Cífkova vápenice v Loděnici, aneb Co jsme si zbořili Cífka´s factory for the manufacture of lime in Loděnice, or what we have we demolished Ing. arch. Petr Šimr
ABSTRACT: This contribution deals with the beginning of production of lime production in the region of Loděnice in general, somewhat broader information is included in the historic summary of the existence of the factory for the manufacture of lime in Loděnice, starting with its foundation though some instances of partial modernisation, the demolition of the old factory and the construction of the new factory up to the shutdown of individual plants manufacturing lime. Other interesting themes include the demolition of the technological equipment – the rotational kiln, the heat exchanger, the steel storage bins for mazut, the manufacturing and storage plants of the limekiln, and finally the present condition of the remaining decaying buildings of the limekiln in Loděnice. ABSTRAKT: Příspěvek pojednává o počátcích výroby vápna v Loděnici obecně, poněkud širší informace jsou předmětem historického průřezu existence vápenice v Loděnici, od jejího vzniku přes dílčí modernizace, demolice starého závodu a výstavby nového závodu až po zastavení jednotlivých provozů výroby vápna. Dalšími zajímavými tématy jsou demolice technologického zařízení - rotační pece, tepelného výměníku, ocelových sil na mazut, výrobních a skladových provozů vápenky a nakonec současný stav zbylých chátrajících objektů vápenky v Loděnici.
1. Počátky výroby vápna v Loděnici Těžba kamene u Loděnice byla zaznamenána již v roce 1520. Záznam o těžbě vápence na Branžovech nad Loděnicí a jeho pálení sahá do 18. století. Pece stály v místech zvaných „V báních“, na místě dnešní loděnické vápenky. Vznik moderního průmyslu v Loděnici je spojen se jménem Antonína Cífky, jehož stavitelské potřeby v té době velmi prospívaly majitelům vápenických pecí V báních až do jeho smrti v roce 1891, kdy převzal vedení celého rodinného podniku nejstarší Cífkův syn Jindřich a především díky dokončení železniční tratě z Berouna do Dušník (dnešní Rudná) v roce 1897 jej dovedl k nebývalému rozkvětu. V roce 1898 koupil tehdy už baron Jindřich von Cífka pozemek V báních. Na něm postavil kruhovou pec typu Kohout a zároveň nechal vystavět budovu pro byty a kanceláře. Nad Loděnicí na Branžovech současně koupil tři lomy – Cífkův, Obecní a Záložanský. Tím začala moderní průmyslová výroba vápna v Loděnici.
166
Obr. 1 Barevná litografie vápenice Jindřicha Cífky z přelomu 19. a 20. století. V roce 1907 spojil vápenku s lomy na Branžovech 1100 m dlouhou lanovou dráhou o výškovém převýšení 120 m, čímž odstranil nutnost namáhavé dopravy vápence formanskou cestou [2]. Lanovka byla systému Pohlig a skládala se ze dvou úseků, svírajících úhel 120 stupňů – v mezistanici byly vozíky naloženy na podvozek a po kolejích dopraveny k druhému úseku. Během hodiny mohlo být lanovkou přepraveno cca 80 vozíků, každý s 500 kg vápence [1]. Nechal rovněž postavit průmyslovou železniční vlečku od nádraží v Loděnici k vápence a nevyhovující Kohoutovou pec přestavěl na moderní šestnáctikomorový typ Hoffmann. Úspěšná činnost Cífkovy rodiny i úzká spolupráce s obcí v mnoha směrech byla přerušena v roce 1912 úmrtím barona Jindřicha von Cífky. Správcem majetku se ze dne na den stal Jindřichův syn Jindřich, zvaný Hary. Automobilový závodník bez obchodního talentu značné nemovité jmění postupně rozprodával. V roce 1916 koupil veškerý Cífkův loděnický majetek pražský podnikatel Rudolf Weimann, majitel firmy Josef Procházka a spol. [1] a vytvořil předpoklady pro expanzi zpracování vápenců a výroby vápna v Loděnici. 1.1 Rozkvět a zánik původní Cífkovy vápenky První zařízení, které dokázalo lépe zpracovat vápenný odpad při vyvážení vápna z pecí, vzniklo v Loděnici v roce 1935. Jednalo se o moderní mlýnici, jejíž veškerá produkce byla využívána výhradně ke hnojení. Přestavbou této mlýnice v roce 1941 bylo vybudováno zařízení na hašení vápna, jež některé prameny označují za první hydratační stanici v Čechách. Válečné období v letech 1938 – 1945 se provozu v loděnické vápence nijak výrazně nedotklo. Vápenické zařízení nemohlo být nijak využito při výrobě zbraní a válečného materiálu. Výroba vápna pokračovala nepřetržitě také z toho důvodu, že objekt vápenky se během války nestal ani jednou terčem bombardování. V poválečných letech během procesu znárodnění průmyslu se rozhodovalo také o osudu loděnické vápenky. V roce 1951 byla výroba vápna v Loděnici delimitována ke Králodvorským cementárnám Antonína Zápotockého, n.p. a od 1.1.1953 řídil její provoz Pragocement, n.p. Radotín. Zastaralé zařízení z období první republiky bez možnosti modernizace brzy přimělo vedení národního podniku ke snaze vystavět nový, moderní závod, dokonce zcela mimo místo původního provozu.
167
Výroba vápna během přípravy projektu pokračovala až do konce roku 1972 v kruhových pecích s pomocí mechaniky a technologie ze 30. let 20. století. Stále vyšší požadavky na kvantitu vápna a vápenných výrobků pro stavebnictví, chemický průmysl a zemědělství však brzy překročily možnosti tohoto zařízení [2]. Následně bylo omezeno i lomové hospodářství – zrušena těžba v Záložanském a Cífkově lomu, nadále se surovina dobývala pouze v Obecním lomu. Závod dosáhl maximální kapacity a nebyl schopen výrobu zvýšit ani zkvalitnit. Vedení podniku proto rozhodlo provoz neperspektivní vápenky k 1. lednu 1973 zastavit. 2 Výstavba moderního závodu Po dlouholetých složitých bezvýsledných jednáních od roku 1951 o místě výstavby, neobjektivních geologických průzkumů okolí a nejasných, vědecky neprozkoumaných nových technologických metod výroby vápna došlo v březnu až září roku 1973 k demolici loděnické vápenky v lokalitě „Na báních“ a na jejím místě byla povolena výstavba nového [2], v tehdejší době nejmodernějšího závodu na území Československa zpracovávajícího vápence z okolních lomů [1]. Četné technické problémy způsobily šestiměsíční časový skluz a nový závod byl uveden do zkušebního provozu oproti původním předpokladům až 3. března 1981. O rok později provedli dodavatelé úspěšné garanční zkoušky a výroba vápna se během roku 1982 rozjela naplno.
Obr. 3 Letecký záběr na areál moderní vápenky v Loděnici, v pozadí výstavba maltárny, snímek pořízen v roce 1993. 2.1 Technologické vymoženosti v závodě Pro zdokonalení výroby byla použita moderní technologická linka s tepelným výměníkem a horizontální rotační pecí na výpal vápna v práškovém stavu podle československého patentu VÚSH Brno. Neocenitelnou výhodou této technologie se stalo využití méněhodnotných vápenců a při mletí a třídění také oddělení organických částic od čisté suroviny pro výpal v peci. Frakce 0,2 – 4 mm používaná při výpalu dovolovala oproti jiným technologiím bezproblémový výpal hrubě-krystalických vápenců se sklonem k rozpadávání. Výpal vápna práškovou metodou v rotační peci byl však oproti šachtové peci energeticky náročnější [2].
168
2.2 Období 1990 - 2000 Ztížená ekonomická situace vápenky Loděnice na počátku devadesátých let, způsobená zdražením paliv, energie a nasycením trhu s vápennými výrobky, donutila vedení podniku k rozšíření výrobního programu závodu o výrobu suchých omítkových a maltových směsí, které se v 80. letech 20. století postupně stávaly žádaným výrobkem v oblasti stavebních hmot. Proto se v závodě v Loděnici postavila v roce 1993 nová moderní maltárna. V letech 1995 – 1998 proběhla další modernizace vápenky v Loděnici. Po zrušení společnosti Pragocement a dalším přeskupování subjektů se předposledním majitelem závodu stal Českomoravský cement, a.s. s právním nástupcem CPB, a.s.. V roce 2000 byl závod odkoupen společností Lasselsberger. Došlo k modernizaci závodu a rekonstrukci výroby umělých omítkových směsi [1]. Krátce na to ještě v témže roce došlo vzhledem k neekonomické výrobě a čím dál menší poptávce po produktech vápna a vápenných hydrátů k uzavření provozů moderní loděnické vápenky a hlavní odbyt spočíval v provozech maltárny [3]. 3 Konec vápenictví v Loděnici, aneb Co jsme si zbořili Další využití moderního závodu vápenky v Loděnici nebylo možné z důvodu jednoúčelného využití fabriky, nemožnosti záměny technologického zázemí a vnitřního vybavení za jiné technologie či využití prostorů k jinému účelu a také postupnému vytěžení vápencových zásob v blízkém okolí, proto byl koncem roku 2010 vydán záměr k demolici tohoto závodu. V lednu roku 2011 byly započaty demoliční práce technologické výrobní linky s tepelným výměníkem, rotační pecí, skladovacích sil, centrálního velína s přidruženými provozy a mazutových nádrží. Nejdříve byly odstraněny technologie, poté proběhla postupná demontáž plechového obvodového pláště sila, výztužných ocelových konstrukcí a nakonec rozebrány konstrukce skeletu věže sila. Současně byl odpojen komín u kotelny od ostatních budov a po částech rozebíraný tepelný výměník od shora až po základové konstrukce.
Obr. 4 Demolice technologické výrobní linky s rotační pecí [4]
169
Rotační pec byla odříznuta na obou koncích a technologické zázemí s hořáky, centrální velín, trafostanice s elektrickou centrálou a skladové prostory podrobeny demolici. Veškeré demontované konstrukce byly tříděny podle materiálů, skladovány na mezideponii v areálu vápenky a postupně nákladními automobily odváženy k likvidaci do kovošrotu. Po výrobní lince a odstraněném technologickém zázemí zůstala patrná pouze betonová základová deska. Výkresová dokumentace technologií využívaných za dobu existence těchto závodů v Loděnici se do současnosti nedochovala [3]. 3.1 Současná situace V současné době se v areálu vápenky stále nachází uzavřené, postupně chátrající provozy expediční linky se sily, železniční vlečka, budova podnikového ředitelství Cemix a nad ním funkční provozy maltárny. V dohledné době budou podrobena demolici i sila a expediční linka. V současnosti loděnický závod nadále produkuje výrobky ze sortimentu suchých maltových a omítkových směsí pod obchodní značkou Cemix. 4. Shrnutí Vápenictví v Loděnici za dobu své existence od jeho počátků postupem času díky generačním zkušenostem rodin vápeníků a aplikaci nových teoretických předpokladů odborníků pro technicky i ekonomicky dokonalejší výrobu vápenných produktů zdokonalilo své výrobní technologie od primitivních postupů až po moderní, vědecky podložené a v praxi aplikovatelné metody na své maximum. Je i přes svůj zánik v této lokalitě z hlediska historie nepřehlédnutelným, dominujícím faktorem. Zaměstnávalo mnoho obyvatel místních i z blízkého okolí a vydobylo si pro své kvalitní produkty velmi dobrého postavení nejen na tuzemském trhu. S demolicí moderního závodu v loděnici skončila éra vápenictví v této lokalitě. Další využití ploch po odstraněných stavbách je v současnosti neznámé. Z hlediska udržitelné výstavby je do budoucna jednou z aplikovatelných variant snaha o revitalizaci tohoto degradovaného území a navrácení lokalitě přirozeného rázu a přírodní legitimity.
5. LITERATURA: [1] GÜNTHER, Eduard, David COZL a Mgr. Ivan KŮS. ČESKOMORAVSKÝ CEMENT, a.s. - útvar vnějších vztahů. Cesty života: 100 let výroby vápna v závodě Loděnice u berouna, 1898 - 1998. Beroun: Artis reklamní studio Beroun, 1998, 30 s. Českomoravský cement, a.s. [2] KŮS, Mgr. Ivan. ČESKOMORAVSKÝ CEMENT, a.s. Včera a dnes. Michaela Dusíková. Beroun: ARTIS reklamní studio Beroun, 10/1997, 26 s. [3] Technické památky: Vápenka Loděnice u Berouna. Vápenka Loděnice u Berouna [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.hornictvi.info/techpam/lodenice/lodenice.htm [4] APB PLZEŇ. APB Plzeň: Firma Petr Březina [online]. 2011 - demolice cementárny v Loděnicích. 1/2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.apb-plzen.cz/reference.php?typ=demolice
170
