Církev adventistů sedmého dne
sbor Frýdlant n.O.
Bulletin číslo 28. vyšlo dne 26.9.2009
VYSLYŠENÉ MODLITBY „O zdraví jsem toho už hodně nastudoval“, reaguje starší pán na náš zdravotní program, „víte, můj syn má rakovinu a manželka na to zemřela.“ Nesnažím se k tomu něco dodávat. „Manželství je to nejkrásnější, co může člověk prožít,“ uvažuje a pokračuje vzpomínkami na drahou manželku. Pak se rozhovor stáčí jiným směrem, mimo jiné se dovídám, že je také věřící. „Děláte dobrou věc, znal jsem jednu paní, která se věnovala charitě...“ Vyslovuje slova uznání lidem, kteří pomáhají druhým a také naší práci, až mi té chvály přijde trošku moc. Nechci se nějak křečovitě bránit, jen se modlím, aby byl vyvýšen Pán Bůh a aby se sám oslavil. Přichází chvíle, kdy se mohu zeptat, zda bych mu mohla ukázat nějaké knihy. Se zájmem souhlasí a já vytahuji Touhu věků. „To je jeden z našich pokladů,“ podávám mu ji. Prohlíží si ji a rychle se rozhoduje, že si ji vezme. Pak jsme si ještě povídali nějakou dobu povídali a při loučení mě pozval, abych se zase zastavila a vzala s sebou další takové knihy. Děkuji Pánu Bohu za vyslyšení modlitby. Nejen při návštěvě. Ráno jsem myslela na to, aby nás Pán vedl tam, kde lidé potřebují potěšit a povzbudit. Sice to takto Pánu Bohu říkám často, ale ne vždy tak, jako tentokrát. Asi proto, že jsem se zrovna vrátila od babičky a dědečka... Vyslyšení této prosby jsem mohla prožít ten den ještě jednou. Čas pokročil a celkem se mi nedařilo. Až v jednom domě se otevřely dveře, v nich opět starší pán, ani jsem skoro nedopověděla, s čím přicházím a pozval mě dál. „Takhle otevírá dveře Pán Bůh“, proběhlo mi hlavou. „Víte, je tomu už skoro rok a půl, co mi zemřela manželka, stále nemohu zapomenout,“ sděluje se zármutkem, „zrovna dnes mi bylo zase tak smutno. Tak se věnuji malování a čtení,“ vypráví a ukazuje mi, že zrovna dokončuje obrázek Janovic, který si zamluvila jedna paní. Brzy přecházíme ke knihám. Pro jistotu se ptám, zda je věřící, i když tuším, jaká bude odpověď. Vybírám opět Touhu věků, ale po chvíli se ptá, zda bych měla nějaké trošku lehčí čtení, pro rozptýlení. Ukazuji Zlaté ruce a asi by zůstalo při této knize, kdybych nevytáhla Na úsvitu dějin. Kniha ho velmi zaujala, i když se snažím trošku ho varovat, že to tak lehké čtení není. O Sodomě a Gomoře nebo o vzpurných Izraelitech na poušti, to není nic „odlehčeného“. Ale jsou tam i pěkné a zajímavé příběhy o Abrahamovi, Jákobovi a Josefovi - pokouším se to nějak vyvážit. Rozhodnuto. „Máte Bibli ?“ napadá mě. „Ne,“ zní odpověď. „Jednu tu s sebou mám. Je to ten nový překlad, který letos vyšel. Můžete se podívat.“ „Víte, že bych ji i vzal ? Mohl bych to vzít místo té první knihy ?“ „Určitě,“ souhlasím. Co může být vzácnějšího... Podávám mu ji k nahlédnutí. Objevuje se však překážka: „Ty písmenka jsou tak malá, měl bych problémy se čtením.“ „Chápu, víte, co ? Mohla bych se pokusit Vám sehnat Bibli s většími písmenky. Nevadilo by Vám, kdyby už byla použitá ? Bylo by to zadarmo.“ Tak se vracíme ke knize Na úsvitu dějin a domlouváme se na další návštěvě, nejprve s Biblí, později opět s dalšími knihami. Tak takhle to dopadlo, když otevřel dveře Pán Bůh... Dva muži. Dva životní příběhy. Dva zarmoucení. Pán Bůh o nich ví. On je potěší... Andrea Vránová
BOŽÍ DĚTI Skončily prázdniny, dovolené, prožili jsme mnoho hezkého, tak, jak to život přináší, nemoci, bolesti. Za to vše Pánu Bohu dík, za jeho péči, ochranu a jeho zájem. Končí 3. čtvrtletí, taky náš úkol sobotní školy, který nesl název: Milovaný a milující Janovy listy. Mnozí z nás prožili sobotní školu i v jiném prostředí (sbory). Mohli jsme získat obohacení, jak jinde probíhá sobotní škola. Někdo vyslovil větu: „Vezměte adventistům sobotní školu a budou se hroutit.“ Sobotní školu nám svět nevzal ani nezakázal i v době, kdy církev byla zakázána. Úkoly se opisovaly ručně a sobotní škola přežila i tyto překážky. Chci tím jen říci, jak bychom si měli vážit sobotní školy a nenechat si ji vzít. I v dnešní svobodě si ji můžeme nechat vzít. Sobotní škola je pro vzdělání církve, je dialogem, kde každý z nás se může vyjádřit, co načerpal ze studia přes týden. Podělit se o zkušenosti, které jsme získali z úkolu. Sobotní škola má taky za cíl vést nás, abychom se podělili o své poznání s druhými. V sobotní škole nás neučí učitelé, ale Duch svatý. Učitelé se také učí a tak se obohacujeme navzájem. Učitelé zde nejsou proto, aby zkoušeli, ale jsou tu jako moderátoři a taky jako ti, kteří jsou spolužáky nás všech. Chci vás povzbudit, nedejte si vzít sobotní školu. Je pro nás velkým požehnáním. Jsou mnohé nedostatky, ale stále se musíme učit. Celé toto čtvrtletí bylo povzbuzující a poučující. Jsme Boží děti. Pohleďte, jakou lásku nám dal Otec. Jsme jedna velká rodina, která je spojena s nebeskou rodinou. Jako každá jiná rodina, kde jsou různé osobnosti, starosti a povinnosti, je to tak i v Boží rodině. Já věřím, že jsme ta správná Boží rodina, jsme dědici Božího království. Přeji vám mnoho radosti a požehnání v sobotní škole. „Boží láska v srdci je totiž jediným zdrojem, ze kterého může pramenit láska ostatním lidem.“ E. G. W.: Touha věků, s. 505
„Kdo miluje Boha, ať miluje svého bratra (i sestru).“
1. J 4, 21 Bohuslav Vaněk
CO MI MŮŽE UDĚLAT ČLOVĚK? Židům 13, 6 Před sto lety 21. 12. 1909 ve vesnici Radvanice, se narodil chlapec jménem Ludvík. Životopis bratra Konečného by byl důvodem napsání knihy o jeho životě. Pokusím se v první části našeho bulletinu stručně zachytit jeho z vyprávění část, která zachycuje období dětství, dospívání a osamostatnění a jeho pracovní náplň. Narodil se chudým rodičům, maminka se musela starat o 5 dětí, tatínek byl zedníkem. A jak to tehdy bývalo, že zedníci vesměs vydělané peníze často utratili v hospodách. Proto maminka musela často jít vypomáhat sběrem černého uhlí na haldě, které pak prodala, aby mohla zajisti živobytí pro své děti. Málokdy se stávalo, že otec přinesl domů alespoň to, co mu zůstalo. Maminka byla věřící adventistkou.
Prožívala těžké chvíle od svého manžela, který nemohl unést, že má manželku adventistku. To se projevilo i ve vztahu k dětem a manželce. (Dodávám, že manžel, který surově zacházel s manželkou a dětmi, před svou smrtí uvěřil a byl pokřtěn, stal se horlivým křesťanem. Modlitby manželky byly po dlouhých desetiletích vyslyšeny.) V takových poměrech vyrůstal malý chlapec Ludvík, obklopen ale láskou své maminky. Rodina byla bez živitele, otce nějakou dobu, kdy byl v 1. světové válce. Po několika letech se odstěhovali do Karviné, kde dospívající Ludvík musel odejít z domova, aby ulehčil rodině. Nebylo peněz na vzdělání, a tak se vyučil u soukromníka zedníkem. Stal se samostatným, kde byl žádaným zedníkem u mnohých firem. Dovedl ovládat své řemeslo velmi dobře. V roce 1931 se oženil s Annou Bogoczovou a v Karviné, kde bydleli, se jim narodila dcera Olga a pak syn Jaroslav. Tady v Karviné pracoval až do mobilizace. Pak byl odveden do Místku k 8. pluku, kde dlouho nepobyl. Pluk byl rozpuštěn a rodina byla nucena opustit Karvinou, protože Polsko okupovalo část Slezska, které se stalo částí Polska. Mohli si vzít to, co unesli a bylo jim určeno místo na Hané – Letonice u Vyškova. To proto, že se přihlásili k české národnosti. Z vyprávění bratra to bylo velmi bolestné a složité se přestěhovat do neznámého místa jako uprchlíci. Dostali se do podnájmu, kde si vše museli opravit, aby mohli bydlet. V té době se jim narodila dcera Libuška (1940). Pak z pracovních a zdravotních důvodů odcházeli na Valašsko – Jablunkov u Vsetína. Tam krátkou dobu pracoval ve zbrojovce. Tady má zvláštní zkušenost, kdy byl zachráněn při zatýkání gestapa pro spolupráci s partyzány. Pak přišlo odloučení od rodiny. Byl nasazen v Ostravě, kde pracoval jako bílý zedník při opravách kotelen a nádrží. Zároveň měl na starosti pracovníky, kteří byli taky nasazeni. Za nedlouho byli gestapem odvezeni pracovně do Polska do koncentračních táborů. Bratr byl mluvčím a zároveň vedoucím skupiny, ke které byl přiřazen. Tyto chvíle byly pro něj nejtěžším prožitkem v životě. Několikrát se ocitl tváří v tvář smrti. Byl svědkem situací, které se slovy ani nedají vyjádřit. Tam se naplňuje text apoštola Pavla: „Co mi může udělat člověk?“ Byla to Boží milost, říká bratr Konečný, že jsem přežil a vrátil se ke své rodině. Z Valašska se odstěhovali do Karviné. Tam se jim narodil syn Zdeněk. Krátce pracoval ve stavebnictví, pak odešel pracovat na šachtu jako důlní zedník. To se již přestěhovali do Horní Suché. Prožil mnohé zkušenosti, jak jej Pán Bůh i na šachtě chránil. Byl požehnáním a světlem i na tomto místě. Mnozí naši bratři, kteří odcházeli pracovat na šachtu místo vojny, bratr Konečný na šachtě zapracovával. Ale také našli u rodiny Konečných dočasný domov. Mnohým bratřím takto pomohli a ulehčili jim pobyt. Pak si s manželkou postavili malý domek na Ostravici, když šel bratr do důchodu. V druhé části se pak podělím o jeho duchovní činnost, o jeho zájmy a sborový život. „Dlouhostí dnů jej nasytím a ukáži jemu spasení své.“ Žalm 91, 16 Bohuslav Vaněk
CUKETOVÉ HODY Skončila doba dovolených, všichni se vracejí na svá oblíbená místa ve sboře. Znovu se rozjíždí život sboru ve všech odvětvích. I v ká-dečku jsme přemýšleli čím začít. A začalo se – vařit. Věrní přívrženci zdravé výživy a fajnšmekři jsme navrhli jedno jídlo, a to znělo „cuketa“. O to, to bylo obtížnější, že i polévka byla z cukety. Manželka v úvodu jen naznačila, že sama už nebude šéfovat tento den, ale, že všichni „společně to zvládnem.“ Něco se připravilo doma a zbytek se dolaďoval na místě, ve sboře. A teď jste měli vidět ten šrumec. Ten nabídl to, a ten zas ono, a osvědčilo se, že muži hrají jednu z nejdůležitější roli – ochutnávače jídla. Někde jsem slyšel, že ženy dobře uvaří, ale muži tomu dají ten správný říz na jazyku, a pak později to nese následky až do místnosti, Kde i císař pán musel pěšky. Musím přiznat, že cuketa jako první i druhý i třetí chod vypadala zajímavě a začal jsem pochybovat, jak to dopadne, až to bude na jazyce. Kupodivu se někteří i přidali a vše dopadlo velmi dobře. Znáte to ze slova Božího, co učinil Bůh - vše bylo velmi dobré - i tu cuketu. Příště jsme se dohodli opět na jednom jídle – na bramborácích. Už se těším, jak budeme mlaskat u bramboračky, na bramborách z erteplí, na žimňokách z Kobzolí, na pečokách při kyšce a tak dále. Heleďte bráškové, přijďte dochutit, přiostřit, okusit a donést Kýbl dobré nálady, a sestřičky přijďte pomoct obracet bramboráky, ať se nepřipálí… Pokud budeme živí a zdrávi v říjnu 20.-tého KD
Zdeněk Konečný
ZPÍVEJME HOSPODINU PÍSEŇ NOVOU… ZPÍVEJME TAKY TU, KTERÁ JE VÍCE ZNÁMÁ… ZPÍVEJME PRO RADOST BOHU I SOBĚ… Všichni, kteří chtějí zpívat ve sborovém zpěvu a obohatit tak naše společné shromáždění a sobotní bohoslužby, mají příležitost! Každou 2. a 3. sobotu po skončení dopolední pobožnosti bude nácvik sborového zpěvu. Podrobný rozpis zpěvu, upřesněný vzhledem k různým sborovým a církevním akcím, bude viset na nástěnce. Těšíme se na nadšené zpěváky… Pavel Kudělka, Pavla Grzonková
MLÁDEŽ V TATRÁCH Naše mládež se po zralé i nezralé úvaze rozhodla strávit několik prázdninových dnů v Tatrách. Víceméně to byl nápad Jany a Danka Maďových a my ostatní jsme poměrně nadšeně souhlasili. Jsem pevně přesvědčen, že svého rozhodnutí nikdo nelituje. Mimo jiné jsem zjistil, že s naší mládeží se dá přežít téměř vše... Měli jsme k dispozici chatu v hlubokém lese, uprostřed krásné přírody a borůvkového ráje. Občas se dalo zakopnout i o nějaký hříbek. A pokud bychom hledali, tak by se našel možná poblíž i nějaký medvěd. Však někteří z nás dávno před odjezdem podrobně studovali instrukce, jak se chovat, když nějakého medvídka PÚ potkáme. Část soboty jsme prožili na chatě, kde jsme duchovně nezaháleli a odpoledne jsme vyrazili na procházku kolem Štrbského plesa. Večer jsme si udělali táboráček, opékali dobrůtky a povídali si. Jelikož na chatě nebyla elektřina, jen nějaký minimální zdroj a zázračná baterka na ruční pohon a také voňavé petrolejky, tak jsme šli poměrně brzy spát. Bylo slyšet povětšinou jen Svatíka a jeho nevyčerpatelnou slovní zásobu...A taky Hynka... Asi největší událostí našeho pobytu byl výstup na Kriváň. Nevěděli jsme, co nás čeká. Nějak jsme toho osudného rána nezaregistrovali, že túra na Kriváň se doporučuje jen fyzicky zdatným jedincům s jistou chůzí v exponovaném terénu a se základními znalostmi pohybu po skalách. Auty jsme dojeli na parkoviště ke Třem Studničkám. Místní dědula, tzv. superděda, nám udělil pár dobrých rad. Počasí nám sice moc nepřálo, ale v horách může být vše brzy jinak. Podotýkám, že Tri Studničky jsou 1140 m.n.m. a Kriváň 2494 m. n. m. Možná dobře, že jsme ho za toho sychravého rána ze zdola neviděli. Túru jsme zahájili na doporučení našeho horského vůdce, jímž byl Danek Maďa, na Štrbském plese. Obešli jsme jej z jižní strany a vydali se k severozápadu. Asi po hodince jsme dorazili k rozcestí u Jamského plesa. V tomto bodě jsme se z jistých důvodů museli rozdělit. Většina pokračovala přímou cestou na Kriváň. Za sebe mohu stručně vylíčit cestu ze stanoviště Tri Studničky, kam jsme seběhli z Jamského plesa zpátky. Cesta vede do prudkého kopce poměrně brzy. Vede pokáceným lesem, kolem partyzánského bunkru, přes pásmo kosodřeviny... Krásný výhled, jen ta námaha! Při setkání s modrou značkou začíná poslední úsek, kde se musí povětšinou lézt po čtyřech... Kéž bych byl v tuto chvíli pejskem. Ještě lepší by bylo mít křídla. Když už se nedostává kyslíku, tak si člověk rád sedne a kouká na tu nádheru. Stvořiteli, Ty jsi skvělý.... Zírám na Kriváńské zelené pleso a na všechny hory okolo. Po velké námaze se blíží vrchol. Mraky se rychle ženou, ale výhled je chvílemi úžasný... Absolvujeme cestu dolů, je dost složitá a strmá, ale zvládáme to. Obdivuhodné tempo nabírá především Anežka. Ale ani my ostatní nejsme moc pozadu. Jde to rychle, ale kolena a nohy začínají bolet... Šťastně jsme došli a posléze dojeli až k chatě. Ale ouvej. Některé to zmohlo natolik, že chůze po schodech byla téměř nemožná. Nicméně cíle bylo dosaženo, na tváří všech se zračila únava i spokojenost. To se to bude spinkat...
Další dny jsme trávili odpočinkem v termálním bazénu a společnými hrami. Někteří jedinci výletem na vodopád Skok, nad nímž jsme se mohli v létě koulovat nefalšovaným tatranským sněhem...Určitě si každý z nás odnáší nezapomenutelné zážitky. Chci poděkovat našemu Bohu za ochranu a za chrám přírody, za hezká duchovní zamyšlení... Děkuji Janě a Dankovi za nápad, přípravu i organizaci a všem mládežníkům za pohodu, kterou vytvářeli a vzorové služby v kuchyni. Mňam! Velké díky i br. Donovi za pomoc a duchovní služby a vám všem za modlitby. Radim Skácel
PODĚKOVÁNÍ ZE „ZLATÉ SVATBY“ - našemu sborečku, naší rodině i všem, kteří připravili tolik radostí a hlavně pro nás tolik překvapení. Naše domovy, sbory by měly být místem, kde mnozí najdou řešení, pochopení, lásku. Prožívali jsme „zlatou svatbu“ ještě vřeleji, než byla ta naše, kde nám na společnou cestu nikdo nehrál, nebo dvě sestry klavíristky se nemohly domluvit, která bude hrát. Tak bylo slyšet jen naše kroky. I to se v životě stává, že se lidé nemohou domluvit. Děkujeme za ten „zlatý pochod“, i když to již nebude na dalších 50 let. Děkujeme za přednes dětí Jarmilky a Daniela, za písně a příkladné kázání od br. Dony a br. Strouhala, za přání, obdarování br. Konečného i br. Vaňka a všech našich milých, za foto vzpomínek, za všelikou snahu udělat ten den alespoň pro nás nezapomenutelný. Díky za bohaté Agape a veliký dort, který by nám mnozí mladí novomanželé mohli závidět. Děkujeme za trpělivost a pochopení od těch, co se jich to netýkalo. Díky za všechna přání, milá, poučná, požehnaná. Díky za krásné kytice. Jednu kytici máme usušenou, a jestli Pán dá, prožít diamantovou svatbu, tak si ji opět vezmeme z té naši „zlaté“. Ještě jednou za vše děkujeme, a naším přáním je, aby bylo hodně těch „Zlatých“. Týká se to a zdůrazňuje v naší době, kdy se manželství často rozpadá. Manželství není procházka „růžovým sadem“, ale vyplatí se, dá-li Pán života-dojít. Skutečné manželství začíná teprve tehdy, když je moje „já“, připraveno zemřít, když jsme (jsem)ochotni obětovat svoji tvrdohlavost, zvyky, pýchu, myšlení i předsudky. Končíme myšlenkou M.Horníčka. „Domov, manželství je dílo překrásné, stejně jako přetěžké a každodenní.“ vaši Marta a Mirek Grzonkovi
ZA DĚTSKOU SOBOTNÍ ŠKOLKU ... Začalo září a to pro všechny školou povinné znamená nástup do školy... A ne jinak je tomu i v našem sborečku. V letošním školním roce máme 13 dětí, které jsme rozdělili - dle věku do čtyř tříd. Jsme Pánu Bohu vděčni za těch 13 sluníček, které nám dal. A právě o ně bude pečovat tým učitelek a učitelů, za který jsem našemu nebeskému Otci rovněž vděčná. Přestože se učitelé budou snažit dělat svou práci co nejlépe, existuje oblast, ve které vás, rodiče, nemůže zastoupit žádný učitel... Obracím se proto na rodiče každého dítěte, které chodí do naší sobotní školky. Podporujte prosím - svoje děti v navštěvování DSŠ. Veďte děti k dochvilnosti. Pomáhejte jim s vypracováváním domácích úkolů. Učte je spolu s námi milovat Boží slovo. Modlete se za svoje děti. A nejen to - modlete se také společně se svými dětmi. To vše koneckonců od vás Pán Bůh žádá... A ještě si dovolím obrátit se na celý náš sbor. Znovu vás chci požádat, aby jste si připravili příběhy pro děti. Ještě lepší než příběhy by byly zkušenosti, které jste s Pánem Bohem prožili. Ti z vás, kteří budete ochotni něco našim dětem říct, hlaste se prosím u mne nebo u některého z učitelů DSŠ. Děkuji vám všem za spolupráci a za modlitby. Věřím, že nám všem Pán Bůh bohatě požehná. Daniela Dohnalová
POZVÁNKA - pro všechny, kteří se chtějí v příštím roce podívat se sborovým zájezdem do míst, kde apoštol Pavel cestoval jako misionář….. a nejen to, pro všechny, kteří mají rádi skvělé koupání v moři, v tomto případě v moři Egejském…, ale taky chtějí vidět přírodu a život v dalekém Řecku, o tom všem bychom vám chtěli povídat a odpovídat na vaše otázky, jako je * termín * cena * trasa * ubytování * jiné možnosti pobytu, …. Setkání - prezentace – se uskuteční 10. 10. 2009, což je sobota, v 18 hodin v malém sále v modlitebně Frýdlant n./O.
Srdečně zve za CK JANTOUR Jan Gřonka za sbor Frýdlant n/O Dalibor Grzonka
OKÉNKO NEJEN PRO DĚTI Důsledek této vlastnosti, která je ukryta v této tajence, je nekonečná. Je to věčný poklad nebeského království, do kterých se podle Ježíšových slov vyplatí investovat.
Nábožný,bohabojný muž Nazván Bohem velmi milým Silný muž Děvečka, úslužná, ochotná Uvěřil Hospodinu Neposlechla královského rozkazu Utekl od tváře Hospodina Lstivě jednal proti svému otci Nevěřící muž
DOZVUKY Z PRÁZDNIN Vedoucí na táboře se ptal dětí, jestli někdo ví, jak staří Slované rozdávali oheň. Přihlásil se Jirka. „Křesali kamenem o kámen.“ „Výborně Jirko! A co dávali dospodu?“ „Prosím staré noviny.“ Oldřich jel s maminkou dědečkovi na prázdniny. Šli do lesa a až k večeru se vrátili. „Kde jste byli tak dlouho a copak jsi viděl v lese? „Jelena“ „Opravdu?“ „Vážně, když jsme totiž v lese zabloudili, povídal dědeček že je z toho jelen.“ Bětka přijela z tábora a povídá Pepíkovi Soukupů. „Představ si, že jsme měli v oddíle kluka a ten se jmenoval jako ty!“ Vážně? A jak se jmenoval?“ Dopis z prázdninového tábora. „Je to tu moc hezké, učím se boxovat. Ty drátky na rovnání zubů už nebudu potřebovat. Úryvek ze slohové práce. O prázdninách jsem chodila na houby. Také jsem pásla krávy. Pár jsem jich usušila a přivezla domů mamince. Marta Grzonková
NĚKOLIK SLOV POKLADNÍKA SBORU Milé sestry, milí bratři, chtěla bych Vám všem poděkovat za vaše dary a zároveň Vás povzbudit a přiblížit Vám, na co se Vaše darované peníze použijí. V průběhu sobotní pobožnosti máme dvě sbírky. Jedna je při sobotní škole určená na misii a odesílá se na sdružení, druhá, před kázáním, je určená na potřeby sboru spojené s provozem a běžnou údržbou (plyn, elektřina, voda, čistící prostředky, plat za úklid, žárovky, drobné opravy …). Vyčíslené náklady na jednu sobotu jsou 4 150 kč. Další forma dávání, kterou vyjadřujete svou vděčnost našemu Pánu jsou desátky. V případě, že by jste dávali přednost bezhotovostnímu styku, je možné posílat desátky přímo na účet našeho sboru. V případě zájmu o tuto formu dávání, přijďte prosím za mnou a já vám dám číslo účtu a variabilní symbol, pod kterým budete platby uskutečňovat. Do obálky na desátky je vložen lístek, na kterém jsou uvedeny i tyto další položky:
Dary pro sbor
– zůstávají ve sboru a jsou použity na stejné účely jako sbírka před kázáním Stavební fond – odesílá se na sdružení a je určen na opravy Fond naléhavé pomoci – odesílá se rovněž na sdružení ADRA „Mince denně“ – odesílá se přímo na ADRU
A na co se Mince denně používá? Tento projekt přidruženého členství v o. s. ADRA - je jedním z významných zdrojů finančních prostředků OS ADRA a funguje již od roku 2000. Jeho podstata spočívá v získávání širokého okruhu přispěvatelů, kteří se rozhodnou denně odkládat jednu minci, o jejíž velikosti se sami rozhodnou. Napadlo vás někdy odložit si každý den stranou “pouhou” jednu minci pro člověka, který se ocitl nečekaně v nouzi? Jestli ne, ale myšlenka se vám líbí, projekt MINCE DENNĚ je určený právě vám. Můžete si říkat, co je jedna mince, ale když jich za rok nasbíráte 365 a s vámi tak učiní další stovky lidí… z malé pomoci je rázem velká. Že nemáte dost peněz na pomoc někomu jinému? Hodnota vaší pomoci není ani tak dána velikostí vašeho daru, jako ochotou a možnostmi, které máte. Projektu mince denně se může zúčastnit každý, kdo chce pomáhat. Nezáleží na věku ani na velikosti příjmů, ale jen na tom, jak otevřené máme srdce. A jak se zapojit? Můžete své dary vložit do kasičky připevněné u východu z hlavního sálu nebo je dát do obálky u desátků. Rovněž je můžete sami odesílat přímo na konto ADRY, které je uvedené na internetových stránkách www.adra.cz Rovněž toto čtvrtletí proběhla sbírka ADRY na pomoc lidem postiženým povodněmi, na které bylo vybráno 9760 Kč. Ještě jednou Vám všem děkuji za Vaší ochotu dávat, Pán Vám za to bohatě žehnej.
Markéta Martáková, pokladní sboru
V MĚSÍCICH ŘÍJEN, LISTOPAD A PROSINEC BUDOU MÍT NAROZENINY
3.10. 4.10. 6.10. 10.10. 12.10. 18.10. 19.10. 19.10. 21.10. 25.10. 25.10. 26.10. 30.10.
Vaňek Jan st. Žídková Petra Pavlánová Danielka Trunečková Michaela Lepková Milada (50) Jelen Péťa Vaňková Terezka Konečný Zdeněk Lhoťanová Eliška Drabinová Jitka Vrabliková Anna Zářický Silvestr Nováková Pavlinka
1.11. 1.11. 1.11. 2.11. 10.11. 21.11. 28.11. 29.11. 30.11.
Staňková Kateřina Štefková Jana Adame Vladimír Šalátová Renata (40) Skácelová Radmila Drozdová Cecílie Koloničný Štěpán Skácel Petr Kubečková Jarmila
1.12. Vaněk Jan ml. (30) 2.12. Valášková Stanislava 19.12. Czopiková Marie 21.12. Konečný Ludvík(100) 27.12. Rafaj Svatomír ml. 31.12. Jelínková Danuše
Všem, kteří mají v tomto čtvrtletí narozeniny i těm, kteří se dožívají krásných kulatin přeji hodně zdraví, důvěru a sílu od Pána Boha. „Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce. „ 1.Kor.16,13 Radmila Skácelová
ZTRÁCET NADĚJI JE ZAKÁZÁNO Nikdy nezoufej! Nikdy! Je zakázáno vzdát se naděje. Ztratit naději je jako ztratit svobodu, jako ztratit své já. Kdyby nebyla naděje, srdce by se zlomilo.
Rabi Nachman
Thomas Fuller
Dva muži hleděli zpoza vězeňských mříží. Jeden viděl bláto, druhý hvězdy. Dnes je první den zbytku vašeho života.
F.Langbridge
D.Carnegie
Kéž nikdy nepropásneš duhu či svítání, protože bys hleděl do země.
Z knihy "Sdílejte naději"
Věřím v slunce, i když nesvítí. Věřím v lásku, i když ji necítím. Věřím v Boha, i když mlčí. napsáno na zdi jednoho domu Když se podívám do budoucnosti, je tak zářivá, až mě pálí oči.
O. Winfreyová
pro povzbuzení všech opsala Daniela Dohnalová
PŘEHLED PLÁNOVANÝCH AKCÍ V ŘÍJNU, LISTOPADU A PROSINCI 2009 Sloužit nám budou bratři: 3.10. 10.10. 17.10. 24.10. 31.10. 7.11. 14.11. 21.11. 28.11. 5.12. 12.12. 19.12. 26.12.
Hynek DONA Okrskové FM – Jiří PAVLÁN Jan RAFAJ st. Vladimír ADAME Hynek DONA Jiří VESELÝ Jiří LODER Hynek DONA Bohuslav VANĚK Hynek DONA Jaroslav CZOPIK Daniel SKÁCEL PVP – V.Adame, H.Dona
26.12. 2009 bude Památka večeře Páně
říjen: 2.- 4.
mládež
10.
okrskové
10. 16.-18. 23.-25.
mládež mládež mládež
Mírák Okrskové shromáždění FM Kulturní dům Válcoven plechů Worship PTD PTD speciál
listopad: 14. 21.-28.
mládež všichni
Worship Modlitební týden
Ostrava
PTD Worship
Prostřední Bečva Ostrava
prosinec: 4.-6. mládež 12. mládež
Ostrava Frýdek-Místek Ostrava Prostřední Bečva Prostřední Bečva
Radmila Skácelová _____________________________________________________________________________________ Grafické a technické zpracování bulletinu : Svatomír Rafaj Sestaveno z příspěvků těchto členů sboru: br.Skácel R., s.Martáková M., s.Grzonková M., s.Dohnalová D., s.Skácelová R., br.Konečný Z., s.Vránová A., br.Vaněk B., br.Kudělka P., s.Grzonková P., br.Grzonka D. - všem děkuji ! tel: 602 722 157, E-mail
[email protected] Připomínky a příspěvky přijímá Svatomír Rafaj Příspěvky do dalšího čísla – POZOR - prosím do soboty (nejpozději) 26.12.2009 !!!
