Církev adventistů sedmého dne. sbor Frýdlant n.o

Církev adventistů sedmého dne

sbor Frýdlant n.O.

Bulletin číslo 23. vyšlo dne 28.6.2008

10 PÍSMENEK … TRPĚLIVOST - tato vzácná vlastnost je tak důležitá, že připomíná desatero. Někdo napsal, že trpělivost, je génius, a prodlužuje život. Tato vlastnost se málo projevuje v životě. Žijeme v netrpělivém, uspěchaném světě. Již Pán Ježíš na tuto dobu poukazuje u Luk.21,19 „V trpělivosti své, vládněte dušemi svými.“ Bůh je trpělivý, shovívavý, prokazující milosrdenství čekáním, dá znovu šanci. Člověk nedokáže čekat, ale Bůh čeká na lidi mnoho let. Bůh čeká, i Ježíš trpělivě čeká, klepe na naše srdce, přimlouvá se a je hotov každého přijmout. Kolik si dáváme předsevzetí, slibů, plánů, a kolik máme trpělivosti dosáhnout cíle. Nikdo rád nečeká. Čekáním se většinou nic nevydělá a trpělivost k čekání dnes lidi při napjatých nervech také nemají. Nepřijede-li autobus na minutu přesně, bývají popuzeni. Jestliže se auta při změně na zelenou nedají do pohybu, někteří řidiči troubí. Zvlášť obtížné bývá čekání, když druhá osoba nedodrží čas schůzky, neb odevzdání úkolů, nedodržení slibů. Co je v našich možnostech, nenarušujme trpělivost druhých, naší nedochvilností atd. Chybí trpělivost k naslouchání. Můj partner/ka/ si stěžují, že vůči němu/ní/ vůbec neprojevuji trpělivost. Nemám dosti trpělivosti se svou prací. Byl jsem pokárán, protože mi chybí trpělivost a síla k vytrvalosti. Málo máme trpělivosti ke komunikaci, ke svým dětem, k domluvě, vysvětlení, pochopení, řešit jejich problémy. Jsme trpěliví v nemoci, a stále opakovat a vysvětlovat těm, kteří už nestačí? Jsme trpěliví v naších prosbách za naše bližní, naše i jejich potřeby, i když nevidíme výsledek našich proseb? Hluboce se mě dotýká verš Zjev.14,12.. „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“ Trpělivost, nebo-li vytrvalost je dána na první místo, mezi tři hlavní výsady, a ještě zvýrazněna „svatá“. Je to vlastnost „duševní velikán“, když se mluví o trpělivosti svatých. Musí trpělivost projít hlubším zásahem do života, aby se projevila, nebo stačí v běžném životě dokázat žít, projevit, vytrvat? Budeme mezi těmi, kterým bude patřit vysvědčení „ tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy?“ Prosím, máte-li někdo jiný pohled, zkušenosti, rady, úspěchy s trpělivostí, napište do příštího bulletinu. Ráda se poučím a posílím, že nejsem sama, o kterou tuto vlastnost, trpělivost usiluji, o kterou prosím. Marta Grzonková

MANDARINKOVNÍK Slunce, které se kolébalo na modré obloze,hladilo svými paprsky zemi a vesele se usmívalo na svět. Velmi rádo sledovalo zemi, co se kde děje. Jednoho dne sluníčko uvidělo na zemi zvláštní strom. „Co to asi může být?“ Zeptalo se samo sebe. A náhle se zdola ozvalo: „Jsem strom mandarinkovník! A mám na sobě velmi dobré a slaďoučké mandarinky, podívej!“ A pyšně se natočilo ke slunci, aby si zlatavý kotouč mohl ty krásné plody prohlédnout. „ Že jsem nádherný! A budu ještě hezčí! Však počkej! Uvidíš!“ Strom se pyšnil svými plody tak hodně, že si ani nevšiml, jak si malé mandarinky začaly naříkat. „Ach ne, toto pálí. Pálí, pálí.“ Přitakávaly si jedna druhé. „Co budeme dělat? Jestli

ještě chvíli to sluníčko bude tak moc svítit, úplně uschneme!“ Mandarinky měly strach, a tak se dohodly, že společně zavolají na strom a řeknou mu, ať se otočí zpět. A tak začaly volat. „Stromečku, stromečku, náš milý domečku, otoč se o kousíček, ať z nás není uhlíček!“ Ale strom se pořád tak vychvaloval, že ty jemné, prosící hlásky ani neslyšel. Tak se teda mandarinky donucené touto sobeckou situací rozhodly, že utečou. Seskočily ze stromu a odkutálely se daleko, předaleko a už nikdy se nevrátily. Slunce zapadlo za hrdé vysoké hory a strom si náhle všiml, že ztratil ty krásné, malé, oranžové děťátka. Uvědomil si, že na svoji pyšnost doplatil svou krásou. Kateřina Linhartová

JAK SE ŽILO ADVENTISTŮM S.D. V DOBĚ NESVOBODY? Po vydání zákazu naší církve v roku 1952, zlikvidování církevního majetku a našich modliteben, jsme se shromažďovali i přes zákaz po domech v rodinách a skupinkách. Byl nedostatek biblí a biblické literatury. Bible a duchovní knihy byly distribuovány tajně přes hranice. Úkoly sobotní školy, přednášky modlitebního týdne a přednášky pro děti a mládež byly většinou opisovány přes kopírák na psacím stroji. Kdo obdržel např. desátý výtisk, musel si vzít na čtení lupu, aby lépe viděl. Následoval nátlak úřadů na docházku dětí v sobotu do škol. Většina rodičů zůstala věrná a své děti vedli i v sobotu do shromáždění. Za neuposlechnutí museli platit pokuty ve výši 500Kč i více. Nemohli jsme jít studovat na střední a vysoké školy, na které jsme chtěli a na které jsme měli předpoklady. Následovaly úvazky mladých bratří do dolů a šachet na deset let, aby nemuseli jít na základní vojenskou službu. Nahrazovali jsme pracovní soboty v sobotu po zakončení na nočních směnách, po nedělích či přesčasech v týdnu. Přišly zásahy do církevního života, dosazenými církevními tajemníky, kteří měli za úkol poslání církve brzdit a nejraději víru v Boha zlikvidovat. Když jsme byli na kongresu mládeže naši církve v Zürycku v r. 1969, vedoucí bratři na UNII a Sdružení se museli zavázat, že se všichni vrátíme zpět, že tam na západě nikdo nezůstane,jinak budou trestně stíhání. Byli jsme prohánění jako kapři štikami v rybníku. A přesto všechno dílo Boží rostlo a také nárůst přátel i křtů. Pán Ježíš držel i tehdy kormidlo lodičky naši církve pevně ve svých rukou. Byly pevnější i vzájemné vztahy, protože pronásledování nás stmelovalo. Prošli jsme těžkostmi osobními zkouškami víry, které naši víru spíše upevnili. Tvrdili nám, že víra je přežitek, že je opium lidstva, že věřící lidé jsou zpátečníci, brzdou pokroku a další věci. Věřící adventisté s.d. nebyli nikdy „zaostalejší“ naopak co se týče životního stylu, zásad zdraví, životní moudrosti, dokonce dobu předběhli. Tvrdím, že životní postoje Bible, totiž životní styl, který z Bible vychází, je skutečnou vědou dobrého života. Je nejvyšším poznáním, jak žít na této zemi.(Př 30,5) Díky nádherným zákonům, které chrání život, které přejí životu a které nám dal sám Stvořitel. Přežili jsme dobu nesvobody když jsme se řídili slovy: „Nedejme se zlomit těmi, kteří křičí, že Bůh není, ba nesmí být, protože večer o samotě, při umírání a v tísni života pochybovali o tom co předtím říkali…“ Minulá prožitá doba a návrat svobody nás činí vděčnějšími křesťany, kteří neztratili slavný cíl Boží království v nebi ze zřetele. Jaroslav Górny

CÍRKEVNÍ KÁZEŇ - CESTA K ZÁCHRANĚ Představte si skupinu lidí na výletě, kteří pozorují slepého muže kráčejícího přímo k okraji příkrého útesu. Společně diskutují o tom, zda by neměl někdo z nich zasáhnout. Nakonec se ale shodnou na tom, že to přece není jejich úkolem, a že se to nehodí. A tak nakonec onen ne- šťastný muž spadne z útesu. Chování přihlížejícího davu se dá charakterizovat jedním slovem: krutost. A teď si představte křesťanský sbor, jehož členové mají podobný vztah k církevní kázni. Hlavně se do ničeho nemíchat, nikoho neuvádět do rozpaků, nekritizovat a neodsuzovat. Do ničeho se neplést, a nikoho příliš nerozrušit. I zde můžeme použít stejné slovo:krutost.. I když je to smutné, není to neobvyklé. Ve většině sborů je dnes církevní kázeň něčím téměř zapomenutým. Pro mnoho kazatelů je to namáhavá bitva, protože členové jejich sborů se domnívají, že kázeň je projevem nelásky. Linda (změněné jméno) byla dcerou jednoho z činovníků sboru, v němž jsem byl kazatelem. Rozhodla se žít společně se svým přítelem, aniž by uzavřeli manželství. Ve sboru měli tuto mladou ženu velmi rádi. Nežila nemravně, ani nestřídala muže. Její hřích nebyl tolik závažný jako jiné, které bývají tolerovány v jiných sborech. Po rozhovoru s jejím otcem jsem požádal jednu z našich citlivých diakonek, aby jí navštívila. Později jsem jí navštívil i já s jedním ze starších sboru. V rozhovoru s námi vyjádřila, že hodlá dále pokračovat ve svém způsobu života. Řekla ale také, že rozumí tomu, co teď musíme udělat. Když pak ale měl náš konzervativní sbor hlasovat o jejím vyloučení, zhruba jedna třetina hlasovala proti tomuto kroku. Jen málo sborů je dnes ochotno vydržet bolest, která plyne z konfrontace. Na osobní rovině bývá skandální chování členů předmětem mnohých řečí a klepů, ale sbor jako společenství jej často zametá pod koberec. Je ironické, že ve sportovním prostředí dokáží lidé uplatňovat kázeň a disciplinu lépe než v církvi. Sportovní funkcionáři pochopili, že atleti, kteří berou drogy, hrají hazardní hry, nebo třeba jen chodí pozdě, podkopávají integritu sportu. Takové porušování pravidel přináší okamžité sankce. Neměli bychom být alespoň stejně starostliví, pokud jde o integritu církve? Věřím, že naše nechuť k uplatňování církevní kázně pramení z chybných pojetí, která byla tak často opakována, až se stali běžnými. Toto téma si zaslouží, aby bylo zbaveno nánosu mýtů.

1.Mýtus: „Nechte růst koukol spolu s pšenicí“ V podobenství o plevelu Ježíš nemá na mysli církev, protože výslovně říká, že pole představuje tento svět (Mat 13,38). Podobenství nehovoří o neobrácených hříšnících v církvi, ale vysvětluje myšlenku, proč Bůh dovolí, aby na světě existovalo zlo.

Pokud by chtěl někdo aplikovat toto podobenství homileticky na církev, tak jako Ellen Whiteová, potom musí pamatovat na to, že Ježíš řekl, aby ponechali koukol (rostlinu, která vypadá téměř jako pšenice), ale ne trní. E. Whiteová nikdy nechápala tuto pasáž tak, že církev má dále trpět ty, kteří „otevřeně setrvávají v hříchu.“ Viz: EGW Kristova podobenství str. 71

2. Mýtus: „Církev je nemocnicí pro hříšníky“ Toto úsloví vyjadřuje, že církev je spíše rehabilitační jednotkou pro hříšníky, než muzeem svatých. Jistě. Kdyby nebyla církev místem, kde mohou nemocní najít uzdravení, nemohl bych do ní patřit ani já, ani vy. Kristus řekl: “lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mar 2,17). Ale i toto přirovnání má své omezení. V nemocnici to funguje asi takto: čím jste nemocnější, tím dříve se do ní dostanete. A až je vám lépe, propustí vás. Funguje to v církvi stejně ? Doufejme, že ne. Přirovnání k muzeu (církev jako ukázka Boží milosti) má daleko větší podporu Písma. „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef 2,10) „Vy jste však rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla...Milovaní, v tomto světě jsme cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany, tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu v den navštívení.“ (1 Petr 2 9. 11-12) To, co vidí lidé v církvi, když se do ní podívají zvenčí, by je mělo vést k tomu, aby vzdali chválu Bohu. Církev má být místem, kde sice nenajdou dokonalost, ale uvidí úžasný důkaz Boží zachraňující milosti.

3.Mýtus: „Křesťané by neměli soudit druhé“ To, co platí pro jednotlivce, neplatí vždy pro společenství. Jako jednotlivci jsme vyzýváni, abychom druhé nesoudili (Mat 7,1.2.) Ale jako církevnímu společenství nám byl dán příkaz, abychom soudili ty, kteří patří mezi nás (1 Kor 5,12). Je úkolem a povinností církve, aby se vypořádala s hříšníky ve vlastních řadách. Pokud společenství sboru nevyjádří jasně své napomenutí, objeví se mezi členy někdo, kdo dá dotyčnému svůj nesouhlas najevo nepříliš vhodným způsobem, který může hraničit s nepřátelstvím. Kolektivní napomenutí umožňuje zachovat přátelské vztahy, aniž by bylo sleveno ze zásad. Nemáme soudit ty, kdo stojí mimo církev. Ale postavení provinilého mimo církev nám umožňuje jej znovu hledat a usilovat o jeho návrat.

4. Mýtus: „Církev střílí své zraněné“ Církevní kázeň není střílení raněných. Je to léčba raněných. A stejně tak, jako mnohé jiné léčby, někdy přináší bolest. Je tragédií, když se raněnému nedostane žádné léčby - není použita církevní kázeň. Rána pak hnisá a otravuje organismus. Neměli bychom očekávat, že napomínaný člověk bude mít z kázně potěšení. Každé napomenutí je nejprve nepříjemné (Žid 12,11) Je vlastně zavádějící mluvit o lidech, kteří záměrně a prokazatelně porušují církevní pravidla, jako o „raněných“. Ve skutečnosti jsou to často oni, kdo zraňují církev. Vždyť trochu kvasu prokvasí celé těsto (1 Kor 5,6) Jeden z mých přátel mi vyprávěl o sboru, ve kterém působil jako kazatel. Ani obrovská námaha tam nepřinášela výsledky. Kazatel i členové sboru se modlili, navštěvovali druhé, vedli biblické hodiny, ale Boží požehnání stále nepřicházelo, a stále neměli žádné křty. Po několika letech se zjistilo, že starší sboru žije v cizoložství. Poté, co se věc s láskou vyřídila, a tento bratr byl vyškrtnut ze seznamu členů, sbor začal růst. Může přijít čas, kdy duchovní nedbalost natolik prokvasí těsto, že sama tato skupina odpadne. Boží požehnání nemůže spočinout na sboru, který u svých členů toleruje jasný hřích, zvláště jde-li o představitele sboru. Sněť zabije celé tělo, pokud nebude neurotická tkáň rychle odoperována, Operace není ničím příjemným, ale v mnoha případech je nezbytná pro uzdravení. Ne, církev by neměla nikdy střílet své raněné. Ovšem záměrné nerespektování pravidel je jinou věcí. Mat 18 a 1 Kor. 5 nám dávají pravidla, jak se zachovat v takových případech. Rada ohledně církevní kázně Mat. 18. předepisuje několik postupných kroků v jednání s tím, kdo se provinil: Zaprvé: ten, komu bylo ublíženo se s ním má setkat osobně. Pokud se tím problém nevyřeší, potom s ním má hovořit více lidí. Jestliže ani poté nečiní pokání, závěrečným postihem má být jeho vyloučení ze společenství. Další pasáž už není tak známá: Týká se situací, kdy se prohřešek netýká nějaké konkrétní osoby. Pátá kapitola 1.Kor. byla sepsána kvůli otevřené sexuální nemorálnosti ve sboru. Tento hřích byl natolik odporný, že i lidé mimo církev jej považovali za skandální. Pavel se ptá: „proč jste jej již nevyloučili ?“ Pavlova rada se netýká pouze této specifické situace, ale představuje všeobecné pravidlo pro řešení podobných případů: členové církve se nemají stýkat s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník, lakomec nebo modlář, nebo utrhač, nebo opilec, nebo lupič (1 Kor 5,11). Připomíná zde církvi její povinnost posuzovat své členy. Svou výzvu zakončil slovy: „Odstraňte toho zlého ze svého středu (v. 13). I když to může být drsné a nelaskavé, je to ta nejláskyplnější věc, jakou můžete udělat ! Když rodič nechává bez povšimnutí záměrnou neposlušnost svého dítěte, nemůžeme tomu říkat láska. Stejně tak nemůžeme chápat jako projev lásky to, když církev nechá svého člena pokračovat v jasném hříchu, aniž by vyjádřila svůj zármutek z jeho jednání a výtku.

Ponechat na seznamu členů církve lidi, kteří otevřeně porušují křesťanské zásady, je totéž jako jim říct: “Je nám to jedno“. Taková lhostejnost jím dává falešný pocit bezpečí, který nevede k uvědomění si potřeby nového obrácení. Opravdová láska se stará natolik, že podstoupí i konfrontaci a laskavou kázeň. To je klíčové jak k přežití církve, tak k záchraně jednotlivců. Jeden evangelista, který se specializoval na práci s bývalými členy církve, odmítal navštěvovat ty, kteří nebyli nikdy oficiálně vyloučeni. Ze zkušenosti věděl, že to je ztráta času. Je-li církevní kázeň aplikována včas a s láskou, dává možnost udělat tlustou čáru za minulostí a začít znovu. Ale ti, kteří nikdy neodešli, se nemohou ani vrátit zpět. Jejich členství znamená jejich pokračování nezdravého a nečestného vztahu k církvi. Církevní kázeň uchovává integritu církve a důstojnost káraných tím, že jim dává na vědomí, že jejich jednání je závažné. Uplatňování kázně s láskou Dvě ženy, obě členky stejného sboru, žili bez oddání se svými partnery. Jedna z nich nebyla nikdy žádným způsobem kázněna. Druhá byla vyloučena. Obě dvě si později vzaly muže, s nimiž žili. První žena je stále zapsána ve sborové knize, ale nikdy se do svého sboru nevrátila. Ta druhá - Linda, o níž jsem psal již v úvodu tohoto článku - je znovu aktivní členkou. Když výbor sboru napsal v dopise Lindě o svém rozhodnutí vyloučit jí z církve, uvedl tam i něco v tomto duchu: „Prosíme, odpusť nám, že jsme ti nebyli blíž tehdy, když to bylo třeba. Kdybychom byli pro tebe lepšími přáteli, možná bychom nikdy nemuseli dělat tento krok. Odpusť nám, že jsme měli příliš mnoho práce, než abychom ti pomáhali živit tvou víru. Prosíme tě, aby jsi nepřestala chodit mezi nás do sboru. Přejeme si, aby jsi tu byla s námi. Tví přátelé tě potřebují. Přesto nemůžeme souhlasit s tvým chováním, chceme, aby jsi věděla, že tě máme rádi, a že ti přejeme jen to nejlepší“. Po několika letech byla znovu pokřtěna. Sbor musí napomínat a káznit se slzami v očích. Cílem sborové kázně je náprava a záchrana, nikdy však ne trest ! Je tragedií, když sbor nemá dostatek soucitu k tomu, aby se více staral o své členy, ani dostatek odvahy k tomu, aby se dokázal k problému jasně postavit. Jedním ze znaků umírajícího sboru je, když se tak zoufale snaží udržet své členy, že odmítá udělat cokoliv, čím by je sebemíň popudil. Pokud snad jednoho dne i já upadnu do hříchu, přál bych si, aby se i ke mně sbor zachoval správně. Doufám, že mí přátelé za mnou přijdou s otázkou: „Time, jak je to s tvým vztahem k Bohu?“ Pokud to nepomůže, tak doufám, že o mě budou mít takový zájem, že mne upozorní na nebezpečí, a bude-li to třeba, pak mě veřejně budou volat k zodpovědnosti za své jednání. A nakonec také doufám, že sbor bude mít tolik odvahy, aby mě s láskou zbavil členství alespoň do té doby, než budu veřejně činit pokání... Tak má napomínat a vychovávat zdravá církev. Bože, chraň mne před sbory, které nemají zájem se starat o druhé. Timothy E. Crosby kazatel sboru v Columbia Union, člen ediční rady Review Herald Připravil Vladimír Adame

OKÉNKO NEJEN PRO DĚTI

Jméno:……………………….

Sourozenci jsou nám dáni, přátele si vybíráme. Po správném sourozenců spojení od 1 – 20 přečteš a abecedě naučení 1 Herodes Á Fínes 2 Abel Ř Aron 3 Ondřej Ž Marta 4 Jakub T Eliab 5 Marie E Ráchel 6 Ezau Y Izmael 7 Izák Ď Petr 8 Josef U Kain 9 Mojžíš B Filip 10 Orfi P Benjamin 11 David V Jan 12 Lia H Tamar 13 Nábad S Efraim 14 Manases K Adoniaš 15 Šalamoun L Abiu 16 Mikol O Chelion 17 Jonata Ý Merob 18 Absolón A Jesui 19 Mahagon D Jákob 20 Rechab J Baana

Doplň zde: ----

---- ---- / ---- ---- ---- ---- /

---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- / ---- ---- ---- ---- .!! ……………………………………………………………………… Přesmyčka:

ŤA UOSJ ÉNTSODAR EV ÍVARDZ ÉTIŽORP ZÁRPYNIND Marta Grzonková

Osmisměrka M

É

L

A

Z

U

R

E

J

T

R

O

A

S

C

M

I

L

É

T

S

E

L

E

U

K

I

E

A

B

S

J

A

F

A

Z

E

F

E

D

S

K

E

T

I

D

A

T

H

É

N

Y

A

A

I

A

S

A

P

E

E

M

Y

R

A

T

J

M

L

F

A

R

I

R

K

O

R

I

N

T

O

A

O

A

R

S

L

B

L

G

Á

Z

A

É

R

Š

P

R

E

U

I

E

J

E

R

I

CH

O

E

E

A

N

A

S

F

L

Y

S

T

R

A

M

B

K

E

A

T

E

S

S

A

L

O

N

I

K

A

E

N

U

Athény

Kafarnau

Beroja

Korint

Caesarea

Lystra

Damašek

Milét

Derbe

Myra

Efez

Neapolis

Filipis

Seleukie

Gáza

Tarsus

Jafa

Tessalonika

Jericho

Troas

Vylušti osmisměrku a ze zbylých písmen sestav vynechané slovo.

Jerusalém

A ty . . . . . . . v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele. Matouš 2:6

Vyřešení mi předejte do soboty 26.7.2008 !!! Řešení z minulého čísla: Osmisměrka – Ježíš přijde brzo , Křižovka – milost , Soutěž pro všechny – On je Spasitel Přesmyčky – matka, sestra, otec, bratr, děda, bábi Dostal jsem vyřešení úkolů jen od 4 dětí (pro dospělé to bylo asi těžké)

Nejlépe luštili : LUKÁŠEK, KÁJA, ANEŽKA a MÍŠA Svatomír Rafaj

KOMUNIKACE V DIAKONII Ve dnech 9. – 11.5 2008 proběhlo v Kroměříži setkání diakonů. A některé myšlenky, které tam zazněly ( přednášeli bratři J.Hrdinka, Kloda K. a P.Harastej) bychom chtěli předat touto formou ostatním. (nejen diakonům), kteří tam nebyli. Téma setkání znělo: „komunikace v diakonii“,. (a nejen v ní) Chceme sloužit Bohu v Božím díle. To je krásná práce. Nejkrásnější. Úžasná služba. Služba je to, co za sebou zanecháváme, když jdeme ve stopách Mistra.: Chceme se učit sloužit. Diakonie je velmi důležitá v naší církvi, i když se na ni mnozí dívají jako na Popelku. Proč? Téma přednášek semináře:„Principy komunikace“ kázání – růst ve zdravém společenství pastorace, vztahy a komunikace komunikace v médiích komunikace a péče o seniory empatie Cíl semináře: zdokonalení v pastorační péči zlepšení komunikace v rodinách zkvalitnit a zlepšit spolupráci ve sborech systematické vzdělávání Máme svěřenou velmi důležitou zprávu od Pána Boha – že Kristus přišel a zemřel pro vykoupení člověka. Jan 3,16 Náš 1. úkol – evangelizace (oslovení lidí). To děláme. Kolik času a prostředků věnujeme evangelizaci? Asi 95 % času a prostředků. A asi 5 % věnujeme diakonii a pastoraci. Je to vyvážené? Je církev opravdu pečujícím společenstvím? Nemělo by to být víc vyvážené? Pečuje naše církev o všechny lidi v církvi? Nebo jen o některé? Necítí se někteří modlitebně osamělí? Mnoho lidí se v našich sborech cítí osamělými. Často ti, do kterých bychom to vůbec neřekli. Jan 5,6 „Pane, nemám člověka.“ Rameny se tlačíme k sobě a přesto cítím – nemám člověka. (Nikdo na mne nemá čas). Často se ptáme – proč tolik lidí odchází z církve. V Americe za 5 let odchází 40 % lidí – tedy z 10 odejdou 4. Proč?! Budou se tvářit jako zbožní – tj. o nás. Potřebujeme společenství. Zde je nezastupitelná role církve. Proč Pán Bůh postavil do světa církev? Kam směřujeme? Všichni jsme pozváni do rodiny církve. Poslání církve: kázat evangelium, prožívat křesťanství. Nejen v sobotu. Ale i přes týden. Kdo je to církev? Tělo Kristovo. Nemohu mít rád Krista, když nemám rád církev. Diakonská služba, pastorace pomáhá lidem zapojovat se do služby… Diakonie buduje Kristovo tělo (jak píše apoštol Pavel). Pomáhá zrát, sloužit. sobotní oslava Pána Boha (to není jen zpěv, ale spiritualita, vzdělávání, biblické týdny, modlitební chvíle v sobotu i přes týden, sobotní škola…) Příklad : farmář má bohatou úrodu obilí, dá ji do vlhkých sýpek, nestará se o ní a pak je k ničemu. Když my nepečujeme o členy, dopadne to potom podobně. Proto diakonie. péče o druhé lidi (-prostředí: hnízdo, postýlky nebo holobyty?) Diakonie – „Pane kdy jsme tě navštívili? Matouš 5,38. Když v rané církvi narůstaly problémy, Bůh zřídil diakonii (Skutky 6.kap.)

Diakon znamená služebník Komunikace v diakonské péči: Co by měli diakoni konkrétně dělat? Pomáhat si navzájem a naplňovat společné potřeby. Navštěvovat členy doma. Máme na to čas? Společně číst Bibli a společně se modlit. Tím se jeden od druhého učí. Měli by navštěvovat a posilovat nemocné. Nemocní to potřebují. Možná, že jsme to poznali i sami na sobě. Víme, jak se cítí naší nemocní, třeba v nemocnici? Radit a pomáhat v různých problémech. Sdílet si své radosti a starosti a společně se za ně modlit. To je zdravá komunikace. Co tato služba vyžaduje od diakona: moc Ducha svatého přímluvné modlitby (modlíme se za naše svěřence každý den?) pochopení biblického principu služby lásku k Pánu Bohu lásku a vděčnost za spasení lásku k lidem Proč přicházíme za starými lidmi? Protože je máme rádi. Nedokážeme-li mít rádi staré lidi, pak nemáme rádi žádné lidi. Výsledek zdravé a dobré diakonské služby? Skutky 6,7 – církev rostla, jak počtem, tak spiritualitou. Církev poroste nejen díky evangelizaci, ale i díky diakonii. Problémy v diakonii. A) buď to děláme jen z povinnosti B) nebo to děláme bez lásky k lidem C) nebo nemáme čas? D) neumíme komunikovat E) žijeme jen pro sebe (sobecky) Biblické principy v komunikaci Biblické poselství je: o vztahu mezi námi a Pánem Bohem a o vztahu mezi námi a lidmi, o komunikaci a o spasení. První, kdo komunikuje, je Bůh. Přichází za Adamem. „Adame, kde jsi?“ Někdy říkáme – já za tím člověkem nikdy nepůjdu, protože mi ublížil. Já se ptám – kdo komu ublížil, člověk Bohu nebo Bůh člověku? A kdo za kým přišel první? Přece Bůh k člověku. Jak je to mezi námi? Jeden mluví a my mu vůbec nerozumíme. Tak to bylo v dějinách často. Naše představy jsou jiné než těch druhých. Ježíš přišel komunikovat s lidmi. Rozuměli mu? Vrchol Boží komunikace – Slovo se stalo tělem. Izajáš 7,14. Imanuel, což znamená „Bůh s námi“ – to je základ komunikace. Základem naší komunikace s lidmi je náš vztah. Co k nim cítíme? Máme je rádi? Nemáme je rádi? To lidi vycítí. Nejde jen o slovní, verbální komunikaci. To asi umíme. Máme to nacvičené. Těžištěm zvěsti o spasení není slovo, ale vztah lásky. Třeba i nasloucháním. Umíme to? Někdo mluví a my vůbec neposloucháme, co říká. Přímluvná modlitba – to je také komunikace lásky. Správná komunikace je sdílení. Správná komunikace prohlubuje vztahy. Libuše a Daniel Skácelovi

BROUŠENÍ, LAKOVÁNÍ, ČALOUNĚNÍ... 19. 4. – 10. 5. 2008 byla naše modlitebna uzavřena v důsledku vnitřních oprav. Výbor sboru s dalšími bratry a sestrami vypracovali plán k obnově modlitebny. Každý dle svých schopností a možností se podílel na obnově interiéru modlitebny. Všem patří za to upřímné poděkování. Po 29 letech bylo již třeba udělat něco s podlahou a se sedadly. Bylo rozhodnuto – na podlahu koberec a na sedačky nové čalounění. Aby mohla být pokryta podlaha kobercem, musela být opravena. Sedačky musely projít generálkou. Odmontované sedačky bylo třeba nejprve očistit, obrousit a nalakovat a potom očalounit. Pak se mohly zpět namontovat, aby nám mohly znovu sloužit. Než se měly sedačky nalakovat, musely se nejprve očistit, obrousit. Byly zašlé, někde byly rýhy a tato práce vyžadovala trpělivost a mnoho času. I přes broušení i lakování některé rýhy zůstaly. Je zde pro nás velké poučení. Pán Bůh s každým z nás chce provádět dílo obnovy. Na rozdíl od těchto sedaček, které nemohly mluvit, nemohly říct ano nebo ne, nám Bůh dává svobodu. Zdali chceme tímto procesem obnovy a očištění projít. Tak jako ti, kteří čistili a brousili, museli někdy přitlačit, aby zahladily mnohé jizvy. Tak to dělá s námi i Bůh, že někdy musí přitlačit tím „bruskem“. Stává se nám, že reptáme, voláme: „Pane, to bolí!“. Ale on ví, kde a jak přitlačit. Po vybroušení a vyčištění byla sedadla připravena k lakování. Tak nás Duch Svatý připravuje, aby mohl mít v nás svůj čistý chrám. Pak byla sedadla očalouněna. Aby sedadla mohla být funkční, musela být instalována na svá místa. I Duch Svatý nás chce použít na místa, která budou užitečná pro nás i pro naše bližní. S vděčností přijmeme Boží broušení a jeho výchovu. On s námi jedná jako milující Otec. „Nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova nám někdy nebývá po chuti...Později však přináší ovoce pokoje a dokonalost těm, kdo jí prošli.“ Židům 12, 10-12 (Překlad Průvodce života) Bohuslav Vaněk

PETŘINO VĚDECKÉ OKÉNKO (2.DÍL) Zona pellucida Napadlo vás někdy, proč nedojde přirozenou cestou ke spojení třeba kočičího vajíčka se psí spermií. Tak za to může zona pellucida. Je propustná jen maximálně pro spermie podobného druhu jako příkladem může být křížení psů. Tento zázrak je tenká membrána proteinů a specifických bílkovin (ZP1, ZP2, a nejdůležitější ZP3). Ta propustí pouze jednu spermii a poté se uzavře a udělá nepropustnou slupku, tak, že se tam jiné spermie nedostanou. Zvláštní je, že to musí být velice rychlé a efektivní. A potom ani velice reaktivní a agresivní enzymy jiných spermií nerozloupnou tuto tvrdou slupičku. Biologická zbraň Mezi nejobávanější biologické zbraně patří botulotoxin (ve formě aerosolu a to typ A). Jaké jsou účinky tohoto toxinu? Je to neurotoxin. Po požití dojde ke vzniku nemoci – botulismus. Toxin může vzniknout hlavně z nedostatečně sterilizovaných masových,

zeleninových a ovocných konzerv. V těchto anaerobních podmínkách se pomnoží bakterie Clostridium botulinum a dojde k masivní produkci botulotoxinu. Počátky příznaků (Inkubační doba) se projevují různě od 2 až do 36 hodin. Příznaky jdou za sebou: rozmazané vidění, nemožnost akomodace (zaostření), závratě, svalová slabost, poruchy polykání a řeči, zvracení, bolesti břicha, zácpa, horečka nebývá, vědomí zůstává trvale zachováno a nemožnost se nadechnout (paralýza) je většinou příčinou smrti až za dva až tři dny. Když si uvědomíme, že člověk je pořád v plném vědomí… V rámci první pomoci se snažíme alespoň urychleně vyvolat zvracení a výplach žaludku. Toto se týká hlavně nakažení ze špatně sterilizovaných konzerv a je zde větší naděje na úspěch. Jinak se dá podat protilátka – koňská. Existuje tu riziko silné alergické reakce. Botulotoxin typu A je nejsilnější bakteriální jed pro člověka. Po zpřístupnění archivů vyšlo najevo, že za druhé světové války se Československo a Velká Británie uchýlili k použití biologické zbraně proti nacistickému pohlavárovi R. Heydrichovi v Praze. Gabčík a Kubiš použili granát plněný z jedné třetiny botulotoxinem. Heydrichovi poranili hrudník a slezinu. To by nebylo smrtelné. Náhle však pohlavár umírá na příznaky otravy botulotoxinem. Hrozba použití jako biologické zbraně je zcela reálná (kontaminace vody, potravin). Za války v Perském zálivu (1990-1991) se ukázalo, že Irák prováděl výzkum pro ofenzivní používání tohoto toxinu. Navíc může být výroba maskována i tím, že se botulotoxin vyrábí pro účely: farmaceutické, léčebné (vadného držení hlavy) a kosmetické (vyhlazení vrásek). Perličky: Víte, že se používají mikroorganismy jako buněčné továrny. Příkladem může být produkce enzymů: chymosin pro srážení mléka ( k výrobě sýrů). Dříve z telecích žaludků – nyní z geneticky modifikovaných hub (obsahují gen z telecích žaludků) – produkt o čistotě 80 90%. Přírodní látka má jen 4 – 8% aktivního enzymu. Dále se používá Maxiren, což je čistý chymosin produkovaný kvasinkami (Kluyveromyces lactis) pro všechny typy sýrů včetně nejnáročnějších – pro vegetariánské aplikace. Chymosin je dále velmi důležitý u kojenců. Přijímají většinou jen mateřské mléko a to by je nezasytilo. Chymosin toto mléko v žaludku sráží a miminko už nemá hlad. Hustá kaše ho dokonale zasytí. Víte, že existuje jedna otázka, na kterou vám virolog není schopen odpovědět. „Jsou viry živé nebo neživé?“ Viry jsou totiž jen nukleové kyseliny a obal. A toto přeci není živý organismus, ale zase se jako živý organismus chovají. Kvůli těmto aspektům není tato věc dostatečně jasně vyřešená. (Virolog se zabývá studiem virů – jejich stavbou, členěním do řádu aj. Neštovice, chřipka, opar jsou příkladem nemocí, které způsobují viry. Víte, že pokud budete volat na záchranou službu v urgentním případě, nemusíte se bát jim popovídat všechno co se stalo. Nebojte se, nezdržujete je. Nemluvíte totiž s tím, kdo za vámi pojede. Někdy je lepší říct úplně všechno, než aby potom došlo k nedorozumění či tragédii. Víte, že když slyšíte houkačku, tak má určitou hlasitost a intenzitu tento zvuk. Pokud uslyšíte 1000 houkaček, bude intenzita 1000krát větší, ale hlasitost bude jen o 30dB větší. ( Běžný hovor je asi 60dB, stíhačka je 130dB). Je to tím že intenzita roste jinak než hlasitost. Stejně to bude vaše uši bolet. Poznámka na konec. Tyto informace jsou přebrány z přednášek na kterých jsem osobně byla a vše jsem tedy slyšela a zapsala jsem si je. Proto také toto uvádím jako zdroj. Často nám přednáší profesoři věci, které nejsou nikde zveřejněny, třeba i proto, že je to jejich vlastní práce. Nebo se na vědeckém potvrzení ještě pracuje, takže některé informace máme z první ruky ☺. Petra Grzonková

UŽ JE TO SKORO ROK…ANEB JESTLI SI NĚCO JEŠTĚ PAMATUJU :) Díl 2. – Jaká asi bude rodina? Ano rodina...to je v našem životě hodně důležité. I když jsem věděla, že v USA strávím jen necelé tři měsíce, moc mě zajímalo, do jaké rodiny se dostanu. Ještě v Česku jsem si od svého učitele vyžádala kontakt na tu mou rodinu. Okamžitě jsem jim napsala e-mail, ve kterém jsem se představila, že jsem to já, která u nich strávím tuto dobu. Brzy mi odpověděli a taky poslali pár obrázků. Zdáli se jako velice milí lidé. V minulém bulletinu jsem psala o mém příjezdu. Nyní tedy už jsem v Chicagu! Když jsme vyšli z letištní budovy, nemohla jsem tomu uvěřit! Stojím na půdě Spojených států Amerických! Byla jsem ale z té cesty tak vyčerpaná, že skákat radostí jsem opravdu nedokázala. Náš učitel Mr. Till si půjčil auto, abychom se měli jak přepravovat. Když už to auto praskalo ve švech z tíhy našich zavazadel, vydali jsme se na okraj Chicaga, kde jsme měli strávit dvě noci u nějakých známých Mr. Tilla. Jmenovali se Lopatovi a byli to moc milí lidé. Chápali naši únavu a poskytli nám vše, co jsme potřebovali. Když jsem se ráno probudila, paní Lopatová nám přichystala bohatou snídani. Tento den jsme strávili v Chicagu. Navštívili jsme obrovské muzeum, akvárium u jezera Michigan a taky jsem ochutnala americkou pizzu. Příští den byl pro mě velice důležitý. Měla jsem přijít do nové školy v Galeně a setkat se s mou novou rodinou. Byla jsem dost nervózní. Cesta z Chicaga do Galeny byla celkem dlouhá, ale přežít se to samozřejmě dalo :). Ještě než jsme přijeli do školy, stavili jsme se ve městě a prošli pár uliček. Bylo to tam moc pěkné a město celkově působilo moc útulně. Brzo ale Mr. Till zavelel a my jsme museli jet do školy. Když jsme zaparkovali na školním parkovišti, seděla jsem na sedadle v autě jako přikovaná. Nemohla jsem se ani pohnout. Nejraději bych v téhle poloze zůstala celé tři měsíce, jen ať si mě nikdo nevšimne! Neprošlo to... Nakonec jsem musela z auta vylézt a vzápětí spolu s Mr. Tillem a spolužačkou Monikou vejít do budovy, která nesla název: Tri-State Christian School. Sevřel se mi žaludek. Vešli jsme dovnitř. Hned na recepci byla velice milá paní. Zeširoka se na nás usmála a zavedla nás k ředitelce. Paní ředitelka působila přísně, ale ukázalo se, že je vstřícná a milá. Sepsali jsme společně náš rozvrh a poté nás provedla celou školou. Ukázala nám každou třídu, představila nám každého profesora. Do konce vyučování zbývalo ještě pár hodin, takže nás poslala do tříd, kde bychom měly právě být. Řekla nám taky, že po vyučování nás tu budou čekat naše rodiny. Těch pár hodin ve třídách uběhlo celkem rychle. O přestávkách se ukázalo, že nás snad celá škola zná! Vždycky mě na chodbě někdo zastavil, představil se a řekl: „Ty musíš být Ester!“ Po pár takových rozhovorech jsem se už ani nesnažila si všechna ta jména zapamatovat. Když zazvonil zvonek poslední hodiny, přišli jsme zpět k ředitelně. Tam mě čekali. Usměvavá a obětavá rodinka jménem Lance. Najednou ze mě spadl všechen strach. Maminka Annette mě objala. Tedy abych vám je řádně představila. Byla to pětičlenná rodina. Mladý manželský pár (něco málo přes 30) Annette a Gardner a tři děti. Nejstarší holka měla 7 let, potom byl 5-tiletý kluk Cliff a dvouletá Julia. Naložili jsme mé věci do auta, dořešili jsme nějaké formality na škole a s Mr. Tillem a už jsme jeli do mého nového domova. Cesta trvala necelou hodinu. Jejich dům se nacházel na okraji malého městečka jménem Peosta. Byla to klidná čtvrť. Všechny domy se mi tam zdály stejné, ale to bylo jen na první pohled. Zanedlouho jsem ten „náš“ bezpečně poznala. Když jsme zaparkovali v garáži, provedli mě celým domem, ukázali mi můj pokoj a řekli: „Ester, ty jsi teď součást naší rodiny. Vše, co zde vidíš, je tvé.“ Tyto slova, která pronesla Annette nikdy nezapomenu a znějí mi v uších, jako kdyby to právě říkala. Bůh mi požehnal mnohem víc než jsem si jen mohla přát. V této rodině jsem dostala zázemí a V příštím čísle: Velikonoční překvapení Ester Grzonková oporu.

V MĚSÍCÍCH ČERVENEC,

1.7. 3.7. 4.7. 6.7. 7.7. 7.7. 11.7. 14.7. 21.7. 29.7.

Czopik David Rafaj Jan st. (70) Skácelová Libuše Grzonka Daniel Maďa Daniel Kubečka Jan ml. (60) Zaciosová Ester Koloničná Anna Grzonka Dalibor Gebková Dagmar

SRPEN A ZÁŘÍ BUDOU MÍT NAROZENINY

1.8. 4.8. 7.8. 14.8. 16.8. 17.8. 18.8. 21.8. 22.8. 24.8. 28.8.

Marták Adam Jelenová Pavla Vaňková Zdenka ml. Rafaj Jan nejml. Czopik Jaroslav Grzonková Petra Adameová Milada Psotková Rozálie (102) Nováková Jarmila Gorný Jaroslav Kudělka Karel

1.9. 7.9. 9.9. 10.9. 16.9. 17.9. 18.9. 24.9. 25.9. 26.9.

Dohnalová Daniela Kudělková Marie Trunečka Stanislav ml. Uher Jaromír Marták Filip Marek Svatopluk Uher Tomáš Vaňková Ester Skácel Daniel Vaňková Věra

Do dalšího roku chci všem popřát, ať v každé chvíli je Pán Bůh s Vámi, ať cítíte Jeho lásku a milost, kterou nám všem dává plnou náruč, ve které je místo pro každého z nás….. „Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.“ Bible - Žalm 31,8 „Budeme-li na každém kroku děkovat za vše dobré, co dostáváme, bude náš život plný radosti.“ Richard J. Foster Dana Rafajová

OKÉNKO PŘÍRODY BAMBUS – je považován za nejlepší symbol pevnosti. Protivenství přírody mohou bambus ohnout, ale nezlomí jej. A netrvá to dlouho a zase se v plné hrdosti napřímí. Není pochyb, že tato rostlina je obrazem vítěze. Její lest spočívá v tom, že předstírá porážku, a pak, když do určité vzdálenosti se soupeř odvrátí, vyrazí zase vzhůru. Bambus je chytrý mistr života. (z knihy „usměvavá lest“) A tak po přečtení, když uslyšíme rčení, „jsi dutý jako bambus“, berme to jako výsadu pevnosti, vítěze hrdě se napřímit. Marta Grzonková

PŘEHLED PLÁNOVANÝCH AKCÍ V ČERVENCI, SRPNU A ZÁŘÍ 2008 Sloužit nám budou bratři: 5.7. 12.7. 19.7. 26.7. 2.8. 9.8. 16.8. 23.8. 30.8. 6.9. 13.9. 20.9. 27.9.

Jiří LODER Vladimír ADAME Libor ŠKRLA Hynek DONA Jiří VESELÝ Jiří GOMOLA Vladimír ADAME Hynek DONA Daniel SKÁCEL Hynek DONA Karel STANĚK Jaroslav GORNÝ PVP - Vladimír ADAME

27.9. 2008 bude Památka večeře Páně

červenec: 3.-13. 7.-13. 12. 20.-27. srpen: 3.-10. 9. 17.-27. 24.-31. září: 13. 21.

KD sbory mládež zdraví

Dovolená na Ukrajině Biblický týden MSS br.D.Duda Worship Unijní tábor Odd.Zdraví

Kroměříž Ostrava Belušské Slatiny

rodiny mládež KE mládež

Dovolená - Karolína Worship Mládežnická akce KE Kongres mládeže MSS

Rtyně v Podkrk. Ostrava Český Těšín Protivanov

mládež

Worship Svatba Petra a Luboš

Ostrava Frýdlant n.O.

____________________________________________________________________________________ Grafické a technické zpracování bulletinu : Svatomír Rafaj . Sestaveno z příspěvků těchto členů sboru: br.Adame V., s.Skácelovi D. a L., br.Górny J., s.Grzonková M., s.Grzonková P.., s.Grzonková E., s.Linhartová K., br.Vaněk B., s.Rafajová D., Připomínky, podněty a příspěvky přijímá Svatomír Rafaj tel: 602 722 157, E-mail [email protected] Příspěvky do dalšího čísla prosím NEJPOZDĚJI do soboty 20.9.2008 !!!