Církev adventistů sedmého dne
sbor Frýdlant n.O.
Bulletin číslo 17. vyšlo dne 30.12.2006
PŘICHÁZÍ ZIMA Přichází zima. Odkud přichází? A kam jde? Do moře času stejně zas zapadne. Se zimou přichází I další rok. Odkud přichází? A kam jde? Do moře času stejně zas zapadne. Přichází další rok. Který už – vlastně?
A všichni ptáme se, co nám dá, co nám vezme, a co nám přinese? Jak ráda bych odpověď na to znala. A všem lidem kolem bych ji dala. Já ji však nevím, proto se tím trápím. Odpověď však ví TEN, kdo stvořil nebi i zem. Že mu mohou důvěřovat i další rok, za to mu děkuji, za to mu vděčná jsem…. Libuše Skácelová
ODVAHA „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“ (2.Tim. 1,7) Gladys Aylwardová pracovala jako misionářka v Číně v letech 1932-1942.V té době se odehrál tento příběh… Kdosi buší na dveře. „Gladys Aylwardová! Musíte rychle se mnou!“ Gladys se vydala za poslem.- Z místního vězení byly slyšet strašidelné skřeky. Znělo to jako vzpoura. Ale proč mandarín nechal poslat zrovna pro ni? Nic nechápající drobná Angličanka se uctivě uklonila mandarinovi, který tu stál s velitelem věznice. „Ještě že už jste tu!“ řekl velitel a zalomil rukama. „Musíte jít dovnitř a to vzbouření zastavit!“ Gladys byla ohromená. „Já? Proč tam nepošlete svoje vojáky?“ „Nejde to!“ bědoval muž. „Ti vězni jsou vrahové a lupiči. Určitě by je zabili!“ „Jenomže když tam půjdu já,“ namítala Gladys, „zabijí mně.“ „Ale ne,“ řekl velitel. „Říkáte lidem, že ve vás žije Bůh. Jestli je to pravda, tak vás Bůh ve věznici ochrání.“ Gladys na ty dva muže zírala. Utahují si zní? Byli však vážní. Pochopila, že když nebude věřit Bohu, že ji ochrání, nemůže být v Číně misionářkou a svědčit o Pánu Bohu. Těžce polkla. „tak dobře,“řekla pomalu. „Otevřete bránu.“ Gladys byla tak vyděšená, že se jí klepala kolena. Na vězeňském dvoře ji uvítal hrozivý pohled. Vězni honili jeden druhého s noži a vřeštěli přitom jako šílenci. Všude kolem leželi mrtví a ranění. A přímo k ní běžel ohromný muž s napraženou sekyrou! Gladys se hrůzou nemohla pohnout, jen se tiše modlila. Najednou se jen několik stop před ní zastavil. Ostatní vězni přestávali jeden po druhém řvát a honit se. Upřeně na ni hleděli. Kdo je ta malá drobná žena? Co tu dělá?
Gladys se vzchopila. Ten muž se sekyrou je jen velký surovec. „Dej mi tu sekyru!“ poručila mu a napřáhla k němu ruku. Muž jí beze slova podal sekyru. Gladys se podívala na věžně. Měli na sobě špinavé hadry a byli vyhublí tak, že jim žebra trčela ven. Byla jim zima a vypadali uboze. Najednou se jich přestala bát a začala je litovat. „Velitel věznice mě poslal zjistit, proč bojujete.“ Zprvu nikdo nemluvil. Potom k ní přistoupil mladý vězeň. „Jmenuji se Feng.“ Řekl jí. „Nevíme, proč se pereme…ale máme hlad a nemáme tu celé dny co dělat.“ Gladys se zamračila. Ti muži jsou tu zamčení jako zvířata, mají nedostatek jídla a chybí jim práce, která by je zaměstnala. „Když mi slíbíte, že přestanete bojovat, pohřbíte mrtvé a postaráte se o raněné, přimluvím se za vás u velitele věznice,“ řekla. Vězni souhlasili. Když vyšla z vězení, městští úředníci se před ní s úctou poklonili. Řekla veliteli vězení, že ti muži potřebují mít práci, aby si mohli vydělat peníze, koupit jídlo a vážit si sami sebe – a také to, že se ona, Gladys Aylwardová, bude každý den do vězení vracet, aby na to dohlédla!!! Odvaha je vědomí,že ti Pán Bůh může pomoci s něčím těžkým, dokonce i tehdy když z toho máš strach. „Neboť nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy“ (2.Tim. 1,7) Já bych si moc přála, aby nám všem „Dal Pán Bůh ducha síly, lásky a rozvahy“ i v roce 2007.Všichni to potřebujeme. Libuše Skácelová
MLUV MI PŘÍBĚH O JEŽÍŠI Řekni mi příběh o Ježíši, ta slova v mé srdce vpiš, pověz mi nejdražší příběh, nejsladší na světě slyš. Řekni jak andělé v sboru pěli mu v den zrození, sláva na výsostech Bohu, mír, dobrou zprávu pro Zemi. Láska v tom příběhu tak něžná, čistší než kdo kdy spatřil, nech mne lkát zatím co šeptám Ježíš že mne vykoupil. Na kříži kde ho přibili trpěl v mukách bolestech, do hrobu ho pak položili, řekni všem jak znovu ožil. Mluv mi příběh o Ježíši v něm samém dar nebes nám, On mi dal spásu a milost, pokoj a radost v něm mám. Mluv mi příběh o Ježíši, jak z nebe na zem přišel, na kříži zemřel též za mne, věčný život mám v něm. „O pojďte chci vám říci co Bůh mi prokázal vy duše milující ó pojďte vzdát mu chvál“…… Jaroslav Górny
HOSPODIN JE SVĚTLO MÉ A MOJE SPÁSA, KOHO BYCH SE BÁLA? Pokračuji další části z pamětí sestry Psotkové, jak ji Pá Bůh vedl v následujících letech. „V 26 letech jsem se potkala s jednou paní, která mi vyprávěla o Pánu Ježíši. Tato pani uměla podat zvěst o Boží pravdě zajímavým způsobem. Vždy mluvila s nadšením o Boží lásce k nám lidem. Když mě pozvala poprvé do shromáždění, bylo to ve Vojkovicích. Všechno jsem pozorně sledovala nic mi neušlo. Nejvíce na mne zapůsobila ta láska bratří a sester, kteří si ji navzájem projevovali podáním ruky i polibkem.“ Sestra Psotková po této návštěvě ve sboru učinila rozhodnutí, že bude patřit Pánu Ježíši. Nepřítel spasení se snažil, aby její rozhodnutí zvrátil. „Díky Pánu Bohu, že mi pomohl, aby moje rozhodnutí bylo trvalé. Ta paní, která mě oslovila, byla sestra Andělka Nytrová z Frýdku. Vyučoval mě bratr Oborný a spolu se mnou 11 dalších přátel. Všichni jsme byli také pokřtěni. Jak se sestra Psotková začlenila do sborového života. Její sbor byl ve Vojkovicích, kde toho času byl starším sboru bratr Koloničný. „Velice ráda jsem misijně pracovala a když ve sboře viděli jak pracuji, (zapáleně) pro Pána svěřili mi traktát. Když jsem se osvědčila, doporučili mě do kolportáže. Byla jsem nesmírně šťastná, že můžu takto pracovat pro Pána.“ Byl to znovu pro sestru Psotkovou velký vnitřní boj. „Bratr Matušek, který byl vážený a milý bratr měl kázání a mezi jiným řekl: Kolportáž je vznešená práce, ale ten, kdo chce do ní vstoupit, musí mít jistotu, že ho Pán do této práce volá. Zamrzelo mě to, ale nikomu jsem nic neřekla. V duchu jsem si říkala, co když tě Pán nevolá a ty se tam cpeš. Modlila jsem se za tuto věc a připravovala jsem se do Ostravy na konferenci sdružení“. Tam se mělo o sestře rozhodnout. Než sestra Psotková jela do Ostravy pracovala na statku u bratra Koloničného s jednou dívkou. Sestra Psotková vzpomíná: „Když jsme spolu pracovali na zahradě, ona se mě ptala co budu dělat a kam půdu. Já jsem ji řekla, že půjdu misijně pracovat dům od domu a šířit Písmo svaté. Druhý den se mě začala vysmívat a řekla-to bude zaměstnání, půjdeš dům od domu po žebrotě. Mrzelo mě to, že jsem s ní o tom mluvila. V posledním týdnu před odjezdem, jsem měla sen, ve kterém se mi zdálo, že jsem byla nevěstou, nastrojená pod závojem, na závoji jsem měla věnečky z živé myrty. Šla jsem se podívat na sebe do zrcadla, ach byla jsem krásná jak anděl, ale neviděla jsem ženicha. Další noc jsem měla zase ten samý sen, jen s tím rozdílem, že když jsem se podívala do zrcadla viděla jsem, že u dveří stály dvě družičky, držely mi závoj. Přemýšlím, kde mám ženicha, ale v tom jsem se probudila“. Sestra Koloničná se nad tím zamyslela a říká mě: „Víš, ty patříš církvi Pána Ježíše Krista. To je Jeho nevěsta a On je ženich. S výkladem jsem byla spokojená. Loučím se ze všemi podáním ruky i své protivnici jsem řekla nashledanou. A ona mi řekla: „Růži, měla jsem o tobě sen, byla jsi krásnou nevěstou“. A já se táži, měla jsem ženicha? Ona na to, ne nemělas. To mě stačilo a tak jsem poznala, že Pán mě volá do práce na jeho vinici. V Ostravě na konferenci jsem byla přijata a bratři vedoucí mě přidělili ke dvěma sestrám. Byla to Bogočová Helenka a Anička Videcká. To byly moje dvě družičky ze sna, co mi držely závoj. Tyto sestry pracovaly na Valašsku a okolí. To bylo moje první působiště v kolportáži. Dokončení příště… Vaněk Bohuslav
PODOBENSTVÍ O MODLITBĚ Obrovská loď se v prudké bouři roztříštila o útes. Zachránili se pouze dva muži a ti doplavali na pustý ostrov. Dva trosečníci se rozhlíželi kolem sebe a uvědomili si, že nemohou dělat nic jiného, než se modlit k Bohu. Aby zjistili, čí modlitby jsou silnější, dohodli se, že si rozdělí území a každý půjde na opačný konec ostrova. První věc, za kterou se modlili, bylo jídlo. Když se příštího dne první muž probudil, spatřil na své části ostrova strom obsypaný ovocem. Ihned se vydal ke stromu, aby pojedl šťavnaté ovoce. Území druhého muže však zůstalo nadále pusté. Uplynul týden a první muž se cítil osamocen. Zatoužil po ženě a modlil se k Bohu, aby mu ji dal. Druhý den z rána spatřil na moři loď, již prudké vlny vynesly ke skalnatému útesu. Loď nevydržela silný náraz a pochvíli klesala ke dnu. Jediným člověkem, který se zachránil byla mladá žena. Ta doplavala k části ostrova, kde přebýval první muž. Na opačné straně ostrova stál osamocený druhý muž. Zanedlouho volal první muž k Bohu a žadonil o dům, oblečení a více jídla. Zvláštním zázrakem se mu všeho, o co prosil, dostalo. Avšak druhý muž stál na své straně ostrova stále s prázdnýma rukama. Na konec první muž prosil Boha o loď, aby se svou ženou mohli opustit ostrov a vrátit se do civilizace. Za časného rána zakotvila loď na jeho straně ostrova a posádka na ně z dálky mávala. První muž se svou ženou nastoupili do lodě. Rozhodli se odplout a nechat druhého muže na ostrově samotného. Považovali ho za nehodného Božího požehnání, poněvadž žádná z jeho modliteb nebyla vyslyšena. Když se loď vzdalovala od břehu, z nebe se ozval hlas: „Proč opouštíte svého druha a zanecháváte ho na pustém ostrově?“ „Pouze mé modlitby byly vyslyšeny,“ řekl první muž, „a já jsem to byl, kdo ti je předkládal. Proto on nemůže být zachráněn.“ „Jsi na omylu,“ řekl Bůh. „On měl jedinou prosbu a tu jsem zcela vyslyšel. Kdyby nebylo této jeho modlitby, nikdy bys nedostal jedinou věc z toho, oč jsi žádal. On se modlil za to, abych odpověděl na všechny tvé prosby.“ Dovětek: Křesťané své modlitby Bohu odříkávají, téměř celé recitují, ale doposud se nenaučili svá srdce Bohu doslova vylít. Berou jen málo drobtů tam, kde by mohli brát plnou náručí. Kdybychom ve svých modlitbách více mysleli na lidi kolem nás, začali bychom vnímat okolní svět jinýma očima a stali bychom se svědky zvláštní proměny. A kdybychom méně hovořili o sobě, a za to více o Kristu, prožívali bychom i více z jeho požehnání. „Listy ženám“ 1.číslo – duben 2006, - převzala Zdenka Vaňková
MILOSRDNÝ ZÁJEM „Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství dojdou.“ Mat. 5,7 Události v našem životě spolu úzce souvisí. V každém okamžiku v našem životě máme přizpůsobit svou službu, svým silám, zájmu, vnímavosti, pozornosti k potřebám svých bližních, jinak snad v našich očích nic viditelných. Týden opět zanikl v proudu času, a já se těším do shromáždění Boží rodiny, že uslyším Jeho slovo. Stává se mi často, že slyším právě to, co potřebuji slyšet. Úkoly jsou také zajímavé. Snažím se je vypracovat, ale mnohdy najdu objasnění až při probírání úkolu v naši třídě. Mám radost, když mládež nebo děti přispějí do programu. Také osobní zkušenosti jsou vzácné a posilující. Myslím, že není věřícího člověka, který by neměl svou osobní zkušenost se svým Pánem. Před vstupem do modlitebny je většina mládeže u vchodu a vítají ty, co přicházejí. Jeden mladík ochotně pomáhá sestře, která chodí o holi. V šatně chci posloužit staršímu bratrovi, ale opět je tu několik páru ochotných rukou. I mě bylo poslouženo. Díky. Vcházím do sálu a v tiché modlitbě děkuji, že můžeme být dnes přítomni a prosím o požehnání. Těším se na ty, kteří mají přijít. Vzadu sedává starší sestra. Hlavu má skloněnou, ruce sepjaté v tiché modlitbě. Jako věřící mě naplňuje vděčnost, že ji opět vidím. Vím jen, že má dceru, která není věřící, ale o babičku se stará. Jen ještě něco zařídím ohledně programu a pak ji přivítám. Již jdu na své místo a vítám ty co jsou v mé blízkosti přítomni. Chci také přivítat milou sestru, je opět na svém místě. Ale co to? Sestra pláče. Co se jí mohlo stát? Chystám se, že ji přivítám, ale v tom vchází bratr kazatel, a jako vždy, každého vřele vítá. Předešel mě. Přichází k sestře a když vidí, že pláče, usedá vedle ní, bere její ruce do svých a tiše k ní promlouvá. Nechci teď rušit. Vítám staršího bratra. Vidím, že má obvázanou ruku. Teď jej vítá mladá sestra a hned se ptá, co se mu stalo a on ochotně vypráví. Ode mne se dostalo jen přivítání. Také si všímám, kolik obětavých přiváží ty, co již nemohou přijít. V poledne slyším nabídku teplého čaje. Mnozí ochotně poslouží i ze svého. I děti jsou středem pozornosti. Vždy jsou nablízku mnozí, co osuší jejich slzičky a vrátí úsměv. Je dobré a požehnané když využijeme všech příležitosti k projevu lásky, milosrdnému zájmu o své bližní. Každý úkol, kterého se ujmeme, nám i ostatním, přinese tak velký prospěch, jak velké úsilí, zájem mu věnujeme. Marta Grzonková
OHLÉDNUTÍ ZA MODLITEBNÍM TÝDNEM 2006, KDE NADĚJE JE KLÍČEM DUCHOVNÍ VÍRY. Pokud v životě máme naději, žije se nám lépe a můžeme čelit zítřku. Naděje je nejzákladnější potřebou lidstva, dá se nalézt jenom v Bohu. Očekávání udržuje naději živou přijetím možnosti, že každý okamžik je otevřený jejímu naplnění. Když se Ježíš setkává s námi, když se dotýká našich srdcí, všechno se mění. Naše naděje má přímý vliv na kvalitu našeho života. Posiluje nás, když na cestě musíme projít obtížný terén. Dává nám schopnost čelit budoucnosti beze strachu z nejistoty a dezorientace.
Našeho Boha a Pána uctíváme tím, že v něj vkládáme tichou důvěru. Neměli bychom se spokojit s ničím menším, než s blízkým spojením s Kristem. Když si uvědomíme, jak mnoho stálo naše spasení, můžeme si být jisti, že věčný život je jedinečný….. Naděje dozrává skrze zkušenosti. Ovlivňuje nějak tvůj život poselství o druhém příchodu Ježíše Krista? Jak konkrétně prožíváš toto očekávání?
V každé době bude Boží lid, který bude očekávat Ježíšův návrat. Ježíš se znovu vrátí. Král Králů! Pán Pánů! Stvořitel, Vykupitel, Obnovovatel, Přítel! Amen, přijď tedy Pane Ježíši. Marta Grzonková
CÍRKEV ADVENTISTŮ POKŘTÍ KAŽDÝ ROK VÍCE NEŽ MILION NOVÝCH ČLENŮ (Silver Spring, Maryland, USA)
Na světě připadne jeden adventista na 444 lidí, zatímco před 10 lety jich bylo 621. Vyplynulo to ze zprávy Matthewa A. Bediaka, tajemníka Generální konference Církve adventistů sedmého dne, kterou přednesl na pravidelném podzimním zasedání Výboru Generální konference, jenž v těchto dnech probíhá v severoamerickém Silver Spring. Bediako dále uvedl, že k 30. červnu 2006 má církev podle statistiky 14 754 022 členů s tím, že každý rok jich je pokřtěno více než milion. Průměrně je tedy denně pokřtěno 2993 lidí a znamená to, že v roce 2007 by měl počet členů církve přesáhnout 15 milionů. Církevní statistiky dále ukazují, že něco málo přes 70 procent členů církve žije v Africe, Karibiku, Střední a Jižní Americe. V těchto oblastech církev také vykazuje – na rozdíl třeba od Evropy – větší početní růst. Protože adventisté – tak jako mnohé protestantské církve – nekřtí děti, ale dospělé věřící, je počet lidí, kteří se účastní pravidelných sobotních bohoslužeb mnohem vyšší, někde mezi 25 – 30 miliony každý týden. Za poslední rok však církev přišla o 595 tisíc členů, kteří ji z nejrůznějších důvodů opustili. Podle statistik z toho představuje úmrtí jen 10 – 12 procent. Proto je podle Garryho Krause, který je v rámci Generální konference odpovědný za oblast misie, důležité, aby církev o své členy pečovala a pomáhala jim v jejich duchovním růstu i poté, co byli pokřtěni. Pravidelného zasedání Výboru Generální konference se účastní více než 300 vedoucích představitelů církve z celého světa. Na programu jednání bude vedle běžné administrativní agendy například i projednávání dokumentu, který by měl stanovit standardy pro to, jak mají vypadat oficiální webové stránky církevních institucí a sborů. ze stránek www.casd.cz převzal Svatomír Rafaj
SHRNUTÍ PŘEDNÁŠEK Z PROSINCE 1. PŘEDNÁŠKA br. Hynek Dona
1.prosince 2006
V l6. století reformátoři hledali poctivější vztah k Bohu a k církvi. Martin Luther se narodil 1O.11.1483 v Eislebenu, jako jedno z devíti dětí. Byl vychováván tvrději v úctě k Bohu a k lidem. Otec byl podnikatel a chtěl, aby jeho syn byl právníkem r.1501 – 1505 studuje a poté pokračuje na studiích práv. Vedle něj uhodil blesk, on to přežil, podruhé se převrhla loď, také to přežil a viděl v tom Boží ochranu, proto se rozhodl být mnichem a vstupuje do kláštera. Dívá se však na Boha jako na toho,který dal zákon a teď se jen dívá na ty, kteří ho přestupují jako tvrdý soudce a trestá lidi za to. Slouží Bohu spíše ze strachu a vezme mu to pokoj. Chce se Bohu zavděčit, ale stále mu to nejde. V roce 1511 jede do Říma a v roce 1513 začíná svou bohoslužebnou činnost. Dostal se k bibli, hledá a vidí, že je to jinak, že Bůh není tyran, jak si to myslel, ale, že ze své velké lásky k člověku položil život, abychom mohli být spaseni. Přijímá Ježíše Krista pro svoji záchranu a cítí se být osvobozen od napětí. Dostává se do sporu s církvi.V roce l517 vydává 97 tézí a vyvěšuje je na dvéře kostela. Po roce vydává dalších 95 tézí a v roce l521 byl z církve vyloučen. Věnuje se učení jazyka Hebrejského a Řeckého. Překládá Nový Zákon,v roce 1534 i Nový Zákon. Bible se stala velmi hezky srozumitelná pro všechny lidi.Poznal, že Bůh je ten, který člověka nesmírně miluje. V roce 1546 umírá v Eislebenu.
3.
PŘEDNÁŠKA
br. Vladimír Adame
8. prosince 2OO6
„Je třeba vytýčit si vysoký cíl, vyhýbat se zahálce, nezoufat si nikdy, a nikdy neklesat !“ Jan Amos Komenský se narodil 28.3.l592 v Jimnici poblíž Uherského Brodu. Měl 4 starší sestry, celá jeho rodina patřila k Jednotě bratrské. Bydlel ve Fulneku. V roce l608 jako šestnáctiletý nastupuje na vysokou školu. Studuje do roku 1611. Odchází do Německa, kde také studuje. Dostává další jméno Amos. Jako 22-letý se vrací domů pěšky. V roce 1616 se stává kazatelem. Působí také v Přerově a ve Fulneku. Vroce 1618 se oženil a Magdalénkou, která byla pro něj klenot po Pánu Bohu nejdražší. V tu dobu píše knihu: “Listové do nebe.“ V roce 1622 mu umírají jeho dva chlapci i manželka na mor. V roce 1626 uzavírá druhé manželství s Dorotkou – dcerou biskupa Cyrila. Mají 4 děti, poslední syn Daniel. Odcházejí do Lešné. V roce 1648 umírá jeho druhá manželka. Protože děti jsou malé, nejmladší 2 a 5 let, proto v roce l650 se znovu oženil. V roce 1650 navštívil Fulnek a to už naposled. Vrací se do Lešné. Město bylo rabováno a vypáleno. Komenský přichází o hodně spisů, jen část stihl zakopat. V roce 1656 v 62 letech vydal 62 děl. V r. 1670 byl pochován v Nardenu. Byl učitelem i vlastencem, usiloval o změnu k lepšímu, napsal spoustu knih. Byl politikem i diplomatem. Jak to vše mohl stihnout? Jeho trvalou inspirací byla jeho hluboká víra v laskavého Boha. Celý jeho život byl putovní a neměl stálou vlast. „ Vyhlížel nebeské město v domě svého Otce a těšil se, že bude tam,kde je On.. Je třeba zapomenout na věci za sebou a spěchat k věcem, které jsou přede mnou.“ Květa Uhrová
MYŠLENKA DAROVANÁ DO RÁMEČKU A VEPSANÁ DO SRDCE.
„ Prokazuj všechno dobro, které můžeš, všemi prostředky, všemi způsoby, za všech okolností, všem lidem, a to tak dlouho, jak jen můžeš.“ John Wesley
Dostala se mi do rukou báseň, je od mladé pisatelky (15 let, obsadila 3. místo v celostátní literární soutěži). Báseň svědčí o jejím nevšedním postoji k životu. Protože se mi báseň líbí i mnohým, tak jsem si řekla, že se s Vámi o její názor, krásnou myšlenku a předsevzetí rozdělím. Žádné jednání, postoj není bez účinku. Myslím, že i naším přáním je, aby měl každý jasnou myšlenku i realitu, co chce co nechce, čím chce být a čím nechce být.
ČÍM NECHCI BÝT Radka Kašparová Nechci být rybou ve vodě, když nebezpečí hrozí, že vypustí své odpady do řek podnikatelé mnozí. Nechci být psíkem v útulku, co čeká na svého pána. Anebo někde na kulku, když toulává se zrána. Nechci být ani zubařkou, co vrčí ode dveří. Kamarádí s vrtačkou a ostře si mě měří. Nechci být někde pod mostem a říkat to je príma. Spát v papírové krabici, tam byla by mi zima.
Nechci být ani tulákem, co netrefí sám domů. O roh hospody se opírá a sám se směje tomu. Nechci být ani velkým hlupákem, co neví jak se chovat. Nechci být ani kuřákem anebo stále stonat! Nechci se trápit nad světem, který je plný špíny. Proč někdo krade,vraždí, lže a pak ho zprostí viny? Nechci být ženou bez muže, bez rodiny a dětí. Chtěla bych lásku násobit a třeba rovnou pěti! Nechci být sama na světě a trčet tu jak v plotě kůl. Chci svoje srdce lidem dát a nechám si jen půl. Marta Grzonková
OKÉNKO NEJEN PRO DĚTI
Osmisměrka Rozdávej „ten“ co nic nestojí, projasní duši, celý den a každému „ten“ sluší. Tajenku sestavíte, když po vyškrtání 16-ti jmen co jsou napsaná – a ze zbylých 18-ti písmen se dozvíte … čím i den zkrásníte.!
ANEŽKA / PAVLA / SVAŤA / KÁJA / ANETA / HONZA / LUKÁŠ / DANIEL / PETR / MÍŠA / JARMILA / ADAM / FILIP / DANIELKA / DANUŠE / JAN /
P
R
O
A
A
A
Ť
A
V
S
R
T
E
P
N
T
A
J
Á
K
P
I
L
I
F
E
E
J
E
A
M
A
D
A
P
L
Ž
N
V
K
U
P
Ř
A
E
L
Í
K
A
L
M
N
V
I
U
J
A
N
A
E
Ý
L
N
K
A
Z
N
O
H
I
A
A
A
E
Š
U
N
A
D
N
D
Š
J
A
R
M
I
L
A
A
Ú
S
A
Š
Í
M
M
Ě
V
D
Biblické hádanky
1. O kom je praveno, že divných chytrostí užívá? 2. Komu omdlelo srdce při radostné zprávě? 3. Kdo řekl o sobě, že jeho síla v 85 letech je taková jako v 45 letech. 4. Kdo se dělal, že neslyší, když lidé jim pohrdali? 5. Který král udělal stolici z kostí slonových a obložil ji zlatem? 6. Kdo měl umříti, že okusil trochu medu? 7. Kdo byl tak zlobivý, že s ním nebylo možno mluvit? Marta Grzonková
V MĚSÍCICH LEDEN, ÚNOR A BŘEZEN 2007 BUDOU MÍT NAROZENINY 2.1. 3.1. 6.1. 7.1. 15.1. 17.1. 18.1. 19.1. 20.1. 20.1. 20.1. 22.1. 22.1. 27.1.
Nováková Martina Rafajová Dana Vykoukalová Vladana Vachalová Marta Štefková Marie Linhartová Jana (20) Dona Pavel Halgaš František Trunečka Stanislav st. Zaciosová Lenka Donová Ingrid Grzonková Pavla Dona Hynek st. Kudělka Pavel (40)
1.2. 1.2. 3.2. 12.2. 17.2. 19.2. 20.2. 25.2. 28.2.
Žídková Marie Konrádová Eva Jelenová Dana (40) Lepka Vladimír Grzonka Miroslav Linhartová Kateřina Kmínková Vlasta (85) Vaňková Zdenka st. Marková Eva
3.3. 4.3. 4.3. 6.3. 7.3. 7.3. 22.3. 24.3. 28.3. 29.3.
Trunečková Ivana Rafaj Jan ml. (30) Jelen Lukáš Skácel Radim Dohnal Daniel Pěkník Miroslav (60) Pavlánová Věra Písková Lenka Linhartová Marie Pěkníková Jarmila (55)
Všem jubilantům přejeme pevnou víru, jistotu Boží přítomnosti, zdraví, moudrost na cestě za Pánem Ježíšem, Boží požehnání a srdce naplněné pokojem, ve kterém zazní radostné zavolání s žalmistou Davidem: „..jak dobrý je HOSPODIN, Ty jsi, Panovníku moje dobro, nad Tebe není. Dobrořečím Hospodinu a On mi radí. Je mi po pravici, nic mnou neotřese. Vrcholem radosti je být s Tebou, ve Tvé pravici je neskonalé blaho.“ Pavla Konečná
… A CO BULLETIN, JAK DÁL … …. má smysl pokračovat ve vydávání sborového bulletinu? … nebo už končíme?... splňuje vůbec ještě to proč jsme jej začali tvořit? … Výbor sboru mne na počátku roku 2004 pověřil, abych z příspěvků činovníků sboru sestavil informační bulletin, který může být doplněn o nějaká další zamyšlení…ale … příspěvky téměř nedostávám, a když, tak většinou se zpožděním. Nejsem členem výboru a pokud mi tedy někdo nedodá informace, nemám z čeho tento bulletin tvořit (třeba již ve druhém čísle za sebou není uveden program akcí). Bulletin - je zpravodaj, a čekal bych tedy od vás pověřených nějaké zprávy z činnosti (to chybí nejvíc), či připravovaných akcí. Nebo se snad nic u nás neděje!? Snad vás toto moje zamyšlení přiměje k tomu, aby další čísla mohla opět vycházet a plnit to co mají. Další příspěvky od ostatních členů sboru samozřejmě jsou vítány, ale pokud mi dáváte pouze nějaký text, který jste někde přečetli – doplňte jej o nějaký svůj komentář, aby mělo význam jej přepisovat z jednoho časopisu do druhého. Pokud chcete přispět, počítejte, že vždy bude uvedeno vaše jméno. Nebude otiskováno nic anonymně. …Chcete další číslo? … Není možné jenom brát … aby bylo co… je třeba nejdříve něco dát.! Svatomír Rafaj .-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-. (Okénko nejen pro děti * 1- 1Sam.23,22 * 2- 1Moj.45,26 * 3- Joz.14,10-11 * 4- 1Sam.10,27 * * 5- 2Par.9,17 * 6- 1Sam.14,43 * 7- 1Sam.15,17 * )
PŘEHLED PLÁNOVANÝCH AKCÍ V LEDNU, ÚNORU A BŘEZNU 2007 Sloužit nám budou bratři: 6.1. 13.1. 20.1. 27.1. 3.2. 10.2. 17.2. 24.2. 3.3. 10.3. 17.3. 24.3. 31.3.
Vladimír ADAME Hynek DONA Petr PIMEK Jan RAFAJ st. Hynek DONA Vladimír ADAME Hynek DONA Jiří VESELÝ Hynek DONA Jaroslav GÓRNY Kamil KREUTZIGER Hynek DONA PVP- ADAME, DONA
31.3. 2007 bude Památka večeře Páně
TROCHU OHLÉDNUTÍ ZA EVANDELIZAČNÍM ÚSILÍM - při výstavách Rembrantových obrazů, Biblí a vzácných knih s náboženskou tematikou, které proběhly od 27.11. do 10.12.2006. Touto cestou chci poděkovat předně Pánu Bohu za pomoc a požehnání. A také všem aktivním účastníkům těchto akcí. Ať už při modlitebním úsilí, nebo osobní účastí při službách lidem projevujícím zájem o tyto výstavy. Děkuji všem, kteří posloužili při vernisážích jak hudebním programem, tak zpěvem, ale také bohatě prostřeným stolem. Děkuji také za atmosféru při těchto setkáních, kterou naši přátelé ocenili. Nechci opomenout ani přednášky při těchto výstavách, které nám přiblížili osobnosti křesťanů a jejich životy plné víry (Komenského, Luthera a Moravských bratří a také křesťanů v našem okolí). Děkuji těm, kteří nám to zprostředkovali mluveným slovem i obrazovým doprovodem. Děkuji Pánu Bohu za hezké chvíle, které jsme mohli prožít s lidmi při těchto setkáních. Před námi je však stále pověření, které nám svěřil sám Pán Ježíš. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, učte je zachovávat všecko co jsem vám přikázal. Mat.28,19-20 Příští rok vstupujeme do jubilejního 70 roku trvání našeho sboru, a to nás zavazuje k aktivnímu křesťanskému životu plné svědecké služby a přípravy lidí na jeho slavný příchod. Jaroslav Czopik _____________________________________________________________________________________ Grafické a technické zpracování bulletinu : Svatomír Rafaj . Sestaveno z příspěvků těchto členů sboru: s.Skácelová L., s.Grzonková M., s.Uhrová K., br.Czopik J., br.Vaněk B., s.Psotková R., s.Vaňková Z., s.Konečná P., br.Górny J., - všem děkuji ! Připomínky, podněty a příspěvky přijímá Svatomír Rafaj tel: 602 722 157, E-mail
[email protected] Příspěvky do dalšího čísla prosím NEJPOZDĚJI do soboty 24.3.2007 !!!
