Studie o právech dítěte Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdělávání v oblasti práv dětí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dětí v České republice prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc. JUDr. Jana Zezulová, Ph.D. Mgr. Jaroslav Větrovský Mgr. et Bc. Lucie Obrovská JUDr. Zdeněk Kapitán, Ph.D. Mgr. Anna Hořínová
Studie o právech dítČte
AUTOěI PRÁVA DÍTċTE V KONTEXTU Dalibor Jílek, profesor katedry práva Institutu mezioborových studií v BrnČ, profesor mezinárodního práva Panevropské vysoké školy v BratislavČ, Fakulta práva, od roku 2010 þlen Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti Rady Evropy (European Commission against Racism and Intolerance - ECRI), expert lidské dimenze Organizace pro bezpeþnost a spolupráci v EvropČ – OBSE
JUSTICE NAD MLÁDEŽÍ Jana Zezulová, Ĝeditelka kabinetu nejvyššího státního zástupce, Nejvyšší státní zastupitelství v BrnČ, odbornice na problematiku trestního zákonodárství nad mládeží a trestnČprávní ochranu dČtí
VZDċLÁVÁNÍ DċTÍ – MIGRANTģ – JAK UýIT, CO JE DOBRÁ A CO ŠPATNÁ PRAXE Jaroslav VČtrovský, doktorand Ústavu mezinárodního a evropského práva Panevropské vysoké školy v BratislavČ, Fakulta práva, þlen výkonné rady ASIM (Asociace pro právní otázky imigrace)
PRÁCE DċTÍ A PRÁVO NA VZDċLÁNÍ Lucie Obrovská, právniþka KanceláĜe veĜejného ochránce práv, oddČlení rovného zacházení, doktorandka katedry právních dČjin PF-MU
PRÁVA DÍTċTE A ROZVOJ SPOLEýNOSTI ZdenČk Kapitán, Ĝeditel ÚĜadu pro mezinárodnČ právní ochranu dČtí v BrnČ, odborník v oblasti mezinárodnČprávní ochrany dČtí, mezinárodního procesního práva, mezinárodního a evropského soukromého práva
DÍTċ A RODINA Anna HoĜínová, právniþka KanceláĜe veĜejného ochránce práv, oddČlení rovného zacházení, doktorandka katedry obþanského práva PF-MU se zamČĜením na právo rodinné
RECENZENTI (OPONENTI) PUBLIKACE Mgr. Petra Ali Doláková Mgr. Martina Poláková Mgr. Igor Nosál, Ph.D.
Úvodní poznámka Spoleþenské, pracovní þi partnerské vztahy mají v sobČ náhodnost, nikoli nezmČnitelnou osudovost, jak se þasto píše. Tanweer Ali a Petra Ali Doláková oslovili jednoho zimního dne roku 2008 v ŽenevČ Jeana Zermattena, Ĝeditele Mezinárodního institutu pro práva dítČte ze švýcarského Sionu, toho þasu taktéž místopĜedsedu Výboru OSN pro práva dítČte. Z jejich setkání vzešla pozdČji myšlenka založit spolupráci mezi dvČma nevládními organizacemi. Na jedné stranČ kooperaþního vztahu byl svČtovČ uznávaný institut, prĤkopník v prosazování práv dítČte, a na stranČ druhé nadšení ýesko-britské o.p.s., která se v té dobČ vČnovala zejména práci s dČtmi a rodinami ze sociokulturnČ znevýhodnČného prostĜedí v BrnČ. SpoleþnČ jsme pĜipravili projektovou žádost o grant ve Fondu partnerství, který je spolufinancován vládou Švýcarské konfederace a státním rozpoþtem ýeské republiky, s cílem pĜenést ze Švýcarska do naší zemČ zkušenosti dobré praxe v oblasti práv dítČte. Naše žádost byla schválena a díky tomu jsme v období 1. 4. 2010 – 30. 6. 2011 mohli realizovat spoleþný sub-projekt PF 003 „Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice“. Tak zaþala naše spoleþná cesta k hlubšímu poznávání práv dítČte, cesta uvČdomování, jak bychom mohli s dČtmi pracovat lépe, aby se cítily svobodné a mohly se všestrannČ rozvíjet a abychom se my, dospČlí, nauþili respektovat jejich práva. Sub-projekt stanovil dva slouþené i rovnocenné cíle: Jedním bylo seznámit þeskou odbornou veĜejnost s promyšleným provádČním základních ustanovení Úmluvy o právech dítČte z roku 1989, která je výjimeþným souborem univerzálních práv dČtí ve švýcarském prostĜedí. S osobními i institucionálními zkušenostmi a švýcarskou dobrou praxí se podČlili na semináĜích v brnČnském DomČ umČní Jean Zermatten, zakladatel i Ĝeditel švýcarské nevládní organizace a souþasný pĜedseda Výboru OSN pro práva dítČte, a Paola Riva Gapanyová, zástupkynČ Ĝeditele téže organizace. Jejich vystoupení na jaĜe 2011 se setkala s nevšedním ohlasem u všech pĜítomných. Za jejich pouþné a promyšlené pĜednášky, námČty i bezprostĜední rady jim obČma patĜí naše podČkování a vdČk. Druhý cíl sub-projektu naplĖuje pĜedložená kniha nazvaná Studie o právech dítČte. Dílþí studie (moduly) zpracovali Dalibor Jílek, Jana Zezulová, Jaroslav VČtrovský, Lucie Obrovská, ZdenČk Kapitán a Anna HoĜínová. Jejich studie, vČĜme, by mČly být nejen podnČtné, ale také skýtat základní poznatky pro odborníky, kteĜí pracují s dČtmi a pro jejich dobro. VČĜme i tomu, že poþiny vzešlé ze sub-projektu se stanou souþástí soustavy vzdČlání þi osvČty v oblasti práv dítČte, jež budou trvale oslovovat nejen odborníky, kteĜí pracují s dČtmi, ale i širší veĜejnost a zejména samotné dČti.
Brno, þerven 2011
Za tým ýesko-britské o.p.s. Irena ýechová Ĝeditelka
FOREWORD
Children´s rights: The importance of training professionals Jean Zermatten1 The rights of the child acquired their normative shape and universal recognition through the Convention on the Rights of the Child (hereafter the CRC). The CRC was supplemented by other texts, in particular by two Optional Protocols in 2000 and by international treaties, recommendations, guidelines and standards regarding labor, juvenile justice, education, health, child protection inter alia. The CRC, as an international binding instrument, received an immediate spontaneous and enthusiastic welcome to the point that about 60 countries signed it at once and to the point that today 193 States have signed and ratified this treaty2. We can thus speak about the CRC as a universal tool, which regards all professionals who work with and for children with a common framework and recognizes the same subjective rights everywhere. Why such a sympathy? I think that we can, without fear of making a mistake, answer "because its object is about children"; and the States were not very aware of the concept (and its implications) of children’s rights. States will discover only later the real significance and impact of the new status of the child, far from the prevailing understanding of children as beings to be only protected. This enthusiasm is not questionable in itself and shows well and truly that the fate of the children leaves nobody indifferent. The questions which will arise rather quickly in States and for politicians and administrative authorities will be, in the following order: •
the understanding of the text and its contents,
•
the necessity to adapt the legislative framework and the institutions for children to the minimal requirements of the text,
•
reforming the training of professionals,
•
the allocation of the necessary resources,
•
the undertaking of studies to make way for new policies and strategies,
•
finally to apply in the concrete and the everyday life of children, the ancient (protection – provisions) and new rights (participation), which the CRC recognized 22 years ago.
1 Director of the International Institute for the Rights of the child (IDE), Sion/Switzerland, former Juvenile Judge, Chairperson of the UN Committee for the Rights of the Child, www.childsrights.org 2 The two exceptions are Somalia and the USA
In our view, one very crucial question regards the training of professionals; we cannot think of a proper and complete application of the CRC, if those who are called to work with these rights, (private actors as well as state actors) do not have the basic knowledge required for their work. Moreover, there is an evident risk involved in permitting contact with children to those who are not specifically trained for that purpose. The UN Committee of the Rights of the Child (the treaty body that has to monitor the implementation of the CRC in the different States, i.e. parties to the Convention) pays significant attention to training and capacity-building. Concretely, this means that State parties have the obligation to develop training programmes for all those involved in the implementation of the Convention, including government officials, parliamentarians and members of the judiciary and all those working with and for children (i.e. community and religious leaders, teachers, social workers and the police). To maximize its impact, it is crucial that this training be systematic, ongoing and reflected in professional training curricula, codes of conduct and educational curricula at all levels. The training must have as an objective to sensitize the professionals to the new status of the child, viewed as a holder of rights, and contribute to a better knowledge of the CRC, its contents, its requirements and the new opportunities it opens for the effective respect of the right of the child to participate in social life and to express his/her opinion in all decisions that affect him/her. We can read, in General Comment no. 5 of the CRC Committee, the following: “The Committee’s guidelines for periodic reports mention many aspects of training, including specialist training, which are essential if all children are to enjoy their rights. ..... There should be periodic evaluation of the effectiveness of training, reviewing not only knowledge of the Convention and its provisions but also the extent to which it has contributed to developing attitudes and practice which actively promote enjoyment by children of their rights”3. A comprehensive implementation of the CRC requires the training of all professionals active for and with children and is the key condition for the respect by State parties of their obligations towards children. There is currently a very important need for training, in the different fields of child protection, prevention and children’s rights, and very little on offer. It is a field where a great deal has to be done, even if it seems that training is not the most expensive and difficult obligation to fulfill. If we observe what the Committee has said for Czech Republic in its last Concluding observations, we read: •
3
The Committee recommends in 1997: par. 31. “…A comprehensive implementation of the CRC requires the training of all professionals active for and with children and is the key condition for the respect by the State parties of their obligations towards children. To maximize its impact, it is crucial that this training be systematic, ongoing
GC no 5 par. 54, 55, CRC/GC/2003/5, 27.10.2003, General measures of implementation
and reflected in professional training curricula, codes of conduct and educational curricula at all levels.”4 •
… in 2003 “23. The Committee recommends that the State party strengthen its awareness-raising efforts and encourages the State party to provide systematic training and education on the rights and the principles and provisions of the Convention to, inter alia, professionals working with and for children and vocational schools.”5
•
…and last June 2011 : “Training 24. While welcoming the initiatives of the State party’s Ministry of Education, Youth and Sports, the Ministry of the Interior, as well as the Judicial Academy, to train the police, physicians, government personnel in the area of social and legal protection of children, and members of the justice system, the Committee is concerned that there is no systematic and ongoing training programmes on human rights, including children’s rights, for all professionals working for and with children. 25. The Committee recommends that the State party develop systematic and ongoing training programmes on human rights, including children’s rights, for all professionals working for and with children.”6
It seems to me particularly interesting and promising to welcome the publication of the book Studies of Rights of the Child that the Non-governmental organization ýesko-britská, under the direction of Professor Dalbor Jilek and Dr. PhD Irena Cechova, this manual is devoted to the training of professionals, in particular people actively involved with children, such as teachers or social workers. We should mention that the attention of the readers is focused entirely on the main issues of the CRC, such as:
4
•
Rights of children and societal development;
•
The Child and Family;
•
Child labor and the right to education;
•
Education of migrant children;
•
Juvenile justice (JJ) and child participation in proceedings;
•
Children’s participation in schools and parliaments;
•
Right to participate in social proceedings,
•
Hearing of children.
CRC/C/15/Add.81, 1997 CRC/C/15/Add.201 6 CRC/C/CZE/CO/3-4 5
This work is essential, because it deals with the main questions of the application of the CRC and we are persuaded that it will be an instrument appreciated in the hands of all those who work with and for children. THE IDE is proud to have been able to participate in the project of raising the awareness of children’s rights, that this book emphasizes, and we are delighted to know that the readings, the research, the lectures and workshops found a long-lasting and sustainable structure. This common adventure in the service of the children remains for us an example of strong cooperation between two countries, between two NGOs and between two groups of professionals who have become friends - an example of good practice. That is why we want to congratulate the initiators of this project, in particular, Mrs Irena Cechova, Director of our partner organization ýesko-britská, and the numerous authors for their so valuable contributions. We hope that this textbook will not be a book lying on the shelf of a library, but actually a living text, a tool for everyday life, to guide the work of professionals, to enlighten decision-makers and, eventually, to improve the individual and collective respect for the rights of every child, and of all children.
Sion, June 2011 CRC Committee The Chairperson
Jean ZERMATTEN
PěEDMLUVA
Studie o právech dítČte: DĤležitost vzdČlávání odborníkĤ Jean Zermatten1 Práva dítČte získala normativní formu a univerzální uznání prostĜednictvím Úmluvy o právech dítČte (dále jen Úmluva). Úmluva byla doplnČna dalšími akty, a to pĜedevším dvČma opþními protokoly v roce 2000, dále mezinárodními smlouvami, doporuþeními, zásadami, standardy inter alia v oblastech práce, justice nad mládeží, vzdČlání, zdraví anebo ochrany dČtí. Úmluvu jako mezinárodnČprávnČ závazný instrument státy uvítaly s velkým nadšením, dĤkazem þehož je, že okolo 60 z nich ji podepsalo ihned po jejím pĜijetí a do dnešního dne ji podepsalo a ratifikovalo 193 státĤ.2 O ÚmluvČ mĤžeme proto hovoĜit jako o univerzálním instrumentu, jenž smČĜuje ke všem odborníkĤm pracujícím s dČtmi a pro dČti a který uznává stejná práva dČtí na celém svČtČ. Proþ tak pĜíznivý postoj? Domnívám se, že mĤžeme bez obav odpovČdČt, „protože pĜedmČtem Úmluvy jsou dČti“ a nadto si státy nebyly pĜíliš vČdomy pojetí práv dítČte ani jeho dĤsledkĤ. Státy teprve pozdČji zjistí skuteþný význam a dĤsledky nového postavení dítČte, které jsou velmi vzdáleny tomu, jak byly dČti vnímány dosud, tedy jako lidské bytosti, které je tĜeba pouze chránit. Takové nadšení není samo o sobČ diskutabilní. VČrnČ a pravdivČ ukazuje, že osud dČtí neponechává nikoho lhostejným. Otázky, které se brzy objevily pĜed politiky a správními úĜady smluvních státĤ, následovaly v tomto poĜadí: •
porozumČní smluvnímu textu a jeho významu,
•
nutnost pĜizpĤsobení legislativního rámce a institucí peþujících o dČti tak, aby odpovídaly minimálním požadavkĤm Úmluvy,
•
reforma vzdČlávání odborníkĤ,
•
pĜidČlování nezbytných zdrojĤ,
•
pĜíprava studií pro nové politické zámČry a strategie,
•
a koneþnČ otázka toho, jak v konkrétním každodenním životČ dČtí aplikovat „odvČká“ práva (ochrana – zaopatĜení) a nová práva (participace), která Úmluva uznala pĜed 22 lety.
1 ěeditel Mezinárodního institutu pro práva dítČte (International Institute for the Rights of the Child – IDE) ve švýcarském Sionu, pĜedseda Výboru OSN pro práva dítČte. 2 Úmluvu dosud neratifikovaly pouze Somálsko a USA.
Podle našeho mínČní je stČžejní otázkou vzdČlávání odborníkĤ, kteĜí pracují s dČtmi. NemĤžeme uvažovat o správné a úplné implementaci Úmluvy, jestliže ti, kteĜí mají práva dČtí na starosti (to platí jak pro soukromé osoby, tak pro státní orgány), nemají základní znalosti pro výkon své þinnosti. Mimoto je oþividnČ nebezpeþné dovolit osobám, které nejsou za tímto úþelem odbornČ vzdČlány, s dČtmi pracovat. Výbor OSN pro práva dítČte (orgán, jehož úkolem je sledovat implementaci Úmluvy v rĤzných státech, tj. stranách Úmluvy) pĜikládá znaþný význam vzdČlávání a získávání schopností a znalostí. KonkrétnČ to znamená, že smluvní strany mají povinnost rozvíjet programy vzdČlávání pro ty, kteĜí jsou zapojeni do implementace Úmluvy, vþetnČ vládních þinitelĤ, poslancĤ, soudcĤ a všech osob, které pracují s dČtmi a pro dČti (místní pĜedstavitelé a zástupci církví, uþitelé, sociální pracovníci a pĜíslušníci policie). Je nezbytné, aby toto vzdČlávání bylo soustavné, prĤbČžné a aby bylo zohlednČno v programech odborného vzdČlávání, v kodexech chování a ve vzdČlávacích programech na všech úrovních. VzdČlávání musí mít za cíl pĜimČt odborné pracovníky citlivČ vnímat nové postavení dítČte, nahlížet na dítČ jako na nositele práv a pĜispívat k lepší znalosti Úmluvy, jejího obsahu, jejích požadavkĤ a nových pĜíležitostí, které Úmluva otevírá pro respektování práva dítČte na úþast na spoleþenském životČ a na vyjádĜení svého názoru ohlednČ všech rozhodnutí, která se ho týkají. V obecném komentáĜi þ. 5 k ÚmluvČ, kterou zpracoval Výbor OSN pro práva dítČte, se uvádí následující: „Zásady Výboru pro pĜípravu pravidelných zpráv zmiĖují mnoho stránek vzdČlávání vþetnČ odborného vzdČlávání, které je podstatné pro to, aby všechny dČti mohly požívat svá práva… Podle zásad by mČla být hodnocena úþinnost vzdČlávání, a to nejen znalost Úmluvy a jejích ustanovení, ale také rozsah, v jakém Úmluva pĜispČla k rozvoji postojĤ a praxe, které aktivnČ podporují požívání a výkon práv dČtmi.”3 Všestranná implementace Úmluvy vyžaduje vzdČlávání všech odborníkĤ, kteĜí pracují s dČtmi a pro dČti, a je klíþovou podmínkou k tomu, aby smluvní strany mohly dostát svým povinnostem vĤþi dČtem. Dnes skuteþnČ existuje naléhavá potĜeba vzdČlávání v rĤzných oblastech ochrany dČtí, prevence a práv dČtí, jemuž ovšem odpovídá malá nabídka. Je to oblast, kde je tĜeba uþinit velmi mnoho, i když se zdá, že vzdČlávání není tou nejnákladnČjší a nejobtížnČjší povinností, jež má být plnČna. MĤžeme alespoĖ zaznamenat to, co Výbor pro práva dítČte uvedl v posledních závČreþných pĜipomínkách vĤþi ýeské republice: •
3 4
Výbor doporuþuje v roce 1997: Odst. 31„…Všestranná implementace Úmluvy vyžaduje vzdČlávání všech odborníkĤ pracujících s dČtmi a pro dČti a je klíþovou podmínkou k tomu, aby smluvní strany dodržovaly své povinnosti vĤþi dČtem. K maximalizaci jejího vlivu je rozhodující, aby takové vzdČlávání bylo soustavné, prĤbČžné a aby bylo zohlednČno v programech odborného vzdČlávání, kodexech chování a ve vzdČlávacích programech na všech úrovních.”4
CRC/GC/2003/5, 27. 10. 2003. CRC/C/15/Add.81, 1997.
•
V roce 2003 mezinárodní kontrolní orgán pĜipomíná: 23. Výbor doporuþuje, aby smluvní strana usilovala o zvýšení povČdomí o ÚmluvČ, a pobízí smluvní stranu k tomu, aby zajistila soustavnou pĜípravu a vzdČlávání o právech dítČte, zásadách a ustanoveních Úmluvy, a to pro odborníky pracující s dČtmi a pro dČti a také pro odborné školy.”5
•
Výbor pro práva dítČte v þervnu 2011 opakuje: „VzdČlávání 24. Zatímco Výbor vítá iniciativy Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy, Ministerstva vnitra, jakož i Justiþní akademie, zamČĜené na pĜípravu policistĤ, lékaĜĤ a státních zamČstnancĤ v oblasti sociálnČ-právní ochrany dČtí, vþetnČ soudcĤ a pracovníkĤ soudní soustavy, je Výbor znepokojen tím, že neexistují žádné soustavné a prĤbČžné vzdČlávací programy o lidských právech, vþetnČ práv dČtí, pro všechny odborníky pracující s dČtmi a pro dČti. 25. Výbor doporuþuje smluvní stranČ, aby vyvinula soustavné a prĤbČžné vzdČlávací programy o lidských právech, vþetnČ práv dítČte, pro všechny odborníky pracující s dČtmi a pro dČti.”6
PĜipadá mi proto mimoĜádnČ pozoruhodné a slibné pĜivítat zveĜejnČní publikace Studie o právech dítČte, kterou vydává nevládní organizace ýesko-britská, o.p.s. pod vedením profesora JUDr. Dalibora Jílka a PhDr. Ireny ýechové. Tato kniha slouží vzdČlávání odborníkĤ, zejména osob pracujících jako uþitelé þi sociální pracovníci. Je nutno uvést, že pozornost þtenáĜĤ by se mČla soustĜedit na základní témata Úmluvy, k nimž náleží: •
práva dČtí a rozvoj spoleþnosti,
•
dítČ a rodina,
•
dČtská práce a právo na vzdČlání,
•
vzdČlávání dČtí migrantĤ,
•
justice nad mládeží a úþast dítČte v Ĝízení,
•
participace dČtí ve školách a ve školních parlamentech,
•
právo dítČte na participaci v sociálních Ĝízeních,
•
slyšení dČtí.
Tato publikace je dĤležitá, neboĢ se zabývá nČkterými hlavními otázkami aplikace Úmluvy a já jsem pĜesvČdþen, že bude cenným nástrojem v rukou tČch, kteĜí pracují s dČtmi a pro dČti.
5 6
CRC/C/15/Add.201. CRC/C/CZE/CO/3-4.ȱ
Mezinárodní institut pro práva dítČte si váží pĜíležitosti zúþastnit se projektu týkajícího se zvyšování povČdomí o právech dítČte, která tato publikace pĜibližuje, a je potČšen tím, že pĜíspČvky, získané poznatky, pĜednášky a semináĜe nalezly dlouhodobou a životaschopnou formu. Tento poþin ve službČ dČtem pro nás zĤstává pĜíkladem silné spolupráce mezi dvČma zemČmi, mezi dvČma nevládními organizacemi a mezi dvČma skupinami odborníkĤ, z nichž se stali pĜátelé – je to pĜíklad dobré praxe. Proto chci touto cestou podČkovat iniciátorĤm tohoto projektu, pĜedevším PhDr. IrenČ ýechové, Ĝeditelce našeho partnera, spoleþnosti ýesko-britská, o.p.s. a také všem autorĤm za jejich hodnotné pĜíspČvky. Doufám, že tato publikace nebude pouze knihou do knihovny, nýbrž bude skuteþnČ živým textem, pomĤckou pro každodenní život, usmČrní práci odborníkĤ, pouþí odpovČdné þinitele a která povede k posílení individuální i kolektivní úcty k právĤm nejen každého dítČte, ale všech dČtí.
Sion, þerven 2011
Jean Zermatten
pĜeklad Hana NČmcová
OBSAH PRÁVA DÍTċTE V KONTEXTU 1. VysvČtlení 2. Kontext neformální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století 3. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století 4. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století 5. Kontext teoretické a neteoretické rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století 6. Kontext teoretické i praktické rozpravy o ÚmluvČ o právech dítČte z roku 1989 7. Kontext rozpravy o obecných zásadách Úmluvy o právech dítČte Použitá literatura JUSTICE NAD MLÁDEŽÍ 1. Poþátky justice nad mládeží 2. Trestní justice nad mládeží 3. Základní modely zacházení s delikventní mládeží 4. Mezinárodní dokumenty v oblasti trestního soudnictví nad mládeží 4.1 Dokumenty OSN 4.2 Dokumenty Rady Evropy 4.3 Základní zásady trestního soudnictví nad mládeží 5. Pojetí þeské trestní justice nad mládeží 5.1 Historický exkurz do trestního práva mládeže - þs. zákon o trestním soudnictví nad mládeží, 1931 5.2 Zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže 5.2.1 Základy trestní odpovČdnosti mladistvých 5.2.2 OdpovČdnost dítČte mladšího patnácti let 5.2.3 OpatĜení ukládaná mladistvým 5.2.4 OpatĜení ukládaná dČtem mladším patnácti let 5.2.5 ěízení v trestních vČcech mladistvých 5.2.6 ěízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let 6. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí a Probaþní a mediaþní služba 6.1 Úkoly orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí podle zákona þ. 218/2003 Sb., o soudnictví ve vČcech mládeže 6.2 Úkoly Probaþní a mediaþní služby podle zákona þ. 218/2003 Sb., o soudnictví ve vČcech mládeže Použitá literatura VZDċLÁVÁNÍ DċTÍ – IMIGRANTģ JAK URýIT, CO JE DOBRÁ A CO ŠPATNÁ PRAXE 1. Úvod 2. Právo na vzdČlání a hodnocení dosažené úrovnČ jeho realizace 2.1 Konceptuální otevĜenost lidských práv a její dopad na hodnocení dosažené úrovnČ práva na vzdČlání 2.2 Vzájemná podmínČnost lidských práv a vliv Úmluvy o právech dítČte na hodnocení vzdČlávání dČtí-migrantĤ 3. Hodnocení dobré a špatné praxe pĜi realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání – pĜíklad jazykové pĜípravy v ýeské republice a ve Švýcarsku 4. ZávČr Použitá literatura DċTSKÁ PRÁCE A PRÁVO NA VZDċLÁNÍ 1. DČtská práce 1.1 Ochrana pĜed dČtskou prací v kontextu práv dítČte 1.2 Zákaz dČtské práce a povolená þinnost dČtí a mladistvých v þeském právním Ĝádu 2. Právo na vzdČlání 2.1 Charakteristika práva na vzdČlání v mezinárodním kontextu 2.2 Zakotvení práva na vzdČlání v þeském prostĜedí 2.3 Rovný pĜístup ke vzdČlání 2.4 Inkluzívní vzdČlávání a realita þeského školství
18 19 25 34 40 43 49 67
75 77 77 80 80 84 86 87 87 88 92 96 96 99 100 106 108 108 110 114
117 119 120 122 130 143 144
147 147 152 156 156 158 160 162
2.4.1 Pojem inkluzívního vzdČlávání 2.4.2 Školská reforma jako nástroj smČĜující k cílĤm inkluze 2.4.3 Pedagogický exkurs: výuka práv dítČte a prĤĜezová témata 2.4.4 Žáci se speciálními vzdČlávacími potĜebami 2.4.5 VzdČlávání dČtí se zdravotním postižením 2.5 Diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání: Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní vs. ýeská republika 2.5.1 Shrnutí rozsudku D. H. a ostatní proti ýR 2.5.2 Testování školní zralosti a informovaný souhlas rodiþĤ 2.5.3 Vývoj dotþené otázky po rozsudku štrasburského soudu Rovný pĜístup ke vzdČlání ve Švýcarsku a v jiných zemích aneb máme se kde inspirovat Použitá literatura PRÁVA DÍTċTE A VÝVOJ SPOLEýNOSTI 1. Obecná þást 1.1 Východiska 1.1.1 Cíle modulu 1.1.2 Obecné poznámky 1.2 Vymezení tendencí vyvíjející se spoleþnosti ve vztahu k ohrožení dČtí 1.2.1 Krize rodiny 1.2.2 Vliv domácího násilí 1.2.3 SociálnČ ohrožené skupiny 1.2.4 Hodnotící stereotypy 1.2.5 Vliv médií 1.3 Nedostateþná nabídka forem práce s ohroženými dČtmi 2. Aplikace obecných poznatkĤ ve vybraných oblastech 2.1 Mediace jako specifická forma sociální práce 2.2 Mezinárodní spolupráce a ochrana dČtí 2.2.1 Neformální zpĤsoby spolupráce 2.2.2 Formální zpĤsoby spolupráce Ad I. Obecné kompetence k mezinárodní spolupráci Ad II. Speciální kompetence pro sociálnČ-právní ochranu dČtí s mezinárodním prvkem 2.2.3 Mezinárodní spolupráce v þinnosti ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí 2.3 Vývoj spoleþnosti a oblast svČĜení dítČte do péþe 2.4 Vývoj spoleþnosti a oblast adopcí 2.4.1 Obecné poznámky 2.4.2 Výsledky procesu mezinárodní adopce 2.4.3 Vývojové trendy v oblasti adopþního práva 3. ZávČreþná hodnocení 3.1 Obecné poznámky k systému ochrany práv dČtí 3.2 Oblast náhradní rodinné péþe 3.3 Podpora rodinné politiky jako možné Ĝešení Použitá literatura DÍTċ A RODINA 1. Úvod 2. Základní principy vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi 3. Vznik a obsah vztahu mezi rodiþi a dítČtem 4. Rodiþovská zodpovČdnost 4.1 Výchova dítČte 4.2 Zastupování dítČte 4.3 Správa jmČní dítČte 4.4 Rodiþovská zodpovČdnost a rozvod nebo rozchod rodiþĤ 4.4.1 SvČĜení dítČte do výchovy jednomu z rodiþĤ 5. Další rodiþovská práva a povinnosti 5.1 Styk rodiþe s dítČtem 5.2 Vyživovací povinnost rodiþĤ vĤþi dČtem 6. PĤsobení státu
162 165 167 170 171 174 175 177 180 182 185
190 190 190 190 192 192 194 195 197 199 199 202 202 204 204 206 206 207 210 216 219 219 219 224 229 229 231 233 235
239 241 243 243 245 248 250 250 251 256 256 259 260
6.1 Výchovná opatĜení 6.1.1 Napomenutí 6.1.2 Dohled 6.1.3 Omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu 6.2 Pozastavení, omezení a zbavení rodiþovské zodpovČdnosti 6.2.1 Pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti 6.2.2 Omezení rodiþovské zodpovČdnosti 6.2.3 Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti 6.3 OddČlení dítČte od rodiþĤ 7. Procesní souvislosti regulace vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi 8. Právo dítČte na svobodné vyjádĜení názoru 9. Vztahy dítČte k dalším pĜíbuzným 10. ZávČr Použitá literatura
261 262 262 263 263 264 264 265 268 272 273 277 278 280
17
Sub-projekt PF 003: Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
PRÁVA DÍTċTE V KONTEXTU
Zpracoval: prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc.
18 3. Logický obraz faktu je myšlenka. Ludwig Wittgenstein (Tractatus logico-philosophicus)
1. VysvČtlení Studie vychází z vnČjší pohnutky: zájmu pedagogické i právnické veĜejnosti o práva dítČte. Úþelem studie je sledovat, pĜehlednČ znázornit a kriticky rozebrat vývoj práv dítČte. Vývoj práv dítČte je zasazen do diskursivních kontextĤ, jež se rýsují ve 20. století. Práva dítČte se vyvíjejí právČ v tomto století až k jejich vrcholu: pĜijetí univerzální Úmluvy o právech dítČte z roku 1989. Toto století je jejich þasovým tČžištČm. Druhá kapitola zaznamenává neformální a pĜímo neuskuteþnČnou rozpravu mezi dvČma pedagogy: Ellen Keyovou a Janusem Korczakem. Oba jako první razí myšlenku práv dítČte. V postoji Keyové k právĤm dítČte se projevuje pĜedevším citová a kognitivní složka. Kdežto Korczak pĜistupuje k právĤm dítČte prakticky. Oba využívají argumenty svobody, identity a autonomie dítČte pro prosazení myšlenky jeho práv. Korczak pokládá dítČ za aktivní subjekt lidských práv. Jeho postoj k právĤm dítČte je hlavnČ konativní. Práva dítČte prosazuje v pedagogické praxi v dobČ, kdy ještČ nebyla formálnČ uznána. TĜetí a þtvrtá kapitola shrnují osobité institucionální skuteþnosti, které podmínily pĜijetí Ženevské deklarace práv dítČte z roku 1924 a Deklarace práv dítČte z roku 1959. Ženevská deklarace sice práva dítČte výslovnČ nezmiĖuje, avšak dítČti pĜiznává morální status objektu péþe a ochrany. Naproti tomu Deklaraci OSN vyznaþuje normativnost a systémová blízkost k mezinárodnímu právu. Deklaratorní dokument se stal jednou z kodifikaþních forem, i když právnČ nezávaznou. Deklarace pojala dítČ jako pasivní subjekt péþe a ochrany. TvĤrci Deklarace nespatĜovali v dítČti subjekt práv obþanských a politických. ObČ deklarace spoleþnČ vyjádĜily pĜedevším myšlenku sociální pomoci dČtem (welfarist approach). Pátá kapitola pĜináší kritický rozbor tĜí základních právnČ filosofických teorií: teorie volby (vĤle), teorie zájmu a teorie emancipace. Tyto teorie obepínají práva dítČte ve 20. století. Teorie se ale rozcházejí v náhledu na zpĤsobilost dítČte mít lidská práva. Teorie volby takovou zpĤsobilost odmítá a tím vyluþuje, aby dČti byly subjekty lidských práv. Teorie zájmu takovou zpĤsobilost ve vztahu k dČtem nerozebírá, ale pĜedpokládá ji. Jak teorie zájmu, tak teorie emancipace pĜiznávají dČtem práva. DovČtkem kapitoly je neteoretický náhled na práva dítČte ze strany dČtí. DČti spatĜují ve svých právech nároky nebo výsady þi to, co máme (pĜirozenost).
19 Šestá kapitola obsahuje analytický výklad právního postavení Úmluvy o právech dítČte z roku 1989 v þeském a švýcarském právu. Úmluva je souþástí þeského ústavního poĜádku, rovnČž tak byla inkorporována do vnitrostátního práva švýcarské federace. Z inkorporaþního postavení Úmluvy vyplývají povinnosti nejen pro státní orgány, ale také pro rodiþe, uþitele, vychovatele nebo soukromé osoby, které pracují s dČtmi. KromČ toho nejvyšší zákony obsahují samostatnou úpravu právního postavení dČtí. Švýcarská ústava je oproti ListinČ základních práv a svobod pokrokovým vyjádĜením nČkterých práv dítČte. ZávČreþná kapitola vysvČtluje na (sub)strukturálním pĤdorysu þtyĜi obecné zásady, které prolínají Úmluvou o právech dítČte: zásadu zakazující diskriminaci, zásadu nejlepších zájmĤ dítČte, zásadu práva dítČte na život a pĜežití a zásadu participace. Zásady jsou základními normativními vodítky, která pĤsobí na výklad, aplikaci a implementaci ostatních smluvních norem.
2. Kontext neformální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století Pedagogové zahajují neformální rozpravu o právech dítČte. Rozprava je prvá a narativní. Ellen Keyová1 považuje za prvotní právo dítČte na volbu vlastních rodiþĤ.2 První kapitolu knihy Das Jahrhundert des Kindes3 oznaþuje nesmyslný název (Das Recht des Kindes, seine Eltern zu wählen). Právo volby rodiþĤ je rozporné v logickém uvažování. Protože poþetí, aĢ plánované anebo náhodné, je biologickou i právní skuteþností nezávislou na plodu. A po poþetí plod zase nic nerozhoduje. Keyová rozebírá právo dítČte na volbu rodiþĤ v jiných souvislostech. Uvádí do mínČného pĜirozeného vztahu budoucí dítČ a jeho biologické rodiþe. Jeho sociálním obsahem jsou na jedné stranČ myšlené právo dítČte a na stranČ druhé povinnosti rodiþĤ. Není úplnČ jasné, zdali jsou povinnosti odvozeny od práva na volbu vlastních rodiþĤ nebo naopak. Právo je apelativní vĤþi (ne)manželskému páru4, jenž zamýšlí založit rodinu. Rodiþe jsou korelaþním právem zavázáni k dĤkladnému zvažování, chtČjí-li mít vĤbec dítČ.5
1
Ellen Keyová – švédská pedagožka, feministka – žila v letech 1849 až 1926. Její kniha Století dítČte vyšla ve švédském jazyce na rozbĜesku roku 1900. Kniha byla pĜeložena do Ĝady jazykĤ. Po dvou letech byla vydána v nČmþinČ a posléze v anglickém jazyku. KEY, E., Das Jahrhundrt des Kindes. Studien. Berlin: S. Fischer, Verlag, 1902; KEY, E., The Century of the Child. New York: The Knickerbocker Press, 1909. 3 Kniha Století dítČte byla velmi pĜíznivČ pĜijata. Pražský rodák, básník Rainer Maria Rilke (1875-1926) nadšenČ píše o Keyové jako obhájkyni a vČrozvČstovi dítČte (Anwalt und der Apostel des Kindes). 4 Keyová volí pro vymezení manželství volní (voluntaristické) východisko. Manželství znamená vĤli sdílenou dvČma partnery utvoĜit jednotku (the one). Ta je více než samotní partneĜi. KEY, E., op. cit. 2, s. 62. 5 EICHSTELLER, G., Janusz Korczak – His Legacy and its Relevance for Children's Rights Today. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 385. 2
20 Anebo chtČjí-li mít dvČ nebo více dČtí. DítČ nebo dČti se mají podle Keyové narodit do pĜíznivého rodinného prostĜedí.6 V tom spoþívá moudrost jejího uvažování.7 Rozhodnou-li se manželé nemít žádné dítČ, tomu by paradoxnČ odpovídalo právo dítČte nenarodit se. Kontextuální uvažování nad právem dítČte zvolit si vlastní rodiþe otevírá ještČ jinou myšlenou strukturu jako vzor vztahĤ.8 Ve vztahu dítČte a biologických rodiþĤ by dítČ mohlo opustit své rodiþe podle vlastní existenciální volby a pĜípadnČ zvolit jinou rodinu. Keyová popisuje pĜíbuzné situace, kdy se dČti rozhodnou žít vlastním životem v míru domova (in peace at home), nebo budou požadovat, aby se s nimi zacházelo stejnČ jako s cizinci (or the they will be treated with the same consideration that would be given to a stranger).9 Jinou alternativní volbu mĤže dítČ využít ve vztahu k možným adoptivním rodiþĤm.10 DítČ má v této rozumné úvaze právo na rodinu a nikoli rodiþe nebo rodina právo na dítČ. Právo dítČte zvolit si vlastní rodiþe vyplývá ze souvztažnosti mezi rodiþi þi rodiþem a dítČtem.11 Jeho výkon neuskuteþĖuje dítČ, nýbrž se dČje nepĜímo ve vztazích uprostĜed rodiny, ve vztazích mezi možnými rodiþi.12 Taková koncepþní úvaha, v jejímž kĜížení se objevuje dítČ, se mírnČ vzdaluje obvykle pĜijímanému pojetí práv þlovČka. Jedinec spatĜuje ve svém právu platný nárok vĤþi spoleþnosti na ochranu svého práva a nikoli pouze vĤþi rodiþĤm.13 Ve veĜejném prostoru se utváĜí vztah mezi jednotlivcem, který je nadán právy, a politickou spoleþností (státem). Tato praktická, filosofická myšlenka nevyluþuje uvažované právo dítČte ze skupiny myšlených lidských práv.14 Keyová vČnuje knihu všem rodiþĤm, kteĜí vČĜili, že ve 20. století budou vychovávat, vzdČlávat nového þlovČka (Allen Eltern, die hoffen, im neuen Jahrhundert den neuen Menschen zu bilden.). Vychází pĜitom z romantických15 až utopických úvah. DítČti pĜisuzuje
6
VEERMAN, P. E., The Ageing of the UN Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 587. Rodinný život by mČl mít rozumnou povahu. Každý þlen rodiny by mČl podle svobodomyslného názoru Keyové plnČ žít vlastní život a dovolit ostatním rodinným pĜíslušníkĤm þinit totéž. KEY, E., op. cit. 2, s. 175. Dále LENGBORN, T., Ellen Key (1849-1926). Prospects, 1993, Vol. XXIII, No. 3-4, s. 836-837. 8 Ellen Keyová píše ve Století dítČte také o právu dítČte na Ĝádné vzdČlání a dobrý domov. Vnímá, že škola by nemČla „zabít“ vrozenou individualitu dítČte. Srov. AMBJÖRSSON, R., Key, Ellen (1849-1926). In: Encyclopedia of Children and Childhood in History and Society, dostupné na http://faqs.org/childhood/Ke-Me/Key-Ellen-1849-1926.html. 9 KEY, E., op. cit. 2, s. 175. 10 Srov. þl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítČte. Committee on the Rights of the Child, Day of General Discussion on „The right of the child to be heard“, Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 6. 11 RAZ, J., On the Nature of Rights. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot: Ashgate, 2006, s. 54-55. 12 KEY, E., op. cit. 2, s. 52-53. 13 HART, H. L. A., Natural Rights: Bentham and John Stuart Mill. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot: Ashgate, 2006, s. 163. 14 RAZ, J., op. cit. 11, s. 55. 15 Romantismus razí myšlenku nevinnosti dítČte. DítČ je jejím zdrojem. Srov. JANOUŠKOVÁ, K., Krkavþí matky? In: NOSÁL, I. (ed.), Obrazy dČtství v dnešní þeské spoleþnosti. Studie ze sociologie dČtství. Brno: Barrister and Principal, 2004, s. 18. 7
21 svatost, pĜibližuje ho k dokonalému bohu.16 Neváhá napsat, že nadejde þas, kdy dítČ bude pokládáno za svaté (Die Zeit wird kommen, in der das Kind als heilig angesehen werden wird.).17 Legitimuje dítČ jeho svatostí. Ke svatosti dítČte pĜistupuje svatost mateĜství i úlohy matky.18 Svatost nenáleží pouze dítČti nebo matce. Svatost se dĜíve pĜisuzovala lidským právĤm v uþení pĜirozených práv.19 Keyová však nemyslí výluþnČ v romantizujícím smČru. Její uvažování je také praktické. Požaduje, aby dítČti byly prokazovány úcta (respekt), uznání i laskavá dĤvČra stejnČ jako dospČlému.20 DČti pĜece patĜí do lidského spoleþenství. V tom se shoduje s Kantem, tĜebaže na rozdíl od nČho prosazuje, že dČti mohou být subjekty lidských práv. Janusz Korczak21 se zapojuje do nepĜímé rozpravy o právech dítČte.22 Knihu Keyové zná. Navazuje na její úvahu, že dítČti by mČlo být dovoleno se na každém kroku setkat se skuteþnou zkušeností života; tak jako trny by nikdy nemČly být odtrženy od svých rĤží (At every step the child should be allowed to meet the real experience of life; thorns should never be plucked from his roses). Korczak rozvíjí dĤkladnČ myšlenku práv dítČte, avšak pĜedkládá jiné návrhy, podložené mimo jiné empiricky. Jeho postoj k právĤm dítČte zahrnuje všechny složky:
poznávací,
konativní
a
citovou.
Jeho
uvažování
je
naopak
vČrné
23
náboženskému humanismu , avšak i realistické. V psaní využívá osobní (lékaĜské a pedagogické) a institucionální zkušenosti. TvoĜí literárnČ, þiní praktické poznámky, sepisuje protokoly, záznamy þi zprávy.24 DČti se podle Korczaka nestávají lidskými bytostmi, nýbrž jimi již jsou.25 Základní pravidlo jeho pedagogiky zní jednoduše. DČti jsou úplnými lidmi.26 Korczak pojímá dČti jako bytosti s jejich vlastními zájmy, potĜebami a právy.27 Vystupuje proti názorĤm, podle nichž je
16
DEKKER, J. J. H., The Century of the Child Revisited. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8, s. 135. KEY, E., op. cit. 2 (nČmecký pĜeklad), s. 42 a násl. KEY, E., op. cit. 2 (nČmecký pĜeklad), s. 55-56: „I habe schon dargelegt, dass die Frau durch ihre mütterlichen Funktionen so viel physische and psychische Lebenskraft verbraucht…, dass sie auf dem Gebiete der geistigen Produktion minderwertig bleiben muss.“ 19 Srov. preambuli Deklarace práv þlovČka a obþana z roku 1789. 20 KEY, E., op. cit. 2, s. 109. Srov. LENGBORN, T., Ellen Key (1849-1926). Prospects, 1993, Vol. XXIII, No. 3-4, s. 825837. 21 Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, se narodil buć v roce 1878 nebo 1879 a zemĜel v koncentraþním táboĜe Treblinka v srpnu 1942. MORTKOWICZ-OLCZAKOWA, H., Janusz Korczak. Warszawa: Czytelnik, 1961, s. 7 a násl. 22 KORCZAK, J., Pisma wybrane. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1978, sv. I, II, III a IV. 23 IGNERA, B., Der Religiöse Humanismus Janusz Korczaks. Giessen: Justus-Liebig-Universität, 1980, s. 10. 24 FALKOWSKA, M., MyĞl pedagogiczna Janusza Korczaka. Nowe Ĩródla. Wybor. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1983, tom II, s. 7; BARSZCZEWSKA, L., MILEWICZ, B., Wspomnienia o Janusu Korczaku. Wybor i opracowanie. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1989, s. 5; DEBNICKI, K., Korczak z bliska. Warszawa: Ludowa Spóldzielnia Wydawnicza, 1985, s. 7. 25 EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 384-385. 26 IGNERA, B., op. cit. 23, s. 67 a násl. 27 LEE, Y., Communications Procedure under the Convention on the Rights of the Child: „3rd Optional Protocol. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 567. 17 18
22 dítČ poþáteþní, zárodeþná bytost, jedinec v procesu formování.28 Myšlenky o vývoji dítČte a jeho dospívání nejsou zdaleka nové. Sahají až do starovČké filosofie. V Politice Aristotelés píše o úþelu pĜirozenosti, jímž jsou rozum a rozumová þinnost, a k tomu dodává: „NeboĢ je to zĜejmé také z toho, že malé dČti hned od narození mají vznČtlivost, vĤli i žádost, kdežto schopnost usuzovat a myslit se v nich pĜirozenČ rozvíjí postupem doby.“29 Podstatným prvkem myšlenky je zdĤraznČní rozvoje dítČte. Rozvoj dítČte není jen biologickým procesem, ale také procesem duševním, sociálním i morálním.30 Korczak soustavnČ zápolí s názorem opĜeným jenom o rozvoj nezletilého. Myslí rovnČž ontologicky a tím upĜednostĖuje jiný úhel posuzování dČtství, když ho pokládá za období skuteþného bytí.31 V knize Jak kochaü dziecko32 promlouvá Korczak v úderné zkratce o obecnČ vnímaném postavení dítČte. Rozhovor je vnitĜní a vnČjší. V dialogických vČtách upozorĖuje na kritické problémy percepce dítČte. DČti a ryby nemají hlas. Korczak pokraþuje, „máš þas, poþkej, až vyrosteš“.33 A dítČ si myslí: „Nejsem niþím… Již jsem trochu starší nic. Kolik ještČ let mám þekat?“34 V díle Wiosna i dziecko35 volá po konci spoleþenské fikce citlivého až pĜecitlivého (kýþovitČ) dobroþinného vztahu k dítČti. Naopak usuzuje, že je nutné ptát se, jaké má dítČ právo.36 Na otázku mĤže odpovČdČt samo dítČ. Korczak se ovšem chápe odpovČdi coby vnČjší pozorovatel v díle Jak kochaü dziecko.37 Odstavec 37 knihy je nadepsán BacznoĞü. Do nČho je vložena základní Korczakova úvaha o právech dítČte. Výraz obsažený v úvodu odstavce charakterizuje mnohovýznamovost. Konkrétní polysémie je v nadpisu dĤležitá i strategická. Výraz se používá ve významu bdČlosti, obezĜelosti, opatrnosti, ostražitosti anebo pozornosti. Všechny významy polského výrazu jsou imperativními požadavky vĤþi dítČti a jeho právĤm. Od spoleþnosti a dospČlých se vyžaduje poskytovat dČtem zejména pozornost a bdČlost. Korczak se soustĜedí na celek a nikterak jen na jednotlivá práva dítČte. Celku poskytuje prvenství pĜed þástí. Neuvažuje synekdochickým zpĤsobem. Požaduje velkou listinu svobod (Magna Charta Libertatis) pro práva dítČte.38 NeuvČdomuje si zcela, že
28
Tamtéž, s. 385. ARISTOTELÉS, Politika. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2009, s. 254-255. Dále ARISTOTELÉS, Magna moralia. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2010, s. 16. 30 MATTHEWS, G. B., The Philosophy of Childhood. Cambridge: Harvard University Press, 1996, s. 16. 31 EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 384-385. 32 Název první kapitoly knihy Jak milovat dítČ je DítČ v rodinČ. 33 KORCZAK, J., Pisma wybrane. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1978, sv. I, s. 115: „Dzieci i ryby nie maja glosu. – Masz czas. Poczekaj, aĨ uroĞniesz.“ 34 Tamtéž, s. 115-116. 35 ýeský název knihy je Jaro a dítČ. 36 KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 38. 37 Tamtéž, s. 81-354. 38 Tamtéž, s. 112: „Wzywam o Magna Charta Libertatis, o prawa dziecka.“ 29
23 stĜedovČká Magna Charta nevyjadĜuje zásady svobody þlovČka.39 Vnímá spíše obecnČ pĜijímaný mýtus než skuteþnost. Listina byla pĜedevším dobovým souborem výsad, jež si vynutila šlechta na panovníkovi. Jejím úþelem bylo zastavit svévoli králova vládnutí. Korczak se neohlíží ani na normativní text historické listiny. Vidí její organizovanou formu s možnými sociálními i právními úþinky formálního aktu. Takový akt pĜedstavuje uznání a vyjadĜuje legitimitu. Do obsahu myšlené Listiny zaĜazuje tĜi základní práva, i když pĜipouští, že jich mĤže být více.40 Jejich povaha je veskrze individuální. KoneþnČ individualitu a autonomii dítČte, i když neúplnou,41 vyzvedá.42 Používá je také jako argumenty. Korczak k tomu bystĜe uvádí, že není jediného zpĤsobu, jak vychovávat dítČ, neboĢ vnímá jeho jedineþnost. Nadto žádná knížka, žádný lékaĜ nezastoupí vlastní citlivé myšlení þi pozorování.43 VýslovnČ oznaþuje základní práva dítČte: právo dítČte na smrt (prawo dziecka do Ğmierci), právo dítČte na dnešní den neboli žít pro dnešek (prawo dziecka do dnia dzisiejszego) a právo dítČte, aby bylo tím, þím jest (prawo dziecka, by bylo tym, czym jest).44 Na konci odstavce se ještČ objevuje hierarchická úvaha o prvotním právu dítČte na vyjádĜení vlastních myšlenek a myšlení (prawo dziecka do wypowiadania swych myĞli). Avšak ta je spojena s osobními pochybnostmi. Základní práva doplĖuje o právo dítČte na úctu (respekt), þímž navazuje na myšlenku Keyové, o právo dítČte na svobodu45 a o právo protestovat proti bezpráví. Myšlená základní práva provokují pedagogické i právní uvažování. Právo dítČte na smrt to dosvČdþuje. Korczak používá argument bytostné nutnosti, podle nČhož vroucí, rozumná láska matky k dítČti musí mu dát právo pĜedþasné smrti, k zakonþení cyklu života. OdĤvodnČní vyjímá z pĜirozenosti života, kdy z každého zrna nevzejde klas, kdy každé pískle se nenarodí schopné života (nie kaĨde piskle rodzi sie zdolne do Ĩycia).46 Jeho právo dítČte zemĜít se nevztahuje ke svévolné þi dobrovolné smrti, ani ke smrti zpĤsobené nedostatkem rodiþovského dohledu anebo k absolutní fatalitČ života. Naopak souvisí s životem dítČte, s životem, jenž je v rukou dítČte a nikoli dospČlých.47 Právo dítČte na smrt není
39
BREAY, C., Magna Carta. Manuscripts and Myths. London: The British Library, 2002, s. 28. KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 112. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 5. 42 KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 82. 43 Tamtéž. 44 Korczak požaduje práva pro dČti již v roce 1914. IGNERA, B., op. cit. 23, s. 83. 45 IGNERA, B., op. cit. 23, s. 87-94. 46 KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 113. 47 EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 386. 40 41
24 bez hranic, konþí tam, kde bezprostĜední nebezpeþí života zaþalo.48 A jednotlivé dítČ si takovou hranici musí v sebeurþení vlastního života uvČdomovat. Ve výchovných vztazích rodiþĤ k dítČti odmítá výchovné pohodlí, které podmiĖuje soubor zákazĤ a pĜíkazĤ. Odmítá rodiþovské zákazy takového druhu jako: „nebČhej, ponČvadž spadneš pod konČ, nebČhej, protože se zpotíš, nebČhej, protože mi hlava bolí“. PĜitom bČh je podle Korczaka jediný þin dítČte, jenž mu dovoluje žít.49 Právo dítČte žít pro dnešek znamená citlivost pro nynČjší okamžik. I samotný þlovČk je souþinem, výsledkem okamžiku (Czlowiek jest produktem danego momentu…).50 DítČ je þinnou lidskou bytostí, která má právo prožívat pĜítomný den. Každý skuteþný okamžik je sám o sobČ entitou. Mimoto žádný okamžik se nemĤže navrátit. Ve vztahu k vyuþování a výuce dítČte to znaþí, že pedagogickým úkolem není ovlivnČní budoucího osudu dítČte, nýbrž uskuteþnČní myšlenky, že pĜítomný okamžik je naplnČn okamžitým šĢastným úsilím dítČte. Uþitel nevede dítČ k úþelnému obrazu vlastního chtČní. Naopak pomáhá dítČti v jeho vlastním sebeurþení. Nad právem dítČte žít pro dnešek se proto vznáší Korczakova vČta: „ħij teraz wlasnym Ĩyciem.“51 Totožnost dítČte je jedineþná a neopakovatelná. DítČ ji urþuje samo. Korczak blíže nevysvČtluje, co je právo dítČte, aby bylo tím, þím jest.52 Ale jak je patrné, tak toto právo spoluurþuje individuální totožnost i neúplnČ autonomní postavení dítČte. Trojice základních práv dítČte je pospolná i vzájemnČ podmínČná. Do logické souvislosti je vtahuje bytostné sebeurþení dítČte, jež by samo mČlo rozhodovat coby úplná osobnost. DítČ pro Korczaka není nevinností svatoĜeþené, jak ho vnímá romantismem ovlivnČná Keyová. Korczak uvažuje vČcnČ, realisticky, a to zejména ve vztahu k dalším právĤm dítČte, která pĜipojuje. PĜedchází tak soudobé sociologické názory, jež dČti posuzují jako þinné jednotlivce (active agents) se schopností utváĜet vlastní životy.53 Jejich þinorodost udržuje jak základní institucionální struktury, tak je úþinnČ mČní. Právu dítČte na vyjádĜení vlastního mínČní, o nČmž Korczak dĜíve pochybuje, poskytuje institucionální rozmČr. UskuteþĖuje pedagogickou myšlenku Republiky dČtí v sirotþinci (Dom Sierot). PrávČ sirotþinec, jak píše v osobním listu, byl odrazištČm (baza
48
Tamtéž. KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 115. 50 KORCZAK, J., Rezygnacja. In: FALKOWSKA, M., op. cit. 24, s. 236. 51 Tamtéž, s. 83. 52 EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 387. 53 MAYALL. B., The Sociology of Childhood in Relation to Children´s Rights. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8, s. 248. 49
25 wypadowa) jeho úvah a návrhĤ.54 Ustavuje dČtský parlament, kdy pČt dČtí volí jednoho zástupce, a používá dČtské soudy coby autonomní orgány pro udržení káznČ a poĜádku. Institucionálním prostĜedkem pro vyjádĜení názoru þi myšlenek dítČte byly dČtské noviny (Maly Przeglad), jež byly prvnČ vydány v roce 1926. Práva dítČte, jak je Korczak navrhuje a uskuteþĖuje, mají jakési skupinové hranice. Svá práva mohou dČti uplatĖovat i vykonávat uvnitĜ malé spoleþenské skupiny: rodiny þi napĜíklad v prostĜedí sirotþince. Jeho pojetí práv dítČte zdĤrazĖuje vnitĜní aspekt práv dítČte spíše než aspekt vnČjší: vztahy k velkým spoleþenským skupinám. Práva dítČte nejsou v jeho myšlení právním þi morálním nárokem vĤþi všem ostatním, politické spoleþnosti coby celku þi velkým spoleþenským skupinám. KoneþnČ skuteþný, pĜirozený život dítČte se obvykle odehrává ve dvou mikrosvČtech: rodinČ a škole. Práva dítČte Korczak odĤvodĖuje jedineþností a autonomií každého dítČte, ale také jeho identitou, sebeurþením, osobní zkušeností, tedy vlastním bytím. Korczak dítČ otevĜenČ uznává za aktivní subjekt lidských práv. DítČ ale legitimizuje pedagogicky a morálnČ. Tak vymČĖuje Korczak romantizující polosen Keyové za skuteþnost, aniž by dČtem vnutil pĜedþasnou dospČlost. Skuteþnost v jeho mysli pĜedurþuje myšlenku, úvahu a posléze reálný návrh.
3. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století Univerzální kontext rozpravy o právech dítČte uspíšila první svČtová válka. Jak jinak, byla svČtová, globální. Válka vyvolala širší zájem o situaci dČtí, o váleþné siroty, podle letité morální normy, podle níž je tĜeba slabým dČtem pomáhat. Po válce se zmČnila narativní rozprava ze zaþátku století, kterou vyvolali dva pedagogové oddaní dČtem. Filantropové rozpravu zformalizovali a pĜenesli do prostĜedí dobroþinných institucí a mezinárodních organizací. Válka jako stav sociální anarchie podmiĖuje individuální a spoleþenskou tužbu i potĜebu míru, vþetnČ sociálního smíru a stability. DoþasnČ sdílené potĜeby mČly þásteþnČ uspokojit nové mezinárodní mezivládní organizace ustavené po konci války. Spoleþnost národĤ55 a Mezinárodní organizace práce dostaly od zakladatelĤ politický úkol: udržet a podporovat svČtový mír i sociální spravedlnost. Pakt Spoleþnosti národĤ v þl. 23 ukládá þlenĤm Spoleþnosti národĤ institucionální závazek pĜiþinit se o zajištČní spravedlivých a
54 KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 14; BYSTRZYCKÁ, A., Janusz Korczak a právo dítČte na úctu. Paideia: Philosophical EJournal of Charles University, 2008, Vol. 2, s. 4, dostupné na http://www.pedf.cuni.cz/paideia. 55 Pakt Spoleþnosti národĤ vstoupil v platnost 10. ledna 1920 – þ. 507/1921 Sb. z. a n..
26 lidských podmínek práce mužĤ, žen a dČtí. Norma s neurþitým významem obsahovala závazek, který požadoval dosažení výsledku. Suverénní volbu právních i politických prostĜedkĤ ponechávalo ustanovení na þlenských státech Spoleþnosti národĤ. Samotná univerzální organizace nemČla jakoukoli pravomoc þi pĜímou institucionální odpovČdnost vĤþi dČtem v pováleþné nouzi. Vzdor této normativní skuteþnosti švýcarský delegát Gustave Ador56 podnítil na prvním zasedání ShromáždČní Spoleþnosti národĤ formální rozpravu o dČtech jako obČtech války. PĜímým podnČtem byla strastná situace dČtí; empirická skuteþnost probouzející kolektivní city. Mnoho dČtí osiĜelo, a tak byly zbaveny základní sociální ochrany. Podle neideální myšlenky mČly vlády þlenských státĤ Spoleþnosti národĤ spolu s hnutím filantropických nevládních organizací Ĝešit potĜeby sužovaných dČtí.57 Ador pĜedložil organizaþní návrh na ustavení úĜadu vysokého komisaĜe pro tyto otázky. Jeho pĜedloha však nebyla nikdy pĜijata.58 Na poli dobroþinnosti pĤsobily tradiþní i nové nevládní mezinárodní organizace: Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže, Liga spoleþností ýerveného kĜíže, Save the Children International Union (SCIU) nebo Mezinárodní sdružení na podporu blaha dítČte (International Association for the Promotion of Child Welfare). Jejich poþínání bylo vedeno etikou i kýþem dobroþinnosti.59 SpoleþnČ organizace utváĜely filantropickou koalici vyjadĜující podporu ochranČ poskytované dČtem. Hnutí však nemČlo aktivní oporu v mezinárodním kolektivu státĤ. ýlenové mezinárodní pospolitosti postrádali spoleþnou vĤli i snahu pĜijmout v této oblasti smluvní þi institucionální závazky.60 Ani sekretariát Spoleþnosti národĤ, zejména jeho sociální sekce, nespatĜovala v þinnosti SCIU prospČšnost anebo užitek. NámČty proto pĜicházely od zástupcĤ nevládních mezinárodních organizací. Eglantyne Jebbová, zakladatelka Save Children Fund ve Velké Británii, prosazovala pozvolna zrající myšlenku pĜipravit jednoduchý dokument o právech dítČte, který mČl být morálnČ pĜijat všemi státy.61 Generální rada SCIU projednala návrh Jebbové v roce 1923 a pojala ho jako podnČt k založení nové dobroþinnosti. Jebbová spatĜovala v moderní charitČ podobnost s hospodáĜským podnikáním. Dobroþinnost mČla mít jasnou koncepci a Ĝídit se stejnou péþí, dĤkladností þi rozumem jako nejlepší obchodní nebo prĤmyslové závody.62
56
Gustave Ador (1845-1928), švýcarský politik. Na konci 19. století se uznává pediatrie jako samostatný vČdní obor. MARSHALL, D., The Construction of Children as an Object of International Relations: The Declaration of Children´s Rights and the Child Welfare Committee of League of Nations, 1900-1924. International Journal of Children´s Rights, 1999, Vol. 7, s. 106. 59 ALSTON, Ph., TOBIN, J., Laying the Foundations for Children´s Rights. Florence: UNICEF, 2005, s. 6. 60 MARSHALL, D., op. cit. 58, s. 120. 61 Tamtéž, s. 131. 62 Tamtéž, s. 131-132. 57 58
27 SCIU poĜádala v létČ 1924 ve Vídni 4. mezinárodní kongres o dČtství. Kongres deklaraci podpoĜil a seznámil s ní veĜejnost. Významné deníky jako Le Soir, Izviestia, Deutsche Allegemaine Zeitung a další noviny text deklarace zveĜejnily. K deklaraci se upĜela pozornost veĜejnosti. V srpnu 1924 úþastníci Conferénce juive de secours á la Tchécoslovaquie deklaraci ihned schválili. SCIU hodlala získat širší podporu státĤ a mezinárodních organizací. Skrze elitáĜské osobní vztahy se zástupci SCIU zamČĜili na obČ skupiny. Éttiene Clouzot, vydavatel Bulletinu SCIU a generální tajemník Mezinárodního výboru ýerveného kĜíže (ICRC), osobnČ navštívil Mezinárodní úĜad práce a výbor pro uprchlíky Spoleþnosti národĤ.63 SCIU také poslala kopie deklarace v pĜekladu do 37 jazykĤ všem þlenským státĤm Spoleþnosti národĤ. Osobní i organizaþní snaha se promČnila v institucionální skuteþnost. Deklarace práv dítČte (Ženevská deklarace) byla formálnČ schválena ShromáždČním Spoleþnosti národĤ jako rezoluce Pátého výboru dne 26. záĜí 1924. Text Deklarace je neobvykle krátký. Jebbová doufala v její vysoký pedagogický a propagandistický úþel. Pro myšlenku vzájemné mezinárodní pomoci dČtem chtČla získat obČ entity: mezinárodní spoleþenství i zorganizovanou obþanskou spoleþnost na národní úrovni.64 Jebbová už dĜíve vČĜila v neutrální a nezištnou spolupráci pĜi poskytování pomoci dČtem v nepĜátelství, a to i mezi válþícími protistranami. Spolupráce mohla (ale kriticky vzato i nemohla) pokraþovat po ukonþení války. Ženevská deklarace urþitČ nebyla v pováleþných þasech vyĖata z empirických souvislostí a dĤsledkĤ svČtové války. Jednoduchá osnova Ženevské deklarace sestává ze dvou rozdílných þástí: preambule a operativních odstavcĤ. V deklaraci je dĤležitá první þást. Deklarace vychází ze zásady paternalismu vĤþi dČtem v zájmu zajištČní jejich blaha.65 Deklarace oslovuje muže a ženy všech národĤ. Deklarace zdĤrazĖuje univerzalitu jejich morální povinnosti vĤþi dČtem. Adresáty morální povinnosti jsou ale všichni, nejen biologiþtí nebo sociální rodiþe. Jebbová zdĤrazĖuje myšlenku ochrany a péþe dČtem v osobním dopise ze dne 20. února 1923, v nČmž výslovnČ zmiĖuje úsilí vynaložené k uznání práv dítČte.66 Druhou dĤležitou složkou preambule je požadavek boje proti diskriminaci (beyond and above all considerations of race, nationality or creed). Preambule zahrnuje v užším pojetí morální zákaz diskriminace a odmítá bezdĤvodnČ nestejné nakládání s dČtmi na základČ rasy,
63
Tamtéž, s. 129-130. Tamtéž, s. 131. DWORKIN, G., Paternalism, The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010 Edition), ZALTA, E. N. (ed.), http://plato.stanford.edu/archives/sum2010/entries/paternalism 66 Tamtéž, s. 135. 64 65
28 národnosti anebo víry.67 NejpodstatnČjší vČtnou þástí preambule je pravdivý odraz i záznam skuteþnosti, že lidstvo dluží dítČti to nejlepší (all Mankind owes to the Child the best). VeĜejné pĜiznání mravního dluhu nepĜekrývá dobrovolnČ pĜevzatou univerzální povinnost. Je-li preambule pĜedevším reflexivní vĤþi tehdejšímu životu dítČte i dČtství, tak operaþní þást nabádá k aktivnímu chování tČch, kteĜí jsou jmenováni v preambuli. Má morálnČ pĜedepisující povahu, ale i vzdálenČ emotivní zázemí. Ženevská deklarace mĤže být oznaþena za prostĜedek morální preskripce. Její matricí je morální pĜesvČdþení o univerzálnČ paternalistické povinnosti zlepšovat podmínky života jiných (duty of beneficence).68 A právČ nevinnost, nezralost a závislost dČtí i dČtství to podle ženevského aktu vyžadují. Operaþní þást zahrnuje pČt odstavcĤ. První odstavec požaduje, aby dítČti byly poskytnuty prostĜedky nutné pro jeho normální vývoj hmotný a duchovní. Její obsah odráží konvenþní uvažování o dČtství jako o stavu þi procesu dospívání, jemuž je nutné poskytnout normativní rámec ochrany a péþe.69 PĜitom stupnČ ochrany se mohou lišit podle osobní potĜeby dítČte, nikoliv však samotná péþe o dítČ. Druhý odstavec má biblické, a tím opisné pozadí. Požaduje, aby hladové dítČ bylo nakrmeno, aby o nemocné dítČ bylo postaráno, aby ve vývoji opoždČnému dítČti byla poskytována pomoc, aby dítČ, jež spáchalo zloþin,70 bylo napraveno, a aby sirotku a nalezenci byly poskytnuty útulek a pomoc. Druhý odstavec pĜejímá známé, nenové myšlenky ochrany, péþe þi zaopatĜení, kdy dítČ není schopné se o sebe starat. Ženevská deklarace staví v této þásti textu dČtství do základního vztahu oproti dospČlosti,71 jejíž normativní status byl dávno formálnČ uznán.72 TĜetí odstavec pĜipomíná souvislost s první svČtovou válkou, s dobou bezprostĜedního nebezpeþí, nejistoty a strádání. Odstavec používá morální zásadu pĜednosti (priority). DítČ musí být první pĜi poskytování pomoci v dobách nouze (The Child must be the first to receive relief in times of distress). Jak je tomu v þasech spoleþenského dostatku, Ženevská deklarace neuvádí. ýtvrtý odstavec dokazuje myšlenkovou neujasnČnost operaþní þásti deklarace. Naproti tomu deklarace nezastírá realismus. Odstavec požaduje, aby dítČ získalo autonomní postavení, a tak bylo vedeno ke zpĤsobilosti získávat živobytí (The Child must be put in a position to earn a livelihood).
67
Výþet dĤvodĤ je velmi omezený. Srov. W. D. Rosse, anglického filosofa. 69 LANSDOWN, G., The Evolving Capacities of the Child. Florence: UNICEF, 2005, s. 10. 70 LYNCH, N., Restorative Justice through a Children´s Rights Lens. International Journal of Children´s Rights, 2010, 18, s. 173 a násl. KEY, E., op. cit. 2, s. 52-53. 71 STEINBOCK, B., Defining Parenthood. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13, s. 294. 72 LANSDOWN, G., op. cit. 69, s. 10 68
Vol.
29 Ženevská deklarace zrcadlí sociální praxi, kdy dítČ je þinné jako pracovní síla v zemČdČlství, v rodinném anebo malém podnikání þi v prĤmyslové velkovýrobČ. Práce mČla pro dítČ i rodinu jak sociální, tak hospodáĜskou funkci. DítČ pĜispívalo k pĜíjmu rodiny a tím získávalo sebedĤvČru i samostatnost. Jeho pĤsobení jako pracovnČ aktivního jedince podmiĖuje ochrana pĜed jakoukoli formou vykoĜisĢování (…must be protected against every form of exploitation).73 V institucionálním smyslu odstavec zakládá vztah ke standardĤm dČtských práce, které založila Mezinárodní organizace práce v mezinárodním pracovním právu. Tato instituce pĜijala mnohé standardy pro zamČstnávání dČtí v jednotlivých odvČtvích (minimální vČk) hned po svém zĜízení.74 Poslední odstavec je povahy výchovné. DítČ musí být vychováváno a vyuþováno s vČdomím, že jeho nadání, vlohy mají sloužit bližním. Odstavec vychází z mravního požadavku, aby jedinec nebyl jen sám pro sebe þili egoisticky zamČĜený. Odstavec se pĜibližuje pĜikázání z desatera a vzdaluje
se zásadám reformní pedagogiky (Maria
Montessori, Helen Parkhurst), zejména zásadČ svobody a nezávislosti, které do edukace reformní pedagogika prosazuje.75 Korczak si správnČ všímá jedné normativní skuteþnosti, že Ženevská deklarace zcela zamČnila povinnosti za práva. ZamČnila souvztažné subjektivní mody normativnosti. Text deklarace neodpovídá dobrému úmyslu Jebbové založit oficiálnČ pĜijatý dokument o právech dítČte. Podstatou Deklarace je nČco jiného než pĜímé uznání práv dítČte. Deklarace oslovuje dobrou vĤli a žádá porozumČní všech.76 NezmiĖuje práva dítČte. Nelegitimuje dítČ k vlastnČní výslovnČ vyjádĜených práv.77 Ta jsou úplnČ zastĜena morálními závazky. Proto Ženevská deklarace pĜiznává dítČti morální status objektu péþe a ochrany. Prvek subjektivity dítČte Ženevská deklarace identifikuje v jeho aktivní pracovní síle.78 Práva dítČte by snad mohla být z ostatních morálních norem odvozena. Za jiné pĜíklady lze uvést právo dítČte na výživu. Navzdory výtkám nemĤže být dČjinný význam Ženevské deklarace snižován þi odsuzován. Deklaraci nelze vyjmout z vČcné i þasové posloupnosti dokumentĤ, které pĜispČly k univerzálnímu uznání statusu dČtství, dítČte a jeho práv. Její význam nebyl uvnitĜ tehdejšího 73
HANSON, K.., VANDAELE, A., Working Children and International Labour Law: A Critical Analysis. International Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11, s. 78. Srov. sektorové úmluvy Mezinárodní organizace práce o minimálním vČku zamČstnávání nebo noþní práce mladistvých pĜipravené v letech 1919 až 1921. ALSTON, P., TOBIN, J., op. cit. 59, s. 3. 75 DEKKER, J. J. H., op. cit. 16, s. 136. 76 EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 385. 77 HART, H. L. A., Are There Any Natural Rights? Philosophical Review, 1955, Vol. 64, No. 2, s. 182. 78 To koresponduje s využíváním dítČte v prĤmyslové výrobČ a zemČdČlství. Srov. tovární zákony (Factory Acts), zákony o povinné školní docházce (napĜ. þeskoslovenský zákon þ. 189/1919 Sb. z. a n.) nebo zákony o dČtech. DEKKER, J. J. H., op. cit. 16, s. 133. 74
30 mezinárodního spoleþenství pouze osvČtovČ apelativní, ale také proklamativní.79 Pro dnešek však Ženevská deklarace postrádá pĜetrvávající význam nejen v objektivním, ale i v subjektivním smyslu. ObjektivnČ, formalisticky vzato, Ženevská deklarace je nezávazným aktem. SubjektivnČ vzato, rodiþe þi uþitelé ji neznají. Soudy anebo úĜady ji stČží mohou použít, snad jako podpĤrný þi doprovodný argument pĜi rozhodování o záležitostech dítČte. Nejen Ženevská deklarace, ale i Charta OSN jsou mezinárodním artefaktem války a jejích dĤsledkĤ; Charta však druhé svČtové války. Zakládající listina OSN coby lex superior vĤþi smlouvám þlenských státĤ80 vyjadĜuje spoleþný úmysl tvĤrcĤ pĜehnanČ šlechetným jazykem. Preambule sdČluje odhodlání zakládajících státĤ uchránit budoucí pokolení metly války. Mírotvorný cíl se vztahuje k budoucím generacím, a proto nemĤže nezahrnovat dČti. Mír je podle závazné Charty vČþným cílem,81 potĜebou i spoleþnou hodnotou zásadní povahy. K naplĖování cíle poskytuje Charta všeobecné instrumentarium institucionálních prostĜedkĤ, mezi nimiž se objevují jak diplomatické þi soudní prostĜedky, tak neozbrojené i ozbrojené sankce Rady bezpeþnosti OSN. V tomto smyslu je lex contra bellum. Text Charty OSN odráží syrovou skuteþnost, že lidská práva jsou bČhem ozbrojeného násilí hrubČ a hromadnČ porušována. Proto zakladatelé OSN prohlašují znovu svou víru v základní lidská práva, v dĤstojnost a hodnotu lidské osobnosti ihned v preambuli. Navazující programová ustanovení82 opakovanČ sdČlují témČĜ totéž. Ustanovení pobízejí adresáty k podpoĜe lidských práv, posilování úcty k lidským právĤm a základním svobodám a k jejich dodržování.83 Silným charakterem Charty je normativní podchycení práv þlovČka, slabým charakterem je zevšeobecĖující, málo normativnČ sdČlné vyjádĜení lidských práv. A to navzdory normativnímu faktu, že Charta je uprostĜed mezinárodních smluv lex superior. Pouhá programovost jednotlivých ustanovení oslabuje Chartu, stejnČ tak jako absence84 souboru konkretizovaných práv þlovČka.85 Na svém prvním zasedání HospodáĜská a sociální rada zĜídila PĜípravný výbor (Preparatory Committe),86 jehož úkolem bylo zajištČní pĜípravných prací. V únoru 1947 se na
79
FREEMAN, M., The Best Interests of the Child. In: ALEN, A., LANOTTE, J. V., VERHELLEN, E., ANG, F., BERGHMANS, E. and VERHEYDE, M. (eds.), A Commentary on the United Nations Convention on the Rights of the Child. Article 3. Leiden-Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, s. 11. 80 ýl. 103 Charty OSN stanoví, že závazky podle Charty OSN mají pĜednost pĜed smluvními závazky. 81 Srov. KANT, I., K vČþnému míru: filosofický projekt: o obecném rþení: je-li nČco správné teorii, nemusí se to ještČ hodit pro praxi. Praha: Oikoymenh, 1999, s. 10. 82 STEINER, H. J., ALSTON, Ph., International Human Rights in Context. Law, Politics, Morals. Oxford: Oxford University Press, 1996, s. 118-119. 83 Srov. þl. 1 odst. 3, þl. 13 odst. 1 písm. b), þl. 55, þl. 56, þl. 62 odst. 2 anebo þl. 68 Charty. 84 Takové návrhy byly pĜi pĜípravČ Charty pĜedloženy. 85 STEINER, H. J., ALSTON, Ph., op. cit. 82, s. 119. 86 Pomocný orgán byl þasto nazýván jako „Nuclear Commission“.
31 prvním zasedání komise87 rozpĜedla rozprava o pĜípravČ návrhu aktu, jenž by urþil, co jsou jednotlivá lidská práva.88 Jak bývá u právníkĤ i diplomatĤ zvykem, zprvu se zástupci þlenských státĤ pĜeli o závaznost aktu. Jedni prosazovali morální a politický význam aktu, zatímco druzí požadovali jeho závazné právní úþinky. ýlenové Komise prosadili morální, politický úþel prohlášení, i když samotná Deklarace výslovnČ poukazuje na její vzdČlávací a výchovné poslání. Deklarace požaduje šíĜit úctu k lidským právĤm prostĜednictvím tČchto úþinných prostĜedkĤ.89 Na 183. plenární schĤzi TĜetího výboru Valného shromáždČní OSN delegáti þlenských státĤ schválili Všeobecnou deklaraci lidských práv.90 Jednání a závČreþné hlasování se uskuteþnilo v PaĜíži (Palais de Chaillot) dne 10. prosince 1948.91 PĜedseda TĜetího výboru Evatt po hlasování pĜipomenul výjimeþnost zasedání, jež skonþilo tČsnČ po pravém poledni. Jednání pĜedstavovalo první pĜíležitost, kdy „organizované spoleþenství národĤ pĜijalo deklaraci lidských práv a základních svobod“.92 PĜedtím se vyjádĜil k závaznosti Všeobecné deklarace a prohlásil, že se nejedná o mezinárodní smlouvu, jíž by byly státy zavázány.93 Deklarace vzdor své nezávaznosti autoritativnČ vysvČtlila, co konstitutivní smlouva, Charta OSN, míní lidskými právy.94 Deklarace oznaþuje, co jsou lidská práva a kdo je má mít (každý má právo; everyone has the right).95 Deklarace uznává rovná a nezcizitelná práva všech „þlenĤ lidské rodiny“. Ve frázi „všech þlenĤ lidské rodiny“ zaznívá jejich univerzalita a nadto vlastnost a požadavek nezcizitelnosti lidských práv zakazuje jejich odnČtí. René Cassin spojuje univerzalitu práv s univerzální povahou Deklarace. Deklarace je univerzální svou inspirací, svým výrazem, svým obsahem, svou pĤsobností, svým potenciálem a prohlašuje práva lidské bytosti pĜímo vĤþi všem ostatním spoleþenským skupinám, k nimž patĜí jedni a
87
Na pĜípravČ návrhu se podíleli významné osobnosti jako René Cassin z Francie, Charles Malik z Libanonu a Eleanor Roosveltová ze Spojených státĤ amerických. UN, Economic and Social Council. Official Records, Second Year, Supplement No. 3. Report of the Commission on Human Rights. 89 JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., Vybrané prameny k ochranČ lidských práv, Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 5. 90 Hundred and eighty-third plenary meeting. Held at the Palais de Chailot, Paris on Friday, 10 December 1948, at 9 p.m. President H. V. Evatt (Australia). Continuation of the Discussion on the draft universal declaration of human rights: report of the Third Committee (A/177). 91 Celkem 48 státĤ hlasovalo ve Valném shromáždČní ve prospČch pĜijetí Všeobecné deklarace lidských práv a 8 státĤ se zdrželo hlasování, a to vþetnČ bývalého SovČtského svazu a ýeskoslovenska. Skuteþnost poukazuje na ideologický konflikt ohlednČ obsahu Všeobecné deklarace lidských práv. Delegát SovČtského svazu Vyšinskij na zasedání TĜetího výboru mimo jiné prohlásil, že Ĝada ustanovení úplnČ ignoruje svrchovaná práva demokratických vlád a nČkterá ustanovení také odporují zákazu vmČšování do vnitĜních záležitostí státĤ. Report of the Third Committee (A/177), s. 923. 92 Report of the Third Committee (A/177), s. 917 a násl. 93 Tamtéž. 94 BUERGENTHAL, T., International Human Rights in a Nutshell. St. Paul: West Publishing Co., 1988, s. 29-31. 95 Srov. anglický text Všeobecné deklarace lidských práv. 88
32 druzí.96 Deklarace vyjadĜuje univerzalitu lidských práv ve formálním smyslu. Skuteþná, opravdová
univerzalita
Deklarace
bývá
v mezinárodní
teorii
a
praxi
mnohdy
zpochybĖována.97 ýl. 1 Deklarace poukazuje na to, že všichni lidé jsou nadáni rozumem a svČdomím. Z toho vyplývá, že lidská práva patĜí dospČlým. DospČlému náleží veškerá obþanská, politická, hospodáĜská, sociální a kulturní práva. Substrukturu politických a obþanských práv Deklarace uvádí na prvním místČ, z þehož by mohla být dovozena jejich prvotnost.98 Tím jsou hospodáĜská, sociální a kulturní práva pĜikázána do druhotnosti. Hierarchii lidských práv v tomto pojetí vyvrací praktický argument jejich vzájemné podmínČnosti, kdy jedno právo nemĤže být bez druhého: napĜíklad právo na život a právo na výživu. Substruktura obþanských a politických práv je obsažena v þl. 1-21, a sice právo na rovnost v dĤstojnosti, právo nebýt diskriminován, právo na život, právo na osobní svobodu, právo na osobní bezpeþnost, zákaz otroctví a nevolnictví, právo nebýt muþen ani podroben nelidskému þi ponižujícímu zacházení, právo na pĜiznání právní subjektivity, právo na rovnost pĜed zákonem, právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování, právo na soudní ochranu, právo nebýt svévolnČ vyhoštČn, právo být slyšen nezávislým a nestranným soudem, právo na presumpci neviny, zákaz zpČtné úþinnosti trestního zákona, právo na soukromí, právo na svobodu pohybu, právo vyhledat azyl, právo na státní obþanství, právo uzavĜít sĖatek, právo založit rodinu, právo vlastnit majetek, právo na svobodu myšlení a svČdomí, právo na náboženskou svobodu, právo na svobodu pĜesvČdþení a projevu, právo na svobodu pokojného shromažćování, právo na svobodu sdružovací, právo úþastnit se vlády své zemČ a právo vstoupit za rovných podmínek do veĜejných služeb své zemČ.99 ýl. 22 Deklarace nevydČluje þlovČka ze sociálních vazeb spoleþnosti. Neabsolutizuje jeho atomickou individualitu odtrženou od sociální reality.100 Deklarace pĜiznává jednotlivci jako þlenovi „lidské rodiny“ obecný nárok. Nárok obsahuje požadavek, „aby mu byla národním úsilím i mezinárodní souþinností a v souladu s prostĜedky pĜíslušného státu zajištČna hospodáĜská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho dĤstojnosti a svobodnému rozvoji osobnosti“.
Substruktura tČchto práv je menší než substruktura politických a
obþanských práv.
96 Citace SUDRE, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita, Evropské informaþní stĜedisko Univerzity Karlovy, 1997, s. 36. 97 Srov. praxi Ĝady státĤ. 98 SUDRE, F., op. cit. 96, s. 35. 99 JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., op. cit. 89, s. 5-8. 100 Srov. MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I., O židovské otázce. Praha: Svoboda, 1975, s. 25.
33 Za hospodáĜská, sociální a kulturní práva þlovČka Deklarace (þl. 22-27) uznává právo na sociální zabezpeþení, právo na práci, právo na svobodnou volbu zamČstnání, právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, právo na ochranu proti nezamČstnanosti, právo na stejný plat za stejnou práci, právo na spravedlivou a uspokojující odmČnu, právo zakládat odborové organizace a pĜistupovat k nim, právo na odpoþinek a na zotavení, právo na pravidelnou placenou dovolenou, právo na životní úroveĖ pĜimČĜenou zdraví a blahobytu jeho rodiny, právo na zabezpeþení v nezamČstnanosti, v nemoci, pĜi pracovní neschopnosti, pĜi ovdovČní nebo ve stáĜí, právo na vzdČlání, pĜednostní právo rodiþĤ volit druh vzdČlání pro své dČti, právo svobodnČ se úþastnit kulturního života spoleþnosti a právo na ochranu morálních a materiálních zájmĤ vyplývajících z každé vČdecké, literární nebo umČlecké þinnosti, jejímž autorem je. Všeobecnou deklaraci neovládá jedna myšlenka þi teorie, jedna ideologie o lidských právech. Deklarace je myšlenkovČ a ideologicky rĤznorodá. Využívá nČkterých slov (nezcizitelná práva) i myšlenek Deklarace práv þlovČka a obþana z roku 1789.101 Nedrží se dĤslednČ ani uþení pĜirozeného práva, které jednoduše vysvČtluje John Locke tak, že se þlovČk rodí s nárokem na dokonalou svobodu a na nekontrolované požívání všech práv a výsad pĜirozeného práva stejnČ jako kterýkoli jiný þlovČk nebo lidé na svČtČ (Man being born, as has been proved, with a title to perfect freedom and uncontrolled enjoyment of all the rights and privileges of the law of nature equally with any other man or number of men in the Word…).102 V textu Deklarace se objevují protichĤdné myšlenky o lidských právech, jež vzdálenČ zaznívají v bĜitké MarxovČ studii o židovské otázce, zejména ve druhém odstavci preambule, kde se píše, „že vybudování svČta, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se tČšit svobodČ projevu a pĜesvČdþení“.103 Tím tvĤrci Deklarace poukazují na historiþnost práv þlovČka a nikterak na jejich ahistorický þi mimoprávní pĤvod. Všeobecná deklarace doslovnČ uznává práva dospČlého þlovČka, toho legitimizuje, ten stojí ve stĜedu jejího normativního obsahu. PĜesto Všeobecná deklarace obsahuje tĜi dĤležité normativní vČty ve vztahu k sociálnímu postavení dítČte. První vČtu formuluje þl. 25 odst. 2: „MateĜství a dČtství mají nárok na zvláštní péþi a pomoc“ (Motherhood and childhood are entitled to special care and assistance).104 Ustanovení upravuje normativní status mateĜství a
101
HENKIN, L., NEUMAN, G. L., ORENTLICHER, D. F., LEEBRON, D. W., Human Rights. New York: Foundation Press, 1999, s. 32. Srov. LOCKE, J., DvČ pojednání o vládČ. Praha: Nakladatelství ýeskoslovenské akademie vČd, 1965, s. 179. 103 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I ., op. cit. 100, s. 31. 104 JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., op. cit. 89, s. 9. 102
34 dČtství. Uznává zranitelnost dČtí.105 Nejde o sakrální postavení mateĜství a dČtství v pojetí knihy Století dítČte. Deklarace požaduje péþi (zaopatĜení) anebo pomoc dČtství a dČtem podobnČ jako Ženevská deklarace z roku 1924. Požaduje témČĜ totéž, þímž vyznává stejnou teleologii. Adresáty nároku jsou hlavnČ státy. Deklarace pĜedepisuje, aby péþe a pomoc dČtství i dČtem byla uzákonČna, a tak se stala právním nárokem. Vedle toho by však mČla být nedílnou souþástí vládní politiky. Druhá normativní vČta je neménČ zásadní. Ustanovení požaduje požívání stejné sociální ochrany pro dČti zrozené v manželství a nemanželské. Ustanovení zakazuje rozlišování mezi legitimními dČtmi a dČtmi hĜíchu (the children of sin).106 ýlánek ale nezmiĖuje právní ochranu. DČti nesmČjí zĤstat bez sociální ochrany kvĤli narození mimo manželství. ObČ normy vyjadĜují spíše sociální postavení dítČte než právní pozici. Poslední vČta ozĜejmuje rodiþovskou odpovČdnost vĤþi dČtem i jejich pĜednost v rozhodování. Ustanovení vychází na jedné stranČ z paternalistické zkušenosti107 a na stranČ druhé z nezralosti, nesamostatnosti dítČte, které až vlastním vývojem nabývá rozumu.108
ýl. 26
stanoví: „Rodiþe mají pĜednostní právo volit druh vzdČlání pro své dítČ.“109 Deklarace byla schválena jako normativní pobídka a apel þlenským státĤm OSN. Již bČhem 183. plenárního zasedání delegáti státĤ pĜipomínali, že platné ústavy obsahují Ĝadu práv þlovČka, které návrh zaþleĖuje. Vzdor této normativní skuteþnosti Deklarace podnítila státy k právotvorným þinĤm. Inspirovala ústavodárce a zákonodárce Ĝady státĤ. Parlamenty také výslovnČ odkazovaly na Všeobecnou deklaraci v základních a bČžných zákonech.110 Ústava Andory v þl. 5 napĜíklad pĜisuzuje Všeobecné deklaraci právní úþinky (Universal Declaration of Human Rights is binding in Andorra). Ústavní i zákonná praxe jednoznaþnČ dokazuje, že si Všeobecná deklarace uchovala praktický význam. Její ustanovení kontinuálnČ používají jak parlamenty, tak vnitrostátní správní úĜady þi soudy þlenských státĤ OSN. 4. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století JeštČ pĜed pĜijetím Všeobecné deklarace lidských práv zvažovala HospodáĜská a sociální rada OSN v roce 1946 pĜijetí deklarace práv dítČte.111 Návrh deklarace se stal 105
GROVER, S., On Recognizing Children´s Universal Rights: What Needs to Change in the Convention on the Rights of the Child. . International Journal of Children´s Rights, 2004, Vol. 12, s. 263. Podle Keyové má každé dítČ stejná práva ve vztahu k obČma rodiþĤm. KEY, E., op. cit. 2, s. 33. 107 Jednání je tehdy ospravedlnitelnČ paternalistické, když vmČšování do života dítČte ospravedlĖují nejlepší zájmy dítČte. BECKMAN, L., Public Justifiability and Children. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 145-146. 108 Srov. Committee on the Rights of the Child, General Comment No. 7 (2005, Implementing child rights in early childhood, CRC/C/GC/7/Rev.1, 20 September 2006, s. 3. 109 Tamtéž. 110 SUDRE, F., op. cit. 96, s. 38. 111 ALSTON, Ph., TOBIN, J., op. cit. 59, s. 5. 106
35 programovým bodem Komise OSN pro lidská práva. V roce 1950 byla vypracována pĜedloha.112 Její projednání bylo odloženo z dĤvodu kodifikaþní práce na paktech o lidských právech.113 Na bĜeznovém zasedání v roce 1959 se Komise k návrhu vrátila. PĜípravný proces trval þtyĜi týdny. Dne 20. listopadu 1959 byla Deklarace práv dítČte schválena.114 Deklarace práv ideovČ i teleologicky navazuje na Ženevskou deklaraci z roku 1924 i Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948. Teorie a praxe práv dítČte upozorĖuje na spoleþnou myšlenku sociální pomoci (welfarist approach).115 Jebbová tehdy podĜídila obsah meziváleþné deklarace práv dítČte výzvČ, aby dČti dotþené válkou získaly sociální pomoc. Deklarace z roku 1959 požadavek pouze rozšiĜuje. Deklarace opakuje i mravní požadavek pĜednosti; dítČ bude za všech okolností první mezi tČmi, komu bude poskytnuta ochrana a pomoc. VČta vyjadĜující zásadu pĜednosti vynechává okolnosti nouze a vztahuje se k jakýmkoli situacím. Na konci vČty stojí dva podstatné výrazy, které charakterizují Deklaraci práv dítČte z roku 1959 jako celek. V kontextu Deklarace je dítČ pĜedevším pasivním subjektem sociální ochrany i pomoci a nositelem sociálních práv. Tato úþelná souvislost spojuje Deklaraci z roku 1959 s Všeobecnou deklarací lidských práv (MateĜství a dČtství mají nárok na zvláštní péþi a pomoc.).116 Dokumenty vycházejí ze stejných nebo obdobných myšlenek. DokumentĤm je také vlastní témČĜ totožný duch.117 Shoda je ovšem pouze ideová a nikoliv formulaþnČ doslovná. Do textu se promítá evoluce v myšlení, avšak nijak pĜevratnČ. Jednu jazykovou zmČnu nelze pĜehlédnout. Je významná. TvĤrci Deklarace složili þásti jednotlivých vČt tak, že dvakrát použili podstatné sousloví „dítČ má nárok“ (dítČ je oprávnČno).118 Sousloví má následující anglickou verzi „the child shall be entitled“.119 Z jazykové skuteþnosti nČkteĜí autoĜi dovodili, že deklarace obsahuje jazyk nárokĤ.120 Není tomu tak. Jiné zásady jsou vyjádĜeny frazémem „dítČ požívá“ (the child shall enjoy).121 Tady Deklarace z roku 1959 navazuje na þl. 25 odst. 2 Všeobecné deklarace (all children shall enjoy the same social protection). Mimoto tvĤrci použili ještČ tĜetí sousloví „dítČ musí být
112
Tamtéž. Srov. Mezinárodní pakt o obþanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodáĜských sociálních a kulturních právech z roku. 114 Declaration of the Rights of the Child, G. A. res. 1386 (XIV), 14 U.N. GGAOR Supp. (No. 16) at. 19, U.N. Doc A/4354 (1959). 115 ALSTON, Ph., TOBIN, J., op. cit. 59, s. 6. 116 Srov. þ. 25 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv. 117 Srov. MONTESQUIEU, CH., O duchu zákonĤ. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart. 1947. 118 Dostupné na http://www.pravnik.cz/uplna-zneni/uz-38.html. 119 Srov. zásady 1 a 3. 120 CARVALHO, E., Measuring Childern´s Rights: Alternative Approach. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 547. 121 Srov. zásady 2 a 4. 113
36 chránČno“ (the child shall be protected).122 Odborné frazémy sjednocuje anglické zpĤsobové sloveso shall, které oznamuje budoucnost, ale také znaþí nČco „mít“ v duševním smyslu. Frazeologickou nejednotu potvrzuje zásada 7, v níž tvĤrci vyjadĜují právo na vzdČlání – dítČ je oprávnČno získat vzdČlání (the child is entitled to receive education). Naproti tomu Všeobecná deklarace lidských práv používá jednodušší sousloví „každý má právo na vzdČlání“ (everyone has the right). Jazyková stavba a odborné frazémy diferencují oba mezinárodní dokumenty. Použité odborné frazémy odrážejí mezinárodní povČdomí o tehdejším právním i sociálním postavení dítČte. DítČ zĜetelnČ nebylo holisticky vnímáno jako sociálnČ þinný jedinec s jeho sebeurþením a neúplnou autonomií.123 TvĤrci deklarací neuvažovali „korczakovsky“. Frazémy jsou spíše reflexí spoleþenského vnímání dítČte jako bezbranného, nesvéprávného a zranitelného jedince (…dítČ pro svou tČlesnou a duševní nezralost potĜebuje zvláštní záruky, péþi a zvláštní právní ochranu pĜed narozením i po nČm).124 Z hlediska apelativního obsahu tvĤrci Deklarace vypracovali desatero zásad. První vČta první zásady konstatuje, že „dítČ požívá všech práv stanovených v této deklaraci“ (The child shall enjoy all the rights set forth in this Declaration.). Zásada pokraþuje tím, že dítČ má tato práva bez výjimky a bez jakékoli diskriminace. Z textu Deklarace þtenáĜ stČží pozná, zakazuje-li zásada zákazu diskriminace úmyslnČ neospravedlnitelné rozlišování na základČ uvedených dĤvodĤ, nebo také neúmyslné rozlišování, které vyvolává diskriminaþní úþinky.125 Seznam dĤvodĤ se jeví jako indikativní a nikterak uzavĜený.126 Druhá zásada zaþíná vyjádĜením, že dítČ požívá zvláštní ochranu. Zásada se odlišuje od þl. 25 odst. 2 Všeobecné deklarace, pĜesto ve vztahu k ní není nová. Zásadu charakterizuje opakující se proklamativnost. Novost vĤþi Ženevské deklaraci z roku 1924 a Všeobecné deklaraci zavádí až poslední þást zásady. Poslední vČta vyjadĜuje nejlepší zájmy dítČte (the best interests of the child shall be the paramount consideration). Na nejlepší zájmy dítČte mají brát prvoĜadý zĜetel zákonodárné, výkonné a soudní orgány (the paramount consideration).127 Není to jediná normativní zmínka nejlepších zájmĤ dítČte. Zásada 7 Deklarace odkazuje na nejlepší zájmy dítČte vzhledem k právu na vzdČlání. Oznaþuje zásadu za vĤdþí a tím urþuje
122
Srov. zásady 9 a 10. 123 FREEMAN, M., Why It Remains Important to Take Children´s Rights Seriously. International Journal of Children´s Rights, 2007, Vol. 15, s. 8. 124 Srov. preambuli Deklarace, a sice odstavec tĜetí. 125 BESSON, S., The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13, s. 436. 126 Srov. rasa, barva pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální pĤvod, majetek, rod nebo postavení, aĢ již jeho samého nebo jeho rodiny. 127 FREEMAN, M., op. cit. 79, s. 15.
37 její spoleþenský význam. Zásadu vztahuje k osobám odpovČdným za vzdČlání a vedení dítČte. Deklarace jmenuje nejprve rodiþe (Tuto odpovČdnost nesou v prvé ĜadČ rodiþe dítČte.). Na tomto místČ se v zásadČ ustavuje vztah mezi paternalismem a neúplnou autonomií dítČte.128 V osobní souvislosti rozlišuje zásada dvČ skupiny adresátĤ požadavku nejlepších zájmĤ dítČte. Podle zásady 2 smČĜuje ke struktuĜe státních orgánĤ, kdežto v pĜípadČ zásady 7 oslovuje nejen rodiþe, ale i uþitele nebo vychovatele. Zásada 3 upĜednostĖuje formální totožnost dítČte pĜed substantivní. Zásada pĜiznává dítČti právo na jméno a státní obþanství (nationality). Jméno formalizuje totožnost dítČte a pĜisuzuje mu jedineþnost osobnosti pro veĜejné a soukromé úþely a tím ji odlišuje od jiného dítČte. Má funkci identifikaþní i diferenþní. PovČĜené orgány státu vykonávají korelaþní povinnosti vĤþi právu dítČte na jméno úĜedním zápisem do knihy narození i vydáním rodného listu. Státní obþanství má rovnČž dva základní rozsahy, na nČž v rozsudku ve vČci Nottebohm poukázal Mezinárodní soudní dvĤr.129 Faktické pouto mezi dítČtem (rodiþi) a státem je skutkovým pĜedpokladem pro nabytí obþanství ve smyslu právního svazku.130 Právo státu udČlit obþanství dítČti doplĖují souvztažné povinnosti, které právo dítČte na státní obþanství zdĤvodĖují. Zásada 4 vyjmenovává pĜedevším sociální práva dítČte na pĜimČĜenou výživu, bydlení, zotavení a lékaĜskou péþi. Ze sociálních práv dítČte vyplývají konkrétní povinnosti zavazující státní úĜady i rodiþe a zákonné zástupce. Zásada posiluje základní ideologickou osu Deklarace, která se zamČĜuje na sociální postavení dČtí – otázky ochrany a péþe (zaopatĜení). Oproti pĜedchozím mezinárodním aktĤm potvrzuje Deklarace tuto osu požadavkem zvláštního zacházení s dČtmi postiženými, ponČvadž mají specifické potĜeby. Obsah zásady odporuje pĜedstavČ, že práva dítČte a potĜeby jsou protichĤdné kategorie.131 Naopak vzájemnČ se posilují.132 Deklarace vymezuje postižení na pozadí normativní definice zdraví ve druhém odstavci preambule Ústavy SvČtové zdravotnické organizace.133 Ústava charakterizuje zdraví pozitivním zpĤsobem jako úplné tČlesné, duševní a sociální blaho134 a nikoli jako prostou
128
DWORKIN, G., op. cit. 65. Case Nottebohm, ICJ Reports, Judgment of April 6th, 1955, s. 24. Právní vztah obsahuje vzájemná práva a povinnosti. Tamtéž, s. 26. 131 BESSEL S., GAL, T., Forming Partnership: The Human Rights of Children in Need of Care and Protection. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 291. 132 Tamtéž. 133 Šedesát jedna zakládajících státĤ podepsalo Ústavu SvČtové zdravotnické organizaci v New Yorku dne 22. þervence 1946. 134 Blaho dítČte má Ĝadu kompetitivních významĤ. Teorie a praxe upozorĖuje alespoĖ na tĜi základní: materiální blaho neboli životní standard, žití dobrého života (hodnoty a ideály), situování života (zkušenosti). Srov. CAMFIELD, L., STREULI, N., 129 130
38 absenci nemoci nebo invalidity (infirmity). Zvláštní potĜeby odĤvodĖují nejen zvláštní péþi a zacházení, ale též vzdČlání. Zásada neviditelnČ vyslovuje složitou otázku integrace a inkluze postižených dČtí do bČžných škol. Vývoj dítČte má propojené podmínky vnitĜní a vnČjší. Ve vnitĜním rozsahu dítČ není pasivním pĜíjemcem zkušenosti a zážitku,135 nýbrž obojí aktivnČ prožívá a samo pĜispívá ke svému rozvoji.136 Zásada 6 zohledĖuje pouze vnČjší složky pĜirozených sociálních struktur, zejména rodinné prostĜedí.
Vyžaduje, aby dítČ vyrĤstalo (plný a harmonický vývoj)
v prostĜedí lásky a porozumČní. Zásada se dovolává rodiny a odpovČdnosti rodiþĤ, morálního a hmotného zajištČní dítČte. Odlouþení dítČte od matky zásada pĜipouští pouze za výjimeþných okolností. V zásadČ se ukrývá neúprosný právní argument odlouþení dítČte jako poslední možnosti.137 Široce koncipovaná zásada nevynechává požadavek finanþní a jiné pomoci dČtem žijícím v poþetných rodinách. StejnČ široký soubor edukaþních prvkĤ pokrývá zásada vČnovaná vzdČlání. Zásada urþuje za sociální cíl vzdČlání, aby se dítČ stalo platným þlenem spoleþnosti (a useful member of society). Nezávislost a autonomii dítČte zásada nezmiĖuje. Zásada dĤslednČ požaduje, aby stát zajistil dítČti bezplatné a povinné vzdČlání. Oba požadavky mezinárodní smlouvy transformovaly v závazné povinnosti. Požadavek rovných pĜíležitostí uvádí zásada do souvislosti nejen s kognitivním rozvojem dítČte, ale též s jeho morální a sociální odpovČdností (kompetencí). Poslední odstavec zásady opakuje právo dítČte na zotavení. Vedle tohoto práva uznali tvĤrci Deklarace právo dítČte na hru. HĜe pĜisoudili stejný úþel jako vzdČlání. V dichotomii dané souvislosti rozkrývá nauka o psychologii dítČte úþel a funkce hry jako asimilaci svČta k vlastnímu já dítČte.138 Rozlišuje hru cviþením, kdy dítČ opakuje (z pouhé radosti), co se nauþilo. Další hrou je symbolická hra a hra s pravidly.139 Navazující zásada se obsahovČ nevzdaluje Ženevské deklaraci z roku 1924. Její úþel je totožný, i když požadavek pĜednosti dítČte pĜed jinými v poskytování sociální ochrany a pomoci zasazuje Deklarace do jakýchkoli spoleþenských okolností. Další zásadu lze zpola WOODHEAD, M., What´s the Use of ´Well-Being´ in Contexts of Child Poverty? Approaches to Research, Monitoring and Children´s Participation. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 68 a násl. 135 Srov. jak Ellen Kellyovou, tak Janusze Korczaka. 136 Tamtéž, s. 77. 137 Stanovisko obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ýeské republiky ze dne 8. 12. 2010 k rozhodování soudĤ ve vČcech naĜizování ústavní výchovy z dĤvodĤ materiálních nedostatkĤ rodiny, zvláštČ pak jejich špatných bytových pomČrĤ. Cpjn 202/2010, s. 3: „RozdČlení rodiny (a naĜízení ústavní výchovy takovým opatĜením nepochybnČ je) tak pĜedstavuje až nejkrajnČjší opatĜení, které je možné pĜijmout… UmístČní dítČte do prostĜedí vhodnČjšího pro jeho výchovu nemĤže samo o sobČ odĤvodĖovat jeho násilné odnČtí biologickým rodiþĤm; takový zásah musí být nadto „nezbytný“ s ohledem na další okolnosti…“ 138 PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B., Psychologie dítČte. Praha: Portál, 1997, s. 57-58. 139 Tamtéž, s. 58-59
39 nazvat zásadou újmy þi lépe ochranu pĜed újmou, a to podle anglického myslitele Johna Stuarta Milla.140 Mill se domnívá, že jediným dĤvodem,141 pro který mĤže být moc legitimnČ vykonávána nad jakýmkoli þlenem civilizované spoleþnosti proti jeho vĤli, je zabránit újmČ jiným (The only purpose for which power can be rightfully exercised over any member of a civilised community, against his will, is to prevent harm to others.).142 Zabránit újmČ jinému, to je jeden morální dĤvod zásady. Druhé její morální zdĤvodnČní spoþívá v úvaze, že dČti zasluhují dĤstojnost i úctu a jsou samy cíli. Podle Kanta se nalézají v Ĝíši cílĤ.143 ěíší myslí systémové spojení rozdílných racionálních bytostí, a to prostĜednictvím spoleþných objektivních zákonĤ.144 Podle zásady musí být dítČ chránČno pĜed jakoukoli formou újmy, aĢ ji zpĤsobuje sexuální využívání anebo zneužívání, vykoĜisĢování dČtí v podobČ nucené práce, otroctví nebo praxe, která je otroctví podobná. Zásada je proto tvĤrci široce pojata a požaduje ochranu dČtí pĜed všemi formami zanedbávání, krutosti a vykoĜisĢování. Poslední zásada, pokud by byla vyložena rozšiĜujícím zpĤsobem (logický argument od menšího k vČtšímu – a minore ad maius), by mČla požadovat ochranu dítČte nejen pĜed þiny, jež by mohly podporovat rasovou þi náboženskou diskriminaci, ale i nenávist. Zásada nezahrnuje pouze imperativ ochrany, ale navíc pĜíkaz lokální i globální výchovy k porozumČní, snášenlivosti, pĜátelství mezi národy, míru a všeobecnému bratrství.145 Poslední vČta Deklarace navrací dokument k požadavku vyslovenému v Ženevské deklaraci z roku 1924, že schopnosti a vlohy dítČte musejí být ve službČ bližnímu. Anglický odvolací soud se v roce 1998 vyjádĜil k významu a aplikaþní hodnotČ Deklarace pochybovaþnČ.146 Systematické ocenČní však mĤže pĜinést jiné výsledky. Deklarace velmi opatrnČ promluvila svébytným jazykem práv dítČte, þímž tento soubor práv þásteþnČ politicky a morálnČ legitimovala v mezinárodní institucionální rozpravČ. AutoĜi Deklarace nezpochybnili argument, že oslabila autoritu Všeobecné deklarace lidských práv jako v poĜadí další deklaratorní akt, jenž rozšíĜil lidská práva.147 PĜijetí Deklarace mohlo
140
Srov. HOFFMAN, J., GRAHAM, P., Introduction to Political Concepts. Harlow: Pearson Education Limited, 2006, s. 39. Újma nemusí být jediným dĤvodem zásahu (srov. zdĤvodnČní paternalismu). MILL, J. S., On Liberty and Other Essays. Oxford: Oxford University Press, 1991, s. 14. Citace: HOFFMAN, J., GRAHAM, P., op. cit. 140, s. 40. 143 KANT, I., Foundations of the Metaphysics of Morals. Citace HENKIN, L., NEUMAN, G. L., ORENTLICHER, D. F., LEEBRON, D. W, op. cit. 99, s. 39. 144 Tamtéž. 145 KANT, I., O výchovČ. Praha: Nákladem dČdictví Komenského, 1931, s. 31: „ýlovČk je jediný tvor, jemuž je tĜeba výchovy. Výchovou totiž rozumíme ošetĜování (Wartung) þili opatrování, výživu (Verpflegung, Unterhaltung), kázeĖ (Disziplin, Zucht) a vyuþování (Unterweisung) vedle mravní výchovy. (Bildung). Podle toho je þlovČk kojencem – chovancem – a žákem.“ 146 Srov. FREEMAN, M., op. cit. 79, s. 15. 147 ALSTON, Ph., TOBIN, J., op. cit. 59, s. 6. 141 142
40 nepĜímo zapĤsobit na rozšíĜení pomoci dČtem ze strany rozptýlené institucionální struktury. NapĜíklad DČtský fond OSN (UNICEF) zaþal od roku 1961 aktivnČ pĤsobit v oblasti vzdČlání dČtí. Jakmile se Deklarace zaþne srovnávat s více než o generaci mladší Úmluvou o právech dítČte (komparátor – objekt srovnání), zaþnou se objevovat její nedostatky. TvĤrci Deklarace selhali konceptuálnČ. Deklarace nevymezuje, kdo je dítČtem. To neuþinila ani Ženevská deklarace z roku 1924. ÚstĜední výraz „dítČ“ nemá v Deklaraci univerzální vysvČtlení a tím není pĜedurþeno jeho globální používání v jednom operaþním významu. Deklarace nezaplĖuje mezeru, která oslabuje osobní rozsah dokumentu. Deklarace se jen volnČ váže k jedinci, který se nachází na nČkterém stupni vývoje smČrem k dospČlosti. Jak pĜipomíná preambule Deklarace, dítČ zosobĖuje jeho tČlesná a duševní nezralost. Otázku definice ponechává ve výluþné jurisdikci þlenských státĤ OSN. Deklarace v konceptuálním smyslu neuznává dítČ za subjekt práv obþanských a politických. Dokonce mnozí její analytici popírají, že by Deklarace uznala dítČ za subjekt jakýchkoli práv.
5. Kontext teoretické a neteoretické rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století Název þásti si vynucuje zestruþnit zaþátky politicko-filosofické rozpravy o lidských právech, kterou dávno, a sice na konci 17. století zahajuje J. Locke.148 V þase mezi dvČma deklaracemi149 zveĜejnil H. L. A. Hart vlivný þlánek,150 v nČmž navazuje na Lockea i Kanta. Locke si myslí, že dČti nejsou zrozeny v plném stavu rovnosti, aþkoli jsou zrozeny pro nČj. Rodiþe mají jistou vládu a pravomoc nad dČtmi, když pĜijdou na svČt a nČjaký þas potom. Jejich vláda a pravomoci jsou doþasné.151 Také Kant trvá na právech rodiþĤ, kteĜí se starají o dítČ tak dlouho, než je zpĤsobilé skuteþnČ používat své tČlo jako organismu a mysl jako rozumu.152 Pro Kanta jsou dČti objekty respektu i dĤstojnosti, a nikoli subjekty práv.153 Za základ lidských práv Hart považuje jedno fundamentální morální právo: stejné právo všech lidí být svobodní (the equal right of all men to be free). Výraz „všichni lidé“ neznamená úplnČ všichni. Hart podmiĖuje základní morální právo osobním požadavkem, kdo takové morální právo mĤže mít. Právo požívá a vykonává každá dospČlá lidská bytost (any adult human being), která má zpĤsobilost volby (capable of choice). 148
LOCKE, J., op. cit. 102, s. 140-207. MínČna je Všeobecná deklarace lidských práv a Deklarace o právech dítČte. HART, H. L. A., op. cit. 77 , s. 175-191. 151 LOCKE, J., op. cit. 102, s. 164. 152 WALL, J., Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 17, s. 530. 153 Tamtéž. 149 150
41 V rozboru morálního práva leží argument vylouþení. Hart nepovažuje dítČ za subjekt totožného práva. Jenom dospČlý má právo, aby se všichni ostatní zdrželi použití donucení (coercion) nebo omezení (restrain) vĤþi nČmu samému. Donucení þiní jeho volbu ménČ dostupnou. Kdežto omezení zpĤsobuje, že výkon volby je nemožný.154 SoubČžnČ má takový dospČlý svobodu konat. To znamená, že nepodléhá jakémukoli závazku zdržet se chování, není-li toto chování donucující, omezující nebo zamýšlené zpĤsobit jiným újmu.155 Hart zdĤvodĖuje morální právo svobodou a autonomií dospČlého jedince. Teorie se vyjadĜuje k tomu, kdo má zpĤsobilost k lidským právĤm. Aniž autor vysvČtluje pozici dítČte, je absolutnČ zĜejmé, že svobodu a autonomii postrádá.156 DítČ je rozumovČ nezralé, aby mohlo zvážit a pĜedvídat následky svého rozhodnutí. Locke k tomu dodává, že svoboda þlovČka a volnost jednat podle vlastní vĤle se zakládá na tom, že má rozum, který mu umožĖuje porozumČt zákonu, jímž se má Ĝídit.157 Hartovo odĤvodnČní práv þlovČka – vzdor podstatné úvaze – obsahuje ménČ zdĤrazĖovaný argument, že dítČ musí být uchránČno pĜed jakoukoli formou donucení, nedostateþné péþe nebo zlého zacházení. DítČ nemĤže zĤstat bez opravdové ochrany pĜed zneužívajícím výkonem svobodné vĤle dospČlými. PrávnČ filosofický pohled na práva þlovČka se pĜíþí odkazu obou pedagogĤ, kteĜí zahájili diskurs o právech dítČte. Kellyová výslovnČ zaþlenila volbu do obsahu práv dítČte. Volbu nepomíjí ani Korczak. Dva protichĤdné pohledy, filosoficko-právní a pedagogický, se stĜetávají v zásadní otázce. Je dítČ dostateþnČ rozumné anebo rozumné tak, aby mohlo rozhodovat o svém sebeurþení?158 Tato otázka je o neúplné autonomii dítČte, byĢ se jedná vyslovenČ o dynamický (progresivní) jev. PrávČ Korczak autonomii dítČte, tĜebaže neúplnou, uvádí jako bytostnou skuteþnost a bojuje za její pĜijetí. Druhá otázka je paternalistická. Je v zájmu dítČte, aby jeho zpĤsobilost (schopnost) sebeurþení byla omezena?159 Na první otázku odpovídá Hart zápornČ. Na druhou otázku neodpovídá. UpĜednostĖuje jako Locke a Kant paternalismus pĜed autonomií.160 Teorie se kvĤli argumentaþní struktuĜe oznaþuje dvojím zpĤsobem. NČkteĜí ji nazývají teorií vĤle, kdežto jiní ji oznaþují za teorii volby.161 Teorii vyvrací jiná kompetitivní teorie, která vnáší do rozpravy o právech lidské zájmy. J. Raz nejprve vymezuje právo (a definition 154
Tamtéž. Tamtéž. WALL, J., op. cit. 152, s. 530-532. 157 LOCKE, J., op. cit. 102, s. 168. 158 MATTHEWS, G. B., op. cit. 30, s. 69-70. 159 Tamtéž. 160 CHERNEY, I. D., Mothers´, Fathers´, and their Children's Perceptions and Reasoning about Nurturance and SelfDetermination Rights. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 80. 161 ARCHARD, D. W., Children´s Rights. The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010 Edition), ZALTA, E. N. (ed.), dostupné na http://plato.stanford.edu/entries/rights-children. 155 156
42 of rights) a až poté vysvČtluje vlastnosti jeho definice.162 X má právo, jestliže a pouze jestliže mĤže mít práva. Jeho blaho (well-being) neboli jeho zájem je dostateþným dĤvodem pro to, aby jiná osoba nebo jiné osoby mČly nČjakou povinnost (to be under a duty).163
Definice
zĜetelnČ požaduje, aby urþité právo bylo dostateþným dĤvodem povinnosti jiných. Práva podle Raze mají být ve skuteþnosti založena na instrumentální hodnotČ zájmĤ lidí.164 NapĜíklad u svobody projevu autor poukazuje na tĜi druhy zájmu. Prvním je zájem Ĝeþníka, aby mohl komunikovat s jinými. Druhým zájmem je zájem posluchaþĤ, že jiní mohou komunikovat právČ s nimi. KoneþnČ tĜetím zájmem je zájem lidí žít ve spoleþnosti, v níž je komunikace svobodnou.165 Když Raz rozebírá souvztažnost (korelaci) práv a povinností, využívá pĜíkladu práva dítČte na vzdČlání. Z toho vyplývá, že teorie zájmu neodmítá postavení dítČte jako subjektu lidského práva.166 Raz poukazuje na percepþní skuteþnost, že kdokoli mĤže vČdČt o existenci práva dítČte na vzdČlání, aniž by však vČdČl, kdo je skuteþnČ zavázán povinnostmi. Ten, kdo zná podmínČné þi nepodmínČné povinnosti, obvykle neví, kdo je nositelem povinností. Tuto otázku podle Raze zahrnují i Ĝeší zásady odpovČdnosti.167 Takové zásady urþují rozdČlení odpovČdnosti urþitých osob (rodiþe) nebo spoleþnosti (stát, obec). Práva mají pĜitom dynamický aspekt, zakládají povinnosti podle mČnících se okolností.168 Sama definice, jak pĜiznává Raz, neĜeší problém, kdo je zpĤsobilý mít právo.169 ZpĤsobilost vysvČtluje za hranicí úvahy, že subjekty práva jsou bytostmi, které mají zájmy.170 A dČti mají zájmy nepochybnČ. DČti jsou zpĤsobilé mít práva kvĤli svému základnímu zájmu žít a dospČt.171 Takový zájem je nejen individuální, ale také spoleþný, spoleþenský a veĜejný. Proto je jejich zpĤsobilost dána, a to pĜedevším na funkþním a vývojovém základČ.172 DvČ základní teorie lidských práv se rozcházejí ohlednČ organizující zásady zpĤsobilosti (capacities) dČtí. Druhá teorie zdĤvodĖuje práva þlovČka jeho blahem a zájmy; její ĜetČz argumentĤ se vztahuje až k potĜebám.173 Teorie zájmu zcela selhává ve vysvČtlení
162
RAZ, J., op. cit. 11, s. 40. Tamtéž. Tamtéž, s. 52. 165 Tamtéž. 166 Tamtéž, s. 56. 167 Tamtéž. 168 Tamtéž, s. 58. 169 Tamtéž, s. 49. 170 FEDERLE, K. H., Rights, Not Wrongs. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 324. 171 SUND, L.-G., The Rights of the Child as Legally Protected Interests. International Journal of Children´s Rights, 2006, Vol. 14, s. 330. 172 Srov. MACCORMICK, N., Institutions of Law. An Essay in Legal Theory. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 7779; FREEMAN, M., op. cit. 123, s. 12. 173 WALL, J., op. cit. 152, s. 532. 163 164
43 zpĤsobilosti, a to pĜedevším ve vztahu k dítČti. Nadto tato teorie se zakládá na souladnosti zájmĤ a opomíjí rozpornost a zájmové konflikty. Práva dítČte podporuje i tĜetí teorie. V pozadí této kompetitivní teorie mĤže stát Marxova úvaha o emancipaci.174 Podle této teorie (Simone de Beauvoir, Martin Luther King nebo Gustavo Gutiérrez) zaþleĖují lidská práva jejich nositele do aktivních spoleþenských procesĤ. Lidská práva je osvobozují z utlaþovaného þi okrajového sociálního postavení. Ve vztahu k dČtem je práva emancipují pro nČ samotné.175 PĜedchozí teorie vytvoĜili dospČlí, pro nČž je dČtství minulým bytím. Práva dítČte vnímají i dČti poté, co globální spoleþnost jejich práva uznala. Pohled dČtí je pohledem vnitĜním (empirickým) a nikoli vnČjším. Jejich pohled je také neteoretický i laický. DČti vnímají svá práva jako nositelé, mají s nimi pĜímé nebo nepĜímé zkušenosti i zážitky.176 Výzkumy prokazují, že dČti odpovídají na tĜi otázky ohlednČ svých práv pĜibližnČ shodnČ. Otázky jsou následující. Co je právo? Která práva dČti mají? Proþ by mČly mít dČti práva? Na otázku, co je právo, dotazované dČti odpovídají obvykle široce. Pojmenovávají subjektivní právo v obsáhlém významu jako nárok. Míní entitu, kterou mají všechny dČti. Anebo právem myslí nČco, co nemĤže být dítČti odĖato (nezcizitelnost).177 PĜíbuznou otázkou je, mají-li dČti práva nepodmínČná anebo podmínČná. V prvním významu je právo možností chování, které nemĤže nikdo zastavit. Je neomezené a nepodmínČné. Druhý význam je blízko filosofického zdĤvodnČní, že takové chování mĤže nČkdo zastavit, pokud pĤsobí jinému újmu nebo ho omezuje. Jiné dČti jednoduše odpovídají na otázku tak, že právo je výsadou nebo to, co máme. Na otázku, která práva mají, reagují dČti rĤznorodČ.
Podle jejich názoru práva
zajišĢují ochranu (bezpeþnost), základní potĜeby (duševní potĜeby, vzdČlání, lékaĜskou péþi), sebeurþení i participaci (obþanské svobody i svobodu projevu). DČti zejména zdĤvodĖují svá práva odkazy na ochranu, sebevyjádĜení a sebeurþení.178
6. Kontext teoretické i praktické rozpravy o ÚmluvČ o právech dítČte z roku 1989 Neformální a formální rozpravy o právech dítČte se ve druhé polovinČ 20. století rozpínavČ prolínají a doplĖují. Zvláštní diskursivní pĜíležitostí se stal Mezinárodní rok dítČte
174 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I., op. cit. 100, s. 32: „Každá emancipace je návratem lidského svČta, lidských vztahĤ, k þlovČku samému.“ 175 WALL, J., op. cit. 152, s. 533. 176 Výzkumy jsou þasto provádČny v ústavní péþi. 177 PETERSON-BADALI, M., RUCK, M. D., BONE, J., Rights Conceptions of Maltreated Children Living in State Care. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 106. 178 Tamtéž, s. 113-115.
44 (1979). Polsko179 naplnilo KorczakĤv požadavek vypracovat velkou listinu práv dítČte (Magna Charta Libertatis).180 Polský velvyslanec pĜi OSN pĜedložil v ŽenevČ Komisi OSN pro lidská práva návrh 18. ledna 1979. Valné shromáždČní OSN pĜijalo jednomyslnČ text Úmluvy o právech dítČte 20. listopadu 1989,181 pĜesnČ tĜicet let po pĜijetí Deklarace práv dítČte.182 Za krátkých pČt let dospČla Úmluva k univerzalitČ.183 Úmluvu zatím ratifikovalo 193 státĤ. K ÚmluvČ jsou pĜipojeny dva opþní protokoly. V newyorském sídle OSN Valné shromáždČní schválilo 25. kvČtna 2000184 oba protokoly: Opþní protokol o zapojování dČtí do ozbrojených konfliktĤ185 a Opþní protokol o prodeji dČtí, dČtské prostituci a dČtské pornografii.186 Úmluva jednoznaþnČ uznává formálnČ právní i sociální postavení dítČte jako subjektu práv (as rights holders)187 a sociálního aktéra. Úmluva rovnČž uznává práva, jež dítČ požívá i vykonává. Bylo by omylné však Úmluvu pokládat jenom za formální záznam právního a sociálního postavení dítČte anebo za pouhý formální seznam, jenž vypoþítává jednotlivá práva dítČte.188 Úmluva jako živoucí dokument je normativním dílem praktiþnosti: praktického požívání a výkonu práv dČtmi a praktického korelaþního provádČní smluvních závazkĤ dotþenými subjekty. TČmito subjekty jsou rozliþné státní i nestátní orgány, fyzické i právnické osoby. DĜívČjší morální a politické závazky adresované nejen státĤm, ale i rodiþĤm a tČm, kteĜí jsou dČtem na blízku, se promČnily. Práva dítČte morálnČ zdĤvodnČná v pĜedchozích deklaracích získala univerzální právní závaznost. Úmluva všeobecnČ uznala dČti za jejich nositele (subjekty). Uznala tím také filosofické i sociální zásady vztahující se k dČtem, jako jsou autonomie, rozvoj, participace (emancipace) a ochrana. Tyto zásady jsou dČtmi uskuteþĖovány skrze výkon práv, jež Úmluva uznává.
179 KRAPPMANN, L., The Weight of the Child´s View (Article 12 of the Convention on the Rights of the Child). International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 503. 180 ZERMATTEN, J., La Convention des droits de l´enfant, vingt ans plus tard… essai d´un bilan. Sion: Institut international des Droits de l´Enfant, 2010, s. 19. 181 Úmluva o právech dítČte je vyhlášena sdČlením Federálního ministerstva zahraniþních vČcí ýSFR þ. 104/1991 Sb. Po zániku ýSFR ýeská republika do této vstoupila do smluvních závazkĤ na základČ sukcese. 182 Podle þl. 39 Úmluvy vstoupila v platnost tĜicátý den po datu uložení dvacáté ratifikaþní listiny nebo listiny o pĜístupu u generálního tajemníka OSN. Stalo se tak 2. záĜí 1990. 183 K 1. lednu 1996 už Úmluva zavazovala 190 státĤ, témČĜ celé mezinárodní spoleþenství. 184 Srov. rezoluci Valného shromáždČní A/RES/54/263. 185 ýeská republika Opþní protokol podepsala dne 6. záĜí 2000 v New Yorku. Srov. sdČlení Ministerstva zahraniþních vČcí þ. 45/2003 Sb. m. s. Opþní protokol vstoupil v platnost 12. února 2002 podle svého þl. 10 odst. 1. 186 Opþní protokol vstoupil v platnost 18. února 2002. 187 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 15; General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 2. 188 ZERMATTEN, J., The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 483.
45 Lidská práva se vztahují k dČtem jako subjektĤm.189 Úmluva požaduje, aby dČti, vþetnČ nejmladších, byly respektovány jako osoby svých vlastních práv.190 Podle Úmluvy být osobou v právu zahrnuje dvČ složky: aktivní a pasivní. Jedná se o statický stav. Úmluva ve smČru k aktivní složce upravuje postavení dČtí a prostĜednictvím práv jim poskytuje autonomii. UmožĖuje jejich rozvoj a participaci ve veĜejném a soukromém prostĜedí. Úmluva dČtem dovoluje aktivní, þinorodé chování ve shodČ s uznanými právy. Ve vztahu k pasivní složce Úmluva dČtem zajišĢuje ochranu pĜed újmou a péþi odpovídající jejich konkrétním potĜebám a zájmĤm.191 V aktivním smyslu Úmluva operuje s individuálnČ rozvíjející se zpĤsobilostí dČtí (the evolving capacities).192 Úmluva odráží tyto zpĤsobilosti þi schopnosti v jejich individuální, stupĖující se promČnČ ve vztahu k požívání a výkonu práv dítČtem.193 ýeský Ústavní soud se pokusil právní subjektivitu þi osobnost (aktivní, pasivní, statické a dynamické složky zpĤsobilosti) dítČte vyjádĜit v jedné rozvláþné vČtČ ve vČci svČĜení dítČte do pČstounské péþe. Podle senátního nálezu Ústavního soudu Úmluva v þl. 3 reflektuje skuteþnost, že „dítČ samo je bytostí jedineþnou, nadanou nezadatelnými, nezcizitelnými, nepromlþitelnými a nezrušitelnými základními právy a svobodami, tedy bytostí, které by se mČlo dostat pĜi jejím vývinu toho nejlepšího, totiž toho, aby výše uvedené atributy nezĤstaly prázdnými slovy“.194 Pochybnosti o sociální a právní nutnosti závazného dokumentu (i spoleþenském þi právním postavení dítČte) však sama Úmluva nerozptýlila.195 V teoretické rozpravČ pĜetrvaly názory, že práva dítČte jsou omylem, protože pĜekážejí autonomii rodiþĤ (rodiþovské zodpovČdnosti), která je spoleþenskou i ústavní hodnotou jako hodnota názorového pluralismu a individuální svobody.196 Na základČ paternalistického argumentu jsou práva dČtí závislá na právech a povinnostech rodiþĤ. Práva dČtí jsou tudíž nejlépe chránČna uznáním prvoĜadosti práv rodiþĤ.197 Úmluva nemá proto vyvažovat zájmy dČtí a rodiþĤ anebo vyvažovat práva dČtí a práva rodiþĤ.
189 HODGKIN, R., NEWELL, P., Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. New York: UNICEF, 2007, 3rd edition, s. 149. 190 General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 3. 191 MACCORMICK, N., op. cit. 172, s. 78. 192 LANSDOWN, G., op. cit. 69, s. 15. 193 Tamtéž, s. 22. 194 IV.ÚS 695/2000 ze dne 19.04.2001, s. 2. 195 FEDERLE, K. H., op. cit. 170, s. 321-329. 196 Tamtéž, s. 322. 197 Tamtéž.
46 Úmluva ani nevyvrátila neoliberální argumenty, že dČti by mČly být rovny dospČlým a odlišná práva nepotĜebují.198 V pozadí argumentu stojí absolutizace autonomie dítČte a pĜehlížení jejich rozvoje. Proto je zbyteþné rozlišovat mezi lidskými právy, jejichž subjekty jsou jenom dospČlí, dále právy, která požívají jak dospČlí, tak dČti, a právy, jež potĜebují pouze dČti. Úmluva není ve vztahu k teoretickému diskursu jednoznaþná. NepĜimyká se k jediné teorii o lidských právech. Oporu však mĤže pĜíležitostnČ nacházet ve filosofickoprávních teoriích zájmu, ale i emancipaci. Úmluva nesouvisí jenom s právnČ teoretickým diskursem. Normativní obsah Úmluvy se napojuje na mimoprávní teoretické a praktické obory: vývojovou psychologii dítČte (kognitivní vývoj) nebo rĤzná sociální þi kulturní uþení. Formální a neformální rozpravy o ÚmluvČ se netýkají jenom její spoleþenské þi globální opodstatnČnosti. Úþelem Úmluvy je zajistit reálné požívání a výkon práv199 všemi dČtmi. DČti se ovšem musí nacházet pod jurisdikcí smluvní strany.200 ýl. 4 Úmluvy obsahuje obecný závazek uskuteþnit všechna nutná zákonodárná, správní a jiná opatĜení k zajištČní práv uznaných Úmluvou.201 Smluvní závazek podporují dvČ obecné povinnosti vyplývající z mezinárodního smluvního práva. První mĤže pĜedcházet platnost smlouvy. Lze ji dovodit ze skuteþného souhlasu státu být smlouvou vázán. Subjektivní pĜíslib vnitĜnČ pĤsobí jako autonomní akt uložený sám sobČ. SoubČžnČ však vnČjšnČ pĤsobí vĤþi ostatním stranám.202 Souhlas být smlouvou vázán v interním smyslu zakládá závazky smČĜující dovnitĜ státu. Stát se musí zdržet jakéhokoli chování, které smluvní závazky zakazují. Je-li to nutné, musí pĜijmout ústavodárná þi zákonodárná opatĜení, ale i jiná opatĜení, aby uvedl smluvní ustanovení do vnitrostátní praxe. Odporuje-li nČjaký vnitrostátní pĜedpis nebo praxe smluvním závazkĤm, mČl by je zrušit a založit úpravu i praxi souladnou. Stát je rovnČž povinován monitorovat plnČní pĜevzatých závazkĤ. Podle þl. 43 Úmluvy státní orgány musejí zjišĢovat, jakého pokroku dosáhly pĜi plnČní smluvních závazkĤ, a pĜedkládat pravidelnČ implementaþní zprávy.203
198
ARCHARD, D. W., op. cit. 161, s. 2. Švýcarský obþanský zákoník þiní rozdíl mezi požíváním a výkonem práv. Podle þl. 11 odst. 2 zákoníku všechny osoby požívají obþanská práva od narození. Mohou se stát subjekty práv a povinností. Osoby, které dosáhnou dospČlosti a jsou zpĤsobilé zformulovat vlastní názory, mohou vykonávat obþanská práva. DČti, protože nesplĖují požadavek dospČlosti, nemohou vykonávat obþanská práva. Obþanskoprávní norma není absolutní. V závislosti na své zralosti mĤže dítČ zformulovat vlastní názory a vykonávat urþitá práva. Je to spojeno se zpĤsobilostí jednat rozumnČ. Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001, s. 18. 200 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 1. 201 Tamtéž, s. 1-5. 202 Souhlas státu být smlouvou vázán má substantivní i procesní stránky. 203 Dále þl. 44 Úmluvy. 199
47 Kdežto druhá norma (pacta sunt speciali) ukládá povinnost poctivého chování podle smluvních závazkĤ. Ústava ýeské republiky v druhém odstavci uvozujícího ustanovení deklaruje i zesiluje (konstitucí) povinnost poctivého dodržování mezinárodnČprávních závazkĤ.204 Interakce mezinárodních a vnitrostátních norem cílí k jedineþnému úþelu, aby se práva dítČte stala vČþným ideálem, myšlenkou a také konkrétní skuteþností. Aby Úmluva získala právní úþinky uvnitĜ kteréhokoli vnitrostátního právního systému, buć musí být jeho souþástí, anebo obsah jejích norem musí být pĜevzat do vnitrostátního pĜedpisu. PĜevzetí normativního obsahu Úmluvy do jakéhokoli vnitrostátního pĜedpisu nižší právní síly není moudré. NČkteĜí obhájci práv dítČte podporují odĤvodnČný cíl, aby práva dítČte pĜímo upravoval nejvyšší zákon státu – ústava – protože nemĤže být zrušena nižším formálním pramenem vnitrostátního práva.205 Úkolem ústavy je uzákonit strukturu a povahu státu v širokém smyslu slova, dát jim praktický smysl, ale také upravit ideály státu a vládnutí. Ústavy mají proto jak ideální, tak praktickou složku. Ústava musí podchytit práva þlovČka, nejlépe sama, anebo jinou ústavní listinou. Historie ukazuje, že ústavy zaruþovaly od 19. století práva þlovČka, avšak ústavodárci po dlouhou dobu odmítali uznat práva dČtí. Zejména Úmluva ovlivnila pokrok v ústavní úpravČ. Ústava Východního Timoru z roku 2002 napĜíklad stanoví ve tĜech odstavcích § 18 ochranu dČtí. Uznává konstitutivnČ dČtství a práva dČtí. Druhý odstavec ústavní normy uvádí, že dČti požívají všechna práva, která jsou univerzálnČ uznána, stejnČ jako ta, jež jsou obsažena v mezinárodních úmluvách.206 Švýcarský základní zákon, jenž vstoupil v úþinnost 1. ledna 2000,207 sleduje jinou vĤdþí myšlenku ústavnČprávního uznání práv dČtí. Ústavodárci se nesnaží o úpravu všech práv dítČte. Švýcarská ústavnČprávní úprava je ideovČ sevĜená a promyšlená vzhledem k dČtem. Sleduje myšlenku ochrany a rozvoje dČtí i mladistvých.208 První normativní vČta þl. 11 Ústavy vyjadĜuje, že dČti mají nárok (Anspruch) na zvláštní ochranu své integrity a na požadavky jejich rozvoje.209 Ústavní norma podporuje rovnČž zásadu autonomie dítČte.210 Vztahuje se ke každému dítČti, k jeho osobnosti a všem formám jeho rozvoje: tČlesného,
Srov. þl. 1 odst. 2 Ústavy ýR: „ýeská republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“ Srov. þl. 6 filipínského základního zákona, jenž je asi první ústavou, která zmiĖuje dČti; The 1899 Constitution of the Republic of the Philippines (Malolos Convention), dostupné na http://www.lawphil.net/consti/consmalo.html. 206 HABASHI, J., DRISKILL, S. T., LANG, J. H., DEFALCO, P. L., Constitutional Analysis: A Proclamation of Children´s Right to Protection, Provision, and Participation. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 271. 207 Srov. http://www.servat.unibe.ch/icl/sz00000_html. Dále AUBERT, J.-F., MAHON, P., Petit commentaire de la Constitution fédérale de la Confédération suisse du 18 avril 1999. Zürich-Bale-Genéve: Schulthess: 2003, s. 113 a násl. 208 Jako kdyby v ÚstavČ zaznívalo Piagetova teorie o kognitivním vývoji dítČte. 209 Švýcarská ústava nepoužívá v tomto pĜípadČ výraz právo (das Recht). 210 General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 5. 204 205
48 duchovního i duševního, ale i morálního. Druhý odstavec þl. 11 Ústavy oddČluje požívání práv od jejich výkonu dČtmi. Výkon práv dČtí a adolescentĤ závisí na jejich zpĤsobilosti (im Rahmen speci Urteilsfähigkeit) rozlišovat. ZpĤsobilost rozlišovat není podmínČna vČkem, þímž by se vytvoĜila obecná hranice. Naopak odstavec zpĤsobilost individualizuje. UmožĖuje postupný i pružný výkon práv dítČtem.211 Proto ústavnČprávní ustanovení odpovídá (the evolving capacities) koncepci zpĤsobilosti dČtí podle þl. 5 Úmluvy. ýl. 41 odst. 1 písm. f) Ústavy uchovává úþelovou soudržnost. ýlánek navazuje na pĜedchozí ustanovení, i když ozĜejmuje sociální cíle (Sozialziele) státu. Za sociální cíl švýcarské konfederace považuje to, aby se dČti a mládež mohly kontinuálnČ vzdČlávat a rozvíjet podle svých schopností (nach ihren Fähigkeiten bilden, aus- und weiterbilden können). Podle dalšího odstavce (písm. g) spolek i kantony podporují dČti a mládež v jejich rozvoji stát se samostatnými a spoleþensky odpovČdnými osobami. Nato navazuje sociální cíl jejich spoleþenské, kulturní a politické integrace. Dané cíle jsou institucionálnČ zamČĜené, ale také individuální povahy. KromČ samostatné ústavnČprávní úpravy práv dČtí švýcarské právo systémovČ zaþleĖuje Úmluvu (inkorporace).212 Švýcarsko Ĝeší vztah mezinárodních smluv a vnitrostátního práva podle monistické praxe.213 Smlouvy se stávají souþástí (inkorporace) švýcarského práva jejich individuálním vstupem v platnost.214 Úmluva byla inkorporována do švýcarského právního systému 26. bĜezna 1997. Závazným pĜedpokladem pro uplatnČní smluvní normy pĜed švýcarskými vnitrostátními orgány je, aby taková norma byla pĜímo použitelná (directly applicable).215 Norma je pĜímo použitelná podle švýcarské praxe tehdy, když je její obsah nepodmínČný a dostateþnČ pĜesný, aby mohla založit pĜímý úþinek, a tak se stát základem pro urþité soudní nebo správní rozhodnutí.216 V ýeské republice není ústavnČprávní stav podobný švýcarskému, tĜebaže nČkteré formální rysy jsou analogické. Práva dítČte nejsou zahrnuta do þeské ústavy, nýbrž je obsahuje Listina základních práv a svobod.217 Samotná Listina není ale souþástí ústavy, nýbrž je souþástí ústavního poĜádku.218 Jak þl. 29, tak þl. 32 Listiny jsou provázeny základní myšlenkou ochrany (welfarist approach), kterou pĜijala za svou Spoleþnost národĤ 211
LANSDOWN, G., op. cit. 69, s. 49. Srov. otázky inkorporace. MALENOVSKÝ, J., Mezinárodní právo veĜejné, jeho obecná þást a pomČr k jiným právním systémĤm, zvláštČ právu þeskému. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DoplnČk, 5. vydání, 2008, s. 433. 213 Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001, s. 9. 214 Tamtéž. 215 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 2 a 6. 216 Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001, s. 9. 217 Usnesení pĜedsednictva ýeské národní rady ze dne 16. prosince 1992 þ. 2/1993 Sb. 218 FILIP, J., Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 2. vydání, s. 55. 212
49 v Ženevské deklaraci z roku 1924. Listina zaruþuje zvláštní ochranu dČtí a mladistvých.219 Právní ochranu poskytuje nezletilým dČtem mimoto þl. 32 odst. 4 Listiny, jenž pĜipouští odlouþení od rodiþĤ proti jejich vĤli za podmínky soudního rozhodnutí a na základČ zákona. PrávČ v této þásti ustanovení nachází Listina nepĜímo urþující vztah mezi zásadou paternalismu220 a zásadou nejlepších zájmĤ dítČte. Listina zdĤrazĖující ochranu dČtí a mladistvých zĜetelnČ postrádá normativní dĤraz na autonomii a rozvoj dítČte, jak to þiní švýcarský základní zákon. Listina ulpívá v ústavní tradici ochrany dČtí, kterou však pojetí Úmluvy jednoznaþnČ pĜekonává. Ústava ýeské republiky stejnČ jako švýcarský základní zákon pĜedpokládá monistické Ĝešení systémového vztahu mezinárodní smlouvy a vnitrostátního práva. ýl. 10 Ústavy ustavuje podmínČnou inkorporaci mezinárodních smluv do þeského práva. Úmluvu Parlament schválil ve smyslu tehdy platného þl. 10 Ústavy. Tím byla Úmluva zaþlenČna do „právního Ĝádu“ podle ustanovení ústavního zákona, které upravilo podmínky a dĤsledky inkorporace jen pro mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.221 Novelizovaný þl. 10 Ústavy odstranil sousloví „mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách“. Namísto nČho þlánek obsahuje frazém „vyhlášené mezinárodní smlouvy“. V ústavní praxi vyvstala ihned po novelizaci þl. 10 otázka, jaké postavení zĤstalo mezinárodním smlouvám o lidských právech a základních svobodách. Podle prĤkopnického i hojnČ kritizovaného nálezu Ústavního soudu z roku 2002 jsou ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách souþástí ústavního poĜádku.222 Pro Úmluvu se po jejím vþlenČní do ústavního poĜádku otevírá aplikaþní prostor za podmínky pĜímé použitelnosti jejích jednotlivých ustanovení. Listina i Úmluva jsou souþástmi ústavního poĜádku. Úmluva však vĤþi ListinČ zaujímá postavení lex specialis.
7. Kontext rozpravy o obecných zásadách Úmluvy o právech dítČte Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 stmelila práva þlovČka do jedné celistvé struktury. Deklarace uznává práva obþanská, politická, sociální, hospodáĜská a kulturní.223 Deklarace také þásteþnČ urþila vztahy mezi tČmito relativnČ uzavĜenými substrukturami práv. Dva mezinárodní pakty o lidských právech z roku 1966224 práva zase
Srov. þl. 32 odst. 1: „Zvláštní ochrana dČtí a mladistvých je zaruþena.“ Srov. þl. 32 odst. 4: „Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ.“ 221 MALENOVSKÝ, J., op. cit. 212, s. 485-488. 222 Pl.ÚS 36/01 (þ. 403/2002 Sb.). 223 EIDE, A., ALFREDSSON, G. (eds.), The Universal Declaration of Human Rights: A Common Standard of Achievement. The Hague-Boston: Martinus Nijhof Publisher, 1999, 782 s. 224 Plné znČní paktĤ je zveĜejnČno ve vyhlášce ministra zahraniþních vČcí ze dne 10. kvČtna 1976 pod þ. 120/1976 Sb. 219 220
50 rozdČlují na dvČ velké skupiny v závislosti na reálných možnostech jejich provádČní.225 Teorie i praxe poukázaly na skuteþnost, že zpĤsoby výkonu dvou skupin práv a zejména plnČní jim odpovídajících povinností jsou rozdílné. Nositelé obþanských a politických práv se mohou dovolávat vnitrostátní soudní ochrany. Kdežto hospodáĜská, sociální a kulturní práva nepodléhají takové pĜímé ochranČ. PĜedložený argument je souþasnou vnitrostátní i mezinárodní praxí nepochybnČ vyvracen i þásteþnČ pĜekonán. ýl. 4 Úmluvy se nevyjadĜuje k povinnosti soudní ochrany vzhledem k hospodáĜským, sociálním a kulturním právĤm. Smluvní norma upravuje vztah závislosti mezi provádČním jednotlivých druhĤ práv dítČte a hospodáĜskými možnostmi státu. Ustanovení zavazuje státy k uþinČní všech potĜebných opatĜení v oblasti zákonodárné, výkonné a soudní moci. Obecný pĜíkaz doplĖuje pĜíkaz zcela osobitý. Smluvní strany uskuteþĖují opatĜení ve vztahu k provádČní (implementaci) hospodáĜských, kulturních a sociálních práv v nejvyšším rozsahu svých prostĜedkĤ. K tomu mohou využít spolupráce s jinými státy nebo s mezinárodními odbornými organizacemi.226 Právo na vzdČlání jako právo sociální vyžaduje zpravidla pĜijetí zákona o školství. Zákonodárné opatĜení nevyhnutelnČ provázejí další základní povinnosti smluvní strany, jež mají materiální, ideový i osobní charakter: utvoĜení hierarchické školské soustavy, školskou politiku, výchovu uþitelĤ a vzdČlávání i výchovu žákĤ. SouþasnČ musí být Ĝešeny povinnosti rodiþĤ, aĢ se týkají školní docházky dítČte nebo možnosti domácího vzdČlávání dítČte. Z teorie souvztažnosti (korelace) práva a povinností vyplývá, že ke každému právu dítČte se vztahují urþité povinnosti státu, veĜejných institucí i soukromých osob (zejména rodiþĤ a pĜíbuzných), které lze rozlišit podle formálnČ právních nebo vČcných hledisek. V jejich rozlišení se uplatĖují zásady dČlby pravomocí a odpovČdnosti. Takovými povinnostmi jsou povinnosti (závazky) jak základní, tak procedurální, dále povinnosti požadující urþité chovaní a povinnosti sledující dosažení konkrétního výsledku, pozitivní anebo negativní povinnosti, povinnosti minimálního standardu þi bezprostĜední povinnosti, jakož i povinnosti ctít, chránit a naplĖovat práva dítČte.227 Úmluva zachovává historicky zformované tĜídČní práv dospČlého þlovČka na obþanská, politická, hospodáĜská, sociální a kulturní.228 V nejužším klasifikujícím smyslu
225 Totéž pĜijímá doktrinární rozþlenČní na generace lidských práv: první (obþanská a politická), druhá (hospodáĜská, sociální a kulturní) a tĜetí (práva solidarity). 226 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 14. 227 CARVALHO, E., op. cit. 120, s. 555. 228 KAIME, T., ´Vernacularising´ the Convention on the Rights of the Child: Rights and Culture as Analytic Tools. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 640.
51 nerozlišuje mezi dospČlým a dítČtem, tĜebaže dítČ229 charakterizuje závislost materiální i duševní, jeho zvláštní potĜeby i nutnost zvláštní péþe a ochrany.230 Normativní náplĖ obþanských práv je u dítČte odlišná vzhledem k obþanským právĤm dospČlého. Takovým komparátorem mĤže být napĜíklad právo na život. Právo dítČte na život a pĜežití zdĤvodĖuje jiné (pozitivní) povinnosti, než je tomu u dospČlého. Obþanská práva jako substruktura zahrnují stČžejní otázku þlenství dítČte ve spoleþnosti.231 Je to þlenství ve spoleþnosti, jemuž odpovídají obþanská práva, i když v neúplném rozsahu. Do této substruktury patĜí pĜirozené právo dítČte na život (þl. 6), jeho právo na identitu (jméno) þi právo na státní obþanství (þl. 7 a 8). ŠíĜi obþanských práv významnČ vymezuje absolutní povaha ochrany dítČte pĜed muþením, nelidským þi ponižujícím zacházením nebo trestáním (þl. 37), jeho ochrana pĜed únosy, prodáváním nebo obchodováním þi ostatními formami vykoĜisĢování (þl. 36), jakož i zákaz diskriminace (zejména þl. 2). Prvky substruktury obþanských práv úzce liberální povahy dítČte jsou svoboda myšlení, svČdomí a náboženství (þl. 14), svoboda projevu a informací (þl. 13) i svoboda sdružování a pokojného shromažćování (þl. 15). Do substruktury obþanských práv patĜí substantivní i procedurální záruky osobní svobody dítČte obsažené v þl. 37 Úmluvy. Nelze ani vynechat ochranu soukromí dítČte pĜed svévolnými zásahy, a to vþetnČ nezákonných zásahĤ a útokĤ proti jeho rodinČ nebo korespondenci (þl. 16). Politická práva vyznaþují úþast dospČlého jedince na veĜejném rozhodování.232 Buć je dospČlým voliþem anebo osobou zvolenou do orgánu vybaveného pravomocí rozhodovat o veĜejných záležitostech. Úmluva dítČti nepĜiznává aktivní nebo pasivní volební právo. V politickém smyslu je jádrem politické þinorodosti dítČte zejména jeho právo svobodnČ se vyjadĜovat ve všech záležitostech, které se ho dotýkají. Nejsou to záležitosti soukromé. Ty jsou vyĖaty z politického rozhodování. DČtí se týkají záležitosti veĜejné, jako napĜíklad zdali bude vystavČno a kam umístČno dČtské hĜištČ. Takové rozhodnutí podmiĖuje požívání a výkon práva dČtí na hru. DČti vykonávají takové právo jak individuálnČ, tak pĜedevším kolektivnČ.233 Kolektivním a institucionálním zpĤsobem rozhodují mladí v parlamentech (Parlement de Jeunes)234 nebo mČstských radách složených z dČtí.235
229
BESSEL, S., GAL, T., op. cit. 131, s. 287. ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 32. GRAN, B. K., Comparing Children´s Rights: Introducing the Children´s Rights Index. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 3. 232 Tamtéž. 233 ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 33. 234 Srov. švýcarskou zkušenost. Tamtéž, s. 55. 235 Marroco, CRC/C15/Ad.211, odst. 30. 230 231
52 PrávČ poslední pĜíklad prokazuje, jak jsou práva (obþanská a politická) druhovČ uspoĜádána jako pružné substruktury, protože svoboda sdružování veĜejného typu pĜechází u dČtí z obþanských práv mezi práva politická. Závisí to na povaze i zpĤsobu jejich výkonu. Individuální podmínkou je, že dČti jsou plnČ uznány za subjekty práv, a to nejen v oblasti politické úþasti. Jejich aktivní participace ve veĜejném prostoru podmiĖuje schopnost takového rozhodování.236 DČti jako by se úþastnily uzavĜení nové spoleþenské smlouvy.237 UzavĜení takové smlouvy samozĜejmČ nemĤže vynechat dospČlé. Sociální a hospodáĜská práva umožĖují dČtem využívat sociálního i hospodáĜského blaha v místČ i ve státČ. Substrukturu sociálních práv utváĜejí právo dítČte na dosažení nejvýše možné úrovnČ zdravotního stavu (þl. 24), jeho právo požívat výhody sociálního zabezpeþení vþetnČ sociálního pojištČní (þl. 26) þi právo dítČte na životní úroveĖ nezbytnou pro jeho tČlesný, duševní, duchovní, morální a sociální rozvoj (þl. 27). MimoĜádnou situací je umístČní dítČte do péþe, ochrany nebo léþení v náhradní instituci. Taková instituce má za povinnost pravidelnČ hodnotit zacházení s dítČtem, ale i další osobní, rodinné i jiné okolnosti spojené s jeho umístČním mimo pĜirozené prostĜedí (þl. 25). Vedle sociálních prvkĤ substruktury zahrnuje tento soubor rovnČž právo na vzdČlání (þl. 28 a 29). HospodáĜská práva charakterizuje zejména ochrana dítČte pĜed hospodáĜským vykoĜisĢováním a pĜed vykonáváním jakékoli práce, která je pro nČho a jeho vývoj nebezpeþná. Ochranná složka se spojuje se složkou možnosti participace starších dČtí na hospodáĜském systému státu. Státy mají za korelaþní povinnost stanovit nejnižší vČkovou hranici þi odvČtvové (druh prĤmyslu, zemČdČlství aj.) hranice pro vstup dítČte do zamČstnání a také upravit pracovní dobu a podmínky zamČstnání (þl. 32). Substrukturu kulturních práv vyznaþuje zejména svobodná úþast dČtí na kulturních a umČleckých þinnostech. DČti mají právo na odpoþinek, volný þas a úþast ve hĜe (þl. 31).238 DČti patĜící k etnické, náboženské nebo jazykové menšinČ þi k domorodému obyvatelstvu mají právo užívat vlastní kultury spolu s dalšími pĜíslušníky takové skupiny þi používat vlastní jazyk (þl. 30).239 StrukturálnČ þinČný pohled na skupiny práv osvČtluje vztahy mezi jednotlivými skupinami práv, zejména však vztahy mezi jednotlivými právy uvnitĜ substruktury nebo struktury coby celku. Jedná se o vztahové skuteþnosti.
236
HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 150. Committee on the Rights of the Child, Report on the forty-third session, September 2006, Day of General Discussion, Recommendations, Preamble, dostupné na www.ohchr.org/english/bodies/crc/discussion.html 238 General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 15. 239 PENTASSUGLIA, G., Minorities in International Law. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2002, s. 50-52. 237
53 Jedno právo dítČte mĤže být obsaženo nejen v jedné struktuĜe v závislosti na povaze, zpĤsobu i funkci jeho požívání anebo výkonu. Mimoto strukturální pohled výstižnČji ozĜejmuje vzájemnou závislost, podmínČnost a nedČlitelnost všech práv.240
DítČ patĜící
k menšinČ má právo svobodnČ vyjádĜit vlastní názor ve veĜejné záležitosti právČ v menšinovém jazyku. V takovém pĜípadČ se politické právo propojuje s právem kulturním. Strukturální pohled poukazuje na vztah mezi jednotlivými právy i na vztah mezi substrukturami práv.241 Pohled odhaluje jejich reálnČ možnou (vČcnou i osobní) konfliktnost þi konkurenci.242 Výkon práva rodiþi dítČte, které vyplývá z jejich zodpovČdnosti za výchovu a vývoj dítČte,
243
se mĤže stĜetnout s požíváním práva na dosažení nejvýše možné úrovnČ zdravotního
stavu, jehož nositelem je dítČ.244 Rodiþe si nebudou pĜát z náboženského dĤvodu nČkterý lékaĜský zákrok ve prospČch jejich dítČte. Do kolize mezi dvČma právy, jehož nositeli jsou na jedné stranČ rodiþe a na stranČ druhé dítČ, vstupuje ještČ výkon náboženské svobody. Náboženské pĜikázání tu bude rodiþi využito jako argument proti blahu a zdraví dítČte. Tradiþní druhové tĜídČní práv þlovČka i dítČte doplĖuje jiné druhové tĜídČní. Klasifikace bere v úvahu právní a sociální postavení dítČte. Zjednodušující anglická zkratka 3P (the three Ps´) oznaþuje ochranu (protection), zaopatĜení (provision) a úþast (participation). TĜi hlediska seĜazují práva dítČte do tĜí substruktur.245 Do první substruktury se vĜazují práva ochrany dítČte pĜed jakýmkoli tČlesným nebo duševním násilím, urážením, zneužíváním, vþetnČ sexuálního zneužívání, pĜed zanedbáváním anebo trýznČním þi vykoĜisĢováním (þ. 19)246 anebo právo na zvláštní ochranu dítČte, které je doþasnČ þi trvale zbavené rodinného prostĜedí (þl. 20). Hledisko ochrany jako inkluzívní (nČkdy i exkluzivní) þinitel podĜazuje rovnČž právo dítČte být chránČno pĜed nezákonným užíváním narkotických a psychotropních látek (þl. 33). Do substruktury se vþleĖují také další práva dítČte spojená s jeho ochranou.247 ZaopatĜení se vztahuje ke zvláštním potĜebám a péþi, jež mají mít dČti zajištČny. Zvláštní péþi vyžadují napĜíklad duševnČ nebo tČlesnČ postižené dČti. Péþe má umožnit 240 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 2. 241 Tamtéž, s. 3. 242 BESSEL, S., GAL, T., op. cit. 131, s. 286-287. 243 Srov. þl. 18 Úmluvy. 244 Srov. þl. 24 Úmluvy. 245 FLOWERS, N. (ed.), Compasito. Manual on Human Rights Education for Children. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2007, s. 21. 246 LEEB, R. T., PAULOZZI, L. J., MELANSON, C., SIMON, Th. R., ARIAS, I., Child Maltreatment Surveillance. Uniform Definitions for public Health and Recommended Data Elements. Atlanta: National Center for Injury Prevention and Control, January 2008, s. 14 a násl. 247 Tato práva jsou shora zmínČna.
54 takovým dČtem prožívat plný a Ĝádný život v podmínkách dĤstojnosti a aktivní úþasti na dČní ve spoleþnosti (þl. 23). Smluvní strany mají mimo jiné za povinnost zpĜístupnit postiženému dítČti pĜístup ke vzdČlání, profesní pĜípravČ, pĜípravČ k zamČstnání, zdravotní péþi nebo rehabilitaþní péþi. Zvláštní péþi vyžadují taktéž obČti rĤzných forem zanedbávání, zneužívání, muþení þi dČti coby obČti ozbrojeného konfliktu (þl. 39). TĜetí substrukturou práv dítČte je participace. Klasifikujícím hlediskem je úþast dČtí na rozhodování, a to v závislosti na rozvoji jejich schopností a rovnČž na tom, jak se vyvíjejí k dospČlosti.248 Otázky participace dítČte zcela pominuly nezávazné dokumenty jako Ženevská deklarace z roku 1924, Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 a Deklarace práv dítČte z roku 1959. Práva participace neurþuje výluþné právo dítČte na sebeurþení,249 nýbrž jejich podstata tkví v tom, že dítČ je schopné utvoĜit a vyjádĜit vlastní názory. Výbor pro práva dítČte poukazuje na zmČnu tradiþního vnímání dítČte a dČtství jako procesu socializace nezralé lidské bytosti na cestČ k dospČlosti. Úmluva upravuje práva participace v þl. 12-17. Podle Výboru pro práva dítČte mají být malé dČti uznány za aktivní þleny rodin i komunit, jako jsou mateĜské školky a školy, ale také celé obþanské spoleþnosti.250 S pádným dĤvodem, že dČti mají své vlastní zájmy a názory.251 V pozadí normativního statusu dČtství a dČtí se nepĜímo zrcadlí sociologická teorie o jednání (agency).252 Švýcarský federální soud vydal rozsudek, v nČmž založil možnost procesnČ vyslyšet šestileté dítČ ve vČci rozvodu jeho rodiþĤ.253 Úmluvu uvozuje ustanovení, jehož jediná vČta není prostou operaþní definicí dítČte.254 Takové ustanovení chybČlo v pĜedchozích nezávazných mezinárodních dokumentech o právech dítČte. ýl. 1 Úmluvy vysvČtluje, kdo je dítČtem, a tím následnČ, kdo je nositelem þi subjektem práv podle této mezinárodní smlouvy. Ustanovení neupravuje formální þasování dČtství a dítČte od jeho poþátku. NevyjadĜuje se k poþetí, aĢ pĜirozenému nebo umČlému, nebo k okamžiku narození dítČte þi dokonce k donošení anebo porození plodu nebiologickou matkou.255 Naopak asymetricky stanoví obecnou hranici dovršení 18 let. Hranice je nejen
248
GALLAGHER, M., Foucault, Power and Participation. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 402 a násl. HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 153. 250 SPARKS, R., GIRLING, E., SMITH, M., Children Talking about Justice and Punishment. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8, s. 201. 251 General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 2-3. 252 Teorie odkazuje na schopnost jednotlivce jednat nezávisle a þinit nezávislá svobodná rozhodnutí. 253 Décision 5C.63/2005, du 01.06.2005. Srov. ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 46. 254 ýl. 1 Úmluvy zní: „Pro úþely této úmluvy se dítČtem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního Ĝádu, jenž se na dítČ vztahuje, není zletilosti dosaženo dĜíve.“ 255 VEERMAN, P. E., op. cit. 6, s. 587. 249
55 obecná, ale i podmínČná, nedosáhlo-li dítČ zletilosti dĜíve podle právního Ĝádu,256 jenž se k dítČti vztahuje. To nemusí být nevyhnutelnČ právo urþené podle lex patriae. Ustanovení naplĖuje nejménČ tĜi vzájemné funkce. KromČ definiþní funkce ustanovení se objevuje funkce implementaþní a aplikaþní coby její závislé dĤsledky. Jakmile se státy stanou stranami Úmluvy, musejí tyto státy respektovat a zajistit lidská práva každému dítČte, které se nachází pod jejich jurisdikcí.257 Implementaþní proces se váže k teritoriálnČ i exteritoriálnČ vykonávané jurisdikci.258 Výbor pro práva dítČte pĜipomíná, že vláda smluvní strany je povinna zajistit stejnou ochranu práv dČtí v rozdílných provinciích a územích259 vyvolanou tamním nejednotným zákonodárstvím a praxí.260
ExteritoriálnČ vykonávaná
jurisdikce se vztahuje k pĜípadĤm váleþné okupace, na níž se mimo jiné v Iráku podílela Velká Británie.261 Podle Výboru nesmí být implementaþní proces státy chápán pouze jako proces poskytování dobrodiní dČtem (a charitable process).262 Naopak smluvní strany musejí ctít své mezinárodní závazky plynoucí ze slibu být smlouvou vázán a zásady pacta sunt servanda.263 Implementaþní proces neboli provádČní smluvních závazkĤ zaþíná od okamžiku subjektivní platnosti Úmluvy pro každou smluvní stranu za pĜedpokladu její platnosti objektivní. Úþel a funkce aplikace jsou jiné než u implementace. Jejími složkami je konkrétnost a podĜazení (prvek subsumpce) skuteþnosti pod urþitou právní normu. Jakmile konkrétní skuteþnosti pĜedpokládané konkrétní smluvní normou nastanou, aplikuje se taková norma na skutkový pĜípad za pĜedpokladu jejího vtČlení do vnitrostátního práva.264 Aniž by Výbor pro práva dítČte vytvoĜil jasnou hierarchickou strukturu uvnitĜ Úmluvy, pĜesto oznaþil þtyĜi ustanovení za obecné zásady (þl. 2, 3, 6 a 12).265 Tím urþil jejich
256 Do úvahy by mohlo být rovnČž vzato právo Evropské unie a jeho Listina základních práv Evropské unie (The Charter of Fundamental Rights of the European Union). 257 Srov. þl. 2 Úmluvy. 258 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 1. 259 Srov. státy federativního uspoĜádání. 260 Canada CRC/C/15/Add. 37, odst. 9. 261 Srov. pĜípad Al Jedda rozhodovaný SnČmovnou lordĤ. House of Lords session 2007-2008 (2007) UKHL 58. Váleþná operace USA a Velké Británie zaþala 20. bĜezna 2003. Srov. ONDěEJ, J., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V., JÍLEK, D. a kolektiv, Mezinárodní humanitární právo, Praha: C. H. Beck, 2010, s. 449 a násl. 262 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 3. 263 Srov. VídeĖskou úmluvu o smluvním právu z roku 1969 a její þl. 26 a 27. 264 SCHLOSSER, H., Teória práva a metódy aplikácie práva. Rechtstheorie und Methoden der Rechtsanwendung. MníchovBratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2005, s. 25 a násl. 265 General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 3-4; General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 4.
56 elementární postavení. SouþasnČ z nich sestavil další substrukturu, která se prolíná s ostatními substrukturami. Nejedná se o zásady, které se nacházejí v jediném smluvním ustanovení. Evropský soud pro lidská práva v tomto smyslu poukázal na obecné zásady, které obsahuje jediné smluvní ustanovení, jež ukládá absolutní zákaz muþení a nelidského nebo ponižujícího zacházení þi trestání266 ve vČci M.S.S.267 Obecné zásady Úmluvy se stávají základními (normativními) vodítky. Mají nadto pĜímý vliv na výklad, aplikaci a implementaci ostatních smluvních norem. Obecné zásady mají vstoupit do vnitrostátního práva smluvních stran. Výbor pro práva dítČte zdĤrazĖuje jejich pĜenesení do dílþích zákonĤ, napĜíklad o školství þi rodinČ.268 Výbor rovnČž uvítal jejich pĜenos do zákonĤ, které sjednocují práva dítČte.269 Z toho je patrné, že spíše nevycházel z právní skuteþnosti, že jsou uvedené þtyĜi zásady pĜímo použitelné (self-executing). Za první270 obecnou zásadu Výbor pro práva dítČte považuje þl. 2 Úmluvy, jenž obsahuje zákaz diskriminace jakéhokoli druhu. Podle Úmluvy je ustanovení zakazující diskriminaci autonomní povahy.271 Náznaky þi rozpracování obecné zásady se objevují již v Ženevské deklaraci z roku 1924, jakož také v Deklaraci práv dítČte z roku 1959. KromČ dĜívČjšího apelaþního vyjádĜení byla obecná zásada zákazu diskriminace dítČte uznána v zákonodárné i soudní praxi smluvních stran.272 Proto smluvní pĜijetí zásady vyjadĜuje právní kontinuitu pĜekraþující hranice velkých právních systémĤ.273 ýl. 2 Úmluvy neobsahuje podobnČ jako jiné mezinárodní smlouvy nebo ústavy smluvních státĤ obecnou operaþní definici diskriminace. Vnitrostátní pĜedpisy i sekundární akty Evropské unie obvykle zahrnují definice pĜímé a nepĜímé diskriminace.274 Anebo vnitrostátní pĜedpisy upravují zásadu stejného zacházení se stejným.275 V tomto smyslu znamená diskriminace stejné zacházení s rozdílnými pĜípady (situacemi) a rozdílné (ménČ pĜíznivé)276 zacházení se stejnými pĜípady (situacemi). Diskriminace mĤže být vyjádĜena i jinou, ale podobnou vČtou. Obecná zásada zakazuje rozdílné zacházení s podobnými Srov. þl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950. Case of M.S.S. v Belgium and Greece, Application no. 30696/09, Judgment, 21 January 2011, s. 44-45. General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 7. 269 Tamtéž. 270 PoĜadí jednotlivých þlánkĤ. 271 Srov. þl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech. 272 BESSON, S., op. cit. 125, s. 445. 273 Srov. vnitrostátní právo, mezinárodní právo a právo EU. TOBLER, Ch., Limits and Potential of the Concept of Indirect Discrimination. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2008, s. 11 a násl. 274 Srov. § 2 odst. 1,2 a 3 zákona þ. 189/2008 Sb., o rovném zacházení a o právních prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (antidiskriminaþní zákon) ze dne 23. dubna 2008. 275 FREDMAN, S., Discrimination Law. Oxford: Oxford University Press, 2002, s. 93. 276 Srov. § 2 odst. 3 þeského antidiskriminaþního zákona. 266 267 268
57 situacemi bez objektivního zdĤvodnČní.277 Z pĜedchozího je patrné, že diskriminace je vysvČtlována komparativním i relaþním zpĤsobem.278 Za diskriminací mohou být také považovány bezdĤvodný zásah þi omezení lidského práva dítČte, a to jeho požívání þi výkon.279 V souþasné právní teorii a praxi se ustálily in toto þtyĜi konstitutivní znaky diskriminace: rozdílnost srovnatelných situací, absence legitimních cílĤ, nedostatek proporcionality a použití pochybného tĜídČní (suspect classification).280 RĤznost þi rozdílnost jazykovČ postihuje latinský výraz discriminare. Avšak jádrem prvního konstitutivního znaku je proces hodnocení podstatných skuteþností pĜípadĤ (situací, okolností), které se od sebe liší pokaždé þasem, místem i osobami. Na tomto místČ lze pĜipomenout, že obecná zásada zakazuje jak úmyslné a neospravedlnitelné rozlišování, tak neúmyslné chování, které vyvolává diskriminaci.281 Ne každé rozlišování v zacházení založí diskriminaci. Je-li rozdílné zacházení odĤvodnČno þi ospravedlnČno, má-li legitimní úþel (zásada potĜebnosti), nepovažuje se za diskriminaci (druhý konstitutivní znak). Právní pĜedpisy neobsahují seznamy legitimních cílĤ þi úþelĤ (legitimate ends). Legitimní cíle v abstraktním smyslu jsou veĜejnČ prospČšné vĤþi spoleþnosti coby celku nebo alespoĖ její þásti. Pokud rozdílné zacházení se stejnými pĜípady postrádá legitimní cíl, diskriminace nastává. Nedostatek proporcionality (zákaz nadmČrnosti zásahĤ do práv a svobod)282 mezi legitimními cíli a prostĜedky je tĜetím konstitutivním znakem. Proto musí být vždy využity ménČ omezující prostĜedky ve vztahu ke sledovanému legitimnímu cíli. Komparativní vztah bývá pomČĜován podle rozumnosti. ýtvrtý konstitutivní znak vyjadĜuje dĤvody diskriminace. DĤvody jsou zpravidla nevyþerpávajícím zpĤsobem vyjmenovány v ustanoveních zakazujících diskriminaci. Úmluva uvádí otevĜený dlouhý výþet dĤvodĤ: rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální pĤvod, majetek, tČlesnou nebo duševní nezpĤsobilost,283 rod a jiné postavení dítČte nebo jeho rodiþĤ nebo zákonných zástupcĤ.284
277
BESSON, S., op. cit. 125, s. 435. Opinion of the Commissioner for Human Rights on National Structures for Promoting Equality. Strasbourg, 21 March 2011, CommDH(2011)2, s. 8, HAMMARBERG, T., Human Rights in Europe: No Grounds for Complacency. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2011, s. 114. 279 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2006, Pl. ÚS 51/06. 280 Tamtéž. 281 TOBLER, Ch., op. cit. 273, s. 48-50. 282 REID, K., A Practioner´s Guide to the European Convention on Human Rights. London: Sweet and Maxwell Ltd, 2004, s. 259. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2006, Pl. ÚS 51/06. 283 NapĜíklad tento dĤvod nebyl dĜíve smlouvami a vnitrostátními pĜedpisy zmiĖován. 284 Srov. þl. 2 odst. 1 Úmluvy. 278
58 Federální ústava švýcarského státu v þl. 8 odst. 2 pĜipojuje další dĤvod: zpĤsob života.285 Aby mohla být zjištČna diskriminace, musí být oznaþeno pochybné použití tČchto dĤvodĤ. KoneckoncĤ nČkteré dĤvody jako napĜ. rasa mohou být závažnČjší než jiné, a tak se v rozhodovací praxi utváĜí urþitá hierarchie.286 Tu potvrzuje i imperativní zákaz rasové diskriminace v mezinárodním právu. Implementaþní složku þl. 2 Úmluvy zajišĢují dvČ slovesa respektovat a zabezpeþit práva stanovená Úmluvou. První sloveso vyjadĜuje negativní povinnost státu zdržet se jakékoli jednání, které by porušilo práva dítČte podle Úmluvy.287 Daná povinnost je závazkem požadujícím od státu neþinnost. Zatímco druhé sloveso ukládá státu aktivní implementaþní jednání. Nutnost implementaþní aktivity ještČ zesiluje odst. 2 þl. 2 Úmluvy. Podle þl. 2 jsou právy chránČnými pĜed diskriminací všechna lidská práva dítČte jmenovaná v ÚmluvČ.288 Z hlediska osobního rozsahu ustanovení a rozdČlení odpovČdnosti neukládá povinnosti toliko státĤm. Státy mají nezbytnou autoritu i koncentrovanou moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ustanovení ukládá povinnosti též jednotlivcĤm, aĢ tČm, kteĜí zastávají úĜední postavení nebo veĜejné funkce, anebo rodiþĤm, pĜíbuzným þi osobám tĜetím vzhledem k dítČti. Diskriminaþního chování se mohou dopustit také sdČlovací prostĜedky, zájmové skupiny þi církve anebo náboženské spoleþnosti. DČti jsou þasto také pĤvodci takového chování.289 DČti ovládají moc, která je vČtšinou rozptýlená, postrádá zpravidla institucionální soustĜedČnost. Ustanovení chrání všechny dČti a všechna jejich práva podle Úmluvy. ýastými obČĢmi diskriminace pĜistČhovalcĤ, nepĜímé)
291
jsou 290
dČti
pocházející
z vesnického
prostĜedí,
rĤzných
menšin,
dČti
žadatelĤ o azyl, uprchlíkĤ aj. PĜípady jejich diskriminace (pĜímé nebo
i nČkolikanásobné nejsou zdaleka Ĝídké.292 DČti mohou být obČĢmi diskriminace,
aĢ pĜímo nebo prostĜednictvím svých rodiþĤ. Na oba zpĤsoby diskriminace poukazuje následující pĜípad.293 VeĜejný ochránce práv v prĤbČžné zprávČ o šetĜení ve vČci rozhodnutí Ĝeditelky mateĜské školy o nepĜijetí dítČte k pĜedškolnímu vzdČlávání zjišĢuje, tĜebaže nepĜíliš
285
Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001, s. 22. Srov. FREDMAN, S., op. cit. 275., s. 36. HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 21. 288 BESSON, S., op. cit. 125, s. 447. 289 Tamtéž. 290 CHIOZZI, P., Children of Immigrants. In: SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities. Deprivation and Discrimination. Florence: UNICEF, 1995, s. 48-49, HAMMARBERG, T., op. cit. 278, s. 180-182. 291 V praxi se rozlišují rovnČž pĜípady institucionální diskriminace. 292 BASURTO, P., Children: Victims and Symbols. In: SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities. Deprivation and Discrimination. Florence: UNICEF, 1995, s. 12-13. 293 BESSON, S., op. cit. 111, s. 448-449. 286 287
59 systematicky, úĜední diskriminaþní jednání.294 DítČ nebylo pĜijato k pĜedškolnímu vzdČlávání, protože jeden ze zákonných zástupcĤ nemČl trvalý pobyt v obci. Po odvolání zdĤvodnila Ĝeditelka mateĜské školy nepĜijetí dítČte znovu a zároveĖ novČ tím, že vedle nesplnČní hlediska trvalého pobytu zákonných zástupcĤ byly do školky pĜednostnČ pĜijímány dČti pĜed nástupem do základní školy a sourozenci dČtí, které mateĜskou školu již navštČvují.295 VeĜejný ochránce práv zjistil porušení proporcionality i použití pochybné klasifikace (trvalý pobyt rodiþĤ).296 ěeditelka jako orgán veĜejné správy znemožnila dítČti výkon práva na vzdČlání. Deklarace práv dítČte z roku 1959 poprvé zdĤraznila význam zásady nejlepších zájmĤ dítČte (best interests of the child).297 Zásadu – nutno podotknout – však od jejích soudcovských i normativních poþátkĤ provázejí rozepĜe o jejím významu, povaze, funkcích i obsahu. V odborné rozpravČ se prosazuje úhelný názor, že zásada je základem i zdĤvodnČním (the foundation) všech substantivních práv dítČte, které Úmluva uznává.298 PĜijme-li se takový názor, je nutné se ptát, co stojí v pozadí jak této obecné zásady a zbývajících tĜí obecných zásad, tak ostatních lidských práv dítČte podle Úmluvy. Bylo by nejsnazší odpovČdČt, že obojí: obecné zásady a jednotlivá práva odĤvodĖuje teorie zájmu uplatnČná vĤþi právĤm dítČte. Tak jednoduché to není. Úmluva nevychází výluþnČ z jediné teorie. Je ideovČ eklektická i neutrální jako jiné mezinárodní smlouvy o lidských právech. PĜijímá rĤzná doktrinární myšlení þi teorie a zásadnČ se nepĜiklání k jedinému teoretickému východisku. Odborníci analyzují s rozdílným výsledkem povahu zásady nejlepších zájmĤ dítČte. Obecné zásady jsou buć substantivní, nebo procedurální povahy podobnČ jako normy. Hypotetický závČr o procedurální povaze vyplývá z nČkolika argumentĤ. Zásada se opravdu zrodila v procesu soudního rozhodování. Sousloví nejlepší zájmy dítČte mĤže proto oznaþovat závazné uvážení soudĤ, když rozhodují o zaopatĜení, péþi, pomoci þi ochranČ, jež nejlépe slouží dítČti.299 ýl. 3 odst. 1 Úmluvy pĜedpokládá širší pojetí rozhodování o dČtech než v soudnČ procesním smyslu. Na nejlepší zájmy dítČte musí být podle Deklarace práv dítČte a Úmluvy brán prvoĜadý zĜetel (the paramount consideration versus a primary consideration) pĜi jakékoli þinnosti, která se týká dítČte nebo skupiny dČtí. Rozhodovací þinnost vykonávají
294
Sp. zn.: 2813//2010/VOP/LO, 21. prosince 2010, s. 1. Tamtéž. 296 Tamtéž, s. 2-3. 297 ýeský pĜeklad autentických verzí Úmluvy je nesprávný. 298 ZERMATTEN, J., op. cit. 188, s. 485. 299 Determining the Best Interests of the Child: Summary of State Laws. Child Welfare Information Gateway. Washington, March 2010, s. 2. 295
60 nejen soudy.300 Normotvorné orgány jakéhokoli stupnČ rozhodují také v procesu pĜijímání primárních a odvozených právních pramenĤ. Zásady a normy zase používají správní úĜady. Jakýkoli rozhodovací proces o dČtech musí podle þl. 2 Úmluvy bez jakékoli podmínky zahrnout uvážení o nejlepších zájmech dítČte.301 ÚĜad vysokého komisaĜe pro uprchlíky (UNHCR) rozvinul podrobný formální postup pro urþování nejlepšího zájmu dítČte, zejména ve vztahu k dČtem bez doprovodu þi odlouþeným dČtem v azylovém Ĝízení.302 UNHCR popisuje urþování nejlepšího zájmu jako formální proces s pĜísnými procesními i institucionálními zárukami. V Ĝízení má pĜíslušný orgán urþit, co jsou nejlepší zájmy urþitého dítČte nebo skupiny dČtí.303 UNHCR upírá pozornost zásadnČ k procesním otázkám, pĜiþemž substantivní složky jsou spíše druhoĜadé. Samotné právo se v procedurálním pojímání jeví jako kontinuální proces pĜijímání rozhodnutí, jenž zahrnuje volby pĜi uskuteþĖování spoleþné hodnoty lidské dĤstojnosti.304 Lidská dĤstojnost by na tomto místČ mohla být doplnČna o zájmy, potĜeby a blaho dítČte.305 V tomto smyslu se však obecná zásada nejlepších zájmĤ dítČte nezdá být výluþnČ procedurální povahy, nýbrž také povahy substantivní. PĜíslušné orgány používají obecnou zásadu v procesu pĜijímání jakéhokoli rozhodnutí, aĢ zákonodárného, normotvorného, správního þi soudního. Berou na prvoĜadý zĜetel dobré životní podmínky dítČte a jeho budoucnost. Obecnou zásadu nejlepších zájmĤ dítČte musí používat také rodiþe,306 zákonní zástupci dítČte, dČtští psychologové.307 Jejich rozhodování je procesem, kde uvážení a volby jsou nevyhnutelnČ pĜítomny.308 Nepostupují pĜitom podle formálního procesu, nýbrž mnohdy spontánnČ. Zásada nejlepších zájmĤ dítČte má proto obojí: substantivní i procesní obsah. Teorie i praxe lidských práv se postupnČ sbližuje v tom, jaké funkce obecná zásada nejlepších práv dítČte plní. Hledání konsensu není jednoduché.309 Obecná zásada má funkci výkladovou (interpretaþní). Výklad vysvČtluje význam normativních vČt.310 Výklad proniká
Srov. nález senátu Ústavního soudu ýR, IV.ÚS 695/200 ze dne 19.04. 2001, N 66/22 SbNU 83. ZERMATTEN, J., op. cit. 188, s. 485. SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008, s. 7. 303 Tamtéž. 304 McDOUGAL, M. S., REISMAN, W. M., International Law in Contemporary Perspective. The Public Order of the World Community. Cases and Materials. New York: The Foundation Press, 1981, s. 6. 305 Srov. þl. 18 Úmluvy. 306 Srov. þl. 18 Úmluvy. 307 MILLER, G. L., The Psychological Best Interests of the Child Is Not the Legal Best Interest. Journal of the American Academy of Psychiatry and the Law, 2002, Vol. 30, s. 196. 308 Srov. þl. 3 odst. 2 Úmluvy. 309 Srov. DWORKIN, R., Law´s Empire. Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1988, s. 65. 310 Srov. KOSKENNIEMI, M., Study on the Function and Scope of the Lex Specialis Rule and the Question of Self-Contained Regimes. ILC(LVI)SG/FIL/CRD.1 and Add 1, odst. 160. 300 301 302
61 až k úmyslu autorĤ – smluvních stran.311 Obecná zásada zprostĜedkovává vysvČtlování jednotlivých práv dítČte skrze porozumČní normativním vČtám, v nichž jsou práva upravena.312 Obecná zásada plní funkci vyvažování (pomČĜování) v kolizích mezi konkrétními lidskými právy. ZprostĜedkovává Ĝešení konfliktĤ mezi takovými subjektivními právy, a to pĜirozenČ vþetnČ práv dítČte.313 Od této funkce se liší funkce rozhodovací.314 Obecná zásada nejlepších zájmĤ dítČte platí pĜi jakékoli rozhodovací þinnosti jako prvoĜadé hledisko (zĜetel), když se rozhoduje o dítČti nebo skupinČ dČtí. UsnadĖuje pĜijmout rozhodnutí pro dČti nejvhodnČjší.315 Další funkcí obecné zásady je kontrola. Nejlepší zájmy dítČte jako kontrolní hledisko napomáhá individuálnČ zjišĢovat, že dítČ mĤže i je schopno vykonávat konkrétní právo. V souvztažnosti k právu dítČte mĤže být provČĜeno plnČní povinností týkajících se nejlepších zájmĤ dítČte u konkrétních veĜejných þi soukromých osob. Kontrola podle hlediska nejlepších zájmĤ dítČte se uplatĖuje rovnČž v nejobecnČjší míĜe. Mohou být zkoumány oblasti veĜejného zájmu jako sociálnČ právní ochrana dČtí, umísĢování dČtí do náhradní péþe, vzdČlávání postižených dČtí nebo postavení dČtí, které se do zemČ pĜistČhovaly s rodiþi þi vstoupily do ní bez nich. Obsah obecné zásady nejlepších zájmĤ dítČte je obtížnČji vysvČtlitelný. Teorie obvyklého þi pĜirozeného významu316 ani hermeneutika nenapomáhají porozumČní sousloví nejlepší zájmy dítČte. ObČ teorie jsou v tomto interpretaþním pĜípadČ nepoužitelné. Sousloví mimoto nese v sobČ jak komparativní, tak evoluþní složku. NČkteré státy pojímají význam tohoto sousloví partikulárnČ. Význam se podle nich formuje výluþnČ v kontextu vnitrostátního práva.317 Význam sousloví obráží konkrétní objektivní právo jako systém, jenž je chápán procedurálnČ s dĤrazem na pĜijetí spravedlivého rozhodnutí.318 Je proto závislé na normativním obsahu urþitých závazných pĜedpisĤ a na urþitých správních a soudních rozhodnutích. Dialektika obecného a jednotlivého charakterizuje názor UNHCR. SmČrnice UNHCR pro urþování nejlepšího zájmu uvádí, že sousloví obecnČ odkazuje na dobré životní podmínky dítČte.319 Dobré životní podmínky urþuje široká škála konkrétních hmotných, tČlesných, duševních, duchovních, citových, institucionálních a jiných skuteþností. PĜirozenČ, že životní
311
DWORKIN, R., op. cit. 309, s. 53. FREEMAN, M., op. cit. 77, s. 32. Tamtéž. 314 ZERMATTEN, J., op. cit. 188., s. 493. 315 Tamtéž. 316 Yearbook of the International Law Commission, 1964, Vol. II, s. 55 a násl. 317 E/CN.4/1324/Add.5. Dále FREEMAN, M., op. cit. 77, s. 50. 318 Srov. ALEXY, R., Pojem a platnosĢ práva. Bratislava: Kalligram, 2009, s. 47. 319 SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008, s. 12. 312 313
62 podmínky široce zahrnují právní normy rĤzných systémĤ. Ty jsou vĤþi ostatním sociálním skuteþnostem instrumentální. Životní podmínky jsou nekoneþnČ poþetné v konkrétním pĜípadu. NČkteré z nich jsou podstatné, kdežto jiné druhotné þi odvozené. Široká škála jednotlivých skuteþností spoluurþuje bytí každého dítČte. U každého dítČte se skuteþnosti odlišují. Proto se upĜednostĖuje volba pĜípad od pĜípadu (ad hoc). Sociální skuteþnosti musí být vykládány (sociální výklad) a pĜedevším objektivnČ hodnoceny (sociální evaluace). Zejména ty, které mají základní význam pĜi rozhodování o nejlepších zájmech dítČte. Je-li to nutné, vykládány a hodnoceny musí být sociální skuteþnosti skupinové, pokud dČti utváĜejí malou (mateĜská školka nebo základní þi stĜední škola) þi vČtší skupinu. Rozhodování tĜetích osob o nejlepších zájmech dítČte þi skupiny dČtí, a v tom je spatĜována paternalistická složka zásady,320 je složitou volbou. Rozhodování vychází z uspokojení základních potĜeb dítČte (výživa, bydlení, zdraví), jeho rozvoje, názorĤ a pĜání dítČte, totožnosti dítČte, citového spojení, jeho zdraví, bezpeþí, ochrany, zaopatĜení, péþe, soudržnosti rodiny, trvalosti domova, vazeb dítČte na kamarády, ze školních vztahĤ, rizik náhradní péþe, kulturního pozadí þi náboženské víry. Samotné rozhodnutí pak musí sledovat cíl stabilního a nikoli pĜechodného Ĝešení, které sleduje skuteþnČ dlouhodobé zájmy dítČte.321 Komplexnost sociálních skuteþností, jejich sociální výklad a evaluace urþují složitost volby.
322
Volba se dČje uvnitĜ výkonu povinnosti, kterou ukládá smluvnímu státu obecná
zásada nejlepších zájmĤ dítČte. Stát má podle obecné zásady za povinnost vzít na prvoĜadý zĜetel (a primary consideration) nejlepší zájmy dítČte, kdykoli rozhoduje o záležitosti urþitého dítČte nebo dČtí (in all actions concerning children).323 Povinnosti odpovídá oprávnČní dítČte þi dČtí, ale i jiných zainteresovaných osob, plnČní smluvní povinnosti požadovat. K obecné zásadČ pĜihlížejí i mezinárodní soudní orgány jako napĜíklad Evropský soud pro lidská práva.324 Zásadu formálnČ i neformálnČ používají i ti, kteĜí stojí dČtem nablízku anebo se o nČ starají. Výbor pro práva dítČte pokládá za obecnou zásadu právo na život a pĜežití. Smluvní ustanovení rozdČlené na dvČ þásti tvoĜí dvČ jednoduché, elementární normativní vČty.
320
FREEMAN, M., op. cit. 79, s. 50. 321 Determining the Best Interests of the Child: Summary of State Laws. Child Welfare Information Gateway. Washington, March 2010, s. 2. 322 Historií (1858) je pĜíbČh šestiletého židovského chlapce žijícího v Itálii, jehož katolická církev unesla, protože ho služebná pokĜtila. Církev nikdy nevrátila chlapce rodiþĤm z dĤvodu vykoupení z moci hĜíchu. Nejlepším zájmem dítČte se stalo spasení. To byl koneckoncĤ i základní úkol státu, spasit své pĜíslušníky. MILLER, G. L., op. cit. 297, s. 198. 323 Srov. þl. 3 odst. 1 Úmluvy. 324 Case of P.V. v Spain, Application no. 35159/09, Chamber Judgment, 30 November 2010.
63 V prvním odstavci smluvní státy uznávají, že každé dítČ má pĜirozené právo na život. Uznání je tradiþní a formálnČ nutné. Právo na život je základní normativní složkou ústav, listin základních práv nebo univerzálních nebo regionálních smluv o lidských právech. Avšak právo dítČte na život coby zvláštní pĜípad má jiný obsah než právo dospČlého na život. I když se oba normativní obsahy pĜekrývají. Spoleþným znakem tČchto práv je jejich relativní povaha. Odstavec výslovnČ neobsahuje povinnosti, aĢ jsou negativní nebo pozitivní povahy. Avšak Výbor pro práva dítČte v obecném komentáĜi o raném dČtství takové pozitivní povinnosti pĜímo oznaþuje.325 Podle názoru Výboru se z práva dítČte na život odvozuje povinnost státĤ v nejvyšším možném rozsahu zajistit pĜežití a vývoj dítČte. Tato smluvní povinnost je základní. Od základní povinnosti se zase odvozují konkrétní povinnost snížit úmrtnost novorozencĤ, kojencĤ a dČtí i povinnost vytváĜet podmínky þi podporovat blaho všech malých dČtí bČhem kritického období jejich života. Výbor poukazuje také na podvýživu a zbyteþná onemocnČní dČtí, v nichž spatĜuje hlavní sociální pĜekážky v uskuteþnČní pĜirozeného práva dítČte na život.326 Za takové onemocnČní pokládá Výbor napĜíklad HIV/AIDS.327 PĜestože strany Úmluvy úmyslnČ neurþily pĜesný osobní rozsah ochrany poskytované dČtem, Výbor pro práva dítČte se vyjadĜuje k otázce potratĤ. Výbor státĤm vytýká vysoký poþet potratĤ, používání potratĤ jako metody plánování rodiþovství anebo pĜípady selektivních potratĤ podle pohlaví plodu.328 Výbor ovšem zachovává názorovou neutralitu, nezasahuje do podstaty problému, nechává ho otevĜený pro Ĝešení smluvním státĤm. Ponechává jim omezenou volnost (margin of appreciation), jak vyvažovat þi narovnat konflikt mezi právy (právo na život a právo na soukromí) a zájmy, které se váží k potratĤm a plánování rodiþovství. Výbor pro práva dítČte se rovnČž zamČĜuje na situace, které hromadnČ ohrožují životy dČtí: ozbrojené konflikty mezinárodního a nemezinárodního (obþanské války) charakteru þi situace násilí a neklidu. Výbor obvykle vyjadĜuje hluboké znepokojení nad úmyslnými zásahy do práva dítČte na život a pĜežití, beztrestnost pachatelĤ vražd dČtí, svévolné zabíjení dČtí.329
325
General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 4-5. Tamtéž. 327 Srov. obecný komentáĜ o této chorobČ a právech dítČte. HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 84-85. General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 11. 328 Tamtéž. 329 Nigeria CRC/C/15/Add.61, odst. 24. 326
64 Výbor napĜíklad odsuzuje používání umČlohmotných obuškĤ pĜi rozhánČní demonstrující mládeže.330 VyjadĜuje se rovnČž kriticky k vraždám ze cti.331 Odstavec 2 þl. 6 Úmluvy chrání dvČ hodnoty: život a rozvoj (vývoj) dítČte. Sémantický rozbor umožĖuje poznat, že autoĜi Úmluvy chápou vývoj dítČte v holistickém smyslu. Vývoj však nemĤže být podle úþelu Úmluvy pochopen jako naplnČní cesty od nejranČjšího dČtství k dospČlosti þi jako jednosmČrná pĜíprava dítČte na období dospČlosti. Naopak úþel Úmluvy se nenápadnČ vrací ke Korczakovým úvahám o okamžitých prožitcích dČtství, k jeho ontologickým myšlenkám o dítČti (ħij teraz wlasnym Ĩyciem).332 Proto smluvní státy musí dČtem poskytovat co nejpĜíznivČjší podmínky pro jejich vývoj právČ v tomto období života. ýtvrtou obecnou zásadou je právo dítČte úþastnit se (participace) výmČny názorĤ s dospČlými a mezi dČtmi navzájem.333 VýmČna názorĤ mĤže být formálním, anebo neformálním procesem. Takové procesy mohou být veĜejné þi soukromé. To jsou skuteþnČ prosté otázky formy a nikoli vnitĜního obsahu. Podstata leží jinde, a sice v možnosti mít vliv na rozhodování ve veĜejných i soukromých procesech jednání. Participace se jeví v dialektice prostĜedkĤ a cílĤ jako celkové posílení autority (moci) jednotlivého dítČte nebo skupiny dČtí. Je-li participace pochopena jako prostĜedek, pak znamená získání vČtšího vlivu, ale také nabytí zkušeností v rozhodování a pĜi konzultacích. Naproti tomu participace jako cíl znaþí participaþní praxi.334 Participace takto smČĜuje k promČnČ soukromého i veĜejného života ve vztahu k dČtem.335 Práva participace podle þl. 12 Úmluvy jsou novým instrumentálním i substantivním prvkem substruktury.336 DĜívČjší mezinárodní akty jako Ženevská deklarace z roku 1924 ani Deklarace práv dítČte z roku 1959 práva participace neobsahovaly, protože zdĤrazĖovaly ochranu a péþi (welfarist approach) poskytovanou dČtem. ýl. 12 Úmluvy nemá normativní pĜedchĤdce, proto je uznání participaþních práv od tvĤrcĤ Úmluvy opatrné i podmínČné. Autorita dítČte a dČtí se na tomto mocenském poli337 stĜetává s autoritou rodiþĤ a uþitelĤ, ale také s autoritou státních orgánĤ. Zakládají se mocenské vztahy vČtší i menší škály. ýl. 12 obsahuje normy podmínČné, nikoli nepodmínČné jako þl. 6. TĜemi substantivními podmínkami je rozumová schopnost dítČte utvoĜit vlastní názory (capable of 330
United Kingdom CRC/C/15/Add.188, odst. 27 a 28. Pakistan CRC/C/15/Add.217, odst. 34. KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 83. 333 Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 7. 334 HART, J., Children's Participation and International Development: Attending to the Political. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 407. 335 Tamtéž. 336 KRAPPMANN, L., op. cit. 179, s. 502-503. 337 GALLAGHER, M., op. cit. 248, s. 403. 331 332
65 forming his or her own views), dále vČk a zralost (the age and maturity of the child).338 První podmínka by nemČla být vykládána ani používána zužujícím zpĤsobem, ale naopak v nejširším možném rozsahu.339 VČk a zralost jsou individuálními skuteþnostmi, které se dají zjistit i ovČĜit. VČk není ovšem hlediskem sobČstaþným. Výbor pro práva dítČte odrazuje od využívání vČkové hranice pro formy participace, protože to omezuje implementaþní i aplikaþní rozsah ustanovení.340 Má proto nČkolik argumentĤ, z nichž dva argumenty jsou nepominutelné. DítČ už od nejnižšího vČku, kdy ještČ neovládá verbální komunikaci, využívá nonverbální formy sdČlení jako Ĝeþ tČla, výraz tváĜe, pláþ, hru þi kresbu.341 Druhým argumentem je úplnost a obsažnost znalosti dítČte o všech skuteþnostech, které se vztahují k jeho osobní situaci. Výbor ji nepokládá za nezbytnou.342 I když právu participace odpovídá souvztažná povinnost poskytnout dítČti dostateþnou, ucelenou a srozumitelnou informaci. PĜesto státy stanoví zákonem pĜesné vČkové hranice pro urþité druhy formální participace dítČte.343 Anebo uplatĖují v jednotlivých pĜípadech stejnorodou rozhodovací praxi. Hledisko je funkþnČ málo užiteþné, jakmile do participace skupinovČ þi hromadnČ vstupují dČti rĤzného vČku.344 Tam vČková hranice pĜestává mít opodstatnČní. Zralost dítČte je psychologickou kategorií. V kontextu Úmluvy zĤstává autonomní výraz zralost a její význam bez operaþní definice. Zralost pĜedpokládá urþitý stupeĖ porozumČní na stranČ dítČte a jeho schopnost zhodnotit budoucí následky vlastních rozhodnutí nebo rozhodnutí rodiþĤ, zákonných zástupcĤ, blízkých osob nebo státních orgánĤ v jeho záležitosti.345 Prvek podmínČnosti i opatrnosti ve smluvní normČ zastupuje sousloví pĜimČĜená závažnost (due weight).346 Sousloví v korelaci práv a povinností zavádí povinnost vzít v úvahu rozvoj dítČte a také jeho rozvíjející se schopnosti347 (evolving capacities).348 DítČ má právo vyjadĜovat svĤj názor svobodnČ, což znamená bez manipulace, vlivu nebo tlaku.349 Požadavek svobody zahrnuje pozitivní i negativní složku. Výkon práv má být
338 PĜeklad Úmluvy do þeského jazyka obsahuje Ĝadu nepĜesností, které se neobjevují pouze v þl. 12., pĜeklad neodpovídá autentickým znČní úmluvy. 339 Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 9. 340 ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 44-46. 341 Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 9. 342 Tamtéž. Výbor ještČ pĜedkládá další argumenty. 343 ARCHARD, D., SKIVENES, M., Balancing a Child´s Best Interest and a Child´s Views. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 5. 344 Tamtéž, s. 7. 345 HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 155. 346 ýeský pĜeklad odkazuje na patĜiþnou pozornost. 347 Srov. þl. 5 Úmluvy. 348 KRAPPMANN, L., op. cit. 179, s. 505. 349 Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 10.
66 konkrétní a reálnou možností pro dítČ nebo dČti. DítČ a dČti nemají za povinnost vykonat takové právo ve všech záležitostech, které se jich týkají (in all matters affecting the child). DítČ þi dČti se mohou, ale nemusí na druhu participace podílet. Mají také právo mlþet, nevyjadĜovat se k záležitosti. Práva participace utváĜejí vlastní substrukturu. Prvky substruktury tvoĜí právo dítČte být slyšeno, právo dítČte rozhodovat anebo jeho právo ovlivĖovat rozhodnutí. Právo dítČte být slyšeno v každém soudním (obþanskoprávní þi trestní) nebo správním Ĝízení není výluþnČ autonomním právem dítČte. DítČ mĤže být slyšeno350 samostatnČ nebo prostĜednictvím jeho rodiþĤ, zákonných zástupcĤ, ale i sociální pracovnice. V tČchto pĜípadech je skrytý i otevĜený konflikt v zájmech dítČte a rodiþe.351 Právo dítČte rozhodovat nebo ovlivĖovat rozhodnutí je spjato se dvČma kategoriemi: koneþnou þi poradní volbou a dČlením odpovČdnosti mezi subjekty, jež rozhodují. Právo dítČte nebo dČtí rozhodovat nebo se nČjak podílet na rozhodnutích závisí na povaze rozhodnutí, vyvažování zájmĤ dítČte a rodiþĤ i svébytných podmínkách konkrétní situace. Rozhodování je individuální nebo kolektivní. MĤže být napĜíklad uþinČno ve formálním prostĜedí; takovým prostĜedím je škola, školní parlament nebo veĜejné slyšení v obecní záležitosti. V institucionálním prostĜedí bývá upraven zpĤsob a hlavnČ úþinky pĜijatého rozhodnutí, zdali jsou koneþné nebo pouze poradní povahy. ěada rozhodnutí však nepodléhá jakékoli zákonné nebo školní úpravČ jako tĜeba výbČr volitelného pĜedmČtu (druhý svČtový jazyk, náboženství) anebo návštČva zájmového kroužku. Volba nemusí být výhradní záležitostí dítČte. NicménČ nejlepší zájmy dítČte musejí být pokaždé respektovány. Rodiþe si nČkdy ponechávají právo koneþného rozhodnutí, což mĤže zapĜíþinit pĜípadné konfliktní situace, jež mohou mít nepĜíznivý vliv na sociální a citové vztahy v rodinČ.
350 351
KRAPPMANN, L., op. cit. 173, s. 506. FREEMAN, M., Rethinking Gillick. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13, s. 201-203.
67
Literatura: ALEXY, R., Pojem a platnosĢ práva. Bratislava: Kalligram, 2009 SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008 ALSTON, Ph., TOBIN, J., Laying the Foundations for Children´s Rights. Florence: UNICEF, 2005 ARISTOTELÉS, Politika. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2009 ARISTOTELÉS, Magna moralia. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2010 ARCHARD, D. W., Children´s Rights. The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010 Edition), ZALTA, E. N. (ed.), http://plato.stanford.edu/entries/rights-children ARCHARD, D., SKIVENES, M., Balancing a Child´s Best Interest and a Child´s Views. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17 AUBERT, J.-F., MAHON, P., Petit commentaire de la Constitution fédérale de la Confédération suisse du 18 avril 1999. Zürich-Bale-Genéve: Schulthess: 2003 BARSZCZEWSKA, L., MILEWICZ, B., Wspomnienia o Janusu Korczaku. Wybor i opracowanie. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1989 BECKMAN, L., Public Justifiability and Children. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16 BESSEL S., GAL, T., Forming Partnership: The Human Rights of Children in Need of Care and Protection. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17 BESSON, S., The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13 BREAY, C., Magna Carta. Manuscrips and Myths. London: The British Library, 2002 BUERGENTHAL, T., International Human Rights in a Nutshell. St. Paul: West Publishing Co., 1988 BYSTRZYCKÁ, A., Janusz Korczak a právo dítČte na úctu. Paideia: Philosophical E-Journal of Charles University, 2008, Vol. 2, http://www.pedf.cuni.cz/paideia CAMFIELD, L., STREULI, N., WOODHEAD, M., What´s the Use of ´Well-Being´ in Contexts of Child Poverty? Approaches to Research, Monitoring and Children´s Participation. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17 CARVALHO, E., Measuring Childern´s Rights: Alternative Approach. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16 DEBNICKI, K., Korczak z bliska. Warszawa: Ludowa Spóldzielnia Wydawnicza, 1985
68 DEKKER, J. J. H., The Century of the Child Revisited. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8 DWORKIN, G., Paternalism, The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010 Edition), ZALTA, E. N. (ed.), http://plato.stanford.edu/archives/sum2010/entries/paternalism DWORKIN, R., Law´s Empire. Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1988 EIDE, A., ALFREDSSON, G. (eds.), The Universal Declaration of Human Rights: A Common Standard of Achievement. The Hague-Boston: Martinus Nijhof Publisher, 1999 EICHSTELLER, G., Janusz Korczak – His Legacy and its Relevance for Children's Rights Today. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17 FALKOWSKA, M., MyĞl pedagogiczna Janusza Korczaka. Nowe Ĩródla. Wybor. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1983 FEDERLE, K. H., Rights, Not Wrongs. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17. FILIP, J., Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 2. vydání FLOWERS, N. (ed.), Compasito. Manual on Human Rights Education for Children. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2007 FREEMAN, M., Article 3. The Best Interest of the Child. In: ALEN, A., LANOTTE, J. V., VERHELLEN, E., ANG, F., BERGHMANS, E. and VERHEYDE, M. (eds.), A Commentary of the United Nations Convention on the Rights of the Child. Leiden-Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2007 FREEMAN, M., Why It Remains Important to Take Children´s Rights Seriously. International Journal of Children´s Rights, 2007, Vol. 15 FREEMAN, M., Rethinking Gillick. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13 FREDMAN, S., Discrimination Law. Oxford: Oxford University Press, 2002. GALLAGHER, M., Foucault, Power and Participation. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16 GRAN, B. K., Comparing Children´s Rights: Introducing the Children´s Rights Index. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 GROVER, S., On Recognizing Children´s Universal Rights: What Needs to Change in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s Rights, 2004, Vol. 12
69 HABASHI, J., DRISKILL, S. T., LANG, J. H., DEFALCO, P. L., Constitutional Analysis: A Proclamation of Children´s Rights to Protection, Provision, and Participation. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 HAMMARBERG, T., Human Rights in Europe: No Grounds for Complamency. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2011
HANSON, K.., VANDAELE, A., Working Children and International Labour Law: A Critical Analysis. International Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11 HART, J., Children's Participation and International Development: Attending to the Political. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16 HART, H. L. A., Natural Rights: Bentham and John Stuart Mill. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot: Ashgate, 2006 HART, H. L. A., Are There Any Natural Rights? Philosophical Review, 1955, Vol. 64, No. 2. HENKIN, L., NEUMAN, G. L., ORENTLICHER, D. F., LEEBRON, D. W., Human Rights. New York: Foundation Press, 1999 HODGKIN, R., NEWELL, P., Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. New York: UNICEF, 2007, 3rd edition HOFFMAN, J., GRAHAM, P., Introduction to Political Concepts. Harlow: Pearson Education Limited, 2006 CHERNEY, I. D., Mothers´, Fathers´, and their Children's Perceptions and Reasoning about Nurturance and Self-Determination Rights. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 CHIOZZI, P., Children of Immigrants. In: SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities. Deprivation and Discrimination. Florence: UNICEF, 1995 IGNERA, B., Der Religiöse Humanismus Janusz Korczaks. Giessen: Justus-LiebigUniversität, 1980 JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., Vybrané prameny k ochranČ lidských práv, Brno: Masarykova univerzita, 1992 KAIME, T., ´Vernacularising´ the Convention on the Rights of the Child: Rights and Culture as Analytic Tools. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 KANT, I., O výchovČ. Praha: Nákladem dČdictví Komenského, 1931 KANT, I., K vČþnému míru: filosofický projekt: o obecném rþení: je-li nČco správné teorii, nemusí se to ještČ hodit pro praxi. Praha: Oikoymenh, 1999 KEY, E., Das Jahrhundrt des Kindes. Studien. Berlin: S. Fischer, Verlag, 1902 KORCZAK, J., Pisma wybrane. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1978
70 KOSKENNIEMI, M., Study on the Function and Scope of the Lex Specialis Rule and the Question of Self-Contained Regimes. ILC(LVI)SG/FIL/CRD KRAPPMANN, L., The Weight of the Child´s View (Article 12 of the Convention on the Rights of the Child). International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 LANSDOWN, G., The Evolving Capacities of the Child. Florence: UNICEF, 2005 LEE, Y., Communications Procedure under the Convention on the Rights of the Child: „3rd Optional Protocol. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 LEEB, R. T., PAULOZZI, L. J., MELANSON, C., SIMON, Th. R., ARIAS, I., Child Maltreatment Surveillance. Uniform Definitions for public Health and Recommended Data Elements. Atlanta: National Center for Injury Prevention and Control, January 2008 LENGBORN, T., Ellen Key (1849-1926). Prospects, the quarterly review of comparative education, 1993, Vol. XXIII, No. 3-4 LOCKE, J. DvČ pojednání o vládČ. Praha: Nakladatelství ýeskoslovenské akademie vČd, 1965 LYNCH, N., Restorative Justice through a Children´s Rights Lens. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18 MACCORMICK, N., Institutions of Law. An Essay in Legal Theory. Oxford: Oxford University Press, 2008 MALENOVSKÝ, J., Mezinárodní právo veĜejné, jeho obecná þást a pomČr k jiným právním systémĤm, zvláštČ právu þeskému. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DoplnČk, 5. vydání, 2008 MARSHALL, D., The Construction of Children as an Object of International Relations: The Declaration of Children´s Rights and the Child Welfare Committee of League of Nations, 1900-1924. International Journal of Children´s Rights, 1999, Vol. 7 MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I., O židovské otázce. Praha: Svoboda, 1975 MATTHEWS, G. B., The Philosophy of Childhood. Cambridge: Harvard University Press, 1996 MAYALL. B., The Sociology of Childhood in Relation to Children´s Rights. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8 McDOUGAL, M. S., REISMAN, W. M., International Law in Contemporary Perspective. The Public Order of the World Community. Cases and Materials. New York: The Foundation Press, 1981 MILL, J. S., On Liberty and Other Essays. Oxford: Oxford University Press, 1991 MILLER, G. L., The Psychological Best Interests of the Child Is Not the Legal Best Interest. Journal of the American Academy of Psychiatry and the Law, 2002, Vol. 30
71 MONTESQUIEU, CH., O duchu zákonĤ. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart. 1947 MORTKOWICZ-OLCZAKOWA, H., Janusz Korczak. Warszawa: Czytelnik, 1961 NOSÁL, I. (ed.), Obrazy dČtství v dnešní þeské spoleþnosti. Studie ze sociologie dČtství. Brno: Barrister and Principal, 2004 ONDěEJ, J., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V., JÍLEK, D. a kolektiv, Mezinárodní humanitární právo, Praha: C. H. Beck, 2010. PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B., Psychologie dítČte. Praha: Portál, 1997 PENTASSUGLIA, G., Minorities in International Law. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2002 PETERSON-BADALI, M., RUCK, M. D., BONE, J., Rights Conceptions of Maltreated Children Living in State Care. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16 RAZ, J., On the Nature of Rights. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot: Ashgate, 2006 REID, K., A Practioner´s Guide to the European Convention on Human Rights. London: Sweet and Maxwell Ltd, 2004 SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities. Deprivation and Discrimination. Florence: UNICEF, 1995 SCHLOSSER, H., Teória práva a metódy aplikácie práva. Rechtstheorie und Methoden der Rechtsanwendung. Mníchov-Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2005 SPARKS, R., GIRLING, E., SMITH, M., Children Talking about Justice and Punishment. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8 STEINBOCK, B., Defining Parenthood. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13. STEINER, H. J., ALSTON, Ph., International Human Rights in Context. Law, Politics, Morals. Oxford: Oxford University Press, 1996 SUDRE, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita, Evropské informaþní stĜedisko Univerzity Karlovy, 1997 SUND, L.-G., The Rights of the Child as Legally Protected Interests. International Journal of Children´s Rights, 2006, Vol. 14 TOBLER, Ch., Limits and Potential of the Concept of Indirect Discrimination. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2008. TURNER, S. M., Justifying Corporal Punishment of Children Loses Its Appeal. International Journal of Children's Rights, 2003, Vol. 11
72 VEERMAN, P. E., The Ageing of the UN Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol 18 WALL, J., Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children's Rights, 2008, Vol. 16 ZERMATTEN, J., La Convention des droits de l´enfant, vingt ans plus tard… essai d´un bilan. Sion: Institut International des Droits de l´Enfant, 2010 ZERMATTEN, J., The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18
Ostatní zdroje: Case of P.V. v Spain, Application no. 35159/09, Chamber Judgment, 30 November 2010 Case of M.S.S. v Belgium and Greece, Application no. 30696/09, Judgment, 21 January 2011 Committee on the Rights of the Child, General Comment No. 7 (2005, Implementing child rights in early childhood, CRC/C/GC/7/Rev.1, 20 September 2006, s. 3 Committee on the Rights of the Child, Report on the forty-third session, September 2006, www.ohchr.org/english/bodies/crc/discussion.htm.
Declaration of the Rights of the Child, G. A. res. 1386 (XIV), 14 U.N. GGAOR Supp. (No. 16) at. 19, U.N. Doc A/4354 (1959) Determining the Best Interests of the Child: Summary of State Laws. Child Welfare Economic and Social Council. Official Records, Second Year, Supplement No. 3. Report of the Commission on Human Rights General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003 General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1, 20 September 2006 General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009 Information Gateway. Washington, March 2010 Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001 Mezinárodní pakt o obþanských a politických právech z roku 1966 (vyhl. þ. 120/1976 Sb.) Mezinárodní pakt o hospodáĜských sociálních a kulturních právech z roku 1966 (vyhl. þ. 120/ 1976 Sb.)
73 Nález senátu Ústavního soudu ýR, IV.ÚS 695/200 ze dne 19.04. 2001, N 66/22 SbNU 83 Nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2006, Pl. ÚS 51/06 Opinion of the Commissioner for Human Rights on National Structures for Promoting Equality. Strasbourg, 21 March 2011, CommDH(2011)2 SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008 The 1899 Constitution of the Republic of the Philippines (Malolos Convention), http://www.lawphil.net/consti/consmalo.html.
Usnesení pĜedsednictva ýeské národní rady ze dne 16. prosince 1992 þ. 2/1993 Sb. Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12, 20 July 2009 Yearbook of the International Law Commission, 1964, Vol. II Všeobecná deklarace lidských práv, http://www.pravnik.cz/uplna-zneni/uz-38.html Zákon o rovném zacházení a o právních prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (antidiskriminaþní zákon; þ. 198/2009 Sb.) ze dne 23. dubna 2008
74
Sub-projekt PF 003: Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
JUSTICE NAD MLÁDEŽÍ
Zpracovala: JUDr. Jana Zezulová, Ph.D.
75 1. Poþátky justice nad mládeží1 Poþátky samostatného systému justice nad mládeží2 – juvenile justice je možné spojovat již s rokem 1899, kdy ve státČ Illinois došlo k založení prvého Ĝádného soudu pro mládež (osoby mladší osmnácti let). Charakteristickým rysem soudu pro mládež byla skuteþnost, že soud disponoval jak pravomocí civilnČprávní, vykonávanou nad mládeží ohroženou, narušenou þi jinak zanedbanou, tak pravomocí trestnČprávní, jež byla vykonávána ve vČcech mládeže delikventní. Z hlediska historického pak vytvoĜení soudu pro mládež bylo výsledkem snah reformního hnutí Za záchranu dítČte (Child Savers), které se zasazovalo o zmČnu zákonĤ ve prospČch ohrožené a delikventní mládeže. Reformní hnutí ZachráncĤ dítČte vycházelo z teorie „parents patrie“, tedy z paternalistického (resp. ochraĖujícího) pojetí, podle nČhož stát prostĜednictvím soudu zajišĢuje dČtem Ĝádnou péþi a výchovu, jestliže jeho rodiþe nestaþí na jeho výchovu a dítČ se o sebe nedovede postarat samo. Soud pro mládež sleduje pĜedevším zájem dítČte a jeho hlavním úkolem není zjistit, zda se dítČ dopustilo nČjakého deliktu, ale stanovit, jaké jsou skuteþné objektivní potĜeby dítČte a jak je nejlépe uspokojit. Proto v tomto systému soudnictví nebylo až do poþátku 80. let 20. století zpravidla reagováno na kriminalitu typickými prostĜedky trestního práva (tresty), ale spíše postupy medicínskými, psychologickými a sociálnČ-právními. Soudy pro mládež se více orientovaly na osobu pachatele než na spáchanou trestnou þinnost, neboĢ smyslem byla jak individualizace postupu soudu, tak i ukládaných opatĜení.3 Na tČchto principech byl také založen první þeskoslovenský zákon o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931 (zákon þ. 48/1931 Sb.z.a n.). Charakteristickým rysem soudu pro mládež byla tedy skuteþnost, že soud disponoval jak pravomocí civilnČprávní, vykonávanou nad mládeží ohroženou, narušenou þi jinak zanedbanou, tak pravomocí trestnČprávní, vykonávanou ve vČcech mládeže již delikventní. Mezi další charakteristické rysy tČchto prvních soudĤ pro mládež lze napĜ. Ĝadit: •
oddČlené slyšení (separate hearings), což v podstatČ znamená, že hlavní líþení ve vČcech osob mladších osmnácti let je konáno pĜed zvláštními soudy, pĜedstavované buć samostatnou soustavou soudĤ pro mládež þi vytvoĜením speciálních soudĤ þi senátĤ v rámci obecného soudnictví
1
Mládeží se vČtšinou rozumí osoby od narození do dovršení osmnácti let. NČkdy se uvádí i pojem soudnictví nad mládeží. MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V. ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. pĜepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2003, s. 720. 2 3
76 •
neformálnost vedeného trestního Ĝízení, jež je charakteristické paternalistickou pravomocí
•
probaþní systém (pokud je zaveden) je zamČĜen na nápravu osoby, z þehož lze dovodit, že mnohem vČtší pozornost je soustĜedČna na osobu delikventa
•
nedochází k oddČlení delikventní mládeže od mládeže narušené þi zanedbané, stát poskytuje obČma stejnou péþi a kontrolu4 Zvláštní soudy pro mládež byly zĜizovány témČĜ ve stejném þasovém období také
v EvropČ. V NČmecku byly první zvláštní soudy pro mládež zĜízeny již v roce 1908, v tehdejším Rakousku-Uhersku v roce 1909, ve Francii a v Belgii v roce 1912, ve ŠpanČlsku v roce 1918, v Holandsku v roce 1921 a v ýeskoslovensku v roce 1931. Lze konstatovat, že ustanovování zvláštních soudĤ pro mládež jednoznaþnČ posílilo snahu o vyjmutí delikventní mládeže z tehdejších obecných trestnČprávních pĜedpisĤ a postupĤ. Proto v tomto systému soudnictví nebylo až do poþátku 80. let 20. století zpravidla reagováno na kriminalitu typickými prostĜedky trestního práva (tresty), ale spíše, jak již bylo výše uvedeno, postupy medicínskými, psychologickými a sociálnČ-právními. Nelze však pominout, že urþitým problémem se ukázala skuteþnost, že trestná þinnost mladistvých pachatelĤ byla u tČchto soudĤ projednávána v rámci Ĝízení, které nebylo možné jednoznaþnČ charakterizovat jako Ĝízení trestní. Obrat vývoje od neformální, paternalistické pravomoci k formálnČjšímu Ĝádnému procesu z hlediska mezinárodního je možné podle nČkterých autorĤ spojovat s pĜípadem re-Gault v USA z roku 1967.5 Tento pĜípad ukázal, jaké porušení procesních práv u osob mladších osmnácti let pĜináší takto vedené Ĝízení pĜed soudem pro mládež. V EvropČ byla snaha zabezpeþit procesní práva osobám mladším osmnácti let umocnČna Hnutím za práva dítČte, dále pak i implementací ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách do jednotlivých právních ĜádĤ.6 Je tĜeba uvést, že pojem justice nad mládeží nebo také soudnictví nad mládeží nezahrnuje jen problematiku soudĤ mládeže, ale také obecnČ i systém a výkon spravedlnosti ve vČcech delikventní mládeže (pĜípadnČ pouze delikvencí ohrožené mládeže).7 V doporuþení Rady Evropy (2003)20 týkající se nových zpĤsobĤ zabývajících se kriminalitou mládeže a
4 VÁLKOVÁ, H., ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží. ýeské vČzeĖství þ. 3/1996, s. 33 a násl. ZEZULOVÁ. J. Trestní soudnictví nad mládeží z pohledu reformy trestního práva. Právní rozhledy þ. 7/1996, s. 312 a násl. 5 JUNGER-TAS, BOENDERMAKER, P. H. van der LAAN. The Future of Juvenile Justice System. Leuven 1991. DOEK, J. The Future of the Juvenile Court, s. 200. 6 ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží z pohledu reformy trestního práva. Právní rozhledy þ. 7/1996, s. 312 a násl. 7 HULMÁKOVÁ, J. Delikventní mládež ve významných mezinárodních dokumentech. TrestnČprávní revue, þ. 12/2009, s. 365 – 371.
77 soudnictvím nad mládeží je pojem juvenile justice system definován jako souþást širšího pĜístupu v boji proti kriminalitČ mládeže a jsou v nČm zahrnuty vedle soudĤ pro mládež také další orgány a instituce jako policie, vyšetĜovací orgány, zástupci právnických profesí, probaþní služba a instituce zajišĢující výkon trestĤ.
2. Trestní justice nad mládeží Trestní justice þi soudnictví nad mládeží je jedním z projevĤ samostatného systému justice nad mládeží8 – juvenile justice system. Trestní soud mládeže pak spadá do obecného pojmu soud pro mládež – juvenile court, tedy soudu disponujícího jak pravomocí civilnČprávní, tak i pravomocí trestnČprávní.9 Oblast justice þi soudnictví nad mládeží je v zahraniþních právních úpravách pojata buć jako zcela samostatná soustava organizaþnČ oddČlených soudĤ pro mládež („juvenile justice system“), které projednávají nejen trestní vČci, ale i vČci opatrovnické (pĜíkladem je Francie þi Polsko), anebo jako soustava trestních soudĤ mládeže („juvenile criminal courts“) zpravidla zaþlenČných do systému obecných soudĤ. PĜíkladem druhého pojetí mĤže být NČmecko þi Rakousko. Zákony o soudnictví, resp. o trestním soudnictví ve vČcech mládeže, obsahují nejen zvláštní procesnČprávní úpravu, ale i pĜíslušnou hmotnČprávní úpravu, þasto vþetnČ souvisejících ustanovení upravujících i mimotrestní zacházení s delikventní mládeží. SubsidiárnČ se pro trestní Ĝízení proti mladistvým uplatĖují pĜíslušná obecná ustanovení trestního Ĝádu10 (tak je tomu od 1. ledna 2004 i v ýeské republice). 3. Základní modely zacházení s delikventní mládeží Mezi existujícími systémy zacházení s delikventní mládeží, které inspirovaly a dosud inspirují justici nad mládeží, patĜí pĜedevším model justiþní (The Justice Model) a model sociálnČ-opatrovnický (The Welfare Model). Zastánci justiþního modelu pohlížejí na trestnou þinnost pachatele jako na záležitost jeho individuální volby v urþité situaci. Toto pojetí zdĤrazĖuje myšlenku svobodné vĤle. Pachatel svobodnČ volí mezi spácháním trestného þinu a nedelikventním jednáním. Dále je zastáván názor, že trestná þinnost je jakousi racionální reakcí na urþitou situaci, a pak je jedinČ správné volat pachatele k odpovČdnosti za jeho 8 Zde je užíván pojem mládež pro oznaþení osoby mladší 18 let (tedy z pohledu trestnČprávního jde o vČkovou kategorii dČtí a mladistvých). 9 ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v BrnČ. ěada teoretická, svazek 188. MU Brno 1997, s. 221. 10 MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. pĜepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2003, s. 719.
78 jednání. Dále model klade dĤraz na projednání trestného þinu v rámci Ĝádného trestního Ĝízení, neboĢ jedinČ takto je odĤvodnČno uložení trestu pachateli. Trest pak musí být uložen na základČ zákona a musí být pĜedem urþena délka jeho trvání. Otázka viny þi neviny je tedy základním cílem trestního Ĝízení. V rámci justiþního modelu zaþíná trestní odpovČdnost zpravidla dĜíve. Pokud jde o sociálnČ-opatrovnický model, ten se ve své nejryzejší podobČ objevuje jako systém služeb pro dČti a mladistvé. Toto pojetí má na zĜeteli blaho mladistvých a není, jak se velmi þasto uvádí, objevem 80. let minulého století. Argumentem je známý Children Act z roku 1908, kterým došlo k zavedení systému soustĜećujícímu se více na potĜeby dítČte, na jeho výchovu a ochranu. Teze, na kterých je model vypracován, spoþívají pĜedevším na tvrzení, že trestné jednání jasnČ souvisí se sociálními, ekonomickými a psychickými nedostatky a tyto nedostatky neodstraní zásah ze strany státu v podobČ uložení trestu. I když tento model akceptuje vliv sociálního prostĜedí na formování jedince, trvá na „lékaĜském“ modelu pĤsobení, na diagnostikování a léþbČ. Model obhajuje jednotný systém služeb pro dČti a mladistvé, nerozlišuje pĜitom mezi delikventními a nedelikventními jedinci. Argumentováno je, že všichni mají stejné potĜeby a že trestnou þinností je toliko prezentován jejich problém. Welfare model tedy klade dĤraz na osobu mladistvého pachatele, na objasnČní pĜíþin jeho delikventního jednání a pĜijetí takového opatĜení, které by zamezilo dalšímu páchání trestné þinnosti. Ani po dĤkladném rozboru všech reálnČ existujících trestních systémĤ nelze najít þistý typ justiþního nebo sociálnČ-opatrovnického modelu.11 NicménČ jako pĜíklad justiþnČ orientovaného modelu zacházení s delikventní mládeží lze uvést trestní zákonodárství v NČmecku, dále pak v Rakousku, Maćarsku, Slovensku, Francii, Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku, Anglii a Walesu a neposlední ĜadČ i v ýeské republice. PĜíkladem sociálnČopatrovnického modelu zacházení s mládeží mĤže být uvedeno Polsko, Belgie, Švýcarsko a þásteþnČ i Nizozemí. ObČma modelĤm zacházení s delikventní mládeží – welfare model a justice model – je vlastní zĜizování specializovaných soudĤ pro mládež, resp. samostatného systému justice nad mládeží. Výše uvedené základní modely je tĜeba doplnit modelem tzv. restorativní justice Restorative Justice Model.12
Uvedený model vychází z myšlenky re-integrace obČti
11 ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v BrnČ. ěada teoretická, svazek 188. MU Brno 1997, s. 108. 12 Poprvé se s prvky restorativní justice mĤžeme setkat již v 70. letech 20. Století v USA a ve Velké Británii v rámci experimentĤ vČnovaných mediaci v trestních vČcech, kdy dochází k setkání pachatele s obČtí trestného þinu za pĜítomnosti
79 (poškozeného) trestného þinu do trestního Ĝízení a z myšlenky reparace následkĤ trestného þinu. Pachatel musí tedy þelit následkĤm svého trestného þinu a obČĢ nesmí být opomenuta. Trestní spravedlnost je dána do rukou tČch, kteĜí jsou nejvíce dotþeni trestným þinem – obČĢ, pachatel a jejich sociální okolí. Restorativní justice (jinak také obnovující þi napomáhající spravedlnost) tedy vychází z pĜedpokladu, že trestný þin je sociální konflikt mezi dvČma, pĜípadnČ i více jednotlivci þi stranami, proto jej lze úþinnČ Ĝešit pouze za podmínky aktivní úþasti všech dotþených stran - obČĢ, pachatel a sociální okolí. Jen tak lze napravit, resp. zmírnit škodu zpĤsobenou trestným þinem, vþetnČ jeho vedlejších negativních dĤsledkĤ, a pĜípadnČ i v souþinnosti s institucemi formální trestní kontroly – policií, státními zastupitelstvími a soudy – obnovit trestným þinem narušený systém chránČných hodnot a sociálních vztahĤ.13 V rámci tohoto modelu se uplatĖují zejména programy založené na mediaci, tj. narovnání mezi obČtí a pachatelem. Mediace je chápána jako proces, v nČmž strany, kterých se trestný þin týká, spoleþnČ jednají a v souþinnosti s mediátorem se snaží urovnat vzájemné konfliktní vztahy a dohodnout se na tom, jak naložit s následky konkrétního trestného þinu v budoucnu. Mediace v trestních vČcech je þástí širšího konceptu restorativní justice, ve které právČ urovnání konfliktu a obnovení narušených vztahĤ mezi obČtí, pachatelem a spoleþností, které byly trestným þinem porušeny, a úspČšné zprostĜedkování alternativního Ĝešení sporu, je hlavním principem.14 Mediací, resp. zprostĜedkováním v trestních vČcech, se zabývá Doporuþení Rady Evropy þ. R (99) 19, týkající se zprostĜedkování, resp. mediace v trestních vČcech. Další skupinu programĤ pĜedstavuje napĜ. Family Group Conferencing, kde za úþasti kvalifikovaného mediátora dochází k setkání pachatele a obČti v pĜítomnosti rodinných pĜíslušníkĤ obou stran.15 RestorativnČ orientované experimenty a programy probíhaly v ýeské republice již zhruba od poþátku devadesátých let 20. století. Završeny poté byly pĜijetím zákona þ. 257/2000 Sb., o Probaþní a mediaþní službČ.
buć profesionálního nebo laického mediátora, který usmČrĖuje rozhovor a zachytí písemnČ jeho výsledky v dohodČ, na které se domluví obČ strany – DAVIS, G. Making Amence: Mediatiton and Reparation in Criminal Justice. London: Routledge, 1992. 13 VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁě, A. Restorativní justice – trestní politika pro 21. století? Trestní právo þ. 1/2000, s. 4 a násl. 14 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 251. 15 Programy jsou rozšíĜené napĜ. na Novém ZélandČ nebo v Austrálii þi v KanadČ.
80 4. Mezinárodní dokumenty v oblasti trestního soudnictví nad mládeží 4.1. Dokumenty OSN Mezi nejdĤležitČjší mezinárodní dokumenty pĜijaté na pĤdČ OSN k ochranČ mladistvých, kteĜí se dopustili trestné þinnosti, se Ĝadí zcela nepochybnČ Minimální standardní pravidla soudnictví nad mládeží (Pekingská pravidla, rezoluce OSN 40/33 z 29. 11. 1985, dále jen „Minimální pravidla“)16. Minimální pravidla jsou rozdČlena do šesti þástí a obsahují celkem 30 pravidel – všeobecné zásady, vyšetĜování a soudní stíhání, vynesení soudního rozhodnutí a (dispoziþní) opatĜení, zacházení s mladistvými provinilci vnČ nápravných
zaĜízení
(neinstitucionalizované
zacházení)
a
v nápravných
ústavech
(institucionalizované zacházení), výzkum, plánování, tvorba politiky a hodnocení. Ochrana stanovená Minimálními pravidly se vztahuje nejen na mladistvé, kteĜí spáchali trestný þin, ale i na mladistvé, kteĜí se dopustili pouze tzv. statusových deliktĤ17 a dále je rozšíĜena i na vČkovou kategorii mladých dospČlých (young adult). Z principĤ uvedených v Minimálních pravidlech je možné zmínit napĜ.: •
požadavek, aby dolní hranice trestní odpovČdnosti18 byla stanovena s ohledem na emoþní, mentální, rozumovou vyspČlost dČtí19
•
specializované soudnictví nad mládeží
•
pĜimČĜenost ukládaných opatĜení a snahu o zlepšení postavení mladistvého pachatele v systému soudnictví nad mládeží
•
zajištČní všech základních procesních práv mladistvému pachateli v prĤbČhu Ĝízení
•
preferenci odklonĤ v Ĝízení20
•
požadavek rychlosti Ĝízení
•
ochranu soukromí mladistvých pĜed nežádoucí publicitou, zákaz publikace jeho jména a zveĜejnČní informace, která by mohla vést k jeho identifikaci
•
užití vazby jako krajního prostĜedku a na nejkratší možnou dobu; nahrazení vazby alternativními opatĜeními (dohled, výchovná péþe, umístČní v jiné rodinČ þi ve výchovném ústavu)
16
United Nation Standard Minimum Rules for the Administration of Juvenile Justice – The Beijing Rules. Rezoluce OSN 40/33, pĜijatá Valným shromáždČním OSN 29. 11. 1985. NČkteré státy kriminalizují dČtské chování, jež není trestným þinem, pokud se ho dopustí dospČlí (jde napĜ. o záškoláctví, útČky z domova). 18 Neexistují mezinárodní standardy urþující vČkovou hranici trestní odpovČdnosti. 19 Poþátek trestní odpovČdnosti by tedy nemČl být spojován s pĜíliš nízkým vČkem; vždy by mČlo být zvažováno, zda dítČ na základČ svého individuálního poznání a uvČdomování mĤže chápat a pĜijmout odpovČdnost za své protiprávní jednání. 20 Odklon spoþívá v mimosoudním vyĜízení vČci a umožĖuje zabránit negativním úþinkĤm soudního projednávání; vyžaduje souhlas mladistvého nebo jeho rodiþĤ þi opatrovníkĤ. 17
81 •
Ĝízení pĜed pĜíslušným orgánem þi institucí má být vedeno v nejlepším zájmu mladistvého (v atmosféĜe porozumČní, jež má umožnit mladistvému nejen zúþastnit se Ĝízení, ale též i svobodnČ se vyjadĜovat)
•
zakotvení požadavku na Ĝádný proces „due proces of law“ (zásada presumpce neviny, právo být obeznámen s podstatou obvinČní, právo nevypovídat, právo na obhajobu, právo na pĜítomnost jeho rodiþĤ þi opatrovníkĤ, právo na konfrontaci a kĜížový výslech svČdkĤ svČdþících proti mladistvému obvinČnému, právo podat odvolání)
•
reakce na provinČní by mČla být vždy pĜimČĜená k okolnostem a závažnosti trestného þinu, potĜebám mladistvého a spoleþnosti
•
požadavek pĜimČĜenosti ukládaných opatĜení
•
trest odnČtí svobody má být ukládán pouze tehdy, bude-li mladistvý odsouzen za závažný þin zahrnující násilí proti jiné osobČ nebo za opakované páchání jiných závažných trestných þinĤ a jestliže nebude na místČ užití jiného vhodného opatĜení
•
zákaz trestu smrti, doživotního trestu bez možnosti propuštČní a fyzických trestĤ
•
preferenci alternativ k uvČznČní (opatĜení zahrnující péþi, ochrannou výchovu a dozor, probaci, výkon obecnČ prospČšné práce, penČžitou pokutu, kompenzaci a restituci škody zpĤsobené trestným þinem, výcvik, výchovné povinnosti a výchovná omezení)
•
cílem zacházení s mladistvými pachateli ve vČznici by mČla být zejména péþe, ochrana, získání vzdČlání a kvalifikace
•
nutnost oddČlení mladistvých od dospČlých odsouzených
•
užití podmínČného propuštČní v co nejvČtším rozsahu a co nejdĜíve
•
požadavek zajištČní následné pomoci po propuštČní
SmČrnice OSN pro prevenci kriminality mládeže (Riyadhské smČrnice, rezoluce OSN 45/112 z 14. 12. 199021 a pravidla OSN k ochranČ mladistvých zbavených osobní svobody (rezoluce OSN 45/113 z 14. 12. 1990)22 mají sloužit ke zvýšení ochrany mladistvých pĜed nadužíváním prostĜedkĤ trestní justice u této vČkové kategorie. Riyadhské smČrnice obsahují mimo jiné tato doporuþení:
21 United Nations Guidelines for the Prevention of Juvenile Delinquency – The Riyadh Guidelines. Rezoluce OSN 45/112, pĜijatá Valným shromáždČním OSN 14. 12. 1990. 22 United Nations Rules for the Protection of Juveniles Deprived of their Liberty – The Havana Rules. Rezoluce OSN 45/113, pĜijatá Valným shromáždČním OSN 14. 12. 1990.
82 •
zabránit kriminalizaci a trestání dítČte pro trestnou þinnost, která nemČla za následek zpĤsobení vážné škody
•
užití sociální intervence v zájmu dítČte
•
zavést a rozvíjet systém soudnictví nad mládeží
•
v systému trestního práva mládeže postihovat jen jednání, která jsou trestná i u dospČlých
Pravidla OSN k ochranČ mladistvých zbavených osobní svobody obsahují napĜ. tyto zásady: •
ukládání trestu odnČtí svobody jen ve výjimeþných pĜípadech a na minimální možnou dobu
•
zákaz ukládání trestĤ odnČtí svobody neurþitého trvání
Úmluva o právech dítČte23 Z hlediska trestnČprávního jsou dĤležité þl. 37 a 40 Úmluvy o právech dítČte (dále jen „Úmluva“). Úmluva však tvoĜí nedČlitelný celek a její jednotlivá ustanovení jsou vzájemnČ provázána. Proto také citované þlánky nemohou být vykládány bez pĜihlédnutí k dalším þlánkĤm Úmluvy. V této souvislosti je tĜeba vČnovat pozornost také tČmto þlánkĤm: •
þl. 2 – zákaz diskriminace
•
þl. 3 (odst. 1) – respektování nejlepšího zájmu dítČte
•
þl. 6 – právo na život a rozvoj
•
þl. 12 – právo vyjádĜit svobodnČ svĤj názor ve všech vČcech, které se dítČte dotýkají, pĜiþemž se názorĤm dítČte musí vČnovat patĜiþná pozornost odpovídající jeho vČku a úrovni a za tímto úþelem Úmluva poskytuje možnost, aby mohlo dítČ být slyšeno v každém soudním þi správním Ĝízení, které se jej dotýká
Jak již bylo výše uvedeno, z trestnČprávního hlediska jsou dĤležité þl. 37 a þl. 40.
23 Rezoluce OSN 44/25, pĜijatá Valným shromáždČním OSN 20. 11. 1989. ýeskoslovensko ratifikovalo tuto Úmluvu 7. 1. 1991, srov. SdČlení min. zahr. vČcí þ. 104/1991 Sb.
83 þl. 37 stanoví: •
zákaz trestu smrti, doživotního trestu, muþení, nelidského þi ponižujícího zacházení nebo trestání
•
pĜíkaz používat vazbu jen jako krajního prostĜedku a na co nejkratší nutnou dobu trvání
•
zadržení, zatþení þi uvČznČní jen v souladu se zákonem jako krajní opatĜení a na nejkratší nutnou dobu
•
právo dítČte zbavené svobody na zacházení s lidskostí a s úctou k vrozené dĤstojnosti lidské bytosti a zpĤsobem, který bere ohled na potĜeby daného vČku
•
požadavek oddČleného umístČní od dospČlých osob; s dospČlými jen v pĜípadČ, že by to bylo v zájmu dítČte
•
právo udržovat písemný a pĜímý styk s rodinou
•
právo okamžitého pĜístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci
•
právo odvolat se proti rozhodnutí o odnČtí svobody
•
právo na pĜijetí neodkladného rozhodnutí þl. 40 stanoví:
•
požadavek dodržování lidských práv v rámci trestního Ĝízení vedeného proti dítČti
•
zákaz retroaktivity v neprospČch dítČte
•
zásadu presumpce neviny
•
právo obvinČného, obžalovaného þi odsouzeného dítČte na zacházení, které rozvíjí smysl pro dĤstojnost a þest a úctu k lidským právĤm, bere ohled na vČk dítČte a napomáhá k reintegraci dítČte do spoleþnosti
•
požadavek na zajištČní práva na okamžitou informaci o obvinČní
•
právo na obhajobu þi jinou právní pomoc
•
právo na spravedlivý proces
•
zákaz nucení k výpovČdi þi sebeobviĖování, právo na seznámení se s výpovČdí svČdkĤ a na jejich konfrontaci
•
požadavek zajištČní rovnosti úþastníkĤ Ĝízení
•
právo na pĜezkoumání rozhodnutí a pĜijatých opatĜení vĤþi dítČti úĜadem nebo soudním orgánem vyššího stupnČ
•
právo na bezplatnou pomoc tlumoþníka
•
právo na ochranu soukromí ve všech stadiích trestního Ĝízení
84 •
požadavek vytvoĜení speciálních zákonĤ, zĜizování zvláštních orgánĤ a institucí vþetnČ poradenských, peþovatelských a vzdČlávacích v oblasti trestního soudnictví nad dČtmi, které se dopustily trestného þinu
•
požadavek stanovení dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti
4.2. Dokumenty Rady Evropy Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod stanoví základní lidská práva (napĜ. þl. 2 právo na život, þl. 3 zákaz muþení, podrobování nelidskému þi ponižujícímu zacházení anebo trestu) a procesní záruky v rámci trestního Ĝízení, které jsou smluvní státy povinny garantovat. Mezi nejdĤležitČjší þlánky Úmluvy patĜí þl. 5 zakotvující právo jednotlivce na svobodu a osobní bezpeþnost a þl. 6 souhrnnČ oznaþovaný jako právo na spravedlivý proces. PĜi jejich porušení se mĤže jednotlivec obrátit k Soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Evropská úmluva o výkonu práv dČtí24 na jedné stranČ zakotvuje urþitá procesní práva dČtí, na stranČ druhé ukládá povinnosti orgánĤ, které v tČchto vČcech rozhodují, je zajistit. Zmínit je tĜeba právo dítČte na informace, vyjádĜit svĤj názor, na zástupce, požadavek rychlého projednání vČci. Tato práva se vztahují na Ĝízení ve vČcech rodinných (opatrovnických), jež se dotýkají práv dítČte. Tato práva je také tĜeba dodržet, resp. mít na pamČti v pĜípadČ Ĝízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let podle hlavy III. zákona þ. 218/2003 Sb., o soudnictví ve vČcech mládeže (viz dále). Doporuþení Rady Evropy (87)20, týkající se spoleþenské reakce na kriminalitu mládeže,25 stanoví zejména tyto požadavky: •
podporu uplatĖování odklonĤ
•
rychlost Ĝízení a výchovný úþinek Ĝízení
•
zabránČní projednávání vČcí mladistvých pĜed obecnými soudy pro dospČlé tam, kde existují soudy pro mládež
•
vylouþení umístČní mladistvého ve vyšetĜovací vazbČ s výjimkou pĜípadu spáchání velmi nebezpeþného deliktu
24 European Convention on the Exercise of Children´s Rights, pĜijatá 25. 1. 1996, pro ýR vstoupila v platnost 1. 6. 2001 (vyhl. pod þ. 54/2001 Sb. m. s.). 25 Reccommendation No. R(87)20 on social reactions tu juvenile delinquency, pĜijaté Výborem ministrĤ 17. 9. 1987.
85 •
posílení práv mladistvých v prĤbČhu celého Ĝízení (presumpce neviny, právo na poradenskou pomoc, právo na pĜítomnost rodiþĤ nebo jiného právního zástupce, který by byl o pĜípadu informován od poþátku zahájení trestního Ĝízení, právo mladistvého vyjádĜit se k pĜípadu, právo na odvolání)
•
specializace a odborná pĜíprava pracovníkĤ
•
ochrana soukromí mladistvých
•
upĜednostnČní alternativních opatĜení, která napomáhají reintegraci mladistvých
•
nutnost zdĤvodĖování nepodmínČných trestĤ odnČtí svobody
•
ukládání sankcí výchovné povahy i u mladých dospČlých
Doporuþení Rady Evropy (2003)20, týkající se nových zpĤsobĤ zabývajících se kriminalitou mládeže a soudnictvím nad mládeží26 stanoví, že mezi základní cíle soudnictví nad mládeží patĜí: •
prevence kriminality a recidivy
•
resocializace a reintegrace pachatele a
•
urþení potĜeb a zájmĤ obČtí
Systém soudnictví nad mládeží je chápán jako souþást širšího, komunitnČ orientovaného preventivního pĜístupu. Pozornost by mČla být zamČĜena zejména na závažnou, násilnou a drogovou kriminalitu páchanou mládeží a na tzv. chronické pachatele. Doporuþení (2008)11 Výboru MinistrĤ þlenským státĤm k Evropským pravidlĤm pro mladistvé pachatele podrobené sankcím nebo opatĜením27 obsahuje celou Ĝadu principĤ a doporuþení souvisejících s postavením mladistvých pachatelĤ v oblasti ukládání a výkonu sankcí, a to aĢ sankcí spojených s odnČtím svobody, tak i sankcí komunitních (tj. sankcí vykonávaných ve spoleþenství). Doporuþení se také vztahuje na mladé dospČlé, když požaduje, aby ve vhodných pĜípadech bylo možné na nČ pohlížet jako na mladistvé a také s nimi tak zacházet.
26 Reccommendation Rec(2003)20 concerning new ways of dealing with juvenile delinquency and the role of juvenilie justice, pĜijaté Výborem ministrĤ 24. 9. 2003. 27 Recommendation CM/Rec.(2008)11 on the European Rules for juvenile offenders subjekt to sanctions or measures.
86 4.3. Základní zásady trestního soudnictví nad mládeží Na základČ studia mezinárodních dokumentĤ je možno vymezit tyto základních zásady: •
samostatné trestní právo mládeže (speciální právní regulace, která není zaþlenČna do obecného trestního kodexu, nýbrž je obsahem samostatného zákona upravujícího trestní soudnictví nad mládeží)
•
specializované trestní soudy mládeže
•
stanovení minimální hranice trestní odpovČdnosti, která by nemČla být pĜíliš nízká
•
zásada subsidiarity trestního práva (trestního práva smí být použito pouze v tČch pĜípadech, kdy jiné prostĜedky selžou nebo jsou nedostaþující)
•
zásada proporcionality pĜi ukládání trestnČprávních sankcí, výchovných a ochranných opatĜení (zvolená sankce þi opatĜení musí být úmČrná závažnosti trestného þinu, osobČ pachatele a podmínkám spáchání trestného þinu a dále nutnost ohraniþit dobu trvání sankce)
•
trest odnČtí svobody ukládat jen v tČch nejzávažnČjších pĜípadech, upĜednostnČní ukládání trestĤ kratšího trvání
•
preference ukládání alternativních sankcí
•
zajištČní stejných procesních práv a ochrany mládeže v prĤbČhu Ĝízení jako u dospČlých pachatelĤ (zásada presumpce neviny, právo na obhájce, právo být obeznámen s podstatou obvinČní, právo nevypovídat, možnost podat opravné prostĜedky, právo na Ĝádný proces)
•
užití vazby jako ultima ratio procesních prostĜedkĤ sloužících k zajištČní osoby obvinČného na co nejkratší dobu (požadavek hledání a užití alternativních opatĜení vazby)
•
ochrana soukromí mládeže ve všech stádiích trestního Ĝízení
•
princip pĜednosti odklonĤ a zprostĜedkování – mediace pĜi Ĝešení trestních vČcí mladistvých, zajištČní procesních práv mladistvého a jeho aktivní zapojení na Ĝešení situace vzniklé spácháním trestného þinu
•
rozšíĜení možností aplikace trestního práva mládeže a trestního soudnictví nad mládeží i na mladé dospČlé
•
dbát ochrany mladistvého a jeho nejlepšího zájmu
87 5. Pojetí þeské trestní justice nad mládeží 5.1. Historický exkurz do trestního práva mládeže - þs. zákon o trestním soudnictví nad mládeží, 1931 Pojetí þeskoslovenského systému justice nad mládeží bylo vyjádĜeno zákonem o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931, þ. 48 Sb. z. a. n. (dále jen „zákon“). Do této doby se uplatĖoval právní dualismus – v þeských zemích platila obecná hmotnČprávní i procesní úprava, tedy trestní zákoník z roku 1852 a trestní Ĝád z roku 1873, na Slovensku a Podkarpatské UkrajinČ pak speciální zákonná úprava z roku 1913. Zákon vycházel ze zásady, že stát má ohlednČ mladistvých provinilcĤ ve vČku od dovršení þtrnácti let do dovršení osmnácti let jiné úkoly než ohlednČ dospČlých pachatelĤ. Dominantní úlohu zde sehrála výchova spolu se snahou ochránit mladistvého pĜed všemi škodlivými vlivy, které by mohly ohrozit jeho další vývoj. "Co nejménČ trestati, co nejvíce vychovávati a je-li nutno trestati, pak i trestem vychovávati a polepšovati"28
patrnČ
nejvýstižnČji vyjadĜuje obsah prvního þeskoslovenského zákona o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931. Tímto zákonem došlo poprvé v našich podmínkách k samostatné kodifikaci trestního práva mládeže (trestního práva hmotného i procesního) a k vytvoĜení samostatného trestního systému nad mládeží. V pomČru k obecnému trestnímu právu (trestnímu právu dospČlých) bylo trestní právo mládeže lex specialis, neboĢ upravovalo jen urþité otázky, zatímco pro ostatní platily obecné trestnČprávní pĜedpisy. Zákon v prvé ĜadČ rozlišoval osoby nedospČlé (osoby mladší þtrnácti let) a mladistvé (osoby mezi þtrnáctým až osmnáctým rokem vČku) a urþil jako minimální vČk pro trestní odpovČdnost dovršení þtrnácti let. Poþátek trestní odpovČdnosti byl spojen s ukonþením školní docházky. Tak byla realizována zásada, podle které "dítČ školou povinné nenáleží pĜed trestního soudce". Trestní odpovČdnost mladistvého byla konstruována jako trestní odpovČdnost relativní (podmínČná). Znamenalo to, že byl urþen minimální vČk, jehož dosažení bylo podmínkou vzniku trestní odpovČdnosti, to však ještČ neznamenalo, že by musel být každý mladistvý za spáchaný trestný þin odpovČdný. Mladistvý byl trestnČ odpovČdný pouze tehdy, pokud dosáhl takového stupnČ vývoje po stránce intelektuální a mravní, jaký je obvyklý u jeho vrstevníkĤ a umožĖoval mu rozpoznat bezprávnost svého jednání a podle toho toto jednání usmČrnit. „Znaþná zaostalost v dobČ þinu“ byla stanovena jako zvláštní dĤvod vyluþující trestní odpovČdnost mladistvého. Konstrukce trestní odpovČdnosti mladistvého tak umožĖovala
28
Z dĤvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931.
88 soudci pĜihlédnout v každém jednotlivém pĜípadČ k individuálnímu stupni vývoje mladistvého a tento dosažený stupeĖ zohlednit již v rovinČ základĤ trestní odpovČdnosti. Trestný þin spáchaný mladistvým se nazýval provinČním bez ohledu, zda byl podle trestního zákona zloþinem, pĜeþinem nebo pĜestupkem. Právní úprava umožĖovala kombinaci trestních opatĜení (trest zavĜení, penČžitý trest) a opatĜení výchovného þi léþebného charakteru (napomenutí nezletilého þi mladistvého, napomenutí osobám, které mČly peþovat o nedospČlého þi mladistvého, ochranná výchova ve výchovném nebo umístČní v léþebném ústavu). Samostatný systém justice nad mládeží byl v pojetí zákona z roku 1931 pĜedstavován specializovanými trestními soudy mládeže, pĜiþemž tyto soudy byly i nadále souþástí jednotného systému obecného trestního soudnictví. NovČ vytvoĜené soudy mládeže byly soudy trestními, tedy mĤžeme mluvit o samostatném systému trestní justice nad mládeží v podmínkách justiþnČ orientovaného modelu zacházení s delikventní mládeží. Postupem doby však došlo k tomu, že zákon byl bez náhrady zrušen (viz trestní zákon þ. 86/1950 Sb.), což znamenalo, že trestnČprávní ustanovení upravující problematiku mladistvých byla vþlenČna do obecných trestnČprávních pĜedpisĤ. Se zrušením zákona souviselo i zrušení specializovaných soudĤ mládeže. Od roku 1950 až do pĜijetí zákona þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže, nebylo možno hovoĜit o samostatném systému justice nad mládeží v naší republice. 5.2. Zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže29 PĜijetím zákona þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže (dále jen „zákon") se ýeská republika znovu pĜihlásila k myšlence samostatného systému trestní justice nad mládeží a k odkazu prvního zákona o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931. PĜijetím výše uvedeného zákona se také trestnímu právu mládeže jako takovému dostává i významného postavení v rámci právní ochrany dČtí v ýeské republice.
Znovu je obnovena myšlenka samostatné kodifikace
trestního práva mládeže (trestního práva hmotného i procesního) a vytvoĜení samostatného trestního systému ve vČcech mládeže. OpČt platí princip, že v pomČru k obecnému trestnímu
29 Zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže ze dne 25. þervna 2003, úþinný od 1. ledna 2004.
89 právu (trestnímu právu dospČlých) je zákon lex specialis, neboĢ upravuje jen urþité otázky, zatímco pro ostatní platí obecné trestnČprávní pĜedpisy. V rámci tohoto struþného úvodu je asi na místČ uvést, že vĤþi zákonu o soudnictví ve vČcech mládeže byly od samého poþátku (tj. od poþátku roku 2004) uplatĖovány - pokud jde konkrétnČ o pohled praktikujících právníkĤ - dva diametrálnČ odlišné pĜístupy. První vycházel z pĜedstavy, že dĤvody, pro které byl zákon pĜijat, byly plnČ relevantní a jiné Ĝešení ostatnČ ani nepĜicházelo v úvahu. Druhý byl založen na myšlence, že pĜínos takto pojatého speciálního zákona se mĤže jevit jako pĜinejmenším sporný - mj. i z toho dĤvodu, že se celá desetiletí aplikovala ustanovení trestního zákona a trestního Ĝádu, ve vztahu k ní byly shromáždČny odpovídající poznatky a zkušenosti a nebylo vĤbec nezbytné, pĜes Ĝadu specifik vztahujících se ke kategorii mladistvých, pĜijímat zmínČnou úpravu. V této souvislosti je však tĜeba uvést, že právČ vynČtí hmotnČprávních a procesních ustanovení o mladistvých z obecných trestnČprávních kodexĤ bylo vyjádĜením snahy o zásadní zmČnu v celkovém pojetí zacházení s delikventní mládeží, neboĢ nešlo jen o zvýraznČní specifik v oblasti trestání mladistvých. Pro samostatnost právní úpravy dále mluvilo i to, že v obecných trestnČprávních pĜedpisech nebylo možno zakotvit opatĜení a postupy, pĜevážnČ civilnČprávní povahy, pĜijímané vĤþi dČtem mladším patnácti let v pĜípadČ spáchání þinu jinak trestného, neboĢ do obecných trestnČprávních pĜedpisĤ nepatĜí. V neposlední ĜadČ bylo argumentováno i tím, že samostatnou kodifikací trestního práva mládeže bude zesílen výchovný aspekt tČch principĤ, na kterých je právČ nová kodifikace vytvoĜena.
Hlavní principy nové právní úpravy lze shrnout následovnČ: •
komplexnČ postihnout problematiku zacházení se všemi dČtmi a dospívajícími, kteĜí svým jednáním poruší ustanovení trestního zákona (od 1. ledna 2011 trestního zákoníku), a to v jediné normČ
•
jasnČ vymezit ucelenou škálu možných reakcí na trestnou þinnost mládeže
•
projednání každého pĜípadu specializovaným soudem mládeže, který bude moci vybrat takové opatĜení, které bude nejvhodnČjší s ohledem na vČk dospívajícího, jeho rozumovou a mravní vyspČlost a i závažnost jím spáchaného þinu
•
odlišný pĜístup orgánĤ þinných v trestním Ĝízení vĤþi vČkové skupinČ dospívajících, vþetnČ maximálního využívání alternativ trestĤ odnČtí svobody a v zásadČ obligatorního zapojení probaþních úĜedníkĤ
90 Zákon upravuje: •
podmínky odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny uvedené v trestním zákoníku
•
opatĜení ukládaná za takové protiprávní þiny
•
postup, rozhodování a
•
výkon soudnictví ve vČcech mládeže
Zákon se vztahuje na dvČ vČkové skupiny mládeže – na dČti mladší patnácti let (z pohledu trestního práva trestnČ neodpovČdné), které se dopustily þinu jinak trestného, a na mladistvé (tj. osoby, které v dobČ spáchání provinČní dovršily patnáctý rok a nepĜekroþily osmnáctý rok svého vČku). Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona projednáváním protiprávních þinĤ, kterých se dopustily dČti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového þinu dopustil, užilo opatĜení, které úþinnČ pĜispČje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního þinu zdržel a našel si spoleþenské uplatnČní odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností pĜispČl k odþinČní újmy vzniklé jeho protiprávním þinem; Ĝízení musí být vedeno tak, aby pĜispívalo k pĜedcházení a zamezování páchání protiprávních þinĤ. Citované ustanovení je dĤležité pro interpretaci celého zákona a vyjadĜuje principy tzv. restorativní (obnovující) justice, jež klade dĤraz na vyváženou, spravedlivou reakci spoleþnosti na provinČní mladistvého (obdobnČ i þinu jinak trestného spáchaného dítČtem mladším patnácti let) a která se nezĜíká své spoluodpovČdnosti za jeho selhání a vyvozuje z nČj dĤsledky nejen pro nČj samotného, ale i pro Ĝešení problémĤ dalších zúþastnČných osob a skupin spojených s þinem. Poškozený by mČl dostat vČtší prostor k uplatnČní svých oprávnČných požadavkĤ na morální i finanþní satisfakci, sociální okolí mladistvého i obČti jeho þinu by mČly mít možnost spolupodílet se na odþinČní zpĤsobených škod, mladistvý by mČl být stimulován k pĜevzetí osobní, nikoli pouze formální trestní odpovČdnosti za spáchaný þin a nápravu jím zpĤsobených následkĤ. Zákon je tedy koncipován tak, že vymezuje rozdíly speciální právní úpravy odpovČdnosti mládeže za spáchané protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže oproti obecné úpravČ obsažené v trestních kodexech a v souvisejících právních pĜedpisech30.
Srov. ustanovení § 1 odst. 3 zákona þ. 218/2003 Sb., který stanoví, že „pokud tento zákon nestaví jinak, užije se na toho, kdo v dobČ spáchání þinu nepĜekroþil osmnáctý rok vČku, obecných právních pĜedpisĤ“.
30
91 V pomČru k obecnému trestnímu právu (trestnímu právu dospČlých) je úprava soudnictví ve vČcech mládeže lex specialis. Protiprávním þinem se ve smyslu zákona rozumí provinČní nebo þin jinak trestný, mládeží dČti mladší patnácti let a mladiství, dítČtem mladším patnácti let ten, kdo v dobČ spáchání þinu jinak trestného nedovršil patnáctý rok vČku, mladistvým ten, kdo v dobČ spáchání provinČní dovršil patnáctý rok a nepĜekroþil osmnáctý rok svého vČku, opatĜeními výchovná opatĜení, ochranná opatĜení a trestní opatĜení, soudem pro mládež zvláštní senát anebo v zákonem stanovených pĜípadech pĜedseda takového senátu nebo samosoudce pĜíslušného okresního, krajského, vrchního a Nejvyššího soudu. Základní zásady zákona vycházejí z principu, že všechna opatĜení, postupy a prostĜedky upravené tímto zákonem je tĜeba využívat k obnovČ narušených sociálních vztahĤ, ke znovuzaþlenČní mladistvého do jeho sociálního prostĜedí a k prevenci trestné þinnosti. Zakotvena je zásada zákazu retroaktivity zákona k tíži pachatele, která vychází z požadavku stanovit v zájmu právní jistoty pĜedem zákonné podmínky viny pachatele, právních následkĤ jeho jednání a kritéria pro jeho soudní postih, tzn. než dojde ke spáchání zákonem kriminalizovaného þinu. Speciálními základními zásadami zákona jsou: •
princip restorativní justice
•
princip upĜednostnČní výchovy pĜed represí
•
princip ochrany soukromí a osobnosti mladistvého a dítČte mladšího patnácti let
•
princip vþasné a adekvátní reakce
•
princip specializace
•
princip spolupráce
•
princip participace obČtí na Ĝešení pĜípadu Soudnictví ve vČcech mladistvých a ve vČcech posuzování þinĤ jinak trestných
spáchaných dČtmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež. Zvolený pĜístup ke konstituování soudĤ mládeže plnČ vyhovuje požadavkĤm mezinárodních úmluv upravujících základní lidská práva a svobody, jmenovitČ pak Evropské úmluvČ o ochranČ lidských práv a základních svobod, i doporuþením pĜíslušných mezinárodních institucí, zejména Organizace spojených národĤ a Rady Evropy, které dlouhodobČ vČnují otázkám soudnictví ve vČcech mládeže v kontextu trestní justice a prevence kriminality znaþnou pozornost.
92 Zákon je plnČ v souladu s ústavním poĜádkem ýR, jakož i s mezinárodními úmluvami, jimiž je ýR vázána.31 Ústavním východiskem této právní úpravy je zejména hlava pátá a þl. 32 Listiny základních práv a svobod. Zákon plnČ respektuje mezinárodní dokumenty pĜijaté pro oblast zacházení s delikventní mládeží, konkrétnČ pak již citovaná tzv. Pekingská pravidla, Riyadskou smČrnici, Pravidla OSN k ochranČ mladistvých zbavených osobní svobody a Úmluvu o právech dítČte. Zákon vyhovuje i všem doporuþením32 uvedeným již výše a respektuje i rezoluce Rady Evropy, týkající se dané problematiky.33
5.2.1. Základy trestní odpovČdnosti mladistvých Zákon zachovává dosavadní patnáctiletou
vČkovou hranici poþátku trestní
odpovČdnosti, kterou doplĖuje o princip relativní trestní odpovČdnosti. Dosavadní vČková hranice poþátku trestní odpovČdnosti je obhajována zejména tím, že vČk patnácti let odpovídá poþátku odpovČdnosti v oblasti pracovnČprávní, jakož i systému základního vzdČlávání mládeže, pĜestože zastánci snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti poukazovali na nárĤst kriminality páchané dČtmi do patnácti let, její zvyšující se brutalitu a závažnost. Podle dĤvodové zprávy k návrhu zákona o soudnictví ve vČcech mládeže34 však Ĝešení tČchto znepokojujících jevĤ namísto snižování vČkové hranice trestní odpovČdnosti mnohem lépe zajistí celková reforma trestního soudnictví ve vČcech mládeže, která umožní použít nČkterých specifických výchovných a ochranných opatĜení stanovených zákonem i vĤþi kategorii trestnČ neodpovČdných dČtí, které se dopustily þinu jinak trestného, aniž je vystaví riziku kriminální stigmatizace. Jak již bylo uvedeno, k poþátku trestní odpovČdnosti se vyjadĜuje i Ĝada mezinárodních dokumentĤ. Mezi nimi i tzv. Pekingská pravidla, která právČ v souvislosti s otázkou poþátku trestní odpovČdnosti varují pĜed stanovením nízkého vČku jako podmínky k vyvození trestní odpovČdnosti. PĜi stanovení dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti má být brána v úvahu emoþní, mentální i intelektuální zralost osoby. Moderní pĜístupy by proto mČly zvažovat, zdali dítČ na základČ svého individuálního poznání a uvČdomování mĤže 31
Právní akty Evropské unie pĜedmČtnou oblast neupravují. Doporuþení Rady Evropy þ. R (87)20, týkající se spoleþenské reakce na kriminalitu mládeže; Doporuþení Rady Evropy þ. R(88)6, týkající se spoleþenské reakce na kriminalitu mládeže z Ĝad mladých lidí pocházejících z pĜistČhovaleckých rodin, Doporuþení þ. R(87)18, o zjednodušení trestního Ĝízení; Doporuþení þ. R(92)17, o jednotném postupu pĜi ukládání trestĤ; Doporuþení þ. R(70)1, k praktické organizaci opatĜení dohledu a pomoci podmínČnČ odsouzeným nebo podmínČnČ propuštČným; Doporuþení þ. R(87)3 Evropská vČzeĖská pravidla (tj. pĜepracovaná rezoluce (73)5); Doporuþení þ. R(99)22, ohlednČ pĜeplnČnosti vČzeĖských zaĜízení a nárĤstu poþtu vČznČných osob. 33 Rezoluce þ. R(66)25, o krátkodobém zacházení s mladistvými pachateli do 21 let vČku; Rezoluce þ. R(65)1, o trestech nahrazujících trest odnČtí svobody. 34 Poslanecká snČmovna Parlamentu, tisk 210/0. 32
93 chápat a pĜijmout odpovČdnost za své protiprávní jednání. Minimální pravidla dále uvádČjí, že konkrétní vČkový stupeĖ trestní odpovČdnosti bude záviset také na pĜíslušném právním systému a na ekonomických, sociálních, politických a kulturních podmínkách ve státČ. PodmínČnost poþátku trestní odpovČdnosti s urþitou právní tradicí a kulturou zemČ má za následek variabilnost dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti, a proto je pod pojem „mladistvý“ možné zahrnout osoby ve vČku od sedmi do osmnácti let. Z pohledu srovnávacího lze dodat, že ve vČtšinČ evropských zemí se pohybuje vČk poþátku trestní odpovČdnosti mezi þtrnácti až šestnácti lety. ObecnČ lze konstatovat, že v tČch zemích, kde je poþátek trestní odpovČdnosti (konstruované zpravidla jako odpovČdnost relativní) nižší, popĜ. velmi nízký (Velká Británie 10 let, Severní Irsko 10 let, Švýcarsko 10 let, Francie 13 let, Polsko 13 let), je pĜíslušnou právní úpravou vytvoĜen vČtší prostor pro rozhodování a výchovné pĤsobení specializovaných sociálních pracovníkĤ, pedagogĤ, psychologĤ a k tomu úþelu proškolených dobrovolných spolupracovníkĤ z Ĝad laické veĜejnosti než v zemích, kde je sice poþátek trestní odpovČdnosti posunut výše, avšak rejstĜík neformálních opatĜení používaných vĤþi dospívajícím není tak bohatý35. zákoník
36
Nový trestní
však pĜinesl snížení poþátku trestní odpovČdnosti na þtrnáct let. JeštČ však pĜed
nabytím jeho úþinnosti zákon þ. 306/2009 Sb., opČt zvýšil hranici trestní odpovČdnosti na patnáct let. DĤvodová zpráva k zákonu þ. 306/2009 Sb.,37 považuje snížení vČku trestní odpovČdnosti v novém trestním zákoníku za nesystémové opatĜení, které neĜeší žádný existující problém, porušuje smysl i literu Úmluvy o právech dítČte, nebere v úvahu výsledek celá léta trvající odborné diskuse a jde právČ opaþným smČrem než souþasný svČtový trend. Mladistvý je – jak to naznaþuje i dĤvodová zpráva38- zásadnČ trestnČ odpovČdný podle trestního zákoníku (§ 25). Zákon však reflektuje skuteþnost, že stupeĖ rozumové a mravní vyspČlosti zejména okolo patnáctého roku vČku je u jednotlivých mladistvých velmi rozdílný, a proto stanoví, že mladistvý, který v dobČ spáchání þinu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspČlosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento þin trestnČ odpovČdný. Koncepce trestní odpovČdnosti mladistvých vychází z pojetí trestní odpovČdnosti relativní39, která je kromČ dovršení stanoveného vČku v dobČ spáchání trestného þinu VÁLKOVÁ, H. VČk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovČdnosti. Právní rozhledy, þ. 6/1997, s. 293. Viz zákon þ. 40/2009 Sb., úþinný od 1. 1. 2010. Viz Poslanecká snČmovna Parlamentu, tisk 748/0. 38 Tisk 210 Poslanecké snČmovny – volební období 2002 – 2006. 39 Naproti tomu trestní odpovČdnost absolutní je charakterizována pevnou dolní vČkovou hranicí urþující její poþátek bez ohledu na vyspČlost jedince, resp. na dosažený stupeĖ mravní a rozumové vyspČlosti; dovršení urþitého vČku v dobČ spáchání trestného þinu je jedinou podmínkou trestní odpovČdnosti mladistvého, pĜiþemž samozĜejmČ platí obecné zásady o vylouþené þi zmenšené pĜíþetnosti. 35 36 37
94 podmínČná i dosažením urþité míry mravní a rozumové vyspČlosti a navazuje tak na úpravu v zákonČ þ. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, která obdobnČ vycházela z tzv. podmínČné pĜíþetnosti závislé na dosaženém stupni intelektuálního a mravního vývoje mladistvého v dobČ þinu. Z pohledu teorie trestního práva hmotného je pro vyvození trestní odpovČdnosti klíþový matrikový vČk, tedy vČk poþítaný od data narození, uvedeného v matrice. Vedle tohoto vČku je tĜeba zmínit i mentální vČk, který vyjadĜuje celkovou (nejen tedy rozumovou) vyspČlost jedince, tzn. jeho biologickou, psychickou a sociální úroveĖ, jež podmiĖují rozpoznávací a urþovací schopnost pachatele. Jinými slovy, jedinec musí nabýt takové míry zralosti, aby byl schopen rozpoznat protiprávnost svého þinu a ovládat své jednání. Relativní trestní odpovČdnost tím, že zkoumá i zralost jedince v pĜípadČ pochybností, tedy zohledĖuje mentální vČk (tj. dosažený stupeĖ vývoje u konkrétního jedince), umožĖuje na nČj reagovat již v rámci základĤ trestní odpovČdnosti40. Jak již bylo výše uvedeno, mladistvý je zásadnČ trestnČ odpovČdný podle tohoto zákona. Zákon však vyžaduje, aby si mladistvý byl vzhledem ke stupni svého vývoje schopen uvČdomit, že „dČlá nČco špatného“, co hrubČ odporuje normám spoleþnosti, ve které žije, nebo aby byl schopen odpovídajícím zpĤsobem usmČrnit svoje chování. Toto pojetí trestní odpovČdnosti bylo zvoleno i pĜesto, že bylo a je namítáno, že naprostá vČtšina osob mezi patnáctým až osmnáctým rokem je již natolik psychicky (duševnČ) vyspČlá, že je schopna své jednání ovládat a v dostateþné míĜe rozpoznat jeho následky. Jinak Ĝeþeno, bude novČ u mladistvých pĜedmČtem pozornosti jejich duševní stav i z hlediska dosažení urþitého stupnČ rozumové a mravní vyspČlosti, neboĢ je tĜeba v této souvislosti pĜipomenout, že nelze u této vČkové skupiny dopĜedu vylouþit pĜípady jedincĤ s neukonþeným psychickým vývojem, pro který mohou být tyto schopnosti buć výraznČ sníženy nebo dokonce i vylouþeny. Je tĜeba si znovu uvČdomit, že uvedený psychický stav není duševní poruchou ve smyslu trestního zákoníku. Navíc je tĜeba k této otázce dodat, že zákon vychází ze zásady, že na každý þin, a to i na þin jinak trestný, je tĜeba adekvátnČ reagovat, a proto je stanoven s pĜihlédnutím ke specifickému zpĤsobu reakce na delikty mládeže i postup soudu pro mládež v pĜípadČ, dopustí-li se mladistvý, který není trestnČ odpovČdný z dĤvodu nízké rozumové a mravní vyspČlosti, þinu jinak trestného, kdy vĤþi nČmu mohou být použity obdobné postupy a opatĜení uplatĖovaná podle tohoto zákona u dČtí mladších patnácti let v obþanském soudním
40 Naproti tomu pojetí trestní odpovČdnosti absolutní nedovoluje zohlednit opoždČný vývoj jako dĤvod vyluþující trestní odpovČdnost mladistvého, pokud nemá povahu duševní poruchy a vzápČtí i nepĜíþetnosti.
95 Ĝízení. Spoleþenská reakce tedy v žádném pĜípadČ u tČchto mladistvých nechybí, neboĢ na þin jinak trestný mĤže být reagováno, byĢ ne prostĜedky trestního práva. I dnes nČkteré státy pĜi posuzování trestní odpovČdnosti mladistvého vychází nejen z dovršení urþitého vČku v dobČ spáchání trestného þinu, ale hodnotí i dosažený stupeĖ jeho rozumové a mravní zralosti. PĜíkladem takových právních úprav vycházejících u mladistvého z pojetí trestní odpovČdnosti relativní jsou kupĜíkladu zákony o soudnictví v trestních vČcech mládeže v Rakousku a NČmecku. KonkrétnČ ustanovení § 4 odst. 2 bodu 1 rakouského zákona o soudnictví nad mládeží z roku 1988 stanoví, že mladistvý, který se dopustí jednání ohroženého trestem, není trestný, jestliže není z urþitých dĤvodĤ dost zralý, aby rozpoznal protiprávnost svého þinu nebo aby podle tohoto rozpoznání jednal. ObdobnČ formulované ustanovení obsahuje nČmecký zákon o soudnictví nad mládeží. Podle § 3 JGG je „mladistvý trestnČ odpovČdný, jestliže v dobČ þinu je podle svého mravního a duševního vývoje dost zralý, aby rozpoznal protiprávnost þinu a podle tohoto rozpoznání jednal. K výchovČ mladistvého, který pro nedostatek zralosti není trestnČ odpovČdný, mĤže soudce naĜídit ta samá opatĜení jako poruþenský soudce“. V Anglii a Walesu lze považovat dítČ ve vČku 10 let a starší za trestnČ odpovČdné, pokud se prokáže, že vzhledem k okolnostem pĜípadu byl pachatel schopen rozlišit správné jednání od nesprávného. PodobnČ v Rumunsku, je-li pachatel ve vČku 14 až 16 let, musí soudce rozhodnout, dosáhl-li mladistvý takové úrovnČ zralosti, aby byl zodpovČdný za své jednání. Na Slovensku je dolní vČková hranice trestní odpovČdnosti mladistvého stanovena na þtrnáctý rok vČku, trestní odpovČdnost mladistvého je také koncipována jako trestní odpovČdnost relativní, je však stanovena jen pro mladistvé mladší patnácti let („mladistvý mladší patnácti let, který v dobČ spáchání þinu nedosáhl takové úrovnČ rozumové a mravní vyspČlosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento þin trestnČ odpovČdný“). Ve Švýcarsku41 je poþátek trestní odpovČdnosti stanoven na 10. rok vČku, kategorii mladistvých tvoĜí vČková skupina mezi desátým a osmnáctým rokem a trestní odpovČdnost je konstruována jako relativní. Trestný þin spáchaný mladistvým se nazývá provinČním. ProvinČní je tedy formou delikvence mladistvých, korespondující s trestnými þiny dospČlých osob. Pro jejich
41
Ve Švýcarsku byl v roce 2003 pĜijat zákon o trestním právu mládeže (úþinnost až od 1. ledna 2007). V roce 2009 byl pak pĜijat trestní Ĝád mládeže. Jak již bylo výše uvedeno, poþátek trestní odpovČdnosti je spojen s dovršením 10 roku vČku dítČte. Dále je stanoveno, že mladiství, kteĜí nevršili v dobČ spáchání trestného þinu 15 let lze uložit trest odnČtí svobody maximálnČ do jednoho roku. Za splnČní dalších podmínek lze mladistvým, kteĜí dovršili 16 let uložit za velmi závažné trestné þiny (napĜ. vraždy, znásilnČní, zpĤsobení tČžké újmy na zdraví) trest odnČtí svobody nejvýše na dobu þtyĜ let.
96 posuzování platí trestní zákoník s výjimkami stanovenými zákonem. Nejde tedy o novou kategorii trestného þinu. 5.2.2. OdpovČdnost dítČte mladšího patnácti let DítČ mladší patnácti let v pĜípadČ spáchání þinu jinak trestného není trestnČ odpovČdné. Dopustí-li se však dítČ mladší než patnáct let þinu jinak trestného, uþiní soud pro mládež opatĜení potĜebná k jeho nápravČ, která jsou uvedena v zákonČ (viz dále).
5.2.3. OpatĜení ukládaná mladistvým Zákon zavádí odstupĖovaný a vnitĜnČ provázaný systém opatĜení pro mládež. Snahou je pak vytvoĜit širokou škálu možností jak reagovat na jejich delikvenci a vytvoĜit tak podmínky pro potĜebnou individualizaci Ĝešení konkrétních pĜípadĤ. OpatĜení uplatĖovaná u mladistvých pachatelĤ mají zpravidla smíšenou povahu, tzn. zahrnují prvky výchovné, léþebnČ-ochranné i takové, které zabezpeþují ochranu sociálního okolí prostĜednictvím kontroly, dohledu a výjimeþnČ i izolace. Prioritou je zájem na ochranČ mládeže pĜed škodlivými vlivy, na vytvoĜení podmínek pro jejich zdravý sociální a duševní rozvoj, na obnovČ jejich jednáním narušených sociálních vztahĤ a dosažení toho, aby v budoucnu bylo co nejvíce omezeno páchání protiprávních þinĤ. Sociální reakce na provinČní se oznaþuje termínem opatĜení.
OpatĜení sice také
zahrnuje nebo mĤže zahrnovat prvek újmy (u závažnČjších provinČní), ale jeho hlavní obsah spoþívá v aktivním zacházení a pĤsobení na dosud napravitelného dospívající jedince (pĜedpoklad napravitelnosti je dán tím, že jde o jedince mentálnČ, morálnČ i sociálnČ nezralého). Právními následky provinČní – opatĜení jsou podle zákona: •
výchovná opatĜení
•
ochranná opatĜení
•
trestní opatĜení
Úþelem opatĜení vĤþi mladistvým je pĜedevším: •
vytvoĜení podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zĜetelem
97 •
k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, rodinné výchovČ a k prostĜedí mladistvého, z nČhož pochází
•
jeho ochrana pĜed škodlivými vlivy
•
pĜedcházení dalšímu páchání provinČní
Mladistvému lze uložit následující výchovná opatĜení: •
dohled probaþního úĜedníka
•
probaþní program
•
výchovné povinnosti
•
výchovná omezení
•
napomenutí s výstrahou
Výchovná opatĜení usmČrĖují zpĤsob života mladistvého, a tím podporují a zajišĢují jeho výchovu. PĜi úvaze o vhodném druhu výchovného opatĜení soud pro mládež a v pĜípravném Ĝízení státní zástupce spolupracují s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí, zájmovými sdruženími obþanĤ a s osobami realizujícími probaþní programy. Za úþelem pĜesného objasnČní, jaké výchovné opatĜení je tĜeba mladistvému uložit, mohou tyto orgány požádat o souþinnost pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí, popĜ. Probaþní a mediaþní službu a v odĤvodnČných pĜípadech i o vypracování zprávy o osobních, rodinných a sociálních pomČrech a aktuální životní situaci mladistvého.
Mladistvému lze uložit tato ochranná opatĜení: •
ochranné léþení
•
zabezpeþovací detenci
•
zabrání vČci nebo jiné majetkové hodnoty
•
ochrannou výchovu
Úþelem ochranného opatĜení je kladnČ ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit spoleþnost pĜed pácháním provinČní mladistvými.
98 Trestní opatĜení lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní zpĤsoby Ĝízení a opatĜení, zejména obnovující z narušené sociální vztahy a pĜispívající k pĜedcházení protiprávním þinĤm, by zĜejmČ nevedly k dosažení úþelu tohoto zákona. Trestní opatĜení v návaznosti na trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem pĜípadu a osobČ i pomČrĤm mladistvého napomáhat k vytváĜení vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého; výkonem trestního opatĜení pak nesmí být ponížena lidská dĤstojnost. Podstatnou zmČnou v oblasti ukládání trestních opatĜení je pak rozšíĜení alternativ k nepodmínČnému trestnímu opatĜení odnČtí svobody. Za spáchané provinČní mĤže soud pro mládež mladistvému uložit pouze tato trestní opatĜení: •
obecnČ prospČšné práce
•
penČžité opatĜení
•
penČžité opatĜení s podmínČným odkladem výkonu
•
propadnutí vČci nebo jiné majetkové hodnoty
•
zákaz þinnosti
•
vyhoštČní
•
domácí vČzení
•
zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné spoleþenské akce
•
odnČtí svobody podmínČnČ odložené na zkušební dobu (podmínČné odsouzení)
•
odnČtí svobody podmínČnČ odložené na zkušební dobu s dohledem
•
odnČtí svobody nepodmínČné ZávČrem lze k této þásti uvést, že ze statistických údajĤ Ministerstva spravedlnosti ýR
za rok 2009 je patrno, že nejvíce bylo mladistvým ukládáno trestní opatĜení v podobČ podmínČného odsouzení, trestní opatĜení obecnČ prospČšné práce a podmínČné upuštČní od uložení trestního opatĜení. Dále následovalo trestní opatĜení odnČtí svobody nepodmínČné, upuštČní od uložení trestního opatĜení a podmínČné odsouzení s dohledem. V roce 2009 pak z výchovných patĜení byly uloženy nejþastČji výchovné povinnosti a dohled probaþního úĜedníka. Následovala výchovná omezení, probaþní program a napomenutí s výstrahou.
99 5.2.4. OpatĜení ukládaná dČtem mladším patnácti let DítČti mladšímu patnácti let, které se dopustilo þinu jinak trestného, mĤže soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základČ výsledkĤ pĜedchozího pedagogicko-psychologického vyšetĜení, tato opatĜení: •
výchovnou povinnost
•
výchovné omezení
•
napomenutí s výstrahou
•
zaĜazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve stĜedisku výchovné péþe
•
dohled probaþního úĜedníka
•
ochrannou výchovu
Ochranná výchova pĜedstavuje nejzávažnČjší zásah do pomČrĤ dítČte. ObligatornČ se uloží ochranná výchova dítČti, které spáchalo þin, za který trestní zákoník ve zvláštní þásti dovoluje uložení výjimeþného trestu, a které v dobČ spáchání dovršilo dvanáctý rok svého vČku a bylo mladší než patnáct let. FakultativnČ je možné uložit ochrannou výchovu dítČti mladšímu patnáct let, jestliže její uložení odĤvodĖuje povaha spáchaného þinu jinak trestného a je-li to nezbytnČ nutné k zajištČní jeho Ĝádné výchovy. Výkon ochranné výchovy je upraven zákonem þ. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zaĜízeních a o preventivnČ výchovné péþi ve školských zaĜízeních a o zmČnČ dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Ochranná výchova se vykonává ve speciálních školských zaĜízeních pro výkon ochranné výchovy v resortu ministerstva školství.42 Od ochranné výchovy je nutno odlišovat ústavní výchovu, která je institutem rodinného práva a je druhem výchovného opatĜení. Zákon o rodinČ uvádí ústavní výchovu jako nejzávažnČjší výchovné opatĜení mající vytvoĜit co nejpĜíznivČjší podmínky pro výchovu dítČte. Ve smyslu § 46 zákona o rodinČ mĤže soud naĜídit ústavní výchovu tehdy, jestliže je výchova dítČte vážnČ ohrožena nebo narušena a jiná výchovná opatĜení nevedla k nápravČ nebo rodiþe z jiných závažných dĤvodĤ nemohou výchovu dítČte zabezpeþit. 42
Školská zaĜízení se dČlí na: diagnostický ústav, dČtský domov, dČtský domov se školou, výchovný ústav.
100 Pod pojmem jiná výchovná opatĜení, která nevedla k nápravČ, je tĜeba pĜedevším chápat výchovná opatĜení v podobČ napomenutí, stanovení dohledu nad nezletilým a uložení omezení nezletilému.43 Pokud je to v zájmu nezletilého nutné, mĤže soud naĜídit ústavní výchovu i v pĜípadČ, že jiná výchovná opatĜení nepĜedcházela. Takový postup je odĤvodnČn snahou o co nejrychlejší vytvoĜení prostĜedí pro Ĝádnou výchovu nezletilce. Odlišnost ústavní a ochranné výchovy spoþívá v možnosti trestního postihu za jejich nerespektování. Jestliže mladistvý maĜí úþel ochranné výchovy, která mu byla uložena soudem, nebo jinak, zejména útČkem z výchovného ústavu pro mládež, výkon takového rozhodnutí podstatnČ ztČžuje, dopouští se trestného þinu maĜení výkonu úĜedního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku. Naopak útČky chovancĤ (osob ve vČku od patnácti do osmnácti let) z dČtských domovĤ a dČtských domovĤ se školou, kterým byla naĜízena soudem ústavní výchova, nejsou maĜením výkonu úĜedního rozhodnutí ve smyslu výše citovaného ustanovení trestního zákoníku a nelze je proto za toto jednání trestnČ stíhat.44 PĜi ukládání opatĜení soud pro mládež dbá na výchovné pĤsobení na dítČ a sleduje i preventivní úþinek opatĜení. DítČti lze opatĜení uložit až do dovršení osmnácti let vČku. DítČti mĤže být souþasnČ uloženo i více opatĜení, je-li to potĜebné k dosažení úþelu tohoto zákona.45 Na stranČ druhé mĤže soud pro mládež upustit od uložení opatĜení, postaþuje-li k dosažení úþelu tohoto zákona projednání þinu dítČte státním zástupcem nebo soudem pro mládež. ZávČrem lze k této þásti uvést, že ze statistických údajĤ Ministerstva spravedlnosti ýR za rok 2009 je patrno, že ve vztahu k dČtem mladším patnácti let bylo nejþastČji rozhodováno upuštČním od uložení opatĜení, dále následoval dohled probaþního pracovníka, zaĜazení do výchovného programu a ochranná výchova. 5.2.5. ěízení v trestních vČcech mladistvých ěízení v trestních vČcech mladistvých se vyznaþuje zejména tČmito odchylkami: Soudnictví ve vČcech mladistvých a ve vČcech posuzování þinĤ jinak trestných spáchaných dČtmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež. DĤraz je kladen na specifický pĜístup pĜi projednávaní trestních vČcí mladistvých. V Ĝízení ve vČcech mladistvých je tĜeba postupovat s pĜihlédnutím k vČku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspČlosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejménČ
43
Viz § 43 odst. 2 zákona o rodinČ. V podrobnostech viz nález Ústavního soudu, vyhl. pod þ.103/1997 Sb. 45 Srov. ustanovení § 1 zákona. 44
101 ohrožen, projednávané þiny a jejich pĜíþiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitČ objasnČny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovČdnost podle zákona. ěízení má být vedeno tak, aby vedlo k pĜedcházení protiprávním þinĤm. PĜi provádČní úkonĤ Ĝízení ve vČcech mladistvých se musí jednat s osobami na úkonu zúþastnČnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný úþel Ĝízení; vždy je nutno šetĜit jejich osobnosti. Zákon dále stanoví požadavek specializace orgánĤ þinných v trestním Ĝízení a dalších osob - soudci, státní zástupci, pĜíslušníci policejních orgánĤ a úĜedníci Probaþní a mediaþní služby pĤsobící v trestních vČcech mládeže musí mít zvláštní prĤpravu pro zacházení s mládeží. V Ĝízení proti mladistvým je tĜeba dbát toho, aby vyšetĜování, projednávaní i rozhodování jejich trestních vČcí bylo svČĜováno osobám, jejichž znalost otázek souvisejících s výchovou mládeže zaruþí splnČní výchovného úþelu Ĝízení. Orgány þinné podle tohoto zákona postupují ve spolupráci s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí a s Probaþní a mediaþní službou, jakož i se zájmovými sdruženími obþanĤ, místními komunitami a nositeli jednotlivých mediaþních a probaþních programĤ.46 Zapojení tČchto subjektĤ mĤže významnČ pĜispČt k vþasné a pĜimČĜené reakci na delikvenci mládeže. Proto je zákonem uložena povinnost orgánĤm þinným v trestním Ĝízení spolupracovat s tČmito subjekty a je též pĜedpokládán jejich podíl na výkonu soudních rozhodnutí a spolupĤsobení pĜi nápravČ mladistvých, jakož i pĜi vytváĜení vhodného sociálního zázemí mladistvého. Na rozdíl od obecné úpravy místní pĜíslušnosti Ĝízení provádí soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydlištČ, kde se zdržuje nebo pracuje. DĤvodová zpráva v této souvislosti poukazuje na praktické zkušenosti, z nichž lze dovodit, že je nejúþelnČjší konat Ĝízení v místČ bydlištČ, neboĢ právČ zde je zpravidla možno nejlépe zajistit koordinovanou spolupráci s Probaþní a mediaþní službou, s pĜíslušnými orgány sociálnČprávní ochrany dČtí, s rodinou osoby, proti níž se Ĝízení vede tak, aby byl co nejlépe naplĖován výchovný úþel Ĝízení a zajištČní dalšího pĤsobení na takovou osobu i po jeho skonþení. Pouze výjimeþnČ lze konat spoleþné Ĝízení proti mladistvému a dospČlému, jestliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnČní vČci a není to na újmu mladistvého. Mladistvý má právo na zacházení pĜimČĜené jeho vČku, duševní vyspČlosti a zdravotnímu stavu. Nedostateþná schopnost mladistvého náležitČ se hájit nachází svĤj výraz v
46
Zapojení tČchto subjektĤ mĤže významnČ pĜispČt k vþasné a pĜimČĜené reakci na delikvenci mládeže, dále je též pĜedpokládán jejich podíl na výkonu soudních rozhodnutí a spolupĤsobení pĜi nápravČ mladistvých, jakož i pĜi vytváĜení vhodného sociálního zázemí mladistvého.
102 široce koncipovaném institutu nutné obhajoby. Zákon stanoví, že mladistvý musí mít obhájce již od okamžiku, kdy jsou proti nČmu použita opatĜení podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního Ĝádu, vþetnČ úkonĤ neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumČní obhájce o nČm zajistit. Zvláštní zájem na ochranČ soukromí a osobnosti mladistvého odĤvodĖuje upĜednostnČní utajení informací týkajících se jeho provinČní pĜed ústavnČ chránČnou zásadou veĜejnosti trestního Ĝízení, a to vzhledem k co nejvČtšímu odstranČní škodlivých vlivĤ Ĝízení na mladistvého, vþetnČ difamujících jeho osobu, a na základČ ústavní zásady presumpce neviny. Zákon proto stanoví, že dokud není trestní stíhání pravomocnČ skonþeno, mohou orgány þinné v Ĝízení podle tohoto zákona zveĜejĖovat jen takové informace o Ĝízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení úþelu trestního Ĝízení, a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajĤ, a to i jiných osob zúþastnČných na Ĝízení. ZveĜejnČním ve smyslu citovaného ustanovení je tĜeba rozumČt takové jednání, které je zpĤsobilé uþinit obsah informace pĜístupným vČtšímu poþtu osob. Ke zveĜejnČní vždy dojde, pokud je taková informace sdČlena prostĜednictvím veĜejných sdČlovacích prostĜedkĤ. S výjimkami výslovnČ stanovenými tímto zákonem nesmí nikdo zveĜejnit informaci obsahující jméno a pĜíjmení mladistvého ani žádnou jinou informaci, která by jej umožnila identifikovat; zákaz není þasovČ omezený a vztahuje se nejen na celé trestní Ĝízení, ale i na období po nČm následující. Zákaz neplatí pouze pro soudce mládeže, státní zástupce a policejní orgány, ale platí pro každého, kdo má k dispozici informace o trestním stíhání mladistvého, jeho prĤbČhu a výsledku. Za postup v rozporu s touto zásadou se nepovažuje sdČlení informací bČhem trestního Ĝízení, pokud úþelem takového postupu není jejich uveĜejnČní47 anebo zveĜejnČní informací o obvinČném mladistvém za úþelem policejního pátrání po nČm. Osoby, kterým byly takové informace sdČleny, je však nesmí dále rozšiĜovat, o þemž musí být pouþeny. Hlavního líþení a veĜejného zasedání se mohou úþastnit pouze obžalovaný mladistvý, jeho dva dĤvČrníci, jeho obhájce, zákonní zástupci a pĜíbuzní v pĜímém pokolení, sourozenci, manžel nebo druh, poškozený a jeho zmocnČnec, svČdci, znalci, tlumoþníci, pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí, úĜedníci Probaþní a mediaþní služby a zástupce školy nebo
47
Tento typ sdČlování informací o mladistvém není jejich zveĜejnČním ve smyslu zákona o soudnictví ve vČcech mládeže. NesmČĜuje totiž k šíĜení tČchto informací navenek, nýbrž k naplnČní úþelu tohoto zákona a úþelu trestního Ĝízení.
103 výchovného zaĜízení. Na návrh mladistvého mĤže být hlavní líþení nebo veĜejné zasedání konáno veĜejnČ. Publikování informací o prĤbČhu hlavního líþení a veĜejného zasedání, které by vedly ke ztotožnČní mladistvého ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích nebo jiným zpĤsobem, je zakázáno. StejnČ tak je zakázáno publikování každého textu nebo každého vyobrazení týkajícího se totožnosti mladistvého. Zákaz se vztahuje na všechny osoby i na všechny formy publikace daných informací, textĤ a vyobrazení. Rozsudek se vyhlašuje vždy veĜejnČ v pĜítomnosti mladistvého,48 a to bez ohledu na to, zda je ve vČci konáno veĜejné hlavní líþení nebo veĜejné zasedání anebo soud jedná s vylouþením veĜejnosti. Právní úprava v zákonČ je konkrétním rozvedením ústavní zásady zakotvené v þl. 96 odst. 2 vČty druhé Ústavy ýR a þl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Oba tyto þlánky stanoví požadavek veĜejného vynesení soudního rozsudku a nepĜipouští z nČj žádné výjimky. Požadavek veĜejnosti vyhlašování rozsudku sám o sobČ nepĜedstavuje prĤlom do zákazu zveĜejĖování informací o Ĝízeních ve vČcech mladistvých, umožĖujících identifikovat mladistvé a do zákazu zveĜejĖování informací odporujících požadavku ochrany osobnosti dalších osob zúþastnČních na tČchto Ĝízeních. PrĤlomem do tohoto zákazu je toliko možnost zveĜejnit odsuzující rozsudky ve vČcech mladistvých, nikoliv však bez omezení. UveĜejnit je možné pouze pravomocné odsuzující rozsudky; možnost uveĜejnit samotné odsuzující rozsudky pak není vázána na jejich vyhlášení, nýbrž na jejich právní moc. Navíc i jejich uveĜejnČní pro pĜípad nabytí jejich právní moci mĤže svým rozhodnutím vylouþit pĜedseda senátu.
PĜedseda senátu mĤže: •
zpĜísnit podmínky pro uveĜejnČní rozsudkĤ ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích, tedy dále nad rámec zákonné úpravy zúžit okruh informací, které z nČj lze pĜi jeho publikaci þerpat (hledisko ochrany zájmĤ mladistvého, pĜedevším pak zájmu na
48 Právní úprava v § 54 odst. 3 je konkrétním rozvedením ústavní zásady zakotvené v þl. 96 odst. 2 vČty druhé Ústavy a þl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Oba tyto þlánky stanoví požadavek veĜejného vynesení soudního rozsudku a nepĜipouští z nČj žádné výjimky. Osoby, které byly pĜítomny vyhlášení odsuzujícího rozsudku, však nemohou bez dalšího uveĜejnit.
104 ochranČ jeho soukromí pĜed negativními vlivy okolí a publikace informací o jeho provinČní) •
zmírnit podmínky pro uveĜejnČní rozsudku ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích, tj. povolit jeho uveĜejnČní ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích s uvedením jména a pĜíjmení mladistvého, pĜíp. s jinými osobními údaji mladistvého (užití jen výjimeþnČ, pouze v pĜípadech zvlášĢ závažných provinČní, hledisko ochrany spoleþnosti)49 PĜi rozhodování musí pĜedseda senátu pĜihlédnout ke skuteþnostem charakterizujícím osobu mladistvého a k povaze a charakteru jím spáchaného provinČní
Zákon dále rozšiĜuje již existující druhy odklonĤ – vedle podmínČného zastavení trestního stíhání a narovnání upravuje rovnČž institut odstoupení od trestního stíhání mladistvého. ZmínČný institut spoþívá v tom, že za splnČní zákonem stanovených podmínek mĤže v pĜípravném Ĝízení státní zástupce a v Ĝízení pĜed soudem soud pro mládež odstoupit od trestního stíhání mladistvého a zároveĖ zastavit trestní stíhání z dĤvodu absence veĜejného zájmu na dalším stíhání mladistvého. U mladistvého je vazba mimoĜádným zajišĢovacím prostĜedkem, a to za podmínky, že úþelu vazby nelze dosáhnout jinak. Použití institutu vazby v trestních vČcech mladistvých je z tohoto pohledu opatĜením zcela výjimeþným. Zákon uvádí, že mladistvý mĤže být vzat do vazby jedinČ tehdy, nelze-li úþelu vazby dosáhnout jinak. Proto také úprava v zákonČ je založena na tom, že vazbu mladistvého lze nahradit: •
zárukou
•
dohledem
•
slibem
•
umístČním mladistvého v péþi dĤvČryhodné osoby
•
penČžitou zárukou
Tato opatĜení jsou pojímána tak, že by mČla být využívána pĜednostnČ. Vazba mladistvého nesmí trvat déle než dva mČsíce, a jde-li o zvlášĢ závažné provinČní, nesmí trvat 49
K problematice ochrany soukromí a osobnosti mladistvého srov. plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 28/2004, publ. pod þ. 20/2006 Sb., ve kterém Ústavní soud judikoval, výchovnou þinnost soudu, resp. výchovné pĤsobení trestního Ĝízení na pĜíjemce informací není podle názoru Ústavního soudu nutno spojovat vždy právČ s identifikací pachatele. PodstatnČjšími informacemi pro výchovu k úctČ k právĤm a spravedlnosti jsou zajisté informace, týkající se skutkových zjištČní a jejich právního posouzení, které lze za úþinnosti napadených ustanovení získat pĜi veĜejném vyhlášení rozsudku a které lze bez jakéhokoliv vČcného omezení svobodnČ projevovat a šíĜit.
105 déle než šest mČsícĤ. Maximální limit délky vazby v pĜípravném Ĝízení u nejménČ závažných trestných þinĤ v pĜípravném Ĝízení þiní právČ zmínČné þtyĜi mČsíce. V Ĝízení pĜed soudem pak mĤže být v Ĝízení o tČchto provinČních vazba prodloužena nejvýše o další dva mČsíce, takže úhrnná nejvyšší pĜípustná doba trvání vazby þiní šest mČsícĤ. V Ĝízení o zvlášĢ závažném provinČní naznaþená úprava umožĖuje základní lhĤtu vazby šest mČsícĤ prodloužit v pĜípravném Ĝízení o dalších šest mČsícĤ (maximum je jeden rok) a v Ĝízení pĜed soudem rovnČž o šest mČsícĤ (nejvyšší pĜípustná doba vazby, jde-li o zvlášĢ závažné provinČní mladistvého, þiní osmnáct mČsícĤ). Po propuštČní mladistvého z vazby lze naĜídit dohled probaþního úĜedníka nad mladistvým, který mĤže trvat až do skonþení trestního stíhání. V Ĝízení je nutno co nejdĤkladnČji zjistit též stupeĖ rozumového a mravního vývoje50 mladistvého, jeho povahu, pomČry i prostĜedí, v nČmž žil a byl vychován, jeho chování pĜed spácháním provinČní a po nČm a jiné okolnosti dĤležité pro volbu prostĜedkĤ vhodných pro jeho nápravu, vþetnČ posouzení toho, zda a v jakém rozsahu má být uložené výchovné opatĜení, ochranné opatĜení nebo trestní opatĜení. ZjištČní pomČrĤ mladistvého lze uložit pĜíslušnému orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí, pĜípadnČ též Probaþní a mediaþní službČ. Zpráva o osobních, rodinných a sociálních pomČrech mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého musí být písemná, pokud pĜedseda senátu a v pĜípravném Ĝízení státní zástupce neurþí jinak, a musí obsahovat zejména vČk mladistvého, stupeĖ jeho zralosti, dále jeho postoj k provinČní a jeho ochotu zajistit nápravu zpĤsobených škod nebo odþinČní dalších následkĤ, rodinné pomČry mladistvého, vþetnČ vztahu mladistvého k jeho rodiþĤm, stupeĖ vlivu rodiþĤ na nČho a vztah mezi mladistvým, jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím, záznamy o školní docházce, jeho chování a prospČchu ve škole, a je-li zamČstnán, i skuteþnosti významné pro posouzení jeho chování v zamČstnání, pĜehled jeho pĜedchozích provinČní a opatĜení vĤþi nČmu použitých, jakož i popis jejich výkonu, vþetnČ zpĤsobu chování mladistvého. Opravné prostĜedky ve prospČch mladistvého mĤže podat, a to i proti jeho vĤli, pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí; lhĤta k podání opravného prostĜedku mu bČží samostatnČ. Stížnost ve prospČch mladistvého mohou podat též jeho pĜíbuzní v pokolení pĜímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh; lhĤta k podání stížnosti jim konþí týmž dnem jako mladistvému. Návrh na povolení obnovy Ĝízení v neprospČch obvinČného mĤže 50 Rozumový vývoj zahrnuje etapy nabývání schopnosti pojmového myšlení, pĜiþemž stupeĖ rozumového vývoje bude urþen dosaženou úrovní tohoto myšlení. Za mravní vývoj osobnosti je možno považovat skuteþnost, že i osobnost v procesu individuálního rozvoje osvojuje normy chování, které platí v daném období, a pĜemČĖuje je na osobní a morální kvality.
106 podat jen státní zástupce do šesti mČsícĤ od doby, kdy se dozvČdČl o skuteþnostech odĤvodĖujících podání návrhu na povolení obnovy, nejdéle však do uplynutí poloviny doby promlþení trestního stíhání. Zákonný zástupce mladistvého je oprávnČn mladistvého zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, þinit za mladistvého návrhy, podávat za nČho žádosti a opravné prostĜedky; je též oprávnČn zúþastnit se tČch úkonĤ, kterých se podle zákona mĤže zúþastnit mladistvý. Ve prospČch mladistvého mĤže zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti jeho vĤli. V pĜípadech, v nichž zákonný zástupce mladistvého nemĤže vykonávat svá práva a je nebezpeþí z prodlení, pĜedseda senátu a v pĜípravném Ĝízení státní zástupce ustanoví k výkonu tČchto práv mladistvému opatrovníka. ZávČrem je tĜeba dodat, že zvláštní ustanovení o trestním Ĝízení ve vČcech mladistvých se však neužije: •
v Ĝízení o provinČních, která obvinČný spáchal jednak pĜed dovršením osmnáctého roku, jednak po jeho dovršení, jestliže trestní zákoník na þin spáchaný po dovršení osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo pĜísnČjší, nebo
•
bylo-li zahájeno trestní stíhání až po dovršení devatenáctého roku mladistvého.
Ustanovení tohoto zákona o úþasti orgánu sociálnČ-právní ochrany dítČte se neužije, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku vČku mladistvého. 5.2.6. ěízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let V Ĝízení proti dČtem mladším patnácti let, které se mČly dopustit þinu jinak trestného, postupuje soud pro mládež podle zvláštních právních pĜedpisĤ upravujících obþanské soudní Ĝízení, neboĢ dČti mladší patnácti let nejsou trestnČ odpovČdné, a proto proti nim nelze vést trestní Ĝízení. Soud pro mládež tedy bude postupovat podle ustanovení § 176 o. s. Ĝ., které upravuje Ĝízení ve vČcech péþe soudu o nezletilé. Jde tedy o Ĝízení obþanskoprávní, jehož základním cílem není prokázat dítČti vinu, ale uþinit taková opatĜení, aby byla nadále zajištČna jeho Ĝádná výchova a pĜíznivý vývoj. To ovšem nic nemČní na skuteþnosti, že prokázání toho, že se dítČ dopustilo þinu jinak trestného je zákonnou podmínkou, která musí být splnČna, aby byla uložena opatĜení podle tohoto zákona. Uvedenou formu Ĝízení lze charakterizovat následovnČ.
107 Pokud zákon používá v hlavČ tĜetí pojmu „dítČ mladší patnácti let“, oznaþuje tak toho, kdo v dobČ spáchání þinu jinak trestného nedovršil patnáctý rok vČku, jak je vymezeno v ustanovení § 2 písm. c) tohoto zákona. Skuteþnost, že dítČ po spáchání þinu jinak trestného již dovršilo patnáctý rok vČku, nebrání zahájení Ĝízení podle hlavy tĜetí a uložení opatĜení podle tohoto zákona.51 ěízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let lze zahájit dvojím zpĤsobem – tím, který by mČl podle úpravy dominovat, je návrh na zahájení Ĝízení podaný státním zastupitelstvím, jinak usnesením soudu o zahájení Ĝízení. Praxe ukazuje, že k zahájení Ĝízení dochází pravidelnČ na podkladČ podání návrhu státního zastupitelství. Státní zastupitelství je povinno návrh podat bezodkladnČ poté, jakmile se dozví, že trestní stíhání je nepĜípustné, protože jde o osobu, která není pro nedostatek vČku trestnČ odpovČdná. ěízení o návrhu na uložení opatĜení dítČti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo þinu jinak trestného, podané nČkým jiným než státním zastupitelstvím soud pro mládež zastaví. To však nevyluþuje zahájení Ĝízení soudem pro mládež bez návrhu (§ 90). Úþastníkem Ĝízení bude vedle dítČte také pĜíslušný orgán sociálnČ-právnČ ochrany dítČte, zákonní zástupci dítČte, osoby, kterým bylo dítČ svČĜeno do výchovy nebo jiné obdobné péþe (pČstouni), jakož i další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v Ĝízení jednáno (napĜ. prarodiþe mající dítČ u sebe). Podalo-li návrh na zahájení Ĝízení státní zastupitelství, je úþastníkem Ĝízení také státní zastupitelství. Opatrovníkem dítČte po dobu Ĝízení ustanoví soud pro mládež advokáta. DĤvodová zpráva v této souvislosti argumentuje tím, že jde o Ĝízení, které navazuje na údajné spáchání þinu jinak trestného dítČtem mladším patnácti let, a poukazuje na to, že se zde Ĝeší dĤležité právní otázky, zda jde o þin jinak trestný a zda takový þin spáchalo dítČ mladší patnácti let. Zákon i z pohledu Ĝízení proti dČtem mladším patnácti let pokládá za samozĜejmost dodržet záruky spravedlivého procesu. DítČ by mČlo být v Ĝízení zásadnČ vyslechnuto52 s výjimkou, bylo-li jeho jednání, v nČmž je spatĜován þin jinak trestný, spolehlivČ prokázáno jinak. Názor dítČte ve vČci však musí být i v takovém pĜípadČ v prĤbČhu Ĝízení zjištČn. ýl. 12 Úmluvy o právech dítČte stanoví právo dítČte, které je schopno formulovat své vlastní názory, tyto názory svobodnČ vyjadĜovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, pĜiþemž se názorĤm dítČte musí vČnovat patĜiþná pozornost odpovídající jeho vČku a úrovni. Ustanovení
Rt 46/2007 - usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích - soudu pro mládež ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 3 Rodo 6/2006. DĤkaz výslechem úþastníkĤ je upraven v ustanovení § 131 o. s. Ĝ.
51
52
108 § 100 odst. 3 o. s. Ĝ. stanoví, že v Ĝízení, jehož úþastníkem je nezletilé dítČ, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištČn jeho názor ve vČci. Názor nezletilého dítČte soud zjistí buć prostĜednictvím jeho zástupce nebo pĜíslušného orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí anebo výslechem dítČte; výslech lze provést i bez pĜítomnosti rodiþĤ nebo jiných osob zodpovČdných za výchovu dítČte. K názoru dítČte soud pĜihlíží s pĜihlédnutím k jeho vČku a rozumové vyspČlosti. V této souvislosti lze také poukázat na ustanovení § 31 odst. 3 zákona o rodinČ, podle kterého dítČ, které je schopno s ohledem na stupeĖ svého vývoje vytvoĜit si vlastní názor a posoudit dosah opatĜení jeho se týkajících, má právo obdržet potĜebné informace a svobodnČ se vyjadĜovat ke všem rozhodnutím týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém Ĝízení, v nČmž se o takových záležitostech rozhoduje. Dále pak podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, dítČ, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro úþely sociálnČ-právní ochrany tyto názory svobodnČ vyjadĜovat pĜi projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez pĜítomnosti rodiþĤ nebo jiných osob odpovČdných za výchovu dítČte. VyjádĜení dítČte se pĜi projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby vČnuje náležitá pozornost odpovídající jeho vČku a rozumové vyspČlosti. Dále srov. též Evropskou úmluvu o výkonu práv dČtí. Ochrana soukromí dítČte je zabezpeþena ve stejném rozsahu jako u mladistvého (jednání ve vČci dítČte je zásadnČ neveĜejné), stejnČ tak jako úprava uveĜejnČní výsledkĤ Ĝízení o uložení opatĜení dítČti ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích. ObecnČ zákon umožĖuje ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích uveĜejnit po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo ukonþeno Ĝízení, pouze výsledek tohoto Ĝízení bez uvedení jména a pĜíjmení dítČte, proti nČmuž se Ĝízení vedlo, dalších úþastnících Ĝízení a jejich opatrovnících nebo jiných zástupcích. Výjimku z tČchto zákazĤ mĤže v odĤvodnČných pĜípadech povolit soud pro mládež.
6. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí a Probaþní a mediaþní služba 6.1. Úkoly orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí53 podle zákona þ. 218/2003 Sb., o soudnictví ve vČcech mládeže Zákon stanoví jednou ze základních zásad spolupráci orgánĤ þinných podle tohoto zákona s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí. Spolupráce orgánĤ þinných je 53
Tímto orgánem je zpravidla referát sociálních vČcí pĜíslušného obecního úĜadu obce s rozšíĜenou pĤsobností (po zrušení okresních úĜadĤ od 1. 1. 2003), zastoupený povČĜeným pracovníkem (viz § 33 odst. 1 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČprávní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ).
109 stanovena a dále rozvedena i v dalších ustanoveních zákona. Tato spolupráce by mČla sledovat, resp. být zamČĜena na: •
posílení výchovného pĤsobení Ĝízení ve vČcech mladistvých
•
vytvoĜení podmínek pro individuální pĜístup k Ĝešení jednotlivých vČcí
•
vþasnou reakci na potĜeby a zájmy mladistvých a poškozených osob a dalších subjektĤ dotþených trestnou þinností)
•
zamezení a pĜedcházení trestné þinnosti Souþinnost s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí se pĜedpokládá i
v rámci pĜezkoumávání dĤvodĤ vazby. Zákon poþítá s þinností orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí zejména v souvislosti se zjištČním pomČrĤ mladistvého a vypracování podrobné zprávy o osobních, rodinných a sociálních pomČrech a aktuální životní situaci mladistvého uloží pĜíslušnému orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí, pĜípadnČ též Probaþní a mediaþní službČ. Zpráva o osobních, rodinných a sociálních pomČrech mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého musí být písemná (pokud není urþeno jinak) a musí obsahovat zejména vČk mladistvého, stupeĖ jeho zralosti, dále jeho postoj k provinČní a jeho ochotu zajistit nápravu zpĤsobených škod nebo odþinČní dalších následkĤ, rodinné pomČry mladistvého, vþetnČ vztahu mladistvého k jeho rodiþĤm, stupeĖ vlivu rodiþĤ na nČho a vztah mezi mladistvým, jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím, záznamy o školní docházce, jeho chování a prospČchu ve škole, a je-li zamČstnán, i skuteþnosti významné pro posouzení jeho chování v zamČstnání, pĜehled jeho pĜedchozích provinČní a opatĜení vĤþi nČmu použitých, jakož i popis jejich výkonu, vþetnČ zpĤsobu chování mladistvého. PĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí je bez zbyteþného odkladu vyrozumČn o zadržení, zatþení nebo vzetí do vazby mladistvého a o zahájení trestního stíhání mladistvého. Vyrozumívá se i o hlavním líþení a veĜejném zasedání. Zástupce pĜíslušného orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí v rámci hlavního líþení a veĜejného zasedání proti mladistvému mĤže þinit návrhy a dávat vyslýchaným otázky, slovo k závČreþné Ĝeþi mu pĜísluší po mladistvém. Opis rozsudku se doruþuje též pĜíslušnému orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí. V pĜípadČ, že nebyl zástupce tohoto orgánu pĜítomen pĜi vyhlašování usnesení, proti nČmuž je
110 pĜípustná stížnost nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno nebo pĜerušeno anebo vČc postoupena, doruþí se mu opis tohoto rozhodnutí. Opravné prostĜedky ve prospČch mladistvého mĤže podat, a to i proti jeho vĤli, pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí; lhĤta k podání opravného prostĜedku mu bČží samostatnČ54. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí v Ĝízení v trestních vČcech mladistvých mĤže podat návrh na zmČnu nebo zrušení výchovných opatĜení, návrh na upuštČní od výkonu ochranné výchovy, návrh na propuštČní z ochranné výchovy, návrh na podmínČné umístČní mimo výchovné zaĜízení, návrh na prodloužení ochranné výchovy, návrh na zmČnu ochranné výchovy. Ustanovení zákona o úþasti orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí se neužije, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku vČku mladistvého. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí má v Ĝízení o uložení opatĜení dítČti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo þinu jinak trestného, postavení úþastníka Ĝízení (nikoliv opatrovníka). 6.2. Úkoly Probaþní a mediaþní služby55 podle zákona þ. 218/2003 Sb., o soudnictví ve vČcech mládeže Zákon stanoví, že soudci, státní zástupci, pĜíslušníci policejních orgánĤ a úĜedníci Probaþní a mediaþní služby musí mít zvláštní prĤpravu pro zacházení s mládeží. Spolupráce orgánĤ þinných podle tohoto zákona s Probaþní a mediaþní službou je stanovena v oblasti Ĝízení v trestních vČcech mladistvých. Dále zákon stanoví, že orgány þinné podle zákona a úĜedníci Probaþní a mediaþní služby spolupracují s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí, zájmovými sdruženími obþanĤ a s osobami realizujícími probaþní programy. Souþinnost orgánĤ þinných podle zákona se dále pĜedpokládá i pĜi pĜezkoumávání dĤvodĤ vazby.
54
Nepostupuje se tedy podle obecné úpravy, kdy lhĤta osobám, ve které mohou podat ve prospČch obvinČného opravný prostĜedek, konþí týmž dnem jako obvinČnému. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí podává odvolání ve prospČch obžalovaného vlastním jménem, má tedy samostatné odvolací právo. Z postavení orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí, který je zĜízen k ochranČ a péþi o mladistvé osoby, vyplývá jeho nezávislé postavení, které se projevuje i v tom, že se mĤže samostatnČ rozhodnout, zda podá opravný prostĜedek. Stanovisko mladistvého není pro nČj relevantní, jediným kritériem je dosažení prospČchu mladistvého. Samostatné postavení zdĤrazĖuje též i samostatná lhĤta k podání opravného prostĜedku. Jak již bylo výše uvedeno, opravný prostĜedek podaný ve prospČch mladistvého mĤže orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí dokonce podat proti jeho vĤli. Proti vĤli obžalovaného je odvolání podáno jen tehdy, když obžalovaný svĤj nesouhlas výslovnČ projeví, napĜ. tím, že po vyhlášení rozsudku výslovnČ prohlásí, že si nepĜeje, aby nČkterá z uvedených osob podala v jeho prospČch odvolání. 55 Viz zákon þ. 257/2000 Sb., o Probaþní a mediaþní službČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
111 PĜíslušné stĜedisko Probaþní a mediaþní služby musí být bez zbyteþného odkladu vyrozumČno o zadržení, zatþení nebo vzetí do vazby. Probaþní a mediaþní služba je dále bez zbyteþného odkladu informována též o zahájení trestního stíhání mladistvého. Probaþní a mediaþní službČ se doruþuje opis rozsudku. Probaþní a mediaþní službČ mĤže být uloženo zjištČní pomČrĤ mladistvého a vypracování podrobné zprávy o osobních, rodinných a sociálních pomČrech mladistvého a o jeho aktuální životní situaci. Probaþní a mediaþní služba zajišĢuje v Ĝízení podle tohoto zákona:
1) dohled nad mladistvým a 2) v pĜípadech, kdy dohled nebyl uložen, provádí úkony smČĜující k tomu, aby mladistvý vedl ve zkušební dobČ Ĝádný život, pokud bylo rozhodnuto o: •
propuštČní mladistvého z vazby za souþasného uložení dohledu
•
podmínČném zastavení trestního stíhání
•
podmínČném upuštČní od trestního opatĜení s dohledem
•
uložení obecnČ prospČšných prací za souþasného uložení výchovných opatĜení
•
uložení penČžitého opatĜení s podmínČným odkladem výkonu
•
podmínČném odsouzení, vþetnČ podmínČného odsouzení s dohledem
•
podmínČném propuštČní z výkonu odnČtí svobody, vþetnČ podmínČného
•
propuštČní z výkonu odnČtí svobody za souþasného uložení dohledu a
•
uložení dalších trestních, ochranných a výchovných opatĜení a soud pĜedal vČc
Probaþní a mediaþní službČ
Úkolem probaþního úĜedníka je v rámci uloženého dohledu dohlížet na plnČní povinností uložených mladistvému, a za tím úþelem také pravidelnČ navštČvovat mladistvého v jeho bydlišti, na pracovišti a ve škole. Pomoc a poradenství pak provádí probaþní úĜedník v rámci pĜípravy a realizace individuálnČ pĜipraveného programu výkonu dohledu pro mladistvého.
Dohledem probaþního úĜedníka se rozumí: •
pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodinČ a zpĤsobu výchovného pĤsobení rodiþĤ na nČj
112 •
kontrola dodržování uloženého probaþního programu a výchovných povinností a omezení uložených mladistvému soudem pro mládež a v pĜípravném Ĝízení státním zástupcem nebo vyplývajících ze zákona a
•
jeho pozitivní vedení probaþním úĜedníkem k životu v souladu se zákonem
Úþelem dohledu probaþního úĜedníka je: •
sledování a kontrola chování mladistvého, zamČĜená na zajištČní ochrany spoleþnosti a snížení možnosti opakování trestné þinnosti
•
odborné vedení a pomoc mladistvému s cílem zajistit, aby v budoucnu vedl Ĝádný život
Mladistvý, kterému byl uložen dohled probaþního úĜedníka, je povinen: •
spolupracovat s probaþním úĜedníkem zpĤsobem, který mu probaþní úĜedník stanoví na základČ programu jeho výkonu
•
dostavovat se k probaþnímu úĜedníkovi ve lhĤtách, které mu budou stanoveny probaþním úĜedníkem; pĜi stanovení tČchto lhĤt probaþní úĜedník pĜihlédne k pomČrĤm mladistvého, jeho životní situaci v dobČ výkonu dohledu i k prostĜedí, v nČmž žije
•
informovat probaþního úĜedníka o svém pobytu, zamČstnání, dodržování uložených omezení nebo povinností a jiných dĤležitých okolnostech pro výkon dohledu urþených probaþním úĜedníkem
•
nebránit probaþnímu úĜedníkovi ve vstupu do obydlí
S uložením dohledu probaþního pracovníka poþítá institut podmínČného upuštČní od uložení trestního opatĜení. Soud pro mládež mĤže za podmínek stanovených zákonem podmínČnČ upustit od uložení trestního opatĜení, považuje-li za potĜebné po stanovenou dobu sledovat chování mladistvého. Tak tomu bude zejména v pĜípadČ, kdy mladistvý vyžaduje z hlediska zajištČní jeho dalšího Ĝádného života dohled ze strany probaþního úĜedníka nebo uložení jiného ochranného nebo výchovného opatĜení. Probaþní program vykonává mladistvý pod dohledem probaþního úĜedníka. Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, naĜídí soud pro mládež do doby jejího zahájení dohled probaþního úĜedníka. PĜi podmínČném umístČní mladistvého mimo
113 výchovné zaĜízení by mČl pravidelnČ následovat dohled probaþního úĜedníka nebo jiné výchovné opatĜení. Dále se dohled probaþního úĜedníka uplatní v rámci podmínČného odsouzení a podmínČného odsouzení s dohledem. Návrhy probaþního úĜedníka v Ĝízení v trestních vČcech mladistvých se týkají zmČny nebo zrušení výchovných opatĜení, upuštČní od výkonu ochranné výchovy, propuštČní z ochranné výchovy, podmínČného umístČní mimo výchovné zaĜízení, prodloužení nebo zmČny ochranné výchovy. V Ĝízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let se uplatní þinnost probaþního úĜedníka v rámci opatĜení v dohledu probaþního pracovníka, kde mimo již uvedených povinností zákon navíc stanoví povinnost probaþního úĜedníka pĜi výkonu dohledu také pravidelnČ navštČvovat dítČ mladší patnácti let, nad nímž vykonává dohled, v jeho bydlišti a ve škole. Dále pak v rámci opatĜení v podobČ výchovných povinností a výchovných omezení.
114
Literatura: DUNKEL, F., VÁLKOVÁ, H. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací perspektivČ. Praha: Leges, 1992 European Rules for juvenilie offenders subjekt to sanction or measures. Building a Europe for and with Children. Monograph 4. Council of Europe Publishing. Council of Europe, September 2009. ISBN 978-92-871-6620-3 GERALDINE VAN BUEREN. Child rights in Europe. Europeans and their rights. Council of Europe Publishing, December 2007. ISBN 978-92-871-6269-4 HULMÁKOVÁ, J. Delikventní mládež ve významných mezinárodních dokumentech. TrestnČprávní revue, þ. 12/2009, s. 365 – 371 International justice for children. Building a Europe for and with Children. Monograph 3. Council of Europe Publishing. Council of Europe, December 2008. ISBN 978-92-871-6534-3 JUNGER-TAS, J., DECKER, SCOTT, H. International Handbook of Juvenile Justice. Published by Springer, 2006 KARABEC, Z. Restorativní justice. Sborník dokumentĤ a pĜíspČvkĤ. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha 2003 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, 568 s LORTIE, S., POLANSKI, M., SOTOLÁě, A.VÁLKOVÁ, H. Soudnictví pro mladistvé v KanadČ a v ýeské republice. Institut Ministerstva spravedlnosti ýeské republiky pro další vzdČlávání soudcĤ a státních zástupcĤ a Ministerstvo spravedlnosti Kanady. PĜíruþky Ministerstva spravedlnosti ýeské republiky, svazek 59. 2000 MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní, 2. pĜepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2003 VÁLKOVÁ, J., NEUMANN, J. Kriminalita, mládež, hospodáĜská krize. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha, Ĝíjen 1992 VÁLKOVÁ, H. Mezinárodní zásady prosazované v oblasti trestního soudnictví nad mládeží. Právní rozhledy, þ. 6/1995, s. 261 – 262 VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁě, A. Restorativní justice – trestní politiky pro 21. století? Trestní právo þ. 1/2000 VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo, historie, souþasnost a perspektivy. Eurolex Bohemia. Praha 2005
115 ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží z pohledu reformy trestního práva. Právní rozhledy, þ. 7/1996, s. 312 – 317 ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v BrnČ. ěada teoretická, svazek 188. MU Brno 1997 ZEZULOVÁ, J. TrestnČ právní odpovČdnost dČtí a mládeže. VPC MU Brno, 2005 ZEZULOVÁ, J. NČkolik poznámek k dolní vČkové hranici trestní odpovČdnosti v ýeské republice. ýasopis pro právní vČdu a praxi. Roþník 5, þíslo 3, 1997 VÁLKOVÁ, H., ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží. ýeské vČzeĖství, 1996, þ. 3
116
Sub-projekt PF 003: Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
VZDċLÁVÁNÍ DċTÍ – MIGRANTģ JAK URýIT, CO JE DOBRÁ A CO ŠPATNÁ PRAXE
Zpracoval: Mgr. Jaroslav VČtrovský
117 1. Úvod Postavení dítČte migranta v pĜijímající spoleþnosti je v mnohých ohledech natolik specifické, že si bezesporu zaslouží zvýšenou pozornost i samostatnou kapitolu v této publikaci. Migrace je jedním z faktorĤ, které mohou zásadním zpĤsobem ovlivnit nejen charakter a jednání dítČte samotného, ale rovnČž naše vystupování vĤþi nČmu. Zranitelnost, která je se statusem dítČte bČžnČ spojována, je jeho postavením migranta ještČ dále umocnČna. PĜístup pĜijímající spoleþnosti k takovému dítČti proto vyvolává specifické otázky, na které je nutné hledat specifické odpovČdi. Konkrétní podoba tČchto otázek a na nČ navazujících odpovČdí je pomČrnČ pestrá. Velmi þasto se pĜitom odvíjí od okolností, které odchodu dítČte z domovské zemČ pĜedcházely, anebo od podmínek, za nichž do pĜijímající zemČ vstoupilo a pobývá v ní. Tak napĜ. skuteþnost, že dítČ opustilo zemi, kde s ním bylo špatnČ zacházeno, diktuje povinnost pĜijímajícího státu uþinit opatĜení, která by zabránila vyhoštČní dítČte zpČt do této zemČ a dále v maximální možné míĜe neutralizovala prožité fyzické i psychické utrpení.1 Samostatný problém rovnČž pĜedstavuje pĜístup pĜijímajícího státu k nezletilým cizincĤm, kteĜí na jeho území vstoupili bez doprovodu zákonného zástupce. Velmi specifická a kontroverzní je rovnČž otázka postavení dČtí-cizincĤ, kteĜí na území pĜijímajícího státu pobývají neoprávnČnČ. PotĜeba zvláštního zacházení však mĤže být spojena již se samotným postavením dítČte-migranta bez ohledu na dĤvody a zpĤsob, za jakých k migraci došlo. Postavení migranta v daném pĜípadČ dokonce ani nemusí korespondovat s postavením cizince ve smyslu ne-obþana podle vnitrostátních pĜedpisĤ pĜijímajícího státu. Za dítČ-migranta mĤže být oznaþena každá nezletilá osoba, která se pĜistČhovala na území pĜijímajícího státu, která však podstatnou þást svého dosavadního života prožila ve státČ jiném (domovský stát). Každé takové dítČ si do prostĜedí pĜijímajícího státu pĜináší vlastní zkušenosti získané ve státČ domovském a s tímto vČdomím je nutné k dítČti-migrantovi pĜistupovat. DĤležitým místem, kde se odehrává spoleþenský život dítČte, a zároveĖ hlavním místem, kde vČtšinou dochází k první konfrontaci dosavadních zkušeností dítČte-migranta se systémem pĜijímajícího státu, je škola. Škola zároveĖ pĜedstavuje i hlavní nástroj, kterým pĜijímající spoleþnost disponuje, aby ovlivnila budoucí vývoj dítČte-migranta, vybavila jej potĜebnými sociálními dovednostmi a vštípila mu své mravní a duchovní hodnoty.2 ÚspČšnost
1 Asociace pro právní otázky imigrace. Studie týkající se zacházení s osobami se zvláštními potĜebami v rámci Ĝízení o mezinárodní ochranČ v ýeské republice. Praha: listopad 2009, s. 33 a násl. Dostupné na http://www.unhcr.cz/dokumenty/asim-cz.pdf [cit. 25.3.2011]. 2 Srov. ust. § 2 odst. 2 písm. a) zák. þ. 561/2004 Sb., o pĜedškolním, základním, stĜedním, vyšším odborném a jiném vzdČlávání, v platném znČní (dále jen „školský zákon“).
118 pedagogického a dalšího pĤsobení na dítČ-migranta bČhem školního vzdČlávání je tak klíþovým pĜedpokladem jeho úspČšné integrace do pĜijímající spoleþnosti a tím i úspČšné integrace pĜijímající spoleþnosti jako takové.3 PĜístup ke kvalitnímu vzdČlání však nelze považovat pouze za prostĜedek, jímž disponuje pĜijímající spoleþnost za úþelem snazšího zapojení dítČte-migranta do vlastního systému fungování. VzdČlávání je nutné vnímat též jako klíþový nástroj, kterým disponuje dítČ-migrant a který mu umožĖuje takového zapojení – a tím i budoucího uplatnČní v rámci pĜijímající spoleþnosti – dosáhnout.4 I z tohoto dĤvodu pĜedstavuje právo dítČte, vþetnČ dítČtemigranta, na vzdČlání jedno z jeho základních práv a jako takové je na evropské i univerzální úrovni zaruþené vícerými mezinárodními smlouvami.5 Chceme-li však pĜístup dČtí-migrantĤ ke vzdČlávání urþitým zpĤsobem zhodnotit, musíme se nejprve vypoĜádat s otázkou, která se odráží již v nadpisu tohoto pĜíspČvku, tj. jak odlišit, co lze v tomto ohledu považovat za dobrou a co za špatnou praxi. Doporuþených postupĤ pĜi vzdČlávání dČtí-migrantĤ bylo v minulosti definováno nČkolik. NČkteré z nich pĤsobí stejným smČrem a vzájemnČ se doplĖují, jiné mohou pĤsobit smČrem protichĤdným a navzájem se vyluþovat. Tento stav nicménČ není nutné považovat za nežádoucí a je pouze nezbytným dĤsledkem toho, že rĤzní odborníci formulují svá doporuþení na základČ odlišných hodnotových, teoretických i praktických východisek a poznatkĤ. Jasná definice tČchto východisek se tak stává klíþovým pĜedpokladem každého pokusu o smysluplné hodnocení, co je dobrá a co špatná praxe, a to hned ze dvou dĤvodĤ. Za prvé je uznání „správnosti“ pĜedem stanovených východisek nezbytnou podmínkou i pro uznání „správnosti“ existující praxe þi doporuþeného postupu, za druhé slouží tato východiska zároveĖ jako dĤležité hledisko pro hodnocení postupĤ odlišných. Základním východiskem této studie – vzdČlávacího modulu – bude chápání vzdČlávání dČtí-migrantĤ jako realizace jejich základního (lidského) práva zaruþeného dvČma klíþovými mezinárodními smlouvami: Úmluvou o právech dítČte (dále jen „Úmluva“) a Mezinárodním paktem o hospodáĜských, sociálních a kulturních právech (dále jen „Pakt“). Požadavky, které by mČly být pĜi vzdČlávání dČtí-migrantĤ reflektovány, tak budou založeny pĜedevším na þl.
3
SCHNAPPER, D. Qu’est-ce que l’intégration? Paris: Gallimard, 2007. Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 13. The right to education. E/C.12/1999/10, 8.12.1999, §1: „Education is both a human right in itself and an indispensable means of realizing other human rights. As an empowerment right, education is the primary vehicle by which economically and socially marginalized adults and children can lift themselves out of poverty and obtain the means to participate fully in their communities.“ 5 Viz v tomto ohledu napĜ. K. Beeckman, která právo na vzdČlání považuje za „klíþové právo otvírající cestu k dalším lidským právĤm“ jako napĜ. právu na práci, právu na pĜimČĜený standard bydlení nebo právu úþastnit se veĜejného a politického života. BEECKMAN, K. Measuring the implementation of the right to education: educational versus human rights indicators. International Journal of Children’s Rights, 2004, vol. 12, s. 76. 4
119 28 Úmluvy a þl. 13 Paktu. Jmenovaná ustanovení však vzhledem k míĜe své obecnosti nemohou jako hodnotící kritéria sama o sobČ obstát. Klíþový význam pro identifikaci konkrétních závazkĤ, které pro státy z Úmluvy nebo Paktu vyplývají, sehrávají kontrolní orgány zĜízené na základČ tČchto smluv, tj. Výbor pro práva dítČte v pĜípadČ Úmluvy a Výbor pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva pro Pakt. Jejich stanoviska proto budou i v tomto pĜíspČvku považována za urþující pro jakékoliv hodnocení „dobré“ þi „špatné“ praxe zkoumaných státĤ. Je tĜeba rovnČž zdĤraznit, že lidská práva, a tedy i práva dítČte, jsou již tradiþnČ považována za nedČlitelná a vzájemnČ podmínČná.6 Ani právo na vzdČlání tak nelze vnímat izolovanČ a k interpretaci jeho významu musí dojít vždy s ohledem na ostatní práva zaruþená Úmluvou, Paktem þi jinými mezinárodními smlouvami, kterými je ýeská republika vázána. Z uvedeného je tedy zĜejmé, že úþelem této studie není, a ani být nemĤže, autoritativním zpĤsobem stanovit, co dobrou praxi ve vzdČlávání dČtí-migrantĤ pĜedstavuje a co nikoliv. Nejedná se ani o podrobný návod pro pedagogy þi jiné osoby, který by jim radil, jak postupovat, pokud je nČkteré z dČtí úþastnících se vzdČlávacího procesu migrant. Mým úmyslem je spíše pĜedstavit zde urþitá teoretická východiska a na jejich základČ zformulovat hodnotící rámec, který by umožnil odlišit, jaký postup je pĜi realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání možné považovat za „dobrý“ a jaký za „špatný“. Funkþnost a praktickou využitelnost navrženého hodnotícího rámce se následnČ pokusím prokázat. Jako faktický základ mnČ k tomuto úþelu poslouží pĜíklady praxe týkající se jazykové pĜípravy dČtímigrantĤ na základních školách v ýeské republice a ve švýcarském kantonu Jura. 2. Právo na vzdČlání a hodnocení dosažené úrovnČ jeho realizace VytvoĜení jasnČ definovaného hodnotícího rámce je základním pĜedpokladem pro posuzování jakékoliv lidské þinnosti, vþetnČ realizace práv dítČte.7 Konkrétní podoba tohoto rámce pĜitom nutnČ odráží pĜedem zaujatá východiska, ze kterých hodláme ke zkoumané problematice pĜistupovat. Jak již bylo uvedeno v pĜedchozí þásti, základním východiskem tohoto þlánku bude chápání vzdČlávání dČtí-migrantĤ jako realizace jejich základního (lidského) práva zaruþeného Úmluvou a Paktem. Lidská práva, vþetnČ práva dČtí, pak vykazují urþité spoleþné znaky, které v našem pĜípadČ budou pĜedstavovat i základní body
6 Ve vztahu k právĤm dítČte viz napĜ. FREEMAN, M. Why It Remains Important to Take Children’s Rights Seriously. International Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15, s.7: „Rights are indivisible and inter-dependent. Human rights – for that is what children’s rights – include the whole range of civil, political, social, economic and cultural rights. Denying certain rights undermines other rights.“ 7 BEECKMAN, K., op. cit. pozn. 5, s. 74.
120 urþující podobu hledaného hodnotícího rámce. TČmito znaky jsou zejména konceptuální otevĜenost lidských práv a jejich vzájemná podmínČnost.
2.1. Konceptuální otevĜenost lidských práv a její dopad na hodnocení dosažené úrovnČ práva na vzdČlání Konceptuální otevĜenost lidských práv znamená, že jednotlivá práva jsou v rĤzných dokumentech mezinárodní i vnitrostátní povahy formulována znaþnČ obecným, vágním zpĤsobem. Normy o lidských právech tedy nelze považovat za pravidla, která by jednoznaþnČ stanovila, co je nutné udČlat a co je naopak zakázané, ale za principy, které požadují, aby nČco bylo vykonáno v nejvyšší možné míĜe (optimization requirements).8 V dĤsledku toho nejsou lidská práva schopna stanovit ostrou hranici mezi dobrým a špatným, resp. mezi zakázaným a povoleným. Otázku, co je dobrá a co špatná praxe ve vzdČlávání dČtí-migrantĤ, je proto nutné formulovat spíše jako otázku, jaká þinnost pĜispívá k realizaci práva dítČte na vzdČlání více, jaká ménČ, popĜ. jaká praxe vede k popĜení tohoto práva. Hodnocení míry, s jakou urþitá þinnost pĜispívá k realizaci práva na vzdČlání, však pĜedpokládá znalost toho, co právo na vzdČlání pĜedstavuje, to znamená, jak by implementace daného práva mČla v ideálním pĜípadČ vypadat. Jinými slovy, je tĜeba stanovit urþitý model, kterého by mČlo být pĜi realizaci práva na vzdČlání dosaženo a který by pĜi zamýšleném hodnocení dané þinnosti sloužil jako komparátor.9 Takovýto model musí být na jednu stranu dostateþnČ urþitý, aby srovnání vĤbec umožnil, na druhou stranu však také dostateþnČ pružný, aby byl schopen reflektovat rĤzná politická, kulturní, ekonomická i geografická specifika jednotlivých státĤ. Model, který by oba tyto požadavky splĖoval, byl na mezinárodní úrovni navržen a detailnČ rozpracován Výborem pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva (dále jen „Výbor“).10 Ve snaze blíže specifikovat povinnosti, které pro státy z práva na vzdČlání vyplývají, Výbor stanovil þtyĜi základní kritéria, o jejichž naplnČní jsou státy povinny v nejvyšší možné míĜe usilovat. Jedná se o kritéria dosažitelnosti, dostupnosti, pĜijatelnosti a
8 ALEXY, R. A Theory of Constitutional Rights. Translated by J. Rivers. New York: Oxford University Press, 2004, s. 47. Co lze v konkrétním pĜípadČ považovat za nejvyšší dosažitelnou míru pĜi realizaci konkrétního práva, je podle Alexyho urþeno tím, co je fakticky možné, a tím, co je právnČ možné. 9 Viz též BEECKMAN, K., op. cit. pozn. 5, s. 75: „The analysis starts from the question as to what an education system would look like, and what its content would be, if the right to education were fully implemented.“ 10 Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4. JeštČ pĜed vydáním tohoto obecného stanoviska se však uvedený model objevil v pĜedbČžné zprávČ vypracované Zvláštní zpravodajkou OSN pro právo na vzdČlání (E/CN.4/1999/49, 13.1.1999). NČkteré z prvkĤ tohoto modelu navíc byly Výborem již dĜíve použity jako podklad pro hodnocení práva na pĜimČĜené bydlení (General comment no. 4, 13.12.1991) a práva na dostateþnou výživu (General comment no. 12, E/C.12/1999/5, 12.5.1999).
121 pĜizpĤsobivosti.11 Dosažená úroveĖ práva na vzdČlání je následnČ Výborem z hlediska uvedených kritérií pravidelnČ pĜezkoumávána na základČ zpráv, které jsou mu státy povinny pĜekládat. Výhodou modelu navrženého Výborem je pĜedevším jeho jednoduchost, srozumitelnost a tedy i možnost širokého praktického využití.12 Uvedený model tak mĤže sloužit nejen jako nástroj pro posouzení dosaženého pokroku státĤ ve vztahu k implementaci práva na vzdČlání, ale lze jej využít i individuálnČ, to znamená, že každý jednotlivec, který se na systému vzdČlávání dČtí podílí, jej mĤže použít jako mČĜítko pro hodnocení vlastní þinnosti. Pokud jde o konkrétní požadavky vyplývající z výše uvedených kritérií navržených Výborem, první z nich – kritérium dosažitelnosti – vyžaduje existenci dostateþného poþtu vzdČlávacích programĤ a finanþních þi jiných prostĜedkĤ urþených k jejich realizaci. Z kritéria tak vyplývá napĜ. povinnost v nejvyšší možné míĜe zajistit dosažitelnost míst, ve kterých ke vzdČlávání dochází, a tato místa (budovy) vybavit v souladu se základními hygienickými standardy (toalety, pĜístup k pitné vodČ atd.). KromČ toho je zde povinnost zajistit pro studenty i uþitele potĜebné výukové zázemí a prostĜedky, jako jsou knihy, poþítaþe, knihovny atd. V neposlední ĜadČ pak kritérium dosažitelnosti v sobČ zahrnuje i nutnost zajistit pro úþely vzdČlávání vyškolené pedagogické pracovníky a dosáhnout toho, že budou za svoji práci pobírat mzdu pĜimČĜenou obecným hospodáĜským podmínkám ve státČ, kde svoji þinnost vykonávají.13 Druhé kritérium, kritérium dostupnosti, je tvoĜeno tĜemi rĤznými, avšak vzájemnČ se doplĖujícími požadavky. TČmito požadavky jsou zákaz diskriminace, fyzická dostupnost a ekonomická dostupnost. Zákaz diskriminace pĜedstavuje povinnost zpĜístupnit – podle práva i fakticky – vzdČlání všem skupinám obyvatel, vþetnČ tzv. zranitelných osob. Fyzická dostupnost implikuje nutnost umístit školu v místČ, které je pro dítČ rozumnČ dostupné (napĜ. þtvrĢ, kde bydlí) nebo zajistit pomocí moderních technologií dostupnost dálkového vzdČlávání. Ekonomickou dostupností se rozumí požadavek, aby bylo vzdČlání na všech úrovních dostupné pro každého, bez ohledu na množství penČz, kterými dotyþný nebo jeho rodina disponují.14 Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §6. Srov. též CARVALHO, E. Measuring Children’s Rights: An Alternative Approach. International Journal of Children’s Rights, 2008, vol. 16, s. 556 a násl. Tento model bývá tradiþnČ oznaþován jako model „4 A“ podle prvních písmen anglického názvu uvedených kritérií: availability, accessibility, acceptability, adaptability. 12 BEECKMAN, K., op. cit. pozn. 5, s. 74. 13 Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §6. 14 Tamtéž. V této souvislosti je vhodné zdĤraznit, že povinnost zajistit bezplatné vzdČlávání mají státy nejen, co se týþe vzdČlávání základního (þl. 14 Paktu), ale také pokud jde o vzdČlávání stĜedoškolské a vyšší. Podle þl. 13 odst. 2 písm. b) a c) Paktu stĜedoškolské a vyšší vzdČlávání musí být „zpĜístupnČno pro všechny, a to podle schopností všemi vhodnými prostĜedky a zejména postupným zavádČním bezplatného vzdČlání“. 11
122 TĜetím kritériem, na jehož základČ je nutné konkrétní praxi ve vzdČlávání dČtí hodnotit, je kritérium pĜijatelnosti. PĜijatelnost ve vztahu k právu na vzdČlání podle Výboru znaþí, že vzdČlávací proces, tj. jeho forma, jeho obsah a metody výuky, musí dosahovat urþité kvality a musí být pro studenty, popĜ. jejich rodiþe, kulturnČ pĜizpĤsobené þi jiným zpĤsobem vhodné.15 A koneþnČ poslední z kritérií stanovených Výborem je kritérium pĜizpĤsobivosti, které stanoví požadavek, aby každý vzdČlávací systém byl natolik pružný, aby bylo možné jej pĜizpĤsobit neustále se vyvíjejícím potĜebám spoleþnosti i individuálním potĜebám studenta, a to s ohledem na kulturní a sociální prostĜedí, ze kterého vychází.16 Velký dĤraz klade dále Výbor na skuteþnost, že ve vztahu ke každému z uvedených þtyĜ kritérií mají státy (a tím i osoby, které se na realizaci práva na vzdČlání podílejí) celkem trojí povinnost.17 PĜedevším je to povinnost respektovat právo na vzdČlání, tj. nutnost zdržet se jakéhokoliv jednání, které by výkon tohoto práva mohlo narušit. Vedle této povinnosti nČco nekonat však z Paktu vyplývají též dvČ pozitivní povinnosti. Jedná se o povinnost ochránit právo pĜed neoprávnČnými zásahy tĜetích osob a o povinnost naplnit toto právo. Povinnost naplnit právo na vzdČlání zahrnuje podle stanoviska Výboru nutnost pĜijmout taková opatĜení, která by jednotlivcĤm þi skupinám pĜístup ke vzdČlání usnadnila, a zároveĖ zajistit, aby právo na vzdČlání mohlo být vykonáváno skuteþnČ každým, tedy i osobami, které toho za normálních okolností nejsou z dĤvodĤ nezávislých na jejich vĤli schopny.18
2.2. Vzájemná podmínČnost lidských práv a vliv Úmluvy o právech dítČte na hodnocení vzdČlávání dČtí-migrantĤ Jak již bylo uvedeno v úvodu této kapitoly, hodnotící rámec vypracovaný Výborem pĜedstavuje sice základní, nicménČ nikoliv jediné hledisko, kterým je možné realizaci práva na vzdČlání posuzovat. Sám Výbor ostatnČ v této souvislosti pĜipomíná víceúrovĖový charakter práva na vzdČlání, které prostupuje hranicí mezi hospodáĜskými, sociálními a kulturními právy na jedné stranČ a obþanskými a politickými právy na stranČ druhé a „ztČlesĖuje“ tak nedČlitelnost a vzájemnou podmínČnost všech lidských práv.19 Dosaženou úroveĖ implementace práva na vzdČlání je proto nutné posuzovat nejen z hlediska þl. 13, popĜ.
Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §6. Tamtéž. Tamtéž. § 46 a § 50. 18 Tamtéž, § 47. 19 Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 11. Plans of action for primary education. E/C.12/1999/4, 10.5.1999, §2. 15 16 17
123 dalších ustanovení Paktu, ale rovnČž z hlediska jiných mezinárodních smluv, v þele samozĜejmČ, jde-li o vzdČlávání dČtí,20 s Úmluvou o právech dítČte.21 KromČ samotného práva na vzdČlání zaruþeného þl. 28 Úmluvy obsahuje tato smlouva þtyĜi klíþová ustanovení pĜedstavující podle Výboru pro práva dítČte obecné principy, na jejichž pozadí je nutné þinnost státu ve vztahu k dítČti vždy posuzovat.22 Jedná se o pĜirozené právo dítČte na život a na rozvoj (þl. 6), zákaz diskriminace (þl. 2), povinnost respektovat nejlepší zájem dítČte (þl. 3 odst. 1) a právo dítČte svobodnČ se vyjádĜit ve všech záležitostech, které se jej týkají, neboli právo být slyšeno (þl. 12). Široký prostor pro zohlednČní zvláštních potĜeb dČtí-migrantĤ poskytují zejména poslední tĜi vyjmenované principy. Do jisté míry tak neutralizují skuteþnost, že vyjma jediného ustanovení týkajícího se dČtí-uprchlíkĤ se Úmluva specifickou situací migrujících dČtí nijak nezaobírá.23 ZmínČné tĜi principy tak hrají dĤležitou roli i z našeho hlediska, tj. z hlediska hodnocení, co lze považovat za dobrou a co za špatnou praxi ve vztahu ke vzdČlávání dČtí-migrantĤ. První z uvedených principĤ - zákaz diskriminace – vyplývá ze samotné podstaty lidských práv coby normativního systému založeného na postulátu rovnosti všech lidí.24 V rĤzných obmČnách jej lze proto nalézt ve všech významných dokumentech mezinárodního práva urþených na ochranu jednotlivce a je souþástí i výše uvedených hodnotících kritérií stanovených Výborem pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva. S pevným místem zákazu diskriminace v systému mezinárodní ochrany lidských práv však ostĜe kontrastuje jeho obsahová neurþitost. Jinými slovy, jestliže nikdo nezpochybĖuje platnost zákazu diskriminace jako takového, ohlednČ konkrétních požadavkĤ, které z nČho vyplývají, již názorová jednota nepanuje.25 ObecnČ platí, že existuje tolik konceptĤ zákazu diskriminace, kolik existuje pojetí rovnosti. Rovnost a zákaz diskriminace pĜedstavují pozitivní a negativní vyjádĜení stejného 20 V této souvislosti je nutné pĜipomenout, že právo na vzdČlání ve smyslu þl. 13 Paktu, a tedy i model 4 A urþený k jeho hodnocení, není urþeno pouze dítČti. Naopak, právo na vzdČlání Pakt zaruþuje i dospČlému jedinci (staršímu 18 let) a to zejména pokud jde o vyšší vzdČlávání (þl. 13 odst. 2 písm. c) Paktu) nebo tzv. elementární vzdČlávání osob, které nezískaly nebo nedokonþily vzdČlání základní (þl. 13 odst. 2 písm. d) Paktu). 21 Srov. též CARVALHO, E., op. cit. pozn. 11, s. 560: „Children's rights, like all human rights, are indivisible and interdependent. It would be unreasonable to expect a single indicator to capture the complexity of these rights and the various aspects of childhood.“ 22 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5. General Measures of Implementation of the Convention on the Rights of the Child. CRC/GC/2003/5, 27.11.2003, §12. ShodnČ též Committee on the Rights of the Child. General comment no. 12. The right of the child to be heard. CRC/C/GC/12, 20.6.2009, §2. 23 LÜCKER-BABEL, M.-F. Les enfants migrants vus au travers de la Convention relative aux droits de l’enfant. Etrangers, migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001, s. 76. 24 SUDRE, F. Droit européen et international des droits de l’homme. 8e édition. Paris: Presses universitaires de France, 2006, s. 38 a násl. 25 Srov. napĜ. známý výrok soudce Tanaky v jeho nesouhlasném stanovisku v pĜípadČ Západní Afrika (Etiopie v. Jihoafrická republika, rozsudek z 18.7.1966): „Although the existence of this principle of [non-discrimination] is universally recognized [...] its precise content is not very clear.“
124 principu, rub a líc stejné mince.26 Není úþelem tohoto þlánku detailnČ se zabývat rĤznými filosofickými, politickými a právními aspekty rovnosti.27 Urþitý vhled do této problematiky se však zdá být na tomto místČ nezbytný pro urþení, jakým zpĤsobem je nutné zákaz diskriminace jako hodnotící kritérium aplikovat. ýastým dČlením, které mĤžeme nalézt i v pracích Výboru pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva, je rozlišování mezi diskriminací pĜímou a nepĜímou.28 K pĜímé diskriminaci dochází podle Výboru tehdy, pokud s jednou osobou je zacházeno ménČ pĜíznivČ než s jinou osobou, aþkoliv se obČ nacházejí ve srovnatelném postavení. NepĜímou diskriminaci pak pĜedstavuje situace, kdy zákony þi urþité postoje jsou sice zdánlivČ neutrální, nicménČ v praxi vede jejich aplikace ke zvýhodĖování jedné osoby oproti druhé stejnČ nežádoucím zpĤsobem, jako je tomu v pĜípadČ diskriminace pĜímé. Odlišení nepĜímé diskriminace od pĜímé vychází z rozlišování mezi materiální a formální rovností. Formální rovnost je postavena na aristotelovské premise, že spravedlivČ znamená všem stejnČ.29 Formální rovnost tak implikuje požadavek, aby stejné situace byly Ĝešeny stejnČ a rĤzné rĤznČ. Porušení formální rovnosti pĜedstavuje pĜímou diskriminaci. Oproti tomu materiální rovnost posuzuje situaci v její dynamice a kontextu.30 Tento koncept tak usiluje o odstranČní faktické, nikoliv jen formální nerovnosti a zohledĖuje proto skuteþnou situaci jednotlivce, jako jsou jeho vzdČlání, fyzická zdatnost, sociální zázemí atd. Dosažení materiální rovnosti znamená odstranČní nerovnosti, kterou aplikace na první pohled nestranného pravidla mĤže vyvolat, její porušení pak nepĜímou diskriminaci. Zákaz pĜímé diskriminace nevyvolává v praxi žádné vČtší problémy, a to nejen co se týþe uznání této normy, ale také pokud jde o její aplikaci na konkrétní situace. OdstraĖování materiální nerovnosti, tedy zákaz nepĜímé diskriminace, je však procesem o poznání složitČjším. Vyžaduje pĜijetí pozitivních opatĜení, která by faktickou nerovnost mezi jednotlivci eliminovala. Z hlediska existujícího stavu tak dochází ke zvýhodnČní urþité skupiny oproti jiné, byĢ se vČtšinou jedná o zvýhodnČní pouze doþasné a vČcnČ omezené. Pozitivní opatĜení smČĜující k materiální rovnosti se mohou objevovat v rĤzné podobČ i intenzitČ. S. Besson v této souvislosti rozlišuje mezi speciálními ochrannými opatĜeními a
26
BESSON, S. The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children’s Rights, 2005, vol. 13, s. 434. V tomto ohledu viz napĜ. FREDMAN S. Antidiskriminaþní právo. PĜeklad T. Kodíþková. Praha: Multikulturní centrum, 2007. 28 Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 20. La non-discrimination dans l’exercice des droits économiques, sociaux et culturels. E/C.12/GC/20, 2.7.2009, §10. 29 BOBEK, M. Rovnost jako právní problém. In BOBEK, M., BOUýKOVÁ, P., KÜHN, Z. Rovnost a diskriminace. Praha: C.H. Beck, 2007, s.11. 30 Tamtéž, s. 17. 27
125 pozitivní diskriminací.31 Za speciální ochranná opatĜení považuje selektivnČ pĜijatá opatĜení vyvolaná zvláštními potĜebami konkrétního jednotlivce nebo jednotlivcĤ. Jedná se tedy o rĤzné formy nepĜímé i pĜímé pomoci znevýhodnČným osobám, jejichž smyslem je zaþlenČní tČchto osob do vČtšinové spoleþnosti (typicky napĜ. doplĖkové vzdČlávací aktivity þi podpora ze strany vyškolených sociálních pracovníkĤ).32 Oproti tomu cílem pozitivní diskriminace je napravit samotnou podstatu materiální nerovnosti urþité skupiny nebo skupin. Skuteþnost, jež pĜíslušníka této skupiny pĤvodnČ znevýhodĖovala, se tak mČní v kritérium, které nakonec vede k jeho upĜednostnČní oproti jiným osobám (napĜ. osoba þerné pleti je pĜijata na vysokou školu i pĜesto, že jiná osoba bílé pleti získala pĜi pĜijímacích zkouškách stejné nebo lepší bodové ohodnocení).33 Je proto zĜejmé, že pozitivní diskriminace pĜedstavuje podstatnČ intenzivnČjší narušení formální rovnosti a z tohoto titulu je její prosazení v praxi politicky i právnČ hĤĜe obhájitelné. Antidiskriminaþní požadavek uvedený v þl. 2 Úmluvy se neomezuje pouze na prosazování formální rovnosti, ale zahrnuje též zákaz materiální nerovnosti, resp. nepĜímé diskriminace. Výbor pro práva dítČte v této souvislosti jasnČ deklaroval, že „aplikace antidiskriminaþního principu, kterým je pĜístup k právĤm na základČ rovnosti, neznamená stejné zacházení se všemi“. PĜijetí zvláštních pozitivních opatĜení je podle Výboru pro práva dítČte dĤležité pĜedevším tam, kde je nutné „eliminovat pĜíþiny diskriminace nebo její rozsah“.
34
Tento postup pak z hlediska Výboru pro práva dítČte nepĜedstavuje pouhou
možnost, ale jedná se o povinnost, jejíž nesplnČní vyvolává odpovČdnost státu za porušení závazkĤ vyplývajících z Úmluvy.35 Pokud jde o konkrétní podobu opatĜení, k jejichž pĜijetí jsou státy povinny, Úmluva v tomto ohledu ponechává volbu na státech samotných.36 Výbor pro práva dítČte nicménČ zdĤrazĖuje, že pĜístup státĤ k odstraĖování diskriminace musí být aktivní.37
Povinnost
aktivního pĜístupu je pak možné interpretovat i tím zpĤsobem, že k pĜijetí pozitivních opatĜení
31
BESSON, S., op.cit. pozn. 26, s. 439. BOBEK, M., op. cit. pozn. 29, s. 31. BESSON, S., op. cit. pozn. 26, s. 439; BOBEK, M., op. cit. pozn. 29, s. 31-32. 34 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5, op. cit. pozn. 22, §12. ObdobnČ též Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §32. 35 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6. Traitement des enfants non accompagnés et des enfants séparés en dehors de leur pays d’origine. CRC/GC/2005/6, 1.9.2005, §18: „Ce principe, s’il est bien compris, n’exclut pas et requiert même une différenciation en fonction des besoins spécifiques en matière de protection (...).“ Viz též Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 20., op. cit. pozn. 28, §9: „Afin d’éliminer la discrimination concrète, les États parties peuvent, et doivent dans certains cas, adopter des mesures spéciales pour atténuer ou supprimer les situations qui perpétuent la discrimination.” 36 ýl. 4 Úmluvy pouze v obecné rovinČ stanoví povinnost státĤ uþinit „všechna potĜebná zákonodárná, právní a jiná opatĜení“ a to, pokud jde o hospodáĜská, kulturní a sociální práva, „v maximálním rozsahu svých prostĜedkĤ“. 37 HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. 3rd edition. Geneva: UNICEF, 2007, s. 21. 32 33
126 musí dojít nejen za situace, kdy k diskriminaci dítČte již zjevnČ dochází, ale též preventivnČ tam, kde nebezpeþí nerovnosti (zejména materiální nerovnosti) teprve hrozí. Co se týþe dĤvodĤ, na jejichž základČ je diskriminace zakázána, Úmluva nČkteré z nich uvádí explicitnČ, jejich výþet však ponechává otevĜený. Z hlediska hodnocení implementace práva dítČte-migranta na vzdČlání lze za klíþová považovat pĜedevším kritéria jazyka a národnosti, zakázaná je však diskriminace i z jakéhokoliv jiného dĤvodu souvisejícího s osobním postavením dítČte. KromČ toho Úmluva zakazuje diskriminaci dítČte i s ohledem na postavení jeho rodiþĤ a reflektuje tak jedineþnou situaci nezletilých osob spoþívající v jejich závislosti, faktické a zejména právní, na zákonných zástupcích. Tento aspekt zákazu diskriminace, který pĜedstavuje dĤležité specifikum Úmluvy o právech dítČte, je v pĜípadČ dČtí-migrantĤ zvlášĢ dĤležitý, neboĢ postavení rodiþĤ, zejména jejich státní pĜíslušnost a pobytový status, je v mnohých ohledech urþující i pro zacházení se samotnými dČtmi. Zákaz diskriminace však není jediným požadavkem vyplývajícím z Úmluvy, který musí být pĜi hodnocení realizace práv urþených dČtem zohlednČn. Druhým z pilíĜĤ, na kterém je Úmluva vystavČna a který je nutné mít v tČchto pĜípadech na zĜeteli, je právo dítČte vyjádĜit se ve všech záležitostech, které se jej týkají (právo být slyšeno). Vychází z pĜesvČdþení, že dČti nejsou jen pasivními pĜíjemci uþení dospČlých, neúplnými lidskými bytostmi, které je teprve nutné urþitým zpĤsobem zformovat a socializovat, ale že se jedná o aktivní bytosti schopné urþit si a vytváĜet vlastní spoleþenský život.38 Víc než kterékoliv jiné ustanovení Úmluvy tak þl. 12 mČní zažité vnímání dítČte skrze jeho zranitelnost, nutnost ochrany a závislost na jiné osobČ; vnímání, které v minulosti bylo (a podle nČkterých stále je) v EvropČ spojováno též se ženami. Jestliže však dnes již málokdo zpochybní právo dospČlé ženy svobodnČ rozhodovat o vČcech, které se jí týkají, právo dítČte se k tČmto vČcem byĢ jen vyjádĜit je mnohými i nadále odmítáno. Posuzovat þinnost dospČlých skrze názory formulované dítČtem je z rĤzných dĤvodĤ považováno za nepĜijatelné. Odmítání uvedeného principu však mĤže mít pĤvod i v jeho nejasném obsahu. ýl. 12 Úmluvy spojuje právo dítČte svobodnČ se vyjádĜit ve vČcech, které se ho týkají, s povinností „dospČlých“ vČnovat názorĤm dítČte patĜiþnou pozornost. To znamená, že právo dítČte být slyšeno se neomezuje na pouhou možnost, aby dítČ formálnČ svĤj názor projevilo. ZároveĖ je
38
SMITH, A., B. Children and Young People’s Participation Rights in Education. International Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15, s. 152 a autoĜi zde uvedení. Srov. též Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5, op. cit. pozn. 22, §12 a General comment no. 12, op. cit. pozn. 22, §1.
127 však zĜejmé, že dané právo nezakládá ani povinnost brát každé prohlášení dítČte za závazné a obsah þl. 12 Úmluvy je proto nutné hledat v prostoru mezi tČmito dvČma mantinely. Smyslem práva být slyšen je umožnit dítČti podílet se na procesu rozhodování o všech vČcech, které se jej urþitým zpĤsobem dotýkají. Míra, v jaké dítČ mĤže na spravování tČchto vČcí participovat, se však nutnČ liší pĜípad od pĜípadu v závislosti na okolnostech, jakými jsou zejména vČk dítČte, jeho rozumové schopnosti a povaha projednávané vČci. Právo dítČte být slyšeno tak mĤže být realizováno na rĤzné úrovni, jak ukazuje následující stupnice:
1) DítČti je nasloucháno. 2) DítČ je podporováno ve vyjadĜování svých názorĤ. 3) Názory dítČte jsou zohlednČny. 4) DítČ je zapojeno do procesu rozhodování. 5) DítČ sdílí pravomoc rozhodovat i odpovČdnost za pĜijatá rozhodnutí.39
Skuteþnou výzvu pro dospČlé tedy nepĜedstavuje ani tak samotné uznání práva dítČte být slyšeno jako posouzení, jaká úroveĖ jeho participace je vzhledem k okolnostem pĜípadu náležitá.40 Právo dítČte být slyšeno se musí nutnČ odrazit i v procesu vzdČlávání, a to na všech výše uvedených úrovních. Naslouchat dítČti, podporovat je ve vyjadĜování vlastních názorĤ a tyto názory patĜiþnČ zohlednit je nutné považovat za pĜístup, který jsou pedagogiþtí a jiní školští pracovníci povinni aplikovat bez ohledu na vČk dítČte.41 Stanovisko Výboru pro práva dítČte nenechává v tomto ohledu nikoho na pochybách: „Respektování práva dítČte být slyšeno v oblasti vzdČlávání je klíþové pro výkon [jeho] práva na vzdČlání.“42 Míra, v jaké jsou názory dítČte zohlednČny, bude samozĜejmČ promČnlivá, závislá pĜedevším na vČku dítČte a charakteru projednávané vČci (šestileté dítČ tak napĜ. nemusí být schopné posoudit kvalitu uþebních osnov, bezpeþnČ však pozná, které jídlo ve školní jídelnČ mu nechutná). S postupem vČku by však dČti mČly dostat prostor i pro pĜímé zapojení se do rozhodovacího procesu, aĢ již individuálnČ nebo kolektivnČ v rámci orgánĤ zĜízených za tímto úþelem (studentské výbory, rady atd.). Se vzrĤstajícím vČkem dítČte by navíc mČla pĜimČĜenČ narĤstat i dĤležitost problémĤ, jejichž Ĝešení se úþastní. Výbor pro práva dítČte také zdĤrazĖuje, aby 39
SMITH, A., B., op. cit. pozn. 38, s. 148. Tamtéž, s. 149. HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. pozn. 37, s. 153 a závČry Výboru pro práva dítČte, které jsou zde uvedené. 42 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 12, op. cit. pozn. 22, §105. 40 41
128 úþast dítČte na spravování vČcí, které se ho týkají, pĜedstavovala kontinuální proces a nikoliv jen ojedinČlé izolované pĜípady.43 Tento požadavek participativní výuky je podle Výboru pro práva dítČte nutné vztáhnout i na vzdČlávání dČtí-migrantĤ.44 Jejich názory musí být zohlednČny tím spíše, že odhadnout potĜeby ovlivnČné migraþní zkušeností tČchto osob mĤže být pro pĜíslušného pedagoga, který takovou zkušenost nemá, velmi obtížné. K vytváĜení pĜíslušného vzdČlávacího modelu by proto mČlo vždy docházet za úþasti dítČte-migranta i jeho rodiþĤ tak, aby daný model byl schopen co nejlépe zohlednit aktuální podmínky života tČchto dČtí i jejich vyhlídky do budoucnosti.45 TĜetím a posledním obecným principem Úmluvy, který zde bude zmínČn, je nejlepší zájem dítČte. Tento princip pĜedstavuje klíþové ustanovení celé Úmluvy a zároveĖ jednu z jejích obsahových jedineþností. PĜipisována je mu celkem trojí úloha:46 Za prvé, nejlepší zájem dítČte mĤže sloužit jako interpretaþní princip, tj. mĤže podpoĜit, odĤvodnit nebo objasnit volbu konkrétního pĜístupu k aplikaci práv dítČte. Za druhé, nejlepší zájem dítČte mĤže pĜedstavovat urþitý smírþí princip pomáhající vyĜešit konflikt mezi dvČma právy zaruþenými Úmluvou, pokud taková skuteþnost nastane (napĜ. právo dítČte nebýt oddČlen od svých rodiþĤ proti jejich vĤli – þl. 9 – a právo na ochranu pĜed tČlesným nebo duševním násilím – þl. 19). A za tĜetí, princip nejlepšího zájmu dítČte mĤže sloužit jako hledisko pro hodnocení zákonĤ a praxe státĤ tam, kde Úmluva neobsahuje žádnou konkrétní normu, která by pĜíslušné jednání státĤ upravovala (napĜ. Úmluva nestanoví žádný požadavek ohlednČ zákonem stanovené maximální délky rodiþovské dovolené, umožnČní rodiþovské dovolené jen po velmi krátkou dobu však mĤže být v rozporu s nejlepším zájmem dítČte). Z hlediska své aplikace však princip nejlepšího zájmu dítČte pĜedstavuje zĜejmČ nejobtížnČji uchopitelný požadavek celé Úmluvy.47 Je totiž zĜejmé, že význam pojmu nejlepší zájem dítČte musí být alespoĖ do jisté míry relativní, tj. závislý na rĤzných faktorech promČnlivých v þase i prostoru, jako jsou vČk dítČte nebo geografické, sociální þi kulturní prostĜedí, ze kterého vychází. Otázkou proto není, co je obecnČ nejlepším zájmem dítČte, ale
43
Tamtéž, §133. Tamtéž, §123. Tamtéž, §107 a §105. Uvedený model by však mČl poþítat i se situací, kdy rodiþe dČtí-migrantĤ nejsou z rĤzných dĤvodĤ ochotni nebo schopni oþekávanou podporu pĜi vzdČlávání svému dítČti poskytnout (psychické problémy rodiþĤ v dĤsledku utrpení prožitého v zemi pĤvodu, nedostateþná znalost vyuþovacího jazyka, nedostateþná orientace ve vyuþovaných pĜedmČtech atd.). 46 FREEMAN, M. Article 3. The Best Interests of the Child. In ALAN, A. et al. A Commentary on the United Nations Convention on the Rights of the Child. Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, s. 32. 47 Srov. tamtéž, s. 52: „In the Czech Republic’s case the Committee expresses concern that the best interest principle is still not adequately defined and reflected in all legislation, court decisions and policies affecting children. A surprising criticism perhaps, given that the UNCRC does not define ‚best interest‘ at all.“ 44 45
129 jak urþit, co by nejlepším zájmem dítČte v konkrétním pĜípadČ mohlo být. Jean Zermatten v této souvislosti navrhuje tĜi zásadní parametry, které by mČly být zohlednČny pĜi stanovení nejlepšího zájmu dítČte. Jedná se o celkový smysl Úmluvy (jako nástroje ochrany základních práv dítČte), krátko-, stĜednČ- i dlouhodobá perspektiva dítČte coby vyvíjející se lidské bytosti a dĤležitost každého dítČte jako jednotlivce s vlastními názory.48 S ohledem na poslednČ uvedený parametr je tak zĜejmé alespoĖ to, že otázku, co lze v konkrétním pĜípadČ považovat za nejlepší zájem dítČte, není možné urþit, aniž by se dítČ k této otázce vyjádĜilo a jeho názor byl náležitČ zohlednČn.49 V pĜípadČ dítČte-migranta pak naléhavost tohoto požadavku nabývá na intenzitČ. Definovat nejlepší zájem dítČte jinou (dospČlou) osobou (uþitelem, soudcem atd.) se totiž jeví jako obtížný úkol i u dítČte pocházejícího ze stejného kulturního þi sociálního prostĜedí, u dítČte pocházejícího z prostĜedí zcela odlišného je však tento úkol problematický dvojnásobnČ. Také Výbor pro práva dítČte klade velký dĤraz na okolnost, aby nejlepší zájem dítČte-migranta byl definován vždy s ohledem na jeho právo být slyšeno. V minulosti Výbor v tomto ohledu zejména uvedl: „Urþit, jaký je nejlepší zájem dítČte, je možné jen v pĜípadČ, že máme úplnou a jasnou pĜedstavu o identitČ dítČte, zejména o jeho národnosti, vzdČlání, etnickém, kulturním a jazykovém pĤvodu, o zvláštních požadavcích vyplývajících z jeho zranitelnosti a potĜeby ochrany. […] Takovýto proces hodnocení pak musí být veden v atmosféĜe, která je [pro dítČ] bezpeþná a pĜátelská, a to vyškolenými profesionály ovládajícími postupy pohovorĤ pĜizpĤsobených vČku a pohlaví dítČte.“50 Lze tedy shrnout, že vzdČlávání není pouze procesem, jehož realizaci je stát povinen dítČti urþitým zpĤsobem zabezpeþit, ale jedná se o základní (lidské) právo, které je dítČti zaruþeno vícerými mezinárodními smlouvami. Proto i k hodnocení kvality vzdČlávacího procesu by mČlo docházet na základČ kritérií, která by uvedený lidskoprávní rozmČr problematiky vzdČlávání dČtí co nejlépe reflektovala. Hodnotící rámec vycházející z Úmluvy a Paktu tento požadavek splĖuje ideálnČ. Jeho základní body tvoĜí kritéria dosažitelnosti, dostupnosti, pĜijatelnosti a pĜizpĤsobivosti definovaná Výborem pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva s ohledem na þl. 13 Paktu (právo na vzdČlání) a tato kritéria jsou dále doplnČna o tĜi obecné principy obsažené v ÚmluvČ o právech dítČte: zákaz diskriminace, právo dítČte být slyšeno a nejlepší zájem dítČte. 48
ZERMATTEN, J. The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function. International Journal of Children’s Rights, 2010, vol. 18, s. 485. Uvedený sylogismus pak nutnČ platí i opaþným smČrem, tj. je v nejlepším zájmu dítČte, aby bylo vyslyšeno, jeho názory zohlednČny, a dítČ tak mohlo participovat na rozhodování o vČcech, které se jej týkají. 50 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6, op. cit. pozn. 35, §20. Viz též ZERMATTEN, J. La Convention des droits de l’enfant vingt ans plus tard... Essai d’un bilan. Sion: IIDE, 2010, s. 49. 49
130 3. Hodnocení dobré a špatné praxe pĜi realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání – pĜíklad jazykové pĜípravy v ýeské republice a ve Švýcarsku „ChtČl jsem chodit do školy, ale svĤj první den ve škole jsem proplakal a do školy chodit nechtČl. Nenašel jsem si žádné kamarády, nic. NerozumČl jsem niþemu a nemČl žádné kamarády. Myslel jsem si, že budu rozumČt uþiteli, ale nerozumČl jsem. Uþitel mluvil o všech možných vČcech, ale já jim nerozumČl. A þervenal jsem se, myslím…. Po urþité dobČ, asi mČsíci, protože jsem niþemu nerozumČl, jako tĜeba angliþtinČ, a nic jsem neumČl napsat, mČ vzali do zvláštní tĜídy.“51 Specifických aspektĤ, ve kterých se postavení dítČte-migranta ve vzdČlávacím systému mĤže odlišovat od postavení jiných dČtí, bylo v odborné literatuĜe popsáno velké množství. Jejich pĜehlednou systematizaci nabízí Ch. Perregauxová, která tyto aspekty rozdČlila do pČti vČtších okruhĤ. Jsou jimi:
1) jazykové dovednosti – dítČ-migrant neovládá jazyk, ve kterém je vyuþování vedeno 2) kulturní a sociální kompetence – urþitá þást kulturních a sociálních kompetencí mĤže být u dítČte-migranta odlišná od kompetencí sdílených pĜijímající spoleþností 3) psychologické, poznávací a citové znovuutváĜení (réélaboration) dítČte-migranta – dítČ si osvojuje nové zpĤsoby uþení, hledá nové pĜátele, popĜ. si ze zemČ svého dosavadního pobytu pĜináší traumata, se kterými je nutné pracovat (pronásledování, váleþné útrapy atd.) 4) prĤbČh školní docházky – v zemi, kde dítČ-migrant doposud absolvovalo školní docházku, mĤže existovat jiný systém vzdČlávání; školní docházka takového dítČte mohla být nepravidelná 5) spoleþenská zkušenost – v zemi dosavadního pobytu dítČte-migranta mĤže existovat odlišná forma spoleþenské organizace; jiné mohou být i vztahy mezi školou a rodinou.52 Konkrétní postavení a pĜípadná potĜeba zvláštního zacházení s dítČtem-migrantem v rámci vzdČlávacího procesu jsou tedy závislé na mnohých promČnných. Je zĜejmé, že ne každé dítČ-migrant se musí od ostatních spolužákĤ odlišovat ve všech výše uvedených
51 SvČdectví 14 letého kurdského chlapce, jehož rodina získala azyl ve Velké Británii. Viz CANDAPPA, M. The right to education and an adequate standard of living: Refugee children in the UK. International Journal of Children’s Rights, 2000, vol. 8, s. 266-267. 52 PERREGAUX, CH. Les systèmes éducatifs confrontés à de nouveaux élèves. Etrangers, migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001, s. 106.
131 aspektech.53 Vždy záleží na charakteru zemČ, ze které emigrovalo, na podmínkách, v jakých zde žilo, okolnostech, za jakých k opuštČní domovského státu došlo, psychice a dovednostech konkrétního dítČte, jeho schopnosti adaptovat se na nové prostĜedí atd. DĤležitou roli sehrává rovnČž charakter pĜijímajícího státu, resp. jeho kulturní odlišnosti, jimž mĤže být dítČ-migrant vystaveno. Jedná se pĜedevším o jazyk, popĜ. jazyky, kterými se v pĜijímajícím státu hovoĜí a které dítČ-migrant pĜi svém pĜíjezdu nemusí ovládat. Znalost jazyka pĜijímající spoleþnosti je pĜitom základní podmínkou zaþlenČní každého jednotlivce do nového prostĜedí a u dČtí-migrantĤ pak i základním pĜedpokladem realizace jejich práva na vzdČlání. Výzkumy provedené v rĤzných zemích navíc ukazují, že této skuteþnosti jsou si velmi dobĜe vČdomi i samotné dČti-migranti. Ty osvojení jazyka pĜijímající spoleþnosti považují za klíþové jak z hlediska svého dalšího vzdČlávání, tak z hlediska nabývání vlastní sebedĤvČry a rozvoje sociálních kontaktĤ.54 ZaþlenČní dČtí-migrantĤ, které jazyk používaný pĜijímající spoleþností neovládají, do výukového procesu proto vyvolává nutnost pĜijetí zvláštních opatĜení. Konkrétní podoba tČchto opatĜení mĤže být velmi rĤznorodá, v zásadČ je však možné podĜadit je pod jednu z následujících kategorií: •
zaĜazení žáka do bČžné tĜídy bez další podpory
•
zaĜazení žáka do bČžné tĜídy se zvláštní podporou
•
vytvoĜení pĜípravných zaĜízení doþasné a fakultativní povahy
•
zaĜazení žáka do pĜípravné tĜídy doþasné povahy
•
zaĜazení žáka do oddČlené tĜídy.55 V ýeské republice je zpĤsob, jakým stát nakládá s neznalostí þeského jazyka u dČtí-
migrantĤ, závislý v zásadČ na dvou faktorech: na obþanství a na pobytovém statusu dítČte, resp. jeho rodiþĤ. NapĜ. k pĜijetí opatĜení, které spoþívá v zaĜazení žáka do pĜípravné tĜídy doþasné povahy, mĤže podle školského zákona dojít v zásadČ jen u dČtí-migrantĤ, u nichž
53
Tamtéž. CANDAPPA, M., op. cit. pozn. 51, s. 267; HOPKINS, P., HILL, M. The needs and strenghts of unaccompanied asylumseeking children and young people in Scotland. Child and Family Social Work, 2010, vol. 15, s. 401-402. BAýÁKOVÁ, M. Analýza stavu výuky þeského jazyka v rámci Státního integraþního programu v období 2007-2010. Praha: UNHCR, 2010, s. 17. Dostupné na http://www.unhcr.cz/dokumenty/analyza-vyuky-ceskeho-jazyka-2007-2010.pdf [cit. 25.3.2011]. 55 PERREGAUX, CH., op. cit. pozn. 52, s. 107. 54
132 alespoĖ jeden z rodiþĤ pobývající na území ýeské republiky je obþanem jiného þlenského státu Evropské unie. Pouze v tomto pĜípadČ má totiž pĜíslušný krajský úĜad ve spolupráci se zĜizovatelem školy povinnost zajistit bezplatnou pĜípravu dítČte-migranta k jeho zaþlenČní do základního vzdČlávání, pĜiþemž takováto bezplatná pĜíprava musí zahrnovat i výuku þeského jazyka pĜizpĤsobenou potĜebám tČchto žákĤ.56 ýeský právní Ĝád rovnČž poþítá s možností vytvoĜit pĜípravná zaĜízení doþasné a fakultativní povahy, kde by si dítČ-migrant mohlo potĜebné základy þeského jazyka osvojit. Tato možnost se však týká opČt jen úzce vymezené skupiny dČtí, kterým byla v ýeské republice udČlena mezinárodní ochrana (tj. azyl nebo doplĖková ochrana). Každé takové dítČ (i jeho rodiþe) má ze zákona možnost, nikoliv povinnost, zúþastnit se tzv. státního integraþního programu, jehož souþástí je i vytvoĜení pĜedpokladĤ pro získání znalostí þeského jazyka.57 Jazykové kurzy, které by mČly být teoreticky uskuteþnČny v rozsahu 400-600h/os., však dlouhodobČ vykazují velmi nízkou úroveĖ, jsou organizaþnČ nezvládnuté, þasto navíc realizované nedostateþnČ kvalifikovaným personálem. Pouze malá þást oprávnČných osob je tak v požadovaném rozsahu skuteþnČ absolvuje.58 Ostatní kategorie dČtí-migrantĤ jsou již zaĜazovány do bČžných tĜíd. Ust. § 16 odst. 6 školského zákona nicménČ stanoví, že žáci se speciálními vzdČlávacími potĜebami – mezi které zákon poþítá dČti-žadatele o mezinárodní ochranu a dČti s udČlenou mezinárodní ochranou – mají právo na vzdČlávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdČlávacím potĜebám þi možnostem a na vytvoĜení nezbytných podmínek, které toto vzdČlávání umožní. Žádná systémová opatĜení však zákon za tímto úþelem nezavádí a míra individuální podpory, které se dítČti dostává, tak závisí pĜedevším na konkrétním pĜístupu školy a jejích pedagogických pracovníkĤ.59
56
Srov. § 20 odst. 5 písm. a) školského zákona. K vytvoĜení oddČlené pĜípravné tĜídy doþasné povahy mĤže nicménČ dojít i mimo situace pĜedvídané školským zákonem na základČ iniciativy školy, popĜ. nČkterého z orgánĤ státu. PĜíkladem je zĜízení pĜípravné tĜídy pro dČti-žadatele o mezinárodní ochranu v prostorách pobytového stĜediska Ministerstva vnitra Kostelec nad Orlicí, do které jsou umisĢovány dČti, které neovládají þeský jazyk natolik, aby se mohly zúþastnit vyuþování v bČžné tĜídČ. O tom, kdo je zpĤsobilý bČžnou tĜídu ZŠ navštČvovat, rozhoduje uþitelka pracující v pĜípravné tĜídČ. Podle údajĤ platných k 21.10.2009 vykonávalo povinnou školní docházku v pĜípravné tĜídČ 14 z celkového poþtu 40 školou povinných dČtí žijících v pobytovém stĜedisku. Viz studie zpracovaná pro UNHCR Asociací pro právní otázky imigrace, op. cit. pozn. 1, s. 45. 57 Ust. § 68 zák. þ. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znČní (dále jen „zákon o azylu“). 58 V podrobnostech viz BAýÁKOVÁ, M., Analýza stavu výuky þeského jazyka v rámci Státního integraþního programu, op. cit. pozn. 54. 59 Ve vztahu k dČtem-uprchlíkĤm srov. zejména BAýÁKOVÁ, M. Access to Education of Refugee Children in the Czech Republic. Praha: UNHCR, 2009, s. 13: „Support offered by school differs significantly depending on the initiative of individual teachers. Six children out of 18 reported they receive special attention from their teachers/class teachers who, for example, prepared special workbook/tables to help them extend their vocabulary in Czech, to learn basic grammar and a special after-school teaching (organized by a class teacher in her free time) is planned to begin in one location for two students. Another student reported whole-class support, where class-mates attempt to explain unknown words and concepts to him/her. The rest of the students reported no special support offered by school.“ Dostupné na
133 Je nutné zdĤraznit, že výše uvedené podpĤrné prostĜedky pĜi výuce þeského jazyka se v zásadČ týkají pouze dČtí-migrantĤ, na nČž se vztahuje povinná školní docházka, tedy chlapcĤ a dívek starších 6 let.60 Z dostupných výzkumĤ pĜitom vyplývá, že právČ v raném vČku, pĜibližnČ mezi 5. a 8. rokem, je dítČ schopné osvojit si cizí jazyk stejným procesem jako jazyk mateĜský. Ve 12ti letech schopnost dítČte osvojit si jiný jazyk na úrovni mateĜského jazyka výraznČ slábne a možnost nauþit se jej dokonale i po 18. roce vČku zĤstane zachována jen u malé þásti populace.61 Je proto zĜejmé, že þím dĜíve dítČ-migrant s výukou jazyka používaného v pĜijímající zemi zaþne, tím vČtší je šance, že si tento jazyk také plnČ osvojí. Z uvedeného tedy vyplývá, že vyjma zaĜazování do trvale oddČlených tĜíd jsou v ýeské republice uplatĖována (v závislosti na rĤzných okolnostech) všechna výše uvedená opatĜení, jejichž cílem je zaþlenČní dČtí-migrantĤ do vzdČlávacího systému pĜijímajícího státu. Možností navštČvovat za úþelem osvojení si þeského jazyka pĜípravné tĜídy þi jiná zaĜízení však disponuje pouze malá a pĜesnČ specifikovaná skupina tČchto dČtí. VČtšinovým pĜístupem tak bývá zaĜazení dítČte do bČžné tĜídy, pĜiþemž míra individuální podpory, která by mČla být takovému dítČti poskytována, není v þeském právním Ĝádu nijak systematicky Ĝešena. V tomto ohledu se praxe uplatĖovaná v ýeské republice do jisté míry odlišuje od praxe uplatĖované v jiných evropských státech, vþetnČ Švýcarska. HovoĜit o praxi uplatĖované ve Švýcarsku je však do jisté míry zavádČjící. Otázka vzdČlávání dČtí zde totiž není Ĝešena jednotnČ na celostátní úrovni, ale spadá do pĤsobnosti nižších územnČ samosprávných celkĤ – kantonĤ.62 Tento decentralizovaný model správy sice na jednu stranu umožĖuje strukturovat vzdČlávací systém podle lokálních potĜeb jednotlivých kantonĤ, na druhou stranu vede k tomu, že se jedná o systém znaþnČ rĤznorodý, vycházející z 26 rĤzných legislativních rámcĤ. Je proto nutné hned na zaþátku zdĤraznit, že pojem „švýcarská praxe“ nelze v oblasti vzdČlávání dČtí (vþetnČ dČtí-migrantĤ) fakticky použít a praxe uplatĖovaná v ýeské republice tak bude dále konfrontována pouze s praxí uplatĖovanou v jednom z kantonĤ Švýcarské konfederace, konkrétnČ v kantonu Jura.
http://www.unhcr.cz/dokumenty/report-bacakova.pdf [cit. 25.3.2011]. Ve vztahu k dČtem-žadatelĤm o mezinárodní ochranu viz též studie vypracovaná Asociací pro právní otázky imigrace, op. cit. pozn. 1, s. 45-46. 60 Pouze povinnost pĜizpĤsobit výuku podmínkám osob se zvláštními vzdČlávacími potĜebami školský zákon vztahuje i vĤþi mateĜským školám (§ 16 školského zákona). Jak však bylo uvedeno výše, školský zákon s tímto požadavkem nespojuje žádné konkrétní opatĜení. 61 GRENAROVÁ, R. Interkulturní komunikace, integrace a edukace sociálnČ znevýhodnČných žákĤ-cizincĤ z východní Evropy v Jihomoravském kraji. In NċMEC, J., VOJTOVÁ, V. et al. VzdČlávání žákĤ se sociálním znevýhodnČním. Brno: Paido, 2009, s. 107. 62 ýl. 61 odst. 1 a 2 Federální ústavy Švýcarské konfederace v tomto ohledu stanoví: „1) L’instruction publique est du ressort des cantons. 2) Les cantons pourvoient à un enseignement de base suffisant ouvert à tous les enfants. Cet enseignement est obligatoire et placé sous la direction ou la surveillance des autorités publiques. Il est gratuit dans les écoles publiques.“
134 Kanton Jura pĜedstavuje pomČrnČ malý územní celek na severozápadČ Švýcarska. StejnČ jako v pĜípadČ ýeské republiky se zde používá jediný úĜední jazyk, kterým je v tomto kantonu francouzština.63 K 1.1.2010 kanton obývalo 70 134 obyvatel, z toho 8 623 obyvatel (tedy pĜibližnČ 12% z celkového poþtu) tvoĜili cizinci.64 Z hlediska kantonálního školského zákona jsou všechny dČti-migranti považovány za bČžné žáky, bez ohledu na oprávnČnost jejich pobytu v zemi.65 V zásadČ to tedy znamená, že dČti-migranti jsou umisĢovány do bČžných tĜíd, k dispozici je jim však urþitá forma podpory, jejímž smyslem je usnadnit zaþlenČní tČchto dČtí do obecného vzdČlávacího systému. Zvláštní pozornost pĜitom musí být podle školského zákona kantonu Jura vČnována zejména „jazykovým aktivitám žákĤ hovoĜících cizím jazykem“.66 V praxi to znamená, že dČti-migranti, které francouzský jazyk neznají, mají možnost se jej nauþit v rámci bČžného vyuþování v bČžných tĜídách. Za tímto úþelem jsou jim k dispozici speciální pedagogové nebo alespoĖ osoby, které jejich mateĜský jazyk ovládají.67 Uvedený pĜístup mĤže být u urþitých skupin dČtí-migrantĤ doplnČn i o další opatĜení. Existuje napĜ. možnost zaĜadit žáka do oddČlené pĜípravné tĜídy doþasné povahy. Taková tĜída je však v celém kantonu Jura (mČsto Porrentruy) jediná a je urþena pouze dČtem zapsaným do jednoho z posledních dvou roþníkĤ povinné školní docházky. DítČ se zde výuky úþastní jeden školní rok. Na poĜádání jazykových kurzĤ se také podílejí samotné komunity cizincĤ, kteĜí jsou ve Švýcarsku zastoupeni ve vČtším poþtu. Jedná se zejména o komunity italské, portugalské, španČlské, kosovské a tamilské. Vyuþující francouzského jazyka jsou v tČchto pĜípadech zajišĢováni pĜímo zastupitelským úĜadem pĜíslušného státu nebo prostĜednictvím rĤzných krajanských spolkĤ. Kurzy se odehrávají jak v þase povinné školní výuky, tak i po jejím skonþení v prostorách poskytnutých Ĝeditelem školy. KromČ toho byl na úrovni kantonu Jura vytvoĜen zvláštní výbor pro školní docházku dČtí-migrantĤ složený ze zástupcĤ cizineckých komunit, rodiþĤ žákĤ (a to nejen žákĤPodle þl. 70 odst. 1 Federální ústavy Švýcarské konfederace jsou v zemi uznávány þtyĜi úĜední jazyky – nČmþina, francouzština, italština a (v omezeném rozsahu též) rétorománština. Ústava dále stanoví, že rozhodovat o vlastním úĜedním jazyku þi vlastních úĜedních jazycích pĜísluší každému z kantonĤ. Rozhodnutí kantonĤ pĜitom musí vycházet z „tradiþního územního rozdČlení jazykĤ“ a rovnČž musí zohlednit existující pĤvodní jazykové menšiny v zemi (þl. 70 odst. 2). 64 Zdroj: Fondation interjurassienne pour la statistique. Dostupné na http://www.fistat.ch/extranet/groups/public/documents/documents/4123249.pdf [cit. 18.3.2011]. 65 Následující informace pocházejí z oficiálních internetových stránek kantonu Jura. Pokud tedy nebude dále uvedeno jinak, všechny uvedené údaje jsou dostupné na http://www.jura.ch/DFCS/EGA/Migration-feminine/Enfants-migrantsScolarisation/Enfants-migrants---Scolarisation.html [cit. 18.3.2011]. 66 ýl. 5 odst. 1 a 2 školského zákona kantonu Jura (Loi sur l’école enfantine, l’école primaire et l’école secondaire). Dostupný na http://rsju.jura.ch/extranet/groups/public/documents/rsju_page/loi_410.11.hcsp [cit. 18.3.2011]. 67 Informace poskytnutá švýcarskými partnery z Institut international des droits de l’enfant bČhem semináĜe, který se uskuteþnil ve dnech 9. a 10.3.2011 v BrnČ. Viz též informace uveĜejnČná na internetových stránkách kantonu Jura, kde se obdobnČ uvádí, že „[u]n service de traduction, mis en place en collaboration avec Caritas Suisse à Fribourg, délègue dans les écoles des traducteurs ou traductrices formé-e-s et sensibilisé-e-s aux aspects scolaires et sociaux de l'intégration dans le tissu scolaire et social régional”. 63
135 cizincĤ), uþitelĤ a školských odborĤ. Výbor pĤsobí pĜi kantonálním orgánu, do jehož pĤsobnosti oblast školství spadá, a má poradní funkci. Jeho úkolem je tedy „radit“ ve všech otázkách spojených se zaþleĖováním dČtí-migrantĤ do obecného vzdČlávacího systému a podílet se na Ĝešení otázek s tím spojených. PĜístup ke vzdČlávání dČtí-migrantĤ v ýeské republice a ve Švýcarsku (resp. v kantonu Jura) tedy vykazuje urþité spoleþné znaky, v mnohých aspektech se však oba pĜístupy od sebe liší. Na rozdíl od Švýcarska není v ýeské republice možnost, aby dČti-migranti navštČvovaly roþní pĜípravnou tĜídu, neexistuje zde systematická úþast zahraniþních zastupitelství a krajanských spolkĤ pĜi organizaci jazykových kurzĤ pro dČti z vlastních zemí a v neposlední ĜadČ ani individuální asistence poskytovaná speciálními pedagogy nebo jinými osobami pĜi zaĜazení dČtí-migrantĤ do bČžných tĜíd. PĜedmČtem dalšího zkoumání proto nutnČ musí být, zda odlišné postupy aplikované ve švýcarském kantonu Jura pĜedstavují dobrou praxi, která by byla hodná následování i v prostĜedí ýeské republiky, þi zda se naopak jedná o praxi špatnou, tj. praxi, kterou je nutné jako nevhodnou odmítnout. Použit k tomu bude výše navržený hodnotící rámec založený na kritériích dosažitelnosti, dostupnosti, pĜijatelnosti a pĜizpĤsobivosti (Pakt) a principech zákazu diskriminace, práva dítČte být slyšeno a nejlepšího zájmu dítČte (Úmluva).
Dosažitelnost vzdČlání Hledisko dosažitelnosti klade dĤraz na dostateþnost prostĜedkĤ, které jsou pro realizaci práva na vzdČlání nezbytné (knihy, personál, výukové programy, finance). Hodnocení procesu vzdČlávání dČtí-migrantĤ z hlediska jeho dosažitelnosti proto vyvolává potĜebu zamČĜit se na otázky typu: •
Mají dČti k dispozici vhodné uþební pomĤcky (napĜ. uþebnice jazyka pro cizince, uþebnice pĜizpĤsobené vČku dítČte, moderní multimediální výukové programy atd.)?
•
Jsou pĜíslušní pedagogové vyškoleni pro výuku národního jazyka jako jazyka cizího? Mají v tomto ohledu nČjaké zkušenosti? Dochází k jejich dalšímu prĤbČžnému vzdČlávání?
Za nejménČ vyhovující je tak na základČ kritéria dosažitelnosti nutné považovat situaci, kdy dítČ-migrant je zaĜazeno do bČžné tĜídy bez jakékoliv individuální asistence. Zda však opatĜení smČĜující k odstranČní neznalosti jazyka, ve kterém je vyuþování vedeno,
136 spoþívá v zaĜazení dítČte-migranta do bČžné tĜídy se zvláštní podporou, ve vytvoĜení pĜípravného zaĜízení doþasné a fakultativní povahy þi v jeho zaĜazení do pĜípravné tĜídy doþasné povahy, není z tohoto hlediska podstatné. Podstatné naopak je, nakolik aplikované opatĜení reflektuje fakt, že dítČ jazyk pĜijímající spoleþnosti neovládá a používá prostĜedky, s jejichž pomocí je možné s daným problémem pracovat. Kritérium dosažitelnosti tak v zásadČ nevyluþuje ani opatĜení spoþívající ve stĜednČdobém umisĢování dČtí do oddČlených tĜíd pro dČti-migranty, pokud se ukáže, že možnost pĜekonat jazykovou bariéru je pro dítČmigranta nejsnazší právČ v rámci tČchto tĜíd.
Dostupnost vzdČlání Jak již bylo uvedeno v pĜedchozí kapitole, požadavek dostupnosti vzdČlání vyžaduje naplnČní tĜí dílþích kritérií, které jej tvoĜí: zákazu diskriminace, fyzické dostupnosti a ekonomické dostupnosti. Také z tohoto hlediska je proto lhostejné, zda opatĜení pĜijatá za úþelem odbourávání neznalosti jazyka pĜijímající zemČ spoþívají v individuální podpoĜe dítČte-migranta v rámci vzdČlávání v bČžné tĜídČ, jeho zaĜazení do pĜípravné tĜídy doþasné povahy þi mají jinou podobu. Otázky, které je nutné si v tČchto pĜípadech klást, jsou následující: •
Dochází k aplikaci jednotlivých opatĜení v souladu se zákazem diskriminace, tj. bez ohledu na rasu, národnost, jazyk, náboženské vyznání a jiných faktorĤ stojících na stranČ dítČte-migranta?
•
Je škola þi jiné zaĜízení, do kterého je dítČ-migrant umístČno, pro dítČ fyzicky snadno dostupné (tj. napĜ. nachází se v blízkosti místa, kde bydlí)? Je-li nutné do takového zaĜízení dojíždČt, nepĜedstavuje nutnost platit jízdné pro rodinu nadmČrnou ekonomickou zátČž?
•
Je tĜeba za urþité vzdČlávací opatĜení, v jehož dĤsledku by si dítČ-migrant mČlo jazyk pĜijímající spoleþnosti osvojit, platit? Nestává se tím dané opatĜení pro dítČ-migranta celkovČ finanþnČ nedostupné?
PĜijatelnost vzdČlání Kritérium pĜijatelnosti hodnotí pĜedevším kvalitativní rozmČr vzdČlávání dítČtemigranta. VzdČlávání lze považovat za pĜijatelné, pokud splĖuje tyto dva požadavky: za prvé -
137 forma, obsah a metody výuky musí dosahovat urþité kvality a za druhé - výuka musí být pro dČti i jejich rodiþe pĜijatelná z hlediska jejich kultury, mravĤ atd. Kritérium pĜijatelnosti vzdČlání je tak úzce spjato s výše uvedeným kritériem dosažitelnosti, nejedná se však o kritéria totožná. Zatímco z hlediska dosažitelnosti vzdČlání je vyžadováno pĜedevším vytvoĜení kvalitního výukového zázemí (prostory, uþební pomĤcky, školení pedagogové atd.), kritérium pĜijatelnosti vyvolává nutnost tyto prostĜedky použít zpĤsobem, který zajistí kvalitu samotného vzdČlávacího procesu. Požadavek pĜijatelnosti vzdČlání tak vede k následujícím otázkám: •
Jakým zpĤsobem probíhá výuka dČtí-migrantĤ v bČžné/pĜípravné/oddČlené tĜídČ? Je tato výuka pĜizpĤsobena situaci tČchto dČtí?
•
Jsou pĜi výuce používány vhodné uþební pomĤcky (napĜ. uþebnice jazyka pro cizince, uþebnice pĜizpĤsobené vČku dítČte, moderní multimediální výukové programy atd.)? Podílejí se na výuce pedagogové s potĜebnou kvalifikací?
•
Je zaĜazení do bČžné/pĜípravné/oddČlené tĜídy pro dítČ-migranta pĜijatelné? Je takovéto zaĜazení pĜijatelné i pro jeho rodiþe?
PĜizpĤsobivost vzdČlání Kritérium pĜizpĤsobivosti klade dĤraz na flexibilitu celého vzdČlávacího procesu. DítČ, jeho schopnost vyjadĜovat se v jazyce pĜijímajícího státu i míra integrace do pĜijímající spoleþnosti se v prĤbČhu þasu vyvíjí, pĜiþemž vzdČlávací proces musí být schopen tyto okolnosti reflektovat a reagovat na nČ. Hodnocení vzdČlávání dČtí-migrantĤ, které daný jazyk neovládají, vyvolává z hlediska kritéria pĜizpĤsobivosti otázky tohoto typu: •
Je výuka v bČžné/pĜípravné/oddČlené tĜídČ dostateþnČ flexibilní, aby odpovídala mČnícím se potĜebám dítČte? Odpovídá míra podpory dítČte zaþlenČného do bČžného školského zaĜízení jeho aktuální potĜebČ asistence?
•
UmožĖuje systém pĜeĜadit dítČ z pĜípravné/oddČlené tĜídy do tĜídy bČžné i v prĤbČhu školního roku?
•
Je možné, aby dítČ absolvovalo þást výuky v bČžné tĜídČ a þást ve tĜídČ oddČlené?
138 Zákaz diskriminace Zákaz diskriminace se jako dílþí požadavek objevuje jak v rámci kritéria dostupnosti aplikovaného na základČ Paktu, tak i jako samostatný princip obsažený v ÚmluvČ. Jak již bylo v podrobnostech uvedeno výše, zákaz diskriminace zaruþený Úmluvou se vztahuje nejen na diskriminaci pĜímou, ale též na diskriminaci nepĜímou. PĜi vzdČlávání dČtí-migrantĤ neovládajících jazyk pĜijímající spoleþnosti je tak nutné nejen vylouþit jakékoliv nerovné zacházení mezi dČtmi navzájem, ale zároveĖ pĜijmout opatĜení, která by existující (materiální) nerovnost mezi dČtmi odstranila. Otázky, které je tĜeba si v tomto ohledu klást, jsou proto následující: •
Má dítČ-migrant, které neovládá jazyk, v nČmž je výuka ve škole vedena, možnost domoci se úþinných podpĤrných opatĜení, jejichž cílem by bylo tuto jazykovou bariéru v maximální možné míĜe neutralizovat (zákaz nepĜímé diskriminace)?
•
Jsou tato podpĤrná opatĜení dostupná za stejných podmínek a ve stejné míĜe všem dČtem-migrantĤm,
které
se
nacházejí
v obdobném
postavení
(zákaz
pĜímé
diskriminace)?
Najít cestu, která by respektovala obČ uvedené formy zákazu diskriminace, však mĤže být v praxi velmi obtížné. Je-li napĜ. dítČ-migrant umístČno v bČžné tĜídČ s tím, že je mu poskytována individuální podpora ze strany speciálního pedagoga þi osoby hovoĜící mateĜským jazykem dítČte, z hlediska zákazu pĜímé diskriminace je nutné, aby takováto podpora byla zajištČna i všem ostatním dČtem-migrantĤm nacházejícím se v analogickém postavení.
68
Na druhou stranu je však zĜejmé, že finanþní prostĜedky vyþlenČné na
individuální asistenci dČtem mohou být omezené a nemusí tak staþit na pokrytí potĜeb všech dČtí-migrantĤ navštČvujících urþitou školu. KromČ toho je bezesporu snazší, zejména v kontextu ýeské republiky, najít osobu hovoĜící mateĜským jazykem dítČte, je-li tímto jazykem napĜ. angliþtina, než pokud je jím jazyk používaný ménČ poþetnou skupinou osob ve vzdálené lokalitČ (napĜ. jazyk paštúnština). 68 Výzkumy provedené mezi samotnými dČtmi opČt ukazují, nakolik negativnČ mohou dotyþní vnímat nerovnomČrné poskytování podpory. Viz napĜ. svČdectví somálského dČvþete navštČvujícího základní školu ve Velké Británii: „[At primary school] I found ... like it was a little bit unfair, because there’s these Turkish girls, ... they find a special teacher for them, but they didn’t find no teacher for me. And she [the teacher] was not even Turkish, she couldn’t understand Turkish. ... I said, ‘At least can I join them?’ but they kept saying ‘No’. I said, ‘Why?’ but they ... tried to find this excuse, that there’s no Somalian books and stuff, ... it’s better if you learn with a Somalian teacher. But I don’t think so, because it’s better if you learn with an English teacher, [because] after you have to speak with English [people], you know.” CANDAPPA, M., op. cit. pozn. 51, s. 267.
139 ěešením uvedeného dilematu nicménČ nemĤže být snížení standardu podpory poskytované nČkterým dČtem-migrantĤm (napĜ. dČtem hovoĜícím více obvyklým jazykem) oproti ostatním dČtem-migrantĤm (zejména dČtem hovoĜícím jazykem ménČ obvyklým) a rozdíl v míĜe poskytované podpory tedy dorovnat tímto zpĤsobem. ByĢ z hlediska zákazu pĜímé diskriminace by takovýto postup mohl obstát,69 ve svém dĤsledku by vedl k odepĜení práva dítČte-migranta na vzdČlání jako takového, a to jak z hlediska jeho dosažitelnosti, tak i z hlediska jeho pĜijatelnosti. S ohledem na zákaz nepĜímé diskriminace je navíc nutné, aby s dČtmi nacházejícími se v odlišném postavení bylo zacházeno odlišnČ, jinými slovy aby intenzita individuální podpory byla pĜímo úmČrná velikosti bariéry, se kterou se dítČ pĜi pĜístupu ke vzdČlání musí vypoĜádat. ěešení „všem stejnČ špatnČ“70 proto nemĤže obstát. Zákaz diskriminace nicménČ nevyžaduje, aby k odstraĖování jazykové bariéry docházelo u dítČte-migranta výhradnČ prostĜednictvím individuální podpory v rámci výuky v bČžné tĜídČ. I když takovýto postup se mĤže jevit jako ideální z mnoha hledisek, z hlediska zákazu diskriminace nic nebrání tomu, aby za úþelem usnadnČní pĜístupu ke vzdČlání bylo dítČ-migrant zaĜazeno spolu s dalšími dČtmi nacházejícími se v analogické situaci do tĜídy oddČlené.71 Podstatné z hlediska zákazu diskriminace je, aby školní docházka dČtí odpovídala jejich zvláštním potĜebám vyplývajícím z jejich znevýhodnČného postavení.72 Pokud se tedy ukáže, že doþasné umístČní dítČte-migranta do oddČlené tĜídy mĤže pĜispČt k jeho rychlejší a snazší integraci do obecného školského systému, požadavek rovného pĜístupu dČtí ke vzdČlání rozhodnČ pĜíslušnému státu nebrání, aby takovýto postup aplikoval. Jestliže by však tento postup nebyl schopen znevýhodnČní dČtí-migrantĤ þelit, to znamená, nevedl by k jejich pozdČjší integraci do bČžných tĜíd a tím i k usnadnČní jejich zaþlenČní do života v pĜijímající spoleþnosti, stal by se takový pĜístup diskriminující a tedy i nepĜípustný.73
Nejlepší zájem dítČte a jeho právo být slyšeno Jak již bylo uvedeno v pĜedchozí þásti tohoto pĜíspČvku, princip nejlepšího zájmu dítČte a jeho právo být slyšeno spolu velmi úzce souvisejí a ve vztahu k právu dítČte-migranta
69
BOBEK, M., op. cit. pozn. 29, s. 14-17. Tamtéž, s. 14. To ostatnČ potvrdil i Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), podle kterého „le choix entre des écoles uniques pour tous, des structures spécialisées ou des structures intégrées avec des sections spécialisées représente un exercice difficile de mise en balance des divers intérêts en jeu“ (ESLP, D.H. v. ýeská republika, þ. 57325/00, rozsudek velkého senátu z 13.11.2007, §205). Žádný z uvedených postupĤ proto nelze odmítnout a priori, ale vždy jen s ohledem na konkrétní okolnosti pĜípadu, jako tomu bylo i v pĜípadČ posuzovaném ESLP. 72 Tamtéž, §207: „[D]ans l'exercice de sa marge d'appréciation en matière d'éducation, l'Etat a tenu compte des besoins spécifiques de ces enfants découlant de leur position défavorisée.“ 73 Srov. analogicky opČt D.H. v. ýeská republika, §207. Blíže k tomuto pĜípadu viz též þlánek Lucie Obrovské v tomto sborníku. 70 71
140 na vzdČlání pĜinášejí urþité shodné požadavky. Tuto skuteþnost reflektuje i výše citované stanovisko Výboru pro práva dítČte, podle kterého „urþit, jaký je nejlepší zájem dítČte, je možné jen v pĜípadČ, že máme úplnou a jasnou pĜedstavu o identitČ dítČte, zejména o jeho národnosti, vzdČlání, etnickém, kulturním a jazykovém pĤvodu, o zvláštních požadavcích vyplývajících z jeho zranitelnosti a jeho potĜeby ochrany.“74 Jinými slovy, proces vzdČlávání dítČte musí odpovídat jeho nejlepšímu zájmu a ten není možné urþit bez toho, aby dítČ bylo slyšeno. Klíþovou otázkou tak v daném pĜípadČ není „Co tvoĜí nejlepší zájem dítČte?“, ale spíše: •
Je dítČti-migrantovi poskytnut dostateþný prostor k tomu, aby se na procesu urþení svého nejlepšího zájmu pĜi výkonu školní docházky mohlo samo podílet?
•
Jsou v rámci školy/tĜídy za tímto úþelem vytvoĜeny nČjaké stálé mechanismy?
To samozĜejmČ neznamená, že dítČ by mČlo samo definovat, co je jeho nejlepším zájmem a jak by jeho školní docházka mČla probíhat. Pouze rozhovor s dotþeným dítČtem však umožní odhalit jeho specifické schopnosti a potĜeby, jejichž znalost je pro urþení nejlepšího zájmu nezbytná. S ohledem na svĤj vČk a duševní vyspČlost by navíc mČlo dítČ být do procesu rozhodování o tom, jaké opatĜení je vhodné v jeho pĜípadČ zvolit, postupnČ zapojováno i pĜímo. DítČ tak mĤže napĜ. samo posoudit, zda upĜednostnit jeho zaĜazení do bČžné tĜídy þi umístČní do tĜídy oddČlené.
Je pĜitom tĜeba mít vždy na zĜeteli, že
kvalifikovaný názor mĤže dítČ vyjádĜit pouze v pĜípadČ, že je o své situaci a možnostech, které se mu nabízejí, informováno a slyšeno zpĤsobem odpovídajícím jeho znalostem þi schopnostem.75 Totéž platí i ve vztahu k rodiþĤm, jejichž názor musí být pĜi stanovení nejlepšího zájmu dítČte ve vzdČlávání rovnČž zohlednČn. Lze tedy uzavĜít, že z hlediska Úmluvy þi Paktu není podstatná forma vzdČlávání, která je za úþelem výuky dítČte-migranta neovládajícího jazyk pĜijímající spoleþnosti zvolena (zaĜazení do bČžné tĜídy, oddČlené tĜídy atd.), ale zpĤsob, jakým k realizaci vybrané formy vzdČlávání v praxi dochází. Žádný z pĜístupĤ uplatĖovaných v ýeské republice nebo ve Švýcarsku (resp. kantonu Jura) proto nelze odmítnout a priori jako takový. Na druhou stranu však není možné pominout ani fakt, že školní prostĜedí, do kterého je dítČ-migrant zaĜazeno, mĤže kvalitu samotného vzdČlávacího procesu významným zpĤsobem ovlivnit, byĢ tato 74 75
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6, op. cit. pozn. 35, §20. ZERMATTEN, J., La Convention des droits de l’enfant vingt ans plus tard, op. cit. pozn. 50, s. 49.
141 souvislost mezi formou vzdČlávání a jeho obsahem nemusí být vždy založena.76 PĜi urþité míĜe zobecnČní, která je však pĜi porovnávání složitČjších systému nezbytná, lze tedy urþit, která z posuzovaných forem vzdČlávání dČtí-migrantĤ v ýeské republice a v kantonu Jura pĜedstavuje dobrou praxi a která špatnou praxi, tj. která pĜispívá k realizaci práva dítČtemigranta na vzdČlání více a která ménČ. Za nejménČ pĜijatelné je z hlediska výše uvedených kritérií nutné považovat opatĜení, které spoþívá v zaĜazení dítČte-migranta do bČžné tĜídy bez jakékoliv individuální podpory (tedy opatĜení, které je bohužel v ýeské republice uplatĖováno nejþastČji). Takovýto pĜístup plnČ vyhovuje pouze kritériím fyzické a ekonomické dostupnosti vzdČlání, neboĢ dítČ je pravidelnČ umisĢováno do spádové školy poblíž svého bydlištČ a výuka je zde bezplatná. Zcela však neguje požadavky vyplývající zejména z kritérií pĜijatelnosti a dosažitelnosti, neboĢ umístČní dítČte-migranta do bČžné tĜídy bez individuální podpory v zásadČ neumožĖuje zohlednit pĜípadné zvláštní potĜeby vyplývající z jeho postavení migranta, vþetnČ neznalosti vyuþovacího jazyka. Výuka v tČchto pĜípadech navíc probíhá na základČ stejných uþebnic, jaké mají k dispozici ostatní žáci, tedy uþebnic neuzpĤsobených potĜebám dČtí-migrantĤ, a až na možné výjimky je zajišĢována pedagogy, kteĜí nemají pro práci s dČtmi-migranty speciální kvalifikaci. ZaĜazování dČtí do bČžných tĜíd bez další asistence se jeví jako nevyhovující též z hlediska zákazu nepĜímé diskriminace, neboĢ tento postup žádným zpĤsobem nepĜispívá k odstraĖování faktické nerovnosti v pĜístupu ke vzdČlání, která se mezi dČtmi ovládajícími jazyk pĜijímající spoleþnosti a dČtmi, které tento jazyk neovládají, nutnČ objevuje. Je rovnČž sporné, nakolik uvedený pĜístup odpovídá nejlepšímu zájmu dítČte-migranta, a to pĜedevším z hlediska možného pĜizpĤsobení se postupnému rozumovému vývoji takového dítČte. Paušální umisĢování dČtí do bČžných tĜíd bez jakékoliv další systematické podpory tak neodpovídá ani kritériu pĜizpĤsobivosti vzdČlání a rovnČž nedává dítČti žádný prostor, aby se ke zpĤsobu, jakým je školní docházka vykonávána, mohlo vyjádĜit. Za dobrou praxi, která je uplatĖována v kantonu Jura (i jinde ve Švýcarsku), je naopak nutné považovat situaci, kdy je dítČti zaĜazenému do bČžné tĜídy poskytnuta individuální podpora. Jak již bylo uvedeno v pĜedchozím odstavci, zaĜazení do bČžné tĜídy pĜedstavuje
76 Jako pĜíklad lze uvést vzdČlávání dČtí-migrantĤ v oddČlených tĜídách doþasné povahy. Takovéto opatĜení bezesporu skýtá pomČrnČ znaþný prostor pro zohlednČní individuálních vzdČlávacích potĜeb dítČte, na druhou stranu, je-li realizováno osobami bez potĜebné kvalifikace a bez náležitých výukových pomĤcek, vede takovéto opatĜení pouze k segregaci dČtímigrantĤ a nikoliv k úþinné realizaci jejich práva na vzdČlání. V takovém pĜípadČ se pak z hlediska Úmluvy i Paktu mĤže jevit jako více vyhovující zaĜazení dítČte-migranta do bČžné tĜídy, kde v dĤsledku denního kontaktu s dČtmi z pĜijímající spoleþnosti mĤže dojít k osvojení si vyuþovacího jazyka, a tedy i plnému zapojení do výukového procesu mnohem dĜíve.
142 zpĤsob, jakým lze nejlépe zajistit dostupnost vzdČlání, neboĢ takovýto postup umožĖuje dítČti navštČvovat školu v bezprostĜední blízkosti svého bydlištČ. K uspokojení zvláštních potĜeb dČtí-migrantĤ a tedy i požadavkĤ vyplývajících z kritérií pĜijatelnosti, dosažitelnosti a pĜizpĤsobivosti vzdČlání pak v tČchto pĜípadech dochází v dĤsledku podpory dítČte poskytované ze strany speciálního pedagoga (v lepším pĜípadČ) nebo jiné osoby, která ovládá mateĜský jazyk dítČte. Tím dochází i k postupnému odstraĖování faktické nerovnosti mezi dČtmi-migranty, které vyuþovací jazyk neovládají, a ostatními spolužáky v plném souladu s nejlepším zájmem dČtí-migrantĤ a zákazem jejich diskriminace. Individualizovaná forma poskytované asistence vytváĜí navíc prostor k tomu, aby dítČ-migrant mČlo možnost uplatnit v rámci výuky své vlastní názory þi požadavky a podílet se tak na urþování zpĤsobu, jakým má být jeho vzdČlávání realizováno. Mezi tyto dva pĜístupy lze následnČ umístit i ostatní vzdČlávací opatĜení uplatĖovaná v ýeské republice a ve Švýcarsku ve vztahu k dČtem-migrantĤm. Z hlediska úþinné realizace jejich práva na vzdČlání lze kladnČ hodnotit zejména možnost dČtí-migrantĤ obývajících kanton Jura navštČvovat jednoletou pĜípravnou tĜídu. PĜedevším je nutné vyzdvihnout, že zapsání dítČte do této tĜídy pĜedstavuje možnost, nikoliv povinnost, a uvedený pĜístup tak ponechává znaþný prostor pro to, aby se dítČ ke zpĤsobu své školní docházky mohlo vyjádĜit a právo na vzdČlání bylo uplatĖováno v souladu s jeho nejlepším zájmem. Na druhou stranu tato praxe zjevnČ nesplĖuje požadavek fyzické a ekonomické dostupnosti vzdČlání, neboĢ v celém kantonu Jura je jediná pĜípravná tĜída a dítČ bydlící na jiném místČ kantonu je tak nucené do této tĜídy dojíždČt. K úþinné realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání jsou do urþité míry schopny pĜispČt též doplĖkové jazykové kurzy. Ty jsou ve Švýcarsku organizovány nČkterými ambasádami a krajanskými spolky pro vlastní státní pĜíslušníky a v ýeské republice státem, popĜ. jím povČĜenými nevládními organizacemi. Problematické na této praxi však je, že jazykové kurzy jsou dostupné pouze nČkterým skupinám cizincĤ a mohou tak vést k situaci diskriminující ostatní dČti-migranty v pĜístupu ke vzdČlání na základČ jejich národnosti þi pobytového statusu.77 Jak bylo rovnČž uvedeno výše, jazykové kurzy organizované ýeskou republikou pro osoby s udČlenou mezinárodní ochranou jsou navíc realizovány na velmi nízké kvalitativní úrovni, v dĤsledku þehož nesplĖují ani požadavky vycházející z kritérií pĜijatelnosti a dosažitelnosti. Také dostupnost tČchto kurzĤ je podstatnČ snížena faktem, že k jejich uskuteþĖování dochází v rámci ýeské republiky pouze v nČkolika vČtších mČstech. 77 Totéž lze konstatovat i ve vztahu k bezplatné jazykové pĜípravČ dČtí-migrantĤ, kterou ýeská republika zajišĢuje pro dČti obþanĤ jiného státu Evropské unie.
143 4. ZávČr VzdČlávání dČtí-migrantĤ se tedy jeví jako komplexní proces vyžadující pĜijetí zvláštních opatĜení ze strany státu i jednotlivcĤ, kteĜí se na tomto procesu pĜímo podílejí. Posoudit, která z tČchto opatĜení pĜedstavují dobrou a která špatnou praxi, pĜitom nemusí být vždy snadné. Nahlížení na vzdČlávání dČtí-migrantĤ jako na realizaci jejich základního (lidského) práva však nabízí možné východisko z této nejistoty: za dobrou praxi je možné považovat každé nediskriminující opatĜení, jehož pĜijetí pĜispívá k tomu, že vzdČlání se stává pro dítČ-migranta dosažitelnČjší, dostupnČjší, pĜijatelnČjší a pĜizpĤsobivČjší. Hledisko, které je tak v tomto pĜípadČ nutné zvolit, je vždy hledisko samotného dítČtemigranta, jehož nejlepší zájem se pro hodnocení pĜíslušného opatĜení stává urþující. Každé pĜijaté opatĜení musí vycházet z pĜístupu k dítČti jako jedineþné bytosti a reflektovat jeho individuální potĜeby. Definovat tyto individuální potĜeby je pĜitom možné pouze ve spolupráci s dotyþným dítČtem, jehož právo být slyšeno ve všech záležitostech, které se jej týkají, musí být v každém pĜípadČ respektováno. Aplikace uvedených
kritérií
na konkrétní
pĜípad
vzdČlávání
dČtí-migrantĤ
neovládajících jazyk, ve kterém je vyuþování vedeno, potĜebu individuálního pĜístupu jen potvrzuje. Za nejménČ vyhovující je tak nutné považovat praxi, kdy dítČ-migrant je bezprostĜednČ po svém pĜíjezdu do pĜijímající zemČ zaĜazeno do bČžné tĜídy bez jakékoliv další podpory. Naopak situace, kdy dítČ-migrant je sice zaĜazeno do bČžné tĜídy, avšak je mu k dispozici individuální asistence ze strany kvalifikované osoby, pĜispívá ze všech zkoumaných opatĜení k realizaci jeho práva na vzdČlání nejvíce. Nutno ovšem zdĤraznit, že z hlediska zmínČných kritérií není dĤležitá ani tak forma, ve které k výuce dítČte-migranta dochází, jako spíše faktická kvalita takové výuky. Ta je samozĜejmČ nemyslitelná, nevyþlení-li na ni stát dostateþné množství finanþních prostĜedkĤ a nevytvoĜí-li za tímto úþelem náležité zázemí. Hlavní tíha odpovČdnosti za kvalitní výuku dČtímigrantĤ však vždy leží na konkrétních jednotlivcích, pedagozích þi jiných školských pracovnících, jejichž osobní postoje a nasazení jsou z tohoto hlediska zásadní. PĜijatý hodnotící rámec je proto nutné aplikovat nejen na obecnou vzdČlávací praxi vykonávanou na úrovni státu þi jeho regionĤ, ale poslouží též jako úþinná pomĤcka pro hodnocení konkrétní þinnosti každé instituce þi jednotlivce, kteĜí se na realizaci práva dítČte-migranta na vzdČlání aktivnČ podílejí.
144
Literatura: ALEXY, R. A Theory of Constitutional Rights. Translated by J. Rivers. New York: Oxford University Press, 2004 FREDMAN S. Antidiskriminaþní právo. PĜeklad T. Kodíþková. Praha: Multikulturní centrum, 2007 HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. 3rd edition. Geneva: UNICEF, 2007 SCHNAPPER, D. Qu’est-ce que l’intégration? Paris: Gallimard, 2007 SUDRE, F. Droit européen et international des droits de l’homme. 8e édition. Paris: Presses universitaires de France, 2006 ZERMATTEN, J. La Convention des droits de l’enfant vingt ans plus tard... Essai d’un bilan. Sion: IIDE, 2010 BEECKMAN, K. Measuring the implementation of the right to education: educational versus human rights indicators. International Journal of Children’s Rights, 2004, vol. 12 BESSON, S. The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children’s Rights, 2005, vol. 13 BOBEK, M. Rovnost jako právní problém. In BOBEK, M., BOUýKOVÁ, P., KÜHN, Z. Rovnost a diskriminace. Praha: C.H. Beck, 2007 CANDAPPA, M. The right to education and an adequate standard of living: Refugee children in the UK. International Journal of Children’s Rights, 2000, vol. 8 CARVALHO, E. Measuring Children’s Rights: An Alternative Approach. International Journal of Children’s Rights, 2008, vol. 16 FREEMAN, M. Why It Remains Important to Take Children’s Rights Seriously. International Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15 FREEMAN, M. Article 3. The Best Interests of the Child. In ALAN, A. et al. A Commentary on the United Nations Convention on the Rights of the Child. Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2007 GRENAROVÁ, R. Interkulturní komunikace, integrace a edukace sociálnČ znevýhodnČných žákĤ-cizincĤ z východní Evropy v Jihomoravském kraji. In NċMEC, J., VOJTOVÁ, V. et al. VzdČlávání žákĤ se sociálním znevýhodnČním. Brno: Paido, 2009 HOPKINS, P., HILL, M. The needs and strenghts of unaccompanied asylum-seeking children and young people in Scotland. Child and Family Social Work, 2010, vol. 15
145 LÜCKER-BABEL, M.-F. Les enfants migrants vus au travers de la Convention relative aux droits de l’enfant. Etrangers, migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001 PERREGAUX, CH. Les systèmes éducatifs confrontés à de nouveaux élèves. Etrangers, migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001 SMITH, A., B. Children and Young People’s Participation Rights in Education. International Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15 ZERMATTEN, J. The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function. International Journal of Children’s Rights, 2010, vol. 18
Ostatní zdroje Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 11. Plans of action for primary education. E/C.12/1999/4, 10.5.1999 Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 13. The right to education. E/C.12/1999/10, 8.12.1999 Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 20. La non-discrimination dans l’exercice des droits économiques, sociaux et culturels. E/C.12/GC/20, 2.7.2009 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5. General Measures of Implementation of the Convention on the Rights of the Child. CRC/GC/2003/5, 27.11.2003 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6. Traitement des enfants non accompagnés et des enfants séparés en dehors de leur pays d’origine. CRC/GC/2005/6, 1.9.2005 Committee on the Rights of the Child. General comment no. 12. The right of the child to be heard CRC/C/GC/12, 20.6.2009 Asociace pro právní otázky imigrace. Studie týkající se zacházení s osobami se zvláštními potĜebami v rámci Ĝízení o mezinárodní ochranČ v ýeské republice. Praha: listopad 2009 BAýÁKOVÁ, M. Analýza stavu výuky þeského jazyka v rámci Státního integraþního programu v období 2007-2010. Praha: UNHCR, 2010 BAýÁKOVÁ, M. Access to Education of Refugee Children in the Czech Republic. Praha: UNHCR, 2009
146
Sub-projekt PF 003: Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
DċTSKÁ PRÁCE A PRÁVO NA VZDċLÁNÍ
Zpracovala: Mgr. et Bc. Lucie Obrovská
147 „School activities do not exclude children from employment, but employment can exclude them from school.“1
1. DČtská práce 1.1. Ochrana pĜed dČtskou prací v kontextu práv dítČte Problematika dČtské práce není v þeské spoleþnosti zásadním tématem. To ovšem neznamená, že není tĜeba o ní vést diskusi. Uvádí se, že je ve svČtČ dokonce 200 milionĤ dČtí2, které se ve vČku, kdy by mČly být vzdČlávány, zabývají prací rĤzného stupnČ obtížnosti. To je zcela enormní þíslo, z nČhož vČtšina bude pravdČpodobnČ pramenit z mimoevropských zemí. Ani zpráva nevládní organizace Amnesty International za rok 2009 neuvádí mezi problémy, které se na poþátku 21. století objevují v lokalitČ Evropy a centrální Asie, dČtskou práci.3 Zákaz dČtské práce je pĜitom pro vývoj dítČte velmi podstatný: dČti zneužívané k práci mají logicky minimální, pokud vĤbec nČjaký, pĜístup ke vzdČlání. Právo na vzdČlání je pĜitom stČžejním pro každé dítČ, je odrazem k jeho jakékoli sociální a profesní integraci. Problematika dČtské práce a poskytování vzdČlání tvoĜí dva aspekty témČĜ téhož problému, jak naznaþuje již citát v úvodu této kapitoly. OstatnČ právČ právo na vzdČlání jako takové a možnosti zamČstnání spojené s kvalitním vzdČláním byly hlavními dĤvody, proþ byl prosazen zákaz dČtské práce.4 V kvČtnu 2010 probČhla v Haagu konference, která byla souþástí kampanČ nazvané „Stop dČtské práci“. V souvislostech s touto kampaní se pĜipomíná, že dČti, které od raného vČku pracují jako levná pracovní síla, nemohou absolvovat dostateþnČ kvalitní vzdČlání.5 VšeobecnČ je, mj. Mezinárodní organizací práce (International Labour Organization, 6
ILO ), uznávána hranice patnácti let jako vČk vzniku pracovnČprávní subjektivity, ale pro nČkteré zemČ platí možnost dČtské práce (dospívajících) již od þtrnácti let. Jinde jsou
1 „VzdČlávání nemĤže dítČ vyĜadit z pracovního trhu, ale naopak zamČstnání mu mĤže znemožnit vzdČlání.“ Lia Fukui. In: Schlemmer, B.: General Introduction, in: Schlemmer, B.: The exploited Child, London, 2000, s. 11. 2 Z nČkterých zdrojĤ Mezinárodní organizace práce (www.ilo.org/public) se dokonce doþteme o následujících poþtech: 250 mil. dČtí pracuje, z nich témČĜ polovina dokonce na plný úvazek. Více jsou k dČtské práci, zejména nebezpeþnČjším typĤm prací, zneužíváni chlapci. OpakovanČ se k tematice dČtské práce jako k jedné z priorit vyjadĜuje také Evropská unie, pĜedevším komisaĜ pro spravedlnost, svobodu a bezpeþnost, který opakovanČ upozorĖuje, že ohroženy prací jsou zejména dČti imigrantĤ. Více viz: ec.europa.eu/ceskarepublika. 3 Srv. Amnesty International report 2009, The State of World´s Human Rights, s. 41. 4 Hanson, K., Vandale, A.: Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003, s. 90. 5 Více informací k této kampani: www.stopdetskepraci.cz. 6 Mezinárodní organizace práce je, vedle aktivit Rady Evropy a Evropské unie, hlavní institucí monitorující stav dČtské práce ve svČtČ. PĜed vznikem organizace v roce 1919 pĜesto již existovaly národní legislativy, podle nichž nesmČly dČti pracovat buć obecnČ anebo nesmČly být zamČstnávány napĜíklad v továrnách nebo jiných nebezpeþných provozech. V Benátkách se zákaz práce dČtí datuje až do 14. století, což je znaþnČ pĜekvapující.
148 schváleny výjimky ještČ nižšího vČku.7 Požadavek stanovení minimální vČkové hranice pro zamČstnávání souvisí dále s tím, že nesmí být státy stanoven níže, než je právními Ĝády stanoven vČk ukonþení povinné školní docházky. Podstatné je dále stanovení odpovídající úpravy pracovní doby a podmínek zamČstnání a koneþnČ je povinností všech státĤ stanovit urþité sankce za zneužití dČtské práce. V rámci þinnosti Mezinárodní organizace práce vzniklo postupnČ devatenáct dohod, které se tematicky dotýkají ochrany dČtí. Vzhledem k jejich speciálnímu zamČĜení nebudou na tomto místČ popisovány všechny. RámcovČ lze uvést, že historicky první z nich byla dohoda, která uvádČla minimální vČk dítČte pro práci v prĤmyslových odvČtvích (z roku 1919). I nČkteré další z uvedeného poþtu dohod se dotýkaly povoleného minimálního vČku pro výkon práce, jakož i noþní práce mladistvých.8 Významná je dohoda z roku 1999 týkající se „nejhorších“, jinými slovy tedy nejnebezpeþnČjších forem dČtské práce. Jde o „ILO Convention on the Worst Forms of Child Labour“ (No. 182). V jejím tĜetím þlánku se uvádí, že mezi nejhorší formy dČtské práce patĜí zejména jakékoli formy otroctví þi obchodování s dČtmi, jejich zneužívání k prostituci nebo pornografii, popĜ. k dalším ilegálním þinnostem typu distribuce drog a koneþnČ obecnČ další práce, které mohou ohrozit morální vývoj dČtí a jejich ochranu.9 Zákaz dČtské práce je stanoven také Úmluvou o právech dítČte. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy o právech dítČte, tedy i ýeská republika, uznávají ve smyslu þl. 32 právo dČtí na ochranu pĜed hospodáĜským vykoĜisĢováním a pĜed vykonáváním jakékoli práce, která pro nČ mĤže být nebezpeþná nebo mĤže bránit jejich vzdČlávání nebo která by škodila jejich zdraví þi tČlesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji. Takové ustanovení je samozĜejmČ v souladu s principem nejlepšího zájmu dítČte, který by mČl být výkladovým stanoviskem pĜi veškerých situacích, kdy je o dítČti rozhodováno.10 V rámci schvalovacího procesu þlánku 32 Úmluvy uþinily nČkteré státy výhradu, tj. neschválily jeho znČní beze zbytku. NapĜíklad Indie ratifikovala Úmluvu s výhradou ve vztahu k požadavku minimálního vČku umožĖujícího dČtskou práci. PrávČ Indie se objevuje na seznamu státĤ, které jsou opakovanČ napomínány Výborem OSN pro práva dítČte
7
Hanson, K., Vandale, A.: Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003, s. 99. Viz také Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 495. 8 Celistvý pohled na tyto dohody pĜináší Implementation Handbook of the Convention on the Rights of the Child, Child Labour, s. 482 a násl. 9 Tamtéž, s. 487. 10 Srv. þl. 3 odst. 1 Úmluvy.
149 (Committee on the Rights of the Child), tj. hlavním orgánem monitorujícím dodržování práv stanovených Úmluvou, pro Ĝadu aspektĤ, které by mČly být napraveny. PodobnČ Výbor kritizuje za nedostateþné zajištČní ochrany dČtí pĜed prací také napĜíklad Mongolsko, Ghanu, Uzbekistán a další zemČ.11 Zákaz dČtské práce je natolik významným principem, že je uvádČn také jinými dokumenty, zejména Evropskou sociální chartou,12 kde podle þl. 7 mají dČti právo na zvláštní ochranu mj. pĜed prací. DČti do vČku patnácti let tak mohou být zamČstnány pouze pracemi, které neškodí jejich zdraví, morálce ani vzdČlávání. Tématu se vČnuje také zákonodárství Evropské unie. DítČtem se pro úþely zamČstnávání rozumí jakákoli fyzická osoba mladší 15 let, popĜ. také fyzická osoba, která nemá ještČ ukonþenou povinnou školní docházku (taková osoba je dítČtem až do ukonþení této docházky).13 Podle þl. 32 Listiny základních práv Evropské unie, v nČmž se spojuje jak ochrana dČtí, tak mladých lidí pĜed pracovní zátČží, nesmí být v žádném právním Ĝádu státĤ EU stanoven možný vČk pro pĜijetí do zamČstnání nižší, než je vČk ukonþení povinné školní docházky.14 HovoĜíme-li na tomto místČ o dČtské práci („child labour“), máme na mysli práci, která je platovČ ohodnocena a která je realizována mimo domov dítČte. PĜitom ale musí být zdĤraznČno, že také dČtské práce konané v domácnosti na pĜíkaz rodiþĤ mohou být zdraví dítČte neprospČšné þi dokonce tČžší než jiné zamČstnávání dČtí. Není proto podstatné, zda lze dítČtem vykonávanou práci nazvat zamČstnáním v tradiþním slova smyslu, nebo ne. Podstatná proto není ani okolnost, kdo mu práci zadává, pĜikazuje apod. StČžejní je, zda je dítČti faktickou mírou práce a zejména pracovními podmínkami zajištČn dostateþný standard.15 Zákaz práce tedy není bezpodmíneþný a absolutní: naopak lze uvést, že rozumná míra manuální i duševní práce je pro dítČ pĜínosem, protože rozvíjí celou Ĝadu jeho kompetencí, vþetnČ kompetencí sociálních. Zákaz postihuje ty oblasti, které jsou pro dítČ nejnebezpeþnČjší: jde tedy pĜedevším o postih práce konané dČtmi pod zákonem stanovenou vČkovou hranicí, zákaz práce, která mĤže ohrozit mentální nebo fyzický rozvoj dítČte, a koneþnČ zákaz výkonu
11
Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 492. Publikována pod þ. 14/2000 Sb. m. s. Ust. § 121 zákona þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 14 Další normou, která se dané problematice vČnuje, je smČrnice Rady þ. 94/33/ES, o ochranČ mladistvých zamČstnancĤ. Uvedená smČrnice se týká zejména stanovené týdenní a denní pracovní doby mladistvých zamČstnancĤ. Naše legislativa je v souladu s požadavky smČrnice, když stanoví omezenou týdenní a denní pracovní dobu pro mladistvé zamČstnance. ýeská republika po dlouhou dobu neratifikovala dohodu Mezinárodní organizace práce þ. 138/1973, o nejnižším vČku, kdy je pĜípustné zamČstnávání. Uþinila tak až v roce 2008. Touto úmluvou je ýR zavázána aktivnČ bojovat proti dČtské práci. Ostatní ustanovení v podstatČ kopírují naše pracovnČprávní pĜedpisy, proto není tĜeba se k nim na tomto místČ více vyjadĜovat. 15 Schlemmer, B.: General Introduction, In: The exploited Child, London, 2000, s. 10, resp. s. 13. 12 13
150 nejzávažnČjších typĤ „práce“, které jsou mezinárodnČ definovány jako otroctví, nevolnictví, obchodování s dČtmi a jiné formy jejich zneužívání. Základními zásadami, kterými má být vedeno veškeré jednání týkající se dČtí, jsou principy nediskriminace, participace, princip práva na pĜežití a zastĜešující princip nejlepšího zájmu dítČte.16 To jsou cíle, které je tĜeba mít vždy na pamČti. ZpĤsoby, jakými jsou uvedené cíle chránČny, jsou zmínČny v úvodu této práce v podobČ tzv. „tĜí P“ – tj. protection, participation, provision. Uvedené cíle a tyto tĜi zásady jsou vzájemnČ velmi úzce propojeny. Tematika ochrany pĜed dČtskou prací svou povahou spadá zejména pod aspekt ochranný: stČžejním bodem podkapitoly bude osvČtlení zákazu dČtské práce, prostĜednictvím kterého je dítČ chránČno pĜed povinností pracovat. V dané oblasti se nevyskytuje ovšem jen prvek ochrany dítČte pĜed neúmČrným pracovním zatížením. Podstatná je také zásada participace: dítČ má být povoláno k vyjádĜení názoru v jakékoli situaci, kdy je vyjádĜení schopno, tedy i v otázce možnosti, popĜ. povinnosti pracovat. Další již zmínČný princip spoþívá ve sledování nejlepšího zájmu dítČte, a to za všech okolností. Uvedený princip lze aplikovat zejména v oblasti rodinných vztahĤ, ale také v námi zkoumané oblasti, tzn. práce a vzdČlání: je nepochybné, že jde o nosný princip veškerého rozhodování o dítČti. Pokud jde o oblast práce, je pochopitelnČ velmi podstatné zajistit nejlepší zájem dítČte na tom, aby mu byl poskytnut nerušený vývoj a odpoþinek: ten je souþástí jeho nejlepšího zájmu. Požadavek na participaci dítČte je otázkou, která se dotýká jak práv jmenovaných v dalších kapitolách této práce, tak otázek zamČstnávání dČtí. DítČ by mČlo být, je-li to možné a rozumné, vyslechnuto ohlednČ svých preferencí. OtevĜení otázky participace dítČte se objevuje v þím dál vČtší míĜe u dČtí s postižením, a to zejména duševním þi mentálním. ObecnČ se u lidí s postižením, tedy nejen u dČtí, stále více zdĤrazĖuje nutnost zajištČní jejich participace na spoleþenském životČ, jakož i na rozhodování o vlastním životČ.17
16 Tato kritéria se s obmČnou objevují þasto a uvádí je také Výbor OSN pro práva dítČte. Ve sborníku z kongresu Spoleþnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (Pardubice, 2005) jsou takovými kritérii vedle statusových práv dále právo na pĜežití a rozvoj, právo na ochranu v jakékoli nepĜíznivé situaci a právo na spoleþenskou participaci dítČte vycházející z jeho nároku na vlastní názor. Je tedy patrné, že ohlednČ základních principĤ ovlivĖujících výklad práv dČtí panuje konsens. Více k tomu viz: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/umluva-o-pravech-ditete-z-roku-1989. I jinde se zdĤrazĖuje možnost participace dČtí jako princip významný právČ pro oblast práce a zamČstnávání. Srv. Hanson, K., Vandale, A.: Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003, s. 132-133. 17 Takový požadavek míĜí na obecnČ vyšší míru zapojení mentálnČ postižených dČtí a jejich rodin do veĜejného života- viz napĜíklad analýza Children with a disability (s. 4) pĜístupná zde: http://www.childsrights.org/html/documents/themes/mcr_handicap.pdf. PodobnČ probČhla v minulém roce þeskou spoleþností debata týkající se umožnČní výkonu volebního práva lidem s postižením (více: http://www.reformaopatrovnictvi.cz).
151 Požadavek participace dČtí bývá pĜitom vyjádĜen jako souhrn nČkolika aspektĤ: dítČ má být ve spoleþnosti, která usiluje o participaci dČtí, vyslyšeno, pĜiþemž projevy jeho postojĤ jsou podporovány, nikoli utlaþovány. DČti jsou také zahrnuty do rozhodovacích procesĤ, na kterých sdílejí nejen urþitá oprávnČní, ale také odpovČdnost.18 Se zákazem dČtské práce je v souladu ustanovení Úmluvy o právech dítČte19, podle nČhož má každé dítČ právo na odpoþinek. Je tak právem kompatibilním s „právem“ dítČte nepracovat. DítČti musí být poskytnut volný þas na odpoþinek, jeho záliby, na to, aby mohlo svobodnČ participovat na rĤzných volnoþasových aktivitách. Odpoþinkem je pĜitom myšlen nejen prostý opak pracovní þinnosti, ale také napĜíklad dostateþný spánek.20 Tímto ustanovením je chránČno také „právo hrát si“. PĜirozenou souþástí dČtství jsou nejrĤznČjší hry: dČti, kterým není z rĤzných dĤvodĤ umožnČno si hrát, trpí následnČ nedostatkem rĤzných sociálních a osobních kompetencí.21 DČti, které nemají dostatek odpoþinku, nejenže nejsou schopné se koncentrovat dostateþnČ na výuku, ale jsou také náchylnČjší k nemocem.22 Lze tedy tvrdit, že nedostatek odpoþinku je dokonce nevhodný z hlediska prevence nemocí jak duševních, tak somatického pĤvodu. Srovnání dvou uvedených ustanovení, a sice zákazu nevhodné þi nadmČrné dČtské práce a práva na odpoþinek, ukazuje na princip nedČlitelnosti lidských práv. Jednotlivá práva dítČte, resp. lidská práva, je tĜeba prosazovat ucelenČ, v souladu.23 Navíc právo na odpoþinek a volný þas je tĜeba vnímat i v tom kontextu, že vzdČlávací instituce po dČtech vyžadují nejen koncentraci ve škole, ale také plnČní domácích úkolĤ. Do þasu, který má být dítČti vymČĜen pro odpoþinek a volný þas obecnČ, nelze plnČní domácích úkolĤ Ĝadit. Další dimenzí fakultativní seberealizace dítČte je pak participace na umČleckých þinnostech: dítČti by nemČlo být bez racionálního zdĤvodnČní zamezováno, aby se úþastnilo umČleckého života.24
18
Smith, A. B.: Children and young people´s participation rights in education. International Journal of Children´s Rights, 2007, s. 148. ýl. 31 Úmluvy. 20 Commentary on the United Nations Convetion on the Rights of the Child, s. 469. 21 Tamtéž. Hrou se pĜitom rozumí taková þinnost dítČte, která není kontrolována dospČlými a která navíc postrádá pravidla. 22 Tamtéž, s. 470. 23 Hanson, K., Vandale, A.: Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003, s. 89. 24 Commentary on the United Nations Convetion on the Rights of the Child, s. 473. 19
152 1.2. Zákaz dČtské práce a povolená þinnost dČtí a mladistvých v þeském právním Ĝádu ýeská republika se zavázala poskytovat dČtem v oblasti práva standard, který zajišĢuje Úmluva o právech dítČte.25 Ve smyslu þl. 10 Ústavy ýR je tĜeba uvést, že uvedená Úmluva má tzv. aplikaþní pĜednost pĜed þeskými zákony. Podle tohoto ustanovení jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je ýeská republika vázána, souþástí právního Ĝádu. Pro pĜípad, že mezinárodní smlouva stanoví jinou úpravu než zákon, použije se ustanovení této mezinárodní smlouvy. Aplikaþní pĜednost by tak mČla napĜíklad Úmluva, která by poskytovala vyšší míru ochrany pĜed dČtskou prací než þeská právní úprava. Práva dítČte uvedená touto Úmluvou se dotýkají také hospodáĜské a sociální oblasti, v rámci které je stČžejní oblastí právČ pracovnČprávní oblast. Podle þeské Listiny základních práv a svobod26 je jedním z nejvýznamnČjších sociálních práv právo každého þlovČka na uspokojení životních potĜeb prací. Je také zajištČn pĜístup k podnikání.27 Pro dospČlou osobu je pĜitom pracovní þinnost stČžejní k tomu, aby mohla uspokojit své potĜeby. U dítČte je tomu naopak: Úmluva o právech dítČte zakazuje dČtskou práci, resp. pĜikazuje smluvním státĤm povinnost ochrany dČtí. Tato povinnost pĜináší závazek státu aktivnČ jednat, jejím obsahem je nutnost vytvoĜení takových národních právních mechanismĤ, které zajistí úþinnou ochranu pĜed dČtskou prací. Již bylo uvedeno, že Úmluva o právech dítČte se problematiky dČtské práce dotýká explicitnČ v þlánku 32. ýeská republika se tak uvedeným þlánkem zavázala pĜijímat þi provádČt opatĜení rĤzné povahy (zákonodárná, správní, sociální a výchovná) tak, aby byly cíle þlánku o zákazu dČtské práce efektivnČ zabezpeþeny. Za tímto úþelem jsou všechny smluvní státy povinny zejména stanovit nejnižší vČkovou hranici nebo hranici pro vstup do zamČstnání. Zakotvení ochrany pĜed dČtskou prací neznamená absolutní zákaz pracovní þinnosti dČtí. I þeský právní Ĝád umožĖuje dČtem podílet se na umČlecké þinnosti (natáþení filmových rolí apod.) þi uplatĖovat svoje nadání v rĤzných oblastech, vþetnČ sportovních výkonĤ. Tyto povolené þinnosti upravuje na zákonné úrovni zákon þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve
SdČlení þ. 104/1991 Sb., o ÚmluvČ o právech dítČte. Zákon þ. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. 27 Listina uvádí tato práva v þlánku 26, odstavci prvním, resp. tĜetím. Uvedené právo získávat prostĜedky na uspokojení životních potĜeb prací pĜitom neznamená nárok konkrétního uchazeþe na pĜijetí do požadované pozice. Tak jako je tomu u jiných základních práv zajištČných Listinou, také právo „na práci“ mĤže být omezováno jen tak, aby bylo šetĜeno jeho podstaty a smyslu, jak Listina uvádí na jiném místČ. Takovým povoleným omezením bude pochopitelnČ také zákaz dČtské práce, který je v rĤzných vČkových hranicích používán snad všemi právními Ĝády svČta. 25 26
153 znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Na vztahy standardnČ pracovnČprávního charakteru se pak vztahuje zákon þ. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „zákoník práce“), který ale dČtskou práci neupravuje. Zákoník práce uvádí, kdo je subjektem pracovnČprávních vztahĤ. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákoníku vzniká pracovnČprávní zpĤsobilost dnem, kdy fyzická osoba dosáhne vČku 15 let. PĜitom s ní zamČstnavatel nesmí jako den nástupu do práce sjednat den pĜedcházející ukonþení její povinné školní docházky. PochopitelnČ je vždy tĜeba dbát zájmĤ dČtí, proto je proti zneužití takové možnosti stanoven právní rámec v podobČ zákona o zamČstnanosti. Lze si pĜedstavit stĜet zájmĤ dítČte v podobČ jeho práva na odpoþinek, na vzdČlání apod. a zájmĤ jeho rodiþĤ, kteĜí mohou být z rĤzných dĤvodĤ motivováni k tomu, aby se jejich dítČ pracovnČ realizovalo. PĜitom se opakovanČ objevuje stanovisko, že dítČ sice mĤže mít i jisté „právo na práci“, ale je zdĤrazĖováno, že nesmí být upĜednostnČno na úkor práva na vzdČlání.28 Není vždy jednoduché formulovat, v þem spoþívá nejlepší zájem dítČte. ýeský ústavní soud se k dané otázce opakovanČ vyjadĜoval, když vyslovil pĜednost nejlepšího zájmu dítČte jako nosného principu, kterému by mČl být za každých okolností pĜikládán zásadní význam.29 DítČ mĤže vykonávat pouze nČkteré þinnosti a jejich výkon podléhá povolovacímu Ĝízení úĜadu práce. Zákon o zamČstnanosti uvádí, že dítČ mĤže vykonávat pouze takovou þinnost, která nenaruší jeho tČlesný, duševní ani morální vývoj, která je pĜimČĜená jeho vČku a není pro nČj nebezpeþná.30 Tento zákon dále zdĤrazĖuje, že výkon þinnosti nesmí být na úkor naplnČní práva na vzdČlání dítČte, þímž sledujeme, že práce dítČte a jeho právo na vzdČlání se mohou ocitnout v kolizi. V takovém pĜípadČ je tĜeba vždy situaci vykládat tak, že pĜednostnČ je tĜeba sledovat vzdČlávání dítČte, tedy dlouhodobou investici do jeho budoucnosti, pĜed krátkodobým výdČlkem. Povolovacímu Ĝízení pĜitom nepodléhá napĜíklad úþast na vystoupeních základní umČlecké školy, kterou dítČ navštČvuje, rĤzné sportovní akce apod. za podmínky, že za nČ dítČ nedostává odmČnu. Naopak zcela jistČ mu bude podléhat podílení se dítČte na þinnostech reklamních, modelingových, vytváĜení urþitých umČleckých dČl apod. V praxi to tedy znamená, že pĜedvádí-li dítČ sportovní þi umČlecký výkon úplatnČ, musí nejprve dojít k povolovacímu Ĝízení, pokud bezúplatnČ, nikoli.
28
Tamtéž, s. 88. Ústavní soud napĜ. konstatuje (nález ÚS IV. ÚS 695/2000), že oddČlení dítČte od rodiþĤ má být vždy až ultima ratio, krajním prostĜedkem, pĜiþemž musí probíhat v souladu se zájmy dítČte. Jakkoli je podle soudu pĜirozené a žádoucí, aby bylo dítČ vychováváno svými rodiþi, nelze pominout, že také dítČ je bytostí s nezadatelnými, nepromlþitelnými, nezrušitelnými a nezcizitelnými právy, která je tĜeba, byĢ proti vlastním rodiþĤm, bránit. V naší otázce lze názor Ústavního soudu vztáhnout právČ na to, že je-li rozhodováno o jeho pĜípadné pracovní þinnosti, mČlo by být také samotné dítČ dotázáno, zda ji chce realizovat. Jak je uvedeno níže, požadují to i pracovnČprávní pĜedpisy. Nález ÚS IV. ÚS 695/2000. 30 Ustanovení § 121 odst. 2 zákona o zamČstnanosti. 29
154 Podstatné je dále pĜipomenout již výše popsanou myšlenku, že u dítČte, které je schopno si utvoĜit vlastní názor, je tĜeba vzít tento názor v úvahu v míĜe odpovídající jeho vČku a rozumové vyspČlosti.31 To je skuteþnost, která je zdĤraznČna nejen þeským právním Ĝádem, ale také þlánkem 12 Úmluvy o právech dítČte, jakož i odbornou literaturou.32 Podle Úmluvy tak není stanoven pouze požadavek na vyslechnutí názoru dítČte v soudním a správním Ĝízení, ale pĜi veškerém rozhodování, které se dotýká jeho práv. Pozornost se jeho názoru musí tedy vČnovat i v otázkách jeho pĜípadné práce, umČlecké þinnosti a podobnČ, pĜiþemž význam jeho stanoviska má být pomČĜován zejména jeho vČkem a „úrovní“33. Dále je tĜeba doložit posudek lékaĜe, jakož i vyjádĜení orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí. PoslednČ uvedené podmínky jsou tedy do právního Ĝádu zavedeny zcela v souladu s výše uvádČným nejlepším zájmem dítČte: þinnost dČtí má sloužit k jejich realizaci, nikoli k výdČlku jeho zákonných zástupcĤ. Navíc vyjádĜení názoru dítČte má být zjišĢováno ve všech pĜípadech, vþetnČ napĜíklad rodinných pomČrĤ, je-li to pĜimČĜené jeho vČku a rozumovým schopnostem. Zákaz dČtské práce není zcela absolutní zejména z toho pohledu, že ve smyslu ustanovení § 31 odst. 4 zákona o rodinČ34 má dítČ povinnost pomáhat svým rodiþĤm, žije-li s nimi ve spoleþné domácnosti. DítČ tedy nemá být pasivním pĜíjemcem péþe rodiþĤ, ale má se uþit manuálním a jiným aktivitám a pracím. Je také povinno pĜispívat na spoleþnou úhradu potĜeb rodiny za situace, pokud má vlastní pĜíjem.35 Zde bychom tedy mohli podotknout, že jak celosvČtový zákaz dČtské práce, tak explicitní ustanovení zákoníku práce se tak vztahuje k zákazu zamČstnanecké práce, nikoli práce jakékoli (v domácnosti, v rámci péþe o majetek školy, pĜi odborném výcviku apod.). Zákoník práce36 upravuje pracovní podmínky nČkterých skupin zamČstnancĤ – pĜedevším žen, mladistvých a zdravotnČ postižených. Jde pĜirozenČ o skupiny zamČstnancĤ, kteĜí z rĤzných dĤvodĤ potĜebují speciální zacházení. Pokud je uchazeþi o zamČstnání patnáct let, resp. ukonþil-li povinnou školní docházku, je možné s ním jako se zamČstnancem uzavĜít 31
Podle ustanovení § 122 odst. 3 písm. c) zákona o zamČstnanosti je v takovém pĜípadČ nutno získat písemný souhlas dítČte. Neznamená to ovšem, že þlánek 12 nebo þlánky následující týkající se svobody projevu zaruþují dítČti právo rozhodovat. Hanson, K., Vandale, A.: Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003, s. 83-84. 33 Takto je výraz „maturity“ z originálního znČní pĜeložen v oficiálním þeském znČní Úmluvy, lépe bychom jej asi definovali jako zralost þi vyspČlost dítČte. Více viz: http://www2.ohchr.org/english/law/pdf/crc.pdf. 34 Zákon þ. 94/1963 Sb., o rodinČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 35 Naproti tomu péþe rodiþĤ o dítČ trvá do té doby, dokud není schopno se o sebe postarat. Pokud má tedy dítČ reálnČ pĜíjem, je povinno pĜispívat rodiþĤm, ale pĜipravuje-li se na budoucí povolání studiem i nadále, po nabytí zletilosti, trvá povinnost rodiþĤ se o dítČ starat. Ta zahrnuje i povinnost uspokojit potĜebu bydlení dítČte (rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR, 33 Odo 1050/2005,C 5712. Naopak, pokud má dítČ trvalý pĜíjem a rodiþe se ocitnou napĜíklad v dĤsledku nemoci v nepĜíznivé situaci, má dítČ taktéž povinnost rodiþĤm pomoci. Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 480. 36 Hlava IV. þásti X. zákoníku práce. 32
155 standardní pracovní smlouvu. Mezi 15. a 18. rokem vČku jde tedy o mladistvého zamČstnance. Pojem nelze pĜitom ztotožĖovat s pojmem zletilost (zletilosti se nabývá standardnČ 18. rokem vČku, výjimeþnČ i dĜíve). Pro zamČstnanecký pomČr mladistvého zamČstnance platí urþitá specifika.
Mezi nejvýznamnČjší specifika zamČstnávání mladistvých zamČstnancĤ patĜí: •
tak jako u osob mladších 15 let také v pĜípadČ mladistvých je tĜeba sledovat, aby byli zamČstnáváni pouze pracemi, které nenaruší jejich fyzický nebo rozumový rozvoj a které pro nČ nebudou škodlivé þi nepĜimČĜené,37
•
zamČstnavatel nesmí mladistvému naĜídit práci pĜesþas nebo práci v noci, které ostatním zamČstnancĤm, tj. dospČlým, naĜídit mĤže (pĜitom platí absolutní zákaz pro noþní práci mladistvých do 16 let, nad 16 let mohou v noci pracovat hodinu a musí navazovat na jejich smČnu),
•
tzv. dohodu o hmotné odpovČdnosti, tj. o odpovČdnosti za manko neboli za schodek, je možno uzavĜít pouze se zamČstnanci od 18 let, tj. nikoli s mladistvým zamČstnancem,
•
výslovnČ jsou pak dány vyhláškou þ. 288/2003 Sb. typy pracovišĢ nebo prací, které jsou pro chránČné skupiny zamČstnancĤ (mimo mladistvé jde o kojící ženy, jakož o ženy obecnČ) zapovČzeny – jde napĜíklad o pracovištČ, která jsou spojena s jednou stabilní polohou, se zmČnami vlastností vzduchu nebo s pĜítomností chemických látek.
37
Podzákonným pĜedpisem, tj. vyhláškou ministerstva zdravotnictví, je pĜitom stanoven seznam prací, které mladiství nesmČjí vykonávat.
156 „Každý, s kým se v životČ potkám, mČ v nČþem pĜedstihuje. Tak se od nČho uþím.“38 2. Právo na vzdČlání 2.1. Charakteristika práva na vzdČlání v mezinárodním kontextu Právo na vzdČlání je coby jedno z nejvýznamnČjších práv každého jedince zakotveno v ĜadČ mezinárodních úmluv: již podle þl. 26 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv39 jde o právo náležející každému dítČti. Uvedené právo je zmínČno dále Listinou základních práv Evropské unie (þl. 14), Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách (þl. 2 I. Dodatkového protokolu k úmluvČ), jakož i Mezinárodním paktem o hospodáĜských, kulturních a sociálních právech (þl. 13). Také na poli práva Evropské unie je vzdČlání vnímáno jako významná hodnota: Listina základních práv Evropské unie zajišĢuje právo na vzdČlání svým þl. 14 odst. 1. StČžejní je pro danou otázku pojetí práva na vzdČlání v ÚmluvČ o právech dítČte, uvedené pĜedevším v þláncích 28 a 29. Tato úmluva zmiĖuje ale právo na vzdČlání i na jiných místech, mj. v þlánku 23 odst. 3, kde se uvádí, že musí být zajištČno právo na vzdČlání také dČtem s postižením, k þemuž je tĜeba vynaložit veškerého úsilí.40 Obecný þlánek 28 Úmluvy pak stanoví zejména rámec pro bezplatné41 a povinné základní vzdČlávání. PĜesto ani v jedenadvacátém století není vzdČlání jistotou, které by se dostávalo všem dČtem.42 Výbor OSN pro práva dítČte zdĤrazĖuje, že pĜi poskytování práva na vzdČlání, podobnČ jako je tomu u dalších práv dČtí, musí být respektováno právo nejlepšího zájmu každého individuálního dítČte. Podle Výboru se tento princip promítá v poskytování vzdČlání tím zpĤsobem, že v centru vzdČlávání musí být vždy dítČ (tj. child-centred education43). Cílem vzdČlávacích systémĤ proto musí být aktivní snaha o rozvoj jeho individuální osobnosti, jeho schopností a talentu s pĜihlédnutím k tomu, že každé dítČ má vlastní charakter, zájmy, schopnosti a edukaþní potĜeby. To je velmi podstatné pro rozvoj inkluzívního pĜístupu ve vzdČlávání, na který je kladen zásadní dĤraz v pĜedkládané kapitole.
38
Ralph Waldo Emerson (1803-1882), americký duchovní, esejista a publicista. Tato jedna z prvních obecných lidskoprávních úmluv byla pĜijata Valným shromáždČním Organizace spojených národĤ dne 10. prosince 1948. 40 Také podle zásady þ. 7 Deklarace práv dítČte z 20. 11. 1959 (New York) má být dítČti poskytnuto právo na vzdČlání a výchova, díky které se stane odpovČdným a platným þlenem spoleþnosti. 41 Bezplatnost vzdČlání pĜitom neznamená skuteþnost, že by žáci þi jejich zástupci mČli právo na to, aby bylo vše, co je pro výuku tĜeba, hrazeno státem. Pl. ÚS 25/94. 42 V roce 1990 bylo na World Summit for Children deklarováno, že bez vzdČlání je 100 milionĤ dČtí, z toho tvoĜí dvČ tĜetiny dívky. In: Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 408. 43 Tamtéž, s. 4. 39
157 Vedle zásady nejlepšího zájmu, který je zohlednČn pĜi interpretaci všech dalších práv dítČte, je dalším stČžejním principem, který se promítá do realizace práva na vzdČlání, také participace dítČte pĜi realizaci jeho práv. Uvedený princip byl zdĤraznČn již v pĜedcházející kapitole. NČkteĜí autoĜi hovoĜí dokonce o naprostém obratu paradigmatu dČtství, pokud jde o otázku participace dČtí: od dĜívČjšího psychologického pojetí dČtství jako etapy socializace a biologického vývoje je patrný obrat k pĜístupu sociologickému, kde je dítČ vnímáno jako aktivní sociální þinitel vytváĜející a iniciující sociální vazby.44 Skuteþnost, že samy dČti žádají o to, aby byly brány vážnČ a aby byly skuteþnČ vyslyšeny v záležitostech, které se jich týkají, se potvrdila v ĜadČ výzkumĤ.45 DítČ samo sice nerozhoduje napĜíklad o tom, v jakém typu školy bude vzdČláváno, nicménČ jeho participace na uskuteþĖovaném vzdČlávání má být realizována v nejvyšší možné míĜe: to nepĜedpokládá pouze oficiální participaci napĜíklad v podobČ studentských rad apod., tj. ve funkci, pĜi níž dochází bČžnČ k rozhodovací þinnosti týkající se vzdČlávání. Participovat mĤže dítČ na vzdČlávacím procesu tehdy, jestliže si tuto potĜebu uvČdomuje pĜedevším pedagog. Takový pedagog nehodnotí pouze objektivní znalosti žáka ve srovnání s jeho spolužáky, ale umí ocenit pĜedevším jeho individuální pokrok a snahu. To je okolnost, kterou potvrdí každý zkušený pedagog. Takový vyuþující dále nejenže vybízí žáky, aby participovali na podobČ vzdČlávacího procesu, ale také od nich žádá zpČtnou vazbu vlastní pedagogické práce. Výbor pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva46 uvádí kritéria, kterých musí každý stát pĜi naplĖování práva na vzdČlání dosáhnout. PĤvodnČ byla vymezena Katarinou Tomaševski, zvláštní zpravodajkou pro právo na vzdČlání jmenovanou Komisí OSN pro lidská
práva.
Jsou
jimi
dosažitelnost,
pĜizpĤsobitelnost (adaptabilita).
47
dostupnost,
pĜijatelnost
(akceptabilita)
a
Dosažitelnost vzdČlání pĜitom znaþí, že je veĜejným
sektorem zajištČn dostatek vzdČlávacích programĤ i finanþních prostĜedkĤ k nim. Dostupnost naproti tomu míĜí na požadavek nediskriminace, jakož i na ekonomickou a reálnou – fyzickou dostupnost. PĤjde tedy o zákaz systematického znemožnČní pĜístupu ke vzdČlání ze strany
44
DítČ je vnímáno jako „social actor in its own rights“. Morrow, V.: Studying children´s everyday worlds: qualitative and creative methods. Stockholm, Sweden, 2007, s. 5. In: Engwall, K., Söderlind, I.: Children´s work in everyday life. Institute for Futures Studies. 45 Smith, A. B.: Children and young people´s participation rights in education. International Journal of Children´s Rights, 2007, s. 161. 46 Právo na vzdČlání je svou povahou právem sociálním. Proto se Výbor vyslovuje mj. k dodržení práva na vzdČlání. 47 Jde o zásady „þtyĜ A“.: availability, accessibility, acceptability a adaptability. Teorii „þtyĜ A“ zdĤrazĖuje jako leitmotiv práva na vzdČlání také Poradní výbor pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ve svém komentáĜi k úmluvČ, s. 23. PĜitom je zdĤraznČno, že právČ akceptabilita a adaptibilita jsou zásady velmi podstatné zejména ve vztahu k dČtem národnostních menšin.
158 veĜejné moci, ale i faktické nastavení ekonomických aspektĤ vzdČlání. Proto se ve všech lidskoprávních dokumentech objevuje požadavek bezplatného základního vzdČlávání. TĜetí kritérium, pĜijatelnost, znaþí mj. okolnost, že dítČti z kulturnČ odlišného prostĜedí musí být poskytováno vzdČlávání právČ s pĜihlédnutím na jeho odlišnost. To je požadavek, jehož dosažení je v þeském vzdČlávání pomČrnČ sporné: napĜíklad romské dČti, které velmi þasto doma hovoĜí romsky, popĜ. etnolektem þeštiny, jsou nuceny se potýkat od nejútlejšího vČku ve škole s þeštinou. Je otázkou, zda je takový postup v souladu s požadavkem pĜijatelnosti. A koneþnČ pojem pĜizpĤsobitelnosti míĜí k tomu, že vzdČlávací systém musí respektovat mČnící se požadavky spoleþnosti, musí být k tČmto zmČnám flexibilní. Zde je tĜeba pĜipomenout, že takovýmto novým požadavkem je inkluzívní pĜístup, který je popsán níže v této kapitole. Proþ náš vzdČlávací systém není zatím s to zajistit požadavek pĜizpĤsobitelnosti, je vysvČtleno níže. Blíže lze k uvedeným þtyĜem požadavkĤm odkázat na kapitolu této práce, která se zabývá dČtmi migrantĤ. Uvedené aspekty pĜedpokládají nikoli jen ochranný, zjednodušenČ Ĝeþeno neaktivní pĜístup státu (stát respektuje právo dítČte na vzdČlání), ale také aktivní složku, tj. protektivní (chrání uvedené právo aktivními zásahy) a povinnost naplĖovat toto právo. 2.2. Zakotvení práva na vzdČlání v þeském prostĜedí V þeském právním Ĝádu je právo na vzdČlání zaruþeno na ústavní úrovni Listinou základních práv a svobod, a to v þlánku 33, odstavci prvém.48 Je pĜitom Ĝazeno mezi práva hospodáĜská, sociální a kulturní. VzdČlání þi vzdČlávání je pro socializaci þlovČka zcela stČžejním procesem. Socializaþní funkci nemá školní docházka jen proto, že poskytuje penzum znalostí, ale také pro své výchovné pĤsobení.49 VzdČlávací proces totiž zahrnuje jak vyuþování, tak výchovu. V angliþtinČ se pĜitom pojmu education používá obecnČ pro vzdČlávací proces, tedy i pro výchovu. Definice používaná organizací UNESCO od roku 1974 chápe vzdČlávání jako kontinuální, ucelený proces socializace, v rámci kterého jsou rozvíjeny schopnosti, postoje a poznání vĤbec.
V této souvislosti je tĜeba pĜipomenout, že podle þl. 25 odst. 2 písm. a) Listiny se zaruþuje právo na vzdČlání v jazyce národnostní menšiny pĜíslušníkĤm národnostních nebo etnických menšin. Podle tohoto ustanovení se tak dČje „za podmínek stanovených zákonem“. Uvedené ustanovení je problematické: v rámci ýeské republiky je více národnostních menšin. Ve smyslu zákona o právech pĜíslušníkĤ národnostních menšin (zákon þ. 273/2001 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ) jde napĜíklad o vietnamskou, ruskou, ukrajinskou, romskou a jiné národnosti. Zdaleka nelze pĜitom tvrdit, že by tČmto menšinám þeský stát zajišĢoval vzdČlávání v jejich jazyce. 49 Zatímco pĤvodní text Úmluvy o právech dítČte uvádí jak v þl. 28, tak v þl. 29 charakteristiku education, v þeském pĜekladu Úmluvy se objevuje v þl. 28 právo dítČte na vzdČlání a v þlánku 29 se hovoĜí o cílech výchovy, tj. nikoli vzdČlání. BČžnČ pĜitom bývá výchova uvádČna jako souþást vzdČlání, a to vedle samotného vyuþování. 48
159 NemĤže jít proto o proces specifikovaný jednoznaþnČ danými aktivitami.50 Jeho cílem nemá být pouze vybavení základními znalostmi a informacemi coby pĜípravy žáka na budoucí povolání. Cíle vzdČlávání „náleží také v rozvoji osobnosti žáka, jeho talentu a schopností tak, aby byl v dospČlosti schopen vést šĢastný život v rámci spoleþnosti“.51 Jedním ze základních principĤ práva na vzdČlání je rovný pĜístup k jeho poskytování všem dČtem bez rozdílu. Všem dČtem má být tedy poskytováno kvalitní vzdČlání, které bude odpovídat vzdČlávacímu potenciálu každého žáka. Tento princip je zcela v souladu s inkluzívním vzdČláváním, podle kterého se má všem dČtem dostávat srovnatelnČ kvalitního vzdČlání. De iure je zásada rovného pĜístupu ke vzdČlání tímtéž: všechny dČti se mají vzdČlávat spolu, odpovídá-li to jejich nejlepšímu zájmu, a nikdo nesmí být diskriminován tím, že by mu bylo nabízeno vzdČlání podĜadné úrovnČ. Problematika inkluzívního pĜístupu ve vzdČlávacím systému a zákazu diskriminace je pĜedmČtem následujících podkapitol. PĜesto se jeví jako podstatné uvést již na tomto místČ, že se objevují kritické hlasy, podle kterých není dostateþnČ jasnČ stanovena preference individuální integrace žákĤ s jakýmkoli typem znevýhodnČní na základní škole. Obecný pĜíkaz nediskriminovat totiž ne vždy dostaþuje: explicitní stanovení smČĜování vzdČlávání k inkluzi by pĜineslo jasnČjší vyjádĜení preferovaného pĜístupu ve vzdČlání, protože pouhý zákaz diskriminace ipso facto neobsahuje pozitivní závazek státu vytvoĜit podpĤrná opatĜení všem žákĤm: výslovná preference inkluze by v tomto smČru byla pĜesnČjší.52 Právo na vzdČlání je dále konkretizováno školským zákonem a souvisejícími pĜedpisy. Na tomto místČ je tĜeba pĜipomenout, že souþástí vzdČlávacího procesu není jen základní, stĜední (odborné) a vysoké školství, ale také pĜístup k pĜedškolnímu vzdČlávání, byĢ je poskytováno na rozdíl od povinné docházky na základní škole fakultativnČ. Do rámce školského zákona53 totiž spadá také pĜedškolní vzdČlávání. PrávČ v otázce vzdČlávání etnických menšin þasto hraje tato fáze vzdČlávání jednu z klíþových rolí: aĢ již ve smyslu socializaþním, tak ve vztahu k pĜekonání pĜípadných jazykových bariér dČtí etnických minorit. ýasto je proto pĜi hledání pĜíþin školního neúspČchu zdĤrazĖován význam pĜedškolního vzdČlávání.54 50
Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 411. KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy ze dne 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1, s. 2. Také zpráva Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006 (ACFC/25DOC(2006)002) uvádí, že právo na vzdČlání a jeho poskytování musí být zakotveno jasnými a koherentními normami (s. 16 komentáĜe). Je tedy otázkou, zda je právní úprava v tomto smyslu jednoznaþná a dostaþující, když pĜednost individuální integrace stanoví pouze podzákonný pĜedpis, navíc za podmínek, kdy to odpovídá možnostem školy. 53 Tj. zákon þ. 561/2004 Sb., o pĜedškolním, základním, stĜedním, vyšším odborném a jiném vzdČlávání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, který je úþinný od 1. ledna 2005. 54 Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 424425. 51 52
160 Cílem následujícího textu není souhrnný pĜehled o vzdČlávacím systému ýeské republiky, ani popis organizace þeského vzdČlávání. Je koncipován pĜedevším se zámČrem poukázat na problémy, které v praxi ýeské republiky i jiných zemí pĜináší realizace principu rovného pĜístupu ke vzdČlání.
2.3. Rovný pĜístup ke vzdČlání Bez dosažení kvalitního vzdČlání je témČĜ nemožné získat naplĖující, zajímavé zamČstnání, které je zásadním faktorem životní úrovnČ a významným indikátorem seberealizace každého þlovČka. To je velmi podstatné ve vztahu k národnostním menšinám: v ĜadČ zemí, bohužel také v naší spoleþnosti, je bČžnou skuteþností, že etnické menšiny dosahují z rĤzných pĜíþin nižšího vzdČlání než majoritní populace, nezískávají dobĜe placené zamČstnání a potýkají se naopak s velkou mírou nezamČstnanosti. Tyto okolnosti vedou k vČtšímu výskytu sociálnČ patologického chování a prohlubuje se sociální exkluze. Uvedeným aspektem je zcela zásadnČ ovlivnČn spoleþenský status menšin a míra jejich sociální participace. Vyšší míra zapojení do profesního a kulturního života ovlivĖuje celkový psychický stav konkrétního þlovČka. Ze zahraniþí víme, že urþitá, zejména etnická menšina zaþne být majoritní populací vnímána pozitivnČ až tehdy, kdy její pĜíslušníci získávají pozice tradiþnČ spoleþensky prestižní (vČdec, soudce, policista, lékaĜ apod.). RĤzným menšinám je z tohoto dĤvodu poskytována rĤzná míra vyrovnávacích opatĜení, popĜ. tak zvaných afirmativních akcí. Laicky se nČkdy setkáme s termínem „pozitivní diskriminace“55. PrávČ s ohledem na tuto skuteþnost je následující kapitola týkající se práva na vzdČlání orientována zejména na rovnost pĜístupu ke vzdČlání pro všechny dČti. Právo na vzdČlání a rovný pĜístup k jeho poskytování jde tedy ruku v ruce s právem na výkon povolání þi zamČstnání. Princip nediskriminace v oblasti vzdČlávání je zdĤraznČn nČkolika mezinárodními dokumenty, a logicky tedy i þeskou právní úpravou. Tento princip nalezneme v Evropské úmluvČ o lidských právech a základních svobodách, jakož i v ÚmluvČ UNESCO proti diskriminaci ve vzdČlávání, která byla pĜijata v roce 1960 v PaĜíži. PoslednČ uvedená Úmluva definuje obsah pojmu diskriminace, ale nevČnuje se vzdČlávání dČtí napĜíklad se zdravotním postižením. Dále je podle závČrĤ Výboru pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva souþástí
55 Velmi zajímavým je napĜíklad opatĜení právních ĜádĤ nČkterých státĤ USA, podle nČhož tvĤrci filmĤ museli do rolí tradiþnČ kladnČ vnímaných profesí obsazovat herce afroamerického pĤvodu (lze si všimnout jejich výrazného poþtu v rolích vyšetĜovatelĤ, policistĤ, soudcĤ apod.). Uvedené opatĜení je dĤvodné: mediální obraz urþité menšiny je zcela stČžejním faktorem jejího vnímání majoritou.
161 minimum core, tj. minimálního základu vzdČlání, povinnost zajištČní pĜístupu k veĜejným vzdČlávacím institucím na nediskriminaþním základu.56 Také podle jiné mezinárodní úmluvy, a sice podle þl. 12 odst. 3 Rámcové úmluvy o ochranČ národnostních menšin57, jsou státy, které Úmluvu ratifikovaly, povinny podporovat rovnost pĜíležitostí v pĜístupu pĜíslušníkĤ národnostních menšin ke vzdČlání na všech úrovních. To tedy znamená pozitivní závazek, závazek aktivního jednání. Stát a pĜedstavitelé škol jsou povinni aktivnČ hledat a vytváĜet možnosti, za kterých bude umožnČno plnohodnotné vzdČlání jakkoli znevýhodnČným dČtem. Interkulturní, nebo popĜ. multikulturní pĜístup je pĜitom považován za klíþový: podle Poradního orgánu pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin jsou zásadními cíli podpora multikulturní a mezikulturní perspektivy ve vzdČlání a rovné pĜíležitosti v pĜístupu ke vzdČlání.58 Zákaz diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání lze nalézt kromČ mezinárodního zakotvení i ve více pĜedpisech þeského právního Ĝádu. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona je vzdČlání založeno na rovném pĜístupu každého obþana ýR nebo EU bez jakékoli diskriminace.59 PĜístup ke vzdČlání je dále oblastí, která je sledována antidiskriminaþním zákonem, tedy zákonem þ. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací. To znamená, že pokud je namítána diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání, mohou být uplatnČny nároky ve smyslu tohoto zákona.60 Lze tak žádat upuštČní od diskriminaþního jednání, odstranČní následkĤ tohoto jednání, jakož i pĜimČĜeného zadostiuþinČní za zpĤsobenou újmu. Ve smyslu § 2 písm. a) školského zákona je stČžejní zásadou vzdČlávacího systému rovný pĜístup ke vzdČlání: je tĜeba ho tedy aplikovat i na pĜedškolní vzdČlávání. Jednotlivé dČti (jejich zákonní zástupci) nemají sice právní nárok na pĜijetí do konkrétní mateĜské školy, ale zejména vzhledem k nedostatku míst v mateĜských školách, s nímž se potýká Ĝada þeských
56
CESCR, General Comment No. 13. Right to education, odst. 57. Ve Sbírce zákonĤ je publikována jako sdČlení ministerstva zahraniþních vČcí þ. 96/1998 Sb. KomentáĜ Poradního orgánu pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006, s. 10. 59 Školský zákon pĜitom uvádí trochu jiné diskriminaþní, tj. zakázané dĤvody než antidiskriminaþní zákon. Výþet diskriminaþních dĤvodĤ ve školském zákonČ je oproti antidiskriminaþnímu zákonu tzv. otevĜený (demonstrativní), neboĢ je zakázána diskriminace z dĤvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, etnického nebo sociálního pĤvodu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo na základČ jiného postavení obþana. Školský zákon tak zakazuje jakoukoli diskriminaci, zatímco z antidiskriminaþního zákona lze dovodit pouze diskriminaci na základČ pohlaví, rasy, etnika þi národnosti, víry nebo svČtového názoru, sexuální orientace, zdravotního postižení nebo vČku. Koncepce diskriminace je tedy v antidiskriminaþním zákonČ užší. 60 Ust. § 1 odst. 1 písm. i) a ust. § 10 odst. 1 zákona. Je tĜeba uvést i trestní zákon (zákon þ. 40/2009 Sb.), - diskriminace mĤže být i trestným þinem. Ve smyslu ustanovení § 402 trestního zákona bude ten, kdo uplatĖuje apartheid, segregaci þi jinou diskriminaci založenou mj. na etnicitČ, potrestán odnČtím svobody až na dvanáct let. Diskriminace na základČ pĜíslušnosti k etniku je tedy trestná. 57 58
162 rodiþĤ v posledních letech, je tĜeba pĜipomenout, že Ĝeditelé mateĜských škol musí pĜi výbČru dČtí do školky dodržovat právo na rovné zacházení.61 Jelikož je pĜístup k pĜedškolnímu vzdČlávání souþástí pĜístupu ke vzdČlání obecnČ a ten je chránČn zákazem diskriminace, je tĜeba uzavĜít, že každé dítČ má právo na rovný pĜístup k pĜedškolnímu vzdČlávání. Již v názvu školského zákona se totiž objevuje okolnost, že se vztahuje jak na základní, stĜední a vyšší odborné vzdČlávání, tak na vzdČlávání pĜedškolní. Všechny zásady, které mají být respektovány pĜi poskytování základního a stĜedního vzdČlávání, musí být aplikovány také ve fázi pĜedškolního vzdČlávání. A to pĜesto, že na vzdČlávání v konkrétní mateĜské škole neexistuje právní nárok. Je sice na správním uvážení Ĝeditele školky, které dítČ ke vzdČlávání pĜijme, ale musí dodržovat zákaz diskriminace. ěeditel je pĜi rozhodování omezen pĜedpisy pouze tím, že pĜednost musí dát dítČti ve vČku pĜedcházejícím povinné školní docházce a dále dČtem, které bydlí v obci školky. Skuteþnost, že rozhodnutí o pĜijetí ke vzdČlávání je tĜeba chápat jako klasické správní rozhodnutí, u nČhož je tĜeba uvést všechny náležitosti, potvrzuje také Nejvyšší správní soud, a to na všech úrovních, tj. od pĜedškolního vzdČlávání až po terciární školství.62 2.4. Inkluzívní vzdČlávání a realita þeského školství 2.4.1. Pojem inkluzívního vzdČlávání Pojmy inkluze, popĜípadČ integrace,63 jsou stČžejními pojmy souþasného smČĜování vzdČlávání. Zatímco integrací povČtšinou chápeme faktické zaþlenČní znevýhodnČného dítČte do hlavního vzdČlávacího proudu, inkluze je konceptem, v rámci kterého jsou školství, a vĤbec spoleþnost pĜipraveny na odlišnost a priori. Jde tedy o stav, kdy se jedinec rodí do spoleþnosti akceptující a pĜijímající jeho specifika a odlišnosti.64 Zkušenosti se vzdČláváním jakkoli znevýhodnČných dČtí se pĜitom znaþnČ rĤzní: tradiþnČ jako silnČ inkluzívnČ zamČĜené bývá hodnoceno mj. školství státĤ severní Evropy. O problematice vzdČlávání znevýhodnČných dČtí v jiných zemích je struþnČ pojednáno v podkapitole 2.5.
61
Tuto okolnost zdĤraznil v jednom ze svých doporuþení také veĜejný ochránce práv: http://www.ochrance.cz/diskriminace/doporuceni-ochrance/. Nejvyšší správní soud uvedl, že také rektor vysoké školy musí své rozhodnutí o pĜezkoumání rozhodnutí o nepĜijetí uchazeþe o studium náležitČ odĤvodnit. V opaþném pĜípadČ je takové rozhodnutí neplatné (sp. zn. 2 As 37/2006-63). 63 Na tomto místČ je ovšem budeme zamČĖovat, resp. používat spíše pojmu inkluze. Zejména z toho dĤvodu, že dokonce rĤznými vČdními obory jsou oba pojmy používány s odlišnostmi: napĜíklad pokud porovnáme význam obou pojmĤ v sociologii s bČžným použitím v rámci pedagogických vČd, zjistíme, že se skuteþnČ liší. 64 Bazalová, B.: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v evropských zemích, s. 5. Vydáno také knižnČ: Bazalová, B.: VzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. 1. vydání. Brno: Masarykova universita, 2006, 188 s. 62
163 ObecnČ bychom mohli inkluzívní vzdČlávací systém popsat jako takový, který realizuje každému dítČti podporu, kterou potĜebuje. K realizaci podpory dochází pĜitom u jakéhokoli dítČte s jakoukoli specifickou potĜebou. VytvoĜení nČkolika legislativních kategorií žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami, tak jak je zná þeský školský zákon, proto není v uvedeném pojetí ideální. Podle v souþasnosti úþinného školského zákona je dítČtem se speciální potĜebou dítČ s urþitým typem zdravotní indispozice, popĜ. sociálního handicapu. Inkluze jako koncept ale pĜedpokládá pestrost a individualitu, pĜedpokládá tedy, že každé vzdČlávané dítČ je individuum, a tak v podstatČ každé mĤže mít urþitou vzdČlávací potĜebu. Lhostejno, zda jde o mimoĜádnČ nadané dítČ nebo dítČ, které naopak potĜebuje k uspokojivým výsledkĤm podporu.65 Spoleþenský pĜínos inkluzívního pĜístupu spoþívá zejména v tom, že je na odlišnost pĜipraven, neboĢ ji vnímá jako zcela pĜirozenou souþást našeho života. Inkluzívních cílĤ pĜitom bývá dosahováno rĤznými zpĤsoby. Nalezneme napĜíklad školy, které sice vzdČlávají v pĜedmČtech orientovaných na znalosti dČti s postižením oddČlenČ od dČtí bez postižení a za pomoci speciálních metod, ale v pĜedmČtech a výchovách, jako jsou tČlesná, výtvarná nebo hudební, jsou všichni žáci vzdČláváni spoleþnČ. Jsou dále systémy, kde je témČĜ stoprocentní inkluze: všechny dČti, snad až na výjimky nejtČžšího fyzického a mentálního postižení, se vzdČlávají spolu. OdpĤrci inkluze þasto naznaþují, že v takovém systému musí nutnČ dojít ke snížení kvality výuky a kompetencí „zdravých“ žákĤ66. Inkluze není pojmem právním: v þeských školských pĜedpisech se uvádí spíše pojmy individuální a skupinové integrace, a to zejména provádČcími pĜedpisy ke školskému zákonu (na prvním místČ jde o vyhlášku þ. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zaĜízeních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a o vyhlášku þ. 73/2005 Sb. o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ). Vyhláška o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami stanoví v ustanovení § 3 odst. 4, že odpovídá-li to potĜebám a možnostem žáka a podmínkám a Definicí inkluze je celá Ĝada. Jde o pojem nikoli právní, ale sociologicko-pedagogický. Inkluze se pĜesto objevuje v zahraniþních školských pĜedpisech. Naproti tomu þeský školský zákon nebo jeho provádČcí vyhlášky hovoĜí o integraci ve vzdČlávání. ýasto se pĜitom vztah obou tČchto pojmĤ vysvČtluje tak, že zatímco integrace znamená vþlenČní konkrétního žáka za pomoci urþitých podpĤrných opatĜení do kolektivu bČžné tĜídy na bČžné základní škole, inkluzívní prostĜedí je takové, které s odlišností a priori poþítá, a tudíž je na ni pĜedem pĜipraveno: samotné prostĜedí je vytváĜeno tak, že odlišnost je v nČm pĜirozeností: odlišnost není vnímána jako handicap, ale jako pĜínos. 66 To jsou ovšem domnČnky, které se nepodaĜilo prokazatelnČ potvrdit exaktními výzkumy. Pro bližší informace lze doporuþit mj. Institut výzkumu inkluzívního vzdČlávání pĜi Pedagogické fakultČ Masarykovy univerzity v BrnČ. Ucelený pohled na nČkolik vzdČlávacích systémĤ a jejich zkušenosti s inkluzí podává také pĜíspČvek: Bazalová, B.: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v evropských zemích, Masarykova universita, vydáno také knižnČ: Bazalová, B.: VzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 188 s. 65
164 možnostem školy, musí být tento žák pĜednostnČ vzdČláván formou individuální integrace na bČžné základní škole. PĜednost principu integrace namísto podpory speciálního školství je zde tedy dána, ovšem za urþitých okolností. Problémem totiž zĤstává dovČtek uvedeného ustanovení, neboĢ škola mĤže zdĤvodnit odmítnutí dítČte právČ s ohledem na nedostateþné podmínky ve škole. Uvedenou úpravu je proto tĜeba podrobit kritice, navíc preference inkluze je natolik zásadní otázkou, že nemá být Ĝešena pouze provádČcími pĜedpisy, ale také samotným školským zákonem. Naproti tomu na mezinárodní úrovni je explicitní pĜíkaz inkluzívního vzdČlávání na všech stupních vyjádĜen mj. Výborem pro práva dítČte, který uvádí, že stát je povinen inkluzi zajistit jako samozĜejmou souþást práv dČtí s postižením.67 Nejen þeské školské pĜedpisy, ale také mezinárodní dohody, jimiž je ýeská republika vázána, smČĜují k inkluzívnímu vzdČlávání, aniž by tento výraz výslovnČ používaly. Ve školském zákonČ se uvádí, že jednou z hlavní zásad je zohlednČní individuálních potĜeb každého žáka, jakož i naplnČní jeho nejširšího vzdČlávacího potenciálu. To jsou indicie jednoznaþnČ smČĜující k inkluzívnímu pĜístupu: dítČ s postižením se nauþí více, bude-li vzdČláváno se svými vrstevníky bez postižení, než když bude po celé dČtství pouze v kolektivu dalších zdravotnČ postižených dČtí. KromČ toho þlánek 29 Úmluvy o právech dítČte uvádí, že výchova (resp. vzdČlávání, viz pozn. þ. 49) dítČte by mČla vést k co nejširšímu rozvoji jeho rozumových a jiných schopností. K obsahu tohoto þlánku Úmluvy o právech dítČte je tĜeba uvést, že cíle vzdČlání v nČm uvedené jsou srovnatelné s cíli níže popisované reformy þeského školského systému. Ve smyslu þl. 29 odst. 1 písm. b) Úmluvy má vzdČlávání smČĜovat k posilování úcty k lidským právĤm a svobodám a má také pĜipravovat dítČ na zodpovČdný život v duchu snášenlivosti a tolerance k menšinovým skupinám. Jde o principy, jejichž význam je po pĜijetí nového školského zákona pĜi výuce znaþnČ posílen, a to zejména prostĜednictvím prĤĜezových témat. Snášenlivost a tolerance jsou prvotními pĜedpoklady eliminace diskriminaþních projevĤ ve spoleþnosti. Jde proto o základní hodnoty, kterým by mČla být pĜi vzdČlávání vČnována mimoĜádná pozornost: budoucí generace budou žít ve velmi rozmanitém svČtČ, proto je tĜeba uþit je porozumČní jednotlivým menšinovým názorĤm a jevĤm, zvláštČ v dobČ, kdy narĤstají rĤzné extremistické proudy. Jakými dalšími mechanismy by mČla školská reforma pĜispČt k inkluzivnímu pojetí a toleranci pĜi výchovČ, je nastínČno v následujících þástech.
67
Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 335.
165 2.4.2. Školská reforma jako nástroj smČĜující k cílĤm inkluze Školská reforma doprovázená pĜijetím nového školského zákona mČla jak z pohledu systémového, tak didaktického napomoci inkluzi. NástrojĤ, které k tomu mČly vést, bylo více. Došlo ke zmČnČ celé koncepce základního vzdČlávání názvy škol poþínaje a vytvoĜením rámcového vzdČlávacího programu konþe. Podle pravidelných zpráv, které ýeská republika zpracovává k naplnČní Úmluvy o odstranČní všech forem rasové diskriminace (CERD), je v otázce zkvalitnČní vzdČlání dČtí etnických minorit podnikána skuteþnČ celá škála opatĜení.68 Problémem nicménČ zĤstává, že efektivitu naplĖování níže popisovaného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva o nadmČrném poþtu romských žákĤ v bývalých zvláštních školách nelze exaktnČ sledovat: veĜejná správa nemá nástroje k tomu, aby mohla sledovat údaje o etnickém þi národnostním složení žákĤ v jednotlivých školách, protože þeský právní Ĝád, na rozdíl od mnohých zahraniþních právních ĜádĤ, neumožĖuje sbČr adresných etnických dat.69 Není tedy možné pĜesnČ sledovat, zda dochází k postupnému nárĤstu dČtí romského pĤvodu v standardních základních, nikoli speciálních školách (je povoleno sbírat pouze neadresné údaje o etnicitČ žákĤ bez vazby na jejich jméno). OpatĜení realizovaná v souvislosti se školskou reformou mají pĜesto v mnohém podporovat téma vzdČlávání znevýhodnČných žákĤ. Školám je mj. poskytnut vČtší prostor v tom, co a jakým zpĤsobem chtČjí vyuþovat. Dále došlo k zavedení institutu dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami a možnosti vytvoĜení individuálního vzdČlávacího plánu pro každé jednotlivé dítČ (školský zákon z 80. let minulého století znal individuální plán také, ale pro mimoĜádnČ nadané žáky). K tČmto jednotlivým krokĤm reformy lze uvést následující. Jednak se úþinností nového školského zákona, tedy poþátkem roku 2005, zrušily zvláštní školy. Je tedy tĜeba pĜedeslat, že došlo ke sjednocení názvĤ škol rozdílného zamČĜení právČ v duchu integrovaného školství: napĜíštČ se mají všechny dČti vzdČlávat spolu, v základních školách.70 FormálnČ se všechny dnešní školy nazývají základními školami, neexistují již tedy 68
Tyto dílþí kroky se sice objevují ve zprávČ k naplnČní Úmluvy za rok 2010, ve skuteþnosti je ale témČĜ nemožné sledovat jejich reálný dopad. Zavedení multikulturní výchovy do výuky je napĜíklad uvádČno coby nástroj proti vzrĤstajícímu extremismu ve spoleþnosti. Je ale tĜeba poznamenat, že školy se þasto zhostily této povinnosti neodbornČ, popĜ. dost formalistickým zpĤsobem. K tomu více: Obrovská, L., Kusá, O.: Multikulturní výchova jako souþást vzdČlávacího systému þeského školství a její hodnotové zamČĜení: závČry výzkumu Ligy lidských práv. In Etika ve vČdách o výchovČ, sborník ze 17. konference ýeské pedagogické spoleþnosti, Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2010. od s. 212-221. Multikulturní výchova pĜitom pĜedpokládá nikoli jen odbornou zdatnost vyuþujícího a didaktické schopnosti: je specificky nároþná k osobním postojĤm a preferencím samotné uþitelovy osobnosti. K opatĜením viz In: International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination, s. 21 22, z 9. 8. 2010 (http://www2.ohchr.org/english/bodies/cerd/cerds79.htm). 69 V úvahu pĜichází sbČr tzv. neadresných dat. K tomu více v systémovém doporuþení Ligy lidských práv, pĜístupné zde: http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-4-p4. 70 Podle ustanovení § 185 odst. 3 je „zvláštní škola podle dosavadních právních pĜedpisĤ základní školou podle tohoto zákona. Pomocná škola podle dosavadních právních pĜedpisĤ je základní školou speciální podle tohoto zákona.“ Podle tohoto ustanovení je tedy zrušen název zvláštních škol, které jsou propĜíštČ základními školami, zatímco se objevuje nový termín v podobČ základních škol speciálních (bývalých pomocných škol). Praxí pĜesto zĤstává, že dosavadní zvláštní školy byly
166 zvláštní školy. MČlo dojít k postupné transformaci bývalých zvláštních škol, nikoli k jejich okamžitému zrušení. Realita je nicménČ nabíledni: zmČnil se pouze oficiální název, pĜiþemž charakter výuky se zmČnil jen pramálo. Nabízí se pak otázka, jaký význam uvedená zmČna má. Je tĜeba uvést, že hlavní informaci o podobČ vzdČlávání konkrétního dítČte nepĜedstavuje název školy, v níž je dítČ vzdČláváno, ale typ studijního programu. Žák totiž mĤže být vzdČláván podle rámcového vzdČlávacího programu základního vzdČlávání nebo podle pĜílohy téhož rámcového programu, která byla vytvoĜena pro dČti s lehkým mentálním postižením. Pro žáky se závažnČjší formou postižení je pak uþivo logicky redukováno prostĜednictvím programu pro základní školu speciální. Vzhledem k tomu, že také na speciální škole (vČtšinou bývalé zvláštní) je možno v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami vzdČlávat urþitý poþet dČtí, které nemají zdravotní ani jiný handicap71, je v dĤsledku možné, že nČkteré dČti vzdČlávané podle této pĜílohy rámcového vzdČlávacího programu budou zaĜazeny do klasické základní školy, nČkteré ale do speciální. V dĤsledku je tedy možné potkat žáka vzdČlávaného podle pĜílohy na základní škole, zatímco zdravého žáka vzdČlávaného podle standardního rámcového programu na bývalé škole zvláštní.72 Tato okolnost je reflektována i šetĜeními ýeské školní inspekce: jednotliví inspektoĜi i pĜizvané osoby sledují, podle jakého vzdČlávacího programu je dítČ na té které škole vzdČláváno a jakým zpĤsobem je vytváĜen jeho individuální vzdČlávací plán. DítČti je tedy možné vytvoĜit individuální program (vzdČlávací plán), je-li mu to ku prospČchu. Tento postup je umožnČn ustanovením § 6 vyhlášky o vzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Na jeho podobČ se má podílet vedle vyuþujícího také poradenský nebo školní psycholog, popĜ. lékaĜ a jednoznaþnČ na nČm mají participovat také zákonní zástupci dítČte (v pĜípadČ zletilosti pak samotný žák nebo student). V prĤbČhu vzdČlávacího procesu má být ovšem dítČ prĤbČžnČ rediagnostikováno. VzdČlávací program mĤže být, a dokonce má být, podle potĜeby mČnČn. Dokonce pokud je dítČ zaĜazeno do speciální školy, má být v prĤbČhu jeho vzdČlání zjišĢováno, zda by pro nČj bylo vhodné, aby pĜejmenovány ve velké vČtšinČ pĜípadĤ na základní školy praktické. To je naopak termín, který nemá ve školském zákonČ oporu. PĜesto uvedená zmČna není výslovnČ zakázána: jde tedy nadále o školu, která je sice základní školou, ale s pĜídomkem „praktická“. 71 Je k úvaze, zda je takové ustanovení v souladu s ústavou zaruþeným právem na vzdČlání. Uvedené ustanovení vyhlášky jde významnČ nad rámec zákona, když povoluje, aby se dítČ bez znevýhodnČní vzdČlávalo ve škole s postiženými žáky. MĤže tak být namítáno, že v takové situaci se dítČti nedostane vzdČlání, které by naplnilo jeho vzdČlávací potenciál. 72 Možnost takovéto praxe je kritizována mj. v dĤsledku souvislosti s hlavním posláním rozsudku D. H. a ostatní vs. ýeská republika, jehož význam je naznaþen níže. Rozsudek zejména kritizuje úroveĖ vzdČlávání, které je poskytováno romským žákĤm þeským vzdČlávacím systémem – jsou zaĜazováni do zvláštních škol. Problematické je, že se škola mĤže bránit právČ uvedeným ustanovením, pokud bude naĜþena z toho, že vzdČlává Romy spolu s mentálnČ postiženými.
167 bylo reintegrováno, tedy zaĜazeno zpČt na základní školu, resp. do hlavního vzdČlávacího proudu. Dalším na první pohled zdánlivČ významným krokem bylo zavedení pojmu žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami. To je termín, který pĜedcházející školský zákon neznal. Podle souþasnČ úþinného ustanovení § 16 školského zákona jsou žáky se speciální vzdČlávací potĜebou, kterým je tedy tĜeba poskytnout specifickou péþi, žáci s urþitým zdravotním handicapem (ve formČ postižení, jde-li o významnČjší zdravotní handicap, nebo ve formČ znevýhodnČní) a dále žáci se sociálním znevýhodnČním. Konkrétní problémy související s tímto pojmem jsou zmínČny v podkapitole 2. 2. 4. V neposlední ĜadČ zakotvil nový školský zákon povinnost vyuþovat podle školního vzdČlávacího programu, který se mĤže stát vyjádĜením urþitého hodnotového zamČĜení výuky. Školní vzdČlávací program je tedy dokument, který si každá škola musela zpracovat, pĜiþemž základem jí byl Rámcový vzdČlávací program. Avizované zmČny v obsahu výuky, tedy zejména povinnost vyuþovat prĤĜezová témata a výuku smČĜovat k tzv. klíþovým kompetencím, jsou pĜiblíženy v následující podkapitole. ZnaþnČ využívanou se stala také nová funkce asistenta pedagoga zĜizovaného podle ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona, neboĢ jde o efektivní zpĤsob, jak zapojit znevýhodnČné dČti do výuky.73
2.4.3. Pedagogický exkurs: výuka práv dítČte a prĤĜezová témata Školská reforma, která byla doprovázena zmínČným novým školským zákonem, pĜinesla školám mj. povinnost vyuþovat tzv. prĤĜezová témata.74 Jde o oblasti, které mají být pro svou charakteristickou povahu a znaþný výchovnČ vzdČlávací význam vyuþovány takĜíkajíc napĜíþ jednotlivými pĜedmČty þi obory. Nejde o tematicky ucelenou oblast uþiva, která by byla obsahem urþitého vyuþovacího pĜedmČtu.75 Všechny vzdČlávací obory mají být totiž prodchnuty cíli prĤĜezových témat a celkovČ má výuka smČĜovat k tzv. klíþovým kompetencím žákĤ.
Asistenta pedagoga, který je pedagogickým pracovníkem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. f) zákona þ. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, je tĜeba odlišit od osobního asistenta, což je asistent postižených osob urþený k pomoci pĜi vykonávání jejich základních potĜeb (§ 39 zákona þ. 106/2002 Sb. o sociálních službách). Hlavní náplní práce asistenta pedagoga je ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky þ. 73/2005 Sb. pomoc pĜizpĤsobit se školnímu prostĜedí, pomoc pedagogĤm pĜi vzdČlávací a výchovné þinnosti a dále asistence pĜi komunikaci se zákonnými zástupci dČtí a komunitou. Dále je vymezení jeho prací doplnČno naĜízením vlády 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací. 74 Více informací ke školské reformČ viz: http://rvp.cz/. 75 Nelze ale uvést, že až s pĜijetím nového školského zákona bylo zdĤraznČno, že by školy mČly bojovat s projevy intolerance a rasismu. Ministerstvo školství napĜíklad již pĜed Ĝadou let pĜijalo metodický pokyn (14 423/99-22) k výchovČ proti projevĤm rasismu, xenofobie a intolerance. V pokynu se uvádí, že je vyuþujícím uloženo vČnovat zvýšenou pozornost vytváĜení pĜíznivého klimatu tĜíd i celých škol a osobním pĜíkladem vést žáky k rasové snášenlivosti a eliminaci intolerance. 73
168 Mezi prĤĜezová témata, která musely všechny školy vþlenit do svého školního vzdČlávacího programu, patĜí mj. multikulturní výchova, výchova demokratického obþana, jakož i výchova k lidským právĤm. Už z uvedených názvĤ je evidentní, co by mČlo být hlavním cílem tČchto disciplín: posílení hodnot demokratické spoleþnosti, práce se stereotypním uvažováním a dále výchova dČtí k toleranci a proti rasismu. To jsou hlavní cíle multikulturní, resp. interkulturní výchovy.76 VzdČlávání se má stát „nástrojem tolerance77“, jak uvádí Poradní výbor pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin. Mezi vzdČlávání a boj proti rasismu, intoleranci a xenofobii je kladena úzká vazba, pĜiþemž hlavní dĤraz je pĜipisován výchovČ k lidským právĤm.78 DČti by tak mČly být vedeny mj. ke znalosti vlastních práv a také k respektu práv a zájmĤ jiných. Zdaleka ne všechny þeské školy uvedené povinnosti pĜivítaly. Ne všechny vnímají uvedené cíle jako podstatné a ne vždy umí taková témata zpracovat a zprostĜedkovat.79 PĜitom je tĜeba podotknout, že ve spoleþnosti, v níž jsou všeobecné rasistické projevy a stupĖující se násilí vĤþi menšinám stále na vzestupu, je tĜeba uþit dČti právnímu povČdomí a úctČ k právĤm druhého o to intenzivnČji. Také Výbor pro práva dítČte uvádí v oficiálním komentáĜi k ÚmluvČ o právech dítČte význam vzdČlávání dČtí v otázkách intolerance a rasismu, þímž navazuje na požadavek Úmluvy (þl. 29 odst. 1 písm. b), když uvádí, že má vzdČlávání smČĜovat k úctČ k lidským právĤm, resp. k toleranci.80 Katarina Tomaševski, zvláštní zpravodajka pro právo na vzdČlání (funkce vznikla na pĤdČ Komise OSN pro lidská práva v roce 1998), zdĤrazĖuje morální dimenzi vzdČlávacího procesu, neboĢ zejména v období pozdního dČtského vČku a vČku adolescence se formují pĜedsudky a stereotypy dítČte.
76
Také komentáĜ Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006 (ACFC/25DOC(2006)002) doporuþuje spíše zamČĜení na mezikulturní (tj. interkulturní) výchovu nežli na multikulturní pĜístup. Na rozdíl od multikulturního pĜístupu, který usiluje o naplnČní zvláštních vzdČlávacích potĜeb kulturnČ odlišných skupin, interkulturní výchova smČĜuje ke vzájemné, konstruktivní interakci vČtšiny s menšinou. Blíže viz uvedený komentáĜ, s. 12. 77 KomentáĜ Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006 (ACFC/25DOC(2006)002), s. 26. 78 Uvedené bylo deklarováno na SvČtové konferenci proti rasismu v Durbanu v roce 2001. Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 416. 79 Autorka tyto poznatky þerpá z kvalitativnČ zamČĜeného výzkumu na základních školách rĤzných krajĤ ýeské republiky, který byl proveden cca pČt let po nabytí úþinnosti školského zákona. PĜesto ani za tuto dobu se vČtšina zkoumaných škol nevypoĜádala s novými úkoly, které jsou pĜi výchovČ k hodnotám demokratické spoleþnosti tolik podstatné. Na stranČ druhé je tĜeba poznamenat, že úkoly kladené na pedagogy jsou stále nároþnČjší. Více: Obrovská, L., Kusá, O.: Multikulturní výchova jako souþást vzdČlávacího systému þeského školství a její hodnotové zamČĜení: závČry výzkumu Ligy lidských práv. In Etika ve vČdách o výchovČ, sborník ze 17. konference ýeské pedagogické spoleþnosti, ed. Tomáš ýech a Miroslav Dopita. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2010. od s. 212-221. 80 KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy o právech dítČte ze 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1, s. 5, Tomaševski, K.: Are we educating children as a people with rights or just talking about it? In: Alen, A a kol.: The UN Children´s Rights Convention: Theory meets practise, 2007, s. 172.
169 Navíc imitací a jinými zpĤsoby pĜejímá dítČ intolerantní postoje a jednání dĜíve, než se mu dostane informací o projevech diskriminace a souvisejících jevech.81 Tomaševski dále uvádí, že není možné, aby byly dČti dospČlými efektivnČ vzdČlávány ohlednČ uvedených hodnot, když jim svČt dospČlých nejde pĜíkladem: taková výuka postrádá smyslu.82 Významnou složkou výchovy k právĤm jsou aktivity vedoucí k poznání vlastních práv dítČte. DítČ je znalostí svých práv lépe informováno napĜíklad i o tom, jak se k nČmu mohou jeho rodiþe, blízcí apod. chovat. Taková výchova k právnímu povČdomí mĤže být efektivní prevencí násilí na dČtech. O to naléhavČji vyvstává potĜeba její realizace již od nejnižšího vČku dítČte. Podstatou prĤĜezových témat je skuteþnost, že více než vČdomostní cíle pĜináší hodnotový rámec, který by mČl být podporován výukou jakéhokoli pĜedmČtu. Skuteþnost, že se školy v souladu s Rámcovým vzdČlávacím program mají vČnovat také výchovČ k právĤm a multikulturní výchovČ, neznamená ovšem jen nové povinnosti pro uþitele obþanské výchovy, ale také jazykĤ, historie atd. Tento úkol se zdá na první pohled znaþnČ nelehký: existuje ale celá Ĝada možností, jak najít inspiraci do výuky.83 Je také tĜeba podotknout, že cíle kurikulární reformy, spoþívající mj. v povinnosti vyuþovat prĤĜezová témata a uþit dČti nikoli pouze znalostem, ale také posilovat jejich kompetence nejrĤznČjšího charakteru (kurikulárními dokumenty jsou nazývány jako „klíþové kompetence“, jak již bylo uvedeno výše), jsou podporovány také právními autoritami. Podle komentáĜe Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy o právech dítČte má být cílem vzdČlávacího procesu nikoli jen pĜedání urþitých znalostí, ale také osvojení urþitých schopností, napĜíklad kompetence k rozhodování, k Ĝešení sporĤ smírnou cestou, k vytváĜení zdravých mezilidských vztahĤ.84 To je zcela v souladu s povinností þeských škol uþit žáky kompetenci k Ĝešení problémĤ, jakož i posilovat jejich kompetence obþanské a komunikativní.
81
Tomaševski, K.: Are we educating children as a people with rights or just talking about it? In: Alen, A a kol.: The UN Children´s Rights Convention: Theory meets practise, 2007, s.170. Tamtéž, s. 178. 83 Jsou ale naopak i školy, které nejenže tato významná témata zapojují bČžnČ do výuky, ale þinily tak i v dobČ pĜed školskou reformou. Mimo Ĝadu národních projektĤ nevládních organizací (www.varianty.cz/) a aktivit státní správy (napĜ. www.cpiv.cz) lze doporuþit nČkteré výukové publikace Rady Evropy: Gollob, R., Krapf, P. ed.: Living in Democracy, EDC/HRE lesson plans for lower secondary level, Council of Europe Publishing, 2008. AutoĜi pĜinášejí v III. díle výukové Ĝady zpĤsoby, jimiž je možné pĜiblížit dČtem a žákĤm problematiku lidských práv. PodobnČ Gollob, R., Krapf, P.: Exploring children´s rights. Nine short projects for primary level, Council of Europe Publishing, 2007. Publikace obsahuje Ĝadu tipĤ podporujících demokratické uvažování žákĤ: napĜ. popisuje aktivitu, pĜi níž si žáci sami urþí pravidla chování, úklidu apod. ve tĜídČ. Tento postup uþí žáky zamyslet se nad tím, co chtČjí a co nechtČjí dodržovat, ale i schopnosti konsensu a pocitu odpovČdnosti za sebe i druhé (s. 30 a násl.). 84 KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy (17. 4. 2001), CRC/GC/2001/1, s. 4. 82
170 2.4.4. Žáci se speciálními vzdČlávacími potĜebami Školská reforma pĜinesla nČkteré nové pojmy: ne všechny jsou ale v praxi využívány. Jedním z nich je oznaþení skupiny žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Rozumí se jimi ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 dČti þi žáci: •
se zdravotním postižením, které je kvalifikováno jako závažnČjší než zdravotní znevýhodnČní
•
se zdravotním znevýhodnČním, kterým se myslí spíše delší nemoc nebo jiné zdravotní oslabení, které není závažné tak jako postižení
•
se sociálním znevýhodnČním, což je kategorie v praxi nejproblematiþtČjší
Žákem se sociálním znevýhodnČním pak je žák z rodinného prostĜedí s nízkým sociálnČ kulturním postavením, popĜ. žák, který je vystaven ohrožení patologickými jevy. Jinou formou sociálního znevýhodnČní je podle školského zákona naĜízená ústavní výchova, popĜ. ochranná výchova nebo situace, kdy je žák v postavení azylanta. KromČ skuteþnosti, že zavedení tohoto pojmu nedoprovázelo urþení subjektu, který má sociální znevýhodnČní u dítČte identifikovat85, narážíme pĜi tomto pojmu na další zásadní problém, který v dĤsledku eliminuje jeho praktické využívání. Jestliže totiž vyhláška þ. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, podle níž je financována realizace speciální podpory pro dČti s tČmito vzdČlávacími potĜebami, uvádí zvýšený normativ na dČti se zdravotním postižením a znevýhodnČním, u dČtí se sociálním znevýhodnČním se navýšený normativ neobjevuje. Školy tak nemají dĤvod uvedený institut sociálního znevýhodnČní využívat, když se jim nedostává navíc žádných prostĜedkĤ, kterými by mohly tento typ znevýhodnČní dítČte kompenzovat. Dalším problémem je, že aþkoli definice ustanovení § 16 stanoví tĜi kategorie dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami vþetnČ dČtí se sociálním znevýhodnČním, provádČcí vyhláška školského zákona o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami se paradoxnČ dČtem sociálnČ znevýhodnČným vĤbec nevČnuje. Jak bylo uvedeno, žák se speciálními vzdČlávacími potĜebami má být pĜednostnČ vzdČláván formou individuální integrace v bČžné škole. Citované ustanovení implikuje závČr, že musí existovat dále jiné formy vzdČlávání tČchto žákĤ. Vyhláška pamatuje v ustanovení § 3 85 Podle § 16 odst. 5 školského zákona sice zjišĢují speciální vzdČlávací potĜeby školská poradenská zaĜízení, tedy pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálnČ pedagogické centrum, ale takový požadavek je logický ve vztahu ke zdravotnímu postižení, nikoli znevýhodnČní, kterému žák musí þelit z dĤvodĤ sociálních: poradny nemohou adekvátnČ takové znevýhodnČní diagnostikovat.
171 odst. 1 dále na skupinovou integraci, jakož i na zaĜazení do nČkteré speciální školy (popĜ. umožĖuje kombinaci uvedených forem vzdČlávání). Kategorií navazující na vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami je dále skupina dČtí mimoĜádnČ nadaných. Ve své podstatČ jsou také oni žáky, kteĜí mají svá specifika, aþkoli ta nespoþívají v nČkterém typu znevýhodnČní. PĜesto i mimoĜádnČ nadané dítČ (ustanovení § 17 školského zákona) mĤže mít velké problémy se adaptovat do školního kolektivu a vĤbec školního prostĜedí, není-li ze strany pedagoga zvolen vhodný pĜístup. Proto koncept inkluzívního vzdČlávání zahrnuje také zapojení mimoĜádnČ nadaných žákĤ do standardních tĜíd a škol.
2.4.5. VzdČlávání dČtí se zdravotním postižením VzdČlávání dČtí, které mají zdravotní znevýhodnČní, aĢ už mentální nebo fyzické, je aktuálním tématem. Oproti minulosti, kdy pĜevládala snaha o jejich exkluzi, se nyní zdĤrazĖuje potĜeba opaþné tendence. Jakékoli pokusy o oznaþení dítČte s postižením jako „nevzdČlavatelného“ jsou flagrantním porušením þlánku 28 Úmluvy o právech dítČte.86 DČti se zdravotním postižením patĜí k dČtem se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Podle souþasné právní úpravy je možno právČ výhradnČ dČti s postižením vzdČlávat ve speciální škole, tj. neexistuje jiný dĤvod pro zaĜazení dítČte mimo standardní základní školu. Podle ustanovení § 16 odst. 8 školského zákona je možné pro tyto žáky zĜídit speciální tĜídu, popĜ. školu, vyžaduje-li to povaha postižení.87 OpČt se nabízí otázka, jak zhodnotit, kdy vyžaduje povaha postižení žáka jeho vzdČlávání v separátní instituci nebo skupinČ. I toto ustanovení lze podrobit kritice: mĤže být namítnuto, že vždy je v zájmu dítČte, aby se za odpovídající podpory vzdČlávalo ve standardním kolektivu. Uvedená otázka ovšem vyžaduje spíše odborné pedagogické posouzení nežli právní analýzu. Ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami pĜedpokládá i pĜes formální zrušení speciálních – zvláštních, popĜ. pomocných škol, že dítČ s takovou potĜebou bude vzdČláváno v rámci speciálního vzdČlávání, popĜ. ve speciální škole. Opakem takové školy je škola „bČžná“, rozumČj základní. Speciální školou je 86 Namísto dĜívČjšího medicínského pĜístupu („health treatment“) se zdĤrazĖuje, že i dČti s tČžší formou mentálního postižení mají právo na to, aby byly vzdČlávány. Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 418. 87 Srv. znČní ustanovení, podle nČhož „vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení, zĜizují se pro dČti, žáky a studenty se zdravotním postižením školy, popĜípadČ v rámci školy jednotlivé tĜídy, oddČlení nebo studijní skupiny s upravenými vzdČlávacími programy.“ Zákon tedy neumožĖuje vzdČlávání napĜíklad sociálnČ znevýhodnČných žákĤ ve speciální tĜídČ, ani škole. Uvedená možnost se nabízí pouze pĜi vzdČlávání žákĤ zdravotnČ postižených. To je ovšem výklad, který není zcela v souladu s dĤvodovou zprávou k novému školskému zákonu, podle níž mají být žáci se zdravotním postižením a sociálním znevýhodnČním integrováni v pĜípadech, kdy to je možné a žádoucí. SouþasnČ je ale pĜipuštČno zĜizování speciálních tĜíd nebo škol pro tyto žáky.
172 pĜitom škola zĜízená pro žáky se zdravotním postižením. Aþkoli tedy podle ustanovení § 16 školského zákona jsou dČtmi se speciálními vzdČlávacími potĜebami jak dČti se zdravotním postižením nebo znevýhodnČním, tak dČti znevýhodnČné sociálnČ, je patrné, že vyhláška hovoĜí pouze o dČtech se zdravotním postižením. To je ovšem ustanovení problematické. Jestliže si uvČdomíme, že stát má povinnost zajišĢovat všem dČtem srovnatelné vzdČlání a že také podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením má každý þlovČk právo na plnohodnotné vzdČlání, je více než logickou otázkou, zda a v jaké míĜe je dána oprávnČnost speciálního školství ipso facto. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, která v þlánku 24 stanoví povinnost zajistit inkluzívní vzdČlávání, je pro ýeskou republiku ode dne ratifikace, tj. 28. 9. 2009, závazná. Jde o úmluvu schválenou Valným shromáždČním OSN, která vstoupila v platnost v kvČtnu 2008.88 Diskriminace osob se zdravotním postižením je v souþasné spoleþnosti velmi diskutovanou otázkou: poprvé byla konstatována Evropským soudem pro lidská práva v pĜípadu Glor proti Švýcarsku89. Soud dospČl k závČru, že diskriminace na základČ zdravotního postižení je jednáním, které porušuje þl. 14 Evropské úmluvy. Aþkoli skutkovČ se v daném rozhodnutí nejednalo o vzdČlávání osob se zdravotním postižením, ale o ochranu jejich soukromého života, závČr soudu pĜedznamenává, že do budoucna je možno poþítat s jeho zájmem i o vzdČlávání tČchto osob. Jde souþasnČ o první pĜípad, kdy Evropský soud pro lidská práva odkázal na zmínČnou Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením jako na možný pramen výkladu diskriminace práv osob se zdravotním postižením. Na tomto místČ je tĜeba podotknout, že právo dČtí se zdravotním postižením na odpovídající vzdČlání je dáno nejen právČ uvedenou úmluvou, ale také Úmluvou o právech dítČte, kde se v þlánku 23 odst. 3 stanoví (ve spojení s odstavcem druhým téhož þlánku) pozitivní závazek státu poskytnout zdravotnČ nebo mentálnČ postiženému dítČti speciální podmínky k tomu, aby mohlo dosáhnout vzdČlání a pĜípravy na povolání. 88 Valné shromáždČní OSN pĜijalo již v roce 1971 rezolucí þ. 2856 (XXVI) Deklaraci práv osob s mentálním postižením. Podle bodu 2 uvedené deklarace mají lidé s mentálním postižením právo na takové vzdČlání, které jim „umožní rozvíjet jejich schopnosti a maximální potenciál“. Obdobný požadavek se opakuje také v pozdČjších výstupech Valného shromáždČní, napĜíklad ve SvČtovém akþním programu týkajícím se lidí s postižením z roku 1982. 89 Stížnost þ. 13444/04, soud o ní rozhodl v dubnu 2009. Soud uvedl, že pokud nebylo pĜi rozhodování o poplatku za neabsolvování vojenské služby pĜihlédnuto k postižení pana Glora, jedná se o diskriminaci. Pan Glor pĜitom chtČl nastoupit vojenskou službu, ale nebylo mu to umožnČno. Všeobecný diskurs týkající se sociální inkluze zdravotnČ postižených osob (vþetnČ osob s mentálním postižením) dlouhodobČ podporují nČkteré nevládní organizace (nadnárodnČ pĤsobící Mental Disability Advocacy Center /www.mdac.info/ a další). Debata je na úrovni jak právní, tak mimoprávní soustĜedČna pĜedevším na vyšší míru participace postižených osob na rozhodování o svých právech a o kvalitČ života vĤbec. V tomto smyslu se zdĤrazĖuje potĜeba od upuštČní medicínského pĜístupu k lidem s postižením, v nČmž jsou pouze objektem služeb, které jsou mu poskytovány. Takový pĜístup vede k jejich dalšímu znevýhodnČní. Proto se navrhuje pĜechod od pĜístupu „dle potĜeb“ k pĜístupu založenému na právech tČchto lidí. In ýermák, M.: Systém speciálního školství – srovnání þeské a skotské právní úpravy. Diplomová práce, Masarykova universita, 2008, s. 16.
173 Je tedy otázkou, do jaké míry je v souladu existence speciálních škol a uvedená ustanovení mezinárodních úmluv. Podle v souþasnosti úþinných národních školských pĜedpisĤ je nicménČ umožnČno, aby byly pro dČti se zdravotním postižením zĜizovány speciální školy. Jednoznaþným požadavkem pro zaĜazení do takové školy je pozitivní diagnóza zdravotního postižení, kterou musí stanovit odborník-psycholog apod. Ve velké vČtšinČ jsou v tČchto školách vzdČlávány dČti s mentálním postižením90, neboĢ navzdory minulým desetiletím je dnes v mnohých pĜípadech standardem, že dítČ s postižením somatickým je vzdČláváno v bČžných školách. Jak v uvedených speciálních školách, tak ale i v bČžné škole, je-li dítČ integrováno, je pak žák vzdČláván podle pĜílohy Rámcového vzdČlávacího programu pro základní vzdČlávání upravující vzdČlávání žákĤ s lehkým mentálním postižením. Jde o vzdČlávací program s redukovaným obsahem uþiva. Situace je navíc složitČjší vzhledem k okolnosti, kterou jsem již uvedla. Za stávajícího právního stavu je možné vzdČlávat jak dČti bez postižení na standardní škole, tak ve speciální škole, a dále žáky bez postižení logicky ve standardní škole, ale také ve škole speciální. Jinými slovy funguje prostupnost mezi obČma typy škol: všechny dČti se mohou ocitnout jak na základní škole, tak mimo ni. Dále je tĜeba si uvČdomit, že rozhodnutí o zaĜazení žáka do urþitého typu školy a rozhodnutí o jeho pĜevedení na jiný vzdČlávací program jsou dvČ rozdílná rozhodnutí. V praxi sice bývá o obojím, tedy o typu instituce, i o vzdČlávacím programu, rozhodováno souþasnČ, ale ne vždy. Žáka se zdravotním postižením je možné vzdČlávat ve standardní základní škole podle upraveného vzdČlávacího programu, tj. integrovat jej, ale je možné ho také podle téhož programu vzdČlávat ve tĜídČ nebo škole zĜízené pro žáky s postižením. Také žák bez postižení mĤže být vzdČláván ve standardní základní škole i mimo ni: jeho vzdČlávání ve škole urþené žákĤm se zdravotním postižením umožĖuje ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky o vzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami. ZĤstává otázkou, zda je možné naplnit vzdČlávací potenciál žáka vzdČláváním ve škole s jednoznaþnČ redukovaným uþivem.91 ObecnČ je tedy dost složité se v problematice orientovat. ěeditel školy mĤže jednak rozhodnout o pĜeĜazení dítČte z jedné školy na jinou (§ 49 odst. 1 školského zákona), ale mĤže také v prĤbČhu vzdČlávání ve smyslu § 49 odst. 2 školského zákona rozhodnout o tom, že žák bude pĜeveden do vzdČlávání podle vzdČlávacího programu základního vzdČlávání pro žáky
90
Za korektní lze oznaþit pojem dítČ s mentálním (duševním) postižením, nikoli dĜíve užívaný pojem „mentálnČ postižené dítČ“ þi snad „retardované dítČ“. Také spojování mentálního postižení s duševními nemocemi je zavádČjící. Mentální postižení (snížený intelekt) je doprovázeno sníženými rozumovými schopnostmi, zatímco duševní nemocí (schizofrenie, bipolární porucha osobnosti apod.) þasto trpí dČti i dospČlí s nadprĤmČrným IQ. 91 A to pĜesto, že takovému žákovi je vytvoĜen individuální vzdČlávací plán.
174 se zdravotním postižením nebo do vzdČlávacího programu základní školy speciální. Podkladem takového rozhodnutí musí být písemné doporuþení školského poradenského zaĜízení. NeménČ významnou podmínkou takového rozhodnutí pak je písemný souhlas zákonného zástupce žáka92. ěeditel je souþasnČ povinen informovat zákonného zástupce o rozdílech ve vzdČlávacích programech a o organizaþních zmČnách, které ve spojení s pĜevodem do jiného vzdČlávacího programu mohou nastat. Problematice informovaného souhlasu je vČnována pozornost v jedné z následujících kapitol. Nad rámec výkladu zákona si dovoluji pochybovat nad samotnou podstatou pĜedmČtného ustanovení (§ 49 odst. 2 školského zákona). Zda má být dítČ vzdČláváno podle standardního plánu nebo podle upraveného programu, tedy s redukovaným uþivem, má být rozhodnuto kvalifikovanČ na poþátku jeho vzdČlávání. Pokud je upravený program urþen pouze pro dČti s mentálním postižením a na poþátku vzdČlávání projde dítČ vyšetĜením psychologa, jak je možné, že se až v prĤbČhu jeho vzdČlávání poznatky poradenského zaĜízení zmČní a Ĝeditel na jejich základČ rozhodne o zmČnČ vzdČlávacího programu? Takový postup odpovídá premise, podle které pĜi prvním vyšetĜení psycholog nezjistil pĜítomnost mentálního postižení, zatímco posléze ano. Jak ale víme, mentální postižení je nevratné: dítČ má postižení od narození. Spíše se tedy musíme ptát, zda problém nespoþívá v závČrech poradenského zaĜízení a jednání pĜedstavitelĤ škol.
2.5. Diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání: Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní vs. ýeská republika Následující podkapitola pĜibližuje okolnosti, za kterých jsou mimo bČžné školy, navíc dle upraveného vzdČlávacího programu93, vzdČlávány také dČti bez zdravotního postižení, což je ve zjevném rozporu s principy využití plného vzdČlávacího potenciálu tČchto dČtí a se zákazem diskriminace. ýeský právní Ĝád, jak bylo zmínČno, umožĖuje vzdČlávání urþitého poþtu dČtí bez postižení ve škole zĜízené pro dČti s postižením. JednoznaþnČ ovšem nelze mít za to, že v takové situaci mĤže být dítČ vzdČláváno podle redukovaného vzdČlávacího programu spolu s ostatními dČtmi, které mají postižení. To je hlavní problém níže popisovaného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
92
Informovaný souhlas rodiþĤ je podmínkou, která v dĜívČjším školském zákonČ nebyla uvedena. Podle komentáĜe ke školskému zákonu (ASPI) bylo jeho zavedení do zákona odpovČdí na události nastalé v Ĝízení pĜed Evropským soudem pro lidská práva (rozsudek je popsán v kapitole 2.4). 93 „BČžná škola“ je terminus technicus školských pĜedpisĤ, zejména vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami, proto jej používám i zde.
175 Že þeské školství není uvedený princip prozatím s to zajistit, uvádČjí po dlouhou dobu nevládní organizace i jiné instituce.94 Evropské centrum pro práva RomĤ (European Roma Rights Centre, ERRC) se rozhodlo zvolit ke zviditelnČní problému nedostateþnČ kvalitního vzdČlávání RomĤ, spoþívajícího v jejich neoprávnČném zaĜazování do zvláštních škol, prostĜedek nejefektivnČjší. Tedy soudní Ĝízení, v rámci kterého bylo namítáno nedodržení rovného zacházení v pĜístupu ke vzdČlání. Výsledkem uvedené aktivity se stalo rozhodnutí Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. listopadu 2007. ZávČry tohoto rozhodnutí ve vČci D. H. a ostatní proti ýR95 uvádím v následující kapitole. V Ĝízení bylo namítáno porušení zákazu diskriminace (þl. 14) a dále poskytování vzdČlání ve smyslu þl. 2 prvního dodatkového protokolu k ÚmluvČ.96 ZávČry tohoto pĜípadu jsou opakovanČ uvádČny jako významný pĜíklad rasové, resp. etnické diskriminace.97 SouþasnČ je tĜeba podotknout, že téma rozsudku se velmi úzce dotýká problematiky inkluze ve vzdČlávání. Proto je obojímu vČnována v této þástí práce hlubší pozornost. 2.5.1. Shrnutí rozsudku D. H. a ostatní proti ýR Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (soud je znám podle svého sídla také jako štrasburský) jsou pro ýeskou republiku závazná, jelikož ratifikovala Evropskou úmluvu o lidských právech a základních svobodách.98 PrávČ na základČ této úmluvy byl Evropský soud pro lidská práva ustaven. Rozsudek D. H. a ostatní vs. ýeská republika není jediným odsuzujícím rozsudkem, s jehož závČry je náš stát nucen se potýkat. Dosah uvedeného rozhodnutí je ale výjimeþný: soud nekomentoval pouze jednání vĤþi stČžovatelĤm99
94
Mezi jinými jde o Výbor pro práva dítČte (CRC) pod OSN, Výbor pro odstranČní rasové diskriminace (CERD), Výbor pro lidská práva (HCR), Evropskou komisi proti rasismu a intoleranci pod Radou Evropy a nČkteré další. Kritika se tak neobjevovala pouze ze strany nevládního sektoru. 95 Stížnost þ. 57325/00. 96 Podle þl. 14 Úmluvy musí být „užívání práv a svobod pĜiznaných touto Úmluvou zajištČno bez diskriminace založené na jakémkoli dĤvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální pĤvod, pĜíslušnost k národnostní menšinČ, m96 „BČžná škola“ je terminus technicus školských pĜedpisĤ, zejména vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami, proto jej používám i zde. 96 Mezi jinými jde o Výbor pro práva dítČte (CRC) pod OSN, Výbor pro odstranČní rasové diskriminace (CERD), Výbor pro lidská práva (HCR), Evropskou komisi proti rasismu a intoleranci pod Radou Evropy a nČkteré další. Kritika se tak neobjevovala pouze ze strany nevládního sektoru. 96 Stížnost þ. 57325/00. 96 Podle þl. 14 Úmluvy musí být „užívání práv a svobod pĜiznaných touto Úmluvou zajištČno bez diskriminace založené na jakémkoli dĤvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální pĤvod, pĜíslušnost k národnostní menšinČ, majetek, rod nebo jiné postavení.“. Podle þl. 2 I. Dodatkového protokolu „nikomu nesmí být odepĜeno právo na vzdČlání“. 97 Ochrana pĜed rasovou diskriminací bývá navíc spojována s lidskoprávní ochranou dĤstojnosti pĜíslušníkĤ menšin. Bouþková, P. a kol.: Antidiskriminaþní zákon, komentáĜ, C. H. Beck 2010, s. 46. 98 Oficiální název zní Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod. Publikováno jako sdČlení federálního ministerstva zahraniþních vČcí þ. 209/1992 Sb. 99 „D. H.“ jsou iniciály stČžovatelky (resp. dcery stČžovatelĤ, zákonných zástupcĤ). Soud rozhodoval o otázce dodržení rovného pĜístupu ke vzdČlání nikoli jen v jejím pĜípadČ: žaloba se týkala dalších 17 žákĤ romského pĤvodu. Bližší informace k rozsudku viz: Obrovská, L. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní vs. ýR a problematika
176 (žalobcĤm), ale nadto jednoznaþnČ odsoudil dlouholetou segregaþní praxi a diskriminaci v pĜístupu ke vzdČlání. Výjimeþnost rozsudku spoþívá dále v jeho celoevropském dosahu: soud si je vČdom toho, že nejen v ýeské republice100, ale i v jiných stĜedoevropských a východoevropských zemích není vzdČlávání RomĤ dlouhodobČ uspokojivČ Ĝešeno. V oblasti práva na vzdČlání není ostatnČ ýeská republika jediným odsouzeným státem, þehož dokladem je napĜíklad rozsudek Oršuš vs. Chorvatsko101, v nČmž Evropský soud pro lidská práva posuzoval okolnost, že v nČkolika chorvatských školách byly zĜizovány tĜídy výhradnČ pro romské žáky s odĤvodnČním, že musí být vyrovnán jejich jazykový handicap. PodobnČ jako v pĜípadu D. H. dospČl soud nejprve k závČru, že nešlo o porušení rovného zacházení v pĜístupu ke vzdČlání, posléze ale Velký senát (Grand Chamber) soudu rozhodl, že k diskriminaci skuteþnČ došlo. OpatĜení spoþívající v zaĜazení dČtí do speciálních tĜíd kvĤli eliminaci jazykové bariéry je oprávnČné, je-li doþasné. V pĜípadu, který soud posuzoval, ale chorvatské školy nezĜídily tyto tĜídy jako doþasné vyrovnávací opatĜení, aby se posléze romské dČti mohly zaþlenit do klasických tĜíd: opatĜení bylo trvalé. Proto soud vyhodnotil takové jednání jako neoprávnČné, aþkoli si byl vČdom toho, že vzdČlávání romských žákĤ mimo standardní tĜídu nebylo vedeno etnickým principem jako v pĜípadČ ýeské republiky, ale jazykovými potĜebami žákĤ.102 ObdobnČ soud rozhodl také v þervnu 2006 ve vČci Sampanis vs. Greece.103 Také v tomto pĜípadČ školské orgány umístily romské žáky do tĜídy separované od hlavní budovy školy, v níž byli vyuþováni Ĝeþtí žáci neromského pĤvodu. ěecké orgány pĜitom nebyly schopny soudu osvČtlit zákonitosti pravidla, podle nČhož byly dČti do tČchto tĜíd umisĢovány. Je tedy patrné, že ýeská republika byla rozsudkem ve vČci D. H. a ostatní kritizována: soud vyhovČl návrhu, podle nČhož je praxí vykonávanou þeskými orgány, tedy poradenskými psychology a zamČstnanci škol, RomĤm upírána možnost vzdČlávání ve standardních základních školách. V daném pĜípadČ šlo o iniciativu zmínČné organizace European Roma kvalitnČjšího vzdČlávání pro romské dČti. In: Scheu, H. a kol. Migrace a kulturní konflikty. Auditorium, Praha 2011, s. 226 – 239. 100 Tuto skuteþnost soud opakuje také v rozhodnutí pĜípadu Oršuš vs. Chorvatsko, bod 66. rozhodnutí ze dne 17. 7. 2008. Zde se uvádí, že z dokazování vyplynulo, že namítané jednání spoþívající v umisĢování romských žákĤ do speciálních škol není jednorázovým opatĜením nČkolika subjektĤ, ale dlouholetou celonárodní praxí. 101 Stížnost þ. 15766/03. 102 Srv. rozhodnutí pĜípadu Oršuš vs. Chorvatsko, bod 66. rozhodnutí ze dne 17. 7. 2008. 103 Stížnost þ. 32526/05. Soud zde navíc poznamenal, že ani tehdy, pokud pĜípadná obČĢ diskriminace s diskriminaþním jednáním souhlasí, nelze takové jednání kvitovat. To je aspekt související s problémem, že nČkteĜí rodiþe (mj. z obavy) diskriminovaných dČtí souhlasili podobnČ jako rodiþe þeských romských žákĤ se vzdČláváním mimo hlavní vzdČlávací proud. Je ale tĜeba pamatovat také na okolnost, že se jedná o vzdČlávání dítČte, a už z toho dĤvodu by takovému souhlasu rodiþe nemČl být pĜipsán základní význam: dítČ samo nemĤže rozhodnout, kde se bude vzdČlávat, a rodiþe ne vždy jednají v jeho prospČch. Na okolnost, že souhlas rodiþĤ nemĤže být rozhodujícím v otázce, zda školské orgány pochybily, nebo ne, poukázal soud také v rozsudku D. H. proti ýeské republice.
177 Rights Centre, která zastupovala v Ĝízení 18 žákĤ romského pĤvodu z Ostravy, resp. jejich rodiny. V okamžiku, kdy probíhalo Ĝízení, již nebylo možné požadovat, aby došlo k naplnČní upíraného práva na vzdČlání tČchto dČtí (kvĤli jejich vČku). Zásah do jejich práv je tak nevratný, navíc zásadnČ ovlivnil jejich možnosti uplatnČní v profesní oblasti. ZmínČní žáci byli tak jako Ĝada dalších romských žákĤ zaĜazeni na poþátku vzdČlávací dráhy do zvláštních škol a následnČ v této škole vzdČláváni (skutkovČ pĜípad sahá do let, kdy formálnČ ještČ existovaly zvláštní a pomocné školy). Poté, co neuspČli u þeských soudĤ, obrátili se stČžovatelé na Evropský soud pro lidská práva, pĜiþemž tvrdili, že odepĜení vzdČlávání probČhlo výhradnČ na základČ jejich etnického pĤvodu, a že tedy došlo k porušení zákazu diskriminace (þl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách) a zákazu odpírání práva na vzdČlání podle þl. 2 prvního dodatkového protokolu. 2.5.2. Testování školní zralosti a informovaný souhlas rodiþĤ Velký senát soudu dal stČžovatelĤm po posouzení všech okolností za pravdu, když uvedl, že skuteþnČ došlo k diskriminaþnímu jednání. Soud potvrdil také, že došlo k porušení stČžovateli uvedených þlánkĤ Evropské úmluvy. O které hlavní poznatky se soud v rozsudku opíral? Pro pochopení tématu je podstatné je zmínit, ostatnČ jsou velmi dobrou sondou do stávající praxe þeského školství, které v naplnČní idejí inkluze stále pokulhává. Soud pĜednČ namítl, že je silnČ disproporþní, když Romové tvoĜí v ostravských zvláštních školách104 polovinu žákĤ. Tato okolnost byla zjištČna v rámci dĤkazního Ĝízení. PĜitom v ostravské populaci tvoĜili ve sledované dobČ Romové jen cca 5%. V prĤbČhu dalšího Ĝízení bylo zjištČno, že romských žákĤ navštČvujících standardní základní školy, v nichž jsou vzdČláváni i neromští žáci, lze nalézt pouhá 2%. To jsou velmi klíþové poznatky: jestliže existují školy zĜízené pouze pro dČti se zdravotním postižením a pĜitom je v nich vzdČlávána polovina RomĤ, jde o zarážející þísla. Pokud bychom tento stav charakterizovali jako oprávnČný, museli bychom pĜijmout premisu, že u žákĤ romského pĤvodu se vyskytuje
DĤkazní Ĝízení se vracelo ke skutkovému stavu 90. let 20. století, tj. do doby, kdy existovaly de facto i de iure zvláštní školy (k první žalobČ u domácího soudu došlo v roce 1999). Je potĜeba mít na zĜeteli, že zjišĢování obdobných údajĤ je možné pouze prostĜednictvím neoficiálních výzkumĤ nevládními organizacemi apod. V þeském právním Ĝádu je totiž údaj o etnicitČ osoby nebo jeho národnosti citlivým údajem, který je chránČn v režimu zákona o ochranČ osobních údajĤ. Je tedy zakázáno sledovat etnicitu jednotlivých osob a sbírat etnická data. Právní Ĝád nijak naopak nebrání sbČru dat neadresných, tj. beze jména. Proto napĜíklad ministerstvo školství nechalo v roce 2010 zpracovat výzkum, jehož cílem bylo zjištČní poþtĤ romských žákĤ na stĜedních školách. I v takových pĜípadech poskytovali Ĝeditelé škol data neadresná, pouze poþty. Kritiky sbČru etnických dat je obþas zmínČno, že etnické poþty jsou zavádČjící: nevíme pĜesnČ, jak vypadá Rom, ani to vČdČt nelze. Navíc podstatnou je v dané otázce zejména sebeidentifikace, nikoli identifikace jinou osobou. Více informací k problematice sbČru etnických dat lze nalézt v doporuþení nevládní organizace Liga lidských práv (dostupné zde: http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni). 104
178 zdravotní postižení, popĜ. snížený intelekt nebo obecnČ mentální postižení105 mnohonásobnČ þastČji než u dČtí neromského pĤvodu. To je závČr zcela absurdní a nepĜijatelný. Soud tedy v rámci uvedené úvahy zjišĢoval, jak je možné, že se tolik romských dČtí v OstravČ vzdČlává mimo základní školy a zda je tento stav sám o sobČ neoprávnČným. Praxe se jeví jako segregaþní: stČží lze hledat legitimní dĤvod, který by zdĤvodnil nadmČrné poþty dČtí nČkterého etnika þi národnosti ve speciálním školství. Soud uvedl, že problém lze tedy hledat v procesu rozhodování o pĜijetí dítČte do speciální, resp. základní školy. Na tomto místČ je tĜeba pĜedeslat, že za uvedené rozhodnutí je odpovČdný Ĝeditel školy, aĢ už jde o školu hlavního vzdČlávacího proudu nebo školu speciální. Ten je totiž subjektem, který rozhoduje jako správní orgán. NicménČ k tomu, aby rozhodl, potĜebuje vyjádĜení odborníka – psychologa školského poradenského zaĜízení, jakož dále souhlas rodiþĤ. ObČ podmínky byly vyžadovány v rámci minulého školského zákona a jsou vyžadovány i dnes. Také pĜi zápisu do prvních tĜíd se testuje školní zralost: v rámci tČchto testĤ bývají þasto romské dČti neúspČšné. Soud proto podrobil kritice povahu testování dČtí. Uvedl, že je pravdČpodobné, že tyto testy jsou kulturnČ pĜedpojaté a nevyhovují odlišnému vývoji romských dČtí. Proto jsou pĜi zjišĢování školní zralosti výsledky romských dČtí þasto neuspokojivé. Je možno se domnívat, že testování skuteþnČ vyhovuje spíše vývoji þeského neromského dítČte, kterému jsou rodiþi do toho vČku vštČpovány urþité kompetence, kterých se romskému dítČti þasto nedostává. Jiné vysvČtlení než právČ uvedené, totiž že je pĜi zjišĢování školních pĜedpokladĤ používáno metod nevhodných vĤþi romským dČtem, nemĤže vysvČtlit obrovský poþet RomĤ ve zvláštním školství.106 Znepokojivé pĜitom je, že uvedené zpĤsoby testování, které byly soudem podrobeny kritice, se ani do souþasnosti pĜíliš nezmČnily.107
105 Zde jde pĜedevším o mentální postižení, tedy snížené rozumové, intelektové schopnosti. Zákon ale obecnČ hovoĜí o žácích se zdravotním postižením, tj. mentálním i tČlesným. Z dob socialistického ýeskoslovenska jsou ještČ z 80. let známy pĜípady, kdy bylo dítČ pouze na základČ somatického postižení, pĜesto se standardními rozumovými schopnostmi, vzdČláváno ve zvláštní škole. 106 Debata k podobČ testĤ již probČhla v zahraniþí: vznikl koncept tzv. culture free test (také culture fair test), jehož cílem je zjistit inteligenci bez návaznosti na znalosti þi schopnosti, které jedinec má díky pĜináležitosti k urþité kulturní skupinČ. Poprvé byl tento test použit v USA v dobČ II. svČtové války, kde bylo cílem zjistit inteligenci vojákĤ, jejichž rodným jazykem byl jazyk odlišný od angliþtiny. Vycházelo se z premisy, že lze oþekávat horší výsledky v testu kvĤli jazykové bariéĜe. Totéž lze namítnout také pro úþely testování školní zralosti: romské dČti þasto používají v pĜedškolním vČku spíše romštinu nebo romský etnolekt þeštiny. Zejména pokud nenavštČvují mateĜskou školu, pĜedstavuje pro nČ þeština zpoþátku logicky problém. Debata o podobČ testování a obecnČ o práci poradenských psychologĤ by tak mČla probČhnout i v naší zemi. Autorka mČla možnost díky spolupráci s ýeskou školní inspekcí nahlédnout do mnoha posudkĤ psychologĤ: zdaleka ne ve všech pĜípadech z nich vyplývalo, že by bylo dítČ podrobeno hloubkovému vyšetĜení pĜed tím, než je doporuþeno jeho vzdČlávání mimo základní školu. 107 Nadále je používán WechslerĤv inteligenþní test pro dČti, popĜ. Stanford – Binetova inteligenþní mČĜítka. ZpĤsob testování se od doby podání ostravské žaloby tedy nezmČnil. Více In: Duda, J.: Rovný pĜístup ke vzdČlání v ýR. Conference for lawyers, Masarykova universita, Brno 2010, s. 9.
179 Vedle podoby testování uvedl soud další významný problém, a sice požadavek informovaného souhlasu rodiþĤ (resp. zákonných zástupcĤ) vzdČlávaného dítČte k tomu, aby mohlo být dítČ zaĜazeno do školy urþené pro dČti s postižením. Ve smyslu výše uvádČného ustanovení § 49 odst. 2 školského zákona mĤže Ĝeditel rozhodnout o pĜeĜazení dítČte za splnČní dvou podmínek: doporuþení školského poradenského zaĜízení a písemného souhlasu zákonných zástupcĤ s tímto pĜeĜazením. Pokud jde o první podmínku, je tĜeba podotknout, že písemné vyjádĜení psychologa by mČlo, doporuþuje-li vzdČlávání dítČte ve speciální škole, obsahovat také jasnou diagnózu postižení. Souhlas rodiþĤ jako druhá významná podmínka, bez níž nemĤže Ĝeditel rozhodnout o vzdČlávání dítČte mimo základní školu, pĜedstavuje v dotþené otázce vzdČlávání RomĤ znaþný problém. V ĜadČ pĜípadĤ romští rodiþe skuteþnČ udČlují souhlas k tomu, aby bylo dítČ vzdČláváno v jiné než standardní škole. Stejné to bylo i v pĜípadČ zákonných zástupcĤ dČtí, jejichž vzdČlávací dráha byla pĜedmČtem stížnosti ve sledovaném soudnímu pĜípadu. Je ale potĜeba položit si otázku, zda jsou tito rodiþe informováni o dĤsledcích udČlení takového souhlasu pro jejich dČti. SdČlení tČchto informací je pĜitom jednoznaþnČ úkolem státní správy. PĜestože zákon ukládá Ĝediteli povinnost pouþit zákonné zástupce o rozdílech ve vzdČlávání, které nastanou pĜestupem dítČte mimo základní školu, jakož i o dĤsledcích takového vzdČlávání, je v podstatČ nemožné zpČtnČ zjistit, jestli byli zákonní zástupci skuteþnČ takto pouþeni.108 Navíc pouze þást romských rodiþĤ vnímá dĤsledky vzdČlávání na speciální škole. To je logický dĤsledek okolnosti, že sami prošli speciálním školstvím, neboĢ jak je již uvedeno, praxe zaĜazování RomĤ do zvláštních škol zapoþala již v socialistickém zĜízení.109 Soud k problematice informovaného souhlasu podotkl, že þeské orgány nesplnily svou povinnost informovat rodiþe, ale naopak je vystavily dilematu, když si museli „zvolit mezi bČžnými školami, které nemČly prostĜedky k tomu, aby zohledĖovaly kulturní a sociální odlišnosti jejich dČtí a kde dČtem hrozila izolace a vylouþení, a zvláštními školami, kde vČtšinu tvoĜili Romové.“110
108 ýasto mají školy pĜipraven formuláĜ, který je rodiþi dítČte pouze podepsán. StČží se lze domnívat, že je tak naplnČn požadavek zákonodárce, aby byl rodiþ skuteþnČ pouþen o dĤsledcích tohoto souhlasu pro jeho dítČ. ěeditelé speciálních škol a speciální pedagogové navíc logicky nechtČjí podporovat vzdČlávání dČtí v základních školách a jejich reintegraci: obávají se o existenci svého oboru v budoucnu, když celoevropským trendem je smČĜování k inkluzívnímu vzdČlávání. Tito pedagogové by ovšem mohli být velmi dobĜe využitelní v rámci základního vzdČlávání pĜi asistenci znevýhodnČných žákĤ. Tak je tomu ostatnČ v jiných zemích, kde je v jedné tĜídČ vedle uþitele zamČstnán dokonce více než jeden asistent. 109 KromČ toho je ve výzkumech þasto zdĤraznČn i jiný motiv romských rodiþĤ pro tento souhlas. ýasto jednoduše chtČjí, aby se jejich dČti vzdČlávaly ve škole s pĜevahou RomĤ, což jsou v ýeské republice bohužel þasto bývalé zvláštní školy. Ani samotné dítČ se nemĤže cítit spokojenČ v kolektivu žákĤ, kteĜí používají doma jiný jazyk, nehovoĜe už o tom, že celospoleþenské protiromské postoje se odrážejí také ve školním prostĜedí. 110 Odstavec 203 rozsudku ve vČci D. H. a ostatní proti ýR.
180 Dále je potĜeba namítnout, že þl. 29 Úmluvy o právech dítČte, uvádČjící cíle vzdČlávání, smČĜuje k tomu, že za každých okolností je tĜeba respektovat dĤstojnost dítČte.111 ZávČry uvedeného rozsudku naznaþují, že za uvedeného stavu nebyla dĤstojnost dČtí respektována: na základČ charakteristik pĜisouzených v závislosti na etnicitČ jim bylo (je) poskytováno kvalitativnČ horší vzdČlání. Povinnost respektovat dĤstojnost dČtí pĜi poskytování vzdČlání se pĜitom objevuje také v úvodních ustanoveních školského zákona, když se v § 2 odst. 1 písm. c) uvádí, že je vzdČlání založeno na vzájemné úctČ, respektu, názorové snášenlivosti, solidaritČ a dĤstojnosti všech úþastníkĤ vzdČlávání.
2.5.3. Vývoj dotþené otázky po rozsudku štrasburského soudu Evropský soud pro lidská práva dospČl tedy k závČru, že praxe zažitá v þeském vzdČlávacím systému je segregaþní a souþasnČ pĜedstavuje nepĜímou diskriminaci romských žákĤ. Segregované vzdČlání je pĜitom hodnoceno Poradním výborem pro Rámovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin jako „nejextrémnČjší pĜípad zoufalého postavení romských rodiþĤ a dČtí“.112 NepĜímá diskriminace je vedle toho typem diskriminace, kterou uvádí také v souþasnosti úþinný þeský antidiskriminaþní zákon. Podle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 2 je zakázána nejen pĜímá, ale také nepĜímá diskriminace, kterou se rozumí ve smyslu ust. § 3 odst. 1 antidiskriminaþního zákona „takové jednání nebo opomenutí, kdy na základČ zdánlivČ neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je osoba z dĤvodu rasy, etnika þi národnosti, pohlaví, zdravotního postižení, sexuální orientace, náboženského vyznání nebo vČku znevýhodnČna oproti ostatním.“ Soud neuvádí, že by þeské orgány používaly jiných metod testování vĤþi romským dČtem na základČ jejich národnostního pĤvodu ve srovnání s dČtmi neromského pĤvodu. Uvedl naopak, že neutrálnČ nastavenými testy, které nezohledĖují specifika romských dČtí a vyhovují pouze dČtem neromského pĤvodu, jsou romské dČti v dĤsledku znevýhodnČny. Otázka vzdČlávání romských žákĤ v ýeské republice je logicky komplexním problémem: premisy uvádČného rozsudku popisují pouze tu jeho þást, kterou lze ovlivnit zmČnou pĜístupu veĜejné správy. Nebylo by objektivní tvrdit, že pĜíþinou nízké úrovnČ školní úspČšnosti romských dČtí je výhradnČ pĜístup pedagogĤ nebo státní správy. SvĤj podíl na uvedené situaci má také absence pozitivních vzorĤ v rodinném zázemí Ĝady romských rodin. Každý pedagog potvrdí, že spolupráce s rodinou je jedním z hlavních pĜedpokladĤ úspČšného KomentáĜ k þl. 29 Úmluvy o právech dítČte ze 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1, s. 2. KomentáĜ Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006 (ACFC/25DOC(2006)002), s. 17. Výborem je proto uvedená praxe vnímána jako zcela mimoĜádný problém, což deklarovala jako kritiku také dalších státĤ (Maćarska, Rumunska, Rakouska a dalších). 111 112
181 vzdČlávání dítČte, zejména na prvním stupni základní školy. Profesní aspirace dČtí, jakož i celkový vztah ke škole jsou ve znaþné míĜe podmínČny rodinným zázemím. V romských rodinách nebývá ale vzdČlání tradiþnČ nejvýznamnČjší hodnotou: dĤsledky této okolnosti jsou potvrzovány jak výzkumy, tak odbornou literaturou.113 Od pĜijetí rozsudku nedospČlo þeské školství k zásadním zmČnám, což potvrdilo také šetĜení ýeské školní inspekce, realizované v roce 2009.114 ŠetĜení probíhalo na bývalých zvláštních školách a bylo zamČĜeno pĜevážnČ na proces pĜeĜazování žákĤ do tČchto škol. Bylo zjištČno, že pĜestože u škol došlo k pĜejmenování na základní školy (praktické), vČtšina z nich se nadále profiluje stejnČ jako dĜíve, vyuþuje srovnatelnými metodami. Dále bylo zjištČno, že se na tČchto školách stále nachází velká þást romských žákĤ, kteĜí byli diagnostikováni jako žáci s mentálním postižením. Namísto toho, aby byli diagnostikováni jako žáci sociálnČ znevýhodnČní, dochází k nadužívání diagnóz mentálního postižení. Zarážející je také zjištČní, že z pĜibližnČ 17 a pĤl tisíce žákĤ bylo více než pČt tisíc na tyto školy zaĜazeno bez diagnózy mentálního postižení. KromČ toho nebyl v ĜadČ pĜípadĤ Ĝeditel školy schopen doložit souhlas rodiþĤ dítČte se vzdČláváním. Další problém pĜedstavuje nedostateþná kvalita posudkĤ pedagogicko-psychologických poraden. Zdaleka ne ve všech pĜípadech psycholog konstatoval mentální postižení, pĜesto doporuþil vzdČlávání v bývalé zvláštní škole. Navíc ze skupiny tČchto žákĤ tvoĜí Romové více než þtvrtinu.115 Uvedené indicie jsou tedy jasným podkladem pro závČr o neuspokojivé implementaci závČrĤ rozsudku štrasburského soudu, což je navíc deklarováno také dalšími orgány. V rámci ýeské republiky jde napĜíklad o stanovisko veĜejného ochránce práv z roku 2010, které deklaruje pĜetrvávající diskriminaci romských dČtí.116 Z mezinárodních institucí lze jmenovat Výbor OSN pro práva dítČte117, sdČlení Vysoké komisaĜky OSN pro lidská práva a další.
113 Z výzkumĤ realizovaných v posledních letech lze uvést pĜedevším dva z nich, realizované ministerstvem školství, a sice VzdČlanostní dráhy a vzdČlanostní šance romských žákyĖ a žákĤ základních škol v okolí sociálnČ vylouþených lokalit a Analýzu individuálního pĜístupu pedagogĤ k žákĤm se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Oba byly realizovány v roce 2009. Poukazují na nČkteré další bariéry, které se vedle strukturálních opatĜení státu objevují jako pĜekážka vzdČlávání romských žákĤ. Jde pĜedevším o špatnou adaptaci na školu (což je zþásti zpĤsobeno jazykovými pĜíþinami), nízké profesní aspirace, vyšší absence a nedostateþná domácí pĜíprava. Více informací k uvedenému problému lze nalézt ve zprávách z tČchto výzkumĤ, které jsou pĜístupny zde: http://www.msmt.cz/pro-novinare/jake-jsou-vzdelanostni-sance-deti-ze-socialneznevyhodnujiciho). AutoĜi MatČjĤ, Gabal a ýada zdĤrazĖují, že uvedené problémy nelze Ĝešit bez komplexních opatĜení v oblasti zamČstnávání RomĤ a jejich bydlení. Za pĜínosné je jimi považováno zejména navštČvování mateĜských škol romskými dČtmi a zĜizování pĜípravných roþníkĤ. In MatČjĤ, P., Straková, J., Veselý, A. (eds.): Nerovnosti ve vzdČlávání. Od mČĜení k Ĝešení. SLON, Praha 2010, s. 127-129. 114 Jde o reprezentativní šetĜení, neboĢ bylo v jeho rámci navštíveno 43% bývalých zvláštních škol. 115 Text tematické zprávy ýŠI je pĜístupný napĜíklad zde: www.spolecnedoskoly.cz. Autorka zde uvedené závČry coby úþastnice šetĜení potvrzuje. Podílela se na nich jako tzv. pĜizvaná osoba. 116 PĜístupné http://spolecnedoskoly.cz/verejny-ochrance-prav-konstatuje-diskriminaci-romskych-deti/. 117 Ve své nové periodické zprávČ Výbor opakuje, že je tĜeba stanovit jednoznaþnČ kritéria, proceduru a ochranné mechanismy pĜi zaĜazování dČtí do škol pro dČti s mentálním postižením. Implementation of the Convention on the Rights of the Child z 15. února 2011, CRC/C/CZE/3-4, bod pátý þásti první.
182 NejnovČji se jedná o kritiku ze strany Výboru ministrĤ Rady Evropy. Podle jeho komentáĜe k implementaci závČrĤ rozsudku nedošlo od zpracování poslední zprávy z období jara 2010 k žádnému posunu v tématu, a to ani na úrovni centrální státní správy.118 Zpráva obsahuje také adresnČjší kritiku: kritizována je napĜíklad dosavadní neschopnost urþit konkrétnČji podmínky informovaného souhlasu, dále je také namítáno, že oproti minulým letĤm nenavazuje souþasná státní správa na spolupráci s nevládním sektorem.
Rovný pĜístup ke vzdČlání ve Švýcarsku a v jiných zemích aneb Máme se kde inspirovat? Jak bylo uvedeno, inkluzivní vzdČlávání není trendem sledovaným pouze v ýeské republice. ěada evropských i mimoevropských zemí119 inkluzi prosazuje již delší dobu. Znaþná þást právních ĜádĤ legislativnČ vĤbec nezakotvuje dvoukolejnost školství (bČžné a speciální120). DČti s postižením jsou tedy nejenže vzdČlávány ve stejných institucích jako dČti bez postižení, ale jsou dokonce v jedné tĜídČ a vzájemnČ se podporují. VČtšinou se tak dČje za pĜítomnosti nikoli jednoho pedagoga, ale minimálnČ dvou, popĜípadČ jsou vyuþujícímu nápomocni asistenti.121 Ve švýcarské legislativČ se pĜesto speciální školství vyskytuje, podobnČ jako napĜíklad v Belgii. Na federální úrovni není švýcarskými pĜedpisy vČnován otázce inkluzívního vzdČlávání hlubší zájem: federální pĜedpisy uvádČjí spíše obecný princip inkluzívního pĜístupu vĤþi postiženým osobám.122 PodrobnČjší organizace vzdČlávacího systému je provedena na úrovni jednotlivých kantonĤ. NicménČ podle federálních pĜedpisĤ je nutné, aby kantony zajistily rovné šance na vzdČlání handicapovaným dČtem. PĜitom je legislativa pro speciální vzdČlávání novČ ponechána na nich samotných (od roku 2008). Federální pĜedpisy (pĜedpisy konfederace) pĜitom výslovnČ nenaĜizují eliminaci speciálního vzdČlávání. Švýcarsko tedy nepatĜí mezi ty zemČ, které striktnČ zrušily speciální školy coby nástroj segregace a ponechaly výhradnČ základní školy. Je ale tĜeba pĜipomenout, že dítČ mĤže být vzdČláváno oddČlenČ pouze v pĜípadČ, kdy je zcela nemožné je integrovat. Integrace 118 Zejména body 3 a 5 Zprávy Výboru ministrĤ ze dne 8. bĜezna 2011 k otázce desegregace þeského školství uvedenou okolnost pĜipomínají. 119 Informace o nových projektech a pĜístupech inkluze ve vzdČlání lze nalézt zde: http://www.european-agency.org/. 120 Rozlišuje se pĜitom dále dvoukolejnost školství, pokud nefunguje vzájemná prostupnost mezi obČma školskými systémy, jakož dále trojkolejnost, pokud existuje jak základní, tak speciální vzdČlávání a souþasnČ je možná prĤchodnost dČtí mezi obČma systémy. K tomu viz: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ. Tematická publikace Evropské agentury pro rozvoj speciálního vzdČlávání, kolektiv autorĤ. 2006. 121 Také Ĝeditelé þeských škol mohou žádat o prostĜedky na zaplacení asistenta pedagoga, který mĤže být urþen právČ pro dČti se sociálním znevýhodnČním. Vedle nich bývají ve škole pĜítomni osobní asistenti, kteĜí asistují dČtem zdravotnČ postiženým. 122 Podle þl. 8 švýcarské ústavy má každý právo na rovné zacházení. SouþasnČ je v þlánku uveden závazek eliminovat znevýhodnČní, která lidem s postižením pĜináší jejich handicap.
183 je tedy jednoznaþnČ upĜednostĖována: dČje se tak za podpory speciálních pedagogĤ, kteĜí spolupracují s dalším vyuþujícím ve tĜídČ. PodobnČ ani jako dále uvedený skotský systém, ani švýcarské pĜedpisy neuvádČjí exaktní skupiny, k nimž má být dítČ zaĜazeno, jestli je uvažováno o jeho vzdČlávání ve speciální instituci. Lze zdĤraznit, že dítČ mĤže být zaĜazeno do speciální školy pouze za splnČní následujících pĜedpokladĤ: jde o dítČ s hlubokým mentálním postižením, zaĜazení mimo hlavní vzdČlávací proud je v jeho zájmu a koneþnČ dĤvodem pĜeĜazení nesmí být v žádném pĜípadČ etnický nebo kulturní dĤvod. Pokud jde o vzdČlávání dČtí etnických minorit, spoleþenské reálie neumožĖují domnČnku, že by se švýcarské školy potýkaly se vzdČláváním vČtšího poþtu dČtí etnických menšin. PĜesto je tĜeba uvést, že pokud se u žákĤ ve švýcarských školách vyskytují potíže se zvládnutím uþiva kvĤli jazykové bariéĜe, jsou tito vyuþováni také jazyku, a to od samého poþátku vzdČlávání. ParalelnČ s klasickou výukou si doplĖují jazykové vzdČlání. Skuteþnost, že vytváĜení proinkluzívních podmínek ve tĜídČ poþíná u postojĤ uþitele, je patrné ze švýcarské literatury: takoví uþitelé „ve tĜídČ zdĤrazĖují pocit ‚my‘, což podporuje sociální integraci všech žákĤ.“123 ZdĤrazĖuje se, aby uþitelé k dČtem se speciálními potĜebami pĜistupovali jako k lidem s vlastní a jedineþnou historií a identitou. To je velmi podstatné pro zvýšení jejich sebehodnocení.124 Také v jiných státech má inkluzívní vzdČlávání silnČjší tradici než v naší spoleþnosti. DĤvodĤ je jistČ více, ale je potĜeba uvést, že prvotní hybnou silou jsou vždy postoje, aĢ vyuþujících, rodiþĤ dČtí, dČtí samotných: v rakouské odborné literatuĜe se napĜíklad uvádí, že „se jasnČ ukázalo, že pozitivní postoje uþitelĤ a školní komunity vĤþi inkluzi jsou základní hybnou silou pro její úspČch, aĢ už je vybrán jakýkoli model výuky.“125 Za pĜipomenutí stojí dále systém skotského vzdČlávání. Skotské školské pĜedpisy nevycházejí z konceptu rĤzných skupin žákĤ se specifickými potĜebami. Není tedy sledováno, do které skupiny (napĜíklad v našich podmínkách by šlo o rozĜazení kategorií žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami) žák patĜí: významné je, jakou podporu potĜebuje k tomu, aby mohl pĜi naplĖování svého práva na vzdČlání úspČšnČ pĜekonat svoje znevýhodnČní. Vychází se proto ze systému tzv. pĜídatné podpory, kterou blíže rozvádí Additional Support for Learning (Scotland) Act 2004.
123 Kol. autorĤ: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ. Tematická publikace Evropské agentury pro rozvoj speciálního vzdČlávání, 2006, s. 27. 124 PĜevzato z þásti publikace VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ vČnující se vzdČlávání v Lucembursku, tamtéž, s. 27. 125 Tamtéž, s. 13.
184 Školskými orgány ve Skotsku není tedy zjišĢováno, jak znevýhodnČní vzniklo, co je jeho pĜíþinou apod. Vychází se z faktu, že žák díky svému znevýhodnČní nemĤže dosáhnout plného vzdČlávacího potencionálu (fullest potentional). Každý takový žák je tedy vnímán tak, jako jsou u nás chápáni žáci se speciálními potĜebami. To je plnČ v souladu se znČním þl. 29 Úmluvy o právech dítČte, podle které má výkon práva na vzdČlání vést k rozvoji osobnosti dítČte, jeho schopností a nadání k realizaci plného potenciálu. ZemČ, které se potýkají s problémem nedostateþného vzdČlávání zejména u dČtí etnických minorit, jejichž rodiny jsou þasto sociálnČ slabé nebo dokonce žijí v sociálnČ vylouþených lokalitách, dále kladou dĤraz na pĜedškolní vzdČlávání a pĜedškolní programy. NapĜíklad v Srbsku jsou sociálnČ slabé rodiny zapojeny do urþitých programĤ, v rámci kterých jejich dČti neplatí za školku. PodobnČ jsou ve spolupráci s obcemi organizovány speciální kursy pro dČti pĜedškolního vČku.126 To jsou jistČ námČty, kterými by se mohly nechat inspirovat také þeské orgány odpovČdné za vzdČlávání. Diskriminaci ve vzdČlávacím procesu jsou sociálnČ slabé rodiny nebo komunity vystaveny velmi þasto, pĜiþemž nemusí jít o exkludované etnické menšiny. PĜesto máme z Ĝady zemí informace o tom, že sociální exkluze a nedostatek vzdČlání jsou aspekty, které tvoĜí s otázkou národnostní pĜíslušnosti velmi þasto spojité nádoby. V Brazílii je tak vytváĜeno množství programĤ pro „dČti ulice“ („street children“), ale zajistit jejich vzdČlávání, zvlášĢ pokud si nČkteré z nich musí vydČlávat na živobytí prací, je velmi obtížné. PĜesto jsou pro nČ organizovány hodiny veþerního vzdČlávání a obdobné programy.127 Kritikové inkluzívního vzdČlávání v ýeské republice, popĜípadČ i v zahraniþí, þasto uvádČjí, že problém spoþívá v nedostateþném financování systému. Je jistČ pravdou, že materiální podpora je pro inkluzívní pĜístup podstatná. Dosažení inkluzívních cílĤ ale nepĜedpokládá zajištČní masivních finanþních prostĜedkĤ: stávající speciální pedagogové mohou být dost dobĜe využiti také v rámci inkluzívního pĜístupu ve školách hlavního vzdČlávacího proudu, tj. se srovnatelnými výdaji jako dnes. Základní školství v ýeské republice namísto toho stále financuje dva oddČlené proudy a z velké þásti je stále segregované. NaplĖování cílĤ inkluze by mČlo opaþný úþinek. Všichni participující, jak vyuþující, tak znevýhodnČné i neznevýhodnČné dČti, by namísto prohlubování vzájemných bariér umČli spolupracovat. To je cíl, za který má stále smysl bojovat.
126 Dinic, D.: Equalization of the Start Position of the Rom and other Children at Enrolling in a School, In: Right to Education: Solution to all Problems or Problem without Solution? Institut International des Droits de l´Enfant, 2006, s. 172. 127 Blíže k tomu: Pare, M.: Educating Marginalized Children: The Challenge of the Right to Education in Brazil. The international Journal of Children´s Rights, 2004, s. 242 – 248.
185
Literatura: Amnesty International Rep. 2009, The State of World´s Human Rights BALZAROVÁ, B. VzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. Masarykova universita, Brno 2006 BOUýKOVÁ, P. a kol. Antidiskriminaþní zákon, komentáĜ, C. H. Beck, Praha 2010 ýERMÁK, M. Systém speciálního školství – srovnání þeské a skotské právní úpravy. Diplomová práce, Masarykova universita, Brno 2008 DINIC, D. Equalization of the Start Position of the Rom and other Children at Enrolling in a School, In: Right to Education: Solution to all Problems or Problem without Solution? Institut International des Droits de l´Enfant, 2006 DUDA, J. Rovný pĜístup ke vzdČlání v ýR. Conference for lawyers, Masarykova universita, Brno 2010 GOLLOB, R., KRAPF, P. ed. Living in Democracy, EDC/HRE lesson plans for lower secondary level, Council of Europe Publishing, 2008 GOLLOB, R., KRAPF, P. Exploring children´s rights. Nine short projects for primary level, Council of Europe Publishing, 2007 HANSON, K., VANDALE, A. Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003 HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007 MATċJģ, P., STRAKOVÁ, J., VESELÝ, A. (eds.). Nerovnosti ve vzdČlávání. Od mČĜení k Ĝešení. SLON, Praha 2010 MORROW, V. Studying children´s everyday worlds: qualitative and creative methods. Stockholm, Sweden, 2007, s. 5. In: ENGWALL, K., SÖDERLIND, I.: Children´s work in everyday life. Institute for Futures Studies OBROVSKÁ, L. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní vs. ýR a problematika kvalitnČjšího vzdČlávání pro romské dČti. In: SCHEU, H. a kol. Migrace a kulturní konflikty. Auditorium, Praha 2011 OBROVSKÁ, L., KUSÁ, O. Multikulturní výchova jako souþást vzdČlávacího systému þeského školství a její hodnotové zamČĜení: závČry výzkumu Ligy lidských práv. In Etika ve vČdách o výchovČ, sborník ze 17. konference ýeské pedagogické spoleþnosti, Univerzita Palackého, Olomouc 2010
186 PARE, M.: Educating Marginalized Children: The Challenge of the Right to Education in Brazil. The international Journal of Children´s Rights, 2004 SCHLEMER, B. General Introduction, in: SCHLEMER, B. The exploited Child, London 2000 SMITH, A. B. Children and young people´s participation rights in education. International Journal of Children´s Rights, 2007 TOMAŠEVSKI, K. Are we educating children as a people with rights or just talking about it? In: ALEN, A a kol. The UN Children´s Rights Convention: Theory meets practise, 2007 Kol. autorĤ: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ. Tematická publikace Evropské agentury pro rozvoj speciálního vzdČlávání, kolektiv autorĤ, 2006
Ostatní zdroje: Úmluva o právech dítČte (sdČlení Federálního ministerstva zahraniþních vČcí þ. 104/1991 Sb.) Všeobecná deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948 Deklarace práv dítČte ze dne 20. 11. 1959 (New York) Rámcová úmluva o ochranČ národnostních menšin (sdČlení ministerstva zahraniþních vČcí þ. 96/1998 Sb.) Mezinárodní úmluva o odstranČní všech forem rasové diskriminace ze dne 21. 12. 1965 Evropská úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod (sdČlení Federálního ministerstva zahraniþních vČcí þ. 209/1992 Sb.) Listina základních práv a svobod (þ. 2/1993 Sb.) Evropská sociální charta (14/2000 Sb. m. s.) Dohoda Mezinárodní organizace práce þ. 138/1973, o nejnižším vČku, kdy je pĜípustné zamČstnávání Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, pĜijata v kvČtnu 2008 Deklarace práv osob s mentálním postižením, pĜijata rezolucí þ. 2856 v roce 1971 SmČrnice Rady þ. 94/33/ES, o ochranČ mladistvých zamČstnancĤ Zákon þ. 561/2004 Sb., o pĜedškolním, základním, stĜedním, vyšším odborném a jiném vzdČlávání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Vyhláška þ. Sb., o pĜedškolním vzdČlávání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací (antidiskriminaþní zákon) Zákon þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
187 Zákon þ. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 273/2001 Sb., o právech pĜíslušníkĤ národnostních menšin, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 564/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 106/2002 Sb. o sociálních službách, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ NaĜízení vlády 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Metodický pokyn školství, mládeže a tČlovýchovy ýR k výchovČ proti projevĤm rasismu, xenofobie a intolerance (14 423/99-22) KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy ze dne 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1 Zpráva Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006 (ACFC/25DOC(2006)002) KomentáĜ Výboru pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva, CESCR, General Comment No. 13. Right to education SvČtový akþní program týkající se lidí s postižením z roku 1982. Implementation of the Convention on the Rights of the Child z 15. února 2011, CRC/C/CZE/3-4 Zpráva Výboru ministrĤ ze dne 8. bĜezna 2011 o implementaci závČrĤ rozsudku D.H. a ostatní vs. ýR Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z listopadu 2007 ve vČci D.H. a ostatní vs. ýeská republika (stížnost þ. 57325/00) Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z dubna 2009 ve vČci Glor vs. Švýcarsko (stížnost þ. 13444/04) Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z þervence 2008 ve vČci Oršuš vs. Chorvatsko (stížnost þ. 15766/03) Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z ve vČci Sampanis. vs. Greece (stížnost þ. 32526/05) Nález Ústavního soudu ýR IV. ÚS 695/2000 Nález Ústavního soudu ýR Pl. ÚS 25/94 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2 As 37/2006-63 www.ilo.org/public www.ochrance.cz ec.europa.eu/ceskarepublika www.stopdetskepraci.cz http://www.planovanirodiny.cz
188 http://www.childsrights.org www.reformaopatrovnictvi.cz www.llp.cz http://www2.ohchr.org http://www.uspesne.eu www.rvp.cz www.cpiv.cz www.varianty.cz www.mdac.info http://findarticles.com/p/articles http://www.european-agency.org/
189
Sub-projekt PF 003: Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
PRÁVA DÍTċTE A VÝVOJ SPOLEýNOSTI
Zpracoval: JUDr. ZdenČk Kapitán, Ph.D.
190 1. Obecná þást 1.1. Východiska 1.1.1. Cíle modulu Cílem tohoto modulu je v první ĜadČ postihnout vývojové tendence v souvislosti se stavem materiálního výkonu ochrany práv dČtí v ýeské republice. Sekundárním cílem modulu pak je ve vybraných oblastech pojmenovat konkrétní problémy a poskytnout konkrétní návody jejich Ĝešení a dále pak definovat oblasti systémových zlepšení, které by byly schopny reagovat na negativní vlivy vyvíjející se spoleþnosti. Spojnicí vedoucí napĜíþ tímto modulem je základní premisa, že za souþasného stavu vývoje þeské spoleþnosti neexistuje prosazovaná a realizovaná koncepce aktivní rodinné politiky a že stávající systém péþe o ohrožené dČti nezajišĢuje dostateþné prostĜedí podpory a pomoci. NejvČtší skupinu ohrožení tvoĜí – vnímáno zejména poþtem pĜípadĤ – dČti, které se ocitají v systému náhradní rodinné péþe, tedy dČti oznaþované obecnou terminologií jako ty, které jsou odebírány z rodin.
1.1.2. Obecné poznámky PrávČ prezentovaný modul lze považovat ve struktuĜe ostatních modulĤ za urþitý pĜechodový mĤstek, který spojuje prostor mezi otázkami povýtce právními a obecnými otázkami sociologickými (bez ohledu na to, že vývoj spoleþnosti lze vnímat nejen mČĜítky sociologickými, ale i jinými, napĜíklad ekonomickými þi filozofickými). Autor zcela jistČ nehodlá prezentovat sociologickou studii. PĜece však stojí za úvahu osvČtlit pohled na vymezené téma a výchozí pozice. PrávČ tímto zpĤsobem lze vhodnČ navázat na výklad o kontextu práv dítČte a vytvoĜit souþasnČ obecnČjší východiska pro výklad, který se týká konkrétního katalogu práv, jeho aplikace a popisu právní úpravy. Pro usnadnČní vnímání zde pĜedkládaných názorĤ na vČc se lze dopustit jistých zjednodušení: Spoleþnost je systém, mezi jeho prvky patĜí jednotlivci, tedy i dČti. V ideální situaci je rodina, jejíž souþástí je dítČ, subsystémem spoleþnosti. Jestliže je právo spoleþenským normativním systémem, je pĜirozeným instrumentem, kterým mĤže stát (vzešlý z urþitým zpĤsobem definované spoleþnosti) ovlivĖovat chování a jednání uvnitĜ spoleþnosti, tedy i spoleþnosti rozvíjející se. Práva dítČte a ochrana tČchto práv, jak ostatnČ prezentuje první modul, jsou svým pĤvodem koncept vycházející z mezinárodního práva. Mezinárodní právo s mnoha svými
191 specifiky1 pĜi své abstrakci poskytuje velmi široký prostor pro interpretaci ovlivnČnou celou Ĝadou tendencí vyskytujících se v rozvíjející se spoleþnosti, a to v míĜe mnohem vČtší než právo vnitrostátní.2 Práva dítČte jsou nadto konceptem velmi mladým (pĜinejmenším ve srovnání napĜíklad s nČkolikatisíciletou Ĝímskoprávní tradicí, která znaþnou mČrou ovlivĖuje i naši právní kulturu) a jejich regulace je sama o sobČ relativnČ abstraktní.
Ze shora naznaþených premis lze odvozovat, že obsah práva je tedy ex definitio spjat s rozvojem spoleþnosti a že toto spojení lze sledovat ve dvou rovinách:
1) legislativní – právo vzniká „na objednávku“ spoleþnosti, proto reflektuje její vývojové tendence, 2) aplikaþní – právo pĜi relativnČ vysoké míĜe abstraktnosti dovoluje vývoj interpretace, který mĤže být podmínČn tendencemi rozvíjející se spoleþnosti.
Obecným cílem tohoto modulu je prezentovat pohled na právo jako na nástroj ochrany práv dČtí v kontextu vyvíjející se spoleþnosti – chce tedy klást dĤraz na nČkteré sociální fenomény, které právo v uvedených dvou rovinách determinují. V rámci sledování specifických cílĤ pak chce tento modul poukázat na konkrétní projevy práva – napĜíklad z pohledu chybČjící právní úpravy nebo naopak pĜíliš kasuistické úpravy, úþelové interpretace atd. Vodítkem pro výbČr právo ovlivĖujících spoleþenských fenoménĤ i pro výbČr typových situací je na prvním místČ autorova empirická zkušenost a také všeobecnČ vysledovatelné tendence. Tento modul proto nemá ambici podat výþet vyþerpávající, ale takový, který vykazuje v praxi pĜímou spojitost s právem dítČte, resp. s jejich ochranou. Nelze se tedy tajit urþitou selektivností pĜi zpĤsobu zpracování modulu. Tato selektivnost však nebrání tomu, aby bylo možno uþinit relevantní závČry. Hlavním motivem tohoto modulu je prosazovat myšlenku, že pĜi práci s dČtmi a ochranou jejich práv nelze pĜistupovat k Ĝešení situací podle šablon a že je potĜeba pĜistupovat citlivČ ke každému jednotlivému pĜípadu. ByĢ je tĜeba definovat principy i pro konkrétnČjší
1 Viz k tomu MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodní právo veĜejné. Jeho obecná þást a pomČr k jiným právním systému, zvláštČ k právu þeskému. 5. vydání. Brno: DoplnČk, 2008. Str. 173 a násl. 2 Viz k tomu vþetnČ vývojových tendencí GOONESEKERE, S. Introduction and Overview in Protecting the world’s children: Impactof the Convention on the Rights of the Child in diverse legal systems. 1st edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 272 p. ISBN 978-0-521-87513-4. Str. 9 a násl.
192 životní situace, stále zĤstává základním principem princip nejlepšího zájmu dítČte,3 jehož dĤsledná aplikace umožĖuje prakticky vždy individualizaci Ĝešení. 1.2. Vymezení tendencí vyvíjející se spoleþnosti ve vztahu k ohrožení dČtí 1.2.1. Krize rodiny VšeobecnČ je akceptován fakt, že v západní spoleþnosti platí model nukleární rodiny, tedy model založený na soužití muže, ženy a jejich potomkĤ, nikoliv tedy model založený a priori na soužití širší rodiny. Ten je ovlivĖován celou Ĝadou okolností souvisejících s mnoha vlivy rozvoje spoleþnosti. Za jednu z vývojových tendencí západní rodiny pĜitom již v polovinČ osmdesátých let manželé Rapoportovi oznaþili pĜechod k pluralitnímu modelu, jenž považuje rĤznorodost norem rodinného života za naprosto legitimní a žádoucí.4 Rozpad rodiny je podmínČn celou Ĝadou pĜíþin ovlivnČných vývojovými tendencemi spoleþnosti. Rodina pĜestává plnit funkci semknuté ekonomické jednotky;5 žena má v historickém srovnání lepší možnosti ekonomické emancipace, které relativizují manželství právČ jako ekonomické partnerství, rovnČž tak možnost vést po rozpadu manželství dvČ domácnosti je snazší než v minulosti, významným faktorem je rovnČž stále rostoucí tendence hodnocení úspČšnosti manželství podle míry osobního uspokojení jednotlivce.6 Osobní pĜitažlivost a preferování individuálních zájmĤ vítČzí nad mezigeneraþní odpovČdností.7 PĜíþinou této „spoleþenské poptávky“ pak je i následné zjednodušování pravidel pro rozvod.8 Lze s jistou mírou zjednodušení shrnout, že pĤsobení sociální kontroly lpící na zachování rodiny bylo vyvíjející se spoleþností pĜekonáno. Aþkoliv sama existence manželství není zárukou, že nevzniknou situace traumatizující dítČ, lze dysfunkce rodiny postavené na manželství vnímat jako zásadní a velmi þastou pĜíþinu krizové situace pro dítČ. A právČ v této situaci je nejširší prostor pro intervenci práva, resp. pro ochranu práv dítČte. Není cílem tohoto pĜíspČvku rozebírat všechny pĜíþiny krize rodiny, protože její existence je spíše všeobecnČ pociĢovaným faktem než premisou, kterou by bylo nutno dokazovat. Zcela jistČ ale krize rodiny pĜedstavuje nejzásadnČjší sociální vývojovou tendenci ovlivĖující ochranu práv dítČte a rodiny v postmoderní spoleþnosti.9 Prvním a nejzásadnČjším ýl. 3 Úmluvy o právech dítČte. RAPOPORT, R. N., RAPOPORT, R.: British families in transitions in RAPOPORT, R. N., FOGARTY, M. P. et al. (eds.) Families in Britain. London : Routledge and Kegan Paul, 1982. Str. 476. 5 V podrobnostech POLÁKOVÁ, M. PromČny þeské rodiny v evropském demografickém kontextu. Právo a rodina, 2002, þ. 6, str. 1 a násl. 6 GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-124-4. Str. 165. 7 POLÁKOVÁ, M., op. cit. detto. 8 K vývojové tendenci v této oblasti viz GIDDENS, cit. dílo, str. 164. 9 V podrobnostech CRUZ, P. de Family Law, Sex and Society: A Comparative Study of Family Law. London: Routledge, 2010. 411 p. ISBN 978-0-4-15-48430-5. Str. 359 a násl. 3 4
193 dĤsledkem tohoto stavu je, že jsou dČti ve vČtší míĜe vystaveny ohrožujícím situacím podmínČným zpravidla rozpadem rodiny. Výjimkou není ani situace v ýeské republice. Stav ohrožení dítČte navozuje celá Ĝada jevĤ,
10
nicménČ za nejþastČjší situaci vedoucí k ohrožení dítČte lze považovat právČ rozpad
institucionální rodiny. Nejenže v tuzemských podmínkách klesá poþet sĖatkĤ, ale významnČ roste pĜi této tendenci i podíl rozvodĤ. NapĜíklad v roce 200911 pĜipadlo na 47 862 sĖatkĤ 29 133 rozvodĤ,12 tj. necelé 61 %. PrávČ porozvodová (resp. porozchodová) péþe o dČti a její dysfunkce jsou þasto diskutovanou otázkou. Aþkoliv i v tČchto situacích mĤže dojít k psychickému týrání þi zanedbávání dČtí, jedná se spíše o problém latentní, který je navenek þasto vnímán jako konflikt rodiþĤ. SociálnČ patologické jevy se však na chování dČtí projeví až v pozdČjší dobČ, zejména pĜi jejich vlastním partnerském životČ. Lze smČle vyslovit obavu, že zanedbávání postavení dČtí v období krize rodinných vztahĤ je PandoĜinou skĜíĖkou a že je nemístným hazardem, pokud se tČmto situacím nevČnuje dostateþná pozornost. Shora uvedený pĜístup vychází – opíraje se o citovaná odborná díla – z konceptu nukleární rodiny, jak byla popsána v samém úvodu této podkapitoly. Aþkoliv by tato poznámka patĜila spíše do závČreþných pasáží, lze na tomto místČ pĜedeslat, že tento modul vychází z premisy, že cílem rodinné (eventuálnČ sociální) politiky by mČla být podpora zdravé rodiny, a to nejen rodiny nukleární, ale rodiny co nejširší, zahrnující mimo jiné také mezigeneraþní vazby. Takto podporovaná rodina by pak poskytla prostĜedí vhodné pro harmonický rozvoj dítČte ve vČtší míĜe, než odpovídá souþasnému stavu vývoje spoleþnosti. Popsaný pĜístup se bezesporu týká vČtšiny pĜípadĤ vyskytujících se v reálném svČtČ. Tím ale rozhodnČ nelze naznaþovat, že stranou pozornosti mají zĤstat i jiné pĜípady, kdy soužití nefunguje ve spoleþenství tvoĜeném dítČtem (dČtmi) a matkou a otcem, ale žijící pouze s jedním z nich, nebo dokonce s jinou osobou þi osobami, které nejsou rodiþi dítČte.13 Premisa o podpoĜe (zdravé) rodiny není a nesmí být vykládána jako pravidlo, že má být rodina institucionalizovaná manželstvím udržována za každou cenu a že jedinČ takový pĜístup zajistí ideální prostĜedí pro rozvoj dítČte. Rozvod, respektive oddČlení manželského þi partnerského soužití, nebo dokonce zabránČní styku s jedním z rodiþĤ þi dokonce obČma mĤže být v nČkterých pĜípadech jediným, v reálném þase efektivním Ĝešením krizové situace, které 10 K jejich stratifikaci v podrobnostech ŠPECIÁNOVÁ, Š. Jak poznat týrané, zneužívané a zanedbávané dČti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, roþník 6, þ. 6, str. 1 a násl. 11 NovČjší statistické údaje nejsou prozatím k dispozici. 12 ýeský statistický úĜad: Statistická roþenka ýeské republiky 2010. Podkapitoly 4-5. a 4-9. 13 AĢ už se jedná o prarodiþe, širší pĜíbuzenství þi jiné osoby, které o dítČ peþují þasto z titulu svČĜení do péþe tĜetí osoby podle § 45 zákona o rodinČ.
194 bude zpĤsobilé ochránit dítČ. Toto východisko lze považovat za naprostou samozĜejmost, kterou snad ani není tĜeba zvlášĢ zdĤrazĖovat.14
1.2.2. Vliv domácího násilí Neopominutelným jevem ohrožujícím dČti je fenomén domácího násilí. Je pravdou, že jeho kvantifikace se liší v závislosti na tom, podle jakých mČĜítek se domácí násilí definuje i podle toho, kdo kvantifikaci provádí (zda policie, orgány sociálnČ-právní ochrany, vČdecká pracovištČ þi nestátní nevládní organizace).15 Není cílem modulu fenomén domácího násilí popsat komplexnČ. S ohledem na cíle tohoto modulu jsou pro hodnocení fenoménu domácího násilí dĤležité multifaktorové teorie domácího násilí, které poukazují na souþasné pĤsobení více skupin okolností jako pĜíþiny vzniku domácího násilí. Jednou z multifaktorových teorií je integrující model D. G. Duttona, který zahrnuje þtyĜi typy faktorĤ:16 1) makrosystémové – jedná se o vliv struktury spoleþnosti, kdy se projevuje patriarchální uspoĜádání, které stojí na nadvládČ mužĤ, 2) exosystémové – jde o konkrétní ovlivnČní jednotlivých subjektĤ sociálním prostĜedím þi životními zkušenostmi jako napĜ. nezamČstnaností, nízkou vzdČlaností
atd.,
3) mikrosystémové – vyplývají z charakteru rodinného života, tedy z blízkosti jeho þlenĤ, vzájemné znalosti slabin þi reakce na urþité situace, 4) ontogenetické – zde jde o individuální vlastnosti samotného pachatele, obČti i jejich vzájemné interakce.
Je zĜejmé, že všechny tyto faktory nemusí v každém pĜípadČ pĤsobit souþasnČ, respektive jejich úþinky mohou být v rĤzných pĜípadech rĤznČ intenzivní. DĤvodem, proþ je zde zdĤraznČna multifaktorová teorie, je snaha poukázat na širší souvislosti pĜíþin vzniku domácího násilí, mezi nČž patĜí i obecnČjší sociologické jevy, jejichž kombinace v interakci 14
Viz k tomu FUCHSOVÁ, K. Preventivne prístupy k problému týrania detí vo svetle teorie, praxe a výskumu in FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX, 2010. 400 s. ISBN 978-80-89447-24-4. Str. 280 a násl. 15 Dle výzkumĤ agentury STEM se s problémem domácího násilí potýká 16 % þeské populace starší 15 let, tak viz in MATES, P. PĜíspČvek k právnímu Ĝešení problému domácího násilí. Právní zpravodaj, 2007, roþník 8, þ. 5, str. 8 a násl. 16 Citována dle VOĕKOVÁ, J., SPOUSTOVÁ, I. Domácí násilí v þeském právu z pohledu žen. 2. vydání. Praha: proFem, 2008. 194 s. ISBN 978-80-903626-7-3. Str. 47 a násl.
195 s dalšími okolnostmi mĤže být spouštČþem domácího násilí. Je tedy tĜeba varovat pĜed zjednodušováním a také pĜed pĜehlížením vlivu nČkterých dílþích okolností. Fenomén domácího násilí je i v podmínkách naší vyvíjející se spoleþnosti popisován stále þastČji a nutnost boje s ním se stává souþástí obecnČjšího povČdomí. Zcela jistČ lze s povdČkem kvitovat rostoucí ochotu spoleþnosti pĜekonávat celou Ĝadu mýtĤ a pĜedsudkĤ spojených s domácním násilím a pomáhat obČtem domácího násilí.17 StejnČ tak pozitivnČ lze vnímat i rostoucí zájem zákonodárcĤ o regulaci boje s domácím násilím, byĢ se bezpochyby jedná o snahu klopotnou a podmínČnou dlouhodobou aktivitou zejména nestátních nevládních organizací.18 Domácí násilí ohrožuje dČti dvČma základními zpĤsoby; jednak jsou pĜímými obČĢmi domácího násilí, jednak jsou obČtmi nepĜímými, kdy jsou svČdky domácího násilí páchaného na jiných subjektech. Existence domácího násilí (aĢ už pĜímého þi nepĜímého) mĤže být þastou pĜíþinou odebírání dČtí z rodin a jejich zaĜazení do systému náhradní rodinné péþe. S ohledem na faktory ovlivĖující vznik domácího násilí i s ohledem na negativa, která s sebou pĜináší pĜípadné odebrání dítČte z rodiny, lze vyslovit domnČnku, že s domácím násilím a jeho následky lze bojovat jednak preventivním pĤsobením, ale také následnou intervencí v rodinČ postižené domácím násilím.
1.2.3. SociálnČ ohrožené skupiny Tento pĜíspČvek nehodlá hodnotit koncepþní otázky sociálního zaþleĖování ani jeho cíle,19 považuje však za dĤležité upozornit na nČkteré dĤsledky sociálního vylouþení. Již relativnČ dlouhou dobu zaznívají z odborných kruhĤ hlasy o nepĜípustnosti odnímání dČtí z rodin ze sociálních dĤvodĤ. NapĜíklad pro dČti do tĜí let by mČl podle údajĤ Ústavu zdravotnických informací a statistik ýeské republiky tvoĜit podíl dČtí pĜijatých do zaĜízení ze sociálních dĤvodĤ pĜibližnČ jednu polovinu.20 DĤvodem pro umístČní dČtí jsou þasto zdravotní dĤvody. Ty se však þasto s dĤvody sociálními vyskytují souþasnČ, nebo se existenþnČ podmiĖují. Po „korekci“ existencí 17
K vývojovým trendĤm viz PAVLÁTOVÁ, E. Násilí na dČtech – jak dál v prevenci syndromu CAN. Zdravotnické noviny þ. 16/2010. ByĢ komplexní úprava boje s domácím násilím stále chybí, lze za úþinný indikátor boje s ním považovat institut vykázání. Poþet vykázání od jeho zakotvení neustále roste. To neindikuje pravdČpodobnČ ani tak rĤst domácího násilí, ale spíše vyšší míru akceptace státu a jeho souþinnosti. Statistická srovnání viz na http://www.domacinasili.cz/statistiky/vykazani-v-cr-rok2010-srovnani-2007-2010/. 19 Plynou zejména z Lisabonské strategie, která byla definována zasedáním Evropské rady v Lisabonu v bĜeznu 2000, na kterou navazoval Evropský sociální program a která byla posléze revidována po zasedání Evropského summitu v bĜeznu 2005, na niž navazují Národní akþní plány sociálního zaþleĖování, jež pĜijímá i ýeská republika (ty jsou pĜijímány od vstupu do Evropské unie na období dvou let). 20 ýERNÁ, I. Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie. První þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þíslo 2, str. 3. 18
196 zdravotních dĤvodĤ þiní poþet dČtí umísĢovaných do ústavních zaĜízení z ryze sociálních dĤvodĤ podle odhadu Spoleþnosti sociální pediatrie ýeské lékaĜské spoleþnosti J. E. PurkynČ pĜibližnČ jednu tĜetinu.21 Praxe v ýeské republice byla v tomto ohledu mimo jiné po dvakráte kritizována rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve vČcech Wallová a Walla proti ýeské republice22 a Havelka proti ýeské republice.23 Aniž je nezbytnČ nutné rozebírat podrobnČ obsah obou pĜípadĤ, lze shrnout, že je spojuje motiv nevytvoĜení dostateþných sociálních podmínek pro zajištČní péþe biologickou rodinou, v dĤsledku þehož došlo k umístČní dČtí do ústavního zaĜízení.24 Tento stav pĜitom Evropský soud pro lidská práva deklaroval jako jsoucí v rozporu s právem na rodinný život.25 Tyto premisy jsou dlouhodobČ tradovány nejen ze strany rĤznČ institucionalizovaných odborníkĤ, neziskového sektoru, ale dĤslednČ aplikovány také v praxi veĜejného ochránce práv. Další velkou skupinu pĜípadĤ sociálního znevýhodnČní pĜedstavuje romská komunita. K aplikaci sociálních dĤvodĤ, jež byly výše uvedeny a které platí i zde, pĜibývá také diskriminaþní složka související s rasovými pĜedsudky. OpČt je tĜeba zdĤraznit, že cílem tohoto pĜíspČvku není analyzovat pĜíþiny, ale definovat rizikové faktory, které ohrožují realizaci práv dČtí. Rasový pĜedsudek bezesporu hraje velkou systémovou roli. Zcela jistČ jde o téma nevdČþné, které þasto vzbuzuje neuralgickou reakci, pokud se o nČm otevĜenČ hovoĜí. V tomto ohledu vyznívá pro ýeskou republiku negativnČ rovnČž hodnocení stavu dodržování Úmluvy o právech dítČte Výborem pro práva dítČte OSN ze 17. þervna 2011.26 Nepopiratelným faktem je specifiþnost problému vnímání ohrožení dČtí náležejících k romské komunitČ. Zkušenost nepodchycovaná statisticky dosvČdþuje ve vztahu k romským rodinám odlišnost v sociální práci v systému sociálnČ-právní ochrany. Ne výjimeþnČ existují pĜípady, kdy rodina vychovává dvČ-tĜi dČti, þtvrté je svČĜeno do ústavní výchovy a rodina dále vychovává další pozdČji narozené dítČ þi dČti. Situace pak není Ĝešena obnovením rodiþovské zodpovČdnosti rodiþĤ, ale þasto dochází ke svČĜení dítČte do péþe tĜetí osoby,27 napĜíklad
21
Tamtéž. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. Ĝíjna 2006, stížnost þ. 23848/04. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. þervna 2007, stížnost þ. 23499/06. 24 Autor modulu je – díky své úþasti v diskusi o implementaci nápravných opatĜení souvisejících s obČma pĜípady – osobním svČdkem toho, jak se ýeská republika obtížnČ vyrovnává s výsledky obou Ĝízení. V obou pĜípadech se nepodaĜilo pĜijmout taková opatĜení, která by pĜimČĜenČ sanovala vzniklý protiprávní stav. NapĜíklad skuteþnost, že stát nebyl schopen zabezpeþit sociální bydlení pro rodinu (což je podstata problému v jednom z pĜípadĤ), svČdþí o nepĜíliš horlivém respektování závazkĤ ýeské republiky z partikulárního mezinárodního práva. O to vČtší jsou však oþekávání koncepþních zmČn. 25 ýl. 8 odst. 1 evropské Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod. 26 Tak viz ZávČreþné pĜipomínky výboru obsažené v dokumentu þ. CRC/C/CZE/CO/3-4. 27 Podle § 45 odst. 1 zákona o rodinČ. 22 23
197 babiþky þasto žijící ve spoleþné domácnosti nebo v blízkosti rodiþĤ a sourozencĤ dítČte. Systémová akceptace takového pĜístupu, byĢ jen v urþitých regionech zemČ, je nepĜijatelná. Naznaþená situace je existujícím jevem, pĜed kterým nemá smysl zavírat oþi a dČlat, že
neexistuje.
S podobným
problémem
se
potýká
celá
Ĝada
zemí,
zejména
postsocialistických. V prvé ĜadČ je tedy tĜeba otevĜenČ pĜijmout skuteþnost jeho pĜítomnosti 28
a ve druhé ĜadČ pĜipravit dlouhodobou strategii jeho Ĝešení, která se vyvaruje výskytu jiných negativních vlivĤ.29
1.2.4. Hodnotící stereotypy Vliv na ochranu práv dČtí má celá Ĝada pĜedsudkĤ a hodnotících stereotypĤ pĜítomných ve vyvíjející se spoleþnosti. PĜi jejich pĤsobení se právo stává þastým nástrojem podpory a prosazení. PĜed obecnČjším výkladem lze dát pĜednost pĜíkladnému výþtu. Jedním z obecnČ pĜijatých stereotypĤ je pĜesvČdþení, že v pĜípadČ krizové situace vedoucí k rozpadu rodiny, je všeobecnČ vhodnČjším rodiþem, jemuž by mČlo být dítČ svČĜeno do péþe, matka. Tento stereotyp je zakotven pomČrnČ hluboko ve všeobecném povČdomí spoleþnosti, v menším rozsahu i u veĜejnosti odborné. Jako základní hodnotící kritérium pĜi aplikaci zákonné úpravy svČĜení dítČte do péþe jednoho z rodiþĤ by mČl být na prvním místČ princip nejlepšího zájmu dítČte. PĜi jeho aplikaci by tak mČlo být rozhodnuto, které z nabízených prostĜedí je pro svČĜení dítČte nejvhodnČjší z hlediska celého širokého spektra jeho potĜeb. S ohledem na deformovanost systému naznaþeným stereotypem nelze podat jednoznaþný soud o tom, které z prostĜedí (mateĜské þi otcovské) je pro dítČ vhodnČjší. I pokud by bylo možno takový soud uþinit, má pouze hodnotu statistického údaje. EventuálnČ samotný statistický fakt, že pro dítČ poskytuje obvykle vhodnČjší prostĜedí matka, nesmí být odĤvodnČním pro zjednodušující závČr, kterému z rodiþĤ bude dítČ svČĜeno. Jiným zažitým stereotypem je vnímání intervence a ingerence státu do rodinných vztahĤ (zejména pak v oblasti sociálnČ-právní ochrany) jako zásah do soukromí a tím i porušení lidského práva.30 I pokud by mČla sociálnČ-právní ochrana pĜedstavovat zásah do práva na soukromí, pak za situace, kdy je tento zásah þinČn na zákonném podkladČ, je zcela legitimní a legální i z hlediska ochrany základních lidských práv a svobod.31 Ve skuteþnosti je ale sociálnČ-právní ochrana institucionalizovaným nástrojem státu pro specifickou ochranu K tomu viz celou Ĝadu pĜíspČvkĤ in KUSHEN, R., BEDARD, T., TWIGG, C. (eds.) Roma rights: Implementation of Judgements. Budapest: European Roma Rights Centre, roþník 2010, þ. 1. NapĜíklad jako rĤst spoleþenského napČtí a podpora extrémnČjších pravicových politických sil v dĤsledku dĜívČjší pozitivní diskriminace nČkterých etnických skupin napĜíklad v Nizozemí. 30 Viz þl. 7 odst. 1 první vČta Listiny základních práv a svobod. 31 Viz þl. 7 odst. 1 druhou vČtu a þl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 28
29
198 práv dČtí. Stát prostĜednictvím tohoto nástroje zajišĢuje vyvažování zájmĤ dítČte v interakci s dospČlými, jejichž kapacit povČtšinou dítČ nedosahuje. SouþasnČ je tĜeba vnímat sociálnČprávní ochranu jako jeden z nástrojĤ, jimiž státy realizují svou povinnost k ochranČ práv dČtí podle závazkĤ z mezinárodního práva, zejména pak z Úmluvy o právech dítČte. Uvedený stereotyp se projevuje zásadním zpĤsobem napĜíklad u osvojení. Po svČĜení dítČte do adopce je další vývoj situace považován mnohdy za naprosto soukromou vČc, do které státu nepĜísluší zasahovat, pĜestože se þasto jedná o „nabídku“ prevence potenciálnČ patologických jevĤ. Obvyklá námitka, která je s touto situací spojena, spoþívá ve tvrzení, že biologické rodiþe také nikdo nelustruje pro výkon jejich rodiþovství a zpravidla také stát ani nezasahuje do života biologické rodiny, proþ by tomu tedy tak mČlo být v pĜípadČ rodiny osvojitelské? Aktivita státu v tomto pĜípadČ není ingerencí s kontrolní povahou, ale spíše snahou o pomoc pĜi zvládnutí tíživé situace, která musí pĜirozenČ nastat pĜinejmenším v dobČ puberty v souvislosti s obdobím hledání vlastní identity dítČte. DítČ se stává þastým nástrojem Ĝešení partnerského konfliktu rodiþĤ, pĜípadnČ osob ze širšího rodinného prostĜedí. Velmi þasto se proto stává, že na orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí se obrací jeden z rodiþĤ, pĜípadnČ jiná osoba a oþekává, že orgán sociálnČ-právní ochrany bude prostĜedkem prosazování zájmĤ této dospČlé osoby. Vzhledem k tomu, že v þásti pĜípadĤ dítČ není schopno samo formulovat svĤj názor, pĜípadnČ jej je schopno formulovat, ale þasto pro nČj není z hlediska psychologických limitĤ možné jej pĜed rodiþi a ostatními þleny širší rodiny prezentovat, je povolán k zjišĢování tohoto zájmu a jeho prezentaci v soudních Ĝízeních právČ orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí. Vzhledem k tomu, že pĜi soudním projednání vČcí týkajících se dČtí má z hlediska hierarchického tento orgán postavení srovnatelné s ostatními úþastníky (zejména tedy rodiþi) a nevystupuje autoritativnČ, bývá snadnČji napadán právČ s odĤvodnČním, že nehájil zájmy té osoby, která se na nČj obrátila. Subjektivní vnímání práva pod vlivem naznaþených a ještČ mnoha dalších stereotypĤ zpĤsobuje, že spoleþnost má tendenci vnímat sociálnČ-právní ochranu jako sociálnČ-právní ochranu dospČlých (respektive rodiþĤ), nikoliv jako sociálnČ-právní ochranu dČtí. Tento stereotyp vytváĜí snad nejzásadnČjší faktickou pĜekážku efektivního výkonu ochrany práv dČtí.
199 1.2.5. Vliv médií Na roli médií lze víc než na jakémkoliv jiném fenoménu demonstrovat vliv vyvíjející se
spoleþnosti.32
Postmoderní
spoleþnost
bývá
nČkdy
charakterizována
atributem
„informaþní“. Jedním ze zdrojĤ zahrnování informacemi jsou právČ veĜejné sdČlovací prostĜedky. Ve spleti množství periodik (vydávaných v listinné þi elektronické podobČ), rozhlasových a televizních stanic (jejichž pĜehršel se množí zejména vlivem digitalizace), internetových a ostatních zdrojĤ se lze jen tČžko orientovat. Z hlediska uživatelského lze rovnČž vyslovit domnČnku, že nabídka poskytování informací je umČle podporována a neodpovídá potĜebám spoleþnosti. Rozvoj sdČlovacích prostĜedkĤ, jejich multiplikace a rovnČž dĤraz kladený na rychlost získání a pĜedání informace – to jsou jen nČkteré z okolností, které vedou ke snižování hodnoty informací pĜedávaných prostĜednictvím médií a ke snižování kvality práce tČch, kteĜí se na þinnosti médií podílejí. Požadavky na pravdivost, správnost a objektivnost mediální informace – a v pĜípadČ dČtí také na specifickou citlivost – se stále snižují. Ne nepodstatnou okolností rovnČž je, že média jsou schopna zkreslovat informace úþelovČ ve snaze ovlivĖovat quasi mocensky politická a jiná rozhodnutí na rĤzných sociálních úrovních. ýasto proto i pĜi medializaci otázek souvisejících s právy dČtí platí pravidlo „NejvČtší lež je pravda vytržená z kontextu“.33 NepĜesnost a nedostateþné zpracování informace, podléhání výše naznaþeným stereotypĤm þi nČkdy se vyskytující snaha o infámii þi diskreditaci ze strany médií zásadním zpĤsobem ztČžuje ochranu práv dítČte. Konkrétními projevy pak mĤže být to, že jeden ze „soupeĜících“ rodiþĤ využívá média jako nástroj dosažení svých cílĤ nebo orgán sociálnČ právní ochrany þiní pod vlivem mediální kampanČ nekoncepþní kroky. Tyto negativní vlivy mohou v životČ dítČte vyvolat traumatickou situaci, jejíž následky se podaĜí jen stČží zcela eliminovat.
1.3. Nedostateþná nabídka forem práce s ohroženými dČtmi Souþasný stav péþe o ohrožené dČti – a to i jako vývojový trend spoleþnosti – je charakteristický specifickou pluralitou názorĤ. A to názorĤ velmi protichĤdných. Každá složka systému chrání totiž vlastní pozice a obhajuje vlastní pĜístupy; orgány sociálnČ-právní
32 33
V podrobnostech viz GIDDENS, A., cit. dílo, str. 378 a 379. Tento hodnotící soud médií patĜí Janu Krausovi.
200 ochrany dČtí deklarují svou pĜetíženost,34 ústavní zaĜízení obhajují vlastní postupy a vlastní práci, subjekty zabývající se ochranou lidských práv kritizují nedokonalosti. Lze vyslovit domnČnku, že nedostatek vzájemné tolerance znemožĖuje konstruktivní diskusi. RovnČž zamČĜení na jednotlivosti zpĤsobuje urþitou zaslepenost. Mnoha kritickým postojĤm k souþasnému systému péþe o ohrožené dČti totiž chybí nadhled a respektování systémových a historických souvislostí.35 Nelze komplexnČ vyhodnotit nedostatky bez respektování zpĤsobu vedení lidí realizujících sociální práci, mechanismĤ Ĝízení systému, finanþních tokĤ, které v nČm probíhají, þi bez zohlednČní faktu, že stávající systém péþe o ohrožené dČti akcentující do jisté míry ústavní formy péþe se vyvíjel bezmála þtyĜicet let fungování pĜedchozího režimu a vytvoĜil celou Ĝadu odborných kapacit, které je – má-li dojít k efektivní zmČnČ – tĜeba pozvolna smČĜovat jinam. Ne neopominutelným faktorem je politická kultura v ýeské republice. Rozložení politických preferencí obyvatelstva povČtšinou zpĤsobuje patovou povolební situaci, nebo situaci tomuto stavu se blížící, a to jak na úrovni celostátní, tak na úrovni regionální. Stalo se politických folklórem, že koncepce realizované pĜedchozím politickým vedením jsou odmítány a po stabilizaci nového systému a definici nových koncepcí není þas je realizovat, neboĢ dochází znovu k volbami nastolené zmČnČ. PĜitom zmČna systému péþe o ohrožené dČti bude trvat pravdČpodobnČ v Ĝádech desítek let.36 Vzhledem k tomu, že nejpodobnČjší právní úprava postavení a þinnosti v systému je vČnována orgánĤm sociálnČ-právní ochrany, snáší se právČ na nČ kritika nejþastČji, pĜinejmenším proto, že jejich úþast v dítČ ohrožujících situacích je podle práva obligatorní. PĜirozenČ lze hodnotit negativnČ jednotlivé nedostatky, neprofesionální pĜístup, neznalost þi selhání. Konstruktivní však mĤže být jedinČ systémový pĜístup k problému. PodnČtĤ ke zlepšení je celá Ĝada a všechny jsou relevantní, protože zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí je právo a právo je ze své podstaty obecné, proto pod nČ lze zaĜadit mnohá doporuþení. Pokud ale systémové kapacity nedávají prostor pro to, aby mohla být sociálnČ-právní ochrana realizována za úþelem, k nČmuž byla vytvoĜena, musí být systém nutnČ dysfunkþní.37 Pokud 34 Tato výhrada je naprosto oprávnČná, neboĢ existují orgány sociálnČ-právní ochrany, kde na jednoho zamČstnance pĜipadá vedení až 300 pĜípadĤ, existují dokonce pĜípady (napĜíklad v pĜípadČ magistrátu mČsta Teplice), kdy na jednoho zamČstnance pĜipadá pĜes 500 pĜípadĤ. 35 Zajímavý pohled zevnitĜ systému nabízí RYCHLÍK, D. Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí: první þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 5, str. 16 a násl. a týž, Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí: druhá þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 6, str. 13 a násl. 36 Tomu ostatnČ nasvČdþují zkušenosti ze Spojeného království a z Francie, jejichž funkþní modely jsou v tuzemských diskusích nejþastČji zmiĖovány. 37 Ze závČrĤ Analýzy souþasného stavu v oblasti terénní þinnosti orgánĤ sociálnČ-právní ochrany dČtí a stanovení optimálních podmínek výkonu sociálnČ-právní ochrany dČtí ve vazbČ na poþet klientĤ Výzkumného ústavu práce a sociálních vČcí, v. v. i. z dubna 2009 lze zdĤraznit kvantifikaci nedostateþnosti, jež deklaruje, že prĤmČrnČ se v celé ýeské republice pohybuje rozdíl mezi reálným poþtem všech pracovníkĤ a deklarovaným optimem na úrovni 32 %, což je rozdíl mezi absolutním reálným
201 se sociální pracovníci soustĜećují – zejména kvĤli omezeným kapacitám – pouze na formální plnČní požadavkĤ práva, nezbývá prostor pro další složku sociálnČ-právní ochrany, tj. pro sociální práci s rodinou. Role sociálních pracovníkĤ není ve spoleþnosti dokonale ukotvena. A protože neexistuje systém centrální podpory forem pomoci, þasto se jednotlivé orgány sociálnČ-právní ochrany dČtí pokoušejí pĜekotnČ vytvoĜit vlastní metody pomoci ohroženému dítČti.38 K tomu však þasto nemají kompetence z toho dĤvodu, že buć vlastní odborná intervence pĜísluší jiné pomáhající profesi (zpravidla psychologovi), nebo se jedná o jiný systémový nedostatek, který není schopna sociálnČ-právní ochrana dČtí kompetenþnČ realizovat (napĜíklad obecný pĜístup k sociálnímu zaþleĖování). Existuje bezesporu celá Ĝada metod, kterými se lze inspirovat a jejichž funkþnost byla v zahraniþní praxi prokázána.39 Jednou z nich je i tzv. pĜípadová konference (nČkdy též rodinná konference). Její praktická aplikace je spojena s urþitou pĜíznaþnou pĜekotností – institut je vnímám pozitivnČ a praxe vnímá pĜípadové konference jako univerzální všelék. Konference se však – podle autorovy osobní zkušenosti z úþasti na nich – stávají þasto spíše fórem vzájemné podpory intervenujících subjektĤ. Místo tvorby strategie a taktiky podpory rodiny je konference druhdy zpĤsobem konzervace situace, zdĤvodĖování nemožnosti zmČny, selektivním pĜenášením úkolĤ mezi zúþastnČnými. Konference bývají þasto nepĜipraveny, není zĜejmý jejich cíl, zúþastnČní mají diametrálnČ odlišné informace, pĜedstavy i oþekávání. JedinČ systematický pĜístup, který bude zamČĜen na osvojování si nejen znalostí, ale i dovedností, je zpĤsobilý nastartovat efektivní zmČnu. K tomu však nelze využívat stávající kapacity orgánĤ sociálnČ-právní ochrany, pĜípadnČ jiných dotþených subjektĤ. OpČt je tĜeba zdĤraznit, že tento modul nemĤže hluboce analyzovat všechny systémové souvislosti, nadto by prezentoval poznané. Nedostatky systému byly v minulosti analyzovány mnohokrát, naposledy vládou schváleným Národním akþním plánem
poþtem 7,1 úvazkĤ a optimálním poþtem 9,4 pracovního úvazku v prĤmČru na oddČlení. Pokud se zamČĜíme zvlášĢ na sociální pracovníky a kurátory, tak v pĜípadČ kurátorĤ by mČlo v relativním vyjádĜení dojít k navýšení v prĤmČru o 47 %, v absolutním vyjádĜení se jedná o navýšení ze stávajících 1,7 úvazku kurátora na oddČlení na deklarovaných optimálních 2,4 úvazkĤ. Rozdíl mezi reálnými a optimálními poþty ostatních pracovníkĤ vykonávajících sociálnČ-právní ochranu dČtí je na úrovni 30 %, tj. dle požadavkĤ vedoucích pracovníkĤ by se mČl poþet úvazkĤ tČchto pracovníkĤ v prĤmČru zvýšit z 5,4 na 7 úvazkĤ. (Analýza je dostupná na http://www.mpsv.cz/files/clanky/ 8669/Projekt_HR170_08_def.pdf). 38 ShodnČ RYCHLÍK, D. Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí: druhá þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 6, str. 15. 39 Mnoho podnČtĤ viz napĜ. ýERNÁ, I. Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie. První þást. Právo a rodina 2008, roþník 10, þ. 2, str. 1 a násl., táž Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie. Druhá þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 3, str. 5 a násl., táž Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie: TĜetí þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 4, str. 15 a násl.
202 k transformaci a sjednocení systému péþe o ohrožené dČti na období 2009 až 2011, jenž definoval tyto následující základní cíle:40
1) zvýšení kvality práce a dostupnosti služeb pro ohrožené dČti a rodiny (ukotvením spoleþných standardĤ kvality péþe o ohrožené dČti, nastavením systému celoživotního vzdČlávání pro pracovníky v systému péþe o ohrožené dČti, síĢováním a optimalizací služeb pro ohrožené dČti a rodiny, pĜenesením dĤrazu na primární prevenci, která zabrání zbyteþnému, byĢ krátkodobému, umisĢování dČtí do ústavní péþe, optimalizací Ĝízení, kontroly a financování péþe o ohrožené dČti). 2) sjednocení postupu pracovníkĤ pĜi Ĝešení konkrétní situace ohrožení dítČte (pĜípadová konference, individuální plán práce s klientem). 3) snížení poþtu dČtí dlouhodobČ umístČných ve všech typech ústavní péþe posílením preventivní složky práce s ohroženým dítČtem a rodinou, rozvojem podpĤrných služeb pro ohrožené dítČ a rodinu, navýšením poþtu kvalifikovaných pracovníkĤ. 4) zvýšení životních šancí dČtí, podpora rozvoje osobnosti dítČte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu a zachování životní úrovnČ nezbytné pro jejich tČlesný, duševní, duchovní, mravní a sociální vývoj. Z faktu, že cíle transformace systému péþe o ohrožené dČti byly teprve definovány, je zĜejmé, že stávající systém je teprve na zaþátku cesty a neexistuje reálné instrumentárium, které by umožĖovalo naplnit povinnosti a maximalistické vize vyplývající z požadavkĤ
2. Aplikace obecných poznatkĤ ve vybraných oblastech 2.1. Mediace jako specifická forma sociální práce Mediace je nČkdy definována jako metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního Ĝešení konfliktĤ a sporĤ za asistence tĜetí neutrální strany, která vede jednání sporných stran k tvorbČ vzájemnČ pĜijatelné dohody. Jedná se o neformální proces, ve kterém jsou obČ strany pĜítomny dobrovolnČ.41
40 Národní akþní plán k transformaci a sjednocení systému péþe o ohrožené dČti byl schválen usnesením vlády þ. 989/09 ze dne 13. 7. 2009 a v elektronické podobČ je dostupný mj. na www.mpsv.cz/files/clanky/7440/ NAP.pdf. 41 Tak dĤvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o mediaci v netrestních vČcech.
203 PĜestože v ýeské republice není mediace stále podpoĜena existencí zákonné úpravy,42 zkušenosti ukazují, že mediaþní proces umožĖuje stranám pĜicházet s více efektivními a kreativními Ĝešeními situace. V 70 až 80 % pĜípadĤ je dosaženo výsledné, pro všechny strany pĜijatelné dohody. Mediátor nemá pravomoc vydávat závazné rozhodnutí, pouze pomáhá stranám, aby se samy dohodly na Ĝešení sporu. PĜestože stále nedošlo ke schválení zákonné úpravy mediací v netrestních vČcech, panuje v praxi relativnČ velká autorita mediací Ĝešených konfliktĤ a sporĤ. Mezi deklarované výhody mediace patĜí fakt, že úþastníkĤm ponechává kontrolu nad procesem a podobou koneþného výsledku, poskytuje možnost vyhnout se soudnímu sporu a bez dlouhých þekacích lhĤt a zbyteþných finanþních nákladĤ konflikt vyĜešit. DĤvČrné informace uchovává mezi zúþastnČnými, snižuje stávající napČtí a ponechává úþastníkĤm prostor pro pĜípadnou budoucí spolupráci. I souþasná úprava civilního Ĝízení významným zpĤsobem podporuje smírné Ĝešení pĜípadu.43 Zákonné pĜedpisy postupnČ podporují mediaþní aktivity na rĤzných místech, a to s vČtší þi menší mírou konkrétnosti. Mediace (þi rodinná terapie) je v praxi sociálnČ-právní ochrany dČtí naĜizována jako výchovné opatĜení44 PodobnČ soudy – po novele obþanského soudního Ĝádu úþinné od 1. 10. 200845 – mohou ve vČcech péþe o nezletilé dČti uložit úþastníkĤm na dobu nejvýše tĜí mČsícĤ úþast na mimosoudním smírþím nebo mediaþním jednání nebo rodinné terapii.46 Zvláštní úprava je pak vČnována podpoĜe mediaþních aktivit v rámci vykonávacího Ĝízení, kdy se mediace mĤže stát významným prostĜedkem prevence traumatizujících událostí v životČ dítČte v tČchto zvláštČ exponovaných situacích.47 Teoretická linie v nČkterých pĜípadech kritizuje, že právo poþítá s mediací jako s autoritativnČ naĜízeným prostĜedkem práce se zúþastnČnými osobami; takové mediaci však chybí dva základní definiþní znaky mediace – dobrovolnost a možnost kdykoliv v procesu mediaci ukonþit.48 Proto je nČkdy nazýván smírþí proces nastolený autoritativnČ nikoliv jako mediace, ale jako vyjednávání. 42 Tato zákonná úprava by mČla sloužit k provedení smČrnice Evropského parlamentu a Rady þ. 2008/52/ES ze dne 21. kvČtna 2008 o nČkterých aspektech mediace v obþanských a obchodních vČcech, jejíž implementaþní lhĤta uplynula 21. kvČtna 2011. 43 Viz § 67 a § 99 obþanského soudního Ĝádu. 44 Tak ustanovení § 13 odst. 1 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ, v platném znČní. 45 K širším souvislostem novely viz NOVOTNÁ, V. Novela obþanského soudního Ĝádu a spolupráce soudĤ a orgánĤ sociálnČ-právní ochrany dČtí pĜi výkonu rozhodnutí o výchovČ. První þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 11, str. 1 a násl. 46 Tak § 100 odst. 3 obþanského soudního Ĝádu. 47 Viz §§ 272 až 273a obþanského soudního Ĝádu. 48 Srov. bod II. Doporuþení R(98)1 Rady Evropy þlenským státĤm k mediaci ve vČcech rodinných (pĜijato Výborem ministrĤ dne 21. ledna 1998 na 616. jednání ministerských zástupcĤ).
204 I pĜes výhradu nedobrovolnosti lze výsledky „nucenČ“ realizovaných mediací vnímat velmi pozitivnČ. Vstup externího elementu v podobČ mediátora je schopen pĜispČt k porozumČní komunikace a napomáhá vzájemnému respektu prvotnČ rozporuplných požadavkĤ a výchozích pozic. Praktická zkušenost s mediacemi potvrzuje shora naznaþené statistické vyjádĜení jejich úspČšnosti. Mediace (vyjednávání) je pojítkem velké þásti pĜípadĤ mezinárodní spolupráce, jak jsou prezentovány v následující podkapitole. Pokud využívá mediaci (vyjednávání) ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí, realizuje ji prostĜednictvím vlastních psychologĤ pracujících v každém individuálním pĜípadČ v tandemu s právníkem. Tento pĜístup je schopen zajistit vedle zprostĜedkování dohody také soulad výsledku s hmotným právem a pĜípadnČ také schopnost efektivního vymožení takového výsledku i procesnČ-právní cestou (zpravidla zprostĜedkováním soudního smíru). Vedle užších oborových pĜedpokladĤ (psychologie, právo) je nedílnou souþástí kvalifikace také dlouhodobČjší zkušenost s rodinnou terapií a specificky pro oblast mezinárodních pĜípadĤ také dobrá jazyková vybavenost. Nabízená mediace (vyjednávání) je vysoce akceptovaným zpĤsobem ze strany potenciálních úþastníkĤ; pĜesto existují pĜípady, kdy je komunikaþní schopnost zúþastnČných aktérĤ (povČtšinou rodiþĤ) naprosto zablokovaná a mediace nenabízí cestu Ĝešení. Fakt ochoty se mediace (vyjednávání) zúþastnit je podle statistické zkušenosti podmínČn samotným faktem, kdy mediaci nabízí úĜad, tedy instituce, k níž mají zúþastnČní zpravidla pĜirozený formální respekt. Ne nepodstatnou okolností také je, že zúþastnČní mají zájem na konstruktivním Ĝešení, ale každý z nich samostatnČ se obává je iniciovat z obavy, že se tím projeví jako slabší strana.
2.2. Mezinárodní spolupráce a ochrana dČtí Mezinárodní spolupráce související s ochranou práv dČtí v oblasti civilního práva se uskuteþĖuje – v závislosti na právním základČ realizace – dvČma zpĤsoby:
1) neformálním, 2) formálním.
2.2.1. Neformální zpĤsoby spolupráce Neformálními metodami práce lze rozumČt ty aktivity, které nejsou právními pĜedpisy výslovnČ zmiĖovány. Jedná se napĜíklad o neformální výmČnu informací na bázi rezortní þi
205 jiné þinnostní pĜíbuznosti spolupracujících subjektĤ. PrávČ tyto neformální metody mají zásadní vliv na tvorbu koncepcí, protože umožĖují inspiraci zkušenostmi þi zpĤsoby práce, které byly ovČĜeny statisticky relevantní praxí. PĜitom je ale potĜeba varovat pĜed obvyklým nedostatkem. Mnohý takto získaný poznatek bývá nekriticky pĜijímán, aniž je podroben jakémusi testu použitelnosti. ýasto se lze tedy setkat s tím, že se srovnává nesrovnatelné – metoda þi mechanismus fungující ve spoleþnosti s vysokým vČdomím spoleþenské sounáležitosti a nepĜerušenou demokratickou tradicí a úctou k právu nemusí nutnČ fungovat v našich podmínkách. Mezi neformální, nicménČ velmi úþinné metody mezinárodní spolupráce patĜí þinnost tzv. styþných soudcĤ.49 Zejména v zemích s právním systémem common law, pĜípadnČ v zemích tímto systémem ovlivnČných, existuje všeobecnČ vysoká autorita soudĤ a soudcĤ. V minulosti se proto v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého vytvoĜila síĢ styþných soudcĤ ve vČcech rodinného práva. Nejedná se o funkci, jež by byla konstituována podle pravidel mezinárodního práva, ale o neformální institut. ÚspČšnost aktivit styþných soudcĤ je podmínČna nČkolika faktory. V prvé ĜadČ je to fakt jejich osobní známosti podmínČné tím, že Haagská konference mezinárodního práva soukromého podporuje jejich þinnost institucionálnČ. Další okolností je zpravidla jejich dobrá jazyková vybavenost. Naposledy pĜibývá zmínČná okolnost velké neformální autority – nezávislý a nestranný soudce nesleduje utilitárnČ zájmy kteréhokoli ze zúþastnČných subjektĤ. V pĜípadČ ýeské republiky byla volba osoby styþného soudce mimoĜádnČ šĢastná50 a tak zajišĢuje progresivní pĜístup nejen v pĜípadech mezinárodních únosĤ dČtí, ale napĜíklad také pĜi zjišĢování obsahu cizího práva, v konzultacích se zahraniþními soudci þi pĜi prošetĜování pomČrĤ v cizinČ. ObdobnČ pĜínosná je také þinnost Mezinárodní sociální služby. Jde o nestátní nevládní neziskovou organizaci vzniklou podle švýcarského práva jako soukromoprávní subjekt v roce 1924. V souþasné dobČ pĤsobí Mezinárodní sociální služba ve sto þtyĜiceti zemích svČta51 a roþnČ realizuje cca 50 000 pĜípadĤ. Svou þinnost zamČĜuje na pomoc rodinám ohroženým krizovými situacemi, napĜíklad rozvodem, mezinárodním únosem dítČte þi tíživou sociální situací. Ve svých aktivitách se Mezinárodní sociální služba profiluje na právní a sociální poradenství, získávání a pĜedávání informací (zejména o sociálních pomČrech), výzkumnou a
49 K podmínkám þinnosti styþného soudce v ýeské republice viz podrobnČji PTÁýEK, L. Styþný soudce ve vČcech rodinného práva. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 9, str. 1 a násl. 50 Styþným soudcem je JUDr. Lubomír Ptáþek, Ph.D., nyní soudce Nejvyššího soudu. 51 ýeským národním korespondentem Mezinárodní sociální služby je Ministerstvo práce a sociálních vČcí a ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí.
206 analytickou þinností.52 V rámci Evropské unie byla þinnost Mezinárodní sociální služby nahrazena do jisté míry formálními mechanismy, které vyplývají pĜímo z pravidel pĜeshraniþní spolupráce pĜi ochranČ dČtí,53 podobnČ je tomu i smluvních státĤ haagské Úmluvy o pravomoci orgánĤ, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve vČcech rodiþovské zodpovČdnosti a opatĜení k ochranČ dČtí z roku 1996.54 Mimo portfolio tČchto státĤ však þinnost Mezinárodní sociální služby hraje stále nezastupitelnou roli. I ve vztahu k ýeské republice významnČ pomáhá, a to zejména v pĜípadech spolupráce se státy, s nimiž neexistuje žádná smluvní úprava specifické pomoci a výmČny informací pro úþely sociálnČprávní ochrany. Existují také situace, kdy formální mechanismy, aþ existují, ne zcela dobĜe fungují. Proto se Mezinárodní sociální služba stává nČkdy také alternativním, pĜípadnČ náhradním zdrojem informací þi prostĜedkem pomoci pĜi výkonu sociálnČ-právní ochrany. 2.2.2. Formální zpĤsoby spolupráce Formální zpĤsoby spolupráce jsou kompetenþnČ rozdČleny do dvou velkých skupin:
I) Obecné kompetence k mezinárodní spolupráci II) Speciální kompetence pro sociálnČ-právní ochranu dČtí s mezinárodním prvkem
Ad I. V první skupinČ se jedná o pĜípady, kdy je daná kompetence svČĜena konkrétnímu orgánu podle pravidla mezinárodního práva zpravidla ve spojení s konkrétní kompetenþní normou práva vnitrostátního. Obecný mechanismus funguje napĜíklad tak, že stát má obecnou povinnost respektovat své závazky z mezinárodního práva,55 v návaznosti na to jsou k ochranČ práva v soukromoprávních vČcech v zásadČ povolány soudy.56 Pokud tedy soud poskytuje ochranu právĤm v Ĝízení, je pĜitom povinen respektovat své závazky z mezinárodního práva – napĜíklad z pĜímo aplikovatelných ustanovení Úmluvy o právech dítČte. V tČchto pĜípadech se tedy jedná
52
V podrobnostech o Mezinárodní sociální službČ (International Social Service) viz www.iss-ssi.org. NapĜíklad podle naĜízení Rady ES þ. 2203/2001, o pĜíslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve vČcech manželských a ve vČcech rodiþovské zodpovČdnosti a o zrušení naĜízení (ES) þ. 1347/2000 (nazývaného též naĜízení Brusel IIa þi Brusel IIbis). 54 Úmluva byla publikována v þ. 141/2001 Sb. m. s. 55 Preambule a þl. 1, 10 a 10a Ústavy ýeské republiky. 56 Podle obecné kompetenþní normy obsažené v § 7 obþanského soudního Ĝádu. 53
207 o mezinárodní spolupráci v nejširším slova smyslu a má se jí na mysli spíše praktická realizace závazkĤ z mezinárodního práva. Další, konkrétnČjší rovinou spolupráce je situace, kdy pro realizaci právní þi jiné pomoci související s civilnČprávní ochranou práva je ve státČ povČĜen pro pĜeshraniþní komunikaci tzv. národní þi ústĜední orgán. Národní orgán má zejména gesþní povinnosti pĜi sledování realizace závazku z mezinárodních smluv. ÚstĜední orgán je pak zpravidla povČĜen konkrétními úkoly pĜi realizaci závazkĤ plynoucích z mezinárodnČ smluvní úpravy, napĜíklad zajišĢuje doruþování písemností do ciziny þi provádČní dĤkazĤ ve vztahu k cizinČ. Roli národního orgánu plní zpravidla rezortní ministerstvo, které je þasto souþasnČ orgánem ústĜedním. Zcela specifickou metodu spolupráce pĜi ochranČ práv dČtí pak pĜedstavuje výkon diplomatické þinnosti. Ta je jednak regulována obecným mezinárodním právem, ale rovnČž také mezinárodnČ-smluvními závazky partikulárního mezinárodního práva.57 ýást aktivit zastupitelských misí, které souvisejí s mezinárodní spoluprací pĜi ochranČ práv dČtí, je právem regulována (napĜíklad konzulární návštČva),58 þást jich regulována není a patĜila by spíše do neformálních zpĤsobĤ mezinárodní spolupráce. Tato neformální aktivita má však nezastupitelnou úlohu; pĜi využití statusu vyplývajícího z diplomatického práva je možno získat informace o sociálním prostĜedí dČtí, intervenovat pĜi zjišĢování místa jejich pobytu, napomáhat jednáním vedoucím ke smírnému Ĝešení pĜípadĤ, zprostĜedkovávat právní pomoc apod.
Ad II. Zvláštní pravidla mezinárodní spolupráce jsou pĜi výkonu zvlášĢ definované oblasti sociálnČ-právní ochrany s mezinárodním prvkem, resp. PĜi pĜeshraniþní sociálnČprávní ochranČ. Tato specifická oblast pĜeshraniþní spolupráce je rozdČlena mezi þtyĜi typové orgány.
57 58
NapĜíklad VídeĖskou úmluvou o konzulárních stycích; neoficiální þeský pĜeklad úmluvy byl publikován v þ. 32/1969 Sb. Konzulární návštČva je upravena v þl. 36 VídeĖské úmluvy o konzulárních stycích.
208 ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí Rozsah jeho kompetence pro mezinárodní spolupráci pĜi výkonu pĜeshraniþní sociálnČ-právní ochrany dČtí stanoví zákon nejobšírnČji,59 proto mu bude vČnována samostatná pozornost.60
Obecní úĜady obcí s rozšíĜenou pĤsobností Pro obecní úĜady obcí s rozšíĜenou pĤsobností stanoví zákon kompetenci pĜi navracení dČtí s pobytovým titulem61 na území ýeské republiky, pokud se nacházejí v cizinČ bez doprovodu, je-li známo místo jejich trvalého pobytu na území ýeské republiky.62 Tato opatĜení se soustĜećují na zprostĜedkování procedury návratu dítČte do ýeské republiky.63
Návrat dítČte z ciziny, nČkdy ne zcela pĜesnČ nazývaný repatriace, se dČje z popudu zastupitelského úĜadu ýeské republiky v cizinČ. Právní úprava je pomČrnČ obecná a základní pravidlo v podstatČ pouze stanoví, že obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností je povinen uþinit opatĜení potĜebná pro pĜevzetí dítČte. Rozsah potĜebných opatĜení bývá v rĤzných pĜípadech rĤzný64 a rovnČž tak interpretace jejich obsahu je rĤznými úĜady vykládána rĤznČ, zejména ve vztahu k otázce forem hrazených nákladĤ.
Obecní úĜady Každý obecní úĜad je povinen uþinit opatĜení k ochranČ života a zdraví a zajistit uspokojování základních potĜeb v nejnutnČjším rozsahu vþetnČ zdravotní péþe dítČti bez pobytového titulu na území ýeské republiky, ocitlo-li se takové dítČ bez jakékoliv péþe nebo jsou-li jeho život nebo pĜíznivý vývoj vážnČ ohroženy nebo narušeny.65 NáslednČ pak obecní úĜad podá zprávu o provedených opatĜeních obecnímu úĜadu obce s rozšíĜenou pĤsobností, který þiní další potĜebná opatĜení, a – je-li to možné – informuje zastupitelský úĜad státu, jehož je dítČ pĜíslušníkem, a projedná s ním zpĤsob
Tak §§ 3 a 35 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. Viz podkapitolu 2.4.3. Schéma pobytových titulĤ stanoví § 2 odst. 2 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. 62 Tak § 36 odst. 1 písm. a) zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. 63 Ze starší literatury poplatné dobČ pĜed vstupem do Evropské unie viz NOVOTNÁ, V. ZajišĢování návratu dČtí nacházejících se v cizinČ bez doprovodu. Právo a rodina, 2001, þ. 1, str. 1 a násl. 64 Jiná bude situace novorozence umístČného v cizinČ ve zdravotnickém zaĜízení, jiná u drogovČ závislého nezletilce na útČku z diagnostického ústavu a jiná u dítČte bez doprovodu, napĜíklad z dĤvodu dopravní nehody, po které jsou doprovázející rodiþe hospitalizováni. 65 Tak § 37 odst. 1 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. 59 60 61
209 pĜedání dítČte.66 Obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností o situaci souþasnČ informuje ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí.67 Prakticky jsou tyto pĜípady þasto spojeny s jazykovými bariérami, proto ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí via facti vypomáhá obecním úĜadĤm obcí s rozšíĜenou pĤsobností pĜi realizaci jejich povinností.
Významnou úlohu pĜi péþi o dČti–cizince bez doprovodu hraje také specializované zaĜízení v rezortu Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy –(ZaĜízení pro dČti– cizince, diagnostický ústav, dČtský domov se školou, výchovný ústav, stĜedisko výchovné péþe, základní a praktická škola v Praze 5).
Ministerstvo práce a sociálních vČcí VýslovnČ pro Ministerstvo práce a sociálních vČcí stanoví zákon kompetenci v pĜípadČ navracení dČtí s pobytovým titulem na území ýeské republiky, které jsou bez doprovodu v cizinČ, ale to pouze pro pĜípad, kdy není místo trvalého pobytu dítČte na území ýeské republiky známo.68 Vzhledem k neznámosti místa pobytu na území ýeské republiky je pochopitelné, že þeský zastupitelský úĜad informuje rezortní ústĜední orgán státní správy; ministerstvo následnČ urþí obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností, který dokonþí proceduru navrácení dítČte zpĤsobem obdobným tomu, který byl popsán výše. Zcela jistČ nelze opomenout také Ĝadu dalších úkolĤ, které Ministerstvo práce a sociálních vČcí vykonává pĜi mezinárodní spolupráci jako gesþní (národní) orgán podle Ĝady mezinárodních smluv.69 Tyto aktivity však patĜí spíše do oblasti þinnosti popsané výše ad I.
Tak § 37 odst. 2 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. Op. cit. detto. Tak § 36 odst. 1 písm. b) zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. 69 NapĜíklad z titulu þlenství v Mezinárodní organizaci práce, þi pĜi plnČní mezinárodnČ smluvních závazkĤ souvisejících s regulací dČtské práce. Viz k tomu napĜíklad NOVOTNÁ, V. DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. První þást. Právo a rodina, 2002, þíslo 5, str. 1 a násl., táž, DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. Druhá þást. Právo a rodina, 2002, þíslo 6, str. 18 a násl., táž, DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. TĜetí þást. Právo a rodina, 2002, þíslo 7, str. 16 a násl. 66 67 68
210 2.2.3. Mezinárodní spolupráce v þinnosti ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí Jak bylo již v pĜedchozí podkapitole naznaþeno, vykonává nejvČtší objem þinností pĜi pĜeshraniþní sociálnČ-právní ochranČ dČtí ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí. ÚĜad je ústĜedním orgánem podle celé Ĝady mezinárodních smluv týkajících se ochrany dČtí (vzešlých zejména z þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého) a také podle nČkterých pĜedpisĤ sekundárního práva Evropské unie. Nejobsáhlejší agendu ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí tvoĜí právní pomoc pĜi vymáhání výživného (jedná se pĜibližnČ o 300 nových vČcí roþnČ, pĜiþemž celkový objem živých vČcí je pĜibližnČ 3000). Podstata pomoci pĜi pĜeshraniþním vymáhání výživného spoþívá v principu spolupráce ústĜedních (resp. pĜijímajících a odesílajících) orgánĤ. Tento režim byl nastaven již v 50. letech minulého století70 a jeho podstatu pĜevzala ve svých úpravách i Haagská konference mezinárodního práva soukromého71 a pozdČji také Evropská unie.72 Systém funguje tak, že ústĜední orgán jedné zemČ (odesílající) zajistí podklady pro vymáhání podle specifik dožádaného státu, žádost pĜedá ústĜednímu orgánu druhé zemČ (pĜijímajícímu) a ten zajistí uznání a výkon rozhodnutí ve vlastním státČ.73 ýást pĜípadĤ není ošetĜena mezinárodní smlouvou, nicménČ došlo k prohlášení vzájemnosti.74 V pĜípadČ státĤ, k nimž existuje takto prohlášený vztah vzájemnosti,75 funguje systém vymáhání obdobným zpĤsobem jako v pĜípadČ, kdy je pro vzájemné vymáhání výživného sjednána mezinárodní smlouva. Agenda vymáhání výživného je do znaþné míry agendou technického charakteru, nicménČ i u ní se vyskytují stresující faktory, zejména v pĜípadČ vymáhání na povinných v tuzemsku pro oprávnČné v cizinČ. ýasto se jedná o vztahy narušené partnerskou krizí a fakt nutnosti placení výživného deformuje i vztah k dítČti, zejména pod obvyklým dojmem, že povinný platí pĜíliš mnoho a zástupce dítČte (oprávnČný) má naopak pocit, že je placeno málo. JitĜit tyto dojmy mĤže þasto i fakt neznámého pobytu povinného þi tak špatné majetkové pomČry, které neumožĖují efektivní vymáhání.
Newyorská Úmluva o vymáhání výživného v cizinČ z 20. þervna 1956; neoficiální þeský pĜeklad byl publikován v þ. 33/1959 Sb. Haagská Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dČtem z 15. dubna 1958; neoficiální þeský pĜeklad byl publikován v þ. 14/1974 Sb., þi pozdČjší haagská Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z 2. Ĝíjna 1973; neoficiální þeský pĜeklad byl publikován v þ. 132/1976 Sb. 72 NaĜízení Rady (ES) þ. 4/2009 o pĜíslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve vČcech vyživovacích povinností. 73 Proces probíhá podle mezinárodní smlouvy þi unijního naĜízení v otázkách uznání, pĜípadnČ prohlášení vykonatelnosti. Vlastní procedura výkonu pak probíhá podle vnitrostátního práva. 74 Postupem podle § 54 zákona þ. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znČní. 75 Jedná se o Spojené státy americké, Australský svaz a nČkteré provincie Kanady. 70
71
211 Zbývající agendy úĜadu, byĢ nejsou tak rozsáhlé, souvisejí pro svou akutnost mnohem více s právy dČtí. První skupinu tČchto agend tvoĜí problematika mezinárodních únosĤ dČtí (pĜedstavuje pĜibližnČ 50 pĜípadĤ roþnČ, a to jak pro únosy z ciziny, tak do ciziny). S touto agendou velmi úzce souvisí agenda pĜeshraniþního zajištČní práva styku (ve formalizované podobČ vedoucí až k soudnímu Ĝízení se jedná pĜibližnČ o 20 nových pĜípadĤ roþnČ).76 RelativnČ významný objem zastupuje agenda zbývající právní pomoci, zejména v podobČ kolizního opatrovnictví v Ĝízeních týkajících se péþe soudu o nezletilé, napĜíklad v Ĝízeních o urþování rodiþovství (tuto agendu tvoĜí pĜibližnČ 500 živých vČcí, pĜiþemž roþní pĜírĤstek v této oblasti je asi 200 nových pĜípadĤ). Posléze uvedeným agendám je z velké þásti vlastní emocionální vypČtí na všech zúþastnČných stranách. NejzĜetelnČjší je to na agendČ mezinárodních únosĤ. Mnohem lépe ovlivnitelné jsou pĜípady mezinárodních únosĤ, které se odehrávají do ýeské republiky, a to s ohledem na skuteþnost, že je možné provést „úĜední intervenci“ na místČ a není tĜeba dalšího prostĜedníka. Ve statistické vČtšinČ pĜípadĤ je scénáĜ mezinárodního únosu do ýeské republiky takový, že matka – þeská státní obþanka77 – uzavĜe sĖatek s cizincem,78 þasto v zemi Evropské unie a v této zemi (pĜípadnČ v zemi tĜetí) se pro ni stane po porodu dítČte situace neúnosná. Proto volí variantu odchodu do ýeské republiky, kde má zázemí díky rodinČ i dalším sociálním vazbám. Mezinárodní civilní únosové právo, jak je regulováno haagskou únosovou úmluvou,79 pracuje s jednoduchou rovnicí: soud (nebo jiný kompetentní orgán) rozhodne o navrácení dítČte, pokud bylo protiprávnČ pĜemístČno z místa svého obvyklého bydlištČ (nebo bylo protiprávnČ zadrženo mimo své obvyklé bydlištČ).80 Nutno podotknout, že zahájit Ĝízení o navrácení dítČte lze do jednoho roku od protiprávního pĜemístČní, resp. zadržení dítČte.81 Z terminologického instrumentária uvedené rovnice úmluva sama definuje nČkteré pojmy. V prvé ĜadČ definuje protiprávnost pĜemístČní; pĜemístČní je protiprávní, pokud oprávnČné osobČ (zpravidla rodiþi, nebo tĜeba i ústavnímu zaĜízení) náleželo právo péþe V celé ĜadČ pĜípadĤ se právo styku podaĜí ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí zajistit preventivním pĤsobením, pĜípadnČ neformální mediací. PomČr únoskyĖ z ciziny je dokonce významnČ vyšší než pomČr únoskyĖ do ciziny. 78 NezĜídka také za úþelem legalizace pobytu na území Evropské unie. 79 Haagská Úmluva o obþanskoprávních aspektech mezinárodních únosĤ dČtí z 25. Ĝíjna 1980; neoficiální þeský pĜeklad byl publikován v þ. 34/1998 Sb. 80 ýl. 12 haagské únosové úmluvy. 81 ýl. 12 haagské únosové úmluvy. 76
77
212 o dítČ, pokud bylo toto právo vykonáváno.82 V návaznosti na to úmluva obsahuje definici práva péþe o dítČ, která zahrnuje práva vztahující se k péþi o osobu dítČte a zejména právo urþit místo pobytu dítČte.83 Úmluva sama tedy stanoví právo urþení místa pobytu dítČte jako souþást práva péþe o dítČ; v tomto ohledu je tedy irelevantní náhled vnitrostátní právní úpravy dotþených státĤ. V tuzemské praxi se totiž nČkdy vyskytuje pĜedsudek, že pokud bylo dítČ svČĜeno do výluþné péþe jednoho z rodiþĤ, pak pĜemístČní dítČte tímto rodiþem nemĤže být protiprávní. S tímto postojem však nelze souhlasit, a to bez ohledu na shora zmínČnou autonomní definici práva péþe o dítČ v haagské únosové úmluvČ. Rodiþ, aþkoliv dítČ není svČĜeno do jeho péþe, je nositelem rodiþovské zodpovČdnosti, náleží mu tedy právo (spolu)rozhodovat o dĤležitých vČcech týkajících se dítČte. Otázku místa pobytu dítČte lze pĜitom považovat za podstatnou vČc pĜi výkonu rodiþovské zodpovČdnosti,84 která vyžaduje dohodu rodiþĤ, eventuálnČ rozhodnutí soudu pro pĜípad absence takové dohody.85 Úmluva rovnČž obsahuje vlastní definici dítČte – je jím osoba do dosažení vČku 16 let.
86
V úmluvČ však chybí vymezení obsahu právního termínu obvyklé bydlištČ. Jeho použití musí být provádČno v každém pĜípadČ individuálnČ a autonomnČ, tedy nezávisle na právních regulacích vnitrostátního práva. Lze pĜitom pĜihlížet k vČtšinové judikatuĜe soudĤ napĜíþ právními Ĝády a právními systémy; vhodným nástrojem je pĜitom databáze rozhodnutí INCADAT.87,
88
Aniž lze podat exaktní a jednoznaþnou definici, lze hovoĜit o místu
obvyklého bydlištČ jako o místu, v nČmž vykazuje subjekt vysokou míru sociální integrace. Nelze pĜitom zamČĖovat obvyklé bydlištČ ani s jakýmkoliv místem pobytu, ale ani s tuzemským trvalým pobytem; ten je institutem správního práva, který má veĜejnoprávní charakter a v zásadČ nic nevypovídá o soukromoprávním vztahu právního subjektu k urþitému místu.89 Uvedenou tendenci k obsahu definice potvrzuje také judikatura Soudního dvora
ýl. 3 haagské únosové úmluvy. ýl. 5 písm. a) zákona o rodinČ. ShodnČ HOLUB, M., NOVÁ, H., SLADKÁ HYKLOVÁ, J. Zákon o rodinČ. KomentáĜ a pĜedpisy související. 8. vydání. Praha: Linde, 2007. 752 s. ISBN 978-80-7201-668-6. Str. 182. 85 Tak § 49 zákona o rodinČ. 86 ýl. 4 haagské únosové úmluvy. 87 INCADAT – The International Child Abduction Database – je databáze vzniklá aktivitou Haagské konference mezinárodního práva soukromého, která jednak obsahuje vlastní databázi rozhodnutí soudĤ rĤzných smluvních státĤ haagské únosové úmluvy, ale také jejich analýzu. Samotnou databázi a podrobnosti o ní lze najít na www.incadat.com. 88 V podrobnostech viz DOSTÁLOVÁ, S. Databáze judikatury mezinárodních únosĤ dČtí INCADAT. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 6, str. 1 a násl. 89 K tomu viz § 10 zákona þ. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných þíslech a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (zákon o evidenci obyvatel), v platném znČní. 82 83 84
213 Evropské unie, který definoval hodnotící kritéria pro urþování obvyklého bydlištČ dítČte pro úþely použití výše zmínČného naĜízení Brusel IIa.90, 91 V pĜípadČ, že byly splnČny všechny pĜedpoklady pro navrácení dítČte, lze o nenavrácení dítČte rozhodnout pouze ve tĜech výjimeþných pĜípadech:
1) osoba žádající navrácení ve skuteþnosti nevykonávala právo péþe o dítČ v dobČ pĜemístČní nebo zadržení nebo souhlasila þi pozdČji se smíĜila s pĜemístČním nebo zadržením,92
2) je vážné nebezpeþí, že návrat by dítČ vystavil fyzické nebo duševní újmČ nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace,93
3) návrat dítČte by nedovolovaly základní zásady dožádaného státu o ochranČ lidských práv a základních svobod.94
DĤvod uvedený výše sub 1) je z hlediska praktického využíván relativnČ málo a v jeho pĜípadČ lze také pĜedpokládat jistou dĤkazní nouzi. Únosci se v praxi snaží o aplikaci dĤvodu uvedeného v sub 2) a pro jeho aplikaci se þasto uchylují k získávání úþelových odborných stanovisek deklarujících þasto až patologické stavy v psychice dítČte tak, aby nemuselo dojít k navrácení. Lze vyzdvihnout, že všeobecná tendence judikatury deklaruje zcela zásadní negativní projevy, jež by navrácení pro dítČ znamenalo (napĜíklad zásadní zhoršení zdravotního stavu postiženého dítČte v dĤsledku podstatnČ horší lékaĜské péþi v zemi pĤvodního obvyklého bydlištČ, vystavení dítČte týrání þi devastujícímu sociálnímu prostĜedí). Dojde-li k pĜemístČní dítČte, které þasto ani netuší nic o negativních konsekvencích zmČny místa pobytu, pak – zejména u dČtí malých – dochází velmi záhy k aklimatizaci v novém prostĜedí. Pokud dojde ke vznesení požadavku navrácení na poĜad dne s odstupem v Ĝádu mČsícĤ, pak s sebou samotná procedura pĜináší velmi zátČžovou situaci, natož pak 90 Tak viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009 ve vČci C-523/07, v nČmž v jedné z právních vČt Soudní dvĤr konstatoval: „Pojem ‚obvyklé bydlištČǥ podle þl. 8 odst. 1 naĜízení þ. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydlištČ odpovídá místu, které vykazuje urþitou integraci dítČte v rámci sociálního a rodinného prostĜedí. Za tímto úþelem musí být pĜihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a dĤvodĤm pobytu na území þlenského státu a pĜestČhování rodiny do tohoto státu, ke státní pĜíslušnosti dítČte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítČte v uvedeném státČ. Vnitrostátnímu soudu pĜísluší urþit místo obvyklého bydlištČ dítČte s pĜihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém pĜípadČ.“ 91 Ve vztazích mezi þlenskými státy Evropské unie (vyjma Dánska) se použije souþasnČ s haagskou únosovou úmluvou také naĜízení Brusel IIa. 92 ýl. 13 písm. a) haagské únosové úmluvy. 93 ýl. 13 písm. b) haagské únosové úmluvy. 94 ýl. 20 haagské únosové úmluvy.
214 samotné navrácení, které je zpravidla spojeno s násilnou zmČnou situace, pĜinejmenším proto, že se s dítČtem þasto nevrací rodiþ, který je protiprávnČ pĜemístil.95 Historicky je vnímáno navrácení dítČte jako primární cíl mezinárodního civilního únosového práva – to je dáno zejména systémovým nastavením haagské únosové úmluvy, která požadavek navrácení nČkolikrát deklaruje.96 Jak již bylo naznaþeno, každé návratové Ĝízení pĜedstavuje traumatickou událost v životČ dítČte. V jeho nejlepším zájmu je tomuto traumatu pĜedejít, je-li to alespoĖ trochu možné. Mezi cíli úmluvy, jak jsou definovány preambulí haagské únosové úmluvy, je zmínČn také cíl chránit dítČ pĜed škodlivými úþinky protiprávního pĜemístČní. Mezi kompetence ústĜedních orgánĤ rovnČž patĜí usnadnČní smírného Ĝešení.97 Soubor tČchto okolností legitimizuje pĜedevším snahu o vyjednávání Ĝešení únosového pĜípadu, které zabrání jak nucenému navrácení, tak eventuálnímu nenavrácení a nakonec také možnému zamezení styku s druhým rodiþem. Správnost této tendence podporuje v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého tzv. Maltský proces,98 který se snaží smČĜovat k podpoĜe mediace v oblasti mezinárodních únosĤ,99 ale také Evropská unie zejména od doby belgického pĜedsednictví v roce 2009. ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí se snaží o prosazování mediaþních aktivit do své praxe (viz výše podkapitolu 2.1). Již na únosové statistice z roku 2009 jsou zĜejmé hmatatelné výsledky. Z celkem 47 pĜípadĤ bylo 30 pĜípadĤ protiprávního pĜemístČní dítČte z ýeské republiky do ciziny. OvlivnČní tČchto pĜípadĤ mediací je velmi komplikované, neboĢ pĜípad je lokalizován na území jiného státu a spadá do územní kompetence státních orgánĤ v této zemi. Zbývajících 17 pĜípadĤ pĜedstavuje protiprávní pĜemístČní þi zadržení na území ýeské republiky. Z tohoto poþtu nebyla v 11 pĜípadech žaloba k soudu vĤbec podána, ze zbývajících 6 pĜípadĤ byly þtyĜi další vyĜešeny smírnČ za bČhu návratového Ĝízení a jen ve dvou soud rozhodl o navrácení dítČte. Poslední skupinu agend ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí tvoĜí materie mezinárodního osvojení sestávající z vedení evidence žadatelĤ o osvojení, evidence dČtí pro mezinárodní osvojení a z vlastního zprostĜedkování osvojení. V souþasné dobČ ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí zprostĜedkovává pĜibližnČ 40 osvojení þeských dČtí do
95
A to z rozliþných dĤvodĤ – od neschopnosti snést sociální podmínky v místČ pĤvodního obvyklého bydlištČ dítČte, nebo z dĤvodu rizika trestnČprávního postihu pro únos dítČte. Tak zejména preambule a þl. 1, 7 a 12 haagské únosové úmluvy. 97 ýl. 7 písm. b) haagské únosové úmluvy. 98 Tento proces byl odstartován na základČ závČrĤ Soudní konference o pĜeshraniþních rodinnČprávních vztazích, jež se konala ve dnech 14. až 17. bĜezna 2004 na MaltČ. 99 Reálným produktem maltského procesu je zpracování Manuálu správné praxe mediace k haagské únosové úmluvČ z roku 1980. 96
215 ciziny, a to postupem podle haagské adopþní úmluvy.100 Podle pravidel této mezinárodní smlouvy se pokusil úĜad navázat spolupráci s vybranými smluvními státy s cílem nastartovat proces mezinárodních osvojení z ciziny. V souþasné dobČ byl mechanismus zaĜazování do evidence žadatelĤ o osvojení rozbČhnut ve vztahu k Filipínám, ostatní oslovené státy nejeví zásadnČjší zájem o spolupráci. Agenda mezinárodního osvojení pĜedstavuje celkem asi 300 živých spisĤ. Mezinárodní osvojení lze zprostĜedkovat u dČtí, které jsou právnČ volné, tj. dČtí, u kterých byl dán souhlas zákonných zástupcĤ (zpravidla biologických rodiþĤ) s osvojením,101 došlo k rozhodnutí soudu o nezájmu102 nebo došlo ke zbavení rodiþovské zodpovČdnosti.103 ZprostĜedkování
mezinárodního
osvojení
spoþívá
ve
vyhledání
co
možná
nejvhodnČjších žadatelĤ o osvojení pro dítČ zaĜazené do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí. Nezávisí tedy ani na pĤvodu žadatelĤ (napĜíklad stanovením kvót pro pomČrné uspokojení státĤ), na délce zaĜazení v evidenci žadatelĤ, ani na jiných obdobných okolnostech. Proces výbČru, jakož i nároky na profil žadatelĤ o osvojení se v podrobnostech Ĝídí vlastní metodikou, která vychází z prakticky desetileté zkušenosti zprostĜedkování mezinárodních osvojení.104 ZprostĜedkovací proces spoþívá v tom, že úĜad vytipuje vhodné kandidátské manželské páry, z nichž Poradní sbor pro náhradní rodinnou péþi vybere nejvhodnČjší a doporuþí je ke zprostĜedkování. Pokud žadatelé souhlasí, probíhá tzv. interakce, tedy kontaktní setkání žadatelĤ s dítČtem v délce v Ĝádu týdnĤ (podle vČku a specifických nárokĤ dítČte). BČhem interakce se ve spolupráci ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí, orgánu sociálnČ-právní ochrany pĜíslušného podle místa trvalého pobytu dítČte a zejména zaĜízení, kde je dítČ umístČno, zkoumá, zda lze oþekávat od vztahu mezi žadateli a osvojovanými dítČtem odpovídající progresi. Pokud tomu tak je, požádají žadatelé o svČĜení dítČte do pĜedosvojitelské péþe na základČ rozhodnutí ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí. Podle haagské adopþní úmluvy úĜad dále osvČdþuje splnČní podmínek osvojitelnosti dítČte a rovnČž udČluje souhlas s dalším pokraþováním Ĝízení. K osvojení dítČte dochází pak na základČ rozhodnutí soudu (pĜípadnČ jiného orgánu) pĜijímajícího státu. Proces zprostĜedkování mezinárodního osvojení má celou Ĝadu specifik. Oblast adopcí jako jedné z forem náhradní rodinné péþe nadto vyvolává celou Ĝadu emocí, proto bude této
100 Haagská Úmluva o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení z 29. kvČtna 1993; úmluva byla publikována v þ. 43/2000 Sb. m. s. 101 Tak § 67 odst. 1, resp. § 68a zákona o rodinČ. 102 Tak § 68 odst. 1 zákona o rodinČ. 103 Tak § 44 odst. 3 zákona o rodinČ. 104 Metodické doporuþení pro zprostĜedkování mezinárodního osvojení do ciziny úþinné od 1. 4. 2010 je dostupné na www.umpod.cz.
216 otázce vČnována zvláštní pozornost v následujícím textu.105 Jedním ze základních principĤ mezinárodního osvojení je však princip subsidiarity, tedy podpĤrnosti mezinárodní adopce. Tato forma mĤže pĜijít v úvahu až tehdy, pokud se pro dítČ nenajde vhodná forma náhradní rodinné péþe ve vnitrostátních podmínkách.106 Praktickým výsledkem v podmínkách ýeské republiky je, že do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí pĜicházejí ke zprostĜedkování osvojení dČti, pro nČž se nepodaĜilo najít formu náhradní rodinné péþe ani pĜi zprostĜedkovatelské aktivitČ kraje v jeho pĤsobnosti, ani Ministerstva práce a sociálních vČcí v celorepublikovém mČĜítku.
2.3. Vývoj spoleþnosti a oblast svČĜení dítČte do péþe Jednotlivým právním otázkám péþe o dítČ v krizových situacích rodiny se vČnuje následující modul DítČ a rodina. Na tomto místČ je proto spíše vhodné postihnout nČkteré akcenty této otázky, které souvisejí s vývojovými trendy spoleþnosti. PĜíznaþným jevem krizových rodinných situací je názorová manipulace dítČtem; tento jev není nikterak nový, nicménČ s rozvojem komunikaþních možností se rozšiĜuje jeho rafinovanost. Nebezpeþnost rodiþovské manipulace spoþívá také v relativnČ þasté disproporci majetkové situace rodiþĤ v dobČ po rozpadu jejich vztahu. DĤsledkem této situace mĤže být „kupování“ si názoru dítČte na jeho budoucí soužití v rodinČ (respektive u nČkterého z rodiþĤ) jedním z partnerĤ. PomČrnČ þastou deformací, s níž se lze v praxi setkat, je pĜesvČdþení, že v nejlepším zájmu dítČte je respektovat jeho pĜání, se kterým z rodiþĤ by chtČlo v dobČ po rozpadu jejich vztahu žít. PĜíþiny nesouladu mezi pĜáním dítČte a jeho nejlepším zájmem jsou všeobecnČ známy,107 nicménČ ani odborná veĜejnost a dokonce ani orgány sociálnČ-právní ochrany a soudy nejsou stále schopny s touto skuteþností efektivnČ pracovat. Za situace, kdy je dítČ þasto nástrojem Ĝešení partnerského konfliktu, se rodiþe þasto zaštiĢují zmanipulovaným pĜáním dítČte stran jeho preferencí výchovného prostĜedí (aĢ už je tato manipulace úmyslná þi nikoliv). ReálnČ pak pĜestává být – jak bylo výše naznaþeno – sociálnČ-právní ochrana dČtí sociálnČ-právní ochranou dČtí a zaþíná být sociálnČ-právní ochranou dospČlých, ponČvadž systém nemá institucionální ani odborné kapacity na to, aby dokázal þelit utilitárním atakĤm dospČlých.
105
Dále viz kapitolu 2.4. Tento princip je odvozován z þl. 21 Úmluvy o právech dítČte. Viz k tomu v podrobnostech NOVÁK, T. Je dítČ schopno pravdivČ odpovČdČt na otázku, u kterého z rodiþĤ by chtČlo po rozvodu žít? Právo a rodina, 2004, roþník 6, þ. 7, str. 15 a násl. 106 107
217 Jedním z prosazujících se trendĤ v oblasti péþe o dítČ, který velmi úzce souvisí s problematikou identifikace zájmĤ dítČte, je svČĜení dítČte do stĜídavé výchovy obou rodiþĤ. Ve veĜejné diskusi stále sílí hlasy, že od velké novely zákona o rodinČ z roku 1998,108 která umožnila „bezproblémovou“ možnost rozhodnutí o stĜídavé výchovČ,109 stále nedošlo zásadním zpĤsobem ke zmČnČ poþtu pĜípadĤ, kdy by soud o stĜídavé výchovČ rozhodl. K podpoĜe tohoto postoje slouží fakt, že v mnoha jiných zemích je ve srovnání s ýeskou republikou poþet spoleþných výchov v Ĝádech násobkĤ vyšší. Dochází pĜitom k názorovému stĜetu obhájcĤ a kritikĤ stĜídavé výchovy, a to napĜíþ odbornými profesemi.110 Z této debaty se však opČt þasto ztrácí hlavní aktér – dítČ – a jeho potĜeby. StejnČ jako v mnoha jiných oblastech zmiĖovaných v tomto modulu i zde platí pravidlo neuchylovat se ke striktním soudĤm. Pro diskusi je bezesporu škodlivý pĜístup extrémní obhajoby jakékoliv krajní názorové pozice – stĜídavá výchova není ani všelék,111 na druhou stranu není ani Ĝešením, které je vhodné a priori zavrhovat. Toto Ĝešení se v praxi celé Ĝady státĤ vyskytuje a jeho nezpochybnitelná funkþnost byla prokázána; proto ostatnČ došlo k výslovnému vþlenČní institutu do tuzemské zákonné úpravy. Ne nepodstatnou okolností je, že ohlednČ stĜídavé výchovy existuje v tuzemsku celá Ĝada mýtĤ a neodĤvodnČných pĜedsudkĤ;112 to platí ostatnČ v každé situaci, v níž se spoleþnost zdráhá vymanit zažitým stereotypĤm. Sama prostá existence institutu a fakt vyšší míry jeho využívání v cizinČ o niþem dalším nesvČdþí. Je tĜeba se ptát i na další právnČ sociologické okolnosti jeho reálného života. Je naprosto nezbytné zabývat se okolnostmi, za kterých je tento institut využíván a implementovat dobré zkušenosti jeho fungování. I pro stĜídavou péþi proto platí pravidlo, že má být použita, pokud je to v nejlepším zájmu dítČte. Jak vnitrostátní zákonná úprava, tak závazky z mezinárodního smluvního práva v této oblasti preferují konsenzuální Ĝešení situací souvisejících s realizací výchovy dítČte.113 V pĜípadech, kdy neexistuje ochota rodiþĤ dohodnout se na stĜídavé výchovČ a podmínkách jejího fungování, je praktická použitelnost a výhodnost pro dítČ zásadním zpĤsobem
Novela provedená zákonem þ. 91/1998 Sb. s úþinností od 1. 8. 1998. V nauce je pĜijímán také názor, že možnost rozhodnutí o stĜídavé výchovČ byla interpretaþnČ akceptovatelná historicky už od úpravy v zákonČ þ. 265/1949 Sb., o právu rodinném. 110 ObdobnČ vášnivá diskuse se však vede i v zahraniþí, v zemích, kde je tradice stĜídavé výchovy zakotvenČjší; viz k tomu JELINEK, G. Obsorge beider Eltern – gemeinsam oder einsam? iFamZ, 2010, þ. 6, str. 181 a násl. 111 K pozitivnČ propagujícím názorĤm viz napĜíklad BAKALÁě, E.: Striedavá výchova prispieva k redukcii násilia na deĢoch in FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX, 2010. 400 s. ISBN 978-8089447-24-4. Str. 240 a násl. 112 K jejich typologii a vypoĜádání se s nimi viz v podrobnostech NOVÁK, T. Mýty o stĜídavé péþi o dítČ po rozvodu. Právo a rodina, 2010, roþník 12, þ. 3, str. 12 a násl. 113 Viz k tomu napĜ. þl. 7 evropské Úmluvy o styku s dČtmi z 15. kvČtna 2003; úmluva byla publikována v þ. 91/2006 Sb. m. s. 108 109
218 ohrožena.114 Rozhodnutí o stĜídavé výchovČ je þasto spojeno s nutností zásadní zmČny životního stylu a chodu domácnosti obou rodiþĤ; ochota k faktické zmČnČ je však þasto nízká a její neprovedení zpĤsobuje fakt, že stĜídavá výchova je dítČtem vnímána jako série frustrujících pĜesunĤ od jednoho rodiþe k druhému bez záchytných bodĤ v nČkterém z dotþených (nebo i obou) rodiþovských výchovných prostĜedí. I pĜi využívání stĜídavé výchovy by tedy mČlo platit pravidlo „pĜestáváme být manželi, zĤstáváme rodiþi“,115 jež neustále nabádá ke konstruktivní diskusi a jehož dĤsledné dodržování je schopno zajistit funkþnost stĜídání výchovných prostĜedí. Praktické zvládnutí jeho používání se však þasto bez odborné psychoterapeutické pomoci neobejde.116 PĜi jakékoliv diskusi je tĜeba dĤslednČ vycházet ze zákonné úpravy, podle které zákon stanoví podmínky pro využití stĜídavé (resp. i spoleþné) výchovy dČtí:117
1)
zpĤsobilost obou rodiþĤ dítČ vychovávat,
2)
zájem rodiþĤ o takovou výchovu,
3)
korespondence se zájmy dítČte,
4)
fakt, že tak budou lépe zajištČny potĜeby dítČte.
V diskusi, opírající se þasto jen o prostá statistická srovnání, þasto uniká existence uvedených podmínek. PĜi zkoumání jejich splnČní je tĜeba mít neustále na zĜeteli, že budoucí výchovné prostĜedí dítČte by se mČlo co nejvíce pĜibližovat ideálu, kdy výchova dítČte bude prostĜedím smČĜujícím k co nejvČtšímu emocionálnímu naplĖování dítČte a jeho pĜípravy jako sebevČdomého a platného þlena spoleþnosti. PĜi zkoumání vhodnosti výchovného prostĜedí daného stĜídavou péþí je tĜeba ovČĜit, zda probČhlo (þi probČhne) nastavení vhodných podmínek a zda je jejich udržení v dlouhodobém þasovém horizontu reálné s ohledem na schopnosti a možnosti obou rodiþĤ. RozhodnČ se totiž nelze spokojit pouze s proklamacemi, které nedojdou naplnČní a povedou ve svém dĤsledku k frustraci dítČte. Pokud bude toto ovČĜení pozitivní, nelze se stĜídavé výchovČ dítČte bránit Ĝádným racionálním argumentem.
114
Viz k tomu i praktickou pomĤcku KLIMEŠ, J. StĜídavá výchova a styk s dítČtem po rozchodu. Praha, 2009. PodrobnČji NOVÁK, T. Obranné mechanismy bránící Ĝádné pĜípravČ dítČte na styk s druhým rodiþem, zejména u tzv. hraniþních osob. Právo a rodina, 2011, roþník 13, þ. 4, str. 20. 116 PodrobnČji tamtéž, str. 22. 117 Tak § 26 odst. 2 zákona o rodinČ. 115
219 2.4. Vývoj spoleþnosti a oblast adopcí 2.4.1. Obecné poznámky Kapitola 2.4 tohoto modulu se zabývá problematikou adopcí a ponechává stranou ostatní formy náhradní rodinné péþe, zejména pak pČstounskou péþi. DĤvodĤ pro to je nČkolik. V prvé ĜadČ se pĜedpokládá zásadní systémová zmČna v oblasti pČstounské péþe (k tomu viz kapitolu 3.2). Praktická zkušenost navíc radí, že mnohé okolnosti výkonu pČstounské péþe a adopce (zejména pokud jde o práci se žadateli a intervenci pČstounským/adoptivním rodinám) jsou velmi podobné, a proto lze mnohé poznatky použít univerzálnČ. To platí zejména pro tuzemskou situaci, kdy je (bohužel) všeobecnČ jen málo pociĢován rozdíl mezi pČstounskou péþí a adopcí a þasto se omezuje jen na vnímání rozdílu v právní volnosti dítČte.
2.4.2. Výsledky procesu mezinárodní adopce Následující text se pokouší o statistické zhodnocení nČkterých podstatných okolností procesu mezinárodního osvojení.
Chlapci; 238
Dívky; 110
Obr. 1: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny podle pohlaví (2000 – duben 2011). Zdroj: ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
Ze statistiky prezentované na prvním obrázku plyne, že systém náhradní rodinné péþe v tuzemsku je schopen ve vČtší míĜe absorbovat dČvþata než chlapce. Mezi tuzemskými žadateli je tedy ženské pohlaví dítČte preferovanČjší. Bez pĜesného statistického vyþíslení lze konstatovat, že drtivá vČtšina dČtí je nevČtšinového etnika.
220
1 až 5 let; 284
5 až 9 let; 49 do 1 roku; 13
9 let a více; 2
Obr. 2: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny vČku dítČte (2000 – duben 2011). Zdroj: ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
Druhá statistika shrnuje vČkovou strukturu dČtí, které vystupují z procesu mezinárodní adopce. S ohledem na to, že je statistika vedena od poþátku ve þtyĜech naznaþených vČkových kategoriích, není pĜesnČ vyþíslena podrobnČjší struktura vČkové kategorie 1 až 5 let. Ve skuteþnosti naprostou vČtšinu dČtí v této kategorii tvoĜí dČtí ve vČku 3 až 4 let. Vzhledem k tomu, že naprostá vČtšina dČtí, které pĜicházejí do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí, je svČĜena do ústavní výchovy prakticky od narození, resp. od velmi útlého vČku, plyne z uvedené statistiky rovnČž alarmující poznání – doba „propadání“ dítČte sítem vnitrostátních forem náhradní rodinné péþe trvá zpravidla tĜi roky. PĜíþin je v tomto ohledu nČkolik – na prvním místČ je to bezesporu délka soudních Ĝízení, jejichž vedení je nutné k deklaraci právní volnosti dítČte, druhý okruh ovlivĖující þasový faktor je systém práce pĜi zprostĜedkování ve vnitrostátních podmínkách. RozhodnČ nelze i jen pĜibližnČ souhlasit s tím, že je dodržena lhĤta pro zprostĜedkování krajem v délce 3 mČsícĤ118 a následnČ Ministerstvem práce a sociálních vČcí v délce dalších 3 mČsícĤ.119
118 119
Tak § 22 odst. 8 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní. Tak § 23 odst. 3 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní.
Zlínský; 5
Vysoþina; 1
Ústecký; 114
StĜedoþeský; 47
PlzeĖský; 21
Pardubický; 3
Olomoucký; 19
0RUDYVNRVOH]VNê; 20
Liberecký; 16
Královehradecký; 6
Karlovarský; 50
Jihomoravský; 21
Jihoþeský; 0
Hl. m. Praha; 25
221
Obr. 3: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny podle kraje umístČní dítČte v ýR (2000 – duben 2011). Zdroj: ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
Obrázek 3 prezentuje statistiku mezinárodních osvojení s rozdČlením na kraje, ve kterých se nachází ústavní zaĜízení, ve kterém bylo dítČ umístČno pĜed zprostĜedkováním mezinárodního osvojení. I tato statistika – pokud by mČla zohledĖovat tendenci ve vztahu k místu pĤvodu dítČte – má v sobČ zakódovánu chybu, ponČvadž hovoĜí nikoliv o místČ geografického zakotvení rodiny, ze které dítČ pocházelo, ale o místČ ústavního zaĜízení. S akceptovatelnou mírou nepĜesnosti však lze konstatovat, že kraj geografického pĤvodu dítČte se v zásadČ kryje s umístČním zaĜízení, z nČhož dítČ do procesu zprostĜedkování mezinárodního osvojení vstupuje. Aþkoliv uvedená statistika pĜipouští daleko širší prostor pro analytická zvažování, stojí za úvahu srovnání výsledku dvou krajĤ, a to Ústeckého a Moravskoslezského. Ze Statistické roþenky z oblasti práce a sociálních vČci120 plyne, že poþet naĜízených ústavních výchov v Moravskoslezském kraji je plnČ srovnatelný s krajem Ústeckým (resp. je vyšší), nicménČ systém práce s biologickou rodinou a fungování systému náhradní rodinné péþe v Moravskoslezském kraji jasnČ deklaruje vyšší úspČšnost právČ v tomto kraji. Pomyslným sítem náhradní rodinné péþe totiž do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí „propadne“ nesrovnatelnČ nižší poþet dČtí. Aþkoliv se jedná o hodnocení nezohledĖující všechny faktory, pĜece svČdþí o rozdílnosti systémového nastavení ve srovnatelných podmínkách.
¨ 120
Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/3869.
Švýcarsko; 2
Švédsko; 35
ŠpanČlsko; 5
Rakousko; 22
NČmecko; 78 Kypr; 1
Kanada; 1
Itálie; 49 Island; 3
Francie; 11
Dánsko; 141
222
Obr. 4: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny podle pĜijímajících státĤ (2000 – duben 2011). Zdroj: ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
Zajímavý podklad pro systémová hodnocení pĜináší na obrázku 4 poslední statistika shrnující státy, do kterých se zprostĜedkování mezinárodního osvojení uskuteþĖuje. Vycházíme-li z pĜedpokladu, že ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí úzkostlivČ dodržuje výše naznaþené pravidlo „nejlepší možní žadatelé pro konkrétní dítČ“, pak se lze zcela legitimnČ ptát, proþ do osvojení v Dánsku s pĜibližnČ pČti a pĤl milionem obyvatel odchází dvojnásobný poþet dČtí než do sousedního NČmecka s dvaaosmdesáti miliony obyvatel. I zde je nutno upozornit na nutnost korekce, protože spolupráce s rĤznými státy neprobíhá rĤznČ dlouho a za stejných podmínek (napĜíklad poþet žadatelĤ z rĤzných státĤ není proporcionální jejich velikosti), nicménČ disproporce „úspČšnosti“ dánských žadatelĤ je natolik flagrantní, že stojí za systémové zhodnocení. K posléze uvedené statistice je vhodné doplnit i závČreþné hodnocení. ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí zprostĜedkoval v období, které statistika zahrnuje, celkem 348 adopcí. Na tento poþet pĜipadají tĜi neúspČšné pĜípady (jeden pĜípad je mediálnČ prezentovaný pĜípad úmrtí adoptovaného chlapce pro zanedbání zdravotního stavu, v jednom pĜípadČ došlo k rozpadu manželství a dítČ je umístČno v ústavním zaĜízení, ve tĜetím pĜípadČ je dítČ umístČno v zaĜízení stacionáĜového typu a adoptivní rodiþe zde realizují kontakt s dítČtem). Procento neúspČšnosti mezinárodních adopcí tedy þiní pouhé 0,86 %.121
121
Míra „návratu“ dČtí do ústavních zaĜízení ve vnitrostátních podmínkách se podle kvalifikovaného odhadu Ministerstva práce a sociálních vČcí pohybuje mezi 12 až 14 %.
223 Nabízí se otázka, jak spolu obČ poznámky (úspČšnost dánských žadatelĤ a procento neúspČšnosti mezinárodních adopcí) souvisejí. Jejich souvislost je velmi úzká a svČdþí právČ o systémových nastaveních. Dánsko má letitou zkušenost s adopþním procesem, a to jak na úrovni pĜípravy žadatelĤ, tak na úrovni postadopþního servisu, tj. následné podpory po svČĜení dítČte do pĜedadopþní péþe, tak pozdČji po osvojení. NeménČ intenzivní je celospoleþenská práce na vysoké míĜe akceptace adoptovaných dČtí spoleþností, a to bez ohledu na jejich národnostní a etnický pĤvod, rovnČž jasná preference sdČlování informací o biologickém pĤvodu dítČte a jeho podpora v otázkách hledání vlastní identity, které s jeho pĤvodem souvisejí. Aþkoliv povinný monitoring postadopþního vývoje je v praxi ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí nastaven (na smluvním principu) na dobu 48 mČsícĤ, je naprosto obvyklé, že i po delší dobČ probíhají kontakty s adoptivní rodinou a neformální zprávy o vývoji dítČte. Platnost podobných principĤ je zásadním výbČrovým kritériem pro urþení státĤ, s nimiž ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí spolupracuje. Proces zprostĜedkování mezinárodního osvojení, který podmiĖuje vysokou míru jeho úspČšnosti, je postaven na tĜech základních pravidlech: 1) Osvojení je primárnČ službou pro dítČ, nikoliv prostĜedkem uspokojení potĜeb žadatelĤ o osvojení; k tomu musejí být žadatelé systémovČ motivováni.
2) Osvojení není soukromá vČc (tím samozĜejmČ není popíráno právo na soukromí), proto do ní stát intervenuje prostĜednictvím zákonné úpravy a nelze ji vždy srovnávat s biologickým rodiþovstvím.
3) Pro spolupráci s jinými státy platí tĜípilíĜový rámec: •
Spolupráce probíhá jen se státy, které poskytují garance ochrany práv dČtí podle Úmluvy o právech dítČte, eventuálnČ haagské adopþní úmluvy þi evropské adopþní úmluvy.
•
V partnerském státČ je zajištČna kompetence žadatelĤ pro budoucí roli nebiologického rodiþe a kvalitní pĜíprava na tuto roli; obČ tyto okolnosti jsou peþlivČ vyhodnocovány.
•
V partnerském státČ je zajištČn kvalitní postadopþní servis, tj. systém podpory osvojitelĤ zahrnující také pČstování schopnosti identifikovat vþas pĜirozenou potĜebu pomoci a schopnost si o takovou pomoc Ĝíct.
224 Srovnávat proces mezinárodního osvojení s vnitrostátními podmínkami náhradní rodinné péþe je do jisté míry také srovnáváním nesrovnatelného, protože v obou systémech platí rĤzné výchozí podmínky a premisy. Díky tomu, že je zĜejmý relativní pĜetlak kvalitních žadatelĤ o osvojení, mĤže si dovolit ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí „vybírat rozinky“, pĜesto však jeho zkušenost napovídá leccos o smČrech možného systémového zamČĜení, a to pĜinejmenším proto, že prokazuje jeho funkþnost a bezesporu poskytuje prostor pro inspiraci pĜi transformaci zmČny systému péþe o ohrožené dČti.
2.4.3. Vývojové trendy v oblasti adopþního práva V posledních letech se lze setkat s nČkolika zajímavými jevy v oblasti náhradní rodinné péþe.122 Jedním z nich je napĜíklad otázka adopcí páry stejného pohlaví. K této otázce je nutno pĜistupovat bez jakýchkoliv emocí a homofonních pĜedsudkĤ ze dvou úhlĤ pohledu, a to z pohledu práva a z pohledu širších zájmĤ dítČte. Z pohledu þeského vnitrostátního práva je situace relativnČ jednoduchá.123 Pokud hodlá osvojit dítČ pár osob stejného pohlaví (aĢ už se jedná o neformální soužití, nebo registrované partnerství), brání mu v tom právní pĜekážka. KromČ toho, že zákon stanoví obecné pravidlo, že spoleþnČ mohou osvojit dítČ pouze manželé,124 existuje i speciální úprava, podle níže trvající registrované partnerství brání tomu, aby se nČkterý z partnerĤ stal osvojitelem dítČte.125 Bez ohledu na tento právní stav vČci je ale nutné se zabývat vhodností péþe o dítČ párem stejného pohlaví proto, že bČžný život hledá cesty, jak zákonnou úpravu obejít, napĜíklad u lesbických párĤ biologickým mateĜstvím jedné z žen, obecnČ pak tím, že dítČ mĤže být svČĜeno do osvojení jediným osvojitelem a na základČ tohoto osvojení žije na základČ fakticity v péþi osob stejného pohlaví. Tento pĜíspČvek je dalek jakýchkoliv jednoznaþných soudĤ. Faktické stavy ve spoleþnosti se vyvíjejí a jejich necitlivá a umČlá regulace mĤže být spíše k neprospČchu vČci (z praxe jsou známy pĜíklady v dĤsledku kontraproduktivní autoritativní intervence ze strany
122 Zcela jistČ by bylo možné zabývat se dalšími souvisejícími otázkami jako je surogátní mateĜství, podstata jejich problému však nespoþívá v oblasti, na kterou je tento modul primárnČ zacílen. Viz k této otázce napĜíklad KRÁLÍýKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze þeského rodinného práva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 192 stran. ISBN 978-80210-5053-2. Str. 49 a násl. 123 Problém by si zcela jistČ zasloužil i podrobnČjší analýzu z pohledu vývojových trendĤ, jež lze odvodit i z vývoje judikatury Evropského soudu pro lidská práva k otázce homosexuálních adopcí; tak viz rozhodnutí E. B. proti Francii ze dne 22. 1. 2008, stížnost þ. 43546/02, jež se vymezuje proti dĜívČjšímu rozhodnutí Fretté proti Francii ze dne 26. února 2002, stížnost þ. 36515/97. 124 Tak § 66 odst. 1 zákona o rodinČ. 125 Tak § 13 odst. 2 zákona þ. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ, v platném znČní.
225 orgánĤ sociálnČ-právní ochrany po zjištČní, že dítČ žije fakticky v péþi homosexuálního páru). Není znám výzkum, který by byl schopen objektivnČ, jednoznaþnČ a pĜesvČdþivČ prokázat vliv na dítČ vychovávané v prostĜedí homosexuálního páru. Proto lze jen doporuþit aplikovat základní pravidlo, kterým by se jakékoliv jednání mČlo Ĝídit (aĢ na stranČ zájemcĤ o péþi o dítČ, tak na stranČ státních orgánĤ) – respektování zájmĤ dítČte a hodnocení situace ve všech souvislostech. K ĜadČ otázek, které se pĜi osvČdþování vhodnosti kterýchkoliv žadatelĤ o náhradní rodinnou péþi zodpovídají (osobnostní profil, motivace, hmotná situace atd.), je tĜeba také hodnotit okolnosti soužití v širší spoleþnosti, a to s pĜihlédnutím k oþekávanému vývoji. Proto se pĜirozenČ lze ptát i na to, jak bude okolí, ve kterém by se soužití mČlo odehrávat, vnímat péþi o dítČ (jiná bude situace na vesnici, jiná ve velkomČstČ), jak se pár vyrovná s dobou školní docházky dítČte, která bude zcela jistČ reflektovat fakt, že dítČ má dva „rodiþe“ stejného pohlaví, jaká je podpora páru ze strany širší rodiny atd. Dost þasto mají zájemci jen mlhavou pĜedstavu, jak bude probíhat vývoj vztahĤ k dítČti v dobČ jeho puberty, zejména pak v období hledání vlastní identity. Pokud vyhodnocení všech tČchto faktorĤ neskýtá elementární záruky pozitivního vývoje a výsledkĤ péþe o dítČ, je tĜeba najít odvahu deklarovat citlivČ, avšak jasnČ pĜípadnou nevhodnost péþe o dítČ homosexuálním párem; v tomto ohledu by se tedy nemČla situace lišit od hodnocení vhodnosti jakékoliv jiné formy péþe o dítČ (heterosexuálním párem þi jedinou osobou). Dalším trendem, který se vyskytuje posledních nČkolika letech, je osvojení dČtí z ciziny. MotivĤ pro tato osvojení je celá Ĝada. Zcela jistČ je to ochota pomáhat dČtem nacházejícím se v nesrovnatelnČ horších sociálních podmínkách (napĜíklad snaha pomoci dČtem ze zemí s vysokou dČtskou úmrtností). Vedle tČchto motivĤ však existuje v nČkterých pĜípadech také snaha vyhnout se proceduĜe pĜípravy na roli osvojitele þi snaha neþekat v procesu zprostĜedkování osvojení dlouho. Aniž je prostor pro komplexnČjší hodnocení této situace, je nepochybné, že nČkteré prvky stávajícího systému pĜípravy žadatelĤ o osvojení mohou mít demotivující efekt, a proto je odmítavý postoj k nim zþásti pochopitelný. Kritika systému se ale þasto stává dĤvodem, proþ se pĜípravy žadatelĤ odmítají jako celek, pĜestože význam kvalitní pĜípravy nelze popĜít a právČ pĜijetí tohoto významu by mČl být vČnován prvotní zájem. Nelze zpochybnit fakt, že osvČdþování podmínek právní volnosti dítČte je spojeno s urþitými prodlevami, zejména v soudním Ĝízení. Tato skuteþnost je nespornČ v rozporu se zájmy dítČte. Situaci ohroženého dítČte je tĜeba Ĝešit co nejrychleji, ponČvadž „dČtský þas“ plyne rychleji. Tyto prodlevy je však nutno odlišit od subjektivního pocitu žadatelĤ, že þekají pĜíliš dlouho. Z praxe ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí jsou známy pĜípady, kdy
226 žadatelé þekají Ĝadu let na osvojení z ýeské republiky a jejich dotazy na stav vČci jsou prosty neuralgického vyþítání neschopnosti. DĤvodem pro lepší zvládání „þekání“ je rovnČž pĜípravný proces osvojení na stranČ žadatelĤ. Jiná zkušenost je však s nČkterými þeskými žadateli.
Plynutí
þasu
je
þasto
vnímáno
jako
projev
neschopnosti
subjektĤ
zprostĜedkovávajících osvojení, pĜestože pĜíþina þasto spoþívá jinde – napĜíklad v tom, že v systému nejsou dČti odpovídající požadavkĤm žadatelĤ, nebo v tom, že se pro dítČ našli žadatelé, kteĜí mají lepší pĜedpoklady. Oba zmínČné dĤvody jsou komunikaþnČ velmi citlivé a otevĜená diskuse o nich je bezesporu nelehká. VČnujme však nyní prostor samotnému osvojení z ciziny. Vycházíme-li z priorit institucionálního zabezpeþení mezinárodního osvojení, jak byly zmínČny v závČru podkapitoly 2.4.2, pak jeden z nich zdĤrazĖuje záruky ze strany partnerských státĤ. Obchodování s dČtmi a korupce jsou živým jevem, který se stal dĤvodem pro uzavĜení celé Ĝady mezinárodních smluv v oblasti ochrany práv dČtí. PrávČ akceptování závazkĤ z tČchto mezinárodních smluv pĜedstavuje minimální záruky, které lze po partnerských státech požadovat. S ohledem na tento fakt je i pĜi zprostĜedkování mezinárodních osvojení ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí pĜipraven spolupracovat pĜi zprostĜedkování osvojení z ciziny jen se státy, které pĜijaly haagskou adopþní úmluvu. Z pohledu praxe mezinárodní spolupráce v této oblasti jsou tzv. nehaagské adopce (tedy adopce z jiných než smluvních státĤ haagské adopþní úmluvy) vnímány jako nesystémový jev.126 Adopce realizovaná podle haagské adopþní úmluvy probíhá jako koordinovaný proces, na kterém participují oba státy, jak stát pĤvodu dítČte, tak stát pĜijímající, a vzájemnČ si garantují zákonnost procedur. Tzv. nehaagské adopce jsou signifikantní tím, že adopþní proces probČhne ve státČ pĤvodu dítČte a tento stav, nastolený vČtšinou soudním rozhodnutím, je pĜenášen do jiné zemČ. Neexistuje tedy pĜedbČžný zpĤsob sladČní odlišných pĜístupĤ v zemi pĤvodu dítČte a v zemi, do které adopce probíhá. Právní stav nastolený v cizí zemi je státnČ mocensky akceptován v pĜijímající zemi prostĜednictvím institutu uznání cizího rozhodnutí. Pokud žadatelé o osvojení v cizinČ podstupují nehaagskou adopci, þiní tak za situace, kdy nevČdí, zda bude tato adopce „jejich“ státem akceptována, tedy zda tento stát uzná cizí rozhodnutí. Je naprosto bČžnou vČcí, že se právní Ĝády liší a v každé zemi mohou být diametrálnČ odlišné podmínky osvojení. PrávČ tento fakt mĤže zpĤsobit, že stát odmítne uznat cizí adopþní rozhodnutí, které bylo pĜijato za právních podmínek pro nČj neakceptovatelných. DítČ, které tak bylo osvojeno v cizinČ, má non-status, ocitne se ve vakuu právní nejistoty, 126 Tak i závČry Zvláštní pracovní komise k ÚmluvČ o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení konané v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého v Haagu ve dnech 17. až 25. þervna 2010.
227 protože reálným dĤsledkem neuznání cizího adopþního rozhodnutí je fakt, že nebude respektováno právní rodiþovství adoptivních rodiþĤ, dítČ nenabude státoobþanský status nové zemČ, nezíská právní titul k pobytu þi pĜístup k veĜejnému zdravotnímu pojištČní. V nedávné dobČ byl v praxi diskutován pĜípad nehaagské adopce, kdy bylo v cizinČ osvojeno dítČ vdanou ženou a jejím mimomanželským partnerem. Existuje názor, podle kterého cizozemské rozhodnutí, které takovou adopci založilo, nelze uznat v ýeské republice pro rozpor s tzv. veĜejným poĜádkem ýeské republiky.127 Rozpor obsahu právních úprav rĤzných zemí není sám o sobČ dĤvodem zakládajícím možnost vznést výhradu veĜejného poĜádku. Úþinky použití cizího pĜedpisu by se musely pĜíþit zásadám spoleþenského a státního zĜízení ýeské republiky a jejího právního Ĝádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat. Je tedy tĜeba se ptát, jaká zásada spoleþenského, státního Ĝízení þi právního Ĝádu, na níž je nutno bez výhrad trvat, byla zasažena, pokud bylo dítČ v cizinČ osvojeno vdanou ženou a jejím mimomanželským partnerem. A i pokud by existoval zásah do takové zásady, zĤstává další odbornou otázkou, zda jsou splnČny další podmínky pro vznesení výhrady veĜejného poĜádku (místní a þasová intenzita zásahu do hodnoty tvoĜené veĜejným poĜádkem). VeĜejný poĜádek není prostĜedkem unifikace právních ĜádĤ, nemá tedy sloužit k tomu, aby jeho prostĜednictvím byl „zesouladĖován“ cizí právní Ĝád s právem tuzemským. VeĜejný poĜádek nechrání všechna kogentní ustanovení tuzemského práva.128 Spoleþné osvojení manžely má v þeských podmínkách bezesporu svou tradici i svou neoddiskutovatelnou racionalitu, která souvisí s historickým vnímáním úlohy adopce v systému náhradní rodinné péþe. Princip spoleþného osvojení manžely neplyne z Úmluvy o právech dítČte. RovnČž v haagské adopþní úmluvČ není takový princip výslovnČ vyjádĜen. Pouze z obsahu preambule a z faktu, že úmluva hovoĜí v plurálu o „budoucích osvojitelích“, lze extenzivní interpretací odvozovat, že cílem bylo respektovat spoleþné osvojení dvČma osobami; o jejich manželském statusu ale úmluva mlþí. Pravidlo spoleþného osvojení dítČte osobami v manželském svazku plyne z ustanovení þl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o osvojení.129 Podle své formulace však toto ustanovení není self-executing právní normou, neboĢ ukládá pouze povinnost státĤ upravit ve vlastní legislativČ pravidlo osvojení dítČte buć jedinou osobou, nebo spoleþnČ manžely (argument plyne z textu úmluvy „…zákon bude povolovat…“). Tuto normu proto nelze považovat za pĜímo aplikovatelnou na obsah právních
Tak § 64 písm. e) ve spojení s § 36 zákona þ. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znČní. Tak KUýERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 7. vydání. Brno – PlzeĖ : DoplnČk a Aleš ýenČk, 2009. 464 s. ISBN 97880-7239-231-5. Str. 195. 129 Úmluva byla publikována v þ. 132/2000 Sb. m. s. 127
128
228 vztahĤ mezi subjekty soukromého práva, neboĢ z ní plyne toliko mezinárodnČ právní povinnost smluvních státĤ. Té ýeská republika dostála s ohledem na formulaci § 66 zákona o rodinČ. S ohledem na shora uvedené je zĜejmé, že z obsahu mezinárodnČ smluvních závazkĤ neplyne princip spoleþného osvojení dítČte manžely a že je možno jej z nich pouze odvozovat výkladem, jenž je – s ohledem na nevýslovnost úpravy (haagská úmluva) a nepĜímou aplikovatelnost inkriminovaného pravidla (evropská úmluva) – velmi extenzivní. StejnČ tak lze za lichý považovat argument, že respektování obdobných pĜípadĤ mĤže být prostĜedkem podpory obchodování s dČtmi. Ten, kdo vládne finanþními prostĜedky, které mu umožĖují participovat na obchodování s dČtmi, bude zcela jistČ pĜipraven respektovat podmínky dotþených právních ĜádĤ. Není žádný rozdíl v tom, zda dítČ adoptují manželé, nebo nesezdaní partneĜi. Mezi jejich osobním stavem a tím, zda se podílejí na obchodování s dČtmi, neexistuje pĜíþinná souvislost. ýeské
právo
nevyžaduje
pro
uznání
cizozemského
adopþního
rozhodnutí
z nesmluvního státu haagské adopþní úmluvy zvláštní soudní rozhodnutí, kterým by se cizozemská adopce uznávala. V praxi se tak formou neuznání cizozemského rozhodnutí mĤže stát odmítnutí provedení matriþního zápisu (tj. vydání rozhodnutí o neprovedení zápisu dítČte osvojeného v cizinČ do zvláštní matriky v ýeské republice). Takové Ĝešení ale znamená ve výsledku jen zatížit státnČ mocenský aparát v rozporu s reálnými potĜebami dítČte a zájmy všech zúþastnČných (opravná Ĝízení proti zamítavému rozhodnutí o matriþním zápisu a navazující pĜezkumná soudní Ĝízení, nadto vznik problému s opatĜeními sociálnČ-právní ochrany ve vztahu k osvojovanému dítČti, jež by se pĜirozenČ ocitlo v ohrožující sociální situaci). Fakt, že respektování popsaného osvojení nezakládá rozpor s veĜejným poĜádkem, potvrzuje rovnČž další povýtce faktický argument. Pokud by mČlo respektování principu spoleþného osvojení manžely vést k zajištČní toho, aby mČlo dítČ jako osvojitele manžele, negarantuje þeské právo tento cíl samo bezvýhradnČ. V mnoha pĜípadech nefiguruje jako otec dítČte v rodném listu manžel matky (aĢ už dĤsledku urþení otcovství souhlasným prohlášením, nebo v dĤsledku kontinua navazujících manželství). Bylo by tedy legitimní vznášet výhradu veĜejného poĜádku, pokud by i vnitrostátní zákonodárce striktnČ požadoval, že rodiþem (jakéhokoliv) dítČte mohou být pouze manželé.130 Z hlediska reálné fakticity je tedy stav péþe
130 Existují napĜíklad právní Ĝády, podle kterých nelze podle základního pravidla urþit souhlasným prohlášením muže otcovství k nemanželskému dítČti.
229 o dítČ v souladu se statisticky se bČžnČ vyskytujícím stavem.131 DítČ v nízkém vČku nedokáže rozlišovat právní nuance stavu, do kterého se dostalo. Pokud je tedy v posuzovaném pĜípadČ dítČ v péþi dvou osob rĤzného pohlaví, které uspokojují jeho potĜeby tČlesné i citové, je taková situace vnímána (malým) dítČtem naprosto stejnČ jako v institucionalizovaném manželství. Takový stav je stavem žádoucím pro všechny zúþastnČné – pro osvojitelku, osvojitele i osvojované dítČ, neboĢ naplĖuje cíle náhradní rodinné péþe, tj. saturuje prostĜedí výchovy a výživy pro dítČ. Jediný, kdo by se snad mohl cítit dotþen, je manžel osvojitelky; lze však pochybovat o tom, že by usiloval o matriþní zápis ve svĤj prospČch z dĤvodu, že mu svČdþí první domnČnka otcovství podle þeského práva. Ze shora uvedeného je zĜejmé, že výhrady veĜejného poĜádku lze užívat výjimeþnČ, nadto lze zdĤraznit, že pokud ji nelze vznést v popsaném pĜípadČ, kdy platnČ existovalo (pĤvodní) manželství osvojitelky, tím spíše nelze tuto výhradu vznášet v pĜípadČ, kdy by k osvojení došlo nesezdaným párem. PomČrnČ rozsáhlý výklad k veĜejnému poĜádku na konkrétním pĜípadu není samoúþelný. JasnČ zdĤrazĖuje, že v moderní spoleþnosti nelze umČle pĜizpĤsobovat cizí právní Ĝády vlastním právním podmínkám. Je zde nabádáno k urþité vyšší citlivosti a „vnitĜní toleranci“ k cizím právním ĜádĤm, a to na základČ nutnosti respektovat na prvním místČ princip nejlepšího zájmu dítČte. Za situace, kdy je podle cizího práva nastalým právním stavem dosaženo stavu zabezpeþení dítČte plného emocionálního naplnČní, nelze tuto situaci jednoduše „rozbít“ bezhlavou aplikací ochranného mechanismu poskytnutého institutem výhrady veĜejného poĜádku.
3. ZávČreþná hodnocení 3.1. Obecné poznámky k systému ochrany práv dČtí Ochrana práv dČtí je existenþnČ spojena se sociologickými kategoriemi. Její úþinnost posiluje nejen právní vČdomí, ale také mechanismy sociální kontroly spojené s vysokým vČdomím spoleþnosti o tom, které jevy jsou negativní, jak vznikají a jak s nimi nakládat. Úloha státu spoþívá v podpoĜe takového systému. S cílem dosáhnout efektivnČjší ochrany práv dČtí by mČla být spojena podpora vzniku obþanské spoleþnosti spoluzodpovČdné za Ĝešení sociálnČ patologických jevĤ vedoucích k ohrožení dČtí. Je smutné, že Evropská unie (sekundární legislativou) a mezinárodní spoleþenství (prostĜednictvím mezinárodních smluv)
131 DĤraz na faktické vztahy je pĜitom pĜi ochranČ práva na rodinný život tradiþnČ kladen i pĜi realizaci evropské Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod; tak viz již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva v pĜípadu K. v. Velká Británie z roku 1986.
230 takové mechanismy významnČ podporuje v pĜeshraniþních vČcech a národní zákonodárci ponČkud pokulhávají a nesmČĜují k podpoĜe vztahĤ vnitrostátních. Stát by mČl svou aktivitu v mnohem vČtší míĜe zamČĜit na všeobecnou akceptaci obecnČ známé premisy, že dítČ je subjektem práva, a to subjektem zcela rovnocenným. Pro podporu takového vČdomí by mohlo být – po vzoru mnoha v tomto modulu prezentovaných zkušeností – prosazování vČtší prestiže soudcĤ realizujících agendu ochrany dČtí v podobČ napĜ. tzv. dČtských soudcĤ. Zcela jistČ lze rovnČž pĜijmout snadná legislativní opatĜení vedoucí k vČtší rychlosti Ĝízení týkajících se dČtí132 þi zajistit dĤsledné vzdČlávání a praktické tréninky pro realizaci participaþních práv dČtí.133 Standardem podpory péþe o ohroženou rodinu by se mČla stát mediace doprovázená nejen existencí zákonné úpravy, ale zejména zvyšováním vČdomí o existenci této formy a její výhodnosti a vhodnosti jako pomocného prostĜedku pro zvládnutí krizových vztahových situací. Systém sociálnČ-právní ochrany dČtí a jej doprovázející podpĤrný systém (spoþívající zejména v þinnosti dalších spolupracujících veĜejných institucí i nestátních nevládních organizací) by mČl být sjednocován a podporován pomocí jasnČ definovaných standardĤ sociální práce. KromČ jejich definice jako pravidel134 musí však nutnČ existovat jejich dlouhodobá institucionální podpora, která povede jednak k internalizaci nutnosti jejich používání, ale bude také dlouhodobČ podporovat schopnost jejich správné aplikace. Funkþnost systému je nemyslitelná bez existence dostateþnČ široké nabídky konkrétních aktivit (aĢ už realizovaných pĜímo státem, státem zĜízenými subjekty nebo nestátními nevládními organizacemi); k jejich vzniku a fungování v dostateþném rozsahu je tĜeba systémové materiální podpory. Orgány sociálnČ-právní ochrany musí pĜedevším být schopny identifikovat potĜebu specifické sociální práce v každém jednotlivém pĜípadČ, musí být schopny vybrat vhodný prostĜedek podpory rodiny, naplánovat a kontrolovat jeho plnČní v odpovídajícím þasovém horizontu a souþasnČ musí existovat dostateþné spektrum dostupných aktivit, které podporu rodiny zajistí. Institucionální systém sociálnČ-právní ochrany dČtí musí být zbaven nadbyteþné administrativní zátČže; jako vhodný pĜedpoklad se pĜitom jeví oddČlení systému sociálnČ-
NapĜíklad pĜedepsáním povinných lhĤt pro rozhodnutí v Ĝízeních péþe soudu o nezletilé podle obþanského soudního Ĝádu þi pro úkony sociálnČ-právní ochrany pro správní úĜady. ýl. 12 Úmluvy o právech dítČte a na nČj navazující legislativní opatĜení provedená napĜíklad v obþanském soudním Ĝádu, zákonČ o rodinČ þi zákonČ o sociálnČ-právní ochranČ dČtí. 134 NapĜíklad v podobČ podzákonné právní úpravy provádČjící obecné zákonné principy sociálnČ-právní ochrany. 132
133
231 právní ochrany od systému samosprávy a pĜípadnČ jeho mezioborová (mezirezortní) institucionalizace.
3.2. Oblast náhradní rodinné péþe VšeobecnČ je za nejkritiþtČjší oblast péþe o ohrožené dČti považován systém náhradní rodinné péþe. Zkušenost ze zprostĜedkování náhradní rodinné péþe prokazuje,135 že v tuzemských podmínkách náhradní rodinné péþe je þasto prvotním motivem žadatelĤ o osvojení saturace vlastních neuspokojených potĜeb (aĢ už zpĤsobených biologicky podmínČnými pĜekážkami þi pĜekážkami právními). Tato motivace je lidsky pochopitelná a zcela jistČ ji lze postupnČ transformovat tak, aby se prvotním motivem žadatelĤ o osvojení stala péþe o dítČ ve výše naznaþeném smyslu „adopce jako služba dítČti“. Jak shora popsané zahraniþní zkušenosti dokazují,136 prostĜedkem motivace žadatelĤ o osvojení k tomuto pĜístupu je právČ kvalitní pĜíprava a posléze – v dobČ pĜedadopþní a pozdČji adopþní péþe – postadopþní servis, který napomáhá zvládání optimálnČ nastavených rolí a oþekávání. Ve veĜejné diskusi lze sledovat dva názorové proudy. První z nich, plynoucí zejména z obrazu náhradní rodinné péþe prezentovaného médii, kritizuje stávající systém náhradní rodinné péþe, jeho nepružnost a pĜedevším nekvalitní práci s žadateli o osvojení a ve prospČch vyšší benevolence adopþního procesu používá argumenty jako „biologické rodiþe také nikdo netestuje“, pĜípadnČ „co po nás chcete, my chceme dČtem pomáhat, máme na to peníze, tak proþ nás ještČ lustrujete“. Druhý pĜístup, stojící na opaþném pólu spektra, pracuje – opČt ponČkud úþelovČ – s kritickými argumenty opírajícími se o zkušenosti se selhávajícími pĜípady a prosazuje striktnČ protekcionistický pĜístup. Tato zkušenost z oblasti náhradní rodinné péþe je však pĜenositelná a platí pro systém sociálnČ-právní ochrany jako celku. Tak lze zcela nepochybnČ kritizovat nedostatky jednotlivých pĜípadĤ, lze vytýkat nevyužití dalších a dalších metod práce s rodinou. Na druhé stranČ je však možno namítat nedostateþnost systému (aĢ už v rovinČ personální, tak v rovinČ nedostateþné nabídky forem práce s ohroženou rodinou pĜímo v terénu). ZdánlivČ nesmiĜitelný stĜet obou názorových proudĤ mĤže navozovat pocit neĜešitelnosti problému. Lze se však domnívat, že kvalitní podpora pracující také se vzdČláváním a zvyšováním obecného povČdomí o optimálních mechanismech nastavení
135
Autor se opírá o vlastní zkušenost ze systému zprostĜedkování náhradní rodinné péþe, ale i o zkušenosti subjektĤ, které zajišĢují pĜípravu žadatelĤ o osvojení. Viz zejména kapitolu 2.4.2.
136
232 systému sociálnČ-právní ochrany postavená na statisticky prokazatelných pozitivních zkušenostech ze zahraniþí, by byla schopna oba tábory názorovČ sblížit. Podmínky náhradní rodinné péþe jsou v ýeské republice podmínČny celou Ĝadou faktorĤ. Jedním z nich je specifická tradice relativnČ široké institucionální výchovy dČtí spojená s neblahými poþátky v 50. letech 20. století, kdy se ústavní zaĜízení stala nástrojem spojeným s perzekucí politických odpĤrcĤ režimu. Dalším významným faktorem je specifická skladba dČtí ocitajících se v situaci vyžadující intervenci; v ní jsou v relativnČ velkém procentu zastoupeny dČti nevČtšinového etnika. V oblasti náhradní rodinné péþe jako jedné z páteĜních forem péþe o ohrožené dČti je další podstatnou okolností, že zájem o vnitrostátní formy náhradní rodinné péþe ze strany žadatelĤ klesá.137 Tyto a mnohé jiné faktory jsou pĜíþinou skuteþnosti, že v institucionální péþi se ocitá skupina dČtí, které nenajdou v systému individuální náhradní rodinné péþe (tedy v pČstounské péþi þi v osvojení) své místo. Existuje tedy legitimní otázka, jak o tyto dČti, nacházející se v pomyslném pĜevisu nabídky nad poptávkou, peþovat. PĜi respektování faktu, že musí existovat výjimky, lze však vyslovit názor, že nikomu zevnitĜ institucionálního systému péþe o ohrožené dČti nejde o nic jiného než o službu dítČti. Nepopiratelným faktem je, že tento systém není optimální pro celou Ĝadu stereotypĤ, osobních vazeb a jiných dosud nastavených a fungujících systémových podmínek. Jedním z hrubČ zkreslujících hesel, se kterými se lze ve veĜejné diskusi þasto setkat, je tvrzení, že jakákoliv rodina je pro dítČ lepší než ústav. Nebezpeþnost tohoto výroku spoþívá v jeho lehkovážné jednoduchosti. PĜípad každého dítČte je individuální a každé dítČ má právo na individuální pĜístup, tĜeba i s využitím institucionální náhradní rodinné péþe. Ne nepodstatnou okolností je, že zmínČná proklamace by se snad dala použít za situace, kdy by v souþasném systému ohrožených dČtí byly pouze dČti bez jakýchkoliv handicapĤ. ObecnČ se pĜíliš þasto nepracuje s faktem, že relativnČ velký podíl dČtí v institucionální péþi jsou dČti se zdravotním postižením,138 které mají specifické potĜeby a u nichž nemusí být úpČnlivé prosazování principu práce s biologickou rodinou právČ nejvhodnČjší cestou. V dobČ dokonþování tohoto modulu je pĜipravována novela zákona o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, která by mČla urychlit transformaci systému péþe o ohrožené dČti. Ani odborné veĜejnosti není dosud v plné šíĜi znám konkrétní obsah novelizace. Je však zĜejmé, že systém smČĜuje k vČtší profesionalizaci sociální práce realizované v rámci systému sociálnČ-právní
137 NapĜíklad v meziroþním srovnání let 2008 a 2009 klesl poþet dČtí svČĜených do pĜedpČstounské péþe (viz materiál Vývoj poþtu dČtí svČĜených do pČstounské péþe v letech 1985, 1989 – 2009 dostupný na http://www.mpsv.cz/cs/8445, str. 65). 138 Srov. statistické poznámky v podkapitole 1.2.3.
233 ochrany a podpory práce s biologickou rodinou v zájmu zamezení „odebírání“ dČtí z rodin ze sociálních dĤvodĤ. RovnČž je zĜejmé, že základním pilíĜem péþe o dČti ohrožené ztrátou rodinného prostĜedí by se mČla stát profesionální pČstounská péþe, jež by mČla smČĜovat také ke snížení poþtu dČtí nacházejících se v ústavní výchovČ. NapĜíþ odbornou i laickou veĜejností znČjí hlasy volající po zmČnČ. Vybraná koncepce pĜitom nemusí vyhovovat celému tomuto názorovému spektru. Nespornou nutností však je zaþít zmČnu realizovat, a to s vČdomím, že nebude akceptována bez výhrad a že její realizace nepĜinese reálné plody v horizontech jednoho þi dvou volebních období. Podstatné je, aby koncepce byla promyšlená, s jasnými prioritami v podobČ strategických cílĤ a dílþích (mČĜitelných) krokĤ jejich postupného dosahování. Jakákoliv zmČna mĤže být efektivní, pokud nebude pĜekotná. S ohledem na zde popsané praktické poznatky a principy fungující v oblasti mezinárodní spolupráce139 lze shrnout podnČty k systémovým zmČnám do nČkolika oblastí. Jakákoliv zahraniþní zkušenost by mČla být využita s vČdomím podmínek, za kterých inspirující institut þi opatĜení funguje. K pĜijetí takové inspirace by mČlo dojít jedinČ tehdy, je-li sociálnČ (eventuálnČ právnČ) akceptovatelná a aplikovatelná také v tuzemských podmínkách. Adopce a pČstounská péþe jako preferované formy náhradní výchovy by mČly být doprovázeny kvalitní pĜípravou žadatelĤ a zejména následnou podporou pČstounských a adoptivních rodin. Taková podpora by mČla být schopna zásadním zpĤsobem omezit rizikovost návratu dČtí do institucionální výchovy. Souþástí opatĜení by také mČla být podpora obecného povČdomí o tom, že pomoc pČstounským a adoptivním rodinám zvenþí není zásahem do soukromí, ale realizací spoluzodpovČdnosti za její optimální vývoj. 3.3. Podpora rodinné politiky jako možné Ĝešení Jednou z možností, nad kterou by bylo žádoucí se zamyslet, je práce s vhodným modelem rodinné politiky. Takovým je napĜíklad Národní koncepce rodinné politiky z roku 2005, která stále þeká na své naplnČní.140 Tato koncepce však navrhuje systémová, komplexní a mezirezortní opatĜení, která by mohla pĜedstavovat první krok pro komplexní péþi státu o rodinu.
139
Viz k tomu kapitoly 2.2.3, 2.3 a 2.4. Koncepce byla schválena usnesením vlády þ. 1305 ze dne 12. 10. 2005 a v elektronické podobČ je dostupná mj. na http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf. 140
234 Rodinnou politiku nelze zamČĖovat ani se sociální politikou a už vĤbec ne se sociálnČprávní ochranou dČtí, byĢ spolu všechny tyto oblasti þinnosti úzce souvisejí. Rodinnou politiku lze vnímat jako soubor státem podporovaných aktivit zamČĜených na podporu zdravé a fungující rodiny. V centru zájmu tedy stojí rodina zdravá, která se nebojí identifikovat vznik problému a potĜebu pomoci s jeho Ĝešením. Pro (správnČ nastavenou) rodinnou politiku jsou pĜíznaþné dva principy. Princip subsidiarity a svobodné volby. Subsidiarita jasnČ deklaruje, že rodinná politika neplní funkci záchranné brzdy, ale podpory rodiny. Rodinná politika tedy rodinu podporuje tak, aby byla zdravá a nevyžadovala „krizovou intervenci“ ze strany státu (tedy intervenci, která je þasovČ, personálnČ a odbornČ a tím i finanþnČ velmi nároþná a zatČžující). Související princip svobodné volby zase deklaruje, že výbČr jakékoliv formy podpory rodinnou politikou je vČcí autonomního rozhodnutí rodiny. SociálnČ-právní ochrana je v systému fungující rodinné politiky až ultima ratio, tedy poslední možností. Prorodinná opatĜení smČĜující již do doby budování partnerských vztahĤ a poþátkĤ fungování rodiny (napĜíklad v podobČ rĤzných forem vzdČlávání a tréninkĤ) podporují napĜíklad vznik chybČjících sociálních kompetencí, protože právČ ty jsou mnohdy primární pĜíþinou odebírání dČtí z rodin. Taková podpora by mČla být samozĜejmČ urþena jak bČžné populaci, tak specificky ohroženým skupinám. NicménČ ani to není úplný pohled na rodinnou politiku, protože ta ve své úplnosti smČĜuje i k podpoĜe mezigeneraþní solidarity a do dalších oblastí souvisejících s fungováním rodiny. Rodinná politika funguje mimo jiné podle pravidla, že prevence je vždycky levnČjší a úþinnČjší než odstraĖování následkĤ. Proto svými opatĜeními a metodami práce vede k tomu, že krizová období jsou pĜirozeným dĤsledkem lidského soužití, že existují možnosti s nimi pracovat a souþasnČ tČmto možnostem uþí a podporuje je. S urþitou mírou zjednodušení lze uzavĜít, že rodina, která je pĜipravena na krizi, je schopna jí lépe þelit. PĜirozeným dĤsledkem toho by bylo snížení rizika ohrožení rodiny; rodinná politika je totiž programovČ – v kontextu práce s ohroženými dČtmi – nastavena na to, aby rodina dokázala þelit sociálnČ atakujícím vlivĤm, které ve svém dĤsledku vedou k ohrožení dČtí. Fungující rodinná politika by tak ménČ nákladným a efektivnČjším zpĤsobem mohla snížit poþet ohrožených dČtí a pĜedcházet tak nejkrajnČjšímu Ĝešení v podobČ odebírání dítČte z rodiny.
235
Literatura: BAKALÁě, E.: Striedavá výchova prispieva k redukcii násilia na deĢoch in FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX, 2010 CRUZ, P. de Family Law, Sex and Society: A Comparative Study of Family Law. London: Routledge, 2010 ýERNÁ, I. Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie. První þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10 ýeský statistický úĜad: Statistická roþenka ýeské republiky 2010 FUCHSOVÁ, K. Preventivne prístupy k problému týrania detí vo svetle teorie, praxe a výskumu in FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX, 2010 GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 2003 GOONESEKERE, S. Introduction and Overview in Protecting the world’s children: Impactof the Convention on the Rights of the Child in diverse legal systems. 1st edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2007 HOLUB, M., NOVÁ, H., SLADKÁ HYKLOVÁ, J. Zákon o rodinČ. KomentáĜ a pĜedpisy související. 8. vydání. Praha : Linde, 2007 JELINEK, G. Obsorge beider Eltern – gemeinsam oder einsam? iFamZ, 2010, þ. 6 KRÁLÍýKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze þeského rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 192 stran. ISBN 978-80-210-5053-2 KUýERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 7. vydání. Brno – PlzeĖ: DoplnČk a Aleš ýenČk, 2009 KUSHEN, R., BEDARD, T., TWIGG, C. (eds.) Roma rights: Implementation of Judgements. Budapest : European Roma Rights Centre, roþník 2010, þ. 1 MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodní právo veĜejné. Jeho obecná þást a pomČr k jiným právním systému, zvláštČ k právu þeskému. 5. vydání. Brno : DoplnČk, 2008 MATES, P. PĜíspČvek k právnímu Ĝešení problému domácího násilí. Právní zpravodaj, 2007, roþník 8 NOVÁK, T. Mýty o stĜídavé péþi o dítČ po rozvodu. Právo a rodina, 2010, roþník 12, þ. 3
236 NOVÁK, T. Obranné mechanismy bránící Ĝádné pĜípravČ dítČte na styk s druhým rodiþem, zejména u tzv. hraniþních osob. Právo a rodina, 2011, roþník 13, þ. 4 NOVOTNÁ, V. DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. První þást. Právo a rodina, 2002, þíslo 5, 6, 7 NOVOTNÁ, V. Novela obþanského soudního Ĝádu a spolupráce soudĤ a orgánĤ sociálnČprávní ochrany dČtí pĜi výkonu rozhodnutí o výchovČ. První þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10 NOVOTNÁ, V. ZajišĢování návratu dČtí nacházejících se v cizinČ bez doprovodu. Právo a rodina, 2001, þ. 1 PAVLÁTOVÁ, E. Násilí na dČtech – jak dál v prevenci syndromu CAN. Zdravotnické noviny þ. 16/2010 POLÁKOVÁ, M. PromČny þeské rodiny v evropském demografickém kontextu. Právo a rodina, 2002, þ. 6 pomĤcku KLIMEŠ, J. StĜídavá výchova a styk s dítČtem po rozchodu. Praha, 2009 PTÁýEK, L. Styþný soudce ve vČcech rodinného práva. Právo a rodina, 2008, roþník 10 RAPOPORT, R. N., RAPOPORT, R.: British families in transitions in RAPOPORT, R. N., FOGARTY, M. P. et al. (eds.) Families in Britain. London: Routledge and Kegan Paul, 1982 RYCHLÍK, D. Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí: první þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 5 a 6 ŠPECIÁNOVÁ, Š. Jak poznat týrané, zneužívané a zanedbávané dČti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, roþník 6 VOĕKOVÁ, J., SPOUSTOVÁ, I. Domácí násilí v þeském právu z pohledu žen. 2. vydání. Praha : proFem, 2008
Ostatní zdroje: Úmluvy o právech dítČte ýeský statistický úĜad: Statistická roþenka ýeské republiky 2010 Agentura STEM http://www.domacinasili.cz/statistiky/vykazani-v-cr-rok-2010-srovnani-2007-2010/ Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. Ĝíjna 2006, stížnost þ. 23848/04 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. þervna 2007, stížnost þ. 23499/06 Eropská úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod www.domacinasili.cz/statistiky/vykazani-v-cr-rok-2010-srovnani-2007-2010/
237 ZávČreþné pĜipomínky výboru obsažené v dokumentu þ. CRC/C/CZE/CO/3-4 Listina základních práv a svobod www.mpsv.cz/files/clanky/7440/ NAP.pdf Obþanský zákoník Preambule a þl. 1, 10 a 10a Ústavy ýeské republiky Úmluva o obþanskoprávních aspektech mezinárodních únosĤ dČtí z 25. Ĝíjna 1980 www.incadat.com Rozsudek ze dne 2. dubna 2009 ve vČci C-523/07 Haagská Úmluva o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení z 29. kvČtna 1993 www.umpod.cz www.mpsv.cz/cs/3869 ZávČry Zvláštní pracovní komise k ÚmluvČ o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení konané v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého v Haagu ve dnech 17. až 25. þervna 2010 www.mpsv.cz/cs/8445, str. 65 www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf
238
Sub-projekt PF 003: Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
DÍTċ A RODINA
Zpracovala: Mgr. Anna HoĜínová
239 1. Úvod Rodina je základní jednotka spoleþnosti a pĜirozené prostĜedí pro rĤst a blaho všech svých þlenĤ a zejména dČtí.1 Je to prostor, v nČmž se uskuteþĖují nejintimnČjší spoleþenské vztahy a uspokojují niterné potĜeby þlovČka. Právo zde proto z pochopitelných dĤvodĤ nemá stejnČ samozĜejmé místo jako v jiných sférách spoleþenského života. V podmínkách rodiny se více než kde jinde projevuje stĜet mezi právem na rodinný život jako hodnotou založenou na garanci svobody a veĜejným zájmem na ochranČ dalších hodnot, který mĤže vyžadovat zásahy státu do rodinného systému. Mezi nČ patĜí rovnČž kategorie, které se Ĝíká nejlepší zájem dítČte. Poselstvím principu nejlepšího zájmu dítČte v rodinných souvislostech je pĜedevším ochrana práv dítČte, zejména jeho dĤstojnosti, fyzické, psychické a sexuální integrity; právo vyrĤstat ve zdravém výchovném prostĜedí. Jestliže nalezení vhodné míry právní regulace rodiny, rodinných vztahĤ, je velmi složitým procesem, každý pokus rodinu pĜesnČ definovat pro úþely práva je úkolem nesplnitelným. Rodina je svébytným útvarem. Je-li tedy pojímán právnČ, mČlo by tak být þinČno s vČdomím jeho pĜirozeného obsahu. Nadto bychom se museli potýkat s významným aspektem þasovým; pojetí rodiny se nám v posledních desetiletích mČní témČĜ pĜed oþima. Nejspíše právČ z tČchto dĤvodĤ neposkytuje právo žádnou vyþerpávající definici pojmu „rodina“. Chceme-li si utvoĜit pĜedstavu, jaký právní význam by mohla rodina mít, mĤžeme ji vnímat tĜeba jako spoleþenství jednotlivcĤ, které je z titulu vzájemných rodinných vazeb nadáno urþitými speciálními právy.2 Ochranu rodiny nicménČ stát garantuje s nejvyšší mČrou intenzity.3 V této souvislosti se hodí zmínit pojetí vyjádĜené v jednom z nálezĤ Ústavního soudu ýR: „Rodina pĜedstavuje spoleþenství blízkých osob, mezi nimiž existují úzké vazby pĜíbuzenské, psychosociální, emoþní, ekonomické a další…je proto tĜeba vycházet z faktu, že rodina pĜedstavuje primárnČ biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následnČ anticipován právní úpravou. PĜi výkladu tČchto pojmĤ je proto tĜeba zohledĖovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními promČnami.“4 Ústavní soud v citovaném nálezu následuje pĜístup zastávaný Evropským soudem pro lidská
1 Odst. 5 preambule Úmluvy o právech dítČte; publikována jako sdČlení FMZV þ. 104/1991 Sb. (dále jen „Úmluva o právech dítČte“); Na úvod je tĜeba ještČ poznamenat následující: jestliže se v této kapitole hovoĜí o dítČti, pak je jím myšleno dítČ ve smyslu þl. 1 Úmluvy o právech dítČte – tj. dítČ nezletilé, mladší 18 let. 2 VAN BUEREN, G. The International Law on the Rights of the Child. Hague: Kluwer Law International, 1998. s. 72. 3 Srov. þl. 32 odst. 1 Listiny základních práva a svobod: „Rodiþovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dČtí a mladistvých je zaruþena.“ a ýl. 10 odst. 2: „Každý má právo na ochranu pĜed neoprávnČným zasahováním do soukromého a rodinného života.“ýl. 32 odst. 1 Listiny základních práva a svobod: „Rodiþovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dČtí a mladistvých je zaruþena.“ 4 II. ÚS 568/06; þást III., bod B)
240 práva ve Štrasburku5, který se k chápání rodiny a rodinných vztahĤ vyjadĜuje v souvislosti s ochranou práva na rodinný život. Právo na rodinný život je, zjednodušenČ Ĝeþeno, právo þlenĤ rodiny na to, požívat svobodnČ prostor, v nČmž mohou své vzájemné vztahy uskuteþĖovat a pČstovat. Právo každého jednotlivce na respekt k rodinnému životu6 je základním právem, které je založeno pĜevážnČ na negativním závazku (nezasahování), nicménČ za jeho souþást bylo postupem þasu prohlášeno i právo rodiny, aby byla ze strany státu podporována ve svém rozvoji i pĜekonávání obtížných situací.7 Právo na rodinný život lze omezit pouze na základČ zákona a musí být pĜitom šetĜeno jeho podstaty a smyslu.8 Zásahy do rodinného života mohou být ospravedlnČny, avšak jen za pĜedpokladu, že sledují zákonný cíl, k jehož dosažení jsou užity pĜimČĜené prostĜedky. Právo na ochranu rodinného života mají všichni tvĤrci rodinných vztahĤ, tedy i dítČ samotné.9 DítČ lze vnímat jako lidskou bytost, jež „pro svou tČlesnou a duševní nezralost potĜebuje zvláštní záruky, péþi a zvláštní právní ochranu pĜed narozením i po nČm“.10 Schopnost dČtí vykonávat a hájit svá práva se nicménČ postupnČ vyvíjí, což je þiní ve vztahu k dospČlým a ke spoleþnosti jako celku zranitelnými. Skuteþnost, že dítČ potĜebuje zvláštní péþi a ochranu, z nČj však nemĤže þinit pasivní objekt ochrany; každé dítČ by mČlo být vnímáno jako þlen spoleþnosti a jako plnohodnotný úþastník spoleþenského života.11 Komplexním katalogem práv urþených speciálnČ dČtem pĜináší známá Úmluva o právech dítČte. Do doby, než se dČti stanou zcela nezávislými, než mohou zaþít vystupovat v právním smyslu zcela samostatnČ, potĜebují nČkoho, kdo by se staral o jejich zájmy a vykonával a ochraĖoval jejich práva. Tuto úlohu plní ve prospČch dČtí povČtšinou rodiþe. VýchovnČ na dČti pĤsobit, ochraĖovat je a spoluurþovat smČr jejich celkového vývoje je zároveĖ právem rodiþĤ a tvoĜí náplĖ jejich „rodiþovství“ - vztahu s dítČtem.
5
Dále také jen jako „ESLP“. ýl. 10 odst. 2 Listiny Doktrína pozitivního závazku státu pĤsobit ve prospČch rozvoje existujících rodinných vazeb uvedeného práva, se vyvinula postupem þasu, a vyplývá pĜedevším z rozhodovací þinnosti Evropského soudu pro lidská práva. V této souvislosti lze ve vztahu k ýR zmínit napĜ. rozsudky ve vČcech Havelka a ostatní proti ýeské republice (stížnost þ. 23499/06; odst. 56) Wallovová a Walla proti ýeské republice (stížnost þ. 23848/04; odst. 71) atd. 8 ýl. 4 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod. 9 ýl. 5 Listiny základních práva a svobod urþí, že každý je zpĤsobilý mít práva. 10 Odst. 3 preambule Deklarace práv dítČte, New York, 1959; jednalo se o první ucelené vymezení práv dítČte, na nČjž navázalo vytvoĜení Úmluvy o právech dítČte. 11 WALL, John. Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children´s Rights 16. Leiden: Brill NV, 2008. s. 523. 6 7
241 Právo dítČte na respekt k jeho rodinnému životu se ovšem ochranou vztahu mezi ním a rodiþi nevyþerpává. PatĜí do nČj totiž i vazby mezi sourozenci a s dalšími pĜíbuznými (zejména prarodiþi). Vztahy mezi rodiþi a jejich dČtmi mají nicménČ zásadní celospoleþenský význam a právní úprava jim tedy, stejnČ jako tato kapitola, vČnuje nejvČtší pozornost. 2. Základní principy vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi12 Vztahy mezi rodiþi a dČtmi jsou nejen v rámci rodiny, ale i v rámci celého spoleþenství nejvýznamnČjšími mezilidskými vztahy. Proto tvoĜí i významnou þást pĜedmČtu rodinného práva jako odvČtví upravujícího vztahy mezi þleny rodiny. DĤvodem je jednak veĜejný zájem na harmonickém vývoji dítČte, jednak potĜeba dalších právních odvČtví, aby byly vztahy mezi rodiþi a dČtmi právem ukotveny a stabilizovány.13 Pokud jde o základní principy, na nichž je založena právní regulace vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi, lze jmenovat následující:
1) PĜedním hlediskem pĜi rozhodování o záležitostech týkajících se dítČte je jeho nejlepší zájem.
Význam nejlepšího zájmu dítČte jako základního principu a urþujícího prvku pĜi rozhodování o záležitostech dČtí obecnČ, stejnČ jako pĜi rozhodování o záležitostech urþitého dítČte, vyplývá pĜedevším z þl. 3 Úmluvy o právech dítČte. Na nejlepší zájem dítČte je rovnČž odkazováno v konkrétních souvislostech. Jde o situace, kdy je dítČ oddČleno od rodiþĤ, v pĜípadČ ztráty rodinného prostĜedí nebo jako korektiv výchovného pĤsobení rodiþĤ.
2) Rodiþe mají prvotní a spoleþnou zodpovČdnost za výchovu a vývoj dítČte. Uvedená zásada14 vyjadĜuje pozici státu v kontextu vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi. Prvotní zodpovČdnost za celkovou péþi o blaho dítČte mají jeho rodiþe, kteĜí pĜitom postupují v nejlepším zájmu dítČte. Prostor pro pĤsobení rodiþĤ je ohraniþen právy dítČte pramenícími pĜedevším z již zmiĖované Úmluvy o právech dítČte. Státu náleží povinnost pĜijmout k podpoĜe rodiþĤ pĜi uskuteþĖování jejich rodiþovské zodpovČdnosti odpovídající opatĜení.
12
Základní principy ve vztahu k rodiþovské zodpovČdnosti byly publikovány rovnČž evropskou komisí pro rodinné právo (Comission on Euroepan Family Law nebo také „CEFL“) viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. 13 PĜíbuzenství totiž svým významem pĜesahuje kontext rodinného práva a je urþující i pro jiné právní oblasti – napĜ. právo obþanské, ale i právo sociálního zabezpeþení atp. 14 ýl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte.
242 Jestliže toho rodiþe z jakéhokoli dĤvodu nejsou schopni, státu pĜísluší závazek uþinit k ochranČ práv dítČte aktivní kroky.15
3) DítČ je aktivním úþastníkem rozhodování o záležitostech, jež se jej týkají.
Participaþní práva dítČte jsou relativnČ novým prvkem v ochranČ práv dítČte. VyjadĜují posun od vnímání dítČte coby objektu ochrany a podpory k chápání dítČte jako aktivního spolutvĤrce svého života, jehož rozhodovací schopnost se postupnČ rozvíjí. Vtažení dítČte do procesĤ, v nichž figurují jeho zájmy, se ovšem nevyþerpává v rámci rodiny. Výbor OSN pro práva dítČte vyzdvihuje také roli dČtí jako aktivních þlenĤ široké spoleþnosti. 4) Zásahy státních orgánĤ do rodinných vztahĤ pĜichází v úvahu jen v zákonem vymezených pĜípadech, musí sledovat oprávnČný cíl a musí být pĜimČĜené.
V souvislosti se zmínkou o právu na rodinný život byly struþnČ charakterizovány i požadavky na podmínky, které musí splĖovat zásah do rodinného života jednotlivce. Ustálená rozhodovací þinnost ESLP rozebíraná níže požaduje, aby si stát v oblasti rodinného života poþínal více než obezĜetnČ, zejména aby postupoval vždy se snahou o minimalizaci svých zásahĤ.
5) Ve vztahu k dítČti mají oba rodiþe rovné postavení.
Uvedený princip zajišĢuje, že oba rodiþe mají rovné postavení pĜi uskuteþĖování svého rodiþovství; vývoj a výchovu dítČte mohou ovlivĖovat oba stejnou mČrou. Jelikož vztah rodiþĤ a dítČte je založen na rodiþovství k dítČti, není vztah mezi rodiþi nijak právnČ významný. V okamžiku jejich rozchodu se pouze zmČní režim výkonu rodiþovské zodpovČdnosti; právo rodiþe dítČ ovlivĖovat, vychovávat je a rozvíjet s ním rodiþovskou vazbu však nezmizí.
15
Parents´s joint responsibilities assisted by the State In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 231.
243 3. Vznik a obsah vztahu mezi rodiþi a dítČtem Práva a povinnosti k dítČti plynoucí z rodiþovství vznikají zpravidla narozením dítČte a jejich valná vČtšina zaniká s okamžikem, kdy dítČ nabývá zletilosti. Obdobný pomČr jako mezi pĜirozenými rodiþi a dítČtem mĤže být umČle navozen osvojením16. Na osvojence a osvojitele se pak pohlíží jako na rodiþe dítČte a náleží jim rodiþovská zodpovČdnost.17 Ucelenou právní regulaci vztahu mezi rodiþi a dČtmi nalezneme v zákonČ o rodinČ18. Tak jako každý jiný právní vztah je i obsah vztahu mezi rodiþi a dČtmi souborem vzájemných práv a povinností. Jelikož cílem rodiþovství je pĜevážnČ všestranná péþe o dítČ a o jeho blaho (výchova dítČte), pĤjde zejména o povinnosti rodiþĤ vĤþi dítČti.19 Nelze ovšem zapomínat, že povinnost starat se o své dítČ, mít je u sebe a vychovávat jej je i základním právem každého rodiþe, jehož nemĤže být svévolnČ zbaven.20 Práva rodiþĤ k jejich nezletilým dČtem jsou tak povČtšinou zároveĖ jejich povinností; každému oprávnČní rodiþĤ ve vztahu k dítČti koresponduje rodiþovská povinnost k nČmu. MĤžeme se setkat s názorem, že práva dČtí a práva rodiþĤ jsou vĤþi sobČ ve vztahu konkurence. Daleko spíš se však navzájem doplĖují a podporují. 4. Rodiþovská zodpovČdnost NejdĤležitČjší práva a povinnosti rodiþĤ k nezletilému dítČti se zaĜazují do právní kategorie s názvem „rodiþovská zodpovČdnost“21. V souladu s výše prezentovanou zásadou, že rodiþe mají ve vztahu k dítČti rovné postavení, je právním Ĝádem zakotveno, že rodiþovská zodpovČdnost zásadnČ náleží obČma rodiþĤm.22 Rodiþovskou zodpovČdnost lze vnímat pĜedevším jako nástroj ochranný. Tato funkce vyplývá ze skuteþnosti, že dítČ není po dlouhou dobu schopno obstarávat své záležitosti a realizovat své zájmy samostatnČ.23
16
„Osvojení“ je pojem, jehož užívá zákon o rodinČ pro lidovČ rozšíĜenČjší pojem „adopce“. Ust. § 63 odst. 1 ZoR. Viz þást druhá zákona þ. 94/1963 Sb., zákon o rodinČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále také jen jako „ZoR“). 19 Existují však i povinnosti dČtí vĤþi rodiþĤm, které mají však spíše proklamativní charakter. Jde napĜíklad o ust. § 35 ZoR, které dítČti ukládá, aby své rodiþe respektovalo nebo o ust. § 31 odst. 4, jež zavazuje dítČ, které žije ve spoleþné domácnosti s rodiþi k tomu, aby jim podle svých schopností pomáhalo. Takové dítČ je dále povinno pĜispívat i na úhradu spoleþných potĜeb rodiny, pokud má vlastní pĜíjem, popĜípadČ majetek, kterého lze použít pro spoleþné potĜeby rodiny. V kontextu solidarity mezi rodiþi a dČtmi je nutno samozĜejmČ uvést také vyživovací povinnost dČtí vĤþi rodiþĤm, tak, aby rodiþe byli zajištČni slušnou výživou (ust. § 87 ZoR). 20 ýl. 32 odst. 4 LZPS: „Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ; dČti mají právo na rodiþovskou výchovu a péþi. Práva rodiþĤ mohou být omezena a nezletilé dČti mohou být od rodiþĤ odlouþeny proti jejich vĤli jen rozhodnutím soudu na základČ zákona.“ 21 Ust. § 31 a násl. ZoR. Institut rodiþovské zodpovČdnosti nelze zamČĖovat s institutem odpovČdnosti v obþanském právu – typicky odpovČdnost za škodu - tedy odpovČdnost za urþitý negativní následek; naproti tomu rodiþovská zodpovČdnost je aktivním oprávnČním rodiþe, které pĤsobí pro futuro. 22 ýl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte. 23 Srov. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 121. 17 18
244 Rodiþe jsou pĜitom zavázáni vykonávat rodiþovské povinnosti a rodiþovská oprávnČni v nejlepším zájmu dítČte. Skuteþnost, zda rodiþe nezletilého žijí spolu anebo jsou-li manžely, není pro existenci a rozsah rodiþovské zodpovČdnosti rozhodná; jejím nositelem je rodiþ na základČ vztahu rodiþovství k dítČti. Rodiþovskou zodpovČdnosti má však pouze rodiþ se zpĤsobilostí k právním úkonĤm v plném rozsahu.24 To znamená, že rodiþ, který byl napĜíklad pro duševní poruchu zpĤsobilosti zbaven, nemá vĤþi svému dítČti významný podíl rodiþovských práv a povinností. Rodiþovská zodpovČdnost se v takovém pĜípadČ koncentruje pouze v osobČ druhého rodiþe. Když se duševnČ nemocný rodiþ uzdraví a opČt nabude zpĤsobilosti k právním úkonĤm v plném rozsahu, nic nebrání tomu, aby mohl zaþít opČt vykonávat svoji rodiþovskou zodpovČdnost. Je tĜeba konstatovat, že kromČ práv a povinností pramenících z rodiþovské odpovČdnosti, existují ještČ práva a povinnosti rodiþĤ, která se nacházejí mimo tento soubor. O tČchto právech a povinnostech bude zvláštní zmínka. Jelikož podmínkou pro existenci rodiþovské zodpovČdnosti je plná zpĤsobilost rodiþe k právním úkonĤm, mĤže ji zásadnČ mít jen rodiþ zletilý. Za urþitých okolností mĤže nicménČ i rodiþ, který dosáhl vČku šestnácti let, nabýt rodiþovskou zodpovČdnost ke svému dítČti. První takovou situací je, když soud þásteþnou rodiþovskou zodpovČdnost (ve vztahu k péþi o dítČ) takovému rodiþi pĜizná.25 Je ovšem tĜeba pamatovat na možnost, kdy jsou oba rodiþe nezletilí. Potom bude (nezávisle na pĜiznání þásteþné rodiþovské zodpovČdnosti jednomu z nich, nebo obČma) dítČti ustanoven poruþník; ten plní úlohu zákonného zástupce dítČte a spravuje jeho jmČní.26 Nezletilý rodiþ má taktéž možnost uzavĜít s povolením soudu manželství. Okamžikem sĖatku pak nezletilý nabývá zpĤsobilost k právním úkonĤm v plném rozsahu27 a z tohoto titulu mu pĜísluší i plná rodiþovská zodpovČdnost. Co se týþe pojmu rodiþovská zodpovČdnost, jedná se o pojem právní. Vystihuje sumu nejvýznamnČjších práv a povinností rodiþĤ vĤþi dítČti; její obsah je definován28 jako souhrn práv a povinností rodiþe:
24 Nemá-li jeden z rodiþĤ zpĤsobilost k právním úkonĤm, koncentruje se v osobČ druhého rodiþe (ust. § 34 odst. 2 ZoR). K omezení a zbavení zpĤsobilosti k právním úkonĤm viz ust. § 10 zákona þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen jako „obþanský zákoník“). 25 Ust. § 34 odst. 3 ZoR. 26 Ust. § 78 ZoR 27 Srov. ust. § 8 obþanského zákoníku. K rodiþovské zodpovČdnosti nezletilého rodiþe dále hovoĜí literatura HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 131. 28 Ust. § 31 ZoR
245 1) pĜi péþi o nezletilé dítČ, zahrnující zejména péþi o jeho zdraví, jeho tČlesný, citový rozumový a mravní vývoj, 2) pĜi zastupování nezletilého dítČte, 3) pĜi správČ jeho jmČní.
4.1. Výchova dítČte29 Výchova dítČte je pĜedevším vytvoĜení bezpeþného a podnČtného prostoru, v nČmž mĤže dítČ vyrĤstat, uþit se a postupnČ vytváĜet vazby k širší spoleþnosti. Sociologie v této souvislosti operuje s pojmem „socializace“, tj. vrĤstání jedince do spoleþnosti. Výchova dítČte je ústavnČ zakotveným právem rodiþĤ, jemuž odpovídá právo dítČte na rodiþovskou výchovu.30 Právem rodiþĤ nepochybnČ je, zvolit metody a prostĜedky výchovy a urþovat její smČr. V tomto ohledu mají rodiþe svobodu potud, pokud se zpĤsoby realizace rodiþovské péþe a výchovy nedostanou do kolize s nejlepším zájmem dítČte. Jako problematické se jeví také, pokud právo rodiþĤ na výchovu koliduje s nČkterým z práv dítČte (typicky napĜ. právo na soukromí). PĜi Ĝešení takových situací pochopitelnČ záleží zejména na individuálních okolnostech pĜípadu, vČku a vyspČlosti dítČte. Zde, stejnČ jako u jiných kontroverzních otázek ve vztahu rodiþĤ a dČtí, nelze nalézt jednoznaþné a obecnČ platné Ĝešení. PodobnČ jako právní uchopení jiných procesĤ a situací v rodinČ se i zachycení výchovy v právním systému vzpírá vyþerpávající definici. KromČ toho zákon o rodinČ užívá smíšenČ pojmĤ „péþe“ a „výchova“. Péþi a výchovu mĤžeme vnímat jako dva komponenty téhož celku s tím, že péþe je ve vztahu k výchovČ kategorií užší. Výchova dítČte ve smyslu již zmínČného ust. § 31 odst. 1 písm a) zákona o rodinČ je þinností daleko pĜesahující „pouze“ osobní péþi o dítČ; cílem je zajištČní celkového dlouhodobého pĜíznivého vývoje a blaha dítČte. Naproti tomu osobní péþe o dítČ znamená zabezpeþení dítČte v urþitém þasovém úseku a rozhodování o jeho bČžných záležitostech. Pokud tedy zákon o rodinČ hovoĜí o svČĜení dítČte do výchovy31 jednoho z rodiþĤ v souvislosti s rozvodem manželství, pak je mínČno 29 ýlánek 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítČte má smČĜovat k: a) rozvoji osobnosti dítČte, jeho nadání, a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu, b) výchovČ zamČĜené na posilování úcty k lidským právĤm a základním svobodám a také k zásadám zakotveným v ChartČ spojených národĤ, c) výchovČ zamČĜené na posilování úcty k rodiþĤm dítČte, ke své vlastní kultuĜe, jazyku a hodnotám, k národním hodnotám zemČ trvalého pobytu, jakož i zemČ jeho pĤvodu, a k jiným civilizacím, d) pĜípravČ dítČte na zodpovČdný život ve svobodné spoleþnosti, v duchu porozumČní, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a pĜátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého pĤvodu, e) výchovČ zamČĜené na posilování úcty k pĜírodnímu prostĜedí.“ 30 ýl. 32 odst. 4 Listiny 31 NapĜ. ve smyslu ust. § 26 ZoR
246 rozhodování o svČĜení do osobní péþe. Rodiþ, jemuž dítČ nebylo svČĜeno (terminologií zákona o rodinČ „do výchovy“), neztrácí na výchovu dítČte právní vliv; ten je jen fakticky omezen tím, že s dítČtem nežije. Rozhodující úlohu ve výchovČ dČtí sehrávají rodiþe. Rodinné prostĜedí poskytuje dítČti prostor, v nČmž se uþí chápat, kdo je a jaké místo má v užším spoleþenském kontextu (v rodinČ) a ve spoleþnosti jako celku. Jeden z principĤ, na nČmž je výchova založena, je dát dítČti vzor, na jehož základČ mĤže navazovat vlastní mezilidské vztahy. Jak bylo již Ĝeþeno, v procesu výchovy jsou syceny nejen materiální, ale zejména emoþní a duševní potĜeby dítČte; klíþový je pro dítČ pocit bezpeþí. Výchova dítČte je pochopitelnČ tématem živoucím, jež je stále pĜipraveno stát se centrem spoleþenské diskuse. Neexistuje jednotný recept na „správnou“ výchovu. Každá lidská bytost je individuum nadané jedineþnou kombinací pĜedpokladĤ, vlastností, dovedností, a proto jde vždy o proces s mnoha promČnnými. VytvoĜení univerzálního výchovného vzoru je nemožné, stejnČ jako je nemožné takový koncept beze zbytku uchopit právnČ. V procesu výchovy hrají znaþnou roli i životní postoje a hodnotové systémy rodiþĤ; ty pĜedurþují metody a smČr výchovy. Je nade vší pochybnost, že výchova je do znaþné míry intimní a soukromou záležitostí rodiþĤ a dítČte. Na druhou stranu nelze výchovu dítČte svČĜit do rukou rodiþĤ, aniž by byly urþeny mechanismy, jak mĤže stát zasáhnout v pĜípadech týrání, zneužívání nebo zanedbávání dČtí. Právo je základnou, na níž se odehrává stĜet mezi právy rodiþĤ realizovat své rodiþovství a právy dítČte, aby byla respektována široká škála jeho práv, právo dítČte podílet se na rozhodnutích týkajících se jeho výchovy nevyjímaje. Zákon o rodinČ32 stanoví rodiþĤm pĜi výkonu práv pramenících z rodiþovské zodpovČdnosti urþité povinnosti. Rodiþe jsou povinni „dĤslednČ chránit zájmy dítČte, Ĝídit jeho jednání a vykonávat nad dítČtem dohled odpovídající stupni jeho vývoje“. S respektem k rozvíjející se autonomii bytosti dítČte lze mít citované pravidlo za nepĜíliš pĜiléhavé. Uvážíme-li reálné možnosti rodiþe a respekt k individualitČ dítČte, potom se jako pĜesnČjší jeví, jestliže vyložíme uvedené ustanovení jako právo a povinnost rodiþe jednání dítČte usmČrĖovat. V daném kontextu je dĤležitý dovČtek odkazující na stupeĖ vývoje dítČte. Výkon rodiþovské zodpovČdnosti bude tedy odlišný ve vztahu ke kojenci, k batoleti a k adolescentovi. Lze Ĝíci, že výkon práv a povinností tvoĜící obsah rodiþovské zodpovČdnosti k dítČti je charakteru dynamického; mČní se v þase.33
32 33
Ust. § 31 odst. 2 ZoR. VAN BUEREN, G. The International Law on the Rights of the Child. Hague: Kluwer Law International, 1998. s. 73.
247 V kontextu výchovy dítČte nelze opominout ani otázku výchovných prostĜedkĤ. Zákon o rodinČ34 výslovnČ jejich užití povoluje, stanoví však nČkolik podmínek, které mají rodiþĤm sloužit jako limity. Výchovné prostĜedky musí být pĜedevším pĜimČĜené a nesmČjí zasáhnout do dĤstojnosti dítČte ani jakkoliv ohrozit jeho zdraví, tČlesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Uvedená regulace by mČla být interpretována v kontextu závazku státu ochraĖovat dČti pĜed tČlesným i duševním násilím, zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením a je pĜitom povinností státu, jež pramení z Úmluvy o právech dítČte (þl. 19). S otázkou užití pĜimČĜených výchovných prostĜedkĤ nezasahujících do dĤstojnosti dítČte vyvstává i otázka zákonnosti tČlesných trestĤ. TČlesné tresty nejsou zákonem o rodinČ, ani jiným vnitrostátním právním pĜedpisem výslovnČ zakázány. Výkladem souladným s Úmluvou o právech dítČte lze nicménČ dospČt k závČru, že stanovením podmínky respektu k dĤstojnosti dítČte je tČlesné trestání pĜi užití výchovných korektivĤ nepĜímo vylouþeno.35 Zajímavé je, že zákazem tČlesných trestĤ se zabýval i Evropský soud pro lidská práva, ke kterému podala stížnost skupina švédských rodiþĤ36. Ti namítali, že pĜikroþení k fyzickému trestu je rozhodnutím rodiþĤ a stát zasahuje do práva na jejich rodinný život, jestliže uzákonil zákaz tohoto druhu výchovného opatĜení.37 Soud nakonec pĜípad uzavĜel s tím, že právo na rodinný život porušeno nebylo. ZároveĖ uvedl, že absenci výslovného zákazu fyzických trestĤ nelze považovat za porušení Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod38. Jisté je, že ospravedlnitelnost fyzických trestĤ je velmi diskutovaným a kontroverzním tématem nejen na poli práva.39 Souþástí práva (a zároveĖ povinnosti) rodiþe zabezpeþovat výchovu dítČte je právo rodiþe mít dítČ u sebe.40 Tomu odpovídá i právo dítČte, aby nebylo svévolnČ oddČleno od svých rodiþĤ. K oddČlení dítČte od rodiþĤ proti jejich vĤli mĤže stát pĜikroþit pouze tehdy, jeli to potĜebné v nejlepším zájmu dítČte a mĤže se tak stát jen na základČ soudního rozhodnutí. Obsahem takového rozhodnutí soudu mĤže být umístČní dítČte do náhradní rodinné péþe nebo do péþe institucionální. 34
Ust. § 31 odst. 2 ZoR. Dle obecné poznámky þ. 8, 2006 Výboru OSN pro práva dítČte jsou tČlesné tresty ve všech formách (vþetnČ facek, plácnutí, výprasku) zakázány. V podrobnostech viz Child´s right to protection from all forms of violence In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 262. 36 VAN BUEREN, G. The International Law on the Rights of the Child. Hague: Kluwer Law International, 1998. s. 89. 37 StejnČ jako Rakousko, Norsko, Dánsko atd. 38 Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod ve znČní ProtokolĤ þ. 3, 5 a 8. Ve Sb. zákonĤ publikována jako sdČlení FMZV þ. 209/1992 Sb. V ýJ dostupná mimo jiné na: http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB8C13-4F3262F9E20B/0/CZE_CONV.pdf. 39 V podrobnostech viz TURNER, S. M. Justifying corporal punishment of children loses its appeal. The International Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11, s. 219-233. 40 Jedná se o souþást tzv. rodiþovských práv podle þl. 32 odst. 4 Listiny: „Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ; dČti mají právo na rodiþovskou výchovu a péþi. Práva rodiþĤ mohou být omezena a nezletilé dČti mohou být od rodiþĤ odlouþeny proti jejich vĤli jen rozhodnutím soudu na základČ zákona.“ 35
248 K právu rodiþe mít dítČ u sebe a vychovávat jej a tomu odpovídajícímu právu dítČte na rodiþovskou péþi, patĜí i zajištČní pĜimČĜené realizace uvedených práv tehdy, nežije-li dítČ s jedním ze svých rodiþĤ v dĤsledku rozchodu þi rozvodu. Znamená to, že ten z rodiþĤ, kterému nebylo dítČ svČĜeno do péþe, má právo na pravidelný osobní kontakt s ním, ledaže by to bylo v rozporu s nejlepším zájmem dítČte41. V pĜípadČ, že bylo dítČ v dĤsledku kontaktu s rodiþem traumatizováno þi jinak poškozováno, pĜichází v úvahu omezení nebo úplný zákaz jejich vzájemného styku za podmínek stanovených pĜíslušným ustanovením zákona o rodinČ.42 Rodiþe dítČte se musí dohodnout o všech podstatných záležitostech významných pĜi výkonu rodiþovské zodpovČdnosti. Pakliže toho nejsou schopni, jejich rozhodnutí nahradí soud. Typicky se mĤže jednat o výbČr dalšího vzdČlání dítČte nebo rozhodování o léþbČ dítČte. V takovém pĜípadČ vydá soud závazné rozhodnutí, s nímž se rodiþe sice nemusí plnČ ztotožnit, nicménČ se mu musí podĜídit. Soud postupuje v dané záležitosti podle nejlepšího zájmu dítČte, který naplĖuje mimo jiné prostĜednictvím zjišĢování názoru dítČte a jeho integrací do svého koneþného rozhodnutí. Rodiþovská výchova je jednou z oblastí, kde mĤže dítČ realizovat své právo na to, aby byla jeho názoru vČnována patĜiþná pozornost, vyplývající pĜedevším ze þl. 12 Úmluvy o právech dítČte. Zákon o rodinČ43 zabezpeþuje právo dítČte, které je s ohledem na stupeĖ svého vývoje s to vytvoĜit si vlastní názor a dohlédnout dĤsledky jeho se týkajících opatĜení, obdržet potĜebné informace a svobodnČ se vyjadĜovat ke všem rozhodnutím rodiþĤ. MĤže se jednat kupĜíkladu o volbu náboženského vyznání44 nebo rozhodování o vzdČlání dítČte.
4.2. Zastupování dítČte DítČ, stejnČ jako každá lidská bytost, je zpĤsobilé být subjektem práv, tedy mít práva a povinnosti. Schopnost dítČte uvČdomovat si svá práva a kapacita je vykonávat se však postupnČ vyvíjejí. Z tohoto dĤvodu mají nezletilí pouze þásteþnou zpĤsobilost svým jednáním v právních vztazích nabývat práv a brát na sebe povinnosti (zpĤsobilost k právním úkonĤm). Rozsah zpĤsobilosti k právním úkonĤm se pĜitom rozvíjí s vČkem a s rozumovým a volním vyspíváním dítČte a je završena nabytím zletilosti (respektive uzavĜením manželství).45
Srov. þl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítČte. Ust. § 27 odst. 3 ZoR. Srov. ust. § 31 odst. 3 ZoR. 44 Právo dítČte na svobodu myšlení, svČdomí a náboženství je garantováno þl. 14 Úmluvy o právech dítČte. 45 V podrobnostech viz ust. § 7 – § 9 obþanského zákoníku. 41 42 43
249 Do doby, než jsou dČti schopny zcela samostatnČ vstupovat do právních vztahĤ, plní rodiþe roli jejich zákonných zástupcĤ; zastupování dítČte je zároveĖ dalším prvkem rodiþovské zodpovČdnosti.46 Zákonnými zástupci dítČte jsou v prvé ĜadČ jeho rodiþe. Jsou-li plnČ zpĤsobilí k právním úkonĤm a nejsou-li soudem omezeni ve své rodiþovské zodpovČdnosti (nebo nejsou-li jí zcela zbaveni), zĤstávají zákonnými zástupci dítČte i tehdy, bylo-li jim dítČ odĖato z péþe. TĜetí osoby (napĜ. prarodiþe dítČte) ani pČstouni, jimž bylo dítČ svČĜeno do výchovy, nelze bez dalšího považovat za zákonné zástupce dítČte. Ze zákona jim totiž vyplývá pouze právo zastupovat dítČ v bČžných vČcech47. V bČžné záležitosti mĤže dítČ zastoupit kterýkoliv z rodiþĤ; rodiþe mají v tomto smyslu rovné postavení. Na podstatných záležitostech týkajících se dítČte se však spolu rodiþe musí dohodnout, jinak jejich rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím soud.48 V souladu s právem dítČte na svobodné vyjádĜení svých názorĤ mají rodiþe pĜi rozhodování o dítČti dát dítČti potĜebné informace a poskytnout mu potĜebný prostor, aby se k rozhodování vyjádĜilo. To platí tedy i za situace, kdy rodiþe nejsou s to dosáhnout vzájemné dohody. K vymezení podstatné a bČžné záležitosti lze Ĝíci, že do první kategorie budou typicky spadat záležitosti volby školy, povolání, zdravotní péþe, místa pobytu dítČte, ale i urþení jména a pĜíjmení dítČte. V kontextu zastoupení dítČte lze rozlišovat pĜípady, kdy rodiþe zastupují dítČ pĜi tzv. hmotnČprávních úkonech (uzavĜení kupní smlouvy) a kdy jej zastupují procesnČ, tedy v urþitém Ĝízení (soudní nebo správní Ĝízení). V této souvislosti lze konstatovat, že žádný z rodiþĤ nemĤže dítČ zastoupit tam, kde by mohlo dojít ke stĜetu (kolizi) zájmĤ mezi rodiþi a dítČtem nebo ke stĜetu zájmĤ dČtí týchž rodiþĤ.49 Staþí pĜitom, že možnost stĜetu zájmĤ v urþité situaci hrozí, nemusí nutnČ nastat.50 Taková pravdČpodobnost se obecnČ dovozuje vždy za situace, kdy rodiþe a dítČ jsou úþastníky jednoho Ĝízení. Typicky se bude jednat o péþi soudu o nezletilé (§ 178 o.s.Ĝ.51), ale i v jiných soudních Ĝízeních (dČdické Ĝízení, Ĝízení o urþení otcovství). 52 Jestliže nemĤže být dítČ zastoupeno svým rodiþem, soud mu pro Ĝízení nebo pro urþitý právní úkon ustanoví tzv. kolizního opatrovníka. Tím zpravidla bývá urþen orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí. 46
Ust. § 35 ZoR. Srov. ust. § 45c odst. 2 ZoR. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 181. Z judikatury lze k tématu uvést nález sp. zn. II. ÚS 157/01. K obsahu pojmu „podstatná záležitost“ viz tamtéž, str. 231 a 232 (typicky se jedná o druh školy, otázky zdravotní péþe, správu jmČní atp.). 48 Ust. § 49 ZoR 49 Ust. § 37 odst. 1 ZoR 50 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 890/2003 ze dne 9. 10. 2003. 51 Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „o.s.Ĝ.“). 52 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 121. 47
250 Pro úplnost je ještČ vhodné doplnit, že jedná-li zákonný zástupce v podstatné záležitosti týkající se majetku nezletilého, je k takovému úkonu tĜeba schválení soudu.53
4.3. Správa jmČní dítČte TĜetí kategorií, která tvoĜí náplĖ rodiþovské zodpovČdnosti, je správa jmČní dítČte. Jak již bylo uvedeno, dítČ nemá až do okamžiku dosažení zletilosti zpĤsobilost k právním úkonĤm v plném rozsahu. Má nicménČ zpĤsobilost práv nabývat, což se mĤže napĜíklad projevovat tím, že se nezletilý stane dČdicem a nabude urþitý majetek. S tím ovšem, vzhledem k právČ uvedenému, není schopen samostatnČ nakládat a hospodaĜit s ním. Proto je souþástí rodiþovských práv a povinností i správa jmČní dítČte. Rodiþe tak musí þinit s péþí Ĝádného hospodáĜe, tj. tak, aby se dítČti majetek neumenšoval.54 VýnosĤ majetku dítČte se až na výjimeþné pĜípady55 nejprve užije pro jeho výživu a poté pĜimČĜenČ i pro potĜebu rodiny. Jakmile dosáhne dítČ zletilosti, nabude také schopnosti spravovat svĤj majetek samostatnČ. Rodiþe proto jmČní svému dítČti v tomto okamžiku odevzdají. DítČ má možnost požádat do jednoho roku od skonþení správy o podání vyúþtování. V urþitých odĤvodnČných pĜípadech ustanoví soud pro správu jmČní dítČte opatrovníka. PĤjde o situace, kdy je správa komplikovaná a rodiþe proto nejsou s to ji dobĜe vykonávat anebo o zanedbání správy jmČní, popĜ. zneužití majetku nezletilého. Takový opatrovník potom podléhá dohledu soudu56
4.4. Rodiþovská zodpovČdnost a rozvod nebo rozchod rodiþĤ Jak již bylo uvedeno, rodiþovská zodpovČdnost náleží zásadnČ obČma rodiþĤm. Výjimky tvoĜí pouze situace, kdy jeden z rodiþĤ nežije, není znám, nemá zpĤsobilost k právním úkonĤm v plném rozsahu nebo byl rodiþovské zodpovČdnosti zbaven (popĜ. byl-li její výkon ve vztahu k nČmu pozastaven). Potom se rodiþovská zodpovČdnost soustĜećuje v osobČ druhého rodiþe. Za žádných jiných okolností se však nemĤže jeden z rodiþĤ zmocnit rodiþovské zodpovČdnosti vĤþi dítČti na úkor druhého rodiþe. Lze tedy Ĝíci, že rozchodem þi rozvodem rodiþĤ se rozsah rodiþovské zodpovČdnosti formálnČ nemČní. MČní se pouze režim jejího výkonu, jelikož oba rodiþe již nežijí spoleþnČ s dítČtem a svá rodiþovská práva a povinnosti tak nemohou vykonávat stejnČ, jako když 53
Ust. § 28 OZ. HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: DoplnČk a Masarykova univerzita 2001. s. 202. 55 Srov. ust. § 37a odst. 2 ZoR 56 Srov. ust. § 37b ZoR. 54
251 rodina žije pohromadČ. NechtČjí-li rodiþe žít již nadále spolu, nemohou ani spoleþnČ vykonávat rodiþovskou zodpovČdnost a spoleþnČ o své dítČ peþovat. Je tedy potĜeba vyĜešit, který z nich bude zajišĢovat každodenní péþi, popĜípadČ to, že se budou v péþi o dítČ stĜídat. Pokud se rodiþe nezletilého dítČte rozcházejí a nežijí spolu nebo spolu žít již nadále nehodlají (lhostejno, zda jsou manželé þi nikoliv)57 a na výchovČ a výživČ svého dítČte se nedokážou dohodnout, rozhodne o tČchto otázkách soud.58 Ten tak mĤže uþinit i bez návrhu, což bude nejþastČji pĜípad, kdy obdrží podnČt od orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí (dále také je jako „OSPOD“). Tento orgán by mČl mít o pomČrech v rodinČ nejvíce informací. Ve všech pĜípadech, kdy se rodiþe nezletilých dČtí rozcházejí (aĢ už neformálnČ nebo v rozvodovém Ĝízení), zákonodárce jednoznaþnČ upĜednostĖuje jejich vzájemnou dohodu o otázkách výchovy a výživy dČtí. Když se rodiþe rozvádČjí, nemĤže soud manželství rozvést do doby, než jsou upraveny jejich pomČry k nezletilým dČtem59, a to buć na základČ dohody rodiþĤ (schválené soudem)60 anebo na základČ soudního rozhodnutí. Soud by mČl vždy zvažovat, zda je dohoda rodiþĤ v souladu s nejlepším zájmem dítČte; jestliže není uvedená podmínka dána, soud by dohodu schválit nemČl. Skuteþnost, že je završení tzv. opatrovnického Ĝízení podmínkou pro rozvod manželství, má své opodstatnČní. DítČ je tak chránČno pĜed tím, aby se stalo souþástí sporĤ rodiþĤ týkajících se jejich manželského rozkolu. Praxe však potvrzuje, že ne vždy se v rámci opatrovnického Ĝízení podaĜí vyhnout Ĝešení stĜetu mezi rodiþi. To mĤže znamenat prodlužování Ĝízení o úpravČ pomČrĤ k nezletilým dČtem. 4.4.1. SvČĜení dítČte do výchovy jednomu z rodiþĤ Zákon o rodinČ užívá v souvislosti s rozhodováním soudu o tom, se kterým z rodiþĤ bude dítČ po jejich rozchodu žít, pojmu „svČĜení do výchovy“. Takové oznaþení lze mít za ponČkud nepĜesné, jelikož nevystihuje skuteþný pĜedmČt Ĝízení – rozhodování o tom, s kým bude dítČ žít ve spoleþné domácnosti, kdo bude o dítČ peþovat a rozhodovat o jeho bČžných denních záležitostech. DĤležité je, že rozvodem nebo odlouþením zĤstává rozsah rodiþovské zodpovČdnosti k dítČti obou rodiþĤ, vþetnČ vlivu na jeho výchovu, nezmČnČn.61
57
„Žít spolu“ zde ovšem neznamená, že nutnČ musejí mít každý jiné bydlištČ. Jedná se spíše o faktický stav jejich soužití. Ust. § 50 odst. 1. 59 Ust. 25 ZoR. 60 Ust. § 26 odst. 3 ZoR. 61 Tato koncepce koresponduje s jedním z principĤ, jež ve vztahu k rodiþovské zodpovČdnosti formulovala The Commission on European Family Law. Viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. s. 79. 58
252 Jak již bylo Ĝeþeno, dohoda rodiþĤ o úpravČ pomČrĤ k nezletilým dČtem pro dobu po rozvodu þi v pĜípadČ odlouþení je upĜednostĖována pĜed sporem rodiþĤ, kdy rozhoduje soud. Ten zejména urþí, komu bude dítČ svČĜeno do výchovy a jak má druhý z rodiþĤ pĜispívat na jeho výživu.62 Ze zákonné dikce („soud zejména urþí“) vyplývá, že soud mĤže v takovém Ĝízení rozhodnout i o jiných záležitostech než jen o svČĜení do výchovy a o výživném (napĜ. o rozsahu styku s rodiþem þi o uložení výchovného opatĜení).63 Po vzoru zahraniþních právních úprav byly do zákona o rodinČ v roce 1998 vþlenČny dva nové zpĤsoby úpravy výkonu rodiþovské zodpovČdnosti: spoleþná a stĜídavá výchova. Podmínky pro svČĜení dítČte do spoleþné, popĜ. stĜídavé výchovy vymezuje zákon o rodinČ v ust. § 26 odst. 2. V prvé ĜadČ je tĜeba, aby takové opatĜení sledovalo nejlepší zájem dítČte a zároveĖ by takovým uspoĜádáním mČly být lépe zajištČny jeho potĜeby. Oba rodiþe musí být zpĤsobilí dítČ vychovávat a musí mít o výchovu zájem.64 Lze mít za to, že vyhrocený konflikt mezi rodiþi není okolností, která by svČdþila ve prospČch spoleþné, resp. stĜídavé výchovy.65 Spoleþná výchova neznamená nic jiného, než že soud vlastnČ potvrdí stav, který již existuje, tzn. spoleþnou výchovu dítČte. Pro ilustraci lze jako pĜíklad uvést pĜípady, kdy je dítČ blízké zletilosti a s rodiþi již nežije, jelikož napĜ. studuje. MĤže jít také o situace, kdy rodiþe zĤstávají po rozvodu ve spoleþném bydlišti atd.66 StĜídavá výchova prakticky probíhá tak, že dítČ žije s každým z rodiþĤ po urþitý þasový interval. Z logiky vČci vyplývá, že takové Ĝešení není vhodné pro všechny dČti a ne všichni rodiþe jsou jej schopni bez obtíží realizovat. Na zúþastnČné klade znaþné požadavky. StĜídavá výchova se tak jeví jako nepĜíliš vhodná pro dČti útlého vČku, záleží nicménČ vždy na okolnostech konkrétního pĜípadu.67 U každého dítČte, tedy i u tČch starších, by tato alternativa mČla být, vzhledem k potĜebČ stability výchovného prostĜedí, vždy peþlivČ zvažována. PĜihlédnuto by mČlo být obzvláštČ k osobnosti dítČte a jeho potĜebám, taktéž k jeho názoru. Velkou roli hrají i schopnost rodiþĤ dohodnout se spoleþnČ na výchovČ a jejich výchovné pĜedpoklady. Tam, kde existuje neschopnost rodiþĤ dohodnout se na jednotném výchovném postupu a podmínkách stĜídavé výchovy, je toto Ĝešení nežádoucí.68 V této 62
Ust. § 26 odst. 1 ZoR; Vyživovací povinnost k dítČti je soudem stanovována pouze tomu z rodiþĤ, kterému nebylo svČĜeno do výchovy. Vyživovací povinnost druhého rodiþe pĜitom trvá; je však realizována zejména osobní péþí o dítČ. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 94. 64 V této souvislosti je možno jako ponČkud kontroverzní vidČt rozhodnutí KS Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 719/2003, kterým byl nezl. dítČ svČĜeno do stĜídavé výchovy rodiþĤ i pĜes nesouhlas jednoho z rodiþĤ. Soud jej odĤvodnil tím, že existuje reálný pĜedpoklad, že rodiþe se budou schopni v požadované míĜe na zajištČní výchovy a potĜeb dítČte dohodnout. 65 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 95. 66 Tamtéž 67 Tamtéž, s. 96. 68 NapĜ. rozsudek KS Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 877/2003. 63
253 souvislosti se hodí citovat jeden z nálezĤ Ústavního soudu zabývajících se podmínkami stĜídavé výchovy: „SvČĜení dítČte do stĜídavé výchovy rodiþĤ nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitČ, ale vyjádĜením kvalitního a pozitivního vztahu rodiþĤ k dítČti; to pĜedpokládá toleranci, vyspČlost a dobrou vĤli všech zúþastČných. Rozhodnutí o stĜídavé výchovČ nezletilého dítČte by mČlo vycházet z jejich spoleþné vĤle a dohody, schopnosti spolu komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítČ do svých vzájemných problémĤ.“69 Jeví se tedy jako nežádoucí, aby soud o stĜídavé výchovČ rozhodl i pĜes to, že se na tomto uspoĜádání rodiþe nedohodli. Takové rozhodnutí mĤže být totiž jen tČžko v nejlepším zájmu dítČte.70 Ústavní soud se ovšem ve svém relativnČ novém nálezu z roku 2010 vyslovuje pro závČr, že ani neexistence dohody mezi rodiþi není absolutní pĜekážkou rozhodnutí o stĜídavé výchovČ: „Je-li pak takový nesouhlas þistČ obstrukþní, niþím neodĤvodnČný resp. postrádá-li ve vztahu k výchovČ dítČte relevanci, nemĤže o nČj soud opĜít své rozhodnutí.“71 Své rozhodnutí v dané vČci opĜel o to, že stĜídavá výchova byla v nejlepším zájmu dítČte, ten ovšem nebyl v Ĝízení pĜed obecnými soudy náležitČ zohlednČn. Právní úprava ohlednČ þasových úsekĤ, po kterých by se rodiþe mČli v péþi o dítČ stĜídat, mlþí. Je tedy vČcí individuálních okolností každého pĜípadu, jak bude tato otázka Ĝešena. Zkoumat by se mČly zejména potĜeby a zájem dítČte; dĤležité bude i zachování urþité kontinuity zázemí dítČte. Z tohoto dĤvodu se nejeví jako pĜíliš vhodné, aby dítČ bylo svČĜeno do stĜídavé výchovy rodiþĤ, kteĜí nežijí napĜ. v jednom mČstČ þi v blízké vzdálenosti. StejnČ tak není právnČ regulován problém výživného pĜi svČĜení dítČte do spoleþné, popĜ. stĜídavé výchovy. Není zcela jasné, zda a jakým zpĤsobem bude výživné stanovováno u výchovy spoleþné.72
V pĜípadČ stĜídavé výchovy výživné stanovováno být mĤže, a to každému z
rodiþĤ za pĜíslušné období, bČhem nČhož rodiþ nemá dítČ v péþi. Jestliže nejsou dány podmínky pro spoleþnou, respektive stĜídavou péþi, soud zkoumá podmínky pro svČĜení dítČ do péþe jednoho z rodiþĤ; vybírá pro dítČ nejvhodnČjší výchovné prostĜedí. Soud sleduje pĜedevším nejlepší zájem dítČte. Do úvahy pĜitom bere osobnost dítČte, zejména jeho vlohy, schopnosti a vývojové možnosti; roli hrají i životní pomČry rodiþĤ. Dále soud dbá, aby bylo respektováno právo dítČte na péþi obou rodiþĤ a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiþe, jemuž nebude dítČ svČĜeno, na 69
Nález ÚS sp. zn. I. ÚS 48/04, shodnČ rozhodnutí p. zn. I. US 420/2005. Srov. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 95. 71 Nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1206/09 72 V podrobnostech viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 95-96. 70
254 pravidelnou informaci o dítČti. Soud pĜihlédne rovnČž k citové orientaci a zázemí dítČte, výchovné schopnosti a odpovČdnosti rodiþe, stabilitČ budoucího výchovného prostĜedí, ke schopnosti rodiþe dohodnout se na výchovČ dítČte s druhým rodiþem, k citovým vazbám dítČte na sourozence, prarodiþe a další pĜíbuzné a též k hmotnému zabezpeþení ze strany rodiþe vþetnČ bytových pomČrĤ.73 Jelikož úkolem soudu je v dané situaci rozhodnout o nejlepší alternativČ pro dítČ a šetĜit pĜitom i práva jeho rodiþĤ a dalších rodinných pĜíslušníkĤ, není v jednoduché pozici. Výše uvedená kritéria jsou velmi rĤznorodou kombinací charakteristik vztažených k potĜebám osobnosti dítČte (schopnosti, vlohy, možnosti, citové vazby) a k možnostem vytvoĜit optimální výchovné prostĜedí na stranČ jeho rodiþĤ (životní pomČry rodiþĤ, výchovná schopnost a odpovČdnost rodiþe). Jejich naplnČní je tĜeba posuzovat vzhledem k celkovému kontextu konkrétní rodinné situace. DĤraz by mČl být pĜitom kladen pĜedevším na nejlepší zájem dítČte, jeho citovou orientaci a výchovné schopnosti obou rodiþĤ.74 Zohlednit je pĜitom tĜeba právo dítČte na péþi obou rodiþĤ, stejnČ jako právo na pravidelný kontakt s nimi a právo rodiþe být o dítČti informován. K významu hmotného zabezpeþení (finanþního zázemí) a bytových pomČrĤ rodiþe lze Ĝíci, že by samy o sobČ nemČly hrát urþující roli pro svČĜení, resp. nesvČĜení dítČte do jeho výchovy. PĜi rozhodování o úpravČ pomČrĤ k nezletilému dítČti bere v úvahu i to, „kdo dosud kromČ Ĝádné péþe o dítČ dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.“75 Citované ustanovení by mČlo do rozhodování soudu pĜedevším zaþlenit prvek návaznosti výchovného prostĜedí.76 Lze se rovnČž domnívat, že by na jeho základČ mČl soud nahlédnout na výchovu dítČte v dlouhodobém horizontu a neomezovat se pouze na aktivitu rodiþĤ ve vztahu k dítČti v rámci Ĝízení. Soud v každém jednotlivém pĜípadČ postupuje tak, aby náležitČ zjistil skutkový stav. K tomu používá dostupných dĤkazních prostĜedkĤ; není pĜitom vázán jen návrhy úþastníkĤ. Zdrojem informací pro soud je obvykle výslech úþastníkĤ Ĝízení, jímž jsou nejen rodiþe nezletilého, ale i dítČ samotné (zastoupené kolizním opatrovníkem). Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí, který dítČ nejþastČji zastupuje, disponuje ze své pozice Ĝadou poznatkĤ o rodinČ. V této souvislosti je na místČ zdĤraznit právo dítČte na to, aby obdrželo potĜebné informace a
73
Ust. § 26 odst. 4 ZoR. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 98. 75 Ust. § 26 odst. 5 ZoR. 76 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 98. 74
255 dostalo pĜíležitost vyjádĜit svĤj názor (zásadnČ pĜed soudem, ve výjimeþných pĜípadech prostĜednictvím OSPOD). Pro zjišĢování rodiþovských kompetencí a citových vazeb v rodinČ užívá soud þasto znaleckých posudkĤ. V rámci znaleckého posuzování se jednotliví þlenové rodiny podrobují odbornému vyšetĜení (psychologa, psychiatra nebo jiného odborníka). ZávČry znalce soudu pomáhají, aby se zorientoval zejména v emoþních vazbách a osobnostních rysech jednotlivých úþastníkĤ. Úloha soudnČ znaleckého posudku je v rámci péþe soudu o nezletilé významná, skutkový stav by však mČl být zjišĢován i všemi úþelnými prostĜedky. Pro úplnost lze dodat, že soud má ve vČcech péþe o nezletilé dČti také možnost uložit úþastníkĤm úþast na mimosoudním smírþím nebo mediaþním jednání nebo rodinné terapii, a to na dobu nejdéle tĜí mČsícĤ.77 Uvedené oprávnČní soudu se jeví jako velmi užiteþné pĜedevším tam, kde se v Ĝízení projevuje konflikt rodiþĤ mající negativní dopady na dČti. Výkon rodiþovské zodpovČdnosti se mČní v závislosti na tom, jak dítČ vyrĤstá. Zákon o rodinČ proto umožĖuje, aby soud vydal podle zmČny pomČrĤ78 týkajících se výchovy dítČte nové rozhodnutí o výkonu rodiþovských práv. Podmínkou je, že se zmČnily skutkové okolnosti, na jejichž základČ soud pĤvodnČ rozhodoval nebo podle nichž rodiþe uzavírali svoji dohodu; zmČna pĜitom musí být závažnČjšího rázu.79 Je evidentní, že soud má pĜi rozhodování o svČĜení dítČte do výchovy jednoho z rodiþĤ za úkol shromažćovat velmi komplexní soubor informací o dítČti, rodiþích a o pomČrech v rodinČ obecnČ. To se obzvláštČ za napjatČjších situací v rodinČ jeví jako velmi obtížné. Vzhledem k tomu, jak rĤznorodá je realita a jak individuální bývají rodinné pomČry, neexistuje žádný ideální vzorec Ĝešení. Ke každé situaci, v níž soud rozhoduje, by mČlo být pĜistupováno specificky. Lze se plnČ ztotožnit se závČrem, který v jednom ze svých nálezĤ judikuje Ústavní soud: „Není možné nadĜazovat modely fungování vztahĤ mezi oddČlenými rodiþi a nezletilými dČtmi, které mají orgány veĜejné moci zažité, nad nejlepší zájem dítČte…Tyto modely, jakkoliv jsou v mnoha pĜípadech pĜínosné a použitelné, nemohou postihovat situaci každého jednotlivého nezletilého dítČte.“80
77
Ust. § 100 odst. 3 o.s.Ĝ. Ust. § 28 ZoR. V podrobnostech viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 114-116. 80 Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 363/03, shodnČ II. ÚS 554/04. 78 79
256 5. Další rodiþovská práva a povinnosti V souvislosti s vymezením rodiþovské zodpovČdnosti hovoĜí odborná literatura81 o právech a povinnostech rodiþe, jež se nacházejí mimo její rámec a dotváĜejí tak širší kategorii „rodiþovství“. PĜímo ze zákona82 plyne, že povinností rodiþĤ, nezávislou na rozsahu rodiþovské zodpovČdnosti, je vyživovací povinnost rodiþe vĤþi dítČti. Dále se uvádí zejména právo styku dítČte s rodiþem nebo rodiþi. Ani to není bez dalšího ovlivnČno omezením rozsahu rodiþovské zodpovČdnosti, pokud není styk omezen nebo zakázán samostatnČ83. Uvedené rozlišení je dĤležité proto, že zmínČná práva a povinnosti pĜetrvávají bez ohledu na existenci þi rozsah rodiþovské zodpovČdnosti.84 Je-li rodiþ své rodiþovské zodpovČdnosti zbaven, nezbavuje se své vyživovací povinnosti vĤþi dítČti, a není-li to v rozporu s nejlepším zájmem dítČte, má rovnČž právo nadále se se svým dítČtem stýkat.85
5.1. Styk rodiþe s dítČtem Právo dítČte být v pravidelném kontaktu s rodiþi (rodiþem), od nichž bylo oddČleno, a tomu odpovídající právo rodiþĤ pramení pĜímo z Úmluvy o právech dítČte.86 Styk rodiþĤ s dítČtem je pĜitom tĜeba chápat v širším smyslu než pouze v rovinČ jejich osobního kontaktu. Jedná se také o jakoukoli komunikaci rodiþe s dítČtem a poskytování informací o dítČti.87 Uvedené právo dítČte se mĤže projevovat v situacích, kdy bylo dítČ po rozchodu rodiþĤ svČĜeno do péþe jednoho z nich nebo tehdy, je-li dítČ svČĜeno do ústavní88 þi pČstounské péþe. Poþetná judikatura Evropského soudu pro lidská práva se v této souvislosti vyjadĜuje ke stále aktuálnČjší otázce styku dítČte s rodiþem, s nímž nežije ve spoleþné domácnosti.89
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: MU a Nakladatelství DoplnČk, 2001. s. 187; MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 44-47; KORNEL, M. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti. Aktuální otázky náhradní rodinné péþe – sborník z IX. celostátního semináĜe NRP. Brno: Triada, poradenské centrum, o.s., 2009. str. 76. 82 Ust. § 44 odst. 5 ZoR. 83 Za podmínek stanovených v ust. § 27 odst. 2 a 3 ZoR. Dále srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 5057/2008: „Zákon o rodinČ vymezuje pojem rodiþovské zodpovČdnosti jako souhrn práv a povinností pĜi péþi o nezletilé dítČ, zejména péþi o jeho zdraví, jeho tČlesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítČte a správu jeho jmČní; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiþe s dítČtem ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o rodinČ.“ 84 Dle publikace HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: MU a Nakladatelství DoplnČk, 2001. s. 187 se mimo rodiþovskou zodpovČdnost nachází i urþení jména a pĜíjmení dítČte a otázka souhlasu s osvojením dítČte. 85 V situaci, kdy jsou rodiþovské kompetence rodiþe natolik narušené, že je rodiþovské zodpovČdnosti dokonce zbaven, je pochopitelnČ vždy otázkou, zda by zároveĖ nemČlo být rozhodováno o omezení þi zákazu styku s dítČtem. Automaticky však k tomuto následku nedochází. 86 ýl. 9 odst. 3. Zajímavé je, že napĜ. v nČmecké právní úpravČ existuje pĜímo povinnost rodiþe stýkat se s dítČtem. V ýeské republice takový závazek rodiþe v právním Ĝádu zakotven není. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 105. 87 ýl. 2 Úmluvy o styku s dČtmi (SdČlení MZV þ. 91/2005 Sb. m.s.) 88 V tomto kontextu kritizoval ýeskou republiku i Výbor OSN pro práva dítČte s tím, že je v nedostateþné míĜe respektováno práva dČtí v ústavní výchovČ stýkat se se svými rodiþi. 89 NapĜ. Voleský proti ýeské republice (stížnost þ. 63627/00), Fiala proti ýeské republice (stížnost þ. 26141/03), atd. 81
257 V jednom ze svých rozhodnutí ESLP pĜipomíná, že „být spolu znamená pro rodiþe a jeho dítČ jeden ze základních prvkĤ rodinného života, a to pĜes rozkoly ve vztazích mezi rodiþi“.90 Tak jako ve všech záležitostech, které se týkají dítČte, je tĜeba, aby byl pravidelný osobní kontakt v souladu s nejlepším zájmem dítČte.91 Zákon o rodinČ urþuje, že dohoda rodiþĤ o styku s dítČtem nepotĜebuje ke své platnosti na rozdíl od dohody o svČĜení dítČte do výchovy schválení soudu. Soud ovšem styk rodiþĤ s dítČtem upraví, jestliže to vyžaduje zájem dítČte v souvislosti s jeho výchovou a pomČry v rodinČ.
92
PĤjde zpravidla o situace, kdy se rodiþe na styku nedokážou domluvit a rodiþ,
kterému je dítČ svČĜeno, styku brání.93 Je-li dle okolností konkrétní vČci nezbytné upravit otázku kontaktu dítČte s druhým rodiþem co nejrychleji, bude na místČ dát soudu podnČt k vydání pĜedbČžného opatĜení.94 Takovým rozhodnutím mĤže soud zatímnČ upravit pomČry v rodinČ tak, aby nevznikla þasová prodleva, v níž by mohlo dojít k zpĜetrhání vazeb mezi rodiþem a dítČtem. Jak vyplývá z rozhodovací þinnosti Evropského soudu pro lidská práva, stát má pozitivní povinnost pĜispívat k uskuteþĖování uvedeného práva. Ta ovšem není absolutní a spolupráce všech zúþastnČných je dĤležitým þinitelem. „Státní orgány sice mají vyvíjet snahu, aby této spolupráci napomohly, ale jejich povinnost využít donucovacích prostĜedkĤ nemĤže být neomezená: musí brát ohled na zájmy, práva a svobody dotþených osob a zejména na nejvyšší zájem dítČte a jeho práva…Pokud by styk s rodiþi mohl tyto zájmy ohrozit nebo poškodit tato práva, státní orgány musí dohlédnout nad zachováním rovnováhy. Rozhodující je zjistit, zda státní orgány pĜijaly za úþelem usnadnČní styku veškerá opatĜení, která od nich bylo možné v tomto pĜípadČ rozumnČ oþekávat.95 Nedostatek spolupráce mezi odlouþenými rodiþi na druhou stranu nezbavuje pĜíslušné orgány povinnosti využít všech možných prostĜedkĤ umožĖujících zachovat rodinný vztah.96 DĤležitou roli v Ĝešení problémĤ v realizaci styku rodiþe s dítČtem hraje orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí. Vzhledem k tomu, že sociálnČ-právní ochrana dČtí smČĜuje Voleský proti ýeské republice (odst. 117). Hokkanen proti Finsku (stížnost þ.19823/92), Glaser proti VB (stížnost þ. 32346/96), Zawadka proti Polsku (stížnost þ. 48542/99). 92 Ust. § 27 ZoR. 93 Zde je vhodné zmínit se o možnosti realizace styku v krizovém centru pro dČti za úþasti psychologa. Takové Ĝešení bude vhodné v situaci pokroþilého konfliktu mezi rodiþi nebo napĜ. bude-li jeden z rodiþĤ obČtí domácího násilí. 94 Nález ÚS sp. zn.: I. ÚS 618/05: „…pĜedbČžné opatĜení upravující styk rodiþĤ s dČtmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chránČného zájmu, kterým je umožnit i rodiþi, který s dítČtem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právČ množství þasu, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné pĤsobení rodiþe, tzv. výchova pĜítomností þi pĜíkladem, která je, jak je obecnČ známo, tou nejúþinnČjší výchovnou metodou. Je nutno mít na zĜeteli, že jakákoliv deformace vztahu rodiþ-dítČ v dĤsledku odcizení, je v pozdČjší dobČ jen tČžko napravitelná.“ 95 Voleský proti ýeské republice (odst. 118). 96 Viz Reslová proti ýeské republice, stížnost þ. 7550/04, bod þ. 59. Dále též rozsudek ve vČcech Zawadka proti Polsku, þ. 48542/99, § 67; Reigado Ramos proti Portugalsku, þ. 73229/01, § 55. 90 91
258 zejména k obnovení narušených funkcí rodiny97, mČl by OSPOD koncentrovat své pĤsobení primárnČ tímto smČrem a snažit se rodiþe motivovat ke shodČ. Nevede-li taková snaha k zamýšlenému výsledku a rodiþe nejsou s to nastalé obtíže v komunikaci spoleþnČ Ĝešit, mČl by OSPOD informovat rodiþe bránícího styku o tom, že se dopouští porušení práva rodiþe, jakož i dítČte. Dále by mČl být rodiþ pouþen o dĤsledcích, které mĤže jeho jednání mít. Jestliže ani potom nepĜestane kontaktu zamezovat, má OSPOD možnost zahájit správní Ĝízení o uložení výchovného opatĜení – napomenutí rodiþe.98 Zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí dává OSPOD také oprávnČní uložit rodiþĤm povinnost využít pomoc odborného poradenského zaĜízení99, za jejíž nesplnČní mĤže být uložena pokuta.100 Pokud byl styk rodiþe s dítČtem upraven soudem (nebo schválil-li soud dohodu rodiþĤ o styku), plní soud nezastupitelnou funkci i pĜi realizaci povinností rodiþĤ z jeho rozhodnutí vyplývajících. Zejména vede rodiþe k umožnČní urþeného styku.101 Jestliže povinný rodiþ dítČ na styk s druhým rodiþem nepĜipraví a kontakt neumožní (napĜ. tím, že se nenachází na dohodnutém místČ atp.), soud mu uloží pokutu; je-li to úþelné i opakovanČ.102 Podle okolností pĜípadu mĤže soud využít i možnosti naĜídit na dobu nejvýše 3 mČsícĤ úþast na mediaci þi na rodinné nebo jiné vhodné terapii. Jestliže rodiþ opakovanČ a bezdĤvodnČ brání druhému rodiþi ve styku s dítČtem, je taková situace považována za zmČnu pomČrĤ (situace zmínČná výše) a zakládá tak možnost soudu novČ, i bez návrhu, rozhodnout o otázce úpravy výkonu rodiþovské zodpovČdnosti. MĤže být tedy znovu zvažováno, jaké výchovné prostĜedí je pro dítČ vhodnČjší. Nejsou-li dány podmínky pro zmČnu rozhodnutí, mĤže soud stanovit tzv. „plán navykacího režimu“103, je-li to v zájmu dítČte. Výkon rozhodnutí odnČtím dítČte je nejtvrdším a nejzazším prostĜedkem k donucení rodiþe, aby splnil svoji povinnost. MČl by být tedy naĜízen až tehdy, když pĜedešlé nástroje nevedly k nápravČ anebo se ukázaly jako neúþelné. Protože se takové Ĝešení jeví jako velmi traumatizující, je tĜeba vždy zvažovat, zda je v nejlepším zájmu 97
Ust. § 1 odst. 1 písm. c) Ust. § 43 odst 1 písm. a) ZoR. § 12 odst. 1 písm. b) ZOSPOD. 100 V podrobnostech viz MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 32-35. V elektronické podobČ dostupný na: http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Rodina_a_dite.pdf 101 Ust. § 178 o.s.Ĝ. 102 Ust. § 273 odst. 1 o.s.Ĝ.: „Soud naĜídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolnČ soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchovČ nezletilých dČtí, popĜípadČ o úpravČ styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítČte. Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze naĜídit opČtovnČ, jen je-li to úþelné; výše jednotlivé pokuty nesmí pĜesahovat 50 000 Kþ…“ 103 Plán má za cíl umožnČní postupného kontaktu dítČte s rodiþem. Soud pĜed jeho stanovením opatĜí odborné vyjádĜení (zpravidla na základČ znaleckého posouzení) o vhodnosti, obsahu, rozsahu a dobČ trvání. PlnČní plánu soud kontroluje pĜímo, popĜ. prostĜednictvím povČĜené osoby. Jestliže je plán porušován nČkterým ze zúþastnČných zpĤsobem, který má vliv na úþel navykacího režimu, nebo neplní-li navykací režim svĤj úþel, soud plán zruší a pĜistoupí k výkonu rozhodnutí (§ 273 odst. 2 o.s.Ĝ.). 98 99
259 dítČte.104 Na druhé stranČ mĤže hrozit rychlé odcizení se rodiþi, s nímž se v budoucnosti již nemusí dítČti podaĜit navázat emoþní vazbu. Styk dítČte s rodiþem mĤže soud omezit nebo zcela zakázat pouze tehdy, je-li to nutné v zájmu dítČte.105 Podmínky pro omezení þi zákaz styku budou dány pĜedevším tehdy, pokud by kontaktem s rodiþem bylo ohroženo psychické nebo fyzické zdraví dítČte. Bylo by však možné uvažovat i o pĜípadech, kdy rodiþ nabízí dítČti nevhodný životní pĜíklad.106 Každá situace ovšem vyžaduje individuální posuzování s vČdomím nejlepšího zájmu dítČte. Omezení þi zákaz styku dítČte s rodiþem je principielnČ nástrojem trvajícím jen po nezbytnČ dlouhou dobu.107
5.2. Vyživovací povinnost rodiþĤ vĤþi dČtem Nezbytným pĜedpokladem pro harmonický vývoj dítČte po stránce fyzické i duševní je zabezpeþení dítČte, a to nejen v materiálním ohledu. ZaopatĜovací úlohu plní vĤþi dČtem pĜedevším jejich rodiþe. Již bylo Ĝeþeno, že omezením þi ztrátou rodiþovské zodpovČdnosti není tento závazek dotþen. Rodiþe tedy mají vyživovací povinnost ke všem svým dČtem, nejenom k tČm, jež mají svČĜeny do péþe. Vyživovací povinnost rodiþe trvá pĜitom až do okamžiku, kdy je dítČ schopno živit se samostatnČ108; nezaniká nutnČ dosažením zletilosti dítČte. Existence vyživovací povinnosti mezi rodiþi a dČtmi je projevem mezigeneraþní solidarity. DČtem tak pĜísluší právo podílet se na životní úrovni svých rodiþĤ109. Na plnČní vyživovací povinnosti nicménČ nelze pohlížet pouze v materiálním smyslu. Vyživovací povinnost je možné charakterizovat jako všeobecné zabezpeþování potĜeb dítČte po stránce hmotné i kulturní (prostĜedky na rozšiĜování a prohlubování vzdČlání, na rozvoj zájmĤ a
104
Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 315/03: „V pĜípadČ, kdy jsou pĜedmČtem soudního sporu nezletilí, je tĜeba pĜi soudním vynucování styku postupovat i s ohledem na ústavnČ chránČný zájem nezletilých, respektovat jejich pĜání a dbát na to, aby rozhodnutí soudu nepoškodilo jejich psycho-sociální vývoj (aĢ už tím, že se styk neumožní, nebo tím, že bude vynucen). Tento závČr platí i pro nucený výkon pĜedbČžného opatĜení.“ 105 Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 438/05: „Jediným kritériem pro vyslovení zákazu styku rodiþe s dítČtem je aktuální nezbytnost takového opatĜení a zájem dítČte, z nČhož tato nezbytnost vyplývá. Rozhodnutí soudu o zákazu styku nelze pojímat jako koneþné odklizení nepĜíjemného sporu.“ 106 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 109. 107 Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 438/05: „Zákaz styku rodiþe s dítČtem autoritativnČ vyslovený soudem, zejména nezneužil-li rodiþ své rodiþovské zodpovČdnosti, je opatĜením þasovČ omezeným. Orgány sociálnČ- právní ochrany a soudy, každý ve své pĤsobnosti, proto musí aktivnČ zkoumat, zda dĤvody tohoto opatĜení trvají, jinými slovy, zda se toto opatĜení postupem þasu a zmČnou okolností nestalo nepĜimČĜeným.“107 108 V podrobnostech napĜ. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 2155/09: „Vyživovací povinnost rodiþĤ k dČtem zakotvená v ustanovení § 85 zák. þ. 94/1963 Sb. (zákon o rodinČ) není podmínČna vČkem, ani ukonþením urþitého stupnČ vzdČlání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivČ podle specifik každého konkrétního pĜípadu.“ 109 Ust. § 85 odst. 2 ZoR.
260 zálib).110 Realizuje se zpravidla ve formČ penČžité, poskytováním jiného plnČní (napĜ. bydlení) anebo osobní péþí o dítČ.111 Jestliže dítČ žije ve spoleþné domácnosti s obČma rodiþi, nebude vyživovací povinnost zpravidla vymČĜována rozhodnutím soudu; rodiþe ji plní spontánnČ jako souþást realizace svých rodiþovských povinností. Potíže s plnČním vyživovací povinnosti mohou nastat v pĜípadČ rozchodu (rozvodu) rodiþĤ nebo pĜi odnČtí dítČte z jejich péþe. I za tČchto okolností má rodiþ, popĜ. oba rodiþe možnost plnit svoji vyživovací povinnost dobrovolnČ. Rozcházející se rodiþe se na režimu plnČní vyživovací povinnosti mohou dohodnout.112 Nedosáhnou-li rodiþe dohody anebo neplní-li rodiþ þi rodiþe svoji vyživovací povinnost dobrovolnČ, upraví rozsah a zpĤsob plnČní vyživovací povinnosti soud. 113 PĜi urþení výživného vychází soud z kritérií vážících se jak k dítČti, tak k osobČ nebo osobám rodiþe. Posuzuje jednak potĜebnost na stranČ dítČte, jednak možnosti a schopností rodiþĤ a soulad s dobrými mravy.114 PĜi urþování výživného by mČla být vždy zvažována peþlivČ jak objektivní, tak subjektivní situace povinného rodiþe.115 Problematickou otázku mĤže pĜedstavovat vymáhání již stanoveného výživného. Pokud se povinný rodiþ odmítá podrobit rozhodnutí soudu urþujícího výživné dobrovolnČ, mĤže být k plnČní své povinnosti donucen (soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí). Pomoc pĜi vymáhání výživného poskytuje pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí (obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností).
6. PĤsobení státu V úvodu již bylo naznaþeno, za jakých okolností je stát oprávnČn vstupovat do svobodného prostoru rodiny hájeného právem na rodinný život. Byl také zmínČn výchozí princip, který spoþívá v setrvání státních orgánĤ mimo rodinné vazby až do okamžiku, kdy je
110 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 395. 111 Tamtéž. 112 Ust. § 86 odst. 1 a 2: „Nežijí-li rodiþe nezletilého dítČte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50). Soud postupuje stejným zpĤsobem, žijí-li rodiþe spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolnČ své povinnosti k nezletilému dítČti.“ 113 Jedná-li se o zletilé dítČ, lze zahájit Ĝízení pouze na návrh (§ 86 odst. 3 ZoR). 114 Srov. nález ÚS sp. zn. III. ÚS 511/05 „PĜi urþení rozsahu vyživovací povinnosti pĜihlíží soud k tomu, který z rodiþĤ a v jaké míĜe o dítČ osobnČ peþuje. V pĜípadČ posouzení majetkových pomČrĤ rodiþĤ je pĜitom vždy nutné pĜihlédnout nejen k fakticky dosahovaným pĜíjmĤm rodiþe, ale i k celkové sumČ jeho movitého a nemovitého majetku a zpĤsobu života, resp. životní úrovni. PĜi rozhodování soudu podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodinČ je soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné urþení výše výživného pro dítČ. Jak dokládá Ĝada pĜíkladĤ z praxe obecných soudĤ, zvláštní pozornost je nutno vČnovat pĜípadĤm, kdy povinné osoby a jejich zamČstnavatelé evidenþnČ vedou a vykazují mzdu jednotlivých pracovníkĤ jen ve výši mzdy minimální þi nepatrnČ ji pĜevyšující. Tehdy je tĜeba peþlivČ zkoumat, zda vykazovaná mzda odpovídá skuteþnosti a zda odpovídá výdČlkovým možnostem povinného.“ 115 Srov. nález ÚS sp. zn. I. ÚS 527/06, dále HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 398.
261 tĜeba jednat ve prospČch rodiny. Nelze ovšem opomíjet ani závazek státu konat tam, kde hrozí porušování práv dítČte, k þemuž mĤže docházet i v rámci rodiny. Ze zákazu zasahovat do sféry ochraĖované právem na rodinný život jsou tudíž pĜipuštČny výjimky; o nich už byla struþná zmínka. Jednou ze základních podmínek pro vstup státu do života rodiny je, že se tak dČje na základČ zákona a v jeho mezích. Dalšími nutnými okolnostmi je oprávnČnost cíle, jehož má být dosaženo, a pĜimČĜenost prostĜedkĤ, jež byly za daným úþelem užity.
6.1. Výchovná opatĜení V životČ rodiny mĤže dojít k ĜadČ situací, které destabilizují rodinu jako celek nebo vztahy mezi jejími jednotlivými þleny. Vyplynulo, že takový vliv mĤže mít tĜeba rozvod nebo rozluka rodiþĤ dítČte. Byla naznaþena Ĝešení, která lze pĜijmout v pĜípadech, že rozkolísání vztahĤ mezi nimi vede k neschopnosti dohodnout se na záležitostech týkajících se dítČte. Nyní bude blíže rozebráno, jaké nástroje jsou dány v situaci, kdy je ohrožena žádoucí kvalita výchovy dítČte. PĜednČ je tĜeba znovu zopakovat, že snažení všech zúþastnČných by mČlo prvotnČ smČĜovat k obnovení narušených funkcí rodiny. K tomuto cíli by se mČla ubírat rovnČž sociálnČ-právní ochrana dČtí jako þinnost, jež je vykonávána v nejužším kontaktu s rodinou ohroženého dítČte.116 Znamená to, že než je pĜíslušným orgánem (OSPODem, resp. soudem) pĜistoupeno k uložení nČkterého z výchovných opatĜení, mČlo by být, zejména ze strany OSPODu, pĤsobeno na rodiþe a podle okolností i na dítČ, aby odstranili nedostatky ve svém jednání.117 V tomto smyslu projednává taková pochybení se všemi dotþenými,118 jakož i možné zpĤsoby Ĝešení.119 Ze zákona o sociálnČ-právní ochranČ dČtí plnČ v souladu s þl. 18 odst. 2 Úmluvy o právech dítČte vyplývá závazek orgánu sociálnČ-právní ochrany dítČte
116 K otázce podpory rodiþĤ pĜi výkonu rodiþovské zodpovČdnosti se vyjádĜil ve svém koneþném stanovisku ke zprávČ pĜedložené ýeskou republikou (§ 31 až 44) dle þl. 44 Úmluvy o právech dítČte také Výbor OSN pro práva dítČte: „Výbor je však znepokojen nedostateþnou pomocí a podporou rodiþĤ v otázkách rodiþovské zodpovČdnosti za výchovu a rozvoj dČtí, což má za následek znaþný poþet opatrovnických Ĝízení a pĜípadĤ umístČní do náhradní péþe v ústavech. Výbor je dále zneklidnČn tím, že preventivní snahy a rodinné poradenství jsou nedostateþné a že se ústavní výchova stává Ĝešením sociálních problémĤ a krizových situací v rodinČ.“ 117 Srov. ust. § 10 odst. 1 písm. b) ZoSPOD 118 Zde je opČt vhodné pĜipomenout, že orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí je povinen dítČti, které je s ohledem na svĤj vČk a rozumovou vyspČlost schopno posoudit dosah a význam správního popĜ. soudního rozhodnutí, poskytnout informace o všech závažných vČcech jeho osoby se týkajících. OSPOD má také závazek respektovat názor dítČte, které musí mít možnost jej svobodnČ vyjadĜovat, a to i bez pĜítomnosti rodiþĤ pĜíp. jiných osob zodpovČdných za výchovu (ust. § 8 odst. 2 a 3 ZoSPOD). 119 Lze jen souhlasit s doporuþením obsaženým v publikaci MATOUŠEK, O. Metody a Ĝízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 191 In MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007 s. 128: „DĜíve než profesionál dojde k názoru, co je v rodinČ problém, mČla by rodina sama dostat prostor k tomu, aby své problémy zformulovala.“
262 pomáhat rodiþĤm pĜi Ĝešení výchovných þi jiných problémĤ souvisejících s péþí o dČti.120 NejþastČjší formou takové pomoci bude poskytnutí pĜímého poradenství pĜi výchovČ a vzdČlávání dítČte nebo alespoĖ jeho zprostĜedkování.121 Jestliže rodiþe nezajistili dítČti patĜiþnou odbornou poradenskou pomoc, aþkoliv ji dítČ potĜebuje a rodiþĤm byla doporuþena, mĤže OSPOD rodiþĤm takovou povinnost uložit. StejnČ tak mĤže postupovat vĤþi jiným osobám odpovČdným za výchovu dítČte (napĜ. pČstounĤm). Jestliže orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí dospČje na základČ svých zjištČní k závČru, že to vyžaduje zájem na Ĝádné výchovČ dítČte a jiná opatĜení nevedla k nápravČ, mĤže rodiþĤm i dítČti uložit ve správním Ĝízení výchovná opatĜení.122 Taktéž mĤže uþinit i soud, jemuž dává podnČt k zahájení takového Ĝízení nejþastČji orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí. V tomto kontextu je ovšem tĜeba upozornit na dĤležité omezení þinnosti orgánu sociálnČprávní ochrany dČtí, neboĢ ten nemĤže ve správním Ĝízení rozhodovat o opatĜeních, jimiž se omezuje rodiþovská zodpovČdnost (tedy o omezení, pozastavení nebo zbavení). O takových opatĜeních mĤže rozhodovat výluþnČ soud.123 Orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí pĜísluší rozhodovat pouze o výchovných opatĜeních spoþívajících v napomenutí, dohledu, popĜípadČ omezeních zabraĖujících škodlivým vlivĤm na výchovu.
6.1.1. Napomenutí Napomenutí je nejmírnČjším výchovným opatĜením; napomenuto mĤže být dítČ samotné, jeho rodiþe nebo i tĜetí osoby narušující Ĝádnou výchovu dítČte. Pokud jde o napomenutí dítČte, mČla by být brána v úvahu pĜedevším schopnost dítČte vnímat význam takového opatĜení, a to s ohledem na jeho vČk a rozumovou vyspČlost. Co se týþe rodiþĤ, ti mohou být napomenuti nejen za porušení povinností vyplývajících z rodiþovské zodpovČdnosti, ale i za nedodržení jiné povinnosti k dítČti. PĜíkladem mĤže být zanedbávání školní docházky nebo ponechávají-li rodiþe dítČ bez dozoru.124
6.1.2. Dohled Jestliže uložení napomenutí nevedlo k nápravČ nebo jde-li o závažnČjší poruchy v chování rodiþĤ þi dítČte, lze nad nezletilým naĜídit dohled. Ten je orgánem sociálnČ-právní 120 V této souvislosti se hodí zmínit Etický kodex sociálních pracovníkĤ ýR, který by mČl být pĜi sociální práci s rodinou vždy respektován. Tento materiál je dostupný na: http://socialnirevue.cz/item/eticky-kodex-socialnich-pracovniku-ceske-republiky. 121 V této souvislosti jen 122 Viz ust. § 43 odst. 1 ZoR. 123 Ust. § 42 ZoR 124 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 161-162.
263 ochrany dČtí konán v souþinnosti se školou a obþanskými sdruženími v místČ bydlištČ nebo na pracovišti.125
6.1.3. Omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu Smysl uvedeného výchovného opatĜení spoþívá v zamezení pĜístupu nezletilého do míst, kde dochází k negativnímu ovlivĖování jeho výchovy. PĤjde napĜíklad o zákaz návštČvy fotbalových utkání nebo heren. Prakticky je však velmi obtížné dodržování takového opatĜení monitorovat.126
6.2. Pozastavení, omezení a zbavení rodiþovské zodpovČdnosti Úmluva o právech dítČte vychází z principu, že prvotní zodpovČdnost za výchovu a vývoj dítČte nesou jeho rodiþe.127 Jak již bylo Ĝeþeno, rodiþovská zodpovČdnost je sumou nejvýznamnČjších (avšak nikoliv všech) práv a povinností rodiþĤ k dítČti. Státu pĜísluší pĜijmout vhodná opatĜení, aby rodiþĤm pĜi výkonu jejich zodpovČdnosti napomáhal. Jestliže se rodiþĤm nedaĜí rodiþovskou zodpovČdnost realizovat ĜádnČ, pak stát musí zajistit, aby byla jejich kompetence obnovena, anebo nahrazena jiným subjektem.128 Prvotní snaha by mČla smČĜovat zejména k podpoĜe rodiþĤ v odstranČní nedostatkĤ ve výchovČ tak, aby nemuselo být pĜistoupeno k omezení þi zbavení rodiþovské zodpovČdnosti. Jakýkoliv zásah do rodiþovské zodpovČdnosti je totiž intenzivním zásahem do rodiþovských práv, stejnČ tak i do práva dítČte na rodiþovskou výchovu a péþi.129 Mohou pochopitelnČ nastat i situace, kdy bude nezbytné, aby byl rodiþ (pĜípadnČ oba rodiþe) ve svých právech a povinnostech tvoĜících institut rodiþovské zodpovČdnosti omezen, anebo mu ve výkonu tČchto práv bylo zcela zabránČno. Takový zásah do rodinného života musí být nicménČ þinČn právČ v nejlepším zájmu dítČte, poté, co se všechna ménČ závažná opatĜení minula úþinkem. Na rozdíl od výše popsaných výchovných opatĜení - napomenutí, dohled, omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu, o nichž mĤže rozhodnout jak OSPOD, tak soud, spoþívají opatĜení, týkající se rodiþovské zodpovČdnosti, pouze v rukou soudu. Tím, kdo zpravidla podává návrh na omezení þi zbavení rodiþovské zodpovČdnosti, bude orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí, který by mČl mít o pomČrech v rodinČ nejbližší pĜedstavu, a to i
125
Tamtéž. Tamtéž. ýl. 18 odst. 1 ve spojení s þl. 5 a þl. 27. 128 HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 231. 129 ýl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod 126 127
264 v dlouhodobém þasovém horizontu.130 Navrhovatelem mĤže být ale i státní zastupitelství.131 V této souvislosti je tĜeba poznamenat, že zásahy do rodiþovské zodpovČdnosti mají trvat jen po takovou dobu, pokud jsou pro to dány podmínky. ZmČní-li se pomČry v rodinČ natolik, že mohou mít vliv na opodstatnČnost trvání opatĜení týkající se rodiþovské zodpovČdnosti, mČl by soud své rozhodnutí v každém pĜípadČ pĜehodnotit.132
6.2.1. Pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti Na rozdíl od níže rozebraného omezení a zbavení rodiþovské zodpovČdnosti není pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti sankcí pro rodiþe za neplnČní povinností nebo porušování práv vĤþi dítČti.133Je opatĜením, které má svoji úlohu tam, kde rodiþi brání ve výkonu rodiþovské zodpovČdnosti závažná pĜekážka a zároveĖ je pozastavení v nejlepším zájmu dítČte. Je tĜeba poznamenat, že rodiþ v pĜípadČ pozastavení svoji rodiþovskou zodpovČdnost formálnČ neztrácí, pouze ji doþasnČ nemĤže vykonávat. V praxi pĤjde typicky o dlouhodobČ nepĜíznivý zdravotní stav rodiþe, dlouhodobý výkon trestu odnČtí svobody atp. Jestliže je rodiþovská zodpovČdnost pozastavena jednomu z rodiþĤ, soustĜećuje se pouze v osobČ druhého rodiþe. Dojde-li k pozastavení u obou z rodiþĤ, je na místČ ustanovit dítČti poruþníka.134
6.2.2. Omezení rodiþovské zodpovČdnosti Omezení rodiþovské zodpovČdnosti je nástrojem ochrany dítČte pĜed strádáním pramenícím ze zanedbávání rodiþovské zodpovČdnosti. Oproti pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti rodiþ ztrácí v rámci omezení urþitý rozsah práv a povinností vyplývajících z tohoto institutu (soud rozsah omezení konkrétnČ vymezí).135 K omezení lze pĜikroþit pouze za zákonem stanovených podmínek. Základními okolnostmi jsou závažnČjší pochybení ve výchovČ na stranČ rodiþe pĜi výkonu povinností vyplývajících z rodiþovské zodpovČdnosti a pochopitelnČ naplnČní pĜedpokladu, že dané opatĜení je v nejlepším zájmu dítČte.136 Jak bylo již nČkolikrát zmínČno, jakýkoli zásah do 130
Viz. ust. § 14 odst. 1 písm. b) ZoSPOD Ust. § 35 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. a) až d) o.s.Ĝ. Srov. BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. AntwerpenOxford: Intersentia, 2007. s. 213. SouladnČ rozsudek ESLP ve vČci Olsson proti Švédsku. 133 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 162. 134 Viz ust. § 78 ZoR. 135 Viz ust. § 44 odst. 2. Vymezení mĤže být provedeno jak pozitivním, tak negativním výþtem. 136 MĤže jít o pĜípady, kdy rodiþ nevČnuje výchovČ dítČte patĜiþnou pozornost, dává pĜednost vlastním zájmĤm a ponechává dítČ bez potĜebného výchovného vedení. V podrobnostech viz MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 43. 131 132
265 rodiþovské zodpovČdnosti je opatĜením znaþné intenzity; až na výjimky by mu tedy mČla pĜedcházet „sanace“ rodiny, tedy snaha o obnovení jejích narušených funkcí. Teprve není-li možné pomocí sociální práce, specializovaného poradenství nebo užití ménČ závažných výchovných opatĜení rodinu aktivizovat, je dán prostor pro restrikce v oblasti rodiþovské zodpovČdnosti. Od rozhodnutí soudu o omezení rodiþovské zodpovČdnosti je nutné odlišovat tzv. faktické omezení rodiþovské zodpovČdnosti. K tomu dochází v dĤsledku jiného rozhodnutí soudu, jenž se povČtšinou bude týkat osobní péþe o dítČ. PĤjde o vyslovení omezení nebo zákazu styku rodiþe s dítČtem, naĜízení ústavní výchovy, svČĜení dítČte do péþe jiné osoby než rodiþe þi do pČstounské péþe.137 V takových pĜípadech se formálnČ na rozsahu rodiþovské zodpovČdnosti nic nemČní. Rodiþ „pouze“ ztratí možnost svoji rodiþovskou zodpovČdnost vĤþi dítČti pĜímo vykonávat. Pro dotvoĜení celkového kontextu je vhodné ještČ doplnit, že v pĜípadČ omezení rodiþovské zodpovČdnosti u obou rodiþĤ (nebo je-li nositelem pouze jeden rodiþ) je dítČti ustanoven opatrovník.138
6.2.3. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti Jestliže rodiþovská zodpovČdnost pĜedstavuje jádro práv a povinností rodiþĤ k dítČti, pak její zbavení znamená nejtvrdší zásah do rodiþovství celkovČ. Postihuje rodinný život rodiþĤ i dítČte. Již bylo zdĤraznČno, že dle konstantní rozhodovací þinnosti Evropského soudu pro lidská práva musí mít taková intervence státu oporu v zákonČ a musí být motivována oprávnČným cílem, k jehož dosažení je užito nezbytných a danému cíli pĜimČĜených prostĜedkĤ.139 Cílem, jenž bývá v daném kontextu shledáván oprávnČným, je ochrana zájmĤ dítČte.140 Zbavení rodiþe rodiþovské zodpovČdnosti by tedy nemČlo smČĜovat k niþemu jinému než k ochranČ zdraví a blaha dítČte. Aby bylo zbavení rodiþovské zodpovČdnosti možné považovat za sluþitelné s podmínkami oprávnČného zásahu do rodinného života, musí souþasnČ naplĖovat požadavek nezbytnosti a pĜimČĜenosti. Ten je dán tehdy, nepostaþuje-li k dosažení efektivní ochrany dítČte jiný, ménČ invazivní právní instrument.141
137 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 171. 138 Ust. § 83 odst. 1 ZoR 139 Walla a Wallová proti ýeské republice (body þ. 68-70) 140 V zájmu ochrany dítČte pĜipouští restrikce rodiþovské zodpovČdnosti i principy evropského rodinného práva vztahující se k rodiþovské zodpovČdnosti. V podrobnostech viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. s. 212_216. 141 V této souvislosti stojí za zmínku, že ze statistik Ministerstva spravedlnosti vyplývá nepĜíliš pozitivní trend, a to, že zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je užíváno mnohem hojnČji nežli její omezení. Viz http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=3397&d=47145
266 Zákonné podmínky pro zbavení rodiþovské zodpovČdnosti stanoví zákon o rodinČ.142 Jsou dány tehdy, zneužívá-li rodiþ svou rodiþovskou zodpovČdnost, zneužívá-li její výkon nebo rodiþovskou zodpovČdnost závažným zpĤsobem zanedbává.143 Nestaþí ojedinČlé vyboþení þi opomenutí rodiþovské péþe. Zejména zanedbání povinností musí dosáhnout takové intenzity, že zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je jediným nástrojem ochrany dítČte.144 O pĜípady zneužití pĤjde tam, kde rodiþ ve výkonu rodiþovské zodpovČdnosti postupuje v rozporu s cíli výchovy a zájmy dítČte.145 Jak vyplývá ze stanoviska veĜejného ochránce práv, materiální nedostatek nebo špatné bytové podmínky rodiny nemohou být dĤvodem pro podání návrhu na zbavení rodiþovské zodpovČdnosti.146 Lze se domnívat, že k takovým okolnostem by musely pĜistoupit dlouhodobé závažné nedostatky v rodiþovské péþi, aby mohl být odĤvodnČn. SouladnČ ostatnČ rozhodl v jednom ze svých nálezĤ i Ústavní soud147: „Zásah do práva na rodinný život, vþetnČ zbavení þi omezení rodiþovské zodpovČdnosti, pĜedstavuje velmi závažný zásah do základních lidských práv, a proto se musí opírat o dostateþnČ pádné argumenty motivované zájmem dítČte. Za takové lze považovat i materiální nedostatek, avšak pouze ve spojení s dalšími okolnostmi148“. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je, jak již bylo uvedeno, nástrojem ochrany dítČte pĜed škodlivým jednáním þi nezájmem rodiþĤ. Spolu s dalšími opatĜeními v oblasti postihu rodiþovských práv doplĖuje trestnČprávní sankce vĤþi rodiþĤm.149 Oba systémy se navzájem doplĖují a na vnitrostátní úrovni uskuteþĖují závazek státu zavést úþinné pojistky proti týrání a zneužívání dČtí dle þl. 19 Úmluvy o právech dítČte.150 V kontextu ochrany dČtí pĜed všemi
142
Ust. § 44 odst. 3 a 4 ZoR Rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1721/2000: „Závažným zanedbáváním rodiþovských povinností je zejména dlouhodobé neplnČní rodiþovských práv a povinností (rodiþovské zodpovČdnosti), trvalé ponechání dítČte ve výchovném zaĜízení spojené s nezájmem o toto dítČ a s neprojevením snahy pĜevzít je do rodinné výchovy, nemorální zpĤsob života rodiþĤ, soustavné neplnČní vyživovací povinnosti k dítČti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. Závažným zanedbáváním rodiþovských povinností je i pĜípad, kdy rodiþ o dítČ po dlouhou dobu neprojevil jakýkoliv zájem, neposílá mu žádné dárky, nad rámec bČžného výživného mu neposkytuje niþeho, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospČchu ve škole a nepokusil se s nezletilým navázat kontakt…PĜedpokladem pro zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je, že rodiþ neplní své povinnosti, aþ by je plnit mohl.“ 144 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 171. 145 MĤže jít o širokou škálu jednání rodiþe zahrnující fyzické, psychické þi sexuální násilí nebo jiné formy narušování psychické popĜ. fyzické integrity dítČte. 146 Stanovisko VOP ve vČci sp. zn. 487/2003/VOP/TL, dostupné v: MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 157. 147 Viz nález ÚS sp. zn. II. ÚS 485/10. 148 Viz nález ÚS sp. zn. II. ÚS 838/07 þi rozsudek ESLP ve vČci Wallová a Walla proti ýeské republice. 149 Jinou otázkou je trestnČprávní ochrana dČtí pĜed týráním a zneužíváním garantovaná trestním zákoníkem. 150 Viz studie o násilí na dČtech zpracovaná nezávislým expertem OSN P.S. Pinheirem: http://www.crin.org/docs/UNVAC_World_Report_on_Violence_against_Children.pdf 143
267 formami špatného zacházení a týrání je pak zdĤrazĖován pĜedevším význam preventivních opatĜení.151 Jestliže se rodiþ dopustil úmyslného trestného þinu proti svému dítČti þi ke spáchání trestného þinu své dítČ mladší patnácti let použil, soud vždy posoudí, zda nejsou dány dĤvody pro zahájení Ĝízení o zbavení rodiþovské zodpovČdnosti.152 Trestnými þiny, kterých se mĤže rodiþ dopustit proti svému dítČti, jsou nejþastČji opuštČní dítČte, zanedbání povinné výživy, týrání svČĜené osoby, ohrožování výchovy dítČte, svádČní k pohlavnímu styku atp.153 O tom, že je vedeno trestní Ĝízení, by mČl být opatrovnický soud informován pĜímo trestním oddČlením soudu, u nČhož Ĝízení probíhá, popĜípadČ orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí. Opatrovnický soud na základČ takového sdČlení posoudí, zda zahájí Ĝízení o zbavení rodiþovské zodpovČdnosti þi nikoliv. V pĜípadech zneužívání þi závažného zanedbávání rodiþovské zodpovČdnosti je v sázce fyzické i psychické zdraví dítČte. Proto zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí obsahuje nástroje, které umožĖují detekci takového jevu. Možnost požádat o pomoc má pĜedevším samo dítČ. ZaĜízení sociálnČ-právní ochrany, osoby povČĜené výkonem sociálnČ-právní ochrany dČtí, státní orgány, jimž pĜísluší ochrana zájmĤ dítČte (soudy, Policie ýR), zdravotnická zaĜízení, školy a školská zaĜízení jsou na základČ žádosti dítČte povinny odpovídající pomoc poskytnout.154 Možnost dítČte samostatnČ vyhledat pomoc se nemĤže z povahy vČci týkat všech dČtí. Špatným zacházením a týráním jsou pĜitom nejvíce ohroženy ty nejmenší. Orgány sociálnČprávní ochrany dČtí jsou pĜedevším samy povinny vyhledávat dČti, v jejichž prospČch mají jednat. KromČ toho by o takových dČtech mČly být informovány i jinými subjekty, které pĜicházejí do styku s dČtmi (povČĜené osoby, zdravotnická zaĜízení, školy a školská zaĜízení).155 Zdravotnické zaĜízení musí zaznamenat všechna zranČní dítČte, u nichž existuje podezĜení z týrání, zanedbání þi zneužívání dítČte a záznam postoupit orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí.156
151
HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 251. 152 Ust. § 44 odst. 4 ZoR. 153 Viz ust. § 195, § 196, § 198, § 201 a § 202 trestního zákoníku. 154 Viz ust. § 8 odst. 1 ZoSPOD. 155 Ust. § 10 odst. 1 písm a) a g), odst. 4 ZoSPOD. 156 Taková povinnost je stanovena ust. § 10 odst. 5 ZoSPOD.
268 Nadto zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí zakotvuje oprávnČní každého þlovČka, který se o škodlivém chování rodiþĤ dozví, upozornit na nČ OSPOD.157 Na totožnost takové osoby se vztahuje povinnost mlþenlivosti, a to i vĤþi rodiþĤm dítČte.158 Jelikož rodiþe zbavení rodiþovské zodpovČdnosti159 ztrácejí významnou sumu oprávnČní vztahujících se k dítČti, je nutné, aby jejich práva a povinnosti vykonávala jiná osoba. Tou je poruþník dítČte, který musí být dítČti v takovém pĜípadČ dle ust. § 78 zákona o rodinČ soudem ustanoven.
6.3. OddČlení dítČte od rodiþĤ Možnost rodiþe a dítČte být spolu tvoĜí základní souþást práva na rodinný život.160 Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ; požívat péþe a výchovy rodiþĤ je zároveĖ i právem dČtí. Uvedené principy vycházejí z Listiny základních svobod, z Úmluvy o právech dítČte i z Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod.161 Práva rodiþĤ mohou být omezena a nezletilé dČti mohou být od rodiþĤ odlouþeny proti jejich vĤli jen rozhodnutím soudu na základČ zákona a jen tehdy, je-li to potĜebné v nejlepším zájmu dítČte. Vzhledem k tomu, že autoritativní rozhodnutí o oddČlení dítČte od rodiþĤ je jedním z nejintenzivnČjších zásahĤ do rodinného života, existuje k této otázce ustálená judikatura Ústavního soudu162 i Evropského soudu pro lidská práva.163 V každém pĜípadČ rozdČlení rodiny z autoritativního rozhodnutí orgánu státu se bude jednat o zásah do rodinného života. StejnČ jako v pĜípadČ zásahĤ do rodiþovské zodpovČdnosti se tedy musí v každém konkrétním pĜípadČ zkoumat, je-li takové rozhodnutí zákonné, sleduje-li oprávnČný cíl a jestli je nezbytné a pĜimČĜené. Jelikož opatĜení, na jejichž základČ jsou dČti oddČleny od rodiþĤ, jsou obvykle opĜena o vnitrostátní právní úpravu164, je splnČna podmínka zákonnosti; za standardních okolností þinnost státu zasahující do rodinných vazeb sleduje i oprávnČný cíl (ochrana zájmĤ dítČte). Problematický naopak bývá aspekt
157
Viz § 7 ZoSPOD; oznamovací povinnost dle ust. § 368 trestního zákoníku tím není dotþena, tj. každý, kdo se hodnovČrnČ dozví, že jiný spáchal trestný þin týrání svČĜené osoby nebo zneužití dítČte k výrobČ pornografie, a tento þin bezodkladnČ neoznámí policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, vystavuje se trestnímu postihu odnČtí svobody až na tĜi éta. 158 Viz ust. § 55 odst. 5 a § 57 odst. 1 ZoSPOD 159 Pokud je rodiþovské zodpovČdnosti zbaven jen jeden z rodiþĤ, kumuluje se rodiþovská zodpovČdnost, jak již bylo opakovanČ zmínČno, v osobČ druhého rodiþe. 160 Tento závČr „vykrystalizoval“ v rámci ustálené rozhodovací praxe ESLP; srov. rozsudek jmenovaného soudu ve vČci Wallová a Walla proti ýeské republice, odst. 68) 161 ýl. 32 odst. 4 LZPS, þl. 5, 9, 18, 27 Úmluvy o právech dítČte, þl. 8 Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod. 162 Nálezy sp. zn. IV. ÚS 2244/09, II. ÚS 838/07, I. ÚS 471/97. 163 K. a T. proti Finsku (stížnost þ. 25702/94), již zmínČný rozsudek Wallová a Walla proti ýeské republice, Havelka a ostatní proti ýeské republice, Kutzner proti NČmecku (stížnost þ. 46544/99) atd. 164 Ust. § 46 ZoR.
269 nezbytnosti165 a pĜimČĜenosti, jelikož v sázce je nevratné zpĜetrhání vazeb mezi rodiþem a dítČtem.166 HovoĜíme-li o zákonnosti oddČlení dítČte od rodiþĤ, pĜichází v úvahu nČkolik zákonných mechanismĤ, na jejichž základČ k nČmu mĤže dojít. DítČ mĤže být svČĜeno soudem do náhradní rodinné péþe anebo do péþe zaĜízení k tomu urþeného. Formami náhradní rodinné péþe, jež jsou v þeském právním prostĜedí známy, jsou svČĜení dítČte do péþe jiné fyzické osoby než rodiþe167, pČstounská péþe (resp. pČstounská péþe na pĜechodnou dobu)168 a osvojení169. Úþelem je umožnit dítČti, pro nČž není z jakýchkoliv dĤvodĤ dobré setrvávat v péþi svých rodiþĤ, aby žilo v prostĜedí co nejvČrnČji napodobující podmínky rodiny. Až na pĜípady, kdy soud rozhodne o osvojení dítČte, však vazby mezi biologickými rodiþi a dítČtem nadobro nezanikají. Z výše uvedeného i z již zmínČné rozhodovací þinnosti ESLP vyplývá, že pĜedevším by mČl stát situacím, kdy dítČ musí být od svých rodiþĤ odlouþeno, všemi dostupnými prostĜedky pĜedcházet. Sociální prací s rodinou, efektivním poradenstvím a dalšími nástroji sociálnČ-právní ochrany dČtí mĤže stát naplnit svoji povinnost preventivnČ pĤsobit v rodinných vztazích.170 Zákon o rodinČ umožĖuje naĜízení ústavní výchovy nebo svČĜení dítČte do péþe zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc171 soudem tehdy, je-li výchova dítČte vážnČ ohrožena172 nebo vážnČ narušena173 a jiná výchovná opatĜení selhala nebo nemohou-li rodiþe z jiných závažných dĤvodĤ výchovu dítČte zabezpeþit.174 VýjimeþnČ mĤže být k takovému opatĜení pĜikroþeno, jestliže jiná výchovná opatĜení (napomenutí, dohled, omezení)
Na než odkazuje þl. 8 odst. 2 Úmluvy K. a T. proti Finsku (odst. 154 a 155) Ust. § 45 ZoR. 168 Ust. § 4Ĝa a násl. Dle systematického þlenČní výchovných opatĜení v HlavČ druhé zákona o rodinČ, lze za výchovná opatĜení považovat vedle již zmínČných opatĜení (napomenutí, dohled, omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu), také svČĜení dítČte do péþe jiné fyzické osoby než rodiþe, svČĜení dítČte do pČstounské péþe a naĜízení ústavní výchovy (resp. svČĜení dítČte do péþe zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc). 169 Ust. § 63 ZoR. 170 Srov. Wallová a Walla proti ýeské republice (body 67-79) 171 Ust. § 42 ZoSPOD. 172 Zde plní ústavní výchova funkci preventivní. PĤjde typicky o pĜípady zanedbání výchovy, hygienických podmínek, citové strádání dítČte, nevykonávání dohledu nad dítČtem, tedy reálné hrozby narušení výchovy dítČte. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216. 173 V takových pĜípadech zastává ústavní výchova úlohu nápravnou. Literatura uvádí pĜípady výchovnou nezpĤsobilost rodiþĤ, sociální chování, negativní vliv. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216. 174 NapĜ. z dĤvodu duševní poruchy na stranČ rodiþĤ popĜ. dítČte, smrt rodiþĤ, dlouhodobá nepĜítomnost rodiþĤ (výkon trestu odnČtí svobody). K podmínkám naĜízení ústavní výchovy srov. nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 2244/09: „Vazba mezi matkou a dítČtem je jedním z prvoĜadých pĜedpokladĤ vývoje lidského jedince. Porušení této nejpĜirozenČjší lidské vazby je zákonem umožnČno pouze v pĜípadČ absolutní absence péþe þi její naprosté nedostateþnosti a pouze tehdy, je-li dítČ ohroženo bezprostĜednČ (takový postup je tĜeba považovat za ultima ratio).“ 165 166 167
270 nepĜedcházela.175 Pro všechny pĜípady, kdy soud oddČlení dítČte od rodiny zvažuje, by však mČlo být pohlíženo na skutkové okolnosti pĜípadu komplexnČ a v jejich vzájemných souvislostech. Dle všeobecného principu Úmluvy o právech dítČte176 musí být pĜi každém rozhodování soudu o ústavní výchovČ brán v daném pĜípadČ zĜetel na nejlepší zájem dítČte. Z již citované judikatury Ústavního soudu177 vyplývá také právo dítČte být v Ĝízení slyšeno, v dané souvislosti zesílené povahou opatĜení - zásahu do osobní svobody dítČte. Z pojetí ústavní výchovy jako posledního možného Ĝešení (Ĝešení ultima ratio) vyplývá, že nachází své uplatnČní zásadnČ tam, kde mírnČjší zpĤsoby náprav selhaly. Ústavní výchova pĜedstavuje vystupĖování zasahování státu do rodiny s cílem zabezpeþit blaho dítČte, nelze-li dítČti zajistit náhradní rodinnou péþi nebo péþi v zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc. Tyto formy péþe mají vždy pĜednost pĜed ústavní výchovou. Ústavní výchova stejnČ jako svČĜení dítČte do péþe zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc znamená faktické omezení práv a povinností rodiþĤ k nezletilému dítČti178. FormálnČ zĤstává rozsah rodiþovské zodpovČdnosti nezmČnČn. Rodiþe jsou tedy nadále zákonnými zástupci dítČte, rozhodují o významných otázkách výchovy dítČte a spravují jeho jmČní. O bČžných denních záležitostech dítČte rozhoduje ten, jemuž bylo dítČ svČĜeno do osobní péþe. Podmínky, za nichž mĤže soud rozhodnout o naĜízení ústavní výchovy, jsou zákonem o rodinČ stanoveny obecnČ. Bylo ponecháno aplikaþní praxi soudĤ, jak je za individuálních skutkových okolností vyloží. Ústavní soud se v rámci kontroly ústavnosti rozhodování obecných soudĤ k podmínkám naĜízení ústavní výchovy vyslovil takto179: „RozdČlení rodiny pĜedstavuje velmi závažný zásah do základních lidských práv, a proto se musí opírat o dostateþnČ pádné argumenty motivované zájmem dítČte. Za takové lze považovat vystavení dČtí násilí nebo špatnému zacházení, pohlavnímu zneužívání, þi „alespoĖ“ nedostatek citového zázemí, znepokojivý zdravotní stav nebo psychická nerovnováha u rodiþĤ, pĜípadnČ nevyhovující životní podmínky nebo materiální nedostatek ve spojení s dalšími okolnostmi…Možnost umístit dítČ do prostĜedí vhodnČjšího pro jeho výchovu nemĤže sama o sobČ odĤvodĖovat jeho násilné odnČtí biologickým rodiþĤm; takový zásah do práva rodiþĤ
175
Širokým výkladem by bylo možno dospČt k závČru, že o taková opatĜení by se mohlo jednat i v pĜípadČ zásahĤ do rodiþovské zodpovČdnosti popĜ. omezení þi zákazu styku nebo svČĜení dítČte do péþe jiné osoby než rodiþe resp. do pČstounské péþe. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216. 176 ýl. 3 Úmluvy o právech dítČte. 177 NapĜ. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1945/08 178 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216. 179 Nález sp. zn. II. ÚS 838/07
271 tČšit se rodinnému životu se svým dítČtem musí být nadto ještČ „nezbytný“ s ohledem na další okolnosti.“ V minulosti bylo kritizováno naĜizování ústavní výchovy obecnými soudy v pĜípadech nedostatku materiálního zázemí rodiny.180 Tato otázka byla navíc v rozhodovací praxi pojímána nejednotnČ. Z tČchto dĤvodĤ vydal Nejvyšší soud v nedávné dobČ sjednocující stanovisko181, které jasnČ stanoví, že „DĤvodem pro naĜízení ústavní výchovy dítČte nemohou být samy o sobČ materiální nedostatky rodiny, zvláštČ pak její špatné bytové pomČry.“ Ne vždy je možné dítČti zprostĜedkovat pČstounskou péþi (na pĜechodnou dobu182) anebo péþi poskytovanou zaĜízením pro dČti vyžadující okamžitou pomoc. V takovém pĜípadČ bude naĜízena ústavní výchova, která je realizována podle vČku a zdravotního stavu dítČte buć v kojeneckém ústavu a dČtském domovČ pro dČti do 3 let vČku, dČtském domovČ nebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením.183 Podmínky výkonu ústavní výchovy ve školských zaĜízeních se Ĝídí zvláštním zákonem.184 Dodržování práv dítČte (plynoucích ze speciálního pĜedpisu upravujícího výkon ústavní výchovy, ale pĜedevším z Úmluvy o právech dítČte a dalších mezinárodních smluv) kontroluje orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí (obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností) a státní zastupitelství.185 Lze Ĝíci, že práva dČtí v takových zaĜízeních by mČla být ochraĖována se zvláštní péþí, protože dČti žijící v ústavní péþi jsou zranitelnČjší a snáze zneužitelné.186 Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí má ve vztahu k dítČti v ústavní výchovČ i jeho rodiþĤm Ĝadu povinností. Stát (tedy nejen OSPOD, ale i soud) by mČl pĜedevším pracovat ve prospČch urychleného obnovení narušených funkcí pĜirozené rodiny dítČte tak, aby se dítČ mohlo co nejdĜíve vrátit.187 Takovým opatĜením státu není umístČní dítČte do ústavní výchovy v takové vzdálenosti, že slouþení rodiny je objektivnČ takĜka nemožné dosáhnout.188 OddČlení
V této souvislosti byla ýeská republika podrobena kritice zejména ze strany Evropského soudu pro lidská práva (Walla a Wallová proti ýR, Havelkovi proti ýR). 181 Stanovisko obþanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 202/2010 ze dne 8. 12. 2010 k rozhodování soudĤ ve vČcech naĜizování ústavní výchovy z dĤvodĤ materiálních nedostatkĤ rodiny, zvláštČ pak jejich špatných bytových pomČrĤ 182 Ust. § 27a ZoSPOD. 183 Kojenecké ústavy a dČtské domovy do tĜí let vČku jsou zdravotnickými zaĜízeními a podléhají gesci Ministerstva zdravotnictví. DČtské domovy, stejnČ jako diagnostické ústavy, dČtské domovy se školou a výchovné ústavy spadají pod resort Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy. Ústavy sociální péþe zase pod Ministerstvo práce a sociálních vČcí. Tato situace v praxi zpĤsobuje Ĝadu problémĤ. Koordinace þinnosti všech uvedených zaĜízení pod jednotnou záštitu je plánováno v rámci transformace systému péþe o ohrožené dČti. 184 Zákon þ. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zaĜízeních a o preventivnČ výchovné péþi ve školských zaĜízeních a o zmČnČ dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 185 Ust. § 29 ZoSPOD, ust. § 39 výše zmínČného zákona þ. 109/2002 Sb. 186 Srov. þl. 20 Úmluvy o právech dítČte. 187 Mezi tzv. pozitivní závazky státu patĜí, že „jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí stát v zásadČ jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a pĜijmout vhodná opatĜení za úþelem slouþení rodiþe s dítČtem“. Rozsudek ve vČci Wallová a Walla proti ýeské republice (odst. 71); dále viz napĜ. rozsudek téhož soudu ve vČci Kutzner proti NČmecku (stížnost þ. 46544/99; odst. 61). 188 Olsson proti Švédsku (odst. 83-85) 180
272 dítČte od rodiþĤ by mČla být principielnČ vnímáno jako doþasné Ĝešení, jež trvá pouze po nezbytnČ nutnou dobu a je ukonþeno, jakmile okolnosti dovolí; jakékoliv opatĜení, na jehož základČ je dítČte umístČno do doþasné péþe mimo pĜirozenou rodinu, by mČlo být pĜijato v souladu s koneþným cílem – tedy sjednocení dČtí a jejich rodiþĤ.189 Je velmi dĤležité vnímat, že pĜirozený rodinný vztah mezi rodiþi a dítČtem není (ani v právním smyslu) zpĜetrhán umístČním dítČte do náhradní péþe státu nebo jiné osoby190. UmístČní dítČte do péþe tĜetí osoby, do pČstounské péþe nebo do péþe ústavní tedy v žádném pĜípadČ neznamená, že vazby mezi dítČtem a rodiþi zanikly; je proto nezbytné tyto vazby, pokud ovšem nejsou v opozici s jinými právy dítČte, co možná nejvíce podporovat a stimulovat.
7. Procesní souvislosti regulace vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi V pĜedcházejících þástech bylo v souvislosti s Ĝešením nČkterých situací týkajících se dítČte odkazováno na Ĝízení pĜed soudem (resp. opatrovnické Ĝízení, péþe soudu o nezletilé). Soud hraje pĜi ochranČ práv dítČte velmi významnou roli. I on je nicménČ orgánem státu a jako takový mĤže pĤsobit jen v mezích, jež jsou mu stanoveny pĜíslušnými právními normami; nemĤže tedy do rodinných vazeb vstupovat tam, kde k tomu není výslovnČ povolán. Pravidla, podle nichž soud v Ĝízeních týkajících se nezletilých dČtí postupuje, stanoví obþanský soudní Ĝád. ěízení vedená v záležitostech nezletilých se Ĝadí do kategorie tzv. nesporných Ĝízení; ta jsou charakteristická tím, že je soud, veden veĜejným zájmem na tom, aby Ĝízení probČhlo, mĤže zahájit i bez návrhu. Jde totiž o úpravu otázek zásadního spoleþenského významu. ěízení spadající do kategorie „péþe soudu o nezletilé“191 bude soudem pravidelnČ zahajováno z podnČtu orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí. Vedle toho soud podle obþanského soudního Ĝádu vyĜizuje podnČty a upozornČní stran výchovy nezletilého, které taktéž mohou mít za následek zahájení Ĝízení z úĜední povinnosti. Dokazování v opatrovnických Ĝízeních soud provádí nezávisle na návrzích a procesní aktivitČ stran, jelikož sleduje co možná nejpeþlivČjší objasnČní skutkového stavu. Završením Ĝízení je obvykle rozsudek (není-li jím usnesení). Tam, kde existuje potĜeba prozatímního upravení pomČrĤ úþastníkĤ (tedy do doby, nežli bude rozhodnuto ve „standardním“ Ĝízení a bude vydán rozsudek), mĤže soud naĜídit
189 190 191
Kutzner proti NČmecku (odst. 76) Srov. rozsudek ESLP ve vČci B. proti Spojenému Království (stížnost þ. 9840/82; odst. 60) Ust. § 176 a násl. obþanského soudního Ĝádu.
273 tzv. pĜedbČžné opatĜení.192 Využití tohoto procesního nástroje bude praktické napĜíklad tehdy, je-li tĜeba neprodlenČ urþit, komu bude dítČ svČĜeno do výchovy, þi uložit rodiþi, aby plnil svou vyživovací povinnost. Speciální pĜedbČžné opatĜení je zakotveno pro situace, kdy se dítČ ocitlo bez jakékoli péþe nebo jsou-li jeho život nebo pĜíznivý vývoj vážnČ ohroženy, pĜípadnČ narušeny.193 V takovém pĜípadČ je soudu dán do rukou nástroj, aby mohl právní pomČry dítČte s obzvláštní naléhavostí prozatímnČ stabilizovat. Rozhodnutím soudu jsou úþastníkĤm uloženy povinnosti, k jejichž plnČní mohou být pĜípadnČ autoritativnČ donuceni v tzv. vykonávacím Ĝízení. ProstĜedky pĜitom závisí na charakteru uložení povinnosti (uložení pokuty, odnČtí dítČte, srážkami ze mzdy atp.). Jelikož se v Ĝízení jedná pĜedevším o právech dítČte, je i ono (typicky vedle svých rodiþĤ) úþastníkem Ĝízení. Pro nedostatek zpĤsobilosti však zpravidla nemĤže vystupovat v Ĝízení samostatnČ; musí být tedy zastoupeno. Protože ve valné vČtšinČ nesporných Ĝízení hrozí kolize zájmĤ dítČte s jeho rodiþi, zastupuje dítČ namísto nich již zmiĖovaný kolizní opatrovník (povČtšinou orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí).
8. Právo dítČte na svobodné vyjádĜení názoru Za nezbytnou podmínku úspČšné výchovy lze považovat vedle lásky i respekt k dČtem. Jen tak se mohou nauþit chovat se s respektem k druhým lidem.194 Projevem respektu k dČtem je nepochybnČ i existence skupiny tzv. participaþních práv dČtí. Participation spolu s principy protection, provision tvoĜí platformu tzv. „3 P“ - základních zásad vztahujících se k výkladu a uplatnČní ostatních práv dítČte.195 Jmenované principy mají svĤj zdroj v ÚmluvČ o právech dítČte. Jádro participace dítČte pĜedstavuje pĜedevším þl. 12 Úmluvy o právech dítČte. Odst. 1 zmínČného þlánku garantuje dítČti, že je-li schopno formulovat své vlastní názory, má právo (nikoliv povinnost196) je svobodnČ vyjadĜovat; jeho názorĤm musí být vČnována patĜiþná pozornost odpovídající vČku a úrovni dítČte. Konkretizaci této obecné zásady obsahuje odst. 2, který stanoví, že dítČ musí mít zejména možnost být slyšeno v každém soudním nebo správním Ĝízení, jež se jej dotýká. MČlo by se tak stát buć „…pĜímo a nebo prostĜednictvím
Ust. § 74 s násl. obþanského soudního Ĝádu. Ust. § 76a obþanského soudního Ĝádu. KOPěIVA, P., NOVÁýKOVÁ, J., NEVOLOVÁ, D., KOPěIVOVÁ, T. Respektovat a být respektován. KromČĜíž: Spirála, 2008, s. 5. 195 Srov. napĜ. VAN BUEREN, G. ´The struggle for empowerment: the emerging civil and political rights of children´ In Selected Essays on International Children´s Rights, Geneva: Defence for Children International, 1993, Vol. 1, s. 49. V této publikaci se setkáme s kategorizací „4P“ – protection, provision, participation, prevention. 196 HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 155. 192 193 194
274 zástupce nebo pĜíslušného orgánu, pĜiþemž zpĤsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.“ „Vtažení“ dítČte do rozhodovacích procesĤ je dĤsledkem pokraþující demokratizace postavení dítČte uvnitĜ rodiny i ve vztahu ke státu a k celé spoleþnosti. Výše uvedený princip uvádí do vnitrostátního práva zejména zákon o rodinČ197. Reguluje totiž právo dítČte, které je s ohledem na stupeĖ svého vývoje s to vytvoĜit si vlastní názor, aby obdrželo informace o záležitostech, které se jej týkají. DítČ má rovnČž právo svobodnČ se k tČmto záležitostem vyjadĜovat, a to nejen ve vztahu ke svým rodiþĤm v rámci výchovy, ale i ve všech Ĝízeních, v nichž se o takových záležitostech rozhoduje. V souladu s ustanovením zákona o rodinČ je i ust. § 8 odst. 2 a 3 zákona o sociálnČ-právní ochranČ dČtí198, které zajišĢuje totéž právo pĜi výkonu sociálnČ-právní ochrany dČtí; dítČ má právo sdČlit své názory pracovníkĤm orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí bez pĜítomnosti rodiþĤ nebo jiných osob zodpovČdných za výchovu. PĜi své þinnost bere OSPOD v potaz pĜání a pocity dítČte, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho citového þi psychického vývoje. Podmínky pro zajištČní procesních práv dítČte jsou dány i obþanským soudním Ĝádem
199
, podle nČhož se postupuje ve vČcech péþe soudu o nezletilé. Ten totiž stanoví,200 že v
Ĝízení, jehož úþastníkem je nezletilé dítČ, které je schopno formulovat své názory, soud názor dítČte zjistí jeho výslechem. Ve výjimeþných pĜípadech soud zjišĢuje názor dítČte prostĜednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo OSPODu.201 DĤležité je, že výslech dítČte mĤže soud provést i bez pĜítomnosti dalších osob, a to v pĜípadČ, že lze oþekávat, že by jejich pĜítomnost mohla vyjádĜení dítČte ovlivnit. ýeský právní Ĝád však neobsahuje obecnČ stanovenou minimální vČkovou hranici, od níž by byl výslech dítČte pĜed soudem vhodný.202 Názory na tuto otázku se rĤzní. Vycházet je
197 Ust. § 31 odst. 3 ZoR: „DítČ, které je schopno s ohledem na stupeĖ svého vývoje vytvoĜit si vlastní názor a posoudit dosah opatĜení jeho se týkajících, má právo obdržet potĜebné informace a svobodnČ se vyjadĜovat ke všem rozhodnutím rodiþĤ týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém Ĝízení, v nČmž se o takových záležitostech rozhoduje.“ 198 Ust. § 8 odst. 2 a 3 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále také jen jako „zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí“ nebo jako „ZoSPOD“) 199 Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále také jen jako „o.s.Ĝ.“). 200 Ust. § 100 odst. 4. 201 Srov. nedávný nález ÚS sp. zn.: I. ÚS 2661/10: „Již ze samotné dikce citovaného ustanovení plyne, že by mČlo být pravidlem zjišĢování názoru nezletilého dítČte pĜímo soudem (výslechem). To koresponduje i s dĤvodovou zprávou k zákonu þ. 295/2008 Sb. (tzv. subjektivní teleologický výklad), který novelizoval § 100 odst. 4 .s.Ĝ. do nynČjší podoby. DĤvodová zpráva totiž uvádí, že ƍDochází ke zpĜesnČní stávajícího znČní, pĜiþemž prioritní variantou zjišĢování názoru dítČte je jeho výslech… Výjimeþným pĜípadem ve smyslu návrhu zákona se rozumí zejména ty situace, kdy soud má zjištČno, že dítČ není schopno formulovat své názory a jeho pĜítomnost u soudního Ĝízení by zjevnČ nemČla procesní význam nebo by mohla být dítČti na újmu.ƍ 202 ěada evropských zemí však ve svých právních Ĝádech vČkovou hranici, od které je dítČ žádoucí vyslechnout pĜímo pĜed soudem stanovuje (Norsko 7 let; Bulharsko 10 let; Dánsko, Nizozemí, Finsko, Švédsko, Belgie a ŠpanČlsko 12 let; NČmecko a Maćarsko 14 let). V podrobnostech viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. s. 52.
275 tĜeba pĜedevším z vČku a vyspČlosti dítČte a samozĜejmČ z dalších okolností konkrétní situace (nČkdy by dítČ mohlo být slyšením naopak traumatizováno). Právo dítČte být slyšeno pĜed soudem není právem absolutním203; vždy musí být pomČĜováno vzhledem k jeho nejlepšímu zájmu. Lze se nicménČ domnívat, že možnost, jak zjistit a zohlednit názor dítČte, by mČla být vždy peþlivČ a citlivČ zvažována. Další okolností, jež nepochybnČ ovlivĖuje možnost dítČte být vyslechnuto pĜímo v rámci soudního Ĝízení, je, že þeská justice prozatím dČtem nevytváĜí pĜíliš pĜátelské prostĜedí.204 Aþkoliv neexistuje minimální zákonná hranice pro realizaci práva dítČte být slyšeno v rámci soudního Ĝízení, Ústavní soud se v relativnČ nedávné dobČ k této otázce vyslovil ve dvou svých nálezech týkajících se ústavní výchovy. V obou pĜípadech se jednalo o to, že nezletilé dítČ, v jednom pĜípadČ patnáctileté, ve druhém šestnáctileté, nebyly vyslechnuty pĜímo pĜed soudem. Ústavní soud judikoval: „Rodinné prostĜedí je tedy pro dítČ prostorem svobody a jakékoliv jiné prostĜedí (pozn. pĜedevším institucionální péþe) za prostor osobní svobody dítČte proto považovat zásadnČ nelze. ZásadnČ není dĤvod, aby dospČlý mČl základní právo být slyšen pĜímo pĜed soudem, když je rozhodováno o omezení jeho osobní svobody, a dítČ nikoliv. Proto v pĜípadČ rozhodování o naĜízení ústavní výchovy dítČte staršího 12 let zásadnČ neexistuje dĤvod pro odepĜení práva dítČte na slyšení pĜímo soudem. Na zákonem dané alternativy bylo tedy vždy nutno nahlížet jako na výjimky, které musí soud ve svém rozhodnutí ĜádnČ odĤvodnit.“205 Ve druhém pĜípadČ Ústavní soud kritizuje postup prvoinstanþního a odvolacího soudu (a rozhodnutí odvolacího soudu ruší) proto, že nevyslechl nezletilou, aþkoliv o to výslovnČ žádala a „…neboĢ nezletilé dítČ (vzhledem ke svému vČku a zjištČnému osobnostnímu utváĜení) bylo i zpĤsobilým pramenem potĜebných skutkových poznatkĤ.“206 I tam, kde v zahraniþních právních Ĝádech existuje minimální vČková hranice pro povinnost soudu vyslechnout dítČ napĜíklad v souvislosti se svČĜením do péþe jednoho z rodiþĤ, není tato hranice absolutní. To znamená, že i mladší dítČ mĤže být pĜed soudem slyšeno, pokud je s to situaci pochopit a formulovat své názory. Výbor pro práva dítČte OSN pĜipomíná (zde ve vztahu k Finsku), že je tĜeba náležitČ respektovat i názory dČtí mladších 12-
203 Srov. BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. AntwerpenOxford: Intersentia, 2007. s. 51. 204 PotĜebu vytvoĜení koncepce„justice pĜátelská dČtem“ jako jeden z cílĤ deklaroval vládní Výbor pro práva dítČte Rady vlády pro lidská práva ýR na svém slavnostním zasedání k 20. výroþí pĜijetí Úmluvy o právech dítČte, které se konalo 19. 11. 2009. Koncepce však dle dostupných informací doposud zpracována nebyla. PĜiblížení justice dČtem doporuþuje v rámci implementace þl. 12 i Výbor pro práva dítČte (OSN) – viz Respect for the views of the child In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 156. 205 Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1945/08; odst. 19. 206 Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3007/09.
276 ti let a jsou-li dostateþnČ vyspČlé, dát jim možnost vyjádĜit se pĜed soudem k záležitostem, jež se jich týkají.207 Další rovinou respektu k názoru dítČte je, jaká je mu v rámci rozhodovacího procesu pĜikládána váha. Obecným pravidlem208 je, že k názoru dítČte pĜihlíží daný subjekt (OSPOD, soud) s pĜihlédnutím k jeho vČku a rozumové vyspČlosti. Znamená to tedy, že þím starší dítČ bude a þím lépe bude schopno porozumČt situaci, tím vČtší význam by jeho pĜání mČlo mít. Názor a pĜání dítČte by pĜi rozhodování mČly být vnímány vždy jako dĤležitý þinitel. Ne vždy se ale shodují s jeho nejlepším zájmem. MĤže se proto stát, že soud nebo OSPOD rozhodne odchylnČ. V takovém pĜípadČ by mČlo být dítČti vhodným zpĤsobem vysvČtleno, proþ nebylo rozhodnuto v souladu s jeho názorem a jak pĜijaté opatĜení odpovídá jeho nejlepšímu zájmu.209 Pokud se soud neseznámí s názorem a pĜáním dítČte pĜímo, má povinnost zjišĢovat je zprostĜedkovanČ, nejþastČji prostĜednictvím kolizního opatrovníka nezletilého dítČte. DĤležitou pojistkou dĤsledné ochrany práv dítČte je právo dítČte požádat samostatnČ o pomoc orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí a další orgány, kterým pĜísluší ochrana práv dČtí (školská zaĜízení, zdravotnická zaĜízení, Policii ýR).210 DítČ tak mĤže uþinit bez vČdomí rodiþĤ þi jiných osob odpovČdných za jeho výchovu. Právu dítČte požádat pomoc odpovídá povinnost jmenovaných zaĜízení pomoc dítČti poskytnout. Právo dítČte na to, aby mohlo svobodnČ vyjádĜit svĤj názor, je-li schopno jej formulovat, má zajistit, že dítČ bude mít možnost spolupodílet se na výsledku rozhodování o sobČ. Otázkou je, nakolik mĤže názor dítČte ovlivnit výsledek daného rozhodovacího procesu, neboĢ ten se nemusí s projeveným pĜáním dítČte plnČ shodovat. V této souvislosti se hodí podotknout, že výše citované ustanovení zákona o rodinČ garantuje právo dítČte obdržet informace, na jejichž základČ si svĤj názor mĤže utvoĜit. Ten také posléze mĤže svobodnČ vyjadĜovat, a to nejen vĤþi rodiþĤm, ale hlavnČ v rámci každého Ĝízení, v nČmž se o nČm rozhoduje. Výbor pro práva dítČte OSN pĜipomíná, že i velmi malé dČti mají právo na to být respektovány a vnímány jako jednotlivci se svými vlastními právy, neboĢ jsou aktivními þleny rodin, komunit a jiných spoleþenských skupin se svými vlastními zájmy a postoji.211 207
Respect for the views of the child In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 153. Viz þl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte. 209 Srov. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 121. 210 Ust. § 8 odst. 1 ZOSPOD 211 Respect for the views of the child In Respect for the views of the child. In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 153-154. Dále také ALDERSON, P., 208
277 Jedním z bodĤ kritiky vĤþi ýeské republice bývá nedostateþné zajištČní realizace participaþních práv dČtí. V krátkosti lze proto v této souvislosti uþinit zmínku o nČkterých zajímavých momentech švýcarské právní úpravy. Podle švýcarského obþanského zákoníku má dítČ právo vystupovat v soudním Ĝízení samostatnČ tam, je-li jednáno o jeho právech úzce osobní povahy (právo na život, na fyzickou a psychickou integritu, právo na soukromí atp.); pĜedpokladem je, že dítČ je schopno vytvoĜit si a formulovat svĤj názor. K obhajobČ svých práv si mĤže vyhledat advokáta. Uvedená autonomie jde dokonce tak daleko, že dítČ náležité mentální kapacity mĤže dokonce samo dát souhlas ke své adopci. Ve vztahu k lékaĜským zákrokĤm má nezletilý možnost za asistence lékaĜe udČlit svĤj informovaný souhlas s výkonem i bez posvČcení svých zákonných zástupcĤ.212
9. Vztahy dítČte k dalším pĜíbuzným Pojetí rodiny jako jednotky, jejíž þlenové požívají práva na ochranu rodinného života (tj. na ochranu existujících vazeb a na podporu jejich rozvíjení), je v právním kontextu213 relativnČ široké. Nejde jen o vazby mezi rodiþi a dČtmi, aþkoliv ty jsou z mnoha hledisek tČmi nejdĤležitČjšími.214 Právo na respekt k rodinnému životu ochraĖuje i vztahy mezi adoptivními rodiþi a dČtmi215þi vztahy mezi sourozenci216 a podle okolností i vztahy mezi prarodiþi a jejich vnuky217. Pokud širší rodinné vazby nepožívají ochrany garantované právem na rodinný život, mohou spadat pod rozsah práva na soukromý život. VytváĜení mezilidských vztahĤ a vazeb je totiž tímto právem stĜeženo.218 Na zákonné úrovni pamatuje þeský právní Ĝád specificky na regulaci dalších rodinných vazeb pĜedevším v rámci zákona o rodinČ. Jestliže je to v nejlepším zájmu dítČte a vyžadují-li to pomČry v rodinČ, mĤže soud upravit styk dítČte s prarodiþi a sourozenci.219 Takové situace mohou snadno nastat pĜi rodinném rozkolu, kdy bude jedna þást pĜíbuzenstva bránit dítČti v kontaktu s ostatními þleny rodiny, tĜeba právČ se sourozenci dítČte nebo jeho prarodiþi. Právo HAWTHORNE, J., KILLEN, M. The Participation Rights of Premature Babies. The International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13, s. 31-50. 212 Údaje byly pĜevzaty z VyjádĜení Výboru pro práva dítČte OSN (CRC/C/78/Add.3) k první zprávČ Švýcarska o plnČní závazkĤ plynoucích z Úmluvy o právech dítČte ze dne 19 Ĝíjna 2001, (str. 18-20). 213 Srov. OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University Press. 2006. s. 247-249. 214 Rozdílu nesmí být þinČno mezi dČtmi manželskými a nemanželskými [srov. rozhodnutí ESLP ve vČci Marckx proti Belgii (stížnost þ. 6833/74; odst. 31). 215 Rozudek ESLP ve vČci Pini a ostatní proti Rumunsku (stížnosti þ. 78028/01 a þ. 79030/01; odst. 140) 216 Srov. OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University Press. 2006. s. 247. Rozsudky ESLP ve vČci Moustaquim proti Belgii (stížnost þ. 12313/86; odst. 35-36) nebo ve vČci X, Y a Z proti Spojenému Království (stížnost þ. 21830/93; odst. 36-37) 217 Rozsudek ESLP ve vČci Vermeire proti Belgii (stížnost þ. 12849/87; odst. 18 a 28. 218 OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University Press. 2006. s. 245. 219 Ust. § 27 odst. 4 ZoR.
278 na ochranu rodinného života ve vztahu k sourozencĤm se nicménČ projevuje i na jiných místech, tĜeba jako jedno z kritérií rozhodování soudu o svČĜení dítČte do péþe jednoho z rodiþĤ.
10. ZávČr ZávČrem obecného pĜedstavení základních právních institutĤ v oblasti vztahĤ mezi dítČtem a rodiþi, respektive dítČtem a rodinou, si lze položit otázku, zda aktuálnČ úþinná legislativa vyhovuje souþasným spoleþenským pomČrĤm a potĜebám rodiny. Zákon o rodinČ coby samotné jádro regulace rodinnČprávních vztahĤ prošel od doby svého pĜijetí Ĝadou významných zmČn. Stále je na nČm nicménČ znát, za jakých spoleþenských podmínek vznikal. Úprava rodinného práva byla proto pojata do pĜipravovaného obþanského zákoníku, jehož tvĤrci pĜedstavují pĜetržení návaznosti na právo minulého režimu jako jeden ze základních principĤ celé rekodifikace.220 Aktivitu na poli legislativních reforem usilujících o naplĖování závazkĤ plynoucích ýeské republice z Úmluvy o právech dítČte vítá a podporuje i Výbor pro práva dítČte OSN. V souvislosti s jeho doporuþeními byl vytvoĜen i Národní akþní plán k transformaci a sjednocení systému péþe o ohrožené dČti na období 2009 až 2011. Jedním ze základních cílĤ tohoto dokumentu je jednoznaþná preference péþe o dČti v rodinném prostĜedí pĜed péþí ústavní a tím pádem snížení poþtu dČtí v ústavních zaĜízeních. KromČ toho se v nČm poþítá se sladČním aktuálnČ mezirezortnČ roztĜíštČných aktivit na poli práce s uvedenou cílovou skupinou dČtí. Jak výstižnČ uvádí Zpráva o stavu lidských práv za rok 2009221 „dítČ se ocitá v systému, který je v jednotlivých oblastech kvalitní, jako celek je ale nekoordinovaný a roztĜíštČný.“ Zajímavá je úvaha jednoho z myšlenkových proudĤ právní teorie, jež hovoĜí o dvou rovinách fungování práva – o právu v právních pĜedpisech a o právu v praxi. Toto rozlišení vyjadĜuje odlišnost reálného právního života od normativního ideálu vtČleného do psaného práva. ÚspČšnost fungování týchž právních pravidel se totiž þasto rĤzní podle spoleþenského a kulturního kontextu, v nČmž jsou uplatĖována. Zasazeno do souvislosti právní regulace rodinných vztahĤ je možno Ĝíci, že i zde lze uvedenou myšlenku použít. Efektivita a funkþnost norem práva jsou promČnnými, jež jsou v rodinném právu více než v jiných právních odvČtvích závislé na souladu se vžitými normami spoleþenskými a morálními.
220
http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html; Úþinnost nového kodexu je plánována na 1. 1. 2013. Zpráva byla schválena usnesením vlády ze dne 14. þervna 2010 þ. 460. Dostupná http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?pgid=302.
221
z:
279 Pakliže má mít výše naznaþená legislativní reforma, jež v ýeské republice nepĜetržitČ probíhá od znovuobnovení demokracie, skuteþnou úspČšnost ve všech rovinách uplatnČní práva, mČla by být doprovázena a živena spoleþenskou diskusí. Témata zefektivnČní ochrany práv dČtí a možnosti podpory rodinného života by si nespornČ zasloužila být v jejím centru.
280
Literatura: ALDERSON, P., HAWTHORNE, J., KILLEN, M. The Participation Rights of Premature Babies. The International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13 BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007 HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007 HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: DoplnČk a Masarykova univerzita 2001 KOPěIVA, P., NOVÁýKOVÁ, J., NEVOLOVÁ, D., KOPěIVOVÁ, T. Respektovat a být respektován. KromČĜíž: Spirála, 2008 KORNEL, M. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti. Aktuální otázky náhradní rodinné péþe – sborník z IX. celostátního semináĜe NRP. Brno: Triada, poradenské centrum, o.s., 2009 MATOUŠEK, O. Metody a Ĝízení sociální práce. Praha: Portál, 2003 MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007 OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University Press. 2006 TURNER, S. M. Justifying corporal punishment of children loses its appeal. The International Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11, s. 219-233. VAN BUEREN, G. The International Law on the Rights of the Child. Hague: Kluwer Law International, 1998 VAN BUEREN, G. ´The struggle for empowerment: the emerging civil and political rights of children´ In Selected Essays on International Children´s Rights, Geneva: Defence for Children International, 1993, Vol. 1 WALL, John. Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children´s Rights 16. Leiden: Brill NV, 2008
Ostatní zdroje: Úmluva o právech dítČte (publikována jako sdČlení FMZV þ. 104/1991 Sb.) Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod (ve znČní ProtokolĤ þ. 3, 5 a 8 (publikována jako sdČlení FMZV þ. 209/1992 Sb.)
281 Listina základních práv a svobod (usnesení pĜedsednictva ýNR þ. 2/1993 Sb.) Zákon þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 94/1963 Sb., o rodinČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Zákon þ. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zaĜízeních a o preventivnČ výchovné péþi ve školských zaĜízeních a o zmČnČ dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ Nálezy a usnesení Ústavního soudu: Sp. zn.: I. ÚS 2661/10; III. ÚS 3007/09; IV. ÚS 2244/09; II. ÚS 2155/09; II. ÚS 1945/08; II. ÚS 838/07; I. ÚS 527/06; I. ÚS 618/05; III. ÚS 511/05; III. ÚS 438/05; II. ÚS 554/04; II. ÚS 363/03; I. ÚS 315/03; II. ÚS 157/01; I. ÚS 471/97 Rozhodnutí Nejvyššího soudu: Sp. zn.: 30 Cdo 5057/2008; 30 Cdo 1721/2000 Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem: Sp. zn. 9 Co 719/2003 Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva: B. proti Spojenému Království (stížnost þ. 9840/82; odst. 60); Fiala proti ýeské republice (stížnost þ. 26141/03); Glaser proti Spojenému Království (stížnost þ. 32346/96); Havelka a ostatní proti ýeské republice (stížnost þ. 23499/06); Hokkanen proti Finsku (stížnost þ.19823/92); K. a T. proti Finsku (stížnost þ. 25702/94); Kutzner proti NČmecku (stížnost þ. 46544/99); Marckx proti Belgii (stížnost þ. 6833/74); Moustaquim proti Belgii (stížnost þ. 12313/86); Olsson proti Švédsku (stížnost þ. 13441/87); Pini a ostatní proti Rumunsku (stížnosti þ. 78028/01); Reigado Ramos proti Portugalsku (stížnost þ. 73229/00); Reslová proti ýeské republice (stížnost þ. 7550/04); Voleský proti ýeské republice (stížnost þ. 63627/00); Wallová a Walla proti ýeské republice (stížnost 23848/04); X, Y a Z proti Spojenému Království (stížnost þ. 21830/93); Zawadka proti Polsku (stížnost þ. 48542/99) http://www.crin.org/ http://www.echr.coe.int http://portal.justice.cz http://obcanskyzakonik.justice.cz/ http://www.vlada.cz
282
Studie o právech dítČte Prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc. JUDr. Jana Zezulová, Ph.D. Mgr. Jaroslav VČtrovský Mgr. et Bc. Lucie Obrovská JUDr. ZdenČk Kapitán, Ph.D. Mgr. Anna HoĜínová Vydává: ýesko – britská o.p.s. Cejl 72 602 00 Brno tel.: 545 243 923 fax: 545 243 924 www. ceskobritska.eu Tisk: Tisk: DUSAB, ARTRONspol. s.r.os r.o. Sokolská 1318/603 Růžové náměstí 680 680 01 01 Boskovice Boskovice 1. vydání Brno - Boskovice, 2011 ISBN: 978-80-260-0377-9
