Viktor Kubík STUDIE O RUKOPISECH XLIII, 2013

STUDIE O RUKOPISECH XLIII, 2013

Typologie iniciál a základy systému výzdoby středověkých rukopisů II. Gotické rukopisy a počátky renesanční iluminace (Studie k umělecko historické terminologii středověké knižní malby 4)1 Viktor Kubík The paper focuses on the classification of the types of the Gothic illuminated initials in the manuscripts from 1250s to 16th century. The theme is studied in the context of the (Pre)Romanesque starting points and parallels in the Italian 15th century Renaissance illumination. The study also concretizes relations among Parisian workshops active in the 13th century, Italy and Central Europe, mainly in the 13th and 14th centuries as well as it indicates the importance of the scriptoria active in Bohemia under the Luxembourg dynasty for the evolution of the initials types in the Central Europe in the period before and after the Hussite wars, from the point of view of the relation of the centre to the production of the subordinate countries of the Bohemian Crown and to adjoining countries. Key words: Initials · Typology · Gothic Manuscripts · Illumination · Terminology I.

ÚVODNÍ ORIENTACE V TÉMATU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .s. 30

II.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH TYPŮ INICIÁL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .s. 34

III.

PRVNÍ (ADITIVNÍ) TYP INICIÁL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .s. 35

IV.

DRUHÝ TYP INICIÁL (ZE STVOLŮ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .s. 76

V.

TŘETÍ TYP INICIÁL (Z ROSTLINNÝCH ORNAMENTŮ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .s. 87

VI.

ČTVRTÝ TYP INICIÁL (Z HLADKÉHO DŘÍKU) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 120

VII. PÁTÝ TYP INICIÁL (Z FIGURÁLNÍCH MOTIVŮ). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 131 VIII. TYPY RÁMŮ VNĚJŠÍCH POLÍ INICIÁL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 147 IX.

SHRNUTÍ VÝVOJE TYPOLOGIE GOTICKÝCH INICIÁL. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 160 IX.1. PROBLÉM KONTINUITY Z HLEDISKA TYPOLOGIE GOTICKÝCH INICIÁL . . . . . . . s. 161 IX.2. PROBLÉM DÍLENSKY NEZAMĚNITELNÝCH TYPŮ GOTICKÝCH INICIÁL . . . . . . . . s. 162

1

Tento příspěvek vznikl s podporou grantu GAČR č. P405/12/G148: Kulturní kódy a jejich proměny v husitském období.

29

Viktor Kubík

IX.3. PRINCIPY KONSTRUKCE GOTICKÝCH INICIÁL JAKO INDIKÁTORY VÝVOJOVÝCH KVALIT A VAZEB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 164 IX.4. ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 169 X.

LITERATURA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s. 169

I. ÚVODNÍ ORIENTACE V TÉMATU Předeslané téma tohoto příspěvku navazuje na předešlé, zde publikované studie k umělecko historické terminologii, s nimiž sdílí motivaci vzniku i základní metodický postup. Avšak na rozdíl od vrstvy (před)románských typů iniciál a jejich vazeb k pozdně antickým a byzantským rukopisům sledovaným v minulém čísle studií,2 je v případě typologie gotických iniciál téma komplikováno řadou faktorů. Předně, pokud typologie (před)románských iniciál patří k zavedenému kriteriu studia, ať již pro lokalizaci vzniku sledovaných schémat nebo jejich dataci, pro rukopisy gotické éry aplikace tohoto přístupu představuje dosud ne plně zpracované téma, které otevírá více otázek a problémů, daných mimo jiné i značným geografickým rozšířením spřízněných konstrukčních prostředků a typů iniciál. Kromě tradičně sledovaných a jednoznačně definovatelných stylových okruhů, časově i geograficky sevřených (jako např. pozdně románská italizující vrstva vs. Pařížský styl 13. století), se v posledních desetiletích objevují i znalecky erudované práce exaktně vymezující také produkci dosud často splývajících či obtížně odlišitelných center (např. jde o vymezení tvorby jednotlivých regionů a místních středisek ve Francii, kde iluminátorské tvarosloví od 13. století vykazuje značně univerzální typologii).3 Druhou komplikací je charakter periodizačního úseku, který v případě typologie gotických iniciál zahrnuje rozsáhlé období od poloviny 13. století po 1. čtvrtinu 16. století, 2

3

30

Kubík 2011, s. 113–241. K obecným studiím na téma iniciály – např. Réau 1946, zejm. s. 15–35, Pächt 2004 (1987), s. 45–94, Alexander 1978, s. 15 pass. a nověji viz Jakobi 1991, s. 50–61 (zejména kap. 4.5) a s. 83–89 (kap. 5.4.3), Dodwell 1993, s. 9, 31 pass., De Hamel 2004, s. 8–16, 42–50, 74–81, 108–110, 200–208. K metodě popisu iniciál viz např. Ciardi Dupre Dal Poggetto 1985, s. 16–17 a nověji viz Zamponi 1996, s. XVII– XXIII nebo shrnujícím způsobem viz Avril 1995, 8–28. Se zaměřením na shrnutí terminologie – pro Itálii viz Maniaci 1996 a pro Francii viz Muzerelle 1985. Např. Porcher 1959, s. 40, Pächt / Thoss 1974, s. 141–145, se zaostřením na jednotlivé pařížské a severofrancouzské dílny 13. století např. Branner 1977 a k jednotlivým regionům viz Avril 1981, s. 288–289, 307–308, 355–359, Stirnemann 1993, s. 124–128, Leonelli 1993, s. 67–73, Loup Lemaitre 1996, s. 20–28, Avril 1997–1998, s. 123–134 (zejména s. 133), Avril 1998, s. 256, 324–334, Schmidt 2003, s. 20, 24–25, Manzari 2006, s. 7 pass. K italským badatelům sledující analogický problém viz Kubík 2008, s. 9–11 (se shrnutím literatury i s dalšími centry dějin umění).

Typologie iniciál a základy systému výzdoby středověkých rukopisů II. Gotické rukopisy a počátky renesanční iluminace

nejen v našich zemích, střední Evropě, ale i na západě.4 Jenomže problém nespočívá jen v rozsahu téměř třísetletého záběru vývoje knižní malby, ale též ve stylově kvalitativní rozdílnosti jednotlivých ohnisek produkce, která současně často rozvíjejí typologicky do značné míry spřízněné tvarosloví. Zároveň i v případě italské renesanční iluminace 15. a počínajícího 16. století nejde o repertoár důsledně oproštěný od vazeb ke gotickému tvarosloví a z části musí být rovněž vtažena do sledovaného problému. Pro typologii gotických iniciál nabývá rovněž na významu i problém zmíněný v souvislosti s (před)románskými iniciálami, a sice – definice odlišností stylových kvalit iluminátorské produkce jednotlivých center a časových vrstev je dána souhrnem formálních i obsahových prostředků a motivů, které získávají svůj systémový charakter teprve v celku organizace výzdoby knižních stran. Typologie iniciál v tomto smyslu představuje jen dílčí segment, který je nejen součástí uceleného systému, ale v této mnohovrstevné struktuře právě ve sledovaném období gotiky zároveň ztrácí původně dominantní funkci, kterou iniciály měly v latinských rukopisech předešlých (před) románských časů. Zejména změna pozice této funkce iniciál v celkovém systému výzdoby rukopisů nutně ovlivňuje i typologické prostředky jejich konstrukce, ale stále více si vynucuje i základní typologickou reflexi systémového řešení výzdoby knižních stran – jako celku.5 Nadto, typologické hledisko eviduje stav, ale ve sledovaném časovém úseku jde více než v dřívějších dobách spíše o proces transformace, který může být v typologickém smyslu evidován pouze ve zkratce – po jednotlivých „vývojových skocích“, čili po typologicky kvalitativně významných stupních, dovršujících kontinuální vývoj. I přes tento metodologický problém je však nutné typologii iniciál gotických rukopisů důsledně oddělit od ostatních druhů dobové iluminátorské výzdoby, a to jednak, kvůli exaktnímu vymezení jednotlivých typů iniciál a jejich vývojově důležitých transformovaných variacích, nejen z terminologických důvodů, ale i pro nezbytnou orientaci ve vývoji knižní malby, pro nějž může typologické kritérium přinést sice dílčí, ale nikoliv nepodstatná zjištění ohledně vzniku a dovršení systémově významných inovací. A to i při výše předeslané skepsi dané zmíněným obecným rozšíře-

4

5

K problému periodizace gotického umění – detailně viz Previtali 1979, 5–92, a orientačně se zaměřením na Itálii viz Chastel 1993, s. 3–29, v kontextu francouzského gotického umění viz Chastel 2000, 49–50 a pro pozdní gotiku a počínající renesanci 15. století až k 1. čtvrtině 16. století v rámci západní Evropy viz Zerner 2003, s. 5–10. Detailní rozbor i s proměnami obsahových modelů rozvrhu knižních stran bude předmětem Studie k terminologii č. 7, po typologii kaligrafických iniciál i kresebné ornamentiky (Studie č. 5) a po typologii jednotlivých prvků výzdoby (Studie č. 6).

31

Viktor Kubík

ním tvaroslovných prostředků. Typologickou analýzou se tak vlastně může zpřesnit význam jednotlivých center pro svoji dobu nebo odhalit význam a konkrétní obsah dosud nedefinovaných vztahů mezi jednotlivými centry. Studium iluminace zejména v Itálii a ve Francii v posledních desetiletích potvrzuje nutnost a platnost tohoto přístupu, neboť teprve z analytické fáze studia může vyrůstat syntéza podložená věcnou a ověřitelnou argumentací.6 V rámci plurality metodických přístupů naší doby toto zdánlivě překonané a „tradiční“ hledisko získává na významu, spolu s rostoucí únavou z často bezbřehých spekulací o „vizuální kultuře“ či nejrůznějších dobově módních „diskursech“, které střídá a vytlačuje vzrůstající „neopositivistická tendence“, čili snaha navázat na znalecké a věcné základy dějin umění, jako svébytného oboru. Nejde o „revival“, ale v klíčových centrech oboru o kontinuální pokračování. Pro sledované téma tohoto příspěvku je rovněž nutné, kromě výše naznačených premis, též upřesnit rytmus periodizačních úseků, v jejichž rámci bude vymezené téma sledováno. První etapou je doba 2. poloviny 13. století, tedy etapa konstituce základních gotických systémů výzdoby knižních stran i dovršení výchozí typologie konstrukčních prostředků, jak pro záalpský (francouzský) systém, tak italský, který absorbuje četné pozdně románské a byzantizující komponenty. Navazující 1. polovina 14. století představuje obecně etapu „poklasické gotiky“, kterou ovládají protikladné tendence stylové diferenciace jednotlivých center, ale i souběžný vznik „stylově nadregionálních syntéz“, často s uměleckými výkony, které ve starší literatuře byly označovány za projevy „národních uměleckých škol“, ale současně též charakterizovány částečně zjednodušujícími protikladnými pojmy – jako „pofrancouzštění italské iluminace“ či „poitalštění francouzské knižní malby“.7 I přes schematičnost těchto zkratek, nejsou pro základní orientaci v problému nepodstatné a v nejobecnějším smyslu odkazují ke kvalitativně určujícím tendencím dobové knižní tvorby. Druhá polovina 14. století a doba mezinárodního gotického stylu končícího 14. a 1. třetiny 15. století je nejobecněji dobou změny hierarchie tradičních center určujících vývoj evropského umění i dobou změny vývojové pozice knižní malby v rámci tehdejších druhů umění, ve smyslu progresivní funkce iluminace i pro vývoj monumentální malby. Právě v této fázi naše země

6 7

32

K příkladům důkladné analýzy lokální a regionální produkce ve Francii viz pozn. 3. A pro Itálii shrnutí literatury tohoto druhu viz Kubík 2008, s. 145–186, 225–280. K historii počátků studia středověkých rukopisů viz Braesel 2009, s. 320–455 (zejména k 18. a hlavně 19. století).


získávají významnou úlohu v celoevropském kontextu. Závěr této etapy je spojen se zásadními změnami, jejichž výsledkem je nová civilizační i kulturní kvalita. Průvodními jevy těchto změn je kolaps tradiční středověké monarchie ve Francii v důsledku stoleté války a začátek utváření státu definovaného na nově zesíleném „národním“ principu,8 s posílením tendence k centralizaci a absolutismu naplněné v následujících staletích, stejně jako dovršení destrukce zbývajících oligarchických městských republik v Itálii a jejich proměna v aristokratické signorie.9 V tomto širším kontextu též vzniká reformace, která právě v závěru tohoto periodizačního úseku získává své ohnisko v Čechách, jež se tak na více než půlstoletí propadnou do vnitřních i vnějších válek, čímž se zhroutí nová pozice, kterou naše země získaly během vlády Lucemburků. Avšak dědictví předhusitské kultury bude bez ohledu na konfesi i bez ohledu na zemské hranice dále rozvíjeno a domýšleno až do 70. a 80. let 15. století, kdy vzniká nové umění jako nová systémová kvalita, a to ve střední i západní Evropě. Tato následující doba 2. třetiny 15. století až po 70. léta je ovládána tendencí k diferenciaci protikladných směrů vývoje, které stupňují kontrasty mezi udržováním a rozvíjením tradic internacionální gotiky směrem k nové „pozdně gotické kvalitě“ (často v expresivním a naturalistickém smyslu) a zároveň je i dobou vzniku nové intenzity návratů a reinterpretací antického či lépe antikizujícího dědictví. Navzdory zmíněné protikladnosti určujících tendencí vývojového směřování se však ve sledované době vývoj záalpského i italského okruhu jeví do určité míry paralelní. Hranice tradičně ostře vymezených slohových systémů se stírají, prolínají a lépe než o kontrastních pojmech „pozdní gotiky“ na straně jedné a „italské renesance“ na straně druhé, lze tuto dobu označovat za „období pozdní gotiky a počínající renesance“, bez ohledu na fakt, že ona „renesančnost“ je v Záalpí naplňována jinými – „neantikizujícími“ hodnotami a z větší části odlišným tvaroslovím, než je tomu v Itálii. Avšak tradiční konstrukce „záalpské renesance“ nepostrádá svoji logiku i bez prvoplánově interpretovaného „antikizujícího“ uměleckého programu, neboť rytmus vývoje uměleckých generačních úkolů se jeví značně příbuzný v Záalpí i Itálii a onen zájem o zachycení reality i variace na antikizující témata a motivy, není zcela protikladný, ani z hlediska sledovaného tématu typologie iniciál. Přesto však oba systémy ve svém celku i v průběhu své konstituce vykazují evidentně rozdílné kvality. Posledním periodizačním úsekem je

8 9

Orientačně např. viz Ferro 2006, s. 67–82, 85–88 (se shrnutím literatury k tématu). Orientačně viz Procacci 1997, 68–76 (se shrnutím literatury k tématu).

33

Viktor Kubík

doba přelomu 15. a 16. století s přesahem do 1. čtvrtiny 16. století,10 v níž jednak kulminují předešlé protikladné tendence, ale zároveň sílí intenzita interakce záalpských modelů s italskými renesančními. Výsledný systém, přes regionální rozrůznění, vykazuje spřízněné rysy ve společném synkretickém smyslu, v němž se snoubí regionálně rozrůzněné citace různých druhů tvarosloví, jejichž výběr a intenzita uplatnění v celkovém systému odlišují lokální iluminátorskou produkci, ale zároveň ji v nejobecnější rovině spojují společnými principy, sice místně odlišně naplňovanými, ale spojitelnými zastřešujícími pojmy „historismu“, „anachronismu“ a „inovací“, které jsou ve své podstatě (i typologicky definovatelnými) transformacemi a logickým domýšlením předešlého tvaroslovného dědictví i kompozičních schémat. Také z tohoto důvodu je tedy nutné v dílčích případech překročit nejen slohovou hranici, ale i časový mezník hlouběji do 16. století. V tomto smyslu typologie iniciál sledovaná z hlediska konstrukce jejich těl umožňuje provázat sledované gotické tvarosloví s předešlými (před)románskými typy, ale též upřesnit vztahy gotického a renesančního systému. Avšak již při vymezení základních typů je nutné současně evidovat jejich dynamicky se měnící posici v hierarchii typů iniciál i výzdobném systému rukopisů jako celku. II. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH TYPŮ INICIÁL Obdobně, jako v předešlé studii, lze i nyní ve sledovaném období gotiky definovat pět základních typů iniciál. První typ dominující v předrománské i románské době reprezentují aditivní iniciály, jejichž těla jsou skládána z jednotlivých izolovaných prvků (Tab. IV.1.a–j), které lze ve výzdobném systému použít i samostatně. V souhrnu gotického tvarosloví se tento druh iniciál uplatňuje možná překvapivě velmi významně, mnohdy přímo kontinuálně (od románských forem až do renesance) a v řadě variací, z nichž mnohé frekvencí výskytu, ale i specifickými kompozičními motivy představují důležitý prostředek pro dataci a lokalizaci nebo v následných variantách dokládají směr šíření tvaroslovných inovací a umožňují i definovat vztahy mezi ohnisky a periferními centry, tedy též změnu hierarchie center v průběhu sledované doby. Druhý typ představují iniciály s těly tvořenými stvoly (Tab. IV. 2)a–e), jejichž výskyt je v gotickém repertoáru významnější, než v předešlé románské době, ale jen některé z těchto typů iniciál mohou být pomůckou pro dílenskou či alespoň geografickou lokalizaci a rámcovou

10

34

Viz pozn. 4.


dataci. Iniciály třetího typu, s těly skládanými z rostlinných motivů (Tab. IV. 3)a–f), na jejichž genesi v (před)románské době významně působily též podněty z ostatních druhů umění (ze sochařství a užitého umění), se v gotickém tvarosloví velmi významně rozvíjejí a vedle aditivních iniciál prvního typu představují dobově nejvýznamnější tvarosloví, které významně formovalo jak ostatní druhy iniciál, tak rovněž inspirovalo i dílčí modely či motivy výzdoby bordur. Záalpské i italské dílny v rámci tohoto typu rozvíjely řadu geograficky příznačných variant a část výsledných typů přešla kontinuálně též do repertoáru renesanční iluminace. Naopak, iniciály čtvrtého typu, s těly tvořenými prostým hladkým dříkem (Tab. IV. 4)a–h), jejichž míra uplatnění je v době gotiky značná, jsou nejtradičnějším druhem iniciál. Již v (před)románských časech představovaly typologicky velmi variabilní tvarosloví, které na počátku 13. století dospělo do protogotických forem, značně rozšířených po celé Evropě, čímž byly připraveny základy jak pro vznik jejich dalších lokálních a regionálních variant, tak i tvarovou unifikaci části kompozic tohoto druhu, univerzálně rozšířených po celé Evropě. Iniciály pátého typu mají tvar písmene složený z figurálních motivů (Tab. IV. 5) a podobně jako iniciály třetího typu (z rostlinných motivů) reagují i na ostatní druhy a obory dobového umění, ale oproti předešlé etapě (před) románského umění jsou nyní spíše doplňkem výzdobného systému, který se prosazuje většinou v kombinaci s ostatními konstrukčními prostředky. III. PRVNÍ (ADITIVNÍ) TYP INICIÁL V rámci prvního typu (aditivních) iniciál představují zcela zanikající a ojedinělou variantu formy aditivně skládané z barevných ploch (Tab. IV. 1)a.1), které jsou spíše výsledkem redukce a stylizace ostatních gotických typů, než záměrným navázáním na předrománské tradice, kdy tento druh iniciál patřil do nejrozšířenějšího merovejského repertoáru.11 A to přesto, že ojedinělé příklady tohoto druhu se vyskytují právě ve Francii v průběhu 2. třetiny 15. století, tedy v době, kdy ve Francii a Itálii začíná krystalizovat zájem o románské motivy – ve vazbě na tendenci šířeji zahrnovanou pod termín „románská renesance.“12 11 12

K (před)románským východiskům tohoto typu iniciál viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B)1.a – tamní pozn. 88–90. K Tab. IV. 1)a.1: Hodinky (New York, Pierpont Morgan Library, M. 199) f. 236r ze 40. let 15. století z nantské dílny pojmenované podle Malíře Boccaccia z Gentu viz König 1982, Taf. 32 – obr. 68. A ke srovnání s merovejskými typy tohoto druhu, komparovatelnými pouze v nejobecnější rovině, viz Kubík 2012, Tab. III. 1)a.1–5 a tamní pozn. 88–90.

35

Viktor Kubík

Poněkud častější kompozicí je sestava těl iniciál z prázdných lišt (Tab. IV. 1)b.1–10), tzv. „Flechtbandinitiale“ nebo „Leisteninitiale“,13 u nichž naopak jde o konstrukci kontinuálně navazující na románské tvarosloví.14 Ale právě z tohoto důvodu četnost výskytu zmíněných typů iniciál postupně klesá, avšak nezmizí zcela a naopak znovu získává na významu v italském renesančním tvarosloví. Zejména aditivní kombinace lišt, pletenců a medailonů ve spojení s prořezávanými obrysy rámů vnějších polí (Tab. IV. 1)b.1) či s protahovanými kaudami v podobě rostlinných prvků či monster zakusujících se do těla iniciály (Tab. IV. 1)b.2–3) patří k typickému benátskému a padovskému repertoáru 3. čtvrtiny 13. století (zejména v padovské dílně Giovanniho da Gaibana).15 Pokud se po polovině 13. století vyskytují mimo tento okruh, jde o výrazně tradicionalisticky orientovaná centra, rovněž závislá na benátsko–padovském okruhu (např. v Janově),16 avšak současně se v jejich tvorbě projevuje i zjednodušování původních vzorů (viz níže). Právě na severu Itálie je tento repertoár znovu obnoven před polovinou 15. století v renesančních dílnách tvořících ve stylu „románské renesance“.17 Další vývoj tohoto druhu iniciál směřoval k závěru 13. století k odlehčenějším formám a jednodušším sestavám pletenců (Tab. IV. 1)b.4), přičemž

13 14 15

16

17

36

K problému „románské renesance“ obecněji viz Birnbaum 1987 (1924), s. 9–23 a se zaměřením na románskou renesanci v knižní malbě 15. a 16. století viz De Hamel 2004, s. 232, 236–253 a se shrnutím literatury k tématu viz tamtéž, s. 262–263. K německé terminologii ustálené k označování tohoto druhu iniciál viz Jakobi 1991, s. 54, 60. K románským předstupňům tohoto druhu iniciál viz Kubík 2012, tamní Tab. III. 1) b.1–4 a tamní pozn. 95–99. K Tab. IV. 1)b.1: např. Epištolář padovské katedrály (Padova, Biblioteca Capitolare, ms. E. 2) f. 67r dopsaný r. 1259 v dílně Giovanniho da Gaibana viz Bellinati/Bettini 1968, f. 67r a též viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.a.2. K Tab. IV. 1)b.2: První svazek Atlantské Bible z Marciany (Lat. I., 1=2108) f. 3v z 50.–60. let 13. století z benátského skriptoria při sv. Marku viz Marcon 1995 a dále viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.b.1. K Tab. IV. 1)b.3: např. Epištolář padovské katedrály (Padova, Biblioteca Capitolare, ms. E. 2) f. 49r dopsaný r. 1259 v dílně Giovanniho da Gaibana viz Bellinati / Bettini 1968, f. 49r a též Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.b.2. K širšímu výskytu typů zmíněných s Tab. IV. 1)b.1–3: např. Caffarova janovská kronika (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 10136) f. 30r aj. ze 4. čtvrtiny 13. století viz Avril 1984a, nebo též Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.b.3. K renesančním návratům k typům zmíněným v Tab. IV. 1)b.1–3: např. De ingenuis moribus et liberalibus studiis adolescentiae (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 314) aq. 1444 z Mantovy viz Takács 2006, kat. 4.115 (obr. s. 404).


této tendenci napomáhala řada faktorů;18 V Itálii, postupný růst významu a šíření repertoáru „boloňského prvního stylu“,19 zatímco v záalpském prostředí tento redukční proces předznamenaly již kolem poloviny 13. století italizující dílny středoevropského „zackenstilu“ – kombinující v tvarové skladbě těl iniciál tohoto druhu prázdné lišty zakončené kornui (Tab. IV. 1) b.5) a prázdné lišty spínané pásovými prstenci (Tab. IV. 1)b.6).20 V této odlehčené podobě, postupně eliminující koruna, bude uvedený typologický prostředek kompozice iniciál následně využíván v italizujících vrstvách českých a středoevropských dílen i během 14. století.21 V rámci záalpské a středoevropské iluminace zároveň od prvních desetiletí 14. století vznikají i odlehčené typy iniciál utvářející tvar litery kombinací prázdných lišt, jednoduchých pletenců a figurálních kaud (Tab. IV. 1)b.7), které se rovněž udrží ve zdejším repertoáru i po polovině 14. století.22 Paralelou a doplňkem 18

19

20

21

22

Uvedený příklad v Tab. IV. 1)b.4: Bible od františkánů z Řezna (Freiburg, Universitätsbibliothek, Hs. 36a) f. 8v z řezenských dílen 70. let 13. století viz Mütherich 1987, s. 86, kat. 65 (obr. 138). K významu „boloňského prvního stylu“ pro vývoj italské iluminace ve 2. polovině 13. století viz Kubík 2008, 162–170, 356–360, 370–380 (se shrnutím literatury k tématu). Uvedená tendence ke zjednodušování pletenců se projevuje v Itálii i u tradicionalistických dílen 1. třetiny 14. století, jak dokládají příklady z jižní Itálie viz tamtéž, tamní Tab. VI.1)1.d.1: Vitae Patrum z Vatikánu (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. 375) f. 2r z jižní Itálie či Sicílie z 1. desetiletí 14. století, typ s rosetami tamní Tab. VI.1)1.d.2: Bible z Morganovy knihovny v New Yorku – Glazier 60 (New York, Pierpont Morgan Library, ms. Glazier 60) f. 148r z jižní Itálie či Sicílie z počátku 14. století, typ kombinující lišty s rosetami a stvoly – nejoblíbenější ve sledovaném okruhu jihoitalských tradicionalisticky orientovaných dílen – tamní Tab. VI.1)1.d.3: Bible z Morganovy knihovny v New Yorku – Glazier 60, f. 32r z počátku 14. století a k dynamizovaným formám kombinací viz tamní Tab. VI.1)1.d.4: Sborník teologických traktátů z Cava dei Tirreni (Biblioteca Badia di Cava dei Tirreni, ms. 20) f. 96v z 20. let 14. století (dílo typické pro 2. stupeň místní stylové syntézy z rozmezí let 1290–1320). K Tab. IV. 1)b.5: např. Antifonář z kláštera v Lubuši – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 399) f. 131v z doby kolem poloviny 13. století viz Kloss 1942, obr. s. 20. K Tab. IV. 1)b.6: např. Mater verborum (Praha, KNM, X A 11) f. 213r z doby kolem r. 1240 z benediktinské dílny zvané dle Mater verbora viz Brodský 2012, obr. 209. Analogické pozdní variace k Tab. IV. 1)b.6: např. Sborník teologický (Praha, KNM, XII C 1) f. 32r z 60. let 14. století z dílenského okruhu skupiny rukopisů kolem Augustinus super Johanem viz Brodský 2000, s. 142 (kat. 115, obr. 139) nebo též Homilie Jana Zlatoústého (tamtéž, XIII A 4) např. f. 168r z okruhu téže dílny viz tamtéž, kat. 131 (obr. 156). K Tab. IV. 1)b.7: např. fragment z Cisterciáckého antifonáře (Paris, Bibliothèque nationale de France, Estampes, AD 152G. Pl.842) N. 842 (inic. Quem) z 20. let 14. století z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, obr. s. 246 (kat. KE 29c, s. 245), nebo typologicky analogický příklad v Moraliích Řehoře Velikého (Praha, KNM, XII A 14) f. 68r z 60. let 14. století z české dílny skupiny rukopisů kolem Augustinus super Johannem viz Brodský 2000, s. 117 (kat. 92, obr. 110).

37

Viktor Kubík

k těmto středoevropským typům jsou příklady vzešlé z Itálie a západní Evropy, u nichž od počátku 14. století vedla zesílená redukční tendence k zeštíhlení a protahování forem, dalšímu zjednodušování pletenců i k transformaci kaud do podoby spirálovitě stáčených stvolů (Tab. IV. 1)b.8),23 čímž bylo toto původní románské dědictví zcela proměněno do ryze gotických forem a spolu s typy eliminující pletence (Tab. IV. 1)b.9) došlo k jejich značnému rozšíření během 1. poloviny 14. století ve francouzských a anglických dílnách.24 Toto tvarosloví ale vlivně též zasáhlo do našich zemí po polovině 14. století (zejména produkci „církevního skriptoria“).25 V západním repertoáru se příklady tohoto druhu okrajově objevují i v době kolem poloviny 15. století.26 Jako dílčí doplňkový prostředek se však tento způsob konstrukce těl iniciál prosadí i v italských renesančních iluminacích ze závěru 15. století, a to v ještě subtilnějších a elementarizovaných formách (Tab. IV. 1)b.10),27

23

24

25

26

27

38

K Tab. IV. 1)b.8: např. Hodinky ze severní Francie (London, British Museum , Add. 111) f. 132v, 139r z doby kolem r. 1300 viz Tabor 2008, obr. 22–23, analogicky k italským příkladům toho druhu jako výše zmíněná Caffarova janovská kronika (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 10136) f. 30r aj. ze 4. čtvrtiny 13. století viz Avril 1984a, nebo též Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.b.3 a dále ke středoevropským paralelám tohoto druhu iniciál – např. Legenda o sv. Hedvice (Wrocław, Biblioteka Kapitulna, n. 107) f. 2v z rozmezí let 1300–1310 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 17–18 a jejich západoevropským protějškům – např. Žaltář Roberta Omersbyho (Oxford, Bodleian Library, ms. Douce 366) f. 72r z 1. čtvrtiny 14. století z dílny činné v Burry St. Edmund v Norwich (rukopis byl R. Omersbym darován katedrále v Norwich r. 1352) viz Rickert 1961, obr. 30. K Tab. IV. 1)b.9: např. Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka Kapitulna, n. 141) f. 17v, 67v z let 1300–1310 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 14–15, dále Legenda o sv. Hedvice (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, IV F 189) např. f. 3v, 7r, 29r, 48v, 58r, 90r viz z let 1300–1310 ze slezské dílny činné pro ženský cisterciácký klášter v Třebnici viz tamtéž, obr. 1–6, z prostoru jihoněmeckých zemí např. Bible z Karlsruhe (Karlsruhe, Badische Landesbibliothek) z doby kolem r. 1320 viz Moser 1997, s. 36 (kat. KE 30). K příkladům toho druhu (Tab. IV. 1)b.9): Drážďanská Bible (rukopis zničen – původně uložen aq. 1914 Dresden, Königliche Bibliothek, Oe 85) např. f. 381r z 60. let 14. století z „církevního skriptoria“ či volnějšího okruhu Mistra křížovnického brevíře viz Stejskal 1993, obr. s. 83 a k definici „církevního skriptoria“ v českých zemích kolem poloviny 14. století viz Hlaváčková 2005, s. 207–214 a také oproti dvorskému skriptoriu viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 102–105 (H. Hlaváčková, kat. I.4.6: Liber viaticus). Nejnověji k možným počátkům dvorského skriptoria již za posledních Přemyslovců viz Benešovská 2010, s. 478 (H. Hlaváčková, kat. VI.2.2K). K pozdním příkladům typu Tab. IV. 1)b.9: např. Hodinky z Lyonu (Lyon, Bibliothèque municipale, ms. fr. 23) f. 60r z doby kolem r. 1445 z dílny Mistra Bruselských hodinek (ms. 10990) činné v Nantes viz König 1982, Taf. 123 – obr. 242. K Tab. IV. 1)b.10: Petrus de Albano: Expositio in librum problematum Aristotelis (Haag, Koninklijke Bibliotheek, ms. 169.D.2) f. 2r – tisk Johanna Herborta v Seligenstadtu iluminovaný v Benátkách r. 1482 viz Korteweg 1982.


které jsou vlastně dovršením tendence započaté v gotické době. Původně typicky románské tvarosloví tak prošlo důkladnou regotizací a následně tendence započaté od poloviny 13. století dovršili italští renesanční iluminátoři ve 2. polovině 15. století. Obdobnou kontinuitu forem, ale s převažujícím těžištěm v Záalpí vykazují i varianty aditivních iniciál komponované ze základních geometrických motivů (Tab. IV. 1)c.1–8), které přímo navazují na původní románské vzory.28 V italské terminologii je tento druh iniciál, spolu se zjednodušenými kaligrafickými typy, případně označován jako „intarzované iniciály“.29 Z této kategorie konstrukčních prostředků se překvapivě i v 1. třetině 14. století v severofrancouzském tvarosloví objevují iniciály z přísně geometrizovaných a důsledně symetrických pletenců (Tab. IV. 1)c.1), přičemž tento typ iniciál se spolu s francouzským repertoárem (v nápadně unifikované podobě) rozšířil až do střední Evropy.30 Jde však o typologický prostředek spíše okrajového významu, na rozdíl od těl iniciál ze zalamované pásky (Tab. IV. 1)c.2), známých z pařížských rukopisů již od konce 12. století.31 V rámci iluminátorského tvarosloví jeho využití stoupá od 1. poloviny 13. století v severofrancouzských dílnách (kde se často vyskytuje i v rámech figurálních výjevů)32 a následně se šíří po polovině 13. století paralelně v Paříži i v těch centrech Itálie, která byla otevřena přejímání ryze francouzského

28 29 30

31

32

K původním (před)románským předstupňům tohoto druhu iniciál viz Kubík 2012, tamní Tab. III. 1)c.1–4 a tamní pozn. 95–99. K termínu „iniziale intarsiata“ viz Maniaci 1996, s. 318–319. K Tab. IV. 1)c.1: např. Bible z Bruselu (Bruxelles, Bibliothèque Royale, ms. 9157) f. 1r z 20. let 14. století viz Manzari 2006, obr. 12 a ke středoevropským analogiím např. Cisterciácký antifonář z Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 401) f. 148v z doby mezi léty 1300–1320 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 105 (kat. s. 262). Motiv zalamované pásky v tělech iniciál byl zmíněn již v předešlé studii o románských typech viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 1.c.4 – tamní pozn. 99, a to v souvislosti s pařížskými rukopisy, kde je sledovatelný od konce 12. století viz např. Komentář ke knize Šalamounově z Beckovy sbírky, ze 70. let 12. století ze severní Francie (pravděpodobně z Paříže) viz De Hamel 1997, s. 54 (kat. 7). Tento motiv se v Paříži plně prosadil zejména před polovinou 13. století viz např. Guillaumova Bible z Paříže (Oxford, Wadham College, ms. I) f. 397v z r. 1244 z pařížské dílny činné pro universitu (zmíněný rukopis patřil rytíři Guillaumovi) viz De Hamel 2004, s. 49 (obr. 39) a jeho výskyt potvrzují i francouzské rukopisy v našich sbírkách např. Bible zv. Jana z Dražic (Praha, KNM, XV A 6) f. 353r patrně z pařížských dílen kolem poloviny 13. století viz Brodský 2000, s. 214–216 (kat. 197) a nověji Černý 2006, s. 79 (kat. 12). Orientačně k motivu zalamované pásky v rámech figurálních výjevů pařížských rukopisů 13. století viz Branner 1977, obr. 114, 118–120, 145, 248b, 252, 270, 272, 279, 289, 389.

39

Viktor Kubík

repertoáru, často bez pokusů o jeho transformaci do italizujících forem a nebo se logicky uplatňuje v italských centrech, kde byli přímo činní francouzští iluminátoři, jak ve 2. polovině 13. století dokládá produkce v Lombardii, v Římě, dále ve francouzských neapolských skriptoriích, ale i v Assisi, kde se právě tento motiv ve 2. třetině 13. století těšil mimořádné oblibě.33 Motiv zalamované pásky v tělech iniciál se v průběhu 14. století stal stabilní součástí repertoáru celé Evropy (vč. českých zemí)34 a zároveň byl využit i v konstrukci dalších typů iniciál (viz níže – Tab. IV. 1)c.4, c.5, c.6–7, Tab. IV. 1)d.6–7, Tab. IV. 1)f.5a–b, 1)h.4, h.6–7). Ale oproti Francii 13. století, jeho výskyt ve 14. století klesá. Zcela analogicky se v záalpském gotickém repertoáru také objevují varianty sledovaného motivu – kombinující v jednotlivých partiích těl iniciál zalamovanou pásku a lišty svírající další části tvaru litery (Tab. IV. 1)c.4),35 případně méně častá konfigurace v podobě těla iniciály z tordovitě stáčené pásky (Tab. IV. 1)c.3).36 Do stejné typologické kategorie aditivních iniciál z geometrických motivů spadají též plošnější sestavy, které v tělech iniciál užívají aditivně přisazované esovitě zalamované pásky a jednoduché osmičkové pletence (Tab.

33

34

35

36

40

K charakteristickým příkladům tohoto druhu motivů (Tab. IV. 1)c.2) vyz pozn. 31–32 a z navazujících časů ve Francii viz např. Evangelistář avignonského dómu (Avignon, Bibliothèque municipale, ms. 23) f. 109r z let 1315–1330 z okruhu francouzských pokračovatelů avignonské dílny Šestisvazkového misálu Klimenta V. viz Manzari 2006, 34–37. Z italských paralel např. z Assisi viz Brevíř ze sakristie San Francesco (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, Ass. 271) f. 169r z konce 60. let 13. století viz Ciardi Dupre Dal Poggetto 1988, I., táž 1990, II. a detailněji viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.c.2. Ke středoevropským a českým příkladům Tab. IV. 1)c.2: např. Žaltář z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 980) f. 27r z doby kolem r. 1300 z dolnorakouských dílen viz Haidinger 1998, kat. 22 (obr. 8) a později např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 28r ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Kubík 2001, s. 393 a tamní Tab. X. 2)a–b. K Tab. IV. 1)c.4: Rothschildova Bible z Beckovy sbírky, f. 33r z 2. poloviny 13. století ze střední Francie viz De Hamel 1997, obr. s. 101 (kat. 12, s. 100–107), z italských příkladů – Bible ze severovýchodní Itálie z Beckovy sbírky, f. 377v–378r ze 3. čtvrtiny 13. století viz tamtéž, obr. s. 111 (kat. 13, s. 108–114), ze střední Evropy a z našich zemí např. Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 626r ze 60. let 14. století z církevního skriptoria (okruh Mistra křížovnického brevíře) činného v Čechách cca 1340–1370 viz Stejskal 1993, obr. na s. 327 a v navazujících parafrázích z Vedlejších zemí Koruny české – např. Cisterciácký graduál z Jindřichova – Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 164v z let 1381–1387 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 192 (kat. na s. 283 pass.). K Tab. IV. 1)c.3: např. Bible zvaná Jaroměřická (Praha, KNM, XII A 10) f. 35v, 205r z přelomu 13. a 14. století ze severní Francie viz Brodský 2000, s. 104–111 (kat. 88) a nověji Černý 2006, obr. na s. 104 pass. (kat. 18).


IV. 1)c.5), aditivně přisazované esovitě zalamované pásky a nakoso komponované křížky (Tab. IV. 1)c.6), dále plošné sestavy ze zalamované klikatky doprovázené kroužky (Tab. IV. 1)c.7), případně prosté paralelně vodorovně kladené linie (Tab. IV. 1)c.8), což je motivický repertoár typický pro Francii, jenž byl rozvíjen zejména od poslední čtvrtiny 14. a během 15. století.37 Postupně rostoucí míra zjednodušování těchto motivů není příznakem nižší kvality, protože tyto kompozice se vyskytují i v dobově luxusních dvorských rukopisech, ale jde spíše o obecnější stylovou tendenci, která v nejobecnější rovině formovala i další druhy francouzských typů gotických iniciál.38 Rovněž typicky západního záalpského původu jsou varianty aditivních iniciál utvářených z lišt svírajících výplně s geometrickou ornamentikou (Tab. IV. 1)d.1–7) – tzv. „Randleisteninitiale“.39 Základním a velmi rozšířeným druhem tohoto typu iniciál jsou kompozice písmene z lišt svírajících plochu pokrytou pásem teček, kroužků, bobulí či koncentricky seskupovaných teček do souvislého pásu (Tab. IV. 1)d.1), jejichž výskyt v záalpské iluminaci stoupá od konce 13. století a kontinuálně pokračuje i během 14. století.40

37

38 39 40

K Tab. IV. 1)c.5: Velké kroniky Francie Karla V. (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 2813) f. 473v z let 1375–1379 z pařížské dvorské dílny Karla V. viz Sterling 1987, obr. 150 (na s. 247). K Tab. IV. 1)c.6: Hodinky z Beckovy sbírky, f. 61v z let 1425–1435 ze severní Francie (Tournai) z dílny Mistra Gilberta z Met viz De Hamel 1997, obr. na s. 180 (kat. 23, s. 178–188), Hodinky původně ze sbírky Landau, následně z Beckovy sbírky, f. 63r z let 1460–1475 z normandské dílny v Rouenu viz tamtéž, obr. na s. 207 (kat. 26, s. 201–208). K Tab. IV. 1)c.7: Hodinky zvané Sobieských (Windsdor, The Royal Library, s. sign.) f. 61r z let 1432–1435 z dílny Mistra vévody z Bedfordu viz Sterling 1987, obr. 321 (na s. 448), též Oxfordské hodinky (Oxford, Bodleian Library, Add. 183) f. 62r ze 30. let 15. století z dílny Druhého oxfordského mistra činného v Nantes viz König 1982, Taf. 64 – obr. 137 nebo v soudobé místní produkci v Angers – Kroniky (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 9606) f. 1r ze 30. let 15. století z angerských dílen viz tamtéž, Taf. 41 – obr. 88 a následně též Žaltář ze sbírky J. R. Ritmana, f. 152v ze 70. let 15. století z jihonizozemských dílen (pravděpodobně z Brugg) viz Kidd/Previté 2001, obr. na s. 123 (kat. 25, s. 122–126). K Tab. IV. 1)c.8: Hodinky ze soukromé sbírky, f. 227r z 20. let 15. století od pokračovatelů Mistra maršála Boucicauta (konkrétně Mistra Hanibalových příběhů z Liviova rukopisu z Harvardu), kteří po svých počátcích v Paříži (kolem r. 1415) byli následně (po r. 1420) činní v Anglii viz De Hamel 2004, obr. 173. Analogicky byl proces zjednodušování tvarové skladby zmíněn již výše v souvislosti s Tab. IV. 1)b.4–9. A ve shrnujícím přehledu viz zdejší podkapitola IX.3. K termínu „Randleisteninitiale“ viz Koehler 1930, s. 84 pass. A s ním spojenému termínu „Stammfüllung“ pro výplně v tělech iniciál viz Köllner 1963, s. 148. Orientačně za mnohé příklady tohoto druhu – Tab. IV. 1)d.1: k variantám s pásem bodů: Sentence Petra Lombarda z kláštera sv. Viktora v Paříži (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 14563) f. 1r (inic. S) z počátku 14. století z pařížských dvorských dílen (rukopis byl určen pro regenta Richarda de Mediavilla, 1249–1300, reg. 1284–1287) viz De Hamel 2004, obr. 114 a např. Vratislavský brevíř (Wrocław, Biblioteka Uniwersytec-

41

Viktor Kubík

Jde vlastně o dessinovou sestavu vzniklou abstrakcí malovaných ornamentálních vlysů s perlovcem nebo stylizovanými rosetami, ale konkrétně u tohoto druhu ornamentů jej míra stylizace a abstrakce velmi vzdaluje románským východiskům.41 Je–li výskyt jednotlivých zmíněných variant časově či místně (dílensky) příznačnou formou zůstává otázkou do dalšího studia. Západního, zatím rovněž obtížně lokalizovatelného původu je sestava těl iniciál z lišt rámujících vlys se čtverci či křížky s bobulemi vsazenými mezi ramena kříže (Tab. IV. 1)d.2),42 či vzácnější kompozice těl sevřených liš-

41 42

42

ka, I F 444) f. 25r z 1. desetiletí 14. století ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 9 (kat. na s. 261 pass.). K variantám s pásem kroužků: např. Brevíř františkánského kláštera (Praha, Uměleckoprůmyslové museum, ms. 7681) f. 216v te 70. let 13. století z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 411, analogicky též fragment graduálu s vyříznutou iniciálou S z Überlingen (Überlingen, Stadtarchiv) z doby kolem r. 1310 z dílen jižního Německa (okolo Bodamského jezera) viz Moser 1997, s. 238 (kat. KE 21), Fragment Neumierteského brevíře (Bregenz, Vorarlberger Landesarchiv, Schachtel 299 – Mappe 2) z 2. poloviny 20. let 14. století z benediktinské dílny v Mehrerau viz tamtéž, s. 371 (kat. KR 4), Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 643r z 60. let 14. století z církevního skriptoria činného v Čechách kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století viz Stejskal 1993, obr. na s. 344, Graduál I.F.416 z cisterciáckého kláštera v Jindřichově (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 127r z 80. let 14. století ze slezských dílen viz Kloss 1942, obr. 100 a nověji viz Niedzielenko / Vlnas 2006, s. 87 (kat. I.3.1: J. Gromadzki). K variantám s pásem bobulí: např. Legenda o sv. Hedvice z Kapitulní knihovny ve Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Kapitulna, n. 107) f. 3v z 1. desetiletí 14. století ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 19–20 (kat. na s. 258–259), Vratislavský brevíř (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 444) f. 8r z počátku 14. století ze slezských dílen viz tamtéž, obr. 8 (kat. na s. 261 pass.), Augustinův traktát o evangeliích sv. Matouše, Lukáše a Jana (Praha, KNM, XIV D 11) f. 1v z 80. let 14. století z českých dílen navazujících na Mistra Bible ze Sadské a Mistra Šternberských rukopisů viz Brodský 2000, s. 207 (obr. 224, kat. 187), Saské zrcadlo ze Slezska (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, rkps. akc. 42a/60) f. 56r z r. 1387 z lehnické slezské dílny Mikuláše Wurma viz Tabor 2008, obr. 222 (kat. na s. 230 pass.). K variantám z koncentricky seskupovaných bodů do pásů: např. Bible musea v Nise (Nysa, Museum w Nysie, PA 3883) pq. 1354 z dílny Mikuláše z Prahy viz Krása 1984, s. 406 a Krása 1990, obr. 43, Křížovnický brevíř (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 79r z r. 1356 z dílny Mistra křížovnického brevíře z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, Premonstrátský graduál z kláštera sv. Vincenta na Olbině u Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 423) f. 105v, 122r, 125v, 130r z r. 1362 ze slezských dílen napodobujících české církevní skriptorium viz Niedzielenko/ Vlnas 2006, s. 105 (kat. I.4.7: J. Gromadzki) a Tabor 2008, obr. 157–160 (kat. na s. 279 pass.). Srov. Tab. IV. 1)d.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)1.d – tamní pozn. 100–114. K Tab. IV. 1)d.2: např. Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví – knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 24r, 65r, 73r, 79v z let aq. 1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku nebo Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 205r aq. 1323 z téže dílny – monograficky k celému souboru viz Květ 1931 a nověji viz Benešovská 2010, s. 498–502 (kat. VI.3.1K–2K: Antifonář R 600, Žaltář R 355: H. Hlaváčková) – se shrnutím literatury k tématu rukopisů Alžběty Rejčky.


tami rámujícími plochou tapetu vyplněnou hustě přisazovanými čtverci (Tab. IV. 1)d.3)43 a její prostorově pokročilejší varianta vyplněná tapetou s náznakem plastické modelace jednotlivých čtverců (Tab. IV. 1)d.4).44 K běžnému repertoáru výplní těl iniciál rámovaných lištami patří též protáhlá vlnovka (Tab. IV. 1)d.5)45 a již výše zmíněný motiv zalamované pásky (viz Tab. IV. 1)c.2) – v daném případě však je zalamovaná páska (nebo hustě utažený pletenec) orámována lištou vymezující tvar těla iniciály (Tab. IV. 1)d.6–7).46 Ačkoliv jde o motiv poměrně běžný, přesto jeho četnost v pozdní fázi tvorby církevního skriptoria činného v Čechách kolem a po polovině 14. století (dílen navazujících na okruh Mistra křížovnického brevíře) naznačuje, že od 70. let 14. století se v našich zemích tyto sestavy začínají šířit a výrazně

43

44

45

46

K Tab. IV. 1)d.3: např. Žaltář pro členku rodu de Vaux (London, Lambeth Palace Library, ms. 233) f. 44r z 2. poloviny 13. století z východoanglických dílen (patrně z Yorku) viz Rickert 1961, obr. 23. K Tab. IV. 1)d.4: např. Misál z kolegiátního kostela v Hlohově (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 342) f. 108r z doby kolem r. 1421 z dílny Jana ze Žitavy viz Kloss 1942, obr. 209 a nověji viz Niedzielenko / Vlnas 2006, s. 91 (kat. I.3.5: J. Gromadzki). K Tab. IV. 1)d.5: např. Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka Kapitulna, n. 141) f. 104r z 1. desetiletí 14. století z vratislavských dílen viz Tabor 2008, obr. 16 (kat. na s. 260) nebo např. Vratislavský brevíř (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 444) f. 52v, 59r, 67v z téže doby i dílny viz tamtéž, obr. 11–13 (kat. s. 261 pass.). K variantám se zalamovanou páskou – Tab. IV. 1)d.6: např. Bible z kolínského dómu (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, ms. Dom Hs 2) f. 60r z konce 13. století z dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 175 (kat. s. 168–174) a následně z našich zemí např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 62v ze 70. let 14. století z počáteční pozdní fáze církevního skriptoria činného v Čechách kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století viz Kubík 2001, s. 393 a tamní Tab. X. 2)a–b, Cisterciácký graduál z Jindřichova (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 15r z let 1381–1389 ze slezské dílny (Henryków) viz Tabor 2008, obr. 185 (kat. na s. 283 pass.) a následně Antifonář Johanna Sendelweckena (Praha, KNM, XIII A 7) f. 87v z r. 1412 z bavorských dílen napodobujících české knižní malířství viz Brodský 2000, obr. 159 (kat. 134). Ve variantě s hustě utaženými pletenci – Tab. IV. 1)d.7: např. Cisterciácký graduál z Jindřichova (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 61r z let 1381–1389 ze slezské dílny viz Tabor 2008, obr. 186 (kat. na s. 283 pass.), Saské zrcadlo z Vratislavi (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, rkps. akc. 42a/60) f. 24r, 25r z r. 1387 z lehnické slezské dílny Mikuláše Wurma viz tamtéž, obr. 219–220 (kat. na s. 230 pass.), Sborník magdeburského městského práva z Lehnice (=Blume der Magdeburger Recht, Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, Mil. II. 4) f. 45v z let 1386–1397 z téže dílny viz Niedzielenko / Vlnas 2006, s. 111–117 (kat. I.4.16: J. Gromadzki) a Tabor 2008, obr. 211 (kat. na s. 231 pass.) a následně i Brevíř Jana z Žitavy (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, R. 166) f. 274r z doby kolem r. 1420 z dílny Jana ze Žitavy viz Kloss 1942, obr. 18. A ve vzájemné alternaci zalamované pásky a hustě utažených pletenců – Tab. VI. 1)d.6–7: viz např. Saské zrcadlo z Vratislavi (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, rkps. akc. 42a/60) f. 131r z r. 1387 z lehnické slezské dílny Mikuláše Wurma viz Tabor 2008, obr. 225 (kat. na s. 230 pass.).

43

Viktor Kubík

též ovlivní podobu iniciál ve Slezsku – zejména v 80. letech lehnickou dílnu Mikuláše Wurma a následně kolem r. 1420 i repertoár Jana z Žitavy (viz pozn. výše). Velmi důležitým druhem kompozic gotických iniciál jsou aditivní sestavy písma z rámujících lišt svírajících rostlinnou dekoraci (Tab. IV. 1) e.1–28), které navazují na konstrukční principy zavedené v západní iluminaci již skriptoriem v Tours za časů karolínské renesance.47 V době gotické, od poloviny 13. století však podobu tohoto druhu tvarosloví formovaly dvě výrazné, ale protikladné tendence, které směřovaly jednak ke stylizaci, abstrakci a odlehčení tvarů a za druhé, k jejich větší prostorovosti, plastičnosti a hybné eleganci. Ačkoliv jde v principu o protikladné hodnoty, ve výsledném řešení mnohých typů iniciál se ukazuje, že obě tendence často působily současně a jejich sčítáním vznikaly originální harmonické kompozice. Základní sestavou tohoto druhu jsou těla iniciál rámovaná lištou s vnitřní výplní v podobě pásu čtyřdílných (většinou zaostřených) do kříže nakoso rozestřených palmet (Tab. IV. 1)e.1), které vznikly transformací vlysů s rosetami a vegetabilizací na koso komponovaných křížků výše zmíněných v rámci sestav ze základních geometrických motivů (srov. s Tab. IV. 1)c.6). Základní kořeny této kompoziční sestavy sahají až do 10. století, kdy se objevují v rámech luxusních byzantských rukopisů makedonské éry, ale v následném běžném byzantském repertoáru jsou vzácné.48 Naopak v italské iluminaci zcela zobecněly již v 1. polovině 13. století,49 ale v rámci konstrukce iniciál jde o schéma značně rozšířené po celé záalpské Evropě, kde jej ve výzdobě těl iniciál s největší pravděpodobností od poloviny 13. století šířily západní rukopisy.50 Již od počátku 14. století jej význam-

47

48 49 50

44

Srov. Tab. IV. 1)e.1–26 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)1.e.1–2 – tamní pozn. 116–117. Právě v rámci této varianty sledovaného typu iniciál vznikl výše zmíněný termín „Randleisteninitiale“ viz Koehler 1930, s. 84 pass. K byzantskému původu motivu (Tab. IV. 1)e.1) viz Kubík 2008, s. 64 (tamní pozn. 80) a tamní Tab. I. 5)4.b. Viz tamtéž, s. 132 a tamní Tab. IV. 7)1.g.12. K Tab. IV. 1)e.1: Bible Harley 1297, f. 229r z doby kolem poloviny 13. století z pařížské dílny (Aurifaber Atelier) viz Branner 1977, obr. XVII, Bible ze sbírky J. R. Ritmana, z konce 13. století ze severní Francie viz Kidd/Previté 2001, kat. 10, ve středoevropském prostoru např. Graduál Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1774) f. 146r aq. 1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, Martyrologium (tamtéž, cod. 417) f. 4v z doby mezi 1315–1323 z téže dílny nebo Antifonář z Františkova musea (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 97v z 1. desetiletí 14. století z téže dílny a z pozdní etapy ze západní Evropy – např. Bible historiale z Utrechtu (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 69 B 10) f. 8r z r. 1443 z utrechtských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 178 (kat. 72, s. 179).


nou měrou ovšem šířily též boloňské dílny.51 Podstatně nejasnějšího původu je varianta předešlé skladby v podobě těl iniciál z lišt svírajících vlys s laločnatými stylizovanými rozetami (Tab. IV. 1)e.2), sledovatelná v Záalpí zejména ve 14., ale i 15. století.52 Původně se tyto motivy sice vyskytují velmi hojně v byzantských rukopisech od 10. století a zcela zobecní v tamní iluminaci od počátků 12. století, ale na rozdíl od Západu byly využívány především ve výzdobě rámů a v kompozici květinových srostlic.53 Jakým způsobem, kde a kdy začal být tento motiv přenášen do kompozic těl iniciál zůstává zatím nejasné. Rozhodně západního původu jsou tapetové sestavy ve vnitřních výplních těl iniciál sevřených lištami v podobě vlysu s routově rámovanými středy vyplněnými čtyřlistými zaostřenými rosetami a trojúhelnými segmenty vyplňujícími prostor mezi rosetami zaostřenými trojlistými palmetami, které se často uplatňují i jako tapeta z na přeskáčku skládaných zaostřených trojlistých palmet (Tab. IV. 1)e.3), jež přes značné rozšíření v záalpském tvarosloví, v českých zemích zobecněly zásluhou dílny činné pro Alžbětu Rejčku v 1. čtvrtině 14. století.54 Dynamizovanou variantou téhož druhu jsou tapetové výplně v podobě plošných stylizovaných kadeřavých 51 52

53 54

K dalšímu šíření tohoto motivu prostřednictvím boloňských iluminací po r. 1300 viz Todini 1996, s. 100. K tab. IV. 1)e.2: Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 173) f. 34r z 20. let 14. století z kolínských porýnských dílen viz Plotzek 1998, obr. 437 (kat. s. 433–443), následně v obdobné sestavě – Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 256v ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století viz Kubík 2001, s. 393–394 a tamní Tab. IX. 1)b., v prokomponovanější variantě s kadeřavými laločnatými okvětními lístky – např. Cisterciácký graduál z Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 114v aq. 1389 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 191, analogicky též Pierre Salmon: Les demandes faites per le roi Charles VI. (Genève, Bibliothèque publique et universitaire, fr. 165) f. 4r z r. 1412 z dílny Mistra maršála Boucicauta viz Sterling 1987, obr. na s. 367 a následně opětovně ve stylizované, ale nepravidelně komponované variantě – Hodinky Kateřiny de Clèves, vévodkyně z Geldernu (New York, Pierpont Morgan Library, M. 945) f. 107r ze 40. let 15. století z utrechtských dílen viz De Hamel 2004, obr. 149. K byzantským kořenům sledovaného motivu (Tab. IV. 1)e.2) viz Kubík 2008, s. 64 (tamní pozn. 81–82) a tamní Tab. I. 5)4.c.1–2. K Tab. IV. 1)e.3: motiv zastoupený v dílně činné pro Alžbětu Rejčku: Antifonář Alžběty Rejčky (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 90r, 98r z 1. desetiletí 14. století viz Brodský 2012, obr. 16, Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví – knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 1r (inic. Aspiciens), 28v z r. 1317, Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví – knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 44v, 58v, 104v aq. 1323, Lekcionář Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1772) f. 1r, 30r z r. 1316 viz tamtéž, obr. 413, Graduál Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1774) f. 11v aq. 1323, Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 43r, 102r aq. 1323 a mimo tento dílenský okruh následně též např. Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka

45

Viktor Kubík

palmet komponovaných z bočních trojlistů a středových devítidílných tvarů, které jsou rámovány do geometrických segmentů připomínajících šipky (Tab. IV. 1)e.4).55 Jde o variaci předešlého tapetového vzoru, časově typickou pro záalpské knižní malířství 1. třetiny 14. století (viz pozn. výše). Vedle uvedených plošných tapetových vzorů se v rámci této kategorie tvarosloví uplatňují i sestavy, které vykazují podstatně prostorovější a hybnější kvality. V tomto smyslu, poněkud archaičtěji působí ojedinělé kompozice iniciál z obrysových lišt přetáčených do pletenců s vnitřní plochou těla iniciály vyplněnou vidlicovitě utvářenou srostlicí (Tab. IV. 1)e.5), které lze ojediněle doložit v anglických dílnách kolem poloviny 13. století,56 ale jejich původ v románském tvarosloví umožňuje předpokládat užívání této konfigurace i mimo uvedené anglické prostředí. Naopak jednoznačně italizujícím dojmem působí kompozice iniciál z vnějších obrysových lišt, které svírají vlys vyplněný přisazovanými srostlicemi ze středové vějířovitě rozevřené palmety a dolních bočních okrajů přetáčených do podoby protáhlých trojlistých polopalmet (Tab. IV. 1)e.6), jaké lze doložit velmi často ve střední Evropě během 1. poloviny 14. století (v dílně činné pro Alžbětu Rejčku i v alpských zemích).57 Pozdně románská plastičnost a skladebná logika založená na přetáčení okrajů listů připomíná akantové listoví z italské iluminace 13. století,58 avšak výchozím vzorem pro tuto sestavu původně nemusely být pouze italské a byzantské vzory,59 ale i ornamentální rámy

55

56 57

58

59

46

Uniwersytecka, M 1134) f. 17r, 117r z r. 1381 ze slezské dílny písaře Petra viz Tabor 2008, obr. 163, 167. K Tab. IV. 1)e.4: např. Cisterciácký antifonář z Lubuše – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 401) f. 200v z let 1300–1320 ze slezských cisterciáckých dílen viz tamtéž, obr. 108. K Tab. IV. 1)e.5: Žaltář z opatství Wilton (London, Royal College of Physicians, s. sign.) f. 66v z doby kolem r. 1250 z dílen činných v Salisburry viz Rickert 1961, obr. 11. K Tab. IV. 1)e.6: např. Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 57r, 70v aq. 1323, Antifonář z Františkova musea (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 110v z 1. desetiletí 14. století z téže dílny, Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví – knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 89v aq. 1323 z téže dílny, Lekcionář Alžběty Rejčky z r. 1315 (Wien, ÖNB, cod. 1773) f. 51v z r. 1315 a mimo uvedenou dílnu i např. „Radecker Missale“ (Salzburg, Universitätsbibliothek, M III 48) z doby těsně před r. 1350 ze salcburských dílen viz Brucher 2000, s. 514 (kat. 253). Srov. Tab. IV. 1)e.6 s italským repertoárem široce rozevřených palmet s přetáčenými okraji viz Kubík 2008, např. tamní Tab. IV. 9)3.a.1 (1. polovina 13. století), nebo tamní Tab. V. 9)3.a (2. polovina 13. století). K byzantským předstupňům tohoto kompozičního principu viz tamtéž, tamní Tab. I. 11)4.d.3–5 (trojlisté kalichovité květinové srostlice se šroubovitě přetáčenými okraji) a také ve stylizované, ale kompozičně totožné sestavě – Byzantský evangeliář z Parmy


figurálních výjevů karolínských, následně z části též otonských a románských rukopisů.60 Tomu by nasvědčoval i výskyt těchto typů iniciál ve střední Evropě, kde se křížily italské a jimi prostředkované byzantské podněty s francouzskými a kde byly též dostupné příklady starší (před)románské produkce, tradičně vysoce hodnocené a hodné pozornosti i napodobování.61 Dosti pravděpodobně jde v případě těchto typů o využití rostlinného tvarosloví italo–byzantského původu, které je komponováno podle karolínských a románských schémat do květinových srostlic, následně přenesených do francouzských typů iniciál. Podstatně obtížněji lze hledat původ pro konstrukci těl iniciál z lišt rámujících vlys vyplněný rozvilinou, která může být komponována s vlnivě taženým stvolem vidlicovitě větveným do polopalmet (Tab. IV. 1)e.7a)62 nebo do závitnic (Tab. IV. 1)e.7b)63 – vč. detailů šroubovitě přetáčených listů v zá-

60

61

62

63

(Parma, Biblioteca Palatina, ms. Palat. Gr. 5) f. 90v z 2. poloviny 11. století z konstantinopolských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 196. Srov. Tab. IV. 1)e.6 s analogickými motivy rámů – jednak ve variantě s aditivně přisazovanými vějířovitými palmetami v Sakramentáři Karla Holého (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 1121) f. 6v ze 3. čtvrtiny 9. století viz Beckwith 1992, obr. 56 a za druhé, ve variantě s polopalmetami přisazenými hřbetem ke středové palmetě v Sakramentáři Jindřicha II. (Regensburg, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 4456) f. 15r z let 1002–1014 z řezenských dílen viz tamtéž, obr. 92. Ale též ve velmi blízké variantě i v tvarosloví románských rámů – např. Kodex vyšehradský (Praha, NK, XIV A 13) f. 2r, 8r z počátku 80. let 11. století viz Merhautová/Spunar 2006, obr. f. 2r, 8r. Orientačně k historizujícím citacím z karolínských až románských vzorů i v rámci lucemburského dvorského skriptoria 14. století viz Dvořák 1901, s. 45 pass., dále např. Matějček 1931, s. 286, Schmidt 1967, s. 282 pass., Krása 1984, s. 413, Irblich 1996, s. 107–111 (kat. 21: Evangeliář Jana z Opavy, Wien, ÖNB, cod. 1182, U. Jenni), Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 112 (kat. H. Hlaváčková). K variantám se zvlněným a vidlicovitě větveným stvolem do polopalmet viz Tab. IV. 1) e.7a: např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 412) f. 1r z doby končícího 13. století ze slezského skriptoria v Lubuši – Leubus viz Kloss 1942, obr. 39, ve zjednodušené podobě též v Antifonáři z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 187r ze 70. let 14. století z počínající pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v našich zemích kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století, následně dané schéma v původní podobě dokládá např. též Fragment antifonáře z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, Archiv – Rb 22/1) z konce 14. století ze severní Itálie viz Haidinger 1998, Taf. 69 – obr. 112 (kat. 104), případně Misál z Gettyho sbírky (Malibu, J. P. Getty Museum, Ms. Ludwig V.6) f. 110r z poloviny 20. let 15. století z vídeňského skriptoria (?) výrazně ovlivněného českým knižním malířstvím viz De Hamel 2004, obr. 188. K variantám se zvlněným stvolem větveným do závitnic viz Tab. IV. 1)e.7b: např. Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 173) f. 110r z 20. let 14. století z porýnských dílen v Kolíně, kde je toto schéma kombinováno s navazujícím typem (Tab. IV. 1)e.8) viz Plotzek 1998, obr. 440 a následně např. Antifonář pražských karmelitánů (Krakow, Archiwum Prowincji i Klasztoru Karmelitow Na Piasku, Nr. 12) 2.

47

Viktor Kubík

vitnicích,64 či jsou rozviliny konstruované pomocí přisazovaných esovitě stáčených stvolů – případně polopalmet (Tab. IV. 1)e.7c).65 Všechny tři možnosti se vyskytují souběžně, ve vzájemné alternaci i kombinaci, a to od konce 13. století,66 ale využívání těchto kompozičních schémat pokračuje i v průběhu 14. a 15. století – jen s použitím jiného listoví – podle dobových a místních preferencí.67 V rámci střední Evropy jde však o konfigurace zobecnělé a maximálně rozšířené zejména v době po r. 1400 – s výchozím ohniskem v produkci českých zemí mezi léty 1400–1420 (viz pozn. 64–67).

64

65

66

67

48

díl, pag. 145 z r. 1397 z dílny při P. Marii Sněžné v Praze (písař Leon a iluminátor Roman z okruhu dvorských malířů Václava IV. 80.–90. let) viz Brodský 2004, s. 65–69 (kat. 15) a nověji viz Brodský 2012, obr. 176, dále Graduál dominikánského kláštera (Wien, ÖNB, cod. s. n. 4642) f. 23v z doby kolem r. 1420 od Mistra Mandevillova cestopisu viz tamtéž, obr. 466, Antifonář (Wrocław, Archiwum Diocezjalne, Nr. 47) f. 75r z doby 1410–1420 z vratislavských dílen viz Kloss 1942, obr. 154, ale toto schéma v tělech iniciál pokračuje i později v 15. století – např. Vratislavský graduál (Wrocław, Archiwum Diocezjalne, Gr.) f. 1r, 14r, 108r, 135v z 50. let 15. století z vratislavských dílen viz tamtéž, obr. 278–281 a ještě později např. Kolínský antifonář (Praha, KNM, XII A 22) 1. díl, f. 176v z r. 1477 z dílny Valentina Noha z Hradce Králové viz Brodský 2012, obr. 483. V rámci tohoto typu (Tab. IV. 1)e.7b) se výjimečně objevují i sestavy, které zvlněný pohyb kombinují s náznakem prostorového šroubovitého přetáčení okrajů listů na způsob banderoly – např. Moralia papeže Řehoře (Herzogenburg, Stiftsbibliothek, cod. 94/II) f. 26r z konce 14. století z dílny Mistra Herzogenburských Moralii z lucemburského dvorského okruhu viz Brodský 2012, obr. 451 nebo Komentáře Mikuláše z Lyry (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 10) f. 1r z r. 1404 z klosterneuburských dílen ovlivněných českou iluminací viz Haidinger 1998, obr. 42 (kat. 38, Taf. 29) a ze stejné doby i Mariánské lekce a orace od Konráda z Haimburku v Brně (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 349) f. 122v z počátku 15. století z brněnských dílen (?) viz Chamonikola 1999, s. 486 (kat. 235, P. Černý). K variantám rozvilin s přisazovanými esovitě stáčenými stvoly či polopalmetami viz Tab. IV. 1)e.7c: jako předstupeň výsledného typu např. První díl Bible Václava IV. (Wien, ÖNB, cod. 2759) f. 2r (pravá část těla inic. D) z 80.–90. let 14. století nebo Druhý díl Bible Václava IV. (tamtéž cod. 2760) f. 1r z let 1391–1395 (?) z lucemburských dvorských dílen viz Brodský 2012, obr. 350, 29, k plně vyhraněným příkladům např. Hnězdenská Bible (Gniezno, Archiwum Archidiecezjalne, Ms. 142) f. 377r z r. 1414 z dílny Mistra hasenburského misálu viz Brodský 2004, s. 46–49 (kat. 8) a Brodský 2012, obr. 243, Misál Jana Strniště z Jablonné (Praha, KNM, XV A 8) f. 31v, 85v, 97v, 101r, 141r z doby kolem poloviny 1. desetiletí 15. století od Mistra Hasenburského misálu (jeho nejstarší dílo) viz Brodský 2000, s. 217 (kat. 199) a viz Brodský 2012, obr. 125–128, 130. Možná východiska pro základní sestavu (Tab. IV. 1)e.7a) lze hledat v byzantském repertoáru rámů viz Kubík 2008, tamní Tab. II. 4)2.c, zatímco paralelou pro typ Tab. IV. 1)e.7c jsou schémata bordur v jihoitalských a obecněji v byzantizujících vrstvách končícího 13. a 1. třetiny 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 3)4.a–b. Přesněji viz pozn. 63–66.


Dílčí typologicky zjednodušující variací předešlého rozvilinového typu jsou těla iniciál rámovaná lištami s vnitřní výplní z nad sebe různosměrně kladených výhonků zakončených zaostřenými trojlistými palmetami (Tab. IV. 1)e.8), které vycházejí ze systému výzdoby francouzských kaligrafických iniciál, ale s přenesením schématu do malovaného tvarosloví a z vnitřních polí do těl iniciál, přičemž výskyt tohoto druhu ornamentiky ve středoevropské iluminaci kulminuje v 1. polovině 14. století.68 Jde vlastně o zjednodušení kompozice, která se v západní Evropě v 1. polovině 14. století rozvíjela v malovaných iniciálách rámovaných lištami s vnitřní výplní z nepravidelně kladených zaostřených palmet (Tab. IV. 1)e.9).69 Typologicky příbuzné je rovněž schéma iniciál rámovaných lištami s vnitřní výplní v podobě přímé palmety – nejčastěji ze zaostřených či seříznutých listů (Tab. IV. 1) e.10a), které se kontinuálně vyskytuje v průběhu celého 14. a 1. polovině 15. století od zemí západní Evropy, přes Itálii až po střední Evropu.70 Ve středo68

69

70

K Tab. IV. 1)e.8: např. Antifonář z Hochrheimu (Vat. lat. 10771) f. 174v z doby po r. 1290 z jihoněmeckých dominikánských dílen viz Moser 1997, s. 226 (kat. KE 12), Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 173) f. 110r z 20. let 14. století z porýnských dílen v Kolíně, kde je toto schéma kombinována s předešlým typem (Tab. IV. 1)e.7b) viz Plotzek 1998, obr. 440 a z našich zemí např. Antifonář z Františkova musea (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 89v z 1. desetiletí 14. století z dílny činné pro Alžbětu Rejčku nebo později např. Traktát Tomáše Aquinského o Evangeliu sv. Matouše a Marka (Praha, KNM, XIII A 3) f. 196r z r. 1349 z dílny činné v Čechách a navazující na okruh kolem Sampsonova rukopisu viz Brodský 2000, obr. 155 (kat. 130, s. 152). K Tab. IV. 1)e.9: např. Žaltář Johna Tickhilla (New York, Public Library, Collection Spencer, ms. 26) f. 51r z 1. čtvrtiny 14. století z dílny v Nottinghamském hrabství viz Rickert 1961, obr. 29, Druhý díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XII A 19) f. 247r z počátku 70. let 14. století z dílny Bible ze Sadské – zjednodušující repertoár lucemburské dvorské dílny Liber viaticu a jejich pokračovatelů viz Brodský 2012, obr. 94. K Tab. IV. 1)e.10a: např. Lekcionář Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1772) f. 200r z r. 1316 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, Bible z jihoněmeckých dílen, f. 4v z doby kolem r. 1320 viz Moser 1997, s. 246 (kat. KE 30), List z cisterciáckého antifonáře (Paris, Bibliothèque nationale de France, Ad. 150H, PL. 51) z doby kolem r. 1320 z dílen v okolí Bodamského jezera viz tamtéž, s. 245 (kat. 29b), Misál z Laurenziany (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Edili 107) f. 22r z r. 1331 z dílny Maestra daddesco viz Fabbri/Tacconi 1997, obr. 56 (kat. 66) a během 30. let též v Perugii viz Caleca 1969, obr. 480 pass. a následně v dílčích upravených variantách se zvlněnou osou palmety – např. Liber viaticus Jana ze Středy (Praha, KNM, XIII A 12) f. 201r z počátku 60. let 14. století z lucemburského dvorského skriptoria viz Brodský 2012, obr. 168, Františkánský antifonář z Prahy (Praha, KNM, XV A 1) f. 41v z doby kolem r. 1380 z dílny navazující na dvorské lucemburské skriptorium a Misál probošta Mikuláše viz tamtéž, obr. 231, Misál z Jihlavy (Jihlava, SOkA, i. č. 694) f. 120r z 80. let 14. století viz tamtéž, obr. 199, Sborník magdeburského městského práva z Lehnice (=Blume der Magdeburger Recht, Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, Mil. II. 4) f. 3r z let 1386–1397 z lehnické slezské dílny Mikuláše Wurma viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 111–117 (kat. I.4.16: J. Gromadzki) a Tabor 2008, obr. 210, Bible z Vídeňské university

49

Viktor Kubík

evropské knižní malbě ale byla tato kompozice významně rozšířena a dále variována zejména v lucemburském dvorském skriptoriu od 60. let 14. století, a to jednak do varianty s dvojicí palmet směřujících ke středovému terči s rosetou či čtyřlistem (Tab. IV. 1)e.10b).71 Nebo za druhé, bylo tělo iniciály téže konstrukce výrazně překrýváno figurálním výjevem z vnitřního pole iniciály (Tab. IV. 1)e.11).72 Právě z českých dílen se motivy tohoto druhu následně kolem r. 1400 šíří do vedlejších zemí Koruny české i do Rakouska (viz pozn. 71–72). Podstatně širší okruh zasáhla skupina iniciál, jejichž těla rámují lišty a jeho výplně pokrývá listoví nasazené v pozici obalování těla iniciál, analogicky níže zmíněným rostlinným druhům iniciál.73 Typologicky, nikoliv však chronologicky, výchozím typem pro tuto podskupinu iniciál jsou výplně s polopalmetou většinou ze zaostřených či seříznutých tvarů, která je komponovaná v pozici obalování těla iniciály (Tab. IV. 1)e.12), což se ve středoevropské iluminaci vyskytuje od konce 13. do počátku 16. století.74 V ča-

71

72

73 74

50

(Wien, Universitätsbibliothek, ms. 506) f. 1r z r. 1392 z vídeňských dílen viz Haidinger 1998, obr. 37 (kat. 35), Saské právo z Vratislavi (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, rkp. Akc. 125/75) f. 14r z r. 1397 z lehnické slezské dílny Mikuláše Wurma viz Tabor 2008, obr. 235 (kat. na s. 231 pass.), Misál pasovské diecéze zv. Harrachovský (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, Nr. III.) f. 134r z let 1425–1430 z klosterneuburského skriptoria viz Haidinger 1998, obr. 66 (kat. 56). K Tab. IV. 1)e.10b: např. Orationale Arnesti (Praha, KNM, XIII C 12) f. 104r z doby před r. 1364 z lucemburské dvorské dílny viz Brodský 2012, obr. 189, Starý zákon (Praha, KNM, XV B 4) f. 295v z 1. poloviny 70. let 14. století z dílny Mistra Šternberských rukopisů (z okruhu Mistra Bible ze Sadské) viz Brodský 2000, s. 224–225 (kat. 204) a Brodský 2012, obr. 133, Německý překlad Heinricha von Mügeln Komentáře k žalmům od Mikuláše z Lyry (Wien, ÖNB, cod. 2783) f. 1r z doby kolem r. 1400–1410 z vídeňských dvorských dílen ovlivněných českým tvaroslovím viz Brucher 2000, s. 155 (kat. 260) nebo Německý komentář k evangeliím (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 4) f. 21r z doby kolem r. 1410 z dolnorakouských dílen ovlivněných tvaroslovím české iluminace viz Haidinger 1998, obr. 44 (kat. 39). K Tab. IV. 1)e.11: např. Orationale Arnesti (Praha, KNM, XIII C 12) f. 41v z doby před r. 1364 z lucemburského dvorského skriptoria viz Brodský 2000, obr. 187 (kat. 154, s. 178), Evangeliář Jana z Opavy (Wien, ÖNB, cod. 1182) f. 69r z r. 1368 z téže dílny viz Brodský 2012, obr. 429 a následně např. Bartolomeus de Urbino: Milleloquium sancti Augustini (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 23) f. 1r z let 1401–1402 z klosterneuburských dílen ovlivněných českou iluminací viz Haidinger 1998, obr. 40 (kat. 37), Klosterneuburský antifonář (tamtéž, CCl 68) f. 13r z let 1420–1424 z téže dílny viz Brucher 2000, s. 161 (kat. 264), Komentář Františka Retze k první kapitole knih Přísloví (tamtéž, CCl 57) f. 18r z r. 1432 z téže dílny viz Haidinger 1998, obr. 25 (kat. 57, s. 48). Následující typy Tab. 1)e.12–20 srov. s Tab. IV. 3)c.1–35 – viz níže. K Tab. IV. 1)e.12: např. Antifonář z Hochrheimu (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. 10772) f. 115v z doby po r. 1290 z hochrheimské dílny viz Moser 1997, s. 227 (kat.


sově sevřenějším úseku mezi končícím 13. a počínajícím 15. stoletím, ale v širokém okruhu od Itálie po střední Evropu, se uplatňuje varianta předešlého typu v podobě vnitřní výplně s dvojicí polopalmet obalujících tělo iniciály a vyrůstajících od středového prstence horizontálně přepásávajícího dřík litery (Tab. IV. 1)e.13).75 V obou uvedených případech jde o italizující varianty původního západního typu z 2. poloviny 13. století, který měl podobu těl iniciál sevřených lištou a vnitřní výplň s dvojicí přisazených (či srostlých) lancetových polopalmet komponovaných v pozici obalování (Tab. IV. 1) e.14),76 případně vnitřní výplň obsahovala protáhlou obalující polopalmetu, buď laločnatou s hmotnými či zdrobnělými obrysy (Tab. IV. 1)e.16),77 nebo

75

76

77

KE 13), Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, M. 1134) f. 127r z r. 1381 ze slezské dílny písaře Petra (zde ovšem v kombinaci dvou proti sobě přisazených obalujících polopalmet) viz Tabor 2008, obr. 168, Augustinus super psalmos (Praha, KNM, XII B 8) f. 2v z počátku 15. století z české dílny Mistra Pavlových epištol (následníka Mistra Antifonáře z Vorau) viz Brodský 2000, s. 131 (kat. 105), Brodský 2012, obr. 270, Švábské zrcadlo z Vídně (Wien, ÖNB, cod. 2780) f. 10r z r. 1423 z dílny Mistra Michaela viz Brucher 2000, s. 525 (kat. 265) a Antifonář – responsorial ze Salemu (Heidelberg, Universitätsbibliothek, cod. Sal. XI.6) f. 1r z let 1478–1509 ze salemské dílny viz Moser 1997, s. 363 (kat. VA 8). K Tab. IV. 1)e.13: k italským analogiím od konce 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI.1)2.b.5: např. Avril 1984b, kat. 163, f. 1v z konce 13. století z Říma a k záalpským paralelám – Lancelotův kodex z Amiensu (Bonn, Universitätsbibliothek, cod. S.526) f. 1r z r. 1286 z amienských dílen viz De Hamel 2004, obr. 126, vyříznutý list z antifonáře z Hochrheimu (München, Staatliche Graphische Sammlung, Inv. Nr. 40230) z doby kolem r. 1300 z Hochrheimu viz Moser 1997, kat. KE 14c, Německý překlad Heinricha von Mügeln Komentáře k žalmům od Mikuláše z Lyry (Wien, ÖNB, cod. 2783) f. 1r z doby kolem r. 1400–1410 z vídeňských dvorských dílen ovlivněných českým tvaroslovím viz Brucher 2000, s. 155 (kat. 260). K Tab. IV. 1)e.14: např. Bible Douce 48 (Oxford, Bodleian Library, ms. Douce 48) f. 76v z 2. poloviny 13. století z pařížských dílen (konkrétně tzv. „Guines atelier“) viz Branner 1977, obr. VII, ve variantní podobě též Mater verborum (Praha, KNM, X A 11) f. 141r z 2. čtvrtiny 13. století z české benediktinské dílny viz Brodský 2012, obr. 215, Žaltář z Gentu (Oxford, Bodleian Library, ms. Douce 5–6) f. 66v z let 1320–1330 z gentských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 151, Hodinky z Kolína nad Rýnem (Nijmegen, Universiteitsbibliotheek, HS 292) f. 117r z 15. století z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Huisman 1997, obr. 91 (kat. s. 324–329), Hodinky (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. Rossiano 119) f. 6r z doby kolem poloviny 15. století z orleánských dílen viz König 1982, Taf. 149 – obr. 294, Hodinky (New York, Pierpont Morgan Library, M. 190) f. 47r z doby po r. 1450 z téže dílny viz tamtéž, Taf. 128 – obr. 252. K Tab. IV. 1)e.16: a k tradičnější variantě s hmotnými obrysy laloků viz např. Žaltář z dílny Viléma de Brailes (Oxford, New College, ms. 322) f. 41v ze 2. čtvrtiny 13. století z uvedené dílny W. de Brailes viz Rickert 1961, obr. 9, Breviloquium od sv. Bonaventury (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 13102) f. 111r z konce 13. století z řezenské dílny viz Mütherich 1987, obr. 140 (kat. 70, s. 88). A v mladší variantě se zdrobnělými obrysy laloků viz např. Decretum Gratiani z Tours (Tours, Bibliothèque municipale, ms.

51

Viktor Kubík

polopalmetou se seříznutými okraji (Tab. IV. 1)e.15), což je časté zejména v anglických rukopisech 14. a 15. století.78 Anebo jsou ve vnitřních výplních použity kadeřavé typy polopalmet (Tab. IV. 1)e.17),79 jejich složitější varianty

78

79

52

558) f. 1r z doby před r. 1288 z dílny Mistra Honoré viz Sterling 1987, obr. 11, Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 104r aq. 1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, následně např. Hodinky z Lyonu (Lyon, Bibliothèque municipale, ms. 5140) f. 108r z poloviny 40. let 15. století z dílny Mistra Rohanovských hodinek viz König 1982, Taf. 88 – obr. 180 (kat. s. 172–173), Hodinky z Grenoblu (Grenoble, Bibliothèque municipale, ms. 1007) f. 80r z doby kolem poloviny 15. století z dílen činných v Angers (Mistr Jany de Laval) viz tamtéž, Taf. 88 – obr. 181 (kat. s. 163), Rotshildovy hodinky z Paříže (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. Rotshild 2534) f. 132v z doby kolem r. 1450 z dílen činných v Poitiers viz tamtéž, Taf. 125 – obr. 246 (kat. s. 225–231) nebo např. Hodinky z Tours (Tours, Bibliothèque municipale, ms. 217) f. 49r z poloviny 50. let 15. století z dílen činných v Angers viz tamtéž, Taf. 125 – obr. 246 (kat. s. 237). K Tab. IV. 1)e.15: např. Žaltář rodu St. Omer de Mulbarton (London, British Museum, Add. 39810) f. 57v z doby kolem r. 1330 z dílny činné v Norfolku viz Rickert 1961, obr. 31, Francouzský překlad Tita Livia od Pierra Bersuira (Paris, Bibliothèque de St. Geneviève, ms. 777) f. 316r ze 70. let 14. století z pařížských dvorských dílen činných pro Karla V. viz De Hamel 2004, obr. 140, ve střední Evropě např. Misál z Vídeňského Nového Města (Wien, ÖNB, cod. 1790) f. 16r z let 1383–1384 z dolnorakouských dílen (Wiener Neustadt) viz Brucher 2000, s. 518 (kat. 258) a následně též Chauserův Román o růži z Glasgowa (Glasgow, University Library, MS. Hunter 409) f. 57v z doby kolem poloviny 15. století z anglických dílen viz De Hamel 2004, obr. 138. K Tab. IV. 1)e.17: např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 412) f. 1r (levá část těla inic. Aleluia), f. 95r z 90. let 13. století ze skriptoria v Lubuši – Leubus viz Kloss 1942, obr. 39–40, Vyříznutá miniatura z Norimberského graduálu (Malibu, J. P. Getty Museum, 85.MS.77) z doby kolem r. 1300 z dílen činných v Hochrheimu viz Moser 1987, s. 226 (kat. KE 11b), Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 121r z r. 1317, Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 57v aq. 1323 z téže dílny, Kapitulář Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1835) f. 23r aq. 1323 z téže dílny. Dále ve variantě s dvojdílně laločnatou kadeřavou polopalmetou z akantů se zvlněnými okraji – např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA) – sv. č. 85, f. 15r, 58v, 204r, 262r (s alternací trojdílných a dvojdílných částí obrysů polopalmety), 218r, 236r, svazek č. 84, f. 9v (s překrýváním těla iniciály figurálním výjevem Kamenování sv. Štěpána), 52r, 102v, 160v, 217v, 280r ze 70. let 14. století z pozdní fáze církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Kubík 2001, s. 412 pass. a tamní Tab. IV. 3)h. Dále ve variantě mezi ostře seříznutými a prohýbanými kadeřavými polopalmetami typické pro Anglii – např. Hodinky Marie de Bohun (Copenhagen, Royal Library, ms. Thott 547) f. 6v ze 70. let 14. století z londýnských dílen viz Rickert 1961, obr. 39, též Druhý díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XII A 19) f. 197v (levá část těla inic. Verba), f. 234v (levá část inic. A) z počátku 70. let 14. století z dílny Mistra Bible ze Sadské napodobující lucemburské skriptorium viz Brodský 2012, obr. 90, analogicky též Sanctorale Bernardi Guidonis (Praha, KNM, XV A 12) f. 19r z konce 14. století z české dílny z okruhu české dílny Mistra Pavlových epištol viz Brodský 2000, obr. 240 (kat. 202, s. 220), Misál z Olomouce (Olomouc, Vědecká knihovna, M.III.9) f. 172v – doplněk z 15. století viz Fototéka ÚDU AV ČR.


se zdůrazněným středem (Tab. IV. 1)e.18)80 či dvojice vidlicovitě přisazovaných polopalmet (Tab. IV. 1)e.19)81 a jejich hybnější variace s přetáčenými vrcholy listů (Tab. IV. 1)e.20).82 Právě poslední jmenovaná varianta má svůj původ v lucemburské dvorské dílně Liber viaticu (od počátku 60. let 14. 80

81

82

K Tab. IV. 1)e.18: k příkladům kadeřavých polopalmet se zdůrazněným středem laločnatou palmetou: např. Vyříznutá iniciála z jihoněmecké oblasti z doby kolem r. 1320 viz Moser 1997, s. 242 (kat. KE 26c), Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 173) f. 92v, 114v, 122v, 127v z 20. let 14. století z porýnských dílen v Kolíně viz Plotzek 1998, s. 441–442 (kat. 89), Druhý díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XII A 19) f. 225r, 234v (pravá část inic. A) z počátku 70. let 14. století viz Brodský 2012, obr. 92–93 a analogicky i Třetí díl Bible ze Sadské (tamtéž, XIII A 10) f. 139v (levá část těla iniciály), 216v (pravá část těla iniciály), 303r viz Brodský 2012, obr. 101–103. A ve variantě se středem polopalmety v podobě dvojice přisazených přetáčených listů – např. Johannes Friburgensis: Summa confessorum (Praha, KNM, XVI B 7) f. 3r ze 2. čtvrtiny 14. století z Francie viz Brodský 2000, obr. 278 (kat. 235, s. 252). Ve variantě se středem polopalmety v podobě trojlistu – např. Kronika česká (Praha, APH, KK G 5) f. 1r z doby před r. 1353 z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 338, Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 150) f. 187r, 192v, 194v z doby kolem r. 1360 z porýnských dílen v Kolíně viz Plotzek 1998, kat. 90, s. 443–444, Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 227v, 245r ze 70. let 14. století z pozdní fáze církevního skriptoria činného v Čechách kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století viz Kubík 2001, s. 412 pass. a tamní Tab. IV. 3) h., nebo v alternaci se člunkovitě přetáčeným středem – např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 170r, 195r ze 70. let 14. století viz tamtéž, s. 412 pass. a tamní Tab. IV. 3)j–n., Třetí díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XIII A 10) f. 22v z počátku 70. let 14. století z dílny mistra Bible ze Sadské – zjednodušující repertoár lucemburských dvorských rukopisů (od Liber viaticu dále) viz Brodský 2012, obr. 98, Cisterciácký graduál z Jindřichova – Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 167r aq. 1389 ze slezské dílny viz Tabor 2008, obr. 194 (kat. s. 283 pass.), Bible písaře Johánka ze Střílek (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO. 4) f. 19r z r. 1385 viz Brodský 2012, obr. 205. K Tab. IV. 1)e.19: např. Misál ze Sadské (Praha, KNM, XVI B 8) f. 20r z 60. let 14. století z dílny činné v Čechách v rámci církevního skriptoria (pokračovatelé Mistra křižovnického brevíře) viz Brodský 2000, obr. 280 (kat. 236, s. 253). K Tab. IV. 1)e.20: např. Liber viaticus Jana ze Středy (Praha, KNM, XIII A 12) f. 24r, 38r, 33v, 43v, 171v, 269r, 268v z let 1361–1362 z lucemburských dvorských dílen (Mistr Liber viaticu) viz Krofta 1940, obr. 6–9, 36, 40, Brodský 2012, obr. 261, Orationale Arnesti (Praha, KNM, XIII C 12) z doby před r. 1364 z téže dílny (Mistr Misálu Arnošta z Pardubic) viz Stejskal 1978, obr. 46 a monograficky Brodský 2000, s. 178 (kat. 154), Třetí díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XIII A 10) f. 48v z počátku 70. let 14. století z dílny Mistra Bible ze Sadské zjednodušujícího vzory lucemburského dvorského skriptoria viz Brodský 2000, obr. 162 (kat. 135) a Brodský 2012, obr. 99, Opatovický brevíř (Krakow, Archiwum i Biblioteka Kralowskiej Kapituly Katedralnej, s.s.) f. 38r ze 70. let 14. století z české dílny navazující na lucemburské dvorské iluminátory 60. let a reagující na Mistra Bible ze Sadské viz Brodský 2004, s. 54–58 (kat. 12) a Brodský 2012, obr. 268, dále Vratislavský antifonář (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, M. 1244) f. 112r z r. 1387 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 176 (kat. s. 284) a Německý překlad Durrandova Rationale divinorum z Vídně (Wien, ÖNB, cod. 2765) f. 310r z let 1406–1410 z vídeňských dvorských dílen ovlivněných českou knižní malbou viz Brucher 2000, s. 519 (kat. 259)

53

Viktor Kubík

století), odkud se dále šířila (viz pozn. výše). Obecně lze říci, že mírou stylizace je možné odlišit u tohoto druhu iniciál jeho původ – západní jsou stylizovanější a abstraktnější (trvale od 13. do 15. století), zatímco italizující (vč. jejich variant ve střední Evropě) vykazují větší plastičnost a tendenci k naturalističtějším efektům modelace i hybnosti tvarů. Následující skupina typologických prostředků představuje v rámci této kategorie spíše okrajové formy, ale zároveň prostorově a pohybově nejnáročnější repertoár, z nějž část může být zároveň dílčí pomůckou k dataci a lokalizaci vzniku iluminací. V tomto smyslu lze považovat za geograficky, datačně a z části i dílensky příznačné sestavy iniciál z lišt rámujících tvar litery s vnitřní výplní v podobě paralelně diagonálně kladených zavíjených výhonků (Tab. IV. 1)e.21),83 stejně jako kompozice vnitřních výplní s tordovitě stáčenými palmetami do lambrekýnu (Tab. IV. 1)e.22)84 či jejich variace v podobě dvojice šroubovitě přetáčených polopalmet, z nichž každá je nasazena na protilehlém okraji těla iniciály (Tab. IV. 1)e.23).85 Jde o repertoár, jehož

83

84

85

54

nebo Misál Mikuláše z Nisy (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, inv. 7564) f. 7r z let 1410–1415 z dílny Mikuláše z Nisy viz Kloss 1942, obr. 153 (kat. s. 185). K Tab. IV. 1)e.21: např. Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 143v z r. 1317 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku nebo např. Antifonář z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 65–68) sv. CCl 67, f. 43v z let 1420–1424 z klosterneuburského skriptoria viz Haidinger 1998, obr. 32 (kat. 43). K Tab. IV. 1)e.22: např. Misál pražský (Praha, KNM, XVIII E 16) f. 16v, 252v z doby před r. 1365 z dílny Mistra Bible ze Sadské, který zjednodušuje tvarosloví lucemburského dvorského skriptoria (Mistra Liber viaticu) viz Brodský 2000, obr. 335 (kat. 285, s. 305) a Brodský 2012, obr. 18, ve zjednodušené podobě též zlomek Brevíře z KNM (Praha, KNM, 1 D a 1/7b) ze 70. let 14. století z podprůměrných českých dílen viz Brodský 2000, obr. 356 (kat. 304, s. 321) a v kvalitnější podobě, ale rovněž s příznakem dílčího nepochopení prostorově rafinované sestavy – Starý zákon ze Záhřebu (Zagreb, Nadpiskupija Zagrebačka – Biblioteca Metropolitana, MR. 156) z 90. let 14. století z pražské dvorské lucemburské dílny viz Takács 2006, s. 596 (kat. 7.33) a v kvalitní i prostorově logické podobě – např. Žaltář a hodinky vévody z Bedfordu (London, British Museum, Add. 42131) f. 183r z 1. čtvrtiny 15. století z londýnské dílny písaře Hermanna viz Rickert 1961, obr. 54 a z téže dílny ve variantě z laločnatých palmet – např. Brevíř arcibiskupa Chichele (London, Lambeth Palace Library, ms. 69) f. 1r z počátku 15. století též signován písařem Hermannem viz tamtéž, obr. 52 a analogicky s obdobnými laločnatými palmetami ve výplních i např. Hodinky Sarum (Cambridge, Trinity College, ms. B.2.7) f. 38r z počátku 15. století ze skriptorií v severní Anglii viz tamtéž, obr. 55 a později i např. Misál z jižní Moravy (Praha, Strahovská knihovna, DG III 14) f. 19v z r. 1483 z jihomoravských dílen viz Chamonikola 1999, obr. s. 510 (kat. 252: P. Černý). K Tab. IV. 1)e.23: např. Třetí díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XIII A 10) f. 22v (pravá strana těla iniciály), 139v (pravá strana těla iniciály), 261v (levá strana iniciály) z počátku 70. let 14. století z dílny mistra Bible ze Sadské – zjednodušujíc repertoár lucemburských


četnost výskytu od 70. let 14. století stoupá zejména v českých dílnách svázaných s lucemburským dvorem (např. dílna Mistra Bible ze Sadské), od 80. let se šíří do vedlejších zemí Koruny české (zejména do Slezska) a následně kolem r. 1400 významně proniká do sousedních zemí (Rakouska a Bavor), opět i spolu s dalším tvaroslovím lucemburských dílen (viz pozn. 83–85). Podobného druhu je o málo mladší sestava kombinující ve výplních těl inicidvorských dílen (od Liber viaticu dále) viz Brodský 2012, obr. 98, 101–102, týž princip s využitím trojlistů dokládá i První díl Bible ze Sadské (tamtéž, KNM, XIII A 8) f. 1r (s pomocí laločnatých trojlistů), 55r, 95v, 125r a 164v (s trojlisty kombinující laločnaté a zaostřené tvary) z počátku 70. let viz tamtéž, obr. 77–79, 75 a 80, monograficky viz Brodský 2000, s. 155 pass. (kat. 135), analogicky i Druhý díl Bible ze Sadské (tamtéž, KNM, XII A 19) f. 2v (levá část iniciály), 26v (levá část iniciály s využitím palmet), 127r (pravá část iniciály), 187v (pravá část iniciály) z počátku 70. let viz Brodský 2012, obr. 83–84, 87, 89, následně se táž sestava objevuje i v Pontifikálu Albrechta ze Šternberka (Praha, Strahovská knihovna, DG I 19) f. 50v (pravá část iniciály) z r. 1376 z dílny Mistra Šternberských rukopisů viz tamtéž, obr. 432, Expositio beati Ambrosii super beati Immaculati (Praha, KNM, XV A 7) f. 1r z doby kolem r. 1380 z českých dílen viz tamtéž, obr. 269, Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, M. 1134) f. 7r z r. 1381 ze slezské dílny písaře Petra viz Tabor 2008, obr. 162, Vratislavský antifonář (tamtéž, M. 1244) f. 27r, 68r z r. 1387 ze slezských dílen viz tamtéž, obr. 172–173, Graduál z cisterciáckého kláštera v Jindřichově – Henryków (tamtéž, I F 416) f. 13r z 80. let 14. století ze slezských dílen viz Kloss 1942, obr. 96 a nověji viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 87 (kat. I.3.1: J. Gromadzki), Bible Kunše oltářníka (Praha, KNM, Nostická knihovna, Ms. F.1) f. 323r, 326r, 329v z r. 1389 z české dílny navazující na Liber viaticus i Mistra křižovnického brevíře viz Brodský 2012, obr. 40–42, dále Misál Václava z Radče (Praha, APH, KK P 5) f. 85v z 90. let 14. století z dvorské lucemburské dílny viz tamtéž, obr. 440, Misál z Gerasu (Wien, ÖNB, cod. s.n.3516) f. 230r z r. 1391 z okruhu lucemburských dvorských dílen viz tamtéž, obr. 267, Brevíř probošta Jana z Roudnice (Praha, KNM, XIII C 1) f. 88r z doby kolem r. 1394 viz tamtéž, obr. 140, Mariánské hodinky z KNM (tamtéž, KNM, V H 36) f. 42r z 1. poloviny 90. let 14. století viz tamtéž, obr. 142, Vita Caroli (Wien, ÖNB, cod. 619) f. 38r z r. 1396 z českých dílen viz tamtéž, obr. 334, Bible písaře Veny v Oxfordu (Oxford, Bodleian Library, ms. Rawl. G.161) f. 426r z r. 1399 z dílny písaře Veny (pokračovatel z okruhu Bible ze Sadské a Mistra Šternberských rukopisů) viz De Hamel 2004, obr. 207, Misál z dílny Petra Krügera (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 14045) f. 42r z r. 1406 z řezenské dílny P. Krügera viz Mütherich 1987, obr. 59 (kat. 82, s. 100–101), Sborník básní a písní Huga z Monfortu (Heidelberg, Universitätsbibliothek, cod. pal. Germ. 329) f. 35r z doby po r. 1414 ze štýrských dílen (?) viz Moser 1997, s. 374 (kat. KR 11), Brevíř z Pasovska (Praha, KNM, XII G 18) f. 25r z doby kolem r. 1420 z pasovských dílen viz Brodský 2000, obr. 153 (kat. 128, s. 150), Sborník kanonických textů od Dina de Mugello a Johanna Andrey (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 121) f. 41r z let 1423–1424 z vídeňské dílny písaře jménem „Petrus de Lebeta“ viz Haidinger 1998, obr. 22 (kat. 45, s. 40), dále v podobě ne příliš pochopené viz Misál „E“ z Bratislavy (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 218) f. 125r z 20. let 15. století z dílny Mistra Michaela viz Takács 2006, s. 617 (kat. 7.57) a v podobě logické konstrukčně, ale zjednodušené kompozičně – např. Bernardus Parmensis: Casus Longi (Zeitz, Stiftsbibliothek, 2.DHB.Ms. chart. 36) f. 33r z let 1438–1439 z vídeňských dílen viz John 2009, s. 51 (kat. 13).

55

Viktor Kubík

ál rozvilinovou osnovu zmíněnou výše (ad Tab. IV. 1)e.7b) s přešlým motivem přetáčení listů do banderoly (viz Tab. IV. 1)e.22) do výsledné prostorové a hybné kompozice ze šroubovitě přetáčených a rozvilinově komponovaných polopalmet (Tab. IV. 1)e.24).86 Podle druhu použitých polopalmet lze vysledovat různé varianty této kompozice (Tab. IV. 1)e.24), které se objevují od 1. desetiletí 15. století v českých zemích,87 odkud se patrně dále šíří (do vedlejších korunních zemí i do zahraničí).88 A v proměnách druhů 86

87

88

56

K vzorovým typům Tab. IV. 1)e.24: např. Misál Jana Strniště z Jablonné (Praha, KNM, XV A 8) f. 26v z poloviny 1. desetiletí 15. století od Mistra Hasenburského misálu (jeho nejstarší dílo) viz Brodský 2012, obr. 124 a monograficky viz Brodský 2000, s. 217 (kat. 199), Olomoucký misál (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 586) f. 3r z počátku 15. století z moravských dílen viz Brodský 2012, obr. 204, První díl Vesperale a Matutinale (Zittau, Christian–Weise Bibliothek – Wissenschaftlicher Altbestand, A.I.) f. 1r, 73v, 106v, 114v, 420r, 443v z 2. desetiletí 15. století (po r. 1411) z dílny Mistra hasenburského misálu (Wien, ÖNB, cod. 1409) viz Krása 1984, s. 431–432 a Brodský 2012, obr. 6, 214, 148, 165, 272, 264, Hnězdenská Bible (Gniezno, Archiwum Archidiecezjalne, ms. 142) f. 446v z r. 1414 z téže dílny viz Brodský 2012, obr. 166 a monograficky viz Brodský 2004, s. 46–49 (kat. 8), Petrus de Crescentiis: Ruralium commodorum libri decem (Praha, NK, VII C 8) f. 11v z r. 1417 viz Brodský 2012, obr. 392, Kniha lučních prací z Gdaňsku (Gdansk, Archiwum Panstwowe, 369.1/126) p. 5, 87 z r. 1421 z dílny v Elblagu od českého iluminátora z dílny Mistra Geronského martyrologia viz Brodský 2012, obr. 289, 393 a monograficky viz Brodský 2004, s. 37–38 (kat. 2). K variantám vzorového typu Tab. IV. 1)e.24: např. v provedení pomocí laločnatých kadeřavých listů – Pražský misál (Praha, KNM, XVI A 13) f. 212v, 227v z doby po r. 1410 z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 141,468 nebo ve variantě zpravidelňující prostorovou skladbu listoví – např. Misál brněnský (Brno, AMB, SK č.8/10) f. 8r z doby kolem r. 1413 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 484 (kat. 234: P. Černý). Ve variantě zjednodušující prostorovost skladby, ale s původním druhem akantu – Druhý díl Vesperale a Matutinale (Zittau, Christian–Weise Bibliothek – Wissenschaftlicher Altbestand, A.VI.) f. 124v z 2. desetiletí 15. století (po r. 1411) z dílny Mistra hasenburského misálu (Wien, ÖNB, cod. 1844) viz Brodský 2012, obr. 54. Ve variantě ze zaostřených trojlistů – např. Žaltář z okruhu Mistra Hasenburského misálu (Praha, KNM, XII C 12) f. 167v z r. 1412 z dílny navazující na pozdní tvorbu Mistra Hasenburského misálu, analogicky k Mistru Brevíře Beneše z Valdštejna (např. k Misálu svatovítskému v Pommersfelden) viz Brodský 2000, obr. 140 (kat. 116). Ve variantě ze zaostřeného listoví – např. Antifonář z Vratislavi (Wrocław, Archiwum Diocezjalne, N. 47) f. 106r z 2. desetiletí 15. století z vratislavských dílen viz Kloss 1942. Ve variantě s akantem se seříznutými okraji – Zlomek Sedleckého antifonáře z Budapešti (Budapest, Szépmüvészeti Múzeum, 3106) z r. 1414 od Mistra Geronského Martyrologia viz Brodský 2012, obr. 463, Zlomek Sedleckého antifonáře z Prahy (Praha, KNM, 1 Da 1/7a) viz tamtéž, obr. 187, Misál z Brna (Brno, AMB, SK č. 21/11) f. 19r (pravá část iniciály) z let 1415–1420 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 487 (kat. 236: P. Černý). K příkladům následného šíření vzorového typu Tab. IV. 1)e.24 do vedlejších zemí Koruny české a do sousedních zemí – např. Kniha městského práva z Hlubčic – Leobschütz (aq. 1945 Leobschütz, Museum, pq. 1945 Opole, Archiwum Panstwowe, Akta miasta Glubczice 208) f. 6r, 10v, 18r, 110v (i s doplněním žerdi do středu výplně, kolem níž se listoví


akantů přetrvají nejen celé 15. století, ale přesáhnou do počátků 16. století (a to ve variantách s kadeřavými laločnatými listy,89 se zaostřenými kade-

89

ovíjí), 141r, aj. z r. 1421 z dílny Jana z Žitavy viz Kloss 1942, obr. 193–197 a analogicky i v dalších rukopisech z této dílny viz tamtéž, obr. 189–191, 206–208, jako např. Hymnarium z vratislavského kláštera klarisek (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 430) f. 1r z let 1415–1420 z dílny Jana ze Žitavy viz tamtéž, obr. 170 a nověji viz Niedzielenko/ Vlnas 2006, s. 89–90 (kat. I.3.3: J. Gromadzki), Misál augustiniánů kanovníků z Hlohova (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 342) f. f. 7r z r. 1421 z dílny Jana z Žitavy a písaře Martina z Roudnice činného ve Slezsku viz Kloss 1942, obr. 202 a nověji Niedzielenko / Vlnas 2006, s. 91 (kat. I.3.5: J. Gromadzki), Misál brněnský č. 7 (Brno, AMB, SK č. 7) f. 8r, 92v, 205v z doby před r. 1423 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 492–493 (kat. 240: P. Černý), Antifonář Zbigniewa Olesznického (Krakov, Archiwum i Biblioteka Krakovskej Kapituly Katedralnej, KP 47) f. 242v z r. 1425 z krakovské dílny Mistra Bible Hutterů (následníci Antverpské Bible, z nichž se část vrátila do Čech po 1436 – Žaltář Hanuše z Kolovrat a Šellenberská Bible) viz Brodský 2012, obr. 186, monograficky viz Brodský 2004, s. 61–64 (kat. 14), Misál „E“ z Bratislavy (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 218) z 20. let 15. století z dílny Mistra Michaela viz Takács 2006, s. 618 (kat. 7.57), Brněnský misál č. 6 (Brno, AMB, SK č. 6) f. 196v, 244r z doby před r. 1435 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 495 (kat. 241: P. Černý), Sbírka brněnského městského práva písaře Václava z Jihlavy (Brno, AMB, Sbírka rukopisů, rkp. 5) f. 2r z r. 1446 z brněnské městské dílny písaře Václava z Jihlavy viz tamtéž, s. 499 (kat. 244: P. Černý), Antifonář z kartuziánského kláštera v Králově Poli (Wien, ÖNB, cod. 1775) f. 109v z let 1460–1464 z brněnských dílen viz tamtéž, s. 501 (kat. 245: P. Černý). K následným variacím typu Tab. IV. 1)e.24 během 15. století a počátků 16. století – ve variantě s kadeřavými laločnatými akanty – např. v souvislosti s šířením vzorového typu již zmíněný Antifonář Zbigniewa Olesznického (Krakov, Archiwum i Biblioteka Krakovskej Kapituly Katedralnej, KP 47) f. 241v z r. 1425 z krakovské dílny Mistra Bible Hutterů (následníci Antverpské Bible, z nichž se část vrátila do Čech po 1436 – Žaltář Hanuše z Kolovrat a Šellenberská Bible) viz Brodský 2012, obr. 162, monograficky viz Brodský 2004, s. 61–64 (kat. 14), Misál z dílny Petra Krügera (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 14045) f. 55v, 127v z r. 1406 z řezenské dílny P. Krügera viz Kloss 1942, obr. 158, 160, Ottheinrichsbibel (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 8010/1.2) f. 10r z 2. poloviny 20. let 15. století z řezenské dílny pojmenované dle tohoto rukopisu viz Mütherich 1987, obr. 64 (kat. 91, s. 104–105), Ulrich von Albeck: Promptuarium iuris (Graz, Universitätsbibliothek, cod. 23/I) f. 1r z r. 1429 z dílny Mistra Michaela viz Brucher 2000, s. 157 (kat. 268), Bible z Vratislavi (Wrocław, Miejska Biblioteka Publiczna, R.162) f. 3r z let 1430–1435 z vratislavské dílny (Mister der Bankschen Bibel) viz Kloss 1942, obr. 210, Žaltář Hanuše z Kolovrat (Praha, NK, Osek 71) f. 2v z r. 1438 od Mistra Žaltáře Hanuše z Kolovrat viz Brodský 2012, obr. 475, Žaltář z Kaloče (Kalocsa, Érseki Könyvtár, cod. lat. 382) z r. 1438 z pražských dílen (okruh Mistra Žaltáře Hanuše z Kolovrat) viz Takács 2006, s. 599 (kat. 7.36), Fragment misálu z Bratislavy (Kremnica, Štátny archiv, bez sign.) z let 1420–1440 z bratislavských dílen viz tamtéž, s. 615 (kat. 7.54), list z antifonáře (Nürnberg, Germanisches Nationalmuseum, inv. 234) z 2. poloviny 15. století z jihozápadního Německa viz Bredt 1903, obr. XVb, Učebnice latinské gramatiky pro Fridricha I. kurfiřta falckého (Heidelberg, Palatina, cod. Pal. Lat. 1811) f. 107r ze 2. třetiny 15. století z dvorského falckého skriptoria („středorýnský styl“) viz Mittler/Trost / Weiss 1986, obr. 141 (kat. E.1.4, s. 192 pass.), vyříznutý list z Bible ze soukromé sbírky, z r. 1464 z mohučských či augšpurských dílen viz Günther 1994, s. 272 (kat. s. 271–274),

57

Viktor Kubík

řavými akanty,90 v kombinaci laločnatých a zaostřených obrysů akantového

90

58

Misál vdovy Rosenthalové (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, clm. 219) f. 24r z r. 1488 z bratislavských dílen viz Buran 2003, obr. 471 na s. 521. K variantám typu Tab. IV. 1)e.24 se zaostřenými kadeřavými akanty – např. Brevíř ostřihomského arcibiskupa Georga Pálóciho (Salzburg, Universitätsbibliothek, cod. M II 11) z doby kolem r. 1430 z dílen činných v Ostřihomi viz Takács 2006, s. 419 (kat. 4.142), Suma teologická Tomáše Aquinského (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 13401) f. 1r z r. 1436 od Mistra sv. Matouše z řezenské dílny Ottheinrichsbibel viz Mütherich 1987, obr. 70 (kat. 92), Antifonář z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 65–68) sv. CCl 65, f. 302r z let 1420–1424 z klosterneuburského skriptoria viz Haidinger 1998, obr. 37 (kat. 43), Antiphonarium Strigoniense (Eszergom, Föszékesegyházi Könyvtár, Ms. I.3c) 3. část rkp. ze 40. let 15. století z ostřihomských dílen viz Takács 2006, s. 628 (kat. 7.69), Rationale divinorum od Guglielma Duranda (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Inv. d. 204) f. 1r – tisk v dílně Johanna Fusta a Petra Schöffera z r. 1459 iluminovaný následně v Mohuči viz Plotzek 1997, obr. 249 (kat. s. 247–251), Graduál ze Salemu, f. 120r z r. 1463 ze salemských dílen viz Moser 1997, s. 362 (kat. VA 7), Sborník německých spisů Nikolase Dinkelsbühla a Thomase Peutnera (Wien, ÖNB, cod. 2828) f. 13v z r. 1464 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, kat. 246, Brněnský misál č. 9/5 (Brno, AMB, SK č. 9/5) f. 5r, 114r ze 60. let 15. století z brněnských dílen viz tamtéž, s. 503–504 (kat. 247: P. Černý), Antifonář brněnských kartuziánů (Wien, ÖNB, cod. 1775) f. 102r z let 1460–1463 z brněnské dílny viz Brodský 2012, obr. 480, Graduál z Heidelbergu (Heidelberg, Universitätsbibliothek, VA 7) z r. 1463 z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, s. 28, Misál z kláštera sv. Vincence ve Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 361) f. 7v, 26v, 37v, 66v, 70v, 97v z r. 1472 z vratislavských dílen viz Kloss 1942, obr. 241–243, 245–247, Brněnský misál R. 23 (Rajhrad, Památník písemnictví – knihovna benediktinského opatství, R 23) f. 4r, 87v ze 3. čtvrtiny 15. století z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 508 (kat. 250: P. Černý), Bratislavský misál „F“ (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, clm. 222) f. 4r z let 1480–1482 z vídeňské dílny Ulricha Schreiera viz Buran 2003, s. 789 (kat. 6.1.22) a Hodinky Evy Nasavské z Beckovy sbírky (Beck Ms. 35) z r. 1484 ze středorýnských dílen viz De Hamel 1997, obr. s. 217, 220 (kat. 28, s. 215–221), 10 listů z Augšpurského plenáře (Nürnberg, Germanisches Nationalmuseum, N. 102–111) z r. 1489 z jihoněmeckých dílen v Augšpurku viz Bredt 1903, obr. XII (kat. s. 75) – zde použité zaostřené tvarosloví lze považovat za možný předstupeň pro pozdně gotické kalichovité listy viz níže.


listoví,91 nebo s akanty seříznutých obrysů92). Tou dobou však bude toto schéma naplňováno již typicky pozdně gotickými kalichovitými listy (viz níže – Tab. IV. 3)e.4).93 Jde vlastně o jeden z kompozičních předstupňů pro 91

92

93

K variantám typu Tab. IV. 1)e.24 kombinující vedle sebe laločnaté a zaostřené tvary kadeřavých akantů – např. Komentář k Salve regina od Franze z Retzu (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 54) f. 1r z r. 1444–1450 z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 30 (kat. 75, s. 58), Klosterneuburský misál (tamtéž, CCl 606) f. 232r z téže doby i dílny viz tamtéž, obr. 75 (kat. 61) a další Klosterneuburské misály (tamtéž, CCl 72, CCl 609, CCl 616, 690) z let 1445–1452 z tamních dílen (od tzv. Mistra Klosterneuburských misálů a Mistra Josefova) spolupracujících i s Mistrem Fridricha III. (Wien, ÖNB, cod. 326, cod. 1767) viz tamtéž, např. obr. 26 (kat. 62 pass.) a k definici tohoto dílenského okruhu viz Schmidt 1963, s. 106 pass., Antifonář z augustiniánského kláštera v Zaháni – Sagan (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 396) f. 1r, 8r, 116v z doby kolem r. 1446 z vratislavského dílenského okruhu Mistra Bible Bankeových („Bankschen Bibel“) a Mistra misálu M.1154 viz Kloss 1942, obr. 217–219 a nověji viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 93–94 (kat. I.3.8: J. Gromadzki), Matrika studentů uherské národnosti Vídeňské university (Wien, Archiv der Universität, NH 1) z r. 1453 z vídeňské dílny Mistra učebnic (Lehrbuchmeister) viz Takács 2006, s. 630 (kat. 7.72) a z téže dílny i Klosterneuburský misál (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 958) f. 15r z 60. let 15. století (analogický k ÖNB, cod. 2368, cod. 2289, cod. ser. 2617 od téhož mistra) viz Haidinger 1998, obr. 29 (kat. 71), Statuta klosterneuburského ženského chóru (tamtéž, CCl 955) f. 1v z r. 1458 z klosterneuburských dílen viz tamtéž, obr. 80 (kat. 74), Brevíř z dílny písaře Johanna Frauenloba z Kostnice, f. 65r z r. 1459 viz Moser 1997, s. 282 (kat. KO 34), F. Petrarca: De remediis utriusque fortunae (Zeitz, Stiftsbibliothek, 2.Ms.chart. lat. 13a) f. 1r ze 60. let 15. století z lipských dílen viz John 2009, s. 61 (kat. 18), Misál (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom. Hs. 151) f. 11r z r. 1475 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 95 (kat. s. 470–474), „Sitzenberger misál“ (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 612) f. 104v z r. 1479 z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 36, Jednotlivé listy z Klosterneuburku (tamtéž, Fragment 340–342) z 2. poloviny 15. století (70. léta 15. století) viz tamtéž, obr. 113 (kat. 105), Conradus de Halberstadt: Concordantiae Bibliorum (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 88) f. 190r z r. 1472 ze slezské dílny Matouše Moernebessira (Matthaeus Moernebessir de Olssna) viz Kloss 1942, obr. 234 (kat. s. 157), Modlitební knížka opata Ulricha Rösche (Einsiedeln, Stiftsbibliothek, cod. Eins. 285) p. 80 z 80. let 15. století z klášterního skriptoria v Einsiedelnu viz Moser 1997, s. 161, Misál z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 604) f. 17r z doby po r. 1485 z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 82 (kat. 80). K variantám typu Tab. IV. 1)e.24 s výplněmi z rozeklaných kadeřavých akantů se seříznutými okraji – v návaznosti na výchozí vzory v tvorbě Mistra Geronského Martyrologia zmíněného výše – např. Zeitz, Stiftsbibliothek, f. 3r z let 1455–1460 z lipských dílen viz John 2009, s. 59 (kat. 17), Loucký misál (Praha, Strahovská knihovna, DG III 14) f. 144r, 182v z r. 1483 z moravské dílny Mistra Fridrichova brevíře viz Brodský 2012, obr. 481 a Chamonikola 1999, s. 511 (kat. 252, s. 509–511: P. Černý). K variantám typu Tab. IV. 1)e.24 s výplněmi z pozdně gotických rozeklaných kadeřavých kalichovitých listů – např. Psalterium cum Hymnis (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 437) f. 1v, 79v z r. 1485 z vratislavských dílen viz Kloss 1942, obr. 251, 253 a 2. svazek

59

Viktor Kubík

zmíněné pozdně gotické tvarosloví a ve střední Evropě patří ve své době k nejfrekventovanějším typům iniciál. Zvláštní variantou ke sledovanému typu (Tab. IV. 1)e.24) jsou kompozice misálových incipitů mešního kánonu s předsunutou postavou Bolestného Krista, Bolestného Krista v hrobě, Krista na hoře Olivetské nebo s Bičováním Krista překrývajících tělo iniciály „Te igitur“ (Tab. IV. 1)e. 25).94

94

60

téhož (tamtéž, I F 433) p. 1, 55, 258 viz tamtéž, obr. 252, 254, 260, Žaltář z Třebnice (tamtéž, I F 438) f. 25r z 80. let 15. století z předešlé vratislavské dílny viz tamtéž, obr. 255, Antifonář z kláštera sv. Vincence ve Vratislavi (tamtéž, I F 395) f. 2v, 30v z r. 1495 z vratislavské dílny Mistra BT/RT (tj. též Meister der Krappeschen Altarflügel) viz tamtéž, obr. 266–267 a z téže dílny i Žaltář z Lubuše – Leubus (tamtéž, I F 439) f. 1r, 34r z r. 1495 viz tamtéž, obr. 256, 261 a Žaltář I.F.438 (tamtéž, I F 438) f. 1r z 90. let 15. století viz tamtéž, obr. 257, Graduál od sv. Jakuba v Brně (Brno, AMB, SK č. I/1,2) 1. svazek, f. 26r, 2. svazek, f. 112v z r. 1493–1494 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 516–517 (kat. 256: P. Černý), Loucký graduál (Olomouc, VK, M.IV.1) p. 168 z r. 1499 od Mistra Louckého graduálu viz Brodský 2012, obr. 485 a monograficky viz Chamonikola 1999, s. 520–521 (kat. 258: P. Černý), Antifonář FM 1 (Brno, MZA, G 11/ FM 1) f. 7r, 183v z 20.–30. let 16. století z moravských dílen viz tamtéž, s. 522–523 (kat. 259: P. Černý) a z německých zemí např. Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom Hs. 229) f. 15v, 124v z r. 1498 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 506, 508 (kat. 99, s. 504–509), Antifonář ze Salemu (Heidelberg, Universitätsbibliothek, cod. Sal. X. 6a + sal. XI.9) – X.6a, f. 1r z let 1494–1516 z dílen v Salemu viz Moser 1997, s. 365 (kat. VA 10), Direktorium perpetuum (tamtéž, Cod. 532–539) p. 5 z let 1516–1520 z benediktinského skriptoria v St. Gallen viz tamtéž, s. 341 (kat. BR 18). K Tab. IV. 1)e.25: např. Brněnský misál č. 15 (Brno, AMB, SK č. 15) f. 174r z doby kolem r. 1400 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, (kat. 233: P. Černý), Bratislavský misál Michala z Trnavy (Bratislava, Městské muzeum, A/2) z doby po r. 1403 z bratislavské dílny činné pro faráře a kanovníka Michala z Trnavy viz Buran 2003, s. 172 (kat. 6.1.11), Brněnský misál č. 19/13 (Brno, AMB, SK 19/13) f. 133r z doby kolem r. 1415 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 490 (kat. 238, P. Černý), Brněnský misál č. 23/12 (tamtéž, SK 23/12) f. 135r z doby kolem r. 1415 z brněnských dílen viz tamtéž, s. 489 (kat. 237: P. Černý), Antifonář z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek ms. CCl 65–68) – CCl 66, f. 102v z let 1420–1424 z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 55 (kat. 43), Misál pro pontifikální bohoslužby z Olomouce (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 1) f. 133r z 20. let 15. století z olomouckých dílen viz Brodský 2012, obr. 159, Misál z kolegiátního chrámu v Hlohově (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 342) f. 117r z r. 1421 z dílny Johanna z Žitavy viz Kloss 1942, obr. 200, nověji Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 91 (kat. I.3.5: J. Gromadzki) a jiný Misál (tamtéž, I F 8375) f. 118r z let 1422–1426 z téže dílny viz Kloss 1942, obr. 201, Bratislavský misál „E“ (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 218) z 20. let 15. století z bratislavských dílen viz Buran 2003, s. 785 (kat. 6.1.14), Klosterneuburský misál (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 613) f. 99r z let 1430–1435 z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 59 (kat. 51) a další tamní misál (tamtéž, CCl 78) f. 151r z doby kolem r. 1440 viz tamtéž, obr. 60 (kat. 52), Klosterneuburský misál z Budapešti (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. K.461) f. 3r ze 40. let 15. století z téže dílny viz tamtéž, obr. 63 (kat. 53), dále řada vratislavských misálů (Wrocław,


V rámci tohoto druhu typologických prostředků se také objevují zcela atypické variace, které obecně nedošly příliš širokého rozšíření, ale svědčí spíše o variabilitě a tvůrčích experimentech iluminátorů 14. století. Do této skupiny patří iniciály s literou rámovanou lištami a vnitřní výplní v podobě vířivě utvářených spirálovitě stáčených polopalmet (Tab. IV. 1)e.26)95 nebo s výplní ze šroubovitě přetáčené palmety (Tab. IV. 1)e.27)96 či v kombinaci obou předešlých motivů se zdůrazněním nepravidelnosti kompozice listoví (Tab. IV. 1)e.28),97 což jsou sestavy, které patrně inspirovala výzdoba Li-

95

96

97

Biblioteka Uniwersytecka, inv. 8373) f. 184r z 60. let 15. století viz Kloss 1942, obr. 230, další misál (tamtéž, inv. 8377) f. 133r z 60. let 15. století viz tamtéž, obr. 233 a Misál I.F.359 (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 359) f. 102r ze doby kolem r. 1470 viz tamtéž, obr. 231 a rovněž z Moravy – Brněnský misál č. 16/2 (Brno, AMB, SK 16/2) f. 168r z doby kolem r. 1480 – pravděpodobně z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, kat. 251 (P. Černý). K Tab. IV. 1)r.26: Liber viaticus Jana ze Středy (Praha, KNM, XIII A 12) f. 289v z počátku 60. let 14. století viz Krofta 1940, obr. 31, dále např. v upravené podobě do dvojice středových spirálovitě stáčených vířivých polopalmet – Pontifikál Albrechta ze Šternberka (Praha, Strahovská knihovna, DG I 19) f. 34v z r. 1376 z dílny Šternberských rukopisů viz Brodský 2012, obr. 61, Vratislavský graduál (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, B. 1714) f. 32v z počátku 15. století z dílny Mistra z r. 1398 viz tamtéž, obr. 434 a ve zjednodušené podobě se objevuje např. i v Bratislavském misálu „D“ (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, clm. 216) z 1. třetiny 15. století z dílny Michala z Dürnsteinu viz Buran 2003, s. 784 (kat. 6.1.12). K Tab. IV. 1)e.27: např. Liber viaticus Jana ze Středy (Praha, KNM, XIII A 12) f. 57v z počátku 60. let 14. století viz Krofta 1940, obr. 2 nebo Misál Jana ze Středy (Praha, APH, KK cim. 6) f. 192r z doby po r. 1364 též z lucemburského dvorského skriptoria viz Brodský 2012, obr. 274. K Tab. IV. 1)e.28: např. Misál Jana ze Středy (Praha, APH, KK cim. 6) f. 32r z doby před r. 1364 z lucemburské dvorské dílny viz tamtéž, obr. 428, Pražský misál (Praha, KNM, XVIII E 16) f. 4r z doby před polovinou 14. století z dílny Mistra bible ze Sadské viz tamtéž, obr. 431, Evangeliář Jana z Opavy (Wien, ÖNB, cod. 1182) f. 49r z r. 1368 viz tamtéž, obr. 158, v podobě poněkud zmatenější např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA č. 85) f. 22r ze 70. let 14. století z pozdní fáze církevního skriptoria činného v Čechách kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století viz Kubík 2001, s. 412–413 a tamní Tab. V. 2) a. + Tab. VI. 1)b. Naopak v kompozičně bohaté podobě např. Willehalm (Wien, ÖNB, cod. 2643) f. 1r z r. 1387 z dvorské dílny Václava IV. viz Brodský 2012, obr. 441, Vratislavský antifonář (Wrocław, Miejska Biblioteka Publiczna, M. 1243–1244) M. 1243, f. 160v, 138v, M. 1244, f. 41r, 56v z r. 1387 z vratislavské dílny viz Kloss 1942, obr. 89–92, ve zjednodušující variantě též Cisterciácký graduál z Jindřichova – Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 1r, 88r, 90r, 90v, 159r, 167r z let 1381–1389 z vratislavských dílen viz tamtéž, obr. 93, 97–99 a Tabor 2008, obr. 183, 189–190 (kat. s. 283 pass.) a naopak se zmnožením vířivě přetáčených polopalmet do prostoru – např. Misál z Gerasu (Wien, ÖNB, cod. s.n.3516) f. 1r z r. 1391 viz Brodský 2012, obr. 439 a poté již jen ve stále jednodušších parafrázích – např. Brevíř salcburské diecéze (Ljubljana, Arcibiskupský archiv, cod. 7) f. 1v z r. 1415 z korutanských dílen viz Haidinger 1998, obr. 15,

61

Viktor Kubík

ber viaticu počátkem 60. let 14. století a následně se objevují v různých variantách především v dílnách, které navazovaly na lucemburské dvorské rukopisy. Specifickou kategorií aditivních typů iniciál jsou též různé kombinace konstrukcí využívající lišty, které rámují těla iniciál a vnitřní výplně z rostlinné i geometrické ornamentiky (Tab. IV. 1)f.1–6).98 Jde o typologický prostředek vycházející z předrománských časů, ale již v závěru 12. a 1. polovině 13. století se tato kategorie iniciál začala v západní Evropě proměňovat do protogotických forem.99 Základní kombinací tohoto druhu jsou sestavy z rámujících lišt a výplněmi členěnými pilovitým či zvlněným rámem, kolem nějž je nasazena (většinou trojlistá) stylizovaná rostlinná ornamentika (Tab. IV. 1)f.1), což je konfigurace západního původu, velmi častá v Záalpí od konce 13. a během 1. poloviny 14. století. Následně se jeví vzácnější,100 ale v maximálně stylizované podobě se sporadicky objevuje až do konce 15. století (Tab. IV. 1)f.4).101 Stejného původu je i varianta s vnitřními výplněmi

Petrus de Crescentiis: Ruralium commodorum libri decem (Praha, NK, VII C 8) f. 41r z r. 1417 z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 389 a bez přímé souvislosti s českými vzory a ve zjednodušené podobě též např. Hodinky v Nizozemštině (soukromá sbírka) f. 142r z r. 1465 z utrechtských dílen viz De Hamel 2004, obr. 155 a na závěr i Žaltář z kláštera v Lubuši – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 439) f. 88b z r. 1495 z vratislavské dílny Mistra BT/RT („Meister der Krappeschen Altarflügel) viz Kloss 1942, obr. 265 (kat. s. 203 pass.). 98 V rámci kompozic tohoto druhu variant iniciál je v německé literatuře zaveden termín „Füllornament“ pro vnitřní výplně těl iniciál viz Nordenfalk 1970, s. 35 pass. 99 Srov. Tab. IV. 1)f.1–6 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B 1)f.1–5 – tamní pozn. 118–121, 123, 125–126. 100 K Tab. IV. 1)f.1: např. Žaltář z Petersborough (Bruxelles, Bibliothèque Royal, ms. 9961–2) f. 14r z doby kolem r. 1300 z dílny činné v Petersborough viz Rickert 1961, obr. 24, Cisterciácký antifonář z Lubuše – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 401) f. 23r (ve variantě se čtvercovými poli ve vnitřních výplních), 32r, 78r, 154r z doby kolem r. 1300–1320 ze slezských cisterciáckých dílen viz Tabor 2008, obr. 102–104, 106 a Kloss 1942, obr. 33, Lekcionář Alžběty Rejčky z r. 1315 (Wien, ÖNB, cod. 1773) f. 17v z r. 1315 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku viz Brodský 2012, obr. 412, kde lze vysledovat i četné další příklady tohoto druhu – např. Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 8v (ve variantě s routovou osnovou dělící výplně těl iniciál), f. 121r (ve variantě se zvlněnou vnitřní osnovou) aq. 1323, Antifonář z Františkova musea (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 105r (ve variantě se čtvercovými výplněmi) z 1. desetiletí 14. století a následně pokračuje jeho omezený výskyt i po polovině 14. století – např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 81r z e 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Kubík 2001, s. 395 a tamní Tab. III. 3)a–b. 101 K Tab. IV. 1)f.4: např. Johanes Franciscus de Pavinis: Defensorium Canonisationis (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, cod. typ. 814) tisk z Říma z r. 1485 ilumi-

62


v podobě stylizovaných roset většinou rámovaných lištou těla iniciály, jejími segmenty nebo pletencovými sestavami z přisazených pravoúhle komponovaných pásek (Tab. IV. 1)f.2), která se však ojediněle vyskytuje v záalpském repertoáru i během 2. poloviny 14. století.102 Poněkud častěji je ve stejných vrstvách zastoupena kombinace předešlých typů výplní s orámovanými stylizovanými rosetami a výplněmi s polopalmetami (Tab. IV. 1)f.3)103 a kombi-

novaný v Klosterneuburku viz Haidinger 1998, obr. 91 (kat. 92). 102 K Tab. IV. 1)f.2: např. Žaltář z Lutychu (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 76.G.17) f. 3r ze 2. poloviny 13. století z lutyšských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 38 (kat. 22, s. 39), Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 30r, 188r aq. 1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, v jejíž tvorbě se tento typ ornamentiky vyskytuje v četných variantách velmi hojně – např. Graduál Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1774) f. 72r, 186r aq. 1323, Chorální kniha Alžběty Rejčky (tamtéž, cod. 1813) f. 86r aq. 1323, Lekcionář Alžběty Rejčky z r. 1316 (tamtéž, cod. 1772) f. 299r (ve značně stylizované podobě) z r. 1316 a v západní Evropě se objevuje i později v podobě adice kružbových roset s dalšími doplňky podle dobové výzdoby oken viz např. Žaltář pro Humphreye de Bohun (Wien, ÖNB, cod. 1826) f. 85v z doby kolem r. 1370 z londýnských dílen (aq. 1372 dle smrti objednavatele) viz Rickert 1961, obr. V.– VI. 103 K Tab. IV. 1)f.3: např. Dominikánská Bible z Paříže (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 16719) f. 85v z doby kolem poloviny 13. století z tzv. „dominikánské skupiny“ viz Branner 1977, obr. VIII, Graduál Johanna von Valkenburg (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 1b) f. 3r, 144r z r. 1299 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 425, 427 (kat. 88, s. 422–433), Bratislavský misál „I“ (Bratislava, Archiv Mesta Bratislavy, EC Lad. 3) z počátku 14. století z italské či italizující dílny činné v Uhrách (v Bratislavě či Ostřihomi) viz Buran 2003, s. 779 (kat. 6.1.2), Vyříznutá iniciála H s Narozením Páně (New York, Pierpont Morgan Library, Coll. Bernard H. Breslauer) z doby kolem r. 1320 z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, s. 242 (kat. KE 26b) a četné příklady z dílny činné pro Alžbětu Rejčku – např. Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 8r, 119r, 195r aq. 1323, Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 52r, 59r, 106v (ve velmi stylizované variantě) aq. 1323, Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 216r z r. 1317, Antifonář z Františkova musea (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 1v z 1. desetiletí 14. století a souběžně v porýnských dílnách – např. Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 173) f. 1r z let 1320–1330 viz Plotzek 1998, obr. 436, (kat. 89, s. 433–443). Ojediněle a ve variantách k původnímu typu se objevuje ve střední Evropě i po polovině 14. století – např. Zlomek Opatovického misálu (Olomouc, Museum umění, Arcibiskupská sbírka, inv. č. 2967) – ve variantě s routově rámovanými rosetami a palmetovými výplněmi těl iniciál – z doby kolem r. 1355 z lucemburského dvorského skriptoria viz Brodský 2012, obr. 185 a z vrstev, která jeho produkci napodobují, ale v maximálně stylizované podobě – např. Třetí díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XIII A 10) f. 89v z počátku 70. let 14. století viz tamtéž, obr. 100 a v linearizované podobě v západoevropských dílnách – např. Překrásné hodinky vévody z Berry (Paris, Bibliothèque nationale de France, n. a. lat. 3093) p. 203 z doby kolem r. 1380 z dílenského okruhu Mistra Paramentu z Narbonne viz Sterling 1987, obr. 144.

63

Viktor Kubík

nace výplní s polopalmetami a pletenci – nejčastěji v podobě zalamované pásky (Tab. IV. 1)f.5a).104 V českých dílnách 2. poloviny 14. století se tato konfigurace vyskytuje i ve variantách proměňujícího se pletence či zalamované pásky do polopalmety (Tab. IV. 1) f.5b)105 nebo v kombinaci polopalmety a pásky protáčené do banderoly (Tab. IV. 1)f.6).106

104 K Tab. IV. 1)f.5a: ve variantě kombinací pletence a obalujících polopalmet – např. Žaltář z Bible (Oxford, Bodleian Library, ms. Aut. D.3.2) f. 198r z konce 13. století z anglických dílen viz Rickert 1961, obr. 21, následně ve střední Evropě dle českých vzorů ze 70. let 14. století zmíněných níže (ad Tab. IV. 1)f.5b) – např. Cisterciácký graduál z Jindřichova – Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 74v, 88r (vč. dílčí proměny pletencové pásky ve stvol palmety) aq. 1389 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 187–188 a následně v základní původní sestavě pletence a palmety – např. Misál vratislavský (Wrocław, Miejska Biblioteka Publiczna, M. 1116) f. 7v z doby kolem r. 1415 ze slezské dílny následníka Mikuláše z Nisy viz Kloss 1942, obr. 144 nebo Brevíř vratislavský (tamtéž, R 166) f. 139r z doby kolem r. 1420 z dílny Jana ze Žitavy viz tamtéž, obr. 181. V kombinaci zalamované pásky a polopalmet např. Bible z Nisy (Nysa, Museum w Nysie, PA 3883) f. 45v, 446r z r. 1354 z dílny Mikuláše z Prahy viz Krása 1984, s. 406 a viz Brodský 2012, obr. 111, 136. Následně dle českých vzorů ze 70. let 14. století (viz níže varianta Tab. IV. 1)f.5b), ale ve zjednodušené podobě – např. Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, M. 1134) f. 112r z r. 1381 z vratislavské dílny písaře Petra viz Tabor 2008, obr. 166 (kat. s. 282 pass.), Vratislavský misál (tamtéž, M. 1244) f. 21r z r. 1387 ze slezských dílen viz tamtéž, obr. 171 (kat. s. 284), následně pak z mladších českých dílen např. Fridericus de Šternberk: Explicationes psalmorum (Krakov, Biblioteka Jagiellonska, cod. 1308) f. 151v z přelomu 14. a 15. století patrně z olomouckých předkrásnoslohých dílen viz Brodský 2012, obr. 137 a monograficky viz Brodský 2004, s. 82–83 (kat. 20). 105 K příkladům typu Tab. IV. 1)f.5b: tj. varianty se zalamovanou páskou měnící se ve stvol polopalmety – např. První díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XIII A 8) f. 226r z počátku 70. let 14. století z dílny napodobující vzory lucemburského dvorského skriptoria viz Brodský 2012, obr. 82, Druhý díl Bible ze Sadské (tamtéž, KNM, XII A 19) f. 96r, 260r, 285r z téže dílny viz tamtéž, obr. 86, 95–96, Třetí díl Bible ze Sadské (tamtéž, KNM, XIII A 10) f. 2v viz tamtéž, obr. 97 a monograficky viz Brodský 2000, kat. 135, dále též v Antifonáři z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 103v ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Kubík 2001, s. 393 a tamní Tab. X. 2)a–b, ve značně zjednodušené variantě např. Misál kněze Silvestra (Praha, KNM, XVI A 12) f. 99r ze 70. let 14. století z dílny zjednodušující tvarosloví Mistra Bible ze Sadské viz Brodský 2000, obr. 269 (kat. 227, s. 243). 106 K Tab. IV. 1)f. 6: např. Vesperalium svatovítské (Praha, KNM, XV A 10) f. 8r ze 70. let 14. století z dílny zjednodušující styl Mistra Bible ze Sadské a Mistra Klementinského sborníku viz Brodský 2000, obr. 239 (kat. 201), Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 34v ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Kubík 2001, s. 397–398 a tamní Tab. XI. 1)a–b, Bratislavský misál IV. (Bratislava, Archiv mesta Bratislavy, EL.13a) z doby po r. 1430 z vídeňských či bratislavských dílen napodobujících tvarosloví českých lucemburských dílen z okruhu Mistra Hasenburského misálu viz Buran 2003, s. 788 (kat. 6.1.18).

64


Právě české dvorské dílny 2. poloviny 14. století (od výzdoby Liber viaticu dále) zásadním způsobem přispěly ke zřetězení tvaroslovných prostředků aditivního druhu iniciál s dílčími konstrukcemi z ostatních typů (nejobecněji vč. zjednodušení jejich (před)románských předstupňů, spolu s transformací předstupňů k českým typům – Tab. IV. 1)g.2, Tab. IV. 2)d.11, dále Tab. IV. 2)d.9 pro paralelu k českým typům Tab. IV. 2)d.12 a obecně je též předjímají Tab. IV. 5)e.20–21),107 a to do výsledné kombinace konstrukcí těl iniciál rámovaných lištami s vnitřní výplní v podobě figurálních a rostlinných motivů (Tab. IV. 1)g.1–4). Tím vznikla forma „českého typu iniciál“, specifická i barevným laděním (v kombinaci grisaillových těl s pestrobarevnými vnitřními a monochromními vnějšími poli), která zásadním způsobem ovlivnila nejen repertoár střední Evropy, ale i Francie a Anglie.108 V italské terminologii jsou tyto typy iniciál označovány jako „lettere inchiavardate“.109 Jedním z typologických podskupin výsledné kombinace jsou iniciály s tvarem písmene orámovaným lištami, v jejichž výplních jsou volně umístěny figurální motivy (Tab. IV. 1)g.1), které korespondují s výjevem ve vnitřním poli, ale na rozdíl od typických forem Liber viaticu je ponechána značně volná plocha těla iniciály a také barevným řešením není tělo iniciály odlišeno od výjevu ve vnitřním poli – místo grisaillových tónů, zůstává pestrobarevné.110 Jde o formu, která se typologicky jeví jako předstupeň výsledného typu, ale ve skutečnosti je jeho nepochopenou reflexí (viz pozn. výše). Naopak jedním ze skutečných předstupňů pro „český typ iniciál“ Liber viaticu (v produkci lucemburských dílen ale také zastoupeném) jsou výplně těl iniciál se zoomorfními motivy (Tab. IV. 1)g.2), což bylo obvyklé u kaligrafických iniciál již od počátku 14. století, ale s výrazně kontrastním barevným odlišením monstra (ponechaného v bílé, oproti ploše těla iniciály v červeno–modré). Zatímco v lucemburských 107 Návaznost tohoto druhu iniciál na jejich románské typologické předstupně je výslednou gotickou formou „českých typů iniciál“ maximálně setřena a vlastně konstrukčně zjednodušena, ale místo původní výrazné aditivnosti, scelena a barevně i modelačně proměněna v elegantnější formu – srov. Tab. III. B)1.g.1–4 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)1.g.1–4 – tamní pozn. 91, 128, 130–131, 133. 108 K mimořádnosti tohoto druhu iniciál např. Matějček 1931, s. 284 a s rozvedením kompozic jejich obsahové složky viz Chytil 1886, s. 84–86, dále např. Krása 1984, s. 409 nebo Brodský 2000, s. 162. 109 K italskému termínu viz Maniaci 1996, s. 318. 110 Tab. IV. 1)g.1: např. Saské zrcadlo z knihovny v Břehu (Berlin, Staatsbibliothek, Ms. Germ. Fol. 631) f. 44r z r. 1386 ze slezské lehnické dílny Mikuláše Wurma viz Kloss 1942, obr. 102. V daném případě jde o zjednodušení původních vzorů z lucemburských dvorských dílen zmíněných u následujících typů níže.

65

Viktor Kubík

dílnách došlo k výše zmíněné barevné úpravě – grisaillové tělo iniciály a polychromní vnitřní a monochromní vnější pole.111 Nejtypičtější formou „českého typu iniciál“ jsou litery rámované lištami s vnitřními výplněmi těl iniciál plně obsazených figurálními motivy a s modelací těla iniciály v grisaillových tónech, pestrobarevně řešeným vnitřním a zářivě monochromním vnějším polem iniciály (Tab. IV. 1)g.3).112 Od úvodního typu (Tab. 1)g.1) se tato výsledná forma odlišuje nejen uvedeným chromatickým řešením, ale i kompozicí figurálních motivů do těla iniciály, vlastně s minimálním prostorem pro povrch pozadí (srov. Tab. IV. 1)g.1 s Tab. IV. 1)g.3). Zcela analogická k onomu nejtypičtějšímu druhu „českých typů iniciál“ (Tab. IV.

111 K Tab. IV. 1)g.2: k původnímu barevnému rozvrhu v tradici kaligrafických iniciál – např. Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 150) f. 169v z počátku 60. let 14. století z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 450 (kat. 90, s. 443–444), oproti výsledné chromaticky upravené podobě (grisaillového těla a polychromního vnitřních a monochromního vnějšího pole) – např. Opatovický brevíř (Krakov, Archiwum i Biblioteka Krakowskiej Kapituly Katedralnej, s. s.) f. 246v ze 70. let 14. století z české dílny navazující na lucemburské dvorské iluminátory 60. let a reagující na Mistra Bible ze Sadské viz Brodský 2012, obr. 283 a monograficky viz Brodský 2004, s. 54–58 (kat. 12) a z mladších navazujících vrstev lucemburské dvorské produkce – např. Antifonář z Hradce Králové (Hradec Králové, Museum východních Čech, Hr. 1) f. 16r z konce 14. století viz Brodský 2012, obr. 282. 112 K Tab. IV. 1)g.3: výchozí modelové příklady – Liber viaticus Jana ze Středy (Praha, KNM, XIII A 12) f. 9v, 69v, 83v, 97v, 146v, 261v, 277v z let 1361–1362 z lucemburské dvorské dílny (Mistr Liber viaticu) viz Krofta 1940, obr. 4, 18, 22–23, 30, 39, Brodský 2012, obr. 1 a monograficky viz Brodský 2000, s. s. 163–169 (kat. 137), dále též např. Vyšehradský antifonář (Vorau, Stiftsbibliothek, cod. 259) 2. svazek, f. 321r z 60. let 14. století viz Krása 1970, Evangeliář Jana z Opavy (Wien, ÖNB, cod. 1182) f. 2r, 92r (v kombinaci figurálních a zoomorfních motivů ve výplních těl iniciály) z r. 1368 z lucemburských dvorských dílen viz Brodský 2012, obr. 139, 19, dále též Opatovický brevíř (Kraków, Archiwum i Biblioteka Krakowskiej Kapituly Katedralnej, s. s.) f. 75v ze 70. let 14. století z české dílny navazující na lucemburské dvorské iluminátory 60. let a reagující na Mistra Bible ze Sadské viz Brodský 2012, obr. 280 a monograficky viz Brodský 2004, s. 54–58 (kat. 12) a následně podle českých vzorů v západní Evropě – např. Misál karmelitánský (London, British Museum, Add. 297045) f. 68v, 165r sepsaný mezi léty 1387–1393 a iluminovaný londýnskými dvorskými iluminátory dle českých vzorů viz De Hamel 2004, obr. 184 a Rickert 1961, obr. 43 a samozřejmě též v okolních zemích střední Evropy – např. Rationale divinorum officiorum od Guglielma Durranda (Wien, ÖNB, cod. 2765) f. 57r z let 1390–1395 z vídeňských dvorských dílen viz Brucher 2000, obr. s. 154 (kat. 259) aj. př. z téhož viz Takács 2006, obr. 2 na s. 537. Jen orientačně k pokračování toho druhu iniciál i v mladších vrstvách středoevropské iluminace – např. Graduál Mistra Václava Secha (Praha, Ústav dějin UK a Archiv UK, bez sign.) f. 104v z počátku 15. století od Mistra Roudnického žaltáře z dílny Mistra Antverpské Bible viz Krása 1984, s. 434 a Brodský 2012, obr. 194 a Klosterneuburský misál č. 613 (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 613) f. 2r z let 1430–1435 z klosterneuburské klášterní dílny viz Takács 2006, kat. 7.58.

66


1)g.3) je jejich varianta kombinujících ve výplních figurální (antropomorfní i zoomorfní) a rostlinné motivy s významným podílem obého (Tab. IV. 1) g.4), čímž vznikla nejdekorativnější forma „českých typů iniciál“, která se vyskytuje v analogických vrstvách jako u předešlého příkladu, ale možná častěji i v navazující knižní produkci.113 Následující kategorie aditivních iniciál je vlastně jen orientačním průřezem různých základních možností kombinací tvaroslovných prostředků, tak jak se vyvíjely zejména v záalpském repertoáru, ale jednotlivé dílčí motivy těchto konstrukcí budou ještě níže zmíněny v rámci příslušných typologických kategorií – zejména u obalujícího listoví či žerdí. V této vrstvě jde především o sestavy těl iniciál ze stvolů, lišt, rostlinných a geometrických ornamentů (Tab. IV. 1)h.1–13), přičemž tyto kompoziční variace přímo navazují na (před)románský repertoár.114 Nejtrvalejší a nejrománštěji působí sestavy těl iniciál z lišt, hladkých dříků, pletenců, stvolů a vnitřních výplní s rosetami či čtyřlisty (Tab. IV. 1)h.1), které se kontinuálně vyskytují od 13. století do 1. poloviny 14. století, především v západní Evropě.115 Podstatně gotičtěji působí těla iniciál z adice jednostranné lišty a hmoty písma po-

113 K Tab. IV. 1)g.4: k vzorovým modelům – Liber viaticus Jana ze Středy (Praha, KNM, XIII A 12) f. 158v, 162r, 2009r, 220r, 254v z let 1361–1362 z lucemburské dvorské dílny (Mistr Liber viaticu) viz Krofta 1940, obr. 24, 29, 32, Brodský 2012, obr. 278–279 a monograficky viz Brodský 2000, s. 163–169 (kat. 137), dále např. Misál Jana ze Středy (Praha, APH, KK cim. 6) f. 4v z doby po r. 1364 z lucemburských dvorských dílen navazujících na Liber viaticus viz Krása 1970, obr. 104 (kat. 352), Opatovický brevíř (Kraków, Archiwum i Biblioteka Krakowskiej Kapituly Katedralnej, s. s.) f. 229v ze 70. let 14. století z české dílny navazující na lucemburské dvorské iluminátory 60. let a reagující na Mistra Bible ze Sadské viz Brodský 2012, obr. 265 a monograficky viz Brodský 2004, s. 54–58 (kat. 12), následně v maximálně zjednodušené podobě např. Saské zrcadlo z Lehnice (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, Mil. II. 4) f. 1v z r. 1386 z lehnické dílny Mikuláše Wurma viz Kloss 1942, obr. 121 a v o něco lepším pochopení původních dvorských vzorů – např. Brněnský misál č. 15 (Brno, AMB, SK 15) f. 125v z doby kolem r. 1400 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, s. 483 (kat. 233: P. Černý) či analogicky Misál vratislavský ze sv. Alžběty (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, Inv. N. 7572) f. 18v z doby kolem r. 1415 z dílny pokračovatelů Mikuláše z Nisy viz Kloss 1942, obr. 152, nověji též Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 91–92 (kat. I.3.6: J. Gromadzki) a ve vrstvách dvorské produkce mezinárodní gotiky – např. Bible chybně zv. Bible Richarda II. (London, British Museum, ms. Royal I.E.IX.) f. 79r z počátku 15. století z londýnských dvorských dílen viz Rickert 1961, obr. 50 a Lucernský graduál (Luzern, Zentral- und Hochschulbibliothek, cod. P.Msc.19.fol.) f. 1r z doby kolem r. 1410 z pražské dvorské dílny Mistra Antverpské bible viz Brodský 2012, obr. 461. 114 Srov. Tab. IV. 1)h.1–13 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B.1)h.1–6. 115 K Tab. IV. 1)h.1: např. Žaltář z Gorlestonu (London, British Library, Add. 49622) f. 8r z počátku 14. století z anglických dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. XXVII nebo z mladších vrstev např. Pontifikál Deodatův iluminovaný Guglielmem (München, Bayerische

67

Viktor Kubík

krytého abstraktním perlovcem či obalujícím listovím (Tab. IV.1)h.2), což je kombinace typická zejména pro francouzské dílny 2. poloviny 13. století.116 Od tohoto tvarosloví byly odvozeny její varianty skládající jednotlivé části těl iniciál z adice dvojice lišt a jednostranné lišty doplněné v hmotě litery stylizovaným perlovcem (Tab. IV. 1)h.3),117 nebo z adice dvojice lišt a částí litery obalované listovím (Tab. IV. 1)h.4),118 což jsou schémata velmi oblíbená v repertoáru církevního skriptoria činného v českých zemích kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století (okruh Mistra křížovnického brevíře). Naopak jednoznačně typické pro západní gotické tvarosloví od poloviny 13. do konce 15. století jsou aditivní plošné sestavy těl iniciál z boční lišty, plošných tapet se stylizovanou rostlinou ornamentikou i náznaky pletenců a nebo přisazeným obalujícím listovím (Tab. IV. 1)h.5),119 které lze pracovně označit za „jeden z francouzských typů iniciál“. Protože vyskytují–li se

116

117

118

119

68

Staatsbibliothek, clm. 10073) f. 5r z r. 1339 z avignonské dílny Mistra Specula viz Manzari 2006, obr. 51. K Tab. IV. 1)h.2: např. Glosovaná Pařížská Bible (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 9402) f. 3r z doby kolem poloviny 13. století z dílen analogických k tvorbě francouzských iluminátorů v Assisi viz Branner 1977, obr. V., Bible (New York, Pierpont Morgan Library, ms. Glazier 31) f. 156r z téže vrstvy viz tamtéž, obr. VI., případně též Evangeliář pražské diecéze (Praha, KNM, XIV A 10) f. 76r z doby kolem r. 1260 z dílny činné při katedrále sv. Víta v Praze (pro kapitulního děkana Víta) viz Brodský 2000, obr. 211 (kat. 175, s. 197). K Tab. IV. 1)h.3: např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 47v z doby kolem r. 1350 viz Brodský 2000, s. 249–250 (kat. 233), Křížovnický brevíř (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 77v, 159v (inic. Post), 273r z r. 1356, Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 635r z 60. let 14. století viz Stejskal 1993, f. 635r na s. 336. K Tab. IV. 1)h.4: např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 17v z doby kolem r. 1350 viz Brodský 2000, obr. 275 (kat. 233, s.249–250), Misál z Olomouce (Olomouc, Vědecká knihovna, M III 9) f. 126v z doby kolem r. 1360 z církevního skriptoria – od Mistrů činných pro Arnošta z Pardubic viz Fototéka ÚDU AV ČR, č. III/15, Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 5r, 502r, 528r, 270r, 603r z 60. let 14. století viz Stejskal 1993, f. 5r, 502r, 528r, 270r na s. 203, 229, 271 a také z bezprostředně dílensky navazující vrstvy – např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 51r ze 70. let 14. století. Ke starším dokladům typu – Tab. IV. 1)h.5: např. Dekretálie Řehoře IX. (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 8923) f. 55r z doby kolem poloviny 13. století z pařížských dílen (tzv. „Prat Atelier“) viz Branner 1977, obr. XVIII, Brevíř určený pro užívání v Paříži (Harvard University, Riant 9) f. 1r z téže časové vrstvy z pařížských dílen (tzv. „Corpus Atelier“) viz tamtéž, obr. XIX, Bible ze soukromé sbírky, f. 275v z doby kolem r. 1250 z františkánských dílen v Německu – napodobujících dobové pařížské tvarosloví viz De Hamel 2004, obr. 102, Lancelot du Lac (London, British Library, ms. Royal 20.D.IV.) f. 260r z doby kolem r. 1300 z francouzských dílen viz tamtéž, obr. 128, Misál z Amiensu (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 78.D.40) f. 26r z r. 1323 z amienských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 70 (kat. 28, s. 71).


mimo Francii, jde vždy o dílny na ni orientované (zejména od počátku 14. století).120 A současně je to typ iniciál ve francouzské iluminaci maximálně oblíbený a kontinuálně se vyskytující 250 let,121 ale podle jejich vzorů i v sousedních zemích.122 Z francouzského tvarosloví též vzešla méně frek120 K příkladům Tab. IV. 1)5)h dle francouzských vzorů – např. Fragment antifonáře z Heiligenkreutzu (New York, Pierpont Morgan Library, M. 870/3) z doby kolem r. 1310 z bavorských dílen viz Mütherich 1987, obr. 142 (kat. 71, s. 88–89), Lekcionář Alžběty Rejčky z r. 1316 (Wien, ÖNB, cod. 1772) f. 296r z r. 1316 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, Aristoteles: De animalibus (Oxford, Merton College, Ms. 271) f. 17v z doby před r. 1350 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 111, Beatrijs (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 76.E.5) f. 47v z r. 1374 z brabantských dílen viz Korteweg 1980, obr. na s. 158 (kat. 64, s. 159). 121 K navazujícím příkladům typu Tab. IV. 1)h.5: Hodinky ze soukromé sbírky, f. 152r z r. 1408 z dílny Mistra maršála Boucicauta viz De Hamel 2004, obr. 165, Hodinky ze soukromé sbírky, f. 71r zdoby kolem r. 1410 z pařížských dílen viz tamtéž, obr. 150, Hodinky z Merveilles (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 2810) f. 226r z r. 1411–1412 z dílny Mistra maršála Boucicauta viz Sterling 1987, obr. 260, Hodinky z japonské soukromé sbírky, f. 27r z doby kolem r. 1412 v téže dílny viz De Hamel 2004, obr. 152, Židovské starožitnosti od Josefa Flavia ve francouzštině (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 247) f. 49r z doby před r. 1415 z pařížské dílny Mistra rukopisu Josefa Flavia viz Sterling 1987, obr. 230, Turínské hodinky (Torino, Museo Civico) f. 116r z let 1410– 1420 z flanderských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 208, Hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 92r z doby kolem r. 1420 z pařížských dílen (Mistr Mnichovské zlaté legendy) viz Kidd/Previté 2001, obr. na s. 83 (kat. 15, 82–89), Žaltář (Praha, KNM, XVI G 76) f. 192v z doby kolem r. 1430 z francouzských dílen (severní Francie ?) viz Brodský 2000, obr. 308 (kat. 261, s. 279), Hodinky Douce 144 (Oxford, Bodleian Library, ms. Douce 144) f. 68v ze 30.let 15. století z dílny Následníka Mistra vévody z Bedfordu viz König 1982, obr. 52, Hodinky z Nantes (Oxford, Bodleian Library, Add. 183) f. 133r ze 30. let z nantských dílen (Druhý mistr Oxfordských hodinek) viz tamtéž, obr. 45, Hodinky (London, British Library, Add. 18850) f. 235r ze 30. let z dílny Mistra vévody z Bedfordu viz tamtéž, obr. 216, Kniha hodinek z roudnické lobkovické knihovny (Nelahozeves, Lobkovická knihovna, VI.F.f.48) p. 61r z doby kolem r. 1440 z dílen činných v Angers viz Černý 2006, obr. s. 131 (kat. 23). 122 K pozdním západním dokladům typu Tab. IV. 1)h.5: např. Pravidla řádu zlatého rouna ve francouzštině (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 76.I.14) f. 37r z let 140–1445 z jihonizozemských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 14 (kat. 6, s. 15), Hodinky z Tours (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 1417) f. 60v, 106v z r. 1448 z tourské dílny Jeana Fouqueta viz König 1982, Taf. 121 – obr. 237–238, Hodinky ze sbírky J. P. Gettyho (Malibu, J. P. Getty Museum, ms. Ludwig IX.7) f. 131v z doby kolem poloviny 15. století z gento–bruggského okruhu viz De Hamel 2004, obr. 189, Hodinky z Nantes (London, British Library, Add. 28785) f. 21r, 67r z doby kolem poloviny 15. století z nantských dílen (Mistr Jouvenela) viz König 1982, Taf. 138 – obr. 271, Taf. 31 – obr. 64, Hodinky (London, British Library, Add. 18850) f. 224v z pozdní tvorby Mistra vévody z Bedfordu viz tamtéž, obr. 272, Rothschildovy hodinky z Poitiers (Paris, Bibliothèque nationale de France, ms. Rothschild 2534) f. 57r, 75r z doby kolem poloviny 15. století z dílen v Poitiers viz tamtéž, Taf. 16 – obr. 24–25, Hodinky z Gettyho sbírky (Malibu, J. P. Getty Museum, Ms. 2 – 84.ML.67) f. 128r z let 1450–1455 z gentské školy (počátek pařížského

69

Viktor Kubík

ventovaná, o to však geograficky rozšířenější kombinace těl iniciál bez rámujících lišt, či–li v prosté adici jednotlivých tvarů písmene ze zalamované pásky a boční lišty obalované stylizovanou palmetou (Tab. IV. 1)h.6), která se nejčastěji vyskytovala v 2. polovině 13. století ve Francii a francouzsky orientovaných dílnách.123 Její pozdní reflexe lze ovšem dohledat i v repertoáru církevního skriptoria činného v českých zemích od 40. do 70. let 14. století a v kombinaci s aditivním typem (Tab. IV. 1)e7.b) ve střední Evropě i v 60. letech 15. století.124 Ve zmíněném českém církevním skriptoriu (okruh Mistra křížovnického brevíře) se rovněž objevují variace téhož motivu zalamované pásky s dvojicí přisazených lišt (Tab. IV. 1)h.7) či místo

období Mistra Guilleberta z Met, činný 1420–1450) viz Kren 1997, obr. s. 89 (kat. s. 90), Hodinky pro Anglii z Brugg (Malibu, J. P. Getty Museum, ms. Ludwig IX.8) f. 106r z 60. let 15. století z bruggské školy viz De Hamel 2004, obr. 160, Hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 77v ze 3. čtvrtiny 15. století z flanderských dílen (Bruggy ?) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 131 (kat. 27), Hodinky užívané v Evreux ze sbírky J. R. Ritmana, f. 35r ze 3. čtvrtiny 15. století z dílen v Rouenu viz tamtéž, obr. s. 113 (kat. 23, s. 112–118), Latinská Statuta řádu zlatého rouna (Praha, KNM, XVII E 21) f. 13r z doby kolem r. 1480 z Nizozemí viz Brodský 2000, obr. 325 (kat. 277, s. 295), Hodinky z Nijmegen (Nijmegen, Universiteitsbibliotheek, HS.283) f. 149r z 15. století z utrechtských dílen (?) viz Huisman 1997, obr. 86 (kat. s. 312–321), Flanderské hodinky (Nijmegen, Universiteitsbibliotheek, HS. 320) f. 25r z 15. století z flanderských dílen viz tamtéž, obr. 133 (kat. s. 175–179), Quintus Curtius Rufus: Livre des fais dÁlexandre le Grant (Malibu, J. P. Getty Museum ms. Ludwig XV.8 – 83.MR.178) f. 123r z let 1468–1475 z Lille či Brugg viz Kren 1997, obr. s. 97. 123 K Tab. IV. 1)h.6: např. Bible pro dominikány v Auxerre (soukromá sbírka) f. 179r z doby kolem poloviny 13. století z pařížských universitních dílen viz De Hamel 2004, obr. 105, Bible z Paříže (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 16749) f. 357v z téže vrstvy viz Branner 1977, obr. 1, Žaltář a brevíř (Augsburk, Universitätsbibliothek, cod. I.2.8.6) f. 11r z doby po polovině 13. století (pq. 1253) z řezenských či bavorských dílen viz Mütherich 1987, obr. 128 (kat. 51, s. 66), Algoritmus, computus a cizojanus (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 17703) f. 31v z doby před r. 1278 z české dílny napodobující pařížské vzory viz Brodský 2012, obr. 378 a v kontextu viz Stejskal 1984, s. 293 nebo v konzervativních dílnách i přesahem do 1. poloviny 14. století – např. Druhý svazek Misálu Klimenta V. (Biblioteca Apostolica Vaticana, Archivio San Pietro B. 76) f. 132v z doby kolem r. 1310 z toulouských dílen viz Manzari 2006, obr. 4. 124 K pozdním reflexím typu Tab. IV. 1)h.6: např. Misál z Olomouce (Olomouc, Vědecká knihovna, M III 9) f. 38r z doby kolem r. 1360 z církevního skriptoria (dílna činná pro Arnošta z Pardubic) viz Fototéka ÚDU AV ČR, III/15, Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 86v, 92v ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria viz Kubík 2001, s. 393 a tamní Tab. X. 2)a–b. A k závěrečným parafrázím sledované konfigurace – např. Mauritius Anglus: Distinctiones (Praha, KNM, XV C 1) f. 4r z r. 1400 (dat. na f. 286v) z podprůměrných dílen činných v Čechách viz Brodský 2000, obr. 249 (kat. 208, s. 227) a na závěr v kombinaci rostlinné části iniciály dle Tab. IV.1)e.7b – např. Franciscus de Retz: Encomium Mariae (Klosterneuburg, Chorherrenstift – Stiftsbibliothek, ms. CCl 43) f. 1r z 60. let 15. století z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 77 (kat. 72).

70


dvojice lišt s výše popsaným motivem boční lišty a stylizovaného perlovce (viz Tab. IV. 1)h.2)125 – analogicky k výše zmíněnému typu Tab. IV. 1)h.3. Naopak ryze západním, především francouzským typem iniciál jsou varianty předešlých kompozic, které zcela plošným aditivním způsobem přiřazují jednotlivé segmenty pokryté geometrickou či stylizovanou rostlinnou ornamentikou s náznaky obalování dříku (Tab. IV. 1)h.8), jež zobecněly zejména v pařížských dílnách a severní Francii ve 2. polovině 13. století, ale odtud se následně rozšířily i do nejfrancouzštěji orientovaných dílen střední Evropy, kde však byl tento druh iniciál k polovině 14. století vytlačen z repertoáru prostorovějšími, plastičtějšími a celistvějšími kompozicemi iniciál, zatímco v Paříži se budou sporadicky objevovat i ve 2. polovině 14. století.126 Rovněž západního původu jsou kompozice těl iniciál z adice geometrických pletenců s (polo)palmetami (Tab. IV. 1)h.9), což je velmi archaicky působící sestava, spíše ojedinělá, ale zastoupená v celém Záalpí do počátků

125 K Tab. IV. 1)h.7: např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 28r z doby kolem r. 1350 viz Brodský 2000, s. 249–250 (kat. 233) a ve zmíněné variantě s boční lištou a přisazenými bobulemi viz např. Křížovnický brevíř (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 38r z r. 1356. 126 K Tab. IV. 1)h.8: např. Pařížský misál (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 824) f. 178r z doby kolem poloviny 13. století z pařížské dílny Legendy o sv. Diviši („Vie de Saint Denis Atelier“) viz Branner 1977, obr. XVI, Bible z dominikánské dílny (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 16721) f. 212r z téže vrstvy z pařížských dílen – Mistr zv. Dominikánský malíř („Dominican Painter“) viz tamtéž, obr. XXV, Henricus de Segusio: Summa de titulis decretalium (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 204) f. 63r z 60.–70. let 13. století z pařížských dílen viz Černý 2006, obr. s. 93 (kat. 16), Pařížská Bible ze soukromé sbírky užívaná dominikány, f. 216r z doby kolem r. 1270 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 103, Sborník teologický ze soukromé sbírky, f. 434v z doby kolem r. 1285 z pařížských dílen viz tamtéž, obr. 106, Bible ze sbírky J. R. Ritmana, z konce 13. století ze severní Francie viz Kidd/Previté 2001, kat. 10, Adam de Halle: Le Chansonnier dÁrras (Arras, Bibliothèque municipale, ms. 675) f. 133v z konce 13. století ze severní Francie viz Pächt 2004 (1987), obr. 154, Bible zvaná Jaroměřická (Praha, KNM, XII A 10) f. 1r, 205r, 286r z doby přelomu 13. a 14. století ze severní Francie viz Černý 2006, obr. viz kat. 18, s. 100 pass., První svazek Misálu Klimenta V. (Cambridge, Fitzwilliam Museum, Mc Clean 51) f. 4r z doby kolem r. 1310–1314 z jihofrancouzských dílen viz Manzari 2006, s. 20–30 a obr. 1. Mimo Francii např. Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 137r z r. 1317 nebo se zmnožením obalujícího rostlinného dekoru i Bible z Nisy (Nysa, Museum w Nysie, PA 3883) f. 23v z r. 1354 z dílny Mikuláše z Prahy viz Brodský 2012, obr. 109. A později – opět v pařížských dílnách např. Titus Livius: Histoire romaine (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 71.A.16) f. 9r z let 1380–1390 z pařížských dvorských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 72 (kat. 29, s. 73).

71

Viktor Kubík

14. století.127 Od ní se následně odvíjely varianty zjednodušující pletence a zdůrazňující plastičnost listoví vkládaného do vnitřních výplní těl iniciál vymezených lištami (Tab. IV. 1)h.10),128 nebo aditivně sestavovaná těla iniciál z plošných tapet s rostlinnou a geometrickou ornamentikou kombinovaná se stvoly (Tab. IV. 1)h.11),129 případně těla iniciál z jednotlivých přisazovaných vlysů s rostlinnou a geometrickou ornamentikou (Tab. IV. 1)h.12).130 Zcela specifickou kategorii aditivních iniciál tohoto druhu tvoří velmi vzácné sestavy těl iniciál z konkrétních předmětů (nejčastěji architektonických motivů), stvolů, palmet a jiných rostlinných prvků (Tab. IV. 1)h.13), které jsou spíše tvaroslovnou kuriozitou, než obecně rozšířeným repertoárem, takže je nelze využít k dataci, ani lokalizaci, protože se objevují v záalpské iluminaci od 1. poloviny 14. století, až do poloviny 16. století.131 Zvláštním druhem aditivních iniciál je italizující skupina užívající v kompozici tvarů písma lišty–žerdi. V tomto smyslu tvoří sevřenou pod-

127 K Tab. IV. 1)h.9: např. Huntingfieldův žaltář (New York, Pierpont Morgan Library, ms. M. 43) f. 33v z doby kolem r. 1200 z dílen činných v Mendhamu (hr. Suffolk) pro Rogera z Huntingfieldu (+1204) viz Rickert 1961, obr. 1, Cisterciácký antifonář (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 401) f. 193r z doby kolem r. 1300 ze slezských cisterciáckých dílen viz Tabor 2008, obr. 107. 128 K Tab. IV. 1)h.10: např. Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 196v aq. 1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 29r aq. 1323 z téže dílny, Graduál Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1774) f. 2v aq. 1323, ale i ve Francii samé – např. Bible historiale (Genève, Bibliothèque publique et universitaire, ms. fr. 2) f. 1r ze 30. let 14. století z pařížských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. XXIX, následně i např. Hodinky ze sbírky Beck, f. 110r z doby kolem r. 1420 z jihofrancouzských dílen (patrně Mistr Misálu Murri, činný v Aix–en–Provence) viz De Hamel 1997, kat. 21 a v konservativních dílnách i ve střední Evropě viz např. Benediktinské diurnale ze sbírky Beck, f. 75r z doby kolem poloviny 15. století z bavorských benediktinských dílen viz tamtéž, obr. s. 151 (kat. 19, s. 148–158). 129 K Tab. IV. 1)h.11: např. Bible historiale Jeana Vaudetara (Haag, Museum Meermanno– Westreenianum, ms. 10.B.23) f. 467r z r. 1371 z dílenského okruhu Mistra Bible Jeana de Sy viz Sterling 1987, obr. 107. 130 K Tab. IV. 1)h.12: např. Antifonář z kláštera v Lubuši – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 401) f. 1r z konce 13. století ze slezských dílen viz Kloss 1942, obr. 32, případně ve značně stylizované podobě parafrázující kaligrafické typy iniciál – např. Vratislavský misál (tamtéž, M. 1134) f. 130r z r. 1381 ze slezské dílny písaře Petra viz Tabor 2008, obr. 169–170. 131 K Tab. IV. 1)h.13: např. Hodinky Jany z Evreux (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection, ms. Acc. 54 / 1.2) f. 69r z let 1325–1328 z dílny Jeana Pucella viz Sterling 1987, obr. 45 nebo z nejmladších příkladů např. Kancionál rychnovský (Praha, KNM, I A 34) f. 1r z r. 1556 z podprůměrných českých dílen navazujících na Fabiana Puléře viz Brodský 2000, obr. 6 (kat. 6, s. 8).

72


kategorii sestavy těl iniciál z dvojice lišt sepnutých pásovým prstencem (Tab. IV. 1)i.1–3), které se vyskytují v různých variantách a přímo navazují na italské románské iniciály.132 V italské terminologii je pro tento druh iniciál ustálen termín „iniziale alla fascia“ (fasciové iniciály), který evokuje jejich podobnost se svazky převázaných prutů, avšak na rozdíl od fascií je pro konstrukci iniciál užívána výhradně pouze dvojice lišt.133 První varianta toho druhu osciluje mezi níže zmíněnými typy prořezávaných dříků (viz Tab. IV. 2)d.9–10) a výrazně aditivními sestavami (viz Tab. IV. 1)j.1–3), přičemž jde o předstupeň této sestavy (Tab. IV. 1)i.1), jehož tvarosloví je typické pro dobu kolem a po polovině 13. století v severní Itálii a ve středoevropských dílnách svázaných s „zackenstilem“.134 Následné varianty tohoto druhu užívají v konstrukci těl iniciál buď odlehčené tvary sepnutých lišt (Tab. IV. 1)i.2),135 nebo naopak hmotné a plasticky modelované žerdi sepjaté prostorově utvářenými pásovými prstenci (Tab. IV. 1)i.3).136 V obou případech jde ale o tvarosloví inspirované Itálií a užívané v českých dílnách (v tzv. církevním skriptoriu a jeho okruhu) činných kolem poloviny a ve 3. čtvrtině 14. století (viz pozn. 134–135). Jednoznačně italským typem iniciál jsou sestavy přímých částí písmene z jediné žerdi členěné a obalované rostlinnou dekorací, zcela analogicky jako ve výzdobě bordur italských rukopisů (Tab. IV. 1)j.1–3). Vývoj tohoto 132 Srov. Tab. IV. 1)1.1.1–3 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 1.i.1–3 – tamní pozn. 141–142. Kromě severoitalského okruhu (Benátky – Piacenza), toskánské a jihoitalské iluminace, se tento typ vyskytuje i ve střední Evropě – zejména v řezenských dílnách, odkud se následně rozšířil dále, a to od konce 10. století, ale nejvýrazněji se objevuje v Itálii od 11. a 12. století, přičemž v 1. polovině 13. století dominoval v byzantizující produkci jižní Itálie a Benátek. 133 K termínu „iniziale alla fascia“ viz Maniaci 1996, s. 266. 134 K Tab. IV. 1)i.1: např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 411) f. 63v z doby kolem r. 1260 ze stylové vrstvy analogické sasko–durynské skupině rukopisů či dílně Mater verborum a Antifonáře Sedleckého viz Kloss 1942, obr. 27 a blíže viz tamtéž, s. 26 pass. 135 K Tab. IV. 1)i.2: např. Augustinus: Super Psalmos (Praha, KNM, XIII B 6/1–2) f. 6r, 10r aj. z doby kolem r. 1360 z dílny spojené se skupinou rukopisů Augustinus super Johanem viz Brodský 2000, obr. 173–174 (kat. 142, s. 167). 136 K Tab. IV. 1)i.3: např. Žaltář Karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 9r, 23r, 54r z doby kolem r. 1350 z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 216v z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z výše uvedeného církevního skriptoria viz Brodský 2012, obr. 421, Brevíř z Vídně (Wien, ÖNB, cod. 1977) f. 622r z doby po polovině 14. století od Mistra křižovnického brevíře viz tamtéž, obr. 422, Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA) svazek č. 84: f. 131r, svazek č. 85: f. 74v, 81r, 105r ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby zmíněného církevního skriptoria viz Kubík 2001, s. 391–393 a tamní Tab. X. 3)a–c.

73

Viktor Kubík

tvarosloví lze sledovat od byzantských předstupňů z 12. století,137 přes jejich kompozičně komplikované sestavy od konce 13. století (paralelní k soudobým italským typům)138 a v Itálii samé v tělech iniciál zejména od poloviny 13. do poloviny 14. století. Právě tato konstrukce iniciál se v Itálii záhy kolem poloviny 13. století rozšířila i do bordur, čímž vznikla konfigurace, která v bordurách italských rukopisů přetrvala až do konce 15. století a právě kompozice iniciál byly jejím zdrojem.139 V rámci mnohých jednotlivých variant tohoto druhu výzdoby lze vysledovat typologicky výchozí sestavy, které kromě členících trojdílných kolének a obalujícího listoví ovíjejícího žerď protaženým výběhem odkazují svojí masivní konstrukcí žerdí z nálevkovitých tvarů (Tab. IV. 1)j.1) k jednomu ze zdrojů této sestavy – tedy k iniciálám třetího typu zmíněným níže (viz Tab. IV. 3)b.9–34).140 Právě tato typologicky výchozí forma se od poloviny 13. století objevuje zejména v byzantizujících dílnách v Benátkách a jižní Itálii, kde vznikla jako reflexe podstatně odlehčenějších typů toskánského a boloňského původu, které se vyskytují jednak v podobě aditivní sestavy z vícedílných kolének a rostlinné ornamentiky (Tab. IV. 1)j.2), což je typické zejména pro toskánské a umbrijské dílny 2. poloviny 13. století, ale v 1. polovině 14. století se tato kompozice objevuje již pouze v konzervativnějších dílnách (např. v Benátkách).141 Anebo za druhé, uplatňuje se i v podobě odlehčené přímé žerdi členěné trojdílnými kolénky, obalované i ovíjené listovím a nasunované do nálevkovitých srostlic (Tab. IV. 1)j.3), což je sestava typická pro italské rukopisy od Prvního boloňského stylu 60.–70. let 13.

137 K byzantským kořenům této sestavy viz Kubík 2008, s. 49–50 (tamní pozn. 19) a tamní Tab. I. 1)5.a–f (zejména však tamní Tab. I. 1)5.c–d). 138 K následným byzantským kompozicím tohoto typu – sledovatelným od 70. let 13. století (paralelním k soudobému italskému tvarosloví) viz tamtéž, s. 91–92 (tamní pozn. 2–4) a Tamní Tab. II. 1) 2.a–b. 139 Detailněji viz tamtéž, s. 203, 300–303, 370–380. 140 K Tab. IV. 1)j.1: např. Bible Bassetti (Trento, Biblioteca Civica, ms. 2868) z přelomu 60. a 70. let 13. století z jihoitalských dílen a např. První svazek Homiliáře z Marciany (Lat. III, 99=2428) f. 151v ze 70. let 13. století viz tamtéž, tamní Tab. V. 1) 1.e.1. + e.4. 141 K Tab. IV. 1)j.2: např. Antifonář E ze Santa Maria Novella (Firenze, Santa Maria Novella, cod. E) f. 126v z 60.–70. let 13. století z florentské dominikánské dílny při Santa Maria Novella nebo rukopisy z téže dílny určené pro Pistoju: Antifonář ze San Francesco v Pistoji (tamtéž, cod. C.XIV., 89) f. 122r ze 3. třetiny 13. století nebo antifonář F ze SMN ve Florencii (tamtéž, cod. E) f. 70v a 165v z 60.–70. let 13. století a následně např. Graduál z dominikánského chrámu sv. Jana a Pavla v Benátkách (Venezia, Museo Correr, Ms. V,131) f. 1r sepsaný do 1311–1312 a iluminovaný 1310–1330 viz tamtéž, tamní Tab. V. 1) 1.e.3, g.3–4. a Tab. VI. 1) 1.e.

74


století, která se následně rozšířila po celé Itálii v různých variantách,142 kultivovaných k větší plastičnosti modelace, dynamičnosti a prostorovosti kompozic s různými druhy listoví i během 1. poloviny 14. století, avšak se stálým ohniskem ve florentských, sienských a umbrijských dílnách (např. v Perugii a Gubbiu).143 V rámci detailní typologie tohoto druhu tvarosloví lze též vysledovat základní odlišné tendence mezi boloňskou produkcí, kde převládlo toto odlehčené tvarosloví, zatímco v Toskánsku postupně od pokročilých 20. a 30. let 14. století opětovně zesílila tendence k zmasívnění jednotlivých prvků, doprovázená i návraty k románským typům kompozic (nejpozoruhodněji v repertoáru Mistra Kodexu sv. Jiří).144 Avšak současně další vývoj tohoto tvarosloví nejen v Popádí, jižní Itálii, ale i v Toskánsku vedl od počátku 14. století ke zjednodušování kompoziční skladby,145 ome-

142 K Tab. IV. 1)j.3: např. Bible (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Plut. III. sin. 2) f. 4r z doby kolem poloviny 13. století z toskánských dílen podílejících se na vzniku prvního boloňského stylu, Antifonář A ze SMN ve Florencii (Firenze, Santa Maria Novella, cod. A), f. 379v z 60. let 13. století či Vatikánská Bible č. 20 (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. 20) f. 342v z počátku 70. let 13. století viz Conti 1981, obr. 16 pass., z umbrijských dílen např. Brevíř z Assisi 272 (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, Ass. 272) f. 15r z 80. let 13. století z assiských františkánských dílen, Brevíř z Assisi 600 (tamtéž, Ass. 600) f. 237v z 1285–1290 z tamní navazující produkce a z následujících vrstev např. Graduál F ze San Marco ve Florencii (Firenze, San Marco, inv. San Marco e Cenacoli, ms. F–516) f. 31v z 90. let 13. století z dílny činné pro klášter San Jacopo di Ripoli, analogicky z jižní Itálie ovlivněné Toskánskem – např. Bible z Cava dei Tirreni (Biblioteca Badia di Cava dei Tirreni, ms. 33) f. 96v z 90. let 13. století (jedno z nejcharakterističtějších děl 2. místní stylové syntézy a současně spojnice mezi Neapolským stylem z 80. let 13. století a díly 3. syntézy z Cava dei Tirreni ovlivněné toskánskými vzory) viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1) 1.g.1–6, Tab. VI. 1) 1.f.1–6. 143 Detailněji k celé škále typologických variant viz tamtéž, tamní Tab. V. 1) 1.e–g a Tab. VI. 1) 1.e–f. 144 K tomuto vývoji typu Tab. IV. 1)j.3 v Toskánsku od 20.–30. let 14. století viz tamtéž, s. 283 (tamní pozn. 5–6). 145 K příkladům postupného zjednodušování původního typu Tab. IV. 1)j.3: např. Dvousvazková Bible ze Semináře sv. Kateřiny (Pisa, Biblioteca del Seminario di Santa Catarina, ms. 188–189), ms. 189, f. 125r z 90. let 13. století nebo naopak k zmasívnění tvarosloví i při kompoziční oproštěnosti – viz např. Brevíř Strozzi 11 (Firenze, Biblioteca Laurenziana, ms. Strozzi 11) f. 19v po r. 1326 z pisánské dílny kombinující sienské a florentské tvarosloví, analogicky ke stylu Pacina di Bonaguida, kde lze doložit mnohé obdobné motivy – např. Danteho Božská komedie z Brery (Milano, Biblioteca Braidense, AC.XIII.41) f. 61r z let 1330–1340 z florentské dílny Pacina di Bonaguida viz Boskovits 1997, obr. s. 192. Jádro této toskánské stylové vrstvy i se sledovaným typem tvarosloví tvoří okruh Pacina di Bonaguida, Maestra daddesca a Maestra delle Effigi domenicane – viz Kubík 2008, kap. III.1.2 a tamní Tab. VI. 1) 1.f.2 + f.6. A ke zmíněnému zvláštnímu druhu transformace historizujících motivů v dílech Mistra Kodexu sv. Jiří (Biblioteca Apostolica Vaticana, Archivio San Pietro, ms. C 129) viz tamtéž, kap. III.1.3 a kap. IV.2.3.

75

Viktor Kubík

zování rozsahu členících prvků a postupnému nahrazení této kompozice v tělech iniciál nejrozšířenějším italským typem iniciál z hladkého dříku, obalovaného a ovíjeného rostlinou ornamentikou (viz níže Tab. IV. 3)c.12– 35) nebo v ještě odlehčenějších formách kombinující hladké dříky, kolénka a rostlinné kaudy (viz níže Tab. IV. 4)h.1–4), či v kombinaci různých druhů rostlinné dekorace (viz níže Tab. IV. 3)f.8). IV. DRUHÝ TYP INICIÁL (ZE STVOLŮ) Z předešlého vyplývá, že aditivní typy iniciál, ač povahou své konstrukce vlastně velmi tradiční a odkazující k předrománským a zejména románským formám, překvapivě patří i k jednomu z nejfrekventovanějších druhů gotického tvarosloví, rozvíjenému zejména během 13. a 14. století do řady variant, z nichž mnohé byly následně užívány i v průběhu 15. a počátků 16. století. Oproti tomu, druhý typ iniciál, jejichž těla tvoří stvoly (Tab. IV. 2) a–e), v Itálii označovaný jako „iniziale fiorita“,146 velmi rozšířený v románské době, v navazujícím období gotiky ztrácí na významu z hlediska četnosti výskytu i celkového geografického rozšíření. Přesto lze podle zmíněné četnosti výskytu některé z těchto forem považovat za datačně a rámcově i geograficky upřesňující prostředek pro zařazení díla. V tomto smyslu jsou základní typologickou formou tohoto druhu tvarosloví iniciály, jejichž tělo tvoří maximálně stylizovaný stvol (Tab. IV. 2)a.1–7), jejichž původní kořeny sahají až k předkarolínským vzorům.147 Následně je lze sledovat od prostých stvolů ve tvaru litery (Tab. IV. 2)a.1), případně též ovíjených pletencovou ornamentikou, jak je vzkřísila italská románská renesance již od konce 2. desetiletí 15. století.148 Nebo ve formě útlých stvolů překrývaných z velké části figurálním výjevem vnitřního pole iniciály (Tab. IV. 2)a.2), jež se objevují zejména od 2. poloviny 14. do 2. poloviny 15. století, jako dílčí doplněk středoevropského repertoáru.149 Analogicky, jako prosté, protáhlé, útlé

146 K termínu „iniziale fiorita“ (rozkvetlá iniciála) viz Maniaci 1996, s. 322. 147 Srov. Tab. IV. 2)a.1–7 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 2.a.1–2 a tamní pozn. 143–144. 148 K Tab. IV. 2)a.1: např. Marcus Tulius Cicero: Pro Caecina et Pro lege agraria (Oxford, Bodleian Library, ms. DÓrville 78) f. 26r z r. 1418 z florentské dílny činné pro Cosima Mediciho viz De Hamel 2004, obr. 222. 149 K Tab. IV. 2)a.2: např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 178v ze 70. let 14. století z pozdní fáze církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, dále např. Brněnský misál č. 15 (Brno, AMB, SK 15) f. 146v z doby kolem r. 1400 z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, kat. 233 nebo zcela analogicky Peutingerská modlitební knížka (Stuttgart, Landesbibliothek, cod. brev. 91) f. 73r z doby kolem r. 1450 z řezenské dílny

76


a smyčkovitě protáčené stvoly podložené lištou (Tab. IV. 2)a.4) doprovázející incipity podkapitol francouzských rukopisů od konce 13. století,150 nebo jejich pozdní italizující typologické variace s náznakem plastické tvarové skladby pomocí šroubovitého přetáčení, ale provedeného velmi abstraktním a stylizovaným způsobem (Tab. IV. 2)a.5).151 Poněkud častěji, než předešlé příklady doplňují italský repertoár 2. poloviny 13. století kompozice těl iniciál z plasticky modelovaných vidlicovitě štěpených a vzájemně se ovíjejících stvolů (Tab. IV. 2)a.3), které byly velmi rozšířeny po celé Itálii zejména koncem 13. století a podle těchto vzorů je ve zjednodušené podobě následně reprodukovali i iluminátoři italizujících dílen střední Evropy (zejména např. z církevního skriptoria v Čechách kolem poloviny 14. století).152 V Itálii samé je tento typ dále rozvíjen do kompozic iniciál ze stylizovaných aditivně přisazovaných stvolů (Tab. IV. 2)a.6)153 nebo do vícedílných sestav kombinující vidlicovité štěpení a ovíjení jednotlivých částí stvolů (Tab. IV. 2)a.7).154 Podle dochovaného materiálu toto tvarosloví ztrácí přitažlivost ve většině center Itálie od počátku 14. století, avšak i kolem r. 1300 je velmi časté v konzervativnějších dílnách v Římě, jižní Itálii, ale i Janově (viz pozn. 152–154).

150 151 152

153 154

se signujícím iluminátorem „Martinus Opifex“ viz Mütherich 1987, obr. 166 (kat. 99, s. 108–109). K Tab. IV. 2)a.4: např. Sborník teologických spisů ze soukromé sbírky, f. 434v z doby kolem r. 1285 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 106. K Tab. IV. 2)a5: např. Decreta Concilii Basiliensis (Praha, KNM, VIII D 35) f. 1r z r. 1441 (dat. F. 122r) ze severoitalských dílen viz Brodský 2000, obr. 77 (kat. 64, s. 79). K Tab. IV. 2)a.3: např. Antifonář ze Záhřebu (Zagreb, Nadpiskupija Zagrebačka – Biblioteca Metropolitana, MR. 72/II) f. 87r a 144r ze 70. let 13. století z boloňských dílen viz Boskovits 1997, s. 87 (kat. 13) a z následujících vrstev např. Bible z Cava dei Tirreni (Biblioteca Badia di Cava dei Tirreni, ms. 33) f. 96v z 90. let 13. století: v tomto rukopise je uvedený typ iniciál zastoupen nejhojněji, ale jen o málo méně též v soudobých římských skriptoriích viz Avril 1984b, kat. 162, f. 7r z konce 13. století z Říma viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1) 2.b.2 a tamní Tab. VI. 1) 2.b.1–2. A podle italských vzorů též Sanctorale (Praha, KNM, XII D 20) f. 17r z doby kolem r. 1360 z okruhu církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 – konkrétně z okruhu skupiny rukopisů Augustinus super Johannem viz Brodský 2000, obr. 150 (kat. 125, s. 148). K Tab. IV. 2)a.6: jako příklad tohoto velmi rozšířeného druhu viz Avril 1984b, kat. 68, f. 113r a 96r z přelomu 13. a 14. století z Janova viz též Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)2.b.4. K Tab. IV. 2)a.7: např. Antifonář ze soukromé sbírky (Boskovits 1997, kat. 12) z 80. let 13. století viz Boskovits 1997, kat. 12 a též Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)2.b.3, případně další příklady též ze severní Itálie viz Avril 1984b, kat. 68, f. 113r a 96r z přelomu 13. a 14. století z Janova a Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)2.b.3.

77

Viktor Kubík

Samostatnou a životaschopnější i geograficky podstatně rozšířenější kategorii tohoto druhu tvarosloví zastupují iniciály z těl tvořených pletenci či rozvilinami (Tab. IV. 2)b.1–5) – tzv. „Rankeninitiale“.155 Jde o pokračování původních karolínských tourských typů, následně transformovaných do stylizovanější a abstraktnější podoby v románské době,156 na jejichž kompozice přímo navazují symetrické sestavy z pletenců a rozvilin (Tab. IV. 2)b.1), rozvíjené kolem poloviny 13. století po celé Evropě, ale v 1. polovině 14. století již zejména v jihoitalských dílnách.157 Oproti tomu mnohem románštější konstrukce těl iniciál výhradně z pletenců (Tab. IV. 2)b.2) se vyskytuje kontinuálně od poloviny 13. století až k počátku 16. století, a to po celé Evropě, ale od počátku 14. století jde o historizující doplněk jiných, frekventovanějších a dobově charakterističtějších typů iniciál.158

155 K termínu „Rankeninitiale“ viz Klemm 1980, s. 25 pass. 156 Srov. Tab. IV. 2)b.1–5 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 2.b.1–5 – tamní pozn. 145–146, 148–151. 157 K Tab. IV. 2)b.1: např. Psalterium nocturnum (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 440) f. 73r z doby kolem poloviny 13. století ze středoevropských (slezských) dílen rozvíjejících „zackenstil“ viz Hennig 1998, obr. 366b (kat. 6.19, s. 374–375), následně pak např. Dvousvazkové Speculum historiae od Vincenta z Beauvais (Biblioteca Badia di Cava dei Tirreni, ms. 25 kol. 1320 a ms. 26 z 20. let 14. století) zejména od 2. svazku (ms. 26) f. 109r z 20. let 14. století z vrstvy třetí stylové syntézy z Cava dei Tirreni viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1) 2.c.2. 158 K Tab. IV. 2)b.2: např. Graduál z kláštera v Lubuši – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 414) f. 74v z doby kolem poloviny 13. století ze slezských dílen rozvíjejících „zackenstil“ viz Kloss 1942, obr. 11, Psalterium nocturnum (tamtéž, I F 440) f. 9r z téže doby i dílny viz tamtéž, obr. 12, Žaltář z Rheinau (Zürich, Zentralbibliothek, ms. Rh.167) f. 10r z doby kolem r. 1250 z dílen z řezenské oblasti viz Mütherich 1987, obr. 124 (kat. 49, s. 64–65), Brevíř Václava z Rovného (Praha, KNM, XIII G 26) f. 2r z 2. poloviny 13. století z bavorských dílen viz Brodský 2000, obr. 201 (kat. 165, s. 190). Následně jako historizující doplněk dobového repertoáru – např. Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína (Kraków, Museum Narodowe – Biblioteka Czartoryskich, cod. 1414) p. 3 z doby před r. 1374 z dílny Mistra Klementinského sborníku (z vrstvy předjímající lucemburskou dvorskou iluminaci 80. let – analogicky k Bibli Kunše oltářníka a Opatovickému brevíři) viz Brodský 2012, obr. 436 a monograficky viz Brodský 2004, s. 93–94 (kat. 27), souběžně též např. Bratislavský misál Henricha z Velkého Trnia (Alba Julia, Batthyaneum, R. II–134) f. 125r a obr. s. 782 z r. 1377 z bratislavské dílny Henricha z Velkého Trnia viz Buran 2003, obr. 129 na s. 171 a obr. na s. 782 (kat. 6.1.7, s. 782), Misál karmelitánský (London, British Museum, Add. 297045) f. 130r sepsaný mezi léty 1387–1393 v londýnských dílnách viz Rickert 1961, obr. 42, následně Nicolaus de Lyra: Postilla super quattuor evangelia (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 143) f. 101v z 20. let 15. století z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 20 a v závěru 15. století – např. List z misálu Johanna von Giltingen (soukromá sbírka) z r. 1487 z augšpurské dílny iluminátora Conrada Wagnera (pro opata kláštera sv. Ulricha a sv. Afry v Augšpurku, doložen 1482–1496) viz Günther 1994, obr. 280 (kat. s. 279–281), nebo Hodinky (Nijmegen,

78


Nikoliv za geograficky příznačnou, ale naopak datačně užitečnou lze považovat variantu předešlého typu, utvářející těla iniciál z jednotlivých přisazených rozvilinově větvených výhonků (Tab. IV. 2)b.3), kterou lze vysledovat častěji kolem r. 1300, a to od Anglie po Itálii (tam především v Toskánsku).159 Jde patrně o dynamizovanou variantu původně symetrických rozvilin z pravidelně větvených stvolů (Tab. IV. 2)b.4), které se ve funkci těla iniciály vyskytují ve stylizovanější podobě ve francouzských a západních rukopisech od 2. poloviny 13. století a následně v plastičtější podobě ve střední Evropě i v průběhu 15. století, vč. využití prostorově rafinovaných motivů (jako je např. žerď předsazená před rozvilinové tělo iniciály).160 Opět nikoliv přesně geograficky určující, ale k rámcové dataci do 14. až 15. století lze použít variantu iniciál s tělem tvořeným stvolem tordovaným (kolem žerdi) do banderoly (Tab. IV. 2)b.5),161 které se odlišují od obdobnéUniversiteitsbibliotheek, HS 309) f. 29r z doby kolem r. 1500 z gento–bruggských dílen viz Huisman 1997, obr. 111 (kat. s. 388–397). 159 K Tab. IV. 2)b.3: např. Žaltář z Petersborough (Bruxelles, Bibliothèque Royal, ms. 9961–2) f. 6r z doby kolem r. 1300 z dílen činných v Petersborough viz Rickert 1961, obr. 25 a nebo např. Graduál z městského musea v Boloni (Bologna, Museo Civico, cor. 17) f. 195r z doby kolem r. 1300 (styl pokračující v tradici Oderisiho da Gubbia a dílny činné pro S. Maria Novella ve Florencii během 2. poloviny 13. století) nebo Právní rukopis z Pisy (Pisa, Biblioteca Comunale, cod. A.N.4) f. 394r z r. 1303–1314 (z pisánské dílny „Breve Pisani Communis z Městského archivu A,N.3“ činné v 1. dvou desetiletích 14. století) viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1) 2c.3–4. 160 K Tab. IV. 2)b.4: v základní plošné podobě např. Sborník lékařských spisů (Wien, ÖNB, cod. 2315) f. 100v z doby kolem r. 1280 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 108, Dekretálie (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK A III d 2) f. 41v z 20. let 14. století z pařížské dílny Mistra Románu o Fauvelovi viz Černý 2006, kat. 20, Speculum historiale (Paris, Bibliothèque Arsenal, ms. 5080) f. 341v z r. 1335 z dílny činné pro Jana Dobrého viz De Hamel 2004, obr. 146, ale i Encyclopedia medica (Roma, Biblioteca Casanatense, cod. lat. 459 = A.I.20) f. 1r z doby kolem r. 1400 z dílny Giovanniho de Grassiho viz Takács 2006, obr. s. 392 (kat. 4.103). A ve variantách plastičtějších – např. Lékařský kodex Guilhelma Placentia de Saliceto (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 206) f. 37r z doby kolem r. 1420 z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 371, Nový zákon (Praha, KNM, I D 13) f. 1r z r. 1485 z dílenského okruhu Valentina Noha z Jindřichova Hradce (Valentinova ornamentika, ale figury dle Mistra Lobkovického graduálu) viz Brodský 2012, obr. 171 a monograficky viz Brodský 2000, s. 10 (kat. 8), iluminace inkunábulí v Lipsku – např. Epištoly (Zeitz, Stiftsbibliothek, 2.Phil.63 ink) – tisk z Trevisa z r. 1478 a iluminace z počátku 80. let 15. století z lipských dílen viz John 2009, s. 96. A ve variantě s předsunutou žerdí – např. „Grillinger Bibel“ (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 15.701) f. 349v z r. 1428 ze salcburských dílen viz Brucher 2000, obr. s. 528 (kat. 269). 161 K Tab. IV. 2)b.5: např. Mauritius Anglus: Distinctiones (Praha, KNM, XIV A 12) f. 104v z doby před polovinou 14. století z podprůměrných českých dílen viz Brodský 2000, obr. 213 (kat. 177, s. 199), Moralia in Job Gregorii Magni (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka,

79

Viktor Kubík

ho aditivního typu popsaného výše chybějícím orámováním obrysu litery (srov. s Tab. IV. 1)f.6 a níže např. Tab. IV. 4)g.1). Tato sestava se ve sledované době vyskytuje převážně v záalpském repertoáru (viz pozn. výše). Zcela rozdílnou vrstvu iniciál ze stvolů zastupují typy těl iniciál z obydlených rozvilin (Tab. IV. 2)c.1–2), původně velmi oblíbené v západním záalpském repertoáru 12. století,162 které ale v Záalpí i Itálii (kde se uplatnily pouze v Lombardii) kolem poloviny 13. století doznívají, a to ve variantách symetricky komponovaných (Tab. IV. 2)c.1)163 a ve variantách s asymetričtějšími pletenci (Tab. IV. 2)c.2).164 Forma obydlených rozvilin v gotickém tvarosloví nezanikne, bude pokračovat ve výzdobě bordur, ale pro kompozici iniciál tento motiv již nebude využíván. Oproti zanikajícím obydleným rozvilinám, se naopak konstrukce iniciál z pružných stvolů (Tab. IV. 2)d.1–15) stávají jedním z nejoblíbenějších prostředků při konstrukci gotických iniciál a v rámci sledovaného druhého typu představují dobově nejúspěšnější a nejkontinuálnější tvaroslovný prostředek, který přímo navazuje na románská a zejména pozdně románská východiska.165 Základními variantami tohoto druhu tvarosloví jsou iniciály

162

163

164

165

80

I F 149) f. 9r, 47v, 81r, 115v z r. 1391 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 198–201, 204 (kat. s. 288), Brevíř vévody z Bedfordu zv. Brevíř ze Salisburry (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 17294) f. 56v, 518r z doby kolem r. 1433 z dílny Mistra vévody z Bedfordu viz Sterling 1987, obr. s. 445, 439, Wolfram von Eschenbach: Parcival (Dresden, Sächsische Landesbibliothek, Ink. 1542.2) – tisk ze Štrasburku z r. 1477 (Johan Mentelin) a následně iluminován v drážďanských dílnách, Procesionál ze Salemu (Heidelberg, Universitätsbibliothek, cod. Sal.VII.,106a) f. 1r z 1. poloviny 16. století z dílen v Salemu viz Moser 1997, s. 368 (kat. VA 14). K termínu „obydlených iniciál“ („Bewohnte Initiale“) viz Pächt 2004 (1987), s. 76–77, orientačně viz Jakobi 1991, s. 55 a v kontextu s typologií (před)románských iniciál viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 2)c.1–2 – tamní pozn. 154–155. K Tab. IV. 2)c.1: např. Bible z Brery (Milano, Biblioteca Braidense, ms. Gereli 59) f. 3r kolem poloviny 13. století z lombardských dílen viz Boskovits 1997 a Kubík 2008, tamní Tab. V. 1) 1.c.1. K Tab. IV. 2)c.2: jako bezprostřední východisko např. Mater verborum (Praha, KNM, X A 11) f. 191r, 193v z doby před polovinou 13. století z české benediktinské dílny viz Brodský 2012, obr. 15 a monograficky viz Brodský 2000, s. 86–89 (kat. 72), Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 411) f. 1r z doby po polovině 13. století (cca 1260) ze stylové vrstvy analogické sasko–durynské skupině rukopisů či dílně Mater verborum a Antifonáře Sedleckého viz Kloss 1942, obr. 25. Srov. Tab. IV. 2)d.1–15 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 2.d.1–8 – tamní pozn. 156–160 a 164–165. Právě v rámci těchto variant iniciál vznikl výše zmíněný termín „iniziale fiorita“ viz Maniaci 1996, s. 322.


ze stvolu stylizovaného do přesného tvaru písma (Tab. IV. 2)d.1),166 dále těla iniciál z větvených stvolů (Tab. IV. 1)d.2)167 a poněkud archaičtější a vzácnější historizující iniciály z větvených stvolů komponovaných do rozvilin a pletenců (Tab. IV. 2)d.3).168 Všechny tyto varianty byly celkem obecně rozšířeny od 13. do 15. století zejména v záalpské iluminaci (viz pozn. 166–168). Oproti tomu, zejména pro Francii byly typické varianty iniciál z dvojice přisazených pružných stvolů skládajících tvar litery (Tab. IV. 2)d.4)169 a iniciály z dvojice přisazených stvolů přetáčených do kadeřavě větvených obalujících výhonků (Tab. IV. 2)d.6).170 Původně patrně západního původu byly sestavy těl iniciál ze stvolu obalovaného dvojicí protisměrně nasazených polopalmet (Tab. IV. 2)d.7), přičemž tato sestava je výchozím vzorem pro

166 K Tab. IV. 2)d.1: např. Bible z Paříže (London, British Library, Yates Thompson 1) f. 179v z doby kolem r. 1250 z pařížské dílny činné pro Anjouovce a Apulii (tzv. „Pierre de Bar Atelier“) viz Branner 1977, obr. XIV, Bible z prology ze sbírky J. R. Ritmana, z konce 13. století ze severní Francie viz Kidd/Previté 2001, s. 56–65 (kat. 10), Hodinky (Wien, ÖNB, cod. s.n. 2596) f. 248r z doby kolem r. 1300 z pařížských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 150, Legenda o sv. Hedvice (Wrocław, Biblioteka Kapitulna, n. 107) f. 8r z let 1300–1310 ze slezských dílen napodobujících západní tvarosloví viz Tabor 2008, obr. 21, Žaltář Bonny Lucemburské (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection Inv. 69.86) f. 322r z let 1348–1349 z pařížské dílny Jeana le Noira viz Sterling 1987, obr. 54, Postila Mikuláše z Lyry (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, cod. 1472) z doby před r. 1350 z širšího dílenského okruhu Mistra křižovnického brevíře viz Stejskal 1978, obr. 34 na s. 225 a monograficky viz Brodský 2004, s. 85 (kat. 22), Sborník teologický (Praha, KNM, XVI C 13) f. 1r z doby kolem r. 1360 z české dílny skupiny Augustinus super Johannem viz Brodský 2000, obr. 288 (kat. 244, s. 261). 167 K Tab. IV. 2)d.2: např. Bible z Amiensu (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 233) f. 391r z doby kolem r. 1250 z amienských dílen viz Branner 1977, obr. X, Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 61v z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, Graduál ze St. Gallen (St. Gallen, Stiftsbibliothek, BR 20) p. 3 z r. 1562 z dílny v St. Gallen viz Moser 1997, obr. s. 175. 168 K Tab. IV. 2)d.3: např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 114r ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Kubík 2001, s. 393, 400–202. 169 Tab. IV. 2)d.4: např. Hodinky (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 1161) f. 192r z doby kolem r. 1414 z dílny Mistra maršála Boucicauta viz Sterling 1987, obr. 283, Oidipova historie (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 15455) f. 73v z let 1435–1450 z dílen v Nantes či Angers viz König 1982, Taf. 42–obr. 89, Hodinky z Orleansu (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 1156B) f. 177r z doby kolem r. 1450 z orleánských dílen viz tamtéž, Taf. 58 – obr. 118, Oficium Panny Marie (Praha, KNM, XIV E 16) f. 14v z doby kolem poloviny 15. století z Francie viz Brodský 2000, obr. 228 (kat. 191), 170 K Tab. IV. 2)d.6: např. Hodinky Jany z Evreux (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection Acc. 54–1.2) f. 35r z let 1325–1328 z dílny Jeana Pucella viz Sterling 1987, obr. 43.

81

Viktor Kubík

výše zmíněnou francouzskou variantu z dvojice přisazených stvolů (srov. Tab. IV. 2)d.4 s Tab. IV. 2)d.7), avšak výsledná kompozice se z Francie velmi rozšířila již od počátků 14. století po celé Evropě, přičemž v jednotlivých zemích se liší pouze výběrem obalujícího listoví – v západní Evropě převládají plošné lancetové či ostře seříznuté listy, v Itálii a italizujících dílnách naopak plasticky modelované listoví.171 Naopak typicky italského původu jsou varianty iniciál z vidlicovitě štěpených stvolů členěných trojdílnými kolénky (Tab. IV. 2)d.5),172 které navazují na pozdně románské předstupně z 1. poloviny 13. století,173 ale v této odlehčené podobě, spolu s tělem iniciály expandujícím přes vnější pole do bordur se začnou již po polovině 13. století šířit s repertoárem Boloňského prvního stylu a následně v Itálii zcela zobecní (viz pozn. výše). Jednoznačně italského původu jsou též varianty s tělem iniciály v podobě stvolu obalovaného a ovíjeného listovím (Tab. IV. 2)d.8), které se po Itálii plně rozšířily v průběhu 1. poloviny 14. století, ale výchozími ohnisky pro jejich rozptyl i kompoziční modifikace byly dílny v Toskánsku, v severní a severovýchodní Itálii (Boloňa, Padova a Benátky), avšak následně byl tento princip převzat též v Záalpí, kde se konstrukce tohoto druhu objevují i v 16. století, ovšem již s jiným (pozdně gotickým) listovím.174

171 K Tab. IV. 2)d.7: k výchozím vzorům ze západní Evropy např. Žaltář královny Marie (London, British Library, ms. Royal 2.B.VII.) f. 168v z počátku 14. století z východoanglických dílen (Petersborough ?) viz Rickert 1961, obr. IV., dále např. za italské příklady tohoto druhu obecně rozšířené od 1. třetiny 14. století – např. Antifonář “O“ z Pisy (Pisa, Museo Nazionale di San Matteo, cor. O) f. 45r a 177r po r. 1320 z místní dílny kombinující florentské a sienské tvarosloví viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.e.7, k příkladům z italizujících dílen 14. století např. Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 24v z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 a pozdním dokladům této konfigurace – např. Římské hodinky z Gento–bruggské školy ze sbírky J. R. Ritmana, f. 84r z doby kolem r. 1500 viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 193 (kat. 35, s. 186–199). 172 K Tab. IV. 2)d.5: např. Oxfordská Bible z r. 1265 (Oxford, Bodleian Library, lat. 56) f. 427v ad. z boloňských dílen Prvního stylu viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)2.b.4. 173 Srov. Tab. IV. 2)d.5 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 2.d.6–7 – tamní pozn. 164. 174 K Tab. IV. 2)d.8: např. Antifonář „B“ z Cava dei Tirreni (Biblioteca Badia di Cava dei Tirreni, Abbazia cor. B) f. 102r z 20. let 14. století ze sienské dílny činné při San Eugenio viz Putaturo Donati Murano 2005, obr. 269, Antifonář VII. z Imprunety (Impruneta, Tesoro di Sta Maria, cor. VII.–A.1) f. 168v z let 1335–1340 z florentských dílen nebo Evangeliář ze San Marco (Venezia, Biblioteca Marciana, Lat. I. 100 = 2089) f. 1v ze 40. let 14. století z benátských dóžecích dílen Andrea Dandollo viz Marcon 1995, s. 127–129, analogicky jako v Popádí – např. v Padově: Antifonář č. 29 (Bologna, Museo Civico, ms. 29) f. 42r z doby kolem poloviny 14. století či v Boloni – Antifonář (Padova, Biblioteca Antoniana, ms. VII.) f. 1r z let 1360–1365 z dílny Niccola di Giacomo. A k pozdím pří-

82


Ve sledovaném časovém rozpětí doby gotické se rovněž v italském repertoáru mimořádně rozvíjely i varianty iniciál z pružného ostře prořezávaného stvolu aditivně členěného kolénky a prstenci (Tab. IV. 2)d.9), které ve 2. polovině 13. století přímo navazují na obecně rozšířená románská východiska tohoto druhu, v Itálii však pěstovaná i v rámci italského gotického tvarosloví.175 Právě tato kompozice se pak ve 14. století stala vzorem pro italizující dílny ve střední Evropě a jejich iniciály z ostře prořezávaných pružných stvolů, často přepásaných pásovými prstenci (Tab. IV. 2)d.10), což je tvarosloví analogické k výše popsanému aditivnímu typu skládajícímu tělo iniciál z dvojice přisazených lišt (srov. Tab. IV. 2)d.10 s Tab. IV. 1)i.2–3) a vyskytuje se především v produkci českého církevního skriptoria od 40. do 70. let 14. století, následně pouze doznívá v dílnách sousedních zemí, které české tvarosloví přejímají.176 Původně italská konfigurace tedy ve 14. století v Čechách významně zobecněla, ale její rozšíření doprovázejí i další spřízněné varianty. Jednak jde o iniciály z prořezávaných stvolů s vloženými rostlinnými výplněmi do proříznutých segmentů (Tab. IV. 2)d.12), rovněž šířené českým církevním skriptoriem od poloviny 14. století, ale na rozdíl od předešlé sestavy i významně pokračujících do repertoáru krásného slohu, do sousedních zemí i do pohusitské produkce, odlišující se pouze změnami druhu výplňového listoví, ale plně zachovávající původní princip kompozice z poloviny

kladům ze Záalpí – Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 519) f. 140v z doby kolem r. 1500 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 480 (kat. 96, s. 475–479). 175 K Tab. IV. 2)d.9: viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)4.b.5: jde o okruh protogotických dílen v Piacenze a Perugii, následně i centra pozdně románské orientace – např. Benátky, Padovu a jižní Itálii (např. Salerno). 176 K Tab. IV. 2)d.10: např. Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 216v z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, Vitae patrum (Praha, KNM, XIII C 4) f. 2r z doby kolem r. 1360 z okruhu církevního skriptoria a ze skupiny Augustinus super Johannem viz Brodský 2012, obr. 184, Misál (Olomouc, Vědecká knihovna, M III 9) f. 178r z doby kolem r. 1360 z téže dílny od iluminátorů činných pro Arnošta z Pardubic viz Fototéka UDU AV ČR, III/15, Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 341r, 448r, 449r, 495r, 500r z 60. let 14. století z téhož dílenského okruhu viz Stejskal 1993, obr. f. 341r, 448r, 449r, 495r, 500r, Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 320r ze 70. let 14. století ze závěrečné fáze tvorby sledovaného dílenského okruhu. A navazující reflexe tohoto principu odvozeného dle výše uvedeného okruhu českých dílen viz též Ganoisova Bible (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, clm.78) f. 4r z přelomu 14. a 15. století od pražských iluminátorů – možná činných v Bratislavě viz Buran 2003, obr. s. 169 (kat. 6.1.9, s. 783).

83

Viktor Kubík

14. století.177 Tuto sestavu však ve středoevropském repertoáru inspiroval nejen výše zmíněný výchozí románský a italský typ (viz Tab. IV. 2)d.9), případně jeho navazující české parafráze (viz Tab. IV. 2)d.10), ale na její vznik mohly též zapůsobit starší pozdně románské předstupně iniciál s vidlicovitě štěpenými stvoly, jejichž výhonky svírají abstraktní výplně v tělech iniciál (Tab. IV. 2)d.11), které se objevují ve střední Evropě kolem poloviny 13. století v dílnách rozvíjejících „zackenstil“ – rovněž inspirovaný italským tvaroslovím (zejména benátského původu).178 Výsledná sestava (Tab. IV. 2) d.12) je zároveň paralelou k výše zmíněným aditivním typům rámující tělo iniciály lištami, které svírají rostlinné výplně (srov. Tab. IV. 2)d.12 s Tab. IV. 1)e.) a současně umožňuje nahradit rostlinnou vnitřní výplň těla iniciály obdobně sevřenou výplní s figurálními motivy, což se objevuje v následných variantách 15. století (viz pozn. 177). Tím se kompozice těchto iniciál stávají paralelou i k výše zmíněným aditivním typům s lištami svírajícími figurální výplně (viz Tab. IV. 1)g) – tedy paralelou a možná i jedním ze zdrojů pro „český typ iniciál“ šířený výzdobou Liber viaticu. Druhou variantou sledované italizující konstrukce (k Tab. IV. 2)d.10 + d.12) jsou iniciály z pružného prořezávaného stvolu s figurálními motivy pronikajícími proříznutou částí stvolu a z části překrývajícími tělo iniciály (Tab. IV. 2)d.13), což je motiv zcela analogického původu jako předešlá sestava s rostlinnými výplněmi (viz Tab. IV. 2)d.12). Také jej lze sledovat od 60. let 13. století a poté v tvorbě českého církevního skriptoria kolem poloviny 14. století, ale zdá se, že na rozdíl od předešlé varianty (viz Tab. IV. 2)d.12) vý-

177 K Tab. IV. 2)d.12: např. Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 307r. z 60. let 14. století z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 (dříve označované za okruh Mistra Křížovnického brevíře) viz Stejskal 1993, obr. 307r, Graduál (Praha, KNM, XIII B 2) p. 118 (ve variantě se zoomorfní výplní) z doby kolem r. 1390 z české dílny navazující na Mistra Opatovického brevíře a Mistra Šternberských rukopisů viz Brodský 2000, obr. 171 (kat. 140, s. 165). V následných variantách s proměnami druhu listoví v rostlinných výplních těl iniciál – např. Antifonář z Klosterneuburku č. 65–68 (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl. 65–68) např. CCl. 66, f. 327v nebo CCl. 68, f. 13r z let 1420–1424 z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 49–50 (kat. 43), Klosterneuburský misál č. 613 (tamtéž, CCl. 613) f. 1r (ve variantě s figurální výplní) z let 1430–1435 z týchž dílen viz tamtéž, obr. 57 (kat. 57) a následně např. Žaltář (Praha, KNM, III H 28) f. 63v z r. 1450 (dat. f. 156r) z české dílny Teologického sborníku KNM, XV D 5 z r. 1455 z okruhu následovníků Mistra Šelenberské Bible viz Brodský 2000, obr. 38 (kat. 33, s. 41). 178 K Tab. IV. 2)d.11: např. Antifonář z kláštera v Lubuši – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 399) f. 60r z doby kolem poloviny 13. století ze slezských dílen rozvíjející „zackenstil“ viz Kloss 1942, obr. 19.

84


razně nepokračoval do 15. století, a to jak v iluminátorském repertoáru našich zemí, tak ani u sousedů ovlivněných lucemburskou produkcí z Čech.179 Třetí variantou těchto původně italizujících kompozic (viz Tab. IV. 2) d.10–13) jsou iniciály z pružných prořezávaných stvolů s vnitřními výplněmi v podobě rozvilin či přetáčených listů (Tab. IV. 2)d.14), což je zcela jednoznačná paralela k výše zmíněným aditivním iniciálám sevřených lištami rámující vnitřní výplně zcela analogického typu (srov. Tab. IV. 2)d.14 s Tab. IV. 1)e.7 + e.24). Právě tento typ aditivních iniciál (vč. výchozích vzorů z Liber viaticu – Tab. IV. 1)e.20 + e.26) byl patrně klíčovým impulzem pro vznik sledované třetí varianty (Tab. IV. 2)d.14), protože ji lze doložit až od lucemburských dvorských dílen končícího 14. století a souběžně se zmíněnými aditivními typy pokračuje ve středoevropském repertoáru i do konce 15. století, opět s proměnami rostlinné ornamentiky ve vnitřních výplních.180

179 K Tab. IV. 2)d.13: k východiskům ze 13. století – např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 411) f. 91v z 60. let 13. století ze slezských dílen napodobujících saské vzory „zackenstilu“ viz Kloss 1942, obr. 28. Následně z produkce českého církevního skriptoria – např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 33v z doby kolem r. 1350 viz Brodský 2012, obr. 25 a monograficky viz Brodský 2000, s. 249–250 (kat. 233), Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 541r z 60. let 14. století z téhož dílenského okruhu viz Stejskal 1993, obr. f. 541r, Misál (Olomouc, Vědecká knihovna, M III 9) f. 180v z doby kolem r. 1360 z téže dílny od iluminátorů činných pro Arnošta z Pardubic viz Fototéka UDU AV ČR, III/15. A z pozdních reflexí této kompozice v sousedních zemích – např. Kanonické listy z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl.154) f. 34v z let 1375–1380 z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 35 (kat. 30). 180 K Tab. IV. 2)d.14: např. Ptolemaiův Quadripartis (Wien, ÖNB, cod. 2271) f. 1r z přelomu 14. a 15. století z lucemburské dvorské dílny činné pro Václava IV. viz Brodský 2012, obr. 449, Antifonář pražských karmelitánů (Kraków, Archiwum Prowincji i Klasztoru OO. Karmelitów Na Piasku, Nr. 12) p. 192 z r. 1397 z dílny při P. Marii Sněžné v Praze (písař Leon a iluminátor Roman z okruhu dvorských malířů Václava IV. 80.–90. let) viz tamtéž, obr. 170 a monograficky viz Brodský 2004, s. 65–69 (kat. 15), Graduál Mistra Václava Secha (Praha, Ústav dějin a Archiv UK, bez sign.) f. 2v z počátku 15. století od Mistra Roudnického žaltáře z dílny Mistra Antverpské Bible viz Brodský 2012, obr. 455, Misál „VIII“ z Bratislavy (Bratislava, Městské muzeum, A/8) f. 1r z počátku 15. století z moravských dílen (Olomouc ?) viz Takács 2006, obr. s. 613 (kat. 7.52), Misál „D“ z Bratislavy (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 216) f. 11r z počátku 15. století z bratislavských dílen viz tamtéž, obr. s. 610 (kat. 7.49), Hnězdenská Bible (Gniezno, Archiwum Archidiecezjalne, ms. 142) f. 219r z r. 1414 z dílny Mistra Hasenburského misálu viz Brodský 2012, obr. 135 a monograficky viz Brodský 2004, s. 46–49 (kat. 8), Kniha městského práva z Hlubčic – Leobschütz (aq. 1945 Leobschütz, Museum, pq. 1945 Opole, Archiwum Panstwowe, Akta miasta Glubczice 208) f. 208r z r. 1421 z dílny Jana ze Žitavy viz Kloss 1942, obr. 198 a nověji viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 87–89 (kat. I.3.2: J. Gromadzki), Misál z Dolních Rakous (Wien, ÖNB, cod. 4812) f. 4r z let

85

Viktor Kubík

Právě v pokročilé 2. polovině 15. století mohly tyto sledované druhy liter ve střední Evropě inspirovat vznik nové podoby iniciál z pružného vzájemně podsouvaného a provlékaného stvolu, nadto v šířce tvaru těla iniciály transformovaného do podoby přetáčeného listu (Tab. IV. 2)d.15). Tím byl nejen typologicky, ale i chronologicky dovršen vývoj tohoto druhého typu iniciál, jehož podobu již formovalo nové tvarosloví z pozdně gotických listů, s nímž se udrží v repertoáru hluboko až do 16. století.181 Poslední typologickou kategorií iniciál druhého typu jsou specifické varianty incipitních iniciál „I“ ze stvolů (Tab. IV. 2)e.1–4), které přímo navazují na bezprostředně předcházející románské předstupně, jen byla v gotice rozšířena jejich typologická škála.182 Původ tohoto tvarosloví je patrně v západoevropských dílnách, ale již od 13. století bylo značně rozšířeno po celé Evropě. Základní formou přímo navazující na románské dědictví jsou iniciály ze souvislého stvolu utvářejícího geometricky pravidelné medailony vsazené do pravoúhlého rámu (Tab. IV. 2)e.1), zcela analogické

1420–1430 z dolnorakouských dílen (Wiener Neustat ?) viz Takács 2006, obr. s. 614 (kat. 7.53), Bratislavský antifonář „IV“ (Bratislava, Archív hlavného mesta, EC Lad.2/7) f. 1v z let 1420–1430 z bratislavských dílen viz tamtéž, obr. s. 591 (kat. 7.26), Vratislavský misál I.F.346 z kolegiátního chrámu v Hlohově (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 346) f. 8r z r. 1436 ze slezské dílny písaře Mikuláše Čirpa z Boleslavi („Nikolaus Czyrps aus Bunzlau“) zaměstnávající malíře vyškoleného v Čechách viz Kloss 1942, obr. 214 a nověji viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 149–150 (kat. I.5.36: J. Gromadzki), Misál z Klosterneuburku (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. K. 461) f. 8r ze 40. let 15. století z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 62 (kat. 53). A následně, postupně stále zřetelněji s pomocí tvarosloví pozdní gotiky – např. Kouřimský graduál (Praha, NK, XIV A 1) f. 222v z r. 1470 z dílny Jana Mikuse z Hradce Králové viz Brodský 2012, obr. 482, Klosterneuburský misál č. 612 (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl.612) f. 241v z r. 1479 z tamních dílen viz Haidinger 1998, obr. 37, Hánův kodex – bratislavský antifonář IIa–IIb (Bratislava, Archív hlavného mesta Bratislavy, EC Lad. 4) z r. 1487 z bratislavské či vídeňské dílny viz Buran 2003, obr. s. 520 a 790 (kat. 6.1.23), Kutnohorský graduál (Wien, ÖNB, Musiksammlung, Mus. Hs. 15501) f. 130r z doby kolem r. 1490 z dílny iluminátora Matouše viz Brodský 2012, obr. 484, Smíškovský graduál (Wien, ÖNB, Mus. Hs. 15492) f. 285r z 1. poloviny 90. let 15. století viz tamtéž, obr. 241. 181 K Tab. IV. 2)d.15: např. Plzeňský misál Víta Soukeníka (Praha, KNM, XV A 5) f. 142v z r. 1485 (dat. f. 354v) z dílny písaře Petra z Prahy viz Brodský 2000, obr. 233 (kat. 196), Modlitební knížka (Praha, KNM, XVI G 30) f. 26v z r. 1495 (dat. f. 14r) z české dílny navazující na tvorbu Valentina Noha z Jindřichova Hradce viz Brodský 2000, obr. 305 (kat. 258, s. 276), Graduál (Praha, KNM, XVI B 15) f. 49v z 1. čtvrtiny 16. století z českých dílen navazujících na tvorbu Janíčka Zmilelého z Písku viz Brodský 2000, obr. 287 (kat. 243). 182 Srov. Tab. IV. 2)e.1–4 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 2.e.1–3 – taní pozn. 165–167. K tomuto druhu iniciál též viz Maniaci 1996, s. 141.

86


i předgotické tradici.183 Další variantou značně rozšířenou od 2. poloviny 13. století jsou iniciály z dvojice pružných stvolů, které jsou komponovány do mandlovitých tvarů medailonů svým vzájemným esovitým proplétáním (Tab. IV. 2)e.2).184 Dále se v průběhu 14. století šíří iniciály ze souvislého stvolu formovaného do podoby quadrilobů (Tab. IV. 2)e.3).185 Poněkud svéráznou a tudíž i dílensky a chronologicky lokalizovatelnou formu dokládají iniciály ze stvolu obrýsovávajícího pružný výhonkovitý tvar písmene expandujícího výraznou kaudou do bordury, přičemž do nitra písmene jsou vloženy jednotlivé stvoly ve tvaru rosetových medailonů, trojlistů, quadrilobů (Tab. IV. 2)e.4), což je aditivní sestava typická ve 2. polovině 13. století pro italská centra rozvíjející pozdně románskou stylovou tendenci (např. Padova a jižní Itálie), opoziční k boloňské škole a značné části Toskánska.186 V. TŘETÍ TYP INICIÁL (Z ROSTLINNÝCH ORNAMENTŮ) Iniciály třetího typu z rostlinných forem patří v gotickém repertoáru k nejfrekventovanějšímu druhu ornamentiky, jehož jednotlivé prvky výrazně formovaly i variabilitu neméně oblíbených iniciál prvního typu – zmíněných výše. Typologicky sice iniciály třetího typu navazují na (před)románská východiska, ale jejich význam v hierarchii iluminátorského tvarosloví od 13. století trvale vzrůstal a kulminoval ve 14. až 16. století, jak v Záalpí, tak v Itálii.

183 Srov. zejména Tab. IV. 2)e.1 s tamtéž, tamní Tab. III. B)2.e.1. A k Tab. IV. 2)e.1: např. List z Genesí z Řezenské Bible (Regensburg, Stiftsbibliothek der Alten Kapelle) z doby kolem poloviny 13. století z řezenské dílny viz Mütherich 1987, obr. 132 (kat. 59, s. 83) nebo Velká Bible sepsaná do r. 1297 jeptiškou Anežkou z rodu Scarabella (Padova, Biblioteca del Seminario Vescovile, ms. 542) f. 3v z přelomu 13. a 14. století z dílny činné pro ženský benediktinský klášter SantÁgata v Padově viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1) 2.c.1. A z mladších časových vrstev např. První díl Bible ze Sadské (Praha, KNM, XIII A 8) f. 8r z počátku 70. let 14. století ze stejnojmenné české dílny viz Brodský 2012, obr. 76, Bible Kunše oltářníka (Praha, KNM, Nostická knihovna, Ms. F.1) f. 9v z r. 1389 z české dílny navazující na Liber viaticus i Mistra křižovnického brevíře viz tamtéž, obr. 181. 184 K Tab. IV. 2)e.2: např. Aristoteles: De differentia spiritus et animae (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 12953) f. 276r z doby kolem r. 1260 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 112 nebo Antifonář pro chrám sv. Antonína v Padově – ms. F.SS. (Padova, Biblioteca Antoniana, ms. F.SS) f. 43r z 1. desetiletí 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1) 2.a. 185 K Tab. IV. 2)e.3: např. Bible s prology (Milano, Biblioteca Ambrosiana, A. 101 inf.) f. 3v z poloviny 14. století z německých dílen napodobujících francouzské tvarosloví viz Cipriani 1968, obr. VII, kat. s. 149. 186 K Tab. IV. 2)e.4: viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1) 1.d.1–2.

87

Viktor Kubík

Přímo na konstrukční principy předrománských a románských forem navazují iniciály tvořené adicí stvolů, květů či květinových srostlic i plodů (Tab. IV. 3)a.1–3), které v původním předgotickém repertoáru zastupovaly plošné a stylizované kompozice,187 ale od 13. století se toto tvarosloví začalo měnit do plastičtějších a postupně od 15. století až do naturalistických forem. Nepatří sice k nejfrekventovanějším, ale dobře ilustrují proměnu stylového systému, ke kterému v době gotiky docházelo. Typologicky základním modelem tohoto druhu ornamentiky jsou iniciály z adice stvolů a tapet se stylizovanými rosetami (Tab. IV. 3)a.1), což je živloví typické zejména pro středoevropské dílny 1. poloviny 14. století, v nichž docházelo k synkretickým pokusům o propojování francouzského (či obecně západního) a italského tvarosloví.188 Podstatně aditivněji působí sestavy těl iniciál z palmet, případně roset a plodů (Tab. IV. 3)a.2), které se okrajově objevují od konce 14. století a v průběhu 15. století získají charakter květinové srostlice.189 Poněkud častějším doplňkem repertoáru pozdně gotických dílen střední Evropy pokročilého 16. století jsou iniciály ze stvolů s naturalistickým listovím, květy a plody konkrétní skutečné vegetace (Tab. IV. 3)a.3).190 Srovnáním výchozích předrománských a románských typů tohoto druhu iniciál s jejich typologickým pokračováním v gotickém tvarosloví až po jeho naturalistické variace lze názorně ilustrovat povahu kontinuity i míru zásadních transformací, které formovaly ornamentální tvarosloví v průběhu 13.–16. století.191 Podstatně významnější podíl na gotickém repertoáru mají varianty iniciál z palmet, polopalmet, nálevek a vidlicovitých forem (Tab. IV. 3)b.1–34), jejichž variabilita během 13.–15. století navazuje na předrománské a románské vzory, ale dalekosáhle je předčí pestrostí i frekvencí ve výzdobném

187 Srov. Tab. IV. 3)a.1–3 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3)a.1–3 – tamní pozn. 169–171. 188 K Tab. IV. 3)a.1: např. Aich–Bibel (Kremsmünster, Stiftsbibliothek, ms. CC 351) f. 102r z r. 1310 z klášterních dílen v Křemži (sepsání rukopisu) a ve sv. Florianu (výzdoba rukopisu) viz Brucher 2000, obr. s. 141 (kat. 238), případně analogicky i Lekcionář Alžběty Rejčky z r. 1316 (Wien, ÖNB, cod. 1772) f. 40r z r. 1316 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku. 189 K Tab. IV. 3)a.2: jako předstupeň např. Saské zrcadlo (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, Mil. II. 4) f. 4v z r. 1386 z lehnické dílny Mikuláše Wurma viz Kloss 1942, obr. 103 a jako výsledná sestava např. Evangeliář ze sbírky Wildenstein (Paris, Musée Marmottan, Coll. Wildenstein N. 187) z doby kolem poloviny 15. století z jihonizozemských dílen viz De Hamel 2004, obr. 203. 190 K Tab. IV. 3)a.3: např. Žlutický graduál (Praha, Památník národního písemnictví, TR. I.27) f. 230v z let 1557–1558 od Fabiána Puléře viz Brodský 2012, obr. 492, Lounský graduál z r. 1561–1563 (Louny, SOkA, I.G.9) f. 195r z let 1561–1563 z dílny Jana Táborského z Kokotské Hory. 191 viz pozn. 187.

88


systému. Jednou ze vzácnějších variant typických pro západní prostředí 2. poloviny 13. a počátků 14. století jsou iniciály ze srostlých vidlicovitě přisazených polopalmet (Tab. IV. 3)b.1), čímž vzniká motiv analogický ke kompozici obalujícího listoví (viz níže Tab. IV. 3)c), se kterým patrně souvisí svým vznikem a z části i výskytem.192 Naopak velmi archaicky působí iniciály z koncentricky srostlé dvojice laločnatých polopalmet (Tab. IV. 3)b.2), které jsou přímou citací z karolínských rukopisů a v repertoáru se objevují od poslední čtvrtiny 15. století v Itálii i Francii, jako typický historizující motiv „románské renesance“.193 Typologicky navazujícím, ale z hlediska výskytu, chronologicky předcházejícím předstupněm této historizující kompozice (Tab. IV. 3)b.2), patrně i jako její možný bezprostřední vzor, jsou iniciály z koncentricky srostlých kadeřavých polopalmet (Tab. IV. 3)b.3), které mají svůj původ v italských dílnách v Toskánsku a Popádí (zejména v Boloni), kde se objevují od 1. poloviny 14. století a následně se rozšířily do Záalpí, kde je lze dohledat i v západní Evropě přes celé 15. století.194 Výše zmíněná historizující sestava upomínající ke karolínským vzorům rozšířeným od Tours, přes Mety, Francko–saský styl až do Bavorska již v počátcích 9. století nemusela být vzorem pro italskou parafrázi, kde toto tvarosloví mohlo vzniknout ve spojení s obalujícími typy listoví v tělech iniciál. Avšak onen naturalističtější a plastičtější typ byl v rámci „románské renesance“ zpětně přetvořen stylizací podle původních karolínských vzorů.195

192 K Tab. IV. 3)b.1: např. Kronika Otty z Freisingu (Zürich, Zentralbibliothek, Car. C.33) f. 11r z let 1254–1277 z curyšské dominikánské dílny písaře Litolda z Řezna viz Moser 1997, s. 218 (kat. KE 1) a z mladších příkladů – Pontifikál Renauda z Baru (Praha, NK, XXIII C 120) f. 102v (vertikální část inic. Kyrie) z let 1303–1316 z lotrinských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 19. 193 Srov. Tab. IV. 3)b.2 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3)b.1 – tamní pozn. 172. K Tab. IV. 3) b.2: např. Hodinky z Beckovy sbírky, f. 29v z let 1475–1490 z normandských dílen (patrně v Rouenu) viz De Hamel 1997, obr. s. 212 (kat. 27), Vyříznuté iniciály z KNM (Praha, KNM, 1 E a 47) z konce 15. století z Itálie (Bologna či severovýchodní Itálie) viz Brodský 2000, obr. 371 (kat. 319, s. 331). 194 K Tab. IV. 3)b.3: např. Liber Pantheon (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4895) f. 1r aq. 1331 z boloňské dílny Ilustrátora viz Conti 1981, s. 86–88 a podle italských vzorů následně v Záalpí – např. Hodinky (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 74.G.37a) f. 2r z 50. let 15. století z pařížských dílen, v nichž spolupracovali i iluminátoři z Tours viz Korteweg 1980, obr. s. 94 (kat. 38, s. 95). 195 Chronologicky tak lze srovnat sledované typy asi následovně – karolínské východisko viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3)b.1 – tamní pozn. 172 bylo bez přímé závislosti na tomto vzoru přetvořeno v 1. polovině 14. století v Itálii do typu viz Tab. IV. 3)b.2 a následně byl tento italský model v závěru 15. století opětovně stylizován do typu – Tab. IV. 3)b.3.

89

Viktor Kubík

Jinou skupinu variant iniciál třetího typu reprezentují iniciály z pravidelných palmet (Tab. IV. 3)b.4), které překvapivě nemají své kořeny v Itálii, ale v italizujících dvorských dílnách Francie 20. let 14. století a v západní Evropě je tento typ konstrukce i při změnách rostlinné ornamentiky hojně užíván až do konce 15. století.196 Jeho typologicky příbuznou sestavou jsou těla iniciál z lišty s přisazenými palmetami s nepravidelně přetáčenými vrcholy či okraji (Tab. IV. 3)b.5), které sice také využívají italské principy prostorové kompozice akantu, ale rovněž nejsou italského původu, kde toto listoví nebylo tímto způsobem spojeno s konstrukcí iniciál, nýbrž pocházejí z 2. poloviny 14. století z lucemburských dvorských dílen v Čechách, v nichž byla patrně předešlá italizující francouzská konstrukce zdokonalena tímto kompozičně složitějším listovím.197 Pravděpodobně vznik tohoto druhu variant ve střední Evropě souvisí i s oblibou analogických příkladů aditivních typů iniciál s výplněmi s rostlinnou ornamentikou (viz výše Tab. IV. 1)e.9–10) a s největší pravděpodobností se ze střední Evropy kolem r. 1410 tyto kompozice dostaly do západní Evropy, kde se nejdříve objevují právě v těch vrstvách produkce, v níž se vyskytují i jiné motivy z lucemburských dílen.198 Přímo navazující variantou na předešlý typ jsou iniciály z palmet 196 K Tab. IV. 3)b.4: např. Hodinky Jany z Evreux (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection Acc. 54–1.2) f. 160r z let 1325–1328 od Jeana Pucella viz Sterling 1987, obr. 49, Hodinky Jany Navarrské (Paris, Bibliothèque nationale de France, Nouv. Acq. lat. 3145) f. 39r z let 1336–1340 z dílny Jeana Le Noira viz tamtéž, obr. 52, následně se zaostřeným listovím též Hodinky (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4913) f. 205 r z r. 1449 z nantské dílny Druhého mistra Oxfordských hodinek viz König 1982, Taf. 24 – obr. 43, Hodinky z Beckovy sbírky, f. 13r z let 1475–1490 z normandských dílen (patrně v Rouenu) viz De Hamel 1997, obr. s. 212 (kat. 27, s. 209–214) či Hodinky z Madridu (Madrid, Biblioteca Nacional, ms. Vit. 25–5) f. 14r z doby kolem r. 1490 z bruggské dálny Mistra Marie Burgundské viz Pächt 2004 (1987), obr. 209. 197 K Tab. IV. 3)b.5: např. Zlatá Bula Karla IV. (Wien, ÖNB, cod. 338) f. 1r z doby kolem r. 1400 z dvorské dílny činné pro Václava IV. viz Brodský 2012, obr. 5, bezprostředně časově předcházející paralely viz též Cisterciácký graduál z Jindřichova – Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 170r z let 1381–1389 z slezských dílen napodobujících české vzory 70. let 14. století (v kombinaci pozdní fáze církevního skriptoria, Bible ze Sadské a Šternberských rukopisů) viz Tabor 2008, obr. 193 (kat. s. 283), Mariánské hodinky z Prahy (Praha, KNM, V H 36) f. 77r z 1. poloviny 90. let 14. století z dvorské lucemburské dílny činné pro Annu Českou (manželku Richarda II.) nebo Žofii Bavorskou (m. Václava IV.) nebo Alžbětu Pomořanskou (m. Karla IV.) viz Brodský 2012, obr. 62. 198 K pozdějším příkladům typu Tab. IV. 3)b.5: např. Přebohaté hodinky vévody z Berry (Chantilly, Musée Condé, ms. 65) f. 195r z let 1411–1416 z dílny Jeana, Paula a Hermana z Limburka viz De Hamel 2004, obr. 151, Froissartova Kronika (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 72.A.25) f. 1r z počátků 15. století z pařížských dílen (okru Mistra Vergiliova kodexu) viz Korteweg 1980, obr. s. 86 (kat. 34, s. 87) a v následných variacích již bez

90


s hustě různosměrně a prostorově přetáčenými okraji (Tab. IV. 3)b.6), které jsou rovněž invencí lucemburských iluminátorů,199 ale oproti předešlému příkladu jsou mladší, od předstupňů z 90. let byly do definitivní podoby dotvořeny v 1. desetiletí 15. století.200 Avšak během 15. století se toto tvarosloví rozšířilo v podstatné části střední Evropy – sledovatelné v etapě do r. 1420,201 následně ve 2. třetině 15. století.202 Ve střední Evropě mohlo zapů-

199

200

201

202

nutného prostředkování původními českými vzory – např. Hodinky Landau z Beckovy sbírky, f. 33r z let 1460–1475 z normandské dílny v Rouenu (Master of the Geneva Latini) viz De Hamel 1997, obr. s. 205 (kat. 26, s. 201–208), Hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 98r z doby kolem r. 1490 z jihonizozemských dílen (Gent ?) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 165 (kat. 32, s. 162–171). A k tématu vlivu lucemburských dílen 2. poloviny 14. na západní produkci 15. století viz Kubík 2010, tamní pozn. 293, 296–297. K předstupňům typu Tab. IV. 3)b.6: např. Nicolaus de Lyra: Super Novum Testamentum (Praha, KNM, XII A 17) f. 45v z doby kolem r. 1390 z české dílny Mistra z r. 1398, jenž navazuje na Jenštejnův kodex a Mistra Bible ze Sadské viz Brodský 2000, obr. 113 (kat. 95) a časné nedokonalé reflexe téhož motivu v dílnách sousedních zemí např. Premonstrátský brevíř a kolektář (Budapest, Egyetemi Könyvtár, cod. lat. 36) f. 1r z doby po r. 1389 z uherských dílen viz Takács 2006, obr. s. 597 (kat. 7.34). K plně vyhraněným příkladům typu – např. Misál Jana Strniště z Jablonné (Praha, KNM, XV A 8) f. 18r, 106r cca 1405 od Mistra Hasenburského misálu (jeho nejstarší dílo) viz Brodský 2012, obr. 131, 129 a monograficky Brodský 2000, s. 217 (kat. 199), Konrád z Haimburku: Mariánské lekce a orace (Rajhrad, Památník písemnictví – knihovna benediktinského opatství, R 349) f. 4v z počátku 15. století pravděpodobně z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, obr. kat. 235 (P. Černý), Vídeňská Dalimilova kronika (Wien, ÖNB, cod. s. n. 44) f. 1r z počátku 15. století viz Brodský 2012, obr. 339, Hodinky Václava IV. (Oxford, Pembroke College, ms. 20) f. 39r z doby kolem r. 1405 od Mistra Geronského martyrologia viz Brodský 2012, obr. 464. K dalšímu šíření typu Tab. IV. 3)b.6: např. Misál ostřihomského arcibiskupa György Pálóciho (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 359) f. 66v z let 1409–1412 z uherských dílen ovlivněných českým tvaroslovím viz Takács 2006, obr. s. 418 (kat. 4.141), Sborník Viklefových spisů (Praha, NK, VIII C 3) f. 1r z let 1411–1414 z dílny Bible mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína viz Brodský 2012, obr. 238, Hnězdenská Bible (Gniezno, Archiwum Archidiecezjalne, ms. 142) f. 330r z r. 1414 z dílny Mistra Hazenburského misálu viz Brodský 2004, s. 46–49 (kat. 8) a viz Brodský 2012, obr. 123, Bible Zikmunda z Domažlic (Praha, NK, VIII A 8) f. 37r z r. 1419 z dílny Mistra Bible Zikmunda z Domažlic viz Brodský 2012, obr. 469, Liber in Exameron beati Ambrosii (Praha, APH, KK A 131) f. 21r z doby kolem r. 1420 z dílny Mistra Pražského Exameron viz Brodský 2012, obr. 470. K následnému šíření a postupné transformaci typu Tab. IV. 3)b.6: např. Statuten der Kreuzzeche (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 722B) f. 1r z r. 1421 z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 53 (kat. 44), Albertus Magnus: Mariale (tamtéž, CCl 273) f. 6r z let 1425–1430 z téže dílny viz tamtéž, obr. 23 (kat. 49, s. 42), Bible královny Kristiny Švédské (Vat. Reg. 87/1) f. 1r ze 30. let 15. století z české dílny viz Brodský 2012, obr. 471, Bible táborského hejtmana Filipa z Padeřova (Wien. ÖNB, cod. 1175) f. 334v z let 1432–1435 z české dílny viz tamtéž, obr. 472, Liber hymnorum (Praha,

91

Viktor Kubík

sobit i jako jeden ze zdrojů vzniku typických pozdně gotických kalichovitých listů (viz Tab. IV. 3)e.4), a to i při využívání různých typů akantového listoví; Nejblíže k výslednému pozdně gotickému typu listů mají iniciály ze zaostřených a prořezávaných akantů.203 Blízké jsou jim rovněž akanty se

KNM, XVIII A 26) f. 1v z doby kolem r. 1430 z Dílny Mistra Duchovy Bible viz tamtéž, obr. 474, Ottheinrichbibel (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 8010/1) f. 43r ze 2. čtvrtiny 15. století z bavorské dílny viz Mittler/Trost/ Weiss 1986, obr. s. 306, Fragment graduálu z Göteborgu (Göteborg, Röhsska museet, Nr. RKM 813–1911) ze 30. let 15. století od Mistra Košických erbovních listin činného v Krakově či Bratislavě viz Takács 2006, obr. s. 598 (kat. 7.35), Bible zv. Krumlovská (Praha, KNM, I A 13) f. 3v z doby kolem r. 1440 z české dílny blízké Mistru Cardova Starého zákona viz Brodský 2000, obr. 1 (kat. 1, s. 3), Ditrich von Nieheim: Viridarium imperatorum et regum Romanorum (Wien, ÖNB, cod. lat. 496) f. 141r z r. 1441 z dílen v Mariazellu viz Takács 2006, obr. s. 509 (kat. 6.25), Německá kázání od Nikolase Dinkelsbühla (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 48) f. 1r z 1. poloviny 40. let 15. století z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 67 (kat. 59), Šellenberská Bible (Praha, Strahovská knihovna, DG III 15) f. 411v z doby kolem r. 1440 ze stejnojmenné české dílny viz Brodský 2012, obr. 245 a monograficky viz Brodský/Pařez 2008, s. 152–155 (kat. 64), Sborník perikop (Praha, KNM, XIV F 41) f. 167v z r. 1444 (dat. přídeští) z dílny blízké Mistru Šellenberské Bible a Brněnské právní knize Václava z Jihlavy viz Brodský 2000, obr. 230 (kat. 193, s. 212), Starý zákon Güntherův (Praha, KNM, XIV C 7) f. 5v ze 40. let 15. století z dílny blízké Mistru Šellenberské Bible viz Brodský 2000, obr. 220 (kat. 183), Dialogy Řehoře Velikého (Lambach, Stiftsbibliothek, cml. LV) f. 85v z doby kolem r. 1450 z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 76 (kat. 66), Lobkovický Nový zákon (Praha, NK, XXIII B 1) f. 55r z doby po polovině 15. století z dílny Mistra Bible Prokopa ze Stříbra viz Brodský 2012, obr. 478, Glosa super decretum (Praha, APH, KK I/1) f. 2r z doby kolem r. 1460 z dílny Václava Skřítka viz tamtéž, obr. 479, Misál Jana z Bludova (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 45) f. 35v, 276r z e. 1466 z české dílny téhož jména viz tamtéž, obr. 145, 178. 203 K předstupňům pozdně gotických kalichovitých typů listů v tělech iniciál (Tab. IV. 3)e.4) v rámci konstrukce typů iniciál – Tab. IV. 3)b.6: se zaostřenými či prořezávanými kadeřavými akanty – např. Sborník lékařský (Praha, KNM, XI D 10) f. 30r z let 1466–1468 (dat. f. 111v a 239v) z české dílny viz Brodský 2000, obr. 94 (kat. 79, s. 95), Misál z kláštera sv. Vincence ve Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 361) f. 52v, 93v z r. 1472 ze slezské dílny viz Kloss 1942, obr. 248–249, Plzeňský misál Martina Mertlíka (Praha, KNM, XII B 17) f. 145v z r. 1480 z dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce viz Brodský 2012, obr. 275, De casibus virorum illustrium (Zeitz, Stiftsbibliothek, 2.DHB.140 ink) f. 140r – tisk ze Štrasburku 1474–1475 viz John 2009, obr. kat. 29, Biblia Vulgata (Halle/Saale, Marienbibliothek, N. 36) f. 1r – tisk z Norimberku r. 1479 viz Nickel 2002, obr. s. 68, Svatovítský misál Martina Starého (Praha, KNM, XVI A 17) f. 8r z konce 70. let 15. století z dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce viz Brodský 2012, obr. 203 a monograficky viz Brodský 2000, s. 248 (kat. 232), M.T. Cicero: De oratore etc. (Brno, MZK, Mikulov - Mk. 39) f. 46v z 80. let 15. století patrně z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, obr. kat. 254 (P. Černý), Čtyřsvazkový lekcionář z dílny L. Becka (Nürnberg, Germanisches Nationalmuseum, Hs. 2107b) p. 129 z konce 15. století z norimberské dílny L. Becka viz Bredt 1903, obr. XVI (kat. 112), Sborník děl Plotina

92


seříznutými okraji,204 ale v průběhu 15. století, před plným nástupem onoho pozdně gotického typu listoví byly nejrozšířenější kombinace zaostřených a laločnatých forem.205 Celková skladba složitě prostorově utvářených akantů u tohoto druhu iniciál (Tab. IV. 3)b.6) koresponduje i s výše zmíněným typem aditivních iniciál s vnitřními výplněmi z hustě přetáčených rozvilin

(Feldkirch, Stadtarchiv, 207) f. 14r – tisk Augšpurk 1792 viz Moser 1997, obr. s. 377 (kat. KR 16). 204 K předstupňům pozdně gotických kalichovitých typů listů v tělech iniciál (Tab. IV. 3) e.4) v rámci konstrukce typů iniciál – Tab. IV. 3)b.6: se seříznutými akanty – např. Starý zákon z Augšpurku (Augsburg, Universitätsbibliothek, cod. I.3.2.III) f. 3r, 117v z doby po 1468–1472 z řezenské dílny Bertholda Furtmeyra viz Mütherich 1987, obr. 170–171 (kat. 104, s. 119–120), Antifonář z františkánského kláštera (Olomouc, Vědecká knihovna, M IV 6) f. 136v ze 70. let 15. století viz Brodský 2012, obr. 258, Decretum Gratiani s komentářem Bartoloměje Brixenského (Spišské Podhradí, Spišská Kapitula – Diecézna knihovna, sign. G a 1) tisk Benátky (Nicolaus Jenson Sallicus) z r. 1474 a ilum. 1479: Vincentus Roder Czinteke viz Buran 2003, obr. 475 (s. 525) a obr. s. 792 (kat. 6.1.26). 205 K předstupňům pozdně gotických kalichovitých typů listů v tělech iniciál (Tab. IV. 3) e.4) v rámci konstrukce typů iniciál – Tab. IV. 3)b.6: v kombinaci zaostřených a laločnatých kadeřavých akantů – např. Starý zákon zv. Mikulovský větší (Brno, MZK, Mikulov - Mk. 2) f. 2r, 105v ze 3. čtvrtiny 15. století z moravských dílen viz Chamonikola 1999, obr. s. 506–507 (kat. 249, s. 505: P. Černý), Nicolaus De Lyra: Postilla super quattuor evangelistas (tamtéž, Mk. 50) f. 1r z 60.–70. let 15. století z moravských dílen viz tamtéž, obr. kat. 248 (P. Černý), Nový zákon libuňský (Praha, KNM, I G 10) f. 139r z počátku 70. let 15. století z české dílny těžící z tradic 60. let viz Brodský 2000, obr. 13 (kat. 12, s. 15), Nový zákon Jiřího z Litoměřic (tamtéž, XIV F 18) f. 32r z r. 1472 (dat. f. 401r) z podprůměrné a konservativní české dílny viz tamtéž, obr. 229 (kat. 192, s. 211), Sborník husitských výkladů (tamtéž, XIII F 23) f. 1r z r. 1472 (dat. f. 131v) z konzervativní a průměrné české dílny viz tamtéž, obr. 198 (kat. 162, s. 188), Bible latinská Mk. 41 (Brno, MZK, Mikulov - Mk. 41) f. 1r z 80. let 15. století z brněnských dílen viz Chamonikola 1999, obr. kat. 253 (P. Černý), Loucký misál (Praha, Strahovská knihovna, DG III 14) f. 228v, 275v z r. 1485 patrně z jihomoravských dílen viz tamtéž, obr. na s. 509–512 (kat. 252: P. Černý) a Brodský 2012, obr. 169, Nový zákon (Praha, KNM, I D 13) f. 131v z poloviny 80. let 15. století z dílenského okruhu Valentina Noha z Jindřichova Hradce (Valentinova ornamentika, ale figury dle Mistra Lobkovického graduálu) viz Brodský 2000, obr. 9 (kat. 8, s. 10), Bratislavský misál G – Misál vdovy Rosenthalerové (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, clm. 219) z r. 1488 z bratislavských či vídeňských dílen viz Buran 2003, obr. s. 791 (kat. 6.1.24), Brněnský misál č. 17 (Brno, AMB, SK 17) f. 248v, 269v, 339r, 341r z let 1490–1491 z brněnské dílny viz Chamonikola 1999, obr. s. 514–515 (kat. 255: P. Černý), Svatojakubský misál č. 20/3 (tamtéž, SK 20/3) f. 151v z 90. let 15. století z brněnské dílny viz tamtéž, obr. s. 518 (kat. 257: P. Černý), Graduál (tamtéž, SK I/1–2) č. 2, f. 138v, 209r z let 1493–1494 viz tamtéž, obr. s. 516–517 (kat. 256: P. Černý), Žaltář z kláštera v Lubuši – Leubus (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 439) f. 22r, 54r, 76v z r. 1495 z dílny Vratislavského mistra „BT“ viz Kloss 1942, obr. 262–264, Klosterneuburský brevíř č. 1193 (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 1193) f. 9v z konce 15. století z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 89 (kat. 88).

93

Viktor Kubík

(viz Tab. IV. 1)e.7b–c), od nichž se odlišují především (ale nejen) absencí rámujících lišt, které u tohoto třetího typu chybí. Další varianty téže skupiny iniciál třetího typu představují velice specifické kompozice, které lze pouze do určité míry považovat za geograficky příznačné, ale zcela spolehlivě je možné jejich výskyt využít k rámcové dataci. V tomto smyslu jsou iniciály komponované z různosměrně přisazených stylizovaných laločnatých palmet (Tab. IV. 3)b.7) velice typickým tvaroslovím pro 4. čtvrtinu 15. a 1. čtvrtinu 16. století, častým motivem se jeví především v německých zemích, ale velmi frekventovaným zejména v Hornímu Sasku.206 Ve stejné době (ve 4. čtvrtině 15. a v 1. čtvrtině 16. století) se obdobně hojně vyskytují v jižním Nizozemí (ve Vlámsku a Flandrech) iniciály kombinující rozeklané palmety a naturalistické vidlicovitě štěpené větvoví (Tab. IV. 3)b.8), které navazují na stylizovanější francouzské předstupně tohoto typu z doby kolem poloviny 15. století.207 Zcela specifickou podkategorii v rámci sledované skupiny variant iniciál zahrnují kompozice z trubicovitých a nálevkovitých tvarů (Tab. IV. 3) b. 9–34), které mají své výchozí analogie již v románském tvarosloví.208 Tehdy představovaly značně rozšířený typ zejména v 11. a 12. století, a to prakticky po celé Evropě. Jejich původním výchozím ohniskem sice bylo zpočátku Reichenau, ale již v průběhu 2. poloviny 11. století se toto tvarosloví významně šíří po celé Itálii a zejména severoitalské dílny dále tyto 206 K Tab. IV. 3)b.7: např. Decretum Gratiani (Halle/Saale, Marienbibliothek, Ink.) p. 1 – tisk z r. 1484 ze Štrasburku viz Nickel 2002, obr. s. 115, Misál (Zeitz, Stiftsbibliothek, 2.Theol.421) – tisk z r. 1501 z Norimberku, iluminovaný v Lipsku v 1. desetiletí 16. století viz John 2009, obr. s. 136 (kat. 45). 207 K Tab. IV. 3)b.8: pokud jde o stylizované předstupně – např. Zlomky hodinek z Francie z KNM (Praha, KNM, 1 E a 46) z doby kolem poloviny 15. století z průměrných francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 370 (kat. 318). A k výslednému naturalistickému typu Tab. IV. 3)b.8: např. Římské hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 59r, 64r z 90. let 15. století z flanderských dílen (Bruggy ?) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 157, 161 (kat. 31, s. 156–161), Mariánské hodinky z Palerma (Palermo, Biblioteca Centrale della regione Siciliana, Museo 6) f. 63r z konce 15. století z flámské školy (Brusel – dílna Alexandra Benninga, činný 1469–1519) viz Massone Barreca 1992, obr. 11, Hodinky (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 133.D.18) f. 67r, 162r z konce 15. století z flanderské školy (Gent ?) viz Korteweg 1980, obr. s. 124 (kat. 51, s. 125), Hodinky Jakuba IV. (London, British Library, Add. Ms. 35313) f. 31r z doby kolem r. 1500 z gento–bruggské školy z dílny viz De Hamel 2004, obr. 182, Hodinky rodiny Arenbergů z Beckovy sbírky, f. 104r z doby kolem r. 1500 z bruggské dílny Mistra Jannecke Bollengiera viz De Hamel 1997, obr. s. 248 (kat. 32, s. 242–252), Hodinky Albrechta Braniborského ze sbírky J. R. Ritmana, f. 76r z let 1522–1523 z bruggské dílny iluminátora Simona Benninga viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 200 (kat. 36, s. 200–201) nebo De Hamel 2004, obr. 3. 208 Srov. Tab. IV. 3)b.9–34 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3.b.3–11 – tamní pozn. 174–179.

94


konstrukční prostředky rozvíjely i v průběhu 1. poloviny 13. století. Tehdy též zesílily tendence k větší prostorovosti, plastičnosti a rafinovanosti kompozic, takže vznikl základ repertoáru,209 na nějž přímo navázaly iluminátoři 2. poloviny 13. století. Dále jej ovšem rozvíjeli i v gotické době, tentokrát již s jasným ohniskem v Itálii (především v severní). V rámci gotického tvarosloví jde o jednoznačně italský a následně i italizující typ, nestírající své románské kořeny, což je jedním z charakteristických znaků italského tvarosloví i v obecném smyslu, nejen ve vztahu ke konstrukcím iniciál.210 V době gotiky byly tyto formy tedy dále modifikovány v četných variantách, a to až do 16. století (viz níže Tab. IV. 3)b.14, b.32–34). Z hlediska typologického, základní variantu tohoto druhu kompozic představují iniciály z plošně stylizovaných nálevek, bez prostorových efektů (ukončené přímou linií), často přepásané pásovými či pletencovými prstenci nebo členěné trojdílnými kolénky (Tab. IV. 3)b.9), což je mírou stylizace forma typická především pro konec 13. a 1. třetinu 14. století. Tyto konfigurace se v Itálii objevují v dílnách spíše průměrné a podprůměrné kvality, zatímco mimo Itálii se vyskytují v italizující produkci často vývojově významné pro svůj region (např. ve střední Evropě v 1. třetině 14. století nebo v Aragonsku dokonce až do doby po polovině 14. století).211 V rámci vymezení základní typologie tvarové skladby nálevkovitých a vidlicovitých konstrukcí, jsou ovšem podstatnější jejich méně stylizované varianty; Jednak okrouhle stylizované tvary nálevek (Tab. IV. 3)b.10), různě variace vidlicovitě rozevíraných nálevek – od základního tvaru (Tab. IV. 3)b.11), přes náznak po ose prořezávaných vidlicovitých těl iniciál (Tab. IV. 3)b.12), až k vidlicovitým formám s bočními okraji přetáčeným do zavinutého bobulovitého listu (Tab. IV. 3)b.13), které patří k typicky italskému tvarosloví již od 1. poloviny 13. století a v repertoáru se uplatňují zcela běžně až do poloviny 14. století. Velká většina z nich pronikla ve 2. polovině 13. století do italizujících dílen střední Evropy, kde se kontinuálně vyskytují i po polovině 14. sto209 Jde především o varianty s důsledným prostorovým řešením forem viz tamtéž, tamní Tab. III. B) 3.b.5–11 – tamní pozn. 176–179. 210 Orientačně k pevné provázanosti románského a gotického tvarosloví odlišující italskou iluminaci (a obecně malířství) od Záalpí viz např. Květ 1938, s. 171 nebo Lorenzoni 1979, s. 345–442. 211 K Tab. IV. 3)b.9: k italským příkladům toho druhu viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.a.1 (1. třetina 14. století) a k příkladům mimo Itálii – např. Dvousvazková Bible z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 3) f. 62r, 333r z let 1310–1315 z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 28–29 (kat. 25) nebo Pontifikál Pierra de la Jugie (Narbonne, Cathedral, s. sign.) f. 86v z aragonských dílen činných i v Avignonu (z okruhu Mistra sv. Marka) viz Bohigas 1967, obr. 69.

95

Viktor Kubík

letí.212 Zdánlivě spřízněnou formu ilustruje i varianta stylizovaných nálevkovitě rozevřených trubic se symetricky přetáčenými okraji (Tab. IV. 3)b.14), volně upomínající na nejstarší prototypy z 11. a 12. století,213 avšak překvapivě nejde o italský gotický prvek, ale historizující parafrázi románského tvarosloví z počínajícího 16. století z repertoáru „románské renesance“.214 Naopak k typicky italskému tvarosloví kolem poloviny a ve 2. polovině 13. století patří vidlicovité trubice s přetáčenými okraji do zavinutých nebo zavíjených lístků, se zasunováním ostnů či bobulí do vidlicovitého rozštěpení těla iniciály (Tab. IV. 3)b.15), které se významně rozšířily produkcí padovské dílny Giovanniho da Gaibana i do střední Evropy.215 Jejich bezprostřed-

212 K jednotlivým typům – Tab. IV. 3)b.10: hojně reprodukované i v dílech Mistra Kodexu sv. Jiří (C 129) v 1. polovině 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VII. 2.b., ale také v církevním skriptoriu činném v Čechách cca 1340–1370 – např. Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 672r z 60. let 14. století viz Stejskal 1993, f. 672r. K Tab. IV. 3)b.11: viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.a.1: typické hojným výskytem zejména pro Benátky 2. poloviny 13. století, ale v severní Itálii i kolem poloviny 14. století – např. Sborník kanonického práva (Praha, KNM, XVII A 15) f. 95v z doby po polovině 14. století z Boloně viz Brodský 2000, obr. 317 (kat. 169, s. 289). K Tab. IV. 3)b.12: v Itálii již od 1. poloviny 13. století viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3.b.10–11 a nejpozději od poloviny 13. století i ve střední Evropě – např. Epištolář pražské diecéze (Praha, KNM, XIV A 9) f. 1v z doby kolem r. 1260–80 z dílny děkana Víta (kde vznikly i Kapitulní evangeliář, Pontifikál s benedikcionálem z KNM, Evangeliář KNM,) viz Brodský 2012, obr. 408 a monograficky viz Brodský 2000, s. 196 (kat. 174) a opět hojně rozvíjené i v dílech Mistra Kodexu sv. Jiří (C 129) v 1. polovině 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VII. 2.b. a rovněž v českém církevním skriptoriu cca 1340–1370 (jako zde zmíněný typ Tab. IV. 3)b.10): např. Sborník patristický (Praha, KNM, XV C 2) f. 103v z 50. let 14. století od průměrných iluminátorů napodobujících tvarosloví Žaltáře karlštejnské kapituly viz Brodský 2000, obr. 250 (kat. 209, s. 228). K Tab. IV. 3)b.13: např. Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.a.2: opět typické hojným výskytem především pro Benátky 2. poloviny 13. století viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)3.a.2. 213 Srov. Tab. IV. 3)b.14 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.b.3 – tamní pozn. 174. 214 K Tab. IV. 3)b.14: např. tištěný Misál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom – Frühdruck 217) f. 35r – tisk z 20. let 16. století iluminovaný porýnskými dílnami v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 503 (kat. 98, s. 499–502). 215 K popsaným variantám Tab. IV. 3)b.15: např. Františkánská Bible (Praha, KNM, XII B 13) f. 40v, 333v, 349v z doby kolem r. 1270 z pozdní fáze tvorby padovské dílny Giovanniho da Gaibana viz Brodský 2012, obr. 37–38, 120 a monograficky viz Květ 1927, se shrnutím starší literatury viz Brodský 2000, s. 135 pass. (kat. 110) a v kontextu vývoje italského ornamentálního tvarosloví viz Kubík 2008, s. 151–155, 187–197 a nejnověji ve zkratce viz Benešovská 2010, s. 533–540 (kat. VI.6.2K: L. Panušková / H. Hlaváčková), ale motiv se vyskytuje také v navazující produkci – např. Osecký lekcionář Arnolda Míšeňského (Praha, NK, Osek 76) f. 166v z 80. let 13. století viz Brodský 2012, obr. 410 a monograficky viz Benešovská 2010, s. 430–431 (kat. V.5.11K: H. Hlaváčková) – se shrnutím předešlé literatury k tématu.

96


ní předstupně se však objevují již od konce 12. století v italských výrazně byzantizujících dílnách (např. v jižní Itálii) a záhy o od počátku 13. století zejména v severní Itálii (v Popádí a Benátkách).216 Kromě těchto základních forem vidlicovitých a trubicovitých těl iniciál se ale v Itálii po polovině 13. století a během 1. poloviny 14. století výrazným způsobem rozvíjely i prostorově rafinované kompozice (Tab. IV. 3) b.16–33), které navazují na nejprogresivnější formy 1. poloviny 13. století a dále stupňují jejich naznačené dynamické a objemové motivy. Tuto kategorii po polovině 13. století otevírají varianty vidlicovitě štěpených těl iniciál s přetáčenými okraji do lancetových lístků či spirálovitě podtáčených výhonků do zavíjených listů (Tab. IV. 3)b.16). V této podobě se objevují v repertoáru Boloňského prvního stylu, kde nahrazují původní masivní pozdně románské trubice či románské stylizované palmety z 11. až 12. století a svým odlehčeným a zároveň dynamizovaným tvarem přispívají ke změně celkového vyznění dekorativního systému.217 Jde vlastně o prokomponování, zeštíhlení a zdynamizování předešlého základního typu vidlicovitých forem s přetáčenými okraji (viz Tab. IV. 3)b.15). Typologicky i chronologicky navazující sestavou, ještě komplikovanější, jsou vidlicovitá těla iniciál s přetočenými okraji do zavinutých lístků, jimiž je ovíjen kolmo přisazený stvol (Tab. IV. 3) b.17) nebo ještě složitější kompozice z trubicovitých těl iniciál se spirálovitě prostorově přetočenými okraji do trojlistů ovíjejících kolmo přisazený stvol (Tab. IV. 3)b.18), což jsou sestavy typické pro toskánské dílny 1. čtvrtiny 14. století (zejména Florencii a Sienu).218 Právě tam se zmíněné tvarosloví stalo východiskem pro zesílení prostorové, pohybové a plastické rafinovanosti a vedlo ke stále naturalističtějším formám listoví. Tato tendence byla

216 K předstupňům typu Tab. IV. 3)b.15: viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3.b.9 – tamní pozn. 177: např. Misál z Messiny (Madrid, Biblioteca Nacional, cod. 52) f. 76r ad. z r. 1190 viz Kubík 2008, s. 113–114 a tamní Tab. IV. 1)3.a.3–5 (se shrnutím literatury k tématu). Nebo též Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3.b.10 – tamní pozn. 179: např. Misál z Piacenzy (Piacenza, Biblioteca Capitolare, cod. 44) f. 83r počátek 13. století. 217 K Tab. IV. 3)b.16: např. Matematický sborník z Ceseny (Biblioteca Malatestiana, ms. XXVII.2) f. 123r z 60. let 13. století a Bible z Vídně (ÖNB, cod. 1101) f. 403r z 50. let 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.a.12 a ke stylizovaným a plošným románským předstupňům této konfigurace viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.b.4 – tamní pozn. 175. 218 K Tab. IV. 3)b.17: např. Antifonář z cisterciáckého kláštera San Salvatore v Settimu (Firenze, Ospedale degli Innocenti, cod. CXXXIX /1–5), cod. /2 f. 48v a 174v dopsaný k r. 1315 a dokončený do r. 1328 ve florentské dílně Pacina di Bonaguida. A k Tab. IV. 3)b.18: např. vyříznutá miniatura ze sb. Cini (Venezia, Fondazione G. Cini, Hoepli LIV) sienská škola přelomu 13. a 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.a.14–15.

97

Viktor Kubík

dovršena ve 2. čtvrtině 14. století v typech zmíněných níže (viz Tab. IV. 3) b.32–33). Vedle uvedeného směřování k prostorovému prokomponovávání přetáčených okrajů vidlicovitých těl iniciál se v Itálii od 2. poloviny 13. století rovněž rozvíjejí varianty prostorového řešení vlastních trubic a nálevek (Tab. IV. 3)b.19–24). Vyskytují se v podobě perspektivně shora zobrazené útlé nálevky se zaostřenou a protaženou rubovou částí a laločnatě rozeklanou přední obrubou nálevkovitého otvoru (Tab. IV. 3)b.19),219 případně v podobě nálevky z přední strany protažené do lasturovité obruby a s viditelnou perspektivně rozevřenou zadní stranou nálevkovitého otvoru, do nějž lze zasunout stvoly či výhonky stáčené do zavinutého či zavíjeného lístku (Tab. IV. 3)b.20).220 Jde vlastně o transformovanou formu motivu z 1. poloviny 13. století z výrazně byzantizujících center (zejména jižní Itálie a Benátek).221 Ale tyto tvarové variace pokračují i v 1. polovině 14. století, kdy se v iniciálách prosazují útlé trubice s přisazenou a rámem oddělenou obrubou, spolu s protaženou rubovou částí nálevky do zaostřeného tvaru, do nichž jsou nasunovány stvoly (Tab. IV. 3)b.21).222 Tím vznikla sestava kombinující výše zmíněné výchozí modely z 2. poloviny 13. století (viz Tab. IV. 3)b.19–20). Od 2. poloviny 13. století se také častěji vyskytují motivy nasunování trubic do sebe, a to v četných variantách – od do sebe nasunovaných nálevkovitě utvářených trubic s přední lasturovitou obrubou (Tab. IV. 3)b.22a), přes nasunování trubic s rozevřenými okraji zobrazenými z profilu (Tab. IV. 3)b.22b),223 až po jejich odlehčené varianty z doby před polovinou 14. sto219 K Tab. IV. 3)b.19: např. Antifonář E ze Santa Maria Novella (Firenze, Santa Maria Novella, cod. E), f. 120v a f. 3r z 60.–70. let 13. století z florentské dílny činné pro dominikány při Santa Maria Novella viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)3.a.3. 220 K Tab. IV. 3)b.20: např. Pařížská Bible č. 22 (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 22) f. 205v ze 70. let 13. století z boloňských dílen Prvního stylu viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)3.a.8. 221 Srov. Tab. IV. 3)b.20 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.b.7–8 – tamní pozn. 177: konkrétně jde o Misál z Messiny (Madrid, Biblioteca Nacional, cod. 52) f. 76r ad. z r. 1190 viz Kubík 2008, s. 113–114 a tamní Tab. IV. 1)3.a.3–5 (se shrnutím literatury k tématu). 222 K Tab. IV. 3)b.21: např. Antifonář „P“ z Pisy (Pisa, Museo Nazionale di San Matteo, cod. P) po r. 1320 z místních dílen kombinujících florentské a sienské tvarosloví viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.3. 223 K Tab. IV. 3)b.22a–b: viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)3.a.9, což jsou motivy typické pro padovskou dílnu Giovanniho da Gaibana – stále nejúplněji viz Květ 1927, s. 18–23 (J. Květem označen jako druhý typ iniciál). Např. Františkánská bible (Praha, KNM, XII B 13) f. 2v, 350v z doby kolem r. 1270 viz Brodský 2012, obr. 119, 39. Avšak jejich odlehčenější varianty se neméně významně uplatňují i v Toskánsku – např. Kniha Přísloví z Bible z Laurenziany (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Plut. III. dex. 4) f. 122r z 50.–60. let 13.

98


letí v podobě do sebe zasunovaných útlých trubic s protaženými okraji do zavinutých lístků (Tab. IV. 3)b.22c) či různé kombinace předešlých typů.224 Možnosti variability tohoto tvarosloví od konce 13. století rozšířily i trychtýřovité druhy nálevek – jednak v základní formě s perspektivně řešeným motivem nasunování do jímky jejíž obruba je z čelní strany prokrojena nebo laločnatě rozštěpena (Tab. IV. 3)b.23).225 Případně čelní obrubu nálevky tvoří trojlist i při zachování perspektivní prostorovosti motivu nasunování (Tab. IV. 3)b.24a). Od 20. let 14. století přibývají též atypické kompozice deformující nálevku do široce perspektivně rozevřeného eliptického tvaru s obrubou trychtýře z čelní strany rozeklané do jednotlivých trojlistů (Tab. IV. 3)b.24b), což je ovšem konfigurace vázaná na specifickou vrstvu boloňské školy 20.–30. let 14. století.226 Tou dobou se však trubicovité tvarosloví těl iniciál výrazně proměňuje v důsledku rozšíření kompozice útlých trubic nasunovaných do sebe a doplněných protaženým okrajem do polopalmetového výhonku (Tab. IV. 3)b.25).227 Tato kompozice byla šířena od poloviny 13. století především toskánskými dílnami, kde také od počátků 14. století došlo k doplnění rost-

224

225

226

227

století od Mistra Proroků (jeden ze zakladatelů florentské školy podílející se zároveň na vzniku Prvního boloňského stylu), kde jejich další modifikace pokračují i v počátcích 14. století – např. vyříznutá miniatura ze sb. Cini (Venezia, Fondazione G. Cini, Hoepli LIV) sienská škola přelomu 13. a 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.a.11 + Tab. VI. 1)3.a.4. K Tab. IV. 3)b.22c: např. Evangelistář z Marciany (Venezia, Biblioteca Marciana, Lat. I. 100 = 2089) f. 55v pq. 1338 z benátských dóžecích dílen Andrea Dandollo viz Marcon 1995, s. 127–129. K Tab. IV. 3)b.23: např. Antifonář z cisterciáckého kláštera San Salvatore v Settimu (Firenze, Ospedale degli Innocenti, cod. CXXXIX /1–5), cod. /2 f. 170r a 48v dopsaný k r. 1315 a dokončený do r. 1328 v dílně Pacina di Bonaguida viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.a.5, analogicky též vyříznutá miniatura ze sb. Cini (Venezia, Fondazione G. Cini, Hoepli LIV) sienská škola přelomu 13. a 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.6–7, nebo Šestisvazkový antifonář padovské katedrály (Padova, Biblioteca Capitolare, ms. B.14, B.15, A.15, A.16, B.16, A.14), ms. B.16, f. 180v z Dílny antifonářů padovské katedrály (činné 1305–1330) viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.9. Typ Tab. IV. 3)b.24a. patří k motivu maximálně rozšířenému od 2. poloviny 13. přes 14. století, navazujícímu na tvarosloví počínajícího 13. století např. Antifonář ze San Lorenzo (Perugia, Biblioteca Capitolare, Ms. 15) f. 110r ad. z 1200–1210 viz Caleca 1969, obr. 340 pass. a v kontextu s ostatními typy pozdně románských iniciál viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.b.6 – tamní pozn. 178. Tento motiv se též šířil i mimo severoitalský a toskánský okruh, avšak zmíněný typ – Tab. IV. 3)b.24b: např. Dekretálie (New York, Pierpont Morgan Library, M. 716) f. 4r z boloňské dílny Mistra z r. 1328 – jde o specifickou, toskánským tvaroslovím výrazně ovlivněnou vrstvu boloňské školy, jejíž styl bude zdrojem pro vyvrcholením boloňské iluminace v tvorbě Ilustrátora. K Tab. IV. 3)b.25: z raných a plně vyhraněných příkladů tohoto nového typu trubicovitě utvářených těl iniciál viz Bible z calmadolského kláštera ve Florencii (Firenze, Biblioteca

99

Viktor Kubík

linných motivů o přetáčení jejich vrcholu obalujícího tělo písmene (Tab. IV. 3) b.26).228 Právě zmíněná koncepce se záhy v repertoáru spojila i s motivem ovíjení, takže vznikla sestava trubicovitě nasunovaných těl iniciál s přetáčením okraje trubice do polopalmety protažené do výběhu obalujícího tělo iniciály, současně pod něj podtočeného a ovíjejícího iniciálu z protější strany (Tab. IV. 3)b.27).229 Výsledkem jsou nesmírně prostorově působivé italské typy iniciál – z vidlicovitě štěpených, trubicovitě rozevíraných a vzájemně se obalujících tvarů (Tab. IV. 3)b.28),230 nebo z trubicovitě vzájemně nasunovaných částí obalovaných a ovíjených rostlinnou ornamentikou (Tab. IV. 3)b.29),231 kterými se italské tvarosloví jednoznačně odlišuje od ostatních zemí Evropy. Tam sice uvedené motivy také ve 14. století proniknou, ale vždy udrží

228

229

230

231

100

Laurenziana, Conv. Soppr. 582) f. 185v z 60.–70. let 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.a.14. K Tab. IV. 3)b.26: např. Misál Edili 107 (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Edili 107) f. 367r z r. 1331 z florentské dílny Maestra daddesco z okruhu Pacina di Bonaguida, ale toto zeštíhlování trubic nasunutých na tělo iniciály má i své předstupně před polovinou 13. století v Benátkách, ač se tehdy uplatňovalo bez protahování okrajů do polopalmet – např. Antifonář ze soukromé sbírky, f. 37r, 78v, 84v, 186v aj. z let 1232–1250 z benátské dílny předjímající styl po polovině století šířený padovskou dílnou Giovanniho da Gaibana, v níž však toto tvarosloví nabylo hmotnějších forem viz Marcon 1995, obr. kat. 14 a v širším kontextu tehdejší typologie iniciál viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.b.11 – tamní pozn. 179. K Tab. IV. 3)b.27: např. Velký pontifikál z Piacenzy (Piacenza, Biblioteca Capitolare, Cod. 32) f. 1r z přelomu 13. a 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.a.17d., ale též v četných variantách např. vyříznutá miniatura ze sb. Cini (Venezia, Fondazione G. Cini, Hoepli LIV) sienská škola přelomu 13. a 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.12, De coronatione Jacoba Stefaneschiho (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. 4933) f. 7v z římského Stefaneschiho skriptoria z let 1298–1301 (významně ovlivněného boloňským a toskánským ornamentálním repertoárem) viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.13, Antifonář z Poppi (Biblioteca Communale, ms. I.) f. 3r z 1. desetiletí 14. století z florentské školy viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.17a, Dvousvazkový antifonář pro San Lorenzo (Perugia, Biblioteca Capitolare, ms. 11 a ms. 43), ms. 11, f. 43r z 1300–1320 z Perugie viz tamtéž, tamní Tab. VI.1)3.a.17b–c, Antifonář z cisterciáckého kláštera San Salvatore v Settimu (Firenze, Ospedale degli Innocenti, cod. CXXXIX /1–5), cod. /2 f. 170r a 48v dopsaný k r. 1315 a dokončený do r. 1328 v dílně Pacina di Bonaguida viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.2. K Tab. IV. 3)b.28: např. Matematický sborník z Ceseny (Biblioteca Malatestiana, ms. XXVII.2) f. 123r z 60. let 13. století a Bible z Vídně (ÖNB, cod. 1101) f. 403r z 50. let 13. století z boloňských dílen činných v Prvním boloňském stylu viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)3.a.13. K Tab. IV. 3)b.29: např. Breviář z Assisi (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, Ass. 265) f. 209v z z. 1325 z místní dílny činné dle florentských vzorů viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.a.12b.


pečeť svého italského původu.232 Zdá se, že původním zdrojem rozšíření základních kompozičních principů pro tento druh iniciál byly kolem poloviny 13. století benátské a padovské dílny, avšak jejich masivní tvarosloví začalo být již od poloviny 13. století přetvářeno v toskánských a popádských dílnách, které se právě v průběhu 2. poloviny 13. stávají hlavním ohniskem tvarových inovací těchto kompozic. Následně během 1. poloviny 14. století se však těžiště inovativního potenciálu jednoznačně přesouvá do Toskánska (Florencie, Siena), odkud se sledované živloví rozšířilo nejdříve do Umbrie a záhy též do jižní Itálie (viz pozn. 217–232). Kromě stupňování prostorovosti iniciál tohoto druhu, jejich podobu od poloviny 13. století utvářela i tendence k důslednější vegetabilizaci tvarosloví, zmíněná již výše (v souvislosti s Tab. IV. 3)b.17–18). Tento proces lze sledovat od výchozích typů iniciál z trubic se zasunutými stylizovanými polopalmetami mezi něž lze vkomponovat další rostlinné ornamenty, čímž ve vrcholu iniciály vzniká sestava květinové srostlice (Tab. IV. 3)b.30), které se v četných variantách objevují ve 2. polovině 13. století v severní Itálii (zejména v Popádí).233 Avšak již v průběhu 1. poloviny 14. století byla v toskánských dílnách dovršena proměna tohoto tvarosloví do plasticky vidlicovitě štěpených nálevkovitých těl iniciál, jejichž rozevřené okraje jsou přetáčeny do zavinutých výhonků a mezi ně jsou zasunované bobule či lasturovité motivy (Tab. IV. 3)b.32).234 Právě toto živloví, ač ve zjednodušené a odlehčené formě významně ovládlo od 20. let 14. století i produkci popádských center (vč. Boloně – Tab. IV. 3)b.31) a v této zjednodušující podobě též účinně přesáhlo i do střední Evropy, kam jej ve 20. letech rozšířili patrně boloňští iluminátoři.235 Vzniklé kompozice značně stírají své původní typologické

232 K rozšíření těchto kompozičních schémat viz níže – např. Tab. IV. 3)f.6 + 3)f.8. 233 K Tab. IV. 3)b.30: např. Bible z Kapitulního archivu v Piacenze (Piacenza, Archivio Capitolare, cod. 64) f. 14r z 2. poloviny 13. století viz Quintavalle 1963, obr. 330 a k dalším variantám z okruhu padovských dílen Giovanniho da Gaibana – např. Misál z Admontnu pro salcburskou diecézi (Lisabon, Museum Calouste Gulbenkian, ms. La 222) f. 202v ze 3. čtvrtiny 13. století viz Mariani Canova 1999 a Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.a.4–7. 234 K Tab. IV. 3)b.32: např. Breve del Popolo et delle Compagne del Commune di Pisa (Pisa, Archivio di Stato, Com. A., N.6) f. 7r z doby po r. 1331 z pisánských dílen, ale četné příklady toho druhu v mnoha variantách rozvíjely zejména florentské a sienské dílny a v mimořádné variabilitě i s významnou působností na Toskánsko, Avignon, severní Itálii i Neapolsko také dílna Mistra Kodexu sv. Jiří (Vat. Arch. S. Pietro C 129) viz tamtéž, tamní Tab. VII.2.c–d). 235 K příkladům šíření typu Tab. IV. 3)b.31: např. Antifonář (Bologna, San Domenico) z dílny Mistra Grazianu z Neapole a vůbec v okruhu boloňských iluminátorů kolem Mistra z r. 1328 a zároveň též Misál ze Sv. Floriána (St. Florian, Stiftsbibliothek, CSF III 204) f.

101

Viktor Kubík

kořeny ve stylizovaném a plošném tvarosloví tohoto druhu z 11.–12. století.236 V Itálii ale výsledné gotické iniciály (Tab. IV. 3)b.32) kontinuálně přejdou i do plně renesančního tvarosloví 15. století.237 Táž kontinuita je charakteristická i pro pokročilou variantu hluboce a prostorově prořezávaných trubicovitých těl iniciál se šroubovitě přetáčenými okraji kadeřavých listů (Tab. IV. 3)b.33), která se objevuje od 30. let 14. století v toskánských dílnách a odtud se rozšíří po celé Itálii, kde se rovněž stane trvalou součástí i renesančního tvarosloví 15. století a zároveň spolu s ostatními italizujícími motivy přesáhne do záalpské knižní malby pozdního 15. století, kde bude vlastně alternativou ke středoevropským typům iniciál z pozdně gotických kalichovitých listů (viz níže Tab. IV. 3)e.4).238 Právě tyto přesahy gotického repertoáru do renesance, vedly patrně v Itálii během 15. století ke vzniku renesanční varianty trubicovitě utvářených těl z naturalistických listů komponovaných podle schématu „rohu hojnosti“ (Tab. VI. 3)b.34),239 což je motiv, který se v renesančním repertoáru rovněž vyskytuje samostatně v tělech iniciál, a to v plně definované podobě i v kombinaci s předešlými hluboce prořezávanými trubicemi (viz níže Tab. IV. 3)f.12). V rámci třetího typu iniciál patří tedy výše sledované varianty z palmet, polopalmet a především z trubicovitých forem (Tab. IV. 3)b.1–34) k nejfrekventovanějšímu, nejvariabilnějšímu a zároveň výrazně italizujícímu

236 237 238

239

102

212v (inic. P) z let 1320–1325 ze svatofloriánských dílen italských iluminátorů viz Brucher 2000, obr. s. 147 (kat. 246). Srov. Tab. IV. 3)b.31–32 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.b.4 – tamní pozn. 175. K renesančním parafrázím typu Tab. IV. 3)b.32: např. Brevíř ze soukromé sbírky, f. 7z z doby kolem r. 1480 z ferrarské školy viz De Hamel 2004, obr. 185. K Tab. IV. 3)b.33: k předstupňům např. Misál z Florencie (Firenze, BN. ms. II.I.166) f. 17r po r. 1310 z florentské dílny Pacina di Bonaguida, Antifonář z cisterciáckého kláštera San Salvatore v Settimu (Firenze, Ospedale degli Innocenti, cod. CXXXIX /1–5), cod. /2 f. 48v a 174v dopsaný k r. 1315 a dokončený do r. 1328 v téže dílně viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.a.18–22. A k plně vyhraněnému typu Tab. IV. 3)b.33: např. Antifonář z Imprunety (Impruneta, Tesoro di Sta Maria, VII A 1) f. 213r z let 1335–1340 z florentských dílen, kde tento typ iniciál bude dále rozvíjen i ve 2. polovině 14. století a následně k jeho výskytu i v italské renesanci – např. Miniatura ze soukromé sbírky z doby kolem r. 1470 z ferrarské školy viz De Hamel 2004, obr. 190, Bratislavský misál „VII“ (Bratislava, Archív mesta Bratislavy, EC. Lad. 2/40) z 80. let 15. století z téhož centra viz Buran 2003, obr. 472 na s. 522 a k parafrázím tohoto typu iniciál v Záalpí – např. Hodinky (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 135.E.19) f. 113r z 90. let 15. století z dílen ze severního Nizozemí viz Korteweg 1980, obr. s. 188 (kat. 77, s. 189). K Tab. IV. 3)b.34: např. Sborník Aristotelových spisů (New York, Pierpont Morgan Library) – první díl (E.41) i druhý díl (E.2.78.B) z r. 1483 – tisk v Benátkách Alessandro Torresano, iluminace tamtéž od Girolama da Cremona a Jacometta Veneziana viz Pächt 2004 (1987), obr. 210, XXXII.


tvarosloví (zejména pokud jde o trubicovité tvary iniciál). Neméně početně zastoupenou kategorií tohoto třetího typu jsou též iniciály tvořené motivem obalujícího listoví (Tab. IV. 3)c.1–35), které se sice vyskytují po celé Evropě, ale přeci jen se značnými rozdíly francouzských–západních typů (plošnějších a stylizovanějších viz níže Tab. IV. 3)c.1–8), oproti typům italským (plastičtějším a prostorovějším viz Tab. IV. 3)c.10–31) a vedle těchto původem vyhraněných forem se uplatňuje i tvarosloví typologicky spřízněné, ale odlišující se modelací v různých částech Evropy (viz Tab. IV. 3)c.9). V italské terminologii je pro sledovaný typ iniciál užíván pojem „iniziale campita“, zatímco v německých zemích je motiv obalování rostlinnou ornamentikou případně označován jako „Blattaplik“.240 Mimořádná míra rozšíření právě tohoto druhu iniciál je pravděpodobně dána jejich stoupající oblibou v Paříži od počátku 13. století, protože pokud se v 1. polovině 13. století objevují mimo Francii, jde o centra v kontaktu s Francií a reagující na francouzské tvarosloví (v Itálii např. Piacenza, Benátky a Perugia). Ale kořeny skladebného principu obalování těl iniciál sahají až do karolínské renesance.241 Tento typ iniciál s dříky tvořenými obalujícím listovím je zároveň paralelou k výše zmíněné skupině aditivních iniciál, která se však odlišuje užitím rámujících lišt (viz Tab. IV. 1)h.1–13 a srov. s Tab. IV. 3) c.1–35). K základním variantám obalování těl iniciál patří pásové sestavy na tělech iniciál z obalujících zkrácených laločnatých palmet, sledovatelné ve variantách pásu jednodílných laločnatých palmet (Tab. IV. 3)c.1) nebo s doplněným přisazeným perlovcem (Tab. IV. 3)c.2), případně ve stylizované kapkovité formě palmet hustě kladených do pásu a doplněných bobulemi (Tab. IV. 3) c.3), které se hojně rozšířily po polovině 13. století ve francouzské i italské iluminaci.242 Typologicky navazující, ale chronologicky patrně výrazně mladší kompozici zastupují typicky francouzské iniciály s těly obalovanými z vnitřní

240 K italskému termínu „iniziale campita“ přímo svázanému s francouzským typem iniciál viz Maniaci 1996, s. 321. A k termínu „Blattaplik“ viz Jakobi 1991, s. 51. 241 K počátkům principu obalování těl iniciál (původně z Tours a Cách, ale již kolem r. 800 značně rozšířenému), ač v románské době 11. a 12. století zcela okrajovému a opětovně znovu frekventovanému v pařížských dílnách od počátku 13. století viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B)3.c.1–4 – tamní pozn. 181–183. 242 K Tab. IV. 3)c.1–3: k italským příkladům toho druhu viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.b.1–3 a následně i ve střední Evropě – např. Graduál ze St. Katharinenthalu (Moser 1997, KE 22) f. 18v z r. 1312 z dominikánské dílny v St. Katharinenthalu viz Moser 1997, obr. s. 238.

103

Viktor Kubík

strany písmene lancetovou polopalmetou (Tab. IV. 3)c.4), laločnatou polopalmetou se zdrobnělými obrysy (Tab. IV. 3)c.5) nebo s obdobnou zdrobněle zaostřenou polopalmetou (Tab. IV. 3)c.6). Jde o tvarosloví, které se vyskytuje souběžně ve společných vrstvách, patrně s kořeny ve 13. století, ale velmi frekventovaným se ve výzdobě iniciál stalo v západní iluminaci až od poloviny 14. století a jeho obliba přetrvá do konce 15. století.243 Obdobně geograficky specifickou se jeví i varianta těl iniciál obalovaných z vnitřní strany písmene protáhlou rozeklanou polopalmetou se seříznutými okraji (Tab. IV. 3)c.7), která se stala natolik dominantním tvaroslovím anglické iluminace 1. poloviny 15. století, že ji lze pracovně nazvat „anglickým typem iniciál“.244 Naopak, maximálně rozšířené varianty iniciál obalované z vnitřní

243 K Tab. IV. 3)c.4–6: např. Misál ze St. Denis (London, Victoria and Albert Museum, ms. 1346–1891) f. 256v z doby kolem r. 1350 z pařížské dílny Mistra léku Štěstěny (Maitre du Remède de Fortune) viz Sterling 1987, obr. 82, Román o růži (Genève, Bibliothèque publique et universitaire, ms. Fr. 178) f. 1r z r. 1353 z pařížské dílny písaře Girarta de Biaulieu (klerik od St. Saveur v Paříži) viz De Hamel 2004, obr. 129, Překrásné mariánské hodinky vévody z Berry (Paris, Bibliothèque nationale de France, Nouv. Acq. lat. 3093) p. 76 z doby kolem r. 1380 z dílny Mistra Paramentu z Narbonne viz Sterling 1987, obr. 139, Malé hodinky (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 18014) f. 17r z let 1385–1390 z pařížské dvorské dílny viz Takács 2006, obr. 26a, Mariánské hodinky (Praha, KNM, XVI G 38) f. 11v z konce 14. století ze severofrancouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 307 (kat. 260, s. 278), Gaston Phébus: Le Livre de la Chasse (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 616) f. 13r z let 1405–1410 z dílny vlámského malíře činného v Paříži viz Sterling 1987, obr. 201, Hodinky (Oxford, Bodleian Library, ms. Douce 144) f. 131r z r. 1407–1408 z dílenského okruhu Mistra maršála Boucicauta viz De Hamel 2004, obr. 167, Hodinky určené pro užívání v Paříži (Paris, Bibliothèque Mazarine, ms. 469) f. 61v, 77v, 150r z let 1409–1412 od Mistra maršála Boucicauta viz Sterling 1987, obr. 272–274, Hodinky patřící Etiennu Chevalierovi (London, British Library, Add. 16997) f. 57r, 77r z doby před r. 1420 od Mistra maršála Boucicauta viz tamtéž, obr. 286–287, Brevíř vévody z Bedfordu zv. Brevíř ze Salisburry (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 17294) f. 278v, 432v z doby kolem r. 1424 a 1432–1434 z dílny Mistra vévody z Bedfordu viz tamtéž, obr. 312, 315, Hodinky z Manchesteru (Manchester, John Rylands University Library, ms. Lat. 164) f. 254r z doby kolem r. 1450 z pařížské dílny navazující na Mistra vévody z Bedfordu (Maitre de Dunois ?) viz De Hamel 2004, obr. 168, Hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 113r ze 3. čtvrtiny 15. století z flanderských dílen (Bruggy ?) viz Kidd/ Previté 2001, obr. s. 131 (kat. 27, s. 130–133), Hodinky Engelberta z Nassau (Oxford, Bodleian Library, ms. Douce 219–220) f. 171r z doby kolem r. 1490 od Mistra Marie Burgundské viz Pächt 2004 (1987), obr. XXXI. 244 Tab. IV. 3)c.7: např. Sborník Marca Pola (Oxford, Bodleian Library, ms. Bodley 264) f. 218r z 1. desetiletí 15. století z anglické dílny viz De Hamel 2004, obr. 122, Thomas Hoccleve: De Regimine Principum (London, British Museum, ms. Arundel 38) f. 37r aq. 1413 z londýnských dílen viz Rickert 1961, obr. 51, Žaltář a hodinky vévody z Bedfordu (London, British Museum , Add. 42131) f. 54v, 199v z 1. čtvrtiny 15. století z londýnské dílny písaře Hermana viz tamtéž, obr. 53, Hodinky zv. královny Alžběty – manželky Jindřicha VII. (London, British Museum, Add. 50001) f. 23v z 1. poloviny 15. století

104


strany písmene dvojicí srostlých polopalmet – lancetových či drobně laločnatých (Tab. IV. 3)c.8a–b), patří k typicky západnímu tvarosloví od poloviny 13. do konce 15. století, které vzešlo patrně z pařížských dílen, ale záhy v západní Evropě značně zobecnělo.245 Rovněž západního původu jsou též varianty těl iniciál obalované vidlicovitě přisazenou dvojicí polopalmet naznačující obalování z vnitřní strany písmene, ale nelogicky komponované, jako by vyrůstaly z vnějšího obvodu litery (Tab. IV. 3)c.9). Jejich značné rozšíření od poloviny 14. do počátku 16. století je současně doprovázeno dosti odlišným vyzněním v různých částech Evropy, daným plošnější modelací na Západě a plastičtějším provedením ve středoevropských italizujících dílnách (vč. produkce církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370).246 Tato sestava má i svoji logičtější

z londýnské dílny viz tamtéž, obr. 56, Chauserův sborník (Lichfield, Cathedral Library, ms. 29.2) f. 41v z let 1425–1450 z londýnských dílen viz De Hamel 2004, obr. 135, Guttenbergova 42 řádková Bible (London, Lambeth Palace Library, ms. 15) f. 119v – tisk z Mohuče 1454–1455 a následně iluminován v Anglii viz tamtéž, obr. 210. 245 K Tab. IV. 3)c.8: Lékařský sborník ze soukromé sbírky, f. 65r z doby kolem r. 1250 z pařížské dílny viz tamtéž, obr. 115, Johannes Gratianus: Concordantia discordantium – Decretum Gratiani (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 39) f. 117v z doby kolem r. 1290 z dílny Mistra Honoré viz Černý 2006, obr. s. 95 (kat. 17), Sborník patristický (Praha, KNM, XIII B 12) f. 3r z konce 13. století z francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 178 (kat. 145, s. 171), Jean de Sacrobosco: Sborník matematický ze soukromé sbírky v USA, f. 11r z konce 13. století z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 109, Lancelot du Lac (Bonn, Universitätsbibliothek, cod. S.526) f. 1r z r. 1286 z amienské dílny písaře jménem Arnulfus de Kayo viz tamtéž, obr. 126, Hodinky ze sbírky Fogg, f. 16r, 96r z doby kolem r. 1310 z dílen činných v Liège (styl moselské školy) viz tamtéž, obr. 163 a Sutton / Fogg 1989, obr. s. 37 (kat.9). Nápodoby totožného motivu i např. Křížovnický brevíř (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 159v (inic. Quod) z r. 1356 z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. A opět v exaktní podobě v dílnách západní Evropy – např. Aristoteles: De animalibus (Oxford, Merton College, ms. 271) f. 17v z doby před r. 1350 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 111, Hodinky Jolanty Flanderské (London, British Library, Yates Thompson 27) f. 86v z doby kolem r. 1355 z pařížské dílny Jeana Le Noira viz Sterling 1987, obr. s. 117, Překrásné mariánské hodinky vévody z Berry (Paris, Bibliothèque nationale de France, Nouv. Acq. Lat. 3093) p. 62 z doby kolem r. 1380 z dílny Mistra Paramentu z Narbonne viz tamtéž, obr. 136, Hodinky z Utrechtu (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 133.M.131) f. 91r z doby kolem r. 1425 z utrechtských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 172 (kat. 69, s. 173), Bible z Nantes (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4915) f. 46v z r. 1449 z nantských dílen viz König 1982, Taf. 8 – obr. 7. 246 K Tab. IV. 3)c.9: např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 46v z doby kolem r. 1350 z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, Slovník teologický (tamtéž, XV A 3) f. 12v z 60. let 14. století z okruhu téže dílny, ale od konzervativnějších iluminátorů navazujících i na skupinu rukopisů Augustinus super Johannem viz Brodský 2000, obr. 232 (kat. 195). A v podobě výrazně plošnější (tj. bližší západnímu tvarosloví) – např. Sv. Řehoř Veliký: Liber super Ezechielem Prophetam ze Sadské (tam-

105

Viktor Kubík

paralelu či protipól v podobě těl iniciál vně obalovaných dvojicí vidlicovitě přisazených polopalmet vyrůstajících z vnitřního obrysu písmene (Tab. IV. 3) c.16), což je velmi časté zejména v rukopisech zmíněného českého církevního skriptoria (cca 1340–1370 – okruh Mistra křižovnického brevíře).247 Výsledná forma je zároveň paralelou k časově předcházejícím italským typům obalování těl iniciál z vnější strany písmene zmíněných níže (viz Tab. IV. 3) c.13–15) a současně upomíná na původní karolínské kompoziční schéma, vlastně nejstarší model obalování těl iniciál.248 Další skupina iniciál s obalujícím listovím je s největší pravděpodobností italského původu nebo možná mohly některé varianty vzniknout i v italizujících dílnách střední Evropy. Právě toho druhu je sestava obalující tělo iniciály z vnitřní strany písmene dvojicí přisazených polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy písmene zdůrazněné přepásáním iniciály pásovými prstenci (Tab. IV. 3)c.10), s níž úzce souvisí varianta s přisazením obalujícího listoví z vnější strany písmene s možnou alternací přepásání prstencem či segmentem terče s rosetou (Tab. IV. 3)c.11). V obou případech jde o sestavy časté po celé Itálii i v italizujících dílnách střední Evropy od konce 13. do 1. třetiny 14. století.249 Následující skupina variant iniciál obalovaných dvojicí srostlých polopalmet přisazených z vnější strany litery (Tab. IV. 3)c.12–15) byla patrně půtéž, XV A 9) f. 1r z doby po r. 1362 z okruhu téže dílny a rovněž zjednodušující motivy Liber viaticu viz tamtéž, obr. 238 (kat. 200, s. 218). A k typicky západním příkladům sledovaného motivu – např. Hodinky ze soukromé sbírky, f. 30v z doby kolem r. 1400 z londýnských dílen viz De Hamel 2004, obr. 156, Hodinky vévody a vévodkyně z Bedfordu (London, British Library, Add. 18850) f. 32r z let 1422–1423 z dílny Mistra vévody z Bedfordu viz Sterling 1987, obr. 306, Hodinky (London, Sir John Soane´s Museum, ms. 4) f. 23v z počátku 16. století z gento–bruggské školy viz De Hamel 2004, obr. 181. 247 K Tab. IV. 3)c.16: např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 40r z doby kolem r. 1350 z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 nebo Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 377r z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z výše uvedeného církevního skriptoria. 248 Srov. Tab. IV. 3)c.16 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3.c.1 – tamní pozn. 181. 249 K Tab. IV. 3)c.10: např. Fragment iniciály O s pannou a jednorožcem (München, Staatliche Graphische Sammlung, Inv. N. 40250) z doby kolem r. 1300 z jihoněmeckých dílen (Hochrheim) viz Moser 1997, obr. s. 233 (kat. KE 14k). A k Tab. IV. 3)c.11: např. Antifonář z Traini (Traini, Archivio della Curia Vescovile, s. sign.) f. 28r z přelomu 13. a 14. století od peruginských iluminátorů viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.b.2, nebo Rationale divinorum officiorum od Guillauma Duranda z Londýna (London, British Library, Add. 31032) f. 1r dat. 1323–1325 od Druhého mistra Specula z Cava dei Tirreni (ms. 25–26) viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.b.3 a ze střední Evropy např. Fragment antifonáře pro augustiniány kanovníky (Köln/Rhein, Wallraf–Richartz Museum, Kupferstichkabinett, Inv. Nr. 74) z doby kolem r. 1310 z řezenských dílen viz Mütherich 1987, obr. 147 (kat. 74, s. 90).

106


vodně inspirována západními plošnými příklady s dvojicemi lancetových polopalmet (Tab. IV. 3)c.12), ale v Itálii tuto kompozici prováděli v plastické modelaci, buď s obalující dvojicí srostlých laločnatých polopalmet (Tab. IV. 3)c.13), nebo v tvarových modifikacích – dvojici srostlých obalujících polopalmet protahovali do spirálovitě stáčených výběhů expandujících do vnějšího pole iniciály (Tab. IV. 3)c.14) a současně se objevují i výběhy zakončované laločnatými trojlisty (Tab. IV. 3)c.15), což je velmi časté zejména v 70.–80. letech 13. století v toskánsko–umbrijském okruhu dílen spojených s boloňskou školou.250 Z původně univerzálního západního tvarosloví tak vzniklo živloví, alespoň částečně využitelné pro lokalizaci a rámcovou dataci. Naopak západního původu, ale rovněž s přesahem do Itálie, jsou varianty iniciál obalované z vnitřní strany písmene symetrickou polopalmetovou sestavou rozrůstající se vertikálně od horizontální osy litery v podobě laločnatého středu a bočních lancetových či laločnatých částí (Tab. IV. 3)c.17),251 které se v pařížském repertoáru objevují v této pozici od počátku 13. století a od konce století se rozšíří po celém Záalpí.252 Hojně se však vyskytují pře-

250 K Tab. IV. 3.c.12: např. Konrád Saský: Speculum beatae Mariae virginis (sbírka J. R. Ritmana) z konce 13. století ze severní Francie, Flander či Brabantu viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 53: vlevo (kat. 9, s. 46–55), k Tab. IV. 3)c.13: maximálně rozšířené v italském tvarosloví od konce 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.b.4a, k Tab. IV. 3)c.14–15: ze zmíněného okruhu toskánsko–umbrijských dílen spojených s boloňskou školou viz tamtéž, s. 370–380 a tamní Tab. V. 1)3.b.8 + Tab. VI. 1)3.b.5, přičemž od přelomu 13. a 14. století se i toto tvarosloví po Itálii celkem rozšířilo. 251 K počátečním západním příkladům typu Tab. IV. 3)c.17: např. Kapesní Bible z Paříže (London, British Library, Add. 27694) f. 334v z počátku 13. století z pařížských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 152, Sborník spisů Walafrida Strabona (Praha, KNM, XII B 12) f. 96v z doby kolem poloviny 13. století z pařížských dílen viz Brodský 2000, obr. 131 (kat. 109, s. 134), Pařížský misál (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 830) f. 125r z doby kolem poloviny 13. století z pařížské dílny činné pro Sv. Mikuláše v Bari viz Branner 1977, obr. XX, Sborník lékařských spisů (Wien, ÖNB, cod. 2315) f. 100v z doby kolem r. 1280 z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 108, Sentence Petra Lombarda (Praha, KNM, XII C 13) f. 1r z konce 13. století z francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 147 (kat. 122, s. 146), Psalterium feriatum ze sbírky J. R. Ritmana, f. 219r z konce 13. století z dílen činných v arraské diecézi viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 69 (kat. 12, s. 68–73), Žaltář (Cambridge, Fitzwilliam Museum, ms. 2–1954) f. 83v z konce 13. století z anglických dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 149, Bible zv. Jaroměřická (Praha, KNM, XII A 10) f. 205r (inic. Domine) z přelomu 13. a 14. století ze severofrancouzských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 18. 252 K počátkům šíření typu Tab. IV. 3)c.17 ve střední Evropě do počátku 14. století: např. (Copenhagen, Royal Library, ms. 4,2) f. 183v z konce 13. století z německých zemí viz De Hamel 2004, obr. 72, Legenda aurea z Prüfenningu (München, Bayerische Staatsbibliothek clm. 13029) f. 100r (ve zjednodušené variantě) z r. 1282 z jihoněmeckých dílen viz Mütherich 1987, obr. 139 (kat. 66, s. 86–87), Antifonář ze Seligenthalu (tamtéž, clm.

107

Viktor Kubík

devším v západní Evropě od počátku 14. až do poloviny 15. století,253 zatímco v Itálii jsou vázány spíše na okruh toskánských a umbrijských dílen od 70. let 13. století do 30. let 14. století.254 Tehdy bylo toto tvarosloví v Itálii jednak zastíněno jinými, ryze italskými typy iniciál (např. i výše zmíněnými viz Tab. IV. 3)b.31–33) a za druhé, zcela přetvořeno do variant iniciál s obalováním dříku litery pomocí plastických kadeřavých akantů ze středového trojlistu a bočních rozeklaných polopalmet (Tab. IV. 3)c.18) i ve vari23046) f. 57r z konce 13. století (po r. 1292) z jihoněmeckých dílen viz tamtéž, obr. 136 (kat. 63, s. 85), Vyříznutá iniciála Q (Kristus a sv. Jan) ze sbírky H. B. Breslauera z doby kolem r. 1300 ze švábských dílen viz Woelkle/Wieck 1992, kat. 77 a Günther 1994, obr. s. 256, Antifonář z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom. Hs. 263) f. 4v, 13v, 77v z doby kolem r. 1310 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 454, 457 (kat. 91, s. 455–461). 253 A k následnému výskytu typu Tab. IV. 3)c.17 v záalpské Evropě od počátku 14. století: např. Žaltář s 500 miniaturami z Beckovy sbírky, z let 1300–1315 z dílen v Artois (St. Omer ?) viz De Hamel 1997, obr. s. 132 (kat. 16, s. 132–138), Pontifikál Renauda z Baru (Praha, NK, XXIII C 120) f. 18v z let 1303–1316 z lotrinských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 19, Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 36r aq. 1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, Miracles de Notre Dame (Paris, Bibliothèque nationale de France, m. n. a. fr. 24541) f. 67v z let 1330– 1340 z dílny Jeana Pucella viz Sterling 1987, obr. 51, Rennenbergský kodex (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom. Hs. 149) f. 52r z let 1350–1357 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 467 (kat. 93, s. 464–465), Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 79r (inic. Qui) z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z českého církevního skriptoria (cca 1340–1370), Brevíř Karla V. (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 1052) f. 232r z let 1364–1370 z pařížské dílny Jeana Le Noira viz Sterling 1987, obr. s. 118, Malé hodinky vévody z Berry (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 18014) f. 76r z r. 1375 z téže dílny viz tamtéž, obr. s. 125, Breviář z Roudnice (Praha, KNM, XVI F 10) f. 16r z 90. let 14. století z dílny z okruhu Mistra Ezdrášovy knihy viz Brodský 2012, obr. 276 a monograficky viz Brodský 2000, s. 272 (kat. 252), Spisy Philippe de Mézières (Bruxelles, Bibliothèque Royal, ms. 10486) z doby mezi léty 1397–1404 z pařížských dílen viz Takács 2006, obr. na s. 443 (kat. 5.2), Velké hodinky vévody z Berry (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 919) f. 96r z doby před r. 1409 z francouzských dvorských dílen viz Sterling 1987, obr. 158, Hodinky (tamtéž, lat. 1161) f. 290r z doby kolem r. 1414 z dílny mistra maršála Boucicauta viz tamtéž, obr. na s. 398, Hodinky ze sbírky Fogg (Malibu, J. P. Getty Museum, ms. 40=90.ML), f. 14r, 43r, 80r z let 1405–1410 z dílen ze severního Nizozemí (Utrechtu či Haag: dílna Mistra činného pro Morgana Dirc van Delft a hraběte holandského Albrechta) viz Sutton/Fogg 1989, obr. kat. 13 a Kren 1997, obr. s. 64, Cockrellovy hodinky v holandštině (býv. sbírka Beck) f. 10r, 14r z doby kolem r. 1420 ze severovýchodního Nizozemí z dílny Mistra Marie z Geldernu viz De Hamel 1997, obr. na s. 161, 163 (kat. 20, s. 159–165), Hodinky zv. Sobieských (Windsdor, Royal Library, s. sign.) f. 204v z let 1432–1435 z dílny Mistra vévody z Bedfordu viz Sterling 1987, obr. 322. 254 K italským paralelám typu Tab. IV. 3)c.17: pro 2. polovinu 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.b.4–6 a pro 1. třetinu 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.b.8 + b.11.

108


antách s protahováním bočních vrcholků listů do vnějších polí iniciál (Tab. IV. 3)c.19), stupňované až do symetricky zavinutých expandujících výhonků (Tab. IV. 3)c.20), což bude konfigurace nesmírně přitažlivá od 2. desetiletí 14. století a následně pro celý zbytek století, zejména v Toskánsku.255 Základní výchozí varianta bez expandujících výhonků (Tab. IV. 3)c.18) se počátkem 15. století rozšířila též do záalpské iluminace, především do dílen reagujících na italské tvarosloví, ale mimo Itálii plně nezobecněla, zatímco v Itálii pokračovala i do renesančního tvarosloví.256 Naopak výsledná složitější toskánská kompozice se symetricky přetáčenými výhonky (viz Tab. IV. 3)c.20) je vlastně paralelou k výše zmíněným obalujícím sestavám ze srostlé dvojice polopalmet, včetně výhonků expandujících do vnějších polí iniciál. V této formě se šířily od poslední třetiny 13. a počátků 14. století z toskánsko–umbrijského okruhu dílen (viz Tab. IV. 3)c.14–15) a zároveň se uvedená kompozice stala též vzorem pro analogické zjednodušené varianty (z vnější strany obalující těla iniciál) rukopisů Mistra křižovnického brevíře a jeho okruhu (Tab. IV. 3)c.21).257 V Itálii ale bylo toto tvarosloví (Tab. IV. 3)c.20) i východiskem pro další skladebné varianty zjednodušující obalující listoví na trojlisté sestavy efektně stupňující pohybovou logiku (Tab. IV. 3)c.22–24) až k motivům člunkovi-

255 K Tab. IV. 3)c.18: např. Misál z Florencie (Firenze, Biblioteca Nazionale, ms. II.I.166) f. 17r po r. 1310 z dílny Pacina di Bonaguida viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.b.4d a další zjednodušující varianty viz tamní Tab. VI. 1)3.b.4c: Rationale divinorum officiorum od Guillauma Duranda z Londýna (London, British Library, Add. 31032) f. 7r dat. 1323– 1325 od Druhého mistra Specula z Cava dei Tirreni (ms. 25–26). K Tab. IV. 3)c.19: např. Misál ze Sv. Floriána (St. Florian, Stiftsbibliothek, CSF III 204) f. 212v (inic. Deus) z let 1320–1325 ze svatofloriánských dílen italských iluminátorů viz Brucher 2000, obr. s. 147 (kat. 246). A k Tab. IV. 3)c.20: např. Bible z Trivulziany (Milano, Biblioteca Trivulziana, ms. 2139) f. 242v po r. 1300 (dok. ve 30. letech) dílna Pacina di Bonagiuda, Antifonář z cisterciáckého kláštera San Salvatore v Settimu (Firenze, Ospedale degli Innocenti, cod. CXXXIX /1–5), cod. /2 f. 17r dopsaný k r. 1315 a dokončený do r. 1328 od Maestra daddesco z dílny Pacina di Bonaguida viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.b.6. 256 K mladším záalpským příkladům typu Tab. IV. 3)c.18: např. Bible Petra Zmrzlíka ze Svojšína (Litoměřice, Biskupství Litoměřické – dep. Litoměřice, SOA – Fond Biskupská knihovna Emanuela z Valdštejna, B.I.F. 3/1) f. 152r z let 1411–1414 z lucemburských dvorských dílen viz Brodský 2012, obr. 456 a v kontextu viz Krása 1984, s. 423, Hodinky z jižní Francie z Beckovy sbírky, f. 13r z doby kolem r. 1420 z jihofrancouzské dílny Mistra Misálu Murri viz De Hamel 1997, obr. s. 166 (kat. 21, s. 166–175). A k italským renesančním replikám tohoto motivu – např. Fragmenty bratislavského misálu „VII“ (Bratislava, Archív mesta Bratislavy, EC Lad. 2/40) z r. 1489 viz Buran 2003, obr. kat. 6.1.27. 257 K Tab. IV. 3)c.21: např. Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 31r, 37r, z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z českého církevního skriptoria (cca 1340–1370).

109

Viktor Kubík

tého stáčení středové části a přetáčení bočních částí do zavíjených výhonků (Tab. IV. 3)c.25), nebo k aditivním sestavám ze středového rosetového segmentu a bočních přisazených trojlistů skládaných na sebe a protahovaných do nitkové ornamentiky zakončené plošnými drobnými trojlisty (Tab. IV. 3) c.26). Genesi zmíněných motivů (Tab. IV. 3)c.22–26) ve 20.–30. letech dovršily opět především toskánské a na nich závislé umbrijské i jihoitalské dílny, ale také okruh center ovlivněný Mistrem Kodexu sv. Jiří (Vat. Arch. San Pietro C 129).258 Rovněž pro italské a italizující dílny jsou typické též kompozice iniciál obalované protáhlou plastickou, vertikálně komponovanou polopalmetou v logice růstu listu, nasazovanou k tělu iniciály buď z vnitřní strany (Tab. IV. 3)c.27) nebo z vnější strany písmene (Tab. IV. 3)c.28), často i s doplňky těl iniciál s dalšími rostlinnými prvky (Tab. IV. 3)c.29). Vzniklé kompoziční typy byly velmi časté od poloviny 13. století ve Florencii, Arezzu a Gubbiu, následně od 80. let 13. století se rozšířily do Popádí (Boloňa) a v průběhu 14. století i do Záalpí, kde se tyto sestavy výrazně prosazují od poloviny 14. století zejména v italizujících vrstvách dílen (od Liber viaticu či v produkci východoanglických skriptorií).259

258 K Tab. IV. 3)c.22–25: viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.b.12–15 + b.7. 259 K Tab. IV. 3)c.27: např. Misál Jana z Dražic (Praha, KNM, XIII B 9) f. 57r z doby kolem r. 1340 z české dílny činné pro Jana IV. z Dražic viz Brodský 2000, obr. 176 (kat. 144, s. 169), analogicky též v západní Evropě – např. Žaltář (Oxford, Bodleian Library, ms. Liturg. 198) f. 91v z doby kolem poloviny 14. století ze severovýchodní Anglie viz De Hamel 2004, obr. 200, následně opět především ve střední Evropě – např. Saské zrcadlo (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, rkps akc. 42a/60) f. 131r z r. 1387 ze slezské dílny Mikuláše Wurma viz Tabor 2008, obr. 226, Moralia in Job Gregorii Magni (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 149) f. 127v, 135r z r. 1391 ze slezských dílen viz tamtéž, obr. 205–206, Sandoměřská Bible (Sandomierz, Archiwum Diecezjalne, Biblia sacra 14) f. 23r z konce 14. století z české dílny Mistra Pavlových epištol viz Brodský 2012, obr. 452 a z jeho dílenského okruhu – např. Misál (Praha, KNM, XIV A 1) f. 7r z doby po r. 1400 viz Brodský 2000, obr. 205 (kat. 169), Sanktorál Bernarda Guidona – 1. díl (Praha, KNM, XV A 12) f. 37v, 101r, 114v a 2. díl (KNM, XV A 11) f. 116r z konce 14. století z téhož okruhu viz Brodský 2012, obr. 43–45, 150 a monograficky k Mistru Pavlových epištol viz Brodský 2000, s. 220 (kat. 202). K Tab. IV. 3)c.28: ke vzniku tohoto motivu v 50.–60. letech 13. století v okruhu Florencie, Arezza a Gubbia a jeho následnému rozšíření do Boloně (Mistr z r. 1285) viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.b.9. K Tab. IV. 3)c.29: např. Misál (Firenze, Archivio Arcivescovile, cod. 325) f. 237v z 20. let 14. století z florentské dílny Maestra daddesca z okruhu Pacina di Bonaguida viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.b.1, ale též i v italizujících dílnách – např. Breviarium oscense (Huesca, Archivio Catedral, ms. 14) f. 153r z 50. let 14. století z okruhu pokračovatelů aragonského Mistra sv. Marka viz Bohigas 1967, s. 152 a obr. 74, případně i Liber viaticus (Praha, KNM, XIII A 12) f. 223r z let 1361–1362 z lucemburské dvorské dílny činné pro Jana ze Středy viz Brodský 2012, obr. 260 a monograficky viz Brodský 2000, s. 163 pass. (kat. 137).

110


Jednoznačně italského původu jsou také iniciály z vnější strany obalované dvojicí vertikálně komponovaných plastických polopalmet rostoucích koncentricky k horizontální ose písmene (Tab. IV. 3)c.30) a následně jejich varianty s obdobně komponovanými obalujícími trojlisty (Tab. IV. 3)c.31), čímž vznikají kompozice analogické k ostatním typicky italským druhům iniciál (srov. s Tab. IV. 3)c.10–29 s Tab. IV. 3)c.30–31), které se v Itálii šíří od počátků 14. století (s ohnisky v Toskánsku a Popádí) a plně se udrží i v renesančním repertoáru 15. století, přičemž v Záalpí se objevují jen v maximálně italizujících vrstvách produkce.260 Oproti tomu ke zcela univerzálně rozšířenému motivu, patří různé varianty oboustranného obalování těla iniciály polopalmetami komponovanými proti sobě, přičemž velmi často se v této pozici objevují do sebe v esovité osnově zasunované polopalmety (Tab. IV. 3)c.32), dále laločnaté trojlisté palmety protisměrně zaklesnuté do sebe (Tab. IV. 3)c.33), nebo táž sestava ze stylizovaného stupňovitého „schodištního“ motivu (Tab. IV. 3)c.34), případně v dynamicky efektní kombinaci polopalmet přisazených proti sobě z obou stran těla iniciály, ale v opačném, od sebe komponovaném směru (Tab. IV. 3)

260 K Tab. IV. 3)c.30: např. Šestisvazkový antifonář padovské katedrály (Padova, Biblioteca Capitolare, ms. B.14, B.15, A.15, A.16, B.16, A.14), ms. B.14, f. 46v z počátku 14. století z Dílny antifonářů padovské katedrály (činné 1305–1330), Antifonář „P“ z Pisy (Pisa, Museo Nazionale di San Matteo, cod. P) f. 184r po 1320 z pisánských dílen kombinujících florentské a sienské tvarosloví viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.b.5a–c. Mimo Itálii ve 14. století např. v Čechách – Bible z Vídně (Wien, ÖNB, cod. 1189) f. 122v z doby kolem r. 1380 z lucemburského dvorského okruhu viz Brodský 2012, obr. 49, ze západních italských a italizujících dílen mezinárodní gotiky (počátků 15. století) – např. Hodinky Karla Šlechetného (Cleveland, Museum of Art, ms. 64.40) p. 57, 175 z doby kolem r. 1405 od Mistra Bruselských iniciál (tj. dvorská dílna italských a francouzských iluminátorů) viz Sterling 1987, obr. 164, 166, Antonio Mincucci de Prato Veteri: Liber de Fudis (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4679) f. 2r ze 2. čtvrtiny 15. století ze severní Itálie viz Takács 2006, obr. s. 395 (kat. 4.105), případně pozdní reflexe tvarosloví mezinárodní gotiky v Nizozemí i po polovině 15. století – např. Nicolaus de Lyra: Postilla super librum psalmorum (Nijmegen, Universiteitsbibliotheek, HS 198) f. 5r z r. 1469 z lovaňské dílny „Henrica Liutris“ (styl typický pro východní Nizozemí) viz Huisman 1997, obr. 51 (kat. s. 125–130). A k příkladům tohoto typu z italské renesance – např. skupina františkánských antifonářů z Boloně (např. vyřezané listy ze soukr. sbírek) z počátku 15. století z boloňské školy viz De Hamel 2004, obr. 202, Graduál z Florencie (Douai, Bibliothèque municipale, ms. 1171) f. 9r z r. 1417 z florentských dílen viz tamtéž, obr. 197, Antonio Roselli: De Monarchia mundi libri tres (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4237) f. 1r z r. 1437 z florentských dílen viz Takács 2006, obr. s. 394 (kat. 4.104), Hodinky rodu Blanfordů (Beckova sbírka) f. 14r, 204r z let 1465–1475 z florentské dílny Ser Ricciarda di Nannio viz De Hamel 1997, obr. s. 222, 224 (kat. 29, s. 224–231). A k Tab. IV. 3)c.31: za mnohé příklady z Toskánska 14. století – např. Ciceron z Marciany (Venezia, Biblioteca Marciana, Lat. XI., 143 = 4118) f. 1r z let 1338–1355 ze sienských dílen.

111

Viktor Kubík

c.35).261 Nejde o motivy tvaroslovně nové, ani maximálně frekventované, ale v době od poloviny 13. století a zejména ve 14. století užívané v konstrukcích těl iniciál po celé Evropě, jako dílčí doplněk k ostatním, podstatně frekventovanějším typům konstrukcí. Další poměrně stabilně rozšířenou podkategorií v rámci třetího typu iniciál přímo navazující na románské tradice jsou těla iniciál ovíjená rostlinnou ornamentikou (Tab. IV. 3)d.1–3).262 Již před polovinou 13. století se objevují převážně v širším okruhu toskánských, umbrijských a severoitalských center, z nichž se právě severní Itálie stane hlavním, ohniskem inovací tohoto druhu motivů. Ve 2. polovině 13. století tak zde vznikají typy iniciál z adice vzájemně ovíjených stvolů a jiných rostlinných prvků (Tab. IV. 3)d.1),263 které jsou dále během 1. poloviny 14. století rozvíjeny do prostorově rafinovaných variant (Tab. IV. 3)d.2).264 Ačkoliv bylo toto tvarosloví vyvíjeno především v severní Itálii, neznamená to, že by neproniklo i do ostatních italských center, jen se tam uplatňuje méně často. V průběhu 15. století však zesílí výskyt tohoto motivu i v záalpské iluminaci, kde budou tříbeny typy iniciál ovíjené stylizovanými či naturalistickými stvoly v kompozicích připomínajících banderolu (Tab. IV. 3)d.3).265 Jde o motiv v záalpském re-

261 K Tab. IV. 3)c.32: např. Misál a brevíř z Châlons–sur–Marne (Paris, Bibliothèque de lÁrsenal, ms. 595) f. 244r z počátku 14. století ze severofrancouzských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 201, Bible z Haagu (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 1354.I.41) f. 115v z počátku 15. století z nizozemských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 12 (kat. 5, s. 13), K Tab. IV. 3)c.33–34: např. Graduál z Katharinenthalu (Zürich, Schweizerisches Landesmuseum, KE 22) z r. 1312 z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, obr. s. 10 nebo z mladších vrstev např. Moralia in Job Gregorii Magni (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 149) f. 1r z r. 1391 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 202 (kat. s. 288 pass.). K typu Tab. IV. 3)c.35: zcela zobecnělému i v Itálii od poloviny 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.b.10. 262 Srov. Tab. IV. 3)d.1–3 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3)d – tamní pozn. 186: např. Bible Giovanniho da Parma (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, ms. Ass. 17) f. 211r ad. z doby kolem r. 1240 viz Ciardi Dupre dal Poggetto 1988, s. 19, 22 pass. a táž 1990, s. 17 ad. a obr. 35 pass. 263 K Tab. IV. 3)d.1: např. Antifonář ze Záhřebu (Zagreb, Nadpiskupija Zagrebačka – Biblioteca Metropolitana, MR. 72/II) f. 87r a 144r ze 70. let 13. století z boloňských dílen viz Boskovits 1997, s. 87 pass. (kat. 13) viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)2.b.1. 264 K Tab. IV. 3)d.2: např. Evangelistář z Marciany (Venezia, Biblioteca Marciana, Lat. I. 100 = 2089) f. 11r ze 40. let 14. století z z benátských dóžecích dílen Andrea Dandollo viz Marcon 1995, s. 127–129. 265 K Tab. IV. 3)d.3: např. předstupeň v podobě maximálně zjednodušené na motiv tordování – např. Guglielmus Peraldus: Summa virtutum et vitiorum (Praha, KNM, XII C 2 + XII B 4) f. 3r z r. 1417 (dat. f. 218v) z českých podprůměrných dílen viz Brodský 2000, obr. 123 (kat. 103, s. 130), v podobě stvolu či polopalmety ovíjející se kol těla

112


pertoáru významně oblíbený již od poloviny 14. století (viz Tab. IV. 1)e.22, e.24, f.6, Tab. IV. 2)b.5, Tab. 4)g.1, Tab. IV. 6)h.3a). Termín „banderola“ je sice univerzálně rozšířen, ale pokud je kompozice tordovitého ovíjení utvářena nikoliv stvoly či páskami, nýbrž přímo (polo)palmetami, měl by být užíván francouzský termín „lambrekýn“.266 Kompozice vlastně vychází z motivu zalamované pásky (hojnějšího nejdříve v západní iluminaci 13. století a od 14. století po celém Záalpí – zejména však ve střední Evropě), ale důsledně jej rozvíjí v prostorovém smyslu (viz Tab. IV. 3)d.3 srov. s motivy zalamované pásky – Tab. IV. 1)f.5, h.6–7, v rámech vnějších polí iniciál – Tab. IV. 6)h.4). Velice zvláštní podkategorií iniciál třetího typu jsou též dříky liter tvořené rubem šroubovitě přetáčeného listu (Tab. IV. 3)e.1–4), což je v románské době velmi vzácný motiv.267 Následně ale zcela zobecnělý v italském repertoáru 13. a 14. století, kdy je spojen s kompozicí šroubovitě přetáčených polopalmet – nejprve stylizovaných (Tab. IV. 3)e.1) a během 14. století v plastičtějších, prostorovějších variantách se středovými pásovými prstenci (Tab. IV. 3)e.2) nebo středovými medailony (Tab. IV. 3)e.3).268 Tato původně

iniciály – např. Olomoucká právní kniha Václava z Jihlavy (Olomouc, SOkA, Fond města Olomouce, inv. č. 1540) f. 1r z r. 1430 z olomouckých dílen viz Brodský 2012, obr. 349, Martyrologium (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4915) f. 198r z doby kolem r. 1450 z francouzské dílny Mistra legendy o sv. Markétě viz König 1982, obr. 44, v plně definované a prostorově rafinované podobě – např. Rationale divinorum officiorum Guglielma Duranda (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Inc. d. 204) f. 68r – tisk z r. 1459 v Mohuči a iluminace v dílně Johanna Fusta a Petra Schöffera viz Plotzek 1998, obr. 250 (kat. 50, s. 247–251), Noms, armes et blasons des chevaliers de la Table Ronde (Milano, Biblioteca Trivulziana, cod. 1395) f. 1r z konce 15. století z francouzské dílny (okruh Jeana Bourdichona) viz Bologna 1990, obr. s. 69, Des tres illustres vies des aulcuns capitaines tres prestantz rommains (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 134.C.19) f. 141v z doby kolem r. 1500 z francouzských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 198 (kat. 80, s. 199), Hodinky (Baltimore, Walters Art Gallery, ms. W. 294) f. 67v–68r z doby kolem r. 1500 z francouzských dílen viz De Hamel 2004, obr. 147. 266 K terminologii označující tento prostorově rafinovaný motiv viz Jakobi 1991, s. 86 („Banderole“) a k termínu „lambrequin“ viz Muzerelle 1985, s. 81 pass. 267 Srov. Tab. IV. 3)e.1–3 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 3)e – tamní pozn. 187: např. Expositio Epistolae s. Pauli (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Calci 24) f. 168r z konce 12. století z toskánských dílen pozdního geometrického stylu viz Murano 1996, s. 77 pass. 268 K Tab. IV. 3)e.1: a jeho zobecnění ve 2. polovině 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.d. K Tab. IV. 3)e.2: např. Pontifikál z Bari (Bari, Archivio di San Nicola, s. sign.) f. 83v od peruginských iluminátorů z doby kol r. 1300 viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.d.1. K Tab. IV. 3)e.3: např. a typ d.2: vyříznutá miniatura ze sb. Cini (Venezia, Fondazione G. Cini, Hoepli LIV) sienská škola přelomu 13. a 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.d.2.

113

Viktor Kubík

typicky italská konstrukce iniciál se ale v 2. polovině 15. století nesmírně rozvine v Záalpí do typů, v nichž tělem iniciály jsou kalichovité pozdně gotické typy listů (Tab. IV. 3)e.4), jejichž skladebná logika je vlastně dovršením předešlých italských prostorových kompozic, ale se zcela západním typem listoví.269 Genese tohoto typu pozdně gotických listů je složitější,270 ale jeho využití v konstrukci iniciál navazuje na italské typologické předstupně, které jsou ovšem dalekosáhle překonány jak naturalističtějším, tak prostorovějším působením nového typu listoví. Podle všeho se zdá, že toto pojetí iniciál se od 60. let 15. století začalo šířit z porýnských oblastí Německa,

269 K nejstarším typům Tab. IV. 3)e.4: např. Graduál z Heidelberku (Heidelberg, Universitätsbibliothek, cod. XI.5) f. 291r z r. 1462 z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, obr. s. 193 (kat. VA 6), Vergiliův kodex – Bukolika, Georgika a Aeneida (Heidelberg, Palatina, cod. Pal. Lat. 1632) f. 3r z let 1473–1474 z dílny činné v Heidelberku po r. 1465 pro falckrabího Filipa a od r. 1474 i pro jeho manželku Markétu Bavorskou z Landshutu (typický hornorýnský styl) viz Mittler/Trost 1986, obr. s. 145 (kat. s. 195). 270 Orientačně viz Kubík 2007, s. 444–446 a tamní obr. 1–2, 4–7, 9, obr. 10: tab. 3 nebo nověji viz Kubík 2009, s. 94 (tamní pozn. 21–23), Kubík 2010, tamní pozn. 228, 239, 242, 267.

114


ale již od 80. let 15. století do značné míry ovládá repertoár střední Evropy,271 v němž se udrží hluboko do 2. poloviny 16. století.272 271 K charakteristickým příkladům typu Tab. IV. 3)e.4 z 80. let 15. století až 1. třetiny 16. století: např. Sborník Neuberský Hynka z Poděbrad (Praha, KNM, V E 39 + 1 A c 100) f. 50r z doby kolem r. 1490 z české dílny Hodinek Jiřího z Münsterberka z r. 1488 viz Brodský 2000, obr. 60 (kat. 52, s. 63), Plzeňský graduál Martina Stupníka (Praha, KNM, XII A 20) f. 23v z r. 1491 z okruhu iluminátora Matouše (ale s konservativnější ornamentikou z tradic Valentina Noha) viz Brodský 2012, obr. 179, Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 519) f. 1r z doby kolem r. 1500 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 477 (kat. 96, s. 475–479), Franusův graduál (Hradec Králové, Museum východních Čech, Hr. 6) f. 2r, 99r z r. 1505 z české dílny Janíčka Zmilelého z Písku viz Brodský 2012, obr. 177, 202, Německobrodský graduál Buriana Trčky z Lípy (Havlíčkův Brod, Museum vysočiny, SK. 2/1) f. 23v z doby po r. 1506 z dílny Pavla Mělnického viz tamtéž, obr. 490, Statuta kapituly řezenského dómu (München, Bayerisches Hauptstaatsarchiv, HL Regensburg 8) f. 1r z r. 1506 z řezenské dílny Bertholda Furtmeyra viz Mütherich 1987, obr. 180 (kat. 110, s. 123), Chronica fratrum minorum (Praha, KNM, VIII F 75) p. 1 z doby po r. 1505 ze slezských dílen viz Brodský 2000, obr. 80 (kat. 67, s. 82), Procesionál písaře Jiříka z Prostějova (Praha, KNM, XVI G 17) f. 9v z r. 1507 (dat. f. 78r) z dílny navazující na tradice produkce Valentina Noha viz tamtéž, obr. 302 (kat. 255, s. 274), Graduál ze sbírky Kress (New York, Pierpont Morgan Library, M. 905) f. 88r, 186r z doby kolem r. 1510 z norimberské dílny Jakoba Elsnera viz Lohr 1986, obr. 532 na s. 188–189 (kat. s. 186–191), Žitavský graduál (Zittau, Christian–Weisse–Bibliothek, Wissenschaftlicher Altbestand A.III.) f. 85r, 97r z r. 1512 z dílny Janíčka Zmilelého z Písku viz Brodský 2012, obr. 266, 398 a v kontextu Krása 1984, s. 610, Litoměřický graduál (Lovosice, SOkA Litoměřice, IV.C.1) f. 237v z doby před r. 1517 z dílny Mistra Litoměřického graduálu viz tamtéž, obr. 488 a četné další příklady z téhož rukopisu na f. 3r, 26r, 43r, 155r, 210r, 298r. Ve variantní, mírně zjednodušené podobě též např. Právní sborník Jana Trubače (Praha, KNM, IV E 28) f. 209v z r. 1518 (dat. f. 372r) z dílny navazující na Mistra Lobkovického graduálu, pozdní tvorbu Janíčka Zmilelého z Písku i Litoměřický graduál viz Brodský 2000, obr. 52 (kat. 44, s. 56) či Brněnský antifonář FM 1 (Brno, MZA, G 11/ FM 1) f. 68r, 196v z 1. třetiny 16. století z moravských dílen viz Chamonikola 1999, obr. kat. 259 (P. Černý), případně ve variantě listů z protažených rozeklaných pásek – např. Antifonář z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom. Hs. 222) f. 1r z doby kolem r. 1520 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 487 (kat. 97, s. 481–499), případně Graduál z Heidelberku (Heidelberg, Universitätsbibliothek, XI.3) f. 1r z 1. čtvrtiny 16. století z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, obr. s. 199 (kat. VA 11). A v typologicky plně vyhraněné podobě např. Sobotecký graduál (Jičín, SOkA, Fond města Sobotky, kn. 9) f. 248v z let 1509–1537 z dílny Jana Táborského z Klokotské Hory viz Brodský 2012, obr. 22 a v kontextu vývoje viz Vacková 1989, 93–94. 272 K pozdním příkladům typů Tab. IV. 3)e.4 z 2. a 3. třetiny 16. století: např. Plzeňský antifonář Pavla Mělnického (Praha, KNM, XII A 23) f. 107v, 232v z r. 1527 (dat. f. 350r) z dílny Pavla Mělnického viz tamtéž, obr. 180 a monograficky viz Brodský 2000, obr. 119 (kat. 99, s. 126), Lounský graduál Pavla Mělnického (Louny, SOkA, I G 8a) f. 1v, 47v, 358v, 2. svazek (I G 8b) f. 3v, 181r, 220r aj. z d+oby kolem r. 1530. Dále např. Jakub Fikar z Vratu: Sborník městských práv (Praha, KNM, I A 14) f. 3r z r. 1531 (dat. f. 2r) z české dílny kombinující tvaroslovné dědictví Mistra Litoměřického graduálu s podněty z Norimberku viz tamtéž, obr. 2 (kat. 2, s. 4), Solnický graduál Samuela Soukeníka (Praha,

115

Viktor Kubík

Poslední podkategorií v rámci třetího typu jsou iniciály ze základních kombinací předešlých typů konstrukčních prostředků z rostlinných forem (Tab. IV. 3)f.1–12), které samozřejmě nezahrnují veškeré možné variace dobového tvarosloví, ale pouze orientačně evidují nejčastější sestavy. V tomto smyslu může být základní modelovou kompozicí sestava těl iniciál z lišt svírajících rostlinné výplně v kombinaci s plošnými tapetami a trubicovitými tvary písmene (Tab. IV. 3)f.1), což je typické pro středoevropské dílny 1. poloviny 14. století, v nichž docházelo ke kombinacím západního a italizujícího tvarosloví, jak je u nás reprezentuje např. dílna činná pro Alžbětu Rejčku.273 Podstatně rozšířenější kombinací v Záalpí i Itálii je kompozice těl iniciál z tapet s rostlinnou ornamentikou, obalováním částí dříku písmene měnícího se v pletence či stvoly (Tab. IV. 3)f.2), sledovatelná od 13. století do poloviny 15. století, ve Francii, Itálii i střední Evropě.274

KNM, I A 17) f. 71v z r. 1558 (dat. f. 2r) z dílny zjednodušující tvorbu Fabiána Puléře viz tamtéž, obr. 5 (kat. 5, s. 7). Následně často ve zjednodušené podobě – např. Antifonář Havla ze Stěžer (Praha, KNM, IV A 17) f. 22v z r. 1559 (dat. na přední desce) z dílny rovněž zjednodušující tvorbu F. Puléře viz tamtéž, obr. 41 (kat. 36, s. 44), Třebechovický graduál (Třebechovice pod Orebem, Třebechovické museum betlémů, přír. č. 519/53) f. 146v z r. 1559 viz Brodský 2012, obr. 494 nebo Písně chval božských (Praha, KNM, I A 16) f. 143r ze 70. let 16. století z dílny Matěje Hutského z Křivoklátu viz tamtéž, obr. 291 a monograficky Brodský 2000, s. 6 (kat. 4) a Lomnický (Vrchlabský) kancionál (Praha, NK, XVII A 53/a) f. 443r z r. 1578 z české dílny Daniela Gellia Curia zv. Ušák viz Brodský 2012, obr. 497 Avšak i tehdy v podobě typologicky vyhraněné – např. Antifonář klatovský (Klatovy, Vlastivědné museum Dr. Hostaše, Ms. 1 + zlomky – Praha, KNM, 1 A c 86) f. 2v, 67v, 213r z r. 1560 (dat. f. 1r) a z dílny Jana Táborského z Klokotské Hory (sepsaný písařem Matějem Peckou Klatovským) viz Brodský 2000, obr. 349 (kat. 298, s. 316) a Brodský 2012, obr. 46, 167, 208, Litomyšlský graduál (Litomyšl, Regionální museum, přír. čís. 104/70) f. 64r, 106v, 125v, 216v z r. 1561–1563 z dílny Matouše Ornyse z Lindperka viz tamtéž, obr. 47, 114, 175, 493, Lounský graduál Jana Táborského (Louny, SOkA, I G 9) f. 2r, 8r, 82r, 114v, 168r, 201v, z let 1561–1563 z dílny Jana Táborského z Klokotské Hory, Teplický kancionál (Teplice, Regionální museum, Ms. 2) f. 208v z r. 1566 z dílny Jana Táborského viz tamtéž, obr. 190, Třebenický graduál (Třebenice, Městský úřad, bez sign.) f. 120r, 450r z r. 1574 z téže dílny viz tamtéž, obr. 48, 268. 273 K Tab. IV. 3)f.1: např. Martyrologium Usuardi Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 417) f. 150v z doby mezi 1315–1323 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, přičemž jde o kombinaci výše zmíněných typů Tab. IV.– 1)e. + 3)a + 3)b. 274 K Tab. IV. 3)f.2: ze západní Evropy např. Bible Jana z Dražic (Praha, KNM, XV A 6) f. 20v z konce 13. století z francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 234 (kat. 197, s. 214–215) a následně – Hodinky pařížské (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 74.F.1) f. 126v z doby kolem 1450 z francouzských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 88 (kat. 35, s. 89), ve střední Evropě např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 33v ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 a k italským paralelám tohoto typu viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.e.5–6 (např. z Toskánska, Umbrie a Říma na konci 13. století).

116


Oproti tomu, část kombinací lze považovat za typicky západní tvarosloví – např. těla iniciál kombinující části z prázdných lišt s částmi litery tvořenými polopalmetami (Tab. IV. 3)f.3), dále kombinace iniciál z proplétaných stvolů či kmenů s polopalmetami (Tab. IV. 3)f– 4), nebo adice těl iniciál ze stvolů a květinových srostlic (Tab. IV. 3)f.5), což jsou všechno typické sestavy pro západoevropské dílny 2. poloviny 15. a počátků 16. století.275 Naopak typicky italskými kombinacemi jsou těla iniciál z trubic, stvolů a částí obalovaných listovím (Tab. IV. 3)f.6),276 sledovatelné v Itálii od 13. století a v italizujících dílnách střední Evropy i po polovině 14. století.277

275 K Tab. IV. 3)f.3: např. Římské hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 45v z doby kolem r. 1500 z tourských dílen viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 176 (kat. 33, s. 172–179), k Tab. IV. 3)f.4: např. Hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 16r z doby kolem r. 1490 z jihonizozemských dílen (Gent ?) viz De Hamel 1997, obr. s. 169 (kat. 32, s. 162–171), Hodinky Arenbergů z Beckovy sbírky, f. 34r z doby kolem r. 1500 z bruggské dílny Mistra Jannecke Bollengiera viz tamtéž, obr. s. 251 (kat. 32, s. 242–252). K Tab. IV. 3)f.5: např. Hodinky z Trivulziany (Milano, Biblioteca Trivulziana, cod. 470) z poloviny 15. století z francouzsko–burgundských dílen viz Bologna 1990, obr. s. 63. 276 K Tab. IV. 3)f.6: např. Graduál z chrámu sv. Petra v Gubbiu (Gubbio, Archivio di Stato, ms. 02) f.70r a 381v ze 4. čtvrtiny 13. století od Druhého mistra z Gubbia, Madridská Bible (Madrid, Biblioteca Nacional, cod. 229) f. 42r z r. 1259 z původně jihoitalské dílny Mistra Manfredovy Bible (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. 36) následně činné v Boloni spolu se severoitalským písařem “Johensisem” viz Kubík 2008, s. 157–158 (tamní pozn. 61), Františkánský antifonář z Brery (Milano, Biblioteca Braidense, Ms. Gereli 15) f. 5r z 1270–1290 z Toskánska nebo Antifonář z Perugie (Perugia, Biblioteca Augusta, A.47) f. 3r aj. z 80. let 13. století, případně nejpokročilejší italské varianty (kombinující kromě stvolů, nálevek, obalování i kolénka a trubice) – např. Brevíř z Assisi (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, ms. Ass. 272) f. 31r z 80. let 13. století z assiských dílen sledujících toskánské vzory viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)3.e.1–5. A z navazujících vrstev např. Antifonář „O“ z Pisy (Pisa, Museo Nazionale di San Matteo, cor. O) f. 45r a 177r po r. 1320, Šestisvazkový antifonář padovské katedrály (Padova, Biblioteca Capitolare, ms. B.14, B.15, A.15, A.16, B.16, A.14), ms. B.16, f. 25r nebo ms. A.16, f. 70r z Dílny antifonářů padovské katedrály (činné 1305–1330), Antifonář (Poppi, Biblioteca Comunale, ms. I.) f. 3r z 1. desetiletí 14. století z florentských dílen viz tamtéž, tamní Tab. VI 1)3.e.2–3, 8–9. K četným italským příkladům i z pokročilého 14. století – např. Antifonář z Imprunety VII (Impruneta, Tesoro di Sta Maria, cod. VII = A.1) f. 2r z doby kolem r. 1340 ze sienské dílny Niccola di Ser Sozzo a analogicky též ve florentské dílně Maestra delle Effiggi domenicane z okruhu Pacina di Bonaguida a také četné příklady v Liber Regulae (Roma, Archivio di Stato, Sto Spirito 3193) f. 3v, 21v, 28r, 31v atd. aq. 1348 z avignonské dílny pokračovatelů Mistra Kodexu sv. Jiří. 277 K záalpským analogiím typu Tab. IV. 3)f.6: např. Graduál ze Seligenthalu (London, British Library, Add. 16950) f. 18v z let 1270–1277 z řezenských dílen viz Mütherich 1987, obr. 134 (kat. 62, s. 85), Žaltář zv. „Bute“ (Malibu, J. P. Getty Museum, Ms. 46; 92.MK.92) f. 52v z dílen ze severovýchodní Francie (tzv. Maestro Bute) viz Kren 1997, obr. s. 43 (kat. 15, s. 43–45), Žaltář č. 980 z Klosterneuburku (Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl. 980) f. 105v z doby kolem r. 1300 z klosterneuburských dílen viz Haidinger

117

Viktor Kubík

Dále kombinace trubicovitého nasunování jednotlivých částí těl iniciál s obalováním pomocí listoví srostlého s trubicovitými úseky (Tab. IV. 3)f.7), což bude v Itálii užíváno od 13. století až do renesance pozdního 15. století.278 A podobně též mimořádně významná a rozšířená sestava kombinující těla iniciál z trubicovitých úseků, obalování rostlinnou ornamentikou a ze stvolů, případně ovíjejících jednotlivé části litery (Tab. IV. 3)f.8).279 Poslední příklad je naprosto zásadní pro toskánské – speciálně pro florentské dílny od počátku 14. století, ale též pro italizující iniciály Mistra Křižovnického brevíře, který jednoznačně napodobuje uvedené florentské vzory, patrně prostředkované též importy z Avignonu.280 1998, obr. 9 (kat. 22), Vyříznutý list z antifonáře ze soukromé sbírky, z doby kolem r. 1310 z řezenských dílen (patrně augustiniánských při chrámu sv. Jana Křtitele) viz Günther 1994, obr. s. 130 (kat. s. 129–131) a také např. Misál z Olomouce (Olomouc, Vědecká knihovna, M III 9) f. 194v z doby kolem r. 1360 z církevního skriptoria – od Mistrů činných pro Arnošta z Pardubic viz Fototéka ÚDU AV ČR, č. III/15 a v pozdní, naturalistické obdobě s transformovaným listovím např. Hodinky Arenbergů z Beckovy sbírky, f. 96r z doby kolem r. 1500 z bruggských dílen (Mistr Jannecke Bollengier) viz De Hamel 1997, obr. s. 243 (kat. 32, s. 242–252). 278 K Tab. IV. 3)f.7: od 60. let 13. století časté zejména v toskánsko–umbrijském okruhu dílen spojených s boloňskou školou viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.b.7, následně v totožném geografickém okruhu i v kombinacích obalování s trubicovitým nasunováním viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.b.10 nebo Putaturo Donati Murano 2005, obr. 268 (sienské skriptorium činné pro San Eugenio) a v této podobě i v renesančním repertoáru – např. Hodinky Pazziů z Beckovy sbírky, f. 248v z let 1470–1472 z florentské dílny Mistra Xenofonta (z Hamiltonovy sbírky) viz De Hamel 1997, obr. s. 199 (kat. 25, s. 196–201), inkunábule Legendáře z Říma (Zeitz, Stiftsbibliothek, 2.Hist.235.ink) f. 1r z r. 1483–1485 tisk a iluminace v Římě (figurální výjevy dokončeny až v Rakousku) viz John 2009, obr. s. 109, Brevíř Paola Fregosina z Beckovy sbírky, f. 30r z let 1485–1486 z janovské dílny písaře Paola Domenica de Domoculta činného pro syna janovského arcibiskupa Fregosina di Campo Fregoso viz De Hamel 1997, obr. s. 239 (kat. 31, s. 236–241). 279 K Tab. IV. 3)f.8: k předstupňům např. Graduál z chrámu sv. Petra v Gubbiu (Gubbio, Archivio di Stato, ms. 02) f. 70r a 381v ze 4. čtvrtiny 13. století od Druhého mistra z Gubbia (z okruhu toskánsko–umbrijských dílen svázaných i s boloňskou školou) viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)3.e.2, k vyhraněnému typu – např. Bible z Trivulziany (Milano, Biblioteca Trivulziana, ms. 2139) f. 270r po r. 1300 (dok. ve 30. letech) z florentské dílny Pacina di Bonagiuda viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)3.e.4. a k četným dalším příkladům toho druhu viz Liber Regulae (Roma, Archivio di Stato, Sto spirito 3193) f. 75v aq. 1348 z dílny avignonských pokračovatelů Mistra Kodexu sv. Jiří. A k záalpským parafrázím výsledného typu – např. Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 9r, 14r, 19v, 44r z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. 280 K možnosti prostředkování sledovaného typu Tab. IV. 3)f.8 z toskánských, především florentských rukopisů dílenského okruhu Pacina di Bonaguida, do české dílny Mistra křižovnického brevíře prostřednictvím avignonských importů viz Kubík 2008b, s. 450– 480 nebo Kubík 2011b, tamní pozn. 26–28, 42.

118


Typicky italskou kombinací, ale i v Itálii spíše vzácnější, jsou těla iniciál obalovaná šroubovitě přetáčeným listem okolo stvolovité části dříku písmene (Tab. IV. 3)f.9).281 Jde o svébytný severoitalský předstupeň ze 2. třetiny 14. století pro budoucí záalpské pozdně gotické kalichovité listy v tělech iniciál 2. poloviny a zejména konce 15. století (srov. s Tab. IV. 3)g.4). Tuto konstrukci italské vzory předjímají nikoliv přesnou kompozicí iniciál, ale z hlediska principu prostorovosti tvarové skladby. Prakticky z tohoto italského modelu bude v Záalpí ve výsledné sestavě vynechána zmíněná stvolovitá část dříku a použito jiného typu listů. Poslední skupina kombinací tohoto druhu představuje varianty nejpokročilejších kompozičních sestav z rostlinné ornamentiky. V Záalpí se od konce 14. století z lucemburských dílen šíří kombinace částí iniciál z rubu přetáčených listů a částí z prostorově přetáčených palmet (Tab. IV. 3) f.10), což je skladba, která se nejvýrazněji prosadí až v závěru 15. století ve vazbě na výše zmíněný typ pozdně gotických iniciál z kalichovitých listů (viz Tav. IV. 3)g.4).282 Italskými paralelami těchto nejbohatších tvaroslovných sestav z rostlinné ornamentiky jsou kombinace trubicovitých částí iniciál, s částmi litery tvořenými palmetami a lištami svírajícími výplně s obalujícím listovím (Tab. IV. 3)f. 11).283 Šíří se z toskánských a severoitalských dílen od 30.–40. let 14. století a jejichž pokračováním v renesančním repertoáru jsou sestavy těl iniciál z rohů hojnosti, trubicovitě komponovaných tvarů z listoví či s využitím konkrétních předmětů – např. ozdobných sloupků či sestav z kuželek balustrád (Tab. IV. 3)f.12), které z italské renesanční ilu-

281 K Tab. IV. 3)f.9: např. Luca Manelli: Compendium moralis philisophiae (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 6467) f. 1r z let 1345–1350 z boloňské školy, ale tento typ konstrukcí předjímají předešlé toskánské a umbro–toskánské dílny. 282 K Tab. IV. 3)f.10: k předstupňům – např. Bible písaře Veny (Oxford, Bodleian Library, ms. Rawl. G.161) f. 426r z r. 1399 z české dílny písaře Veny viz De Hamel 2004, obr. 207 a k definitivnímu vyhraněnému typu – např. Nový zákon (Praha, KNM, I D 13) f. 131v z r. 1485 z dílenského okruhu Valentina Noha z Jindřichova Hradce (Valentinova ornamentika, ale figury dle Mistra Lobkovického graduálu) viz Brodský 2012, obr. 21 a monograficky viz Brodský 2000, s. 10 (kat. 8), Nový zákon (Praha, KNM, XVI B 9) f. 42v z r. 1494 (dat. f. 7r) z průměrné české dílny navazující na Valentina Noha viz tamtéž, obr. 281 (kat. 237, s. 255), Právní sborník Neuberský (Praha, KNM, V E 40) f. 1r z 90. let 15. století z průměrné české dílny navazující na iluminátora Matouše a Mistra Lobkovického graduálu viz tamtéž, obr. 62 (kat. 53, s. 64). 283 K Tab. IV. 3)f.11: např. Liber Regulae (Roma, Archivio di Stato, Sto spirito 3193) f. 25v, 26v aj. aq. 1349 z dílny avignonských pokračovatelů Mistra Kodexu sv. Jiří nebo Antifonář č. 55 z Piacenzy (Piacenza, Biblioteca Capitolare, cod. 55) f. 13v ze 40. let 14. století (aq. 1351) z okruhu boloňských dílen transformujících toskánské tvarosloví (širší okruh Mistra z r. 1346) viz Quintavalle 1963, s. 33, 171–173.

119

Viktor Kubík

minace 15. století proniknou během 16. století i do záalpské knižní malby – vč. našich zemí.284 VI. ČTVRTÝ TYP INICIÁL (Z HLADKÉHO DŘÍKU) Mnohé příklady třetího typu iniciál tak ilustrují kontinuitu vývoje od gotických forem do renesančního repertoáru, ale především jsou zdrojem nejfrekventovanějších ornamentálních motivů záalpské i italské gotické iluminace. Podobně též iniciály čtvrtého typu (z hladkých dříků) představují maximálně oblíbené tvarosloví, které svojí oproštěností doprovází spíše výpravné předešlé typy. Ač navazuje na románské tradice, v době gotické se i u tohoto modelu rozvíjí řada variant, které rovněž přejdou do renesančního repertoáru, v němž se stanou dominantním typem iniciál. V rámci typologie čtvrtého typu tvoří základní skupinu iniciály z hladkého dříku v základním tvaru litery (Tab. IV. 4)a.1–7), z nichž varianty v základním tvaru písmene vsazeného do pravoúhlého rámu (Tab. IV. 4)a.1) představují naprosto rozšířený model po celé Evropě, jehož výskyt však stoupá od 14. století a kulminuje v 15. století, kdy přechází do renesančního repertoáru.285 Oproti tomu jsou skupiny iniciál ze základního tvaru písmene vloženého do rámu s pružnými obrysy (Tab. IV. 4)a.2) častější spíše 284 K Tab. IV. 3)f.12: např. Brevíř Paola Fregosina z Beckovy sbírky, f. 11r z let 1485–1486 z janovské dílny písaře Paola Domenica de Domoculta činného pro syna janovského arcibiskupa Fregosina di Campo Fregoso viz De Hamel 1997, obr. s. 237 (kat. 31, s. 236– 241), Bratislavský misál „VII“ (Bratislava, Archív mesta Bratislavy, EC. Lad.2/40) z r. 1489 z italské dílny viz Buran 2003, obr. 473 na s. 523 (kat. 6.1.26), Antifonář ze soukromé sbírky, f. 80r z doby kolem r. 1490 z dílny činné v Toledu pro místního arcibiskupa Pedra Gonzaleze de Mendozu (1428–1495) viz De Hamel 2004, obr. 198, Antifonář z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Dom. Hs. 221) f. 229r z doby kolem r. 1520 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 485 (kat. 97), Sobotecký graduál (Jičín, SOkA, Fond Archiv města Sobotky, kn. 9) f. 254r z let 1509–1537 z dílny Jana Táborského z Klokotské Hory viz Brodský 2012, obr. 23, Lounský graduál Jana Táborského (Louny, SOkA, I.G.9) f. 194v z let 1561–1563 z dílny Jana Táborského z Klokotské Hory. 285 K Tab. IV. 4)a.1: od konce 13. století tento typ v Itálii šíří zejména boloňské dílny viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.1b, dále k příkladům z 15. století – např. John Lydgate: Metrical Life of St. Edmund (London, British Museum, ms. Harley 2278) f. 97v z r. 1433 z dílen činných pro opatství v Burry St. Edmunds viz Rickert 1961, obr. 57, Hodinky (New York, Pierpont Morgan Library, M. 358) f. 169v–170r z doby kolem r. 1440–1450 z francouzských dílen viz De Hamel 2004, obr. 169, Christiane de Pisan: L´épistre dÓthéa (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 74.G.27) f. 13v ze 3. čtvrtiny 15. století z francouzsko–burgundských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 92 (kat. 37, s. 93), Hodinky Marie Burgundské (Wien, ÖNB, cod. 1857) f. 152r z r. 1477 dílen jižního Nizozemí (Mistr Marie Burgundské) viz De Hamel 2004, obr. 170, Hodinky (Haag, Koninklijke Bibliotheek,

120


v Itálii od konce 13. a během 14. století, zatímco jejich výskyt v 15. století je svázán s historizujícími dílnami „románské renesance“.286 Ve stejné době (od konce 13. století až do konce 15. století) se naopak v západním záalpském repertoáru plně prosazují varianty iniciál ze základního tvaru písmene vložené do rámu obrysově prokrajovaného dynamickými a ostře prořezávanými segmenty (Tab. IV. 4)a.3), nebo pravidelnými nárožními geometrizovanými výkrojemi (Tab. IV. 4)a.4).287 Obě zmíněné varianty se vyskytují souběžně v totožných rukopisech. Další varianta iniciál v základním tvaru litery s expandujícím figurálním výjevem ve vnitřním poli překrývajícím části písmene a pravoúhlým rámem vnějšího pole (Tab. IV. 4)a.5) je původně typicky italským motivem šířeným od poloviny 13. století především boloňskými dílnami, ale záhy na-

74.G.2) f. 91v–92r z r. 1491 z bruggských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 126 (kat. 52, s. 127). 286 K Tab. IV. 4)a.2: k italským a italizujícím příkladům – např. Bible (Roma, Biblioteca Civica, A. 72) f. 385r z přelomu 13. a 14. století z římské školy, Bible z Turína (Torino, Biblioteca Universitaria, ms. D.II.3) f. 205v z téže doby z Boloně, vyříznutá miniatura (La Spezia, Biblioteca Civica di Amedeo Lia, i.č. 549) z římské školy z 1. čtvrtiny 14. století v umbro–aretinském stylu, vyříznutá miniatura ze sb. Cini (Venezia, Fondazione G. Cini, Hoepli LIV) sienská škola přelomu 13. a 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.1, b.3–4, následně i v Aragonsku – Historia Scholastica (Madrid, Biblioteca Nacional, Res. 199) f. 156v z let 1330–1350 z aragonských dílen viz Bohigas 1967, obr. 91. A z pozdních příkladů z 15. století – např. Aristoteles: Etika Nikomachova v překladu Leonarda Bruniho (sbírka J. R. Ritmana) z r. 1456 z milánských dílen viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 99 (kat. 19, s. 98–101), M. T. Cicero: De officiis et Paradoxa stoicorum (z téže sbírky) p. 1 ze 3. čtvrtiny 15. století z římských nebo neapolských dílen „románské renesance“ viz tamtéž, obr. s. 105 (kat. 21, s. 104–107). 287 K Tab. IV. 4)a.3–4: např. Brevíř Renauda z Baru (Wrocław, Biblioteka Kapitulna, ms. 107) f. 1v z doby kolem r. 1300 z metských dílen viz Tabor 2008, obr. 24, Pontifikál Renauda z Baru (Praha, NK, XXIII C 120) f. 102v z let 1303–1316 z lotrinských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 19, Hodinky (Praha, KNM, XIII F 32) p. 1 z doby kolem poloviny 14. století z francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 199 (kat. 163), Žaltář anglo–katalánský (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 8846) f. 150v, 126r ze 40.–50. let 14. století z aragonských dílen viz Moleiro 2006, obr. f. 126r pass., Pierre Salmon: Réponses au roi Charles VI et Lamentation (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 23279) f. 53r z r. 1409 z dílny Mistra maršála Boucicauta viz Sterling 1987, obr. 251, Bible historiale (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 78.D.38) f. 72v z doby kolem r. 1430 z utrechtských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 170 (kat. 68, s. 171), Brevíř pro Arnolda Egmonta vévodu z Geldernu (New York, Pierpont Morgan Library, M. 87) f. 323v–324r z let 1435–1440 z dílen severního Nizozemí (objednavatel 1423–1473) viz De Hamel 2004, obr. 169, Hodinky z Gettyho sbírky (Malibu, J. P. Getty Museum, ms. Ludwig IX.7) f. 131v z doby kolem r. 1450 z gento–bruggské školy viz tamtéž, obr. 189, Kniha hodinek (Kanonie premonstrátů v Nové Říši, i. č. 21) f. 22v ze 4. čtvrtiny 15. století ze severofrancouzských dílen viz Černý 2006, obr. s. 141 (kat. 27).

121

Viktor Kubík

tolik rozšířeným po Itálii a od počátků 14. století i v italizujících dílnách Záalpí, že její výskyt lze již od 14. století interpretovat pouze v základním smyslu – jako příznak italizující orientace, obtížně upřesnitelného bezprostředně přímého původu, protože právě toto tvarosloví boloňská škola maximálně rozšířila.288 Právě s touto kompozicí souvisí i další italský druh iniciál, který je zároveň italskou obdobou předešlého ryze západního typu (Tab. IV. 4)a.4), tedy varianty iniciál s hladkým dříkem v základním tvaru litery s expandujícím figurálním výjevem ve vnitřním poli iniciály vložené do rámu s pružným obrysem (Tab. IV. 4)a.6). V italském tvarosloví dominovaly v jižní Itálii ve 2. polovině 13. století. Tam vznikly transformací severoitalských iniciál s místním dynamickým pozdně románským tvaroslovím, ale jejich následný výskyt je spíše sporadický. Přesněji řečeno, ač se tento původně lokálně typický motiv od 14. století celkem rozšířil, nebyl často užíván a pokud se ve specifických vrstvách objevuje, jde spíše o výjimečný doplněk, jenž doprovázejí zpravidla i další citace tradičnějších motivů (např. též v dílně Mistra Kodexu sv. Jiří).289 Tyto italské příklady

288 K Tab. IV. 4)a.5: k italským příkladům, kde se tento motiv prosazuje již před polovinou 13. století a od poloviny století se plně šíří – např. Šestisvazkový antifonář padovské katedrály (Padova, Biblioteca Capitolare, ms. B.14, B.15, A.15, A.16, B.16, A.14), ms. A.16, f. 232r z Dílny antifonářů padovské katedrály (činné 1305–1330) viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.2a, +4.b.2c. A ze Záalpí – např. Mater verborum (Praha, KNM, X A 11) f. 94v ze 2. čtvrtiny 13. století z české benediktinské dílny viz Brodský 2012, obr. 157, Martyrologium Elišky Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 417) f. 1v z doby mezi 1315–1323 z dílny činné pro Elišku Rejčku viz tamtéž, obr. 414, Hodinky Jolanty Flanderské (London, British Library, ms. Yates Thompson 27) f. 70v z doby kolem r. 1355 z dílny Jeana Le Noira viz Sterling 1987, obr. 59, v náznaku též – Bible Albrechta ze Šternberka (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, cod. 284/1) – 1. díl, f. 24r, 2. díl (cod. 284/2) f. 144v z let 1371–1378 z české dílny Mistra Šternberských rukopisů viz Brodský 2012, obr. 50–51. Týž motiv v ryze renesančních italských rukopisech – např. Sborník spisů sv. Augustina (Madrid, Biblioteca Nacional, Cod. vit. 22.–11) f. 1r z doby kolem r. 1450 z florentské dílny činné pro Vespasiana de Santillana viz De Hamel 2004, obr. 225, Poggio Bracciolini: De varietate fortunae (Biblioteca Apostolica Vaticana, ms. Urb. lat. 224) f. 2r z doby kolem r. 1470 z florentské dílny Francesca dÁntonio del Chierico viz tamtéž, obr. 217. A ze záalpských pozdně gotických dílen – např. Misál z kláštera sv. Vincence ve Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 361) f. 79v z r. 1472 ze slezských dílen viz Kloss 1942, Antifonář z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 521) f. 45r z r. 1508 z porýnských dílen v Kolíně nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 510 (kat. 100, s. 509–515), Antifonář z Kolína nad Rýnem (tamtéž, Dom. Hs. 224) f. 203r z doby kolem r. 1520 z porýnských dílen viz tamtéž, obr. 495 (kat. 97, s. 481–499). 289 K Tab. IV. 4)a.6: např. Misál z Bari (Bari, Archivio di San Niccola, n. 2) f. 52v z přelomu 13. a 14. století v typickém apulijském stylu odvozeném z Bible Manfrediho viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.2b. A k historizujícím motivům v repertoáru Mistra Kodexu sv. Jiří viz tamtéž, s. 380–390.

122


kompozic jsou charakteristické expanzivní tendencí figurálních výjevů ve vnitřních polích, které pronikají přes těla iniciál i do vnějších polí, což bylo dovršeno v italském renesančním repertoáru od poslední čtvrtiny 15. století vznikem iniciál s hladkým dříkem v základním tvaru litery vsazeným do plochy obrazového výjevu, který je tak vnitřním i vnějším polem iniciály (Tab. IV. 4)a.7).290 Jde opět o příklad kontinuálního dovršení koncepce z pozdně románské doby, rozvíjené a transformované nepřetržitě během gotiky a vrcholící v důsledném domyšlení základní myšlenky v renesanci. Zvláštní podkategorií čtvrtého typu jsou iniciály z hladkých dříků s plošně zdobeným povrchem (Tab. IV. 4)b.1–8), což je původně typicky západní konfigurace, šířená severofrancouzskými dílnami již od počátku 13. století,291 analogická výše zmíněným francouzským typům iniciál (viz Tab. IV. 1)h.2, h.5–8, h.11, h.13 nebo Tab. IV. 3)c.1–6, c.8). Nejzákladnější variantou tohoto druhu iniciál jsou hladké dříky zdobené v ose hmoty těla iniciály stylizovaným perlovcem z bobulí (Tab. IV. 4.b.1a), což je motiv přímo kontinuálně pokračující v pařížských dílnách z 1. poloviny 13. století. Již během 2. poloviny 13. století se značně rozšíří a tehdy jeho výskyt bude příznakem francouzské orientace. Avšak oproti těmto předstupňům se postupně prosazuje expanze písmene přes obrysy rámu vnějšího pole (Tab. IV. 4)b.1b), jak bude typické zejména pro 14. století, kdy již tato forma iniciál značně zobecněla po celé Evropě a samotný typ výzdoby dříku písmene (osovým stylizovaným perlovcem) se bude v různých variantách objevovat i během 15. století.292 Spřízněnou, ale o málo mladší kompozicí sledované-

290 K Tab. IV. 4)a.7: např. Kroniky Eusebia z Caesareie (London, British Library, ms. Royal 14.C.3) f. 2r z 80. let 15. století z florentské dílny písaře Bartolomea Sanvito a iluminátora Mistra Homéra z Vatikánu, kteří tento rukopis vytvořili pro Bernarda Bemba viz De Hamel 2004, obr. 237, Sborník spisů Dunse Scoty (London, British Library, Add. 15273) f. 8r ze 3. čtvrtiny 15. století sepsaný ve Florencii a iluminovaný v Neapoli pro Ferdinanda I. Neapolského (1458–1495) a jeho syna Alfonse Kalábrijského (1448–1485) viz tamtéž, obr. 231. Týž motiv i ve středoevropských italizujících renesančních dílnách – např. Tzv. Košický graduál zv. První (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 172a–b, 452) f. 238r z doby kolem r. 1518 viz Buran 2003, obr. 476 na s. 526. 291 Srov. Tab. IV. 4)4.b.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 4)c.3–4 – tamní pozn. 183. 292 K výchozí variantě Tab. IV. 4)b.1a: např. Konrád Saský: Speculum beatae Mariae virginis ze sbírky J. R. Ritmana, z 2. poloviny 13. století ze severofrancouzských dílen (možná i flanderských či brabantských) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 54 (kat. 9, s. 46–55), Františkánská Bible (Praha, KNM, XII B 13) f. 81v z doby kolem r. 1270 z dílenského okruhu Giovanniho da Gaibana v Padově viz Brodský 2012, obr. 121. K mezistupňům mezi Tab. IV. 4)b.1a–b: např. Žaltář z Curychu (Zürich, Zentralbibliothek, KE 2) f. 98r z 60.–70. let 13. století z jihoněmeckých dílen viz Moser 1997, obr. s. 218, Žaltář z Bromholmského opatství (Oxford, Bodleian Library, ms. Ashmole 1523) f. 66r z počátku 14. století z dílny

123

Viktor Kubík

ho motivu jsou též iniciály z hladkých dříků zdobené po okrajích těla iniciály stylizovaným perlovcem – pásem bobulí nasazovaným buď k vnější straně písmene (Tab. IV. 4)b.2a) nebo k vnitřní straně písmene (Tab. IV. 4)b.2b), které se vyskytují souběžně v analogických vrstvách jako předešlý příklad (srov. Tab. IV. 4)b.1).293 Jde zároveň o variantu k části typů aditivních iniciál v Norfolku viz Rickert 1961, obr. 32, Walter de Milemete: De Nobilitatibus, Sapientis et Prudentiis Regum (London, British Museum, Add. 47680) f. 17r aq. 1327 z londýnských dílen činných pro kralevice Edwarda III. viz tamtéž, obr. 28. K pokročilé variantě typu Tab. IV. 4)b.1b: např. Pontifikál (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 17336) f. 35v z let 1315–1320 z kurijních dílen v Avignonu viz Manzari 2006, obr. 7, Odpustkový list z Lisabonu (Lisboa, Arquivo Nacional da Torre do Tombo, Sta Maria de Alcacova de Santaren, M. 13, Doc.250) z r. 1356 z avignonské dílny viz tamtéž, obr. 71, Sbírka oficií (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 916) f. 1r z 50. let 14. století z avignonské dílny ovlivněné Matteem Giovannettim viz tamtéž, obr. 69, Pontifikál rodu St. Martial (Paris, Bibliothèque Ste Geneviève, ms. 143) f. 1r z 50. let 14. století z avignonské dílny viz tamtéž, obr. 72, ale také např. Žaltář karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 27r z doby kolem r. 1350 z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370, Graduál z premonstrátského kláštera sv. Vincenta na Olbině u Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 423) f. 77r, 193r z r. 1362 ze slezských dílen napodobujících české církevní skriptorium i lucemburské dvorské dílny viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 105 (kat. I.4.7: J. Gromadzki) a Tabor 2008, obr. 156, 161 (kat. s. 279 pass.). A v 15. století např. Mariánské hodinky (Praha, KNM, XVI G 26) f. 1r po polovině 15. století z francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 303 /kat. 256). 293 K příkladům Tab. IV. 4)b.2a–b ze západního záalpského prostředí – např. Pařížská Bible (London, British Library, Add. 27694) f. 334v–335r z počátku 13. století z pařížských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 152, Compilationes (Olomouc, ZA Opava – Pobočka Olomouc, KK A III d.2) f. 269r ze 3. čtvrtiny 13. století ze severofrancouzských dílen viz Černý 2006, obr. s. 89 (kat. 15), Konrád Saský: Speculum beatae Mariae virginis ze sbírky J. R. Ritmana, z 2. poloviny 13. století ze severofrancouzských dílen (možná i flanderských či brabantských) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 49 (kat. 9, s. 46–55), Bible s prology ze sbírky J. R. Ritmana, f. 334r aj. z konce 13. století ze severofrancouzských dílen viz tamtéž, obr. s. 57 pass. (kat. 10, s. 56–65), Bible zv. Jaroměřická (Praha, KNM, XII A 10) f. 71v z přelomu 13. a 14. století ze severofrancouzských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 18, Aristotelova Metafyzika (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 6299) f. 2r z doby kolem r. 1310 z anglických dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 151. A k výskytu sledovaných motivů v italských dílnách reagujících ve 2. polovině 13. století na francouzské gotické tvarosloví (Boloňa, Piacenza, Benátky, Řím a část jižní Itálie – Neapol, Salerno) viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)4.b.1. A k pokračování tohoto typu v Itálii v navazujícím 14. století (v širším okruhu, vč. umbrijských dílen) – např. Antifonář z Palerma (Palermo, Biblioteca Nazionale, Cor. 9) f. 32v z 90. let 13. století z messinského skriptoria činného pro San Domenico v Palermu (sicilská varianta anjouovského stylu z Neapole), či Velký pontifikál z Piacenzy (Piacenza, Biblioteca Capitolare, Cod. 32) f. 1r z přelomu 13. a 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)4.b.8., nebo v italizujících dílnách – např. Pontifikál Vidala de Blanes (Valencia, Archivo de la Cathedral, ms. 119) f. 1r z let 1356– 1369 z francouzských dílen činných v Avignonu viz Manzari 2006, s. 162–165 a obr. 76, ale i v českých zemích – Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 61v (inic. A), 159v (inic. A) z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z církevního

124


(srov. s Tab. IV. 1)d.1, d.5) a k části iniciál třetího typu s obalujícím listovím (srov. s Tab. IV. 3)c.4). Zcela příbuzného druhu jsou též varianty iniciál z hladkých dříků pokrytých plošnými tapetami abstraktních geometrických ornamentů (Tab. IV. 4)b.3–6), které se také z francouzských (pařížských) dílen 13. století maximálně rozšířily po celé Evropě a zůstanou živou součástí repertoáru až do konce 15. století.294 Část těchto motivů, pokud jde o atypické variace, může být ukazatelem dílenského původu, ale toto téma si vyžádá další studium.295 Svým způsobem „italskou variantou“ předešlého typu jsou iniciály z hladkých dříků pokrytých stylizovanými dessinovými rozvilinami či spirálovitě stáčenými výhonky (Tab. IV. 4)b.7), které se v Itálii šíří od konce 13. století ze severoitalských center a následně se během 14. století objevují i v italizujících dílnách v Záalpí, ale v Itálii samé tento typ dekorace kontinuálně pokračuje až do renesančního repertoáru 15. století.296 Právě v rámci „románské renesance“ se v italské knižní malbě 15. skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. A za příklady z 15. století – Christiane de Pisan: LÉpitre dÓthéa a Hector (Paris, Bibliothèque nationale de France, fr. 606) f. 4v z doby mezi 1404–1408 z pařížské dílny Maitre de lÉpitre dÓthéa viz Sterling 1987, obr. 210. 294 K Tab. IV. 4)b.3: např. Sborník teologický (Praha, KNM, XII A 6) f. 1r z počátku 14. století z jihofrancouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 100 (kat. 85, s. 101), Breviář z Neapole (Napoli, Biblioteca Nazionale, ms. I.B.24) f. 11v z 1310–1320 (část z konzervativnějších dílen orientovaných na první neapolskou syntézu 80. let 13. století a část od francouzských iluminátorů napodobujících místní italské tvarosloví) viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.5b, Queste del Saint Gral (Firenze, Biblioteca Laurenziana, ms. Ashburnham 121) f. 29v z r. 1319 z jihofrancouzské italizující dílny Liber visionis Ezechielis viz Manzari 2006, obr. 22. K Tab. IV. 4)b.4: např. Johannes Monachus: Apparatus in sextum librum Decretalium (Praha, KNM, XIII A 11) f. 1r z doby kolem poloviny 14. století z průměrných severofrancouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 163 /kat. 136, s. 157). K Tab. IV. 4)b.5: např. Hodinky (Praha, KNM, XVI G 78/1) f. 30v z 1. poloviny 15. století z průměrných severofrancouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 310 (kat. 263, s. 281). K Tab. IV. 4)b.6: např. Antifonář z Arezza (Arezzo, Archivio Capitolare, s. sign.) f. 213r z přelomu 13. a 14. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.5a. 295 Detailní studium tohoto druhu tvarosloví v posledních letech skutečně odhalilo některé dílensky a datačně příznačné motivy viz např. Rau 1975, s. 4–118, Scott–Fleming 1989, s. 7–94, Avril 1995, s. 8–15, 72–76, Maniaci 1996, s. 306, 318, 321, Todini 1996, s. 100, 295 pass., Boskovits 1997, s. 78–83 (kat. 11), též pozn. 3 a dále navazující Studie k uměleckohistorické terminologii č. 5. 296 K Tab. IV. 4)b.7: např. Sakramentář z Vercelli (Biblioteca Capitolare, Cod. CCXVI/ 206) f. 8r z let 1290–1300 ze skriptoria při S. Paolo ve Vercelli viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.6, následně v Záalpí – např. Graduál z Kolína nad Rýnem (Köln/Rhein, Diözesanmuseum, Hs. 150) f. 97r z doby kolem r. 1360 z porýnských dílen z Kolína nad Rýnem viz Plotzek 1998, obr. 448 (kat. 90, s. 443–444) a k renesančním příkladům – Danteho Božská komedie pro Alfonse V. Neapolského (London, British Library, Yates Thompson ms. 36) f. 65r ze 40. let 15. století ze sienských dílen viz De Hamel 2004, obr. 133.

125

Viktor Kubík

století znovu vrací typ iniciál s hladkým dříkem ve tvaru písmene proplétaného a ovíjeného pletenci z vnitřních i vnějších polí (Tab. IV. 4)b.8),297 který je nápodobou románských typů iniciál tohoto druhu.298 Zmíněná varianta je označována jako „Weisranken–Initiale“ nebo „iniziale a bianchi girari“.299 V rámci renesančního tvarosloví Itálie 15. století i soudobé záalpské iluminace v západní Evropě se též objevují iniciály s hladkými dříky modelované prostorovým fasetováním (Tab. IV. 4)c.1–2), které jsou malířskou nápodobou klasických římských kapitálek ze starověkých nápisů. Ve francouzské iluminaci se však prosazují téměř souběžně s Itálií – tedy od 50. let 15. století. Pojem „fasetovaných iniciál“ – „fasetovaných kapitálek“ zpopularizovaný J.J.G. Alexandrem (1978) je alternací k termínu E. Königa (1982) – „sochařské iniciály“.300 Na jejich vznik vedle zmíněných antických epigrafických památek mohly zapůsobit i italské gotické iniciály s plasticky modelovanými dříky – zmíněné níže (viz Tab. IV. 4)f.1–5). V rámci sledovaného druhu fasetovaných iniciál lze odlišit dvě základní varianty – fasetované iniciály s ornamentálními výplněmi vnitřních a vnějších polí (Tab. IV. 4) c.1) a nebo fasetované iniciály v obrazové ploše figurálního výjevu, který tvoří vnitřní i vnější pole iniciály (Tab. IV. 4)c.2),301 což je vlastně variantou k výše popsanému renesančnímu typu iniciál s prostým hladkým dříkem, také zakomponovaným do obrazového pole figurálního výjevu (viz Tab. IV. 4)a.7).

297 K Tab. IV. 4)b.8: např. Jan Klimak: Spiritus gradatio (Oxford, Balliol College, ms. 78B) f. 108v z r. 1448 z florentské dílny písaře Antonia Maria viz tamtéž, obr. 226, Titus Livius: Ab Urbe condita (Wien, ÖNB, cod. 22) f. 1r z r. 1470 z florentské dílny písaře Giovanfrancesca Marziho, který jej vytvořil na objednávku Matyáše Korvína viz tamtéž, obr. 229, Sborník Theuclidových spisů (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 2713) f. 1r z let 1461–1473 z florentských dílen viz tamtéž, obr. 230. 298 Srov. Tab. IV. 4)b.8 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 4.b.4–5 – tamní pozn. 201–202. 299 K uvedeným termínům viz Jakobi 1991, s. 61, přičemž původcem této terminologie je Alexander 1977, s. 12. 300 K termínu „Facetierte Kapitalis“ viz Alexander 1978, s. 26 a k termínu „Glyptische Initiale“ viz König 1982, s. 10. 301 K Tab. IV. 4)c.1: např. Titus Livius: Ab Urbe condita (Bruxelles, Bibliothèque Royal, ms. 10475) f. 73r z r. 457 z francouzské dílny Mistra gentského Boccaccia viz König 1982, Taf. 11 – obr. 16, Ovidiovy Metamorfózy (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 801) f. 1r z r. 1483 z florentské dílny písaře Antonia Sibaldiho viz De Hamel 2004, obr. 238, Sborník spisů o Órigenovi (Praha, KNM, XIV D 7) f. 1r z doby po r. 1500 z benátských dílen viz Brodský 2000, obr. 221 (kat. 184, s. 205). A k typu Tab. IV. 4)c.2: např. Židovská válka Josefa Flavia (Valencia, Biblioteca Universidad, ms. 819) f. 4r z 2. poloviny 15. století z padovské dílny Laura Padovana viz Pächt 2004 (1987), obr. 164, Vergiliova Eneida (London, British Library, Kings Ms. 24) f. 23v z let 1497–1499 z římské dílny písaře Bartolomea Sanvito viz De Hamel 2004, obr. 239.

126


V rámci iniciál čtvrtého typu též z předrománského a románského tvarosloví doznívají iniciály s tvarově deformovaným hladkým dříkem (Tab. IV. 4)d), které se objevují v západní Evropě ještě kolem poloviny 13. století, ale jejich funkci i tvarovou skladbu již tou dobou přejímají kaligrafické iniciály.302 Z vrcholně a pozdně románského repertoáru též do gotického tvarosloví kontinuálně přecházejí i iniciály s hladkým prořezávaným dříkem (Tab. IV. 4)e.1–5), jejichž formy jsou však zjednodušeny, odlehčeny a tvary písma získávají na čitelnosti,303 avšak objevují se spíše jako doplněk k oblíbenějším reprezentativnějším typům 13.–14. století. V německé terminologii je pro tento motiv zaveden termín H. Köllnera (1963) – „Spaltfüllung“ či pro sledovaný druh iniciál „Spaltleisteninitialen“.304 Výchozí variantou zmíněné skupiny jsou pozdně románské iniciály s prořezávanými hladkými dříky přepásanými prstenci (Tab. IV. 4)e.1), velmi časté ve vrstvách kolem a po polovině 13. století.305 Následné gotické podoby sledovaného druhu iniciál zdůrazňují zmíněné odlehčení forem a čitelnost písmene i při plastickém proříznutí dříku litery (Tab. IV. 4)e.2), případně do prořezávaných segmentů těla iniciály mohou být též vkládány pásové ornamenty stylizovaného perlovce (Tab. IV. 4)e.3), což přejde i do italského renesančního tvarosloví 15. století. Současně jsou také od poloviny 13. století redukovány motivy proříznutí písmene na pouhou linku (Tab. IV. 4)e.4). Podle četnosti výskytu studovaného typu iniciál se zdá, že byly šířeny spíše západními iluminátory (v Itálii se například nejdříve objevují v centrech reagujících na francouzské tvarosloví), ale již od konce 13. století se rozšířily po celé Evropě.306 Vývoj

302 K Tab. IV. 4)d.: např. Martyrologium pro St. Germain des Près (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 12833) f. 32r z doby kolem poloviny 13. století z pařížské dílny „Vídeňské Bible moralisée“ viz Branner 1977, obr. II. 303 Srov. Tab. IV. 4)e.1–4 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)4.e.1, + e.3 – tamní pozn. 212, 214 + Tab. III. B)4.h.4–5 – tamní pozn. 219, ale též s výše zmíněnou tamní Tab. III. B) 4)b.4 – tamní pozn. 201. 304 K uvedené terminologii viz Köllner 1963, s. 148. 305 K Tab. IV. 4)e.1: např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka I F 411) f. 96r ze slezských dílen ovlivněných sasko–durynským „zackenstilem“ viz Kloss 1942, obr. 60. 306 K Tab. IV. 4)e.2: např. Graduál z městského musea v Boloni (Bologna, Museo Civico, cor. 17) f. 104v z doby kolem r. 1300 (styl pokračující v tradici Oderisiho da Gubbia a dílny činné pro S. Maria Novella ve Florencii během 2. poloviny 13. století) viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)4.b.7a, následně též např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 101v ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. K Tab. IV. 4)e.3: např. Graduál z městského musea v Boloni (Bologna,

127

Viktor Kubík

tohoto typu iniciál je opět uzavřen renesančním tvaroslovím 15. století, kdy v rámci „románské renesance“ vzniká typ iniciál z klasických kapitálek s hladkými dříky provrtávanými pletenci vnitřních a vnějších polí (Tab. IV. 4)e.5).307 Výsledná podoba iniciály je parafrází původních románských kompozic, ale i výše zmíněných renesančních typů iniciál s hladkými dříky proplétaných a ovíjených pletenci (srov. s Tab. IV. 4)b.8).308 Další specifickou podkategorií iniciál čtvrtého typu jsou výše zmíněné italské typy iniciál s hladkým plasticky modelovaným dříkem využívajícím i další prostorové efekty – vč. tordování (Tab. IV. 4)f.1–5), které mohly být též jedním ze zdrojů pro předeslaný renesanční typ iniciál s fasetovaným tvarem písmene, a to prostorovostí své skladby (viz Tab. IV. 4)c.1–2), ostatně působivou i na renesanci 15. století, protože část těchto plastických iniciál přímo do renesančního repertoáru přešla. Jejich vznik patrně souvisí s italskou oblibou plastických dříků – původně trubicovitě utvářených (viz Tab. IV. 3)b.9–32) i s působností západních vzorů iniciál od počátku 13. století charakteristických oproštěností, odlehčováním a zužováním hmoty písmene (např. Tab. IV. 4)a.1–4). Ke spojení těchto kvalit došlo patrně v severoitalských centrech po polovině 13. století (zejména v Boloni, ale i v toskánsko–umbrijském okruhu dílen svázaných s počátky Prvního boloňského stylu). Avšak prostorově nejrafinovanější kompozice vznikají až v průběhu 1. poloviny 14. století v toskánských dílnách (viz níže). Základní variantou tohoto druhu jsou iniciály s hladkým plasticky modelovaným

Museo Civico, cor. 17) f. 104v z doby kolem r. 1300 (styl pokračující v tradici Oderisiho da Gubbia a dílny činné pro S. Maria Novella ve Florencii během 2. poloviny 13. století) viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)4.b.7b, dále též renesanční pokračovatelé – např. Hodinky Hypolita Maria Sforzy z beckovy sbírky, z let 1480–1488 z florentské dílny iluminátora Attavante degli Attavante viz De Hamel 1997, obr. s. 233 (kat. 30, s. 232–235). K Tab. IV. 4)e.4: např. Bible kardinála Maciejowkého (New York, Pierpont Morgan Library, M. 638) f. 4v z doby kolem r. 1255 z pařížské dílny viz Sterling 1987, obr. 7, Raymond z Penafortu: Summa de casibus poenitentiae (Olomouc, ZA Opava – pobočka Olomouc, KK CO 307) f. 1r ze 3. čtvrtiny 13. století z francouzských dílen viz Černý 2006, obr. s. 85 (kat. 14). 307 K Tab. IV. 4)e.5: např. Plautiovy komedie Piera Mediciho (Firenze, Biblioteca Laurenziana, ms. Plut. 36, 41) f. 1r z doby kolem r. 1450 z florentské dílny iluminátora jménem Ricciardo di Nanni (objednavatel rukopisu Piero Medici 1414–1469) viz De Hamel 2004, obr. 224, Noctes Atticae (Oxford, Bodleian Library, Aut. L.2.2) f. 6r tisk z r. 1469 z římské tiskárny Conrada Sweynheyma a Arnolda Pannartze, tamtéž záhy iluminován viz tamtéž, obr. 240, Meteora (Zeitz, Stiftsbibliothek, 4.Ms.chart.79) f. 1r z let 1484–1485 z alsaských dílen viz John 2009, obr. s. 111 (kat. 36). 308 Srov. Tab. IV. 4)b.8 a tab. IV. 4)e.5 a s románskými vzory viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B)4.e.1, + e.3 – tamní pozn. 212, 214 + Tab. III. B)4.h.4–5 – tamní pozn. 219 a tamní Tab. III. B) 4)b.4 – tamní pozn. 201.

128


dříkem (Tab. IV. 4)f.1), které se od poloviny 13. století začaly šířit ze severoitalských center (nejen z Boloně, ale i Benátek a Lombardie), následně již od počátků 14. století pronikly do italizujících středoevropských dílen a kolem r. 1400 se s ostatními italismy uchytily i v západní Evropě – tam ovšem jen v rámci repertoáru mezinárodního gotického stylu.309 Právě toskánští iluminátoři v průběhu 1. poloviny 14. století zdokonalili tvarovou skladbu tohoto druhu iniciál o motivy tordování dříku písmene (Tab. IV. 4) f.2 + f.4), vytvořili modely jeho propojení s rostlinnou ornamentikou (Tab. IV. 4)f.3) a v rámci dílny Mistra Kodexu sv. Jiří (C 129), která rozvoji tohoto druhu iniciál nesmírně napomohla, vznikly i maximálně komplikované varianty kombinující hladké dříky s prostorově expandujícími výhonky vsazenými do prořezávaných těl iniciál (Tab. IV. 4)f.5).310 Výsledné tvarosloví je typické právě pro 20.–40. léta 14. století a svázané s okruhem florentských a sienských iluminátorů, dále s jejich pokračovateli v Pise, které s Florenťany a Sieňany spojují i další motivy přejímané z tvarosloví florentského Mistra Kodexu sv. Jiří. Právě jeho prostřednictvím se tento repertoár dostal do Avignonu a odtud bylo umocněno jeho další šíření (vč. umbrijských dílen, tradičně již od 2. poloviny 13. století provázaných s toskánskými centry, do Popádí i do jižní Itálie), ale ve zjednodušené podobě proniklo i mimo Itálii (viz pozn. 309–310). 309 K Tab. IV. 4)f.1: k italským východiskům 2. poloviny 13. století viz Kubík 2008, s. 194 nebo též např. Bible z Beckovy sbírky, f. 378r (inic. M) ze 3. čtvrtiny 13. století ze severovýchodní Itálie viz De Hamel 1997, obr. s. 111 (kat. 13, s. 108–114), následně ze středoevropských italizujících dílen 14. století – např. Klosterneuburská Bible (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 2–3) první svazek (CCl 2) f. 248v z let 1310–1315 z klosterneuburských dílen viz Brucher 2000, obr. s. 507 (kat. 241), přičemž tento typ iniciál byl podpořen i přímými italskými vzory i kolem poloviny 14. století viz Haidinger 1998, obr. 110 (kat. 103) a následně též v Čechách – např. Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 503r z 60. let 14. století z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. A k příkladům ze západní Evropy kolem r. 1400 – např. Hodinky (London, British Library, Add. 29433) f. 67r z doby kolem r. 1405–1408 z italizující dílny Mistra bruselských iniciál činného v Paříži viz Sterling 1987, obr. 165. K tomuto druhu iniciál v plně renesanční italské iluminaci 15. století – např. Brevíř a hymnář Antonína Burdeho (Praha, KNM, XVI G 27) f. 41v z r. 1449 (dat. f. 260v) z benátského okruhu dílen viz Brodský 2000, obr. 304 (kat. 257, s. 275), Sbírka básní Alessandra Cortesiho o Matyáši Korvínovi věnovaná Inocenci VIII. (Wolfenbüttel, Herzog August Bibliothek, cod. 85, I.I., Aug. 2.) f. 3r z let 1485–1490 z římské dílny Bartolomea Sanvito viz De Hamel 2004, obr. 211. 310 K Tab. IV. 4)f.2+ f.4: v rámci Kodexu sv. Jiří (Biblioteca Apostolica Vaticana, Archivio San Pietro C 129) ze 30. let 14. století viz Kubík 2008, Tamní Tab. VII.3.a–b. K Tab. IV. 4)f.3: např. Misál (Firenze, Archivio Arcivescovile, cod. 325) f. 237v z 20. let 14. století z dílny Pacina di Bonaguida, v jejímž rámci se na výzdobě tohoto rukopisu významně podílel i Maestro daddesco viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)4.b.9 a k Tab. IV. 4)f.5: v Kodexu sv. Jiří (C 129) viz tamtéž, tamní Tab. VII.4.b.

129

Viktor Kubík

Tyto italské prostorové kompozice mohly se zpoždění inspirovat západní – především francouzské iluminátory v závěru 15. století ke vzniku iniciál s hladkými dříky prostorově přepásaných páskou v kompozici banderoly (Tab. IV. 4)g.1).311 Výsledná sestava je zcela analogická k velmi rozšířeným typům iniciál z pletenců a rozvilin – zejména jejich variantám s kompozicí stvolu tordovitě ovíjejícího rostlinné tělo iniciály na způsob banderoly (srov. s Tab. IV. 2)b.5), což se vyskytuje ve stejných vrstvách, jako sledovaný motiv z hladkých plastických těl a stylizovanou páskou.312 Rozdíl mezi oběma spřízněnými typy spočívá v míře rostlinného charakteru (stvoly v rámci druhého typu) či abstraktnosti hladkých dříků a pásek (u sledovaného čtvrtého typu). V rámci čtvrtého typu iniciál se též uplatňují kombinace hladkého dříku s rostlinnými a figurálními doplňky těl iniciál (Tab. IV. 4)h.1–4), které tvoří geograficky maximálně rozšířenou součást repertoáru od severní Francie, po Itálii (od poloviny 13. do konce 15. století), vč. jihoitalských renesančních dílen. Míra rozšíření tohoto druhu iniciál je patrně dána výskytem jejich pozdně románských předstupňů, které byly z původní stylizované podoby již v 1. polovině 13. století přetvořeny do protogotických forem, a to souběžně od počátků století ve Francii, záhy i v Itálii a před polovinou století se objevují i ve střední Evropě.313 Výchozí kombinací, typologicky i chronologicky, jsou kompozice hladkých těl iniciál se stylizovanými rostlinnými kaudami (Tab. IV. 4)h.1), jejichž chronologicky mladší varianty se odlišují složitostí rostlinných výběhů – v Itálii často šroubovitě přetáčených kolem osy listu (Tab. IV. 4)h.2), nebo mírou plastičnosti a naturalističnosti působení použitého listoví (Tab. IV. 4)h.3), přičemž právě tato výsledná toskánská forma z 20. let 14. století přejde i do italského renesančního repertoáru 15. století.314 Kromě rostlinných výběhů, v prostorovém pojetí 311 K Tab. IV. 4)g.1: např. Hodinky ze soukromé sbírky, f. 72r z doby kolem r. 1490 z dílen ve východní Francii viz De Hamel 2004, obr. 153, Hodinky z Baltimore (Baltimore, Walters Art Gallery, ms. 294) f. 68r z doby kolem r. 1500 z francouzských dílen viz tamtéž, obr. 147, Římské hodinky ze sbírky J. R. Ritmana, f. 61r z doby kolem r. 1500 z tourských dílen viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 173 (kat. 33, s. 172–179). 312 K problému terminologie pojmů „banderola“ vs. „lambrekýn“ viz pozn. 265. 313 Srov. Tab. IV. 4)h.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)4.g.1 – taní pozn. 216 a výchozí kompozicí viz tamtéž, tamní Tab. IV. 4)h.1 – tamní pozn. 218. 314 K Tab. IV. 4)h.1: např. Antifonář ze Záhřebu (Zagreb, Nadpiskupija Zagrebačka – Biblioteca Metropolitana, MR. 72/II) f. 149r a 144v ze 70. let 13. století ze severoitalských dílen boloňského okruhu viz Boskovits 1997, kat. 12 (s. 87 pass.) a další příklady téže vrstvy viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)4.c.1–2. K Tab. IV. 4)h.2: viz tamtéž, tamní Tab. V. 1)4.c.4 a k navazujícím příkladům této kompozice – např. Brevíř z Vallombrosy (Va-

130


typických zejména pro Itálii, se ve funkci kaudy uplatňují i figurální motivy doplňující hladké dříky písma (Tab. IV. 4)h.4), které jsou naopak častější spíše v západním, francouzském tvarosloví i ve 2. polovině 13. století, kdy figurální motivy často formuje značná míra stylizace, čímž se stírá původní aditivnost takovéto sestavy.315 Ačkoliv jsou sledované iniciály čtvrtého typu poměrně rozptýleným tvaroslovím, spíše doplňkového charakteru, některé z jejích výše zmíněných variant přeci jen vykazují časově, geograficky a dokonce i dílensky charakteristické formy, které lze využít k upřesnění původu výzdoby či odhalení zdroje tvarosloví jednotlivých motivů. VII. PÁTÝ TYP INICIÁL (Z FIGURÁLNÍCH MOTIVŮ) Pátý typ iniciál, jejichž tvar písmene je tvořen figurálními motivy, ať již antropomorfními či zoomorfními, patřil v předrománské a románské době k nejtypičtějšímu tvarosloví, kterým se středověká iluminace západní Evropy odlišovala od antické a po větší část doby i od byzantské knižní malby.316 Ve sledovaném období od poloviny 13. do počátků 16. století se však v hierarchii typů iniciál dostávají tyto kompozice písma z čistě figurálních motivů na okraj užívaného repertoáru, jednoznačně zastíněny prvním aditivním typem a třetím typem iniciál z rostlinných motivů. Přesto menší část z variant pátého typu zůstane ve vymezené funkční pozici frekventována i ve sledované době a dokonce bude převzata i renesančními iluminátory. Avšak obecně platí, že kompozice iniciál z této kategorie se v gotickém

llombrosa, Archivio delÁbate, cod. Ms. V.4) f. 162r z 20.–30. let 14. století pocházející z ženského benediktinského kláštera San Pier Maggiore ve Florencii a obecněji k významu toskánských dílen pro tento naturalističtější a prostorovější stupeň iniciál viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)4.c.1. A k Tab. IV. 4)h.3: např. kromě toskánských analogií též v Umbrii (podle florentských a sienských vzorů) – např. Brevíř z Assisi č. 265 (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, Ass. 265) f. 189v z poloviny 20. let 14. století z assiské dílny rozvíjející florentské ornamentální vzory z 20. let 14. století viz tamtéž, s. 258–260 a k renesančním příkladům sledovaného typu – např. Hodinky (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 135.E.23) f. 17r ze 4. čtvrtiny 15. století z neapolských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 174 (kat. 59, s. 145). 315 K Tab. IV. 4)h.4: např. Psalterium feriatum ze sbírky J. R. Ritmana, f. 118v, z konce 13. století ze severofrancouzských dílen (diecéze Arras – snad dílny v Douai) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 70 (kat. 12, s. 68–73). 316 K byzantským typům iniciál viz Kubík 2011, s. 123–142 – tamní Tab. III. A)1–8 – tamní pozn. 32–75 a k byzantskému šestému typu iniciál složených z figurálních motivů viz tamtéž, tamní Tab. III. A)6.a–f – tamní pozn. 58–69.

131

Viktor Kubík

tvarosloví uplatňují spíše v kombinacích s konstrukčními prostředky předešlých typů iniciál. Základní typologickou skupinou v rámci pátého typu jsou iniciály ze zoomorfních motivů stylizovaných do tvaru litery (Tab. IV. 5)a.1–3), které před polovinou 13. století prodělaly vývoj od merovejských aditivních a stylizovaných typů až do vrcholně románské doby, kdy byly ve 12. století přetvářeny v celé výjevy tvořící těla iniciál.317 V rámci tendence k větší čitelnosti písma však do gotického tvarosloví pokračovala jen omezená část variant tohoto druhu. Nejživotaschopnější se ukazuje typ iniciál „S“ utvářený ze stylizovaného dračího těla s náznaky jeho proměny v rostlinné ornamenty (Tab. IV. 5)a.1).318 Ač byl zmíněný typ původně šířen především pařížskými dílnami 13. století, stal se podstatně oblíbenější v Itálii (až do 30. let 14. století), a to oproti Záalpí, kde se však i během 14. století v italizujících dílnách prosadily iniciály ze stylizovaných monster srostlých či propletených do tvaru litery (Tab. IV. 5)a.2), velmi hojně zastoupených zejména v církevním skriptoriu činném v Čechách od 40. do 70. let 14. století, odkud se tento motiv následně šířil i do okolních zemí a kolem r. 1400 i zpětně do Francie.319 Na četnost a význam sledovaných variant pro repertoár čes317 K výchozím vzorům této skupiny iniciál v předrománských a románských časech viz tamtéž, tamní Tab. III. B)5.a.1–7 – tamní pozn. 224–225, 228. 318 K Tab. IV. 5)a.1: k západním příkladům např. Pařížská Bible (London, British Museum, Add. 27694) f. 334v (inic. S) z počátku 13. století z pařížských dílen viz Pächt 2004 (1987), obr. 152 nebo v tvorbě západními vzory ovlivněných dílen střední Evropy – např. Vyříznutá iniciála S (New York, Pierpont Morgan Library, Coll. Bernard H. Breslauer) z doby kolem r. 1300 z Hochrheimu z jižního Německa viz Moser 1997, obr. s. 229 (kat. KE 14d) nebo Vratislavský brevíř (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 444) f. 44r z 1. desetiletí 14. století z vratislavských dílen viz Tabor 2008, obr. 10 (kat. s. 261 pass.). A k italským variantám z 2. poloviny 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)5.b.2 a k navazujícím italským příkladům z 1. poloviny 14. století vycházejícím z tradice končícího 13. století – např. Bible z Laurenziany (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Plut. V. dex.1) f. 6r z konce 13. století z vrstvy toskánsko–popádského stylu viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)5.c.2 a jejich variacím ve středoevropských italizujících dílnách, také však kombinujících francouzské tvarosloví – např. Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 67v ze 70. let 14. století ze závěru tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. 319 K Tab. IV. 5)a.2: např. ve velmi stylizované podobě Augustinus super Johannem (Praha, KNM, XIII A 13) f. 1v z r. 1360 (dat. f. 200v) z české dílny Mikuláše z Prahy, z širšího okruhu církevního skriptoria viz Brodský 2000, obr. 169 (kat. 138, s. 164) nebo Augustinus super psalmos (tamtéž, XII A 13) f. 1r z doby kolem r. 1360 z téhož okruhu, ale již dílčím způsobem ovlivněném Liber viatikem viz tamtéž, obr. 109 (kat. 91, s. 116) a v plastičtější a elegantnější podobě např. Liber viaticus (Praha, KNM, XIII A 12) f. 147v z počátku 60. let 14. století z lucemburských dvorských dílen (Mistr Liber viaticu) viz Krofta 1940, obr. 33, a ve stylizovanější podobě v témže rukopise na f. 313r od Mi-

132


kých dílen (vč. lucemburských dvorských) upozornil např. J. Krása (1984), který je označuje jako „dračí iniciály“ z Itálie.320 V rámci předgotického tvaroslovného dědictví se také právě v Itálii udržela až do 1. poloviny 14. století i kompozice iniciál ze vzájemně se požírajících monster (Tab. IV. 5)a.3), která však oproti románským východiskům z 12. století získala na abstraktnosti, pružnosti, subtilnosti a eleganci.321 Právě tato podkategorie iniciál dobře ilustruje, jak kdysi jeden z nejrozšířenějších typů ztratil v západním gotickém tvarosloví na významu a zároveň, jak bylo v Itálii toto románské dědictví z části udržováno a transformováno, ale i jak se podle italských vzorů prosazovalo v italizujících dílnách střední Evropy po polovině 14. století – zejména v Čechách, odkud se následně též šířilo do okolních zemí a skrze české iluminátory kolem r. 1400 i do Francie. V gotickém systému naprosto zanikající podkategorií iniciál pátého typu jsou varianty iniciál utvářených ze zoomorfních motivů bez stylizace do tvaru litery (Tab. IV. 5)b.1), které patřily od předkarolínských časů ke stabilnímu tvarosloví,322 rozvíjenému i v 1. polovině 13. století a přežívajícímu v kvalitní formě ve středoevropských dílnách i koncem 13. století,

stra dodatků Liber viaticu pocházejícího z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Brodský 2000, obr. 168 (kat. 137, s. 163), První svazek Vyšehradského antifonáře z Vorau (Vorau, Chorherrenstift, cod. 259) z let 1360–1361 z církevního skriptoria (okruh Mistra Křižovnického brevíře) viz Stejskal 1978, obr. 30, Graduál Arnošta z Pardubic (Praha, APH, KK P 7) f. 151r z r. 1363 z téhož dílenského okruhu viz tamtéž, obr. 45, Misál (Olomouc, Vědecká knihovna, M III 9) f. 22r z 60. let 14. století z téhož okruhu (iluminátoři činní pro Arnošta z Pardubic) viz Fototéka ÚDU AV ČR, III/15, Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 444r z 60. let 14. století z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Stejskal 1993, obr. f. 444r. Následně v závislosti na uvedených českých vzorech z 60. let i v okolních zemích – např. Misál pasovské diecéze (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 74) f. 10r z doby kolem r. 1380 z rakouských dílen (Vídeň ?) viz Haidinger 1998, obr. 12 (kat. 31, s. 29–30). A následně v západní Evropě – např. Augustinus: La Cité de Dieu (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 72.A.22) f. 6r z počátku 15. století z pařížských dílen (z okruhu českého Mistra Orosiova rukopisu činného v Paříži) viz Korteweg 1980, obr. s. 84 (kat. 33, s. 85). 320 Viz Krása 1984, s. 410. 321 K Tab. IV. 5)a.3: např. Liber Pantheon (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4891) f. 16v z r. 1331 z dílny Ilustrátora, který byl nejvýznamnějším boloňským iluminátorem před polovinou 14. století viz v kontextu vývoje Conti 1981, 80–88 a nověji Mariani Canova 1999, kat. 38 (se shrnutím literatury k tématu). A k témuž typu, ale v naturalističtější podobě (s antikizujícími delfíny současně požírajícími jablko) – Hodinky Pazziů z Beckovy sbírky, f. 14r z let 1470–1472 z florentské dílny Mistra Xenofonta z Hamiltonovy sbírky viz De Hamel 1997, obr. s. 196 (kat. 25, s. 196–201). 322 Srov. Tab. IV. 5)b.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.b.1–6 – tamní pozn. 229–233.

133

Viktor Kubík

ale v navazující době se až na výjimky tento typ iniciál vyskytuje již pouze v rustikální produkci.323 Podobným způsobem též doznívá i typ iniciál „I“ tvořených tělem zoomorfního monstra (Tab. IV. 5)c.1–2), navazující na vývoj tohoto druhu iniciál sledovatelných od předkarolínských časů do 1. poloviny 13. století.324 V gotickém repertoáru se vyskytuje ve variantě monstra v pravoúhlém rámu tvořícím tvar iniciály „I“ (Tab. IV. 5)c.1) a ve variantě s prokrajovaným rámem vnějšího pole iniciály (Tab. IV. 5)c.2), ale obě jsou v podstatě vzájemně alternující kompozicí, která se od počátku 14. století stává spíše historizujícím motivem.325 Avšak v českém prostředí se tento typ iniciál, obdobně jako výše zmíněná varianta „dračích iniciál“ (viz Tab. IV. 5)a.1–2), od poloviny 14. století stává častějším, než je dobově obvyklé, jak upozornil J. Krása (1984), který i rozšíření tohoto typu iniciál spojil s italizující orientací našich zemí.326

323 K Tab. IV. 5)b.1: v kvalitních vrstvách středoevropské produkce ještě koncem 13. století – např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 412) f. 108v z doby končícího 13. století ze slezského skriptoria v Lubuši (Leubus) viz Kloss 1942, obr. 44 a následně v rustikálních vrstvách – např. Sborník teologický Mikuláše Schönfelta ze Střelína (Praha, KNM, XVI E 16) f. 233v z r. 1468 z rustikální slezské dílny viz Brodský 2000, obr. 297 (kat. 250, s. 270) a v kvalitnější podobě, jako dílčí doplněk repertoáru – např. Mariánský graduál (tamtéž, XII A 1) f. 125v z r. 1473 (dat. 220r) z dílny průměrného iluminátora z okruhu Valentina Noha z Jindřichova Hradce (analogicky jako Misál Jana z Bludova) viz tamtéž, obr. 96 (kat. 81, s. 97). 324 Srov. Tab. IV. 5)c.1–2 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.c.1–3 – tamní pozn. 234–236. 325 K Tab. IV. 5)c.1: např. Pařížská Bible rytíře Guillauma (Oxford, Wadham College, ms. I) f. 397v dopsané r. 1244 v pařížských dílnách viz De Hamel 2004, obr. 104 a následně např. Evangelistář ze San Marco (Venezia, Biblioteca Marciana, Lat. I., 100 = 2089) f. 53r pq. 1338 z benátských dóžecích dílen Andrea Dandollo viz Marcon 1995, s. 127–129. K Tab. IV. 5)c.2: např. Graduál z františkánského kláštera v Miláně (Milano, Biblioteca dellÚfficcio Beni Librari di Regione Lombardia) f. 111r z doby kolem r. 1260 z milánské školy viz Boskovits 1997, kat. 12 a kromě severní Itálie se tento typ ve 2. polovině 13. století častěji prosazuje i např. v Pise viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)5.b.1 a k následnému výskytu během 14. století s převahou v Pise, Florencii a v menší míře v Římě a Lombardii – např. zejména ve florentské dílně Pacina di Bonaguida – např. Antifonář z cisterciáckého kláštera San Salvatore v Settimu (Firenze, Ospedale degli Innocenti, cod. CXXXIX /1–5), cod. /2 f. 170r a 48v dopsaný k r. 1315 a dokončený do r. 1328, poté i v následující tvorbě Maestra daddesca, v dílech pisánského Mistra Brevíře Strozzi 11 (20.–30. léta) a jeho následníků po polovině 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)5.b.1. A v českých zemích např. Brevíř křižovnického velmistra Lva (Praha, NK, křižovníci XVIII F 6) f. 61v z r. 1356 od Mistra křižovnického brevíře z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. 326 Viz Krása 1984, s. 410.

134


Zcela okrajovým se také stávají původně předkarolínské a následně typicky západní vrcholně románské typy s tělem iniciály komponovaným kaleidoskopickou metamorfózou (Tab. IV. 5)d.1–2),327 které lze v typologicky exaktní podobě definované O. Pächtem (1987) doložit v kvalitní produkci do přelomu 13. a 14. století.328 Následně spíše již jen jako kuriozitu, a to ve variantě kaleidoskopické metamorfózy rostlinných a figurálních prvků – antropomorfních i zoomorfních (Tab. IV. 5)d.1)329 a ve variantě ze zoomorfních prvků (Tab. IV. 5)c.2).330 Princip kaleidoskopické metamorfózy samotné sice nezanikl, ani v gotické iluminaci, ale míra jeho uplatnění v konstrukcích těl iniciál ztrácí svoji intenzitu již během 13. století. Naopak plně se i v době gotiky rozvíjí karolínské dědictví iniciál z antropomorfních motivů či figurálních výjevů (Tab. IV. 5)e.1–24), jejichž míra uplatnění sice v rámci hierarchie gotických konstrukčních prostředků klesá, ale oproti románské době vzrůstá jejich variabilita a některé z těchto kompozic získávají datačně i geograficky nezaměnitelné kvality. Právě v tomto smyslu jsou pro boloňské dílny od počátku 14. století typické varianty iniciál s figurálními motivy expandujícími do bordur z rámu ve tvaru litery (Tab. IV. 5)e.1), jak je rozšířila dílna Neria da Rimini,331 které jsou vlastně dynamizovanou variantou původních vrcholně románských iniciál se stojící postavou v pravoúhlém orámování tvořícím obrys písmene,332 jenž se rovněž v četných variantách vyskytují i v gotickém tvarosloví (Tab. IV. 5)e.2–8). Přesně toho druhu jsou iniciály ze stojící lidské postavy zarámované do tvaru litery, ale oproti románským předstupňům s protahovaným rámem do stylizovaných rostlinných výběhů (Tab. IV. 5)e.2), ve 2. polovině

327 Srov. Tab. IV. 5)c.1–2 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.d.1–2 – tamní pozn. 238–239. 328 A k definici sledovaného typu viz Pächt 2004 (1987), s. 53–55. 329 K Tab. IV. 5)d.1: např. Konrád Saský: Speculum beatae Mariae virginis (ze sbírky J. R. Ritmana) z konce 13. století ze severofrancouzských dílen (možná i brabantských či flanderských) viz Kidd/Previté 2001, obr. s. 52 (kat. 9, s. 46–55), v Itálii zejména v římských dílnách i na počátcích 14. století – např. Avril 1984b, kat. 162, f. 36v z konce 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)5.c.1. A ve střední Evropě ve velmi tradicionalistických vrstvách – např. Čtyřsvazkový legendář z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 701, 708–710) – 4. svazek (CCl 710) f. 277r z počátku 14. století z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 34 (kat. 26). 330 K Tab. IV. 5)d.2: např. Starý zákon zv. „Mikulovský větší“ (Brno, MZK, Mikulov - Mk 2) f. 194v ze 3. čtvrtiny 15. století z moravských dílen viz Chamonikola 1999, obr. s. 507 (kat. 249, P. Černý). 331 K Tab. IV. 5)e.1: např. (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 8941) f. 84r a 231v do r. 1320 z boloňské dílny Neria da Rimini viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)5.a.3a–b. 332 Srov. Tab. IV. 5)e.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.e.5 – tamní pozn. 247.

135

Viktor Kubík

13. století zcela zobecnělé.333 Na ně ve 14. století navazují varianty iniciál se stojící postavou orámovanou pružně prohnutými rámy v nároží přímo napojenými na bohatě větvené výhonky stáčené i do závitnic (Tab. IV. 5)e.3), které od konce 13. století šířily zejména umbrijské dílny (např. v Assisi).334 A dále jejich varianty s přisazovanými vnějšími prokrajovanými lištami (Tab. IV. 5)e.4), typické především pro dílnu Mistra Liber viaticu.335 Většinově se však po celé Evropě ve 14. století prosadily varianty se stojící či sedící postavou v prostém pravoúhlém rámu i s případným doplňkem nárožních ostnů nebo přímého napojení na žerdi či stvoly bordur (Tab. IV. 5)e.5),336 které ve svém základním tvaru (bez uvedených doplňků) přímo reprodukují kompozici výše zmíněných románských typů iniciál.337 Od poloviny 13. století též vzrůstá obliba iniciál se stojící či sedící postavou zarámovanou 333 K Tab. IV. 5)e.2 a zobecnění sledovaného typu během 2. poloviny 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)5.a.1–2. 334 K Tab. IV. 5)e.3: např. Misál Ass. 263 (Assisi, Biblioteca del Sacro Convento, ms. Ass. 263) f. 111r z 1. třetiny 14. století z umbrijské dílny činné v Assisi viz tamtéž, s. 258–260, případně Evangelistář z Assisi (tamtéž, Ass. 266) f. 8v z 1295–1300 (syntéza vzorů boloňského prvního stylu a umbrijských tradic Mistra Brevíře Ass. 600) viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)5.a.1a–b. A z navazujících příkladů z toskánských a umbrijských dílen – např. Misál č. 325 (Firenze, Archivio Arcivescovile, ms. 325) f. 85r, 91v z 20.–30. let 14. století z florentské dílny Pacina di Bonaguida (Maestro daddesco), Antifonář B (Biblioteca Badia di Cava dei Tirreni, cod. B) z let 1335–1340 ze sienské dílny při San Eugenio (Druhý mistr), Statuta peruginských obchodníků (Perugia, Archivio dell Collegio della Mercanza, ms. 1) f. 1r z r. 1323 viz Subbioni 2003, obr. 42, Statuta kupců z Boloně (Bologna, Museo Civico, ms. 633) f. 1r viz Conti 1981, obr. 231. A mimo Itálii např. ve středoevropských dílnách kombinujících italský a francouzský repertoár – Bible z Karlsruhe (Karlsruhe, Badische Landesbibliothek, Cod. Aug. Perg. 90) f. 59r z doby kolem r. 1320 viz Moser 1997, s. 246 (kat. KE 30) a později – z dílen transformujících české tvarosloví vrcholné fáze tvorby lucemburských iluminátorů – např. Kniha Bratrstva řezenských zlatníků (Regensburg, Museen der Stadt, AB 312) p. 4 z r. 1396 z řezenských dílen viz Mütherich 1987, obr. 151 (kat. 81, s. 100), Antifonář františkánského kláštera (Olomouc, Vědecká knihovna, M IV 6) f. 201r ze 70. let 15. století z moravských dílen viz Brodský 2012, obr. 277. 335 K Tab. IV. 5)e.4: např. Liber viaticus (Praha, KNM, XIII A 12) f. 229v z let 1361–1362 od Mistra Liber viaticu z okruhu lucemburských dvorských dílen viz tamtéž, obr. 259. 336 K Tab. IV. 5)e.5: např. Lekcionář z Heiligenkreutzu (Oxford, Keble College, ms. 49) f. 164v z let 1267–1276 z řezenských dílen viz Mütherich 1987, obr. 48 (kat. 61, s. 84), Kniha privilegií z Leridy (Lerida, Archivo Municipal, ms. 1375) f. 160r z r. 1333 z aragonské dílny Mistra Privilegií z Leridy činného pro Alfonse IV. Aragonského viz Bohigas 1967, obr. obr. 67, Privilegia a koncese pro pregéře v Avignonu (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 5221) f. 2r z 50.–60. let 14. století z avignonské dílny Dekretálií z Lyonu (Bibliothèque municipale ms. 5128) viz Manzari 2006, obr. 75 a zcela analogicky též Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 135r ze 70. let 14. století z pozdní fáze tvorby církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. 337 Srov. Tab. IV. 5)e.5 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 5.e.5 – tamní pozn. 247.

136


architektonickými motivy – nejdříve s typicky byzantizujícími kupolovými konstrukcemi (Tab. IV. 5)e.6),338 jak je od 50. let 13. století šířila zejména padovská dílna Giovanniho da Gaibana a následně s gotickým orámováním završeným lomenými oblouky či vimperky (Tab. IV. 5)e.7), jež zobecnily od 2. poloviny 13. století podle pařížských vzorů.339 V Paříži se toto architektonické orámování prosadilo kolem poloviny 13. století nejdříve ve spojení s pravoúhlými figurálními výjevy.340 Na poslední uvedený příklad přímo navazují varianty se stojícími postavami zarámované bohatě rozvinutou gotickou architekturou s perspektivními průhledy do interiéru (Tab. IV. 5) e.8), typické zejména pro italské dílny činné v Avignonu před polovinou 14. století (okruh následníků Mistra Kodexu sv. Jiří).341 Tyto typy iniciál se sice nejčastěji objevují ve 13. a 14. století, ale lze je v menší míře doložit i během 15. století (viz Tab. IV. 5)e.2–8). V gotickém repertoáru též zcela zobecněly z vrcholně románského geometrického stylu přejaté vzory kompozic (původně inspirované karolínskými předstupni), v nichž tělo iniciály tvořil vícefigurální výjev orámovaný do tvaru litery (Tab. IV. 5)e.9).342 Vyskytují se jako dílčí doplněk tvarosloví

338 K Tab. IV. 5)e.6: např. Františkánská Bible (Praha, KNM, XII B 13) f. 385r z doby kolem r. 1270 z pozdní fáze tvorby padovské dílny Giovanniho da Gaibana viz Brodský 2012, obr. 409. 339 K Tab. IV. 5)e.7: např. Antifonář Alžběty Rejčky (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 112v z 1. desetiletí 14. století z české dílny činné pro Alžbětu Rejčku a četné příklady tohoto druhu pocházející zejména z Umbrie – z Perugie: jednak v základní zjednodušené podobě např. Misál z Perugie č. 930 (Padova, Biblioteca Universitaria, ms. 930) f. 7r ze 30.–40. let 14. století z peruginské dílny Vanni di Balda viz Subbioni 2003, obr. LXXXVIIa, následně obdobně např. Biblický komentář Mikuláše z Lyry v Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl 10) f. 110r z r. 1404 z klosterneuburské dílny viz Haidinger 1998, obr. 43 (kat. 38). A za druhé, v architektonicky plošné, ale motivicky výpravné kompozici – např. Pontifikál Renauda z Baru (Praha, NK, XXIII C 120) f. 120v z let 1303–1316 z lotrinských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 19 a hojně rovněž v Perugii např. Statuta z Perugie (Perugia, Biblioteca Augusta, ms. 973) f. 3r po r. 1350 z peruginské dílny Mistra Specula z Arsenálu z Paříže viz Subbioni 2003, obr. CXI. 340 K původnímu orámování výjevů gotickými konstrukcemi architektury v pařížských rukopisech Ludvíka IX. viz Branner 1977, obr. 101, 133, 135, 189 a zejména v Žaltáři Ludvíka IX. (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 10525) f. 2r, 9v, 16r, 26r, 32r, 72r viz tamtéž, obr. 395–400. A uceleně k problému architektonických konstrukcí v gotické iluminaci viz Pächt 2004 (1987), s. 192–195. 341 K Tab. IV. 5)e.8: např. Liber Regulae (Roma, Archivio di Stato, Sto Spirito 3193) f. 51r, 58v, atd. aq. 1348 z avignonské dílny pokračovatelů Mistra Kodexu sv. Jiří viz Tomei 2002, 203–224. 342 Srov. Tab. IV. 5)e.9 s původními neorámovanými karolínskými a románskými východisky viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 5.e.2–4 – tamní pozn. 244, 246–247 a následnými

137

Viktor Kubík

kontinuálně od 13. do 15. století.343 Rozšíření tohoto druhu iniciál je patrně důsledkem nejen obliby jejich výchozích románských typů, ale též na ně navazujících následných transformací v pařížských a boloňských dílnách, spojených se značným objemem produkce již po polovině 13. století. Další podskupinu iniciál tvořených figurálními výjevy zastupuje specifické, mnohdy výjimečné až kuriózní kompozice, které patrně nelze pokládat za typologicky či vývojově určující. Např. jde o konstrukci, v níž je tělem iniciály kombinace orámované části výzdoby bordur a pravoúhle orámovaného výjevu vsunutého mezi část iniciály v borduře a text v kolumně (Tab. IV. 5)e.10).344 Nebo o něco častější případ, kdy tělem iniciály je figurální výjev přerůstající z vnitřního a vnějšího pole do bordury (Tab. IV. 5)e.11),345 což jsou motivy, které naznačují domýšlení původně italské tendence spojené s expanzí figurálních výjevů z vnitřních polí iniciál do bordur, ale pro obtížnou čitelnost písmene patrně okrajové.

orámovanými variantami viz tamtéž, tamní Tab. III. B)e.7 – tamní pozn. 249, až po bohaté figurální kompozice v tělech iniciál v jihoitalských štaufských dílnách činných pro Fridricha II. viz tamtéž, tamní Tab. III. B)5.e.8 – tamní pozn. 250. 343 K Tab. IV. 5)e.9: pouze orientačně např. z výchozího pařížského okruhu – Bible (London, British Library, Add. 15253) f. 265r z doby kolem poloviny 13. století z pařížské dílny zv. „Almagest Shop“ viz Branner 1977, obr. I a z následných vrstev – např. Sentence Petra Lombarda (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 14563) f. 1r z počátku 14. století z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 114. A k záhy navazujícím východiskům v Boloni – z boloňských dílen např. Antifonář z Vallepietra (Bologna, Museo Civico, cod. 516) f. 93v z 60. let 13. století z boloňských dílen prvního stylu a Pařížská Bible č. 22 (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 22) f. 4r ze 70. let 13. století z téže stylové vrstvy viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)5.a.3–4 a z následujících vrstev 14. století – např. zejména v tvorbě boloňské dílny Jacopina da Reggio na počátku 14. století – např. Bible (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 18) f. 373r nebo Bible (London, British Library, Add. 18720) f. 1r a 485v viz tamtéž, tamní Tab. VI. 1)5.a.4–5. K pozdním reflexím sledovaného typu v 15. století – např. Jan z Gelnhausenu: Právní sbírka města Jihlavy (Jihlava, SOkA, rkp. 3–1651) f. 9r z let 1407–1419 z moravských dílen viz Chamonikola 1999, obr. s. 491 (kat. 239: P. Černý), Starý zákon (Praha, NK, X B 19) f. 155v z doby kolem r. 1440 z českých dílen viz Brodský 2012, obr. 284 nebo Bible kněze Hermanna Droema (Roma, Biblioteca Casanatense, ms. 4212) f. 15r z let 1458–1476 z utrechtských dílen viz De Hamel 2004, obr. 183. 344 K Tab. IV. 5)e.10: např. Lekcionář pro katedrálu v Salisburry objednaný lordem Johnem Lovellem (London, British Museum, ms. Harley 7026) f. 13r aq. 1408 z dílny iluminátora Johna Siferwase (aq. 1408 dle smrti objednavatele) viz Rickert 1961, obr. 49. 345 K Tab. IV. 5)e.11: orientačně např. Litoměřický graduál (Lovosice, SOkA Litoměřice, IV C 1) f. 265v z doby kolem r. 1517 z dílny Mistra Litoměřického graduálu.

138


Podstatně častější jsou typy iniciál „T“ tvořené výjevem Ukřižování nebo Bolestným Kristem stojícím před křížem (Tab. IV. 5)e.12),346 které navazují na obdobné románské typy spojené s počátky textu mešního kánonu.347 V gotickém tvarosloví představují paralelu k výše zmíněnému typu iniciál „Te igitur“ s postavou Krista předsunutou před aditivní tělo písmene (srov. Tab. IV. 5)e.12 s Tab. IV. 1)e.25). Typicky západním druhem tvarosloví iniciál z figurálních motivů jsou kompozice těl iniciál z adice figur či figurálních výjevů pravoúhle zarámovaných do tvaru litery, vyskytující se ve variantě s prostými rámy (Tab. IV. 5) e.13), nebo ve variantě s rámy z gotických architektonických motivů (Tab. IV. 5)e.14), které se rozšířily po polovině 13. století z pařížských dílen a zejména ve 13. století dominovaly dobovému tvarosloví, ale v rámci hierarchie kompozičních prostředků během 14. a 15. století ztrácí na významu.348 Na románské tradice rovněž navazuje specifický typ incipitu Genese, rovněž původně šířený pařížskými dílnami 13. století a podle jejich vzoru v navazujících transformacích i soudobou boloňskou produkcí a s ní spojeným okruhem center v Toskánsku a Umbrii.349 Jádrem kompozice je

346 K Tab. IV. 5)e.12: k variantě s Ukřižováním s komparsními postavami pod křížem – např. Orationale Arnošta z Pardubic (Praha, KNM, XII C 12) f. 21v aq. 1364 z lucemburského dvorského skriptoria viz Tabor 2008, obr. 179 a v kontextu Krása 1984, s. 412–413. A k variantě s Bolestným Kristem stojícím před křížem – např. Kaplický misál (České Budějovice, Jihočeské museum, DCM 49) f. 16r ze 70. let 14. století z české dílny činné pro premonstráty v Milevsku viz Brodský 2012, obr. 200. 347 Srov. Tab. IV. 5)e.12 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.e.1 – tamní pozn. 243. 348 K Tab. IV. 5)e.13: např. Bible (Paris, Bibliothèque Mazarine, ms. 15) f. 354v z doby před polovinou 13. století z pařížských dílen viz Branner 1977, obr. 2, Evangeliář ze St. Chapelle (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 17326) f. 130v (inic. I v levé kolumně) z let 1255–1260 z pařížských dvorských dílen Ludvíka IX. viz Pächt 2004 (1987), obr. 153, Bible z františkánského prostředí (soukromá sbírka) f. 275v z doby kolem poloviny 13. století viz De Hamel 2004, obr. 102, Compilationes (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK A III d.2) f. 3r ze 3. čtvrtiny 13. století ze severofrancouzských dílen viz Černý 2006, kat. 15. A k příkladům z navazujících mladších vrstev – Martinická Bible (Praha, Knihovna AV ČR, 1 TB 3) f. 11v z r. 1434 z české dílny viz Brodský 2012, obr. 239. A k Tab. IV. 5)e.14: např. Bible sepsaná pro Viléma z Devonu (London, British Museum, ms. Royal I.D.I) f. 5r z doby kolem poloviny 13. století z canterburských dílen viz Rickert 1961, obr. 20, Bible (London, British Library, Add. 54235) f. 6r z doby kolem poloviny 13. století ze severofrancouzských dílen viz Branner 1977, obr. XV, Evangeliář ze St. Chapelle (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 17326) f. 130v (inic. I v pravé kolumně) z let 1255–1260 z pařížských dvorských dílen Ludvíka IX. viz Pächt 2004 (1987), obr. 153, Bible z dominikánského prostředí (ze soukromé sbírky) f. 216r ze 70. let 13. století z pařížských dílen viz De Hamel 2004, obr. 103. 349 Srov. Tab. IV. 5)e.15–18 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.e.6 – tamní pozn. 248.

139

Viktor Kubík

skladba těla iniciály z adice medailonů (s figurálními výjevy) zarámovaných do tvaru litery (Tab. IV. 5)e.15–18), který lze sledovat od 13. století ve variantách prosté adice medailonů zarámovaných jednoduchým pravoúhlým rámem (Tab. IV. 5)e.15),350 nebo ve variantě s částečným překrýváním medailonů (Tab. IV. 5)e.16).351 Dále v aditivní variantě s důsledným provázáním iniciály s výzdobou bordur pomocí žerdí a rostlinných výhonků (Tab. IV. 5) e.17)352 a následně ve výrazně mladších variantách s expanzí části medailonů do bordur, kde jsou z boku přisazeny k vertikální části iniciály (Tab. IV. 5)e.18).353 Tento typ incipitů Genese se maximálně rozšířil po celé Evropě a udržel svůj význam po většinu středověku. Pařížské dílny navíc tuto sestavu již v pozdně románské době počínajícího 13. století obohatily též o quadriloby nahrazující či střídající se s medailony. Takže od 13. století se spolu s výše zmíněnými variantami (viz Tab. IV. 5)e.15–17) šířily též incipity s těly iniciál z adice quadrilobů (s figurálními výjevy) zarámovaných do tvaru litery (Tab. IV. 5)e.19).354 Variabilita kompozičních schémat uvedených typů incipitů ale představuje jen základní část tvaroslovných prostředků a zároveň jde o kompoziční varianty k výše zmíněným příkladům prvního, druhého a třetího typu iniciál (viz Tab. IV. 1)b.1, Tab. IV. 2)e.1–2, e.4, Tab. IV. 3)e.3 a srov. s Tab. IV. 5)e.15–18).

350 K Tab. IV. 5)e.15: orientačně např. Bible zv. Jaroměřická (Praha, KNM, XII A 10) f. 4r z přelomu 13. a 14. století ze severofrancouzských dílen viz Černý 2006, obr. kat. 18), Bible (Harvard University, lat. 264) f. 4v z doby kolem poloviny 13. století z francouzské dílny zv. „Mathurin Atelier“ viz Branner 1977, obr. XIII, následně též i v 15. století např. Bible (London, British Library, Add. 15254) f. 13r z doby kolem r. 1430 z dílen činných v Liegè viz De Hamel 2004, obr. 209. 351 K Tab. IV. 5)e.16: např. Bible Roberta Sličného – opata sv. Augustina v Canterburry (London, British Museum, ms. Burney 3) f. 5v z let 1224–1253 ze západoevropských dílen viz Rickert 1961, obr. 6. 352 K Tab. IV. 5)e.17: např. Bible z Laurenziany (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Conv. Soppr. 593) f. 3v z doby kolem r. 1250 z okruhu toskánských dílen spojených se vznikem boloňského prvního stylu, analogicky s částí umbrijských center viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)1.d.3 a obdobné kompozice též např. Dvousvazková Bible z Klosterneuburku (Klosterneuburg, Chorherrenstift, Stiftsbibliothek, ms. CCl2–3) f. 4r z let 1310–1315 z klosterneuburské italizující dílny viz Haidinger 1998, obr. 27 (kat. 25). 353 K Tab. IV. 5)e.18: např. Bible z Vratislavi (Wrocław, Miejska Biblioteka Publiczna, R 162) f. 5v z let 1430–1435 z vratislavské dílny Mistra Bible Bankeových („Bankschen Bibel“) viz Kloss 1942, Bible z augustiniánského kláštera v Zaháni – Sagan (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 11) f. 4v z poloviny 30. let 15. století z téže vratislavské dílny viz tamtéž, obr. 215 a nověji viz Niedzielenko/Vlnas 2006, s. 92–93 (kat. I.3.7: J. Gromadzki). 354 K Tab. IV. 5)e.19: např. Bible Jana IV. z Dražic (Praha, KNM, XV A 6) f. 3v z konce 13. století z francouzských dílen viz Brodský 2000, obr. 235 (kat. 197, s. 215).

140


Zcela specifickou vrstvou iniciál této skupiny jsou ne příliš rozšířené francouzské iniciály z lidských postav (či výjevů) komponovaných tak, aby evokovaly tvar litery (Tab. IV. 5)e.20), které v dokonalé podobě vytvářel v 1. třetině 14. století Jean Pucelle se svojí pařížskou dílnou, ale nápodoby tohoto druhu iniciál mimo zmíněný dílenský okruh již nevykazují souměřitelné kvality, ani v typologickém smyslu.355 Kompoziční princip tohoto druhu iniciál navazuje na četné předrománské a románské předstupně, ale výsledné sestavy jsou těmto východiskům již značně vzdáleny.356 Pravděpodobně i z toho důvodu, že jejich vznik přímo neinspirovalo zmíněné románské tvarosloví, ale s největší pravděpodobností italské iniciály s figurálními výjevy překrývajícími dřík písmene či expandujícími figurálními výjevy přes vnější pole iniciál do bordur (např. viz Tab. IV. 1)e.11, e.25, Tab. IV. 2)d.13, Tab. IV. 4)a.5–6, Tab. IV. 5)e.1, e.11, 5)g.1). Výše zmíněný typ (Tab. IV. 5)e.20), totiž v dílně Jeana Pucella doprovázejí i kompozice těl iniciál z figur či figurálních výjevů předsunutých před tvar písmene a z velké části jej zakrývajících (Tab. IV. 5)e.21), které se v hrubších formách vyskytují i v navazující produkci závislé na francouzských vzorech, ale ani v těchto případech nestírají svůj původní italizující kompoziční základ.357 Nelze vyloučit, že oba uvedené typy iniciál Jeana Pucella (Tab. IV. 5) e.20–21) mohly být též zdrojem inspirace pro kompozice zdánlivě připomínající český typ iniciál Liber viaticu (viz Tab. IV. 1)g.2–4), ale zásadně se od něj odlišují absencí lišt rámujících tvar litery. Jde o těla iniciál z lidských postav či výjevů přísně stylizovaných do tvaru litery (Tab. IV. 5)e.22–23), jehož základní varianta s pravoúhlým rámem vnějšího pole (Tab. IV. 5)e.22) je dokonale paralelní k výše zmíněným iniciálám ze zoomorfních motivů stylizovaných do tvaru písmene (srov. s Tab. IV. 5)a.2), neboť se většinově vyskytuje i v totožných vrstvách, pro něž byla důležitým ohniskem inspira-

355 K Tab. IV. 5)e.20: např. Hodinky Jany z Evreux (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection Acc. 54–1.2) f. 62r z let 1325–1328 od Jeana Pucella viz Sterling 1987, obr. 44 a k nedokonalým napodobeninám např. Lex magdeburgensis (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, rkps. 170a) f. 80r, 114r z téže doby ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 91–92. 356 Srov. Tab. IV. 5)e.20 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.a–f. 357 K Tab. IV. 5)e.21: např. Hodinky Jany z Evreux (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection Acc. 54–1.2) f. 103r z let 1325–1328 od Jeana Pucella viz Sterling 1987, obr. 47 a k následným parafrázím např. Vyřezané iniciály z GNM (Nürnberg, Germanisches Nationalmuseum, Inv. N. 165) z doby kolem r. 1460 z jihoněmeckých dílen ovlivněných tradicí české lucemburské dvorské produkce viz Bredt 1903, obr. s. 91.

141

Viktor Kubík

ce produkce církevního skriptoria činného v Čechách (cca 1340–1370).358 Druhá varianta představuje iniciály z figurálních výjevů přísně stylizovaných do tvaru písmene, ale bez orámování vnějšího pole (Tab. IV. 5)e.23), kterou v gotickém repertoáru zastupuje slavný abecední vzorník Giovanniho de Grassi.359 Z hlediska kompozičního principu jde o typ, který má své předstupně ve vrcholně románském repertoáru 12. století, ale přímá inspirační souvislost mezi oběma časově vzdálenými typy iniciál zůstává rovněž otázkou.360 Mohl vzniknout jak domýšlením a transformací výše zmíněných českých i francouzských typů iniciál (např. Tab. IV. 5)e.22 + Tab. IV. 5)e.20–21), tak záměrnou citací a současnou „modernizací“ původního románského vzoru, jehož konstrukční logika je naplňována zcela dobovými výrazovými prostředky mezinárodního gotického stylu. Platí–li druhá eventualita, může být tento typ iniciál obecným předstupněm pro vznik „románské renesance“ v plně renesančním repertoáru 15. století. Pro tuto druhou možnost by svědčilo i soudobé obnovení vrcholně románského typu nesené iniciály (Tab. IV. 5)e.24),361 rovněž ovšem vyjádřené v nehistorizujících formách. Obecněji tuto tendenci návratů ke tradičnějším kom-

358 K Tab. IV. 5)e.22: jako jeho možný výchozí předstupeň např. Odpustkový list pro Svatoštěpánský dóm (ku příležitosti stavby chóru) z 5. listopadu 1339 (Wien, Diözesanarchiv, n. 3973) r. 1339 z avignonské dílny odpustkových listů viz Saliger 1997, s. 89 (kat. 3.18: A. Fenzl) a k výslednému typu – např. Bartholomeus de Carrasis: Milleloquium sancti Augustini (Praha, KNM, XII A 3) f. 2v z doby kolem r. 1360 z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 (okruh Antifonáře z Vorau, Antifonáře z Bíliny) viz Brodský 2000, obr. 97 (kat. 82, s. 98), Olomoucký antifonář (Olomouc, ZA Opava – pob. Olomouc, KK CO 6) f. 111r z 80. let 14. století z dílny Johánka ze Střílek navazujícího na zmíněný okruh církevních i dvorských lucemburských dílen viz Brodský 2012, obr. 435. A vzdálenější paralely bez přímého ovlivnění zmíněnou českou dílnou – např. Listina Blanky Navarrské zřizující votivní mše v kapli sv. Hypolita v St. Denis (Paris, Musée des Archives Nationales, 1872, acte n. 394) p. 226 z r. 1372 z pařížské dílny viz Sterling 1987, obr. 121 a vzdáleně též Karmelitánský misál (London, British Library, Add. 29704) f. 68v z konce 14. století z londýnských dílen viz De Hamel 2004, obr. 184. 359 K Tab. IV. 5)e.23: viz Figurální abeceda (Bergamo, Biblioteca Civica, cod. Delta VII.14) f. 29v z konce 14. století z lombardské dílny Giovannina de Grassi viz Pächt 2004 (1987), obr. XXX. Týž typ rozvíjel i později např. Mistr ES v letech 1466–1467 viz tamtéž, s. 62, obr. 80–81. A monograficky k tomuto typu písma viz Debes 1968, 15 pass. 360 Srov. Tab. IV. 5)e.23 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5.e.3 – tamní pozn. 246. 361 K Tab. IV. 5)e.24: např. Bible Kunše oltářníka (Praha, KNM, – Nostická knihovna ms. f 1) f. 273v z r. 1389 z české dílny Mistra Kunšovy Bible navazujícího na Liber viaticus i Mistra křižovnického viz Brodský 2012, obr. 438. K románskému typu nesených iniciál viz Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 4)e.2 – tamní pozn. 212–213.

142


pozičním schématům dokládá i vývoj části evropské monumentální malby končícího 14. století.362 Vedle výše zmíněné nejrozšířenější kategorie iniciál pátého typu se figurální komponenty velmi často vyskytují také v konstrukcích iniciál v rámci kombinací antropomorfních a zoomorfních motivů s rostlinným či geometrickým repertoárem (Tab. IV. 5)f.1–8), což je typologická skupina rovněž navazující (ale v daném případě) pravděpodobně přímo na románská východiska.363 Základní variantou těchto sestav je kombinace zoomorfních a geometrických motivů (Tab. IV. 5)f.1), šířená francouzskými vzory 13. století a plně užívaná i v repertoáru 14. století ve většině center záalpské Evropy.364 Podstatně rozšířenější jsou však varianty s tělem iniciály kombinujícím zoomorfní a rostlinné prvky, a to buď aditivním způsobem – monstrum se zakusuje do rostlinné části iniciály (Tab. IV. 5)f.2),365 nebo s využitím prin362 V našich zemích je výrazem této vrstvy např. tradičnější ikonografie a kompozice Svatovítské madony (Praha NG, inv. č. O 8777) z 90. let 14. století viz např. Pešina 1984, s. 385 a k analogické tendenci v italském malířství přelomu 14. a 15. století viz např. Boskovits 1991, s. 42–47, 56–58, 84–86, 91–94 (vč. volných analogií s českým malířstvím v př. Taddea di Bartolo, případně k neomartiniovské tendenci). 363 Srov. Tab. IV. 5)f.1–8 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)5f.1–4 – tamní pozn. 252–254 (zejména poslední uvedený příklad). 364 K Tab. IV. 5)f.1: ze starších vrstev 13. století – např. Bible (New York, Metropolitan Museum of Art, Coll. Gwyne M. Andrews 31.134.9 = B.482) f. 211v z doby kolem poloviny 13. století z dílny v Soissons viz Branner 1977, obr. XI, Mater verborum (Praha, KNM, X A 11) f. 142r z 2. čtvrtiny 13. století z české benediktinské dílny viz Brodský 2012, obr. 212 a z mladších vrstev 14. století – např. Nicolaus de Lyra super Libros Regum et sequentes (Praha, KNM, XV B 8) f. 130v z doby kolem r. 1360 z dílny Augustinus super Johannem viz Brodský 2000, obr. 248 (kat. 207), Moralia Řehoře Velikého (Praha, KNM, XIII B 13) f. 13v z téže doby a téže dílny viz tamtéž, obr. 179 (kat. 146, s. 172) a patrně i podle těchto českých vzorů též ve Slezsku – např. Misál (Kraków, Biblioteka Jagiellonska, cod. 1462) f. 112v z 60. let 14. století z moravské dílny navazující na Mistra křižovnického brevíře a skupinu Augustinus super Johannem viz Brodský 2012, obr. 17 a monograficky viz Brodský 2004, s. 84 (kat. 21), Misál z Vratislavi B. 1713 (Wrocław, Miejska Biblioteka Publiczna, B. 1713) f. 102v z 60.–70. let 14. století z vratislavské dílny Mistra Misálu I F 423 viz Kloss 1942, obr. 79. 365 K Tab. IV. 5)f.2: např. Františkánská Bible (Praha, KNM, XII B 13) f. 397r ze 70. let 13. století z pozdní fáze tvorby padovské dílny Giovanniho da Gaibana viz Brodský 2012, obr. 207, následně též četné příklady ze střední Evropy kolem r. 1300 – např. Vyřezané iniciály z antifonářů z Hochrheimu (např. Frauenfeld, Historisches Museum des Kt. Thurgau, inv. N. T.5441) z doby kolem r. 1300 z hochrheimské dílny v jižním Německu viz Moser 1997, obr. s. 231 pass. (kat. 14g–h) nebo Vratislavský misál (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 358) f. 116v z let 1300–1320 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 7 a následně od 2. poloviny 14. století s těžištěm v dílnách v českých zemích – např. Drážďanská Bible (viz pozn. 25) f. 315r, 610r z 60. let 13. století z církevního skripto-

143

Viktor Kubík

cipu kaleidoskopické metamorfózy – monstra se mění v rostlinu a vzájemně se do sebe zakusují (Tab. IV. 5)f.3).366 Obě tyto varianty byly ve 13. století šířeny jak francouzskými, tak italskými centry, neboť navazují na principy kompozic románských iniciál, ale během 14. století se tyto sestavy vytrácí ze západního repertoáru a naopak se rozvíjejí v Itálii a zejména ve střední Evropě, kde se podle vzorů z českých dílen z doby kolem poloviny 14. století uplatňují až do 15. století.367 Navzdory rozšíření tohoto konstrukčního modelu lze tedy z části využít tyto typy iniciál k vysledování vztahů mezi jednotlivými centry a dokonce i k podchycení vývoje hierarchie jednotlivých dílen či geografických okruhů. Do určité míry totéž platí i pro varianty kombinující v tělech iniciál figurální (nejčastěji zoomorfní) motivy s geometrickým repertoárem (Tab. IV. 5)f.4), které např. odhalují těsné vztahy mezi avignonskou produkcí francouzských dílen 1. čtvrtiny 14. století a iniciálami českých rukopisů sledovatelné od skupiny knih pro Alžbětu Rejčku po církevní skriptorium

ria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Stejskal 1993, obr. f. 315r, Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 85) f. 93r ze 70. let 14. století z pozdní fáze téhož dílenského okruhu a v totožné kompozici se zmíněným Antifonářem z Bíliny i ve Slezsku až do 15. století – srov. např. Premonstrátský graduál z kláštera sv. Vincence na Olbině u Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 423) f. 16v z r. 1362 ze slezské dílny napodobující české církevní skriptorium viz Kloss 1942, obr. 82 a monograficky viz Niedzielenko/ Vlnas 2006, s. 105 (kat. I.4.7: J. Gromadzki) nebo Tabor 2008, obr. 154–155 (kat. s. 279 pass.) a zcela analogicky i (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 14045) f. 115v z 1. poloviny 15. století ze slezských dílen viz Kloss 1942, obr. 59. 366 k Tab. IV. 5)f.3: např. Bible (Oxford, Williams College ms. Loan 505) f. 3r z doby kolem poloviny 13. století z pařížské dílny Gautiera Lebauba viz Branner 1977, obr. XII, ze soudobých italských variant toho druhu, zcela rozšířených po celé Itálii, ale nad obvyklý průměr velmi častých ve 2. polovině 13. století v Lombardii, Popádí a nápadně často též v Arezzu – např. Bible z Kapitulního archivu v Piacenze (Piacenza, Archivio Capitolare, cod. 64) f. 14r z 2. poloviny 13. století z místních dílen a nebo Pětisvazkový antifonář pro Cortonu (Cortonu, Biblioteca Communale, cod. 4.C, 5.D, 6.E, 7.F, 8.G) z počátku 70. let 13. století z aretinské dílny navazující na místní rukopisy z 12. století (např. antifonář z Městské knihovny v Cortoně, cod. 43, 47, 12) viz Degli Innocenti Gambutti/Ciardi Dupre Dal Poggetto 1977, s. 33–58 a Kubík 2008, tamní Tab. V. 1)5.b.3–6. 367 Zjednodušeně řečeno, výchozí zdroj šíření tohoto druhu iniciál byl v západoevropských (především francouzských) dílnách kolem poloviny 13. století, po polovině 13. století se centrem inovací těchto kompozic stává severní Itálie (Lombardie, Popádí – podle románských i soudobých francouzských vzorů) a ve střední Itálii Arezzo (podle místních románských vzorů), ale kolem r. 1300 se centrum dalšího tříbení těchto iniciál přesouvá do střední Evropy (od jižního Německa po Slezsko) a od poloviny 14. století se těžištěm stávají Čechy, jejichž vzory přejímají dílny ve vedlejších korunních zemích (zejména ve Slezsku), kde se bude tento druh iniciál podle českých vzorů z poloviny 14. století objevovat až do 1. poloviny 15. století viz předešlé dvě poznámky.

144


(okruh Mistra křížovnického brevíře) činné od 40. do 70. let 14. století.368 Ale tato kompoziční kombinace (ač v jiné výsledné variantě) přejde i do repertoáru italských renesančních iluminátorů rozvíjejících „románskou renesanci“.369 Poněkud obecněji rozšířenější (a tudíž s omezenou výpovědní hodnotou pro upřesnění vztahů mezi centry) jsou kompozice těl iniciál kombinující zoomorfní motivy s rostlinnými a geometrickými (Tab. IV. 5)f.5), které se hojně uplatňují i ve 14. století ve střední Evropě, ale repertoár neopustily ani v západní Evropě 15. století.370 Pravým opakem předešlého druhu kompozic jsou kombinace těl iniciál z hladkého dříku (čtvrtý typ) s figurálními motivy (zoomorfními i antropomorfními) přisazovanými i srůstajícími s hladkým dříkem písmene (Tab. IV. 5)f.6). Jde o typ iniciál vyskytující se v dílně Jeana Pucella, kde doplňoval repertoár výše zmíněných originálních iniciál (viz Tab. IV. 5)e.20–21) a s největší pravděpodobností neovlivnil tvarosloví konstrukcí iniciál dalších iluminátorů své, ani navazující doby, ač jiné prvky jeho ornamentiky i styl figurálních výjevů působily na několik navazujících generací velmi výrazně.371 I v tomto případě (jako u Tab. IV. 5)e.20–21) je výsledná kompozice J. Pucella patrně jeho osobitou variací italských typů iniciál. U sle-

368 K Tab. IV. 5)f.4: např. Pontifikál (Kues, St. Nicolaus – Hospitalis, cod. 131) f. 3r z let 1315–1320 z okruhu pokračovatelů dílny Misálu Klimenta V. viz Manzari 2006, obr. 6 srov. s Lekcionářem Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1772) f. 9r z r. 1316 z dílny činné pro Alžbětu Rejčku a s Drážďanskou Biblí (viz pozn. 25) f. 329r z 60. let 14. století z církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 viz Stejskal 1993, obr. f. 329r. 369 K renesančním příkladům uplatnění typu Tab. IV. 5)f.4: např. Titus Livius: Ab Urbe condita pro Jánoše Vitéze (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 15722) f. 2r ze 3. čtvrtiny 15. století z florentské dílny písaře Piera Strozziho a iluminátora Ricciardo di Nanniho činných pro J. Vitéze (+ 1472) – kancléře Matyáše Korvína viz De Hamel 2004, obr. 235. 370 K Tab. IV. 5)f.5: např. Antifonář z Františkova musea (Brno, MZA, G 11/ FM 7) f. 84v z 1. desetiletí 14. století z dílny činné pro Alžbětu Rejčku, Graduál premonstrátský z kláštera sv. Vincenta na Olbině u Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 423) f. 3r z r. 1362 ze slezských dílen napodobujících české vzory z lucemburských dvorských dílen i českého církevního skriptoria viz Niedzielenko/ Vlnas 2006, s. 105 (kat. I.4.7: J. Gromadzki) a Tabor 2008, obr. 153, Misál B.1713 (Wrocław, Miejska Biblioteka Publiczna, B. 1713) f. 4r z 60.–70. let 14. století z dílny vratislavského Mistra I.F.423 viz Kloss 1942, obr. 80 a k pozdním dokladům sledovaného typu – např. Jan van Heelu: De slag van Woeringen (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 76.E.23) f. 1r ze 40. let 15. století z bruselských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 162 (kat. 66, s. 163). 371 K Tab. IV. 5)f.6: např. Hodinky Jany z Evreux (New York, Metropolitan Museum of Art, Cloisters Collection Acc. 54–1.2) f. 16r, 83r, 155r z let 1325–1328 od Jeana Pucella viz De Hamel 2004, obr. 162, Sterling 1987, obr. 46, Pächt 2004 (1987), obr. XXVIII.

145

Viktor Kubík

dovaného typu (Tab. IV. 5)f.6) patrně podle italských kombinací těl iniciál ze zoomorfních motivů, hladkých dříků a rostlinných forem (Tab. IV. 5)f.7), nebo podle kombinací figurálních motivů s hladkým dříkem s rostlinnými a zoomorfními prvky (Tab. IV. 5)f.8), které se v Itálii maximálně rozvíjely od konce 13. a po celé 14. století, kdy patřily k nejrozšířenějším typům, pro něž ohniskem tvarových inovací byly především toskánské dílny, z nichž vzešel i Mistr Kodexu sv. Jiří (C 129), jehož prostřednictvím se toto tvarosloví šířilo z Avignonu i do dalších zemí.372 K typicky italskému živloví patří též kategorie kompozic těl iniciál z konkrétních předmětných reálií – hlavně architektonických či krajinných (Tab. IV. 5)g.1–2), které mohly být volně inspirovány francouzskými vzory užívajícími dobové gotické architektonické motivy v tělech iniciál (viz Tab. IV. 5)e.7), mimořádně oblíbené i v Itálii, kde byly dále rozvinuty do perspektivních průhledů do interiérů, z nichž byl utvářen tvar písmene (viz Tab. IV. 5)e.8). Zájem o konkrétní architektonické a krajinné detaily v kompozici těl iniciál se však začal intenzivněji v Itálii projevovat od konce 13. století, překvapivě v konzervativních dílnách jižní Itálie, kde přetrvávaly aditivní principy kompozic iniciál podle románských a byzantských vzorů, ale výsledné řešení nakonec předjímá velmi progresivní typy kompozic mezinárodní gotiky (viz pozn. níže ad Tab. IV. 5)g.1–2). Již od konce 13. století tedy vznikla varianta kombinující architektonické motivy s rostlinnými prvky a hladkým dříkem (Tab. IV. 5)g.1), která se výrazněji prosadí až v repertoáru lombardských iluminátorů mezinárodního gotického stylu, ale v transformované podobě se bude vyvíjet i v italské renesanční iluminaci 15. století.373 Právě v lombardských dílnách přelomu 14. a 15. století

372 K Tab. IV. 5)f.7: od konce 13. století rozšířené po celé Itálii, ale časté zejména v popádských centrech, ale též v Toskánsku a Umbrii viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)5.c.2–4 a následně během 14. století maximálně typické pro Toskánsko, kde též dále vznikají jejich další variace – např. Misál Edili 107 (Firenze, Biblioteca Laurenziana, ms. Edili 107) f. 22r z r. 1331 od florentského Maestra daddesco z dílenského okruhu Pacina di Bonaguida, nebo též Liber Pantheon (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 4895) f. 11r aj. ze 30. let 14. století z boloňské dílny Ilustrátora. A k Tab. IV. 5)f.8: např. Misál Bertranda de Deux (Biblioteca Apostolica Vaticana, Archivio San Pietro B. 63) f. 1r z poloviny 40. let 14. století z počátků tvorby boloňského Mistra z r. 1346 – nověji viz Mariani Canova 1999, kat. 40 (se shrnutím literatury k tématu). 373 K Tab. IV. 5)g.1: k předstupňům tohoto typu – např. Vitae Patrum z Vatikánu (Biblioteca Apostolica Vaticana, lat. 375) f. 9r z 1. desetiletí 14. století z konservativnějších dílen v jižní Itálii či Sicílii viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 1)3.e.1 a následně v plně definované podobě – Encyclopaedia medica (Roma, Biblioteca Casanatense, cod. Lat. 459 = A.I.20) f. 1r, 21r z doby před r. 1400 od Giovanniho de Grassi viz Takács 2006, obr. s. 393 (kat. 4.103), Hodinky Isabely Kastilské (Haag, Koninklijke Bibliotheek, 76.F.6) f. 141r z doby

146


se též uplatňují i těla iniciál kombinující hladké dříky s výseky obydlených krajinných výjevů tvarovaných do formy písmene (Tab. IV. 5)g.2), což je patrně invence Giovanniho de Grassi, která však nedošla obecnějšího rozšíření mimo Lombardii, ač je vlastně jen důsledným domýšlením předešlé varianty.374 Ačkoliv iniciály pátého typu nejsou ve sledované době gotiky a počínající renesance natolik dominantním tvaroslovím, jak tomu bylo v předrománských a románských časech, mnohé ze sledovaných typů došly značného rozšíření a část jejich typologických konstrukcí představuje dílensky a datačně užitečný prostředek a dokonce i může posloužit k odhalení významných vzájemných souvislostí mezi jednotlivými centry. VIII. TYPY RÁMŮ VNĚJŠÍCH POLÍ INICIÁL Celkovou podobu kompozic iniciál dotváří i typy rámů vnějších polí, které ale v době gotiky a počínající renesance na tolik zobecněly, že lze jejich typologii využít pouze z části, a to k ozřejmění původních inspiračních východisek, alespoň základního průběhu jejich šíření, k evidenci vzniku dílensky či dobově specifických forem, ale obtížně je lze použít pro exaktnější vymezení vztahů mezi jednotlivými centry či dílnami, zejména v pokročilém 14. a 15. století. V rámci tvarové typologie rámů vnějších polí iniciál je v tomto kontextu vynechána jejich případná tapetová výzdoba typická pro západní rukopisy či repertoár dessinové ornamentiky, který je doprovází i v Itálii, protože budou zmíněny v navazující studii o kaligrafické a kreslené ornamentice.375

kolem r. 1400 z lombardských dílen viz Korteweg 1980, obr. s. 136 (kat. 55, s. 137) a v renesančních transformacích – např. Giovanni Argyropoulos: Traktát o Aristotelově Etice Nikomachově (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 6309) f. 1r z 80. let 15. století z florentské dílny iluminátora Francesca Roselliho, u nějž byl tento rukopis objednán pro Alfonse Kalábrijského (1448–1492) – syna Ferdinanda I. Neapolského viz De Hamel 2004, obr. 227. 374 K Tab. IV. 5)g.2: např. Hodinky Giangaleazza Viscontiho (Firenze, Biblioteca Nazionale, ms. L.F.22) f. 46v aq. 1412 z dílny Giovanniho de Grassi (konkrétní příklad patrně od jeho spolupracovníka Belbella da Pavia), přičemž původní objednavatel zemřel r. 1402 a rukopis byl dokončen až pro jeho syna Filippa Maria Viscontiho (+ 1442) viz De Hamel 2004, obr. 161. 375 Orientačně a monograficky k tématu se zaměřením na francouzské rukopisy viz např. Rau 1975.

147

Viktor Kubík

V rámci vymezení základní typologie rámů vnějších polí, na rozdíl od (před)románské iluminace,376 v gotickém repertoáru téměř zcela zanikají malované typy iniciál bez orámování (Tab. IV. 6)a.1), které se vyskytují pouze okrajově, jako svého druhu luxusní kuriozita (srov. s Tab. IV. 5) e.23), anebo většinou naopak v rustikálních či konzervativních vrstvách produkce (srov. též s Tab. IV. 5)d.2).377 Podobně ztrácí na významu i rám vnějšího pole sledující obrys písmene (Tab. IV. 6)b.1), kdysi velmi typický pro románská skriptoria zejména v Reichenau,378 ale tyto typy rámů již jen doznívají ve 2. polovině 13. století ve středoevropských dílnách, kde se sporadicky vyskytují i v konzervativních vrstvách mnohem později (až do přelomu 14. a 15. století).379 V Itálii je toto tvarosloví od přelomu 13. a 14. století postupně vytěsněno repertoárem šířeným boloňskými dílnami.380 Podstatně hojněji se v gotickém tvarosloví uplatňují rámy s bohatou obrubovou plošnou výzdobou (Tab. IV. 6)c.1–2), které jsou transformovaným dědictvím původních iroskotských celostránkových incipitních iniciál, jež byly do výsledné formy (s nárožními medailony a bočními lištami s pletencovou ornamentikou) dotvořeny ve francko–saském dílenském okruhu.381 V době od poloviny 13. století se většinou již nevyskytují v celostránkové podobě,382 ale pouze v běžné velikosti velkých iniciál zalomených do kolumny textu, a to v západních rukopisech od přelomu 13. a 14. století čas376 Srov. Tab. IV. 6)a.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B)6.a.1–3 – tamní pozn. 255–256. 377 K Tab. IV. 6)a.1: např. z kvalitnějších dílen – Moralia in Job z Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 149) f. 115v z r. 1391 ze slezské dílny viz Tabor 2008, obr. 204, či uvedený výše zmíněný příklad figurálních iniciál Giovanniho de Grassi (viz Tab. IV. 5)e.23), nebo z rustikálnějších vrstev – např. Brodský 2000, obr. 297 (kat. 250, s. 270: Slezsko 1468). 378 Srov. Tab. IV. 6)b.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)b.3 – tamní pozn. 259. 379 K pozdnímu výskytu typu Tab. IV. 6)b.1: např. Ganoisova Bible (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, clm. 78) f. 4r z přelomu 14. a 15. století z dílny stále ještě navazující na vzory Mistra vyšehradské kapituly z Vorau z okruhu církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370 – tedy s generačním zpožděním viz Buran 2003, obr. s. 169 (kat. 6.1.9). 380 K Tab. IV. 6)b.1: např. viz Tab. IV. 1)b.4 ze 70.–80. let 13. století v Řezně a následně též v Itálii – srov. s Tab. IV. 1)b.4. 381 Srov. Tab. IV. 6)c.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)c. – tamní pozn. 261. 382 K pozdním výjimkám celostránkového typu Tab. IV. 6)c.1: např. Žaltář z Rheinau (Zürich, Zentralbibliothek, Ms. Rh. 167) f. 10r z doby kolem r. 1250 z dílen z Řezenska viz Mütherich 1987, obr. 124 (kat. 49, s. 64–65) nebo historizující celostránkové typy iniciál v Evangeliáři Jana z Opavy (Wien, ÖNB, cod. 1182) např. f. 56r z r. 1368 z lucemburských dvorských dílen viz např. Niedzielenko/Vlnas 2006, obr. s. 112.

148


to s redukovanou výzdobou rámu na stylizovaný perlovec (Tab. IV. 6)c.2).383 Nebo také v kombinaci s nárožními medailony či terči a přímými úseky obrubové lišty pokryté stylizovaným pletencem zjednodušeným na plošnou sestavu do sebe na přeskáčku vložených zalamovaných linií (Tab. IV. 6)c.1), což je obvyklé zejména v jihoněmeckých dílnách od 1. poloviny 14. století a následně i šířeji ve střední Evropě.384 V rámci tohoto typu se také od počátků 14. století šíří ze západní knižní malby i rámy skládané z trojice obrubových lišt pokrytých plošnou tapetou (Tab. IV. 6)c.3), které však byly po polovině 14. století stupně vytlačeny prostorovějšími kompozicemi kasetových rámů (viz níže Tab. IV. 6)h.2). Jde o analogickou konfiguraci k výše zmíněnému třetímu typu italských (florentských) iniciál s masivními rámy a diagonálně přisazovanými kapkami (viz Tab. IV. 3)f.8 – srov. s Tab. IV. 6)c.3). Jedním z nejobvyklejších prvků gotického tvarosloví jsou prosté pravoúhlé rámy (Tab. IV. 6)d.1–3), které lze doložit ve dvou základních variantách, od nichž se odvíjejí další kompozice. Jednak ve variantě s prostým pravoúhlým orámováním (Tab. IV. 6)d.1), jak se šířily již od 2. poloviny 12. století z Paříže, od počátku 13. století se prosazují v italských centrech reagujících na francouzské tvarosloví (Benátky, Perugia, Piacenza)385 a od 2. čtvrtiny 13. století zcela zobecněly jak v Itálii, tak i ve střední Evropě.386 Následně se vyskytují nepřetržitě, ale ve střední Evropě se v době přelomu 13. a 14. století stávají přímo dobově dominantním prvkem systému.387 Zastoupeny jsou však celkem obecně i po té, a to rovněž v kvalitativně nejvyšší produkci pokročilého 14. století (vč. Liber viaticu).388 Opětovné dominance

383 K Tab. IV. 6)c.2: viz Tabor 2008, obr. 22 (cca 1300), následně viz Rickert 1961, obr. 31 (Norfolk cca 1330), obr. 39 (Londýn 1370–1380). 384 K Tab. IV. 6)c.1: např. v jihoněmecké produkci z 20. let 14. století viz Moser 1997, obr. kat. KE 26b, KE 29c, s. 242 (KE 26c: cca 1320), ale i později (ač ve stylizované, odlehčené a zjednodušené podobě) viz Brodský 2000, obr. 159 (Bavorsko 1412) a k mladším příkladům viz Kloss 1942, obr. 100 (Slezsko cca 1380–1390). 385 Srov. Tab. IV. 6)d.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)d.1 – tamní pozn. 262. 386 K Tab. IV. 6)d.1: např. viz Tab. IV. 1)b.6 ze 2. čtvrtiny 13. století nebo Brodský 2000, obr. 195, 215 (Mater verborum, KNM, X A 11) a k zobecnění tohoto typu v Itálii viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 7)b.1 (pro 2. polovinu 13. století) a tamní Tab. VI. 7)b.1 (pro 1. třetinu 14. století). 387 Za četné příklady tohoto typu (Tab. IV. 6)d.1) dominujícího ve středoevropské iluminaci zejména na přelomu 13. a 14. století např. viz Tabor 2008, obr. 5–6, 8–9, 14–15 (ze slezských dílen počínajícího 14. století), 388 K Tab. IV. 6)d.1: např. Liber viaticus (Praha, KNM, XIII A 12) f. 277v z počátku 60. let 14. století viz Krofta 1940, obr. 30, nebo Vyšehradský antifonář z Vorau (Vorau, Chorherrenstift, cod. 259) f. 321r z téže doby viz Krása 1970.

149

Viktor Kubík

v hierarchii tvaroslovných prostředků znovu dosáhnou zejména v západní Evropě 15. století,389 stejně jako v soudobých italských renesančních dílnách.390 A za druhé, sledovaný typ se hojně vyskytuje i ve variantě s obrubovou lištou pravoúhlého rámu (Tab. IV. 6)d.2), která má také své kořeny v západním románském tvarosloví, a to od počátku 12. století, avšak naplno se tyto rámy rozšířily až od poloviny 12. století ze severofrancouzských dílen a zřejmě následně se záhy prosadily také v Itálii (zejména v toskánském geometrickém stylu, odkud se tento motiv dostal do Umbrie a severní Itálie). Ve střední Evropě se postupně uplatňují od počátku 13. století, v našich zemích pak v průběhu 2. čtvrtiny 13. století.391 V gotickém tvarosloví tyto varianty rámů zcela zobecní – zejména v západním repertoáru, kde navazují na výše zmíněné tradice 12. století,392 v Itálii (díky boloňské produkci již po polovině 13. století),393 v Porýní od konce 13. století (v dílnách sledující francouzské vzory)394 a ve střední Evropě od počátku 14. století.395

389 K výskytu typu Tab. IV. 6)d.1. v západní Evropě 15. století např. viz De Hamel 2004, obr. 151 (bří z Limburka 1411–1416), Sterling 1987, obr. 321 (Paříž 30. léta 15. století), König 1982, obr. 241–241 (Nantes 1445), De Hamel 1997, obr. s. 207 (Normandie 1460–1475). 390 K italským renesančním příkladům typu Tab. IV. 6)d.1 viz De Hamel 2004, obr. 197 (Florencie 1417), obr. 158 (Ferrara cca 1480). 391 Srov. Tab. IV. 6)d.2 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6.d.2 – tamní pozn. 263. Konkrétně např. Žaltář z dílny Viléma de Brailes (Oxford, New College, ms. 322) f. 41v z 2. čtvrtiny 13. století z dílny Viléma de Brailes viz Rickert 1961, obr. 9. 392 K západním příkladům typu Tab. IV. 6)d.2. viz Branner 1977, obr. V–VI, XVII aj. (Paříž cca 1250), De Hamel 2004, obr. 102 (Francie cca 1250), De Hamel 1997, obr. s. 101 (střední Francie 2. polovina 13. století), Korteweg 1980, obr. s. 58 (kat. 59: Lutych 2. polovina 13. století), Černý 2006, obr. kat. 18, f. 205r (severní Francie cca 1300), Sterling 1987, obr. 150 (Paříž 70. léta 14. století), De Hamel 1997, obr. s. 180 (severní Francie 20.–30. léta 15. století). 393 K italským příkladům typu Tab. IV. 6)d.2. viz tamtéž, obr. s. 111 (severovýchodní Itálie 1250–1275). 394 K porýnským příkladům typu Tab. IV. 6)d.2. viz Plotzek 1998, obr. 175, 427 (Kolín nad Rýnem konec 13. století). 395 Ke středoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)d.2 viz Moser 1997, obr. s. 226 (kat. KE 12: Hochrheim 1290), Tabor 2008, obr. 18–19 (slezské dílny 1300–1310), Haidinger 1998, obr. 8 (Klosterneuburg cca 1300), velmi často také v rukopisech Alžběty Rejčky – např. Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 24r, 79v aj. nebo Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 205r aq. 1323 a v řadě dalších rukopisů této skupiny, dále též viz Moser 1997, obr. s. 371 (KR 4: jižní Německo 1325–1330).

150


Následně se sledovaná kompozice vyskytuje zcela kontinuálně (Tab. IV. 6) d.2), jako běžný typ rámu.396 Ve francouzském repertoáru se od 2. poloviny 13. století objevují varianty předešlého typu, a sice pravoúhlé rámy se zdvojenou obrubovou lištou (Tab. IV. 6)d.3),397 které lze považovat za jedno z východisek prostorově nejrafinovanějších typů kasetových rámů (viz níže Tab. IV. 6)h.1–2). Kasetové rámy sice mají své kořeny již před polovinou 13. století, avšak sledovaná kompozice rámu se zdvojenou obrubovou lištou (Tab. IV. 6)d.3) se častěji vyskytuje podle původních francouzských vzorů např. v českých zemích od 1. čtvrtiny 14. století (skupina rukopisů Alžběty Rejčky),398 v okolních zemích před polovinou 14. století (možná nikoliv bez působnosti Rejččiných rukopisů),399 přičemž právě tento typ tak může v Čechách předjímat výslednou prostorově rafinovanou sestavu kasetových rámů – u nás maximálně oblíbených od 60. let 14. století až do 16. století (viz níže Tab. IV. 6)h.1–6). Variantou tohoto druhu rámů jsou též sestavy z obrubové lišty tvořené přisazovanými zavinutými výhonky (Tab. IV. 6)d.4), které se častěji vyskytují během 15. století v západní Evropě,400 ale jejichž starší původ je pravděpodobný a bude teprve předmětem dalšího studia. S touto kompozicí souvisí i její starší, ale typologicky pokročilejší italská varianta rámů vnějších polí s obrubou z lišty prostorově přetáčené v nárožích (Tab. IV. 6)d.5), která má své kořeny v 1. třetině 14. století.401 Na románské tradice rovněž přímo navazuje rám vnějšího pole sledující tvar iniciály pravoúhlými segmenty (Tab. IV. 6)e.1–3), vyskytující se v gotickém repertoáru ve třech hlavních variantách. A to v základním prostém pravoúhlém orámování rozšířeném o základní pravoúhlý segment (Tab. IV. 396 Pouze orientačně k navazujícímu výskytu typu Tab. IV. 6)d.2: např. viz Brodský 2000, obr. 224 (Čechy 80. léta 14. století), Rickert 1961, obr. 54 (Londýn 1. čtvrtina 15. století). 397 K počátkům typu Tab. IV. 6)d.3: např. viz De Hamel 2004, obr. 126 (Amiens 1286) a podle francouzských vzorů též ve střední Evropě – např. Mütherich 1987, obr. 128 (Řezno po 1253). A k jeho dalšímu uplatnění v západní iluminaci – např. Pächt 2004 (1987), obr. 151 (Gent 1320–1330), De Hamel 2004, obr. 140 (Paříž cca 1370). 398 K Tab. IV. 6)d.3: např. Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 1r (inic. A) z r. 1317. 399 K výskytu typu Tab. IV. 6d.3 v sousedních zemích – např. viz Brucher 2000, obr. s. 514 (Salcburk krátce před 1350), přičemž právě tuto stylovou vrstvu spojují se skupinou rukopisů Alžběty Rejčky i další motivy viz výše – Tab. IV. 1)e.6. 400 K západoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)d.4: viz De Hamel 2004, obr. 189 (Gent– Bruggy cca 1450). 401 K Tab. IV. 6)d.5 viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 7)b.2.

151

Viktor Kubík

6)e.1), případně ve variantě doplněné obrysovou lištou (Tab. IV. 6)e.2). Obě tyto formy již ve 12. století dominovaly v tvarosloví geometrického stylu (zejména v Lombardii a Benátkách), avšak i ve střední Evropě se významně prosadily od počátků 13. století.402 V západní Evropě se plně uplatňují od poloviny 13. století,403 zatímco ve střední Evropě znovu získají na významu od počátku 14. století, kdy je jejich výskyt vázán i na další motivy západního původu.404 Od té doby rovněž zcela zobecní a v repertoáru budou rozvíjeny až do 15. století. Třetí variantou, jednoznačně typickou pro vrcholně a pozdně románský geometrický styl, jsou rámy vnějších polí se zmnoženými pravoúhlými geometrickými segmenty (Tab. IV. 6)e.3), které od 12. století rozvíjely zejména římské dílny, ale od počátků 13. století se zcela rozšířily po celé latinské Evropě.405 Tomu odpovídá i jejich hojný výskyt v gotickém repertoáru 13. století, kdy byly maximálně užívány zejména ve středoevropských dílnách, kde se ve zjednodušené podobě objevují i v 1. čtvrtině 14. století,406 avšak následně je nahrazují jiné kompozice. Rám s pravoúhlými a oválnými segmenty často nezávislý na tvaru iniciály (Tab. IV. 6)f.1–3) je typickou pozdně románskou formou, která se šířila od konce 12. století z francouzských i italských dílen.407 V Itálii je tento typ rámů nazýván „forma a incavi“.408 Na zmíněné tvarosloví přímo navazují rámy s obrysovou adicí pravoúhlých a oválných segmentů (Tab. IV. 6)f.1), které jsou kolem a po polovině 13. století jednoznačně typické pro padovský okruh Giovanniho da Gaibana i s jeho benátskými předstup-

402 Srov. Tab. IV. 6)e.1–2 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)e.1–2 – tamní pozn. 264 a 266. 403 K západoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)e.2: např. viz Rickert 1961, obr. 11 (Salisburry cca 1250). 404 Ke středoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)e.1–2. z počátků 14. století např. viz Tabor 2008, obr. 19–20 (Slezsko cca 1300–1310), Moser 1997, obr. s. 226, 238 (jižní Německo cca 1300 a cca 1310), ale též i v rukopisech Alžběty Rejčky – např. Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 86r aq. 1323. 405 Srov. Tab. IV. 6)e.3 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)e.3 – tamní pozn. 265. 406 Ke středoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)e.3: např. viz Tab. IV. 1)b.5 z doby kolem poloviny 13. století, nebo Algoritmus, computus a cizojanus (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 17703) f. 31v z doby před r. 1278 viz Brodský 2012, obr. 378, následně i počátkem 14. století viz Tabor 2008, obr. 1, 11–12 (ze slezských dílen počínajícího 14. století), ale i v rukopisech Alžběty Rejčky – např. Lekcionář Alžběty Rejčky z r. 1315 (Wien, ÖNB, cod. 1773) f. 17v z r. 1315. 407 Srov. Tab. IV. 6)f.1 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)f.1 – tamní pozn. 267. 408 K termínu „a incavi“ viz Maniaci 1996, s. 305.

152


ni,409 avšak v Itálii bude tato kompozice oblíbená i ve 14. století (zejména v toskánských dílnách, podle jejich vzorů i v Umbrii a před polovinou 14. století též v Popádí).410 Odtud se patrně dostala i do repertoáru „románské renesance“, kde se významně uplatňuje od 2. čtvrtiny 15. století (viz též Tab. IV. 4)b.8).411 V západní Evropě se však tato konfigurace (Tab. IV. 6) f.1) opětovně výrazněji vrací pouze na konci 14. století, ale tehdy už jde spíše o historizující motiv a nikoliv dominantní prvek tvarosloví, kterému by na Západě patřila budoucnost.412 V rámci této kategorie se však v gotickém repertoáru západní Evropy od poloviny 13. století nově prosazují též zjednodušené a oproštěné varianty – redukované na pravidelně vykrajované či naopak přisazované segmenty k vnějšímu obrysu rámu (Tab. IV. 6)f.2).413 Ve středoevropské iluminaci zobecněly od počátků 14. století,414 ale občasně se vyskytují jako doplněk repertoáru i po polovině století (vč. Liber viaticu i církevního skriptoria).415 409 K Tab. IV. 6)f.1: např. výše zmíněné typy Tab. IV. 1)b.1–3 a k dalším variantám viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 7)c.4–5. 410 K italským příkladům typu Tab. IV. 6)f.1 ze 14. století – např. viz Fabbri/Tacconi 1997, obr. 56 (Florencie 30. léta 14. století), Caleca 1969, obr. 480 pass. (Perugia 30. léta 14. století) a detailně k četným kompozičním variantám tohoto druhu viz Kubík 2008, tamní Tab. VI. 7)c.1–3 + d.1–4 (pro Itálii) + tamní Tab. VII. 1.c (v rámci dílny Mistra Kodexu sv. Jiří). Konkrétně jde o vrstvy reprezentované – např. Misálem Edili 107 (Firenze, Biblioteca Laurenziana, Edili 107) f. 22r, 36v, 77v aj. z r. 1331 z florentské dílny Maestra daddesca z okruhu Pacina di Bonaguida nebo Cassiodorus (Paris, Bibliothèque nationale de France, lat. 8500) f. 1z ze 40. let 14. století od Mistra z r. 1346 spolupracujícího s boloňskou dílnou Ilustrátora viz Conti 1981, s. 93–94. 411 K Tab. IV. 6)f.1 v románské renesanci italských renesančních dílen – např. De ingenuis moribus et liberalibus studiis adolescentiae (Budapest, Országos Széchényi Könyvtár, cod. lat. 314) aq. 1444 z Mantovy viz Takács 2006, kat. 4.115 (obr. s. 404). 412 K pozdním západním příkladům typu Tab. IV. 6)f.1: viz Rickert 1961, obr. 42 (Londýn, 1387–1393). 413 K příkladům typu Tab. IV. 6)f.2 s potenciální možností působnosti i na naše země – např. Evangelistář avignonského dómu (Avignon, Bibliothèque municipale, ms. 23) f. 109r z 20. let 14. století z papežských dílen v Avignonu viz Manzari 2006, obr. 9 a četné další příklady toho druhu viz tamtéž, obr. 10, 14, 17, 21, 42 (od 20.–40. let 14. století). 414 Ke středoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)f.2: viz Tabor 2008, obr. 105 (ze slezských dílen 1300–1320), jako doplněk předešlého typu (Tab. IV. 6)d.2) i v rukopisech Alžběty Rejčky – např. Antifonář Alžběty Rejčky z r. 1317 (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 600) f. 1r (inic. E), Graduál Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1774) f. 11v, Rajhradský antifonář a žaltář (Rajhrad, Památník písemnictví - knihovna benediktinského opatství, R 355) f. 44v, aj., Chorální kniha Alžběty Rejčky (Wien, ÖNB, cod. 1813) f. 43r aq. 1323. 415 Ke středoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)f.2. viz Krofta 1940, obr. 2, 7–9, 18, 24, 26, 32, 39 (Liber viaticus) nebo viz Stejskal 1993, obr. f. 626r (církevní skriptorium 60.

153

Viktor Kubík

V západní Evropě dominují dobovému tvarosloví, ale ve velmi redukované podobě i během 15. století.416 Právě tendence ke tvarovému zjednodušování, typická pro západní dílny od počátků 13. století, vedla ke vzniku tvarově ještě jednodušší kompozice s rámy pravidelně prokrajovanými v nárožích (Tab. IV. 6)f.3), což je motiv paralelní k výše zmíněnému čtvrtému typu iniciál (Tab. IV. 4)a.4 + h.2), jehož rozšíření je svázáno s exportem pařížských rukopisů od poloviny 13. století a patrně v závislosti na nich toto tvarosloví zcela zobecnělo během 14. století.417 Jako občasný doplněk se však tento úsporný repertoár prosadil v západní Evropě též v pokročilém 15. století.418 Na pozdně románské tvarosloví také navazují dynamicky ostře prokrajované typy rámů vnějších polí (Tab. IV. 6)g.1–3), které v nejrafinovanějších sestavách od přelomu 12. a 13. století rozvíjely jihoitalské dílny (Tab. IV. 6)g.1–2), kde se toto pojetí rámů stalo místně typickým tvaroslovím i pro většinu 13. století.419 Od počátků Duecenta se ale zároveň zmíněná kompozice velmi rozšířila v severoitalských pozdně románských centrech (Padova a Benátky).420 Ve 2. polovině 13. století se však prosazuje i v Boloni, ovšem s potlačováním bohatosti prořezávání obrysů, zatímco v toskánských dílnách a v Perugii se i během 1. poloviny 14. století objevují příklady stupňující dynamiku obrysů a vznikají i jejich další skladebné varianty, přičemž tou dobou již toto tvarosloví po celé Itálii značně zobecnělo a zejména v díl-

416

417

418

419 420

154

léta 14. století), ale i v navazující vrstvě viz Brodský 2012, obr. 82 (První díl Bible ze Sadské počátek 70. let 14. století). K západoevropským (maximálně oproštěným) příkladům typu Tab. IV. 6)f.2 z 15. století viz Rickert 1961, obr. 43 (Londýn 1387–1393), De Hamel 2004, obr. 184 (Londýn konec 14. století), Sterling 1987, obr. s. 367 (Paříž cca 1410), obr. 230 (tamtéž cca 1415), De Hamel 2004, obr. 173 (Paříž cca 1420), Korteweg 1980, obr. s. 178 (Utrecht 1443), König 1982, obr. 181 (Angers cca 1450). K Tab. IV. 6)f.3: viz De Hamel 2004, obr. 115 (Paříž cca 1250), tamtéž, obr. 109 (Paříž konec 13. století), Sterling 1987, obr. 60 (Jean Le Noir cca 1355) a mimo Francii – např. Bohigas 1967, obr. 8, 35 (Aragonsko cca 1320–1340). K západoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)f.3 z 15. století viz Korteweg 1980, obr. s. 172 (Utrecht cca 1425), Brodský 2000, obr. 308 (kat. 261: Francie cca 1430), König 1982, obr. 255 (Nantes cca 1440), Kidd/Previté 2001, obr. s. 123 (jižní Nizozemí 70. léta 15. století). K jihoitalské produkci 13. století viz Kubík 2008, s. 29–34, 156–162, 270 (se shrnutím literatury k tématu). Srov. Tab. IV. 6)g.1–2 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)g.1–3 – tamní pozn. 268.


ně Mistra Kodexu sv. Jiří bylo rozvíjeno do dalších kompozičních variací.421 Sledované sestavy rámů vnějších polí (Tab. IV. 6)g.1–2) jsou zároveň paralelou k výše zmíněnému čtvrtému a pátému typu iniciál (viz Tab. IV. 6)a.3–4 + a.6 + Tab. IV. 5)c.2). V italské umělecko historické literatuře jsou zmíněné typy rámů označovány termínem „dentelato“ (ozubený či vykousaný).422 Obliba ostře prokrajovaných rámů v Itálii mohla být patrně také jedním ze zdrojů pro vznik typicky západní odlehčené a zjednodušené varianty s motivem protahování zaostřeného obrysu do dynamicky zvlněných vlasových liniích (Tab. IV. 6)g.3).423 Možná italská východiska pro tento západní motiv lze předpokládat na základě výše zmíněného značného rozšíření uvedených jihoitalských předstupňů – již od počátku 13. století, sledovaných v souvislosti se základní formou dynamicky prokrajovaných rámů (viz Tab. IV. 6)g.2). Zároveň tak dokládají intenzitu uměleckých vazeb mezi Itálií a Francií či obecně Západem i v době gotiky. Mimořádně významným tvaroslovím gotických iniciál jsou kasetové typy rámů vnějších polí (Tab. IV. 6)h.1–6), které navazují na benátské pozdně románské předstupně z 1. poloviny 13. století (odkud patrně již tehdy ojediněle pronikly i do střední Evropy).424 V rámci pozdně románského živloví šlo o výrazně protogotickou formu, která se vyskytovala především v podobě základní varianty s lištou ve vnitřních nárožích členěnou diagonálními liniemi (Tab. IV. 6)h.1) a v této kompozici ji též začaly šířit i pařížské dílny po polovině 13. století (srov. s Tab. IV. 5)e.9).425 V Itálii se patrně nezávisle na pařížských vzorech významně prosazovaly již od 2. poloviny 13. století, a to v Padově a v okruhu toskánských a umbrijských dílen, následně od počátků 14. století pak značně zobecní po celé Itálii.426 Ve spojení s francouzským gotickým tvaroslovím se sledovaná základní va421 K vývoji sledovaného typu rámů (Tab. IV. 6)g.1) v Itálii viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 7) c.1 (pro boloňské dílny 2. poloviny 13. století) a tamtéž, tamní Tab. VI. 7)e.1–2 (pro toskánské a peruginské dílny). K podílu dílny Mistra Kodexu sv. Jiří na rozšíření variability tohoto druhu tvarosloví viz tamtéž, tamní Tab. VII. 1.b+d. 422 K termínu „dentelato“ viz Maniaci 1996, s. 305. 423 K západním příkladům sledovaného typu (Tab. IV. 6)g.2–3) – viz Černý 2006, obr. kat. 18, f. 35v (ze severní Francie cca 1300), De Hamel 2004, obr. 146 (Pařížské dvorské dílny Jana Dobrého r. 1335), Korteweg 1980, obr. s. 158 (kat. 64: Brabant 1374). 424 Srov. Tab. IV. 6)h.1–6 s Kubík 2011, tamní Tab. III. B) 6)h.1. – tamní pozn. 270. 425 K francouzským příkladům typu Tab. IV. 6)h.1 z doby kolem poloviny 13. století viz např. Branner 1977, obr. VII. 426 K následnému šíření sledovaného základního typu kasetových rámů (Tab. IV. 6)h.1) v Itálii od 2. poloviny 13. století viz Kubík 2008, tamní Tab. V. 7)b.2–3 (typické např. pro aretinském skriptorium, kde se stávají dominantním prvkem tvarosloví) a tamní Tab. V.

155

Viktor Kubík

rianta kasetových typů rámů plně uchytila i ve střední Evropě, a to nejdříve v jihoněmeckých dílnách od konce 13. století.427 Z tohoto důvodu nelze jednoznačně určit, jde–li ve středoevropském prostoru o reflexi západních či původních italských zdrojů, avšak kvůli výrazné provázanosti s tvaroslovím francouzského původu lze patrně přeci jen předpokládat, že jej šířily spíše francouzské rukopisy. Od 2. poloviny 13. století se ale přímo z italských dílen začíná šířit i nově vzniklá prostorově pokročilá varianta s obrysem rámu z dvojice lišt ve vnitřních nárožích diagonálně členěných liniemi a hlavně s barevným odlišením vnějších a vnitřních částí obruby rámu (Tab. IV. 6)h.2). Vedle zběžných variant – pouze barevně aditivních, které se vyskytují v běžné produkci od 2. poloviny 13. století i ve střední Evropě,428 ale též ve 14. století,429 se právě od 20. let 14. století začínají v toskánských dílnách objevovat i barevně rafinované příklady s pečlivým perspektivně logickým odlišením vnitřních a vnějších částí kasetové obruby rámu, což je motiv rozvíjený zejména Mistrem Kodexu sv. Jiří (C 129) a spolu s dalšími prvky toskánského repertoáru sledovatelný od pokročilých 30. let též v Boloni.430 V našich zemích tato prostorová varianta kasetových rámů zobecní od Liber viaticu i v produk-

427

428

429

430

156

7)c.3 (v konfiguraci typické pro padovskou dílnu Giovanniho da Gaibana) a k vývoji v 1. polovině 14. století viz tamtéž, tamní Tab. VI. 7)b.3. Ke středoevropským příkladům typu Tab. IV. 6)h.1. postupně šířeným od konce 13. století – např. viz Moser 1997, obr. s. 227 (KE 13: Hochrheim 90. léta 13. století), s. 233 (KE 15: tamtéž cca 1310). K Tab. IV. 6)h.2: např. Graduál z kláštera v Kamenci (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 411) f. 68r z doby kolem r. 1260 ze slezských dílen ovlivněných saskými vzory viz Kloss 1942, obr. 27 a analogicky i Aich–Bibel (Kremsmünster, Stiftsbibliothek CC 351) f. 102r z doby kolem r. 1310 iluminované ve Sv. Floriánu viz Brucher 2000, obr. s. 141 (kat. 238), nebo Fragment antifonáře pro augustiniány kanovníky v Řezně (Köln/ Rhein, Wallraf–Richartz–Museum, Kupferstichkabinett, Inv. N. 74) z doby kolem r. 1310 z řezenských dílen viz Mütherich 1987, obr. 147 (kat. 74). K barevně zběžnému provedení tohoto typu (Tab. IV. 6)h.2) např. rukopisy z dílny Augustinus super Johannem činné v Čechách kolem a po polovině 14. století viz Brodský 2000, obr. 110, 139, 156 nebo i Antifonář z Bíliny (Teplice, SOkA, č. 84) f. 131r ze 70. let 14. století z pozdní fáze církevního skriptoria činného v Čechách cca 1340–1370. K významu Mistra Kodexu sv. Jiří (Biblioteca Apostolica Vaticana, Archivio S. Pietro C 129) pro šíření této modelačně a prostorově rafinované kompozice kasetového rámu (Tab. IV. 6)h.2) viz Kubík 2008, tamní Tab. VII. 1)e.4. K dalším toskánským analogiím – např. Danteho Božská komedie z Brery (Milano, Biblioteca Braidense, AC.XIII.41) f. 1r ze 30. let 14. století z florentské dílny Pacina di Bonaguida a uvedenou vrstvu boloňských iluminátorů ovlivněných toskánským tvaroslovím reprezentuje okruh Mistra z r. 1328, Mistra z r. 1346 a zejména Ilustrátor.


ci církevního skriptoria (po 1360),431 patrně prostředkována předešlými italskými vzory. Zmíněná konfigurace se však bude v Čechách velmi hojně vyskytovat i během 15. století (vč. pozdně gotických vrstev).432 Podle původních českých vzorů ze 14. století se také rozšíří i v zemích Koruny české (již od 60. let 14. století)433 a následně i do sousedních zemí (výrazněji po r. 1400).434 Právě tyto prostorově modelované kasetové typy rámů zcela ovládly i většinu české iluminátorské produkce 15. století,435 avšak objevují se i v dobovém italském repertoáru renesančních dílen, kde navazují na výše zmíněné italské předstupně sledovatelné od 13. a přes 14. století.436 Ovšem zmíněná perspektivně rafinovaná kompozice vnějších rámů (viz Tab. IV. 6)h.2) začala být ve 20.–30. letech 14. století Mistrem Kodexu sv. Jiří spojována i s bohatou a prostorově dynamickou povrchovou výzdobou

431 K prostorovému a barevně logickému provedení typu Tab. IV. 6)h.2: např. viz Brodský 2012, obr. 185 (Zlomek Opatovického misálu z doby kolem r. 1355), Krofta 1940, obr. 6, 9 (Liber viaticus, f. 24r, 43v), dále též viz Stejskal 1993, obr. f. 381r (z 60. let 14. století), Brodský 2000, obr. 335 (Mistr Bible ze Sadské 60.–70. léta 14. století), Žaltář Karlštejnské kapituly (Praha, KNM, XVI A 18) f. 17v z doby kolem r. 1350 z církevního skriptoria viz tamtéž, obr. 275 (kat. 233, s. 249). 432 K pozdně gotickým příkladům typu Tab. IV. 6)h.2: pouze orientačně – např. Misál Jana z Bludova (Olomouc, ZA Opava – pobočka Olomouc, KK CO 45) f. 35v z r. 1466 viz Brodský 2012, obr. 145, Kouřimský graduál (Praha, NK, XIV A 1) f. 222v z r. 1470 z dílny Jana Mikuse z Hradce Králové viz tamtéž, obr. 482, Kutnohorský graduál (Wien, ÖNB, Musiksammlung, Mus. Hs. 15501) f. 130r z doby kolem r. 1490 z dílny iluminátora Matouše viz tamtéž, obr. 484 a Brodský 2000, obr. 287 (kat. 243: Čechy 1. čtvrtina 16. století) a ve velmi prostorově propracované podobě – např. Lounský graduál Pavla Mělnického (Louny, SOkA, I G 8b) f. 220r z r. 1530 z dílny Pavla Mělnického nebo Žlutický graduál (Žlutice, Museum Karlovarska – Pobočka Museum ve Žluticích – dep. Praha, PNP, TR. I. 27) f. 230v z let 1557–1558 od Fabiána Puléře z dílny Jana Táborského z Klokotské Hory viz Brodský 2012, obr. 492 a četné další příklady z této dílny viz tamtéž, obr. 208 (např. Klatovský graduál, f. 213r cca 1560). 433 K příkladům typu Tab. IV. 6)h.2 ze zemí Koruny české např. viz Kloss 1942, obr. 83 (Slezsko 60. léta 14. století), Tabor 2008, obr. 211, 191 (Slezsko 80.–90. léta 14. století), Kloss 1942, obr. 154 (Slezsko 1410–1415). 434 K příkladům typů tab. IV. 6)h.2 z okolních zemí – nejčasněji např. Guglielmus Durandus: Rationale divinorum officiorum (Wien, ÖNB, cod. 2765) f. 57r z let 1390–1395 z vídeňských dvorských dílen viz Brucher 2000, obr. s. 154 (kat. 259) a následně např. viz Haidinger 1998, obr. 40 (Klosterneuburg po 1400), Brucher 2000, obr. s. 525 (Mistr Michael 20. léta 15. století), John 2009, obr. s. 136 (kat. 45: Lipsko počátek 16. století). 435 K pozdně gotickým příkladům typu Tab. IV. 6)h.2 – např. Brodský 2012, obr. 483 (Valentin Noh z Jindřichova Hradce 70. léta 15. století). 436 K italským renesančním příkladům typu Tab. IV. 6)h.2: viz Pächt 2004 (1987), obr. 210 (Benátky 1483).

157

Viktor Kubík

svrchních lišt (Tab. IV. 6)h.3),437 na což od 60. let 14. století navázaly lucemburské dvorské dílny v Čechách a dále obohatily tyto kompozice o případné prostorové ovíjení rámu rozvilinovou dekorací z vnitřních polí.438 Původně šlo o variantu k plošným masivním rámům s tapetově zdobeným povrchem oblíbeným v jižním Německu od 1. poloviny 14. století (srov. s Tab. IV. 6) c.2–3), ale svojí prostorovostí zcela překonává předešlé typy. Právě tato kompozice (Tab. IV. 6)h.3) však založila tradici, v českých zemích dovršenou v 16. století do maximálně rafinovaných sestav (vč. motivů banderoly či lambrekýnu tordovitě ovíjející žerď předsazenou před svrchní lištu rámu),439 pro což je jen velmi málo paralel v jiných zemích, vč. západoev-

437 K původnímu prototypu Tab. IV. 6)h.3 v dílně Mistra Kodexu sv. Jiří viz Kubík 2008, tamní Tab. VII. 1.e.5. 438 K počátkům typu Tab. IV. 6)h.3: vč. motivu ovíjení rámu – např. Evangeliář Jana z Opavy (Wien, ÖNB, cod. 1182) f. 2r, 92r z r. 1368 z lucemburské dvorské dílny viz Brodský 2012, obr. 139, 19 a bez motivu ovíjení – např. Pražský misál (Praha, KNM, XVIII E 16) f. 252v z doby aq. 1365 z rané tvorby Mistra Bible ze Sadské (kdy navazoval na Evangeliář Jana z Opavy, tehdy ještě bez reflexí Mistra Šternberských rukopisů) viz tamtéž, obr. 18, monograficky viz Brodský 2000, s. 305 (kat. 285), Willehalm (Wien, ÖNB, cod. s. n. 2643) f. 1r z r. 1387 z lucemburských dvorských dílen Václava IV. viz Brodský 2012, obr. 441, Druhý díl Bible Václava IV. (Wien, ÖNB, cod. 2760) f. 1r z let 1391–1395 viz tamtéž, obr. 29, Starý zákon (Zagreb, Nadpiskupija Zagrebačka, Biblioteka Metropolitana, MR. 156) z 90. let 14. století z pražských dvorských dílen viz Takács 2006, obr. s. 596 (kat. 7.33), Antifonář pražských karmelitánů (Kraków, Archiwum Prowincji i Klasztoru OO. Karmelitów Na Piasku, Nr. 12) p. 145 z r. 1397 z dílny při P. Marii Sněžné v Praze (písař Leon a iluminátor Roman z okruhu dvorských malířů Václava IV. 80.–90. let) viz Brodský 2004, s. 65–69 (kat. 15) a nověji viz Brodský 2012, obr. 176, Lucernský graduál (Luzern, Zentral– und Hochschulbibliothek, cod. P. Msc. 19.fol) f. 1r z doby kolem r. 1410 od Mistra Antverpské Bible viz tamtéž, obr. 461, Graduál dominikánského kláštera (Wien, ÖNB cod. s. n. 4642) f. 23v z doby kolem r. 1420 od Mistra Mandevillova cestopisu viz tamtéž, obr. 466, ale také ve vedlejších zemích Koruny české – např. již Cisterciácký graduál z Jindřichova – Henrykowa (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 416) f. 90r z let 1381–1389 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 189 (kat. s. 283 pass.), Antifonář z Vratislavi (Wrocław, Archiwum Diocezjalne, Nr. 47) f. 106r z let 1410–1415 z vratislavských dílen viz Kloss 1942 a sousedních zemí – např. Brevíř salcburské diecéze (Ljubljana, Arcibiskupský archiv cod. 7) f. 1v z r. 1415 z korutanských dílen napodobujících tvarosloví lucemburských dvorských rukopisů viz Haidinger 1998, obr. 15. 439 K příkladům pozdně gotických variant typu Tab. IV. 6)h.3 (vč. motivu lambrekýnu tordovitě ovíjející žerď předsazenou svrchní liště vnějšího obrysu rámu) viz např. Franusův kancionál (Hradec Králové, Museum východních Čech, Hr. 6) f. 2r z r. 1505 viz Brodský 2012, obr. 202 nebo tamtéž, f. 87v (od Janíčka Zmilelého z Písku – ve variantě s propletenými větévkami ve stejné pozici) viz tamtéž, obr. 489 a tytéž motivy i v Litoměřickém graduálu (Lovosice, SOkA, IV.C.1) f. 26r, 43r, 155r, 237v atd. z doby před r. 1517 viz tamtéž, obr. 488.

158


ropské iluminace 15. století, a ani tamní příklady nedosahují rafinovanosti českých kompozic.440 V 15. století se též objevují další prostorově důmyslné varianty kasetově upravených rámů, a to zejména od 20. let 15. století – především v sousedních německých a rakouských krajích, kde jsou rozvíjeny podněty z původních lucemburských dílen, zatímco naše země se zmítaly v husitských válkách. Do této skupiny patří např. varianty rámů s obrubou v podobě dvojice lišt komponovaných do vzájemně propletené zalamované pásky (Tab. IV. 6)h.4), jejichž přímé kořeny lze dohledat v Liber viaticu (na počátku 60. let 14. století).441 Dalším příkladem tohoto druhu je také varianta kasetových rámů provrtávaných z vnitřní strany kaudami iniciál (Tab. IV. 6)h.5),442 což bylo ve 2. čtvrtině 15. století typické zejména pro bavorské dílny, kde se tento motiv vyskytuje i ve 2. polovině 15. a počátkem 16. století.443 Původ sledovaných kompozic (viz Tab. IV. 6)h.4–5) ale bude ještě předmětem dalšího studia. Patrně jejich reflexí jsou mírně zjednodušené varianty kasetových rámů s expandujícími kaudami do bordur podvlečenými pod vnitřní liš-

440 Srov. předešlé příklady s De Hamel 2004, obr. 183 (Utrecht 1458–1476). 441 K Tab. IV. 6)h.4: např. Liber viaticus (Praha, KNM, XIII A 12) f. 69v z let 1361–1362 viz Brodský 2012, obr. 1, Moralia in Job z Vratislavi (Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, I F 149) f. 47v z r. 1391 ze slezských dílen viz Tabor 2008, obr. 200, Brevíř (Praha, KNM, XII G 18) f. 25r z doby kolem r. 1420 z pasovských dílen viz Brodský 2000, obr. 153 (kat. 128, s. 150) nebo Statuta klosterneuburských augustiniánek (Klosterneuburg, Stiftsbibliothek, ms. CCl. 955) f. 1v z r. 1458 z klosterneuburských dílen viz Haidinger 1998, obr. 80 (kat. 74). 442 K Tab. IV. 6)h.5: např. Ottheinrichsbibel (München, Bayerische Staatsbibliothek, clm. 8010/1.2) f. 10r z let 1425–1430 z řezenské dílny pojmenované dle téhož rukopisu viz Mütherich 1987, obr. 64 (kat. 91, s. 104–105), Suma teologická Tomáše Aquinského (tamtéž, clm. 13401) f. 1r z r. 1436 z téže dílny (Mistr sv. Matouše z Ottheinrichsbibel) viz tamtéž, obr. 70 (kat. 92, s. 105), následně pak i např. Vyříznutý list z Bible (soukromá sbírka) z 60. let 15. století z mohučských dílen ovlivněných augšpurskou produkcí viz Günther 1994, obr. s. 272 (kat. s. 271–274). 443 K mladším příkladům typu Tab. IV. 6)h.5: např. Starý zákon (Augsburg, Universitätsbibliothek, cod. I.3.2.III) f. 3r, 117v z let 1468–1472 z řezenské dílny Bertholda Furtmeyra viz Mütherich 1987, obr. 170–171 (kat. 104) a následně viz tamtéž, obr. 180 (z téže dílny po r. 1506). A také v chebských rukopisech 2. poloviny 15. století, kde se tento motiv vyskytuje v kompozičně mírně zjednodušené variantě (provlékání kaudy mezi svrchní a boční obrubovou lištou rámu vnějšího pole) – např. Antifonář chebských františkánů (Cheb, Museum Ms. 6) f. 1v, 168v z 2. poloviny 15. století z norimberské dílny z okruhu L. Becka viz Kubík 2009, obr. 2, 4.

159

Viktor Kubík

tou rámu (Tab. IV. 6)h.6), sledovatelné v jihoněmeckých a alpských dílnách v poslední čtvrtině 15. a počátcích 16. století.444 Zmíněné lucemburské dvorské dílny, činné pro Václava IV. od 80. let 14. století, též dovršily typologii rámů vnějších polí variantou architektonických perspektivních kulis kombinovaných s kasetovým typem rámu (Tab. IV. 6)i.2), čímž vznikla kompozice zcela výjimečná svojí prostorovostí.445 Bezprostřední kořeny inspirace pro tuto sestavu jsou ovšem v italských rukopisech z doby před polovinou 14. století – konkrétně v dílně avignonských pokračovatelů Mistra Kodexu sv. Jiří zmíněné v souvislosti s architektonickými perspektivně upravenými kulisami části iniciál pátého typu (viz Tab. IV. 5)e.8). V typologickém smyslu je předjímají i maximálně stylizované a plošné varianty rámů s nárožními náznaky lomených oblouků (Tab. IV. 6)i.1), z francouzských rukopisů 1. poloviny 14. století.446 V českém prostředí však byla tato výchozí francouzská kompozice přetvořena podle italských vzorů do prostorově dokonalé podoby. Obtížně napodobitelné v navazujících časech. Tvaroslovné bohatství rámů vnějších polí iniciál tedy v rámci gotického repertoáru překonává předešlé (před)románské vrstvy iluminace, významně dotváří variabilitu kompozic a zároveň umožňuje u některých motivů i naznačit spojitosti mezi jednotlivými centry či oblastmi. IX. SHRNUTÍ VÝVOJE TYPOLOGIE GOTICKÝCH INICIÁL Jak bylo výše předesláno, ačkoliv iniciály ve sledované době gotiky a počínající renesance 15. století ztrácejí svoji původní dominantní funkci ve výzdobném systému knižních stran, kterou měly v (před)románských časech, jejich variabilita je velmi značná, a to nejen v případě nejrozšířenějšího prvního a třetího typu. Současně zmíněný značný rozptyl společné škály typologických konstrukčních modelů nevylučuje výskyt datačně a geograficky charakteristického tvarosloví. Zároveň lze vysledovat i modely kontinuálně propojující (před)románské, gotické i renesanční tvarosloví, a to nejen v souvislosti s repertoárem „románské renesance“. V rámci shrnutí, nyní jen v orientační zkratce;

444 K Tab. IV. 6)h.6: např. viz Haidinger 1998, obr. 81 (Klosterneuburg 1479), obr. 89 (tamtéž, konec 15. století), obr. 90 (tamtéž, 1508). 445 K Tab. IV. 6)i.2: např. První svazek Bible Václava IV. (Wien. ÖNB, cod. 2759) f. 2r z 80. let 14. století viz Brodský 2012, obr. 350. 446 K Tab. IV. 6)i.1: viz Brodský 2000, obr. 278 (Francie 2. čtvrtina 14. století).

160


IX.1. PROBLÉM KONTINUITY Z HLEDISKA TYPOLOGIE GOTICKÝCH INICIÁL Pokud jde o příklady kompozic přecházejících z románských časů kontinuálně do gotického repertoáru, lze odlišit jednak typy doznívající a zanikající, které se později vyskytují již jen jako historizující kuriozita,447 vedle tvarosloví, jenž přesáhne hluboko do 13. a na počátky 14. století, ale následně již není rozvíjeno.448 To doplňují i typy iniciál, které patřily k velmi častým v románském repertoáru, avšak v době gotické se výrazně neuplatňují a naopak byly znovu oživeny v průběhu 15. století v dílech mezinárodní gotiky,449 případně a ve větší míře až se vznikem „románské renesance“.450 Za druhé, jde o tvaroslovné principy, které kontinuálně přecházejí z románské doby do gotiky, ale do renesanční výzdoby již výrazně nepronikly.451 Třetí vrstvu tvoří románské motivy, rozvíjené v gotice i renesanci.452 Případně specifická ucelená podkategorie tvarosloví „románské renesance“ 15. století.453 Nebo naopak velmi obecně rozšířené konstrukce iniciál užívané v rámci celého sledovaného časového úseku gotiky.454

447 K příkladům zanikajících druhů iniciál patří např. Tab. IV. 2)c.1–2, Tab. IV. 4)d, Tab. IV. 6)a.1, 6)b.1. 448 K druhům iniciál, které doznívají do konce 13. a počátků 14. století patří např. Tab. IV. 1)h.1, Tab. IV. 2)b.1, Tab. IV. 3)b.1, Tab. IV. 5)b.1, 5)c.1–2, 5)d.1–2, ve velmi transformované podobě i Tab. IV. 6)c.1–2, 6)e.1–3. 449 K příkladům románského tvarosloví znovu rozvíjenému v repertoáru mezinárodního gotického stylu patří např. Tab. IV. 1)f.1–6. 450 K iniciálám románského původu znovu oživeným v repertoáru „románské renesance“ viz např. Tab. IV. 2)a.1, Tab. IV. 3)b.2, b.14 a pozn. 453. 451 K příkladům kompozic iniciál spojující románské a gotické tvarosloví patří např. Tab. IV. 1)c.1–8, 1)i.1–3, Tab. IV. 2)d.1–3, d.5, d.9, 2)e.1–4, Tab. IV. 3)a.1–3, 3)c.13–16, Tab. IV. 5) a.1–3, 5)e.5, e.12, Tab. IV. 6)g.1–3. 452 K druhům iniciál, které nejstabilněji pokračují z románské doby přes gotiku do renesance patří např. Tab. IV. 1)b.1–10, 2)b.2, 3)a.3, Tab. IV. 3)b.3, 3)b.9–34, 3)d.1–3, ve velmi transformované podobě i Tab. IV. 3)e.1–4 (zejména typ – 3)e.4 i pro střední Evropu hluboko do 16. století), Tab. IV. 4)a.1, a.6–7, 4)b.7–8, 4)e.1–5, Tab. 5)a.3, 5)e.9, 5)f.1–8, Tab. IV. 6)d.1–3, 6)f.1–3, 6)h.1–6. 453 K dalším důležitým motivů repertoáru „románské renesance“ patří např. Tab. IV. 1) b.1–3, Tab. IV. 2)a.1, Tab. IV. 4)c.1–2, Tab. IV. 6)f.1–3 a viz též pozn. 450. 454 K uvedenému druhu univerzálně rozšířených typů viz Tab. IV. 1)e.12–13, Tab. IV. 2) d.1–3, d.7, 2)e.1–4, Tab. IV. 3)a.2 (pro 14. a 15. století), Tab. IV. 3)c.1–3 (velmi časté od poloviny 13. století), Tab. IV. 3)c.32–35 (zobecnělé od 13. přes 14. století), Tab. IV. 3)

161

Viktor Kubík

Čtvrtou vrstvou mohou být typicky gotické kompozice iniciál, které však přešly i do repertoáru italských renesančních dílen 15. století.455 Nejobecněji lze tedy konstatovat, že nejen v Itálii, ale překvapivě i velmi významnou měrou též v západní Evropě mnohé z gotických forem těží z předešlého románského dědictví. Ač v transformované podobě, přeci jen navazují na tradiční typologické prostředky. Gotický systém konstrukce iniciál se tedy z větší části jeví jako reinterpretace románského tvarosloví. Vlastně analogicky, jako gotická architektura, která je svým způsobem zřetězením románského tvarosloví do nového systému, dále ovšem transformovaného, takže se při zběžném pohledu stírají společné rysy. Důkladnější rozbor však odhaluje překvapivě intenzivní spojitosti gotiky s románskou etapou. IX.2. PROBLÉM DÍLENSKY A DOBOVĚ NEZAMĚNITELNÝCH TYPŮ GOTICKÝCH INICIÁL Kromě tohoto typologického kriteria kompozice iniciál odhalují i geograficky příznačné typy (vč. dílensky originálních), které vykazují kontinuitu základní stylové orientace dominující různým částem Evropy (zjednodušeně Západ vs. Itálie), vč. oblastí charakteristických pokusy o syntézu vzorů z obou hlavních ohnisek (např. ve střední Evropě). V tomto smyslu lze nejobecněji doložit, jako vyhraněné modely např. plastické, objemové a tvarově bohaté tvarosloví padovské dílny Giovanniho da Gaibana (činné ve 3. čtvrtině 13. století),456 které jsou ve výrazném kontrastu s odlehčenějším, tvarově jednodušším a plošnějším repertoárem pařížských dílen 2. poloviny 13. století,457 na nějž v Paříži navazují obdobně nezaměnitelné formy i ve 14. a 15. století.458 Mimořádný význam pro vývoj francouzské

455

456

457

458

162

f.2 (od 13. do poloviny 15. století po celé Evropě), Tab. IV. 4)e.1–4, 4)h.1, 5)a.2, Tab. IV. 5)e.15–18, 5)f.2–3, f.5. Kromě výše zmíněných románských typů užívaných v gotice i renesanci (viz pozn. 452) jde o gotické kompozice pokračující do renesančního repertoáru, jako např. Tab. IV. 3) c.18, c.30–31, Tab. IV. 3)f.7, f.11–12, Tab. IV. 4)a.2, 4)h.2–3, Tab. IV. 5)f.4, 5)g.1. K základním typům iniciál důležitým pro padovskou dílnu Giovanniho da Gaibana, jimiž se odlišuje od ostatního dobového tvarosloví (které se však v této dílně z části také vyskytuje) viz Tab. Tab. IV. 1)b.2–3, Tab. IV. 3)b.15, Tab. IV. 5)e.6, Tab. IV. 6)f.1. K druhům iniciál typickým pro pařížské dílny 13. století viz např. Tab. IV. 1)b.4, b.8, 1) c.2–4, 1)h.2, Tab. IV. 3)c.4–6, Tab. IV. 4)b.1–6, 4)h.4, Tab. IV. 5)e.7, e.13–14, Tab. IV. 6) d.1–3 (s východisky od 12. století). K analogickým druhům pařížských typů iniciál z 2. poloviny 14. a počátků 15. století, následně rozšířeným zejména v západní Evropě viz Tab. IV. 1)c.5–8, 1)h.11, Tab. IV. 2)


iluminace, ale jen z části i pro další vývoj typů iniciál měl Jean Pucelle (20. léta 14. století), v jehož dílně vznikla řada originálních typů.459 Obdobný význam pro Itálii, značnou část západní Evropy (Španělsko) a střední Evropu (zejména pro lucemburské Čechy) má Mistr Kodexu sv. Jiří (C 129), jehož iniciály většinou nepředstavují zásadně nové principy kompozic, ale předešlé tvarosloví transformují do dokonalosti skladebné i modelační.460 Jednoznačně do tohoto druhu dílensky nezaměnitelných forem patří i „české typy iniciál“ vyhraněné v lucemburských dvorských dílnách v 60. letech 14. století Mistrem Liber viaticu (Tab. IV. 1)g.3–4), následně rozvíjené a šířené do okolních zemí a skrze místní iluminátory i do západní Evropy (viz níže).461 S knižní kulturou mezinárodní gotiky jsou spojeny i některé originální typy lombardských iniciál z dílny Giovanniho de Grassi, které však nedošly širšího rozšíření.462 Vedle těchto dílensky vyhraněných typů iniciál lze doložit i iniciály obecně dominující v systému výzdoby v časově sevřených úsecích, aniž by bylo možné je přímo dílensky propojit s konkrétním atelierem či centrem, ve smyslu klíčového ohniska jejich transformací. Tvaroslovná skladba tohoto druhu kompozic však zároveň odhaluje dobově příznačné tendence vývoje stylových principů, které mohou mít i obecnější platnost. V tomto smyslu se např. ve většině Evropy kolem r. 1300 velmi nápadně prosazují typy iniciál, které dokládají dovršení stylového obratu od románského tvarosloví ke gotice.463 A analogicky lze vysledovat repertoár univerzálně

d.4, d.6–7, Tab. IV. 5)e.22–23 (dle vzorů v dílně Jeana Pucella – 5)e.20–21). 459 K typům iniciál charakteristickým pro dílnu Jeana Pucella, jimiž se jeho tvarosloví odlišuje od dobového repertoáru (které však z části sledovaná dílna rovněž užívá) viz např. Tab. IV. 5)e.20–21, 5)f.6 (dle italských vzorů – 5)f.7–8). 460 Ze škály typů iniciál rozvíjených Mistrem Kodexu sv. Jiří viz např. Tab. IV. 1)j.3, Tab. IV. 3)b.17–18, 3)c.22–26, Tab. IV. 4)a.6, 4)f.2–5, Tab. IV. 5)e.8, 5)f.7–8, Tab. IV. 6)g.1–2, 6) h.2–3 (ve variantě s prostorovou modelací), Tab. IV. 6)i.1. 461 Vzorové příklady „českých typů iniciál“ viz Tab. IV. 1)g.2–4. Jejich předstupně viz Tab. IV. 2)d.11 (z zackenstilu 13. století), její transformace v Čechách kolem 1350 viz Tab. IV. 2)d.12 a k dalším předstupňům např. Tab. IV. 1)g.2 (z počátku 14. století), obecnějším předstupněm též např. Tab. IV. 5)e.20–21 (z dílny Jeana Pucella) a k přímějším předstupňům např. Tab. IV. 2)d.9 důležitým i pro vznik paralely k „českým typům“ toho druhu, jako je Tab. IV. 2)d.12, nebo jejich nepochopené parafráze viz Tab. IV. 1)g.1. 462 K originálním typům iniciál charakteristickým pro repertoár Giovanniho de Grassi viz Tab. IV. 5)e.23, 5)g.1–2 (ale s výjimkou typu 5)g.1, který v transformované podobě pokračoval do renesančního repertoáru). 463 K velmi rozšířeným typům iniciál z doby kolem r. 1300 viz Tab. IV. 2)b.3, Tab. IV. 3)c.12 a dále tvarosloví zmíněné v pozn. 457.

163

Viktor Kubík

rozšířený a typický právě pro dobu kolem r. 1400, tedy mezinárodního gotického stylu.464 Zároveň lze vymezit i velmi podstatné tvarosloví středoevropských dílen 1. poloviny 14. století, které kombinuje italské či italizující kompozice (ne vždy jednoznačně upřesnitelného italského původu)465 s modely typickými pro západní Evropu,466 přičemž mnohé z tohoto druhu kompozic zakládá ve střední Evropě kontinuitu rozvíjenou až do 15. století.467 V rámci končícího 15. století a v počátcích 16. století se rovněž v hierarchii záalpské iluminace významněji prosazuje řada specifických typů, které lze využít k orientační dataci.468 Se sledovaným tématem též souvisí typologické zhodnocení ostatních vrstev výzdoby rukopisů, které bude předmětem navazujících studií a v této etapě je lze považovat spíše za úvodní předpracování problému. IX.3. PRINCIPY KONSTRUKCE GOTICKÝCH INICIÁL JAKO INDIKÁTORY VÝVOJOVÝCH KVALIT A VAZEB Část studovaných typů iniciál zároveň umožňuje i definovat změny hierarchie ohnisek knižní produkce a předivo vzájemných vazeb mezi centry či oblastmi, vč. možných spojitostí ve smyslu relace mezi ohniskem inovací a zdroji jeho tvorby či naopak navazujícími a umělecky závislými oblastmi. Jde tedy o důležitý prostředek k objasnění vývojových vztahů i charakteru vývojového směřování stylového systému. V tomto smyslu se dobově určujícím směrem pro vyhranění gotického repertoáru jeví tendence ke zjedno464 K charakteristickým příkladům iniciál pro mezinárodní gotiku viz Tab. IV. 1)f.1–6, Tab. IV. 2)b.5, Tab. IV. 5)e.24, Tab. IV. 6)f.1 (jako historizující motiv), které doplňují i tvarosloví zmíněné pozn. 457–458. 465 K italizujícím typům iniciál středoevropských dílen 1. poloviny 14. století patří např. Tab. IV. 1)e.6, Tab. IV. 3)a.1 (přejatý i z románské tradice), Tab. IV. 3)c.10–11. 466 K typicky západním druhům iniciál ve středoevropských dílnách 1. poloviny 14. století viz Tab. IV. 1)d.2, 1)e.1, e.3, zjednodušené variace západních typů (viz Tab. IV. 1)e.9– –10a) – např. Tab. IV. 1)e.8, e.17–19, důsledněji podle západních vzorů např. Tab. IV. 1) h.10, Tab. IV. 6)c.1. 467 K velmi důležitým příkladům tohoto druhu patří typy iniciál sledovatelné ve francouzském (např. avignonském) tvarosloví, které lze v totožných kompozicích doložit v dílně činné pro Alžbětu Rejčku v 1. čtvrtině 14. století a následně v církevním skriptoriu činném v Čechách cca 1340–1370 viz např. Tab. IV. 5)f.4. 468 K typům iniciál hojně frekventovaným v závěru 15. a počátcích 16. století a více méně obecně rozšířeným viz Tab. IV. 3)b.7 (časté zejména v německých zemích – nejvíce v Horním Sasku), Tab. IV. 3)b.8 (zejména v Nizozemí, ale v návaznosti na francouzské předstupně), Tab. IV. 3)e.4 (ve střední Evropě dle původních, ale výrazně transformovaných italských vzorů – 3)e.1–3) a také Tab. IV. 3)f.3–5.

164


dušování a odlehčování tvarové skladby, která má své kořeny již v pozdně románské vrstvě 1. poloviny 13. století, kdy jejím ohniskem byly především západní centra, z nichž Paříž získala od poloviny 13. století dominantní pozici.469 Ale souběžně (také od poloviny 13. století) se tentýž princip výrazně šířil i z boloňských dílen, postupně od 4. čtvrtiny 13. století zasahujících též stále větší okruh italských center.470 Oba tyto zdroje od 13. století tímto směřováním významně ovlivnily i tvarosloví středoevropských dílen,471 ale zmíněná tendence formovala i část záalpského repertoáru 14. i 15. století (dominantněji v západní, než ve střední Evropě),472 přičemž byla dovršena v italské renesanční iluminaci.473 Tento repertoár zároveň doprovázejí i stylizované, odlehčené, ale kompozičně rafinovanější sestavy, rovněž šířené od 13. a během 14. století především pařížskými dílnami.474 V rámci sledovaného druhu ornamentiky zůstává otázka upřesnění podílu dalších západoevropských center nejnaléhavější etapou navazujícího studia. V této souvislosti lze již nyní i v typologickém smyslu, tedy podle konstrukcí, odlišit část iniciál typických zejména pro anglické dílny.475 Zmíněné odlehčené a tvarově zjednodušené tvarosloví bylo velmi charakteristické pro iluminaci od 13. století, jako svého druhu distinktivní živ469 K typickým příkladům západoevropských zjednodušených a odlehčených kompozic ze 13. století patří např. Tab. IV. 1)b.4, 1)e.1, e.14–16, 1)h.2, h.5, h.8, Tab. IV. 2)a.4, 2)b.4, 2) e.1, Tab. IV. 3)c.17, Tab. IV. 4)a.3–4, 4)b.3–6, Tab. IV. 5)e.13–19, Tab. IV. 6)c.2–3, 6)f.2–3, 6)g.3. 470 K charakteristickému „italskému typu odlehčených iniciál“ viz Tab. IV. 1)j.3, Tab. IV. 3) b.27–29, 3)c.13–15, Tab. IV. 4)a.5–6, 4)b.7, 4)f.1, Tab. IV. 5)e.1, e.15–18. 471 Ke středoevropským příkladům typů iniciál ovlivněných tendencí ke zjednodušování a odlehčování kompozic iniciál patří např. Tab. IV. 1)b.6 (typické pro zackenstil 13. století), Tab. IV. 1)e.12–13, 1)f.1–5, 1)h.6, h.8, Tab. IV. 3)b.27–29, Tab. IV. 6)f.2 (zobecnělé ve střední Evropě od počátků 14. století) a také typ Tab. IV. 6)h.1. 472 K příkladům typů kompozičně zjednodušených a výrazně odlehčených iniciál ze 14. a 15. století viz Tab. IV. 1)b.6–9, 1)c.5–8, 1)d.1–5, 1)e.9–10a, 1)h.5, h.8–9, h.11–12, Tab. IV. 3)c.8–9, Tab. IV. 6)f.3. 473 Ke kompozičně zjednodušeným a odlehčeným příkladům iniciál z tvarosloví italské renesance 15. století viz např. Tab. IV. 1)b.10, Tab. IV. 6)h.1 a k dalším příkladům renesančního repertoáru viz pozn. 453, 455–456. 474 K typickým příkladům iniciál západního původu – sice odlehčených, stylizovaných, ale zároveň kompozičně rafinovaných sestav patří např. Tab. IV. 1)c.2, 1)d.6–7, 1)e.3–4 (typické pro 1. třetinu 14. století), Tab. IV. 1)e.5 (již od poloviny 13. století), Tab. IV. 1)f.6, 1)h.13, Tab. IV. 2)a.4, 2)b.4, Tab. IV. 3)f.3–5, Tab. IV. 4)g.1 (dle italských vzorů typu 2)b.5 v západním tvarosloví až od konce 15. století), Tab. IV. 5)f.1, Tab. IV. 6)d.4 (časté rovněž v západním repertoáru 15. století). 475 K typickým příkladům kompozic iniciál častých zejména v Anglii viz Tab. IV. 1)e.15, Tab. IV. 3)c.7 (pro 1. polovinu 15. století), Tab. IV. 5)e.10.

165

Viktor Kubík

loví odlišující gotické formy od předchozí románské tradice a tehdy se též šířilo celou latinskou Evropou. V západní Evropě sice udrželo svůj význam i ve 14. a 15. století, ale v Itálii (od konce 13. století) a ve střední Evropě (od poloviny 14. století) ztratilo svoji dominantní pozici ve prospěch plastičtějších a prostorovějších iniciál. Protipólem výše zmíněným stylizujícím a zjednodušujícím formám typickým pro západní Evropu je tvarosloví ovládané tendencí k větší prostorovosti, plastičnosti, hybnosti a vegetabilizaci ornamentiky, která má své kořeny a centrum v Itálii, kde se na utváření sledované orientace podílel široký okruh dílen od pozdně románských (činných i ve 2. polovině 13. století – Padova a Benátky), přes toskánské (Siena a Florencie), s nimi spojené umbrijské dílny (Perugia), až po Boloňu, která v rámci Itálie v době kolem poloviny 13. století též nejvýrazněji reagovala i na podněty francouzské iluminace (spolu s Assisi a Lombardií).476 Uvedená kombinace objemovějších, dynamičtějších a floreálnějších kvalit je vlastně transformovaným dědictvím románské a byzantizující tradice, jejíž intenzita působení odlišuje italské gotické malířství nejen z hlediska konstrukce iniciál.477 Tyto italizující typy iniciál mohly jednak působit na část prostorovějšího západního tvarosloví již od konce 13. století,478 ale za druhé, také pronikají do střední Evropy již v době kolem poloviny 13. století.479 Jejich podíl na výzdobném systému středoevropské iluminace sílí v průběhu 14. století.480 Právě během 1. poloviny 14. století lze též doložit i stoprocentní reflexe italských typů kompozic iniciál v západním prostředí, kde byly transformovány do italizujících kompozičních variant.481 V samotné Itálii pak v průběhu 1. třetiny 14. století směřuje vývoj ke stupňování prostorových kvalit 476 K italským typům konstrukcí iniciál šířeným již od 2. poloviny 13. století viz Tab. IV. 1) j.1–2, Tab. IV. 2)a.3, a.6–7, 2)d.5, d.9, d.11, d.13, 2)e.4, Tab. IV. 3)b.16, b.19–20, b.23, b.25, b.28–30, Tab. IV. 3)f.6–7, 5)e.2–3, Tab. IV. 6)h.2. 477 K významu románské a byzantizující tradice pro italské gotické malířství viz např. Květ 1938, s. 171, Demus 1970, s. 36–44, 205–237, Muraro 1972, s. 180 pass., Lorenzoni 1979, s. 345–442. 478 Viz pozn. 474. 479 K příkladům italizujících typů pronikajících do střední Evropy již během 13. století viz Tab. IV. 1)i.1, Tab. IV. 2)d.11, Tab. IV. 3)b.10–13, b.15, Tab. IV. 6)h.2. 480 K příkladům italizujících iniciál v iluminaci střední Evropy 14. století viz Tab. IV. 1) i.2–3, Tab. IV. 3)b.9–13, b.31–32, 3)c.30–31, 3)f.6. 481 K italizujícím typům iniciál vzniklým v západních dílnách (zejména ve Francii od 20. let 14. století) viz Tab. IV. 3)b.4 – kompozice vlivná i na české dílny 2. poloviny 14. století viz Tab. IV. 3)b.5. Ale do této kategorie patří i principy kompozic iniciál Jeana Pucella zmíněné výše – pozn. 459.

166


kompozic iniciál i při jejich skladebném oprošťování a odlehčování (což je patrně způsobeno kombinací místní tradice silně poznamenané pozdně románským plastickým tvaroslovím a jeho transformací do elegantnějších tvarů inspirovaným boloňským a západním repertoárem). Zmíněný proces nejvýznamněji formovaly především toskánské dílny (vč. Mistra Kodexu sv. Jiří – viz výše).482 Již od 2. poloviny 13. století ale bylo Toskánsko silně provázáno s okruhem umbrijských a částí popádských dílen a tyto vazby pokračovaly i v navazujícím 14. století, ovšem s jednoznačným těžištěm v Toskánsku.483 Mezi uvedenými kontrastními tendencemi západoevropského a italského původu vyniká zvláštní úloha střední Evropy, jenž se postupně od poloviny 14. do počátků 15. století stává třetím důležitým ohniskem inovací kompozic iniciál, které vlivně působí jak do Itálie, tak do západní Evropy.484 Pokud lze v 1. polovině 14. století hledat progresivní středoevropská centra v široké škále dílen od Porýní, přes jižní Německo, alpské země, Čechy a Slezsko, v nichž vznikají základy regionální kontinuity forem sledovatelných až do 15. století,485 od 2. poloviny 14. století, tedy v rozhodující fázi i pro vývoj ostatních končin Evropy podlomené velkým morem, se jednoznačným ohniskem stávají lucemburské Čechy. Vedle tvarosloví rozvíjeného církevním skriptoriem činným v Čechách (cca 1340–1370)486 482 K příkladům italských typů iniciál rozvíjeným od 1. třetiny a přes polovinu 14. století viz Tab. IV. 2)d.8, Tab. IV. 3)b.3, b.17–18, b.21–22, b.24–27, b.31–33, 3)c.18–20, c.22–24, c.30–31, 3)d.2, 3)e.1–3, 3)f.8–9, f.11, Tab. IV. 4)f.2–5, 4)h.2–3, Tab. IV. 5)e.11, 5)f.7–8, Tab. IV. 6)d.5, 6)h.2–3, 6)i.1. 483 Orientačně viz Kubík 2008, 240–258, 370–390 (se shrnutím literatury k tématu). 484 Po prvé na tuto úlohu knižní malby střední Evropy výrazně v mezinárodním měřítku upozornil a důkladně ji rozvedl Dvořák 1901, s. 35–126. 485 K těmto typům iniciál pokračujícím ve středoevropském repertoáru od konce 13. do počátků 15. století viz např. Tab. IV. 1)e.7a–c, Tab. IV. 3)f.1, Tab. IV. 6)f.2. A dále viz též pozn. 479–480. 486 K příkladům tvarosloví rozvíjeného církevním skriptoriem činným v Čechách cca 1340– 1370 viz Tab. IV. 1)h.3–4 (francouzská kompozice naplňovaná italizujícím plastičtějším repertoárem), 1)h.6–7 (francouzské schéma), 1)i.3 (italský typ), 2)a.2–3 (kombinace západní a italské), 2)d.10 (italský typ) a jeho variace 2)d.12 či dále rozvíjené pozdně románské předstupně – Tab. IV. 2)d.11, nebo opět k typicky italizujícímu tvarosloví viz Tab. IV. 2)d.13, dále Tab. IV. 3)c.16 (dle francouzských vzorů – 3)c.9), případně Tab. IV. 3)c.21 (dle italského vzoru – 3)c.20), Tab. IV. 3)f.8 (dle totožných florentských vzorů vč. typu – 3)f.7), Tab. IV. 5)a.2 (dle francouzských a italských vzorů – 5)a.1), Tab. IV. 5)e.22 (dle francouzských vzorů v dílně Jeana Pucella – 5)e.20–21 i jako paralela k českému typu iniciál – 1)g.2–3), dále typ Tab. IV. 6)h.2. K základní definici církevního a oproti němu dvorského skriptoria viz Hlaváčková 2005, s. 207–214. Zmíněné vymezení dílenských okruhů je zcela jednoznačné pro dobu kolem poloviny 14. století a lze jej sledovat

167

Viktor Kubík

se klíčovým centrem vývoje staly lucemburské dvorské dílny.487 Kromě škály tvaroslovných prostředků západního původu dále též transformovaly nejprogresivnější italské vzory, ať již přímo italského původu nebo prostřednictvím avignonské produkce (především Mistra Kodexu sv. Jiří a jeho pokračovatelů).488 Na řadě příkladů kompozic iniciál lze vysledovat obecněji platné schéma vývoje od kombinace západních a italských předstupňů, přes jejich tvarově rafinované vyhranění v českých dílnách od poloviny 14. století (přičemž některé z těchto kreací zůstaly izolovány pouze na výchozí české prostředí).489 Ale většina českého repertoáru se následně šířila jak do vedlejších zemí Koruny české, tak s určitým zpožděním i do sousedních zemí (nejdříve sledovatelné v časové vrstvě do r. 1420).490 Některé kompozice však zasáhly i repertoár západoevropských dílen mezinárodní gotiky kolem r. 1400.491 V důsledku husitských válek (1420–1436) se ale zhroutilo dosavadní hlavní umělecké centrum střední Evropy a inovativní potenciál se ztrátou ohniska ztratil svoji dynamiku a opětovně se rozměnil do širšího okruhu středoevropských zemí, kde pokračovalo tříbení a rozvíjení lucemburského dědictví.492 Z tohoto odkazu vzešlo typické pozdně gotické tvarosloví, které do značné míry uchovává souvislost se svými původními skladebnými principy odvozovanými a domýšlenými ze vzorů z lucemburské doby.493 Střední Evropa, z hlediska sledované typologie a konstrukce iniciál, ale přestala být od 20. let 15. století oblastí souměřitelnou s Itálií

487 488 489

490

491

492 493

168

i pro pozdní fázi tvorby církevního okruhu reagujícího na dvorské podněty od 70. let 14. století, jak dokládá řada uvedených motivů výše. Průkopnicky v tomto smyslu viz Dvořák 1901, s. 35–126. Detailněji k tématu viz Kubík 2008b, s. 463–480. K typům, většinou mimořádným svojí složitostí, jež nebyly následně z českých dílen příliš přejímány do sousedních zemí viz Tab. IV. 1)e.26–28, Tab. IV. 6)i.2 (dle italských vzorů – 6)i.1). K příkladům typů iniciál šířených z českých dílen 2. poloviny 14. století do okolních zemí viz Tab. IV. 1)e.10b, e.11, e.20–22, e.24–25, 1)g.1–4, Tab. IV. 2)d.14, Tab. IV. 3) b.5–6, 3)f.10, Tab. IV. 5)e.4, Tab. IV. 6)h.2–3 (v prostorově modelační variantě dle vzorů Mistra Kodexu sv. Jiří) a typ Tab. IV. 6)h.4. K nejtypičtějším příkladům kompozic iniciál vzešlých z lucemburských dílen a vlivně působným i na repertoár západoevropských dílen kolem r. 1400 viz Tab. IV. 3)b.5 (konkrétně navazující na západní italizující typ 3)b.4), dále např. Tab. IV. 3)d.3 (dle italských východisek 3)d.1 a francouzských motivů – 1)f.5). K typickým inovacím odvozeným z lucemburského tvarosloví, ale přímo v lucemburských dílnách nedoloženým patří např. Tab. IV. 6)h.5–6. K pozdně gotickým příkladům tohoto druhu viz Tab. IV. 1)e.24, Tab. IV. 2)d.15.


nebo západní Evropou, protože zdejší vývoj již ztratil svůj dosah působnosti na Itálii či Západ, jak tomu bývalo mezi léty cca 1350–1420. IX.4. ZÁVĚR Ačkoliv studium typologie gotických iniciál komplikuje řada faktorů zmíněných v úvodu tohoto příspěvku, lze zmíněné kriterium využít ke konkretizaci obecnějších vývojových tendencí i k upřesnění dílčích vazeb mezi jednotlivými dílnami či centry. Tato studie neaspiruje na encyklopedicky ucelený přehled, ale naznačuje možný orientační „rastr“, určený k dalšímu doplňování a zpřesňování. Výsledkem by mohla být osnova v podobě otevřeného systému, která může posloužit pro přesnější ukotvení datace a případné poodhalení geneze i následných transformací jednotlivých kompozičních modelů, které se vyskytují v iluminátorském repertoáru sledované doby.494 PhDr. Viktor KUBÍK, Ph.D., Ústav dějin křesťanského umění KTF UK, Thákurova 3, 160 00 Praha 6; [email protected]

X. LITERATURA: Alexander 1977: Jonathan James Graham Alexander, Italienische Buchmalerei der Renaissance, München 1977. Alexander 1978: Jonathan James Graham Alexander, The Decorated Letter, New York 1978. Avril 1981: François Avril, Les Fastes du Gothique. Le siècle de Charles V., Paris 1981. Avril 1984a: François Avril, Dix siècles dénluminure italienne, VI–XVIe siècle, Paris 1984. Avril 1984b: François Avril et al., Manuscrits enlumines dórigine italienne, 2. XIII siècle, aris 1984. Avril 1995: François Avril, Lénluminure à lépoque gothique. 1200–1420, Paris 1995. Avril 1997–1998: François Avril, Un element retrouve du breviaire choral W.130 de la Walters Art Gallery: le ms. N.a.2511 de la Bibliothèque Nationale de France, In: The Journal of the Walter Art Gallery 55/56, 1997–1998, s. 123–134. Avril 1998: François Avril, LÁrt au temps des rois maudits. Philippe le Bel et ses fils. 1285– 1328, Paris 1998., Beckwith 1992: John Beckwith, Early Medieval Art, London 1992. Bellinati/Bettini 1968: Claudio Bellinati/Sergio Bettini, LÉpistolario miniato di Giovanni da Gaibana, I.–II., Vicenza 1968.

494 V rámci sledovaného tématu se též otevírá důležitá otázka historiografická – ohledně srovnávacího studia vývoje terminologie užívané v různých jazykových oblastech pro jednotlivé typy iniciál, přičemž tato studie je v tomto smyslu pouze základním příspěvkem evidujícím pouze německé, italské a z části francouzské pojmy, zatímco terminologie anglická zůstává restem do další fáze studia.

169

Viktor Kubík

Benešovská 2010: Klára Benešovská (ed.), Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. 1310, Praha 2010. Birnbaum 1987: Vojtěch Birnbaum, Vývojové zákonitosti v umění (Jaroslav Pešina et al. ed.), Praha 1987. Bohigas 1967: Pere Bohigas, La Illustración y la decoración del libro manuscrito en Cataluna, II, Barcelona 1967. Bologna 1990: Giulia Bologna, La Trivulziana e le sue preciose raccolte, Milano 1990. Boskovits 1991: Miklós Boskovits et al., Dipinti e sculture in una raccolte toscana, Firenze 1991. Boskovits 1997: Miklós Boskovits et al., Miniature a Brera (1100–1422): Manoscritti della Biblioteca Nazionale Braidense e da Collezioni private, Milano 1997. Braesel 2009: Michaela Braesel, Buchmalerei in der Kunstgeschichte. Zur Rezeption in England, Frankreich und Italián, Köln/R. – Weimar – Wien 2009. Branner 1977: Robert Branner, Manuskript painting in Paris dutiny the Regin of saint Louis. A Study od Styles, Berkeley – Los Angeles – London 1977. Bredt 1903: Ernst Wilhelm Bredt, Katalog der mittelalterlichen Miniaturen des Germanisches Nationalmuseums, Nürnberg 1903. Brodský 2000: Pavel Brodský, Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního musea v Praze, Praha 2000. Brodský 2004: Pavel Brodský, Iluminované rukopisy českého původu v polských sbírkách, Praha 2004. Brodský/Pařez 2008: Pavel Brodský/Jan Pařez, Katalog iluminovaných rukopisů Strahovské knihovny, Praha 2008. Brodský 2012: Pavel Brodský, Krása českých iluminovaných rukopisů, Praha 2012. Brucher 2000: Günther Brucher (ed.), Gotik in Österreich, München 2000. Buran 2003: Dušan Buran a kol., Gotika. Dějiny slovenského výtvarného umenia, Bratislava 2003. Caleca 1969: Antonio Caleca, La Miniatura Umbra, Firenze 1969. Mariani Canova 1999: Giordana Mariani Canova et al., La Miniatura a Padova dal Medioevo al Settecento, Modena 1999. Ciardi Dupre dal Poggetto 1981: Maria Grazia Ciardi Dupre Dal Poggetto, Il Maestro del Codice di San Giorgio e il Cardinale Jacopo Stefaneschi, Firenze 1981. Ciardi Dupre dal Poggetto 1985: Maria Grazia Ciardi Dupre Dal Poggetto, Codici miniati della Biblioteca comunale di Trento, Firenze 1985. Ciardi Dupre dal Poggetto 1988 et 1990: Maria Grazia Ciardi Dupre dal Poggetto et al., I Libri miniati da età romanica e gotica, I–II, Assisi 1988, 1990. Cipriani 1968: Renata Cipriani, Codici miniati dellÁmbrosiana, Vicenza 1968. Conti 1981: Alessandro Conti, La miniatura bolognese. Scuole e botteghe 1270–1340, Bologna 1981. Černý 2006: Pavol Černý et al., Du bon du coeur. Poklady francouzského středověkého umění v českých sbírkách, Olomouc 2006. Debes 1968: Dietmar Debes: Das Figurenalphabet, München 1968. Demus 1970: Otto Demus, Byzantine Art and the West, London 1970. Dodwell 1993: Charles R. Dodwell, The Pictoral Arts of the West 800–1200, Yale 1993. Dvořák 1901: Max Dvořák, Die Illuminatoren des Johannes von Neumark, in: Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen der Alleroechsten Kaisershauses, XXII, 1901 (Heft. 2), s. 35–126.

170


Fabbri/Tacconi 1997: Lorenzo Fabbri/Marica Tacconi, I Libri del Duomo di Firenze: Codici liturgici e Biblioteca di Santa Maria del Fiore (secoli XI–XVI), Firenze 1997. Ferro 2006: Marc Ferro, Dějiny Francie, Praha 2006. Degli Innocenti Gambutti/Ciardi Dupre Dal Poggetto 1977: Marcella Degli Innocenti Gambutti/Maria Grazia Ciardi Dupre Dal Poggetto, I codici monisti medioevali della Biblioteca Communale e delÁccademia Etrusca di Cortona, Firenze 1977. Günther 1994: Jörn Günther, Mittelalterliche Handschriften und Miniaturen, Hamburg 1994. Haidinger 1998: Alois Haidinger, Verborgene Schönheit. Die Buchkunst im Stift Klosterneuburg, Wien 1998. De Hamel 1997: Christopher de Hamel, Sotheby´s 16.6. 1997: The Beck Collection of Illuminated Manuscripts, London 1997. De Hamel 2004: Christopher de Hamel, Une histoire des manuscrits enluminés, Paris 2004. Hennig 1998: Lothar Hennig (ed.), Die Andechs–Meranier in Franken. Europäisches Fürstenzentrum in Hochmittelalter, Meinz 1998. Hlaváčková 2005: Hana Hlaváčková, Arnošt z Pardubic mezi dvorem a církví. Iluminované rukopisy objednané Arnoštem z Pardubic, in: Lenka Bobková/Ryszard Gladkiewicz – Petr Vorel (eds.), Arnošt z Pardubic (1297–1364). Osobnost – okruh – dědictví, Wroclaw – Praha – Pardubice 2005, s. 207–214. Huisman 1997: Gerda C. Huisman, Catalogus van de middeleeuwse handschriften in de Universiteitsbibliotheek Nijmegen, Leuven 1997. Chamonikola 1999: Kaliopi Chamonikola ed., Od gotiky k renesanci, II. Brno, Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550, Brno 1999. Chastel 1993: Andre Chastel, Storia dellárte italiana, I., Roma 1993. Chastel 2000: Andre Chastel, Lárt français. Moyen Age, Paris 2000. Chytil 1886: Karel Chytil, Vývoj miniaturního malířství v době králů rodu Lucemburského, in: Památky archeologické 13, 1886, s. 1–10, 79–92, 151–162, 207–218, 311–316, 361–366. Irblich 1996: Eva Irblich, Thesaurus Austriacus. Europas Glanz im Spiegel der Buchkunst, Wien 1996. Jakobi 1991: Christine Jakobi, Buchmalerei: Ihre Therminologie in der Kunstgeschichte, Berlin 1991. John 2009: Uwe John (ed.), Handschriften und frühe Drucke aus der Zeitzer Stiftsbibliothek. Herausgegeben von der Vereiningten Domstiftern zu Merseburg und Naumburg und des Kollegiatstifts Zeitz, Petersberg 2009. Kidd/Previté 2001: Peter Kidd – Camilla Previté, Sotheby´s 19.6. 2001: A second selection of illuminated manuscripts from c. 1000 to c. 1522. The Property of Mr. J. R. Ritman sold for the Benefit of the Bibliotheca Philosophica Hermetica, Amsterdam – London 2001. Klemm 1980: Elizabeth Klemm, Die romanischen Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek, Teil 1: Die Bistümer Regensburg, Passau und Salzburg (Katalog der illuminierten Handschriften der Bayerischen Staatsbibliothek in München, 3.1), Wiesbaden 1980. Kloss 1942: Ernst Kloss, Die schlesiche Buchmalerei des Mittelalters, Berlin 1942. Koehler 1930: Wilhelm Koehler, Die Karolongische Miniaturen, I. Die Schule von Tours, Bd. 1: Die Ornamentik, Berlin 1930. Korteweg 1980: Anne Sophia Korteweg (ed.), Schatten van de Koninklijke Bibliotheek, Gravenhaage 1980. Köllner 1963: Herbert Köllner, Zur kunstgeschichtlichen Terminologie in Handschriftenkatalogen, in: Zeitschrift für Bibliothekswesen und Bibliographie, Sonderheft:

171

Viktor Kubík

Zur Katalogisierung mittelalterlichen und neuerer Handschriften (Clemens Köttelwesch ed.), Frankfurt / Mainz 1963, s. 138–154. König 1982: Eberhard König, Französische Buchmalerei um 1450. Der Jouvenel Maler, Der Maler des Genfer Boccaccio und die Anfänge Jean Fouquets, Berlin 1982. Krása 1970: Josef Krása, Knižní malba, in: České umění gotické, Praha 1970, s. 244–310. Krása 1971: Josef Krása, Rukopisy Václava IV., Praha 1971. Krása 1984: Josef Krása, Knižní malba, in: Josef Krása / Rudolf Chadraba (eds.), Dějiny českého výtvarného umění, I.2. Od počátku do konce středověku, Praha 1984, s. 405–439, 596–612. Krása 1990: Josef Krása, České iluminované rukopisy 13.–16. století, Praha 1990. Kren 1997: Thomas Kren / Elisabeth C. Teviotdale / Adam S. Cohen / Kurtis Barstow, Capolavori del J. Paul Getty Museum. Manoscritti miniati, Los Angeles 1997. Krofta 1940: Jan Krofta, Mistr brevíře Jana ze Středy, Praha 1940. Kubík 2001: Viktor Kubík, Poznámky k původu stylu a k dataci Antifonáře z Bíliny, in: Jaromír Homolka / Michaela Hrubá/Petr Hrubý/Michaela Ottová (eds.), Ústecký sborník historický 2001. Gotické umění a jeho historické souvislosti, I, Sborník kolokvia UJEP v Ústí nad Labem (21. 11. 2001), Ústí nad Labem 2001, s. 375–431. Kubík 2007: Viktor Kubík, Na okraj k problému datace pozdně gotických rukopisů v Čechách (na příkladech rukopisů z Loun), in: Vojtěch Novotný ed., Všechno je milost. Sborník k poctě prof. Ludvíka Armbrustera, Praha 2007, s. 441–462. Kubík 2007–2008: Viktor Kubík, Studie k uměleckohistorické terminologii středověké knižní malby. 1)Úvodní poznámky a základní typy akantu, in: Studie o rukopisech, XXXVII–XXXVIII, 2007–8, s. 65–99. Kubík 2008: Viktor Kubík, Příručka ke studiu středověké ornamentiky. Italské rukopisy (1200–1330) a byzantské rukopisy 10.–13. století, České Budějovice 2008. Kubík 2008b: Viktor Kubík, Bemerkungen zum Import italienischer Handschriften in das luxemburgische Böhmen. In margine zur Korrektur von M. Dvořáks Avignoner Theorie, in: Markéta Jarošová/Jiří Kuthan/ Stefan Scholz et al., Prag und die großen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310–1437). Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxembourgeois Period (1310–1437), Praha 2008, s. 463–480. Kubík 2009: Viktor Kubík, Středověké iluminované rukopisy z Chebska, In: Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb 2009 s. 89–100. Kubík 2010: Viktor Kubík, Poznámky k „českým typům akantů“ (Studie k uměleckohistorické terminologii středověké knižní malby 2), in: Studie o rukopisech, XL, 2010, s. 109–223. Kubík 2011: Viktor Kubík, Typologie iniciál a základy systému výzdoby středověkých rukopisů I. Pozdně antické, předrománské, byzantské a románské rukopisy (Studie k uměleckohistorické terminologii středověké knižní malby 3), in: Studie o rukopisech, XLI, 2011, s. 113–241. Kubík 2011b: Viktor Kubík, Boloňské knižní malířství 14. století a iluminace v Čechách, in: Jan Chlíbec et al., V zajetí středověkého obrazu. Kniha studií k jubileu K. Stejskala, Praha 2011, s. 67–79. Květ 1927: Jan Květ, Italské vlivy na pozdně románskou knižní malbu v Čechách, Praha 1927. Květ 1931: Jan Květ, Iluminované rukopisy královny Rejčky. Příspěvek k dějinám české knižní malby ve století 14., Praha 1931. Květ 1938: Jan Květ, Liber viaticus Jana ze Středy, in: Volné směry, XXXIII, 1938, s. 171–183.

172


Leonelli 1993: Marie Claude Leonelli (ed.), Les manuscrits a peintures de la Bibliothèque Municipale dÁvignon. XI–XVI siècles, Avignon 1993. Lohr 1986: Otto Lohr, Nürnberg 1300–1550: Kunst der Gotik und Renaissance, München 1986. Lorenzoni 1979: Giovanni Lorenzoni, Venezia medievale, tra Oriente e Occidente, in: Giorgio Previtali/Federico Zeri, Storia dellárte italiana, II. (5), Torino 1979, s. 345–442. Loup Lemaitre 1996: Jean Loup Lemaitre, Les catalogues médiévaux e tle pillage des bibliothèques languedociennes, In: Livres et Bibliothèques: VIII–XV siècle, Toulouse 1996, s. 20–58. Maniaci 1996: Marilena Maniaci, Terminologia del libro manoscritto, Milano 1996. Manzari 2006: Francesca Manzari, La miniatura ad Avignone al tempo dei papi (1310–1410), Modena 2006. Marcon 1995: Susy Marcon, I Libri di San Marco. I Manoscritti liturgici della basilica marciana, Venezia 1995. Masone Barreca 1992: Silvana Masone Barreca (ed.), Biblioteca centrale della regione siciliana, Palermo – Firenze 1992. Matějček 1931: Antonín Matějček et al., Dějepis výtvarného umění v Čechách, I., Praha 1931. Medica 2005: Massimo Medica (ed.), Giotto e le arti a Bologna al tempo di Bertranda dal Poggetto, Milano 2005. Merhautová/Spunar 2006: Anežka Merhautová/Pavel Spunar, Kodex vyšehradský. Korunovační evangelistář prvního českého krále, Praha 2006. Mittler/Trost /Weis 1986: Elmar Mittle /Vera Trost /Marcus Weis, Bibliotheca Palatina, Heidelberg 1986. Moleiro 2006: Manuel Moleiro, Anglo – Catalan Psalter, Barcelona 2006. Moser 1997: Eva Moser (ed.), Buchmalerei im Bodenseeraum: 13. bis 16. Jahrhundert, Friedrichshafen 1997. Murano 1996: Giovanna Murano, I manoscritti del fondo Certosa di Calci nella Biblioteca Medicea Laurenziana di Firenze, Firenze 1996. Muzerelle 1985: Denis Muzerelle, Vocabulaire codicologique. Repertoáre méthodique des termes français relativa aux manuscrits, Paris 1985. Muraro 1972: Michelangelo Muraro, Varie fasi di influenza bizantina a Venezia, in: Bolletino dellÍstituto di studi bizantini e postbizantini, Venezia 1972. Mütherich 1987: Florentine Mütherich (ed.), Regensburger Buchmalerei, München 1987. Nickel 2002: Heinrich L. Nickel (ed.), 450 Jahre Marienbibliothek zu Halle an der Saale. Kostbarkeiten und Raritäten einer alten Büchersammlung, Halle an der Saale 2002. Niedzielenko/Vlnas 2006: Andrzej Niedzielenko/Vít Vlnas (ed.), Slezsko. Perla v české koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů, Praha 2006. Nordenfalk 1970: Carl Nordenfalk, Die spätantiken Zierbuchtaben, Stockholm 1970. Passalaqua/ Ciardi Dupre dal Poggetto 1980: Roberta Passalaqua/Maria Grazia Ciardi Dupre dal Poggetto, I codici liturgici miniati duecenteschi nellÁrchivio Capitolare del Dumo di Arezzo, Firenze 1980. Pächt/Thoss 1974: Otto Pächt/Dagmar Thoss, Die Illuminierte Handschriften und Inkunabeln des Österreichischen Nationalbibliothek. I/2 Französische Schule, Wien 1974. Pächt 2004 (1987): Otto Pächt, La miniatura medievale. Una introduzione, Torino 2004 (1.vyd. 1967: Buchmalerei, 1. vyd. v it. 1987). Pešina 1984: Jaroslav Pešina, Desková malba, in: Josef Krása / Rudolf Chadraba eds., Dějiny českého výtvarného umění, I./1. Od počátků do konce středověku, Praha 1984, s. 355–397.

173

Viktor Kubík

Plotzek 1998: Joachim M. Plotzek (ed), Glaube und Wissen im Mittelalter, Köln / Rhein 1998. Porcher 1959: Jean Porcher, Lénluminure francaise, Paris 1959. Previtali 1979: Giorgio Previtali, La periodisazzione della storia dellárte italiana, in: Giorgio Previtali / Federico Zeri, Storia dellárte italiana, I.–III. (1.–12), Torino 1979, s. 5–92. Procacci 1997: Giuliano Procacci, Dějiny Itálie, Praha 1997. Putaturo Donati Murano 2005: Antonella Putaturo Donati Murano et al., La miniatura in Italia. Dal tardoantico al Trecento con riferimenti al Medio Oriente e allÓccidente europeo, Napoli 2005. Quintavalle 1963: Arturo Carlo Quintavalle, Miniatura a Piacenza. I Codici dellÁrchivio Capitolare, Venezia 1963. Rau 1975: Bernd Rau, Die ornamentalen Hintergründe in der französischen gotischen Buchmalerei, Stuttgart 1975. Réau 1946: Louis Réau, Histoire de la peinture au Moyen Age: La miniature, Melun 1946. Rickert 1961: Margaret Rickert, La Miniature anglaise. Du XIIIe au XVe siècle, Milano 1961. Saliger 1997: Artur Saliger, 850 Jahre St. Stephan Symbol und Mitte in Wien (1147–1997), Wien 1997. Scott–Fleming 1989: Sonia Scott–Fleming, The Analysis of Pen Flourishing in thirteenth– Century Manuscripts, in: J.P. Gumbert / J.M. De Haan / A. Gruys (eds.), „Litterae textuales“. A series on manuscripts and thier texts, Leiden – New York – Kobenhaven – Köln / Rhein 1989, s. 7–94. Schmidt 1963: Gerhard Schmidt, Die Buchmalerei, in: Die Gotik in Niederösterreich, Wien 1963, s. 93–114. Schmidt 1967a: Gerhard Schmidt, Buchmalerei, in: Harry Kühnel (ed.), Gotik in Österreich, Krems an der Donau (19.V.–15.X.) 1967, s. 134–178. Schmidt 1967b: Gerhard Schmidt, Johann von Troppau und die vorromanische Buchmalerei. Vom idealen Wert altertümlicher Formen in der Kunst des 14. Jahrhunderts. In: F. Dettweiler, (ed.) Studien zur Buchmalerei und Goldschmiedekunst des Mittelalters. Festschrift für Karl Hermann Usener zum 60. Geburtstag 1965. Marburg 1967, s. 282–283. Schmidt 2003: Gerhard Schmidt, Beobachtungen betreffend die Mobilität von Buchmalern im 14. Jahrhundert, in: Codices Manuscripti 42–43, 2003, s. 20, 24–25. Stejskal 1978: Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., Praha 1978. Stejskal 1984: Karel Stejskal, Počátky gotického malířství, in: Josef Krása / Rudolf Chadraba (eds.), Dějiny českého výtvarného umění, I. 1.: Od počátků do konce středověku, Praha 1984, s. 284–310. Stejskal 1993: Karel Stejskal, Die älteste tschechische Bibelhandschrift in kunsthistorischer Sicht, in: Hans Rothe – Friedrich Scholz, Die alttschechische Dresdner Bibel, Paderborn – München – Wien – Zürich 1993, s. 411–425. Sterling 1987: Charles Sterling, La peinture medievale a Paris 1300–1500, Paris 1987. Subbioni 2003: Marina Subbioni (ed.), La miniatura perugina del Trecento: contributo alla storia della pittura in Umbria nel 14 secolo, Perugia 2003. Stirnemann 1993: Patricie Stirnemann, Lénluminure de Toulouse, in: Marie Claude Leonelli (ed.), Les manuscrits a peintures de la Bibliothèque Municipale dÁvignon. XI–XVI siècles, Avignon 1993, s. 124–158. Sutton/Fogg 1989: Kay Sutton/Sam Fogg, Medieval manuscripts – Cat. 12, London 1989. Tabor 2008: Dariusz Tabor, Malarstwo ksiazkowe na Slasku w XIV wieku, Krakow 2008. Takács 2006: Imre Takács et al., Sigismundus rex et imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismundus von Luxemburg 1387–1437, Budapest – Luxemburg 2006

174


Todini 1996: Filippo Todini (ed.), La Spezia. Museo Civico Amedeo Lia: Miniature, La Spezia 1996. Tomei 1996: Alessandro Tomei, Libri miniati tra Roma, Napoli, Avignone, in: A. Tomei (ed.), Roma, Napoli, Avignone. Arte di curia, arte di corte 1300–1377, Torino 1996, s. 203–224. Tomei 2002: Alessandro Tomei, Un capolavoro poco noto della miniatura trecentesca: il „Liber Regulae“ dellórdine degli ospitalieri di santo spirito, in: Virginia Cappelletti/Franco Tagliarini (eds.), Lántico ospedale di santo Spirito dallístituzione papale alla sanita del terzo millenio, Roma 2002, s. 203–224. Vacková 1989: Jarmila Vacková, Závěsné malířství a knižní malba v letech 1526 až 1620, in: Eliška Fučíková (ed.), Dějiny českého výtvarného umění, II.1.: Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 93–105. Voelkle/Wieck 1992: William M. Woelkle / Roger S. Wieck, The Bernard Breslauer Collection of manuskript Illumination. Pierpont Morgan Library, New York 1992. Zamponi 1996: Stefano Zamponi, La Scheda di descrizione, in: Maria Antonieta Casagrande Mazzoli/ Lorena Dal Poz (ed.), I Manoscritti datati della provincia di Trento, Firenze 1996, s. XVII–XXIII. Zerner 2003: Henri Zerner, Renaissance Art in France. The Invention of Classicism, Paris 2003.

175

Viktor Kubík

POPIS Tab. IV.: TYPOLOGIE GOTICKÝCH INICIÁL 1) První – aditivní typ a) tělem iniciály adice barevných ploch (pozn. 12) b) těla iniciál z prázdných lišt 1. aditivní typ kombinace lišt, pletenců a medailonů ve spojení s prořezávanými obrysy rámu vnějšího pole (pozn. 15-17) 2. aditivní typ kombinace lišt, pletenců a medailonů ve spojení s prořezávaným obrysem rámu vnějšího pole a kaudou z rostlinných motivů (pozn. 15-17) 3. aditivní typ kombinace lišt, pletenců a medailonů ve spojení s prořezávanými obrysy rámu vnějšího pole a kaudou v podobě monstra zakusujícího se do těla iniciály (pozn. 15-17) 4. odlehčenější varianta aditivního typu kombinace lišt, pletenců a minimalizovaného přímého rámu vnějšího pole (pozn. 18) 5. aditivní typ kombinace prázdných lišt, kornuí a rámu vnějšího pole členěného geometricky pravidelnými segmenty (pozn. 20) 6. aditivní typ kombinace prázdných lišt sepjatých prstencem, rostlinnou ornamentikou a pravoúhlým vnějším polem (pozn. 20-21) 7. aditivní typ kombinace prázdných lišt, zjednodušených pletenců, figurální kaudy a pravoúhlého rámu vnějšího pole (pozn. 22) 8. výrazně odlehčená aditivní kombinace lišt, zjednodušených pletenců, kaud v podobě spirálovitě stáčených stvolů a pravoúhlého vnějšího pole iniciály (pozn. 23) 9. aditivní typ kombinace lišt, kaud ze spirálovitě stáčených stvolů a vnějšího pole členěného geometricky pravidelnými segmenty (pozn. 24-26) 10. odlehčený a zjednodušený typ kombinace lišt, prstenců a pravoúhlého vnějšího pole (pozn. 27) – „renesanční typ iniciál“ c) varianty těl iniciál z adice základních geometrických ornamentů 1. tělo iniciály z geometrizovaných a většinou symetrických pletenců (pozn. 30) 2. tělo iniciály ze zalamované pásky (pozn. 31-34) 3. iniciála z tordovitě stáčené pásky, stylizovaného stvolu a vnějším polem s ostře prokrajovanými obrysy protaženými do zvlněných vlasových linií (pozn. 36) 4. tělo iniciály z kombinace zalamované pásky a prázdných lišt (pozn. 35) 5. iniciála z aditivně přisazovaných esovitě zalamovaných pásek a jednoduchých osmičkových pletenců (pozn. 37)

176


177

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 1)c – Ad varianty těl iniciál z adice základních geometrických ornamentů 6. iniciála z adice esovitě zalamovaných pásek a nakoso komponovaných křížků (pozn. 37) 7. tělo iniciály z plošně zalamované klikatky doprovázené kroužky (pozn. 37) 8. tělo iniciály z paralelně vodorovně kladených linií (pozn. 37) d) těla iniciál z adice lišt svírajících výplně s geometrickou ornamentikou 1. iniciála z adice lišt s výplněmi v podobě stylizovaného perlovce do a) pásů bodů, b) pásu kroužků, c) pásu bobulí, d) pásu koncentricky seskupených bodů a kroužků (pozn. 40) 2. iniciála z adice lišt svírajících výplně v podobě a) dessinových křížků s body mezi rameny kříže, b) z pásu čtverců (pozn. 42) 3. iniciála z adice lišt svírajících výplně s tapetou z hustě přisazovaných čtverců dessinově prokreslovaných křížky (pozn. 43) 4. iniciála z adice lišt svírajících výplně s tapetou z hustě přisazovaných plasticky modelovaných čtverců na způsob zjednodušeného diamantování (pozn. 44) 5. iniciála z adice lišt svírajících výplně s protáhlou vlnovkou (pozn. 45) 6. tělo iniciály z lišt svírajících zalamovanou pásku (pozn. 46) 7. tělo iniciály z lišt svírajících utažený pletenec (pozn. 46) e) těla iniciál z adice lišt svírajících výplně s rostlinnou ornamentikou 1. iniciála z adice lišt svírajících výplně v podobě pásu čtyřdílných (většinou zaostřených) a na koso komponovaných palmet (pozn. 50-51) 2. iniciála z adice lišt svírajících vlys s laločnatými stylizovanými rosetami (pozn. 52-53) 3. iniciála z adice lišt svírajících tapetu s routově rámovanými středy vyplněnými čtyřlistými rosetami, trojúhelnými segmenty vyplňujícími prostor mezi rosetami trojlistými palmetami nebo z na přeskáčku komponovanými trojlistými palmetami (pozn. 54) 4. tělo iniciály z lišt svírajících tapetu v podobě stylizovaných kadeřavých palmet komponovaných z bočních trojlistů a středových devítidílných tvarů rámovaných do geometrických polí připomínajících šipky (pozn. 55) 5. tělo iniciály z obrysových lišt přetáčených do pletenců s vnitřní výplní v podobě vidlicovitých květinových srostlic (pozn. 56) 6. tělo iniciály z adice obrysových lišt a vnitřních výplní v podobě přisazovaných srostlic ze středové vějířovité palmety a dolních bočních trojlistů – variace na kalichovité srostlice (pozn. 57-60) 7. tělo iniciály z adice obrysových lišt svírajících výplně s rozvilinami: a) s vlnivě taženým stvolem vidlicovitě větveným do polopalmet (pozn. 62, 66), b) se stvolem komponovaným do závitnic (pozn. 63-64, 66), c) z esovitě stáčených stvolů či polopalmet (pozn. 65-66) 8. tělo iniciály z adice obrysových lišt svírajících výplně z výhonků trojlistých palmet kladených různosměrně nad sebe (pozn. 68) 9. tělo iniciály z adice obrysových lišt svírajících výplně z nepravidelně komponovaných zaostřených palmet (pozn. 69) 10. tělo iniciály z adice obrysových lišt svírajících výplně a) s přímými zaostřenými palmetami (pozn. 70), b) kombinující palmety se seříznutými okraji (a přetáčenými vrcholy) směřujících ke středovému terči s rosetou či čtyřlistem (pozn. 71) 11. varianta 1)e.10 s figurálním motivem vnitřního pole překrývajícím tělo iniciály (pozn. 72) 12. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě polopalmety se seříznutými okraji komponované v posici obalování litery z vnější strany (pozn. 74)

178


179

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 1)e – Ad těla iniciál z adice lišt svírajících výplně s rostlinnou ornamentikou 13. tělo iniciály rámované lištami a přepásané horizontálním prstencem, od nějž vyrůstá dvojice polopalmet obalujících z vnitřní strany dřík písmene (pozn. 75) 14. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě dvojice srostlých lancetových polopalmet komponovaných v posici obalování litery z vnitřní strany (pozn. 76) 15. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě polopalmety se seříznutými okraji komponované v posici obalování litery z vnitřní strany (pozn. 78) – „anglický typ z r. 1400“ 16. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě laločnaté polopalmety komponované v posici obalování litery z vnitřní strany (pozn. 78) 17. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě kadeřavé polopalmety komponované v posici obalování litery (pozn. 79) 18. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě kadeřavé laločnaté polopalmety komponované v posici obalování litery z vnitřní strany písmene (pozn. 80) 19. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě dvojice vidlicovitě přisazených laločnatých polopalmet komponovaných v pozici obalování litery z vnitřní strany písmene (pozn. 81) 20. varianta k 1)e.19 s přetáčenými vrcholy polopalmet (pozn. 82) 21. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě paralelně diagonálně kladených zavíjených výhonků komponovaných v posici obalování litery z vnitřní strany písmene (pozn. 83) 22. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě palmet přetáčených do lambrekýnu (pozn. 84) 23. varianta 1)e.22 s dvojicí různosměrně komponovaných a šroubovitě přetáčených polopalmet (pozn. 85) 24. varianta kombinující typy 1)e.7b s 1)e.22 do výplně v podobě šroubovitě přetáčených a rozvilinově komponovaných polopalmet (pozn. 86-93) 25. typ misálového incipitu „Te igitur“ z těl iniciál dle variant 1)e.23-24 s figurálním motivem překrývajícím část litery (pozn. 94) 26. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě vířivě utvářených spirálovitě stáčených polopalmet (pozn. 95) 27. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní v podobě šroubovitě přetáčené palmety komponované v pozici obalování litery z vnější strany písmene (pozn. 96) 28. varianta kombinující typ 1)e.26-27 (pozn. 97) f) těla iniciál z adice lišt svírajících výplně s rostlinnou i geometrickou ornamentikou a částmi písmene z rostlinných forem 1. tělo iniciály rámované lištami s vnitřní výplní s pilovitým rámem vymezujícím plochy pro trojlisty seříznutých tvarů (pozn. 100) 2. tělem iniciály adice rámujících lišt, zjednodušených pletenců na čtvercové sestavy proplétané mezi lišty a vnitřních výplní se stylizovanými rosetami či bobulemi (pozn. 102) 3. tělem iniciály adice rámujících lišt svírajících výplně kombinující tapety ze čtyřdílných roset se seříznutými okraji nebo kadeřavými laločnatými polopalmetami obalujícími písmeno z jeho vnitřní strany (pozn. 103) 4. stylizovaná varianta typu 1)f.1 v kombinaci s výplní v podobě laločnaté polopalmety komponované v pozici obalování litery z vnější strany písmene (pozn. 101) 5. tělo iniciály rámované lištami s vnitřními výplněmi a) se zalamovanou páskou a obalujícími laločnatými polopalmetami (pozn. 104), se zalamovanou páskou proměňující se do polopalmety (pozn. 105) 6. tělo iniciály rámované lištami s vnitřními výplněmi z lambrekýnu nebo pásky banderolou ovíjející vnitřní žerď vloženou do výplně (pozn. 106) g) těla iniciál z kombinace aditivních prostředků s figurálními a rostlinnými motivy – „český typ iniciál“ z Liber viaticu 1. tělo iniciály rámované lištami s vnitřními výplněmi s volně umístěnými figurálními motivy (pozn. 110) 2. tělo iniciály rámované lištami s vnitřními výplněmi se zoomorfními motivy (pozn. 111) 3. tělo iniciály rámované lištami s vnitřními výplněmi plně obsazenými figurálními motivy (pozn. 112) 4. tělo iniciály rámované lištami s vnitřními výplněmi plně obsazenými figurálními (antropomorfními i zoomorfními) a rostlinnými motivy (pozn. 113)

180


181

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 1) h) těla iniciál z kombinace stvolů, lišt, rostlinných a geometrických motivů 1. tělem iniciály kombinace rámujících lišt, hladkých dříků, pletenců, stvolů a vnitřních výplní s rosetami či čtyřlisty (pozn. 115) 2. tělem iniciály jednostranné lišty a hladké dříky pokryté stylizovaným perlovcem a obalujícím listovím (pozn. 116) – „francouzský typ 2. poloviny 13. století“ 3. tělem iniciály kombinace dvojice lišt sepjatých prstencem a jednostranné lišty s přisazeným perlovcem (pozn. 117) – „typ iniciál českého církevního skriptoria 1340-1370“ 4. tělem iniciály kombinace dvojice lišt sepjatých prstencem a polopalmety komponované v pozici obalování litery z vnitřní strany písmene (pozn. 118) – „typ iniciál českého církevního skriptoria 1340-1370“ 5. tělem iniciály kombinace boční lišty, přisazené plošné tapety se stylizovanou rostlinou ornamentikou i zjednodušenými esovitými pletenci a s polopalmetou komponovanou v pozici obalování litery z vnitřní strany písmene (pozn. 119-122) – „francouzský typ iniciál“ 6. tělem iniciály kombinace zalamované pásky a boční lišty obalované z vnitřní strany písmene stylizovanou kadeřavou polopalmetou z bočních lancetových tvarů (pozn. 123-124) 7. tělem iniciály kombinace zalamované pásky trubicovitě rozevírané v okrajích, stvolu, rámujících lišt sepjatých prstencem (pozn. 125) – „typ iniciál českého církevního skriptoria 1340-1370“ 8. tělem iniciály kombinace segmentů pokrytých geometrickou či stylizovanou rostlinnou ornamentikou (pozn. 126) – „francouzský typ iniciál“ 9. tělem iniciály aditivní kombinace geometrických pletenců s palmetami a středovými terči (pozn. 127) 10. tělem iniciály kombinace rámujících lišt transformovaných do zjednodušených pletenců s vnitřními výplněmi s palmetami (pozn. 128) 11. tělem iniciály aditivní kombinace plošných tapet s rostlinnou a geometrickou ornamentikou s částmi litery ze stvolů (pozn. 129) 12. tělem iniciály plošná aditivní kombinace přisazovaných vlysů pokrytých rostlinnou (rozvilinovou) a geometrickou ornamentikou (pozn. 130) i) tělem iniciál dvojice lišt sepnutých prstencem – „italské fasciové typy iniciál“ 1. základní varianta s rostlinnými výplněmi (pozn. 134) 2. odlehčená varianta ze sepnutých lišt (pozn. 135) 3. hmotná a plasticky modelovaná varianta ze sepnutých žerdí (pozn. 136) j) tělem iniciál žerdi 1. tělem iniciály nálevkovitá žerď členěná trojdílnými kolénky, obalujícím listovím ovíjejícím žerď protaženým výběhem (pozn. 140) 2. tělem iniciály útlá žerď členěná masivním tvaroslovím trojdílných kolének, lasturovitých prstenců s trojlistými příklopkami a obalujícím listovím (pozn. 141) 3. tělem iniciály odlehčené žerdi členěné trojdílnými kolénky, obalované i ovíjené listovím a nasunované do nálevkovitých srostlic (pozn. 142-145) 2) Druhý typ – tělem iniciál stvoly či pásky a) tělem iniciály maximálně stylizovaný stvol 1. tělem iniciály prosté stvoly ve tvaru litery (pozn. 148) 2. iniciála z útlých stvolů překrývaných z velké části figurálním výjevem vnitřního pole (pozn. 149)

182


183

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 2)a – Ad tělem iniciály maximálně stylizovaný stvol 3. tělem iniciály plasticky modelované vidlicovitě štěpené a vzájemně se ovíjející stvoly (pozn. 152) 4. tělem iniciály prostý, protáhlý, útlý a smyčkovitě protáčený stvol podložený lištou (pozn. 150) – „západní typ iniciály“ 5. tělem iniciály stylizovaný stvol s náznakem šroubovitého přetáčení okrajů po ose (pozn. 151) 6. tělem iniciály adice stvolů (pozn. 153) 7. tělem iniciály adice vidlicovitě štěpených a ovíjejících se stvolů (pozn. 154) – „italský typ iniciály“ b) pletence či rozviliny tělem iniciály 1. tělem iniciály symetrická sestava z pletenců a rozvilin orámovaných do tvaru litery (pozn. 157) 2. tělem iniciály pletence z pásek s pravoúhle orámovaným vnějším polem (pozn. 158) 3. tělo iniciály z jednotlivých přisazovaných rozvilinově větvených výhonků (pozn. 159) 4. iniciála ze symetrických rozvilin pravidelně větvených stvolů s prokrajovaným typem rámu vnějšího pole (pozn. 160) – „západní typ iniciály“ 5. tělem iniciály stvol tordovaný do banderoly (pozn. 161) c) tělem iniciály „obydlené rozviliny“ 1. tělem iniciály symetricky komponované obydlené rozviliny rámované lištami (pozn. 163) 2. iniciála z asymetrických obydlených rozvilin (pozn. 164) d) tělem iniciály pružný stvol 1. iniciála ze stvolu stylizovaného do přesného tvaru litery (pozn. 166) 2. těla iniciál z větvených stvolů (pozn. 167) 3. historizující iniciála z větvených stvolů komponovaných do vzájemně se ovíjejících rozvilin a pletenců (pozn. 168) – „záalpský typ iniciály“ 4. tělem iniciály dvojice přisazených pružných stvolů skládající tvar litery (pozn. 169) 5. tělem iniciály vidlicovitě štěpený stvol členěný trojdílným kolénkem (pozn. 172-173) 6. iniciála z dvojice přisazených stvolů přetáčených do kadeřavě větvených obalujících výhonků (pozn. 170) – „francouzský typ iniciál 14. století“ 7. tělem iniciály stvol obalovaný dvojicí protisměrně nasazených polopalmet (pozn. 171) 8. tělem iniciály stvol obalovaný a ovíjený listovím (pozn. 174) – „italský typ iniciály“

184


185

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 2)d – Ad tělem iniciály pružný stvol 6 9. tělem iniciály pružný ostře prořezávaný stvol členěný kolénky a prstenci (pozn. 175) 10. tělem iniciály pružný ostře prořezávaný stvol (pozn. 176) 11. iniciála z vidlicovitě štěpených stvolů s protaženými výhonky svírajícími výplně s tapetovou výzdobou (pozn. 178) – „pozdně románský typ iniciály“ 12. iniciála z prořezávaného stvolu s vloženými rostlinnými výplněmi (pozn. 177) 13. iniciála z pružného prořezávaného stvolu s figurálními motivy pronikajícími proříznutou částí stvolu a z části překrývající tvar písmene (pozn. 179) – „italizující typ iniciály“ 14. iniciála z pružných prořezávaných stvolů s vnitřními výplněmi v těle iniciály v podobě rozvilin či rozvilinově přetáčených listů (pozn. 180) – „varianta k českému typu iniciál“ 15. tělem iniciály pružný vzájemně podsouvaný a provlékaný stvol v šířce tvaru litery transformovaný do přetáčeného listu (pozn. 181) – „pozdně gotický typ iniciály ze střední Evropy“ e) specifické typy iniciál „I“ ze stvolů 1. iniciála ze souvislého stvolu utvářející geometricky pravidelné medailony vsazené do pravoúhlého rámu (pozn. 183) 2. iniciála z dvojice pružných stvolů esovitě provlékaných do mandlovitých tvarů medailonů (pozn. 184) 3. iniciála ze souvislého stvolu komponovaného do tvaru aditivně propojených quadrilobů (pozn. 185) 4. iniciála ze stvolu obrýsovávajícího pružný výhonkovitý tvar písmene expandujícího výraznou kaudou do bordury a vnitřním polem s vloženými rosetovými medailony (pozn. 186) 3) Třetí typ – tělem iniciály rostlinné formy a) těla iniciál z plošné adice stvolů, květů – květinových srostlic a plodů 1. iniciála z adice stvolů a tapet se stylizovanými rosetami (pozn. 188) 2. aditivní iniciála ze stvolů, palmet, roset a plodů (pozn. 189) – „pozdně gotický typ iniciály“ 3. iniciála ze stvolů s konkrétním naturalistickým listovým, květy a plody podle skutečné vegetace (pozn. 190) – „pozdně gotický naturalistický typ iniciály“ b) těla iniciál z palmet, polopalmet a vidlicovitých či nálevkovitých tvarů 1. iniciála ze srostlých vidlicovitě přisazených polopalmet (pozn. 192) 2. iniciála z koncentricky srostlé dvojice laločnatých polopalmet (pozn. 193, 195) – „karolínský typ iniciály“ 3. iniciála z koncentricky srostlých kadeřavých polopalmet (pozn. 194) – „italský typ iniciály“ 4. iniciála z dvojice pravidelných palmet (pozn. 196) – „západní typ iniciály“

186


187

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 3)b – Ad těla iniciál z palmet, polopalmet a vidlicovitých či nálevkovitých tvarů 5. iniciála z vnitřní lišty s přisazenými palmetami s nepravidelně přetáčenými vrcholy a okraji (pozn. 197-198) – „česká varianta západního typu iniciál“ (ad 3)b.4) 6. iniciála z palmet s hustě a s různosměrně a prostorově přetáčenými okraji (pozn. 199-205) 7. iniciála komponovaná z různosměrně přisazených stylizovaných laločnatých palmet (pozn. 206) – „saský pozdně gotický typ iniciály“ 8. iniciála kombinovaná z rozeklané palmety a naturalistického vidlicovitě štěpeného větvoví (pozn. 207) – „západní pozdně gotický typ iniciály“ 9. iniciála z z plošně stylizovaných nálevek, členěných trojdílnými kolénky a doplněných stvolem (pozn. 211) – „italský typ iniciály“ 10. okrouhle stylizovaný tvar nálevky (pozn. 212) 11. základní varianta vidlicovitého rozevírání nálevky (pozn. 212) 12. varianta vidlicovitě rozevírané a po ose prořezávané nálevky (pozn. 212) 13. varianta vidlicovitě rozevírané nálevky s přetáčením bočního okraje do zavinutého bobulovitého lístku (pozn. 212) 14. stylizovaná nálevkovitě rozevřená trubice se symetricky přetáčenými okraji do zavinutého bobulovitého lístku (pozn. 213-216) – „iniciála románské renesance“ 15. vidlicovitě rozevírané trubice s přetáčenými okraji do a) zavinutých lístků, b) do zavíjených lístků (pozn. 215-216) – „italský pozdně románský typ“ 16. varianta vidlicovitého štěpení těla iniciály s přetáčenými okraji do lancetových lístků či spirálovitě podtáčených výhonků do zavíjených listů (pozn. 217) – „boloňský typ iniciál“ 17. vidlicovitě štěpené tělo iniciály s přetočenými okraji do zavinutých lístků ovíjejících přisazený stvol (pozn. 218) 18. trubicovité tělo iniciály se spirálovitě přetočenými okraji do trojlistů ovíjejících kolmo přisazený stvol (pozn. 218) – „toskánský motiv“ 19. varianta perspektivně shora zobrazené trubice se zaostřenou a protaženou rubovou částí a laločnatě rozeklanou přední částí nálevky (pozn. 219) 20. trubice z přední strany protažená do lasturovité obruby a s perspektivně rozevřenou rubovou zadní stranou nálevky se zasunutými výhonky (pozn. 220-221) 21. varianta útlé trubice s rámem oddělenou obrubou a protahovanou rubovou částí nálevky se zasunutými výhonky (pozn. 222) 22. do sebe nasunované nálevkovitě utvářené trubice a) s přední lasturovitou obrubou, b) s nasunováním trubic s rozevřenými okraji zobrazenými z profilu (pozn. 223), c) odlehčená stylizovaná varianta do sebe nasunovaných trubic s protaženými okraji do zavinutých výhonků (pozn. 224) 23. základní varianta trychtýřovité nálevky s laločnatě rozštěpenou obrubou (pozn. 225) 24. varianty trychtýřovitých nálevek s trojlistou obrubou: a) základní typ, b) typ se zdvojenou trojlistou obrubou (pozn. 226) – „boloňský motiv“ 25. útlá trubice nasunovaná do sebe s protaženými okraji do polopalmet (pozn. 227) 26. trubice nasunutá na tělo iniciály s různosměrně protaženými okraji do trojlistů obalujících dřík písmene s náznakem jeho ovíjení výběhy trojlistů (pozn. 228) 27. varianta trubice s protaženým okrajem do polopalmety obalující tělo iniciály a ovíjející jej svým protaženým výběhem (pozn. 229) – „italský motiv“ 28. iniciála z vidlicovitě štěpených, trubicovitě rozevíraných a vzájemně se obalujících tvarů (pozn. 230) – „italský typ iniciály“ 29. kombinace trubicovitě nasunovaných částí těl iniciál s obalováním a ovíjením rostlinnou ornamentikou (pozn. 231) – „italský typ iniciály“

188


189

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 3)b – Ad těla iniciál z palmet, polopalmet a vidlicovitých či nálevkovitých tvarů 30. iniciála z trubice se zasunutými stylizovanými polopalmetami svírajícími rostlinné ornamenty do kompozice květinové srostlice (pozn. 233) – „popádské pozdně románský typ“ 31. vidlicovitě štěpená nálevka s protaženými okraji do dlouhých přímých laločnatých polopalmet (pozn. 235) 32. rostlinná vidlicovitě štěpená nálevka těla iniciály s přetáčenými okraji do zavinutých výhonků se zasunovanými lasturovitými motivy či bobulemi (pozn. 234) – „toskánský typ iniciály“ 33. varianta prostorově prořezávané rostlinné trubicovité nálevky těla iniciály se šroubovitě přetáčenými okraji listoví (pozn. 238) – „toskánský gotický a renesanční typ iniciály“ 34. iniciála z naturalistických listů komponovaných podle schématu rohu hojnosti (pozn. 239) – „renesanční typ iniciály“ c) těla iniciál obalovaná rostlinnou ornamentikou 1. pásová sestava na těle iniciály z obalujících zkrácených laločnatých palmet (pozn. 242) 2. vlys na těle iniciály z laločnatých částí doplněných stylizovaným perlovcem (pozn. 242) 3. pásová sestava z kapkovitých forem palmet hustě kladených vedle sebe a doplněných stylizovaným perlovcem bobulí (pozn. 242) 4. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene lancetovou polopalmetou (pozn. 243) – „západní typ iniciály“ 5. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene laločnatou polopalmetou (pozn. 243) – „západní typ iniciály“ 6. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene zaostřenou polopalmetou (pozn. 243) – „západní typ iniciály“ 7. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene protáhlou rozeklanou polopalmetou se seříznutými okraji (pozn. 244) – „anglický typ iniciály“ 8. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene dvojicí srostlých polopalmet a) lancetových, b) laločnatých (pozn. 245) – „francouzský typ iniciály“ 9. tělo iniciály obalované vidlicovitě přisazenou dvojicí polopalmet naznačující obalování z vnitřní strany písmene, ale obalující listoví nelogicky vyrůstá z vnějšího obrysu litery (pozn. 246) 10. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene dvojicí přisazených polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery zdůrazněné přepásáním dříku písmene (pozn. 249) 11. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí přisazených polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery zdůrazněné přepásáním dříku písmene prstenci či segmentem terče s rosetou (pozn. 249) 12. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých lancetových polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery (pozn. 250) 13. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých laločnatých polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery (pozn. 250) 14. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých laločnatých polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery a vrcholy listu expandujících do vnějšího pole (pozn. 250) 15. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých laločnatých polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery a vrcholy listu zakončených trojlisty expandujících do vnějšího pole (pozn. 250) 16. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí vidlicovitě přisazených polopalmet vyrůstajících z vnitřního obrysu písmene (pozn. 247, 248) – „karolínský typ kompozice iniciály“ 17. tělo iniciály obalované z vnitřní strany písmene symetrickou kadeřavou polopalmetou (pozn. 251-254) 18. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene symetrickou kadeřavou polopalmetou (pozn. 255-256) 19. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých akantových polopalmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery a vrcholy listu protahovaných do přetáčených výhonků expandujících do vnějšího pole (pozn. 255) 20. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene symetrickou kadeřavou polopalmetou s protahovanými bočními vrcholy listů do zavinutých výhonků (pozn. 255) – „toskánský typ iniciál“ 21. stylizovaná varianta typu 3)c.20 (pozn. 257) – „typ iniciál Mistra křižovnického brevíře“ 22. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých trojlistých palmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery (pozn. 258) – „toskánský typ iniciál“ 23. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene trojlistou kadeřavou polopalmetou koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery, jíž boční okraje ovíjejí svými výběhy (pozn. 258) – „toskánský typ iniciál“

190


191

Viktor Kubík

24. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene dvojicí srostlých vějířovitých laločnatých palmet koncentricky vyrůstajících od horizontální osy litery (pozn. 258) – „toskánský typ iniciál“ 25. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene trojlistou rosetovou srostlicí se člunkovitě přetáčenou středovou částí a bočními tvary do přetočených výběhů zavíjených listů (pozn. 258) – „typ iniciál Mistra Kodexu sv. Jiří“ 26. tělo iniciály obalované z vnější strany písmene sestavou ze segmentu rosetového středového terče a bočních přisazovaných trojlistů skládaných na sebe a protahovaných do nitkové ornamentiky zakončené drobnými trojlisty (pozn. 258) – „umbro-jihoitalský typ iniciál“ 27. tělo iniciály obalované z vnitřní strany litery protáhlou plastickou a vertikálně komponovanou laločnatou polopalmetou (pozn. 259) 28. tělo iniciály obalované z vnější strany litery protáhlou plastickou a vertikálně komponovanou kadeřavou laločnatou polopalmetou (pozn. 259) 29. tělo iniciály obalované z vnější strany litery protáhlými polopalmetami a doplňované spirálovitě stáčenými polopalmetovými kaudami (pozn. 259) – „italský typ iniciál“

Ad Tab. IV. 3)c – Ad těla iniciál obalovaná rostlinnou ornamentikou 30. tělo iniciály obalované z vnitřní strany litery dvojicí koncentricky polopalmet koncentricky směřujících k horizontální ose písmene zdůrazněné přetáčenými vrcholy listů (pozn. 260) 31. tělo iniciály členěné trojdílnými kolénky a obalované i ovíjené trojlisty (pozn. 260) – „italský typ iniciály“ 32. tělo iniciály pokryté esovitou rozvilinovou sestavou větvenou do proti sobě komponovaných polopalmet (pozn. 261) – výchozí vzor pro oboustranné obalování těla iniciály 33. tělo iniciály pokryté trojlistými laločnatými palmetami zaklesnutými do sebe a přisazovanými z obou boků dříku písmene (pozn. 261) 34. abstrahovaná varianta předešlého typu – schodištní motiv (pozn. 261) 35. obalování těla iniciály polopalmetami komponovanými ve vzájemně opačném směru a přisazenými proti sobě z obou stran iniciály (pozn. 261) d) těla iniciál ovíjená rostlinnou ornamentikou 1. iniciála z adice vzájemně se ovíjejících stvolů a jiných rostlinných prvků (pozn. 263) 2. prostorově rafinovaná varianta typu 3)c.1 (pozn. 264) – „severoitalský typ iniciál“ 3. iniciála ovíjená stylizovanými stvoly v kompozici připomínající banderolu (pozn. 265) – „záalpský pozdně gotický typ iniciály“ e) tělem iniciály rub šroubovitě přetáčeného listu 1. výchozí varianta – tělem iniciály stylizované šroubovitě přetáčené polopalmety přisazované k vnitřnímu obrysu písmene v obalující pozici (pozn. 268) 2. varianta k 3)e.1 se středovým horizontálním prstencem přepásávajícím tělo iniciály (pozn. 268) 3. stylizovaná varianta k 3)e.1 se středovým medailonem (pozn. 268) 4. tělem iniciály rub šroubovitě přetáčeného kalichovitého pozdně gotického listu (pozn. 269-272) – „středoevropský pozdně gotický typ iniciál z kalichovitých listů“ f) tělem iniciál kombinace předešlého rostlinného tvarosloví 1. tělo iniciály z kombinace obrysových lišt svírajících rostlinné výplně a z trubicovitými tvary pokrytými plošnou tapetou (pozn. 273) 2. tělo iniciály kombinující tapety s rostlinnou ornamentikou, obalování částí dříku měnícího se ve stvol a pletencové rozviliny (pozn. 274) 3. tělo iniciály z kombinace prázdných lišt a z polopalmet (pozn. 275) – „západní pozdně gotický typ iniciál“ 4. tělo iniciály z kombinace proplétaných stvolů či kmenů s polopalmetami (pozn. 275) – „západní pozdně gotický typ iniciál“ 5. tělem iniciály adice stvolů a květinových srostlic (pozn. 275) – „západní pozdně gotický typ iniciál“ 6. tělem iniciály kombinace trubic, stvolů a obalování listovím (pozn. 276-277) – „italizující typ iniciál“ 7. tělo iniciály nasunováno do dvojice trubic spojené srostlými protáhlými okraji v podobě laločnatých polopalmet (pozn. 278) – „italský typ iniciál“ 8. sestava těl iniciál z trubicovitých úseků, obalování a ovíjení rostlinnou ornamentikou a z ovíjejících stvolů (pozn. 279-280) – „florentský model iniciál pro Mistra křižovnického brevíře“

192


193

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 3)f – Ad tělem iniciál kombinace předešlého rostlinného tvarosloví 9. tělo iniciály obalované šroubovitě přetáčeným listem okolo stvolovité části litery (pozn. 281) 10. kombinace těla iniciály z rubu přetáčeného listu a z částí z prostorově přetáčených palmet (pozn. 282) – varianta k typu 3)g.4 11. tělem iniciály trubicovité tvary, palmety, lišty svírající výplně s obalujícím listovím (pozn. 283) – „toskánský i renesanční typ iniciál“ 12. tělo iniciály z rohů hojnosti, trubicovitě komponovaného listoví a konkrétních věcných reálií (pozn. 284) – „renesanční typ iniciál“ 4) Čtvrtý typ – tělem iniciály hladký dřík a) tělem iniciály základní tvar litery 1. základní tvar písmene vsazený do pravoúhlého rámu vnějšího pole (pozn. 285) 2. varianta 4)a.1 s rámem vnějšího pole s pružnými obrysy (pozn. 286) 3. varianta 4)a.1 s rámem vnějšího pole s dynamicky a ostře prokrajovanými obrysy (pozn. 287) 4. varianta 4)a.1 s rámem vnějšího pole s pravidelnými a) nárožními geometrizovanými výkrojemi, b) seříznutými nárožími (pozn. 287) 5. varianta 4)a.1 s expandujícím figurálním výjevem ve vnitřním poli překrývajícím část litery a pravoúhlým vnějším polem (pozn. 288) 6. varianta 4)a.5 s rámem vnějšího pole s pružným obrysem (pozn. 289) – „italský typ iniciál“ 7. iniciála s hladkým dříkem v základním tvaru litery vsazená do plochy obrazového výjevu tvořícím vnitřní i vnější pole iniciály (pozn. 290) – „renesanční typ iniciály“ b) tělem iniciály povrchově plošně zdobený hladký dřík 1. hladký dřík zdobený v ose těla iniciály stylizovaným perlovcem a) z bodu a vsazený do pravoúhlého rámu, b) perlovcem z bobulí a expandující přes rám vnějšího pole (pozn. 292) 2. iniciála z hladkého dříku zdobeného perlovcem a) po vnějších okrajích litery, b) po vnitřních okrajích písmene (pozn. 293) 3. hladký dřík pokrytý plošnými dessinovými tapetami geometrických ornamentů z křížků či prstenců a kroužků (pozn. 294) 4. hladký dřík pokrytý plošnými dessinovými tapetami geometrických ornamentů z paralelních pásek a stylizovaných pletenců do zalamovaných podkovitých tvarů (pozn. 294) – „západní typ iniciál“ 5. hladký dřík pokrytý plošnými dessinovými tapetami geometrických ornamentů z přisazovaných či srostlých trojúhelníků (pozn. 294) – „západní pozdně gotický typ iniciál“ 6. hladký dřík pokrytý plošnými dessinovými tapetami geometrických ornamentů z prstenců, bobulí, bodů a koncentrických trojic bodů (pozn. 294) 7. hladký dřík pokrytý plošnými dessinovými tapetami geometrických ornamentů z prstenců a křivek stáčených do spirál (pozn. 296) 8. hladký dřík proplétaný a ovíjený pletenci z vnitřních i vnějších polí (pozn. 297-299) – „typ iniciály románské renesance“

194


195

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 4)c c) tělem iniciál hladký dřík modelovaný prostorovým fasetováním – „renesanční typ“ 1. fasetovaná iniciála členěná prstenci a kolénky (pozn. 301) 2. fasetovaná iniciála vsazená do plochy obrazového výjevu (pozn. 301) – varianta k 4)a.7 d) tvarové deformace hladkého dříku – mezní typ ke kaligrafickým iniciálám 1. základní varianta (pozn. 302) e) typy iniciál s hladkým prořezávaným dříkem 1. iniciála s prořezávaným hladkým dříkem přepásaným prstenci a vložená do rámu vnějšího pole s geometricky pravidelnými segmenty obrysů (pozn. 305) – „pozdně románský typ“ 2. odlehčená varianta prořezávaného hladkého dříku bez prstenců (pozn. 306) 3. varianta s perlovcem vloženým do prořezávaného hladkého dříku (pozn. 306) 4. varianta redukující motiv proříznutí hladkého dříku na linii v ose těla iniciály (pozn. 306) 5. tělem iniciály kapitálka z hladkého dříku provrtávaného pletenci z vnitřních i vnějších polí (pozn. 307) – „typ iniciály románské renesance“ f) typy iniciál s hladkým plasticky modelovaným a prostorově utvářeným dříkem – „italské typy iniciál“ 1. iniciála s hladkým plasticky modelovaným dříkem (pozn. 309) 2. základní varianta s modelací tordování dříku (pozn. 310) – „toskánský typ iniciály“ 3. varianta 4)f.2 s propojením s rostlinnou ornamentikou a pravoúhlým rámem vnějšího pole (pozn. 310) – „florentský typ iniciály“ 4. varianta s atypickým prostorovým tordováním těla iniciály (pozn. 310) – „typ iniciály Mistra Kodexu sv. Jiří“ 5. kombinace plastického hladkého dříku s prostorově expandujícími výhonky vsazenými do prořezávaného těla iniciály (pozn. 310) – „typ iniciály Mistra Kodexu sv. Jiří“ g) typy iniciál s hladkými dříky prostorově přepásanými páskou z banderoly 1. základní varianta (pozn. 311-312) – „západní pozdně gotický typ“ h) kombinace hladkých dříků s rostlinnými a figurálními doplňky těl iniciál 1. stylizovaná varianta kombinace hladkých těl iniciál s rostlinnými kaudami (pozn. 314) 2. prostorová varianta typu 4)h.1 s kaudou v podobě polopalmety šroubovitě přetáčenou na způsob lambrekýnu (pozn. 314) 3. kombinace hladkého dříku se spirálovitě stáčenou kaudou z polopalmety (pozn. 314) – „toskánský typ gotických i renesančních iniciál“ 4. kombinace hladkého dříku s figurální (antropomorfní či zoomorfní) kaudou (pozn. 315)

196


197

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 5) 5)Pátý typ – tělem iniciály figurální motivy a) tělem iniciály tvarově stylizované zoomorfní motivy 1. typ iniciály „S“ ze stylizovaného draka měnícího se v rostlinou ornamentiku (pozn. 318) – „tzv. italský či italizující typ iniciály“ 2. iniciála ze stylizovaných dračích monster srostlých či propletených do sebe (pozn. 319-320) – „dračí typ italizující iniciály“ 3. iniciála ze vzájemně se požírajících zoomorfních motivů (pozn. 321) b) tělem iniciály zoomorfní motivy bez stylizace do přesného tvaru litery 1. základní varianta (pozn. 322) c) zoomorfní typy iniciál „I“ 1. tělem iniciály dračí monstrum v pravoúhlém rámu tvořícím tvar „I“ (pozn. 325) 2. tělem iniciály dračí monstrum v prokrajovaném rámu vnějšího pole (pozn. 325) d) “kaleidoskopické iniciály“ 1. tělem iniciály kaleidoskopická metamorfóza z rostlinných a figurálních motivů – antropomorfních i zoomorfních (pozn. 329) 2. tělem iniciály kaleidoskopická metamorfóza ze zoomorfních motivů (pozn. 330) e) tělem iniciály lidské postavy či figurální výjevy 1. iniciála s figurálním motivem expandujícím z rámu ve tvaru litery do bordur (pozn. 331) – „boloňský typ iniciály“ 2. tělem iniciály stojící postava zarámovaná do tvaru litery, ale s protahovaným rámem do stylizovaných rostlinných výběhů (pozn. 333) 3. varianta 5)e.2 s pružně prohnutými rámy v nároží větvenými do závitnic (pozn. 334) 4. varianta 5)e.2 s přisazovanou boční lištou a pravidelně prokrajovaným rámem vnějšího pole (pozn. 335) 5. postava v pravoúhlém rámu s nárožními diagonálními doplňky (pozn. 336-337) 6. postava zarámovaná architektonickými motivy – byzantizujícími kupolovými konstrukcemi (pozn. 338) – „pozdně románský typ iniciály“ 7. postava zarámovaná architektonickými motivy – plošnými lomenými oblouky (pozn. 339-340) – „pařížský typ iniciál“ 8. postava zarámovaná architektonickými motivy – prostorovými gotickými kulisami s náznakem perspektivních zkratek (pozn. 341) – „typ iniciály následníků Mistra Kodexu sv. Jiří“ 9. tělem iniciály vícefigurální výjev zarámovaný do tvaru litery (pozn. 342-343) 10. iniciála z adice ornamentální výzdoby bordur a figurálního výjevu vloženého do kolumny (pozn. 344) 11. iniciálou figurální výjev přerůstající z rámu vnějšího pole do bordury (pozn. 345) 12. varianta mešního incipitu – iniciála „Te igitur“ s figurálním výjevem Ukřižování nebo Bolestného Krista před křížem (pozn. 346-347) – varianta k typu 1)e.25 13. iniciálou adice figur či figurálních výjevů pravoúhle zarámovaných do tvaru litery (pozn. 348)

198


199

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 5)e – Ad tělem iniciály lidské postavy či figurální výjevy 14. varianta 5)e.13 s orámováním v podobě gotických architektonických konstrukcí (pozn. 348) – „pařížský typ iniciál“ 15. varianta incipitu Genese z adice medailonů s figurálními výjevy zarámovaných do tvaru „I“ (pozn. 350) 16. varianta incipitu Genese z adice částečně se překrývajících medailonů s figurálními výjevy zarámovaných do tvaru „I“ (pozn. 351) 17. aditivní varianta incipitu Genese z přisazovaných medailonů s figurálními výjevy zarámovaných do tvaru „I“ a provázaných s výzdobou bordur pomocí žerdí a rostlinných výhonků (pozn. 352) – „boloňský typ incipitu Genese“ 18. varianta incipitu Genese s částí medailonů přisazených k boku iniciály (pozn. 353) 19. varianta incipitu Genese z adice quadrilobů s figurálními výjevy zarámovaných do tvaru „I“ (pozn. 354) 20. iniciálou figurální motivy komponované rámcově do tvaru litery (pozn. 355-356) –„typ iniciály J. Pucella“ 21. figurální motivy či výjevy předsunuté před tělo iniciály a z velké části jej zakrývající (pozn. 357) varianta incipitu Genese z adice medailonů s figurálními výjevy zarámovaných do tvaru „I“ (pozn. 350) 22. tělem iniciály lidské postavy či výjevy stylizované do tvaru litery (pozn. 358) – „typ iniciál českého církevního skriptoria cca 1340-1370“ 23. tělem iniciály figury či figurální výjevy přísně stylizované do tvaru litery (pozn. 359-360) – „typ iniciál Giovanniho de Grassi (figurální abeceda)“ 24. typ nesené iniciály (pozn. 361) f) kombinace figurálních (antropomorfních i zoomorfních) motivů s rostlinnými či geometrickými 1. tělo iniciály z aditivní kombinace zoomorfních a geometrických motivů (pozn. 364) – „francouzský typ iniciál“ 2. tělem iniciály kombinace zoomorfních a rostlinných prvků – monstrum se zakusuje do rostlinné části iniciály (pozn. 365) – „pozdně románský typ“ 3. tělem iniciály kombinace zoomorfních a rostlinných prvků – s využitím kaleidoskopické metamorfózy: monstra se mění v rostlinu a zakusují se do sebe (pozn. 366-366) – „francouzský typ iniciály 13. století a italský typ 14. století“ 4. tělem iniciály kombinace figurálních motivů a geometrické ornamentiky – např. zalamované pásky (pozn. 368-369) – „francouzský typ iniciály“ 5. tělem iniciály kombinace zoomorfních motivů s rostlinnými a geometrickými (pozn. 370) – „záalpský typ iniciály“ 6. iniciála z kombinace hladkého dříku s figurálními motivy přisazovanými i srůstajícími s tělem iniciály (pozn. 371) –„typ iniciály J. Pucella“ 7. tělem iniciály kombinace hladkého dříku, zoomorfních motivů a rostlinných forem (pozn. 372) – „italský typ iniciál“ 8. tělem iniciály kombinace figurálních motivů stylizovaných do tvaru litery, hladkých dříků, rostlinných a zoomorfních prvků (pozn. 372) – „italský typ iniciál“ g) tělem iniciály konkrétní předmětné reálie (architektonické a krajinné) 1. tělem iniciály kombinace architektonických motivů s rostlinnými prvky a hladkým dříkem (pozn. 373) – „lombardský typ iniciál cca 1400“ 2. tělem iniciály „obydlená krajina“ komponovaná do tvaru litery (pozn. 374) – „typ iniciály Giovanna de Grassi“

200


201

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 6) 6) Typy rámů vnějších polí a) varianta bez orámování vnějšího pole 1. základní varianta (pozn. 377) b) rám vnějšího pole sledující obrys písmene 1. základní varianta (pozn. 278-380) c) pravoúhlé rámy s bohatou obrubovou plošnou výzdobou 1. rám s obrubovou lištou z geometrických ornamentů a nárožních medailonů (pozn. 384) – „jihoněmecký typ iniciály 1. poloviny 14. století“ 2. rám s obrubovou lištou pokrytou stylizovaným perlovcem na pás bobulí (pozn. 383) 3. rám s trojicí obrubových lišt se středovou výplní pokrytou plošnou tapetou z pilovité linie vyplněné bobulemi (pozn. 383) d) varianty prostých pravoúhlých rámů vnějšího pole 1. základní varianta (pozn. 385-390) 2. varianta s obrysovou lištou (pozn. 391-396) 3. varianta se zdvojenou obrysovou lištou (pozn. 397-399) 4. varianta s obrubovou lištou z přisazovaných zavinutých výhonků (pozn. 400) 5. varianta s obrubovou lištou prostorově přetáčenou v nárožích (pozn. 401) – „italský typ rámu“ e) rám vnějšího pole sledující tvar těla iniciály pravoúhlými segmenty 1. základní varianta v prostém pravoúhlém orámování rozšířeném o pravoúhlý segment (pozn. 402-404) 2. varianta 6)e.1 s obrysovou lištou rámu vnějšího pole (pozn. 402-404) 3. varianta rámu se zmnoženými geometrickými segmenty v jeho obrysu (pozn. 405-406) f) rámy s pravoúhlými a oválnými segmenty nezávislými na tvaru iniciály (pozn. 268) 1. rám s obrysovou adicí pravoúhlých a oválných segmentů (pozn. 409-412) – „italský pozdně románský typ rámu“ 2. oproštěná varianta 5)f.1 s pravidelně vykrajovanými či přisazovanými segmenty k vnějšímu obrysu rámu (pozn. 413-416) – „západní typ rámu vnějšího pole“ 3. rám s pravidelně prokrajovanými nárožími (pozn. 418) – varianta k 4)a.4 + h.2 g) dynamicky ostře prokrajované typy rámů vnějších polí 1. základní asymetrická varianta (pozn. 419-422) 2. základní symetrická varianta s protahováním zahrocených obrysů rámu do kaligrafických bičíků (pozn. 419-422) – „jihoitalská varianta rámu vnějšího pole“ 3. odlehčená varianta 6)g.2 s asymetrickými a dynamizovanými kompozicemi prokrajovaných obrysů i přisazených bičíků (pozn. 423) – „západní typ rámu vnějšího pole

202


203

Viktor Kubík

Ad Tab. IV. 6)h – Ad kasetové typy rámů vnějších polí h) kasetové typy rámů vnějších polí 1. základní varianta s lištou ve vnitřních nárožích členěnou diagonálními liniemi (pozn. 424-427) 2. varianta s dvojicí lišt ve vnitřních nárožích diagonálně členěných liniemi a s barevným odlišením vnějších a vnitřních částí obruby rámu (pozn. 428-463) – „původně toskánská varianta rámu vnějšího pole“ 3. varianta 6)h.2 s bohatou a prostorově dynamickou povrchovou výzdobou svrchních lišt – a) pokrytých stylizovanou banderolou stvolů, b) pokrytých esovitě stáčenými výhonky a prostorově obíjených stvoly vnitřních polí, c) pokrytých pásovým ornamentem z routových motivů, stvolů a bobulí, d) „pozdně gotická varianta“ s lambrekýnem ovíjejícím žerď předsazenou před lištu rámu (pozn. 437-440) – „varianty rámů vnějších polí z tvaroslovného dědictví Mistra Kodexu sv. Jiří“ 4. varianta 6)h.2 z dvojice lišt komponovaných do kasetové úpravy vzájemně propletených zalamovaných pásek (pozn. 441) – „typ rámů vnějších polí Liber viaticu“ 5. varianta kasetových rámů provrtávaných z vnitřní strany kaudami iniciál (pozn. 442-443) – „bavorský typ rámu vnějších polí 15. století“ 6. zjednodušená varianta 6)h.5 s podvlečením kaud pod vnitřní lištou obruby kasetového rámu (pozn. 444) i) rámy vnějších polí iniciál v podobě architektonických kulis kombinovaných s kasetovým typem rámu 1. výchozí plošná varianta s nárožními náznaky lomených oblouků a barevným odlišením rámu od vnitřního pole (pozn. 446) – „francouzské východisko sledovaného typu“ 2. vrcholný typ rámu vnějšího pole s perspektivními architektonickými kulisami napojenými na kasetový typ rámu (pozn. 445) – „rám vnějších polí Bible Václava IV.“

204


205

Viktor Kubík STUDIE O RUKOPISECH XLIII, 2013

Recommend Documents