Co je dobré vědět před pořízením vodicího psa Bc. Andrea Klozová Obsah: Úvod ........................................................................................................................... 2 1. Historie ................................................................................................................... 2 Ve světě .................................................................................................................. 2 U nás....................................................................................................................... 3 2. Výchova a výcvik vodicího psa ............................................................................... 3 Výchova .................................................................................................................. 3 Výcvik...................................................................................................................... 4 3. Práce vodicího psa - povinné dovednosti/ nadstandardní úkony ............................ 5 4. Používaná plemena psů - charakteristika ............................................................... 6 Německý ovčák ....................................................................................................... 6 Labradorský retrívr .................................................................................................. 6 Golden retrívr .......................................................................................................... 6 Flat coated retrívr .................................................................................................... 7 5. Vodící pes - legislativa, jak o něj zažádat, co by měl splňovat cvičitelský subjekt .. 7 Cvičitelský subjekt – co by měl splňovat? ............................................................... 7 6. V čem může pes nevidomému člověku pomoci? .................................................... 8 Pořídit či nepořídit? ..................................................................................................... 8 Výhody .................................................................................................................... 8 Nevýhody ................................................................................................................ 8 Očekávání ............................................................................................................... 9 7. Máme pejska doma .............................................................................................. 10 Finanční náročnost ............................................................................................... 10 Rodina................................................................................................................... 10 Byt ......................................................................................................................... 10 Denní režim, okolí domu - venčení, trasy .............................................................. 10 8. Život s vodicím psem ............................................................................................ 10 Proces předávání - secvičování ............................................................................ 10 Mladý pes po předání............................................................................................ 11 Pes středního věku (vychozený) ........................................................................... 12 Když pes začíná stárnout ...................................................................................... 12 Druhý a další vodící pes........................................................................................ 13 9. Péče o psa............................................................................................................ 13 Krmení .................................................................................................................. 13 Česání................................................................................................................... 14 Koupání................................................................................................................. 14 Venčení ................................................................................................................. 14 10. Veterinární prevence .......................................................................................... 14 11. Onemocnění ....................................................................................................... 15 12. Seznam škol, které v ČR vodicí psy cvičí ........................................................... 15 Závěr ........................................................................................................................ 16 Použitá literatura a zdroje ......................................................................................... 16 Něco o autorce ......................................................................................................... 16 Faidra Bri-Col Black and White ............................................................................. 17 Elysia Emotion Nice Friend ................................................................................... 19 1
Úvod Tématem této příručky jsou vodicí psi, cílem je nastínit, co vše takový vodicí pes umí. Často se setkávám s názorem, že vodicí pes je jen „šikovný kamarád“, jak se to občas vidící veřejnosti jeví, který je hodný a všichni si ho mohou hladit. Vodicí pes je v prvé řadě pes pracovní a prochází náročným a finančně nákladným speciálním výcvikem. Jeho pořízení a využití by si měl proto každý opravdu důkladně zvážit, ještě před tím, než o pejska požádá. Je škoda, když pak vycvičený pes neplní svůj účel a poslání a leží doma na polštáři jako stylová dekorace. Vodicí pes je neocenitelný pomocník, neboť usnadní nevidomému mnoho věcí: podporuje nevidomé nebo zrakově postižené v oblasti mobility, kompenzuje u nevidomých nebo lidí s vyšším stupněm zrakového postižení problémy vnímání a umožňuje jim bezpečný pohyb ve známém i cizím prostředí. V této práci se budu nejdříve trochu zabývat historií vodicích psů, aneb kde se vzal nápad začít cvičit psy pro pomoc lidem se zrakovým postižením. Další kapitoly se budou zabývat samotnou přípravou vodicího psa, povinnými dovednostmi, které pes musí umět a následným předáváním a sžíváním. Jedna kapitola bude věnována používaným plemenům psů. Seznámím vás také s tím, co všechno musí být splněno pro to, aby nevidomý člověk psa dostal, dále s čím vším pes pomáhá (jaké jsou výhody/nevýhody či očekávání). Dále budou kapitoly věnované péči o psa a finanční náročnosti, co se týče veterinární prevence a možných onemocnění. Budu se v této práci snažit stručně popsat vše, co si myslím, že je nutné, aby člověk, rozhodující se o pořízení vodicího psa, dopředu věděl a znal. V závěru práce uvedu střediska a společnosti, které v České republice vodicí psy v současnosti cvičí.
1. Historie Ve světě Ze středověku nemáme o vodicích psech žádné důvěryhodné zprávy. Někteří romantičtí autoři se sice ve svých dílech zmiňují o slepcích, kteří byli vedeni psy, ale skutečné a doložené zmínky jsou až z 20. století z období 1. světové války. 1. světová válka znamenala zlom ve válečnictví nejen proto, že to byla válka totální, ale hlavně také proto, že byly použity nové zbraně. Mnoho vojáků přišlo o zrak působením bojových plynů. První využití vodicích psů je popsáno z let 1916–17, kdy byli v Německu vycvičeni první psi. Využívanou rasou byl německý ovčák. První organizace pro výcvik vznikla v roce 1928 ve Švýcarsku.
2
Za 2. světové války se k vyhledávání min cvičili kanaánští psi, kteří se po 2. světové válce začali cvičit i jako vodicí psi. V dnešní době se cvičí, jak němečtí ovčáci, tak i retrívři a další plemena psů. V roce 1931 začala fungovat také škola ve Velké Británii, kde byla také v roce 1989 založena mezinárodní federace škol pro výcvik vodicích psů.
U nás V Československu první zmínky o pokusech s výcvikem vodicích psů pocházejí zhruba z roku 1922. Opravdový rozmach pak nastal v šedesátých letech. Tehdejší cvičitelé se ovšem museli potýkat s celou řadou problémů plynoucích z tehdejšího politického klimatu. Boj s byrokracií se nakonec podařilo překonat alespoň do té míry, že v roce 1974 bylo možné založit oficiální výcvikové středisko. Tehdejší cvičitelé měli jen málo možností sdílet informace se školami na západě. Při vývoji metodiky výcviku vycházeli především ze svých vlastních kynologických zkušeností, a samozřejmě také z poznatků získaných metodou pokus–omyl. K výraznému pokroku došlo až v roce 1990, kdy pod patronátem České unie nevidomých a slabozrakých bylo založeno středisko výcviku vodicích psů v Praze-Jinonicích.
2. Výchova a výcvik vodicího psa Výchova Štěně vhodné na vodicího psa se vybírá už z vrhu. Musí splňovat mnoho podmínek. Nesmí být bázlivé-např. nesmí se bát nečekaných zvuků (tj. bouchnutí, vysávání atd.). Musí být kontaktní. U chovatele se už od tří týdnů chodí na štěňata dívat cizí lidé. Štěně, které se nechce nechat hladit a nemá se k lidem, určitě není na vodicího psa vhodné - není kontaktní - a později by mu více lidí pohromadě mohlo vadit. Kontaktní štěně naopak chce být s lidmi a pomáhat jim. Od čtyř týdnů chodí chovatel se psy ven - štěně se nesmí bát pro toto prostředí typických zvuků (např. projíždějícího traktoru nebo více hluků dohromady). Výchova vodicího psa začíná většinou ve dvou měsících, a to odloučením štěněte od matky. Psa dostane na předvýchovu vhodná rodina. Když je do rodiny umístěn, osvojuje si postupně nové prostředí. V počátcích si zvyká na rodinu a prostředí, musí se naučit základním hygienickým návykům, hierarchii v rodině, seznamuje se s okolím, s různými situacemi, s ostatními lidmi, jinými zvířaty (např. kočkou) atd. Štěně si brzy zapamatuje, kde má svůj pelíšek, a ví, kde je jeho místo. Zvyká si na obojek a vodítko, později se učí na vodítku také chodit, a pozvolna se učí prvním povelům. Za první rok svého života projde základním výcvikem, takže zvládá přivolání, sednout, lehnout, zůstat, jít u nohy. Z osobní zkušenosti mohu říct, že štěňata, konkrétně labradorských retrívrů, jsou velmi učenlivá. 3
Každé štěně se však chová jinak. Je to individuum, stejně jako třeba člověk, a proto je k němu nutné přistupovat podle jeho vlastností, temperamentu a povahy. Když je psovi rok, je většinou už rozumný, klidný, vyrovnaný a spolehlivý. Opouští tedy rodinu, kde byl na předvýchovu, a vrací se k cvičiteli. Musí projít povahovými a zdravotními testy (kompletní rozbor krve a moči, oční pozadí, rentgen dysplazie předních a zadních kyčlí). Pes, který se má stát vodicím, prochází po dobu dalších zhruba šesti týdnů různými zkouškami – sleduje se jeho temperament, zda není moc hyperaktivní, zda je kontaktní a vstřícný k lidem, zkouší se reakce na hluk, zda není lekavý atd. Pes se vodí ven za různých situací (např. při bouřce), chodí se s ním do rušných ulic a sleduje se, jak reaguje na různé zvuky, vhodný adept na vodícího psa musí vše snášet v klidu. Pokud pes projde všemi zkouškami, pokračuje v dalším výcviku. Do výcviku lze zařadit i psa, který neprošel předvýchovou, je starší než 1 rok, ten však musí projít dalšími různými testy (fyzické, psychické, zdravotní), protože na rozdíl od štěněte nebyl sledován od mala.
Výcvik Předvýchova vodicího psa, série testů a základní výcvik poslušnosti jsou stejné jako u ostatních typů psů (př. signální, asistenční - u nich je v předvýchově velmi důležitý aport, a proto se každého čtvrt roku musí konzultovat s cvičiteli, aby se tato část výcviku nezanedbala). Vlastní výcvik vodicích psů trvá 6 až 8 měsíců. Pes se přirozeně orientuje především čichem a sluchem. V procesu výcviku se tedy učí orientaci očima. Jedná se o velmi trpělivou práci, kdy pes postupně chápe jednotlivé povely a cviky, které pak dovede uplatňovat při vedení nevidomého. K povinným dovednostem patří: splnění zvukových povelů (např. jít vpřed, jít, jít dál, zastavit, zabočit, otočit, nastoupit a vystoupit z veřejného dopravního prostředku), hledání na zvukový povel (např. cestu, přechod, dveře, poštovní schránku, tlačítko semaforu, telefonní automat, výtahy, volná místa k sezení, východy, schody), obcházení a označení překážek (např. vysoké překážky, úzká místa, postranní překážky, zemní překážky, prohlubiny, eskalátory), popř. zabránění v další chůzi v případě nebezpečí udržení směru (např. na chodbách, chodnících, nástupištích, náměstích, přechodech přes silnici), ovladatelnost vodítkem při obratech. Slepecký pes nesmí na veřejnosti běhat na volno, musí zůstat sedět (po povelu), nesmí nikam samovolně vyrazit a neměl by se bez pokynu a dovolení koupat v rybnících. Pro nevidomého je totiž nesmírně nebezpečné, vrhne-li se pes do vody nebo za lidmi (třeba i známými), protože by mohl nevidomého strhnout a tím ho ohrozit, mohlo by dojít např. k úrazu. Pes si na začátku výcviku zvyká na postroj. Musí se naučit, že pokud má postroj, musí pracovat, což znamená, že se nekontaktuje s jinými psy, nečmuchá, nesmí ho nikdo (kromě jeho pána) hladit, krmit apod. Při dalším výcviku se učí v postroji pohybovat - má kožený či řetízkový stahovací obojek či halti-ohlávku, vodítko a cvičitel hůl (vždy se učí i s holí). Pes si musí zvyknout, že nevidomý nosí s sebou hůl, proto už při výcviku cvičitel chodí zpravidla také s holí. 4
Nejprve se pes naučí zastavovat u překážek na zemi, ať už je to díra či vyvýšenina. Dále se učí strany doleva a vpravo, poté zpět. Následuje přechod, zebra, lavička a pult (okénko např. na poště. Další, co se pes učí, je sloup, tj. zastávka, ale toto označení se používá i pro semafor. Dále jsou to dveře, zavřené - pes u nich zastaví, otevřené - pes zastaví v otevřených dveřích (nevidomý si může zkontrolovat, že je mezi dveřmi, že jimi neprošel, nemusel by si jich totiž jinak všimnout). Schody – u nich pes zastavuje, stejně jako u pozemních překážek. Překážky jsou tedy buď na zemi nebo tzv. vysoké překážky. Vysoké překážky je nejobtížnější psa naučit, neboť pes by pod nimi sám prošel a na ulici se s nimi příliš často nesetkáme větve bývají většinou ostříhané, je-li někde lešení, přecházíme na druhý chodník. Cvičitel si tedy musí často takovou překážku uměle vytvořit: Např. na natažený provázek (od plotu k plotu) „nastraží“ tenkou laťku, a když tudy prochází se psem, stačí, aby se jí cvičitel dotkl hlavou, a laťka spadne před něj na zem. Pes tedy musí zastavit. Následně se to psovi ještě několikrát ukáže. Při učení vysokých překážek se potom před touto překážkou cvičitel zastaví, ukáže psovi nahoru, že tam je např. větev, a když příště pes sám od sebe před takovou překážkou zastaví, dostane odměnu (pamlsek nebo pohlazení). U některých vodicích psů se cvičí i aport, pokud k tomu má pes předpoklady. Může pánovi podat např. hůl nebo klíče, když mu spadnou. Nevidomý musí znát trasu, kudy chce jít, a dává podle toho psovi povely, ale neví, co přesně před ním je – díra, překážka atd. Pes ho na všechny tyto nepředvídatelné jevy upozorní. Majitel vodicího psa se na něj tedy v žádném případě nemůže stoprocentně spoléhat. Sám musí znát zásady prostorové orientace a chůze s bílou holí a dávat pozor na cestu, nakolik je to možné. Během výcviku se pes seznamuje se svým budoucím pánem. Po ukončení výcviku skládá závěrečné testy, potom může být pánovi předán. Testy se u různých cvičících společností liší: v některých testy se psem skládá cvičitel (se zatemněnými brýlemi nebo klapkami), jinde sám nevidomý. V takovém případě se testy odehrávají za přítomnosti cvičitele, osoby blízké (např. rodinný příslušník) a zástupce obecního úřadu.
3. Práce vodicího psa - povinné dovednosti/ nadstandartní úkony Poslušnost: patří sem povely základní poslušnosti psa: sedni, lehni, vstaň, chůze na vodítku, chůze u nohy, obraty u nohy, přivolání, odložení, aport. Dovednosti pro vodění: k povinným dovednostem patří splnění zvukových povelů (např. jít vpřed, jít, jít dál, zastavit, zabočit (doleva/vpravo), otočit, nastoupit a 5
vystoupit z veřejného dopravního prostředku), hledání na zvukový povel (např. cestu, přechod, dveře, zastávku, výtahy, volná místa k sezení, východy, schody), obcházení a označení překážek (např. vysoké překážky, úzká místa, postranní překážky, zemní překážky, prohlubiny, eskalátory), popř. zabránění v další chůzi v případě nebezpečí udržení směru (např. na chodbách, chodnících, nástupištích, náměstích, přechodech přes silnici), ovladatelnost vodítkem při obratech. Nadstandart: do této kategorie patří dovednosti, které se speciálně učí konkrétní pes na požadavky klienta. Může to být např. podávání předmětů (např. mince, klíče, které běžně psi nepodávají), povel domů (pes dokáže najít cestu domů, když se člověk ztratí).
4. Používaná plemena psů - charakteristika Německý ovčák Pochází z Německa. Řadíme ho do skupiny středně velkých plemen psů. Výška v kohoutku je 60-65 cm (psi) a 55-60 cm (feny). Barva srsti je černá s pravidelnými hnědými, žlutými až světlešedými znaky, také je možné jen černé sedlo, železitá barva (černavý nádech na šedém nebo světlehnědém podkladě s odpovídajícími světlejšími znaky), celočerná, jednotná šedá (vlkošedá) nebo se světlými či hnědými odznaky. Německý ovčák je ztělesněním síly, inteligence a obratnosti. Musí být proporcionální. K nejvýznamnějším vlastnostem německých ovčáků patří pevné nervy, neohroženost, ovladatelnost, bdělost, věrnost, neúplatnost, odvaha, bojovnost a tvrdost. Tito psi se používají k ostraze, u armády, policie, k vyhledávání, ale i jako psi vodicí, avšak kvůli tvrdosti, bojovnosti a jiným podobným vlastnostem se k tomuto účelu již příliš nevyužívají.
Labradorský retrívr Pochází z Velké Británie. Patří do skupiny středně velkých plemen. Výška v kohoutku je 56-57 cm (psi) a 54-56 cm (feny). Barva srsti je černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Jsou to psi inteligentní, čilí, bystří, poslušní a oddaní. Mají laskavou povahu, bez agresivity nebo nežádoucí bázlivosti. Tito psi jsou velmi agilní. Milují vodu. Jsou adaptabilní a jsou to oddaní společníci. Dnes se s nimi setkáváme nejen v myslivosti a záchranářství, ale i jako se psy asistenčními nebo slepeckými.
Golden retrívr Země původu je Velká Británie. Patří do skupiny retrívrů, takže též do středních plemen. Výška v kohoutku je 56-61 cm (psi) a 51-56 cm (feny). Srst může mít jakýkoli odstín barvy zlaté nebo krémové. Tito psi jsou laskaví, přátelští, důvěřiví a poslušní. Mají přirozenou pracovní schopnost. Setkáváme se s nimi také v různých oblastech a využívají se též jako psi slepečtí, asistenční nebo canisterapeutičtí.
6
Flat coated retrívr Země původu - Velká Británie. Toto plemeno patří mezi retrívry, proto jej řadíme též mezi středně velká plemena psů. Výška v kohoutku je 58-61 cm (psi) a 59-56 cm (feny). Barva srsti je černá a hnědá. Všeobecně nadaní psi s vrozenými loveckými vlastnostmi. Jsou přátelští, optimističtí a klidní. Využívá se jich též v různých oblastech. V České republice byli poměrně dlouho neznámí. Jsou to společenští psi, lovečtí a slepečtí. Díky jejich výbornému čichu se využívají i k vyhledávání drog. Další používaná plemena psů: Border kolie Krátkosrstá kolie Australský ovčák Královský pudl Bílý švýcarský ovčák Chesapeake bay retrívr Curly coated retrív a další.
5. Vodící pes - legislativa, jak o něj zažádat, co by měl splňovat cvičitelský subjekt Vodicího psa, jakožto kompenzační pomůcku, hradí stát. Prvním krokem pro to, aby nevidomý člověk získal psa, je podání žádosti na Úřadu práce. Následně kontaktuje organizaci, od které si psa pořídí. (postup může být samozřejmě i opačný). Vodicí pes je v zákonech České republiky definován jako kompenzační pomůcka.
Vyhlášky zabývající se vodicími psy: Příloha č. 2 k vyhlášce 388/2011 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením - stanovuje povinné dovednosti psa, které jsou posouzeny při závěrečné zkoušce, jsou zde zakotveny všechny dovednosti vodicího psa pro nevidomé. Pro přidělení příspěvku na pořízení vodicího psa Úřadem práce podle místa bydliště jsou dané podmínky dle zákona 329/2011 Sb..
Cvičitelský subjekt – co by měl splňovat? V České republice se výcvikem vodicích psů zabývá několik organizací. Existuje zde jedno státní výcvikové středisko vodicích psů v Praze-Jinonicích a dále pak množství soukromých cvičitelských subjektů.
7
Cvičitelský subjekt by se měl při výcviku vodicích psů řídit Pravidly a podmínkami pro výcvik standardy Mezinárodní federace vodicích psů (International Guide Dog Federation - IGDF). Cvičitelský subjekt by měl být členem evropské organizace igdf nebo alespoň čekatelem na členství, to si myslím vypovídá o kvalitě subjektu. Při volbě cvičitelského subjektu jsou určitě důležité i reference. Je dobré si ověřit u jiných zrakově postižených, kteří jsou již majiteli vodicích psů, zkušenosti s danou organizací. Samozřejmě záleží vždy nakonec na vlastním zhodnocení a úsudku. Myslím si, že je důležitý vstřícný přístup ze strany cvičitelů, a pro mě několik základních rozhodujících momentů: Sdílení informací: před samotným výběrem psa komunikace o tom, co člověk bude potřebovat, jaký má životní styl, nároky na psa, případně zda potřebuje, aby pes uměl něco nad rámec běžných dovedností atd. Poskytování informací: jak při samotném průběhu výcviku psa, tak i při předávání a následně pokud je nějaký problém, aby cvičitelé tento problém s klientem řešili. Servis po předání psa: je důležité vědět, že se má člověk kam obrátit a že se mu dostane rady či pomoci.
6. V čem může pes nevidomému člověku pomoci? Pořídit či nepořídit? Výhody -
-
Vodicí pes nevidomému usnadní orientaci a pohyb ve známém i cizím prostředí, zrychlí a usnadní chůzi, nevidomý se nemusí soustředit na vzdálenosti a různé překážky tolik, jako kdyby se pohyboval sám. Pes pomůže ve snadnějším dohledání např. dveří, zastávky, automatu atd., bezpečně provede okolo překážek, označí schody atd. Pes usnadní celou řadu úkonů a pomáhání nevidomému v dosažení větší samostatnosti Pes je pochopitelně také kamarád tj. živá bytost, na kterou se můžete spolehnout a která vás nezradí. Může mít i canisterapeutickou funkci (canisterapie je léčebná metoda, kdy energie psa pomáhá člověku uvolnit se) Pes působí i na psychiku a proti stresu. Pes funguje též jako propojovací článek s vidící veřejností, zlepšuje a usnadňuje navazování kontaktů.
Nevýhody -
Máte zodpovědnost za psa, měli byste mít kontrolu nad pohybem psa: pokud pustíte psa na volno, nikdy nemáte 100% kontrolu nad tím, kde se pes přesně 8
-
-
-
pohybuje a co pes dělá. Důrazně doporučuji dávat obojek s rolničkou a případně i náhubek, pokud nechcete, aby vám pes sežral něco nehezkého, z čeho by následně mohl mít problémy. Nevýhodou nasazování náhubku u vodicích psů mohou být nelichotivé reakce ze strany lidí, naučte se je ignorovat. Je to pro bezpečnost psa, nikoli pro bezpečnost lidí. Pes je živá bytost a jako taková má své fyziologické potřeby (několikrát denně vyvenčit, dostat krmení, mít přístup k vodě, dostatek klidu a spánku) – to vše mu musíte jakožto jeho majitel zajistit. Po práci je nutno dopřát možnost odpočinku – relaxace, pes si také musí odpočinout – kromě práce tj. vodění, je nutné ho nechat dostatečně vyběhat a odpočinout si i jinak např. házet mu aport, hra s jinými psy apod. Je nutno zajistit péči o psa (česání, koupání apod.) – přes veškerou vaši snahu se musíte smířit s tím, že v bytě budete mít chlupy od psa. Spolu s pejskem jste tým - budete dost vidět a ve středu pozornosti lidí, musíte si zvyknout na reakce veřejnosti tj. časté vysvětlování, k čemu vodicí pes slouží a jak by se k němu lidé měli chovat. Doporučení: psa kontaktujeme, jedině pokud stojí, a vždy oslovujeme nejprve nevidomého, a to zepředu. Na psa saháme až po svolení majitele.
Očekávání Každý člověk má asi trochu jiná očekávání, co mu vodicí pes přinese a sám se musí rozhodnout, zda si vodícího psa pořídí či nikoli. Zde jsou některá všeobecná očekávání: - zvýšení samostatnosti – pokud člověk ovládá prostorovou orientaci a zná trasy, tak je vodicí pes skvělý parťák na jeho cesty, ale neočekávejte, že vodicí pes bude znát, kam chcete jít, bez toho, abyste mu dávali povely – naučí se zhruba 3 až 5 pravidelných tras (záleží na psovi) ale jinak je to na vás, vy musíte vědět kam chcete jít, pejsek vás tam pouze bezpečně dovede - usnadnění a zrychlení cesty – ano, pes vám označí překážky, které se holí dohledávají špatně a cesta je bezpečnější - pes bude pracovat vždy dokonale a bez chyby – pes není stroj, takže neočekávejte, že jeho výkony ve vodění budou vždy 100% a že nebude dělat chyby, pes je živá bytost stejně jako člověk a někdy může mít i špatné dny či se může něčím rozptýlit, o čem vy nevíte, nebo prostě se mu zrovna nechce pracovat (vám pokaždé také ne, pokaždé také nemáte skvělou náladu) - poslušnost a ovladatelnost – neočekávejte, že si pes vše a pořád pamatuje, pokud některé povely nebudete používat nebo nebudete důslední, pes si to bude usnadňovat a nebude plnit přesně to, co vy myslíte. Je nutné se psem procvičovat, jak poslušnost, tak dovednosti ve vodění.
9
7. Máme pejska doma Finanční náročnost: Náklady na psa se měsíčně pohybují zhruba kolem 1000–1200 Kč. Jedná se hlavně o krmení, které stojí (pokud mluvíme o granulích) 800-1200 Kč za pytel kvalitního krmení. Další náklady na psa mohou být: veterinární prevence, neočekávané výdaje v případě onemocnění psa, potřeby pro psa (nový obojek, vodítko), pamlsky apod.
Rodina: Psa jste si pořídili vy a je na vás, abyste se o něj starali. Pes se díky tomu na vás i více fixuje, pokud ho budete krmit, česat, venčit apod. Není dobré, abyste běžné úkony týkající se psa přenechali někomu z rodiny. Také není dobré, aby vám rodina psa rozmazlovala nebo ho povelovala jinak, než je pes naučený. V postroji by pes měl chodit jen s vámi a vodit jen vás. Pokud někdo z členů rodiny psa občas vezme na delší procházku na vodítku nebo ho vyvenčí, pokud jste nemocní nebo nejste doma, je to v pořádku. Psi umí velice dobře rozlišit, jak se ke komu mají chovat a co si ke komu mohou dovolit.
Byt: Pes by měl mít v bytě své místo. Pelíšek, kde se bude cítit bezpečně a kde bude moci odpočívat, kde nebude rušen. Dále musí mít stálý přístup k misce s vodou.
Denní režim, okolí domu - venčení, trasy: Každý člověk má svůj specifický denní režim, ať už chodí do školy, práce či je doma. Psi se tomuto režimu velice rychle po předání přizpůsobí a pak už přesně vědí, co bude následovat. V okolí domu si vytipujte vhodná místa k venčení či místa, kde je bezpečné psa pouštět na volno, aby se mohl proběhnout. V průběhu předávání se pes naučí vaše běžné trasy a pak už je bude znát. Na trasách je dobré, také znát místa, kde se pes může vyvenčit. Psi se vybírají ke klientům podle náročnosti životního stylu či denního režimu. Někomu vyhovuje pomalý, flegmatický pes, neboť chodí 2 či 3 trasy a je spíše doma. Člověk, který často cestuje, chodí do školy či práce a ještě k tomu rád chodí na dlouhé procházky do přírody, spíše bude mít psa temperamentnějšího, rychlejšího a schopného zvládnout větší zátěž.
8. Život s vodicím psem Proces předávání – secvičování: Secvičování je velmi důležité pro budoucí spolupráci člověka a psa. Dá se říci, že je to ta nejdůležitější část.
10
V každé společnosti se secvičování dělá trochu jinak. Nedá se říci, jaký způsob je nejlepší, proto zde popíši několik možných způsobů. Z mé osobní zkušenosti: secvičování a následné předávání probíhalo tak, že jsem svého vodicího psa vídala po celou dobu výcviku a to někdy i 2x do měsíce. Před koncem výcviku mi byl můj budoucí pes půjčen na víkend domů, kdy jsem mohla vidět, jak se chová bez kontroly cvičitelky. Po ukončení výcviku a složení zkoušky vodicího psa, kterou dělala cvičitelka před komisí, došlo na samotné předávání. Následné předávání trvalo zhruba 2 týdny, protože probíhalo při běžném režimu, tj. chodila jsem na univerzitu na přednášky. V tomto běžném režimu se pes učil trasy a seznamoval se s prostředím. Byla tam jedna velká výhoda, pes mě už z předešlé doby znal a tedy ho nijak nestresovalo, že jde k někomu „cizímu“, prostředí, v němž jsme se pohybovali, tak také částečně znal, neboť předchozí setkání se cvičitelkou probíhala buď v Praze či v mém místě bydliště. Předávání je zakončeno tehdy, když se člověk se psem cítí bezpečně a kdy si cvičitel (tajně z povzdálí) ověří, že pohyb člověka a psa na veřejnosti není pro nikoho nebezpečný a že pes pracuje jak má. Jak jsem již uvedla, v jiných společnostech může secvičování probíhat i jinak. Obecně platí že, secvičování má několik fází. Po první části výcviku psů je pro nevidomého vytipován vhodný pes. Nevidomý přijede na 2 dny do secvičovacího střediska a následuje: 1. fáze secvičování - společné vyzkoušení osvojených dovedností psa a první školení k povelování a péči o psa. Po ukončení výcviku přijíždí budoucí majitel psa do střediska minimálně na 5 dní k 2. fázi secvičování, kdy je podrobně proškolen v oblasti povelování, zdravovědy a péče o psa, učí se ovládat psa a využívat jeho nacvičených dovedností a bezpečně se společně pohybovat na veřejnosti. Tato část secvičování je zakončena "Testem přístupu do veřejných prostorů", "Testem dovedností" a výstupní zdravotní prohlídkou psa. 3. fáze secvičování probíhá za přítomnosti cvičitele již v místě bydliště nevidomého. Zde se uskuteční zaevidování u vhodného veterináře, nácvik nejdůležitějších tras, návštěva příslušných úřadů a nejčastěji navštěvovaných míst. Pes se po předání učí některé trasy (2 až 3) v místě bydliště - po zadání povelu např. škola, úřad, hřbitov nebo práce, dovede pes svého pána na konkrétní místo bez dalších povelů.
Mladý pes po předání: Psi, kteří jsou předáváni, jsou staří 1,5 roku či 2 roky. Ve výcviku se naučí spoustu dovedností nutných pro vodění a po předání záleží jen na majiteli psa, jak moc bude důsledný a jaké dovednosti bude uplatňovat ve svém každodenním životě. Mladí psi, než si zvyknou na svého nového pána, na denní režim a na prostředí v němž se pohybují, často trochu zlobí či vymýšlejí způsoby, jak si práci usnadnit. Je na člověku, aby zhodnotil, co je pro něj problém a kontaktoval cvičitele. Pokud pes odmítá chodit na přivolání, či nevyhledává na povel různé věci např. přechod, zastávku apod., je na místě toto řešit s cvičitelem. Pokud v tomto období podceníte 11
některé věci a pes vás nezačne dostatečně respektovat, bude to pro vaše další soužití problém. V tomto období se buduje vzájemný vztah člověk a pes. Je důležité, aby pes pochopil, že vy jste autorita, kterou musí respektovat. Na druhé straně vy se psovi za jeho dobře odvedenou práci odměníte pochvalou, pohlazením a tím, že vám bude s vaším psem dobře.
Pes středního věku: (vychozený) Zhruba po prvním roce soužití člověka a psa se pracovní výkony psa ustálí a vy také už budete znát chování vašeho psa v různých situacích. V tomto období vztah člověk a pes je harmonický, vyrovnaný, rozumíte si, pes plní roli spolehlivého průvodce, na kterého se můžete spolehnout. Pes už zpravidla nevymýšlí příliš věcí, kterými by vás zlobil a které by byly problém. Vy už budete znát svého psa, co na něj platí, co má/nemá rád. V tomto období by vše mělo fungovat v pohodě. Měli byste naplno ocenit práci psa a jeho pomoc v každodenním životě.
Když pes začíná stárnout: Uvádí se, že pes je schopen vodit do věku 10 let. Toto je velmi individuální. Psi, stejně jako lidé, trpí různými nemocemi a při procesu stárnutí dochází k různým změnám. Psi se začínají zhruba v 7 či 8 roce života zpomalovat. Hůř se jim vstává. Někteří psi začínají mít různé zdravotní obtíže – s dýcháním, se srdcem apod. Je důležité, aby člověk zhodnotil, zda vodění pro psa není příliš velkou fyzickou a psychickou zátěží a jestli ho příliš nevyčerpává. Pes by měl mít i zasloužený důchod. Pes se samozřejmě bude snažit, dokud na to bude mít síly, plnit své úkoly, protože chce svému člověku vyhovět a zavděčit se. Je to vždy však člověk, který musí zhodnotit realitu a nezatěžovat psa přespříliš. Obtíže spojené se stárnutím, které komplikují bezpečné vodění: - Dysplazie kyčelních kloubů: psi začínají mít problémy se zadními tlapkami, projevuje se to horším a těžkopádnějším vstáváním, psi mají problémy s delší chůzí, dělá jim problém nástup a výstup z dopravních prostředků, chůze po schodech apod. - Zpomalování se psa: celkové stárnutí psa způsobuje, stejně tak jako stárnutí u člověka, jeho zpomalování, což pro vodění je problém v tom, že člověk, který stárne daleko pomaleji než pes, chodí určitým tempem (podle jeho tempa chůze mu byl vybírán i pes) a najednou je toto tempo jiné. Pokud se tedy pes, který byl vybrán k rychlému člověku, velmi zpomalí, pak už pro nevidomého přstává být pomocí, protože člověka zpomaluje a brzdí. - Problémy se zrakem a sluchem: pes ve starším věku začíná mít problémy se sluchem či zrakem, což opět je pro vodění velký problém, protože pes již nedokáže bezpečně vyhodnocovat situaci a je to nebezpečné jak pro psa tak pro člověka. I v případě, kdy už pes nemůže vodit, bude mít radost i z kratších procházek. Psadůchodce si nevidomý člověk může ponechat doma, nebo se o psa-důchodce 12
postará rodina, případně pokud si starého psa nevidomý člověk ani jeho rodina nemůže ponechat, existují i rodiny, které si berou staré psy na dožití.
Druhý a další vodící pes: Když je pes starý a už nemůže vodit, pořizuje si často člověk nového psa. Za situace, kdy starého psa máte doma, musíte dbát na to, aby psi na sebe nežárlili a aby si starý pes nepřipadal zbytečný. Je dobré ho také zaměstnat, např. brát na procházky nebo s ním dělat občas poslušnost nebo činnosti, na které stačí a které ho baví. Když dostanete nového vodicího psa zpravidla dojde k jevu, že budete jeho výkony ve vodění a chování srovnávat s předchozím psem. Uvědomte si několik věcí: - pes je individuum jako např. člověk a žádní dva psi nejsou stejní, ačkoli si mohou být v něčem třeba podobní - snažte se tedy nového psa brát jako jedinečnou bytost a zvykněte si na něj - snažte se příliš nesrovnávat - nebuďte příliš kritičtí, mladý pes dělá chyby a musí si na vše zvyknout, s předchozím psem jste na sebe byli zvyklí řadu let Z osobní zkušenosti mohu říci, že první pes je vždy osudový. U prvního psa člověk dělá zpravidla nejvíce chyb, ale na druhou stranu první pes je prostě první. S příchodem druhého či dalšího psa člověk už má spoustu zkušeností, jak a co dělat, aby vše fungovalo. Samozřejmě musí brát ohled na individuum psa, ale v podstatě požadavky na vodění či poslušnost jsou stále stejné. Jen jde o to, nalézt cesty jak psa usměrnit, co platí za pochvalu či za trest.
9. Péče o psa Pes je živá bytost a rozhodnutí si pořídit psa s sebou přináší i běžné úkony.
Krmení Psa můžete krmit 1x či 2x denně, záleží však na vašem denním režimu. Ke krmení existuje celá řada granulí, které mají tu výhodu, že složení je vyvážené a obsahuje vše potřebné pro psa. V dnešní době existuje spousta kvalitních granulovaných krmiv. Pro nevidomého to má tu výhodu, že s granulemi není moc práce, většina z nich se namáčí a zhruba za 10 minut jsou připravené. Jen malá část se podává za sucha (samozřejmě psovi můžete občas přilepšit - kuřecí maso, těstoviny, rýže, mrkev apod.). Další variantou krmiva pro psa je připravovat psovi denně vařenou stravu – maso, zelenina apod. Tato varianta je časově náročnější a musíte zabezpečit, aby skladba vařené stravy byla v optimálním poměru, aby pes dostal všechny potřebné živiny ve vyváženém poměru, což u krmení granulemi odpadá, ty by již měly mít optimální výživové složení.
13
Existuje ještě možnost krmit psa masovými konzervami, kterých je také spousta druhů a je to varianta, která je někde uprostřed mezi granulemi a vařenou stravou.
Česání Záleží na plemeni, které se stane vašim vodicím psem. Údržba krátkých chlupů, např. labradorský retrívr, je nepoměrně jednodušší než se starat o dlouhé chlupy, např. zlatý retrívr. Existuje celá řada kartáčů či hřebenů, které lze zakoupit ve specializovaných obchodech a záleží na vás a vašem pejskovi, které budou nejvíce vyhovovat. Pes by se měl alespoň 1x týdně vyčesat, v období línání každodenně.
Koupání Myslím si, že pes, pokud doprovází svého pána na veřejná místa, by měl být čistý. Není nutné psa koupat příliš často či po každé procházce. U labradorských retrívrů, když mají břicho a tlapky od bláta, je stačí zpravidla otřít mokrým hadrem. U dlouhosrstých plemen je to složitější a mnohdy je lepší psa vykoupat, případně nečistoty osprchovat. Pokud se pes vyválí v něčem, co zrovna nevoní, koupání je též nezbytné, protože zpravidla jiným způsobem to ze srsti nedostanete. Četnost koupání záleží na vás a vašem pejskovi, v jakém prostředí se pohybujete. Existuje spousta druhů speciálních šamponů pro psy (např. i proti vnějším parazitům), ale není nutné pejska pokaždé při koupání šamponovat. Běžné zablácení z procházky lze opláchnou jen vodou. Časté šamponování může pejskům škodit – může se jim odmašťovat pokožka.
Venčení Každý pes má potřebu venčení jinou, dospělí psi se nepotřebují venčit tak často, jako například štěňata. Nechci zde uvádět, kolikrát za den by se měl pes vyvenčit, někdo uvádí 3x, někdo 2x, někdo třeba 5x. Já bych spíše kladla důraz na to, jaký máte režim. Je důležité, aby se pes vyvenčil vždy předtím, než půjde pracovat. Případně pokud odcházíte z domu a psa neberete s sebou, je dobré ho též předtím vyvenčit. Při venčení je dobré psovi nechat prostor a čas, aby našel to správné místo.
10. Veterinární prevence Očkování – 1x do roka (datum uvedeno v očkovacím průkazu psa), provádí veterinář, vakcína je kombinací látek proti některým nebezpečným nemocem, např. vzteklině, psince, parvoviroze apod. Odčervení - 2x do roka (zhruba po 6 měsících) - tablety lze zakoupit u veterináře. Ošetření psa proti vnějším parazitům - (blechy, klíšťata a jiné) – spoty na kůži, kapky, obojky (lze zakoupit u veterináře nebo v lékárnách).
14
Stříhání drápů - provádí se buď doma kleštěmi či u veterináře. Při ošetření drápů záleží po jakém povrchu pes chodí (tráva, beton). Drápy si chůzí po tvrdém povrchu přirozeně obrušují sami, ale někdy při přerůstání je nutnost drápy zastřihávat, aby se psovi dobře chodilo. Čištění uší - lze provést doma či u veterináře. Čištění očí - lze provést doma či u veterináře.
11. Onemocnění Psi, stejně jako lidé, mohou trpět různými nemocemi. Jejich léčení většinou spadá do kompetencí veterinárního lékaře. Zde uvádím jen některé z nich: - Alergie – Atopie - Ekzémy - Dysplazie: kyčelního kloubu, loketního kloubu (u vodicích psů by se neměla díky vyšetřením vyskytovat) - Epilepsie - Otrava - Onemocnění srdce, infarkt - Onemocnění ledvin, jater - Průjem - Přeplněné anální žlázky - Progresivní atrofie sítnice - Rakovina - Torze žaludku - Zvracení - Zácpa - Záněty – uší, očí, kůže, dělohy, předkožky atd.
12. Seznam škol, které v ČR vodicí psy cvičí Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené, o.p.s., www.helppes.cz Ing. Helena Nerglová - Výchova a příprava vodicích psů pro nevidomé a slabozraké, www.guidedog.cz Jiří Tomášů - Bri-Col, www.bri-col.zde.cz Mathilda, www.mathilda.cz Milan Dvořák - Škola pro výcvik vodicích psů, www.vycvikvodicichpsu.cz Pes pro tebe, www.pesprotebe.com Pestrá společnost, www.pestraspolecnost.cz Pomocné tlapky, o.p.s., www.pomocnetlapky.cz
15
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR - Výcvik vodicích psů, www.vodicipsi.cz Vodící psi/ Guide Dogs, www.vodicipsi-iris.cz
Závěr Pokud jste se dostali ve čtení příručky o vodicích psech až sem, tak věřím, že informace, které jsem se snažila sepsat, vám poskytnou lepší představu o tom, co vše obnáší rozhodnutí pořídit si vodicího psa pro váš další život a doufám, že jste v této příručce našli vše potřebné. Jsem si vědoma toho, že existuje mnoho otázek či témat, která zde byla jen nastíněna nebo pro něž tu prostor nebyl. Odkazuji vás proto případně na jinou literaturu či na konzultace s cvičiteli vodicích psů. Tuto příručku jsem sepsala, protože neexistuje žádný laický ucelený text o vodicích psech a myslím si, že je důležité dozvědět se, co nejvíce informací před samotným pořízením psa. Já mám osobní zkušenost s tím, jak může být vodicí pes skvělý průvodce a parťák na cesty. V mém životě mě nejprve doprovázela téměř bílá fenka labradorského retrívra Faidra Bri-Col, která mi byla věrnou průvodkyní a dožila se 14 let. Nyní je její nástupkyní černá fenka labradorského retrívra Elysia Emotion Nice friend, která mě doprovází při mých cestách a studiu na univerzitě. Věřím, že se psem je můj život lepší. Vodicí pes mi poskytuje více samostatnosti a usnadňuje každodenní zdolávání překážek a nepřehledných situací. S vodicím psem člověk může chodit jak do přírody na dlouhé procházky či túry, tak ho pes doprovází i po městě – do všech veřejných budov (úřady, nemocnice, škola apod.), tak ho může mít prostě jen jako společníka. Přínos vodicího psa pro mě hlavně spatřuji v tom, že se cítím bezpečněji a samostatněji.
Použitá literatura a zdroje Retrívři: Jan Kubeš, František Korda, 1998, DONA, České Budějovice Labradorský retrívr: Esther Verhoef-Verhallenová (přeložila Kateřina Vilímová), 2000, Rebo Productions, Čestlice
Něco o autorce Jmenuji se Andrea Klozová. Mé zrakové postižení je takové, že jsem prakticky nevidomá. V současnosti mám na levém oku světlocit (rozeznávám světlo a tmu a odkud jde světlo) – na pravé oko nevidím nic.
16
Zraková vada je získaná po narození, když jsem byla malá, tak jsem trochu viděla, rozeznávala jsem obrysy, naučila jsem se i barvy, ale později jsem o zrak přišla. Narodila jsem se v roce 1989. Díky poměrům, které nastaly v České republice po Sametové revoluci, jsem již z dětí, jejichž rodiče si mohli vybrat, zda dítě bude navštěvovat speciální školu nebo integraci. Já jsem celou svou školní docházku absolvovala v běžných typech škol. Od 4 let jsem chodila do běžné mateřské školy, v 7 letech jsem byla zařazena do vyrovnávací třídy na ZŠ (ve třídě bylo málo dětí). Ve 12 letech jsem přestoupila na osmileté gymnázium ve Frýdlantu, kde jsem v roce 2009 složila maturitní zkoušku. Následně jsem byla přijata na Technickou univerzitu v Liberci, Pedagogická fakulta, kde jsem začala studovat učitelství, obory dějepis/občanská výchova. V roce 2013 jsem získala bakalářský titul a momentálně studuji již magisterský stupeň. Jsem člověk, který se věnuje mnoha aktivitám a také velmi ráda cestuji. Ráda navštěvuji a poznávám nová místa, ať už v České republice či zahraničí. Dělám spoustu sportů. Ze zimních aktivit se věnuji běžeckému a sjezdovému lyžování (to jsem dělala dříve i závodně – slalom, obří slalom). Z letních aktivit to je cyklystika dvojkolo-tandem, inline brusle, jízda na koni, plavání a turistika (např. Jizerské hory, Lužické hory, Šumava, Vysoké tatry apod.). Věnuji se i umění, a to konkrétně kreslení pastelkami, kresbě horkým voskem a vytváření korálkových obrazů tzv. korálkování. V mém životě hrajou velkou roli zvířata. Doma jsme vždy měli psa či kočku. Kočky mám moc ráda, protože mají hebkou srst a člověk se s nimi může pomazlit, vzít do náruče. Ovšem kočka je solitér, má svou hlavu a je to ona, kdo rozhoduje, jestli má náladu se s vámi bavit či nikoli. V kočkách člověk nepotlačil jejich přirozenost a divokost a to je to, co mě na kočkách fascinuje. Kočičí přítomnost a zejména vrnění člověka uklidňuje. Ale kočička je zvířátko na doma, je to relaxační zvířátko, ne zvířátko na cestování a sportování. V mém životě mě doprovází vodicí psi. Psi mají tu výhodu, že poslouchají, jsou dobrými společníky a mohou člověka doprovázet kamkoli. U vodicích psů to platí doslovně, jak do přírody na dlouhé procházky či túry, tak i po městě (do školy, práce, obchodu, nemocnice apod.). Nyní pár řádek o mých psích průvodkyních:
Faidra Bri-Col Black and White Labrador retriever- Labradorský retrívr Datum * : 18. 6. 1999 17
Datum + : 12. 8. 2013 Barva srsti: smetanová Rodiče: O: Amberside Another Rumpus (ž) M: Folly Bri-Col (ž) Slepecký výcvik (částečný), Jiří Tomášů, Osek Faidra byla druhým psem v rodině, ale první retriever. Díky ní jsem poznala, jak skvělý může být labradorský retrívr. Vítací pes, bylo úplně jedno kolikrát a na jak dlouho se kdokoliv z rodiny vzdálil, jakmile přišel zpět Faidra ho vítala a vítala... Milovala svoji rodinu (smečku). Pracovitá, občas tvrdohlavá, dominantní. Velmi přátelská k dětem. Málo štěkala, na to měla Pollinku (zlatý retriever – další pes v rodině). První rok života neštěkala vůbec, potom jen když hlídala. Apetit měla obrovský, snad jako každý labrador. Co bylo k snědku a dalo se sníst, bylo její. K tomu se samozřejmě váže nemálo veselých historek - vánoční cukroví, vajíčkový salát, snídaně atd. Díky ní se zrušil na zahradě nejeden záhon. Faidra sklízela jahody, broskve, jablka, třešně, jostu, ale i rajčata. I v letech, kdy se jí chodilo už špatně, byla schopná za rajčaty skočit do skleníku, dodnes nechápu, jak to dokázala, bez toho, aby si ublížila. Ráda se proběhla, když začala dělat na louce svá „kolečka“, tak se rychlostí rovnala dělové kouli. Moc ráda plavala. Aportovat ji bavilo, jen když měla náladu, vyjímku tvořily loupeživé aporty, tedy když něco „kradla“. Je neuvěřitelné, kolik plyšových zvířátek dokáže jeden labrador nacpat do tlamy. Na myslivost by byla nejspíš nevhodná, zvěřina ji nic moc neříkala. V lese, než aby revírovala, tak šla jako madam, po cestě. Nachodila se a nacestovala s námi velkého množství výletů. Pravidelně s námi také jezdila na dovolenou na Jizerku, kde si pozornost lidí i krásnou přírodu velmi užívala. Prostě Faidra, Faidruška, Faidruše Pindruše.. Faidra měla částečný výcvik vodicího psa. Cvičili ji manželé Tomášů. V roce 2001 nebylo ze zákona možné, aby dítě mělo státem hrazeného vodicího psa. Což zas tak až nevadilo, uměla vše, co bylo potřeba. Za pouhé dva měsíce se dokázala naučit většinu dovedností, které takovýto pes musí splňovat např. vyhledat dveře, schody, lavičku, přechod, odbočit doleva a vpravo, převést přes silnici, označovat překážky. Suverénně mě dovedla ke gymnáziu, k babičce a dědovi do zahradnictví nebo do města. U toho všeho se tvářila náležitě důležitě, když byla v postroji a vedla. Po zdravotní stránce na tom byla velmi dobře. Nikdy netrpěla vážnějšími problémy. Bohužel v roce 2007, po smrti kočičího spojence Kokeše se u ní projevila epilepsie. Dalším velmi závažným problémem byl v roce 2010 zánět dělohy. Do té doby byla velmi temperamentní, aktivní, u všeho chtěla být, nikdo jí nehádal takový věk. Svou chutí do života dokázala překonat i tento zdravotní problém. Dožila se krásného věku 14 let. Navždy nás opustila 12. 8. 2013. Faidruška byla labradorem, jak má být. Byla první, a to je vždy osudové. Když se řekne Faidra, tak to je legenda naší rodiny.
18
Elysia Emotion Nice Friend Labrador retriever - Labradorský retrívr Datum * : 29. 9. 2011 Barva srsti: černá Rodiče: O: Mallorn's Roque's Gallery (č) M: Penelopa z Muchovy boudy (ž) DKK A/A, DLK 0/0, 27. 3. 2013: hodnotil MVDr. Milan Snášil CSc. Vodicí pes, zkouška 15. 11. 2013, 277 bodů, Hana Jasenovcová, Praha, Mathilda. Elysia černá střela. Prošla speciálním výcvikem - je to vodicí pes, do naší rodiny přišla jako dvouletá. Po období zkoušení se z ní stal můj spolehlivý a svědomitý průvodce. Elysiu práce baví, zejména vyhledávací cviky. Má velmi dobrou paměť na trasy a nejednou dokázala překvapit. Ráda chodí na návštěvy k prarodičům. Dokáže také zcela neomylně vyhledat rodinné příslušníky či blízké osoby. Elysia je také pes univerzitní, doprovází mě při studiu na Technické univerzitě v Liberci. Byla se mnou i na stáži na Slovensku, ve městě Ružomberok na Katolické univerzitě. Všude přitahuje, jakožto vodicí pes, pozornost a zájem lidí. Snažíme se tedy toho využít a šířit osvětu o vodicích psech mezi vidící veřejností. Občas chodíme do škol či školek a děláme dětem přednášky. Myslím si, že tahle věc má ohromný smysl a když vidím odezvu dětí, jak je vše zajímá a ptají se, tak jsem spokojená. Co se týče povahy, Eli je tak trochu komplikovanou osobností. Dominantní fena, s trochu problematickým vztahem ke psům a některým lidem, bohužel je vidět, že neprošla klasickou předvýchovou. Ale vše se dá dohnat a jsou vidět velké pokroky. Návštěvy již vítá s pravým labradořím nadšením. Ze začátku nechtěla vůbec aportovat, ale díky Charlot (zlatý retriever, další pes v rodině po smrti Pollinky) zjistila, že to je zábava a již aportuje i činku z vody. Dokáže podat spadlé předměty běžné denní potřeby jako hůl, vodítko atd. Apetit má jako každý labrador obrovský. Miluje jablka a mrkve. Eli je zdánlivě klidná, ale jakmile má „volno“ a může se proběhnout nebo si zaplavat, tak má neuvěřitelné zrychlení a pohybu si užívá. Na louce je někdy jako tank, když se rozeběhne tak kolikrát nekouká, co jí stojí v cestě. Temperamentu má míň než bych čekala, když nic nemusí, tak čas většinou prospí. Svojí smečku si velmi hlídá. Jinak je velmi mazlivá, milá, se snahou se zavděčit. Chuť do práce má velkou. Práce ji moc baví, ráda se předvádí, že umí a pochvalu si náležitě užívá. Byla by vhodná i na myslivost, má moc pěkný pohyb v terénu. Eli je velmi pěkná menší mohutná černá fena. Má krásnou hlavu. Je, co se týká vzhledu naprosto jiná než byla Faidra. Ale to byl záměr, aby nám ani vzhledem Faidru nepřipomínala, protože jak jsem již psala, každý pes je jiný, každý pes je originál a člověk nemůže očekávat, že všichni jeho vodící psi budou mít stejný vzhled, povahu, temperament a chování. 19
