Církev adventistů sedmého dne
sbor Frýdlant n.O.
Bulletin číslo 20. vyšlo dne 29.9.2007
JUBILEJNÍ … Sedmdesát let Je to mnoho, nebo málo? Co všechno se za ty roky vlastně stalo? Sedmdesát let. V historii lidstva - jako pouhý okamžik na zemi. Teď tu byl - a už tu není. A přesto - sedmdesát rokůspočítal už někdo, kolik za dobu ujde člověk kroků? Sedmdesát let Kolik kroků - ale i roků naděje a očekávání, Kolik kroků - ale i roků radosti a zklamání, kolik kroků - ale i roků lásky nebo trápení ujde člověk za sedmdesát let na zemi? Před sedmdesáti lety se začala historie tohoto sboru psát. Však ještě dříve se muselo něco stát. Sbor - to jsou lidé, kteří začali Pána Boha poslouchat a rozhodli se své životy Kristu odevzdat. Rozhodli se jeho učedníky být a každý den s Pánem Ježíšem žít. A co potom? Nenechali si to jen pro sebe a mluvili i jiným o tom, co Pán Bůh pro ně udělal a jak moc všechny lidi miloval. Pak přišla válka. Musela to být hrozná doba kdy zuřila nenávist a zloba. Ale i po dobu války kdy padaly bomby a třaskaly miny i v té době sbor rostl, protože Pán Bůh byl s nimi, i v té době sbor rostl a žil dál protože Pán Bůh při něm stál. Všechno má svůj čas - i válečná hysterie. Válka skončila a zapsala se černým písmem do historie. A pak - pak jsme žili v době, která byla nazývána mírem a přesto jsme byli sužováni politickým vírem, vírem nové doby - vírem velké nesvobody. Však i tuto dobu nám pomohl Pán Bůh přečkat a nepřestal našemu sboru žehnat. Přesto jsme v srdci měli stále touhu po svobodě. Před čtyřiceti lety přišla. Jak šťastní jsme byli. Netrvala dlouho, byla tu jen chvíli.
Rok, nebo ještě méně - co to vlastně je? A pak zase staré, vyjeté nesvobody koleje. Ty jsi nám ale, Pane, sílu dal abychom vytrvali na cestě za Tebou, abychom šli stále, stále dál, a sbor i v té době nesvobody rostl a prospíval. Jak moc Ti za to náš nebeský Otče - děkujeme. A tak i v době nesvobody jsme mohli - skoro před třiceti lety s tvou pomocí vlastní modlitebnu postavit. Postavit, otevřít a vysvětit. I za to Ti - náš nebeský Otče patří náš obrovský dík. A i tehdy jsme mohli pochopit, jak dobré je na tebe spoléhat a Tvé vůli se - Pane - podřídit. A co potom? Potom i v nové modlitebně sbor rostl a šel dál. A já se ptám - jakou stopu tu zanechal? Jakou brázdu vyoral? Jak dále sbor rostl - jak dále žil? Jak svobodu, která skoro před dvaceti lety přišla - jak ji využil? Jaký ten dnešní sbor je? Co dělá? Čím se zabývá? Jak žije? Sedmdesát let. Je to mnoho, nebo málo? Co všechno se vlastně za ty roky stalo? Sedmdesát let. V historii lidstva - jako pouhý okamžik na zemi. Teď tu byl - a už tu není - A jestli se dívám dopředu na další roky nebo se dívám zpět na těch sedmdesát let- nemohu jinak – jenom Ti náš nebeský Otče děkovat. Děkuji Ti Pane Bože za těch 70 roků kdy jsi byl vždy s námi - na každém kroku - a my jsme se nemuseli bát - Já vím, náš drahý nebeský Otče že s námi chceš i v dalších letech být. Já vím, náš drahý nebeský Otče, že nám chceš po boku i v dalších letech stát. Za to Tě chceme chválit. Za to Ti chceme děkovat.
Daniel Skácel
50 LET SPOLEČNÉHO ŽIVOTA Dne 18. srpna jsme všichni prožili zvláštní sobotní pobožnost, kdy jsme byli obrazem, slovem, písněmi i básněmi přeneseni do doby před půl stoletím, kdy manželé Staňkovi si slíbili věrnost před tváří Boží a vstoupili do svazku manželského. Musím říci, že jsem takovouto vzpomínkovou pobožnost prožila poprvé. Myslím si, že tato atmosféra se nás všech dotkla a že jsme si uvědomili, jak ten život rychle letí. Ona zamilovanost, se kterou jsme kdysi vstupovali do manželství, je ale jen menší část opravdové manželské lásky, ke které jsme nyní dospěli. Spokojené stáří ve dvou si musíme vypěstovat už v mládí a středním věku. Jinak to nestihneme. Abychom se i ve stáří dočkali vzájemného pohlazení, byť i rukou vrásčitou, které však bude stejně něžné a hřejivé jako v mládí, musíme manželství stále aktivně budovat a vybudované stále upevňovat. Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se SPOLU jedním směrem. A ten směr nám určil samotný DÁRCE manželství – náš Spasitel. Jaký máme vztah k dárci prozradíme tím, jak s darem zacházíme. Měli bychom si častěji připomínat posvátnost manželství a přijímat tento dar na kolenou. Myslím, že nejdůležitější chybou v přijímání tohoto daru je egoismus. Podstatou je učinit šťastným toho druhého. Kdo to nedokáže a vidí jen sebe, ať se raději nežení nebo nevdává. Je mi smutno z doby, ve které žijeme. Kdy je manželství zlehčováno, ponižováno, ba stává se i nepotřebné. Slovo věrnost se pomalu vymazuje ze slovníku. Mnohé učiněné chyby můžeme napravit, ale jaké dalekosáhlé následky si tím často přivádíme, to si právě připomínáme v tomto čtvrtletí v sobotní škole. Přeji mladé generaci, aby obstála ve zkoušce manželství! Přeji si, abychom my všichni dokázali se postavit úsilí nepřítele spasení i manželství a spolu s Dárcem se radovali, neboť Jeho nejvroucnějším přáním je, aby naše manželství byla šťastná. A aby takových vzpomínkových sobot bylo víc. Jarmila Gorná
VLAŠTOVKY UŽ ODLETĚLY Po nádherném létu nastal podzim a příroda se halí do zlatavého šatu. Byl počátek 7.září a my jsme s manželkou prožili vyjímečný zážitek. Celé odpoledne až do soumraku létaly jen kolem našeho domu hejna vlaštovek. My jsme pochopili, že už se shlukují, aby odletěly do teplých krajin. Chtěly nám naposledy zamávat a švitořením sdělit, že jak Pán dá, se uvidíme až na jaře. A opravdu od toho pátku jsme je už neviděli. I Slovo Boží hovoří o této skutečnosti v Jer 8,7 „I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého odletu a příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády.“ Jsou zde uvádění stěhovaví ptáci, kteří znají dvě skutečnosti. Za prvé, znají čas svého odletu i příletu a pozorně dbají, aby se neopozdili. Za druhé, znají cíl letu a to teplé kraje Středozemí a Afriky. Není to zvláštní? Když děti začnou chodit v září do školy, vlaštovky se shlukují, konají své konference a mají moc řeči. Domlouvají se, kdy vyrazí a stanoví si jak poletí správným směrem. Jednoho dne se vzbudíme, jsou pryč a je nám smutno po jejich radostném rozjasněném zpěvu, které čekáme zas na jaře. To vše nás učí o dvou věcech. Za prvé, že podle ap.Petra 5,7 máme všecku svou starost vložit na Boha, protože mu na nás záleží…Bůh ví, co každý z nás prožívá, co se nás dotýká, dotýká se i Jeho. Jsme pro něho důležití, má nás rád. Uprostřed vesmíru, tam v tom řídícím centru o nás ví. A když přijdou i těžké chvíle do života, můžeš vše překonat, když svůj život vložíš do Jeho rukou. Za druhé, jsme adventní lid, který očekává a hlásá Jeho slavný návrat. Věřím, že většinou známe všechny symptomy znamení Jeho příchodu. Otázkou je, co to s námi činí, zda jsme pozorní k prorockým časům bible. Bůh nás také touží přenést ze studené zimy hříchu a smrti této země, navždy do hřejivé, radostné atmosféry svého domova. Až přejdou všechny bouřlivé události na naši nepokojné zemi, Pán Ježíš si přijde pro svůj omilostněný, očištěný, čekající a připravený lid. Kéž se na nás naplní to co vyjadřuje píseň, kterou rád zpívám: Tam k nebesům, tam pne se touha má, Jeruzalém mne očekává. Záři zlatou skrz mraky zřím, tam budu věčně dlíti s Pánem svým. Jaroslav Górny
BŮH JE SE MNOU FURT Letošní prázdniny pro mě začaly o 2 dny dříve. Maminka zařídila letecký zájezd do Paříže. Letěl jsem já, moje maminka a moje teta Radka. Zájezd byl super. Cestuji moc rád… V Paříži jsem viděl Eiffelovku (dokonce jsem na ní byl 2krát), Vítězný oblouk, Notre-Dame, Louvre…Jeli jsme lodí…atd. Když jsme doletěli do Paříže, tak jsme se trochu báli, že se nedomluvíme. Nikdo z nás jsme neuměli ani francouzsky ani anglicky. Nakonec jsme se domluvili vždycky. Asi mi nebudete věřit, ale domluvili jsme se i česky. A já vám to dokážu! Jednou jsme seděli na lavičce uprostřed CHAMS – ÉLYSÉES (nejznámější ulice světa) a přemýšleli jsme, jak se dostaneme k jedné známé budově. Měli jsme před sebou otevřenou mapu a pořád jsme se nemohli dohodnout, jak se na to místo dostaneme… Vedle tety Radky seděla jedna mladá slečna se svým klukem. Pořád si spolu povídali něco francouzsky. Teta Radka ji ukázala mapu a místo, kam chceme dojít. A ta slečna jí česky odpověděla: DALEKO! METRO! Přemýšlel jsem, jak to, že ta slečna věděla, že chceme znát přesně tuto informaci??? A tak jsem přemýšlel, jak to, že nám uměla odpovědět v našem jazyce? Další zážitek: Jednou jsme stáli před nástěnnou mapou u stanice metra a hledali jsme, jak bychom se dostali co nejrychleji k Vítěznému oblouku…a v tom se za námi ozvalo ČESKY: Kam chcete dojít? Když jsme se otočili, stála před námi starší paní.Byla to Češka, která se před mnoha lety provdala do Francie. Zeptali jsme se jí teda na cestu a ona nám česky odpověděla: „Jděte touto ulicí pěšky. Za pět minut jste na místě.“ Poděkovali jsme jí a ona spěchala dále… Takových a podobných zážitků máme hodně. Já vím, že to je proto, že s námi byl Pán Ježíš. A teď vám popíšu, jak probíhala cesta letadlem. Když jsme letěli tam, tak bylo všechno bez potíží. Cesta zpátky byla trošku složitá. Letadlo mělo zpoždění (kvůli pokusu o teroristický útok na letišti v Londýně). Když konečně přiletělo, tak jsem hned v letadle usnul. Cestou mělo letadlo turbulence. Já jsem ale spal, takže jsem o tom nevěděl. Maminka a teta Radka měly trochu strach. Někteří lidé v letadle brečeli (báli se). I letušky byly prý dost nervózní. Ale když jsem v letadle spal, tak se za nás někteří lidé modlili. Určitě se za nás modlila moje babička a můj dědeček. Bylo už po půlnoci a oni se doma pořád modlili, abychom šťastně přiletěli do Prahy. Možná, že se modlili i další lidé z našeho sborečku. Bylo to moc pěkné. Ale ještě hezčí bylo, že Pán Ježíš držel naše letadlo a donesl nás na svých rukách na letiště do Prahy. Já mu za to moc děkuji. Když byla letos konference v Ostravě, tak tam všecky děti dostaly přívěšek a na něm bylo napsáno: Bůh je se mnou furt. Mám ten přívěšek moc rád. Nosím ho sebou do nemocnice a všude, kde se bojím. Vím, že to, co je tam napsané, je pravda. Pán Bůh je semnou pořád, zkrátka FURT. Daniel Dohnal (psal jsem to s maminkou. Sám bych to tak dobře nenapsal).
ZAČAL NOVÝ ŠKOLNÍ ROK Mysleme na to, že naše děti zase usedají do školních lavic. Aby je Bůh vedl, chránil, a pomáhal jim, aby byli světlem ostatním. Zároveň začal i další rok v naší sobotní školce. Děti se učí ve třídách A, B, C, a největší počet jich máme v naší „mimi školce“. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kdo se podíleli na programu a výuce ve školce během prázdnin. Za dětskou sobotní školku Svatomír Rafaj
AHOJ HOLKY A KLUCI stalo se vám někdy, že jste četli bibli a najednou jste zjistili, že jí nerozumíte? Ano? Tak to čtete ty správné řádky. Přesně na této stránce najdete převyprávěnou podobu některých veršů z bible. Dnes začneme s žalmy. Žalmům možná děti moc nerozumí, ale po dnešku se to může změnit. Správné a nesprávné Milý Bože, nauč mě, ať dělám to, co se ti líbí, co je podle tebe správné, a já tě poslechnu. Když budu dělat, co je správné, budu šťastný. Šťastnější víc, než kdybych měl všechny peníze na světě. (podle Žalmu 119, 33-36) Důvěřuj Bohu Bůh je mé světlo a moje záchrana, před nikým nemusím mít strach. Bůh mě uchrání před každým nebezpečím, nemusím se bát. (podle Žalmu 27,1) Když se věci nedaří Milý Bože, když se mi nedaří, proč se mi zdá, že jsi tak daleko? Proč se mi zdá, že jsi ukrytý? Vím, že vidíš co se děje. Vím, že pomáháš těm, kdo tě potřebují. Poslechni si, prosím, mou modlitbu a pomoz mi. (podle Žalmu 10 ) Promiň Milý Bože, lituji toho co jsem udělal špatného. Prosím tě, odpusť mi to. Jsem smutný, že nejsem dobrý. Prosím tě, abys mě změnil. Chci ti být věrný, Bože, měj mě vždycky rád. (podle Žalmu 51) Čerpáno z knihy Malé žalmy z Bible Daniela Dohnalová
POSTŘEHY – NE ODJINUD Jednu sobotu dopoledne o přestávce po sobotní škole, přichází za mnou věřící sestra, usedá vedle mě a říká: „Slyšíš ten hluk z chodby?“… „Slyším, ale tu v sále je to jen o trochu lepší“, odpovídám. „Ty děti jsou hlučné,“ říká opět sestra a odchází. Uběhlo několik dalších sobot. Jednu sobotu sestra opět přichází a říká. „Všimla sis, že tu nejsou děti“ „Ano, vím ani mládež tu dnes není, mají někde program, asi v Havířově,“ odpovídám. „ A slyšíš ten hluk z chodby?“ říká sestra. „Ano slyším, ale děti tu dnes nejsou, ani mládež, je tu více návštěv, a na hlučnosti se nic nemění.“ Cituji myšlenku Alberta Schweitzera, „dobrý příklad není s jednou možností, ale je to jediná možnost.“ Když máme sobotní školu, děti jsou ve svých třídách, ale ne všichni dospělí jsou v sobotní škole. Někteří dospěláci zůstávají na chodbě, nebo přijdou pozdě. Sobotní škola je důležitým naplněním poznání slova Božího. Jeho vůle. Vypisuji z Adventu č.7, str.6…. „snižuje se účast členů na bohoslužbách a ve službě církve, sobotní škola je někdy poloprázdná, přibývají konflikty mezi lidmi, nemáme čas na Boha, na čtení písma a na modlitbu…“ Sobotní škola nás učí přemýšlet, učí usměrňovat náš život. Měla jsem možnost vidět, jak mnozí z mládeže mají vypracovaný úkol. Kéž je jim to ku vzdělání duchovního života. Vždy obdivuji starší věřící. Mají vypracovaný úkol, jasné odpovědi, zapojují se do diskuse, nedovedu si bez nich sobotní školu představit. Važme si této přednosti úkolů, slova Božího, važme si těchto chvil pospolitosti, sdílení, vždy tak nemusí být. Myslím, že i toto udržuje jasnou mysl, dává širší rozhled poznání, také vychovává a dává příklad i našim dětem. Oni nerozumějí mnohým věcem, ale oni si to pamatují. My si mnohdy neuvědomujeme, jak nás děti sledují, co říkáme, jak se chováme.Také se mi stalo, že jsem něco slíbila a nechtě zapomněla. Měli jste slyšet tu reakci. „Ále teto, ty jsi říkala… „Vidíte, v jeho očích jsem jenom říkala a těžko se mi to napravovalo.“ Buďme pravdiví nejen skrze ústa, ale celou bytostí. Děti potřebují usměrnit, a oni poznají, kdo je má rád. Tak jak se projevujeme my dospělí, tak se jednou budou chovat naše děti. Nejsilnějším vlivem v životě dětí, je náš příklad a to ve všem. Učit lze slovy, vychovávat příkladem. Vím, že nám na výchově našich dětí záleží. Prosím nezlobte se na mě pro tyto postřehy. Já mezi ty dospěláky také patřím, a někdy i mezi ty hlučnější. DĚTSKÉ OČI
Dvě malé oči jsou pořád dokořán a slepě věří, že jsi dokonalý. Dnem i nocí je z tebe nespouští budoucí velký, co je zatím malý.
Nezapomínej, že jsi příkladem pravdy a lásky, smích i lopoty. Den za dnem stojíš jako vzor tomu, co jednou bude jako ty. (opsáno) Marta Grzonková
70 LET NAŠEHO SBORU… Máme to za námi – mnozí z nás si oddechli. Můžeme hodnotit sedmdesátileté jubileum našeho sboru. Určitě se najdou nedostatky, které ale neovlivnily průběh jubilea. Děkujme Pánu Bohu za celou sobotu, která byla požehnáním pro každého, který se zúčastnil jubilejní soboty. Vděčnost jistě patří především Pánu Bohu. Chci vyjádřit vděčnost všem, kteří se podíleli na přípravě, ale taky těm, kteří v sobotu zvládli své úkoly. Jubileum, to je ohlédnutí zpět, jak Pán Bůh vedl svoji církev ve Frýdlatně a okolí. Jubileum, to je především oslava – a to oslava Pána Boha. Nezapomeňme na to! To není naše oslava, jak se nám to podařilo, ale oslava, která se pojí s vděčností. Pán Bůh očekává od nás, co jsme se naučili za těch 70 let i méně od něj. Ve Vojkovicích 22. 9. byla jubilejní sobota – 80 let trvání sboru. Hostem byl bratr Karel Nowak. Vyjímám z jeho úvahy to, co mě oslovilo. Zdůraznil, co Pán Bůh od nás očekává a čemu nás chce naučit: 1. Pokora. Podstatou hříchu je pýcha. Ideální způsob, jak se naučit pokoře, je pohled na Beránka Božího. Filipským 2, 5-8 2. Bůh chce nás naučit, aby náš pohled na svět nebyl materiální. To znamená nespoléhat na to, co mám, co jsem vykonal, čeho jsem dosáhl. Zjednodušeně dát první místo Pánu Bohu. 3. Naučit se Pánu Bohu důvěřovat a spoléhat na něj. Nechat Pána Ježíše řídit volant našeho života. Víra – důvěra to je cele se spolehnout na Boha. Tyto tři věci nám pomohou na cestě do Božího království a uchrání nás od mnohých problémů. Závěrem se chci s vámi podělit příběhem: Byl jednou jeden starý muž, který s sebou stále nosil olejničku, a když prošel vrzajícími dveřmi, naolejoval panty. Když se dveře otevíraly, naolejoval závoru. A tak šel životem a mazal všechna skřípající místa a tím ulehčoval život těm, kdo přišli po něm. Lidé o něm říkali, že je výstřední, divný, potrhlý, podivínský a dávali mu dokonce i horší jména. Ale stařec neúnavně pokračoval. Když mu došel olej, znovu olejničku naplnil a mazal všechna vrzající místa, která našel. Nečekal, až dveře začnou skřípat, nebo až panty zrezaví, aby teprve potom šel pro olejničku, stále ji nosil při sobě. Je mnoho životů, ve kterých den co den něco vrže nebo skřípe. Potřebuji mazat olejem dobroty, laskavosti nebo ohleduplnosti. Tato olejnička patří k hlavním rysům křesťanského života. Takovou olejničku naplněnou olejem máme nosit stále s sebou. „Otevřeš – li dveře svého srdce, vyplní Ježíš prázdnotu darem Ducha svatého. Pak se staneš živým kazatelem ve svém domově, ve sboře a ve světě.“ EGW Bohuslav Vaněk
DOZVUKY …
JUBILEUM SBORU - 70 VÝROČÍ ZALOŽENÍ SBORU
Je nedělní brzké ráno, je ticho… všichni ještě spí, jen ptáci v lese zpívají svou krásnou ranní píseň … Je to krásné probuzení a já si uvědomuji jejich krásný zpěv. Ale není to jediná hudba, kterou slyším. Jako ozvěnou se mi nitrem nesou písně ze včerejšího jubilea, ale nejen písně, i žalmy, báseň, hudba, … slovo …. Bože, děkuji Ti za vše… to tiše říkám a najednou si uvědomuji, že mám dluh. Svůj osobní dluh. Můj účet je nevyrovnán ve vztahu k vám, bratři a sestry, kteří jste byli ochotni zpívat ve sborovém zpěvu. Je to mravenčí práce vás všech, a tak si promítám v duchu tváře každého z vás a každému z vás ze srdce děkuji za trpělivost, za ochotu odpustit, čím jsem se vás někdy dotkla, za obrovskou snahu a píli a hlavně, že jste vytrvali. Pán Bůh požehnal naše upřímné a neumělé snahy. Buď mu za to chvála a dík. Pavla Grzonková
PODĚKOVÁNÍ Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na přípravě pohoštění na jubilejním shromáždění našeho sboru, které bylo spojeno s okrskovým shromáždění celého našeho Frýdeckého okrsku. Připravit a zajistit pohoštění pro více než 500 lidi, dodržet při tom hygienické normy, nepodlehnout panice i když něco nevyjde tak, jak jsme si to představovali, to vyžaduje velké úsilí, velkou odvahu, velkou obětavost a velké srdce. To vyžaduje i velkou důvěru našemu nebeskému Otci. Nakonec vše dobře dopadlo. Každý, kdo chtěl – tam dostal jídlo a mohl tak utišit hlad. Děkujeme Vám všem (sestrám, bratrům i dětem) za dostatek jídla, které jste s láskou a péči připravili a zajistili. Děkujeme Vám všem i za pomoc při obsluze i při úklidu, ale děkujeme i Vám kteří jste finančně přispěli (ať už přímo nebo přes dary) k úhradě nákladům spojených s pohoštěním PÁN BŮH Vám všem požehnej a děkujeme především našemu Nebeskému Otci. ,,Dobrořeč duše má Hospodinu, který nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, takže se obnovuje jako orlice mladost tvá“. Marie Štefková a Daniel Skácel
OKÉNKO NEJEN PRO DĚTI Jedno z mnoha rčení, vyluštíš v této tajence. 1
P
namyšlený člověk
2
P
místnost
3
P
ohrady
4
P
letec
5
P
naše město
A
P
hadi
B
P
C
pyšný pták
P
D
jídlo P
nástroj k orání
E
P
nářek
F
P
veslo
1
2
3
4
5
6
1 - trávník
P
P
P
P
P
P
2 – televizní stanice 3 – apoštol pohanů 4 – nevlídné počasí 5 – den v týdnu 6 – ne levý
1. 2. 3.
Souhlasíš co říká tato vyluštěná tajenka? Uvádím verš 1. Kor 3,11 Které slovo z tajenky a zadaného verše mají stejný význam? Který význam je pro tebe důležitější? Marta Grzonková
V MĚSÍCICH ŘÍJEN, LISTOPAD A PROSINEC BUDOU MÍT NAROZENINY
3.10. 4.10. 6.10. 10.10. 12.10. 18.10. 19.10. 19.10. 21.10. 25.10. 26.10. 30.10.
Vaňek Jan st. Žídková Petra Pavlánová Danielka Trunečková Michaela Lepková Milada Jelen Péťa Vaňková Terezka Konečný Zdeněk Lhoťanová Eliška Vrabliková Anna Zářický Silvestr Nováková Pavlinka
1.11. 1.11. 1.11. 2.11. 10.11. 19.11. 21.11. 28.11. 29.11. 30.11.
Staňková Kateřina Štefková Jana Adame Vladimír Šalátová Renata Skácelová Radmila Lhoťan Míša Drozdová Cecílie Koloničný Štěpán Skácel Petr Kubečková Jarmila
1.12. Vaněk Jan ml. 2.12. Valášková Stanislava 19.12. Czopiková Marie 21.12. Konečný Ludvík 26.12. Zářická Marie 27.12. Rafaj Svatomír ml.
Všem jubilantům přejeme mnoho krásných dnů, které budou naplněné pokojem, láskou, zdravím a Božím požehnáním. Zároveň chceme popřát všechno nejlepší těm, kteří se dožijí „kulatých a půlkulatých“ narozenin: 19.10. br. Konečný Zdeněk 60 let, 1.11. s. Staňková Kateřina 70 let, 21.11. s. Drozdová Cecilie 85 let 28.11. br. Koloničný Stěpán 85 let 21.12. br. Konečný Ludvík 98 let …i když to nejsou „kulatiny ani ty půlkulatiny“ přejeme mu, aby každý den prožil ve zdraví a aby mu Pán Bůh žehnal. Jsme moc rádi, že může s námi prožívat sobotní pobožnosti v našem sborečku. „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. On je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.“ (Žalm 92, 2-3) Dana Rafajová
TELEFONNÍ A EMAILOVÝ SEZNAM
(VERZE 1. – 22.9.2007)
Tak jak bylo v minulém bulletinu slíbeno, vychází s tímto číslem první vydání našeho frýdlantského „telefonního a emailového seznamu“. Věřím, že vám bude užitečný, hlavně když budete chtít se spojit s někým v tomto seznamu uveřejněným. Bude-li zájem, můžeme tuto databázi kontaktů časem rozšířit o další zájemce, případně nové kontakty. V této první verzi jsou uveřejněni jen ti, co měli zájem a se zveřejněním souhlasili. Snad jsem na nikoho, kdo měl zájem, nezapomněl, pokud snad, omlouvám se. K dalším připomínkám a podnětům jsem otevřený. Svatomír Rafaj
PŘEHLED PLÁNOVANÝCH AKCÍ V ŘÍJNU, LISTOPADU A PROSINCI 2007 Sloužit nám budou bratři: 6.10. 13.10. 20.10. 27.10. 3.11. 10.11. 17.11. 24.11. 1.12. 8.12. 15.12. 22.12. 29.12.
PVP – V.Adame, H.Dona Jiří VESELÝ Hynek DONA Jiří PAVLÁN Jan RAFAJ ml. Jaroslav STEJSKAL Hynek DONA Karel STANĚK st. Jiří VESELÝ Bohuslav VANĚK PVP – V.Adame, H.Dona Jaroslav GÓRNY Radim SKÁCEL
6.10. a 15.12. 2007 bude Památka večeře Páně MIMO PÁTEČNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE 28-30. 9. OPAVA návštěva Luboše Čapka 6.10. MÍRAK 12-14.10. Chata Change 20.10. Tělocvična 27.10. Návštěva nemocných 3.11. Tělocvična 11.11. Výšlap na Lysou horu
18.11. 24.11. 1.12. 8.12. 15.12. 22.12. 31.12.
Bruslák Tělocvična Pizza party Tělocvična Bazén Návštěva v Pečovatelském domě Silvestr
23.11. 30.11. 7.12. 14.12. 21.12. 28.12.
Klasická mládež Klasická mládež zkouška na Novoroční program zkouška na Novoroční program zkouška na Novoroční program zkouška na Novoroční program
HARMONOGRAM PÁTEČNÍCH MLÁDEŽÍ 5.10. 19.11. 26.10. 2.11. 9.11. 16.11.
Klasická mládež památka večeře Páně mládež u Grzonků Klasická mládež Mládež na téma mládež u Czopiků
Mládeže se konají každý pátek v naší modlitebně od 18:00 hod. Na mládeži studujeme Bibli, zpíváme písničky, vedeme diskuze, testujeme si naše znalosti a sdílíme se s našimi zkušenostmi, které jsme prožili přes týden. Miriam Czopiková _____________________________________________________________________________________ Grafické a technické zpracování bulletinu : Svatomír Rafaj Sestaveno z příspěvků těchto členů sboru: br.Skácel D., s.Štefková M., s.Gorná J., br.Górny J., s.Grzonková M., s.Dohnalová D.., Dohnal D., s.Grzonková P., s.Rafajová D., s.Czopiková M., br.Vaněk B., , - všem děkuji ! Připomínky a příspěvky přijímá Svatomír Rafaj tel: 602 722 157, E-mail
[email protected] Příspěvky do dalšího čísla – POZOR - prosím do soboty (nejpozději) 22.12.2007 !!!
