CO JE ST EDEM NAŠICH ŽIVOT ? MARTIN KLUSO (Tursko, prosinec 2007)
Hospodine, p icházíme p ed Tvoji tvá s pot ebou, abys k nám mluvil. Abys pronikl p es všechny slupky až k porozum ní, které se prom ní ve zm nu v našich duších. Hospodine, netoužíme po tom, abychom m li dobré dopoledne. Toužíme po tom, aby se n co stalo v našich životech. Chválíme T za to, že jsi nás spasil, že jsi p inesl své spasení do našich život . Prosíme T , aby se to spasení projevilo, aby prom nilo naši ch zi. Prosím, Hospodine, pomaž nejen moje ústa, ale i naše uši ke slyšení a srdce k porozum ní. Chválíme T ve jménu Ježíše Krista. Amen. Dovolím si pokra ovat v sérii slov, která jsme slyšeli minulou a p edminulou ned li. Krátce p ipomenu, o em jsme hovo ili. Mluvili jsme ze 4. kapitoly a z konce 3. kapitoly Zjevení, o tr nu a o naší duši. Vysv tlovali jsme, že duše, kterou vid l Jan b hem své vize na ostrov Patmos, byla kone ná, prom n ná duše. A že prom n ná duše je vrchol, konec spasení. M žeme také íct, že je to spasení našich t l, která jsou poddána duši. To znamená, že jakmile budou naše duše prom n ny a spaseny, t lo bude init v li duší, které jsou poddány Bohu. etli jsme o tom, že na tr nu sedí „Jeden“. Že jich tam nesedí víc. íkali jsme si o ty ech zví atech z Ezechiele, ale i ze Zjevení. O orlu a lvu, o lidské tvá i, o volu, respektive ve Zjevení o teleti. Mluvili jsme o prom n nosti naší v le, emocí, tužeb. Naše touhy je pot eba prom nit, abychom toužili po Božích v cech. Je velmi složité a t žké d lat Boží v ci, pokud to není naší touhou. Mnozí to p i ch zi s Bohem zakoušejí, protože je to opravdu t žké, pokud po tom netoužíme a nechápeme hodnotu toho, za ím jdeme. Mluvili jsme o prom n ní, cíli a zám ru. Co se vlastn stalo, když padl Heylel. Mluvili jsme o hv zdách, o t etin hv zd, o tom, že B h vložil sám sebe a sv j p íb h do hv zd, takže mluví o Božích synech. áste n jsme zmínili p íb h Josefa a vykládali jsme, co znamenají hv zdy. A že Heylel, jak jsme etli v Izaiáši, se cht l postavit na Sion a vládnout nad hv zdami, což je místo Ježíše Krista. B h touží, aby jeho Syn vládl nad hv zdami, nad Božími syny, do kterých se obtiskl Jeho charakter. Naše duše jsou materiálem, hlínou nebo moduritem, ve kterém se ábel snaží zkopírovat a zplodit sám sebe, 1
protože bez lidí nic nemá a vlastn ani nic není. Kupodivu i Ježíš Kristus, B h, má stejnou touhu. Je to pochopitelné, protože B h tu touhu m l první, ábel nikdy nic nevymyslel. Ani hudbu, ani boj. To všechno jsou Boží principy, které ábel použil v nespravedlnosti. Na konci jsme vyzývali k tomu, abychom si dávali pozor, aby to byl B h, kdo se obtiskne, a ne ábel. Jestli vytvo íme prostor, abychom byli obrazem toho zlého, anebo obrazem Boha. Nev íme tomu, že cílem ch ze s Bohem je naše obrácení, protože to je spíš po átek než cokoliv jiného. Samoz ejm , bez obrácení, znovuzrození, to nejde, tak jako lov k nem že žít bez toho, aniž by se narodil. Ale my nechceme, aby miminko z stalo miminkem. I když je roztomilé a p íjemné, není to vrchol ani cíl. Chceme, aby se z dít te stal dosp lý a zralý lov k. V p irozeném si dovedeme p edstavit dosp lého lov ka. Je n jak veliký, má sílu a dokáže se o sebe postarat. V duchovním je to možná abstraktn jší, a proto jsme se bavili o tom, jaká duše má být. Dnes jsem cht l hovo it o zm n . Klí ové slovo pro dnešek je zm na. V dnešní dob je spousta falešných náboženství v etn k es anství. Je nebezpe né to takto íct, ale v ím, že k es anství je falešné náboženství. Protože každé náboženství je falešné. Každé náboženství, které nás odvádí pry od Boha a dává nám n co místo Boha samého, je špatn . I kdyby se to nazývalo stejnými jmény jako náš B h. Víte, m žeme být k es anskou zemí, a stejn minout Boha. Víte to? M žeme se dokonce nazývat k es any. Je spousta lidí, kte í se nazývají k es any, a míjejí Boha. A možná v tom je to nebezpe n jší, protože n komu chcete zv stovat pravdu a evangelium, a ten lov k íká: „Vždy já jsem taky k es an.“ Dneska jsou pojmy tak zmatené, že to s tím nemá nic spole ného. Je to jeden ze zp sob , jak n koho podvést. Když bude n kdo nap íklad prodávat opravdu dobré biomáslo, nejlepší zp sob, jak to celé pokazit, je za ít prodávat špatné máslo a nazvat ho stejn . Všichni potom budou prodávat biomáslo a nikdo se v tom nevyzná. Jak potom poznáte to správné? To d lá náboženství. Vezme stejná slova, stejné pojmy, stejné termíny a stejné formy, ale obsah tam už není. P ed tím bych nás cht l varovat. Varovat každého z nás, protože se n kdy ukolébáváme tím, že máme správná sloví ka. Máme správný zp sob. Chodíme do správné církve, sedíme na správných židlích a hrajeme ze správných zp vník . Ale to je velký omyl. Zeptám se na jednoduchou v c. Pokud jsme se obrátili, co to znamená? Znamená to, že každý, kdo se obrátil, bude spasen? Ano. Pokud vytrvá do konce. Obrácení z stává, to je pravdivé. Ale existuje r zná míra spasení. Líbí se mi název lánku, který jednou napsal bratr Wilkerson. 2
Jmenoval se: „Spasen, ale mizern “. To nechceme. Aspo já po tom netoužím. Být zachrán n, v podstat za klopu vytažen, a z stat tam, kde jsem. Spasení je dob e, je lépe být spasen než nespasen. Ale lidé íkají: „Víš, pro m je hlavním cílem být v nebi.“ N kdy provokuji a íkám jim: „V nebi je ábel.“ Oni to nev dí a hrozn se bou í, tak jim ukážu verš, kde se o tom píše.1 A najednou se zbo í celá p edstava toho, co je nebe. Jsou to katolické nebo jiné p edstavy nebe s andílky a kdoví ím ješt . Mylná p edstava, chiméra, je v tom, že na sv t žijeme takoví, jací jsme, a cílem je dostat se do nebe, až um eme. íká se, že jsou v nebi zlaté ulice, „nádherné“ v ci, hraje se tam baseball a jsou tam sjezdovky, které nikdy nekon í. Pochopiteln se tomu sm jeme, protože to je hrozn t lesné. Když jsem byl spasen a p ijal jsem Ježíše Krista, ptal jsem se, co jsem spasením získal. Lidé mi nadšen vykládali: „Te , když um eš, tak budeš sed t pod stromem a budeš mávat palmovou ratolestí a k i et hosana.“ íkal jsem: „To zní p kn , a dál?“ – „No, to je všecko.“ P edstavoval jsem si to a íkal: „Hodinku to m že být dobré. Celý den, fajn, ale v nost!? Bude nás tam aspo víc, budeme si moct povídat?“ – „Ne, ne, ne, budeš tam sed t a budeš mít bílé roucho, korunu na hlav a volat hosana.“ íkal jsem si: No, m to p ijde jako taková jiná forma pekla. Nevím, jak to p sobí na vás. Otázka, kterou jsem si kladl, byla: „Bože, co je to vlastn spasení? Co, Hospodine, se mi d je?“ Hrozn jsem necht l být v pekle. Nevím, jak jste si vy p edstavovali peklo. Lidé kreslí velké kád s olejem a erty, kte í p ikládají, a vy se va íte v oleji. Já si myslím, že peklo je horší. , Když vás n co bolí zvenku, to není peklo. Peklo je v duši. Peklem pro m byla p edstava, že budu sám. Že budu sám n kde p ikovaný v jeskyni. Pro m je absolutní peklo v neschopnosti se sdílet. V neschopnosti milovat a být milován. Neschopnost vylít n komu své srdce. Neschopnost n komu požehnat a být požehnán. To je peklo, víte to? Je to horší, než kdyby vás n kdo mu il. Nemáte ve své duši Boha. lov k je najednou sám. To je vrchol pekla. Myslím si, že peklo je ješt horší. A tak jsem íkal: „Dob e, tomu jsem cht l uniknout. Než tohle, tak radši budu s brat ími sed t pod palmou a mávat ratolestí.“ Ale stejn jsem trošku doufal, že v nebi toho bude víc a že se brat i mýlí. íkal jsem jsi, že to nem že být všechno. To, co mi za alo opravdu dávat pravý život, hodnotu a nadšení z Božího slova – když jsem za al vid t, že B h je schopen vstoupit a být ve mn . Víte, co myslím? Že B h 1
Zjevení 12:3,7 – „I vidín jest jiný div na nebi. Nebo aj, drak veliký ryšavý ukázal se, maje hlav sedm a roh deset, a na t ch hlavách svých sedm korun. I stal se boj na nebi: Michal a and lé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i and lé jeho.“
3
ve vší své znalosti, schopnosti a hlavn ve svém charakteru je schopen se p etransformovat a vstoupit do mojí duše. Že Jeho zám rem je stát se sou ástí m , nezávisle na tom, kým jsem byl p edtím. Zlod jem, lumpem, pyšným nebo kýmkoliv. Ne, že z stanu tím, kým jsem, a B h bude vedle m . Ale B h m prom ní a za nu být Jemu podobný. Tato myšlenka je natolik zásadní, že by n kde mohla být nazvána rouhavou. Podle m by její vyslovení v mnoha spole enstvích nebo církvích bylo automaticky pokládáno za herezi. Když eknu: „Brat í, B h chce, abyste byli Jemu podobní. B h chce, abyste byli jako B h, když jste tady na zemi,“ hned svítí všechna ervená sv týlka a íkají: „Poslyš, oni íkají, že máme být jako B h!“ Ne íkám, že máte být jako B h, že se máme stát Bohem anebo zaujmout Jeho místo. Ale máme být jako On v charakteru, p emýšlení a zp sobu. B h nás nabádá, abychom byli dokonalí, jako On je dokonalý.2 A cokoliv menšího d láme, nenapl ujeme tím plnost spasení, kterou nám B h nabízí. B h nám dává schopnost být prom n ni od slávy ke sláv do Jeho obrazu.3 Nev ím v prom n ní, které se bude m it velikostí mého auta nebo jinými v cmi, kterých dosáhnu v tomto sv t . Jsou lidé, kte í „n eho“ dosáhli ve sv t , a p esto v Božím pohledu ani nejsou. B h je neregistruje a nevnímá, že by v Bohu n ím byli a n eho došli. Boží slovo v Matoušovi v 7. kapitole íká, že byli lidé, kte í v Jeho jménu prorokovali a d lali mocné divy a v ci. Ježíš ale p esto íká: „Já vás neznám.“ To znamená, že míra spasení a dosažení jakési pozice v Bohu se m í jinak. A to tím, jak je náš charakter blízký a podobný Bohu. Snažili jste se n kdy zm nit? A na co jste narazili, jak se vám to povedlo? Narazili jste na sebe, že? lov k narazí na sebe a dostane se do deziluze. ekne si: „To znamená, že mám být takový na v ky?“ A p itom jste se cht li zm nit. Když zjistíte skute nost, íkáte si: Ale já jsem takový... N kte í na tom ustanou a íkají: „Takový já jsem. Prost jsem takový, tak se s tím bu vyrovnejte, nebo...“ N kdy lidé vedou takovouto diskuzi v manželství a íkají: „Podívej se, smi se s tím, já prost jsem takový.“ A v manželství to má ur ité místo. Protože n kdy si jeden partner pot ebuje uv domit, že než ten druhý lov k bude prom n ný, tak jeho nedokonalost bude muset snášet a povzbuzovat ho. Ale v naší mysli nemá místo íkání: „Já jsem prost takový.“ Protože v naší mysli má mít prostor vyznání: „Já chci být jiný. Jak? Jak, Bože? Ale nechci být jiný jenom na oko, abych p sobil jinak, k es ansky a prom n n .“ 2
Matouš 5:48 – „Bu tež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.“ 2. Korintským 3:18 – „My pak všickni odkrytou tvá í slávu Pán jakožto v zrcadle spat ujíce, v týž obraz prom n ni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pán .“ 3
4
V této nad ji se zvedá moje touha po Hospodinu. Nad je, že Kristus je schopen zm nit samu podstatu mého bytí. Zp sob mého p emýšlení, mentalitu, touhy. Už to není o tom, že uvnit celá moje bytost touží po h íchu, a já ho ned lám, protože se to nemá. Zjistíte, že v n kterých v cech vás B h prom nil a je schopen to ud lat znovu. Podíváte se zpátky a eknete: „Bože, tahle v c je jiná.“ Víte, že jste si to nikde nezasloužili. Není to zp sobené vaší svatostí, pílí, pe livostí v jakýchsi náboženských úkonech, jako bi ování se, mrskání se nebo n co takového. N kdo se m p i n jaké p íležitosti ptal: „Pokud B h chce prom nit naše touhy, jak?“ Lidé naráží na to, že málo touží po Bohu a po Božích v cech. Protože my máme toužit po Božích v cech. A ta otázka je, jak se to stane. Hodn jsem nad tím p emýšlel, už jsem o tom mluvil i minule. Když kupec prodal všechny své perly, aby za n koupil jedinou, tak musel dob e porozum t její vzácnosti. Nerozumím perlám, rozumí n kdo perlám? Asi na to nikdo nejsme expert. Nevím, jestli to je o karátech nebo o velikosti nebo o istot nebo v em to je. Ale on to v d l. A možná to nevid l nikdo okolo n j a divili se tomu. To lov k není schopen ud lat, pokud opravdu nedokáže vid t a pochopit vzácnost perly, kterou m l, a kterou cht l získat. Z jeho pohledu nebylo p íliš t žké prodat ostatní perly. Nebylo to trápení, takové to k es anství: „Já vím, že musím, Pane. Tak já to tedy prodám.“ A p itom vám to rve srdce. „Tak já si tedy koupím tu vzácnou perlu, když íkáš, že je tak vzácná. Ach jo!“ S tím nejste schopni dojít. Protože nakonec p ijdete dom a eknete: „Tady toho já se nevzdám!“ A uv domujete si, že padáte: „Vím, Pane, že bych m l tu perlu prodat, tady ješt jednu. Ale já už jsem prodal ty i z dvanácti...“ To celé je špatn . Rozumíte mi? Celý ten p íb h je špatn . B h p ichází a íká: „Po kej ale, já ti primárn ne íkám, abys prodal perly. íkám, že existuje hlavní perla a že m žeš minout, co jsem pro tebe p ipravil. Ale nem žeš mít obojí, protože to prost nefunguje. Nem že to být spolu, protože jsou to v ci, které jdou proti sob .“ Náš problém je astokrát v tom, že nevidíme vzácnost toho, co pro nás B h p ipravil. Když mi n kdo ekne: „Podívej se, Martine, te jsi spasený. Celou v nost budeš sed t pod stromem a mávat palmovou ratolestí a volat hosana. Ale my máme pro tebe víc: Když položíš celý sv j život, nebudeš chodit do kina a budeš se mrskat, tak budeš moct mávat dv ma ratolestmi.“ lov k se nad tím zamyslí a ekne: „No, up ímn e eno, to radši zajdu do kina.“ Víte, co chci íct? íkám to trošku legra n . Chci íct, že pokud jsme nepochopili, co je nám vlastn nabízeno a co B h iní v tuto hodinu, kým nás chce mít, co chce u init v našich duších, tak celá ch ze se nám m že stát náboženstvím. A celou dobu budeme ešit naše odpadání od Boha a odpadání svých d tí od Boha, 5
protože v bec nebudeme chápat vzácnost toho, co m žeme v Bohu mít. Teprve když za neme opravdu vid t, tak nám najednou všechno ostatní bude p ipadat lehké. Pak ekneme: „Bože, to p ece nemá žádnou hodnotu. Pro bych sed l v kin , když budu p icházet o Boží p ítomnost?“ Boží p ítomnost – to zní tak abstraktn , že? Když jsem p emýšlel nad tím p íb hem, íkal jsem si: „Dob e, Bože. Rozumím p íb hu s perlou. Rozumím tomu, co lov k pot ebuje, aby m l prom n né touhy. Ale jak se to stane? Jak se to stane?“ A B h mi íkal: „Musíš si nechat zjevit hodnotu a cenu té perly. Musíš ji uvid t a zažít.“ Než byste se stali odborníky a za ali chodit na trhy s perlami, museli byste na to trošku studovat. Všimli jste si, že když se vám staví v ci p ed o i, tak se po nich ve vašem srdci vytvá í touha? Je to tak? Kdo myslíte, že to vymyslel? Marketing? Reklamní pr mysl? – B h. ábel nic nevymyslel. Nic. Všechny principy, které existují, a dokonce i ty, o kterých si myslíme, že jsou zlé, vymyslel B h. Jednou mi B h íkal: „Vzpoura, to je m j vynález. Já jsem vymyslel, že se lov k má vzep ít. Mít schopnost vzep ít se a nepoddat se.“ Ale tomu zlému! A stejný princip ábel vzal, protože ho znal, když byl ješt s Bohem. Okopíroval princip a te ho používá a ví, že je v n m moc. ábel má takovou moc a sílu, protože ví, že používá Boží principy. Kdyby používal jiné v ci, tak nemá žádnou moc. Ale všechno, co se používá ve sv t v nespravedlnosti, jsou Boží principy. Proto vám ábel neustále staví p ed o i n jaké v ci. Reklama. Kdybych na toto plátno za al promítat n jakou p knou reklamu, nap íklad s dobrým jídlem, tak se ve vás najednou za ne formovat touha. Tak to funguje, protože touhy jsou tak stvo eny. Když vám budu vychvalovat a ukazovat hodnotu n jaké v ci, a nutn to nemusí být pokrm, bude to m nit vaše touhy. M žu vám ukázat n jakou p knou dovolenou. Pro n koho to m že být pláž na Jamajce, pro n koho to m žou být Rohá e v Tatrách. Oni v dí, že když by vám za ali vykládat n jaké reklamy, tak polovina z vás si tu v c bude chtít koupit nebo ji získat. A n co pro to ob tuje. Co tím chci íct? Chci íct, že B h chce, abychom v sob vytvo ili touhu po Jeho v cech, která nám dá sílu ob tovat n co jiného. Sytíme se v cmi sv ta a íkáme: „Bože, já nemám touhu a chci mít touhu po Tob .“ Potom jdeme a sytíme se reklamou.Nemusí to být vyložen koukání na reklamu v televizi. Je to prost o tom, jak v hlav p emýšlíte a po em toužíte. Vaše mysl a rozhovory se zaobírají tím, co byste mohli získat a mít. „A já bych cht l...“ – „Víš, já bych cht l tamto auto a cht l bych tohle.“ – „A já bych cht l, kdybychom mohli v ned li n kam jet.“ A tak je to celou dobu. To se d je i s d tmi. Zapomínáme d tem ukazovat, kým 6
vlastn B h je a co iní. Musí v nás r st touha, která bude volat: „To chci! Po tom toužím! To bych cht l ve svém život !“ Hrozn se divíme tomu, když nemáme. Sejdeme se t eba na shromážd ní a chceme vydat, ale není co. Pro není co? Kdybychom dostali prostor vypráv t o svojí práci, o tom, co jsme d lali, ím se zabýváme a jaký stavíme d m, tak m žeme povídat hodiny a hodiny. Protože se tím sytíme. Tím se zaobírají mysli lidí. Sejdou se dv sle ny, které se mají vdávat. O em je jejich rozhovor? Šaty sem, boty tam, prstýnky a oznámení a tak dále. Sejdou se dva chlapi, co staví d m. Kudy se ubírá jejich rozhovor? „Kde jsi sehnal cihly?“ – „Co stojí ten materiál?“ – „ lov e, jak jsi d lal to podbití?“ – „Co ty kleštiny?...“ Mají sv j slovník. Sejdou se dva rybá i, sejdou se dva lidé, kte í mají stejné hobby. Dv matky, co d lají domácí školu. Myslíte, že íkám, že byste se o t ch v cech nem li bavit? Ne. Ale m l bych být schopen íct, že když se sejdou dva k es ané, tak se celou dobu baví: „A co ti íkal B h?“ – „Co ten verš?“ – „A jak chápeš tohle?...“ To se snažím íct. Pro to funguje u jiných v cí, a nem lo by u k es an ? Dva tatíci, co staví d m – nejsou taky dva k esané? Dv d v ata, co se vdávají, nejsou dv k es anky? Dv matky, co mají d ti v domácí škole, nejsou taky dv k es anky? Ti dva rybá i, nejsou taky k es ané? Manžel s manželkou, nejsou oni taky k es ané? Anebo budou ešit jenom záv sy a p íští dovolenou, ned lní ob d a boti ky pro d ti? Když se budeme sytit v cmi tohoto sv ta, tak budeme podobní sv tu. Boží slovo íká, že se nemáme p ipodob ovat sv tu.4 Je to naše volba – protože m žeme být i „dobrými k es any“, pokud chceme. Je to volba každého, ale vím, že B h má pro nás víc. Má pro nás prom n ní naší duše. Ryby i svatba pominou. D ti odrostou a domy spadnou. A pokud k tomu p iložíme své srdce, tak padne s t mi v cmi. Pokud v nujeme celou svoji energii a celý sv j život na pozemské v ci, tak úpln promarníme potenciál, který nám B h dal na prom nu našich duší. Stav t a vychovávat d ti musíme, a je to dob e. Ale nep ikládejme k tomu srdce a nestav jme si to p ed o i. M žu mít klidn doma patnáct stavebních asopis a neustále se v nich realizovat a kochat. Anebo m žu tu práci prost ud lat a potom se kochat v Hospodinu. Místo probírání toho, co bude k ned lnímu ob du a kam pojedeme v lét na dovolenou, budeme probírat, co k nám B h mluví a co se d je. A nejen to, ale co s tímhle lov kem a co B h mluví o tamtom lov ku. Co B h mluví o církvi a co mluví o tomto míst . Co má B h na mysli, a mimochodem, 4
íman m 12:2 – „ A nep ipodob ujte se sv tu tomuto, ale prom tež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla v le Boží dobrá, libá a dokonalá.“
7
co bude mít B h v ned li na ob d? Co B h v tuto chvíli d lá v našem st edu? Co B h d lá v této rodin ? Co B h d lá na tomto míst ? Víme to? Zajímá nás to? Ptali jsme se na to Boha? Nebo nám to B h nechce íct? V ím, že slovo, které nám B h íká, je, abychom se prom nili obnovením svojí mysli. Aby v ci, nad kterými p emýšlíme a o kterých hovo íme a jsou sou ástí nás samých, byly Boží. Protože a už jsou jakékoliv, ony nás stejn prom ní, protože to tak B h za ídil. B h ustanovil zákony a principy a nechal nám je k dispozici. M žeme je bu využít, anebo ony využijí nebo ublíží nám. A chceme, nebo nechceme, ten princip je takový. B h chce, aby se prom nila naše duše. Do obrazu, který jsme nakreslili. Pamatujete si, o em jsme mluvili? Mluvili jsme o transparentním, pr hledném jeze e. B h nám to nabízí, protože nás do toho obrazu chce prom nit. Ale jaká je cesta a zp sob? Je to to, že Boží slovo se stane sou ástí našeho života a ch ze. Ne proto, že: „Já jsem k es an, proto bych m l Boží slovo p e íst. Tak si tedy p e tu dv kapitoly.“ Musím hledat Boha v Jeho Slov : „Kde Bože jsi, jaký jsi, jak p emýšlíš, jak p emýšlíš v této situaci, co jsi schopný ud lat se mnou?“ A hlavn : „Hospodine, vidím svoji situaci a bídu v této oblasti. Vidím, jak zakopávám, a už víc nechci. Ale d je se to znova a znova. Co o tom íká Tvoje slovo?“ Protože co se píše? Že Boží slovo má moc spasit naše duše. Ale jaké musí to Boží slovo být? Vsáté.5 Zasazené do naší p dy, do naší hlíny. Musí to být Boží slovo, kterému dopustíte, aby n co ud lalo. Pokud dovolím v cem sv ta, o kterých jsme hovo ili, aby m ly v mém život místo, které jim nep ináleží, zahynu. A m že to být cokoliv „bohulibého“ a dobrého. K es ané a k es anské rodiny hynou na dobrých v cech. Cokoliv dobrého, jako nap íklad pe ování a starosti tohoto života, jsou v ci, které udusí Boží slovo.6 Co to znamená udusí? Co se stane, co se tam stane biologicky a jak to funguje? Bavíme se o míst , o sv tle a o živinách. Jako kdyby duše m la ur itou kapacitu, jako kdyby den m l „jen“ dvacet ty i hodin. Jako kdyby mysl byla schopna pojmout ur ité množství v cí, a my si musíme volit, protože se tam nevejde všechno. Když vezmete t eba Boží slovo, které se kázalo minulou ned li. Lidé p išli a íkali: „To nám dalo život, oslovilo nás to a posunulo.“ Ale když na to navrším všechny ostatní v ci, od ned le od ob da jednu v c vedle druhé, tak co se stane? Zám rem je, aby všechna energie a živiny, které 5
Jakub 1:21 – „Protož odvrhouce všelikou ne istotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí p ijímejte vsáté slovo, kteréž m že spasiti duše vaše. 6 Matouš 13:22 – „Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pe ování tohoto sv ta a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá u in no bez užitku.“
8
byly k dispozici pro to slovo, zp sobily, aby slovo vyrostlo. A p ineslo ovoce. Kdo seje semeno proto, aby m l semeno v hlín ? Nikdo! N kdy za mnou po shromážd ní p ijdou lidé a íkají: „To bylo výborné slovo, brat e.“ N kdy to lov ka povzbudí, ale n kdy to nemám úpln rád, zvláš když to vyzní, jako kdyby to byl výkon lov ka. Vždycky íkám: „Víš, to se uvidí.“ – „Jak, to se uvidí? To už bylo.“ – „Ne, to se uvidí.“ Pokud to slovo nep inese žádnou zm nu a nic se nestane v poslucha ích, tak bylo úpln k ni emu. Nem í se to tím, jak vysoko budu skákat, jak budu k i et nebo jak rétoricky to kazatel zvládne. To je divadlo. Divadlo skon í a m žete si íct: „To bylo výborné divadlo. Pobavil jsem se.“ Rozumíte mi? To je ten rozdíl. Úsp ch slova, ani ne tak kazatele, je v tom, že se n co stane a zm ní v životech lidí. N co konkrétního. Není to jenom na kazateli samém, záleží i na poslucha ích. P ed n jakou dobou jsme se bavili s brat ími a já jsem jednomu bratrovi íkal: „Víš, B h omezil sám sebe a služebníky tím, že nám dal svobodnou v li. A proto to není jenom Boží zodpov dnost, ale zodpov dnost je i na druhé stran .“ B h ud lá maximum jako v podobenství o stromu. P išel ke stromu a íkal: „Tenhle nenese ovoce, co s ním? Vykopej ho.“ A On íkal: „Dej mu šanci.“ B h ud lá maximum, co m že. íkal: „Okopu ho, pohnojím, dám mu všechno, ale pokud neponese ovoce p íští rok, vykopu ho.“ 7 B h ud lá ze svojí strany maximum. Ale pokud my neud láme svoji ást… A ím se to m í? Jestli ovoce vyroste, nebo ne. Nemusíte nikomu vykládat, že jste pro to ud lali maximum. Mn to ne íkejte. Ani Bohu to ne íkejte. To víte sami. Pozná se to podle toho, že se ve vás n co zm ní. Zm na je to, po em toužím. Nechci být stejný, jako jsem býval. Jednou za as m potkávají lidé, kte í m znali v mládí. V minulosti m vid li jednat a pracovat, nebo vid li výsledek mojí práce. A dnes eknou: „To ale nejsi ty! Tys p ece takový nebyl! Ty ses vždycky práci vyhýbal.“ Na jednu stranu je to ostuda. Ale na druhou stranu je to ostuda starého lov ka, který si to stejn zaslouží. A hlavn je to est Bohu. Potom m žete vydat sv dectví a íct: „Hm, to je asi možné, lov e. Asi jsem byl hodn líný. Máš pravdu, pamatuju si to. Ale potkal jsem se s Bohem a B h není líný. Ani nevím, jak se to stalo, ale dneska asi už líný nejsem.“ Ne na základ mluvení, ale na základ sv dectví skutk a jiných lidí. Nakonec m žete íct: „Víš, ani nevím, jak se to stalo. Ale... vlastn vím. Chodil jsem s Bohem. Chodím s Bohem a On prom uje m j charakter.“ Musíte ve svém život mít sv dectví, kdy vás potkají sta í p átelé 7
Lukáš 13:6-9
9
a eknou: „Ale ty jsi jiný!“ P estože jste k es ané celý život nebo jste z k es anského zázemí. N kdo musí p ijít a íct: „Franto, Pepo, Ji íku, Martine, ty jsi jiný.“ Musíte vyb hnout z kruhu, kdy lidé íkají: „To znám, to je celý Martin. To bych od n j ekal.“ Amen? Pry s tím. Nedokážeme to žádnou náboženskou pílí, ale jenom tím, že dopustíme, aby B h prom nil naše duše. Aby naše duše byly podobné duši ze 4. kapitoly Zjevení. M žeme o tom vypráv t a kázat tam a zp t, ale pokud to slovo nevezmete a neud láte s ním n co ve svých životech, je vám úpln k ni emu. V epištole Žid m ve 4. kapitole se píše, že slovo slyšené a nep ipojené k ví e jim bylo k emu? K ni emu, neprosp lo jim. A proto je úpln jedno, jestli jste slyšeli výbornou kazetu nebo etli kázání nebo p t kapitol z Písma denn . Pokud to nep ipojíme k ví e a ne ekneme: „Bože, tohle já chci,“ když se tím neza neme sytit a naše duše se neprom ní, tak je nám to k ni emu. Je to neužite né. Jako kdybych zoral hlínu, zasel kuku ici a potom by p ijel domícháva a zalil to betonem. Co se s tím stalo? K emu to bylo? To je škoda práce. Víme to, a nikdo by to neud lal. Ud lali byste n kdo to, že byste vzali kvalitní sladkou kuku ici, zaseli ji a potom zalili betonem nebo zasypali sutí? Pro to tedy d láme v život ? Máme kvalitní Boží slovo a B h nám dal všechno, na co si vzpomenete. S dnešní technologií m žete, co chcete. Chcete najít verš? Ud láte klik, klik, klik, a máte ho. Myslím si, že by se Guttenberg divil. Protože kdysi brat í platili za Boží slovo krví. Kdybyste cht li spo ítat, kolik máte doma Biblí, asi by vám to chvíli trvalo. A navíc, možná máte v knihovn i zásobu pro brat í. Dnes máme všechno k dispozici. Když slyšíme Boží slovo, jako bychom rozseli sladkou kuku ici. A potom odejdeme ze shromážd ní do všedního života a nasypeme na pole su . Ne íkám, že nemáme chodit do práce a va it ob dy. Ale n kdy tou sutí nejsou nezbytn jen dobré v ci. N kdy je to smilstvo. Ne istota. H ích. Hnus, co se valí z televize. Pravdou je, že dnešní generaci televize pomohla. P ed lety jsem íkal, že k es ané by nem li trávit as u televize. A dnes nám v tom hrozn moc pomohli a vyšli vst íc, protože už nic rozumného nevysílají. O to je to leh í. Nedávno se m n kdo ptal, jestli máme televizi. Já jsem odpov d l: „ lov e, asi máme. Máme televizi, protože na ní pouštíme video.“ Ptal se, jestli máme n jaký program. íkal jsem: „Asi máme kabelovku, ale p esn nevím.“ Na eské televizi se zm nilo logo a já jsem nevid l ani to p vodní. M j známy íkal, že to už je dlouho. íkal jsem mu, že televizi v bec nepouštím. Ptal se: „Pro ne, z náboženských d vod ?“ – „To bych asi ne ekl. Ale podle m v televizi není nic rozumného.“ 10
Když si pustíte televizi, je to jako velikánská trubka, ze které se valí odpad. A ten odpad se valí na pole. Na to pole, kde máte zasazenou sladkou kuku ici. Chcete n kdo založit, osázet zahrádku? Jak by se vám líbilo, kdybyste zasadili, pohrabali zahrádku, p idali do zem Boží slovo, a n kdo by p išel a vysypal by na ni su a odpad? Ale to p esn lidé se svojí duší d lají. Dopouští balastu, aby se sypal. N kdy dovolují d tem, aby zasypaly nepo ádkem to, co dostaly. Musíme se k duši chovat jinak. Boží slovo pot ebuje vhodné prost edí, aby mohlo vyklí it. Pot ebuje as a pé i, aby mohlo vyklí it, uzrát a p inést ovoce. Když p ináší ovoce, nejenže splnilo sv j ú el, ale co ješt ? Co je v každém ovoci? Další semeno. Zákon o rozmnožování, který B h stvo il, za ne fungovat v náš prosp ch. Jako bychom to m li zadarmo. Kn ží ve Starém zákon m li ln ný od v, aby se nepotili. K es anství není o pocení se. Práce ano. Práce je d ležitá a k es an se má potit p i práci. N kte í to špatn vyložili a ekli: „K es an se nemá potit.“ To nepochopili. Obrazem, který nám B h ukazuje, je, že k es anství není o propocení se do Božího království a dostání se tam vlastními skutky a energií. B h to jakoby všechno d lá za nás. I prom n ní vlastní duše nem žete u init svojí náboženskostí. Stát se to m že jedin skrze Boží slovo. Když se jím budeme sytit a dopustíme, aby bylo okolo nás. Jakým zp sobem poneseme ovoce? V Janovi v 15. kapitole se o tom píše. Jaký je na nás kladen požadavek? Abychom z stávali p i kmeni. B h nám íká, že jsme ratolestmi. Nejsme vina i. B h íká, že máme z stávat p i kmeni. Nejspíš to neradi slyšíme, ale pokud neponeseme ovoce, tak neneseme žádný užitek. B h íká, že taková ratolest uschne sama v sob . Toto je Boží slovo. Když chcete, najd te si jinou teologii. Ale Boží principy takto fungují a tak i z stanou. Pokud nez stáváš p i Bohu, neponeseš ovoce. Pokud z stáváš p i Bohu, neseš ovoce. Neubráníš se tomu. Znamená to, že pokud z stáváme p i Bohu, jak se o tom píše v Janovi v 15. kapitole, dáváme semeni prostor k r stu. A ono vyroste samo. Semeno ví, co má p inést. Vid li jste n kdy zahradníka, který by vysv tloval jablí ku, co má d lat? „Te t zasadím a podívej se na tento obrázek. To je Golden delicious. Podívej se: tady je zelený, tady žíhaný a takhle vypadá. Ne abys to popletl a náhodou byl Champion nebo Spartan... První týden vyraš klí ek nahoru. Víš, co znamená nahoru?“ Taký zp sob není t eba, že? Semínko ví, protože má v sob informaci. Bohu nemusíte íkat, v co vás má stvo it. Božímu slovu nemusíte íkat, jaký má být váš charakter. Nemusíte Božímu semínku vysv tlovat, co byste cht li být. Jenom musíte toužit po zm n . Stav t si Boží muže 11
p ed o i. Stavíte si Boží muže p ed o i? Díváte se na p íb h a najednou po tom toužíte. Možná netoužíte po v zení, ale kdyby p išlo, tak a p ijde. Toužíte, aby lov k byl ryzí a m l v sob to, co je pravé. N co reálného a pravdivého. M žete to nap íklad vid t u Jana Husa nebo Williama Tyndala nebo u jiných bratr . Ty vlastnosti se ve vás stvo í. N kdy telefonuji s n jakým bratrem a vidím Božího muže – a není to William Tyndale. Pozorujete, jak se bratr chová nebo co ekne, a íkáte si: „To snad není možné, to chci taky. Chci tuto istotu mysl. Chci tuto ryzost charakteru, chci schopnost se ob tovat, chci tuto spravedlnost, tuhle odvahu. S jakou velkou odvahou, rychlostí a sm lostí ten lov k jedná ve spravedlnosti.“ Když to vidíte, tak po tom za nete toužit. N kdy se ve svojí pýše bojíme být jako n kdo, bojíme se íct nahlas: „Chci být jako Jan Hus.“ O n m ješt m žeme íct, že je mrtvý. Co když eknu, že chci být jako bratr duCille? Nebo chci být jako bratr Roman nebo n kdo jiný. Pro bychom se toho m li bát, co to je za podvod? Pochopiteln víme, že vybíráme dobré vlastnosti. „Chci být odvážný jako tenhle bratr. Chci mít vztah s Bohem jako tenhle bratr. Chci Boha slyšet jako tenhle bratr. Chci být schopný mluvit jako tenhle lov k, který p inese slovo, a ono tak velmi vyjasní situaci.“ Když toužíme po t chto vlastnostech, n kdy se ptáme, kde to lidé vzali. asto se vracíme do 15. kapitoly Jana. Anebo se díváme do 3. kapitoly Zjevení, kde se píše, abychom otev eli dve e a byli s Bohem. Potom 4. kapitola za íná: „Vstup sem, a ukáži , co se má díti potom.“ Po em? Potom, když pozvete Pána Ježíše na ve e i a budete s Ním trávit as. Nejde to jinak. Nejde to koupit. Jako d tem nejde zaplatit výchova. „Táto, já to zaplatím. Koupím v tší traktor. V tšího plyšáka.“ V tom to v bec není. Stejn jako když eknete: „Bože, dám Ti v tší desátky.“ Myslíte si, že B h pot ebuje vaše peníze? Že pot ebuje vaši službu? Nebo vaše cokoliv? B h pot ebuje vás. Koneckonc , On vás nepot ebuje, ale touží po vás. Vy ho pot ebujete! Vždy, když eknu vy, myslím samoz ejm my. To je nad je, kterou máme v Bohu, která prom ní naše duše. A cesta k tomu je obklopit se Božím slovem. Meditovat nad Božím slovem. Nechat se prom nit. Jeden ze zp sob je, že se pot ebujeme dívat do zrcadla. V íte v to? Dámy ur it . Pánové trošku s pohrdáním, protože se obávají, co tam naleznou. M li bychom být jako pánové, kte í se dívají do zrcadla, protože nejsou spokojeni se svým obrazem. Tak to chápu. Myslím si, že je to o tom, že pot ebujete p ijít k zrcadlu. Co je zrcadlo? Boží slovo. Hospodin. První krok, který pot ebujeme ud lat, je podívat se na stav svojí duše. Ve sv tle cíle. Musíme teologicky uv it tomu, že B h nám íká, 12
abychom byli svatí, jako On je svatý. Že máme být svatí na zemi. Pokud je vaše teologie: „Však jsme jenom lidi. B h je svatý. Anebo sv tci jsou svatí.“ Sv t-ci? Tento omyl je dobrý k tomu, aby si lidé za ali íkat: „Je v po ádku, že jsi takový. Je v po ádku, že vyjdeš z kostela a jdeš se opít a zbiješ manželku. To je normální.“ Myslíte si, že to tak není? Lidé si poslechnou kázání v kostele na mši a potom se chovají úpln stejn . Nemá to s prom n ním nic spole ného. Pokud uv íte, že máte být svatí, p ij te p ed Boha a ekn te: „Bože, ukaž mi moji duši.“ A pokud zjistíte, že jste svatí, p ij te kázat. Pot ebujeme vás slyšet. Na druhou stranu asi zjistíte, že jste v n em nedostate ní a máte charakter, na který narážíte. Ve vašem život je h ích. Nemusí to být nutn h ích jako nap íklad vražda. M že to být zloba, hn v, netrp livost, schopnost ublížit, neschopnost cítit bolest n koho jiného. Lenost, pohodlnost, sobectví, pýcha, urážka. M že to být alkohol, smilstvo, p evrácené myšlení. V zrcadle to m že být cokoliv takového. lov k se v zrcadle uvidí. Víte ale, že m žete od zrcadla odejít a nic se nestane? Pro ženy chodí k zrcadlu? Co p ed zrcadlem d lají? Krášlí se. Když se podívají, ješt si doupraví vlasy a podobn . Pot ebují se upravit, ud lat poslední úpravy. To je normální. V duchovním máme také p ijít k zrcadlu a podívat se, jestli n co není špatn . Když v zrcadle uvidím, že mám nak ivo kravatu, ne eknu: „Ach jo, už zase,“ a neodejdu. Narovnám si ji. Když ženy zjistí, že mají rozcuchané vlasy, neodejdou bez toho aby si je upravily. Ne íkám to jenom jako legraci. Co tím chci íct? Že se stává, že p icházíme k zrcadlu, zkonstatujeme, mohutn na shromážd ní souhlasíme, a nakonec jdeme dál a nic se nestane. Není to divné? V Jakubovi se o tom píše. Píše se tam, že zapomeneme, jak vypadáme.8 Jdeme ven a ani nevíme, že máme nak ivo kravatu a vlasy rozcuchané, že jsme se v bec neu esali. Co máme podle Božího slova d lat, abychom takoví nebyli? Abychom nebyli jenom poslucha i, ale initelé slova? Když opakovan slyšíme Boží slovo, m žeme mohutn souhlasit a íkat: „Ano, ano, to je pravda.“ Ale zm na se tím nepozná. Zm na se pozná pozd ji po kázání, nap íklad v ned li p i ob d . N kdy jsme schopni v ned li slyšet kázání a obratem na naši zahrádku nasypeme su a nepo ádek. Na shromážd ní ale p itom není nikdo, kdo by povstal a ekl: „Tomu nev ím. To není z Boha,“ nebo „To nechci.“ Potom si dáme ob d. Všímejte si, jak se po shromážd ní 8
Jakub 1:23-24 – „Nebo byl-li by kdo poslucha slova, a ne initel, ten podoben jest muži spat ujícímu obli ej p irozený sv j v zrcadle. Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.“
13
chováme, a všímejte si hlavn sebe sama. Stává se vám n kdy, že na dobré semeno hned nahrnete špatné v ci? M lo by to být jinak. Na našem život by m lo být vid t, kde jsme byli a jestli jsme byli s Bohem. Jako když Mojžíš sestoupil s hory. Myslíte si, že Izrael poznal, že Mojžíš byl s Bohem? Bylo to vid t? Ano, musel si p ikrývat obli ej. Nem lo by na nás být vid t, že jsme s Bohem? Na druhou stranu, není na nás vid t, když nejsme s Bohem? Ur itá prázdnota, neschopnost vydat? Když otev u pen ženku a budou v ní peníze, tak eknete: „Martin byl u bankomatu.“ A když otev u duchovní pen ženku a mám co dát, tak by n kdo m l íct: „Martin byl s Bohem.“ A naopak. Když otev u duchovní pen ženku: „Martin už dlouho nebyl u bankomatu.“ A to platí o každém z nás. Tak se naše ch ze m í. To je cíl spasení. To je prom na duše, kterou jsme kreslili. B h mluví o zm n . Brat í, chci vám íct, že je úpln jedno, jestli budeme poslouchat n jaké kázání nebo sed t na správné židli ve shromážd ní. Pokud neud láme nic s tím, co slyšíme, a nebudeme kultivovat práci, kterou B h d lá v našich životech, tak míjíme celý Boží zám r. Dopus me, aby byla naše duše prom n na. Dnes jsem cht l doplnit sérii kázání. Bylo to trochu jiné, než když jsme mluvili minule, a v ím, že jsme tomu ud lali jakousi te ku, abychom pochopili, že mluvíme o prom n naší duše. Proto pokud chcete p edstoupit p ed Hospodina a u init rozhodnutí a íct: „Bože, chci se chovat jinak. Pot ebuji se chovat jinak. V této konkrétní v ci. Chci ji položit na oltá , pot ebuji zm nu. Chci u init skutek, protože nechci za p l roku íct: Vždy jsem v téhle v ci stejný.“ Pokud jste ochotní u init toto rozhodnutí, tak B h je p ipraven. Proto posílá toto slovo. Ale krok víry je na vás. Krok víry je na každém z vás. Vezm te dnes Boží slovo a u i te s ním dílo ve svých duších. Protože B h ve 12. kapitole íman m íká: „Prom te se obnovením své mysli.“ Amen.
14
