ICAP Reports 5
ZÁØÍ 1998
Co je „standardní alkoholická dávka“? SITUACE Praxe standardizování nápojù je už dlouho používána v komerèních prostorách, kde je k dispozici alkohol. Míra nápojù nabízených zákazníkùm v podnicích s pøíslušnými licencemi se øídí standardizovaným objemem urèeným pro jednotlivé nápoje a dodržování odpovídající míry kontrolují úøady, které licence udìlují. Komerèní míry v jednotlivých zemích se u vìtšiny typù alkoholických nápojù èasto liší a jsou silnì ovlivòovány místními konzumaèními zvyklostmi. V øadì evropských zemí je napøíklad víno servírováno v decilitrových objemech a v Británii je obvyklou mírou u piva nabízeného v restauracích pinta nebo pùlpinta (pøibližnì pùl a ètvrt litru). Ve vìtšinì vyspìlých zemí jsou standardizovány také objemy nabízených lihovin. Z hlediska zdraví veøejnosti byl pojem „standardní dávka“ zaveden jako prostøedek umožòující informování veøejnosti o tom, zda je jejich konzumace v rámci rozumných hranic, v nichž nehrozí potenciální riziko, a zda jim konzumace alkoholu pravdìpodobnì pøinese pozitivní zdravotní úèinky. Od té doby se standardní dávka stala ústøedním tématem nìkterých vzdìlávacích kampaní týkajících se alkoholu, pøedevším v anglicky mluvících zemích1, a zaèal se využívat jako praktický zpùsob realizace vládních doporuèení a naøízení v oblasti konzumace alkoholu. Stanovení „bezpeèného“ nebo „málo rizikového“ poètu standardních dávek vychází ve znaèné míøe z dostupných lékaøských poznatkù týkajících se dlouhodobých škodlivých úèinkù odpovídajících rùzným úrovním pití a jeho cílem je pomoci veøejnosti pøedcházet potenciálním rizikùm. Zatímco pøedpoklady, z nichž princip standardní dávky vychází, jsou jasné a jednoznaèné, zpùsoby jeho využívání mohou být zavádìjící. Mezinárodní srovnávání komplikuje existence spousty rùzných definic. Tyto rozdíly se pøi interpretaci a srovnávání údajù z rùzných zemí týkajících se politiky v oblasti konzumace alkoholu, které èasto obsahují vymezení pomocí poètu standardních dávek nebo jednotek, mnohdy neberou v úvahu. Neexistence jednotnì uznávané standardní míry rovnìž vytváøí urèité problémy v oblasti výzkumu.
MEZINÁRODNÍ DEFINICE STANDARDNÍ ALKOHOLICKÉ DÁVKY Pùvodnì se pojem „standardní dávka“ mìl vztahovat na nápoje „standardní“ síly. V praxi se obsah alkoholu u rùzných typù piva, vína a lihovin liší. Navíc v rùzných zemích platí rozdílné interpretace stanovující, kolik alkoholu obsahuje jedna standardní dávka. Jak ukazuje obrázek 1, rozpìtí oficiálních definic standardní dávky je znaèné.2 Velikost jedné jednotky se pohybuje od ekvivalentu 8g etanolu ve Velké Británii po 19,75g etanolu v japonské standardní dávce neboli go. 3 Standardní servírovací míry se mohou rùznit rovnìž v rámci jedné zemì podle typu nabízeného nápoje, takže množství alkoholu obsaženého v jedné sklenici piva se mùže lišit od množství alkoholu ve sklence vína nebo lihoviny4. Napøíklad v Rakousku je Trinkeinheit, neboli nápojová jednotka, ekvivalentem 12 g etanolu v pøípadì piva a vína a 6 gramù etanolu
1
v pøípadì lihovin. Tyto definice do znaèné míry závisí na uznávaných a pøevažujících praktikách v jednotlivých zemích. Podle zprávy z Èíny zavedl úøad Beijing Technology Supervision Bureau poèátkem roku 1997 jako standardní míru piva jeden litr. 5 U plnohodnotného piva tento objem pøedstavuje ekvivalent zhruba 40g etanolu. V pivnicích v Zimbabwe je standardní míra servírovaného piva 2 litry6, pøièemž se o takový džbán èasto dìlí více lidí. Ve Spojených státech jsou standardní servírovací míry piva (12 uncí), vína (5 uncí) a lihovin (1,5 unce) oficiálnì definovány jako ekvivalent 14g etanolu 7.
Založeno na oficiálních definicích vládních úøadù Nedostatek jednotnosti v definování standardní dávky je navíc komplikován kulturními preferencemi pro používané míry pøi vyjadøování obsahu alkoholu – gramy proti uncím, americké a britské unce nebo vyjadøování obsahu alkoholu jako procenta váhy nebo objemu. Pøestože existují oficiální definice standardních dávek, velikost nápojù servírovaných v zaøízeních nabízejících alkohol jim èasto neodpovídá. K podstatné èásti konzumace alkoholických nápojù dochází v domácnostech a v jiných soukromých zaøízeních, kde se nápoje málokdy mìøí podle standardních jednotek. Tyto rozdíly a odchylky ztìžují všechny formy mezinárodního srovnávání údajù o nápojích a konzumaci. Nìkteré zemì se pokoušejí vytvoøit mìøítka umožòující lepší odhady poètu standardních dávek v jednom balení alkoholického nápoje. V Austrálii jsou povinné etikety informující o množství standardních nápojù v pøíslušném balení. Ve Velké Británii se nìkolik velkých výrobcù alkoholických dávek nedávno dobrovolnì rozhodlo uvádìt na etiketì lahve, kolik britských jednotek obsahuje.
JEDNA DÁVKA JE PROSTÌ JEDNA DÁVKA – NEBO NE? Standardní dávky jsou užiteèným nástrojem pøi zavádìní pravidel týkajících se konzumace alkoholu a pøi rozšiøování informovanosti veøejnosti, ale využívají se také jako výzkumný nástroj pøi kvantifikaci konzumaèních úrovní a pøi popisu konzumaèních zvyklostí jednotlivcù. Vzhledem k potøebì srovnávání a použitelnosti údajù pøes hranice jednotlivých
2
zemí považují výzkumní pracovníci neexistenci jednotného vymezení standardního nápoje za mimoøádnì významný problém pro výzkumnou práci. Jednotky používané výzkumnými pracovníky èasto odpovídají standardùm platným v jejich vlastních zemích. Ovšem ne všichni výzkumníci se pøi analýze údajù drží standardù stanovených vládními úøady jejich zemí; nìkteøí si radìji vytváøejí vlastní definice odvozené z rùzných zdrojù. Tato nejednotnost ještì zvyšuje existující zmatek. Této problematice se vìnuje studie, kterou vypracoval Turner.8 Ze srovnání definic standardních dávek používaných v 125 mezinárodních epidemiologických studiích vyplynulo, že definice „dávky“ se pohybovala v rozmezí od 8 gramù etanolu ve Velké Británii až po 28 gramù etanolu v nìkterých japonských studiích. Problém s definicemi je ještì výraznìjší, když se princip standardní dávky používá k urèení škodlivosti. Epidemiologická literatura èasto používá pøi definování typù konzumaèního chování a konzumaèních úrovní, pøi nichž mohou nastávat problémy, konkrétní poèty dávek. Napøíklad podle nìkterých severoamerických definicí je „tìžká pitka“ u mužù definována jako 5 nebo více alkoholických dávek vøadì za sebou9. Obdobnì je hranice pro „škodlivé“ pití nìkdy stanovována na úrovni 9 a více dávek vøadì 10. Problém se stane zjevnìjším, když srovnáme, co takové definice „tìžké pitky“ nebo „škodlivého“ pití znamenají podle rozdílných interpretací „dávek“, což ilustruje obrázek 211. Když použijeme definici 5 dávek, „tìžká pitka“ by v Irsku znamenala ekvivalent 40 gramù èistého etanolu; oproti tomu vMaïarsku by šlo o 85 gramù èistého etanolu, tedy více než dvojnásobné množství. Podobnì by v pøípadì definice stanovující jako hranici škodlivého pití 9 a více dávek musel japonský konzument vypít 178 gramù èistého etanolu, aby dostál definovanému množství. Na druhé stranì Rakušanovi by pro dosažení této hranice staèilo vypít ekvivalent 54 gramù.
Pozn. Definice použitá pro „tìžkou pitku“ je pìt a více dávek pøi jedné pøíležitosti a pro „škodlivé pití“ devìt a více dávek.
Vìtšina údajù používaných pro urèení škodlivosti se získává prostøednictvím prùzkumù. Respondenti jsou dotazováni na své konzumaèní návyky vyjádøené pomocí poètu dávek, které konzumují. Tyto jejich vlastní uvádìné hodnoty pak výzkumní pracovníci standardizují a pøepoèítávají na ekvivalent dávek nebo etanolu. Zda je tyto standardizované hodnoty možné
3
pøesnì využívat pro výzkumné úèely, to je komplikovaná otázka. Údaje získané z dotazníkù vyplòovaných pøímo respondenty silnì spoléhají na schopnost respondentù zapamatovat si poèet dávek, jež zkonzumovali bìhem stanoveného období, kterým mùže být den, týden, mìsíc nebo dokonce rok. Spolehlivost této metody je dále zpochybòována nedostatkem jednotných definic používaných vládními institucemi nebo výzkumníky. Také je zde problém, že prùzkumy od respondentù vyžadují, aby si vybavili, jaké množství alkoholu zkonzumovali a uvedli pøíslušné množství v poètu dávek (sklenièek). Velikost jedné dávky je tøeba odhadovat a brát pøitom v úvahu obsah alkoholu v daném nápoji a velikost lahve èi sklenice. Obì tyto promìnné jsou obtížnì mìøitelné. Jak prokázala Stockwellova a Stirlingova studie, vìtšina lidí nedokáže pøesnì odhadnout velikost nebo sílu alkoholického nápoje12. Stupeò pøesnosti je ještì nižší, pokud jde o nápoj s obsahem alkoholu nižším èi vyšším než je prùmìr. Podle jiné studie se zdá, že nejvyšší odchylky jsou u lihovin a nejnižší u vína13. V nìkterých zemích jsou vøadì zaøízení na sklenicích, v nichž se servíruje víno, pivo nebo lihoviny, znaèky oznaèující urèitou míru, takže množství konzumovaného alkoholu je možné mìøit. V jiných zemích, napøíklad ve Spojených státech, nejsou vyžadovány standardní míry servírovaných nápojù, což znamená, že se množství alkoholu v jednom konkrétním nápoji mùže lišit a èasto pøesahuje oficiální vládní definici standardní dávky. Velká èást konzumace se také odehrává mimo restauraèní a jiná zaøízení, a v takových pøípadech se obecnì neservírují nápoje ve standardních velikostech, pøípadnì se dolévají sklenice èi džbány, které ještì nejsou zcela prázdné, což komplikuje odhady množství zkonzumovaných dávek. V øadì rozvojových zemí, kde je konzumace alkoholu spoleèenskou záležitostí a nápoje se èasto pijí ze spoleèné nádoby, mohou být jakékoli pokusy o kvantifikaci poètu dávek zcela marné.
ZÁ V Ì R Y Jak se tato zpráva snažila ukázat, souèasný zpùsob používání konceptu standardní dávky v mezinárodním kontextu má hodnì daleko k dokonalosti. Pro úèely výzkumu a mezikulturních srovnání závisí použitelnost „standardní dávky“ na mezinárodním konsensu ohlednì zpùsobu jeho definování. Je tøeba vytvoøit pøijatelná kritéria pro standardizaci jednotek mìøení a usilovat o vìtší harmonizaci ve zpùsobu, jak se koncept standardní dávky používá. Jedním z návrhù bylo využít ke standardizaci „standardních dávek“ jednotné používání jednotek mìøení vyjádøených v gramech etanolu. Zároveò platí, že harmonizace velikostí dávek nemusí být vhodná, pokud jde o vzdìlávání veøejnosti. Vìtšina konzumentù obvykle nepoèítá zkonzumované nápoje pro využití v epidemiologických prùzkumech a používané míry dávek jsou v rámci jednotlivých zemí èasto odrazem pøíslušné kultury. Koncept „standardní dávky“ možná nebude snadné sladit s øadou obecnì akceptovaných konzumaèníc h zvyklostí. Z hlediska vzdìlávání veøejnosti v oblasti odpovìdné konzumace alkoholu se zdá být rozumnìjším pøístupem používání zásad formulovaných v souladu s místními konzumaèními zvyklostmi. Vysvìtlivky 1
Stockwell, T. a Single, E. 1997. Standard unit labeling of alcohol containers. V Alcohol: Minimising the Harm. M. Plant, E. Single a T. Stockwell, eds. Londýn: Free Association Books, Ltd., str. 85-104.
4
2
Údaje poskytnuté Centrem pro informace o alkoholických nápojích (Centre for Information on Beverage Alcohol; CBA). Viz také AIM. 1996. 5(2):11; ICAP Reports 1 (Pøíloha). 1996. 3 Údaje poskytnuté CBA. 4 Rakouské ministerstvo Bundesministerium für Gesundheit und Konsumentenschutz definuje standardní velikost nápoje, neboli Trinkeinheiten, podle jednotlivých typù nápojù. Používané míry jsou 125ml (pøibližnì 12g et anolu) vína, 300ml (pøibližnì 12g etanolu) piva a 20ml (pøibližnì 6g etanolu) lihovin. 5 South China Morning Post. 19. záøí 1996. 6 Jernigan, D. H. 1997. Thirsting for markets: The Global Impact of Corporate Alcohol. San Rafael, CA: The Marin Institute. 7 United States Department of Agriculture/ United States Department of Health and Human Services. (USDA/USDHHS). 1995. Nutrition and Your Health: Dietary Guidelines for Americans. 4. vydání. Washington, DC: USGPO. 8 Turner, C. 1990. How much alcohol is in a „standard drink“? An analysis of 125 studies. British Journal of Addiction, 85: 1171-1175. 9 Wechsler, H., Davenport, A., Dowdall, G., Moeykens, B. a Castillo, S. 1994. Health and behavioral consequences of binge drinking in college: A national survey of students at 140 campuses. JAMA, 272:16721677; International Center for Alcohol Policies. 1997. ICAP Reports 2: The Limits of Binge Drinking. 10 Williams, G. D., Deitz, D. K. a Campbell, K. E. 1997. Frequency of consuming 5+ vs. 9+ drinks a day as predictors of alcohol-related morbidity. Pøednáška na International Workshop on Consumption Measures and Models for Use in Policy Development and Evaluation. 12.-14. kvìtna, Bethesda, Maryland. 11 Pro úèely tohoto srovnání je „tìžká pitka“ definována jako pìt a více nápojù a „škodlivé“ pití jako devìt a více nápojù. 12 Stockwell, T. a Stirling, L. 1989. Estimating alcohol contents of drinks: common errors in applying the unit system. British Medical Journal, 298: 271-272. 13 Lemmens, P. H. 1994. The alcohol content of self-report and „standard“ drinks. Addiction, 89:593-601.
ICAP (International Center for Alcohol Policies; Mezinárodní centrum pro politiky v oblasti alkoholu) se snaží napomáhat snižování míry zneužívání alkoholu po celém svìtì a propagovat správné chápání role alkoholu ve spoleènosti prostøednictvím dialogu a partnerství, do nichž zapojuje odvìtví výrobcù alkoholu, instituce zabývající se problematikou zdravotnictví a jiné subjekty zabývající se politikou v oblasti alkoholu. ICAP je nezisková organizace, kterou finanènì podporuje deset hlavních mezinárodních spoleèností vyrábìjících alkoholické nápoje. Další zprávy ICAP (ICAP Reports) se vìnují tìmto otázkám: •
Èíslo 1: Bezpeèná konzumace alkoholu: srovnání materiálù Výživa a vaše zdraví: Stravovací zásady pro Amerièany a Rozumná konzumace alkoholu
•
Èíslo 2: Problematika „tìžkého pití“
•
Èíslo 3: Etikety upozoròující na zdravotní rizika
•
Èíslo 4: Vìkové hranice v oblasti konzumace alkoholu
International Center for Alcohol Policies 1519 New Hampshire Avenue, NW Washington, DC 20036 Telefon: 202-986-1159 Fax: 202-986-2080 Email:
[email protected] Web stránky: www.icap.org 5
