Daňová kontrola a její průběh

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Daňová kontrola a její průběh Bakalářská práce

Autor:

Alice Šaldová Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D. Duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Daňová kontrola a její průběh zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 25. dubna 2012 Alice Šaldová

Poděkování Ráda bych chtěla poděkovat paní JUDr. Zdence Papouškové, Ph.D., za vstřícný přístup, veškerý čas, který mi věnovala a za podnětné rady, které mi dopomohly k vypracování mé bakalářské práce.

Anotace Moje bakalářská práce se zabývá daňovou kontrolou a jejím průběhem. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola je zaměřena na pojem a funkce daňové kontroly. V druhé kapitole se zaměříme na důvody, kvůli kterým se daňová kontrola zahajuje, a na zahájení daňové kontroly. Třetí kapitola pojednává o osobách, neboli subjektech, které jsou s daňovou kontrolou spojeny. Čtvrtá kapitola je zaměřena na průběh daňové kontroly. V páté kapitole se dozvíme něco o výsledku daňové kontroly. A v poslední šesté kapitole si povíme o sankcích a postizích, které jsou s daňovou kontrolou spojeny. Klíčová slova: daňová kontrola, daňový subjekt, správce daně, platební výměr, stanovení daně

Annotation My bachelor thesis deals with fiscal control and its course. The work is divided into the six chapters. The first chapter is focused on the concept and functions of tax control. On the reason for which the tax inspection initiated and the beginning of the tax control we will focus in the second chapter. The third chapters deals with person or subjects that are associated with the fiscal control. The fourth chapter focused on the course of tax audits. In the fifth chapter, we will know something outcome of tax audits. At in the last sixth chapter we will talk about sanctions and penalties which are associated with fiscal control. Key words: tax control, taxpayer, tax, demand for payment, tax assessment

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.

Pojem daňová kontrola ............................................................................................... 10

1.1.

Historie daňové kontroly ............................................................................................ 11

1.2.

Funkce daňové kontroly ............................................................................................. 11

1.3.

Listiny, které souvisí s daňovou kontrolou ................................................................ 12

1.3.1.

Protokol o ústním jednání........................................................................................... 12

1.4.

Daňová kontrola v mezinárodním kontextu ............................................................... 13

1.4.1.

Mezinárodní pomoc při správě přímých daní............................................................. 13

1.4.2.

Mezinárodní pomoc při správě DPH .......................................................................... 15

1.4.3.

Smlouvy o zamezení dvojího zdanění ........................................................................ 15

1.4.4.

Arbitráţní úmluva....................................................................................................... 15

2.

Důvody k provádění kontroly..................................................................................... 17

2.1.

Příprava daňové kontroly ........................................................................................... 17

2.1.1.

Preventivní příprava ................................................................................................... 17

2.1.2.

Příprava ad hoc ........................................................................................................... 18

2.2.

Překáţky v zahájení daňové kontroly ......................................................................... 18

2.2.1.

Prekluze práva stanovit daň ........................................................................................ 19

2.2.2.

Počátek běhu prekluzivní lhůty .................................................................................. 19

2.2.3.

Běh prekluzivní lhůty ................................................................................................. 19

2.3.

Zahájení daňové kontroly ........................................................................................... 20

2.4.

Délka daňové kontroly ............................................................................................... 21

2.5.

Nečinnost správce daně .............................................................................................. 22

2.5.1.

Nečinnost správce dle staré právní úpravy ................................................................. 22

3.

Subjekty daňové kontroly ........................................................................................... 24

3.1.

Správce daně............................................................................................................... 24

3.1.1.

Pravomoci, práva a povinnosti správce daně ............................................................. 24

3.1.2.

Místní příslušnost ....................................................................................................... 25

3.2.

Daňový subjekt ........................................................................................................... 26

3.3.

Práva a povinnosti daňového subjektu ....................................................................... 27

3.3.1.

Právo daňového subjektu nahlíţet do spisů ................................................................ 27

3.3.1.1. Do konce roku 2010 ................................................................................................... 27 3.3.1.2. Od roku 2011 .............................................................................................................. 28 3.4.

Třetí osoby .................................................................................................................. 30

3.5.

Zákonné zastoupení .................................................................................................... 30

3.6.

Odborný konzultant .................................................................................................... 30

4.

Průběh kontroly .......................................................................................................... 32

4.1.

Jednotlivé fáze ............................................................................................................ 32

4.1.1.

Fáze seznamovací ....................................................................................................... 32

4.1.2.

Fáze shromaţďovací................................................................................................... 33

4.1.3.

Fáze vyhodnocovací ................................................................................................... 33

4.1.4.

Fáze dokazování ......................................................................................................... 35

4.1.4.1. Důkazní prostředky .................................................................................................... 35 4.2.

Moţnosti obrany v průběhu daňové kontroly............................................................. 36

4.2.1.

Stíţnost ....................................................................................................................... 36

4.2.2.

Námitka ...................................................................................................................... 36

5.

Výsledky prováděné kontroly .................................................................................... 38

5.1.

Zpráva o daňové kontrole ........................................................................................... 38

5.2.

Opakovaná daňová kontrola ....................................................................................... 39

6.

Případné sankce a postihy .......................................................................................... 40

6.1.

Sankční systém do roku 2006 a od roku 2007............................................................ 40

6.1.1.

Penále ......................................................................................................................... 41

6.1.2.

Úrok z prodlení ........................................................................................................... 41

6.2.

Platební výměr ............................................................................................................ 42

6.2.1.

Platební výměr dle staré právní úpravy ...................................................................... 43

6.3.

Trestněprávní postih ................................................................................................... 44

6.4.

Obrana po skončení daňové kontroly ......................................................................... 44

6.4.1.

Odvolání ..................................................................................................................... 45

6.4.2.

Obnova řízení ............................................................................................................. 45

6.4.3.

Přezkumné řízení ........................................................................................................ 46

6.4.4.

Opravy nesprávností ................................................................................................... 46

6.5.

Splácení daní .............................................................................................................. 46

Závěr ......................................................................................................................................... 48

Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 49 Seznam pouţitých tabulek ........................................................................................................ 50

Úvod „Připravte si účetnictví, jdeme k Vám na daňovou kontrolu.“ Slova, která kaţdý smrtelník jen nerad slyší. Představa, ţe Vám někdo prohlíţí Vaše účetnictví, není asi nejlepší představa, hlavně pokud víte, ţe správce daně můţe najít nějaké nesrovnalosti a Vám tak nastane povinnost platit. Většinou kaţdý člověk, kterému se ozve správce daně, ţe u něj bude prováděna daňová kontrola, si řekne: „proč, zrovna u mě?“ Ale daňové kontrole se nikdo nevyhne. Kaţdý daňový subjekt by měl mít své účetnictví přehledně archivované, aby mohl veškeré dokumenty předloţit správci daně. Tím se urychlí doba procesu daňové kontroly. 1. 1. 2011 vstoupil v platnost zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který nám upravuje daňovou kontrolu. Dříve nám daňovou kontrolu upravoval zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. V této bakalářské práci si povíme něco o pojmu daňové kontroly, o její historii a jejích funkcích. Budeme se zabývat důvody, které vedou k daňové kontrole. Popíšeme si přípravu daňové kontroly, překáţky, které nám brání v zahájení daňové kontroly a samotné zahájení daňové kontroly, její délku a nečinnost správce daně. V další části si řekneme, které subjekty se podílejí na daňové kontrole. Porovnáme jejich práva a povinnosti podle staré a nové úpravy zákona. V prostřední části práce si povíme o průběhu daňové kontroly a o jejích čtyřech fázích. Řekneme si, jak se můţe daňový subjekt v průběhu daňové kontroly bránit. Od průběhu daňové kontroly se dostaneme k jejím výsledkům. Výsledkem daňové kontroly je zpráva o daňové kontrole, která musí obsahovat určité náleţitosti. Zpráva o daňové kontrole je jedním z důleţitých prvků daňové kontroly. Kaţdá daňová kontrola musí zprávu o daňové kontrole obsahovat. V poslední části práce se zaměřím na to, jaké hrozí daňovému subjektu sankce a postihy. Porovnáme si sankční systém, který se nacházel v zákoně o správě daní a poplatků a sankční systém, který nalezneme v daňovém řádu. Po skončení daňové kontroly má daňový subjekt moţnost obrany. Jak se v textu dozvíte, daňový subjekt se nejčastěji brání pomocí odvolání.

Ve třetí kapitole najdeme také tabulku, která nám porovnává počet daňových subjektů v různých typech daní za rok 2009 a rok 2010. V závěru této bakalářské práce se dozvíme, jestli se dá vyvarovat daňové kontrole.

1. Pojem daňová kontrola Daňová kontrola je jedna z nejdůleţitějších částí daňového řízení. „Její význam pro správu daní vyplývá především ze skutečnosti, že daně jsou v České republice vybírány na základě principu samovyměření.“1 Daňová kontrola nám představuje správný postup při správě daní. Pojem daňová kontrola je zakotven v zákoně. Dříve jsme ho mohli nalézt v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v § 16. Od 1. 1. 2011 vstoupil v platnost zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád nyní v § 85 - § 88. Stará právní úprava se v některých bodech odlišuje od té nové právní úpravy. Nejdůleţitějšími osobami v daňové kontrole jsou správce daně a daňový subjekt. Daňový subjekt posuzuje své daňové povinnosti – daň vypočítá, přizná, uhradí a doloţí. Podle daňového řádu jiţ nemá daňový subjekt moţnost podat odvolání, proti daňovému tvrzení, které sám uskutečnil. Podle nové právní úpravy daňového řádu, představuje daňová kontrola postup při správě daní. „Daňovou kontrolu, lze tedy vnímat jako ucelený soubor dílčích úkonů správce daně tvořících samostatný celek, který lze realizovat v rámci konkrétního probíhajícího daňového řízení, přičemž daňovým řízením se rozumí řízení o jedné dani a za jedno zdaňovací období nebo řízení vedené ve vztahu k jednotlivé skutečnosti.“2 Cílem daňové kontroly je správné zjištění a stanovení daně. Podle statistik, které vede Ministerstvo financí, je nejčastějším kontrolovaným druhem daní, daň z příjmů. Daňová kontrola se týká nejen poplatníka a plátce daně, ale i jiných osob, které jsou účastni na daňové povinnosti. Daňovou kontrolou mohou správci daní prověřit veškeré druhy daní, které v České republice máme. Věcným obsahem daňové kontroly je stanovení cíle daňové kontroly. Ţádný zákon ani právní předpis nám neupravuje časový rozsah daňové kontroly. Omezení časového rozsahu se týká pouze prekluzivní lhůty, doměření daně. Četnost daňových kontrol nemůţe být stanovena zákonem.

1

Zatloukal T., Daňová kontrola v širších souvislostech, 2. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2011, 348 stran, s. 1

2


10

1.1.

Historie daňové kontroly

Daně a poplatky se vyskytují jiţ několik tisíc let. Daně a poplatky se začaly vyskytovat od prvních státních útvarů, coţ je datováno do 6. století našeho letopočtu. Dříve byly daně pojmenované jako desátky, berně nebo poplatky za propůjčení práv k vyuţívání regálů. Od 18. století se v českých zemích začala konstituovat moderní soustava daní. V naší historii je zákon č. 76/1927 Sb., o přímých daních povaţuje většina odborné veřejnosti za jeden z nejdokonalejších zákonů. V tomto zákoně jsou tři paragrafy, které se týkají daňové kontroly (z dnešního pohledu), § 298 (obsahuje vyměření daně), § 314 (nahlíţení do knih), § 319 (místní prohlídka). Vyhláška č. 162/1953 Ú. l. je první vyhláškou, která upravovala daňovou kontrolu. V 2. polovině 20. století bylo přijato několik daňových zákonů, zejména po Kabešově reformě. Během reformy byla zřízena kontrolní a revizní správa Ministerstva financí.

1.2.

Funkce daňové kontroly

Funkce preventivní je jednou ze základních funkcí, které se v daňové kontrole nachází. Preventivní funkce slouţí k tomu, aby daňový subjekt nezatajoval své skutečné příjmy, nepřepisoval své skutečné náklady a nepouţíval ani jiné další nekalé praktiky. Na preventivní funkci se váţe funkce eliminační, která slouţí k nápravě postupů, které byly dosud nesprávně uplatňovány. Přes eliminační funkci by neměly být propuštěny ţádné nedostatky. Funkce inspekční slouţí k objektivnímu zjišťování a k vyhodnocování daňovým subjektem. Zejména k přiznání daní, tak aby bylo zjištěno správné zjištění a stanovení daňové povinnosti. Ochranná funkce se snaţí získat finanční prostředky do veřejných rozpočtů, aby se mohly financovat veřejné statky a potřeby. Jestliţe, je předmětem správy daní nemovitost, je místně příslušný správce daně, v jehoţ obvodu je nemovitost postavena.

11

Tabulka č. 1 Počet daňových kontrol za rok 2009 a 2010 2009 Celkem provedeno daňových kontrol Celkem doměřeno na daních (v mld. Kč) Srovnání s rokem minulým (v mld. Kč)

2010 79 613

69 820

4, 627 Kč

8, 271 Kč

Sníţení o 2, 194 Kč Zvýšení o 3, 644 Kč

Ztráta daně z příjmů PO a FO (v mld. Kč) Sníţena o 3, 146 Kč

Sníţena o 2, 1 Kč

Zdroj: Výroční zprávy české daňové správy rok 2009 a 2010

1.3.

Listiny, které souvisí s daňovou kontrolou

Správce daně je povinen sepsat různé listiny, které jsou nedílnou součástí daňové kontroly. Nejdůleţitější listinou je zpráva o daňové kontrole (více viz kapitola 5). Dodatečný platební výměr je nedílnou součástí daňové kontroly, je-li daň doměřena (více viz kapitola 6). V daňové kontrole se sejdeme i s protokolem o ústním jednání (protokol o zahájení kontroly), který nám svým způsobem zahajuje daňovou kontrolu. „Přestože zákon výslovně neupravuje formu úkonu, při kterém dojde k onomu vyrozumění a kontrolní činnosti ze strany správce daně, lze z textace ustanovení a jeho smyslu dovolit, že tímto úkonem může být pouze ústní jednání správce daně s daňovým subjektem. Těžko si lze představit jiný úkon, při kterém by správce daně spojil obě zákonem požadované složky, tj. sdělil daňovému subjektu předmět a rozsah daňové kontroly a současně započal s vlastní kontrolní činností.“3

1.3.1. Protokol o ústním jednání Protokol o ústním jednání neboli o zahájení kontroly najdeme v daňovém řádu v § 60 odst. 3. Součástí protokolu je i zvukové nebo obrazové záznamy, které můţe během daňové kontroly správce daně pořídit, upozorní-li předem osoby zúčastněné na daňové kontrole, ţe se 3

Zatloukal T., Daňová kontrola v širších souvislostech, 2. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2011, stran 348, s. 44

12

chystá tyto záznamy pořídit. Protokol má určité podstatné náleţitosti, které musí obsahovat. Těmito náleţitostmi jsou: předmět jednání, místo, kde se bude jednání uskutečňovat, čas, po který jednání trvá, označení veškerých úředních osob, které provedly daňovou kontrolu, údaje, které určují počet osob, jeţ se zúčastnily úkonu, průběh jednání, zapsání a označení ostatních listin, které byly během kontroly pouţity, odevzdány a pouţity k nahlédnutí, poučení a vyjádření k němu, návrhy osob, které se daňové kontroly zúčastnily, jejich výhrady proti protokolu a vyjádření správce daně k těmto výhradám. Protokol musí být hlasitě diktován, nebo alespoň nahlas přečten před podpisem zúčastněných osob. Protokol podepisují osoby, které se zúčastnily protokolování a úřední osoba. Osoba zúčastněná na protokolování má právo nepodepsání. Úřední osoba poté do protokolu uvede, ţe podepsání neproběhlo a uvede, z jakých důvodů k podpisu nedošlo. Po podepsání předá stejnopis protokolu správce daně daňovému subjektu.

1.4.

Daňová kontrola v mezinárodním kontextu

Česká republika je členem mezinárodního společenství. Čeští podnikatelé mohou podnikat v zahraničí a zahraniční osoby zase u nás v České republice. Na českém trhu jiţ nepodnikají jen zahraniční velké podniky, ale i střední a malé podniky. Mezi státy začala fungovat spolupráce mezi daňovými správami. Díky tomu, není jiţ tak obtíţné zkontrolovat daňový subjekt, který se nachází v cizí zemi. „Z právního hlediska se tato spolupráce opírá především o bilaterální a multilaterální mezinárodní smlouvy, doporučení mezinárodních či nadnárodních organizací a v neposlední řadě o právní předpisy EU.“4 Nejčastěji se mezi daňovými správami cizích zemí jedná o mezinárodní pomoc při správě přímých daní, o mezinárodní pomoc při správě daně z přidané hodnoty, dále se jedná o smlouvy o zamezení dvojího zdanění a o arbitráţní úmluvu.

1.4.1. Mezinárodní pomoc při správě přímých daní Mezinárodní pomoc při správě přímých daní nalezneme v zákoně č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní. Ministerstvo financí České republiky můţe mezinárodní pomocí pověřit jiného správce daně nebo se tohoto úkonu můţe zhostit samo. Mezinárodní 4


13

pomocí se rozumí výměna informací mezi správci daně o daňových subjektech, přímá spolupráce pracovníků daňových správ a jejich souběţná daňová kontrola. Výměna informací se provádí většinou na základě doţádání. Daňové správy se ovšem mohou dohodnout i na pravidelné výměně informací. V určitých případech se můţe provést i spontánní výměna informací. „Česká daňová správa je oprávněna poskytovat informace spontánně, pokud předpokládá, že: došlo nebo mohlo dojít ke zkrácení daně ve druhém státě, daňová úleva, kterou dosáhl daňový subjekt v ČR, povede nebo by mohla vést ke vzniku daňové povinnosti nebo k jejímu zvýšení ve druhém státě, vedení obchodních vztahů mezi daňovým rezidentem ČR a daňovým rezidentem druhého státu povede nebo by mohlo vést ke snížení daňové povinnosti v ČR nebo ve druhém státě, popř. v obou státech, ke

snížení

daňové

povinnosti

může

docházet

z umělých

převodů

zisků

v podnikatelských seskupeních, nebo pokud na základě informace poskytnuté druhým státem česká daňová správa zjistila údaje, které vedly ve druhém státě ke vzniku nebo zvýšení daňové povinnosti anebo by na takový vznik nebo zvýšení mohly upozornit.“5 Na veškeré informace, které si daňové správy předají, se váţe mlčenlivost. Předání informací můţe být i odmítnuto. Během mezinárodní spolupráce umoţňuje česká daňová správa, ţe zahraniční pracovník daňové správy můţe pracovat na území České republiky společně s pracovním české daňové správy a naopak, ţe český pracovník daňové správy můţe spolupracovat se zahraničním pracovníkem v jeho státě. Souběţnost daňové kontroly umoţňuje pracovníkům daňové správy, provádět kontrolu na území dvou států, jestliţe daňový subjekt má daňové povinnosti v obou zemích (v jedné zemi má sídlo podniku a v jiné provozovnu).

5


14

1.4.2. Mezinárodní pomoc při správě DPH Mezinárodní pomoc při správě DPH se řídí nařízením Rady č. 1798/2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty. Toto nařízení pomáhá správcům daně v členských státech ke vzájemné spolupráci a výměně informací, které dopomohou správci daně ke správnému vyměření DPH. Nařízení se věnuje třem formám spolupráce: výměně informací, souběţné kontrole a přítomnosti v prostorách správních orgánů a účast na správních šetřeních. Při správě DPH můţe výměna informací probíhat ve čtyřech systémech, a to na ţádost (probíhá

pomocí

speciálního

formuláře),

automatickou

výměnou

(její

průběh

je

v pravidelných intervalech), strukturovanou automatickou výměnou (k výměně informací dojde, jakmile jsou informace k dispozici) či dokonce spontánní výměnou (nejsou zde zapotřebí ţádné formální náleţitosti). Stejně tak jako u mezinárodní pomoci při správě přímých daní, se i zde jedná o jednu osobu, která má sídlo v jedné zemi a provozovnu v druhé zemi, ovšem při správě DPH se můţe jednat i o dodavatele, odběratele a jiné osoby, které mají s daňovým subjektem něco společného. Přítomnost v prostorách správních orgánů a účast na správních šetřeních znamená především to, ţe pracovník jiné daňové správy se smí fyzicky nacházet v místě kontroly, pokud se tak předem dohodne s daňovou správou, kde se kontrola provádí.

1.4.3. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Česká republika má smlouvy o zamezení dvojího zdanění momentálně podepsány asi s osmdesáti zeměmi. Smlouvy zavazují obě strany k poskytování informací. Ve smlouvách se rozlišují širší a uţší klauzule o výměně informací. Jestliţe smlouva umoţňuje výměnu informací, které se vztahují na veškeré druhy daní a jejich cílem je dosaţení informací, které se týkají případu a jeho poplatníka (širší klauzule). Je-li ujednání omezeno jen na výměnu informací, které směřují za účelem aplikace ustanovení smlouvy, jde o klauzuli úzkou.

1.4.4. Arbitrážní úmluva Tato úmluva vstoupila v České republice v platnost 1. 10. 2006. Arbitráţní úmluva je úmluva o zamezení dvojího zdanění, která souvisí s úpravou zisků sdruţených podniků. 15

Arbitráţní úmluvy nalezneme ve Sbírce mezinárodních smluv, č. 93/2006. Arbitráţní úmluva je mezinárodní smlouva, která je uzavřena mezi členskými zeměmi Evropské unie. Arbitráţní úmluva má za úkol vyloučení dvojího zdanění u daní z příjmů. Jedná se o to, aby nebyly pouţity rozdílné ceny států. Daňový subjekt můţe zaţádat o sjednocení ceny (dohody mezi daňovými správami). Aby mohla být úprava zisku provedena, musí daňový subjekt podat ţádost do tří let od prvního oznámení úpravy zisku. Jestliţe daňové správy nedosáhnout společného sjednocení do dvou let, přistoupí na řadu rozhodčí řízení. Neţ se rozhodčí řízení zahájí, je třeba ustanovit poradní komisi, která se skládá ze zástupců daňových správ a z osob, které nejsou nijak závislé na daňové správě. Tyto nezávislé osoby musí být členy členských států. Komise musí stanovit stanovisko, aby se zamezilo dvojímu zdanění. Toto stanovisko, by se mělo stanovit do šesti měsíců ode dne, kdy se věc dostala před komisi a dalších šest měsíců po stanovení, musí daňové správy přijmout rozhodnutí.

16

2. Důvody k provádění kontroly Kaţdý daňový subjekt můţe být vybrán ke kontrole. Nejčastěji bývají vybrány daňové subjekty, které opakovaně vykazují ztrátu, vykazují nízkou obchodní přiráţku, s propojenými majetkovými a obchodními vztahy, s rozvinutými zahraničně obchodními vztahy, s obchodními a finančními vztahy se subjekty umístěnými v tzv. oázách, s velkými obraty finančních prostředků a s nízkou kapitalizací, s opakovaně vysokým nebo mimořádným odpočtem DPH a s opakovaně zjišťovanými nedostatky. Daňová kontrola můţe být zahájena i na základě anonymního udání. Daňový subjekt by se měl vyvarovat probírání své účetní situace s cizími nebo nevěrohodnými osobami. Své účetnictví by neměl probírat ani se svými zaměstnanci, a to z toho důvodu, ţe zaměstnanec, který bude v podniku nespokojen, šikanován či dostane výpověď, se můţe chtít mstít. „Daňová kontrola bude též prováděna v souvislosti s ukončením činnosti daňového subjektu, především pak u právnických osob před jejich zánikem, či se vstupem do likvidace, s prohlášením konkurzu nebo na základě informací o návrhu na jeho prohlášení, s podáním návrhu na vypořádání, s úmrtím daňového subjektu (v případě fyzické osoby), s ukončením registrace k dani (především u DPH).“6

2.1.

Příprava daňové kontroly

Přípravu daňové kontroly můţeme rozdělit na dvě fáze. První fází je preventivní příprava a druhou fází je příprava ad hoc. Příprava na daňovou kontrolu je důleţitá jak pro správce daně, tak i pro daňový subjekt. Daňový subjekt si v této části musí připravit veškeré dokumenty, které budou během daňové kontroly zapotřebí. Při přípravě si správce daně můţe rozmyslet postup, jakým bude postupovat při daňové kontrole.

2.1.1. Preventivní příprava Daňový subjekt by měl znát své daňové povinnosti u jednotlivých druhů daní i své účetnictví. Daňový subjekt by měl mít provedenou analýzu slabých míst, které se vyskytují v jeho daňových povinnostech. Tato analýza by měla být provedena za kaţdou daň a 6

Ing. Karel Prekšl, Jdeme k Vám na daňovou kontrolu (metodická příručka pro provádění kontrol finančním

úřadem), Brno: KONZULTA, 1998, stran 54, s. 8

17

zdaňovací období zvlášť. Podle zákonných předpisů si daňový subjekt musí archivovat veškeré účetní a daňové doklady, účetní záznamy a různé evidence, které poté můţou slouţit jako důkazní prostředky. Při vypracování podrobné analýzy, má daňový subjekt šanci, sníţení výše sankcí, které jsou spojeny s dodatečným stanovením daně. Rozdíly mezi výší sankce záleţí na to, zda daňový subjekt je schopen napravit nesprávně přiznanou výši daně (pokud zjistí nedostatky sám, nebo je zjistí správce daně). „V rámci účinné přípravy musí každý daňový subjekt znát, jaké druhy daní za jaká zdaňovací období jsou již promlčeny. Uplynutím prekluzivní lhůty pro vyměření či doměření daně je totiž považováno za absolutní překážku pro zahájení daňové kontroly.“7

2.1.2. Příprava ad hoc Daňový subjekt ví, o tom, ţe se bude provádět daňová kontrola a připraví si veškeré podklady, které bude potřebovat pro správce daně. Daňový subjekt musí dle zákona zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly. Správce daně uváţí, zda je prostor vhodný k daňové kontrole. V závislosti na nevědomost délky daňové kontroly a počtu správců daně, je vhodné vybrat prostor, který má určité hygienické normy (velikost, dostatek světla, a přiměřenost hluku – např. provádění daňové kontroly ve stavební buňce vedle pracovníků se sbíječkami, by nebylo vhodné). Daňová kontrola můţe trvat jen pár měsíců, ale klidně i dva roky. Daňový subjekt by si měl uvědomit, zda bude správci daně sám k dispozici, či se nechá zastupovat. Jakmile správce daně oznámí daňovému subjektu, ţe se u něj chystá provést daňovou kontrolu, měl by být daňový subjekt schopen zajistit všechny dokumenty, které budou k provádění daňové kontroly potřeba a dopravit je na jedno konkrétní místo u něj v podniku. „Daňová kontrola je o dokazování a úspěšnost daňové kontroly se odvíjí od kvalitních důkazů.“8

2.2.

Překážky v zahájení daňové kontroly

Při přípravě k zahájení daňové kontroly můţe nastat situace, kdy není moţné kontrolu provést, přesněji řečeno, vyskytly se jisté překáţky, které musí být nejdříve odstraněny. 7


8


18

Jednou z překáţek je uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. V případě, ţe správce daně zahájil daňovou kontrolu, i v případě, ţe byly zjištěny překáţky v zahájení daňové kontroly, jednal nezákonně. Proti tomuto nezákonnému zásahu se daňový subjekt můţe bránit podáním stíţnosti proti postupu správce daně.

2.2.1. Prekluze práva stanovit daň Stát není oprávněn předepsat nevyměřenou daň nebo změnit jiţ její stanovenou výši, pokud uţ uběhla prekluzivní lhůta. „Uplynutím prekluzivní lhůty končí daňové řízení ve vztahu ke konkrétní dani a zdaňovacímu období, nastává tak absolutní překážka pro zahájení daňové kontroly.“9 K prekluzi přihlíţí soud z úřední povinnosti, z jiného důvodu k ní nelze přihlédnout.

2.2.2. Počátek běhu prekluzivní lhůty Prekluzivní lhůta začíná běţet v den, ve kterém uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení. V případě lhůty pro stanovení daně se lhůta nepočítá ode dne, který následuje další den. Lhůta končí o den dříve. Jestliţe fyzická osoba podá daň z příjmů za rok 2011 do 31. 3. 2012, začne ještě téhoţ dne běţet prekluzivní lhůta, která trvá tři roky, skončí tedy 30. 3. 2014.

2.2.3. Běh prekluzivní lhůty Během tříleté prekluzivní lhůty mohou nastat okamţiky, kdy se prekluzivní lhůta prodlouţí, přeruší či dokonce zastaví. Správce daně a daňový subjekt potřebují dostatečný prostor pro správné zjištění a stanovení daně. Prekluzivní lhůtu lze posunout pouze na základě zákonem stanovených skutečností. Prekluzivní lhůta lze prodlouţit, pokud během posledních 12 měsíců před uplynutím lhůty došlo k podání dodatečného daňového tvrzení, či její výzvy, která nás dovedla k doměření daně. Dále pokud bylo rozhodnuto o stanovení daně, se zahájilo řízení s mimořádným opravným prostředkem či dozorčím prostředkem. Jestliţe bylo oznámeno rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku či dozorčím prostředku nebo

9


19

pokud bylo rozhodnuto o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně. Lhůta se prodluţuje o jeden rok. Prekluzivní lhůta můţe být i přerušena. V tom případě, začíná lhůta běţet znovu od začátku, tedy znovu běţí tříletá lhůta. K přerušení dochází, je-li zahájena daňová kontrola, při podání řádného daňového tvrzení nebo při oznámení výzvy pro podání řádného daňového tvrzení. Prekluzivní lhůta můţe být i zastavena a to v případě, kdy trvá zákonná překáţka (po tu dobu prekluzivní lhůta neběţí). Prekluzivní lhůta se sčítá (doba před překáţkou a po překáţce). Lhůta pro správné stanovení daně neběţí během řízení, které je před soudem, v řízení o otázce, kterou musí příslušný soud rozhodnout, od zmeškání odvolací lhůty a od marného uplynutí úloţní doby. Lhůta můţe být prodlouţena opakovaně a to aţ na dobu deseti let v případech prodlouţení, přerušení nebo stanovení prekluzivní lhůty. Přerušení prekluzivní lhůty, lze i nadále posuzovat dle zákona o správě daní a poplatků. Prekluzivní lhůta se podle judikatury zákona o správě daní a poplatků dá přerušit při úkonech, které souvisejí s provedením: místního šetření, zahájením daňové kontroly, s výzvou k podání daňového přiznání, s výzvou k odstranění pochybností o správnosti, ţádá-li správce daně o informace (týkající se mezinárodního kontextu), při výslechu svědka v odvolacím řízení, výzva k předloţení důkazních prostředků. Dle aktuální judikatury by přerušení prekluzivní lhůty nebylo způsobeno: doţádáním, ţádostí o prominutí daně, rozhodnutím o povolení či nepovolení přezkumného řízení, penále, které daňový subjekt dluţí, nějaký úkon, který provádí daňový subjekt, platební výměr, který vydá správce daně a výzva správce daně k úhradě správního poplatku, která ţádá o navrácení lhůty.

2.3.

Zahájení daňové kontroly

Zahájení daňové kontroly nám neupravuje ţádný zákon. Pro daňový subjekt znamená zahájení daňové kontroly přerušení lhůty pro stanovení daně a dočasným zánikem práva podat 20

dodatečné daňové přiznání či jeho vyúčtování. V případě, ţe správce daně nezahájí daňovou kontrolu s daňovým subjektem ani s jeho zástupcem, není daňová kontrola zahájena. Správce daně není povinen dle zákona, předem informovat daňový subjekt o zahájení daňové kontroly. Většinou, ale správce daně upozorní daňový subjekt buď telefonicky, nebo dopisem. Při upozornění, si můţe daňový subjekt předem připravit všechny potřebné papíry a dokumenty a dohodnout si se správcem daně termín a místo daňové kontroly. Daňová kontrola je tedy zahájená ústním jednáním. O tomto jednání se sepíše protokol o ústním jednání. Prvním úkonu, který správce daně provede vůči daňovému subjektu je povaţován za zahájení daňové kontroly. Během prvního úkonu musí být vymezen předmět daně a rozsah daňové kontroly. Předmětem daňové kontroly je tvrzení daňového subjektu, jeho daňové povinnosti a další okolnosti, které vedou ke správnému zjištění a stanovení daně. Jestliţe během daňové kontroly změní daňový subjekt svou místní příslušnost, můţe správce daně dokončit daňovou kontrolu na místě, kde ji zahájil. Daňový subjekt má právo neumoţnit správci daně zahájení daňové kontroly. Správce daně, ho tedy vyzve písemně. V této výzvě stanoví správce daně místo, kde se daňová kontrola uskuteční, její předmět, lhůtu, která začíná běţet dnem doručení, daňový subjekt má povinnost sdělit správci daně den a hodinu (úřední hodiny správce daně), kdy je připraven k tomu, aby se daňová kontrola zahájila. Tato lhůta jiţ nelze prodlouţit. Tento den je daňový subjekt povinen sdělit nejpozději 15 den ode dne uplynutí lhůty, které je vyznačena ve výzvě, a správci daně ho musí sdělit nejméně 3 pracovní dny před datem navrhovaného termínu zahájení daňové kontroly. Jestliţe daňový subjekt nevyhoví výzvě ve stanovené lhůtě, a nesdělil-li závaţné důvody, kvůli kterým nemůţe výzvě vyhovět, správci daně, nebo neumoţnil v termínu, který mu byl sdělen, zahájit a provést daňovou kontrolu, můţe správce daně stanovit daň dle pomůcek.

2.4.

Délka daňové kontroly

V ţádných prováděcích předpisech, právních předpisech a ani v pokynech Ministerstva financí nenajdeme vyznačenou délku daňové kontroly. Daňová kontrola můţe trvat jen pár týdnů, ale i několik let. Velmi záleţí nejen na velikosti podniku, ale i na všech dokumentech, které daňový subjekt správci daně připraví. Pro rychlé ukončení daňové kontroly by měl mít 21

daňový subjekt veškeré své podklady, které se týkají podniku přehledné a na jednom místě. Daňový subjekt je během daňové kontroly vystavován administrativní, psychické a finanční zátěţi. Správné zjištění, stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady je jediným cílem správy daní, který přispívá k rychlejšímu provedení daňové kontroly. Zjistil-li správce daně tyto tři věci, není třeba se dále zabývat něčím jiným, co by jen prodluţovalo délku daňové kontroly. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny práv a svobod, má kaţdý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Dojde-li správce daně k výsledku, ţe daňové poměry jsou vcelku v pořádku, je nutné, aby daňovou kontrolu ukončil (bez ohledu na velikost daňového subjektu).

2.5.

Nečinnost správce daně

Daňový subjekt má právo bránit se proti délce daňové kontroly. K tomuto případu dochází, pokud má správce daně k dispozici veškeré materiály, které k daňové kontrole potřebuje, ale v daňové kontrole pokračuje pasivně a není schopný daňovou kontrolu ukončit. Na tento problém se v posledních letech zaměřil Nejvyšší správní soud. § 38 daňového řádu upravuje „ochranu před nečinností“ správce daně. Daňový subjekt je oprávněn dát podnět nadřízenému správci daně, pokud marně uplynula lhůta, která byla zákonem stanovená a ve které měl správce daně úkon provést. Dále neprovedl-li úkon ve lhůtě, která je pro tento úkon obvyklá a v neposlední řadě, nevydal-li rozhodnutí bezodkladně poté, co ze všech shromáţděných dokumentů došel k rozhodnutí.

2.5.1. Nečinnost správce dle staré právní úpravy V zákoně o správě daní a poplatků v § 34c, nalezneme ochranu před nečinností. Daňový subjekt upozorňuje na nečinnost správce daně, jeho nejblíţe nadřízeného. Nadřízený prověří podnět, aby zjistil, jestli má daňový subjekt právo podnět podat či ne. Správce daně by se měl pokusit o nápravu. V případě, ţe k nápravě nedojde má právo nadřízený správce daně do 30 dnů, od doručení podnětu daňovým subjektem, provést nápravu sám (můţe pověřit i jiného správce daně). Náprava by poté měla být proveden v co nejkratší lhůtě. Nadřízený správce daně poté vyrozumí daňový subjekt o přijatých opatřeních, popřípadě, neshledal-li nadřízený ţádný problém, taktéţ o tom vyrozumí daňový subjekt. Daňový subjekt můţe u nadřízeného správce daně podat podnět nečinnosti správce daně v případě, jestliţe správce daně nevydal rozhodnutí do 6 měsíců ode dne, kdy u daňového 22

subjektu byl učiněn poslední úkon. Nevydal-li správce daně rozhodnutí, i kdyţ měl k dispozici veškeré podklady pro provádění daňové kontroly. Dále jestliţe uplynula marná lhůta, ve které měl správce daně provést úkon dle daňového zákona nebo neprovedl-li úkon v době, ve které se obvykle daňová kontrola ukončuje.

23

3. Subjekty daňové kontroly Na daňové kontrole se podílí zejména správce daně a daňový subjekt. Tyto osoby mají různá práva a povinnosti. Správce daně kontroluje daňový subjekt, který je mu místně příslušný. Daňové kontroly se mohou účastnit i třetí osoby, jakými jsou například: svědek, znalec, tlumočník a jiné osoby, kterým to zákon povoluje.

3.1.

Správce daně

Správce daně provádí daňovou kontrolu. Za správce daně je povaţován správní orgán nebo také státní orgán, kde jsou jeho pravomoci určené zákonem v oblasti správy daní. „Správním orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.“10 Správce daně má na starosti daňová řízení, provádí vyhledávací činnost, kontroluje, jestli osoby, které se účastní správy daní plní své povinnosti, v případě, ţe neplní své povinnosti, tak je vyzve k jejich splnění a stará se o to, aby byly daně placeny. Pro tyto účely můţe správce daní zavést registry a evidence daňových subjektů. Správce daně je povinen zajistit si veškeré důleţité informace, které se týkají obchodní činnosti daňového subjektu. Správce daně má proto rozsáhlá oprávnění, která mu napomáhají k ukládání různých povinností kontrolovanému daňovému subjektu. Správce daně má vůči daňovému subjektu nadřazené postavení. Aby daňová kontrola probíhala, v co nejlepším duchu je třeba zvolit vhodné místo, dobrou taktiku, a vytvořit vhodnou atmosféru, která usnadní komunikaci jak správci daně, tak daňovému subjektu. Do komunikace mezi správcem daně a daňovým subjekt se počítá i neverbální komunikace.

3.1.1. Pravomoci, práva a povinnosti správce daně Pokud správce daně předem informuje osoby zúčastněné na daňové kontrole, tak můţe pouţít obrazový nebo zvukový záznam k zaznamenání důleţitých informací, které se během daňové kontroly vyskytnou. Úřední osoba, která vykonává daňovou kontrolu má po dobu 10

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 10 odst. 2

24

jejího trvání přístup do veškerých provozních budov, místností, pozemků, dopravních prostředků, přepravních obalů, i k účetním záznamům a jiným informacím, a to dokonce i k těm, které jsou uloţeny na technických nosičích dat. Úřední osoba má právo i na přístup do obydlí, kde daňový subjekt bydlí, pokud mu jeho obydlí slouţí současně pro podnikání. Správce daně je oprávněn k provedení nebo vyţádání si výpisů či kopií z účetních záznamů nebo jiných informací, i těch, které se nacházejí na technických nosičích dat. Správce daně můţe zajistit důkazní prostředky, a to jen pokud je zřejmá obava, ţe později by se k důkazním prostředkům nemohl dostat, nebo by bylo jen velmi obtíţné jejich získání. Správce daně má podle zákona i určitá práva. Má právo na to, aby vyslechl jakoukoli osobu jako svědka, můţe si sám stanovit, jaký znalec prokáţe skutečnosti, které jsou rozhodné pro správné zjištění daně a její stanovení. Ověřuje osobu, která je oprávněna při daňové kontrole jednat za daňový subjekt, jeho jménem. Není-li moţné stanovit daň dokazováním, má správce daně právo na stanovení daně pomocí pomůcek. Správce daně můţe uloţit pořádkovou pokutu ve výši 50. 000 Kč, pokud zúčastněné osoby opakovaně ruší pořádek a neuposlechnou-li předchozího napomenutí úřední osoby, která vede daňovou kontrolu. Úřední osoby mají povinnost mlčenlivosti o tom, co se během daňové kontroly dozvěděly, i o osobách, které se daňové kontroly zúčastnily. Veškeré dokumenty, které správce daně převezme od daňového subjektu je povinen vrátit po skončení daňové kontroly zpět daňovému subjektu. Správce daně je povinen s daňovým subjektem spolupracovat, umoţňovat osobám, které se daňové kontroly účastní, aby mohly uplatňovat svá práva. Správce daně se snaţí vyjít osobám zúčastněným na daňové kontrole vstřícně a zdvořile. Správce daně je povinen postupovat bez zbytečných průtahů, tak, aby nikomu nevznikly zbytečné náklady. Dbá na to, aby veškeré skutečnosti, které jsou rozhodné pro daňovou kontrolu, byly zjištěny řádně. Správce daně je povinen sepsat o zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly zprávu, která obsahuje výsledek kontrolního zjištění a musí ji podepsat.

3.1.2.

Místní příslušnost

Místní příslušnost spadá do obvodu, ve kterém se daňová kontrola bude provádět. Je-li k jednomu daňovému subjektu najednou příslušných více správců daní, pokračuje daňová kontrola u toho správce, který daňovou kontrolu začal jako první. Dohodnou-li se správci daně na tom, ţe daňová kontrola bude probíhat u jiného správce daně, můţe probíhat u jiného 25

správce daně. Při neshodě se daňová kontrola zastaví. Nastane-li spor o místní příslušnost, rozhodne spor nejblíţe nadřízený správce daně. Není-li nejblíţe nadřízený správce daně, rozhoduje o sporu ministerstvo nebo jiný ústřední správní orgán, který má způsobilost o tom rozhodnout. U fyzických osob je místní příslušnost, adresa trvalého pobytu. Nemá-li fyzická osoba trvalý pobyt na území naší republiky, je jeho místem, místo kde se fyzická osoba zdrţuje. Je-li fyzická osoba cizinec, je jeho místem, adresa pobytu, kterou nahlásil. Adresa, zapsaná v obchodním rejstříku je ve správě daní místem příslušným pro právnické osoby. Popřípadě adresa, kde právnická osoba skutečně sídlí. Daně, které se zdaňují pro nemovitost, mají svá speciální pravidla místní příslušnosti. Těmito daněmi jsou daň z nemovitosti, daň z převodu nemovitosti, daň dědická, daň darovací. U daně dědické, kde byla nemovitost částí pozůstali je místně příslušný ten správce daně, který se nachází v obvodu, kde měl neboţtík trvalé bydliště. U daně darovací, kde byla nemovitost darem, je místně příslušný ten správce daně, v jehoţ obvodu bydlel darující. Jeden daňový subjekt můţe být místně příslušný pro více správců daní v jedné a téţe věci. Můţe tedy nastat situace, kdy daňový subjekt bude místně příslušný např. pro tři finanční úřady. Správce daně můţe vykonat kontrolu daní i tehdy, pokud je kontrola mimo dosah jeho obvodu, ale je místně příslušný pro věc řízení.

3.2.

Daňový subjekt

Daňový subjekt, je kontrolován správcem daně. Zákon nám označuje, která osoba je daňovým subjektem. Je to i osoba, které je v zákoně označena jako poplatník nebo plátce daně. Práva a povinnosti daňového subjektu vedou ke správnému zjištění a stanovení daně, v době, která je pro stanovení daně určena a také při placení daně ve lhůtě, kde lze ţádat splacení nedoplatků a to i tehdy, kdyţ uţ není daňový subjekt daňovým subjektem. Poplatník je osoba, kde jsou její příjmy, majetek a úkony podvolené dani. Plátce daně je osoba, která svou vlastní majetkovou odpovědností odvádí daň, která je vybraná od poplatníků, správci daně.

26

3.3.

Práva a povinnosti daňového subjektu

Daňový subjekt, u kterého se provádí daňová kontrola má právo podle nového zákona být přítomen u jednání i se svými zaměstnanci. Můţe v průběhu daňové kontroly předkládat důkazní prostředky a vyvracet pochybnosti, které najde správce daně. Podle staré úpravy zákona měl ještě právo, aby mu správce daně předloţil sluţební průkaz, mohl podávat námitky proti tomu, jak správce daně postupoval, dále mohl klást otázky svědkům a znalcům při ústním jednání, k výsledku se mohl vyjádřit před ukončením daňové kontroly, který byl uveden ve zprávě a mohl navrhnout její doplnění a mohl nahlíţet do převzatých dokladů správcem daně, kdykoliv v jeho úřední hodinu. Daňový subjekt, u něhoţ se provádí daňová kontrola má následující povinnosti, dle nového zákona, musí zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kontroly, měl by poskytnout důleţité informace, které se týkají jeho organizační struktury a o pracovní náplni jednotlivých oddělení, o tom, jaká oprávnění mají jednotlivý zaměstnanci a o uloţení účetních záznamů či jiných informací (neplatí pro fyzické osoby, které nepodnikají). Daňový subjekt by měl dále předloţit důkazní prostředky, které potvrzují jeho tvrzení, měl by umoţnit jednání s jakýmkoli svým zaměstnancem, a neměl by zatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici, nebo ty, o kterých ví, kde se nacházejí. Dle staré úpravy zákona bylo jeho povinností umoţnit správci daně vstup do kaţdé provozní budovy, místnosti, obydlí nebo dopravního prostředku, který souvisí s uţíváním k podnikání nebo je související s předmětem daně, jeho povinností dále bylo zapůjčit potřebné doklady a jiné věci, které se nacházejí mimo prostor kontrolovaného subjektu.

3.3.1. Právo daňového subjektu nahlížet do spisů 3.3.1.1. Do konce roku 2010 Do 31. 12. 2010 se právo daňového subjektu na nahlíţení do spisů řídilo zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do spisů, které souvisejí s jeho daňovými povinnostmi. Správce daně je povinen daňovému subjektu dovolit nahlédnout do spisů. Při kaţdém nahlíţení do spisů musí správce daně sepsat protokol o ústním jednání. Daňový subjekt nemá právo nahlíţet do spisů, které se týkají úřední korespondence s jinými státními orgány a do dalších podkladů, které slouţí správci daně a do spisů, které souvisejí s jiným daňovým subjektem. Správce daně pořídí daňovému subjektu na 27

poţádání doslovné opisy, kopie, výpisy, stejnopisy, ověří jejich shodu s originálem a daňovému subjektu je vydá. Správce daně na těchto dokumentech vyznačí jejich účel uţití. Daňový subjekt se můţe do patnácti dnů od nahlédnutí do spisů odvolat, pokud nesouhlasí s jakým rozsahem, mu bylo umoţněno do spisů nahlédnout.

3.3.1.2. Od roku 2011 Od 1. 1. 2011 se právo daňového subjektu na nahlíţení do spisů řídí zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. Nová právní úprava se dočkala určitých pravidel vedení spisu správcem daně. Daňový subjekt má právo nahlíţet u správce daně do spisů, které souvisejí s jeho právy a povinnostmi. Daňový subjekt můţe téţ nahlédnout do osobních daňových účtů, které jsou vedeny v evidenci daní o jeho daňových povinnostech. Dále smí daňový subjekt nahlédnout do soupisu písemností, které jsou ve vyhledávací části spisu obsaţeny, ale nesmí být z těchto písemností patrný obsah. Nahlíţet do spisů můţe daňový subjekt u správce daně v jeho úředních hodinách, pokud se se správcem daně nedomluví jinak. Správce daně je povinen pořídit o kaţdém nahlédnutí do spisů protokol nebo úřední záznam. V protokolu či úředním záznamu správce daně uvede, do kterých částí směl daňový subjekt nahlédnout. Osobám, které jsou zrakově postiţené, se spis přečte a na její poţádání umoţní pořízení zvukového záznamu. Správce daně na poţádání pořídí daňovému subjektu doslovný opis, výpis, kopii nebo potvrzení o skutečnostech, které jsou obsaţené ve spisu. Jestliţe daňový subjekt poţádá o ověření shody s originálem, je správce daně povinen daňovému subjektu vyhovět a vydat mu ověřovací doloţku. O tomto úkonu také správce daně provede úřední záznam. V ověřovací doloţce musí být určité náleţitosti, které musí správce daně uvést. V ověřovací doloţce musí být uvedeno, jestli opis, kopie a další dokumenty, které si daňový subjekt vyţádal, souhlasí doslovně s listinou, ze které byl pořízen, a jestli je listina prvopisem či kopií a počet jejích listů a archů. Dále kolik listů a archů obsahuje ověřená listina, místo a datum jejího ověření. Nesmíme zapomenout na podpis úřední osoby a otisk razítka, které obsahuje státní znak.

28

Počet daňových subjektů za rok 2009 a 2010 Tabulka č. 2 Rok 2009 Počet daňových subjektů

Daň

Evidovaných

Aktivních

Daň z přidané hodnoty

725 593

531 750

Daň z příjmů PO

447 800

439 620

2 880 422

2 580 681

Daň z příjmů FO – závislá činnost

584 914

487 974

Daň z příjmů – zvláštní sazba (§36)

459 811

398 504

4 276 596

3 795 411

828 262

291 102

1 032 490

828 008

11 235 888

9 353 050

Daň z příjmů FO podávajících přiznání

Daň z nemovitosti Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí Daň silniční Celkem Zdroj: Výroční zpráva české daňové správy 2009

Tabulka č. 3 Rok 2010 Počet daňových subjektů

Daň

Evidovaných

Aktivních

Daň z přidané hodnoty

741 911

532 055

Daň z příjmů PO

471 892

462 340

2 338 653

2 043 116

Daň z příjmů FO – závislá činnost

599 231

493 247

Daň z příjmů – zvláštní sazba (§36)

471 336

404 511

4 407 461

3 899 162

829 609

275 936

1 049 617

828 378

10 909 764

8 938 745

Daň z příjmů FO podávajících přiznání

Daň z nemovitosti Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí Daň silniční Celkem Zdroj: Výroční zpráva české daňové správy 2010

29

3.4.

Třetí osoby

Třetími osobami se podle zákona myslí osoby, které nejsou daňovými subjekty, ale mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jsou-li jejich práva a povinnosti se správou daní nějak dotčena, jako jsou svědci, znalci, auditoři, tlumočníci a osoby, které mají listiny a jiné potřebné dokumenty, které jsou potřeba při daňové kontrole. Třetí osoby se na průběhu daňové kontroly podílejí svou činností. Bez jejich pomoci se daňová kontrola nedá ukončit. Třetí osoby jsou velmi důleţité především při provádění dokazování. „Vzhledem k tomu, že dokazování vede správce daně, je to on, kdo určuje okruh třetích osob, které se budou účastnit průběhu daňové kontroly.“11 Třetí osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o tom, co se dozvěděly v průběhu daňové kontroly a to jak o osobních tak i podnikatelských poměrech daňového subjektu. Za porušení mlčenlivosti můţe být třetí osobě uloţena pokuta ve výši aţ 500. 000 Kč, nejedná-li se o trestný čin.

3.5.

Zákonné zastoupení

Fyzická osoba, která je nezletilá či není způsobilá k právním úkonům, musí být ze zákona zastoupená před správcem daně. Zákonný zástupce je zvolen podle zákona či soudního rozhodnutí, v některých případech můţe zástupce zvolit sám správce daně. Správce daně zvolí zástupce jen tehdy, pokud nemá fyzická osoba svého zákonného zástupce nebo není zvolen asi soudním rozhodnutím. Správce daně můţe zvolit zástupce i tehdy, pokud není znám pobyt nebo sídlo daňového subjektu. Dle zákona nesmí být zvolena osoba, která by mohla být zaujata proti daňovému subjektu a tím by mu mohla přitíţit.

3.6.

Odborný konzultant

Daňový subjekt si můţe vedle svého zástupce přizvat k daňové kontrole i odborného konzultanta. Odborný konzultant má většinou větší znalosti daného problému neţ daňový subjekt či jeho zástupce. Daňový subjekt si můţe přizvat i více odborných konzultantů. Správce daně nemá právo na přezkoumávání odbornosti konzultanta. Odborný konzultant

11


30

nemusí svoji odbornost ani nijak dokazovat. Stačí, kdyţ ho daňový subjekt označí za odborného konzultanta. Správce daně má právo na vyloučení odborného konzultanta, pokud maří jednání, a k nápravě odborného konzultanta by nevedla ani pořádková pokuta, kterou je správce daně oprávněn vystavit.

31

4. Průběh kontroly Zákon ani prováděcí předpisy nám neurčují, jak by měla daňová kontrola probíhat. Kaţdý správce daně můţe mít jiný systém, kterým daňovou kontrolu provádí. Správci daně si mezi sebou své zkušenosti o probíhání daňové kontroly předávají. Tím se průběh daňové kontroly stále zdokonaluje. Průběh daňové kontroly spadá plně do kompetence správce daní, vzhledem na ekonomickou činnost daňového subjektu, jeho velikost a na druhu kontrolované daně. Kompetence, které má správce daně, jsou usměrňovány zákonem a zásadami pro výkon správy daní. Správci daně provádějí daňové kontroly zejména: hmotného a nehmotného majetku, zásob, pohledávek, přechodných účtů aktiv a pasiv, daň z přidané hodnoty. Dále zkoumá vztahy se zaměstnanci, vztahy se spřízněnými osobami s mezinárodním prvkem, vztahy se zahraničím, retrográdní metoda pro daňové náklady. Průběh daňové kontroly má čtyři fáze: fáze seznamovací, fáze shromaţďovací, fáze vyhodnocovací a fáze dokazování.

4.1.

Jednotlivé fáze

4.1.1. Fáze seznamovací Seznamovací fáze spočívá v tom, ţe správce daně potřebuje získat co nejvíce informací o podniku, aby si mohl ucelit všechny poznatky a podle toho se rozhodnout, co a jak bude prověřovat. Mezi důleţité poznatky patří, velikost daňového subjektu, druh jeho ekonomické činnosti, vlastnická struktura, metody vedení účetnictví. Ty informace, které je povinen daňový subjekt poskytnout nám vymezuje zákon. Informace mají obecnou povahu, slouţící správci daně k představě, o tom, jak podnik funguje. Správce daně nesmí poţadovat více informací o daňovém subjektu, neţ jak stanoví zákon. Při předkládání informací jedná daňový subjekt se správcem daně osobně, nebo prostřednictvím svého zástupce (u právnických osob můţe za daňový subjekt jednat statutární orgán, pověřenec nebo prokurista podniku). Osoba, která správci daně poskytuje veškeré informace, musí mít přehled o podniku, o jeho chodu a o jeho účetních a daňových záleţitostech. Čím více o podniku správce daně ví, tím rychleji a cíleněji si dokáţe sestavit kontrolní postup. 32

4.1.2. Fáze shromažďovací Poté, co se správce daně seznámí se všemi činnostmi a charakterem společnosti daňového subjektu, je jeho cílem zvolit si jakou kontrolní techniku pouţije pro daňovou kontrolu. Kontrolní technika musí odpovídat předmětu daňové kontroly. Daňový subjekt je povinen předloţit správci daně veškeré účetní nebo jiné záznamy, o které si poţádá. Správce daně si můţe vyţádat z účetních záznamů nebo z technických nosičů dat, výpisy nebo kopie. „Pro názornou představu o obsahu povinnosti vyplývající z § 81 odst. 1 DŘ lze uvést níže příkladný seznam podkladů obvykle požadovaných v rámci kontroly daně z příjmů právnických osob: účtový rozvrh, hlavní kniha, rozpis jednotlivých účtů účtového rozvrhu, seznamy přeúčtování a doúčtování, roční účetní závěrky a zprávy auditora o jejich ověření, výpisy z obchodního rejstříku a z katastru nemovitostí, evidence majetku, inventura fyzická i dokladová (podepsaná), doklady (pokladní, bankovní, přijaté a vydané faktury), podklady pro výpočty (např. pro rezervy, ocenění, opravné položky k pohledávkám, k majetku, k zásobám a jiné atd.), rozpis položek snižujících a zvyšujících základ daně, kopie smluv (společenská smlouva, nájemní smlouvy, smlouvy o půjčkách, leasingové smlouvy, smlouvy se spojenými osobami, smlouvy a posudky k penzím), mzdové listy.“12 Při pochybách správce daně o věrohodnosti, průkaznosti správnosti a úplnosti předloţených dokladů, musí je daňovému subjektu sdělit, aby mohl tyto nedostatky odůvodnit nebo úplně odstranit.

4.1.3. Fáze vyhodnocovací V této fázi podrobuje analýze správce daně veškeré účetní záznamy a další informace, které získal od daňového subjektu. Zákon ani jiný předpis nám neuvádí, jak by měl správce daně provádět daňovou kontrolu. „Vyhodnocovací fáze se řídí individuálními zkušenostmi a znalostmi konkrétních pracovníků správce daně, kteří byli pověření provedením daňové kontroly.“13

12


13


33

Ve fázi vyhodnocovací záleţí na správném zjištění všech okolností, které jsou důleţité pro správné stanovení daně. Tato fáze je jednou z klíčových částí celé daňové kontroly. Správce daně musí znát nejen daňové zákony, ale i předpisy, které s tím souvisejí. Správce daně vychází ze správného zjištění skutkového stavu daně, s jehoţ pomocí vypočte správnou výši daně. Správce daně je povinen zjistit skutkový stav co nejpřesněji. Správce daně během vyhodnocovací fáze vychází z důkazních prostředků, které si sám obstaral nebo mu je daňový subjekt předloţil. „Postup při kontrole správnosti vykázané daně v sobě zahrnuje tři základní elementy, které jsou součástí vyhodnocovací fáze.“14 Elementy jsou detekce15, verifikace16 a estimace17. Detekce skutkového stavu neboli vyhledávání problémových oblastí a jejich ověření. „Správné provedení detekce skutkového stavu je tedy předpokladem pro správně provedenou daňovou kontrolu, neboť správce daně se nemůže spoléhat na bezduchou vstřícnost kontrolovaného subjektu s tím, že mu budou předem a dobrovolně sděleny ty skutkové stavy, jejichž zobrazení v daňovém tvrzení je odlišné od posouzení zákonného.“18 Verifikace důkazních prostředků se zakládá na ověřování získaných důkazních prostředků, které jsou získány dalšími důkazními prostředky a ověřováním předloţených důkazních prostředků. „Estimace zjištěného skutkového stavu v sobě skrývá jeho právní vyhodnocení a výpočet vlastní daňové povinnosti, a to nezávisle na právním vyhodnocení a výpočtu provedeném daňovým subjektem samotným.

V podstatě se jedná o matematický úkol, jehož cílem je

samostatně a správně spočítat daňovou povinnost. Nebylo-li možné skutkový stav zjistit v rámci jeho detekce, musí správce daně v rámci estimace použít alternativní způsoby, např. stanovit základ daně a daň za použití pomůcek.“19

14


15

Detekce – zjišťování, odhalování, objevování neznámého, skrytého

16

Verifikace – potvrzení správnosti, pravosti; ověřování

17

Estimace – kvalifikované odhalování na základě zkoumání, šetření a strukturování dané problematiky

18


19


34

Při provádění namátkové kontroly, kterou provede správce daně, se potvrzují výsledky daňových subjektů, které jiţ byly předloţeny a které vedou k potvrzení správně vykázanému základu daně nebo k tomu, ţe daň a základ daně obsahují chyby. Nastane-li tato situace, je správce daně oprávněn provést kontrolu důkladněji v jednotlivých účetních případech. V případě, ţe daňový subjekt vede podvojné účetnictví, zahajuje daňovou kontrolu správce daně spojením daňového přiznání a s předloţeným účetnictvím, které daňový subjekt poskytl. Správce daně provádí daňovou kontrolu i u hmotného a nehmotného majetku, zásob (do zásob se počítá materiál, polotovary vlastní výroby, nedokončená výroba, skladované zboţí a i zvířata), pohledávek. Kontrolují se i přechodné účty aktiv a pasiv, vztahy se zaměstnanci (zde správce daně kontroluje především vyúčtování cestovních náhrad), vztahy se zahraničím (daňoví nerezidenti, na které se vztahuje daňová povinnost, jen na příjmy ze zdrojů České republiky), daň z přidané hodnoty (kontroluje se správnost odvedené daně).

4.1.4. Fáze dokazování Dokazovací fáze je klíčovou fází daňové kontroly. V této fázi zjišťuje a prověřuje správce daně daňový základ a jiné okolnosti, které jsou důleţité pro správné stanovení daně. Správce daně musí ověřit úplnost a pravdivost všech skutečností, které daňový subjekt tvrdil v daňovém řízení. Aby mohl správce daně správně určit výši stanovení daně, musí prověřit veškeré podklady a skutečnosti, které správce daně poskytl při sestavení daňového tvrzení a popřípadě zjistit i další skutečnosti, bez kterých se správné stanovení daně neobejde. Dokazování je proces, který začíná předkládáním a zajišťováním důkazních prostředků. Správce daně musí zhodnotit, jestli se dají důkazní prostředky počítat jako důkazy. V daňové kontrole nalezneme tři způsoby stanovení daně, které musí jít po sobě v přesném pořadí. Nesmějí se pouţívat společně, navzájem se vylučují. První způsob pro správné stanovení daně je pouţívá dokazování. Nelze-li dokazování pouţít, přichází na řadu stanovení daně pomocí pomůcek. A v poslední řadě se daň sjedná.

4.1.4.1. Důkazní prostředky Daňový subjekt má právo v průběhu daňové kontroly předkládat důkazní prostředky. Můţe i důkazní prostředky navrhovat, pokud k nim předtím neměl přístup nebo je nemá sám k dispozici. Veškeré podklady, kterými lze určit skutečný stav věci slouţí jako důkazní prostředek. Nejen, ţe se podklady zjistí skutečný stav věci, ale i se ověří rozhodné 35

skutečnosti, které jsou pro důleţité pro správné stanovení daně. Tyto poklady nesmějí být v rozporu s právním předpisem. Důkazními prostředky jsou tvrzení daňových subjektů, jako je třeba hlášení, přiznání. Dále se mezi důkazní prostředky řadí různé listiny, znalecké posudky, výslechy svědků, veškeré listiny a podklady, které správci daně předali jiné orgány moci veřejné. Jako důkazní prostředky je moţné pouţít i fotografie nebo zvukové záznamy, které souvisejí s daňovou kontrolou a jsou pro ni důleţité. Veškeré důkazní prostředky musí být zpracované v českém jazyce. Pokud jsou důkazní prostředky vyhotovené v jiném jazyce, musí se přeloţit do českého jazyka a je nutné přiloţit originál. Na přání správce daně, musí daňový subjekt nechat úředně ověřit přeloţení důkazního prostředku. Ministerstvo financí vydalo pokyny, kterými důkazními prostředky lze skutečnosti prokázat. Daňový subjekt se ovšem těmito pokyny nemusí řídit. Je jen na jeho vůli, jakým způsobem a které důkazní prostředky předloţí.

4.2.

Možnosti obrany v průběhu daňové kontroly

Během daňové kontroly má daňový subjekt moţnost obrany a to hned třemi způsoby. Jedním způsobem je podání stíţnosti, druhým je vyloučení úřední osoby a posledním způsobem je nahlíţení do spisu.

4.2.1. Stížnost Stíţnost najdeme v § 261 daňového řádu. Ve staré úpravě zákona se stíţnost skrývala v § 16 odst. 4 písm. d), zákona o správě daní a poplatků. Podle staré úpravy zákona měl daňový subjekt právo podávat námitky proti postupu správce daně. Dle nové právní úpravy můţe stíţnost proti úřední osobě, podat osoba, která je zúčastněná na správě daní. Stíţnost se předá správci daně a ten prošetří skutečnosti stíţnosti, vyslechne osoby, na které je stíţnost podána. Správce daně musí stíţnost prošetřit do ukončení daňové kontroly.

4.2.2. Námitka Daňový subjekt má právo vznést námitku podjatosti proti správci daně, která slouţí k vyloučení úřední osoby. Námitku na podjatost podává daňový subjekt nadřízenému správci daně. K vyloučení úřední osoby dochází ve třech případech. K vyloučení úřední osoby dojde, 36

je-li předmětem daňové kontroly nebo její povinnosti sama úřední osoba či její blízká osoba, či účastnila se úřední osoba na řízení v jiném stupni nebo v jiném postupu ve stejné věci nebo je-li poměr úřední osoby k daňovému subjektu či předmětu daně, stále vzbuzující jiné pochybnosti o nepodjatosti. Podjatost se zkoumá pouze v posledním případě, v prvních dvou se úřední osoba vyloučí bez přezkoumání. Daňový subjekt by měl co nejdříve podat námitku podjatosti, v pozdějších případech nebude na námitku brán zřetel. Námitka podjatosti musí směřovat na konkrétní osobu a na skutečnost, kvůli které je námitka podávána. Daňový subjekt by měl uvést, kdy se dověděl o důvodu vyloučení úřední osoby. Námitka podjatosti se podává u nadřízeného správce daně, tím většinou bývá ředitel finančního úřadu.

37

5. Výsledky prováděné kontroly Kaţdá daňová kontrola má svůj vlastní výsledek. Výsledek můţe být pro daňový subjekt pozitivní (vše je v pořádku) nebo negativní (musí zaplatit). Ať uţ výsledek dopadne pro daňový subjekt jakkoliv, musí správce daně sepsat zprávu o daňové kontrole. Pokud je daňový subjekt nespokojený s výsledkem daňové kontroly má právo na obranu, která následuje po skončení daňové kontroly. Daňová kontrola je ukončena podpisem zprávy o daňové kontrole.

5.1.

Zpráva o daňové kontrole

Správce daně je povinen sepsat o zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly zprávu o daňové kontrole. Zpráva obsahuje veškeré výsledky kontrolního zjištění, hodnocení důkazů, které byly zjištěny v průběhu kontroly a odkazy na protokoly a úřední záznamy. Protokoly a úřední záznamy se poskytují při zahájení daňové kontroly a musí být podepsané úřední osobou a daňovým subjektem, na jednáních, které se uskutečňují v průběhu kontroly, při skutečnostech, které zjistil správce daně mimo jednání, při seznámení daňového subjektu s výsledkem zjištění při kontrole, při vyjádření daňového subjektu, které obsahuje tvrzení, návrhy nebo výhrady k výsledkům zjištěných při kontrole a k vyjádření správce daně na tvrzení, návrhy nebo výhrady, kde je měl daňový subjekt. Daňový subjekt můţe poţádat správce daně o přiměřenou lhůtu na vyjádření kontrolního zjištění, ve kterém můţe navrhnout doplnění. Neučiní-li však v této lhůtě, nemůţe uţ být později zpráva upravena a doplněna. Zprávu o daňové kontrole podepíše úřední osoba a daňový subjekt. Správce daně předá po podepsání stejnopis daňovému subjektu. Daňová kontrola se ukončuje podpisem zprávy o daňové kontrole. Jestliţe daňový subjekt, u kterého byla prováděna daňová kontrola, se odmítne se zprávou o daňové kontrole seznámit anebo ji projednat, pošle ji správce daně poštou do vlastních rukou. Je-li zpráva doručena, povaţuje se zpráva o daňové kontrole za projednanou a daňová kontrola je ukončena. Daňový subjekt má právo na odmítnutí podpisu zprávy o daňové kontrole, ovšem to nemá ţádný vliv na pouţití zprávy jako důkazního prostředku, jestliţe nebyl vymezen ţádný 38

dostatečný důvod. O tomto jednání musí být daňový subjekt řádně poučen. I při odmítnutí podpisu bez dostatečných důvodů je zpráva označena za projednanou a nastává ukončení daňové kontroly.

5.2.

Opakovaná daňová kontrola

Opakovaná daňová kontrola nastává v situaci, kdy správce daně provádí u téhoţ daňového subjektu druhou daňovou kontrolu ze stejné daně za jedno zdaňovací období. Nastala by tato situace, jedná se o nezákonný zásah, proti kterému se můţe daňový subjekt bránit ţalobou, proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Zákaz opakované kontroly byl formulován na základě Nejvyššího správního soudu, který vycházel z judikatury Ústavního soudu. V daňovém řádu je zákaz opakované kontroly formulován výslovně, ale některé své části přebírá z principů, které byly formulovány z předchozí judikatury. Daňová kontrola můţe být opakována jen tehdy, kdyţ správce daně zjistí nové skutečnosti a důkazy, které nemohl při první daňové kontrole pouţít. A takové důkazy, jejichţ správnost, průkaznost a úplnost výše stanovené daně lze povaţovat za nesprávnou. V tomto případě, se daňová kontrola můţe opakovat jen v mezích, které odpovídají novému zjištění skutečností a důkazům. Daňová kontrola můţe být opakována i tehdy, pokud daňový subjekt učiní takový úkon, podle kterého změní svá tvrzení. Daňovou kontrolu lze opakovat pouze v mezích změny tvrzení, které daňový subjekt učinil.

39

6. Případné sankce a postihy V případě, ţe daňová kontrola skončí bez nálezu, nemá následek ţádný dopad do majetkové sféry kontrolovaného daňového subjektu. Skončí-li daňová kontrola s nálezem, vystaví správce daně dodatečný platební výměr pro daňový subjekt. Doměření daně se vystaví, pouze tehdy je- li rozdíl mezi daní, kterou přiznal daňový subjekt a nově stanovenou daní, kterou stanovil správce daně. Doměření daně, je splatné do patnácti dnů ode dne právní moci dodatečného platebního výměru. Tato lhůta je nazývána jako náhradní lhůta splatnosti. Daňová kontrola můţe skončit i s nálezem, který se týká sníţení daně, kterou jiţ daňový subjekt jednou zaplatil. Správce daně, tento přeplatek automaticky nevrací. Chce-li daňový subjekt získat přeplatek zpět, musí podat ţádost o navrácení přeplatku. Daňovému subjektu mohou s výsledkem daňové kontroly nastat i trestněprávní následky. Trestněprávní následky se nejčastěji vyskytují, pokud si daňový subjekt zkrátil daň nebo daň nesprávně odvedl.

6.1.

Sankční systém do roku 2006 a od roku 2007

V období od 1. 1. 1995 do 31. 12. 2006 byl sankční systém upravován pomocí penále. Výše penále se lišila dvěma způsoby. Jeden způsob byl pomocí doměření daně a druhý způsob pomocí prodlení s úhradou daně. V případě, kdy se výše penále určila pomocí doměření daně, rozlišoval zákon, jestli se jedná o doměrek dle vlastního zjištění daňového subjektu anebo o doměrek z moci úřední. Doměrek dle vlastního zjištění daňového subjektu je časté pro základ daňového přiznání nebo hlášení a doměrek z moci úřední je specifickým krokem po ukončení daňové kontroly. Při vlastním zjištění se výše penále zmenšila o polovinu na 0,05%. Zato u doměření daně, výše penále stoupla na 0,2%. Jednalo-li se o prodlení s úhradou daně, činila výše penále 0,1% z nedoplatku daně za kaţdý den prodlení. Platilo ode dne, kdy byla původní splatnost aţ do dne splatnosti (včetně). Od 1. 1. 2007 se sankční systém změnil za pozdní úhradu a doměření daně. Penále se rozdělilo na dvě části, a to na úrok z prodlení a penále. Jestliţe daňový subjekt neuhradí daň

40

v den její splatnosti, pouţije se úrok z prodlení. Penále slouţí k sankci za doměření daně z moci úřední, které se pouţívalo uţ dříve.

6.1.1. Penále Dojde-li k doměření daně, nebo daňové ztrátě, není-li pouţito dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, vzniká povinnost platit penále. Z rozdílu, který vznikne mezi poslední známou výší daně a výší aktuálně doměřené daně, se vypočítá výše penále a poté se zaplatí. Máme tři sazby penále a to: 20% při zvýšení daně, 20% při sníţení daňového odpočtu a 1% při sniţování daňové ztráty. Penále je splatné v náhradní lhůtě splatnosti. Od 1. 1. 2007 můţe správce daně uloţit daňovému subjektu penále, jestliţe správce daně zjistí, ţe daňový subjekt nepřiznal výši daňové ztráty správně.

6.1.2. Úrok z prodlení Daňový subjekt musí uhradit sankci, neuhradí-li daň nejpozději v den její splatnosti, tím pádem je daňový subjekt s úhradou daně v prodlení. Sankcí se rozumí úrok za kaţdý den prodlení, který začíná běţet aţ pátým pracovním dnem po dni splatnosti a běţí aţ do dne platby, včetně. Den, kdy částka byla připsána správci daně na účet, je povaţován za den platby (daňový subjekt musí platbu poslat včas, tak, aby ji došla na účet správce daně do konce splatnosti). V případě, ţe platba bude poslána před datem splatnosti, ale nedojde na účet správce daně včas, je ponechána ještě čtyř denní lhůta, za kterou nebude daňový subjekt sankcionován. Tato čtyř denní lhůta je ponechána pro bankovní převody. Při hotovostním placení, je to den, kdy platbu přijala úřední osoba. „Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, která je zvýšená o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se přitom uplatní nejdéle za 5 let prodlení.“20 Do desátého dne, poté co skončí měsíc, který následoval po měsíci, ve kterém byl den splatnosti, který uplynul, předepíše správce daně, daňovému subjektu úrok z prodlení na jeho osobní účet. Daňový subjekt je o výši úroku z prodlení informován aţ tehdy, kdy to vyţaduje stav jeho osobního účtu. O aktuálním stavu nejen osobního účtu, ale i o předpisu přidaného úroku z prodlení či jeho aktuální výši se můţe daňový subjekt informovat a to hned dvěma 20


41

způsoby. U prvního způsobu podá daňový subjekt ţádost o potvrzení o stavu osobního účtu, u správce daně. Za vydání potvrzení zaplatí daňový subjekt poplatek ve výši 300 Kč. Daňový subjekt poplatek neplatí pouze tehdy, pokud je jeho povinností předloţit potvrzení v řízení podle zvláštního právního předpisu. Z potvrzení musí být jasný původní den splatnosti nebo náhradní den splatnosti. Druhý způsob se týká nahlíţení prostřednictvím daňové informační schránky, ta funguje na bázi on-line přístupů. Daňová informační schránka nám poskytne důleţité informace o všech daňových povinnostech, o daňových závazcích a daňových pohledávkách vůči finančnímu úřadu. „Daňovou informační schránku lze zřídit pomocí aplikace EPO na internetových stránkách Daňového portálu České daňové správy.“21 V aplikaci EPO je důleţité poslat ţádost o zřízení daňové informační schránky a přihlášku, díky které se dá nahlíţet do daňové informační schránky. Aby si mohl daňový subjekt schránku zřídit, a pouţívat ji musí vlastnit „kvalifikovaný certifikát“ (elektronický podpis). Daňová informační schránka není zpoplatněna.

6.2.

Platební výměr

Platební výměr, jinak také nazývaný dodatečný platební výměr nebo hromadný předpisný seznam, vydává správce daně, při zjištění, ţe v daňové kontrole vyšel najevo rozdíl mezi daní, kterou daňový subjekt přiznal a novou daní, kterou stanovil správce daně. Všechny rozhodnutí, které jsou v daňovém řízení podány, tak i rozhodnutí o stanovení daně musí splňovat určité formální náleţitosti. Dle zákona musí platební výměr obsahovat: označení správce daně, který vydal rozhodnutí, číslo platebního výměru, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právního předpisu, podle něhoţ bylo rozhodnuto, částku vyměřené (doměřené) daně a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních sluţeb, na který má být částka uhrazena, lhůta k plnění, poučení, zda je moţné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je moţno odvolání učinit, u kterého správce daně můţeme odvolání podat, a upozornění na vyloučení odkladného účinku, podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení

21


42

s otiskem úředního razítka (lze nahradit i elektronickým podpisem úřední osoby) a datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno. Jestliţe v platebním výměru chybí poučení o odvolání nebo je poučení nesprávné či neúplné, můţe správce daně vydat opravné rozhodnutí. V případě špatného poučení existují dvě lhůty, během kterých můţe daňový subjekt podat odvolání. V první lhůtě, můţe daňový subjekt podat odvolání do třiceti dní ode dne doručení opravného rozhodnutí, ve kterém je stanoveno správné poučení o moţnosti podání odvolání. Ve druhé lhůtě, můţe daňový subjekt podat odvolání do 3 měsíců ode dne doručení platebního výměru se špatným poučením. Po lhůtě třech měsíců od doručení platebního výměru (se špatným poučením), se jiţ nemůţe daňový subjekt odvolat, a to ani v případě, jestliţe správce daně následně vydal opravné rozhodnutí. Proti dodatečnému platebnímu výměru, se daňový subjekt můţe bránit tím, ţe podá odvolání, proti rozhodnutí, které správce daně vydal. Při podání odvolání, se splatnost částky, kterou správce daně vyměřil, posune. Tato splatnost je nazývána jako „náhradní lhůta splatnosti.“ Tato lhůta je splatná po patnácti dnech od doručení odvolání.

6.2.1. Platební výměr dle staré právní úpravy Po skončení daňové kontroly vydá správce daně v případě nálezu dodatečný platební výměr. Při dodatečně vyměřené dani nastává náhradní lhůta splatnosti, která je splatná do třiceti dnů, nestanoví-li zákon jinak. Dodatečným platebním výměrem se dá změnit daňová povinnost. V případě, ţe správce daně zjistí, ţe daňová povinnost je niţší (špatně vypočtena), má právo na vydání dodatečného platebního výměru. V případě, ţe správce daně vydá dodatečný platební výměr aţ po provedené daňové kontrole, má odvolání, které můţe podat daňový subjekt odkladný účinek. V odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, můţe daňový subjekt napadat pouze doměřený rozdíl, který je na daňovém základu a na dani. Na základě dodatečného daňového přiznání lze zahájit a provést dodatečné vyměřovací řízení. Zahájením se nemění poslední známá daňová povinnost, ale jen údaje, které daňový subjekt tvrdil dříve. Ministerstvo financí vydává tiskopisy platebních výměrů, hromadných předpisných seznamů a jejich vyhlášek. Daň nelze doměřit ani vyměřit po uplynutí lhůty tří let od skončení zdaňovacího období, v němţ vznikla daňovému subjektu daňová povinnost. Jestliţe před uplynutím této tříleté 43

lhůty byl učiněn úkon, který směřoval k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, začne tříletá lhůta znovu běţe od konce roku, ve kterém byl daňový subjekt vyrozuměn o tomto úkonu. Daň lze doměřit a vyměřit nejpozději do deseti let, od té doby, co daňovému subjektu skončilo zdaňovací období, v němţ vznikla daňovému subjektu daňová povinnost. Vyměřená daň se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pouze daň z příjmů, která je vybírána zvláštní sazbou se zaokrouhluje na celé koruny směrem dolů.

6.3.

Trestněprávní postih

Vedle finančního postihu se vyskytuje u daňové kontroly také trestněprávní postih. Trestněprávní postih je upraven v trestním zákoníku a v § 53 odst. 3 daňového řádu. Správce daně je povinen oznámit orgánům činným v trestním řízení veškeré skutečnosti, které vedou ke spáchání trestného činu. Trestněprávní postih neboli sankce se nejčastěji vyskytuje v případě nesprávného odvedení daně, na zkrácení daně, poplatku nebo jiné povinné platby především u daní z příjmů fyzických osob a u daní z příjmů právnických osob. Za tento čin můţe být výše trestu šest měsíců aţ tři roky, popřípadě můţe být udělen peněţitý trest. „Ze statistik vyplývá, že v roce 2009 bylo takto předáno orgánům činným v trestním řízení celkem 1 267 oznámení na podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, a to v hodnotě více než 11 miliard Kč.“22 Při spáchání nesprávného odvedení daně, zkrácení daně, poplatku, jiné povinné platby, které daňový subjekt spáchá s dalšími dvěma osobami je trest odnětí svobody vyměřen na jeden aţ osm let. Tento trest můţe dostat i pachatel, poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo jestliţe způsobí tímto činem značnou škodu. Pachatel můţe být ovšem odsouzen i na pět aţ dvanáct let pokud za nesprávné odvedení daně, zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby a poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru má velký prospěch.

6.4.

Obrana po skončení daňové kontroly

Má-li daňový subjekt podezření, ţe výsledek daňové kontroly je nesprávně či nezákonně rozhodnut, má právo se bránit i po skončení daňové kontroly. Instituty, které lze pouţít

22

Zatloukal T., Daňová kontrola v širších souvislostech, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2011, stran 348, s. 264

44

k obraně nalezneme v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád v § 108 - § 124. Platební výměr lze přezkoumat pouze na základě: Odvolání nebo rozkladu (řádný opravný prostředek) Návrhu na povolení obnovy řízení (mimořádný opravný prostředek) Nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí (dozorčí prostředek) Mimořádné opravné prostředky lze pouţít pouze proti pravomocnému rozhodnutí v daňovém řízení. Mimořádné opravné prostředky mohou být pouţity jen, kdyţ jsou splněny podmínky stanovené zákonem. Oprávnění správce daně, které slouţí k ochraně objektivního práva je dozorčí prostředek. Vykonává se z moci úřední a daňový subjekt na něj nemá právo.

6.4.1. Odvolání Odvolání je nejdůleţitější řádný opravný prostředek, který vydal správce daně na základě daňové kontroly, kterou provedl. S opravným prostředkem musí daňový subjekt vyčkat do té doby, dokud není s obsahem rozhodnutí seznámen správce daně. Daňový subjekt se nemůţe odvolat pouze proti zprávě o daňové kontrole (zpráva slouţí jako důkazní prostředek). Daňový subjekt můţe po skončení daňové kontroly napadnout dodatečný platební výměr. U odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru neexistuje odkladný účinek. Při podání odvolání dochází k odloţení splatnosti doměřené daně aţ na 15 dnů po uplynutí lhůty ode dne, kdy bylo odvolání doručeno. Daňový subjekt se můţe vzdát práva na odvolání aţ po uplynutí lhůty, ve které se odvolání podává. Platební výměr nabývá platnosti dnem vzdání se odvolání. Daňový subjekt nemůţe podat nové odvolání, pokud své předchozí odvolání vzal zpět. Tak jako kaţdá jiná listina, tak i odvolání musí mít určité náleţitosti. Zejména musí obsahovat označení správce daně, jeţ vydal napadení rozhodnutí, označení odvolatele, označení (číslo) platebního výměru, důvody, z jakých je odvolání podáváno, označení důkazních prostředků a návrh na změnu či dokonce zrušení rozhodnutí.

6.4.2. Obnova řízení Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek. Tento opravný prostředek lze pouţít proti pravomocnému rozhodnutí. Jde o případy, kdy nebyl platební výměr napaden v odvolací 45

lhůtě. Rozhodnutí o obnově řízení musí být dostatečně odůvodněno. Správce daně, který provedl daňovou kontrolu v prvním stupni, provede i obnovu řízení. Nařízení obnovy řízení má odkladný účinek. Tento odkladný účinek trvá aţ do vydání rozhodnutí. Během trvání odkladného účinku nám nenastávají ţádné úroky. Nové rozhodnutí ruší původní rozhodnutí. Daňový subjekt se můţe proti novému rozhodnutí odvolat.

6.4.3. Přezkumné řízení Přezkumné řízení je dozorčí prostředek. Přezkumné řízení lze zahájit jen z povinnosti úřední. Daňový subjekt podává návrh na přezkumné řízení. Přezkumné řízení má na starosti daňová správa. Jestliţe správní orgán neshledá ţádné důvody k přezkumnému řízení, nevydá ţádné rozhodnutí, ale jen daňovému subjektu (podateli) sdělí důvody, kvůli kterým se nebude konat přezkumné řízení. Cílem přezkumného řízení je umoţnění zrušení daňového rozhodnutí, jeţ je v rozporu s právním předpisem. Přezkumné řízení slouţí k nápravě právních rozhodnutí, ne skutkových rozhodnutí. Jestliţe některý správce daně zjistí důvody, které jsou rozhodné pro přezkumné řízení, můţe nařídit přezkumné řízení. Proti rozhodnutí, které je v přezkumném řízení vydáno se lze odvolat.

6.4.4. Opravy nesprávností Opravami nesprávností se rozumí opravování lidské nepozornosti, týká se to především různých překlepů, nesprávných výpočtů. Za opravy nesprávností nelze měnit původní smysl rozhodnutí. Na podnět daňového subjektu nebo úřední osoby provede správce daně opravu. Nahradí původní rozhodnutí novým rozhodnutím. Opravu lze provést jen tehdy, pokud neuplynula lhůta pro stanovení daně.

6.5.

Splácení daní

Vyměřil-li správce daně daňovému subjektu doměření daně, a ten nemá tolik financí, aby mohl zaplatit, můţe podat ţádost o splácení doměřené daně. Daňový subjekt musí doloţit objektivní důvody, kvůli kterým není schopen daň zaplatit. O splácení můţe daňový subjekt poţádat, pokud by kvůli splacení daně měl problémy s výţivou svojí či svých blízkých osob, byla-li by újma pro něj moc velká. Dále můţe o splácení poţádat, pokud by zaplacením daňový subjekt zanikl, není-li moţnost vybrat daň najednou, anebo lze-li očekávat částečný nebo úplný zánik povinnosti uhradit daň. Za ţádost musí daňový subjekt zaplatit správní

46

poplatek ve výši 400 Kč. Daňový subjekt je od správního poplatku osvobozen, jestliţe úleva činí trojnásobek či méně neţ trojnásobek sazby. Ţádost můţe podat jak daňový subjekt, tak i jeho zástupce. Ţádost podává daňový subjekt či jeho zástupce na místně příslušný finanční úřad. Správce daně by měl o ţádosti rozhodnout do třiceti dnů ode dne, kdy byla ţádost podána na finančním úřadě. V rozhodnutí stanoví správce daně dobu splácení a podmínky splácení. Za porušení podmínek se s okamţitou platností ruší rozhodnutí, které správce daně vydal.

47

Závěr V této práci jsme se věnovali daňové kontrole a jejímu průběhu. Dozvěděli jsme se něco o daňové kontrole a jejích funkcí. Zjistili jsme, jaké jsou důvody pro zahájení daňové kontroly, její přípravu, různé překáţky v zahájení daňové kontroly a i něco o samotném zahájení daňové kontroly. Řekli jsme si, které osoby (subjekty) se podílejí na daňové kontrole. Popsali jsme si průběh kontroly a moţnosti daňového subjektu, jak se bránit jiţ během daňové kontroly. Dospěli jsme aţ k výsledku daňové kontroly a k jejím sankcím a postihům. V druhé kapitole jsme se dozvěděli, za jakých podmínek se většinou správce daně rozhodne zkontrolovat daňový subjekt. Správce daně můţe provést daňovou kontrolu i na udání. Daňové kontroly probíhají po celém území České republiky. Počet daňových kontrol se liší podle počtu daňových subjektů v různých krajích. Například v hlavním městě je tolik daňových subjektů, ţe je finanční úřady nestihnou všechny během jednoho roku zkontrolovat. Ten, kdo se za celý svůj ţivot nesetká s daňovou kontrolou má buď štěstí, nebo se nachází v kraji, kde je mnoho daňových subjektů a správce daně se rozhodne, ţe jeho není potřeba zatím kontrolovat. V úvodu jsem se zmínila o cíli mé práce, kterým je vyvarování se daňové kontroly. Jak jiţ vyplývá z předchozího textu, vyvarování se před daňovou kontrolou je nemoţné. I v případě, ţe máme účetnictví v pořádku, nevykazujeme ţádné velké částky nebo nezatajujeme skutečnou výši příjmů, můţe se i u nás objevit daňová kontrola. K tomu stačí i jeden anonymní telefonát na finanční úřad.

Seznam použité literatury 1. DRÁB O., TRUBAČ O., ZATLOUKAL T., Obrana před daňovou kontrolou, 1. vydání, Praha: ASPI, a.s., 2006, stran 360, ISBN – 80-7357-223-0 2. KOBÍK Jaroslav, Daňová kontrola (daňová řada), 1. vydání, Praha: ASPI, a.s., 2006, stran 112, ISBN – 80-7357-170-6 3. PREKŠL Karel, Jdeme k Vám na daňovou kontrolu (metodická příručka pro provádění kontrol finančním úřadem), Brno: KONZULTA, 1998, stran 54, ISBN – 80-902-488-0-2 4. ZATLOUKAL Tomáš, Daňová kontrola v širších souvislostech, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2011, stran 348, ISBN – 978-80-7400-366-0 5. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád 6. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků 7. Česká daňová správa. Dostupný z WWW.

Seznam použitých tabulek 1. Tabulka č. 1, Počet daňových kontrol za rok 2009 a 2010, Výroční zprávy české daňové správy za rok 2009 a 2010, dostupné z 2. Tabulka č. 2, Počet daňových subjektů za rok 2009, Výroční zpráva české daňové správy za rok 2009, dostupné z 3. Tabulka č. 3, Počet daňových subjektů za rok 2010, Výroční zpráva české daňové správy za rok 2010, dostupné z

Daňová kontrola a její průběh

Recommend Documents