Církev adventistů sedmého dne
sbor Frýdlant n.O.
Bulletin číslo 21. vyšlo dne 29.12.2007
POUTNÍCI „Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ 1. Jan. 4, 11 Rok 2007 byl pro náš sbor rokem jubilejním. Posuďte sami. 70 let uplynulo, co byl náš sbor založen. 30 let uplynulo od výstavby sboru na Kútách. V tomto roce mělo několik bratrů a sester svá jubilea. Své kulaté narozeniny si připomenuli od těch dříve narozených až po ty nejmladší. Měli jsme tady i zlatou svatbu. Ti, kteří spadají do toho jubilea byli i šedesátníci. A těch bylo nejvíce – celkem 5. Dovolím si je připomenout. Br. M. Pěkník, sestra Rafajová Lýdie, br. Skácel D., br. Konečný Z. a br. Uher J. Oni se totiž chtěli s námi podělit vzpomínkami. Byla to jedna odpolední říjnová sobota, jsem vděčen za toto odpoledne, že bratři a sestry poodkryli něco ze svého soukromí. Hlavním moderátorem byl br. Skácel Daniel. Atmosféra byla výborná, nejen že jsme se taky zasmáli mnohým slovním obratům, ale taky jak je Pán Bůh vedl. Určitě to nebyla jen příjemná nebo luxusní plavba. Na této plavbě zažili mnoho bouří – ale plují dál. Vždyť učedníci zažili taky bouři s Pánem Ježíšem – a utonuli? Tak i ti naši jubilanti, i když měli obavy, strach, plují dál. Tam, kde je Ježíš, nemůže, kdo je s ním, utonout. Každý z nich udělal krok víry. Otevřeli svá srdce Pánu Ježíši a vírou pozvali Pána Ježíše, aby se stal jejich osobním Spasitelem. Věřím, že i my jsme to taky prožili a prožíváme. Toto odpoledne byl důvod k oslavě, chválení i vděčnosti nebeskému Otci, za tyto bratry a sestry, že jsou mezi námi. Ale taky za nás všechny, vždyť také máme svá jubilea. Taková setkání upevňují naše společenství, které nám pomáhají jeden druhého poznat. Vždyť jsme všichni poutníci na cestě domů. Přeji vám všem, abychom společně dosáhli cíle – to je Boží království. Tam, kde náš Vykupitel, Pán Ježíš, nás posadí za královský stůl a bude On našim hostitelem.
Píseň poutníků Pouštěmi i po kvetoucích nivách nespočetný zástup putuje. V radosti i smutku písně zpívá. S písní cesta lehčí je. I když skrytý zůstává cíl, dobře znají, kudy se brát. A když někdy ubývá sil, budou jeden při druhém stát. Pozvedněme zraky s novou vírou přes mraky Jdeme výše, jdeme blíže k nebes domovu. My jdeme k domovu, v náruč Otcovu k domovu. My jdeme k domovu, mizí tíseň, na rtech píseň, k domovu. Bohuslav Vaněk
MILÁ SESTRO, MILÝ BRATŘE
27.prosince 2007
uplynul rok 2007, který byl pro náš frýdlantský sbor jubilejním. V září jsme oslavili 70.výročí od jeho založení a zároveň jsme si připomněli jak nás Pán Bůh po celou dobu vedl. Znovu jsme si mohli plně uvědomit, jak mocně se v našich životech projevovala Boží přítomnost, i když jsme ji v daném okamžiku neviděli. V roce, který právě skončil jsme však jako sborové společenství mohli prožít i mnoho dalších okamžiků. V některých z nich jsme znovu hořce pocítili negativní důsledky života na této hříšné zemi, a to zejména při příležitostech, kdy jsme se nad hrobem loučili s těmi, které jsme měli rádi a roky patřili do našeho společenství. V dalších jsme naopak mohli cítit sílu Boží moci, která proměňuje lidská srdce a dává nový život. Radovali jsme se tak z okamžiků přijetí nových členů, z návratu ztracených ovcí stejně jako vítání nově narozených miminek. V tomto období jsme i městu mohli nabídnout svůj čas, modlitby, prostředky a radost, když jsme připravili zejména pro děti a mládež několik volno časových programů. Při každé z těchto aktivit jsme měli možnost hovořit o své víře, naději a lásce Pána Boha, která naplňuje náš život. Nyní stojíme na prahu nového občanského roku 2008. Nikdo z nás netuší, co nás v následujících dnech skutečně čeká. Přesto, každý z nás žije určitou nadějí. Předseda naší církve, br.J.Paulsen, v poselství pro rok, který je před námi říká: „Absence naděje je něco hrozného, je zdrojem mnoha utrpení – konfliktů, zneužívání a násilí. V každém z nás je síla, která nás nutí držet se naděje – chceme věřit, že budoucnost nám nabídne víc, než dnešek slibuje.“ Jako věřící lidé se můžeme žít živou nadějí, která má velkolepou budoucnost. I přesto, že netušíme, co přinese zítřek, víme, že náš život je plně v rukou našeho mocného nebeského Otce, který touží, abychom mohli žít v radosti a pokoji. S velkou láskou je připraven vnést do našich životů hojnost požehnání, které však musíme být ochotni přijmout s pokorou a s otevřeným srdcem. I v novém roce pro nás Bůh připravil tisíce způsobů, jak se nás bude snažit s laskou oslovit, potěšit či nás něčemu naučit. Někdy nám do cesty dá zajímavou knihu, jindy pošle upřímného člověka, či nás přivede do situace, kdy budeme muset osvědčit svou víru. V každém případě však bude na nás denně čekat, aby se s námi setkal při čtení Bible či při rozhovoru s Ním během modliteb. Je jen na nás, zda chceme vykročit na dobrodružnou cestu poznávání našeho milujícího Otce, který pro nás chce to nejlepší. Milá sestro, milý bratře, dovol, abych ti na počátku roku 2008 popřál, za celý výbor sboru, Boží přítomnost, hojnost Jeho požehnání, zdraví, moudrost pro každodenní rozhodování a plnost projevů lásky. Žalm 139,23.24 „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ Jan Rafaj vedoucí sboru
OHLÉDNUTÍ ZA MODLITEBNÍM TÝDNEM Náš sbor se s vděčným srdcem připojil k prožívání modlitebního týdne, který probíhal od 10. – 17. listopadu letošního roku. Sám jsem s napětím čekal, jaké poselství naší církvi připravili vedoucí bratři a sestry. Nebyl jsem zklamán, neboť zaslíbení z úst samého Pána Ježíše u Jana 14, 1-5 je nejvzácnějším poselstvím o naději. Slova o Jeho druhém příchodu jsou stále živá, aktuální a potřebná. Ovšem Jeho zaslíbení by se stalo osamoceným torzem, kdyby nebylo prožíváno. Sotva by nás mělo ponechat chladnými a netečný mi, tím víc, když se na světě všemu přibližuje konec. Je však skutečnosti, že radostný náboj očekávání Krista jakoby se otupil a vytratil z života ze slov kázání, písní a programů? Je dobře, že slova zaslíbení Pána Ježíše byla postupně a následně ústřední myšlenkou každého dne. Z přednášek vyplynulo, že naděje trpělivě vyhlíží do budoucnosti, kdy budou staré věci a poměry vyměněny za nové a lepší. Naděje a víra nás posunuje dál za hranice našeho pozemského bytí, kde pro nás Pán Ježíš spolu s nebeským Otcem připravil nový domov. A já dodávám, že taková naděje je líbezným květem, který nejlíbezněji voní, když přijdou v našem životě těžkosti a zkoušky. To nám napovídá, že na tomto světě nemáme trvalého domova a že v naději vyhlížíme ten nebeský domov. Že s druhým příchodem Pána Ježíše, hřích a každé utrpení skončí. A konečně bude to čas nového začátku života s Kristem a všemi vykoupenými. Oceňuji i to, že jsme se mohli v přímluvných modlitbách modlit za konkrétní jména členů i přátel sboru a že můžeme v modlitbách nadále pokračovat. Chci nejvíce zdůraznit, že o slova naděje , že si Pán Ježíš pro svůj lid určitě přijde se můžeme s plnou důvěrou opřít. On sám jako autorita nejvyšší řekl u Jana 14,2: „Kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to.“ A ve Zj 21,5 řekl apoštolu Janovi na ostrově Patmos: „Hle všecko stvořím nové. Piš tato slova jsou věrná a pravá.“ Také apoštol Petr živý svědek Ježíšovy velebnosti a oslavení na hoře proměnění napsal ve 2. Petr. 1,16: „Nedali jsme se svést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista, jako očití svědkové jeho velebnosti.“ Je tedy otázkou co tato pravda s námi dělá? V 1.Janově 3,3 je psáno:„ Každý, kdo má tuto naději v něho, chce být čistý, tak jako on je čistý.“ Jeden věřící tatínek vyprávěl své malé dcerušce o krásách nebeského Jeruzaléma dle Zj. 21. kapitoly a tu jeho dcerka zvolala: „Tatínku jaké budeme muset mít čisté boty, abychom to tam nezašpinili.“ A tatínek řekl: „To záleží především na očištění a ospravedlnění drahou krví našeho Spasitele, ale také na naši připravenosti. Kéž při převzetí nebeského dědictví neuvadlého, neposkvrněného a nehynoucího nikdo z nás nechybí. Nechť naše živá naděje, dává živý tvar Božím zaslíbením. Jaroslav Górny
PŘED NĚKOLIKA DNY ZAČAL NOVÝ ROK A již tradičně je s Novým rokem spojeno zasílání novoročních přání, ve kterých svým přátelům a známým říkáme, že je máme rádi, že ne ně myslíme, a že jim v tom Novém roce přejeme všechno dobré… Docela nedávno jsem jedno takovéto přání dostal a musel jsem o něm hodně přemýšlet: „Přeju Ti hodně radosti na zemi, teplo přátelství a lásku rodiny. Ať prožiješ na světě mnoho let bez poznání smutku, slz a běd.“
Určitě toužím po tom, abych prožíval lásku, přátelství a společenství lidí, se kterými je mi dobře. Na druhou stranu toužím po tom, abych prožil život bez poznání smutku a utrpení…Ale jakým bych byl, kdybych něco takového prožíval? Byl schopen pak ještě naslouchat lidem, kteří se potřebují ze svého smutku a svých problémů vymluvit? Možná se vám to bude zdát divné, ale asi bych si něco takového ani nepřál… Poznal jsem totiž, že často ti nejcitlivější lidé, kteří jsou schopni reagovat na potřeby a utrpení jiných lidí, jsou lidé, kteří sami něco podobného prožili. Byli to, a jsou to lidé, kteří svou vlastní trpkou zkušenost dokázali proměnit v něco pozitivního, užitečného a prospěšného pro jiné lidi kolem sebe. Nechci, aby má slova vyzněla jako chvála utrpení a vůbec už nechci, aby si někdo myslel, že něco takového bych někomu z lidí kolem sebe přál! Jen jsem přesvědčen o tom, že v tom Novém roce - chtě nechtě – prožijeme, nepříjemné chvíle. Nevyhneme se jim..říká se, že žal a radost někdy skutečně spí pod jednou dekou. Proč o těchto věcech mluvím na začátku roku? Moc bych si přál, abychom v tom dalším roce měli kolem sebe přátelé, blízké lidi, kteří nás budou schopni podržet. Lidi, kteří zavolají,kteří napíši – víc než jenom to Novoroční přání. Lidi, kteří v době, kdy to budeme potřebovat, nám budou na blízku. Ale taky bych vám jen přál, abychom v případě, že sami budeme muset něčím projít, abychom nezatrpkli, nezahořkli. Přál bych nám, abychom si v tom Novém roce zachovali otevřené oči a citlivé srdce. Abychom měli dlaň, která bude schopna podržet, nebo také pohladit a bude-li to potřeba, také něco konkrétního udělat. Vítězslav Vurst (se svolením V.Vursta přepsala D.Dohnalová)
OHLÉDNUTÍ ZA 70 LET TRVÁNÍ SBORU… Jak jsem se dostal jako Adventista do Frýdlantu poprvé. Frýdlant, Lysou horu, Ostravici, Staré Hamry, Bílou a zvlášť kouzelné údolí, jimž projížděl vláček z Frýdlantu do Bílé jsem znal ze skautských toulek mého mládí. Ale jako adventista jsem se s nimi setkal ve vyprávění jedné sestry jménem Kovaříková rozené Zitová. Tato rodina nám poskytla azyl v začátcích našeho manželství. V té době mě ani na mysl nepřišlo, že budeme ve Frýdlantu jednou bydlet a to dokonce jako kazatelská rodina. Kovaříkovi se setkali z adventním poselstvím ve Francii, kam odešli za práci. Vrátili se v 25 roce minulém století do Berouna v Západních Čechách, kde byli vyučení a pokřtěni mladým bratrem Zigmundem pozdějším předsedou církve. Tato rodina měla kladná vztah ke spisům ducha prorockého tlumočené ve spisech E.G.W a otevřeně to dávali najevo, což nebylo vždy pochopeno od některých spoluvěřících . To co přečetli to s Boží pomocí se snažili ve svém životě dodržovat. Z těchto spisů se také dověděli, že velká města mají zhoubný vliv na život věřících. Adventisté měli ve městech pracovat a evangelizačně působit, ale bydlet měli na samotách, kde vliv měst nebyl tak velký. A tak se rozhodli podle této rady zařídit. V roce 38 se z Berouna odstěhovali spolu z rodinou Karáskovou do Beskyd do osady Černá patřící ke Starým Hamrům v této oblasti působili svým příkladným křesťanským životem až do konce II. světové války. Jejich věrnost Bohu nadšení pracovat pro Boha na mnohé působila tak, že se taky rozhodli následovat Pána. Ovoce jejich práce jsem objevoval ještě po letech, kdy jsem působil v této oblasti jako kazatel sboru Frýdlant. …pokračování příště... Karel Staněk
VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Příběh, který vám chci vyprávět, se stal v jedné Alpské vesničce, v době, kdy obyčejní lidé ještě neměli automobily a dokonce neměli doma zavedený telefon… Hlavní hrdinka – Annette – žije vysoko v horách společně se svým tatínkem,dále s pětiletým bráškou Danim a babička Annette. Má spoustu přátel, protože je veselé a milé děvče… Všichni se s ní kamarádí. Všichni – kromě Luciena. Ten jediný je její nepřítel. Lucien žije se svou sestrou Marií a jejich maminkou nedaleko Annettiny chalupy. Ptáte se. Jak se to stalo, že se z Annette a Lucien stali nepřátelé? To bylo tak: Jednou ráno vzal Lucien svoje sáňky a svištěl si to na nich do školy… Jenže v zatáčce si pozdě všiml Annetty. Srážce už se nedalo zabránit. Annette i se svoji aktovkou skončila v příkopě! Strašně ji to rozzuřilo, a proto si na Luciena stěžovala panu řediteli. Ten dal Lucienovi výprask rákoskou. Teď zase zuřil Lucien! Strašně moc se styděl! Přemýšlel, jak by se Annette pomstil… Jednou se Lucien jen tak toulal po louce, když v tom uviděl, malého Daniho jak trhá květiny. „Pro koho máš ty květiny?“ „Pro Annette. Má narozeniny,“ odpovídá Dani. Lucien okamžitě vycítil příležitost pomstít se Annettě. Vytrhl Danimu květiny z ruky a rozdupal je. Dani začal brečet a křičí: „Řeknu to tatínkovi!!!“ Lucien se lekl. Z Annettina tatínka šel strach. Ne, Dani nesmí žalovat! Lucien se rozhlédl kolem sebe a všiml si, že na zídce u strže se vyhřívá Daniho kotě. Všichni mu říkali Vločka. Lucien popadl kotě do ruky a nahnul se s ním nad strž. „Okamžitě přestaň brečet a slib mi, že tatínkovi nebudeš žalovat. V opačném případě skončí tvoje Vločka ve strži!“ Dani se lekl, leklo se i kotě a začalo Luciena škrábat. Nutno podotknout, že Lucien by kotě do strže nepustil. Byl to sice protiva, ale ne vrah! Zatímco se Lucien dohadoval s neústupným Danim, kotě se rozhodlo, že se z Lucienova sevření osvobodí samo. Pořádně Luciena seklo drápky, ten sevření povolil a kotě spadlo do strže. Dani ani na chvíli nezaváhal a přeskočil zídku… Vše se událo tak rychle, že Lucien nestačil Daniho zadržet. Lucien byl vyděšený k smrti. Začal zmateně běhat po louce a křičel: „Zabil jsem Daniho! Dani se určitě utopil.“ Strach Luciena natolik ochromil, že utekl a schoval se. Našli ho až k večeru. Byl celý ubrečený, špinavý a ztrhaný. Nakonec přiznal, co se stalo. Začala záchranná akce. Daniho tatínek se spustil dolů do strže. Zjistil, že Dani leží na výčnělku pod převisem. Díky Bohu Dani nespadl do vody a neutopil se! Když Daniho vytáhli nahoru, zjistilo se, že je sice potlučený, ale živý! Přivolali lékaře a ten řekl: „Dani bude zdravý, jen ta noha – ta se neuzdraví! Bude muset celý život nosit berle!“ Od té chvíle bylo Annettino srdce plné nenávisti a touhy po odplatě. Každému na počkání vyprávěla, že Lucien je zlý člověk a že si nezaslouží, aby ho druzí milovali! Jednou babičce řekla: „Babičko, tolik Luciena nenávidím, že bych ho nejraději zabila.“ „Potom se ale za Daniho nemůžeš modlit“, odpověděla babička. „Bůh je láska, a když se člověk modlí, táhne ho to blíže k lásce. Všechna jeho nenávist se musí rozplynout jako roztaje jarní sníh, když na něj zasvítí slunce. Nechej Luciena Bohu, Annette. Odplácí zlé i dobré, ale nezapomeň, že miluje Luciena stejně, jako Daniho.“ Babička políbila Annettu a odešla. Annette tu zůstala sama se svými myšlenkami. Věděla, že to, co řekla babička, je pravda. Annette se nemůže modlit za svého bratra Daniho a zároveň nenávidět Luciena. „Už vím co udělám: modlitby za Daniho přenechám babičce a já budu pokračovat ve svých přípravách na pomstu.“
Jak čas plynul, musel se Lucien vyrovnat s tím, co udělal. Všichni se mu vyhýbali, a tak byl pořád sám. Jen tak – z nudy – začal obyčejným nožíkem vyřezávat ze dřeva… Zjistil, že se mu daří a postupně vyřezal řadu krásných zvířátek. „Mohl bych se s nimi příhlásit do soutěže ručních prací, kterou vyhlásil ve škole pan ředitel,“ pomyslel si Lucien. Začal se na soutěž poctivě připravovat. Annette stále ještě nevěděla, jak ublížit Lucienovi, proto se rozhodla, že bude Luciena tajně pozorovat a pak ji jistě něco napadne! Potulovala se kolem jeho domu a v tom spatřila venku na stole nádherně vyřezávané zvířátka. Samozřejmě jí došlo, že je to Lucienův dárek do soutěže. „To ne! S tím určitě Lucien vyhraje. To přece nemůžu dopustit! Nakonec všichni zapomenou, že Lucien Danimu ublížil! Všichni budou Luciena chválit jak je šikovný a Lucien bude šťastný! To se nestane! O to se postarám!!!“ vykřikla Annette, napřáhla ruku a shodila zvířátka na zem. Slyšela, jak se nárazem na kámen ozvalo několikeré křupnutí... Konečně byla Annette spokojená. Lucien si určitě bude myslet, že to neštěstí má na svědomí vítr… Přišel den D. Ve škole se vyhodnocovala soutěž ručních prací. Za dívky vyhrála Annette. Když šla, ale večer spát, nebyla šťastná. Nedokázala myslet na nic jiného, než na ta rozšlápnutá zvířátka. „Kdyby to šlo jen vrátit! Už bych to neudělala!“ vzdychla si Annette. A jsou tu Vánoce…Celá vesnice šla do kostela, aby si vyslechli ten dobře známý příběh. Stařičký kazatel zdůraznil, že když se Ježíš narodil, nebylo pro něj nikde místo, proto se narodil ve chlévě. „Také dnes večer stojí Spasitel u zavřených dveří – ještě jsou srdce, kde pro něj není místo. A on říká: „Hle stojím u dveří a tluču, kdo slyší můj hlas a otevře dveře, přijdu k němu..“ Co s ním učiníte o těchto Vánocích? Otevřete mu dveře nebo ho necháte stát venku? - ptá se kazatel. Annetta si pomyslela: „Ráda bych ho pozvala dovnitř…“ Po kázání se všichni rozešli do svých domovů. Annetta, ale ještě nešla spát. Seděla v kuchyni s babičkou a popíjela kakao… „Měla jsi hezké Vánoce, Annette?“ ptá se babička. – „Ano, měla. Babičko, co znamená, když se řekne, že Ježíš klepe na dveře našeho srdce?“ – „To znamená, že Ježíš vidí, že lidský život je plný špatnosti a zlých myšlenek. Sestoupil na zem a zemřel na kříži, aby byl potrestán za všechny tvé špatnosti a zlé myšlenky namísto tebe. Potom vstal z mrtvých, aby mohl přijít do tvého života a žít v tobě, vyhnat všechno zlé myšlení a namísto něj vložit svou dobrotu a lásku. Je to stejné, jako kdyby někdo klepal na dveře špinavého a tmavého a zaprášeného domu a říkal: Když mě pustíš dovnitř, vymetu prach a temnotu. A dům bude čistý a světlý. Ale nezapomeň: Ježíš se nikdy nedobývá dovnitř násilím. Klepe a ptá se, jestli může vejít.“ „Když někoho babičko nenávidíš, nemůžeš pozvat Pána Ježíše dovnitř…“ řekla Annette a šla si lehnout. Pochopila, že nejdříve se musí usmířit s Lucienem, musí mu říct o tom, že rozbila jeho zvířátka, která měl připravená na soutěž. Hned na druhý den zašla za Lucienem a všechno mu řekla. Bála se, že jí neodpustí, ale Lucien ji svojí reakcí překvapil. Vůbec se na ni nezlobil. Jen byl smutný… Konečně se Annette večer mohla pomodlit: „Pane Ježíši, otvírám ti dveře. Je mi líto, že byly tak dlouho zavřené a žes musel tak dlouho čekat. Prosím, pojď dál. Mrzí mě, že jsem nenáviděla Luciena. Prosím, pomoz mi, abych ho měla ráda.“ Annette vyhrála bitvu. Dani se později uzdravil… Ale o tom, až někdy příště. Z knihy „Poklady pod sněhem“ Snad se vám příběh líbil, snad vám taky něco i dal…
Daniela Dohnalová
OHLÉDNUTÍ ZPĚT .... Čas velmi neúprosně ukrajuje z hodin, dnů, týdnů, měsíců – a je zase rok pryč. Je zde příležitost k ohlédnutí zpět, k bilancování. Bůh nám dal prožít rok požehnaný, naplněný. Věřím, že jsme s darovaným časem hospodařili s Boží pomocí k Jeho cti a chvále. A to, co se nám nepodařilo, nebo co jsme pokazili, kéž nám Pán odpustí. Nejen čas nám byl darován, ale i finanční prostředky k životu sboru a Božímu dílu. Byly to požehnané prostředky a věřím, že Bůh sám požehnal a žehná všem dárcům, vám, kteří jste z mála nebo i ne z mála ochotně a s láskou přinesli jako oběť Bohu. Darovali jste nejen peníze, ale i svůj čas, své schopnosti, sílu, zdraví, sami sebe. Pán zná naše myšlení i pohnutky, On zná všecko. Někdy ovšem Pán zkoušel mou víru a já s chvěním počítala, zda peníze postačí... A když byly naše potřeby největší, přijatých prostředků bylo vždy dost na to, aby byly tyto potřeby pokryty. Vzpomínám například na začátek roku, kdy při myšlence, že se má uskutečnit jubileum sboru, se mi úzkostí svíral žaludek – ano, jsem jen člověk... vím, co taková záležitost stojí a v pokladně nebylo nazbyt. Ale šli jsme do toho všichni s vírou, že Pán požehná. A nestačila jsem se divit, jak Bůh všechny tyto malé, ale i velké dary požehnal. Jubileum se uskutečnilo a po vyúčtování zbylo ve fondu jubilea ještě asi čtyři tisíce korun. Jak je Bůh dobrý! I když účetní rok ještě není uzavřen, již nyní mohu konstatovat, že vaše dary naplnily a v některých oblastech i předčily očekávání. To, co považuji za prioritní, jsou desátky. A tam je vidět výrazný nárůst oproti předpokladu – rozpočtu. Když jsem srovnávala skutečnost s rozpočtem, mohu vám říct, že jsem se radovala. Měla jsem radost z toho, že Boží děti, jimiž jsme my, netrpí nedostatkem. A co víc, radovala jsem se z toho, že Boží děti svému Otci nebeskému rády odevzdávají to, co jemu patří. V tom je tajemství Božího požehnání.... Milí bratři a sestry, když máme znovu vykročit do nového roku, přeji nám všem, abychom v roce 2008 mohli nalézt milost u Pána, abychom na každý den vnímali Jeho přítomnost a pomoc, abychom mohli přijímat Jeho požehnání, aby z naší strany tomu nic nebránilo. Na závěr připojuji citát z listu apoštola Pavla k Filipským 1,9-11: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost, abyste rozpoznali, na čem záleží a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ Pavla Grzonková
MÁTE RÁDI PODOBENSTVÍ? Pán Ježíš přibližoval duchovní věci lidskému pochopení. Ve všech směrech vycházejí a usměrňují náš život, abychom pochopili a dovedli řešit různé životní situace. Kolik podobenství najdete v tomto příběhu, a můžete doložit veršem. ?? Jeden člověk hospodář měl dva syny. Prvnímu řekl „jdi na vinici“. A on řekl „nepůjdu“ a pak šel. Mladší řekl otci. „Otče, dej mi díl statku, který mi náleží“. I dal mu 5 hřiven a tu 1 mu nedal. A ten se hned vypravil na cestu. A člověk hospodář sám šel na pole, vzdělal vinici, opletl ji plotem, pronajal ji vinařům a odešel pryč. To ještě nevěděl, jaké bude mít potíže. Člověk hospodář jde a vidí, jak ze zrna hořčičného vyrostl strom, že i ptáci si hnízdo udělali. Také měl nedaleko strom fíkový, štípený, hledal ovoce, ale byl smutný, že nic nenalezl. A tak člověk hospodář vyšel okolo 3 hodiny, aby najal dělníky na svou vinici. Mnozí stáli na trhu zahálejíce. Domluvil s nimi peníze a odeslal je na vinici. Sám šel na pole, aby rozsíval símě. Některá padla podle cesty, přiletěli ptáci a sezobali je. A člověk jde dál po poli a nalézá skrytý poklad. Vynáší z něj staré i nové věci. Jak se zaradoval, když nalezl jednu velmi drahou perlu. Spěchá do města ke kupci, který hledá drahých perel. Dostal dobře zaplaceno. Z města prochází těsnou branou, a jede dál cestou úzkou, kde potkává raněného. Ošetří jej a dává na své hovado, vede jej do domu, který je postaven na skále. Stavěl jej moudrý muž, který není doma. Je tam ale věrný šafář opatrný, jehož pán ustanovil nad čeledí svou. Služebníci mají svou práci a vrátný má přikázáno, aby bděl. Než člověk odešel, stačil vyslechnout, jak služebník prosí svého spoluslužebníka, aby mu poshověl, že mu všechno zaplatí. Člověk nemá čas vyslechnout jak to skončilo. Odchází dál svou cestou, jede kolem bohatého domu, kde u vrat leží žebrák, prosí o dobroty. Člověk jej obdarovává také jednoho slepého, který se bojí, aby nespadl do jámy. Dál jede člověk kolem pobřeží moře, a vidí jak rybáři ze sítě vybírají co je dobrého do nádob. Chvíli je pozoruje a pak spěchá, dochází domů. Jeho žena vzala kvas, zadělala ve 3 měřících mouky, těsto zkysalo, ale zapomněla osolit, nebo hledala ztracený groš. Ještě stačil vyslechnout zprávu, že minulou noc náhle zemřel muž, který měl mnoho statků, že jejich známá, jistá vdova konečně najde vyslyšení u soudce, že sousedovi na poli mezi pšenicí vyrostl koukol. A již je večer a člověk staví svícen a svítí všem kdo jsou v domě a rychle spěchá zavřít své ovečky. Tuto práci dělá sám, žádného nájemníka nechce. Počítá ovečky, a zjišťuje, že jedna chybí. Rychle ji šel hledat, a má radost, že ji nalezl. Rozděluje ovečky na pravici a kozly na Poznáte o která levici. Potom místo 100 tun oleje nachystá 50, a podobenství v těchto místo 100 korců pšenice 80 a učinil večeři číslech se jedná? velikou. Pozval známé, ale počali se vymlouvat. Jeden koupil spřežení volů, druhý, že je pozván 10 – 5 = 5 na královskou svatbu, ale nemá svatební šat, 100 – 1 = 99 + 1 = 100 musí si opatřit roucho, nemůže přišívat záplaty 100 – 50 = 50 k rouchu vetchému, nemohl by sedět na předním 100 – 20 = 80 místě. A tak člověk šel na rozcestí zvát dobré i zlé, a také několik panen přišlo, které byly hotové. Marta Grzonková
RADY ZE ZAHRADY Česnek spolu s cibulí zamezuje šíření některých infekčních onemocnění. Je to léčebný prostředek, jehož účinnost potvrdily nesčetné výzkumy odborníků u celého světa. Navíc se jedná o léčivou rostlinu, kterou si lze velmi snadno koupit, nebo vypěstovat. Česnek obsahuje více než dvě stě různých substancí, které z něj činí skutečný léčebný prostředek. Dnes je česnek k dostání nejen v syrovém stavu, nýbrž i v podobě oleje, prášku či kapslí takřka ve všech drogeriích a lékárnách. Nejpříznivější a nejúčinnější variantou je bez nejmenších pochyb stroužkový, tedy přírodní česnek. Není tedy nezbytně třeba kupovat je v lékárně – často postačí pouze navštívit zelinářství. Česnek je přírodní produkt, který ani při dlouhodobém užívání nevykazuje žádné vedlejší účinky. Aplikovaní česneku. Bolesti v krku 1. Několik stroužků česneku utřeme a smícháme s jablečným octem a medem. Poté necháme hodinu odpočinout. Užíváme jednu čajovou lžičku v hodinových intervalech. 2. Kloktání česnekovou šťávou. Oloupeme jeden stroužek česneku, rozdrtíme a necháme tři minuty vařit ve ¾ l vody. 3. Česnekový – šalvějový čaj mírní bolesti v krku. Vmícháme utřený česnek stroužek a dvě čajové lžičky šalvěje do ½ l vody, asi minutu povaříme a necháme vychladnout. Užíváme několik doušků vždy po hodině. Je třeba přijímat hodně vitamínu C, nejlépe ve formě čerstvě vylisovaných šťáv. Bolí zoubek bolí? 1. Vzhledem ke svému uklidňujícímu účinku dokáže česnek bolesti zubů zmírnit. Smícháme utřený stroužek česneku s trochou slunečnicového oleje a namočíme v něm chomáček vaty, který přiložíme na bolavý zub. Pokud je díra v zubu větší, snažíme se olej nakapat přímo do ní. 2. Plátek česnekového stroužku přikládáme na bolavý zub. 3. Osvědčený je také hřebíček, přiložený na bolavý zub, nebo aplikovaný do otvoru po kazu. Vyměňujeme po hodině. To jsou rady SOS, jinak pravidelná kontrola u lékaře. Marta.Grzonková
„Spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí! Na konci života nebudeme trpět tím, co jsme špatného udělali, pokud jsme toho litovali, ale tím, že jsme mohli milovat, a nemilovali, mohli pomoc, a nepomohli, mohli zavolat, a nezavolali, mohli jsme s usmát, a neusmáli, mohli podržet za ruku, a nepodrželi. Nedovol, aby malé nedorozumění zničilo přátelství, bratrství a lásku.“ J.Twardowski
V MĚSÍCICH LEDEN, ÚNOR A BŘEZEN 2008 BUDOU MÍT NAROZENINY 2.1. 3.1. 6.1. 7.1. 15.1. 17.1. 18.1. 19.1. 20.1. 20.1. 20.1. 22.1. 22.1. 27.1.
Nováková Martina Rafajová Dana Vykoukalová Vladana Vachalová Marta (65) Štefková Marie Linhartová Jana Dona Pavel Halgaš František (40) Trunečka Stanislav st. Zaciosová Lenka Donová Ingrid Grzonková Pavla Dona Hynek st. Kudělka Pavel
1.2. 1.2. 3.2. 12.2. 17.2. 19.2. 25.2. 28.2.
Žídková Marie Konrádová Eva (20) Jelenová Dana Lepka Vladimír Grzonka Miroslav Linhartová Kateřina (20) Vaňková Zdenka st. (65) Marková Eva
3.3. 4.3. 4.3. 6.3. 7.3. 7.3. 22.3. 24.3. 28.3. 29.3.
Trunečková Ivana Rafaj Jan ml. Jelen Lukáš Skácel Radim Dohnal Daniel Pěkník Miroslav Pavlánová Věra Písková Lenka Linhartová Marie Pěkníková Jarmila
Všem vám přeji, abyste stále cítili Boží přítomnost a Jeho požehnání, a všechny vaše dny, ať jsou prozářené radosti a láskou, kterou můžete rozdávat lidem kolem sebe. …..Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! ….. Filipským 4:4 Dana Rafajová
AHOJ HOLKY A KLUCI, v minulém bulletinu jsme si povídali o tom, že bible je prima kniha a můžeme jí rozumět úplně všichni… Dnes budeme pokračovat v převyprávění veršů z této nádherné knihy. Říkejme jim malé moudrosti z bible: Nade všecko měj rád Boha z celého srdce, z celé své duše a celou svou silou. Podle 5. Mojžíšovy 6,5
Vyber si správnou cestu. Někdy se ti může zdát, že většina lidí dělá špatné věci. Nenapodobuj je. Podle 2. Mojžíšovy 23,2 Je snadné následovat to, co dělá většina, ale můžeš pak zabloudit. Vyber si cestu, o které víš, že je správná. Podle Matouše 7,13-14 Měj úctu ke starým lidem. Svým chováním jim můžeš dát najevo, že si jich vážíš. Podle 3. Mojžíšovy 19,32
Správné bohatství. Nehoň se celý život jen za penězi. Nakonec se stanou zbytečnými i ty nejkrásnější věci, které si můžeš koupit. Dělej raději to, o čem víš, že je správné. Dobrými činy, které vykonáš, získáš bohatství v nebi – navěky! Podle Matouše 6, 19-20 Daniela Dohnalová
PŘEHLED PLÁNOVANÝCH AKCÍ V LEDNU, ÚNORU A BŘEZNU 2008 Sloužit nám budou bratři: 5.1. 12.1. 19.1. 26.1. 2.2. 9.2. 16.2. 23.2. 1.3. 8.3. 15.3. 22.3. 29.3.
Hynek DONA Vladimír ADAME Jiří LODER Hynek DONA Jan RAFAJ ml. Pavel SIKORA Hynek DONA Vladimír ADAME Hynek DONA Oldřich SVOBODA Jiří VESELÝ Karel STANĚK st. PVP- V.ADAME
29.3. 2008 bude Památka večeře Páně Leden: 5. 11.-13. 12. 22. 26. 27. Únor: 2. 2. 9. 9.-16. Březen: 8. 8. 8.-15. 15.-16. 20. 29. 30.
křesťan. správ.
NOVOROČNÍ PROGRAM Poohlédnutí za Flag Campem – chata „Na Nivách“ Worship Školení pro kazatele a starší sborů Členské shromáždění Setkání pokladníků sborů MSS - sever
Frýdlant n/O Frýdlant n/O Ostrava Ostrava Frýdlant n/O Ostrava
KP výchova mládež KD
Setkání vedoucích KP okrsků OVA, FM, TŘI Setkání studentů IVU (internet. vzdělávání učitelů) Worship Týden KD
Brno Ostrava
děti mládež sbory
mládež mládež mládež evangelizace sbory
Sobota sobotní školy – Oldřich Svoboda Worship Modlitební týden mládeže Worship camp "Sázení" Památka VP – V.Adame Setkání starších a vedoucích sborů
Frýdlant n/O Ostrava Kroměříž Zábřeh n.M. Frýdlant n/O Přerov
_____________________________________________________________________________________ Grafické a technické zpracování bulletinu : Svatomír Rafaj . Sestaveno z příspěvků těchto členů sboru: s.Dohnalová D., s.Grzonková M., br.Staněk K., s.Rafajová D., br.Rafaj J. ml., s.Grzonková P., br.Vaněk B., br.Górny J., - všem děkuji ! Připomínky, podněty a příspěvky přijímá Svatomír Rafaj tel: 602 722 157, E-mail
[email protected] Příspěvky do dalšího čísla prosím NEJPOZDĚJI do soboty 22.3.2007 !!!
