Druhá hnědá studie o zmrdech
D-FENS Publikováno s laskavým svolením autorka. Zdroj http://www.dfens9.wz.cz V druhé části studie o zmrdech bych rád stručně rekapituloval minulý díl. Řekli jsme si, kdo je zmrd, jak se chová, jak jej můţeme přivést do úzkých, jak se proti němu bránit a konečně popsali pár případů zmrdů. Hlavním mottem boje se zmrdy musí být: Zmrd by raději porodil jeţka, neţ by utrpěl poráţku. Ještě před vlastní statí malá osobní vsuvka : často bývám tázán, jak jsem k těm hovadinám o zmrdech přišel. Základy klasické zmrdologie jsem nastudoval na vysoké škole. Vysoké školy obecně jsou něco jako pětiletá tréninková soustředění pro zmrdy. Naučí se tam základní praktiky, jako například lízání řiti, prázdné tlachání nebo vykrádání myšlenek, které pak přenesou do praktického ţivota. Mým duchovním vůdcem byl nadaný zmrdozpytec Pavel P. Nemůţu prozradit celou jeho identitu, protoţe Pavel pracuje a bojuje se zmrdy přímo v jejich Mekce, t.j. v Praze. Pavel disponuje výbornou schopností rozeznat zmrda a zaujímá k nim vyhraněný postoj. V dobách našeho studia sice disponoval určitými mezerami v názvosloví, například neznal vůbec pojem zmrd. Tituloval je máslo, vokurka, heliovar (to není ovar z vrtulníku, ale obchodní značka samotmavících brýlových skel) nebo prostě jen idiot. Tehdy, kdyţ jsem byl mladý a blbý, jsem si myslel, ţe zmrda lze poznat podle jejich zvyků a obyčejů. Vytvořil jsem proto disciplínu zvanou kognitivní zmrdozpyt. Zabýval jsem se některými vnějšími ukazateli chování a jednání zmrdů s cílem rychle identifikovat zmrda. Povaţoval jsem to za důleţité, protoţe zmrda je nutno demaskovat ještě dříve, neţ se plně rozvine. Bohuţel, po čas jsem musel konstatovat, ţe tato teorie není 100% účinná a ţe můţe vést k tomu, ţe zařadíme mezi zmrdy i člověka, který vůbec zmrdem není. Je to asi takto : pokud řekneme, ţe co Čech, to muzikant, pak to neznamená, ţe všichni muzikanti jsou taky Češi. Mezi zmrdy prostě neplatí zákon ekvivalence a nelze prohlásit, ţe kdyţ jeden zmrd vykazuje nějaké vnější znaky, ţe jiný člověk se stejnými znaky je v důsledku toho zmrd. Byl jsem tedy nucen toto učení přepracovat na "pravděpodobnostní kognitivní zmrdologii", která vychází z toho, ţe mezi zmrdy je zvýšená pravděpodobnost výskytu nějakého vnějšího znaku. Jinak řečeno, pokud na někom zaznamenáme výskyt nějakého vnějšího znaku typického pro zmrdy, je větší pravděpodobnost, ţe je to taky zmrd. A zde jiţ ekvivalence platí. A nyní jiţ k rozboru nejčastějších rituálů zmrdů :
Zmrdova image Zmrd, jak jiţ bylo řečeno, dá hodně na svoji image. Špičkoví zmrdi dovedou měnit masky jako herec kabuki. Během jednoho dne je zmrd uhlazeným manaţerem v naţehlených kalhotách a s výraznou kravatou, sportovcem v teplákové soupravě nebo třeba hráčem golfu v kostkaté čepici. Z oblečení tedy nelze odvodit nic. Znám sice několik zmrdů, kteří chodí v obleku a kravatě i na očkování proti tetanu, protoţe ţijí představou, ţe tam potkají svého šéfa a udělají na něj dobrý dojem
Poměrně dost se dá vydedukovat z jiných detailů. V začátku mobilní komunikace nosili zmrdi velmi viditelně mobilní telefony, aby kaţdý poznal, jak jsou nepostradatelní. Tato móda uţ poněkud ustoupila do pozadí, jednak proto, ţe mobily jiţ nejsou velké jak cihla, takţe nejsou tolik vidět, ale také proto, ţe dnes má i naprostý sociální případ nejméně jeden mobil. Zvonění mobilu v plné restauraci nebo v jakémkoli kolektivu je pro zmrda rajskou hudbou, protoţe do něj můţe okamţitě začít důleţitě ţvanit. Hodně zmrdů nyní opouští svá auta s hands-free na hlavě, aby nám ukázalo, ţe je ani v autě je nenechají na pokoji. Kdyţ to potkáte někde na záchodku, myslíte si, ţe Keanu Reeves si z Matrixu odskočil na malou a hned zase půjde zpátky. Hodně zmrdů doplnilo svoji domácnost o psa. Čím větší, tím lepší. Pro zmrda má pes význam jako demonstrátor zmrdovy vlastní agrese. Zmrd si tedy nepořídí bernardýna nebo kólii, protoţe tito psi vypadají nanejvýš mírumilovně. U zmrda v boudě spí pitbull nebo nějaké podobné psí prase a zmrd se rád chlubí tím, ţe jeho zvířátko je "ostrý". Druhotnou sluţbou, kterou poskytuje zmrdovi němá tvář, je psova podlézavost k člověku a to taky dělá zmrdovu egu sakra dobře.
Zmrd se baví Další součástí mých studií bylo, jak zmrdi tráví volný čas. Zde se dalo dopracovat k poměrně jednoznačným závěrům. Podstatná skupina zmrdů provozuje kolektivní sporty nebo sporty velkou mírou agrese, tedy třeba hokej, fotbal, dále třeba taek-won-do nebo kickbox. Děje se tak bezpochyby proto, ţe při kolektivním sportu se zmrd můţe schopných hráčům schovávat za zády a částečně profitovat z jejich způsobu hry, u té druhé agresívní skupiny je v pozadí potřeba zmrda dobíjet si baterky a dodávat si sebevědomí mlácením do jiného zmrda. Změkčilejší zmrdi sáhnou po tenisu nebo golfu, protoţe je to otázka prestiţe. Na golf a tenis se nechala aplikovat kognitivní teorie i bez pravděpodobnostní nadstavby. Sport je zmrdům vlastní a v logice mnohých sportů se zpravidla nacházejí. Na druhé straně, existují sporty, kterým se zmrdi vyhýbají - většinou jsou to sporty, kde je úspěch a neúspěch poznat. Pokud by zmrd při skoku do výšky shodil laťku, tak to neokecá. Nemůţe říct, ţe mu jiný zmrd špatně přihrál nebo ţe má špatnou formu. Prostě tyčku shodil a jiný to skočil a zmrd tím pádem okusí kyselé ovoce neúspěchu. Pak také existují sporty a záliby, které vyţadují neustálé sebezdokonalování nejen po stránce fyzické, ale také třeba manuální, inteligenční nebo morální, a to není nic pro zmrdy. Profesionální sportovci jsou v mnoha případech také vrcholovými zmrdy. Vzpomeňme na řadu dopinkových afér (do kterých se vehnali zmrdi sami v jejich slepé snaze dosáhnout za kaţdou cenu vrcholu), korupci a propojení vrcholového sportu s organizovaným zločinem nebo na příklad extrazmrda jednoho druhdy úspěšného cyklokrosaře, který hulvátskou jízdou způsobil tragédii a nedovedl se k ní postavit lidsky přijatelným způsobem.
Zmrd za volantem Díky zálibě v autech jsem detailně a dlouho analyzoval, čím a jak zmrdi jezdí. I zde platí pravidlo nonekvivalence. Pokud tedy zmrdí jezdí častěji nějakou značkou, neznamená to, ţe všichni majitelé takového auta jsou zmrdi. Pro zmrda je auto velmi důleţité. Pro mnohé zmrdy je pořízení luxusního vozu první metou jejich slizkého ţivota. Zmrd si často vybírá auto, které vyjadřuje jistou dominanci. Tedy
například off-road s masívním rámem vpředu nebo větší osobní vozy. Značné obliby se u zmrdů těší Škoda Octavia, zřejmě pro svůj dynamický design a to, ţe kdysi byla symbolem společenské prestiţe. Kdo Octavii zná, ví, ţe se jedná o uvnitř nevhodně řešené a podmotorované auto, které se v Německu těší oblibě mezi důchodci právě díky nevýrazným jízdním vlastnostem. Kdo chce se dobře povozit, musí volit vyšší verze s vyšším obsahem, coţ ale zase převyšuje finanční moţnosti mladých zmrdů, kteří potom musejí zkoušet dominovat feliciím, favoritům a celé kolonii starých aut v sociálních modelech 1,4. Další stálice zmrdského autosalonu jsou Audi A6 a VW Passat, protoţe automobilka Volkswagen vytrvale přikrmuje fámu, ţe se jedná o vozy určené pro manaţery. Sociálně slabší zmrdi pak sáhnou po BMW trojkové řady o stáří kolem deseti let. Zmrd je ochoten se pro pořízení vysněného vozíku značně zadluţit. Znám zmrdy, kteří sice ve svých fárech vypadají velice cool, ale leasingové splátky budou splácet aţ do dalšího průletu Haileyovy komety. Zmrdi jezdí jako prasata. Pokud vidíte auto jet na červenou, ignorovat přednost v jízdě nebo předjíţdět přes dvě čáry, tak si buďte jisti, ţe za volantem sedí zmrd. Zmrd ve své velké káře pohlíţí na bezpečnostní opatření a předpisy silně svrchu a ignoruje je doufaje, ţe ho pětapadesát koní jeho jako tank těţké oktávky spolu s neořesitelným egem z toho vţdy nějak dostane, nebo ţe ostatní uhnou. Někdy to neklapne a zmrda pak musejí vystříhat hasiči. Škoda je, ţe zmrdský způsob jízdy často ovlivní osudy nevinných lidí, kteří se bohuţel nacházeli v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Největší pohroma je koupit si ojeté auto po zmrdovi. Zmrd nemá k ničemu respekt a tak se ani k autu nedovede chovat přiměřeně. Jiţ po několikaměsíčním pouţívání auta zmrdem je v tak bídném stavu, ţe je třeba jej znovu vyrobit.
Zmrd si hledá místo Paní učitelka : Máničko, čím bys chtěla být? Mánička : Kadeřnicí. Paní učitelka : A ty, Pepíčku ? Pepíček : Automechanikem. Paní učitelka : A co ty, Lukášku ? Lukášek : Sím, paní učitelko, já bych chtěl být zmrd. Bohuţel to takhle většinou nebývá. Zmrd dostává od rodičů, často taky zmrdů, jakousi redukovanou sadu instrukcí, jak se v ţivotě chovat, aby nemusel nic dělat, nést ţádnou zodpovědnost a aby měl za to velké peníze. Poměrně často mu také rodiče prošlapou cestu do nějakého místa, na které je poţadován "mladý dynamický zmrd". Zmrdi vyhledávají ty pozice, kde je ztíţená kontrola výsledků jejich práce. Jak jsme si jiţ řekli, zmrd neunese neúspěch a zároveň nedovede nic udělat pořádně. Jedinou šancí pro něho je, najít si místo takové, kde nelze stanovit objektivní kritéria pro jeho hodnocení. Výsledky práce lékaře, pilota, kadeřnice nebo mechanika lze jednoznačně hodnotit v reálném čase, zatímco výsledky práce státního úředníka, prodejce nebo konzultanta jen stěţí. S velkým výskytem zmrdů jsem se setkal v následujících oblastech :
Oblast výpočetní techniky. Zde zmrdi jednoznačně hřeší na neznalost problematiky počítačů a zpracování dat širokou veřejností. Pokud přijde nějaká tetka koupit počítač do krámu ke zmrdům, vsaďte se, ţe ji začnou obš'tastňovat moudry jako : "Celeron osmistovka je sice lepší neţ áemdéčko na stejných herzích, ale zase.." namísto aby se jí zeptali, nač to vlastně potřebuje a definovali pro ni nejvýhodnější řešení. Z toho plyne další poučka, totiţ ţe zrmd rád vypadá chytře. Ale pomněte : vy jakoţto uţivatel nejste povinnen znát princip počítače ani jeho jednotlivé komponenty. Naopak, prodavač je povinen vám to vysvětlit, protoţe je to jeho práce. Navíc, zkompletovat jakýkoli počítač a nainstalovat do něho software není v dnešní době nijak těţké a zvládne to kaţdý, kdo má jen trochu zájem a kříţový šroubovák. Zmrdi v prodejnách s počítači nebo v různých IT odděleních nejsou tedy posly světla, ale trapnou bandou vejtahů. Prodej mobilních telefonů. Dynamicky se rozbíhající "mobilizace" přinesla zmrdům nové perspektivy. Opět je to tak, ţe v mobilech se spousta lidí nevyzná. Zmrdi je ale rádi poučují poloanglickými výrazy a dělají z nich úplné kretény. Hází po běţném spotřebiteli spousty termínů a ten pak nakonec odchází z obchodu s telefony s nějakým krámem, kterými na západ od nás podkládají kratší nohu u stolu, a smlouvou s telekomunikační společností na dva roky. Zde platí úplně to samé, co v IT oblasti : nejste povinen se v tom vyznat. Ruku na srdce : viděli jste někdy v obchodu s mobily prodávat staršího člověka? Ne. Je to tam samej mladej zmrd. Mobilní operátoři se nepochybně nacházejí ve stádiu ovládnutí zmrdy stupně tři, tzn. zmrdi zaměstnávají další zmrdy a okupují celé firmy. Produktem zmrdů jsou také imbecilní reklamy na mobilní telefony, které jsou hyperaktivností a jásavostí deprimují většinu populace ještě více neţ reklamy na vloţky. Zdá se, ţe mobilní operátoři uţ ani nepředpokládají, ţe by jejich produkty nakupoval někdo jiný, neţ zase zmrdi, a chovají se podle toho. Pro mne je jakýkoli styk s mým mobilním operátorem nanejvýš protivný a raději bych si nechal vyšetřovat oční pozadí, neţ bych šel do příslušného obchodu. Obchod a servis aut. Aniţ to víme, nové auto kupujeme také často od zmrdů. Pořád je to o tom samém : roste počet lidí, kterým zkratky ABS, ESP, MPi a dalších zbývajících dvěstědvacetosm podobných neříkají vůbec nic. Pokud se někde otevře takováto mezera, vleze do ní zmrd. Některé autosalóny jsou uţ zcela pod kontrolou zmrdů. Přijdu takhle jednou do autosalónu jedné významné firmy, kterou zaloţil před válkou Ferdinand Porsche a který se teď musí obracet v hrobě. Chtěl jsem součástku na mé německé auto v hodnotě asi tisíce korun českých a dva zmrdi se mnou vymetli tak, ţe jsem se nestačil divit. Nostalgicky jsem přitom uvaţoval nad tím, ţe moţná právě kdyţ jsem dělal autoškolu, oni zrovna protekli trubkama, a také o tom, ţe coby pracovník automobilového průmyslu vím o autech ještě o dost víc neţ oni oba dohromady, a vy si to říkejte taky, protoţe oni o tom skutečně nemají vůbec ponětí a nedozvíte se od nich nic víc, neţ si přečtete v létáku. Součástku jsem samozřejmě nedostal. Kdyţ si jdete koupit ke zmrdům auto, počítejte s tím, ţe vám vnutí něco, co nikdy nebudete potřebovat a ještě z vás udělají idota. Doba zaběhaných fachmanů je nenávratně pryč. Zmrdi vám taky rádi auto opraví. Zmrdi v autoopravárenství jsou mimořádně zákeřní a rovněţ hřeší na to, ţe nemůţete ohodnotit kvalitu jejich práce. Existují pořád ještě určité oázy klidu, kde vás neoškubou. Pak jsou taky místa, kde ze začátku sondují, jak moc se v autech vyznáte a podle toho zvolí strategii oškubávání. Těchto míst je většina - naučte se nějaké zmrdí moudro, ze začátku jim ho řekněte a ušetříte. Nakonec jsou místa, kde vám oškubou bez varování - to bývají většinou firemní autosalóny. Kdyţ si přijdete auto vyzvednout, zmrdi automechanici na vás vyvalí mrak automobilních mouder, kterým nerozumíte, seberou vaše prachy, vrazí vám klíče do ruky a tradá.
Rájem méně vzdělaných zmrdů, kteří se nedostali do tréninkových táborů alias vysokých škol, jsou zmrdi obchodující s ojetými vozy. Jedná se o tzv. zmrdy divoké, kteří ţijou poněkud zpustlejším ţivotem neţ zmrdi kariérní. Osobně jsem se přesvědčil, ţe ve čtyřech autobazarech z pěti vládnou pevnou rukou skupinky třech aţ šesti mladých prachatých zmrdů. Ţe z vás udělají idiota, je asi to nejmenší, co se vám můţe stát. Většinou od nich odcházíte jako hlupák, bez peněz a s nějakým krámem, jehoţ původ vzbuzuje skoro stejně otazníků jako jeho technický stav. Zde je na místě se zmínit o přístupu zmrdů k porušování zákonů. V autobazarech přímo kvetou nezákonné kšefty - kradená auta, kradené součástky, podvody na kupujících i prodávajících. Kdybyste přišli za zmrdem a řekli mu, ty jsi zloděj, tak se urazí aţ do morku kostí. On je pouze obchodník a zprostředkovatel, ţe jste si koupil mizerný auto, to je vaše věc. Pokud ojeté auto kupujete, sepíšou s vámi zmrdi smlouvu, ve jejíţ přílohou je doloţka o technickém stavu. A podle té je vaše nové auto úplný šrot. Kdyţ pak chcete vůz proti autobazaru reklamovat, vytáhnou ji ven a řeknou - ale vţdyť jsme vám to říkali! Zmrd podvádí často a rád, protoţe nemá svoje zásady, ale pouze svoje zájmy. Zmrd v politice Uvedené tři příklady semenišť zmrdů nejsou zdaleka vyčerpávající. Pokud se zmrd chce uchytit v nějakém z výše uvedených oborů, musí mít aspoň určité technické minimum. Zmrdi, kteří nejsou tohoto schopni, se zpravidla dávají k těmto institucím : - státní úřady - média jsou ve své většině hlásnými troubami zmrdů - občanské iniciativy, neziskové organizace, ekologické spolky. Ne nepodstatná část zmrdů zamíří do politiky. Sféra vrcholové politiky je něco jako Top Gun zmrdů, tam se dostanou jen ty nejlepší z nejlepších. Protoţe zde se jich v pozicích různých tiskových mluvčích a asistentů mnoho neuţiví, hodně nadějných zmrdských talentů v současné době mrhá svými schopnostmi na lokální úrovni. Dá se říct, ţe česká politická scéna, bez ohledu na stranickou příslušnost, se nachází v pokročilé fázi třetího stádia - tedy ţe zmrdi začínají poţírat jiné zmrdy. V posledních měsících se stupňuje tlak mladých zmrdů v regionech na staré zmrdy v Praze, aby uvolnili hráz přílivu mladých zmrdů. Staří zmrdi tak nechtějí učinit, protoţe by prolomení jejich obrany proti mladým zmrdům znamenalo jejich zkázu. Sociálnědemokratičtí zmrdi se zkoušeli jeden čas bránit tím, ţe mezi skupinku starých zmrdů umístili dva nebo tři mladé, čímţ věkový průměr celé bandy poněkud klesl a mladí zmrdi z niţších úrovní a zmrdi v médiích ztratili hlavní argument, coţ bylo poměrně obratné. Nyní obracejí mladí zmrdi své lačné pohledy k blíţícím se volbám ve snaze konečně urvat větší kus koláče. Předpokládám, ţe další vláda nebude jiţ vládou "moudrých a zkušených", ale "mladých a dynamických". Sám jeden zmrd v politice nic neznamená, proto je nutné najít vhodnou politickou stranu. Politická strana je skupina zmrdů fungující na principu hry letadlo. Zakládající členové prodávají své vize níţe postaveným členům a ty je zase postupují na další doufaje, ţe se budou moci postavit do jejich čela. Hraje se na několika paralelních větvích, kterým se říká frakce. Pokud počet účastníků této pyramidové hry včetně voličů dosáhne určitého počtu, vstoupí do hry řada soukromých a polosoukromých subjektů, kteří koupí ideje i osoby zmrdů
na špičce a tomu se pak říká lobování a děje se to tu pořád. Do hry také vstoupí stát a nemálo na to přispěje. Typické pro tuto hru, stejně jako pro letadlo je, ţe ti úplně dole z toho kromě planého očekávání a účtenek za členské poplatky nemají vůbec nic. Většina zmrdů své šlépěje zpočátku směřovala ke straně, která si říká ODS. Věty jejího lídra, jako třeba "peníze jsou aţ na prvním místě", "neznám špinavé peníze" a mnoho podobných musely znít zmrdům jako rajská hudba. ODS silně propagovala "schopné silné a dynamické osobnosti", které dnes jiţ dílem sedí v kriminálu za zcela konkrétní delikty, nebo je proti nim vedeno trestní stíhání. Stavěla zájmy jednotlivce proti zájmům společnosti, coţ je zmrdům rovněţ vlastní. Morálka, spravedlnost nebo vlastenectví měly pro ODS cenu pouţitého toaletního papíru a to zmrdi tvrdí také. Bohuţel, pánové Ruml a Pilip vyhnali armádu zmrdů z ráje, kdyţ stranu rozdělili vedví (stačilo k tomu, kdyţ její proslulý lídr opustil tuto republiku na dovolenou, klasická to ukázka přezmrdování jako finálního stádia třetí fáze). Poselství, které nám po této pro tolik zmrdů idylické době zůstalo, nehodlám dlouze komentovat, ale modrý pták při svém poletování po zemi české roznesl příliš mnoho hoven a ještě zdaleka nejsou všechna odklizena. Skutečně mistrovským dílem zmrdů se stala kupónová privatizace. Na kupónovou privatizaci se můţeme dívat jako na zdařilý ambiciózní pokus zmrdů o rozdělení národního majetku mezi sebe samotné za spolupráce slušných lidí. Mimochodem, Klausova věta "to je hluboké, ale opravdu hluboké neodrozumění" je přímo jasnou ukázkou mlţení z minulé úvahy. Od tehdy aţ doposud nejde nalézt stranu, ke které by zmrdi výrazněji tíhli. Difundují tedy do všech čtyřech hlavních stran a čekají, co z toho bude. I v tomto mezičase dosáhli mnoha úspěchů. Jedním z nejvýznamnějších je vytvoření schizofrenního pojmu "státotvorná opozice", aplikací kteréhoţ se jim podařilo vyloučit z veřejného ţivota strany nacházející se obou krajních křídlech pravice a levice. Je zde opět patrný odpor zmrdů k jakýmkoli vyhraněným názorům a naopak náklonnost ke všemu rozplizlému, jako například slovo "pravostředová". Podobné myšlenkové modely vedly i k pojmu "opoziční smlouva". Zmrdi, kteří nemají na to, aby působili v politice (říkají, ţe na to nemají ţaludek. Já vám říkám - ti mají ţaludek na všechno!), působí ve všelijakých nezávislých spolcích, občanských iniciativách a podobných bandách. Navenek to působí dojmem, ţe to dělají zadarmo, ale zdání klame. V těchto spolcích nacházíme často takzvané zmrdy idealisty, tzn. zmrdy, kteří doufají ve spojení realizace vlastních vizí, dobrého byznysu a mocenského vlivu. Média jsou něco jako nervová síť celé komunity zmrdů. Zmrdi v médiích obvykle úzce kooperují se zmrdy v politice s cílem dosáhnout vhodného formování veřejného mínění. Zmrdi stačili povýšit mediální působení na mnohem vyšší úroveň : dnes jiţ vám média jen neříkají, co se právě událo, ale rovnou vám podsunou, zda je to dobré nebo špatné. A o tom, co je dobré a co špatné, rozhodují samozřejmě zmrdi, takţe s kaţdou informací, kterou k vám vyšlou, vymazávají kousíček vašeho vlastného já a na jeho místo dosazují kousek zmrda. To by bylo asi všechno ke zmrdím rituálům. Pomněte, ţe existence některých vnějších znaků není ještě důkazem, ţe máme před sebou zmrda, a naopak, ţe pokud máte před sebou zmrda, ţe se u něj budou vyskytovat popsané symptomy. Jsou to prostě zmrdi a jsou nevyspytatelní. Na závěr seznam nejproslulejších vynálezů zmrdů pouţitých pro oblbování slušných lidí : 1940 : krabička poslední záchrany
1948 : diktatura proletariátu 1960 : popmusic 1967 : pozitivní diskriminace 1985 : Windows 1990 : kupónová privatizace 1991 : Hnutí Duha 1992 : trvale udrţitelný rozvoj 1995 : Windows 95 1997 : čtyřkoalice 2000 : Vitacal
