Daniel Reynek. fotografie

Daniel Reynek fotografie

G a l e r i e v ý t va r n é h o u m ě n í v N ác h o d ě G ALERIE MĚ S ÍC VE DNE V Č E S K ÝCH B UDĚ J OVICÍCH

Daniel Reynek fotografie

Svět Daniela Reynka ,,Vše věrně podle přírody“ – ale jakou lstí ji podat mému umění? Vždyť sebemenší částečka je pořád nekonečná! Friedrich Nietzsche

Fotografiemi Daniela Reynka vstupujeme do osobitého petrkovského prostředí, v němž je ukotveno Danielovo vidění skutečnosti, čerpající z onoho genius loci, jež vdechl Petrkovu především Danielův otec Bohuslav Reynek, velký český básník a grafik. Pro Bohuslava Reynka básníka i grafika bylo umění především prostředkem, jak dešifrovat vše nepoznatelné a tušené, v nichž je skryto tajemství našeho bytí. Čím intenzivnější byla Reynkova snaha dotknout se tohoto tajemství, tím oproštěnější od všeho snadno poznatelného byla jeho poezie i grafická tvorba; v pozdních Reynkových grafikách jsme často v oblasti tušeného, skrytého v pavučinové spleti čar, v jeho verších pak vstupujeme hluboko do básníkova nitra, kde mezi stíny stínů hledá básník světlo víry a definitivního smyslu všeho. Uvažovat o díle Bohuslava Reynka v souvislosti s fotografiemi jeho syna není násilnou konstrukcí, protože je zde jistá sourodost obou tvůrčích pohledů na skutečnost. Daniel svému otci řadu let pomáhal s tiskem grafických listů a přitom si uvědomoval, že podstata zobrazení ve výtvarném umění nespočívá v kopírování toho, co existuje, ale ve vytváření přesvědčivého dojmu, že zobrazovanou věc takto vidíme. Tyto intence mohla přesvědčivě dokládat grafika i různé další výtvarné projevy, ale mohla být jejich nositelem i fotografie? To jistě velmi intenzivně vnímal Daniel Reynek při spolupráci s otcem, který mu mimochodem koupil v roce 1963 první fotografický aparát. Toto tázání vycházelo z tradiční interpretace vztahu malířství a fotografie, na nějž bylo vždy víceméně pohlíženo z perspektivy malířství. Fotografie byla v tomto vztahu chápána jako agens malířovy tvorby, jako jeho pomocník. V průběhu let a díky stálému dotyku s otcovou grafickou tvorbou začíná sílit v Danielu Reynkovi vědomí, samozřejmě s přispěním odborné poučenosti, že i fotografie může být samostatným výtvarným Daniel se svým otcem Bohuslavem Reynkem a bratrem Jiřím, Petrkov 1967, foto Dagmar Hochová.

médiem, vyvázaným z malířského područí. Její technické možnosti mohou vnést do světa něco, co v něm dosud nebylo. Stačí, když pomocí fotografických postupů zvětšíme třeba pár čtverečních centimetrů z Brandlova obrazu, izolujeme je z daných souvislostí a jsme svědky zvláštního objevu. Malý výsek z obrazu a máme před očima pojednou jakoby obraz z jiného světa, z jiné planety. Lidského ducha neobyčejně láká spojovat nespojitelné a probouzet tak iluzi zdánlivé jednoty všeho se vším, která člověku otevírá bránu do prostoru netušené obraznosti, která vždy byla a je synonymem svobody. Tímto poznáním, posílen znalostmi fotografických možností, nutně musel projít Daniel Reynek, když začal superpozicí dvou fotografických záznamů skutečnosti instalovat svůj imaginativní svět. A tak mohl vstoupit do pověstné petrkovské zahrady, kterou jsem kdysi připodobnil k zahradě z Alain-Fournierova Kouzelného dobrodružství, a svým fotografickým objektivem potvrzoval Valéryho sentenci, že „strom je mnohem víc než strom“. Každá větévka, podzimní list, květ či kapka vody na okenním skle dokumentují krásu světa, jež k nám promlouvá i v tom nejvšednějším detailu zpřítomněném fotografickými záběry. Danielovy fotografické montáže svou snovou fantaskností a osobitou krásou jakoby souhlasily s básníkovou otázkou, zda-li nejsou naše oči „onou neprobádanou kaluží tekutého světla, kterou Bůh rozlil v nás samých “ (P. Claudel). Básnickou a grafickou tvorbu Bohuslava Reynka můžeme vnímat jako odraz touhy po nalezení smyslu a jeho definování v souřadnicích evangelijní zvěsti; tato transcendentála se stala pro B. Reynka nejvyšším stupněm seberealizace. Danielovy fotografické montáže nesledují tyto otcovy kroky, Daniel Reynek – fotograf je především okouzlen těmi nejprostšími jevy, jimiž je obklopen, v kráse jejich netušených souvislostí nalézá svou osobitost, směřující k chvále stvořeného jsoucna v jeho netušené zázračnosti. Zároveň ovšem – a to je důležité zdůraznit s vědomím, že jejich autor prožil většinu života v totalitě – byly a jsou pro Daniela Reynka fotografické montáže symbolem svobody, kdy se zbavoval všeho utilitárního a vstupoval do světa svobodné imaginace. A svou tvorbou přesvědčivě dokazuje, že svět nikdy nevypadá jako fotografie, ale fotografie může vypadat jako svět. A v něm nalézá Daniel Reynek, řečeno s Gastonem Bachelardem, svůj „šťastný prostor“ a rozmnožuje tak osobitým tvůrčím gestem onen stále přítomný petrkovský genius loci. Jaroslav Med

Daniel Reynek / fotografická montáž 273















Daniel Reynek 1928 9. června se narodil v La Tronche u Grenoblu ve Francii jako syn básníka a grafika Bohuslava Reynka a francouzské básnířky Suzanne Renaud. 1936 Rodina přestává pravidelně jezdit na léto do Grenoblu a trvale se usazuje v Petrkově na Českomoravské vrchovině. 1940 D. Reynek dostává svůj první fotoaparát Box-Tengor. 1944 Rodný statek je zabrán nacisty, Reynkovi žijí rok ve Staré Říši u Florianů. 1947 Začíná s Bohuslavem Reynkem tisknout jeho grafiky; tato spolupráce trvá do otcovy smrti. 1949 Petrkovský statek je zestátněn; D. Reynek posléze pracuje jako řidič u Pozemních staveb Havlíčkův Brod. Tuto profesi pak vykonával až do penze. 1950 Narukoval na vojnu, ale předčasně je ze zdravotních důvodů z vojenské služby propuštěn. 1952 Rodina se stýká s Vladimírem Holanem. Daniel za básníkem často na Kampu dojíždí. Polovina padesátých let D. Reynek se podílí na pokusech svého otce s metodou upravovaného skleněného negativu tzv. cliché verre. 1959 Na petrkovském statku působí JZD, začíná doba nejtužšího útlaku. 1964 Umírá Suzanne Renaud. Polovina šedesátých let D. Reynek ytváří fotografické koláže, které vznikají složením dvou čtvercových barevných pozitivů (pracuje fotoaparátem Praktisix). 1971 Umírá Bohuslav Reynek. 1971 D. Reynek se žení s Květou Medovou. 1973 Narodil se syn Michael. 1975 Narodila se dcera Veronika. 1984 Na statku v Petrkově proběhla velká celodenní prohlídka Státní bezpečnosti. 1989 Umírá Květa Reynková. 1990 Rodině je vrácen zabavený majetek. 1991 Prvně byly uvedeny fotografie D. Reynka na veřejnost v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem při výstavě Bohuslava Reynka; výstavu připravila Anna Fárová. 1994 Byla uspořádána první malá samostatná výstava D. Reynka v Galerii Aoste u Grenoblu ve Francii. 1996 Veronika Reynková začíná vydávat knihy. 2003 Uskutečnila se první samostatná výstava autorových fotografií v ČR, v prostorách PEN klubu v Praze. 2004 S mladším bratrem Jiřím jsou spoluautory knihy vzpomínek Kdo chodí tmami (Torst, Praha). 2005 Proběhly výstavy v Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích a v Městské galerii Hasičský dům v Telči. 2008/2009 Byla zorganizována putovní výstava Reynkových snímků v rámci projektu Sdružení měst České inspirace v Chebu, Poličce, Litomyšli, Hradci Králové, Kutné Hoře, Telči a Třeboni. Daniel Reynek s kocourem Vendulkou, Petrkov únor 2008, foto František Nárovec.

© Daniel Reynek – fotografie Vydala Galerie výtvarného umění v Náchodě ve spolupráci s Galerií Měsíc ve dne v Českých Budějovicích u příležitosti výstavy v GVUN – zámecké jízdárně na ochozu, 4. 3. – 1. 5. 2011. Publikaci připravila a graficky zpracovala Reklamní agentura eF, České Budějovice. Tisk Typodesign, s.r.o., České Budějovice. Náklad 200 kusů. ISBN 978-80-87069-26-4

Daniel Reynek. fotografie

Recommend Documents