkováno“?

žena

Column N%

Column N%

počet

ano, dárků je mnoho

178

36,3 %

209

39,6 %

dárků je akorát

249

50,7 %

256

48,5 %

naopak, mohlo by jich být více

64

13,0 %

63

11,9 %

Tabulka 24: Názor na četnost darů dle pohlaví

Avšak dle výsledků je to přesně naopak, pravě ženy si myslí, že je předárkováno, je to 39,6 % žen a v 36,3 % si to myslí muži. Více mužů je dokonce toho názoru, že by naopak mohlo být darů více, je to 13 % mužů, u žen pak 11,9 %. Lidé starší věkové kategorie se narodili v odlišné době s jinými zvyky, dary tehdy probíhaly ještě formou jídla, přírodních věcí, po domácku vyrobených darů a drobností (Talcarová, 2007). Dle Sherryho tří věkových kategorií a jejich vztahu k materiálním hodnotám víme, že starší věková kategorie již inklinuje k jiným hodnotám než materiálním věcem, více se soustředí například na úspěchy svých dětí a vnoučat (Sherry, 1993). Můj předpoklad je ten, že to budou mít podobně i s dary a jejich názor na četnost daru bude odlišný od těch mladších.

85

Je předárkováno podle různých věkových kategorií? age.kat: Věk kategorie 18–24 let 25–34 let 35–44 let 45–54 let 55–64 let 65 let a více po procen procen če procent poč procent po procent poč tuálně po procent poč tuálně t uálně % et uálně% čet uálně % et % čet uálně % et % q6 : q6. Když to tedy všechno shrneme, myslíte si, že je v dnešní době „předárkován o“?

ano, dárků je 22 20,6% 64 34,4% mnoh o dárků je 58 54,2% 95 51,1% akorát naopa k, mohlo 27 25,2% 27 14,5% by jich být více Tabulka 25: Názor na četnost dárků dle věku

71

37,8%

61

35,3%

73

42,2%

96

50,0%

95

50,5%

92

53,2%

86

49,7%

79

41,1%

22

11,7%

20

11,6%

14

8,1%

17

8,9%

Jak lze vidět z tabulky, čím jsou lidé starší, tím více se u nich vyskytuje názor, že je dárků přespříliš. A taktéž pokud jsou respondenti mladší, vyskytuje se u nich častěji názor o tom, že by mohlo být dárků naopak více. Největší extrémy lze vidět u nejstarší a nejmladší kategorie. U lidí ve věku 65 let a více si 50 % myslí, že je „předárkováno“ a naopak u nejmladší kategorie, tedy u lidí ve věku 18–24 let, si 25,2 % myslí, že by mohlo být dárků více. Přesvědčení o přílišném obdarovávání se lišilo také dle bydliště. Podle vesničanů je darů přespříliš a naopak nejvíce lidí z centra města si myslí, že by mohlo být dárků více. D16 : Místo bydliště (vyplní tazatel) okrajové části města, předměstí a vesnice v těsné blízkosti město - mimo velkých měst (do 5 centrum km)

centrum města Column N % q6 : q6. Když to tedy všechno shrneme, myslíte si, že je v dnešní době „předárkováno“?

Column N %

Column N %

vesnice Column N %

ano, dárků je mnoho

25,6%

38,1%

34,2%

44,5%

dárků je akorát

55,8%

49,5%

56,1%

44,5%

naopak, mohlo by jich být více

18,6%

12,4%

9,6%

11,0%

100,0%

100,0%

100,0%

100,0%

Total

Tabulka 26: Názor na četnost daru dle bydliště

K zjištění, zda můžeme v populaci sledovat první náznaky k omezení daru, je už jen výsledek, že si 38 % lidí myslí, že je „předárkováno“, důležitým zjištěním. Dále se podíváme, jestli s tím tito lidé, kteří si to myslí, něco dělají. 86

6.2.2.6 Sedmá otázka dotazníku

Počet q7 : q7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně?

Procento z lidí, co si myslí, že je předárkováno

Procento z celkové populace

ne, neřeším to 174

44,96%

17,08%

18,35%

6,97%

11,11%

4,22%

18,86%

7,16%

8,79%

3,34%

7,24%

2,75%

4,39%

1,67%

0,26%

0,10%

0,26%

0,10%

dáváme si peníze 71 skládáme se na větší dárek omezujeme množství dárků snižujeme rozpočet na dárky

43

73

34

domluvíme se na alternativním dárku 28 (ponožky, víno, kniha) q7 : q7. Děláte Vy osobně nedáváme si dárky něco proto, aby bylo dárků 17 méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně něco jiného, vypište: něco proto, aby bylo dárků 1 méně? q7 : q7. Děláte Vy osobně 1018 něco proto, aby bylo dárků vždy řeknu dotyčné méně? osobě, ať si dárek 1 vybere a koupí a pak mu ho zaplatím Tabulka 27: Co lidé dělají s tím, že je předárkováno

87

Obrázek 3: Graf znázorňující co lidé dělají proti přehnanému počtu darů

44,96 % lidí to neřeší, nedělá s tím nic. Zbývajících 55,04 % s tím něco dělá, když to vezmeme na celý vzorek je to 20,90 %. Kdybychom to tedy zevšeobecnili na celou populaci, zhruba 21 % lidí z České republiky se snaží něco dělat s tím, aby bylo dárků méně. Omezení dárků (lidé, kteří omezili množství dárků a lidé, kteří si dárky nedávají) probíhá u 8,83 % z celé populace. Pouze 1,67 % z populace si dárky nedává.

88

6.3 Kvalitativní rozhovory Z kvantitativního šetření jsme se dozvěděli, že pokud zobecníme výsledek na populaci, 8,86 % lidí dárky omezilo nebo zrušilo. V hloubkových rozhovorech se budu snažit podívat blíž do života těchto jedinců. Zajímá mne, co si takoví lidé o darování myslí a jak to u nich probíhá, co je k omezení daru vedlo a jaké z toho mají pocity, ale také to, co změna v darování obnášela. Původně jsem plánovala udělat rozhovor pouze s lidmi, kteří dar omezili, ale poté, co jsem se náhodou seznámila s Karlem, jenž mi o svém darování vyprávěl, nemohla jsem udělat jinak, než zařadit Karla s jeho „předárkováváním“ mezi své respondenty. U Karla mne také zajímalo, jak u něj darování probíhá, ale i to, jaké důsledky může přehnané obdarovávání mít. Ostatní respondentky jsem získala formou sněhové koule, kdy jsem mluvila se svým okolím o své diplomové práci a oni mi sami od sebe dali typ na dvě respondentky. Avšak pokud jsem se cíleně ptala lidí, jestli znají někoho, kdo by omezil darování, nesetkala jsem se s kladnou odpovědí. Třetí respondentku znám, ale netušila jsem, že u ní probíhá darování tak, že si žádné dárky nedává, nikdy se mi tím nepochlubila. Všichni respondenti se tedy liší svým obdarováváním od většiny lidí ve společnosti, zjednodušila bych to tak, že tři vybrané ženy obdarovávají méně a vybraný muž více. Takto to respondenti s dary mají již několik let, nejde tedy o krátkodobý jev. V mém výzkumu vystupují tři mladé ženy – Micka (22 let), Iva (25 let) a Monika (25 let). A jeden mladý muž Karel, který se také nachází ve věku v rozmezí 20–25 let (nechtěl, aby se jeho věk uváděl). Micka a Iva jsou studentky a Monika s Karlem již pracující lidé. Rozhovory jsem se souhlasem respondentů nahrávala a následně přepisovala, nepřepisovala jsem však celé rozhovory, které trvaly 40–60 minut. Šlo mi o zachycení myšlenek a zapsány jsou pouze vybrané citace respondentů. Také jsem kvůli autentičnosti nepřeváděla citace do spisovného jazyka. Jednotlivé rozhovory jsou součástí přílohy. Jak radí Hendl, začínala jsem neproblémovými skutečnostmi – aktivitami, zkušenostmi a chováním respondentů. A až poté jsem se začala zajímat o jejich pocity a názory na akce a chování (Hendl: 169). Snažila jsem se respondentům dávat také zpětnou vazbu, že je zajímavé to, co říkají apod. (Hendl: 170), což nyní zpětně vidím i jako mírnou nevýhodu, jelikož jsem občas skočila respondentům do řeči. Také kdybych je nechala častěji mlčet, možná by je samotné napadlo něco dodat. Avšak se třemi respondenty jsem se vůbec neznala, jak jsem již zmínila, a tak bylo potřebné vytvořit přirozené prostředí 89

k tomu, aby se respondenti otevřeli. Těmito zásahy, i když někdy na úkor informací, se mi to myslím povedlo. 6.3.1

Nemají rády tu povinnost

Všechny tři ženy se shodly na tom, že na typických příležitostech, kde se darují dárky, nemají rády tu povinnost. Iva: „Je to na mě strašně strojené, sejdeme se všichni spolu, bavíme se, máme všichni strašně dobrou náladu, všichni jsme strašně fajn, skvěle to oslavíme – je to umělé.“ Monika zase nechápe, když si v rodině celý rok nesedli k jednomu stolu, hádali se a nevěnovali se sobě: „A najednou na Vánoce aaaaa, jak se máme rádi. Takové pokrytectví.“ Micka: „Teraz vymyslieť, čo najoriginálnejší a najatraktívnejší darček. Ten stres už je s tým spojený. Tá asociácia... To je prosto stres.“ Ale přitom si myslí, že o Vánocích se aspoň mluví o tom, aby lidé byli spolu, ale: „U narodenín to je iba o tom, preboha, kúpiť mu nejaký darček, pochybujem, že sa niekto teší na niekoho narodeniny. Je to taká povinnosť.“ Rodina od Micky právě nechce, aby si její mladší sestry spojovaly svátky a takové příležitosti automaticky s tím, že musí dostat dárek. O tom stejném mluvila Monika – dítě to pak bere jako samozřejmost, řekne si, že je to rodičova povinnost mu na tento den něco koupit; chybí tam vděčnost. 6.3.2

Nevrátily by se k běžnému darování

Proto bylo pro respondentky naprosto přirozené změnit u nich darovací systém. U Ivy i Micky se nemuselo o omezování dárků nic říkat, vyplynulo to tak samo. U Ivy to bylo ze začátku způsobeno penězi, ale později už byla situace jiná, ale i tak říká: „Už by na to nikdo nepřistoupil.“ Všechny tři ženy se shodly na tom, že jsou daleko spokojenější, když nemusí řešit dárky. Stěžovaly si, že se jim stejně často někdo nestrefil do vkusu nebo se jich pak ptali, co by si přály a ony nevěděly. Pak už to navíc, jak říká Monika, stejně ztratilo ten moment překvapení. Podobnou nelibost popisuje Micka: „Neskôr nám rodičia začali dávať peniaze, vtedy som z toho mala radosť, ale peniaze zabijú akéhokoľvek ducha darčeku. Je to iba o tom – splním si povinnosť.“ Tyto negativní pocity i nudu v jistém obdarování popsal ve svém článku Sherry (1993). 6.3.3

Důvody omezení

Mimo to, že se plánované obdarovávání zdá všem třem respondentkám již na obtíž a přijde jim to zbytečné, objevil se u každé i jiný důvod k této změně. U Moniky byla změna v darování způsobena vstupem do církve. Pokud bych to měla zhodnotit, tak oproti Ivě a Micce, jež si 90

nedávají skoro žádné dary, si dává respondentka Monika mnohem více darů. Avšak změnilo se u ní darování z pevných dnů na dobrovolné a dárky si darují zhruba 3× za rok, ale jen pokud chce, což v porovnání s plánovanými příležitostmi v tabulce je mnohem méně. U Moniky bych tedy viděla změnu v darování hlavně z důvodu hodnotových, kdy tvrdí, že u nich v církvi neví o nikom, kdo by svým dětem kupoval kdeco, tak jak to běžně chodí. Navíc respondentka uvedla, že se zkoušelo zavést obdarovávání v práci, ale řekla na to: „Nejsem milionář.“ Také u Ivy hrály roli peníze. Její rodiče začali stavět dům a na dárky přestali mít peníze, co potřebovali, to jim koupili přes rok. Micka také vzpomínala, že se její rodiče hádali kvůli penězům spojeným s dárky, ale neomezili je. Až poté, co její otec začal žít s přítelkyní, u nich nastala jako u jediných změna i z ekologických důvodů. U Karla zase vidím spojitost s tím, že má peněz nadprůměrně, a tak může obdarovávat své okolí mnoha drahými dary. Shoduje se to tedy s teorií Kellera (2005), že lidské potřeby se odvíjí od toho, na co mají. Garner (1991) sice zkoumal výdaje na dárky mimo domácnost, ale zjistil, že pokud se zvýší plat, výdaje za dárky se zvýší ještě více. 6.3.4

Služba bližním je ceněna výše než materiální dar

Všichni respondenti se shodli na tom, že je málo takových věcí přes rok, ne pouze nuceně na ty známé příležitosti. Monika uvedla, že je v jejich víře darování z lásky žene k tomu vzpomenout si na člověka i jen tak přes rok. Napadlo ji, že lze darovat i své výtvory, že někdo rád něco vyrábí, a tak může obdarovávat tím. Udělají jí radost maličkosti, které se u nich v církvi řeší nejvíce – například že ji pozve kamarádka na kávu. I respondent Karel má ten názor, že lidé se málo obdarovávají jen tak. Stačí nějaký bloček nebo ho na něco pozvat a udělá mu to radost. Micka i Iva také upřednostňují originální dárky, Micka hlavně ty ručně vyrobené (píše například básně nebo povídky). Všichni se shodli na tom, že jim u dárku nejde o tu hodnotu. Sherry (1993) upozornil přesně na to, že citová hodnota daru nemusí mít nic společného s jeho finanční hodnotou. Micka i Monika se pozastavovaly nad lidmi, kteří jsou schopni si kvůli dárkům vzít i půjčku. Všem respondentům jde o to sejít se s dotyčným, ne o ten dar. Micka i Monika mají rády večeře se svými známými. Iva tyto dny bere prostě jako příležitost k návštěvě. Monika uváděla jako ideální příklad dětství svého manžela: „Rodiče se hodně věnovali dětem, nedávali jim kdovíjaké dárky, nedostávali mobily nevím v kolika letech, ale vždycky ten čas a společné jídlo.“ Micka také spokojeně tvrdí: „My sme vlastne spolu každý večer, ale Vianoce sú špeciálne tým, že je tam ten stromček.“ Čas strávený společně byl pro 91

Micku důležitý i v tom, že i když žili jinak, tak tím, že se s nimi otec o věcech bavil, necítila, že by to bylo špatně. Přesně o tomto psala Mogilner ve svých článcích věnovaných času, který bychom měli my věnovat ostatním jako dar. Tyto respondentky tedy transgredují k lidem a snaží se to plnit spíše službou druhým a drobnostmi než nabýváním věcí. 6.3.5

Svůj systém daru mají promyšlený

Jak píše Sokol (2002), mnoho trvalých dárků se stává „krámy“ a Monika takové dárky už nemá kam dávat. Iva i Micka o takovýchto dárcích mluvily jako o „lapačích prachu“. Karel také dostává drahé knihy, a to i za 6 000 Kč jednu, ale často jsou nevhodné, a tak je zakládá do své velké knihovny. Pouze Iva a Micka dávají zpětnou vazbu lidem, aby tyto věci nedostávaly. Iva jim to řekne přímo: „To jsi neměl.“ A Micka je zvyklá se takovým lidem, co nakupují ve stresu a na sílu, vysmát. Obě mají se svými blízkými těsný vztah, takže se nebojí, že by se kvůli tomu jejich vztahy zhoršily. Tak jak o tom píše Farbotko (2013), že jinak přes rok „zelení“ neomezují dary raději proto, aby si nezhoršili své vztahy. Celkově měly všechny tři respondentky darování i věci kolem této problematiky promyšlené. U Ivy se v rodině nepokračovalo se stromkem ze setrvačnosti, tak jak tomu obvykle bývá, prostě proto, že to bylo zbytečné (toto slovo Iva dosti často používala). Také Micka nepokračuje v obdarování jen proto, že se to má. Mají své vychytávky, například se svou vzdálenější rodinou se přes tyto příležitosti nestýkají – nepochopili by to. Monika může situaci také srovnat, předtím, než se stala svědkem Jehovovým, obdarovávala na všechny příležitosti, a i když ještě Vánoce slavila, po dárcích se dívala už na jaře. Respondentky to mají zařízené a všichni z okolí vědí, jak to s dárky mají. Monika i Karel ale na sobě před člověkem, který se s dárkem nestrefil, nedají nic znát. Patří do skupiny lidí, kterým se to zdá neetické (podobně jak o tom píše Vreeland 1998, Budinský 2010 i Riegel 2007). Monika nechce kazit radost a Karel si naopak danou věc, pokud je to člověk, jenž k němu chodí domů, vystaví na viditelné místo. Je to u něj o vztahu. Dárce dle něj do toho dal nějakou investici, ať už peněžní nebo časovou, a tak si váží každého dárku. Avšak nemyslím si, že respondentky, které zpětnou vazbu dávají, by měly horší vztahy než respondenti, kteří se zpětnou vazbu obávají dávat. 6.3.6

Potřeba reciprocity a sociální kapitál

Naopak u Karla nastaly s dárky problémy, jelikož – jak sám říká – „předárkovává“. Avšak líbí se mu, že v tom má například u své nynější přítelkyně prvenství. Lze u něj sledovat principy upevňování si skrz dary určité postavení, jak se můžeme dočíst u Mausse (1999), a také lze 92

rozeznat teorii závazku. Jak sám říká, nemá rád, když jej ve společnosti kamarádi obdarovávají drahými dary, protože se cítí zavázán. Také u jeho bývalých přítelkyň mu dary přinášely problémy, jelikož se jeho dívky vyděsily, co po nich bude chtít, když jim po 14 dnech donesl drahý dar. Rovněž od něj nepřijímaly oblečení, i když se vedle něj cítily méněcenné a on jim nabídl, že jim ho koupí. Cítily se špatně, že mu nemohou vrátit to, co jim dává on. Principy reciprocity a sociálního kapitálu (Bourdieu in Talcarová, 2007) jsem rozebírala ve své teoretické části. Iva se s podobným pocitem revanše setkává u svých rodičů: „Jsou to rodiče, chci jim dát dárek. Oni nás živí a my jim přes rok nic nedáváme.“ 6.3.7

Sympatie k zážitkovým dárkům

Jak už jsem zmiňovala, respondenti sympatizovali se zážitkovými dárky (jako koncerty) a posledním typem dárku v dotazníku (tedy pomocí, pozváním apod.). I Karel, jenž má peníze na většinu věcí, které chce, přiznal: „No to mi třeba chybí. To by tak bylo, kdyby mi někdo zaplatil masáž nebo nějaký ten kurz. Lepší třeba než nějaká kniha.“ Micka by si nepřála poukaz, ale stejně jako Iva má ráda chození na koncert se svými přáteli. (Mogilner, Chan, Goodman, Lim). 6.3.8

Vztahy jsou s dary propojeny

To, jak jsou dárky propojené se vztahy lze sledovat i u nejmladších. Sestry od Micky jí dávají kamínky, šišky, prostě to, co najdou a také jí kreslí a dávají obrázky: „Už bych si s tým mohla vytapetovať izbu.“ Monika je překvapena tím, že rodiče od jejího manžela se strefí s dárkem vždy, říká si, že jí jsou blíže než její vlastní rodiče. To, že dary nahrazují oslabené vazby, jak píše Talcarová, lze vidět u rodičů Ivy. Ti, když bydlela Iva s bratrem ještě doma, neměli potřebu se s nimi nějak více bavit, slavit apod. Ale co odešli z domu, začala jejich mamka plánovat oslavy narozenin, více jim volá a snaží se plánovat společné nedělní obědy.

6.4 Shrnutí výsledků a diskuze Prvně bych ráda zhodnotila hypotézy, které jsem si určila: Více mužů než žen si myslí, že by mohlo být darů méně. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, z výzkumu vyplynulo, že je to přesně naopak. Více žen než mužů si myslí, že je dárků přehnaně moc, a dokonce více žen než mužů si myslí, že by mohlo být dárků méně. 93

Se zvyšujícím se věkem se zvyšuje počet lidí, kteří si myslí, že je „předárkováno“. Tato hypotéza se mi potvrdila. Je velký rozdíl v názoru na četnost dárků v různých věkových kategoriích. Daleko více lidí nejstarší kategorie si myslí, že se dává dárků příliš mnoho. Naopak mladá kategorie je zase toho názoru, že by mohlo být dárků více. Ve společnosti existují náznaky omezení daru. Ano, ve společnosti existují náznaky omezení daru. 38 % lidí si myslí, že je dárků mnoho, avšak jsou to většinou lidé, kteří už proti ostatním ve společnosti darují méně. Avšak každý pátý občan (20,90 %) s omezením daru něco dělá, což je zjištění povzbudivé. Lidé dostávají méně darů nemateriálních než materiálních, a to má své důsledky. Hypotéza se potvrdila. Lidé dostávají více materiálních darů než nemateriálních a přitom větší radost mají právě z darů nemateriálních. Z toho pak vzniká mnoho důsledků – materiální dary mají často negativní dopady na životní prostředí a tím, že vznikne mnoho darů, které se lidem nelíbí nebo nehodí, pak vzniká u lidí také nepříjemný pocit z dárků. Lidé z vesnice si váží daru více než lidé z města. Lidé z vesnice uchovávají dar častěji u sebe, zato lidé z města jej spíše vyhodí, vymění nebo předají dál, proto se potvrdila hypotéza, že si vesničané dárků váží více.

Kdybych měla odpovědět na výzkumné otázky, tak lidem dělají větší radost dary nemateriální, ale dostávají více darů materiálních, je zde tedy prostor pro dary, které se příjemci nehodí a nelíbí, a to má neblahé důsledky psychologické (lidé zažívají nepříjemné pocity), sociologické (lidé špatně prožívají, že ti, kteří je mají dobře znát, ani neví, co se jim líbí), ekonomické (peníze jsou utraceny za zbytečné věci) i ekologické (mnoho darů je vyrobeno zbytečně, z čehož vzniká také mnoho odpadu). Většina lidí si myslí o množství dárků, jež se dnes předají, že je jich tak akorát, je to 49,6 %, pouze 12,5 % si myslí, že by dárků mohlo být více a překvapivě velké procento – 38 % lidí si myslí, že je dárků mnoho – že je tzv. „předárkováno“, avšak díky hloubkovým rozhovorům jsem se dozvěděla, že tato otázka není tak plytká, jak se může zdát. Respondentky byly také přesvědčeny, že je dárků přes plánované příležitosti mnoho, je to podle nich strojené, umělé a ztrácí to svůj smysl, avšak 94

darů jako takových by mohlo být přes rok podle všech respondentů více. Oceňují originalitu, drobnosti, ruční výrobky a také hlavně chvilky, které si sobě s ostatními věnují na společné večeři nebo na koncertě. Jedince vedou k omezení daru různé důvody, jako důležitý činitel se ukázaly peníze, kdy se lidé s omezeným rozpočtem začali nad dary zamýšlet a naopak mnoho financí nabízelo prostor pro mnoho drahých darů. To se shoduje s teorií Belka, který píše o spojitosti materialismu s vysokými finančními výdělky (Belk, 1985: 285). Lidé ale také přestávají darovat, když si začnou uvědomovat povinnost obdarování a často postrádají jeho smysl. U dvou respondentek hrály roli i jiné hodnoty (jedna měla ekologické a druhá náboženské důvody). U všech tří šlo o dobrovolné rozhodnutí. Kdybych se měla odvážit odhadnout a prodiskutovat prognózy do budoucna, situace by byla podle mne znepokojivá. Ta nejstarší kategorie, která je přesvědčena, že je darů mnoho, bude nahrazena tou mladší, jež je nyní přesvědčena, že by dárků mohlo být naopak více. Je pravda, že – jak píše Belk (1985) – lidé s věkem mění své preference k méně materiálním hodnotám, ale dnešní mladší generace prožívá toto období ve více spotřební době než ta starší. A také úplně ta nejmladší se teprve učí být dobrými konzumenty, jak o tom píše Lancy (2010), reklamy je již nyní ovlivňují tak, že mají delší seznamy pro Ježíška a vybírají si značkové věci. Hlavně to však může mít důsledky do budoucna, ovlivňuje to jejich chování i do dospělosti, jak píše Murray (2014). A tak se může stát, že když tato generace vyroste, stane se dar ještě zdaleka horším konzumem. Avšak napadá mne ještě další scénář. Je prokázáno, že dnes tráví lidé čím dál tím více času u televize, PC, nad mobily, tablety a provozují také multitasking, takže pokud se všechny tyto aktivity sečtou, průměrný člověk nad takovými zařízeními stráví – jak už jsem zmiňovala – souhrnně více jak osm hodin denně (E15, 2014). Takovému člověku pak nezbývá prostor na trávení času s blízkými lidmi a je dokázáno, že lidé kolem sebe mají čím dál tím méně takových blízkých osob. Lidé spolu komunikují skrz elektronická zařízení (Cutler, 2005) a i darování zde získává své místo, lidé si totiž přes tato zařízení i přejí. Je otázkou, jestli v extrémním případě spolu nebudou komunikovat pouze přes tyto přístroje, nebudou se stýkat a fyzický dar i v podobě služby bližním zanikne. Nejenže se některé otázky a témata touto prací vyjasnily, mnoho se jich otevřelo. Za zajímavé téma, které by stálo za to blíže rozebrat, považuji altruismus daru, kdy mi ani po bližším seznámení se s tímto tématem není jasné, zda je možné altruistický dar dát. Autoři jako Godbout, Bourdieu, Mauss a další tvrdí, že nelze, avšak i oni sami vidí v tomto tématu spoustu 95

„ale“, například to, že by dar měl být nezainteresovaný apod. Jsou však i autoři, například Laidlaw, kteří jsou přesvědčeni, že ryzí, čistý dar dát lze. Také Komter (2007) píše o čtyřech typech motivů darů, mezi nimiž se vyskytuje i takový, který se vyznačuje altruistickým jednáním a orientací na druhé. Jako další téma zajímavé svým významem také ve spojitosti s environmentálním pohledem vidím odmítnutí daru a s ním spojenou etiketu a záměry daru. Jak jsem zde rozebírala, některé dary nejsou dávány s dobrými úmysly, ale mohou i působit problémy. A tak, jak píše psycholog Jaro Křivohlavý, někdy není vhodné dar přijímat (Křivohlavý, 2007: 42). Také dnešní přehnané obdarovávání hmotnými věcmi s sebou nese problémy; lidé se musí vypořádávat se stále novými věcmi a očekává se od nich vděčnost. Dvě respondentky se s tímto problémem již vypořádaly – odmítly dar (alespoň ten běžný, materiální). Ale pokud člověku není lhostejné zbytečné plýtvání a působení negativních dopadů, které kolem sebe svým chováním koná – bude téma aktuálnější pro stále více lidí.

96

7 Závěr V práci bylo možné nahlédnout na fenomén daru z pohledu různých oborů, a to z psychologie, sociologie, antropologie, filozofie i ekonomiky a ekologie. Dozvěděli jsme se o velkých rizicích spojených s obrovským konzumem, který je s dnešním darováním spojen, ale také o alternativních možnostech. Teoreticky mohou znít možnosti řešení zajímavě, avšak důležité je podívat se, jak reagovali na tento fenomén samotní respondenti. Z celorepublikového šetření vyšlo, že lidé darují ve většině případů koupené dárky, pouze 4,8 % dárky nekupuje a 0,7 % dárky vyrábí. Většina lidí pak nakupuje své dárky ve velkých nákupních centrech a hypermarketech (54,7 %), méně pak v menších obchodech (18,2 %) a na trzích (5,5 %). Na internetu nakupuje nejčastěji své dárky 16,2 % lidí. Jsou to většinou mladší lidé, kteří volí tuto možnost společně s velkými obchody častěji než starší lidé, kteří dávají přednost menším obchodům a stánkům. Pokud lidem dar, jenž dostanou, nevyhovuje, nejčastěji jej pošlou dál. Liší se to však podle bydliště. Lidé z města předávají dar častěji (47,2 %) než lidé z vesnice (36,7 %), ti takový dar častěji uchovávají (45,3 %) oproti lidem z města (37,3%). Překvapivě mnoho lidí, si o dnešních darech myslí, že je jich moc, podle 38 % je „předárkováno“, 49,6 % si myslí, že je dárků, tak akorát a 12,5 % si myslí, že by mohlo být dárků naopak více. Názor na četnost měly různé skupiny lidí – že je dárků přespříliš si myslí spíše ženy než muži, také lidé na vesnici jsou o tom více přesvědčeni v porovnání s lidmi z města a i starší lidé mají tento názor (o přehnaném počtu dárků) častěji než mladší jedinci. Lidé s vyšším vzděláním obdarovávají více než lidé s nižším vzděláním. Také obdarovávají více lidé, kteří si myslí, že je buď dárků akorát, nebo si dokonce myslí, že by mohlo být dárků více, než ti, pro které je dárků přespříliš. Z toho plyne zajímavý a ne příliš optimistický úsudek. Lidé, kteří by dary rádi omezili, protože si myslí, že jich je mnoho, zřejmě již oproti ostatním méně darují. Zato lidé, kteří darovali u více příležitostí více lidem, jsou buď spokojeni, nebo by podle nich mohlo být dárků ještě více. Pokud vezmeme navíc v potaz to, že generace dětí, která je ovlivněna sledováním reklamy (u níž je dokázáno, že pak mají tito jedinci větší tendence k darům), teprve vyroste, může být situace ještě horší. Na druhou stranu bylo ale taktéž cílem zjistit, jestli existuje nějaké východisko ze situace, kdy by se daly důsledky dnešního darování zmírnit a přitom to nemělo dopad na zhoršení mezilidských vztahů. Samotný výsledek toho, že lidé dostávají více materiálních 97

darů než nemateriálních a přitom jim dělají oba dva typy podobnou radost, ne-li větší ty nemateriální, je důležité zjištění. Shoduje se to s teorií Ingleharta, jenž tvrdí, že společnost, která dosáhla určitého materiálního základu, prahne po jiných hodnotách a těmi jsou cíle nemateriální (Inglehart in Belk, 1985: 265). Zřejmě se v dnešním darování nachází prostor k řešení. Také hloubkové rozhovory odhalily, že omezení daru u respondentů nevedlo ke zhoršení vztahů, jak na to upozorňuje Farbotko u přes rok jinak „zelených“ – ti na rozdíl od respondentek neomezují dary proto, aby nenarušily své vztahy. Zjištěno však bylo, že negativní dopady na vztahy může mít naopak „předárkovávání“. Dle vzorku čtyř lidí jistě není možné zevšeobecňovat výsledky na celou populaci a ani bych se neopovážila tvrdit, že to takto funguje, avšak výsledky mohou leccos napovědět. Respondentky byly spokojenější ve stavu, kdy typické darování omezily. Nenazvala bych to však omezením nebo zrušením daru jako takovým, ale spíše darování transformovaly. Dle teorie transgrese (Librová, 1994: 21) by se dalo říci, že z nabývání věcí někomu jinému, přešly na věci a aktivity, které k transgresi k lidem a společnosti vedou více – začaly v darování upřednostňovat spíše než dražší hmotné dary, věci založené na originalitě, drobnosti jako kamínek, věci ručně vyrobené, báseň, povídku či obrázek a jako velice důležité se zdá darování času. Na začátku jsem si určila za cíl zjistit, jestli je tedy východisko ze situace a jestli je to použitelné nejen pro úzkou část populace. Řekla bych, že ano, je, ale záleží pak na lidech, jestli si vyberou ze dvou možností, buď „mít“, nebo „být“.

98

8 Literatura

BELK, Russell W. Materialism: Trait Aspects of Living in the Material World. Journal of Consumer Research. 1985, 12(3): 265-. DOI: 10.1086/208515. ISSN 0093-5301. Dostupné také z: http://jcr.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1086/208515 BELL, Michael. An invitation to environmental sociology. 2nd ed. /. Thousand Oaks, Calif.: Pine Forge Press, c2004, xvi, 325 p. ISBN 07-619-8775-4. BINAR, David. Civilizace je špatně nastavena, čeká nás digitální demence, říká profesor Šmajs. Neovlivní.cz [online]. 2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://neovlivni.cz/civilizace-je-spatne-nastavena-ceka-nas-digitalni-demence-rika-profesorsmajs/ BSTAN-'DZIN-RGYA-MTSHO, a Howard C CUTLER. Cesta ke štěstí ve strastiplném světě. Vyd. 1. Praha: Beta, 2009, 258 s. ISBN 978-80-7306-437-2. BUDINSKÝ, Václav. Dary, dárky, dárečky: jak je vybírat, dávat, přijímat a co vypovídají o svém dárci. Praha: Agentura Lucie, c2010, 160 s. ISBN 978-80-87138-27-4. Češi utratí na Vánoce pět tisíc korun. Na dárky šetří 40 procent lidí. Hospodářské Noviny [online]. 2014 [cit. 2015-05-11]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-63234360-cesi-utratina-vanoce-pet-tisic-korun-na-darky-setri-40-procent-lidi DITTMAR, Helga. Are you what you have? Psychologist [online]. 2004, 17(4): 206–210 [cit. 2015-10-25]. ISSN 09528229. FARBOTKO, Carol a Lesley HEAD. Gifts, sustainable consumption and giving up green anxieties at Christmas. Geoforum. 2013, 50: 88–96. DOI: 10.1016/j.geoforum.2013.08.004. ISSN 00167185. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0016718513001735 GÁLIK, Michal. Zelená poušť. Dokumentární film 2012. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=god62gLOx_4 GARNER, Thesia I. a Janet WAGNER. Economic Dimensions of Household Gift Giving: Some Pastoral Implications.Journal of Consumer Research. 1991, 18(3). DOI: 10.5040/9781472549761.ch-003. GODBOUT, Jacques T a Alain CAILLÉ. The world of the gift. Montreal: McGill-Queen's University Press, 1998, xvi, 250 s. ISBN 07-735-2136-4. GOODMAN, Joseph K. and Sarah LIM. Giving Happiness: Consumers Should Give More Experiences but Choose Material Gifts Instead. Under revision for resubmission at Journal of Consumer Research, 2015, Dostupné z: http://apps.olin.wustl.edu/faculty/goodman/Giving%20Happiness.pdf 99

HANCOCK, P. a A. REHN. Organizing Christmas. 2011. DOI: 10.1177/1350508411428214. ISBN 10.1177/1350508411428214. Dostupné také z: http://org.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1350508411428214 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, 407 s. ISBN 9788026202196. HROMÁDKOVÁ K. a M. VLAŠÍN. Vánoční stromky aneb Jak lze ekologicky přívětivým slavením Vánoc přispět k přírodě blízkému stavu našich lesů. Veronica Brno, 2004. CHAN, Cindy a Cassie MOGILNER. Experiential Gifts Are More Socially Connecting than Material Gift. Working paper, The Wharton School, University of Pennsylvania, 2014, Dostupné z: https://www.rotman.utoronto.ca/-/media/Files/Programs-andAreas/Marketing/papers/ChanMogilner2013.pdf CHOPRA, Deepak. Sedm duchovních zákonů úspěchu: praktický návod k naplnění svých snů. 1. vyd. Praha: Pragma, 1996, 108 s. ISBN 8072050052. ING International Survey: Christmas and New Year 2015. ING eZonomics [online]. 2014 [cit. 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.ezonomics.com/ing_international_survey/christmas_and_new_year_2015 Jak Evropané nakupují vánoční dárky. Hospodářské Noviny [online]. 2014 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-63294160-jak-evropane-nakupuji-vanocni-darky Ježíšek. Římskokatolická farnost Čelákovice [online]. [cit. 2015-11-17]. Dostupné z: http://www.farnost-celakovice.cz/svatky.php?s=1_8 KELLER, Jan. Až na dno blahobytu. 3. vyd. Praha: EarthSave, 2005, 132 s. ISBN 8090308570. KLAPETEK, Milan. Komunikace a argumentace. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2007, 211 s. ISBN 978-80-214-3489-9. KLEMENOVIĆ, Jasmina. How Do Today's Children Play and with Which Toys? Croatian Journal Educational / Hrvatski Casopis za Odgoj I Obrazovanje [online]. 2014, 16: 181-200 [cit. 201510-18]. ISSN 18485189. KOMTER, A. a Rena LEDERMAN. Gifts and Social Relations: The Mechanisms of Reciprocity. International Sociology. 2007, 22(1): 93-107. DOI: 10.1117/0268580907070127. KOTECKÝ, Vojtěch a Ivo KROPÁČEK. Suroviny v popelnici: Spotřeba materiálů v české ekonomice a její důsledky pro odpadové hospodářství. 2008. ISBN 978-80-86834-24-5. KOTLER, Philip a Kevin Lane KELLER. Marketing management. 1. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: Grada, 2007, 788 s. ISBN 9788024713595. KRAJHANZL, Jan. Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí: pět charakteristik, ve kterých se lidé liší. 1. dotisk 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, 2015, 198 s. ISBN 9788021070639. 100

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie vděčnosti a nevděčnosti: [kudy vede cesta k přátelství]. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 117 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 978-802-4718-385. LANCY, David F. Toys or Tools?: Toys and the lessons children learn from them. Psychology Today [online]. 2010 [cit. 2015-09-10]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/benign-neglect/201012/toys-or-tools LEDVINA, Petr (ed.). Nekup to!: o environmentálně šetrném nakupování. Vyd. 2. Brno: Veronica, 2008, 72 s. ISBN 9788090410947. LEDVINA, Petr. Umění vybírat: jak se ekologicky a odpovědně orientovat při každodenních nákupech. Vyd. 1. Brno: Ekologický institut Veronica, 2013, 41 s. ISBN 9788087308226. LEDVINA, Petr. Počítače a další technika. Ekologický institut Veronica [online]. [cit. 2015-1105]. Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=407 LIBROVÁ, Hana. Pestří a zelení: (kapitoly o dobrovolné skromnosti). 1. vyd. Brno: Veronica, 1994, 217 s. ISBN 8085368188. LIBROVÁ, Hana. Vlažní a váhaví: (kapitoly o ekologickém luxusu). 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003, 313 s. Společensko-ekologická edice. ISBN 8072391496. LIPOVETSKY, Gilles. Věčný přepych. V českém jazyce 1. vyd. Praha: Prostor, 2005, 134 s. Střed (Prostor). ISBN 80-726-0144-X. LYSONĚK, Tomáš a Eva MONIOVÁ. Vánoce budou štědré, věští obchodníci. Češi dali za dárky miliardy. IDNES.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-23]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/ekonomicka-situace-v-obchodech-vanoce-d81/ekonomika.aspx?c=A131222_210529_ekonomika_ert MAUSS, Marcel. Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, 201 s. KLAS, sv. 4. ISBN 80-858-5077-X. MILLER, Ron. Amazing Stats On Gifts We Give Our Dogs. The Dogington Post [online]. 2012 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://www.dogingtonpost.com/amazing-stats-on-gifts-givedogs/ MINTZ, Steven. How Parent-Child Relations Have Changed: The evolution of the parent-child bond. Psychology Today [online]. 2015 [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/the-prime-life/201504/how-parent-child-relationshave-changed MOGILNER, Cassie, Zoë CHANCE a Michael I. NORTON. Giving Time Gives You Time. Psychological Science (Sage Publications Inc.) [online]. 2012, 23(10): 1233–1238 [cit. 2015-10-21]. ISSN 09567976. 101

MOGILNER, Cassie. You'll Feel Less Rushed If You Give Time Away. Harvard Business Review [online]. 2012, 90(9): 28-29 [cit. 2015-10-21]. ISSN 00178012. MURRAY, Peter Noel. Carl Jung..Consumer Psychologist?: Emotion and the unconscious in consumer behavior. Psychology Today [online]. 2014 [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/inside-the-consumer-mind/201403/carljungconsumer-psychologist MURRAY, Peter Noel. How to Make People (and Yourself) Happier: Giving gifts this way can do a lot for a relationship. Psychology Today [online]. 2015 [cit. 2015-09-30]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/blog/inside-the-consumer-mind/201501/how-makepeople-and-yourself-happier Nákup vánočních dárků nechte na odbornících. IDNES.cz [online]. 2001 [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/nakup-vanocnich-darku-nechte-na-odbornicich-fee/spolecnost.aspx?c=A011219_110800_vanoce_pet NANTHA, Hemanath Swarna. The orangutan¿oil palm conflict: economic constraints and opportunities for conservation. Biodiversity [online]. 2009, 18(2): 487–502 [cit. 2015-12-08]. ISSN 09603115. NĚMCOVÁ, Božena. O Pánu Bohu [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2012 [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/94/o_panu_bohu.pdf PACOVSKÝ, Petr. Člověk a čas: time management IV. generace. 1. vyd. Praha: Grada, c2006, 259 s. Cesty k osobní prosperitě (Grada). ISBN 80-247-1701-8. PASEKA, Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha:, 2003, 28 sv. ISBN 8072030078. Pets - Statistics & Facts: Statistics and facts on Pets in the U.S. Statista [online]. 2008 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.statista.com/topics/1258/pets/ Praktický rádce Evropana: Jak chránit planetu. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2009. Proč kupovat FSC výrobky? Lesní certifikace FSC [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: http://www.czechfsc.cz/faq/proc-kupovat-fsc-vyrobky-.html Průzkum společnosti Shoptet: Téměř 80 % mužů by zrušilo oslavy sv. Valentýna, převážná část žen slaví ráda. Shoptet.cz [online]. 2015 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: https://www.shoptet.cz/tiskove-zpravy/pruzkum-spolecnosti-shoptet--temer-80-muzu-byzrusilo-oslavy-sv--valentyna--prevazna-cast-zen-slavi-rada/

102

Průzkum: Češi utratí za vánoční dárky až třikrát méně než Američané. Hospodářšké noviny [online]. 2009 [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-39419780-pruzkumcesi-utrati-za-vanocni-darky-az-trikrat-mene-nez-americane PUK, Jaromír. Mobily, tablety a počítače překonaly televizi. AVmania.cz [online]. 2014 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: http://avmania.e15.cz/mobily-tablety-a-pocitace-prekonalytelevizi PUNCH, K. F. Základy kvantitativního šetření. Praha: Potrál, 2008. ISBN 978- 80-7367-381-9. RAY, Nandita. Dog Charms. Gems and Jewels [online]. 2003 [cit. 2015-05-08]. Dostupné z: http://www.jewelinfo4u.com/Dog_Charms.aspx RIEGEL, Karel. Ekonomická psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 247 s. ISBN 978-80-2471185-0. SHERRY, John F., Mary Ann MCGRATH, Sidney J. LEVY, Jort HAMMER, Michiel H. S. KRAAK a John R. PARSONS. The dark side of the gift: The Dark Side of a Modern Gift. Journal of Business Research. 1993, vol. 28, issue 3, s. 225–244. DOI: 10.4324/9781410601117. SCHWEITZER, Carolyn. The Gifts We Give Our Dogs. Streetdirectory.com [online]. [cit. 201504-12]. Dostupné z: http://www.streetdirectory.com/travel_guide/2620/family/the_gifts_we_give_our_dogs.ht ml Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 2., opr. a dopl. Praha: Academia, 1994, 647 s. ISBN 8020004939. SOKOL, Jan. Filosofická antropologie: člověk jako osoba. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, 222 s. ISBN 80-717-8627-6. STORCH, David a Stanislav MIHULKA. Úvod do současné ekologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 156 s. ISBN 80-7178-462-1. STREJČKOVÁ, Emilie. Děti pro pětihory. 1. vyd. Praha: Zájmové sdružení Toulcův dvůr, 1998, 60 s. ŠUTA, Miroslav. Chemické látky v životním prostředí a zdraví. 1. vyd. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2008, 61 s. ISBN 9788087308004. TALCAROVÁ, Ludmila. Dary a obdarování: [příspěvky z konference karpatologické komise pro lidové obyčeje MKKK konané v Uherském Hradišti v roce 2007]. V Uherském Hradišti: Slovácké muzeum, 2007, 247 s. Studie (Slovácké muzeum). ISBN 978-80-86185-60-6.

103

THE HIDDEN COST OF CHRISTMAS: THE ENVIRONMENTAL IMPACT OF AUSTRALIAN CHRISTMAS SPENDING.AustralianConservationFoundation [online]. 2004 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.acfonline.org.au/sites/default/files/resources/res_Xmascost.pdf The Vegetarian Society (2013) The True Cost of Christmas. Altincham: The Vegetarian Society. TREBATICKÁ, Silvie. Energy Star - hvězda , která šetří energii i klima. Ušetřeno.cz [online]. 2014 [cit. 2015-10-12]. Dostupné z: http://www.usetreno.cz/energy-star-setri-energii-iklima/ Valentýn potěší obchodníky. Letos mohou očekávat až o třetinu vyšší tržby. ProByznys.info [online]. 2015 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://probyznysinfo.ihned.cz/c1-63527390valentyn-potesi-obchodniky-letos-mohou-ocekavat-az-o-tretinu-vyssi-trzby VAVROŇ, Jiří. Psů a koček je v ČR na obyvatele nejvíce v Evropě. Novinky.cz [online]. 2012 [cit. 2015-09-02]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/261476-psu-a-kocek-je-v-crna-obyvatele-nejvice-v-evrope.html VREELAND, Leslie. Tick, Tick, Tick: How to manage the pressuresof buying and giving gifts. Psychology today[online]. 1998 [cit. 2015-10-10]. Dostupné z: https://www.psychologytoday.com/articles/199811/tick-tick-tick WINKLEROVÁ, Andrea. Svátek „zamilovaných“ drží 75 procent Čechů a 70 procent Slováků. Gfk [online]. 2015 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: https://www.askgfk.cz/fileadmin/user_upload/150212_gfk_ts_valentyn_czfin.pdf ZACUNE, Joseph. Méně je více: Efektivní využívání hliníku, bavlny a lithia v Evropě díky třídění, recyklaci a znovupoužití [online]. [cit. 2015-10-20]. Dostupné z: https://www.foeeurope.org/sites/default/files/publications/mene_je_vice.pdf Zelenější elektronika. Greenpeace Česká republika [online]. [cit. 2015-11-01]. Dostupné z: http://www.greenpeace.org/czech/cz/Kampan/klima_a_energetika/Zelena-elektronika-aIT/Pruvodce-zelenejsi-elektronikou/Minula-vydani/2010/ ZELMAN, Joanna. Christmas Gifts 2010: Non-Material Green Presents. The Huffington Post [online]. 2010 [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/2010/12/19/nonmaterial-cheap-green-g_n_791456.html

104

Seznam tabulek Tabulka 1: Finanční statistiky Vánoc ............................................................................ 32 Tabulka 2: Citová a peněžní hodnota daru ................................................................... 42 Tabulka 3: Dopady vánočních dárků............................................................................. 46 Tabulka 4: pohlaví respondentů ................................................................................... 71 Tabulka 5: Věk respondentů ......................................................................................... 71 Tabulka 6: Vzdělání respondentů ................................................................................. 71 Tabulka 7: Bydliště respondentů .................................................................................. 71 Tabulka 8 1. a 2. otázka počet lidí, co dostávají a co jim dělá radost .......................... 72 Tabulka 9: Materiální a nemateriální dary, které dostávají ......................................... 73 Tabulka 10: Materiální a nemateriální dary, které jim dělají radost ............................ 73 Tabulka 11: Typy dárků, které dostávají bez peněz ...................................................... 74 Tabulka 12: Typy dárků, které jim dělají radost bez peněz .......................................... 74 Tabulka 13: Typy dárků dle vzdělání ............................................................................. 74 Tabulka 14: Typy dárků, které dostávají a nedostávají dle vzdělání ............................ 76 Tabulka 15: Vzdělání dle věku ...................................................................................... 76 Tabulka 16: Co lidé udělají s nevhodným dárkem ........................................................ 77 Tabulka 17: Co udělají lidé s nevhodným dárkem dle bydliště ..................................... 78 Tabulka 18: Kde lidé nejčastěji nakupují dárky ............................................................. 79 Tabulka 19: Lidé, kteří nekupují dárky a vyrábí je dle bydliště ..................................... 80 Tabulka 20: Názor lidí na četnost daru ......................................................................... 80 Tabulka 21: Na jaké příležitosti a komu dávají lidé dárky ............................................ 81 Tabulka 22: Zaplněnost tabulky dle odpovědi, jestli je „předárkováno“ ...................... 83 Tabulka 23: Zaplněnost tabulky dle vzdělání ............................................................... 84 Tabulka 24: Názor na četnost darů dle pohlaví ............................................................ 85 Tabulka 25: Názor na četnost dárků dle věku .............................................................. 86 Tabulka 26: Názor na četnost daru dle bydliště ........................................................... 86 Tabulka 27: Co lidé dělají s tím, že je předárkováno .................................................... 87

105

Seznam obrázků Obrázek 1: Ekonomický a symbolický kapitál (Talcarová, 2007: 27) ............................ 19 Obrázek 2: Nakupování dárků dle věku ........................................................................ 79 Obrázek 3: Graf znázorňující co lidé dělají proti přehnanému počtu darů .................. 88

106

9 Jmenný index Baudrillard, 17

Hancocka, 34

Belk, 57, 58, 59, 70, 96, 99

Hendl, 69, 90

Bell, 26, 56, 59, 60, 61

Hrčková, 32, 37, 74

Bourdieu, 19, 20, 24, 94, 96

Hromádková, 29, 31, 62

Breton, 17

Chan, 64, 94

Brožičová, 25

Chance, 66, 70

Brožovičová, 17, 19, 66

Chopra, 65, 66

Budinský, 21, 24, 26, 35, 36, 43, 93

Inglehart, 57, 99

Cutler, 54, 55, 56, 66, 96

Ingleharta, 99

Dittmar, 26, 40

Jakubíková, 16, 17, 28, 53, 74

Dunbar, 56

Keller, 59, 60, 92

Farbotko, 30, 43, 44, 56, 73, 93

Klapetek, 55

Fialeková, 35, 36, 71

Klemenović, 37, 38, 39

Fiske, 22, 23

Komter, 17, 22, 23

Gálik, 49

Kotler, 33

Garner, 40, 41, 70, 92

Krajhanzl, 39, 40

Girard, 64

Kropecký, 47, 51, 52

Godbout, 17, 18, 19, 20, 21, 24, 25, 27, 31,

Křivohlavý, 15, 44

36, 40, 42, 53, 56, 96

Kutáček, 47, 51, 52

Godbouta, 21

Laidlaw, 21, 36

Goodman, 64, 65, 70, 94

Lancy, 37, 39, 96

Gould, 61

Leder, 25

Guba, 69

Lederman, 22

Hancock, 30, 31, 32, 35, 50

Ledvina, 46, 47, 49, 50, 51, 62, 63 107

Librová, 46, 48, 49, 50, 58, 62, 63, 65, 66, 79

Punch, 69 Putnam, 54

Liebich, 29

Rehn, 30, 31, 32, 34, 35, 50

Lim, 64, 65, 70, 94

Riegel, 21, 25, 29, 39, 43, 44, 64, 93

Lincoln, 69

Sahlins, 25

Lipovetsky, 40, 70

Sherry, 25, 40, 41, 42, 44, 45, 70, 74, 86, 91,

Luther, 29

92

Macy, 29

Schneiberg, 61

Mauss, 17, 18, 19, 20, 24, 26, 46, 93, 96

Sokol, 17, 24, 44, 93

Maussův, 20

Staff, 29

Mintz, 39, 40

Storch, 57

Mogilner, 64, 66, 70, 93, 94

Strauss, 17, 20

Murray, 39, 64, 96

Strejčková, 36, 38

Nantha, 49

Šmajs, 38

Navrátilová, 28, 34, 60

Šuta, 47

Němcová, 21, 22

Talcarová, 16, 17, 19, 20, 21, 25, 28, 29, 32, 34, 35, 36, 37, 40, 53, 60, 66, 70, 71, 74,

Nicolas, 17

86, 94 Norton, 66, 70 O´Henry, 44 Pacovský, 56 Pellow, 61 Pleva, 37 Poláček, 37 Porter, 44

Teťhal, 21 Trebatická, 63 Večerková, 29 Vlašín, 29, 31, 62 Vreeland, 43, 70, 93 Zelman, 62, 63 Pospíšilíková, 47, 62 108

10

Přílohy

10.1 Rozhovory s respondenty Respondentka Micka Má 22 let, nyní studuje v Brně, ale pochází z vesnice na Slovensku. Její rodina žije ekologickým způsobem života. Mají srub a doma, aby nespotřebovávali zbytečně elektrickou energii, nemají koberce. Nejsou u nich radiátory, známý z vesnice jim postavil hliněnou pec. A poté, co její otec absolvoval kurz jak dobře topit, spotřebují také málo dřeva. Na ohřev vody používají solární panely. Její otec se kolem domu snaží být soběstačný a i když se tím neživí, tak vyrobil poličky z pařezů, pergolu, lavičky apod. I ostatní z rodiny se zapojují do zkoušení a vylepšování. Zkoušeli doma vyrobit například i solární vařič na principu paraboly. Sice v něm chvíli vařili, ale nyní si koupili nový z obchodu. Její otec přitom pochází z typicky buržoazní rodiny (keramika na stěnách apod.), ale odtrhl se a je taková černá ovce rodiny. Když ještě žil s matkou respondentky, dohodli se, že budou chtít dodržovat určité věci, například že si nepořídí auto, nekoupí televizi a tak podobně. Postupně si ale lidé kolem nich začali tyto věci kupovat, a tak chtěla i její matka. Jejímu otci to však nevyhovovalo, proto jejich vztah skončil. Nyní žije otec Micky s podobně smýšlející přítelkyní a mají v hodnotách jasno, mají svůj styl života, který nemění. A jak život hodnotí respondentka: „Ano, je to ráj.“ Když byla respondentka malá, tak dostávala se svým bratrem dárky jako běžné děti. Jejich maminka jim to chtěla dopřát. „Vtedy som sa ešte tešila,“ vzpomíná, „ale teraz si myslím, že to bola fakt hlúposť. Ľudia chcú tím deťom dopriať a dávajú im haldu darčekov, s ktorými to decko ani nevie čo má robiť. Rodičia na tie naše darčeky míňali veľa peňazí. A vtedy to boli fakt dosť veľké prachy. Ešte neboli také tie obchodíky, kde sa dajú nakúpiť veci fakt lacno. Naviac si pamätám, že rodičia riešili, že nemajú prachy a často sa kvôli tým darčekom hádali – fakt choré. Potom nastal ešte horší spôsob – začali nám dávať peniaze, vtedy som z toho mala radosť, lebo som mala na cigy, ale peniaze zabijú akéhokoľvek ducha darčeku. Je to iba o tom – splním si povinnosť.“ Na otázku, jestli jí dnes přijde předárkováno, odpověděla respondentka Micka: „Áno, je predarčekované. Dajú sa za lacné prachy nakúpiť sprostosti a potom si to ľudia dávajú, ale to nemá nejaký valný zmysel. Zvyknem sa vysmiať ľuďom, ktorí nakupujú darčeky v strese, že 109

to nie je veľmi pekné, ale... Najlepšia forma ako ľuďom povedať, že je to hlúpe, je podľa mňa výsmech, čo je možno blbosť, ale zatiaľ tak ako mám pocit, že to funguje. Že sa to tých ľudí dotkne. Ako nejakú prednášku počúvať nebudú, ale keď ich krátko vysmejem, tak je to také, že ich to viac zasiahne a potom si možno aj uvedomia, že je to vlastne blbosť.“ Když ona vykládá ostatním o svých Vánocích, že řeší stromek až procházkou 2 hodiny před večeří, že je to v klidu a jaká je tam pohoda, všichni jí na to říkají: „Veď máte vlastne pravdu, však netreba vôbec stresovať. Oni si to ani sami neuvedomia, že netreba stresovať, Vianoce sa obalili do takého rúška. Keď si spomenieš na Vianoce, tak si spomenieš na reklamy. A stihnete kúpiť darčeky pre všetkých vašich blízkých? Ľudia si berú pôžičky a teraz vymyslieť, čo najoriginálnejší a najatraktívnejší darček. Ten stres už je s tým spojený. Tá asociácia... To je prosto stres. A u narodenín je to iba o tom. U Vianoc sa aspoň o tom hovorí, že by ľudia mali byť spolu, ale u narodenín to je iba o tom, preboha, kúpiť mu nejaký darček, pochybujem, že sa niekto teší na niekoho narodeniny. Je to taká povinnosť, možno tak na svoje narodeniny sa tešia ľudia.“ Ona se na svoje narozeniny těší, její kamarádi jí například minulý rok udělali párty – připravili jí večeři z toho, co „vydumpsterovali“ (je to typ stravování, kde se vezme jídlo, které vyhodil supermarket), jak říká respondentka, a pak ji pozvali na koncert. Z typů dárků, které jsem zařadila do svého dotazníku, respondentka nedostává skoro nic, avšak u posledního typu dárků (pomoc druhého apod.) reagovala takto: „Tak to jo, to dostávám často.“ A ve druhé otázce, co jí dělá největší radost, ihned vzpomněla, že to poslední. U zážitkových dárků to nebrala tak bezvýhradně. Má to také ráda, ale nechce, aby to byl poukaz. Spotřební dárky: „To sa zíde.“ Dárky trvalé hodnoty: „To sú lapače prachu.“ Peníze a poukaz sice využije, ale je jí trapné to přijímat. I mezi ostatními typy dárků si vybírala, co by ji udělalo radost. Co se týče postoje k dárkům u nich v rodině, tak si je najednou přestali dávat, nemuselo se to ani říct. Nechtějí, aby si to její mladší sestry vysvětlovaly takto: „Aby si mysleli, sú narodeniny – aha tak darčeky, sú Vianoce – dostaneme darčeky, tak ako to majú všetci.“ Je to o tom, aby se sešli: „Sú to Vianoce, tradičný sviatok, kedy si všetci sadneme, máme stromček, slávnostnú, fakt dlhú večeru, zvykne sa napiecť a sme všetci spolu. My sme vlastne spolu každý večer, ale Vianoce sú špeciálne tým, že je tam ten stromček. Ideme naň popoludní na Štedrý deň do lesa. Poľovníci tam vždycky odpília 10 stromov a potom si len vyberajú tie najkrajšie a tak si vybereme z tých popílených. Keď nie je, tak si bereme len čečinu (vetvičku).“ Také spolu 110

pečou cukroví. Dárky u nich vypadají tak, že si někdy balí třeba kamínky nebo šišky, co nasbíraly její mladší sestry, popřípadě nějaký ručník nebo jinou věc, kterou člověk zrovna potřebuje. „Sú to také drobnosti neberieme to ako darček. Minulý rok som napríklad dostala od taty špagát, potrebovala som šnúrky do bot, tak mi povedal, nech si ich z toho vyrobím.“ Někdy si nedávají žádné dárky. Její sestry jí ale často něco věnují: „Stále mi niečo kreslí a dávajú, už by som si mohla s tým vytapetovať izbu. Ja im napríklad dávam nejaké pekné kamienky, pokiaľ nájdem.“ Ona dárky nekupuje, ale vyrábí. Dává je rodičům na Vánoce, jen tak a nebo jim něco přiveze z cest. Bratrovi napíše většinou povídku. Z nepřímé rodiny si dává dárky jen s babičkou a té minule napsala báseň stařenky, k níž přidala fotografii z jejího mládí: „Rozplakala sa radosťou.“ Její sestra šla minulý rok poprvé do školy a potřebovala aktovku, tak Micka pomalovala starý batoh a darovala jí ho. U přátel a známých si nepamatuje, že by jim něco dávala: „Ja ich obšťastňujem svojou prítomnosťou.“ Spolužák jí dal nedávno knihu (ale ne z obchodu, svázal povídky, které on sám napsal). Její rodina to však nechápe, například babička má zažité určité věci: „Je to pre ňu zlyhanie, keby nedala darček – ako by sa nestihlo, alebo na to nedbalo, ako keby to znamenalo, že na to nie sú peniaze, alebo sme sa na to vykašľali. Pritom ja jej zakaždým vravím, že nech to nerieši, že nie, že to nepotrebujem, ale fakt nechcem.“ Ale domluvily se spolu, že jí babička bude kupovat spodní prádlo, to se respondentce kupovat nechce a „babička si aspoň splní tú svoju povinnosť.“ I se vzdálenější rodinou, jako jsou tety, strýcové apod., se stýkají raději mimo svátky: „Oni by to nepochopili.“ Ze známých se stýkají s rodinami od kamarádek přítelkyně jejího otce a ti to mají podobné, jsou to takové typické „ekomamičky“, jak říká respondentka: „rozmýšľajú inak ako väčšina, ale aj tak, nie úplne … Aj tak sa všetci vyvážajú na aute, síce do prírody, ale…“ Na otázku, jestli si přišla jiná než její spolužáci, mi řekla: „Hej, keď mi bolo 14–15, tak som hovorila, že je môj otec extrémista a fundamentalista, že súhlasím s tými hodnotami, ale že ich preháňa, s čím teraz nesúhlasím. Je jasné, že tie decka môžu býť ovplyvnené reklamami a spolužiakmi, ale on nikdy nezanedbaval to, že by sa s nami o tom nerozprával. Akokoľvek bola nejaká nejasnosť, tak to neodbyl tým, že budete to robiť tak ako ja poviem, ale vždy venoval strašne moc času, že sa s nami o tom rozprával.“

111

Respondentka Iva Je studentkou práv v Brně a je jí 25 let. Má dva bratry – jednoho staršího o 3 roky a jednoho mladšího zhruba o 8 let. Iva není silně vázána na svou rodinu, nepotřebuje se s nimi pořád vídat. Co se týče vybavení jejich bytu: „Funkční to je, my na design nejedem.“ Auto sice mají, ale používali to staré až do rozpadnutí, brzdy už skoro nefungovaly, měli díry v podlaze, ale dokud auto jezdilo, tak se nevyměnilo. Bylo to hlavně i z hlediska peněz. Hodně cestují i MHD: „Je to zbytečné jezdit autem, když tam jede autobus.“ Přijde jí to jako takový rozmar. Snaží se neplýtvat ani v potravinách a s oblečením to bylo často tak, že respondentka nosila věci po mamce, bratrovi, ze second handu. Avšak nyní, když žije respondentka sama, dopřeje si více a nezařadila bych ji mezi dobrovolně skromné. Před nedávnem slavila právě čtvrt století, ale nezavolal jí ani jeden z rodičů s přáním – neřeší se to u nich. Později jí tedy mamka zavolala, že by mohli oslavit její narozeniny až přijede do rodného města za rodiči a společně s jejími bratry se sejít a oslavit to. Nevypadá to však u nich běžně. Ona říká: „Sešlo se, uvařila jsem, snědlo se, popilo a šli jsme domů.“ I partnerovi ona sama nedala na narozeniny žádný dárek (tedy alespoň ne tak přímo). S partnerem si zavedla podobný systém, že si nic na sílu kupovat nebudou. Iva říká: „Prvně mu to přišlo zvláštní, ale když viděl, jak to u nás funguje, rychle si na to zvykl. Docela se mu i zalíbila ta myšlenka, že se nemusí stresovat, shánět.“ Raději si něco koupí navzájem, když se jim to líbí. Například nedávno mu koupila lístek na koncert a bylo to právě těsně po jeho narozeninách a to věděla, že se mu bude líbit. Jednou z mála věcí, co u nich funguje jako dar, je kytka: „U nás se hodně hraje na kytky.“ Ale většinou se nejedná o koupené z obchodu. Nedávno jí přítel nechal poslat po někom do práce kytici se vzkazem a byly to kytky ze zahrady jeho maminky. A respondentka to takto řeší i s kytkou pro mamku, nasbírá ji na zahradě. „Líbí se mi na tom to, že to mohu skombinovat ty barvy, co se člověku líbí, každý měsíc jiné, je to takové lepší.“ Pokud kytky nesehnala v sezóně, šla je koupit do obchodu, ale její názor je: „Ty z obchodu jsou za prvé drahé a hlavně všechny takové stejné.“ A když jsem se jí zeptala, kde sháněla kytky předtím, než poznala přítelovu matku, která má vlastní zahradu, odpověděla: „No většinou jsem ty kytky někde sehnala, většinou má někdo zahradu.“

112

Když byla respondentka malá, dostávala jako v běžných rodinách více dárků, ale jak začali stavit dům, nebyly peníze: „Věděli jsme, že se musíme omezit.“ Čím byli větší, tím bylo dárků méně. Pak už by si i mohli dárky dovolit, ale už je prostě nechtěli. „Stejnak to bylo vždycky tak – co chceš? Nevím. Když jsme fakt něco potřebovali, tak nám to rodiče koupili přes rok. Takže přijde mi to jedno. Už by na to z naší rodiny stejnak nikdo nepřistoupil. Mě osobně by se nechtěly na to dávat peníze a shánět.“ Takto postupně u nich probíhal vývoj i se stromečkem. Jak byli malí, tak ho rádi zdobili. Jedno období jejich mamka měla ráda živé stromky, tak se kupovaly ty. Pak se jí nechtělo sklízet, pak už ani zdobit. „Ztratilo to pro nás význam a nepokračovali jsme ze setrvačnosti.“ Někdy už pak měli pouze větev, u které se sešli, někdy jejich mamka nazdobila sušené kytky řetězem a řekla: „Vánoční stromeček“, a někdy ani to ne. Přijde jim to zbytečné (toto slovo používala respondentka opravdu často): „Dárky pod to stejnak nedáváme, tak to nemá žádný účel.“ Rodiče však respondentka se svými bratry obdarovává: „Jsou to rodiče, chci jim dát dárek. Oni nás živí a my jim přes rok nic nedáváme. Ale složili jsme se třeba s bratrem na větší zážitkový dárek – pobyt v lázních a přes narozeniny to je opravdu jen kytka a domácí dort.“ Ivu více potěší pochvala za něco, s čím si dala práci: „Mám větší radost, když jim dort chutná, když jsem ho vyrobila, než kdybych ho koupila.“ Lze vidět změny v chování rodičů, když ještě děti měli doma a když už – jak se říká – „opustily hnízdo“. Mamka je předtím hnala k větší samostatnosti, ale nyní si je zase naopak váže k sobě. Často jim telefonuje, více se o ně zajímá, více naslouchá, je otevřenější vůči jejich životnímu stylu. „Například nyní se mi chce více přiblížit ve veganství, dříve ji takové věci nezajímaly.“ Předtím slavili narozeniny kvůli babičkám a později už vůbec. Nyní, když jsou z domu pryč, tak se chce právě sejít, aby byli spolu. Hodně zajímavé je, jak se vyrovnává respondentka se zvyky ostatních, pro které je normální kupovat stále nějaké dárky. „Všichni z mého okolí ví, že to tak s dárky mám. Ale nedávno jsem dostala od někoho ze známých plyšáka, věc, kterou jsem fakt nechtěla. Řekla jsem, hm jo díky, že sis na mě vzpomněl, ale nevím, co s tím budu dělat.“ Dotyčný pronesl typickou větu: „Snad se ti bude líbit, jsem právě nevěděl, jestli se ti strefím do vkusu.“ A respondentka na to ihned zareagovala: „No právě proto nekoupím raději nic, proto nemám 113

ráda, když si lidé dávají dárky.“ A dárce: „Fakt ty to nemáš ráda?“ A ona: „Ne, tohle fakt nemusím. Právě, proto ani dárky nedávám.“ A dárce vzal tuto zpětnou vazbu zřejmě v pohodě a řekl, že aspoň bude vědět příště. Její odvaha dát vědět nelibost i s nebezpečím toho, že se člověk urazí, je pozoruhodná. Nemazlí se s tím, je to proto, aby nedostávala zbytečné dary. Zřejmě asi ani nemá přátele, kteří by se s ní kvůli upřímnosti přestali bavit nebo z toho byli silně rozcitlivělí. Když už je sama respondentka pozvaná na nějakou oslavu, kde je vhodné přinést dar, koupí většinou spotřební věc. A myslí si, že lidé sice řeknou: „Jéé, to je pěkné.“ Ale pomyslí si: „Co my s tím?“ Není to přeci o tom, aby si lidé dali dárek, ale aby se sešli. Má také ráda dárky originální, že z toho ten člověk něco má a ne že mu dárek bude ležet doma; něco úplně zvláštního. Když měl její děda nedávno narozeniny, snažila se mu něco vymyslet, ale nepřišla na nic a nechtěla mu kupovat „lapač prachu“, tak se rozhodla, že koupí raději alkohol, ten se vypije. Takové oslavy bere spíše jako formu návštěvy, protože jinak se s těmi osobami moc nevidí. Ale nemá ráda takové oslavy a třeba Vánoce nesnáší: „Je to na mě strašně strojené, sejdeme se všichni spolu, bavíme se, máme všichni strašně dobrou náladu, všichni jsme strašně fajn, skvěle to oslavíme – je to umělé.“

Respondent Karel Mladý podnikatel ve věku 20–25 let (nepřál si uvádět přesný věk), bydlí střídavě ve dvou bytech. Jeden používá po práci a druhý na zrelaxování. V podnicích, do kterých rád chodí, má svou nabíječku i dýmku. Má starší sestru a jeho rodiče již delší dobu bydlí v zahraničí, setkávají se pouze párkrát za rok, a to k sobě letí letadlem. Už jako dítě dostával hromadu dárků, různé drahé jeřáby, lega apod. Má blízký vztah se svou babičkou, u které slaví Vánoce. U jeho babičky probíhají Vánoce příjemně, mají malinkatý stromeček, babička má napečeno cukroví s dostatečným předstihem a nehoní se. Karlova babička má smysl pro humor a balí dárky vtipně: „Minule nám babička dala dárky v černých pytlících na exkrementy pro psy, vypadalo to hrozně, ale tak strašně jsme se u toho nasmáli.“ Když šel slavit Vánoce k přítelkyni, zabalil jí dárky podle babičky. Své přítelkyni zabalil dárky do igelitek od Kenvela nebo Albertu: „Ještě jsem to schválně sešil sešívačkou, aby to šlo těžko otevřít.“ Přítelkyně na to ale nereagovala dobře, řekla: „Děláš si ze mě srandu? Ihned to vybal, vypadá to otřesně.“ Avšak on 114

si tím nenechal zkazit náladu a odmítl to, řekl jí, že to má svůj účel. Dárky přinesl své přítelkyni na oslavu Vánoc s její rodinu do jejich bytu v Brně (mimochodem Štědrý den tato rodina slavila v jiném jejich domě a dalších bytů a domů mají ještě více). Její rodina byla z tak zabalených dárků v šoku, ale pak byli velmi překvapeni, co v nich bylo. V igelitkách Karlova přítelkyně našla drahou značkovou kabelku Luis Vuiton, Luis Vuiton šátek, značkovou zimní šálu, sadu šperků z perel, parfémy a další menší věci: „Dával jsem jí mnoho drobností, už si ani nepamatuji, co tam bylo – nějaké kancelářské věci jako propisky, bločky apod., bylo toho fakt hodně.“ Nelíbí se mu stres, který zažívá jeho přítelkyně o Vánocích: „Vše začínají chystat a snaží se dohnat 24. – uklidit, celý dům vyzdobit, připravit stromek, snad i začínají péct cukroví.“ Svou přítelkyni a i ostatní rád obdarovává i přes rok. „Dárky rád dávám a opravdu mnoho.“ Přítelkyni koupil například robota nebo sadu nožů a dává jí to s prupovídkou: „To je abys víc vařila.“ Ona se na něj na chvilku naštve, avšak později si to vezme. Kupuje jí také často parfémy, doplňky, šperky. Často jí také dává oblečení: „Ona má hodně ráda módu, ale nemá ji kam vynosit. Ona to má spíše ve skříni a dívá se na to. Občas si nějakou věc vezme, ale třeba to, co jí dám já, skoro vůbec nenosí. Je to její sen mít od nějaké značky nějakou věc.“ Vztah k tomu má skrz média a to, co její oblíbené celebrity propagují. „Moje přítelkyně má věci ve vestavěných skříních, které jsou až po strop – 3 metry vysoké a má tam vyklápěcí mechanismus, na háčku jsou zachyceny tyče, na kterých má zavěšené ty hadry a to se jí vyklopí další 4 řady,“ popisuje respondent její šatník. On sám je s módou velice náročný, dává si cenovou hranici, avšak ne shora, jak jsem si zprvu myslela, ale zdola: „Například košili pod 2 000 Kč bych si nekoupil.“ Zdůvodnil mi to tak, že by nebyli doceněni designéři a nechce být všední. Původ svého oblečení neřeší: „Stejnak je to všechno z Indie, Bangladéše apod. Není to věc, kterou bych zvládl vyřešit.“ Na otázku, jak často nakupuje oblečení, mi odpověděl, že některá kolekce se mu nelíbí, a tak si nic nekoupí, ale: „Pak vyjde čtvrtá za rok, která se mi líbí a koupím si skoro všechno.“ Má mnoho hodinek, které si kupuje sám. Nechce, aby mu například někdo z kamarádů dával tak drahé dárky, protože by se cítil zavázán a ve společnosti by to nevypadalo dobře. Má různě bohaté přátele a jde mu hlavně o loajálnost a o to, aby si daný člověk vážil přátelství. Ostatním říká: „To, co potřebuji, to už mám a když mi chcete udělat radost, tak mi kupte nějakou blbost nebo mě na něco pozvěte.“ 115

On sám také dostává mnoho dárků, s babičkou je domluvený, že mu kupuje kávu, neznačková tílka a ponožky, u svrchního oblečení už by značku řešil a navíc nechce, aby mu babička tak drahé dárky kupovala: „Jsem radši, když jde někam nakupovat, tak ať si koupí nějaké kvalitní zdravé jídlo pro sebe.“ Mezi dalšími věcmi, které dostává, je hodně věcí na sport, například od kamaráda dostal nedávno golfové hole. Má obchodní partnery, kteří mu kupují knihy, o Vánocích dostane tak 5-6 knih, některé jsou i za 6000 Kč. Jen málokterá se mu hodí, ale má velkou knihovnu, kde je zakládá: „Rozhodně to nezahazuju, sbírám to.“ A na otázku, jestli on sám daruje knihy, mi odpověděl: „Knihy nedávám, vím, jak je to u mě.“ Dostává mnoho dárků jen tak, většinou se jedná o drahé kvalitní potraviny. Jsou to super vymačkané šťávy goji (jejich cena se pohybuje kolem 900Kč/půl litr), avokádový olej, máslo a jiné. Respondent mi vyprávěl zajímavou historku, jak minule řekl kamarádovi, jenž pracuje pro kosmetickou firmu, že by potřeboval šampón a on mu dovezl krabici 40 šampónů. Když jsme projížděli stejný dotazník, který byl použit při celorepublikovém šetření, reagoval u první otázky na zážitkové dárky: „No to mi třeba chybí. To by tak bylo, kdyby mi někdo zaplatil masáž nebo nějaký ten kurz. Lepší třeba než nějaká kniha.“ U posledního dárku měl hodnotu za 4, tedy nedostává skoro vůbec pomoc od přátel, vlastnoručně upečenou buchtu, pozvání na večeři a přitom dle radosti hodnotil známkou 1. „Když dostanu dárek, který se mi nehodí nebo nelíbí a je to od člověka, s kterým se často vídám, tak si ho vystavím. Nedám na sobě ani trošku znát, že bych dárek nevyužil nebo by se mi nelíbil, i kdyby mě trochu urazil.“ Je to o tom vztahu. Karel je přesvědčen, že člověk, který ho obdaroval, do toho dal investici, i kdyby předal dar, který už sám dostal, tak udělal něco navíc; za každý dárek je vděčný. Dárek pro něj znamená mnoho: „Někdo si na někoho vzpomene a vždycky ho dárek potěší, není důležité v jaké hodnotě, ale že mu něco dal.“ Na otázku, jestli kupuje dárky trvalejší hodnoty – sošky, obrazy apod., odpověděl: „No v roce 2009 jsem koupil sestře auto.“ Jeho sestra má dceru, a když se narodila, zařídil jí nový pokojíček, založil účet, kde dal obnos peněz a věnoval jí zlaté mince. Z cest vozí nejvíce dárků, jsou to vlajky, deky, hrníčky, propisky a jídlo. Obdarovává se s kamarády i tehdy, když mají napsáno na facebooku, že už jsou například dva roky přidáni v přátelích na sociální sítivětšinou se na něco pozvou. Dárky dává ke všem příležitostem, které jsem zařadila do tabulky

116

v dotazníku (otázka č.5). I když on sám dosáhne nějakého úspěchu, obdarovává některé lidi, například minule věnoval svému otci hodinky. Avšak s takovýmto obrovským obdarováváním má respondent Karel dost problémů. Měl kvůli tomu problémy v minulých vztazích. Například co se týče oblečení, cítily se vedle něj jeho tehdejší přítelkyně méněcenné, a když jim nabídl, že jim koupí také drahé oblečení, odmítly. Jeho přítelkyně také nechápaly, proč jim po 14 dnech kupuje sadu šperků, říkávaly si: „Co po mně asi bude chtít.“ Bály se toho, byly nervózní z toho, že mu nemohly vrátit takovou hodnotu, kterou jim on dal. Na to mi řekl: „Ale já jsem to po nich ani nechtěl, říkal jsem jim, že nic nechci.“ Avšak cítily se zavázány, nedovedly se přes to přenést a rozešly se s ním. „Chtěl jsem jim udělat radost, ale nakonec to skončilo tak, že se cítily špatně.“ Druhou skupinou holek byly ty, které si na to zvykly a už dárky braly jako samozřejmost, a to se s nimi rozešel zase on, Karel o tom podotknul toto: „Vychoval jsem je do zlatokopek.“ Jeho nynější partnerka je bohatší než on, neřeší vůbec peníze a to ho někdy štve: „Ona by pořád utrácela, někdy jí vůbec nedochází, kolik je schopna utratit.“ Na otázku, jestli si myslí, že je „předárkováno“ odpověděl respondent: „Jako já rozhodně předárkovávám. Ale celkově ne, lidi si málo dávají takových těch malých drobností, ať je to jen malá pohlednice, nezáleží na té hodnotě.“ Proto, aby bylo dárků méně, dělá to, že ostatním řekne, aby mu nedávali dárky. A nezáleží mu na kvantitě ani hodnotě daru, klidně ať mu koupí něco malého, například bloček, papíry na tisk (říkal: „…tisknu pořád…“), sponky, zkrátka něco, co využije. Ale on osobně s tím nedělá nic: „Těm lidem, kterým dárky dávám, ty dárky buď potřebují, nebo se jim to líbí nebo se jim to hodí.“ Když jsem vzpomněla jeho obdarování přítelkyně, u které sám říkal, že to přehnal, reagoval respondent takto: „Ještě nikdo mé přítelkyni nedával tak drahé a takové množství daru, je to moje prvenství, a to se mi také líbí.“

Respondentka Monika Je jí 25 let, je vdaná a bydlí se svým manželem v Brně. Svědkem Jehovovým se stala teprve před pár lety, ještě dříve než začala chodit se svým partnerem.

117

„My tím, že Vánoce neslavíme, tak si dáváme dárky během roku. Můžu to srovnat, protože v té víře nejsem od malička a přijde mi to teď mnohem lepší, protože je to nečekané. Předtím jsem věděla Vánoce – no jo, dárky, cítila jsem ze strany rodičů takovou povinnost – jejda, musíme si půjčit, už jsou zase Vánoce, děckám zase ty dárky. Prostě necítila jsem se přitom tak dobře, ale teď je to úžasné.“ Ani na narozeniny si dárky nedávají a nepřejí si, dávají si pouze dárky neplánovaně během roku, je to často nějaká maličkost, někdy větší dárek, pokud jsou peníze. V některé dny i oni vědí, že dostanou dárek – třeba děti za vysvědčení, ale většinou se jedná o překvapení a není to upnuté na konkrétní datum. Sice ve víře nejsou ty komerční příležitosti zakázané, ale: „Ta zásada darovat z lásky nás žene k tomu vzpomenout si na toho člověka během roku.“ Když by měla pamatovat jen na ty svátky, tak pak během roku už nemá tolik možností nebo finanční prostředky. Jezdí například za její rodinou i za rodinou od manžela, kde nikdy nejedou s prázdnou. Kupují něco jakoby za nocleh a návštěvu. „Kupujeme většinou víno nebo kávu, to víme, že mají rádi. Takový ten větší dárek, kdy fakt každému jednotlivci koupíme něco, kdy vymýšlíme, zabalíme do dárkových taštiček, je asi tak 3× za rok. Někdy dražší, někdy za stovku.“ Má to ale dopředu promyšlené, není to tak na sílu: „Nejsem typ člověka, který to nechává na poslední chvíli. Jak jsem slavila ještě Vánoce, tak už jsem sháněla dárky na jaře.“ Ke vzdálenější rodině chodí na návštěvu a tam vždy něco berou, také většinou víno nebo kávu a babičce kytičku nebo nějakou sladkost. Takové ty trvalejší dárky moc nekupují. Na návštěvu ke známým obvykle také něco přinesou a blízkých kamarádkách chce také udělat radost: „Asi si také ostatní lidé na Vánoce dávají s kamarády dárky. To je ale super, že nejsem vázaná na žádné datum, takže kolikrát mám třeba náladu, jdu po městě, dívám se po obchodech a najednou mě něco zaujme, takové blesknutí – to by se hodilo mé kamarádce, to je její styl, koupím jí to a pak se rozhodnu, kdy jí to dám.“ Z cest jsou zvyklí posílat pohlednice: „To je potěší“. V práci slyší kolegyně řešit jenom narozeniny a Vánoce, neslyší, že by si koupily něco během roku, ale nediví se jim, zřejmě musí šetřit na ty Vánoce, zato kdyby si to rozložily do celého roku, bylo by to jiné. Ale pečou si v práci buchty a přinášejí je na ochutnávku. Ze začátku se snažily o zavedení daru, ale je jich tam mnoho a každý měsíc pak měl někdo narozeniny: „…nejsem milionář.“

118

Také její babička neslaví Vánoce, i když není ve víře, ale bere to jako zbytečnost. I její maminka už by to nejraději zrušila, ale má ještě menší dítě: „Asi to bere tak, že by o něco přišla.“ Vadí jí na tom také ta povinnost a navíc mají dluhy. Respondentka Monika přiznává: „I kdybych nebyla Svědek, tak to neslavím ty Vánoce, nechybí mi to, protože co jsem je slavila, tak jsem dostala pokaždé dárek, který mi nepasoval – ať už moc velký prsten, hrozné barvy laku nebo jinou věc, kterou jsem nevyužila. Jsem si říkala vždycky: No hlavně předstírat tu radost. Během roku nám mamka pokoupila co jsme potřebovali, tak co potom… A pak už jsme si to stejně říkali, co potřebujeme, takže překvapení už to stejnak nebylo.“ „Zato ale od manželové rodiny, i když jsem dostala něco trvalejšího, tak se vždycky strefili. Například minule jsem si přála župan a za tři měsíce jsem ho dostala – málem jsem se rozbrečela. Si právě říkám, že mě asi znají více než moje rodina.“ Ale celkově už dárky trvalejší hodnoty nemá kde skladovat. Říká si, že je lepší jiný dárek. Avšak člověku, který se jí nestrefí do vkusu, zpětnou vazbu nedává: „Nechci kazit radost.“ Dárky pak skladuje. Z obchodů, kde nakupuje dárky, má ráda ty menší obchůdky a trhy, tam jsou věci, které člověk jen tak nenajde, jsou to většinou věci vlastnoručně vyrobené. U dárku hodně řeší finanční stránku, například babičce dává často spotřební dárky, protože ví, že je v důchodu a má málo peněz, a tak se jí takový dárek bude hodit. Oni si to totiž sami zažili, když neměli peníze a rodiče jim dali igelitku jídla, hodně jim to pomohlo. Také mi respondentka řekla, že je v Bibli psáno, že více štěstí je v dávání a ne v přijímání. „Mám lásku k blízkým a jsem ráda, že jim něco můžu dát.“ Se známými se často obdarovávají formou, že se navzájem zvou. „Nelíbí se mi, že někteří lidi – a bylo to tak i u nás, že během roku jsme na sebe neměli čas, rodiče s námi skoro vůbec nekomunikovali, nevěnovali se nám a potom najednou na Vánoce, jen na Štědrý večer jsme si sedli spolu ke společnému jídlu, přes rok jsme si nesedli, zato se pořád hádali, rodiče na ně křičeli, prostě hrůza a děs – A najednou na Vánoce – Aaaaa, jak se máme rádi. Takové pokrytectví. Takže proto mi to i nevadilo skončit s tím.“ U rodiny od jejího manžela to bylo úplně jiné. „Bible hodně pomáhá… že manžel, jak byl menší, jak poslouchám, jaké měl dětství, tak rodiče se hodně věnovali dětem, nedávali jim kdovíjaké dárky, nedostávali mobily nevím v kolika letech, ale vždycky ten čas a společné jídlo. Říkal, že vždycky spolu o víkendu jedli a přes týden měli večeři společnou. Povídali si, trávili spolu čas. Což pro to dítě je asi mnohem lepší než ty dárky.“ 119

Mohly trochu někdy nastat nepříjemnosti ve škole, jelikož skoro všechny děti slavily Vánoce a ve škole se pak řešilo, co kdo dostal pod stromeček, byl tam asi trochu tlak. Ale vždycky se jeho rodiče snažili, byli v tom období třeba na horách, a i když si nedávali dárky, tak spolu strávili společný čas. V rodině jejího manžela hrála důležitou roli i skromnost. Respondentka si myslí, že i dítě, které dostane dárek kdykoliv během roku aniž by byl nějaký důvod, je tomu rodiči více vděčné. „Ale na ty Vánoce to to dítě očekává a ani třeba ten vděk tam není, protože si řekne: Vždyť jsou Vánoce, je to tvoje povinnost mi koupit dárek. A také se očekává, že tam budou dražší dárky.“ Na otázku, zda si respondentka myslí, že je předárkováno, neměla jednoznačnou odpověď: „Přes rok se mi předárkováno nezdá, ale na Vánoce a na narozeniny ano. Znám i spoustu lidí co si berou půjčky, aby dali hodně dárku, aby se nějak blýskli. Ale přes rok by jich mohlo být klidně více, nemusí to být ani kupované, člověk může fakt někdy i něco udělat dobrýho a dát. Toho si myslím, že je málo. Každý má nějaké nadání. Třeba můj manžel maluje, tak ten by třeba mohl malovat obrázky a darovat je. On maluje, potom to vyhazuje. Někdo třeba dělá korálky. Přitom to člověka nemusí zatížit a ho to baví a přitom co s tím, potom to má doma, třeba to ani nevynosí všechno, protože toho má hodně. Někomu to může darovat no. Přitom jim to udělá radost.“ U nich v církvi ale neví o nikom, kdo by těm dětem kupoval kdeco. „Mám tam hodně kamarádek a vím, že to tam je o těch maličkostech, že ty dárky se snaží hledat v těch maličkostech, udělat si čas nebo tak, třeba pozvat na kafé, hlavně když je třeba blbé období nebo na návštěvu, na oběd pozvat nebo známá má zahrádku a minule mi tam donesla zelí, tam zase mi donesla krásné kytky.“

120

10.2 Technická dokumentace kvantitativního šetření Reprezentativní kvantitativní výzkum na vzorku populace ČR starší 18 let Výběrový soubor (vzorek dotázaných) Velikost výběrového souboru: N = 1019 respondentů Cílová skupina: populace ČR ve věku 18 let a více Způsob výběru vzorku: kvótní výběr na základě dat SLDB ČSÚ 2011 a pozdějších aktualizací Interval spolehlivosti: max. ± 3 % na 95% hladině významnosti Termín sběru dat: 27. října až 4. listopadu 2015

Metodika sběru a zpracování dat CAPI (Computer Assisted Personal Interviewing) tazatelů s respondenty. Rozhovory realizovala tazatelská síť agentury FOCUS. Školení tazatelé agentury FOCUS zaznamenávali odpovědi respondentů při interviews do elektronického dotazníku v notebooku. Data byla odeslána do agentury FOCUS, kde byla agregována a datová matice byla následně podrobena formální a logické kontrole. Zpracování proběhlo v programu SPSS / PC.

Kontrola sběru dat Sběr dat byl kontrolován v souladu s pravidly kodexu ESOMAR. Kontrola byla prováděna v těchto oblastech: -

správnost výběru požadované osoby podle kvóty,

-

úplnost a správnost vyplnění dotazníku,

-

korespondenční / telefonická kontrola 20% dotázaného souboru.

121

10.3 Dotazník Za chvíli už zase budeme řešit dárky k Vánocům, avšak příležitostí je k předávání dárků přes rok víc: narozeniny, svátky, Valentýn, Den matek apod. Prvně se budeme věnovat dárkům, které dostáváte Vy…

1. Jaké typy dárků dostáváte, a jak často? (Oznámkujte prosím na škále, kde 1 = dostávám velmi často až 5 = nedostávám vůbec.) (otočit monitor k respondentovi a nechat jej vyplnit) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5)

A, elektronika B, knihy C, květiny D, oblečení a módní doplňky E, peníze nebo poukaz do obchodu F, dárky trvalé hodnoty (např. obraz, hrneček, šperk, keramika,…) G, spotřební dárky (např. jídlo, nápoje, drogerie,…) H, zážitkové dárky (např. poukaz na masáž, na relaxační víkend, kurz fotografování,…) I, pomoc druhého, pozvání na večeři, vlastnoručně upečená buchta apod.

2. A jaké typy dárků, které dostáváte, Vám dělají největší radost? (Oznámkujte prosím na škále, kde 1 = dělá mi největší radost až 5 = nedělá mi žádnou radost.) (otočit monitor k respondentovi a nechat jej vyplnit) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5) (1–5)

A, elektronika B, knihy C, květiny D, oblečení a módní doplňky E, peníze nebo poukaz do obchodu F, dárky trvalé hodnoty (např. obraz, hrneček, šperk, keramika,…) G, spotřební dárky (např. jídlo, nápoje, drogerie,…) H, zážitkové dárky (např. poukaz na masáž, na relaxační víkend, kurz fotografování,…) I, pomoc druhého, pozvání na večeři, vlastnoručně upečená buchta apod.

122

3. Pokud dostanete dárek, který se Vám nelíbí nebo nehodí, co s ním pak nejčastěji uděláte? (spontánně, tazatel kóduje, jedna možná odpověď) A, vrátím ho B, prodám ho (internet, bazar) C, vyhodím ho D, předám někomu jen tak E, dám ho někomu dárkem F, používám ho, přestože mi nevyhovuje G, dám jej na nějakou sbírku (i tombola) H, skladuji ho I, nestalo se to J, něco jiného, vypište: ……………………………………. A nyní se naopak budeme věnovat dárkům, které dáváte Vy… 4. Kde nejčastěji nakupujete dárky? (jedna možná odpověď) A, nákupní centra a velké obchody, hypermarkety B, malé obchody soukromníků (např. papírnictví, dílny, antikvariáty apod.) C, trhy, stánky D, internet E, nekupuji dárky (spontánně, nenabízejte) F, dárky vyrábím (spontánně, nenabízejte)

123

5. K jakým příležitostem a komu dáváte dárky? (otočit monitor k respondentovi a nechat jej vyplnit) Partner

Děti

Rodiče

Příbuzní

Přátelé/Známí

V práci/jiná instituce

Svátek Narozeniny Výročí Vánoce Velikonoce Valentýn Den matek Den otců Den dětí Mikuláš Z cest Významný den (dosažení úspěchu apod.) Jen tak Netýká se/nemá (spontánně)

6. Když to tedy všechno shrneme, myslíte si, že je v dnešní době „předárkováno“? (spontánně, tazatel kóduje, jedna odpověď) A, ano, dárků je mnoho B, dárků je akorát C, naopak, mohlo by jich být více POKUD 6=A (Mnoho) 7. Děláte Vy osobně něco proto, aby bylo dárků méně? (spontánně, tazatel kóduje, možnost více odpovědí) A, ne, neřeším to B, dáváme si peníze C, skládáme se na větší dárek D, omezujeme množství dárků E, snižujeme rozpočet na dárky F, domluvíme se na alternativním dárku (ponožky, víno, kniha) G, nedáváme si dárky H, něco jiného, vypište: …………………………

124